, ZOD HADSHLRSKEO HEGEMONISMU K EVROPSEE ROVNOVAZE SIL jené Nizozemt ptestaly byt povazovény za soudtst Svaté tie timske a na opak ji zistaly €eské a alpské zem8 rakoaskych Habsburka. Nejvétil ‘Wzemai sky v ramei Rise zaznamenaly Svédsko, Braniborsko, Bavor sko a Sasko. US Nasledky konjitkew Rimskonémecké tiSe se definitivné stala politicky bezmocnym konglo- mmerdtem stati a stétetka, kde se uplatfiovaly vngjst 2djmy — v prvé fade védsk€ a francouzské. Pfipotteme-li traditni viiv rakouskych Habsbur- Ki, dalo se pfedpokladat, Ze i budouct valeéné konflikty RfSi nijak nemi- ‘nou, naopak budou se odehrivat pFedev'sim na jejim teritoriu. Pritorn pré ¥é toto dzemi bylo nejvice postizeno hmotnymi skodami a rozsahigm vylidnénim. I ve valkou nejméné zasaZenych krajich existovala mésta, kde v pribéhu tYicet let zpustla nejméné pétina domd. V fadé mést vSak potet ,poustek dosahoval a2 90 procent a snad jeSté hate na tom byly vesnice, jich? 2cela zanikly celé stovky. Phitom pfimych obéf valetnych akei nebjvalo mezi civilnim obyvatelstvem tak mnoho’s vyjimkou padi, kdy dobyté mésto padio v plen oblehateliim (naptiklad Magdeburk voce 1631). Daleko vice obyvatel sé stalo ob8ti hladomoru, at ji2 v di- sledku valeSné loupeZe nebo nedrody. Navic vojenska tazent plispivala x Sifent epidemif dymejoveho moru, skvrnitého tyfu, Gplavice a dal8ich chorob. Protoze nebylo mo2né polénét k zodpovédnosti 2a tyto katastro- fy jejich skutetné pivodce — potetné houty ozbrojenci, soustfedila se nendvist na zdstupné cile. Kruté pronésledovéni osob obvinénych z Earo- nietvi obdr2elo za tficetleré valky Fadu impulsi. Obecny tipadek k¥estanské moralky dosdh takového métitka, 2e oby- vatelé zvla8t suzovanych kraja za€ali povazovat rychlou a milosrdnou sinrt nikoli za tragédii, nybré za dar nebes. Tim vSak nema byt Feteno, Ze se v tomto ohledu tticetiieté valka vymykala z fady dosavadnich konflik- 10. K jeji démonizaci vsak pfispél dosud nebyvaly rozmach letikového a.novinového 2pravodajstvi. S velkyjm oblasem se setkal obrazovy cyklus francouzského ryice Jacquese Callota Hrizy vélky (1632 a 1635), Seine viletné vsjevy v dile Theatrum europeum: (od 1643) i pozoruhodny spis Jekoba von Grimmelshausena, zndmy pod 2krécenym nazvem Simplicis- simus (1669). Céstcitkevnich kruhd logicky nahlizela na spolegenskou Katastrofu jako na diisledek bezbozneho poptent tradi¢nich 2jevenych da peestala byt tolerantni k pokroktim v oblasti piirodnich véd. Ital sky asironom Galileo Galilei, ktery roku 1632 vydal spis obhajujiei Ko- pernikovu sluncestfednou teorii, byl o rok pozd@ji donucen k vefejnému ‘odvoldni svych nazori. Naproti tomu francouzsky filosof René Descartes pasobil v toleraningjsfm, ale i inravné pfizptisobivéjsim prositedt. Roku ve G 1637 vySlo jeho zakladni dilo Rozprava o metodé, v nme Descartes zi- sadu ,sprévné usuzovat a rozliSovat pravdivé od nepravdiveho" postavil nad tradiéni mordlni kategorie.