Protokol z laboratorního cvičení č.

Jméno a příjmení: Aleš Šrámek Třída: S4.A

Název úlohy: Acidobazická titrace
Datum konání: 14.02.2024

Úkol

1
Pomůcky

100ml odměrná baňka, 250ml odměrná baňka, 25ml odměrný válec, střička, zátka, byreta, pipeta, 250ml
kádinka, mistička, lžička, nálevka, kovová cvočka, křížová spona, držák na zkumavka, titrační baňka, Stojan,
Tlačka, váha

Chemikálie

Hydroxid sodný, kyselina octová, destilovaná voda, fenolftalein

Stručný teoretický úvod

Stardantizace

Titrace

- Je to běžná laboratorní metoda kvantitativní chemické analýzy

- metoda pomocí které se stanovuje neznámé množství látky v roztoku
- je založena na chemické reakci mezi známým odměrným roztokem a neznámým analyzovaným roztokem

Metody titrace:
1- Metoda neutralizační
2- Metoda neutralizační
3- Metoda neutralizační
4- Metoda reduktometrická
5- Metoda komplexometrická

Princip titrace:
- Princip titrace se zakládá na stanovení neznámé koncentrace známého objemu, do kterého přidávám
činidlo o známé koncentraci – nazývané titrační činidlo
- Ve chvíli, kdy přidáme takové množství činidla, že spolu látky právě a beze zbytku zareagují nastane bod
ekvivalence

2
Titrační standard
- Titrační standard (činidlo, odměrné činidlo, odměrný roztok) je vzorek látky o známé koncentraci, pomocí
jehož spotřeby při titraci se určuje koncentrace měřené látky.

- Požadavky na titrační standard jsou:

 musí se jednat o stálou látku, aby se v průběhu času neměnila koncentrace
 měl by mít velkou molární hmotnost
 musí se jednat o chemické individuum bez příměsí.
- Požadavky na reakci mezi titračním standardem a analyzovanou látkou:
 známá reakce (definovaná stechiometrie)
 probíhá kvantitativně
 probíhá rychle
 umožňuje zachytit dosažení bodu ekvivalence

Indikátor

- Indikátor je látka, která se přidává k analyzované látce a která reaguje s první přebytečnou kapkou
přidávaného činidla. Tato chemická reakce musí být viditelná. Nejčastěji dojde ke změně barvy, zákalu
nebo pH.
- Při acidobazických reakcích se často jako indikátory používají fenolftalein nebo methyloranž. Při
komplexotvorných reakcích se jako indikátor často používá murexid.

Bod ekvivalence
- Bod ekvivalence nastává ve chvíli, kdy je k analyzované látce přidáno právě takové množství činidla, že
spolu beze zbytku zareagují a další kapka přidávaného činidla viditelně zareaguje s indikátorem. Pro
acidobazické titrace je charakteristická titrační křivka (závislost pH na přidaném objemu titračního
činidla), která v bodě ekvivalence prudce změní hodnotu. Pro vícesytné kyseliny je takových „skoků“
více, každý odpovídá danému počtu vazeb.
- Další metody určení bodu ekvivalence jsou instrumentální, například: spektroskopie, potenciometrie nebo
konduktometrie

Pracovní postup

2) Do 250ml odměrné baňky jsem nalil 15 ml octa a po rysku jsem baňku doplnil destilovanou vodou. Z této
směsi jsem si poté odpipetovával 25 ml do odměrných baňek v daných pokusech titrace.

4) Na váze jsem si navážil 0,41 gramu NaOH a poté jsem ho nasypal do 100ml odměrné baňky a dolil baňku
destilovanou vodou až po rysku. Tento roztok jsem zamíchal a poté jsem ho nalil do byrety až do vrcholu
stupnice.

3
Do 250ml odměrní baňky jsem si odpipetoval 25 ml roztoku octa, dolil jsem asi 10 ml destilované vody a vkápl 3
kapky fenolftaleinu. Baňku jsem nastavil pod byretu a za stálého míchání jsem do baňky pipetoval roztok NaOH.

5) Až nám roztok zfialověl, tak jsme přestali pipetovat a ze stupnice a pomocí pravítka jsme si vyčetli spotřebu
NaOH. Po všech třech pokusech jsme si vypočítali průměrné V a c kyseliny octové v neznámém vzorku.

Schéma aparatury

1. – stojan
2. – byreta
3. – Baňka
4. – směs octa, vody a fenolftaleinu
5. – roztok hydroxidu sodného

Pozorování

A) Roztok NaOH byl bezbarvý a bez zápachu.

B) Směs octa, vody a fenolftaleinu byla bezbarvá a lehce zapáchala.

Pokusy

a) Poté co jsme odpipetovali z byrety 28.5 ml roztoku NaOH, tak nám směs v baňce lehce zfialověla a po
lehkém promícháni se nám barva ustálila. Roztok byl bez zápachu

4
 b) Poté co jsme odpipetovali z byrety 25.3 ml roztoku NaOH, tak nám směs v baňce lehce zfialověla a po
lehkém promícháni se nám barva ustálila. Roztok byl bez zápachu
c) Poté co jsme odpipetovali z byrety 25.8 ml roztoku NaOH, tak nám směs v baňce lehce zfialověla a po
lehkém promícháni se nám barva ustálila. Roztok byl bez zápachu

Indikátor

Indikátory jsou látky, které reagují buď se stanovovanou látkou nebo s přebytečným titračním činidlem a forma
zreagovaná a nezreagovaná mají různé barvy. V bodu ekvivalence pak dochází k přeměně jedné formy na
druhou. Jsou to látky podobné povahy jako titrační činidlo nebo titrovaná látka. Podle charakteru titrací, existuje
celá řada různých druhů indikátorů.

Indikátory acidobazické (pro titrace kyselin a zásad). Jsou to slabé organické kyseliny nebo zásady. Forma
kyselá (HInd), která existuje při vyšší koncentraci H + (nižším pH) má jinou barvu než forma zásaditá (Ind-).
Indikátorová kyselina a zásada tvoří spolu konjugovaný pár s ionizační konstantou KHInd.

Rovnice a výpočty

Závěr

Těmito pokusy titrace jsme určili průměrné V NaOH a c kyseliny octové v neznámém vzorku. Všechny tři
pokusy o titraci nám vyšli jenom lehce nafialovělé, takže v normě.

Odkazy

Odměrná analýza – WikiSkripta

5
Titrace – Wikipedie (wikipedia.org)

Standardizace – Wikipedie (wikipedia.org)