FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Základy spolehlivosti elektrotechnických

výrob
Garant předmětu:
Ing. Helena Polsterová, CSc.

Autoři textu:
Ing. Helena Polsterová, CSc.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 2

Obsah
1 Úvod 8
Vstupnı́ test . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

2 Spolehlivost 10
2.1 Základnı́ pojmy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
2.2 Ukazatele spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
2.2.1 Ukazatele spolehlivosti neopravovaných objektů . . . . . . . . . . . . 12
2.2.2 Ukazatele spolehlivosti opravovaných objektů . . . . . . . . . . . . . 16
Přı́klady ke kapitole 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Řešené přı́klady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Shrnutı́ kapitoly 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

3 Analýzy spolehlivosti 24
3.1 Metody analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
3.2 Vybrané základnı́ techniky analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Shrnutı́ kapitoly 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

4 Spolehlivostnı́ modely 42
4.1 Sériový spolehlivostnı́ model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
4.2 Paralelnı́ spolehlivostnı́ model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
4.3 Kombinované modely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Přı́klady ke kapitole 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Řešené přı́klady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Přı́klady pro samostudium . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
Shrnutı́ kapitoly 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

5 Zálohovánı́ systémů 49
5.1 Statická záloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
5.1.1 Systém TMR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5.1.2 Systém NMR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52
5.2 Dynamická záloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
5.2.1 Režimy činnosti dynamické zálohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
5.2.2 Duplexnı́ systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
5.2.3 Biduplexnı́ systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
5.2.4 Záloha typu „M z N “ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
5.3 Hybridnı́ záloha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
Shrnutı́ kapitoly 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 3

6 Metody řı́zenı́ spolehlivosti 63

6.1 Předcházenı́ poruchám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63
6.2 Odolnost proti poruchám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64
6.3 Oblasti využitı́ systémů odolných proti poruchám . . . . . . . . . . . . . . . . 66
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
Shrnutı́ kapitoly 6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

7 Degradačnı́ působenı́ prostředı́ na elektrotechnická zařı́zenı́ 68

7.1 Klasifikace namáhánı́ způsobujı́cı́ch stárnutı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
7.2 Vliv teploty vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
7.2.1 Vliv vysoké teploty vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
7.2.2 Vliv nı́zké teploty vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
7.2.3 Vliv rychlých změn teploty vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
7.3 Vliv vlhkosti vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
7.3.1 Vliv vysoké vlhkosti vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
7.3.2 Vliv nı́zké vlhkosti vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
7.3.3 Vliv rychlých změn vlhkosti vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
7.4 Vliv elektrického pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72
7.5 Vliv agresivnı́ch prostředı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
7.6 Koroznı́ vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
7.7 Vliv prachu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
7.8 Vliv zářenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74
7.9 Biologické vlivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
7.10 Vliv mechanického namáhánı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
Shrnutı́ kapitoly 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

8 Stárnutı́ 76
8.1 Elektrické stárnutı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
8.2 Tepelné stárnutı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
8.3 Mechanické stárnutı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
8.4 Stárnutı́ souvisejı́cı́ s vlivy okolnı́ho prostředı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
Shrnutı́ kapitoly 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

9 Zkoušky spolehlivosti 86
9.1 Určujı́cı́ zkoušky spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
9.2 Ověřovacı́ zkoušky spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
9.3 Význam zkoušek spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90
9.4 Dlouhodobé zkoušky spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92
9.4.1 Výhody a nevýhody dlouhodobých zkoušek spolehlivosti . . . . . . . . 94
9.5 Zrychlené zkoušky spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94
9.5.1 Použitelnost zrychlených zkoušek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
9.5.2 Výhody a nevýhody zrychlených zkoušek součástek . . . . . . . . . . 95
9.6 Třı́dı́cı́ zkoušky spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 4

9.6.1 Primárnı́ a sekundárnı́ třı́děnı́ součástek . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Přı́klady ke kapitole 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Řešené přı́klady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
Kontrolnı́ otázky ke kapitole 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98
Shrnutı́ kapitoly 9 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Literatura 99

X Přı́loha – Pravděpodobnost a statistika ve spolehlivosti 100

X.I Náhodná proměnná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
X.II Čı́selné charakteristiky náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
X.II.I Charakteristiky polohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
X.II.II Charakteristiky rozptylu (variability) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
X.II.III Charakteristiky asymetrie (šikmosti) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
X.II.IV Charakteristiky špičatosti (excesu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
X.II.V Kvantil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
X.III Rozdělenı́ náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
X.III.I Rozdělenı́ diskrétnı́ch náhodných proměnných . . . . . . . . . . . . . 109
X.III.II Rozdělenı́ spojitých náhodných proměnných . . . . . . . . . . . . . . 111
X.IV Náhodné procesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
X.IV.I Soubor, základnı́ soubor, náhodný výběr . . . . . . . . . . . . . . . . . 118
Přı́klady ke kapitole X . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
Řešené přı́klady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124
Kontrolnı́ otázky ke kapitole X . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 5

Seznam obrázků
2.1 Širšı́ a užšı́ vymezenı́ pojmu spolehlivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.2 Vanová křivka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
2.3 Průběh závislosti bezporuchového provozu R(t) na čase . . . . . . . . . . . . 15
3.1 Všeobecný postup analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
3.2 Přehled činnostı́ prediktivnı́ analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . 27
3.3 Základnı́ modely RBD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
3.4 Postupné kroky studie HAZOP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
4.1 Schéma zapojenı́ sériového modelu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
4.2 Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu sériového systému v závis-
losti na čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
4.3 Schéma zapojenı́ paralelnı́ho spolehlivostnı́ho modelu . . . . . . . . . . . . . . 44
4.4 Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu paralelnı́ho systému v zá-
vislosti na čase . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
4.5 Schéma zapojenı́ paralelně sériového spolehlivostnı́ho modelu . . . . . . . . . 46
4.6 Schéma zapojenı́ sériově paralelnı́ho spolehlivostnı́ho modelu . . . . . . . . . 46
5.1 Struktura systému s konfiguračnı́ statickou zálohou . . . . . . . . . . . . . . . 50
5.2 Jednoduché znázorněnı́ statické zálohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
5.3 Zjednodušené schéma systému TMR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
5.4 Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému TMR . . . . . . . 52
5.5 Zjednodušené schéma systému NMR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
5.6 Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému NMR . . . . . . . 54
5.7 Schématické znázorněnı́ dynamické zálohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
5.8 Průběh křivek pravděpodobnosti bezporuchového provozu pro různé stupně
zatı́ženı́ záložnı́ho prvku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56
5.9 Vlastnosti zatı́žené a nezatı́žené zálohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
5.10 Blokové schéma duplexnı́ho systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
5.11 Zjednodušené schéma duplexnı́ho systému s většı́m počtem přepı́načů . . . . . 58
5.12 Schéma biduplexnı́ho systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59
5.13 Blokové schéma systému GMR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
8.1 Schéma stárnutı́ elektroizolačnı́ho systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
8.2 Přı́klad možných mechanismů stárnutı́ v závislosti na čase . . . . . . . . . . . 77
8.3 Stárnutı́ jako funkce času pro obrázek 8.2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
8.4 Přı́klad možných mechanismů stárnutı́ v závislosti na čase . . . . . . . . . . . 78
8.5 Stárnutı́ jako funkce času pro obrázek 8.4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
8.6 Elektrické stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů . . . . . . . . . . . . . . . . 81
8.7 Tepelné stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
8.8 Mechanické stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů . . . . . . . . . . . . . . . 83
8.9 Stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů souvisejı́cı́ s vlivy okolnı́ho prostředı́ . 84
9.1 Diagram poruch při postupné zkoušce spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . 90
9.2 Rozdělenı́ zkoušek spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
X.1 Distribučnı́ funkce diskrétnı́ náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
X.2 Mnohoúhelnı́k rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 6

X.3 Distribučnı́ funkce spojité náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

X.4 Grafické znázorněnı́ hustoty pravděpodobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102
X.5 Zobrazenı́ polohy rozdělenı́ na čı́selné ose . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
X.6 Grafické znázorněnı́ mediánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104
X.7 Modus pro diskrétnı́ náhodnou proměnnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
X.8 Modus pro spojitou náhodnou proměnnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
X.9 Polymodálnı́ rozdělenı́ diskrétnı́ náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . 105
X.10 Polymodálnı́ rozdělenı́ spojité náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . 105
X.11 Rozptyl hodnot náhodné proměnné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106
X.12 Grafické vyjádřenı́ charakteristik asymetrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
X.13 Grafické vyjádřenı́ charakteristik špičatosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
X.14 Grafické znázorněnı́ kvantilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
X.15 Poissonovo rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110
X.16 Hustota pravděpodobnosti normálnı́ho rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
X.17 Průběh funkce f (x) normálnı́ho rozdělenı́ s vyznačenı́m směrodatných odchylek σ111
X.18 Zobrazenı́ distribučnı́ funkce F (x) a funkce 1 − F (x) pro useknuté normálnı́
rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
X.19 Grafické znázorněnı́ Weibullova rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
X.20 Grafické znázorněnı́ exponenciálnı́ho rozdělenı́ . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
X.21 Zobrazenı́ náhodného procesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
X.22 Konfidenčnı́ interval a) oboustranný, b) jednostranný (dolnı́ mez), c) jedno-
stranný (hornı́ mez) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 7

Seznam tabulek
2.1 Vybrané ukazatele spolehlivosti neopravovaných objektů . . . . . . . . . . . . 16
2.2 Vybrané ukazatele spolehlivosti opravovaných objektů . . . . . . . . . . . . . 20
3.1 Použitı́ metod pro úkoly všeobecné analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . 29
3.2 Charakteristiky vybraných metod analýzy spolehlivosti . . . . . . . . . . . . . 31
9.1 Přehled zkušebnı́ch plánů a souvisejı́cı́ch vzorců pro přı́pad exponenciálnı́ho
rozdělenı́ pravděpodobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
X.1 Pravděpodobnostnı́ tabulka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
X.2 Srovnánı́ statistického souboru, základnı́ho souboru a náhodného výběru . . . . 120
X.3 Kvantily rozdělenı́ χ2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122
X.4 Kvantily tα (ν ) Studentova rozdělenı́ t . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123
X.5 Vzorce pro bodový a intervalový odhad náhodného výběru . . . . . . . . . . . 124
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 8

1 Úvod

Předmět Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob je zařazen ve druhém semestru prvnı́ho

ročnı́ku navazujı́cı́cho magisterského studijnı́ho oboru „Elektrotechnická výroba a manage-
ment“.
V tomto učebnı́m textu „Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob“ jsou shrnuty zá-
kladnı́ znalosti z oblasti spolehlivosti elektrotechnických zařı́zenı́ a součástek. Jsou zde uvedeny
základnı́ pojmy a vybraná hlavnı́ terminologie užı́vaná ve spolehlivosti jako je životnost, udr-
žovatelnost, pohotovost atd.
Dále je v učebnı́m textu podán stručný přehled o problematice metod analýzy spolehlivosti,
výpočtu chrakteristik spolehlivostnı́ch ukazatelů a tvorby spolehlivostnı́ch modelů.
Pro zopakovánı́ znalostı́, potřebných pro práci se spolehlivostnı́mi charakteristikami, je
v učebnı́m textu uveden (v přı́loze) přehled základů statistiky a pravděpodobnosti.

Poznámka:
Učebnı́ text je určen pro samostudium studentů, proto je opatřeno kontrolnı́mi otázkami pro
ověřovánı́ nabytých znalostı́.
Při práci s textem v prostředı́ Acrobat Readeru – minimálně verze 3 a vyššı́ – se správná
odpověd’ na otázku zobrazı́ po kliknutı́ na modře zobrazenou část textu otázky. Obecně: v textu
modře zobrazené části fungujı́ jako interaktivnı́ odkazy (názvy kapitol v obsahu, odkazy na
obrázky, tabulky, rovnice, řešenı́ přı́kladů apod).
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 9

Vstupnı́ test

1. Definujte pojmy základnı́ soubor, náhodný výběr. Odpověd’

2. Vysvětlete pojem dikrétnı́ náhodná proměnná, spojitá náhodná proměnná. Odpověd’
3. Jakým způsobem vypočı́táte následujı́cı́ charakteristiky náhodného výběru: střednı́ hod-
nota a směrodatná odchylka? Odpoved’ 1, odpověd’ 2
4. Jak lze popsat zákon rozdělenı́ diskrétnı́ch náhodných proměnných? Odpověd’
5. Jak lze popsat zákon rozdělenı́ spojitých náhodných proměnných? Odpověd’
6. Jaká znáte rozdělenı́ diskrétnı́ch náhodných proměnných. Odpověd’
7. Jaká znáte rozdělenı́ spojitých náhodných proměnných. Odpověd’
8. Jaký je vztah mezi distribučnı́ funkcı́ a hustotou pravděpodobnosti? Odpověd’
9. Vysvětlete pojem kvantil. Odpověd’
10. Za jakých podmı́nek vzniká při pokusu náhodná proměnná, aby bylo možno použı́t
normálnı́ rozdělenı́? Odpověd’
11. V jakém přı́padě použijete logaritmicko-normálnı́ rozdělelnı́? Odpověd’
12. Kdy použijete Weibullovo rozdělenı́? Odpověd’
13. Vysvětlete pojem bodový odhad parametru základnı́ho souboru. Odpověd’
14. Vysvětlete pojem intervalový odhad parametru základnı́ho souboru. Odpověd’
15. Vysvětlete pojem konfidenčnı́ odhad parametru základnı́ho souboru. Odpověd’
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 10

2 Spolehlivost
Cı́l kapitoly: seznámenı́ se základnı́mi pojmy a názvoslovı́m v oboru spolehlivost a s teore-
tickými i empirickými způsoby vyčı́slenı́ charakteristik spolehlivosti.
SPOLEHLIVOST ⇔ souhrnný termı́n popisujı́cı́ vlastnost objektu vyjadřujı́cı́ obecnou schopnost
objektu zachovávat požadované funkce v čase a za stanovených podmı́nek.

2.1 Základnı́ pojmy spolehlivosti

Spolehlivost je souhrnný termı́n, pojem popisujı́cı́ vlastnosti objektu. Spolehlivost lze chápat
v širšı́m pojetı́ jako komplexnı́ vlastnost, vyjadřujı́cı́ obecnou schopnost objektu zachovávat
požadované funkce v čase a za stanovených podmı́nek. Pojem objekt je velmi široký, je možno
za něj dosadit např. součást zařı́zenı́, funkčnı́ přı́stroj, celek, systém apod. Takto chápaná spoleh-
livost se potom vyjadřuje dı́lčı́mi vlastnostmi – bezpečnostı́, životnostı́, pohotovostı́, skladova-
telnostı́ atd. Dále pak lze chápat spolehlivost v užšı́m pojetı́ dle norem ČSN EN ISO 9000:2001
a ČSN IEC 50(191) jako pohotovost, která v sobě zahrnuje činitele, které ji ovlivňujı́: bezpeč-
nost, bezporuchovost a udržovatelnost – viz obr. 2.1. Termı́n spolehlivost se použı́vá pouze pro
obecný, nekvantitativnı́ popis.
Spolehlivost je možno aplikovat i na služby. Spolehlivost služby je dle ČSN IEC 50(191)
definována jako:
„Schopnost poskytnutı́ služby na požádánı́ uživatele a jejı́ zabezpečenı́ po požadovanou
dobu ve specifikovaných tolerancı́ch a jiných daných podmı́nkách.“
Spolehlivost služby je možno dále rozdělit na pohotovost služby a nepřetržitost služby.