~ Z hospodaiskeho hlediska prinesla thicetleté valka posledni rozmach andsledny pad vojenského podnikatelstvi. Z opakovaného zjisténi, Ze Zoldnéti (zvla8té bez momentdintho zaméstndni) jsou nebezpeéngstcivil- nimu obyvatelstvu nez nepfételskym armadém, vychdzeli tvirei prvych stalfch armad, Tato instituce méla absorbovat predevsim asocidilné sloZky obyvatelstva a podrobit je pfisné kazni. Ubytek produktivntho obyvat stva Vedl k uZSimu pfipouténi sedlaka k pide a vyraznéjsimu podrobent Yemesinkd cechovnim pfedpistim. Tato nouzové apatfeni, kdy se valkow demoralizovani lidé vraceli ke své praci nikoli 2 viastniho pfesvédéeni nybré z vnéjsiho popudu, probloubila ekonomické 2aosiavani stfedni Evropy za Evropou zépadni. Siroké vrstvy obyvatelstva, do hloubi duSe vystraSené véletnym chaosem, se bez odporu podtizovaly vil stitu, spra- vovanho centrainé Fizenou administrativou, v jejim? éele stanuli pano nfei nebo stiinici s taktka neomezenou (absolutistickou) moc 1. BAROKNI KULTURA TA Venik a obsat oma baroke Ve vyvoji evropské kultury Ize rok 1600 povazovat za dilezity orientae- xj meznik. Zhruba v dobé kolem tohoto letopottu vstoupila evropské kul tura 2 renesanéni epochy do epochy nové. kterou podle vytvarného slohu nazyvame obdobim baroka. Zahmnuje celé 17. stoleti a zasahuje jest’ do prvnich desetileti stoletf nésledujiciho, Zakladni a obecné rysy baroka JakoZto kulturni epochy Ize postihnout jen obtizné, protoZe baroko snad Jje8té ve vétsi mite ne? jind historicka obdobi se vyznstuje rozpornosti a dokonce Ize fici, Ze vyhroceny rozpor je jednim 2 jex0 nejptiznaéng} Sich ryst, Samo slovo ,baroko", podobné jako ,gotika", mélo pivodné vyznam hanlivy, ale pesné uréit jeho piivod neni mozné. BYva odvozovano 2 Fee: kého slova baros (téha, hojnost), anebo z portugalského €i Spanélského slova barroco respektive barriteco.(velka perla nepravidelného tvaru). (Od 16. stoleti pojem baroko znamenal n&co poSetiléhio a sméSného a tepr ve v 18. stoleti se zaéal uzivat k oznaéeni vytvarného slohu, ktery stylo- vé sice navézal na renesanci a jejf posledni, manyristickou fazi, ale u v ponékud jiném kulturnim ovzdus rodiciho se novovéku. Ve-vytvamém baroku se pro zjednoduseni rozlisuji dva sméry, jednak baroko uméfené ai strohé, charakteristické zejména pro rané baroko italské, pro barokov provestantsky! zemich a také pro Klasicizujiet baroko francouzské, < baroko dynamizujiel, vrcholn, se zfetelnymi rekatolizagnimi pick ropu a nezaménitelné ve své bu, vinivych klivek, rozSiovéni prostara do hloubky nalghavosti a Gasto ad K vient vjtvarnych pro- zdinlivé bez mity Acholiv barok sloh prakticky ovlidl celou Evropu, jednotlive oblasti culisné 1ysy. Sifeni baroka bv obyykle spojov’ atsksho Katolicism, ale plat’ to jen omezené, pro- jak do zemi katolick¥ch (Spanélsko), tak protes- ¢, Skandindvie) ina Gzemi konfestondine smisend, jako Kou nového sméru byla steiné jako v pFipadé uz tradiéné chodili ubit umélci z cele Evt0- ct po avaé pro stiedni poditkti barokniho malifstvi stali v Rime ggio, a Annibale Car smu, ktery ovlis ké, Spandlské a Eastecné i tvorbu Neapole a Janova. C. minoho italsk¥eh malfft (naptiklad Guido Reni), ale v prv ru ve Francii, Nicolase Poussina a Clauda Jstvi pfeSly od manyrismu ptimo { baroknimu slohu, v malffstvi teprve po této dvojf revolt® proti many smi ptichézi tvorba skuteéné barokni, predevSim ve velkych kompozi, h Pietra da Cortony (ndistropni malba v Hmském Palazzo Barberini, byl zakla a. ina Zatimco architekt ura a sock Pronim velkym baroknim architektem byl Carlo Maderna, ktery na ev papeze Pavla V. dokontil priceli svatopetrské baziliky. Na ntho Lorenzo Bernini, genidln{ architekt a patné vibec nej- ho baroka, UZ svym prvnim dilem, baldachy- ice sv. Petra (1624-1633), pod Michelangelovou kupolf, mos- 1 vyvoj architektury i v zaalpskych zemich. K vfznamnym sticksm koncepeim, kde spojil uméni architekta a sochafe. patti Fontdina étyF Fek na Piazza Navons skym dilim nal si sochat ‘tals! K nejkrasngjsim Videni sv. Terezie n kostele S. telné baroknim eitovem vzniceni. Berniniho dilo vyzafovalo jednak ncie, avSak rozhodujieim zpasobem ovlivnilo i sochatstvi stfedniumélecké prostulosti byl Berninimu milénsky architekt mini, Ktery se pozd&jiuisadil v Rim8. Jeho stavby, 2vlast kostel a kldSter 5. Carlo alle Quactro Foniane (1638-1641) 2 kostel Himské university S. Ivo della Sapienza (1642-1660), ovlivnily vznik a vivo} dynamickeho baroka za Alpami a ulcizaly cesty architektiim jeSt& 8. stoleti, tei také pIn& docenili Borrominiho zélibu v kombinaci bilé barvy se zlatem. Podobny vliv na vrcholné barokn architekturu sifednt Evropy mél architekt Guarino Guarini, zvld8té jeho podivuhodna kaple sv. Roucha (Capetia del Santissimo Sudario, po roce 1657) v Turin. Pochopitelné pravé v Italiije plynuld riévaznost baroka na renesanci nejpatmngjsi. Ve strohém, ale i mysticky veniceném katolicismu Spanél- ském mél nov sloh pon8kud jinou podobu ve svérdzném andaluske: baroku, jehod skvélymi pedstaviteli jsou m a Pedro de Mena y Medrano, jehot realisticky st smimé, a# bezohiedné Ginné plastiky jsou ve staroby réle. Ale nespomé nejvét8im Spanéiskym baroknim vstvarym umélcem zo Velizques (1599-1669), malit pfekrésnych nabotenskych obra. storickych platen a Getnych jezdeckych podobizen, pfedevsim vSak tan mistr umEnt porteétntho, v némz doséhl jednoho 2 vreholO ev- ropského malifst 'V némeckych zemich 2 Siteji ve sttedni Evtopé se jeété na sklonku stolett v architektufe slin€ uplathioval inspiraeni vzor ptvni stavby i oznatované za barokn{, chrému J! Gesit (po roce 1568). Navril ie) architekt Giacomo Vignola, s jedinou lodi, boénimi kaplemi a prite- m, po jeho# stranach se uplathiovaly dvé voluty © ro2voj vicholné barokni architektury, pfedevsim ve stfednim Pory- se zaslouzil architekt Johann Balthasar Neumann, ktery od rok 17 racoval ve sluzbich biskupd z WUrzburgu, kde postavil jejich rezidenci a pozdéji byl autorem stavby kostela ve Vierzenheiligen (1743 a2 1772), a némd se vSak ji2 rozvije}i rokokové formy. PrisluSnik rozvétvené sia. ské rodiny Johann Dientzenhofer navrhl nadherny Schonbornsky imek v Pommersfelden (1711-1718), JeSt& vie prosluli jini