Spolehlivost – základnı́ pojmy

• životnost (durability) – schopnost objektu plnit požadovanou funkci v daných pod-
mı́nkách použı́vánı́ a údržby do dosaženı́ meznı́ho stavu. Meznı́ stav objektu lze cha-
rakterizovat ukončenı́m užitečného života, nevhodnostı́ z důvodů ekonomických nebo
technologických nebo jinými závažnými faktory.
• spolehlivost (dependability) – souhrnný termı́n použı́vaný pro popis pohotovosti a čini-
telů, které ji ovlivňujı́: bezporuchovost, udržovatelnost a zajištěnost údržby. Spolehlivost
se použı́vá pouze pro obecný nekvantitativnı́ popis.
• pohotovost (availibility) – schopnost objektu být ve stavu schopném plnit požadovanou
funkci v daných podmı́nkách, v daném časovém okamžiku nebo v daném časovém in-
tervalu, za předpokladu, že jsou zajištěny požadované vnějšı́ prostředky. Tato schopnost
závisı́ na kombinaci hledisek bezporuchovosti, udržovatelnosti a zajištěnosti údržby.
Jiné požadované vnějšı́ prostředky, kromě prostředků údržby, neovlivňujı́ pohotovost
objektu.
• bezporuchovost (reliability) – schopnost objektu plnit pozadovanou funkci v daných
podmı́nkách a v daném časovém intervalu. Obecně se předpokládá, že na začátku časo-
vého intervalu je objekt ve stavu schopném plnit požadovanou funkci. Termı́n „reliability“
se v angličtině použı́vá také jako ukazatel bezporuchovosti.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 11

BEZPEČNOST

ŽIVOTNOST BEZPORUCHOVOST

SPOLEHLIVOST
(v širšı́m pojetı́) POHOTOVOST UDRŽOVATELNOST

DIAGNOSTIKO- ZAJIŠTĚNOST ÚDRŽBY

VATELNOST

A
SKLADOVATELNOST
A Spolehlivost dle ČSN IEC 50(191)

Obrázek 2.1: Širšı́ a užšı́ vymezenı́ pojmu spolehlivost

• udržovatelnost (maintainability) – schopnost objektu v daných podmı́nkách použı́vánı́

setrvat ve stavu nebo vrátit se do stavu, v němž může plnit požadovanou funkci, jestliže
se údržba provádı́ v daných podmı́nkách a použı́vajı́ se stanovené postupy a prostředky.
Termı́n „maintainability“ se v angličtině také použı́vá jako ukazatel udržovatelnosti.
• zajištěnost údržby (maintenance support performance) – schopnost organizace po-
skytujı́cı́ údržbářské služby zajišt’ovat podle požadavků v daných podmı́nkách prostředky
potřebné pro údržbu podle dané koncepce údržby. Dané podmı́nky se vztahujı́ jak na
vlastnı́ objekt, tak i na podmı́nky použı́vánı́ a údržby.
• porucha (failure) – ukončenı́ schopnosti objektu plnit požadovanou funkci. Objekt po
poruše je v poruchovém stavu. „Porucha“ je jev, na rozdı́l od „poruchového stavu“,
který je stav. Takto definovaný pojem se nevztahuje na objekty, které se skládajı́ jen ze
softwaru.
• údržba (maintenance) – kombinace všech technických a administrativnı́ch činnostı́,
včetně činnostı́ dozoru, zaměřených na udrženı́ ve stavu nebo navrácenı́ objektu do
stavu, v němž může plnit požadovanou funkci.
• údržba po poruše (corrective maintenance) – údržba prováděná po zjištěnı́ porucho-
vého stavu a zaměřená na uvedenı́ objektu do stavu, v němž může plnit požadovanou
funkci.
• obnova (restoration; recovery) – jev, kdy objekt po poruchovém stavu opět zı́skává
schopnost plnit požadovanou funkci.
• doba údržby (maintenance time) – časový interval, během něhož se na objektu pro-
vádı́ údržbářský zásah bud’ ručně, nebo automaticky, včetně technických a logistických
zpožděnı́. Údržba se může provádět, zatı́mco objekt plnı́ požadovanou funkci.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 12

• pracnost údržby; MMH – angl. zkratka (Maintenance Man-Hours) – kumulované

trvánı́ jednotlivých dob na údržbu, vyjádřené v normohodinách, využité veškerými
pracovnı́ky údržby pro daný typ údržbářského zásahu nebo během daného časového
intervalu.
• logistické zpožděnı́ (logistic delay) – kumulovaná doba, během nı́ž se nemohou prová-
dět údržbářské operace, z důvodu nezbytného zı́skánı́ údržbářských prostředků, kromě
administrativnı́ho zpožděnı́. Logistické zpožděnı́ může být způsobeno např. cestami
k neobsluhovanému zařı́zenı́, čekánı́m na náhradnı́ dı́ly, odbornı́ky, zkušebnı́ zařı́zenı́,
informace a vhodné podmı́nky prostředı́.
• doba do poruchy (time to failure) – celková doba provozu objektu od okamžiku jeho
prvnı́ho uvedenı́ do použitelného stavu až do poruchy, nebo od okamžiku obnovy do
přı́štı́ poruchy.
• užitečný život (useful life) – časový interval začı́najı́cı́ od daného časového okamžiku a
končı́cı́ v okamžiku, kdy intenzita poruch je nepřijatelná, nebo kdy je objekt v důsledku
poruchového stavu považován za neopravitelný v daných podmı́nkách.

2.2 Ukazatele spolehlivosti

Spolehlivost, jako vlastnost objektu nenı́ možné kvantifikovat. Za pomoci počtu pravděpodob-
nosti a matematické statistiky je však možno popsat a kvantifikovat některé veličiny, které
vypovı́dajı́ o dı́lčı́ch vlastnostech spolehlivosti. Při popisu spolehlivosti je nutno rozlišovat dva
typy objektů – opravované (obnovované) a neopravované (neobnovované). Obnova je přitom
chápána jako vlastnı́ přechod z poruchového do bezporuchového stavu činnostı́ označovanou
jako oprava. Neobnovovaný může být objekt např. proto, že je neopravitelný (žárovka), je na
nepřı́stupných mı́stech (kosmické sondy), nebo jeho oprava nenı́ rentabilnı́.
U neobnovovaných (neopravovaných) objektů se sledujı́ tři základnı́ vlastnosti: bezporu-
chovost, životnost a udržovatelnost. Ukazatele spolehlivosti mohou být popsány teoretickými
a empirickými charakteristikami. Teoretické charakteristiky majı́ základ v počtu pravděpodob-
nosti, empirické charakteristiky jsou bodovým hodnocenı́m statisticky oprávněného náhodného
výběru. V teorii spolehlivosti je základnı́ sledovanou náhodnou veličinou t, což je velikost
časového intervalu od uvedenı́ do provozu do poruchy objektu.

2.2.1 Ukazatele spolehlivosti neopravovaných objektů

Pravděpodobnost poruchy Q(t) – pravděpodobnost, že v čase τ ≤ t dojde k poruše objektu.

Je-li t čas měřený od uvedenı́ objektu do provozu, pravděpodobnost poruchy objektu do času t
je možno popsat distribučnı́ funkcı́:

Zt
Q(t) = P (τ ≤ t) = f (t)dt , (2.1)
0
kde: f (t) je hustota pravděpodobnosti poruchy.
Pravděpodobnost poruchy Q(t) je možno vypočı́tat rovněž pomocı́ empirického vztahu
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 13

Np
Q(t) = , (2.2)
N0

kde: Np je počet výrobků porušených za sledovaný interval 0 až t,

N0 je počet výrobků ve zkoušeném souboru.

Pravděpodobnost bezporuchového provozu R(t) – pravděpodobnost, že v čase τ ≤ t nedo-

jde k poruše objektu a lze ji popsat vztahem:

Zt
R(t) = 1 − Q(t) − P (τ > t) = 1 − f (t)dt . (2.3)
0
Pravděpodobnost bezporuchového provozu R(t) lze vyčı́slit také podle empirického vztahu:

Nb Np
R(t) = =1− , (2.4)
N0 N0
kde: Nb je počet výrobků v bezporuchovém stavu.

Hustota poruch f (t) – je definována jako derivace Q(t) podle času

dQ(t)
f (t) = , (2.5)
dt
přičemž součin f (t)dt udává, s jakou pravděpodobnostı́ nastane ve sledovaném objektu porucha
ve velmi krátkém intervalu dt, následujı́cı́m za okamžikem t.

Intenzita poruch λ(t) – pravděpodobnost, že se objekt neporouchaný v čase t porouchá

v malém časovém intervalu dt, následujı́cı́m za časem t. Intenzita poruch patřı́ k nejdůležitějšı́m
spolehlivostnı́m ukazatelům použı́vaným v praxi, a lze ji popsat vztahem:

f (t) f (t)
λ(t) = = . (2.6)
R(t) 1 − Q(t)
Zavedené ukazatele spolehlivosti spolu úzce souvisı́. Z toho důvodu je možno uvedené vztahy
dále upravovat:

dR(t)
λ(t) = − , (2.7)
dt
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 14

dR(t) 1
λ(t) = · , (2.8)
dt R(t)
úpravou této diferenciálnı́ rovnice zı́skáme vztah:

dR(t)
−λ(t)dt = . (2.9)
R(t)

Integracı́ tohoto vztahu se zı́ská výraz:

Rt
− ( )dt
λ t
R(t) = e 0 . (2.10)

λ
↑
část I část II část III

0 tp tk → t
Obrázek 2.2: Vanová křivka

Pokud je průběh intenzity poruch λ(t) na čase neznámý, nelze zı́skaný výraz dále zjednodušovat.
Podle empirických poznatků má průběh λ(t) tvar tzv. vanové křivky, jak je znázorněno na
obr. 2.2. Ve střednı́ části vanové křivky platı́, že λ(t) má konstantnı́ hodnotu a pro tento přı́pad
lze poslednı́ uvedený výraz – viz (2.10) – vypočı́tat. Integracı́ je možno zı́skat vztahy:

R(t) = e−λt , (2.11)

Q(t) = 1 − e−λt , (2.12)

f (t) = λ · e−λt . (2.13)

 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 15

R↑
1
A
A
A
A
e−λt
0,37 A
A
A
AA
0
1
λ
= Ts → t
Obrázek 2.3: Průběh závislosti bezporuchového provozu R(t) na čase

Uvedené vztahy popisujı́ exponenciálnı́ zákon poruch. Jeho grafickým vyjádřenı́m je exponen-
ciála na obr. 2.3. Pro čas t = 0 má hodnotu R(t) = 1, což odpovı́dá předpokladu, že na začátku
sledovánı́ je objekt v bezporuchovém stavu. Pro rostoucı́ t klesá hodnota R(t) asymptoticky
k nule. Je tedy možno řı́ci, že jestliže se v čase t = 0 uvede do provozu N0 výrobků s kon-
stantnı́ intenzitou poruch λ, počet poruchových výrobků nb (t) se bude s časem zmenšovat po
exponenciálnı́ křivce nb (t) = n · e−λt .

V následujı́cı́m textu je pro výpočty nadále předpokládána konstantnı́ hodnota λ, jedná se

však o značné zjednodušenı́. Na intenzitu poruch má vliv řada faktorů, jako např. zatı́ženı́,
teplota, vlhkost, mechanické namáhánı́ vibracemi a rázy, zářenı́ atd.

Střednı́ doba bezporuchového provozu Ts – pro neopravované objekty se označuje také

jako střednı́ doba do prvnı́ poruchy MTTF (Mean time to failure). Je to střednı́ hodnota provoznı́
doby objektu, během nı́ž nenastala žádná porucha. Pro jejı́ výpočet platı́:

Z∞
Ts = R(t)dt . (2.14)
0
Pro exponenciálnı́ průběh R(t) je možno psát:

Z∞
1
Ts = e−λ(t) dt = . (2.15)
λ
0

U životnosti se sleduje doba užitečného (technického) života pomocı́ dvou základnı́ch ukazatelů.
Jsou to střednı́ užitečný (technický) život – tz a p-kvantil užitečného (technického) života – tzp .
Udržovatelnost a zajištěnost údržby je u neopravovaných objektů charakterizována pouze uka-
zateli vztaženými k preventivnı́ údržbě, protože u těchto objektů se prováděnı́ údržby po poruše
nepředpokládá. Je zde možno sledovat následujı́cı́ veličiny:
Doba preventivnı́ údržby,
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 16

střednı́ doba preventivnı́ údržby – tu ,

pravděpodobnost doby aktivnı́ údržby – M (t1 , t2 ),
Pracnost preventivnı́ údržby,
střednı́ pracnost preventivnı́ údržby – tppu ,
Logistické zpožděnı́,
střednı́ logistické zpožděnı́ – tL ,
p-kvantil logistického zpožděnı́ – tLp .
Ukazatele spolehlivosti neopravovaných objektů jsou shrnuty v tab. 2.1.

Sledované Sledované Ukazatele spolehlivosti Označenı́

vlastnosti veličiny
Bezporuchovost Doba provozu Pravděpodobnost bezporuchového R(t)
do poruchy provozu
Intenzita poruch λ(t)
Střednı́ doba provozu do poruchy MTTF, t1
p-kvantil doby do poruchy t1p
Životnost Doba užitečného Střednı́ užitečný (technický) život tz
(technického) života p-kvantil užitečného (technického) tzp
života
Udržovatelnost Doba preventivnı́ Střednı́ doba preventivnı́ údržby tu
a zajištěnı́ údržby Pravděpodobnost doby aktivnı́ M (t1 , t2 )
údržby údržby
Pracnost preventivnı́ Střednı́ pracnost preventivnı́ tppu
údržby údržby
Logistické zpožděnı́ Střednı́ logistické zpožděnı́ MLD, tL
p-kvantil logistického zpožděnı́ tLp

Tabulka 2.1: Vybrané ukazatele spolehlivosti neopravovaných objektů

2.2.2 Ukazatele spolehlivosti opravovaných objektů

Každý opravovaný objekt procházı́ během svého technického života posloupnostı́ bezporucho-
vých a poruchových stavů. Na počátku provozu se předpokládá bezporuchový stav.
Pro opravované objekty se mı́sto ukazatele střednı́ doby do poruchy použı́vá střednı́ doba
mezi poruchami. Stanovı́ se jako aritmetický průměr všech naměřených dob bezporuchového
provozu od skončenı́ opravy do výskytu následujı́cı́ poruchy.

Střednı́ doba mezi poruchami Ts – je možno ji vyjádřit vztahem:

n
P
tpi
= i=1
tp
Ts = , (2.16)
n n
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 17

kde: tp je kumulativnı́ doba provozu, vypočtená jako součet všech dob provozu za sledované
obdobı́,
n je počet výpadků způsobených poruchami.

Intenzita poruch λ – je převrácenou střednı́ hodnotou střednı́ doby bezporuchového provozu,

lze tedy pro ni psát vztah:

1
λ= . (2.17)
Ts
Intenzitu poruch systému lze také chápat jako střednı́ frekvenci poruch systému.
Norma ČSN IEC 50(191) definuje nejen pojem (okamžitá) intenzita poruch, ale i pojem
střednı́ intenzita poruch – λ(t1 , t2 ) jako střednı́ hodnotu okamžité intenzity poruch v daném
časovém intervalu (t1 , t2 ). Střednı́ intenzita poruch souvisı́ s okamžitou intenzitou poruch
vztahem:

Zt2
1
λ(t1 , t2 ) = λ(t)dt . (2.18)
t2 − t1
t1

Parametr proudu poruch z(t) – limita poměru střednı́ho počtu poruch opravovaného objektu
v časovém intervalu (t, t +
t) k délce tohoto intervalu, jestliže se
t blı́žı́ k nule. Pro parametr
proudu poruch lze psát vztah:

E [N (t +
t) − N (t)]
z (t) = lim , (2.19)

t→0+
t
kde: N (t) je počet poruch v časovém intervalu (0, t),
E označuje očekávanou hodnotu.

Střednı́ parametr proudu poruch z̄ (t1 , t2 ) – je střednı́ hodnotou okamžitého parametru

proudu poruch v daném časovém intervalu (t1 , t2 ). Střednı́ parametr proudu poruch souvisı́
s okamžitým parametrem proudu poruch z (t) vztahem:

Zt2
1
z(t1 , t2 ) = z (t)dt . (2.20)
t2 − t1
t1

MTBF (Mean Time Between Failures) – ukazatel, který se počı́tá jako střednı́ doba od
jednoho výskytu poruchy do následujı́cı́ho výskytu poruchy. Do této doby je tedy zahrnuta
i doba trvánı́ opravy.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 18

Funkce okamžité pohotovosti A(t) – udává pravděpodobnost, že objekt je ve stavu schopném
plnit požadovanou funkci v daných podmı́nkách a daném časovém okamžiku.

Střednı́ doba nepoužitelného stavu (MTD – Mean Down Time) – je očekávaná doba
nepoužitelného stavu z vnitřnı́ch přı́čin.

Součinitel střednı́ pohotovosti Ā(t1 , t2 ) – střednı́ hodnota funkce okamžité pohotovosti v da-
ném časovém intervalu. Pro součinitel střednı́ pohotovosti je možno psát vztah:

Zt2
1
A(t1 , t2 ) = A(t)dt . (2.21)
t2 − t1
t1

Součinitel střednı́ nepohotovosti Ū(t1 , t2 ) – je střednı́ hodnota funkce okamžité nepohoto-

vosti v daném časovém intervalu (t1 t2 ). Součinitel střednı́ nepohotovosti je vázán s funkcı́
okamžité nepohotovosti U (t) vztahem:

Zt2
1
U (t1 , t2 ) = U (t)dt . (2.22)
t2 − t1
t1

Součinitel asymptotické pohotovosti A – je limita okamžité pohotovosti, pro účely mode-

lovánı́, existuje-li, jestliže se doba blı́žı́ nekonečnu. Za určitých podmı́nek, např. při konstantnı́
intenzitě poruch a konstantnı́ intenzitě oprav, může být součinitel asymptotické pohotovosti
vyjádřen poměrem střednı́ doby v použitelném stavu k součtu střednı́ doby použitelného stavu
a střednı́ doby nepoužitelného stavu.

Součinitel asymptotické střednı́ pohotovosti Ā – je limita součinitele střednı́ pohotovosti,

existuje-li, v časovém intervalu (t1 , t2 ), pro účely modelovánı́, jestliže se t2 blı́žı́ nekonečnu.
Součinitel asymptotické střednı́ pohotovosti A(t1 , t2 ) je vázán se součinitelem střednı́ pohoto-
vosti vztahem:

A = lim A(t1 , t2 ) . (2.23)

t2 →∞

Existuje-li taková limita, je nezávislá na t1 .