Dientzenho. ferové, usedli v Cechéch, KryStof a zejména jeho syn Kilian Ignée Dient- zenhofer (1689-1751). Rakouské baroke dosahlo vrcholu za viddy efsata Leopolita L, Jose- fa la Karla VI. Rozsthlé zakizky mocné fiSe davaly dostatek tvirciho prostoru dvéma vyjimeené nadanym architektim, Johann Bernhard Eis. z.Exlachu vypracoval navrh cfsafské rezidence Schénbrunnu (1695) proslavil pfedev8im rozsahlow anitai urbanistickou Koncepei videriského Belvederu (1714 ad tavbou zimku Mirabell v Salcburku (1721). V Hornim i Dol at svatuperrskeho ndmésté v Rime, dilu Gian Lorenca Berniniho z let 1656-1667. Dvé monumentdlné kolonddy symbol Fidla cirkve, ‘nim Rakousku se budovaly nadherné kléStery (Klosterneuburg, Alten burg). Mezi nimi vynika predevsim kldster Melk, jej navrhl architeki Jakob Prandtauer (po roce 1702). Stavba byla chépana jako brina do ze mé, symbol moci a bohatstvf habsburské monarchie. Ze sochatd vynikl pfedevSim virtuozni Georg Raphael Donner, autor sochafské vyzdoby zanaku Mirabell v Saleburku a fontény na Novém thu ve Vidni V silné protipapezsky naladéné Anglii se kupodivu viv Hmského umén{ projevil vyrazné. Po velkém pozaru Londyina v roce 1666 postavil architekt Christopher Wren monumentalni katedrdlu sv. Pavia, v nid cht8l afejmé soupetit s bazilikou sv. Petra a kterd 2feteiné navazovala na dilo Berniniho. Na dalsich londynskych stavbaich se zase projevil vliv3orrominiho, Také Slechtické sidla na venkové byla italskym barokem fing ovlivnéna, 2vld8t& ve vybavent interiéra (Burghley House v Nort narmptonshiru éi Castle Howard 'v Yorkshirv). Testi evropské vytvarné baroko je iniciovano italskym vzorem, v lite, seuFe tomu bylo jinak, nebot v fadé evropskych zem{ uz v renesanc Vanikly 2éklady nérodnich literatur s jejich nezaménitelnymi rysy. Spa nalské literatura ma jedineény vyznam pro 2rod novovékého evropskeh romanu dily béitkého spolecenskeho kritika, bésntke a prozaika Erancis ba Queveda a hlavné rytifskjm romnem Don Quijote Miguela Cervan fesex Kierd patfi k nejvérSim dilfim svétove literatury vabee. Jeho pry SH vysel na samé hranici renesanéniho a barokntho svéta roku 1605. Sli ‘a pozdn’ renesanéniho epického basnictv, vcholiciho ve velikfe ech Ariosta a Tassa, nasla v barokni fiteratufe témét jediné pokra qmohutny duchovni epos Johna Miltona Ziraceny raj (1667). Jinak byla parokni literatura pfedevsim obdobim Iyriky nejraznéjsich podod, Je him z nejeharakteristictéjsich bairoknich basniki je Angli¢en John Donne (Pisné a sonety, 1633), Iyrik wskutku burokni jak svym Zivotem ping ‘ozpord, tak svou poezit, Kterd smefuje k absolutnu ustavignjm relatii- sndnim prozitka WSedntho, obvykle milosingho lidského Zivota i prozit- ki nabozenskych. Nejptiznatngjst formou barokniho uméni se stalo divadlo._Jestize Spantl Cervantes je umélcem dvou epoch, renesance a baroka, plat 1>~ tei pro anglickeho herce, dramaturga, dramatika a konetn€ i podiinika divadelni spoleénosti Williama Shakespeara (1564-1616). V raném, jeS- te ronesanenim obdobi své tvorby Shakespeare napsal dodnes Zivé ko tmodie (lak se vam tibi, Veter tkrdlovs) a mladistvé tragédie (Julius Ce san Romeo a Julie), Ve vreholiné fazi svého tvarciho vyvoje pak wytvorl jednak své nojslavnejsi wagédie (Hamler, Macbeth, Othello, Antonius p xleopatra), ale také znepokojiva dila, Kerd uz jsou 2cela vaddlena 1e- «santa! uinéfenosti, harmonii a optimistické vife v élovéka, a maji do once piekvapive blizko k poetice absurdniho dramatu nacho stolet (otarch vetu. Troilus a Kressida, Kral Lear). Diky psychologické hlotb- sea humanisticky zaloZené moudrosti Ize Shakespeara pravem poklédat sa nejvetsino dramatika vSech dob, ale by! také velikym basnfkem, mist- Jem verse a anglického jazyka, af ue ve svch hrdch nebo v basnich Tickyeh, zejinéna ve svych nedostiznych Sonetechs. Shakespeare me! j Tau animenitych nésledovnikt (napFiklad John Webster), avsak Slaynot éruvalzbétinského a posléze jakubovského divadia rézné ukontil punitinsky zékaz divadelnich,pfedstavent roku 1642Vedle Anglie také Némecko zrodilo veliké barokni dramatiky, prede- vsim hlavntho pfedstavitele jezuitského divadla Jacoba Bidermanna,z je hoz éetnych her vyniké dodnes Zivé tragédie Cenodoxus (1602). Je8té vatsi slavy se dotil slezsky dramatik Andreas Gryphius, Ktery na jevisti dosahl v nebyvalé mife typicky batokni iluzivnosti a jeho% komedie Ab surda comica (1 ile objevuje na svétovych jevistich. Nejvat8im dramatikem barcka byl Spanél Pedro Calderdn de la Barca, autor vice ne# 200 her, komedi, meziher i alegoricko-symbolickych her obsahu né- bozenského. Jehc nejproslulejsim a zarovei nejbarokné}sim diem se sta a hra Zivor je sen (1631). Celoevropsky vyznam ma i Tirso de Molina, ter prvnf zpracoval donjuanovskou Iatku (Sevillsky sviddce, 1630). Divadlo mélo pro barokniho ¢lovéka mimotédny vY2nam, 1ze dokonce Fici, Ze v baroku Slovék svj Zivot s divadlem ztotoznil, Ze je teatrali val. Samo slovo ,divadio" se vedle stejné charakteristického slova ,lab rint® stalo jecnim ze zakladnich dobovych piimérh, jak dosvédEuji UZ nd zvy knih, naptiklad Theatrum mundi (Divadlo svsia). Lidé chapali svij Zivot jako hereckou roli na jevisti svéta, zFetelné divadelni rysy dostal i Zivot nabozensky. Divadlo zaséhlo vSechny spolevenské vrsivy, od pa- novnickych a Slechtickych dvord pres cirkevni Fidy (pfedevsim piaristy a jezuity) a2 po venkovske obyvatelstvo. Se vSeobecnou zslibou v diva- dle souvist i venik nové umélecké formy, opery. Ta sice vanikla z ducha pordni renesance, kterd se pokousela obnovit ideal antického dram: ale béhem 17. stcleti se stala nejtypiétéjsim baroknim uménim vic. Je jim prvnim genidinim mistrem by] Claudio Monteverdi (1567-1643), kte ry plisobil v Mantové a v Bendtkéch a jeho% dila (Orfeo, Odysseiiv né- vrat, Korunovace Poppéina) patti dodnes k vrcholiim operni tvorb) Hlayni Glohu v rezvoji nového uméleckého 24nru méla italska mést le s Benstkami a celou plejadou velikych opernich mistr, naptiklad Fran- cesco Cavalli nebo Antonio Cesti, Ktery pisobil i jako kapelnik cisate Leopolda I. Z pozdtjSich baroknich