Pravděpodobnost doby aktivnı́ údržby M(t1 , t2 ) – je pravděpodobnost, že daný aktivnı́

údržbářský zásah může být proveden během stanoveného časového intervalu, jestliže se údržba
provádı́ za stanovených podmı́nek s použitı́m stanovených postupů a prostředků.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 19

Intenzita opravy (okamžitá) µ(t) – je limita poměru podmı́něnı́ pravděpodobnosti, existuje-

-li, že zásah údržby po poruše skončı́ v časovém intervalu (t, t +
t), k délce tohoto časového
intervalu
t, jestliže
t se blı́žı́ nule, za podmı́nky, že tato operace neskončila do začátku
časového intervalu.

Střednı́ intenzita opravy µ (t1 , t2 ) – je střednı́ hodnota okamžité intenzity opravy v daném
časovém intervalu (t1 , t2 ). Střednı́ intenzita opravy je s okamžitou intenzitou opravy µ(t) vázána
vztahem:

Zt2
1
µ(t1 , t2 ) = µ(t)dt . (2.24)
t2 − t1
t1

Ukazatele spolehlivosti opravovaných objektů jsou shrnuty v tab. 2.2.

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 20

Sledované Sledované Ukazatele spolehlivosti Označenı́

vlastnosti veličiny
Bezporuchovost Doba provozu Pravděpodobnost bezporucho- R(t1 , t2 )
mezi poruchami vého provozu
Intenzita poruch λ(t)
Střednı́ intenzita poruch  (t1 , t2 )
λ
Parametr proudu poruch z (t)
(okamžitý)
Střednı́ parametr proudu poruch z(t1 , t2 )
Střednı́ doba provozu MTBF, t
mezi poruchami
p-kvantil doby mezi poruchami tp
Životnost Doba užitečného Střednı́ užitečný tz
(technického) života (technický) život
p-kvantil užitečného života tzp
Udržovatelnost Doba údržby Pravděpodobnost doby M (t1 , t2 )
a zajištěnost aktivnı́ údržby
údržby Doba preventivnı́ Střednı́ doba tou
údržby preventivnı́ údržby
Doba opravy Intenzita opravy (okamžitá) µ(t)
Střednı́ intenzita opravy µ(t1 , t2 )
Střednı́ doba opravy MRT, too
p-kvantil doby opravy tpo
Pracnost údržby Střednı́ pracnost údržby tpu
Pracnost preventivnı́ Střednı́ pracnost tppu
údržby preventivnı́ údržby
Pracnost opravy Střednı́ pracnost opravy tpo
Doba údržby po poruše Střednı́ doba do obnovy MTTR
Logistické zpožděnı́ Střednı́ logistické zpožděnı́ MLD, tL
p-kvantil logistického zpožděnı́ tLp
Pohotovost Doba použitelného Střednı́ doba použitelného stavu MUT
stavu, Střednı́ doba MUD
doba nepoužitelného nepoužitelného stavu
stavu Funkce okamžité pohotovosti A(t)
Součinitel asymptotické A
pohotovosti
Součinitel střednı́ pohotovosti A(t1 , t2 )
Funkce okamžité nepohotovosti U (t)
Součinitel střednı́ nepohotovosti U (t1 , t2 )
Součinitel asymptotické U
nepohotovosti

Tabulka 2.2: Vybrané ukazatele spolehlivosti opravovaných objektů

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 21

Přı́klady ke kapitole 2

Řešené přı́klady

Přı́klad 2.1 Z týdennı́ produkce elektrotechnického závodu byl náhodně vybrán soubor 1 500 vý-
robků. V konstatnı́ch časových intervalech byla u výrobků testována provozuschopnost a sledo-
váno, zda došlo k poruše. Výrobky, u nichž k poruše došlo, byly vyřazeny z testovacı́ho souboru.
Testovánı́ probı́halo tak dlouho, dokud nedošlo k poruše u všech výrobků souboru. Výsledky
testovánı́ jsou uvedeny v následujı́cı́ tabulce.
čı́slo časový počet výrobků počet poruch
měřenı́ interval bez poruchy za daný interval
i
i Nb (ti ) np
(h) (ks) (ks)
0 1 500
1 2 204
2 2 124
3 2 119
4 2 93
5 2 98
6 2 86
7 2 74
8 2 71
9 2 58
10 2 55
11 2 50
12 2 47
13 2 40
14 2 98
15 2 113
16 2 91
17 2 59
18 2 14
19 2 6
Vypočtěte základnı́ ukazatele spolehlivosti souboru výrobků v testovaných časových intervalech.
Sestrojte graf těchto funkcı́ v závislosti na čase testovánı́.
Řešenı́:

Pro výpočty hodnot Q(t), R(t), f (t) a λ(t) je nutno dopočı́tat chybějı́cı́ hodnoty v tabulce
výsledků měřenı́. Nejprve se vypočtou hodnoty ti (časy měřenı́) a Np (kumulativnı́ počty
výrobků s poruchou). Potom podle (2.1) se vypočtou hodnoty Q(ti ) v jednotlivých časech
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 22

měřenı́ souboru. Obdobně se vypočtou hodnoty R(ti ) podle (2.3), hodnoty f (ti ) podle (2.5) a
hodnoty λ(ti ) podle (2.6). Výsledky jsou uspořádány v následujı́cı́ tabulce. Na závěr se podle
vypočı́taných hodnot z tabulky sestrojı́ graf časového vývoje hodnot zjišt’ovaných funkcı́.

i ti
i Nb (ti ) Np (ti ) np R(ti ) Q(ti ) f (ti ) λ(ti )

0 0 1500 0 1 0
1 2 2 1296 204 204 0,864 0,136 0,136 0,016
2 4 2 1172 328 124 0,781 0,219 0,083 0,100
3 6 2 1053 447 119 0,702 0,298 0,079 0,107
4 8 2 960 540 93 0,640 0,360 0,062 0,092
5 10 2 862 638 98 0,575 0,425 0,065 0,108
6 12 2 776 724 86 0,517 0,483 0,057 0,105
7 14 2 702 798 74 0,468 0,532 0,049 0,100
8 16 2 631 869 71 0,421 0,579 0,047 0,107
9 18 2 573 927 58 0,382 0,618 0,039 0,096
10 20 2 518 982 55 0,345 0,655 0,037 0,101
11 22 2 468 1032 50 0,312 0,688 0,033 0,101
12 24 2 421 1079 47 0,281 0,719 0,031 0,106
13 26 2 381 1119 40 0,254 0,746 0,027 0,100
14 28 2 283 1217 98 0,189 0,811 0,065 0,295
15 30 2 170 1330 113 0,113 0,887 0,075 0,499
16 32 2 79 1421 91 0,053 0,947 0,061 0,731
17 34 2 20 1480 59 0,013 0,987 0,039 1,192
18 36 2 6 1494 14 0,004 0,996 0,009 1,077
19 38 2 0 1500 6 0,000 1,000 0,004 2,000
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 23

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 2

2.1. Jak se chápe v elektrotechnice spolehlivost?

2.2. Jaký je rozdı́l mezi opravovanými a neopravovanými objekty?
2.3. Jaká základnı́ náhodná veličina je sledována při posuzovánı́ ukazatelů spolehlivosti
neobnovovaných objektů?
2.4. Jaký je vztah mezi ukazateli spolehlivosti Q(t) a R(t) a f (t) u neopravovaných objektů?
2.5. Co vyjadřuje ukazatel intenzity poruch neopravovaných a opravovaných objektů?
2.6. Co je to vanová křivka?
2.7. Co vyjadřuje ukazatel střednı́ doby nepoužitelného stavu?
2.8. Jaký je vztah ukazatelů spolehlivosti Ts a λ pro opravované objekty?
2.9. Co je to pravděpodobnost doby aktivnı́ údržby?

Shrnutı́ kapitoly 2: V kapitole jsou definovány základnı́ pojmy z oblasti spolehlivosti ne-
opravovaných a opravovaných objektů. Definice pojmů užı́vaných ve spolehlivosti jsou shrnuty
v normě ČSN IEC 50(191) – viz [1].
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 24

3 Analýzy spolehlivosti
Cı́l kapitoly: obecné seznámenı́ se postupy analýzy spolehlivosti a s teoretickými i empiric-
kými způsoby technik a jejich vhodnosti v jednotlivých přı́padech variant analýz spolehlivosti.

Analýzy spolehlivosti se použı́vajı́ pro předpověd’, přezkoumávánı́ a zlepšovánı́ bezporucho-

vosti, pohotovosti a udržovatelnosti objektu. Provádějı́ se během etapy koncepce a vymezenı́,
etapy návrhu a vývoje i etapy provozu a údržby na různých úrovnı́ch systému. Analýzy spolehli-
vosti sloužı́ pro hodnocenı́, stanovenı́ a zlepšenı́ ukazatelů spolehlivosti objektu a pro srovnávánı́
výsledků analýzy se specifikovanými požadavky. Kromě toho jsou tyto analýzy použı́vány při
plánovánı́ logistiky a údržby k odhadu četnosti údržby a nahrazovánı́ součástı́. Tyto odhady
často určujı́ hlavnı́ prvky nákladů životnı́ho cyklu a majı́ být pečlivě uplatňovány v nákladech
životnı́ho cyklu a ve srovnávacı́ch studiı́ch.
Analýza spolehlivosti je proces, jehož podstatou je zı́skávánı́, zkoumánı́ a uspořádánı́ dat
a informacı́ významných pro daný systém a potřebný pro rozhodovánı́ o něm a o stanovených
cı́lech. Objektem zkoumánı́ bývá zpravidla model systému a konečným produktem zkoumánı́ je
soubor informacı́ o jeho specifických vlastnostech. Při analýzách musı́ být dodržovány stanovené
postupy a pravidla z důvodu opakovatelnosti procesu.

Všeobecný postup analýzy spolehlivosti (graficky je znázorněn na obr.3.1):

Prvnı́m krokem je vymezenı́ systému. Zde se vymezı́ požadavky na analyzovaný systém, jeho
provoznı́ režimy a funkčnı́ vztahy k jeho prostředı́. Dále je nutno stanovit požadavky na spo-
lehlivost, resp. cı́le spolehlivosti. V tomto kroku se vypracuje seznam všech požadavků na
bezporuchovost a pohotovost systému, charakteristik a význačných rysů systému spolu s pod-
mı́nkami prostředı́ a provozu, včetně požadavků na údržbu. Vymezı́ se porucha systému a určı́
se kritéria poruch. Jako návod se má použı́vat norma IEC 60300-3-4.
Následujı́cı́m krokem je rozvrženı́ požadavků na spolehlivost systému nebo cı́le spolehlivosti
na různé podsystémy. Rozvrženı́ spolehlivosti je obvykle požadováno v časné etapě návrhu a
vývoje a je nutno uvážit napřı́klad složitost, kritičnost, profil provozu a podmı́nky prostředı́.
V dalšı́m kroku proběhne vlastnı́ analýza spolehlivosti. Analyzuje se systém, obvykle na základě
technik analýzy spolehlivosti a závažných dat o výkonnosti. Provádı́ se jak kvalitativnı́ analýza
tak kvantitativnı́ analýza. Kvalitativnı́ analýzu je možno shrnout do několika bodů:
• Analyzuje se funkčnı́ struktura systému.
• Stanovı́ se druhy poruchových stavů, mechanizmy poruch, přı́činy, vlivy a následky
poruch systému a součástı́.
• Stanovı́ se mechanizmy degradace, které mohou způsobit poruchy.
• Analyzujı́ se cesty poruch/poruchových stavů.
• Analyzuje se udržovatelnost s ohledem na dobu, metodu izolace problému a metodu
oprav.
• Určı́ se přiměřenost diagnostiky poskytované k detekci poruchových stavů.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 25
# #

Začátek Konec
" ! " !
6

?

A Zpět na přı́slušný

Vymezenı́ A úkol

A
A systému
Q
kQ C Ano
A
Q
Q C
A
Q C
QNe
Q C
Q C
? Q

A Q C Q

Stanovenı́ A
Q C
Q 
 Jsou Q
Q

požadavků/cı́lů A Ne QC požadavky/cı́le Q
A spolehlivosti
 Q 
A
 Q splněny? 
 Q 
A
 Q
 6

Ne

?

Rozvrženı́ 
požadavků +

 Přezkoumánı́
na spolehlivost a doporučenı́
(je-li nutné)
6
Analýza
- spolehlivosti
(kvalitativnı́/
/kvantitativnı́)

Obrázek 3.1: Všeobecný postup analýzy spolehlivosti

• Analyzuje se možnost zabráněnı́ vzniku poruchových stavů.

• Stanovı́ se možné strategie údržby a oprav atd.
Při vypracovánı́ kvantitativnı́ analýzy je postup následujı́cı́:
◦ Vypracujı́ se modely bezporuchovosti a/nebo pohotovosti.
◦ Určı́ se čı́selná referenčnı́ data, která se budou použı́vat.
◦ Provedou se čı́selná vyhodnocenı́ spolehlivosti.
◦ Provedou se analýzy kritičnosti a citlivosti součástı́, pokud je to požadováno.
Poté následuje přezkoumánı́ a doporučenı́, kde se sleduje, zda jsou požadavky na spolehli-
vost resp. cı́le spolehlivosti splněny a jestli mohou alternativnı́ návrhy nákladově efektivně
zvýšit spolehlivost (použitı́ redundance, snı́ženı́ namáhánı́, zlepšenı́ strategiı́ údržby). Vlastnı́
(inherentnı́) ukazatele spolehlivosti mohou být zlepšeny pouze změnou návrhu. Když jsou po-
zorovány nı́zké naměřené hodnoty kvůli špatnému výrobnı́mu postupu, mohou být z hlediska
provozu hodnoty pozorovaných ukazatelů spolehlivosti zvýšeny zlepšenı́m výrobnı́ho procesu.
V tom přı́padě se přezkoumá návrh systému, stanovı́ se slabá mı́sta a kritické druhy poru-
chových stavů a kritické součásti. Uvážı́ se problémy systémového rozhranı́, rysy a mechanizmy
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 26

bezpečnosti při poruše atd. Vypracujı́ se alternativnı́ způsoby pro zlepšovánı́ spolehlivosti, např.
použitı́ redundance, sledovánı́ výkonnosti, detekce poruchových stavů, technik rekonfigurace
systému, postupů údržby, vyměnitelnosti součástı́, postupů oprav.
Provedou se studie optimalizace nákladů a přı́nosů, ve kterých se vyhodnotı́ náklady a
složitost alternativnı́ch návrhů. Vyhodnotı́ se výsledky a porovnajı́ se s požadavky. Přehled
činnostı́ prediktivnı́ analýzy spolehlivosti je na obr. 3.2.

3.1 Metody analýzy spolehlivosti

Současně s průběhem vývoje spolehlivosti, jako vědnı́ho oboru, rozvı́jely se i metody analýzy
spolehlivosti. V současné době je řada nejvýznamnějšı́ch metod standardizována a popsána
v mezinárodnı́ch normách.
Metody je možno členit do dvou hlavnı́ch kategoriı́:
• Metody, které se přednostně použı́vajı́ pro analýzu spolehlivosti. Použitelnost metod
analýzy spolehlivosti v úkolech všeobecné analýzy spolehlivosti je uvedena tabulce 3.1.
V tabulce 3.2 jsou uvedeny podrobnějšı́ charakteristiky.
• Všeobecné inženýrské metody, které podporujı́ analýzu spolehlivosti nebo přidávajı́
hodnotu návrhu z důvodu spolehlivosti.
Mezi podpůrné nebo všeobecné inženýrské metody patřı́:
◦ studie udržovatelnosti (IEC 60300-3-10, IEC 60706-2);
◦ analýza nežádoucı́ch obvodů;
◦ analýza nejhoršı́ho přı́padu;
◦ simulačnı́ modelovánı́ kolı́sánı́;
◦ inženýrstvı́ bezporuchovosti softwaru;
◦ analýza metodou konečných prvků;
◦ odlehčenı́ a volba dı́lů;
◦ Paretova analýza;
◦ diagramy přı́čin a následku;
◦ systém záznamů o poruchách, jejich analýzy a opatřenı́ k nápravě.
Dále je možno uvést metody, které jsou odvozeny ze základnı́ch metod nebo s nimi těsně souvisı́:
◦ analýza přı́čin a následků je kombinace analýz ETA a FTA;
◦ dynamická analýza FTA je rozšı́řená analýza FTA, při které jsou jisté události vyjádřeny
pomocı́ dı́lčı́ch Markovových modelů;
◦ funkčnı́ analýza poruch je zvláštnı́ typ funkčnı́ analýzy FMEA;
◦ binárnı́ diagramy rozhodovánı́ se použı́vajı́ hlavně jako účinná reprezentace stromů
poruchových stavů.
Žádná jednotlivá metoda analýzy spolehlivosti nenı́ dostatečně vyčerpávajı́cı́ a pružná, aby
postihla celou možnou složitost modelu požadovanou k vyhodnocenı́ význačných rysů prak-
tických systémů (hardwaru a softwaru, složitých funkčnı́ch struktur, rozmanitých technologiı́,
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 27

Ostatnı́ informace, které se vztahujı́

Sběr dat o systému a jejich funkčnı́  k systému, jeho prvkům
a technická charakteristika a provoznı́m podmı́nkám
Funkčnı́
a technická ?
analýza Předběžná analýza funkčnı́ch
a technických charakteristik systému

?
Stanovenı́ cı́lů analýzy spolehlivosti,
potřebné specifikace, definice, limity . . .