opernich mistri- ma nejvet8i vyenam Alessandro Scarlatti (1660-1725) a v Anglii pisobici Georg Friedrich Handel (1685-1759). S operou tizce souvist i forma oratoria, které ma epicky raz (Glota vypravéte) a 2pracoviva mytologické a nébozenska té mata. Nejvétsimi mistry oratoria byli Heinrich Schitz, Giacomo Caris mia G. F, Handel. Zvis8taf druh oratoria ptedstavuji patie, hudebni zpra- covani biblického novozékonntho pHibéhu o Kristové umuceni Opera se Zostupem éasu stala nejen nejtypigtéjsim baroknim umelec kym Zanrem, ale také vyznamnym pilifem spolegenského Zivota. Souvisi sm, které v kazdodennosti barokniho élovéka zaujimala hudba, sudba se pomrn8 zietelné odliSuje od hudby renesantnt tim, Ze jeji pateti se stavé harmonic a harmonické vztahy postavené na systé mu diatonieké stupnice dur-moll a na zklad& harmonické piedstavivost; i | F 28 OD HABSBURSKEHO HEGEMONISML K EVROPSKE ROVNOVAZE SIL ‘6nika-dominanta-subdominanta, ktera je dnes samoztejmostt i pro kaz- eho zavinajiciho kytaristu, Vyraznou zménou proti ptedchozimu obdobi znamend také stylové rozlisené hudby vokdlni a hudby instrumentélini \Vrchoinsm zjevem barokni hudby a zrovel jednim z nejvéisich sklada ‘eld hudebnich d§jin vabec byl lipsky varhanik a kantor Johann Sebast an Bach (1685-1750). K nejzivaznéjsim diliim z jeho neuvéfitelné boha 'é tworby patti Janovy pasije, Matougovy paiije, Slavnosint mie h moll 4 Hudebné obétina. Mimorédnym zjevem barokni hudby je také Georg Philipp Telemann, ktery obsahi takTka vSechny formy barokni hudby © Gpery, oratoria, mSe, patije, symfonie, konceriantnt suity, tria a sonaty dnes nejpopulamnéjsim baroknim skiadiateltim pat take italsky hous: lista Antonio Vivaldi, jeho® historicky vyznam je dan pfedevSim rozvo. Jem houslového koncertu, 5 chromnym rozSifenim hudby do v8ech vrstev spoletnosti souvis * vanik Koncertniho Zivota v modernim slova smysiu zakladénim prv- nich koncertnich séld, do nich mél za vstupné ptistup kaZd¥. Tato vSeo- becna pHstupnost umént je pro baroko pitznaénd, protoze aékoliv baroko nd mnohé rysy vypjaiého aristokratisma, je ve svém vyhrocovant i smi Fovani rozpord pristupné i vrstvam méStanskym a venkovskym, Prvni Koncerty vanikly na zakladé hudebnich kolegii. na nichz se schazeli hu. debnici riznych spolevenskych thid, hudebnici z povolant i diletanti. Pte. vladali' mezi nimi méStané a studenti, ale i Iékafi, prévnici a umélct ji b obord. Prvnf vefejné koncerty se konaly v Anglii (1672), ale bray Se ro2sfily i do finych zemi, do Némecka, Itlie a do Vidn8, kterd se po- evropského hudebntho Zivota. V Praze se potttek veFejnych koneerid datuje rokem 1725, ké a nizozemské baroko - 2latni postavent v barokni epose méla Francie, a to ze dvou divodd. Predevsim ve Francii baroko po své ran¢ fézi (kostel patizské Sorbonny architekta Jacquese Lemerciera, 1635) tsm8t splyvalo sklasicizujfetmi ten dencemi, a 2a druhé se prévé tady nejsiinéji projevilo propojeni baroka § panovnickym absolutismem. Klasicizujief tendence jsou pfiznatné pro celé francouzské uméni 17. stolet, ilustrativne naptiklad pro uz zminéné. ho nejvét8iho francouzského malife tohoto obdobi Nicolase Poussina (1594-1665). Jeho obrazy s mytologickymi naméty jsou plné personifika- Cf a alegorii, coz je ostatné priznatné pro vétsinu barokaich obtazi. Klasi Cistické tendence jsou charakteristické tak¢ pro francouzskou architektura 17. stoleti, jak ukazuje Fada reprezentativnich staveb, napfiklad slavnd In. vlidoena, kterou navrhli Jules Hardouin Mansart a Libéral Bruant (1670), ale j velkolepa nddhera zamku ve Versailles (1669) architektit Mansarta a Louise Le Vau. Vliv francouzské barokni architektury se projevil iv dile jednoho z nejvyznamnéjsich umétcii anglickych Christophera Wrena (| tedréla sv. Pavla, 1675, Royal Naval Hospital, 1694). Honosnou krisou se ‘wyznatuje také Blenheim Palace (1705) Johna Vanbrugha Francie 17. stoleti zrodila také velké dramatiky, pfedev$im velkho tragika cti Pierra Corneille, jeho? nejslavngjsim dilem je tragédie Cid (1637), dale obdivovatele a prekladatele antického materialistichelwo myslitele a basnika Lucretia Cara, svobodomys!ného komediografa Moliéra (1622-1673), viastnim jménem Jean-Baptista Poquelina. Mo- lire vytvofil nestémouci charakterové komedie Lakomec, Misantrop, Zdrav nemocny Gi MéStak Slechticem, Na positku jeho drahy podporo. val také svého budouctho soupefe Jeana Racina (1639-1699), Ktery ve svch psychologickych tragédiich (Faidra, Britannicus, Esten Ifigenie) plnych temnych vasni vytvotil iedostizny idedl Klasicisticksho dramatu to jest jednotu déje, casa mista. Kulturni Zivot se ve Francii 17. stoleti Zeela soustfedil na dvote kréle Ludvika X1V., ktery sice uméni Stédre Podporoval a institucionainé organizoval (zalozent Krdlovské akademie malifsivt a sochafstvi), ale vyzadoval od umélch slubu statu a prede~ v8im vlastni, se statem 2totoznéné osobé. Uméni opern{ stélo samozte} mé v prvni Fad8. Prvnim velkym tvarcem formalné svébyine francouzské opery byl ve Francii naturalizovany Ital Jean-Baptiste Lully. Charakte risticky barokni apoteszy (apotedza = zbozSt@ni smrtelné osoby) fran- couzské dvorské kultury se projevily nejvic privé v okdzalosti nadher. nych zabav ve Versailles, kde Luily Moliérem spolupracovali na baletech uréenych nejen pro pobaveni, ale i pro ptimé utinkovant krale, Ve Francii byla velmi rozsffena literatura memodrové s vSrazngmi mora. listnimi tendencemi, coz plati i pro obnoveni Zénru versovanych bajek jimiz se proslavil Jean de La Fontaine (1668-1694), Ponékud jiny réz m&lo baroko v protestantském Nizozemi. V Nizoze- Imi, relativné svobodomysiné zemi, se uz od sklenku 16. stolett zaéinal vyvijet novy, méstansky Zivotni styl. Uméni nesloufilo velkolepé panov- nické ¢i knizecf nadhete ani pro v¥zdobu prostych protestantskych kos teld, nybré pro zkrasleni méStanskych pribytk. poptipadé méstsky Wada. Proto se pravé v Nizozemi nejvice rozsitilo nejen 24nrove malit- stvi (Jan Steen) a krajinafstvi, které se v 17. stoleti vyvinulo jako novy malifsky drub, ale veniklo také uméni velkého psych