?
Stanovenı́ úrovně analýzy a hloubky
členěnı́ systému

?
Praktické rozčleněnı́ systému do
zvolené úrovně (na úroveň prvků)

?
Kvalitativnı́ Kvalitativnı́ analýza spolehlivosti
analýza
metodami PHA, FMEA apod.

?
Vytvořenı́ modelu spolehlivosti,
definice modelu funkčnosti
?
Definice a popis poruch systému,
kvalitativnı́ klasifikace poruch

?
Souhrnný přehled všech poruch,
jejich setřı́děnı́ a posouzenı́ závažnosti

?
Výpočet ukazatelů spolehlivosti, podle Použitı́ údajů o spolehlivosti prvků,
daných kritériı́, porovnánı́ s požadavky
 předchozı́ch systémů, předpisů,
norem . . .
?
Kvantitativnı́ Analýza citlivosti systému na Odhad rizik, nejistot v provoznı́ch
analýza 
spolehlivost jeho prvků podmı́nkách, podkladech apod.

?
Souhrnný přehled poruch, jejich
setřı́děnı́ podle závažnosti důsledků

?
Syntéza Syntéza výsledků, posouzenı́ dosažené
úrovně spolehlivosti, závěry, doporučenı́

Obrázek 3.2: Přehled činnostı́ prediktivnı́ analýzy spolehlivosti

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 28

opravitelných a udržovatelných struktur atd.). Aby bylo zajištěno řádné zpracovánı́ složitých
systémů, může být nezbytné uvážit použitı́ několika vzájemně se doplňujı́cı́ch metod analýzy.

V praxi se jako velmi efektivnı́ osvědčil kombinovaný přı́stup s analýzou shora dolů i zdola
nahoru, které se navzájem doplňujı́.
Základem metod „zdola nahoru“ (induktivnı́ch) je identifikace druhů poruch na úrovni
součástı́, při nı́ž lze využı́t seznamy dı́lů či jiné kontrolnı́ seznamy. Pro každý druh poruchy se
odvodı́ odpovı́dajı́cı́ vliv na výkonnost pro přı́slušnou úroveň systému. V počátečnı́ch etapách
vývoje může být analýza kvalitativnı́ povahy a může se zabývat funkčnı́mi poruchami. Později,
jakmile budou dostupné podrobnosti návrhu součástı́, lze provést kvantitativnı́ analýzu.
U metod „shora dolů“ (deduktivnı́ch) se nejprve stanovuje nežádoucı́ jediná událost nebo
úspěch (funkceschopný stav) systému na nejvyššı́ úrovni zájmu (vrcholová událost). Potom se
identifikujı́ a analyzujı́ přispı́vajı́cı́ přı́činy na všech úrovnı́ch, postupně k následujı́cı́m nižšı́m
úrovnı́m za účelem stanovenı́ nežádoucı́ch provoznı́ch činnostı́ systému. Přı́stup „shora dolů“
se použı́vá pro vyhodnocovánı́ vı́cenásobných poruch, včetně poruch závisejı́cı́ch na pořadı́, pro
zjišt’ovánı́ existence poruchových stavů se společnou přı́činou nebo všude tam, kde je vzhledem
ke složitosti systému vhodnějšı́, aby se úvodem provedl soupis poruch systému.
Na výkonnost opravitelného systému má značný vliv udržovatelnost systému, právě tak
jako použitá strategie oprav a údržby. Když je kritickým požadavkem dlouhodobé poskytovánı́
funkce, vhodným ukazatelem pro hodnocenı́ vlivu údržby a oprav na spolehlivost systému je
ukazatel pohotovosti. Když je kritickým požadavkem nepřetržité poskytovánı́ funkce, vhod-
ným ukazatelem výkonnosti je pravděpodobnost bezporuchového provozu. Oprava systému
během provozu bez přerušenı́ jeho funkce je obvykle možná pouze u redundantnı́ konstrukce
systému s přı́stupnými redundantnı́mi součástmi. Jestliže lze provádět opravy bez přerušenı́
funkce, potom oprava nebo výměna zvyšuje bezporuchovost a pohotovost systému. Zpravidla
je nutné provést samostatnou analýzu pro vyhodnocenı́ oprav a údržby systému (IEC 60706-1,
IEC 60706-2 a IEC 60300-3-10).

Volba vhodné metody analýzy je velmi důležitá a má se provádět spojeným úsilı́m odbornı́ků
z oboru spolehlivosti a systémového inženýrstvı́. Obecně nelze vypracovat všeobecný pokyn
pro volbu jedné specifické metody nebo vı́ce specifických metod.
Volba se má provést brzy při vypracovávánı́ programu a má se přezkoumat použitelnost
zvolených metod. Při volbě metod je možno použı́t následujı́cı́ kritéria:
• Složitost systému: Složité systémy, v nichž se např. použı́vá redundance nebo diverzita,
zpravidla vyžadujı́ hlubšı́ úroveň analýzy než jednoduššı́ systémy.
• Novost systému: Zcela nový návrh systému může vyžadovat, aby se u něj analýza
prováděla důkladněji než u osvědčeného systému.
• Kvalitativnı́ versus kvantitativnı́ analýza: Je kvantitativnı́ analýza nutná?
• Jediný poruchový stav versus vı́ce poruchových stavů: Jsou vlivy pocházejı́cı́ z kombi-
nace poruchových stavů významné nebo je možné je zanedbat?
• Chovánı́ závislé na čase nebo na pořadı́: Hraje pořadı́ událostı́ při analýze nějakou roli
(např. systém má poruchu, jestliže před událostı́ A předcházı́ událost B, avšak nikoliv
naopak) nebo vykazuje systém chovánı́ závislé na čase (např. u degradovaných režimů
provozu po poruše, u fázovaných úkolů)?
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 29

Rozvrženı́ požadavků Kvalitativnı́ Přezkoumánı́

Metoda analýzy na spolehlivost/cı́lů analýza Kvantitativnı́ analýza a doporučenı́
spolehlivosti
Předpověd’ Použitelná pro Možná pro Výpočet intenzit poruch a Podpůrná
intenzity poruch sériové systémy analýzu strate- MTTF pro elektronické
bez redundance gie údržby součástky a zařı́zenı́
Analýza stromu Použitelná, jestliže Kombinace Výpočet bezporuchovosti Použitelná
poruchových chovánı́ systému poruchových a pohotovosti systému a rela-
stavů nenı́ silně závislé stavů tivnı́ch přı́spěvků podsystémů
na čase nebo pořadı́ k nepohotovosti systému
Analýza stromu Možná Posloupnosti Výpočet intenzit poruch Použitelná
událostı́ poruch systému
Analýza Použitelná pro Cesty úspěchu Výpočet bezporuchovosti Použitelná
blokového systémy, ve kterých (dosaženı́ a pohotovosti systému
diagramu mohou být předpoklá- funkceschop-
bezporuchovosti dány nezávislé bloky ného stavu)
Markovova Použitelná Posloupnosti Výpočet bezporuchovosti Použitelná
analýza poruch a pohotovosti systému
Analýza Petriho Použitelná Posloupnosti K poskytovánı́ popisu systému Použitelná
sı́tı́ poruch pro Markovovu analýzu
Analýza druhů Použitelná pro Důsledky Výpočet intenzit poruch Použitelná
poruch a jejich systémy, ve poruch systému (a jejich kritičnosti)
důsledků kterých převládajı́
(a kritičnosti); jednotlivé nezávislé
FMEA (FMECA) poruchy
Studie HAZOP Podpůrná Přı́činy a dů- Nepoužitelná Podpůrná
sledky odchylek
Analýza Podpůrná Dopad Výpočet pravděpodobnostı́ Podpůrná
bezporuchové výkonnosti chyb při plněnı́ úkolů člověka
činnosti člověka člověka na
provoz systému
Analýza Nepoužitelná Použitelná jako Výpočet bezporuchovosti Podpůrná
namáhánı́ – prostředek pro pro (elektro) mechanické
pevnost zabráněnı́ součásti
vzniku poru-
chových stavů
Pravdivostnı́ Nepoužitelná Možná Výpočet bezporuchovosti Podpůrná
tabulka (analýza a pohotovosti systému
funkčnı́ struktury)
Statistické Možná Dopad Kvantitativnı́ odhad Podpůrná
metody poruchových bezporuchovosti s nejistotami
bezporuchovosti stavů
POZNÁMKA V tabulce jsou použity zvláštnı́ výrazy, jako:
„Použitelná“ znamená, že je metoda pro daný úkol obecně použitelná a doporučená (přı́padně se zmı́něnými
omezenı́mi).
„Možná“ znamená, že se pro tento úkol smı́ metoda použı́t, ale ve srovnánı́ s jinými metodami má
určité nevýhody.
„Podpůrná“ znamená, že je tato metoda obecně použitelná pro určitou část úkolu, ale ne jako samostatná
metoda pro celý úkol.
’Nepoužitelná’ znamená, že danou metodu nelze pro tento úkol použı́t.

Tabulka 3.1: Použitı́ metod pro úkoly všeobecné analýzy spolehlivosti

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 30

• Lze metodu použı́t pro závislé události: Jsou charakteristiky poruchy nebo opravy sa-
mostatného objektu závislé na stavu systému?
• Analýza „zdola nahoru“ versus „shora dolů“: Metody „zdola nahoru“ lze obvykle
použı́t jednoduššı́m způsobem, zatı́mco metody „shora dolů“ vyžadujı́ vı́ce přemýšlenı́
a kreativity a mohou být tudı́ž náchylnějšı́ k chybám.
• Rozvrženı́ požadavků na bezporuchovost: Má být metoda způsobilá k provedenı́ kvanti-
tativnı́ho rozvrženı́ požadavků na bezporuchovost?
• Požadovaná zběhlost: Jaká úroveň vzdělánı́ nebo zkušenostı́ se požaduje pro účelné a
správné použı́vánı́ metody?
• Přijatelnost a obecnost: Je metoda obecně přijı́mána, např. orgány státnı́ správy nebo
zákaznı́kem?
• Nutnost použitı́ podpůrných nástrojů: Je při použitı́ metody nutné použı́t (počı́tačový)
nástroj nebo ji lze též provádět ručně?
• Kontroly hodnověrnosti: Je snadné zkontrolovat hodnověrnost výsledků ručně? Pokud
ne, jsou dostupné nástroje validovány?
• Dostupnost nástrojů: Jsou nástroje interně nebo komerčně dostupné? Majı́ tyto nástroje
běžné rozhranı́ k jiným nástrojům použı́vaným při analýze, aby mohly být výsledky
opakovaně použı́vány nebo exportovány?
• Normalizace: Existuje norma, ve které jsou popsány význačné rysy metody a prezentace
jejı́ch výsledků (např. značky)?
V tabulce 3.2 je uveden přehled různých metod analýzy spolehlivosti a jejich charakteristik a
rysů. K poskytnutı́ úplné analýzy systémů může být nutné použı́t vı́ce než jednu metodu.

3.2 Vybrané základnı́ techniky analýzy spolehlivosti

Předpověd’ intenzity poruch, jejı́ž podrobnějšı́ popis je možno vyhledat v normě IEC 61709,
je metoda, která je použitelná většinou během etapy koncepce a v časných etapách návrhu
k odhadu intenzity poruch zařı́zenı́ a systému. Lze ji též použı́t v etapě výroby pro zlepšenı́
produktu.
Byly přijaty tři základnı́ techniky:
a) předpověd’ intenzity poruch za referenčnı́ch podmı́nek (analýza počı́tánı́m z dı́lů);
b) předpověd’ intenzity poruch za provoznı́ch podmı́nek (analýza namáhánı́ dı́lů);
c) předpověd’ intenzity poruch pomocı́ analýzy podobnosti.
Volba techniky, která se použije, závisı́ na dostupné úrovni znalosti systému v okamžiku, kdy se
provádı́ předpověd’bezporuchovosti, a též na stupni aproximace, který se považuje za přijatelný.
Pro předpověd’ intenzity poruch za referenčnı́ch podmı́nek a předpověd’ intenzity poruch za
provoznı́ch podmı́nek potřebuje pracovnı́k provádějı́cı́ analýzu znát počet a typ součástı́, ze
kterých se systém skládá. Dále potřebuje znát provoznı́ podmı́nky, pro něž se předpověd’intenzity
poruch provádı́. Jestliže jsou provoznı́ podmı́nky stejné jako referenčnı́ podmı́nky součástı́,
potom nenı́ nutné provádět výpočet pro provoznı́ podmı́nky.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 31

Požadovaná sběhlost (od nı́zké po vysokou)

Vhodná pro kombinace poruchových stavů

Vhodná pro zacházenı́ se závislostı́ pořadı́

Nutnost použitı́ podpůrných nástrojů

Vhodná pro rozvrženı́ spolehlivosti
Vhodná pro nové návrhy systémů

Zdola nahoru nebo shora dolů

Lze použı́t pro závislé události
Vhodná pro složité systémy

Přijatelnost a obecnost

Kontroly věrohodnosti
Kvantitativnı́ analýza

Dostupnost nástrojů
Metoda Norma IEC

Předpověd’ Ne Ano Ano Ne Ne Ne ZN Ano Nı́z- Vy- Stř. Ano Vy- 61709
intenzit poruch ká soká soká
Analýza stro- Ano Ano Ano Ano Ne Ne SD Ano Stř. Vy- Stř. Ano Vy- 61025
mu poruchov. soká soká
stavů (FTA)
Analýza stro- ND ND Ano ND Ano Ano ZN ND Vy- Stř. Stř. Ano Stř.
mu událostı́ soká
(ETA)
Analýza blok. ND ND Ano Ano Ne Ne SD Ano Nı́z- Stř. Stř. Ano Stř. 61078
diagramu ká
bezporucho-
vosti (RBD)
Markovova Ano Ano Ano Ano Ano Ano SD Ano Vy- Stř. Vy- Ne Stř. 61165
analýza soká soká
Analýza Ano Ano Ano Ano Ano Ano SD Ano Vy- Nı́z- Vy- Ne Nı́z-
Petriho sı́tı́ soká ká soká ká
Analýza druhů ND ND Ano Ne Ne Ne ZN ND Nı́z- Vy- Nı́z- Ano Vy- 60812
poruch a jejich ká soká ká soká
důsledků
(FMEA)
Studie HAZOP Ano Ano Ne Ne ZN Ne Nı́z- Stř. Nı́z- Ano Stř. Ne Ne 61882
ká ká
Analýza Ano Ano Ano Ano Ano Ano ZN Ne Vy- Vy- Stř. Ano Stř.
bezporuchové soká soká
činnosti
člověka
Analýza NP NP Ano NP NP Ne NP Ne Vy- Stř. Vy- Ano Stř.
namáhánı́ – soká soká
pevnost
Pravdivostnı́ Ne Ano Ano Ano Ne Ne NP Ano Vy- Stř. Vy- Ne Nı́z-
tabulka soká soka ká
Statistické Ano Ano Ano Ano Ano Ano NP ND Vy- Stř. Vy- Stř. Nı́z- 60300-3-5
metody bezpo- soká soká ká
ruchovosti
ND Smı́ se použı́t pro jednoduché systémy, nedoporučuje se jako samostatná metoda, je nutné
ji použı́vat spolu s jinými metodami. NP Kritérium je s ohledem na tuto metodu nepoužitelné.
SD Shora dolů. ZN Zdola nahoru. Stř. Střednı́.

Tabulka 3.2: Charakteristiky vybraných metod analýzy spolehlivosti

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 32

Když se však provádı́ předpověd’ pro provoznı́ podmı́nky, které se lišı́ od referenčnı́ch
podmı́nek, potom je nutné brát v úvahu specifické podmı́nky použitı́ součástı́ (elektrické, tepelné,
vlivy prostředı́) s použitı́m modelů vyvinutých pro tento účel. Pro přesné předpovědi je nutná
databáze spolehlivých dat o intenzitách poruch. V IEC 61709 jsou uvedena doporučenı́ ohledně
toho, jak mohou být intenzity poruch v takové databázi uváděny za takzvaných „referenčnı́ch
podmı́nek“, avšak tato norma neobsahuje žádná data o intenzitě poruch. Bylo vypracováno
několik přı́ruček s daty o intenzitách poruch a některé z nich jsou komerčně dostupné. Výpočty
bezporuchovosti však mohou být časově náročné a tudı́ž jsou k dispozici komerčnı́ softwarové
nástroje, které tyto výpočty provádějı́.
Předpověd’ intenzity poruch je založena na následujı́cı́ch předpokladech:
◦ součásti jsou logicky spojeny sériově (tj. každá je pro systém nezbytná);
◦ intenzity poruch součástı́ jsou konstantnı́ v čase;
◦ poruchy součástı́ jsou nezávislé.
Tyto předpoklady je nutné projednat s ohledem na sledovaný systém,protože v přı́padě, když
jsou v sestavě přı́tomny redundance na vyššı́ch úrovnı́ch, mohou vést k odhadu nejhoršı́ho
přı́padu. Předpoklad, že jsou intenzity poruch konstantnı́, velmi snižuje pracnost výpočtu z toho
důvodu, že celková intenzita poruch je jednoduše součtem intenzit poruch dı́lů. Z toho nutně
nevyplývá, že je celková intenzita poruch smysluplná charakteristika bezporuchovosti: zpravidla
ne všechny poruchy ovlivňujı́ systémy stejným způsobem. Poruchy diagnostických prvků, jakož
i některé druhy poruchových stavů nemusejı́ mı́t vliv na funkčnost systému. V tomto přı́padě
celková intenzita poruch poskytuje pouze hodnotu ukazatele „počet zásahů údržby po poruše“
bez ohledu na to, zda se tyto zásahy vztahujı́ či nevztahujı́ k funkčnı́m poruchám systému.
Předpověd’bezporuchovosti systému zpravidla přinášı́ předpovědi na přijatelné úrovni shod-
nosti v závislosti na dostupných modelech poruch součástı́. Totéž platı́ i v přı́padě, když se
provádı́ předpověd’ intenzity poruch v provoznı́ch podmı́nkách.
Předpověd’intenzity poruch pomocı́ analýzy podobnosti zahrnuje použitı́ dat o bezporuchovosti
zařı́zenı́ z provozu (při použı́vánı́) pro porovnánı́ nově navrhovaného zařı́zenı́ s předchozı́m
zařı́zenı́m za účelem předpovědi bezporuchovosti konečného objektu. Porovnávánı́ obdobného
zařı́zenı́ se smı́ provádět na úrovni konečného objektu, podsestav nebo součástı́ s použitı́m
stejných dat z provozu, avšak pro různé prvky se použı́vajı́ odlišné algoritmy a výpočetnı́
faktory. Mezi prvky, které je nutné porovnávat, lze zahrnout:
◦ podmı́nky provozu a prostředı́ (měřené i specifikované);
◦ význačné rysy návrhu;
◦ procesy návrhu;
◦ procesy zajištěnı́ bezporuchovosti;
◦ výrobnı́ procesy;
◦ procesy údržby;
◦ součásti a materiály.
Pro každý z výše uvedených prvků se majı́ porovnávat dı́lčı́ prvky. Napřı́klad mezi podmı́nky
provozu a prostředı́ se může zahrnout konstantnı́ teplota, vlhkost, kolı́sánı́ teploty, elektrické na-
pájenı́, pracovnı́ cyklus, mechanické vibrace atd.; mezi význačné rysy návrhu se může zahrnout
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 33

počet součástı́ (samostatně uvedených podle významnějšı́ch druhů součástı́), počet osazených
karet plošných spojů, velikost, hmotnost, materiály atd. Analýza podobnosti má obsahovat ne-
zbytné algoritmy nebo metody výpočtu použı́vané ke kvantifikaci podobnostı́ a rozdı́lů mezi
posuzovaným zařı́zenı́m a předchozı́m zařı́zenı́m. Analýza podobnosti prvků se použı́vá tehdy,
když nenı́ možné použı́t analýzu podobnosti, protože pro porovnánı́ jedna ku jedné s nově na-
vrhovaným posuzovaným zařı́zenı́m nenı́ žádné předchozı́ zařı́zenı́ dostatečně podobné nebo
nenı́ k dispozici. Analýza podobnosti prvků je strukturované porovnávánı́ prvků nového za-
řı́zenı́ s podobnými prvky řady různých předchozı́ch zařı́zenı́, pro něž jsou k dispozici data
o bezporuchovosti.
Výhodami metody předpovědi intenzity poruch je relativně krátká doba analýzy a náklady
na jejı́ provedenı́ jsou velmi nı́zké za předpokladu, že jsou k dispozici referenčnı́ data a modely.
Rozsah nezbytných vstupnı́ch informacı́ a dat je dostačujı́cı́ poměrně malý a tudı́ž přizpůsobený
situaci, jaká je v časné etapě návrhu a vývoje. Dalšı́ výhodou je, že metoda je přizpůsobena pro
ručnı́ i počı́tačové výpočty.
Metoda předpovědi intenzity poruch má určitá omezenı́. Předevšı́m funkčnı́ strukturu sys-
tému (např. redundance na nižšı́ úrovni) nelze brát v úvahu a tudı́ž se k analýze počı́tánı́m z dı́lů
hodı́ pouze jednoduché konstrukce. Dále úroveň shodnosti předpovědı́ může být nı́zká, zejména
u malých podsystémů a výrob omezené série produktů, jelikož jsou publikovaná nebo sebraná
data platná pouze statisticky, tj. vyžadujı́ velké výběry. Vyhodnocenı́ druhů a mechanizmů
poruch a jejich důsledků nenı́ možné.

Analýza stromu poruchových stavů (FTA – Fault Tree Analysis) je analýza spolehlivosti
produktu založená na přı́stupu „shora dolů“. Zabývá se identifikacı́ a analýzou podmı́nek a
faktorů, které způsobujı́ výskyt stanoveného nežádoucı́ho výsledku či k němu přispı́vajı́ a které
ovlivňujı́ výkonnost, bezpečnost, hospodárnost a jiné specifikované charakteristiky produktu.
Analýza stromu poruchových stavů má dvojı́ použitı́: jako prostředek k identifikaci přı́činy
známé poruchy a jako analýza druhů poruch a nástroj pro modelovánı́ a předpověd’spolehlivosti.
Analýza FTA se použı́vá ke zkoumánı́ potenciálnı́ch poruchových stavů, jejich druhů a přı́čin a
ke kvantifikaci jejich přı́spěvku k nepohotovosti systému v průběhu návrhu produktu.
Strom poruchových stavů se sestavuje tak, aby reprezentoval nejen funkce systému, ale též
jejich hardware a software spolu s jejich interakcemi. Jestliže je součástı́ systému člověk, mohou
být do analýzy FTA zahrnuty i lidské chyby. Pravděpodobnost výskytu přı́čin poruchových stavů
se stanovı́ pomocı́ inženýrské analýzy a potom se tyto údaje shromáždı́, aby se vyhodnotila
velikost jejich přı́spěvku k celkové poruchovosti produktu, což umožňuje provádět optimalizaci
nákladů a přı́nosů a dosahovat růstu bezporuchovosti. To umožňuje modelovat spolehlivost
smı́šeného elektronického a mechanického hardwaru a softwaru a jejich interakce. Při tomto
použitı́ se FTA stává mocným nástrojem analýzy.
Klı́čové prvky stromu poruchových stavů jsou:
◦ hradla a události,
◦ soustavy řezů.
Hradla představujı́ výsledek a události představujı́ vstup do hradel. Soustavy řezů jsou skupiny
událostı́, které, jestliže se vyskytnou všechny, by mohly způsobit poruchu systému. Minimálnı́
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 34

soustavy řezů obsahujı́ minimálnı́ počet událostı́, které jsou nutné pro vznik poruchy. Odstraněnı́
jedné z těchto událostı́ by mohlo vést k tomu, že systém nebude mı́t poruchu.
Výhodou metody FTA je, že analýza může být zahájena v časných etapách návrhu a dále se
může dopodrobna vyvı́jet souběžně s vývojem návrhu. Dále je výhodné, že se při nı́ systematicky
pomocı́ Booleovské algebry identifikujı́ a zaznamenávajı́ logické cesty poruchových stavů od
specifického následku zpět k prvotnı́m přı́činám. Analýza FTA umožňuje snadnou přeměnu
logických modelů na odpovı́dajı́cı́ ukazatele pravděpodobnosti.
Jistou nevýhodou metody je, že analýza FTA nenı́ schopna správně reprezentovat časovou
nebo sekvenčnı́ závislost událostı́.

Analýza stromu událostı́ (ETA) Ve stromu událostı́ se uvažuje řada možných následků
výchozı́ (iniciačnı́) události nebo poruchy systému. Strom událostı́ tedy může být velmi efektivně
kombinován se stromem poruchových stavů. Na kořen stromu událostı́ lze pohlı́žet jako na
vrcholovou událost stromu poruchových stavů. Tato kombinace se někdy nazývá analýza přı́čin
a následků, kde se FTA použı́vá k analýze přı́čin a ETA (Event Tree Analysis) k analýze následků
výchozı́ události.
Analýza stromu událostı́ se použı́vá, jestliže je důležité prozkoumat všechny možné cesty
následných událostı́, jejich posloupnost a nejpravděpodobnějšı́ výstup výchozı́ události. Po vý-
chozı́ události může následovat několik prvnı́ch následných událostı́ (následků). Pravděpodob-
nost sdružená s výskytem určité cesty (posloupnosti událostı́) představuje součin podmı́něných
pravděpodobnostı́ všech událostı́ na této cestě.
Hlavnı́ výhodou stromu událostı́ je, že umožňuje vyhodnotit následky události a tedy učinit
opatřenı́ pro možné zmı́rněnı́ vysoce pravděpodobného, ale nežádoucı́ho následku. Analýza
stromu událostı́ je tedy výhodná, když se provádı́ jako doplněk analýzy stromu poruchových
stavů. Analýzu stromu událostı́ lze také použı́vat jako nástroj při analýze druhu poruchových
stavů. Když se začı́ná zdola nahoru, sledujı́ se při analýze možné cesty událostı́ (a druhy poruch),
aby se stanovily pravděpodobné následky poruchy.

Analýza blokového diagramu bezporuchovosti (RBD – Reliability Block Diagram) je

metoda analýzy systému založená na grafickém zobrazenı́ logické struktury systému v podobě
podsystémů nebo součástı́. To umožňuje, aby byly cesty úspěchu (funkceschopného stavu)
reprezentovány tak, jak jsou bloky (podsystémy nebo součásti) logicky propojeny.
K vypracovánı́ diagramu RBD mohou být použity různé techniky kvalitativnı́ analýzy.
Prvnı́m krokem je stanovenı́ kriteriı́ úspěchu (funkceschopného stavu) systému.
Poté se systém se rozdělı́ do vhodných funkčnı́ch bloků podle účelu analýzy bezporuchovosti.
Některé bloky mohou představovat dı́lčı́ struktury systému, které jsou postupně reprezentovány
jinými diagramy RBD (redukce systému).
Touto technikou lze provádět optimalizaci nákladů a přı́nosů s ohledem na změny parametrů
spolehlivosti systému.
Dále umožňuje (při dvoustavové aplikaci) docela snadnou manipulaci s funkčnı́mi (nebo
nefunkčnı́mi) cestami, aby se dosáhlo minimálnı́ch logických modelů (např. pomocı́ Booleovy
algebry). Je možné provádět analýzu citlivosti pro zjištěnı́ objektů, které majı́ největšı́ vliv
na celkovou bezporuchovost systémua je možné vypracovat modely pro vyhodnocenı́ celkové
bezporuchovosti a pohotovosti systému v podobě pravděpodobnostı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 35

Metoda sama o sobě neposkytuje analýzu poruchových stavů, tj. cesty přı́čina-následek
(následky) nebo cesty následek-přı́čina (přı́činy). Při výpočtech je nutno znát dı́lčı́ vlastnosti
spolehlivosti pro každý prvek diagramu.
Tato technika je předevšı́m orientována na analýzu úspěchu (funkceschopného stavu) a
nezabývá se složitými strategiemi oprav a údržby nebo všeobecnou analýzou pohotovosti.
Analýza RBD je obecně omezena na neopravitelné systémy.
Základnı́ modely (každý blok má být nezávislý na jiném bloku) jsou znázorněny na obr. 3.3.

Sériový Paralelnı́ (aktivnı́)

A
a A B Z a a a
B

Model m z n Se zálohovánı́m
(studená záloha)

A
A
A a a
U
A A
a A - 2 ze 3 a
6 6




 A
A

Obrázek 3.3: Základnı́ modely RBD

Markovova analýza Markovovy modely představujı́ pravděpodobnostnı́ metodu, která umož-

ňuje statistickou závislost charakteristik poruchy či opravy jednotlivých součástek přizpůsobit
stavu systému*). Markovovými modely tedy lze zachytit vlivy jak poruch součástı́ závislých na
pořadı́, tak změny intenzit přechodů vyplývajı́cı́ z namáhánı́ a jiných faktorů. Z tohoto důvodu
je Markovova analýza vhodná metoda pro hodnocenı́ spolehlivosti funkčně složitých konstrukcı́
systému a složitých strategiı́ oprav a údržby.
Tato metoda je založena na teorii Markovových řetězců. Pro spolehlivostnı́ aplikace je ob-
vyklým referenčnı́m modelem homogennı́ Markovův model, který vyžaduje, aby byly intenzity
přechodů (poruch a oprav) konstantnı́. K reprezentaci chovánı́ systému pomocı́ Markovova mo-
delu je nutné stanovit všechny možné stavy systému, přednostně znázorněné graficky v diagramu
stavových přechodů. Dále je nutné specifikovat (konstantnı́) intenzity přechodů z jednoho stavu
do jiného (intenzity poruch nebo oprav součástı́, intenzity událostı́ atd.). Typickými výstupy
Markovova modelu jsou pravděpodobnosti, s jakými se systém nacházı́ v dané množině stavů
(typickým přı́kladem této pravděpodobnosti je ukazatel pohotovosti).
Charakteristickou oblastı́ použitı́ této techniky jsou situace, když intenzity přechodů (poruch
nebo oprav) závisejı́ na stavu systému nebo se měnı́ se zatı́ženı́m, úrovnı́ namáhánı́, strukturou
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 36

systému (např. se zálohovánı́m), politikou údržby či jinými faktory. Zejména struktura systému
(teplá či studená záloha, náhradnı́ dı́ly) a politika údržby (jedna či vı́ce pracovnı́ch čet) způsobujı́
vznik závislostı́, které nelze zachytit jinými technikami, při nichž se méně intenzivně použı́vajı́
počı́tače.
Typické použitı́ této techniky je při předpovědı́ch bezporuchovosti/pohotovosti.
Výhodou metody je, že poskytuje pružný pravděpodobnostnı́ model pro analýzu chovánı́
systému. Je možné ji přizpůsobit pro složité redundantnı́ konfigurace, složité politiky údržby,
složité modely ošetřenı́ poruchových stavů nebo chyb (zahrnujı́cı́ přechodné poruchové stavy,
latenci poruchových stavů, rekonfiguraci), degradované režimy provozu a poruchy se společnou
přı́činou. Metoda také poskytuje pravděpodobnostnı́ řešenı́ pro moduly, které se majı́ vložit do
jiných modelů, jako jsou blokové diagramy a stromy poruchových stavů. Metoda dále umožňuje
přesné modelovánı́ posloupnostı́ událostı́ se specifickým typem nebo pořadı́m výskytu.
Nevýhodou je, že pro uživatele může být obtı́žné model sestavit a ověřit a pro analýzu je
nutné mı́t specifický software, protože se zvyšujı́cı́m se počtem součástı́ systému exponenciálně
roste počet stavů, což vede ke zvýšenı́ pracnosti analýzy.

Analýza Petriho sı́tı́ Petriho sı́tě jsou grafickým nástrojem pro reprezentaci a analýzu složi-
tých logických interakcı́ mezi součástmi nebo událostmi v systému. Typické složité interakce,
které se přirozeně zahrnujı́ do jazyka Petriho sı́tı́, jsou: souběžnost, konflikt (střet), synchro-
nizace, vzájemná výlučnost a omezenı́ zdrojů. Statická struktura modelovaného systému je
reprezentována grafem Petriho sı́tě. Graf Petriho sı́tě se skládá ze třı́ základnı́ch prvků:
◦ mı́sta (obvykle se kreslı́ jako kroužky), které představujı́ stavy, v nichž se systém může
nacházet;
◦ přechody (obvykle se kreslı́ jako krátké silné čáry), které představujı́ události, jež mohou
změnit stav na jiný;
◦ hrany (kreslı́ se jako šipky), které spojujı́ mı́sta s přechody a přechod s mı́sty a představujı́
logická přı́pustná spojenı́ mezi stavy a událostmi.
Dynamika systému je reprezentována pomocı́ pohybu značek v grafu.
Přechod je aktivován (smı́ být proveden), jestliže jeho vstupnı́ mı́sta obsahujı́ nejméně jednu
značku. Aktivovaný přechod se může provést (spustit) a provedenı́ přechodu odstranı́ jednu
značku z každého vstupnı́ho mı́sta a vložı́ jednu značku na každé výstupnı́ mı́sto. Rozmı́stěnı́
značek na mı́sta se nazývá značenı́. Počı́naje od počátečnı́ho značenı́ vytvářı́ aplikace pravidel
aktivace a provedenı́ přechodu všechna dosažitelná značenı́ nazývaná jako množina dosaži-
telných značenı́ Petriho sı́tı́. Množina dosažitelných značenı́ poskytuje všechny stavy, kterých
systém může dosáhnout z určitého počátečnı́ho stavu.
Standardnı́ Petriho sı́tě neposkytujı́ informace o čase. Objevilo se však mnoho rozšı́řenı́,
v nichž je na Petriho sı́t’ navrstveno časovánı́. Jestliže je každému přechodu přiřazena (kon-
stantnı́) intenzita prováděnı́ přechodů, lze dynamické Petriho sı́tě analyzovat pomocı́ Marko-
vova řetězce se spojitým časem, jehož stavový prostor je izomorfnı́ s množinou dosažitelných
značenı́ odpovı́dajı́cı́ Petriho sı́tě.
Petriho sı́t’lze použı́vat jako jazyk na vysoké úrovni ke generovánı́ Markovových modelů a
na této metodice je založeno několik nástrojů analýzy spolehlivosti. Petriho sı́tě poskytujı́ také
přirozené prostředı́ pro simulaci.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 37

Výhodou metody je, že Petriho sı́tě jsou vhodné pro reprezentaci složitých interakcı́ mezi
hardwarovými nebo softwarovými moduly, které nelze snadno modelovat jinými technikami.
Petriho sı́tě jsou také schůdným prostředkem k vytvářenı́ Markovových modelů. Popis sys-
tému pomocı́ Petrino sı́tı́ obecně vyžaduje mnohem méně prvků než odpovı́dajı́cı́ Markovova
reprezentace.
Jelikož je kvantitativnı́ analýza založena na vytvářenı́ a řešenı́ odpovı́dajı́cı́ho Markovova
modelu, většina omezenı́ je stejná jako u Markovovy analýzy.
Metodika Petriho sı́tı́ vyžaduje použitı́ softwarových nástroj).