ologického mistrov- stvi, které dosahlo vrchotu v tvorbé malife proslulého Serosvitem svch platen Rembrandta van Rijna (1609-1669). Na holandskych zich se je- ho obrazy prodavaly za nékolik guldeni. Prudké kontrasty barokniho uméni jasné vysvitajf z porovndni nizo. zemskeho malifstvi s velkolepym barokem vidmskym. Jeho éelnym pied Stavitelem, malifem, architektem, ale také uéencem a diplomatem. kteréKarel 1. povysil do Slechtického stavu, se stal Pieter Paul 1640). Jeho velkolepé plétna pind hmoty a vypracovand 5 technickou suverenitou bYvaj povazovana za nejcharakteristietéjt pro- jevy barokntho uméni vibee. Ws Vyhrocené rozpory barokniha obdobi jsou pfiznating i pro oblast nabo- Zenskou. Na jedné strané hluboka vira pind extatickych vanétd, ale tak Povéréivosti a pobozniistkatstvi, na druhé strané ponékud prézdnd, bom- basticka teatrdlnost, soustfedénd spi8 na vnaj&i projevy ned na hlubsi nd bozensky progitek. Je to obdobi fady svatofedent, predevsim Fadovych zakladateld, jako byli Ignée z Loyoly nebo Terezie z Avily, je to take oba velkého rozkvétu maridnského kultu, ale 2éroveii je to i obdobi oslabenf papedské moci, nébozenskeho Sarlaténstvi i posiedni viay pro- sledovani Garodéjnic. Napadny je také silny proces sekularizaéni Sekularizace = zesvétstén!), Gili proristant svétskych prvkil do kazdo- denntho tidského Sklon k povrehnosti nébodenského Zivota brzy vyvolal fadu obrodnych pokust, pfedevsim jansenistickou obroda ¥ ramei katolické cirkve a pietisticky smér protestantsky. Pres vekkeré, uméni zietelné patmé nabozenské vzepéti baroka, véeiné barokni my tiky, jejim2 predstavitelem je zhofelecky Svec Jacob Bohme, mA pravé 17. stoleti své poéétky ud zeela necirkevni novovéké mySleni, Zaklad nému polodilo dilo francouzského distojntka, matematika, pHirodoved- 1650). VYrazem jim zalozené metafy- a filosofa René Descarta (1596 ziky subjektivity je jeho slavnd véta ,,mysitm, tedy jsem" (cogito, ergo sum). Descartova Rozprava 0 metodé polovila zéklady modemtho racio. ‘alismu (metoda = .privodce zbloudilych"). Novy racionalismus, i kdy? jesté v tésném spojeni s hlubokou virou a typicky barokni nezakotvenc. rozumu, se projevil v dile celé plejddy baroknich uéenci, matematika a fyzik0, 2 nich? mnoz{ phsobili pfedevsim v Konfesiondin’ pomémé to- leraninim, méStanském Nizozemi. Universita v Leydenu, kterd se stala jednim z nejvyan nter védeckého Zivota, byla bez citkevntho Sobledu zalozena roku 1575. K nejznaméjsim a nejvyznamnéjsim barok. nif pFirodovédctini pattr Galileo Galilei (1564-1643), zakladatel hydro- mechaniky a vynélezce rtufového barometru Jan Evangelista Toricelli nebo zakladatel vinove teorie syétla Christian Huygens. Ti vichni vy. 2ndvali jako zakladni védeckou metodu experiment ve smyslu Galileiho Proslulého wjroku: »Je hloupost hledat smysl pYtrodnich véei v papirech toho ci onoho éloveka, a nikoliv v pFtroé samé. Ale i astronomové, fyzikové a matematikové barokniho obdobt Zasto mutivg prozivali svar rozumu a viry, tak jak to vidime na Zivoté a dile Mi