Analýza druhů poruchových stavů a jejich důsledků (FMEA – Fault Mode and Effects)
je metoda kvalitativnı́ analýzy spolehlivosti prováděná zdola nahoru, která je zvlášt’ vhodná
ke studiu poruch materiálů, součástı́ a zařı́zenı́ a jejich důsledků na následujı́cı́ vyššı́ funkčnı́
úrovni systému. FMEA se hodı́ k analýze systémů použı́vajı́cı́ch různé technologie (elektrických,
mechanických, hydraulických, softwarových atd.) s jednoduchou funkčnı́ strukturou. Analýza
druhů, důsledků a kritičnosti poruch (FMECA – Failure modes, effects and criticality analysis)
rozšiřuje analýzu FMEA tı́m, že se do nı́ zahrnuje analýza kritičnosti kvantifikovánı́m důsledků
poruch v podobě pravděpodobnosti výskytu a závažnosti jakýchkoliv důsledků. Závažnost
důsledků se posuzuje pomocı́ odkazu na specifikovanou stupnici.
Analýzy FMEA a FMECA se obecně provádějı́ tam, kde se v programu v časných etapách
vývoje produktu nebo procesu očekává nějaká úroveň rizika. Faktory, které se mohou brát
v úvahu, jsou: nová technologie, nové procesy, nové návrhy nebo změny prostředı́, zatı́ženı́
nebo předpisů. Analýzy FMEA a FMECA se mohou provádět na součástech nebo systémech,
které vytvářejı́ produkty, procesy nebo výrobnı́ zařı́zenı́. Mohou se provádět též na softwarových
systémech.
Analýza FMEA nebo FMECA se obecně provádı́ v následujı́cı́ch krocı́ch:
◦ zjistı́ se, jak má součást systému vykonávat svou funkci;
◦ zjistı́ se potenciálnı́ druhy, důsledky a přı́činy poruch;
◦ zjistı́ se riziko přı́slušejı́cı́ jednotlivým druhům poruch a jejich důsledkům;
◦ stanovı́ se doporučená opatřenı́ k odstraněnı́ nebo snı́ženı́ rizika;
◦ provedou se následná doplňujı́cı́ opatřenı́, aby se uzavřela doporučená opatřenı́.
Výhodou metody je možnost systematického zjišt’ovánı́ vztahu přı́čin a následků. Analýza rov-
něž poskytuje počátečnı́ údaje o těch druzı́ch poruch, které pravděpodobně budou kritické,
zejména o jednoduchých poruchách, které se mohou šı́řit a poskytuje základnı́ rámec pro zjiš-
t’ovánı́ opatřenı́ ke zmı́rněnı́ rizika. Analýza je užitečná při předběžné analýze nových nebo
nevyzkoušených systémů či procesů.
Nevýhodou je, že výsledná data mohou být rozsáhlá i u relativně jednoduchých systémů
a dále, že metoda může být složitá a nezvladatelná, pokud neexistuje zcela přı́mý (nebo „jed-
nořetězcový“) vztah mezi přı́činou a následkem. Nemusı́ být také snadné zabývat se časovými
posloupnostmi, procesy obnovy, podmı́nkami prostředı́, hledisky údržby atd.
Stanovenı́ priorit kritičnosti u druhů poruch je komplikováno použitými souběžně působı́cı́mi
faktory.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 38

Studie nebezpečı́ a provozuschopnosti (HAZOP – HAZard and OPerability study) je

podrobný proces rozpoznávánı́ problémů s nebezpečı́m a provozuschopnostı́, který provádı́
tým. Studie HAZOP se zabývá zjišt’ovánı́m potenciálnı́ch odchylek od cı́le projektu, zkoumánı́m
jejich možných přı́čin a posuzovánı́m jejich následků. Základem studie HAZOP je „zkoumánı́
vodicı́ch slov“, což je záměrné hledánı́ odchylek od cı́le projektu.
Cı́l projektu je návrhářem požadované nebo specifikované chovánı́ systému, jeho prvky
a charakteristiky. K usnadněnı́ zkoumánı́ se systém rozdělı́ na části tak, aby byl pro každou
část přiměřeně stanoven cı́l projektu. Cı́l projektu pro danou část systému se vyjádřı́ v podobě
prvků, které nesou základnı́ rysy této části a které představujı́ přirozené dělenı́ této části. Prvky
mohou být samostatné kroky nebo etapy postupu, jednotlivé signály a objekty zařı́zenı́ v řı́dicı́m
systému, zařı́zenı́ nebo součástky v procesu nebo v elektronickém systému atd.
Zjištěnı́ odchylek od cı́le projektu se dosahuje při procesu kladenı́ otázek pomocı́ předem
stanovených „vodicı́ch slov“. Úlohou vodicı́ho slova je podněcovat nápadité myšlenı́ tak, aby
se soustředilo na studii a vyvolalo nápady a diskusi, jejichž pomocı́ se maximalizujı́ vyhlı́dky
dosáhnout úplnosti studie.
Základnı́ vodicı́ slova a jejich všeobecný význam

Vodicı́ slovo Význam

ŽÁDNÝ, NENÍ ŽÁDNÝ NEBO NE Úplná negace cı́le projektu (projektované funkce)
VYŠŠÍ Kvantitativnı́ nárůst, kvantitativnı́ plus
NIŽŠÍ Kvantitativnı́ pokles, kvantitativnı́ minus
A TAKÉ, JAKOŽ I, A ROVNĚŽ Kvalitativnı́ nárůst, kvalitativnı́ plus
ČÁSTEČNĚ Kvalitativnı́ pokles, kvalitativnı́ minus
OBRÁCENÝ, ZPĚTNÝ Logický opak cı́le projektu (projektované funkce)
JINÝ NEŽ Úplná náhrada/záměna

Dodatečná vodicı́ slova vztahujı́cı́ se ke stanovenému času a k pořadı́ nebo posloupnosti

Vodicı́ slovo Význam

PŘEDČASNÝ Vzhledem ke stanovenému času
ZPOŽDĚNÝ Vzhledem ke stanovenému času
PŘED Vzhledem k pořadı́ nebo posloupnosti
PO Vzhledem k pořadı́ nebo posloupnosti
Studie HAZOP je nejvhodnějšı́ v pozdějšı́ch etapách podrobného návrhu pro zkoumánı́ provo-
zovaných zařı́zenı́ a když se provádějı́ změny existujı́cı́ch zařı́zenı́. Nejvhodnějšı́ čas k prováděnı́
studie HAZOP je právě před „zmrazenı́m“ návrhu.
Při zkoumánı́ se postupuje systematicky s použitı́m řady vodicı́ch slov, aby se zjistily poten-
ciálnı́ odchylky od cı́le projektu a tyto odchylky se použijı́ jako „spouště“ k povzbuzenı́ členů
týmu, aby si představili, jak k odchylce může dojı́t a jaké by mohla mı́t následky. Zkoumánı́ se
provádı́ pod vedenı́m školeného a zkušeného vedoucı́ho studie, který musı́ zajistit vyčerpávajı́cı́
pokrytı́ studovaného systému s použitı́m logického analytického myšlenı́.
Spoléhá se na odbornı́ky z různých vědnı́ch oborů s odpovı́dajı́cı́ kvalifikacı́ a zkušenostı́,
kteřı́ zjevně majı́ intuici a dobrý úsudek. Zkoumánı́ se má provádět v ovzdušı́ pozitivnı́ho
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 39

myšlenı́ a otevřené diskuse. Když se zjistı́ problém, zaznamená se pro následné posouzenı́ a
řešenı́. Studie HAZOP se skládá ze čtyř základnı́ch kroků – viz obr. 3.4:
• Stanovenı́ rozsahu, cı́lů a odpovědnosti – V prvnı́ fázi zpracovávánı́ studie se stanovı́
rozsah platnosti a cı́le, stanovı́ se odpovědnosti a vybere se tým.
• Přı́prava – V tomto kroku se vypracuje plán studie, shromáždı́ se data a dohodne se
způsob zápisu. Odhadne se doba a sestavı́ se časový plán.
• Zkoumánı́ – Ve třetı́m kroku se systém rozdělı́ na části, zvolı́ se nějaká část a stanovı́
se cı́l projektu. Pomocı́ vodicı́ch slov se u každého prvku zjistı́ odchylky a rozpoznajı́
se následky a přı́činy. Rozpozná se, zda existuje významný problém a mechanizmy
ochrany, detekce a indikace. Rozpoznajı́ se možná opatřenı́ k nápravě. Odsouhlası́ se
činnosti. Totéž se opakuje u každého prvku a potom u každé části systému.
• Dokumentace a dalšı́ postup – V poslednı́m kroku se zkoumánı́ zaznamená, schválı́
se dokumentace. Sleduje se, jak jsou tyto činnosti uplatňovány. Vypracuje se zpráva
o studii. Studie se opakuje u jakýchkoliv částı́ systému, pokud je to nutné. Vypracuje se
závěrečná výstupnı́ zpráva.
Výhody:
◦ Při této technice se využı́vajı́ rozmanité odborné schopnosti a znalosti skupiny odbornı́ků,
kteřı́ jsou obeznámeni s různými aspekty studovaného systému.
◦ Tato technika je účinná při hledánı́ jak přı́čin, tak následků odchylek na různých úrovnı́ch
v systému.
◦ Je vhodná pro přezkoumávánı́ procesů, které lze popsat pomocı́ vývojových diagramů.
◦ Výsledné znalosti velmi napomáhajı́ při stanovovánı́ vhodných opatřenı́ k nápravě.
Omezenı́: Přestože se studie HAZOP osvědčily jako mimořádně užitečné v rozmanitých prů-
myslových odvětvı́ch, má tato technika omezenı́, která se majı́ při uvažovánı́ jejı́ho potenciálnı́ho
použitı́ brát v úvahu:
◦ HAZOP je technika rozpoznávánı́ nebezpečı́, při které se samostatně uvažujı́ jednotlivé
části systému a metodicky se vyšetřujı́ následky odchylek každé části. Někdy v sobě
závažné nebezpečı́ zahrnuje interakci mezi celou řadou částı́ systému. V těchto přı́padech
může být zapotřebı́ studovat nebezpečı́ podrobněji s použitı́m technik, jako je analýza
stromu událostı́ a stromu poruchových stavů.
◦ Jako u jakékoliv techniky pro rozpoznávánı́ problémů s nebezpečı́m či provozuschop-
nostı́, nelze zaručit, že budou ve studii HAZOP všechny problémy s nebezpečı́m či
provozuschopnostı́ rozpoznány. Studie složitého systému tudı́ž nemá spoléhat výhradně
na HAZOP. Studie HAZOP se má použı́vat společně s jinými vhodnými technikami
(např. analýzou stromu poruchových stavů).
◦ Mnoho systémů je vysoce vzájemně propojeno a odchylka u jednoho z nich může
mı́t přı́činu kdekoliv. Přiměřená mı́stnı́ akce na zmı́rněnı́ následků nemusı́ směřovat na
skutečnou přı́činu a i nadále může vést k následné nehodě.
◦ Úspěch studie HAZOP závisı́ na schopnosti a zkušenosti vedoucı́ho studie a na znalos-
tech, zkušenostech a součinnosti mezi členy týmu.
◦ Při studii HAZOP se uvažujı́ pouze ty části, jejich prvky a charakteristiky, které se
objevujı́ v reprezentaci projektu/návrhu. Činnosti a operace, které se v reprezentaci
neobjevujı́, se neuvažujı́.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 40

Stanovenı́ rozsahu, cı́lů a odpovědnosti

• Stanovı́ se rozsah platnosti a cı́le
• Stanovı́ se odpovědnosti
• Vybere se tým

?
Přı́prava
• Vypracuje se plán studie
• Shromáždı́ se data
• Dohodne se způsob zápisu
• Odhadne se doba
• Sestavı́ se časový plán

?
Zkoumánı́
• Systém se rozdělı́ na části
• Zvolı́ se některá část a stanovı́ se cı́l projektu
• Pomocı́ vodicı́ch slov se u každého prvku zjistı́ odchylky
• Rozpoznajı́ se následky a přı́činy
• Rozpozná se, zda existuje významný problém
• Rozpoznajı́ se mechanizmy ochrany, detekce a indikace
• Rozpoznajı́ se možná opatřenı́ k nápravě/zmı́rněnı́ (volitelné)
• Odsouhlası́ se činnosti
• Totéž se zopakuje u každého prvku a potom u každé části systému

?
Dokumentace a dalšı́ postup
• Zkoumánı́ se zaznamená
• Schválı́ se dokumentace
• Vypracuje se zpráva o studii
• Sleduje se, jak jsou tyto činnosti uplatňovány
• Studie se opakuje u jakýchkoliv částı́ systému, pokud je to nutné
• Vypracuje se závěrečná výstupnı́ zpráva

Obrázek 3.4: Postupné kroky studie HAZOP

Pro práci s technikou HAZOP je vhodná norma IEC 61882.

Analýza bezporuchové činnosti člověka (HRA – Human Reliability Analysis) – jejı́m

dı́lčı́m úkolem jsou obecnějšı́ analýzy lidského činitele, což je souhrnný název pro rozvrženı́
(alokaci) funkcı́, úkolů a zdrojů mezi lidi a stroje a pro posuzovánı́ bezporuchové činnosti
člověka. Analýza lidského činitele nenı́ sama o sobě vědnı́ disciplı́nou; je to spı́še činnost, při
nı́ž jsou rozmanité vědnı́ disciplı́ny zapojeny do oblasti problému, ve které majı́ lidé a stroje
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 41

bezporuchově fungovat. Zahrnujı́ se do nı́ vědnı́ disciplı́ny z oboru psychologie, fyziologie,

sociologie, lékařstvı́ a inženýrstvı́.
Speciálnı́m účelem analýzy lidského činitele je posoudit faktory, které mohou mı́t dopad
na bezporuchovou činnost člověka při provozu systému; často se tato analýza nazývá analýza
bezporuchové činnosti člověka. Bezporuchové vykonávánı́ činnosti člověka je nezbytné pro
úspěch (funkceschopný stav) systémů člověk/stroj a má na něj vliv mnoho faktorů. Tyto faktory
mohou být vnitřnı́, jako je námaha, emočnı́ stav, školenı́, motivace a zkušenosti, nebo vnějšı́, jako
je pracovnı́ doba, pracovnı́ prostředı́, činnosti prováděné nadřı́zenými pracovnı́ky provádějı́cı́mi
dohled, postupy a rozhranı́ s hardwarem.
Nejefektivnějšı́ použitı́ hlediska lidského činitele je při jeho aktivnı́m zapojenı́ do všech etap
vývoje systému od návrhu po školenı́ a výcvik, provoz a vypořádánı́ (likvidaci). Jeho ohnisko
zájmu sahá od obecných úvah o systému (včetně provoznı́ho managementu) až po interakci
jednotlivce na nejnižšı́ provoznı́ úrovni.
V principu jakýkoliv úkol prováděný člověkem představuje přı́ležitost pro lidskou chybu; to
jest každý z těchto úkolů má být prováděn bez poruch. Po zjištěnı́ těchto úkolů se každý analy-
zuje, aby se zjistily jakékoliv pravděpodobné situace, které mohou způsobit selhánı́ operátora.
Je možné to srovnat s určitým druhem analýzy FMEA pro úkoly člověka.
Často jsou tyto úkoly posuzovány pomocı́ vytvářenı́ stromů událostı́ pro každý jednotlivý
úkol. Strom událostı́ nese informace o analýze úkolu a určuje schéma pro kvantitativnı́ posouzenı́
kombinace poruch.

Shrnutı́ kapitoly 3: Kapitola je věnována problematice analýzy spolehlivosti. Je zde uveden

přehled metod, které se pro analýzy spolehlivosti využı́vajı́ a je uvedena jejich stručná charak-
teristika. Jednotlivé metody jsou přehledně sestaveny do tabulky a jsou zde uvedeny možnosti
jejich využitı́.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 42

4 Spolehlivostnı́ modely
Cı́l kapitoly: popsat teoretické postupy při vytvářenı́ spolehlivostnı́ch modelů systémů a
způsobů jejich fungovánı́ pro zabezpečenı́ spolehlivosti provozu zařı́zenı́.
Pro hodnocenı́ spolehlivosti a k posouzenı́, jakým způsobem každý z prvků přispı́vá k nespo-
lehlivosti systému jako celku, se sestavujı́ spolehlivostnı́ modely systému.
SPOLEHLIVOSTNÍ MODEL SYSTÉMU ⇔ obvykle grafické nebo matematické znázorněnı́ vztahů,
které sloužı́ k převodu fyzické struktury systému do formy, která umožňuje sestavit mate-
matický model a provést čı́selný výpočet spolehlivostnı́ch ukazatelů.
Zpravidla se použı́vajı́ následujı́cı́ formy spolehlivostnı́ch modelů:
• spolehlivostnı́ bloková schémata sériových, paralelnı́ch nebo sériově paralelnı́ch zapo-
jenı́ prvků,
• grafické a matematické modely Markovových procesů,
• grafické modely ve formě stromů poruch.
Pro výpočet ukazatelů spolehlivosti různých typů systémů lze vždy vybrat spolehlivostnı́ model,
který je pro daný problém nejvhodnějšı́. Navı́c stále nové metody hodnocenı́ spolehlivosti
vznikajı́. V rámci tohoto předmětu se budeme nadále zabývat blokovými spolehlivostnı́mi
modely s navzájem nezávislými prvky.
V blokových spolehlivostnı́ch modelech lze jednoduše vyjádřit, jak každý z prvků přispı́vá
k nespolehlivosti systému, jako celku. Každý prvek je reprezentován jednı́m blokem, v němž
jsou uvedeny základnı́ údaje, jako název prvku, intenzita poruch apod. Spojnice mezi bloky
tvořı́ orientované cesty mezi vstupem a výstupem. Pro svoji jednoduchost je blokový model
upřednostňován všude, kde se jedná o vzájemně nezávislé prvky systému. Při výpočtu ukazatelů
spolehlivosti lze potom použı́t velmi jednoduché vztahy, které poskytuje počet pravděpodob-
nosti. Je možno určit pravděpodobnost současného výskytu několika navzájem nezávislých jevů
jako součin pravděpodobnostı́ každého z nich a pravděpodobnost výskytu některého z navzájem
se vylučujı́cı́ch jevů jako součet pravděpodobnostı́ výskytu každého z nich.

4.1 Sériový spolehlivostnı́ model

SÉRIOVÝ SPOLEHLIVOSTNÍ MODEL ⇔ model, u něhož porucha kteréhokoliv z prvků způsobı́
poruchu celého systému.
Blokový sériový spolehlivostnı́ model systému s n prvky je znázorněn na obr. 4.1.

> A1 > A2 > ··· > An >

Obrázek 4.1: Schéma zapojenı́ sériového modelu

Jestliže každý z prvků Ai má pravděpodobnost bezporuchového provozu Ri , potom výslednou

pravděpodobnost bezporuchového provozu sériového systému Rs je možno vyjádřit vztahem
 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 43

n
Rs (t) = Ri (t) .
Y
(4.1)
i=1
Jestliže se předpokládá pro každý prvek konstantnı́ intenzita poruch λi , je možno psát vztah

n
Rs (t) = e−λi t = e−λt ,
Y
(4.2)
i=1
kde: λ je výsledná intenzita poruch systému, zı́skaná jako součet intenzit poruch λi všech prvků

n
λ=
X
λi . (4.3)
i =1
Pro střednı́ dobu bezporuchového provozu pak platı́

1 1
Ts = = n . (4.4)
λ P
λi
i =1
1

R↑

n=1
0,5
n=2

n=5

n = 10

0 0,5 1 → λt 1,5

Obrázek 4.2: Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu sériového systému v závislosti

na čase

Jestliže majı́ všechny prvky sériového systému stejnou intenzitu poruch λ, je možno psát
zjednodušený vztah pro pravděpodobnost bezporuchového provozu celého systému

Rs = e−nλt . (4.5)
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 44

Existuje-li tedy sériový systém tvořený n stejnými prvky, přičemž n se měnı́ od jedné do deseti,
je možno vynést do grafu závislost pravděpodobnosti bezporuchového provozu R(t) na čase, jak
je možno vidět na obr. 4.2. Na vodorovnou osu je nanášena hodnota tzv. normovaného času λt.

Při sériovém řazenı́ jednotlivých prvků celková spolehlivost soustavy velmi rychle klesá s poč-
tem prvků, jak je vidět z následujı́cı́ ukázky:

Spolehlivost jednoho prvku je r(t) = 0,9.

Počet prvků n = 10 R(t) = 0,910 = 0,348
n = 20 R(t) = 0,9 20 = 0,121
n = 100 R(t) = 0,9 100 = 0,000 025 8
Zvětšı́-li se spolehlivost jednoho prvku o 5 % na r(t) = 0,95, vzrostou spolehlivosti na
n = 10 R(t) = 0,9510 = 0,6
n = 20 R(t) = 0,9520 = 0,36
n = 100 R(t) = 0,95100 = 0,005 2

Tato ilustrace ukazuje, proč se výrobci snažı́ o každé sebemenšı́ zvětšenı́ spolehlivosti jednotli-
vých prvků. Při velkém počtu prvků obsažených v dnešnı́ch elektronických zařı́zenı́ch to v celé
sestavě znamená velmi mnoho.

Sériové zapojenı́ je použitelné i tam, kde skutečné (např. elektrické) zapojenı́ systému nemusı́
být sériové. Sériovost ve spolehlivostnı́m modelu vyjadřuje pouze to, jak prvky přispı́vajı́
k nespolehlivosti systému. Sériový model je použitelný pro všechny systémy, které neobsahujı́
redundanci (zálohu).

4.2 Paralelnı́ spolehlivostnı́ model

PARALELNÍ SPOLEHLIVOSTNÍ MODEL ⇔ model, u něhož poruchu systému může způsobit pouze
porucha všech prvků systému.

Blokový paralelnı́ spolehlivostnı́ model systému s n prvky je znázorněn na obr. 4.3.

> A1

> A2
>
..
.

> An

Obrázek 4.3: Schéma zapojenı́ paralelnı́ho spolehlivostnı́ho modelu

 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 45

Protože porucha paralelnı́ho systému nastává pouze v přı́padě, že všechny prvky systému majı́
poruchu, je možno pravděpodobnost poruchy systému vyčı́slit jako součin pravděpodobnostı́
poruch jednotlivých prvků. Pro pravděpodobnost poruchy celého systému je možno psát vztah

n
Qp (t) = Qi (t) .
Y
(4.6)
=1
i

Pro pravděpodobnost bezporuchového provozu systému potom platı́

n
Rp (t) = 1 − (1 − Ri (t)) .
Y
(4.7)
=1
i

Pro systém s n stejnými prvky lze opět sestrojit graf závislosti pravděpodobnosti bezporuchového
provozu na čase, přičemž počet prvků n se měnı́ v rozsahu od jedné do deseti. Tato závislost je
zobrazena na obr. 4.4.

1 n = 10

n=5
R↑
n=2
n=1

0,5

0 0,5 1 → λt 1,5

Obrázek 4.4: Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu paralelnı́ho systému v závis-

losti na čase

4.3 Kombinované modely

PARALELNĚ SÉRIOVÝ MODEL ⇔ jedná se o paralelnı́ spojenı́ sériových podsystémů.
Obecná struktura paralelně sériového systému tvořeného m paralelnı́mi větvemi, z nichž každá
obsahuje n prvků v sérii, je znázorněna na obr. 4.5.
Je-li pro každý prvek Aij dána jeho pravděpodobnost bezporuchového provozu Rij , je možno
pravděpodobnost bezporuchového provozu paralelně sériového systému odvodit vztah
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 46

m n
=1− (1− Rij ) .
Y Y
Rps (4.8)
i=1 j =1

SÉRIOVĚ PARALELNÍ MODEL ⇔ je tvořen sériovým spojenı́m paralelnı́ch podsystémů.

Struktura sériově paralelnı́ho systému tvořeného n paralelnı́mi podsystémy o m prvcı́ch, kde
podsystémy jsou mezi sebou spojeny sériově, je naznačena na obr. 4.6.
Při výpočtu pravděpodobnosti bezporuchového provozu sériově paralelnı́ho systému se
nejprve vyjádřı́ pravděpodobnost bezporuchového provozu jtého paralelnı́ho podsystému a
vzniklé výrazy se mezi sebou vynásobı́. Poté je možno psát výsledný vztah

n m
= (1 − Rij ) .
Y Y
Rsp (4.9)
j =1 =1
i

Při stejných hodnotách Rij a při stejných rozměrech systémů m, n je hodnota Rsp vždy vyššı́,
než Rps . Tuto skutečnost lze zdůvodnit tı́m, že v sériově paralelnı́m modelu existuje vždy
většı́ počet cest ze vstupu na výstup. Tento model totiž popisuje zálohovánı́ každého prvku
samostatně, zatı́mco v paralelně sériovém modelu je zálohován vždy celý podsystém.

> A11 > A12 · · · > A1 n >

> A21 > A22 · · · > A2 n

.. ..
. .

> Am1 > Am2 · · · > Amn

Obrázek 4.5: Schéma zapojenı́ paralelně sériového spolehlivostnı́ho modelu

> A11 > A12 ··· > A1 n >

> A21 > A22 ··· > A2 n

.. .. .. .. .. ..
. . . . . .

> Am1 > Am2 ··· > Amn

Obrázek 4.6: Schéma zapojenı́ sériově paralelnı́ho spolehlivostnı́ho modelu

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 47

Přı́klady ke kapitole 4

Řešené přı́klady

Přı́klad 4.1 Jaká je celková pravděpodobnost bezporuchového provozu a pravděpodobnost

poruchy systému paralelně spojených prvků, kdy systém je tvořen prvky (n = 2), z nichž každý
má spolehlivost r(t) = 0, 9.
Řešenı́:

Pravděpodobnost bezporuchového provozu systému – podle (4.7)

n
Rsyst (t) = 1 − (1 − Ri ) = 1 − [(1 − 0, 9) · (1 − 0, 9)] = 1 − (0, 1 · 0, 1) = 0, 99 .
Q
i=1
Pravděpodobnost poruchy systému – podle (4.6)
n
= = 0, 1 · 0, 1 = 0, 01.
Q
Qsyst Qi
=1
i

Přı́klady pro samostudium

Přı́klad 4.2 Sériový spolehlivostnı́ systém se skládá z 20 prvků, které představujı́ 2 skupiny
z hlediska životnosti. Statistické parametry doby života každého z prvků jsou dány normálnı́m
(Gaussovým) rozdělenı́m s parametry µ1 = 10 000 h, σ1 = 500 h, n1 = 12 pro prvnı́, resp.
µ2 = 10 000 h, σ2 = 2 000 h, n2 = 8 pro druhý z obou souborů. Stanovte pravděpodobnosti
bezporuchového provozu celého systému v čase 8 500 h za předpokladu, že v čase 4 000 h došlo
k profylaktické záměně prvků druhé skupiny. Současně stanovte přı́slušnou intenzitu poruch
v čase 8 500 h.

Přı́klad 4.3 Sériový spolehlivostnı́ systém se skládá z n = 100 prvků. Stanovte pravděpodobnosti
bezporuchového provozu celého systému pro časy 7 200, 6 600, 5 400 a 4 800 h za předpokladu,
že statistické prarametry doby života každého z prvků jsou dány normálnı́m (Gaussovým) roz-
dělenı́m s parametry µ = 7 200 h a σ = 600 h. Současně stanovte přı́slušné intenzity poruch
systému ve stejných časech. (Uvažujte platnost rovnice R(t) = exp( −λ · t). )

Přı́klad 4.4 Do jaké doby mohou s pravděpodobnostı́ bezporuchového provozu R = 0,999

provozovat sériový spolehlivostnı́ systém skládajı́cı́ se z n = 100 stejných prvků. Statistické
parametry života prvků jsou dány normálnı́m (Gaussovým) rozdělenı́m s parametry µ = 7 200 h
a σ = 600 h. Současně stanovte přı́slušnou intenzitu poruch systému λ v tomto čase. (Uvažujte
platnost rovnice R(t) = exp( −λ · t). )
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 48

Přı́klad 4.5 Vypočtěte pravděpodobnost bezporuchového provozu systému. Pravděpodobnosti

jednotlivých prvků systému jsou:

r1 = r2 = r3 = 0, 98
r4 = t5 = r6 = 0, 99
r7 = 0, 98
r8 = r9 = r10 = 0, 97
A1
A4 A5 A6 A8 A9
A2
A7 A10
A3

Přı́klad 4.6 Vypočtěte pravděpodobnost bezporuchového provozu systému. Systém bude správně
pracovat za podmı́nky, že z prvků A4 až A7 budou pracovat nejméně dva. Pravděpodobnosti
jednotlivých prvků systému jsou shodné a majı́ hodnotu:

r1 . . . r7 = 0, 98

A4
A1
A5
A3
A6
A2
A7

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 4

4.1. Jaké formy spolehlivostnı́ch modelů znáte.
4.2. Popište sériový spolehlivostnı́ model a jeho charakteristiky.
4.3. Popište paralelnı́ spolehlivostnı́ model a jeho charakteristiky.
4.4. Popište paralelně sériový spolehlivostnı́ model a jeho charakteristiky.
4.5. Popište sériově paralelnı́ spolehlivostnı́ model a jeho charakteristiky.

Shrnutı́ kapitoly 4: V kapitole jsou popsány teoretické postupy při vytvářenı́ spolehlivost-
nı́ch modelů systémů, jednotlivé typy spolehlivostnı́ch modelů a způsoby jejich fungovánı́ pro
zabezpečenı́ spolehlivosti provozu zařı́zenı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 49

5 Zálohovánı́ systémů
Cı́l kapitoly: seznámit se s postupy zvyšovánı́ spolehlivosti systémů záměrným zabudovánı́m
nadbytečných prvků či podsystémů, tzv. záloh.
ZÁLOHOVÁNÍ SYSTÉMŮ ⇔ zvyšovánı́ spolehlivosti systémů pomocı́ záměrně zabudovaných
nadbytečných prvků či podsystémů. Jako záloha se označuje prostředek, jehož použitı́ by
bylo zbytečné, kdyby všechny ostatnı́ části systému pracovaly správně.
Zálohy je možno třı́dit podle různých kritériı́, jako např. jsou:
• Použité prostředky – nadbytečné technické vybavenı́, představujı́cı́ nejznámějšı́ a nej-
použı́vanějšı́ formu zálohovánı́ (záložnı́ součástky, obvody, funkčnı́ bloky). Výhodou je
zvýšenı́ spolehlivosti, nevýhodou růst nákladů, rozměrů, spotřeby energie. Dále se sem
řadı́ nadbytečné programové vybavenı́, jako jsou diagnostické programy určené k de-
tekci poruch, nadbytečné informace použı́vané např. v bezpečnostnı́ch kódech pro detekci
chyb.
• Stupeň využitı́ zálohy v čase – dle tohoto kritéria se rozlišujı́ dva typy záloh – statická a
dynamická. Statická záloha pracuje nepřetržitě po celou dobu funkce a je trvale připojena
na vstupy a výstupy systému. Dynamická se začı́ná využı́vat teprve tehdy, když je to
nutné, tedy po poruše některé jiné části systému.
• Úroveň využitı́ zálohy – má vliv na cenu a složitost celého systému.
• Vztah záložnı́ho a zálohovaného prvku – podle tohoto kritéria se rozlišuje záloha konfigu-
račnı́ a funkčnı́. O konfiguračnı́ záloze se mluvı́ tehdy, když zálohovaný a všechny záložnı́
prvky jsou přesně stejného typu. Výhodou takového řešenı́ je koncepčnı́ jednoduchost,
proto je tento typ zálohy velmi častý. Funkčnı́ záloha vznikne tak, že se k zálohovanému
prvku přidá záložnı́ prvek nebo prvky jiného typu. Podmı́nkou použitelnosti takového
typu zálohy je to, že všechny použité prvky musı́ být schopny vykonávat stejnou nebo
alespoň podobnou funkci.
• Funkce zálohy – podle toho, jak složitě má záloha reagovat na poruchu, se rozlišujı́
tři funkce zálohy – detekce poruchy, maskovánı́ poruchy, při němž se porucha nemůže
projevit navenek a zotavenı́ po poruše, což je poměrně složitý sled úkonů, jehož úkolem
je návrat poruchového systému do provozuschopného stavu.

5.1 Statická záloha

Statická záloha se v praxi využı́vá předevšı́m jako konfiguračnı́, tedy přidánı́ stejného prvku.
Typická struktura systému s konfiguračnı́ statickou zálohou je na obr. 5.1.
Pro tento způsob spojenı́ základnı́ho prvku se záložnı́m je charakteristické to, že vyhodnoco-
vacı́ člen je velmi jednoduchý, takže prakticky nevnášı́ do systému žádnou dalšı́ nespolehlivost.
Prvky použité jako záložnı́ jsou stejného typu jako zálohovaný prvek, takže často vzniká sy-
metrické zapojenı́, v němž nelze jednoznačně rozhodnout, který prvek je zálohovaný a který
záložnı́.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 50

Použitı́ statické konfiguračnı́ zálohy bude nynı́ ilustrováno pro dvě úrovně, které jsou zjed-
nodušeně označeny jako úroveň součástek a úroveň systému.

Základnı́
> prvek

VSTUP Záložnı́ > Vyhodnocovacı́ VÝSTUP

> prvek č. 1 > člen >
>
..
.

Záložnı́
> prvek č. n

Obrázek 5.1: Struktura systému s konfiguračnı́ statickou zálohou

Nejznámějšı́ metodou zálohovánı́ jednotlivých součástek je použitı́ čtveřic prvků (angl. quadded
logic). Základnı́ myšlenku tohoto způsobu realizace obvodů znázorňuje obr. 5.2.
Cı́lem návrhu je vytvořit takové spojenı́ základnı́ch součástek, které by bylo necitlivé k jedné
poruše typu „trvale sepnuto“ nebo „neschopnost kontaktu sepnout“. Na obr. 5.2 je zapojenı́,
které nahrazuje funkci jednoho spı́nacı́ho kontaktu ovládaného logickou proměnnou a. Chce-
-li se dosáhnout toho, že zapojenı́ toleruje jednu poruchu (zde trvale sepnuto, tedy „slepený“
kontakt), musı́ se zařadit dva kontakty do série a ovládat je společnou proměnnou. Naproti tomu,
bude-li tolerována jedna porucha „neschopnost kontaktu sepnout“, musı́ se spojit dva spı́nacı́
kontakty paralelně, takže při poruše jednoho z nich může proud téci alespoň druhým. Odolnost
vůči jedné poruše jmenovaných typů se pak dosáhne paralelnı́m spojenı́m dvou sériových větvı́
podle obr. 5.2. Je možno se snadno přesvědčit o tom, že toto spojenı́ je odolné i vůči některým
dvojicı́m poruch.
Stejným způsobem lze zálohovat tranzistory, kombinačnı́ logické členy i klopné obvody.
Širšı́ho využitı́ se však tato metoda nikdy nedočkala předevšı́m pro přı́lišný růst objemu, ceny
a spotřeby energie výsledného systému. Velikost systému totiž vzroste proti nezálohovanému
provedenı́ asi osmkrát, protože se použı́vá čtyřnásobný počet prvků a každý prvek je zhruba
dvakrát složitějšı́. Určitým problémem je i testovánı́ vzájemně se zálohujı́cı́ch prvků.

5.1.1 Systém TMR

Statická záloha se na systémové úrovni realizuje nejčastěji formou majoritnı́ho (většinového)
vyhodnocovánı́ výstupů několika stejných prvků. Nejjednoduššı́ variantou je spojenı́ třı́ prvků
označované jako třı́modulová redundance nebo též systém TMR (Triple Modular Redundant).
Zjednodušené schéma systému TMR je zobrazeno na obr. 5.3, kde F1 , F2 a F3 jsou tři stejné
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 51

a a

a a

Obrázek 5.2: Jednoduché znázorněnı́ statické zálohy

funkčnı́ jednotky (moduly), které současně provádějı́ stejné operace se stejnými vstupnı́mi
vektory X. Na obr. 5.3 je pro názornost hodnota vstupu X rozvedena z jednoho mı́sta, i když
v praxi se často dává přednost použitı́ třı́ nezávislých vstupů (např. třı́ čidel, měřı́cı́ch tutéž
veličinu ).

x f1
> F1
f2 > M f
> F2 > ≥ 2 >
>
f3
> F3

Obrázek 5.3: Zjednodušené schéma systému TMR

Výstupy fi modulů Fi jsou přivedeny na vstup majoritnı́ho logického členu M , který na svém
výstupu vytvářı́ funkci f = f1 f2 + f1 f3 + f2 f3 . Má-li každý modul n výstupů, je třeba použı́t
n třı́vstupových majoritnı́ch členů, jejichž výstupy vytvořı́ nbitový výstupnı́ vektor. Majoritnı́
funkce dokáže pro každý bit samostatně zamaskovat jednu chybu. Objevı́-li se tedy na výstupu
jednoho modulu chybné hodnoty a na výstupech zbývajı́cı́ch dvou modulů správné hodnoty,
„přehlasujı́“ dva správné výstupy jeden chybný a na výstupu systému se objevı́ správný vektor.
Jestliže naopak dva nebo dokonce všechny tři moduly dávajı́ na výstupu chybné vektory, vytvořı́
majoritnı́ členy, které se mechanicky přidávajı́ k většině v jednotlivých bitech, nový vektor, který
je s největšı́ pravděpodobnostı́ chybný.
Na základě uvedených úvah je možno odvodit výrazy pro výpočet hodnot spolehlivostnı́ch
ukazatelů systému TMR. Předpokládá se, že majoritnı́ člen je schopen maskovat právě jednu
poruchu modulu, takže porucha dvou modulů vede vždy k chybě na výstupu systému. Dále platı́
předpoklad, že poruchový modul nelze opravit, takže systém je považován za neobnovovaný.
Pravděpodobnost bezporuchového provozu RT M R systému TMR se určı́ jako součet pravdě-
podobnostı́ všech bezporuchových stavů. Systém tedy pracuje správně, jsou-li všechny moduly
v bezporuchovém stavu nebo dva moduly bezporuchové a jeden poruchový.
Má-li každý modul pravděpodobnost bezporuchového provozu R, je možno pro pravděpo-
dobnost systému TMR odvodit vztah

RT M R = 3 R2 − 2R3 . (5.1)
Platı́-li pro všechny moduly exponenciálnı́ zákon s intenzitou poruch λ nabývá uvedený výraz
tvaru:
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 52

RT M R (t) = 3e−2λt − 2e−3λt . (5.2)

Průběh této funkce je zakreslen do obr. 5.4 společně s exponenciálou, která popisuje hod-
noty R(t) pro jeden modul. Je možno vidět, že pro malé hodnoty t ležı́ křivka RT M R (t) nad
exponenciálou, což signalizuje, že důsledkem použitı́ třı́modulové redundance je zvýšenı́ prav-
děpodobnosti bezporuchového provozu na počátku činnosti systému. V okamžiku t = 0, 7Ts
se však obě křivky protı́najı́ a s rostoucı́m t klesá RT M R (t) rychleji než R(t). To znamená,
že od jistého okamžiku je pravděpodobnost bezporuchového provozu systému TMR nižšı́, než
pravděpodobnost bezporuchového provozu jednoho modulu. Je to dáno tı́m, že jakmile přestane
být pravděpodobnost současného výskytu poruch ve dvou modulech zanedbatelně malá, roste
nebezpečı́ poruchy systému, protože samoopravný mechanismus nenı́ dále použitelný.

R↑
1
TMR

0,5

0 0,7 1 λt → 1,5

Obrázek 5.4: Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému TMR

Pro střednı́ dobu bezporuchového provozu systému TMR je možno odvodit vztah

5
Ts(T M R) = . (5.3)
6λ
Střednı́ doba bezporuchového provozu systému TMR je tedy rovna pouze 83 % hodnoty střednı́
doby bezporuchového provozu jednoho modulu. Z toho lze odvodit závěr, že systém TMR je
použitelný pouze pro krátkodobé úkoly, během nichž je nutné výrazně zvýšit pravděpodobnost
bezporuchového provozu. To ovšem platı́ pouze pro neobnovovaný systém, v němž poruchový
modul stále dává na svém výstupu chybné hodnoty. Tuto nepřı́jemnou vlastnost systému TMR
je možno odstranit tı́m, že každý modul, v němž se vyskytne porucha, se co nejrychleji opravı́
a vrátı́ do systému.

5.1.2 Systém NMR

Spojenı́m většı́ho počtu stejných modulů, jejichž výstupy jsou vyhodnocovány majoritou,
vznikne systém NMR, neboli N-modulová redundance. Je to vlastně zobecněnı́ myšlenky sys-
tému TMR, a proto i schéma zapojenı́ podle obr. 5.5 se systému TMR velmi podobá. Všechny
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 53

jednotky opět zpracovávajı́ stejná vstupnı́ data podle stejného programu a jejich výstupy jsou
přivedeny do majoritnı́ho členu, jehož práh je M = (N + 1)/2. Vzhledem k tomu, že logická
funkce majorita je definována pouze pro lichý počet argumentů, použı́vá se v systému NMR
obvykle liché N . Pro sudé N by bylo nutno majoritnı́ho členu použı́t prahový člen s prahem M
vyššı́m než N/2.
x
> F1
> f
> F2 > ≥M >
>
..
.
> Fn

Obrázek 5.5: Zjednodušené schéma systému NMR

Bezporuchový stav systému trvá i v tomto přı́padě tak dlouho, dokud většina (resp. nadprahový
počet) modulů pracuje správně. To znamená, že maximálnı́ počet poruchových modulů, při
němž ještě nenastává porucha systému, může být N − M . Sečtenı́m pravděpodobnostı́ výskytu
stavů, které zahrnujı́ M až N bezporuchových modulů, se zı́ská výraz pro pravděpodobnost
bezporuchového provozu systému NMR

N
!
N
= Ri (1 − R)N −i .
X
RN M R (5.4)
=
i M
i

Při odvozovánı́ tohoto vztahu (5.4) byly použity stejné zjednodušujı́cı́ předpoklady jako při
popisu chovánı́ systému TMR. Proto když se do tohoto výrazu dosadı́ hodnoty N = 3 a M = 2
zı́ská se výsledek stejný jako pro přı́pad systému TMR.
V oblasti platnosti exponenciálnı́ho zákona poruch s parametrem λ lze integracı́ předešlého
výrazu odvodit vztah pro střednı́ dobu bezporuchového provozu systému NMR

1X
N
1
Ts(N M R) = . (5.5)
λ M i

Lze dokázat, že součet na pravé straně je pro M > (N + 1)/2 menšı́ než jedna, takže střednı́
doba bezporuchového provozu neobnovovaného systému NMR je kratšı́ než střednı́ doba bez-
poruchového provozu jednoho modulu.
Průběh hodnot RN M R (t) je pro několik lichých N zakreslen do obr. 5.6. Je možno pozorovat,
že chovánı́ všech systémů NMR se navzájem velmi podobá, takže je možno se opět setkat se
stejným jevem jako u systému TMR. Křivka pravděpodobnosti bezporuchového provozu se
zpočátku přimyká k vodorovné tečně (tı́m vı́ce, čı́m vyššı́ je N ), avšak pak následuje prudký
pokles pod hodnotu jednoho modulu, přičemž průsečı́k všech křivek má souřadnice 0,7 T a
0,5. Konvergence RN M R (t) k nule je pak tı́m rychlejšı́, čı́m většı́ hodnoty nabývá N . I pro
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 54

systém NMR platı́ tedy to, co bylo řečeno o systému TMR, a co nakonec platı́ o všech staticky
zálohovaných systémech: pokud nejsou obnovovány, jsou použitelné pouze krátkodobě. Hlavnı́
výhoda jejich použitı́ spočı́vá v dočasném zvýšenı́ hodnoty pravděpodobnosti bezporuchového
provozu v důsledku schopnosti maskovat chyby N − M modulů.
N =3
1 N =5
R↑ N =7
N =9
N =1

0 0,7 1 λt → 1,5

Obrázek 5.6: Průběh pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému NMR

Pro úplnost je třeba připomenout, že systém NMR může být v přı́padě výskytu několika poruch
rekonfigurován, čı́mž se jeho vlastnosti zlepšı́. Pokud se totiž počet bezporuchových modulů
nebezpečně přiblı́žı́ prahové hodnotě, je výhodnějšı́ odpojit poruchové moduly (přı́padně i ně-
které bezporuchové). Bezporuchové moduly odpojené spolu s poruchovými při rekonfiguraci
systému NMR lze použı́t jako dynamickou zálohu, umožňujı́cı́ nahradit některý z pracujı́cı́ch
modulů. Tı́mto způsobem lze postupnými rekonfiguracemi dojı́t až k využitı́ poslednı́ho funk-
ceschopného modulu v systému.

5.2 Dynamická záloha

Obecné blokové schéma systému s dynamickou zálohou je uvedeno na obr. 5.7. Nejdůležitějšı́
rozdı́l proti statické záloze spočı́vá ve způsobu propojenı́ záložnı́ch prvků se zálohovaným.
Kromě přepı́nače výstupů P2 je ve schématu na obr. 5.7 použit i přepı́nač vstupů P1 , který
je řı́zen společným řı́dicı́m blokem. Tento přepı́nač nenı́ nutný a pokud to dovoluje použitá
technologie, často se vynechává a nahrazuje se vypı́načem napájenı́.

5.2.1 Režimy činnosti dynamické zálohy

Vzhledem k tomu, že se dynamická záloha začı́ná použı́vat teprve po poruše základnı́ho prvku,
je možnost rozhodnout, jaký má být režim jejı́ činnosti v době, kdy nenı́ použita. Rozlišujı́ se tři
základnı́ režimy činnosti dynamické zálohy, a to nezatı́žený, odlehčený a zatı́žený.
Kritériem pro zařazenı́ zálohy do jedné z těchto kategoriı́ je elektrický výkon záložnı́ho
prvku. Je-li záložnı́ prvek v době, kdy nenı́ použit, zcela odpojen od napájenı́, je výkon nulový
a záloha se označuje jako nezatı́žená (studená). Opačný extrém, kdy záložnı́ prvek pracuje na
plný výkon i v době, kdy se jeho výstupnı́ hodnoty nepoužı́vajı́, se označuje jako zatı́žená
(horká) záloha. Mezi těmito extrémy ležı́ celá řada přı́padů, kdy je záložnı́ prvek v době, kdy
nenı́ využit, zapnut na snı́žený výkon. Taková záloha se označuje jako odlehčená (vlažná).
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 55

ŘAZENÍ PŘEPÍNAČŮ
6 6 6
- Základnı́
prvek

b b
VSTUPb b - Záložnı́ b b VÝSTUP
prvek č. 1
P1 b b P2
..
.

- Záložnı́
prvek č. n

Obrázek 5.7: Schématické znázorněnı́ dynamické zálohy

Nezatı́žený režim nejlépe využı́vá výhod dynamické zálohy, protože systém jako celek má
nejmenšı́ spotřebu energie a opotřebenı́ záložnı́ho prvku je minimálnı́. Naproti tomu přenesenı́
funkce ze základnı́ho prvku na záložnı́ může být spojeno se značnými komplikacemi, protože
záložnı́ prvek je třeba nejprve inicializovat. Proto se v systémech, kde ztráta času, přı́padně
porušenı́ informace při inicializaci záložnı́ho prvku představuje kritický problém, dává přednost
zatı́žené záloze, která průběžně pracuje na stejném problému jako základnı́ prvek a může
kdykoli převzı́t jeho funkci. Životnost zatı́žené zálohy je ovšem mnohem menšı́ a spotřeba
energie mnohem vyššı́, než u nezatı́žené zálohy.
Odlehčená záloha se použı́vá předevšı́m v elektronkových systémech, protože tam je v přı́-
padě přepnutı́ na nezatı́žený záložnı́ prvek největšı́ ztráta času spojena s nažhavenı́m katod. Proto
se záložnı́ prvky obvykle připnou pouze na žhavenı́, avšak nezapne se anodové napětı́. V tomto
režimu je opotřebenı́ minimálnı́, a přitom je elektronka schopna podat plný výkon okamžitě
po zapnutı́ anodového napětı́. Možnost provozovat dynamickou zálohu jako odlehčenou však
lze využı́t i v obvodech velké integrace. Některé procesory (např. z řady Intel MCS-48) majı́
oddělené napájenı́ pro vnitřnı́ pamět’a pro zbytek procesoru. Po dobu, kdy procesor nepracuje
stačı́ napájet jen pamět’, čı́mž klesne přı́kon pouzdra asi na 5 % celkové spotřeby, a přitom má
procesor k dispozici údaje, které do něj byly vloženy před přepnutı́m do odlehčeného režimu.
Vzhledem k tomu, že s elektrickým výkonem se měnı́ intenzita poruch záložnı́ho prvku, bývá
zvykem použı́vat pro specifikaci režimu dynamické zálohy poměr intenzit poruch, označován
jako součinitel odlehčenı́ ν, pro nějž lze psát vztah

= 1,
λ
ν (5.6)
λ

kde: λ1 je intenzita poruch záložnı́ho prvku a λ je intenzita poruch základnı́ho prvku. Pro
zatı́ženou zálohu platı́ λ1 = λ, a tedy ν = 1. U nezatı́žené zálohy se naopak předpokládá λ ≈ 0,
takže platı́ i ν ≈ 0. Skutečně nulovou hodnotu intenzity poruch však nelze zaručit ani u součástek
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 56

uložených ve skladu při optimálnı́ch skladovacı́ch podmı́nkách. Praktické zkušenosti ukazujı́, že
vypnutı́m napájecı́ho napětı́ se intenzita poruch polovodičových součástek snı́žı́ až 10×, takže
pro součinitel odlehčenı́ nezatı́ženého prvku je možno předpokládat ν = 0, 1. Odlehčená záloha
je charakterizována součinitelem odlehčenı́, jehož hodnota ležı́ mezi nulou a jedničkou.

ν =0
1

R
↑
0<ν<1
Rn

ν =1
R0
Rz

0 t2 t1 −→ t

Obrázek 5.8: Průběh křivek pravděpodobnosti bezporuchového provozu pro různé stupně zatı́-
ženı́ záložnı́ho prvku

Průběh křivek pravděpodobnosti bezporuchového provozu pro popsané tři stupně zatı́ženı́ zá-
ložnı́ho prvku je vyznačen na obr. 5.8. Pro zatı́ženou zálohu je exponenciála Rz (t) shodnou
s exponenciálou základnı́ho prvku, takže dojde-li v důsledku poruchy v okamžiku t1 k přepnutı́
na záložnı́ prvek, je jeho pravděpodobnost bezporuchového provozu pouze zlomkem původnı́
(jednotkové) hodnoty.
Pokud je záloha nezatı́žená, je do okamžiku přepnutı́ pravděpodobnost bezporuchového
provozu přibližně konstantnı́ Rn (t) = 1. Po zapnutı́ na plný výkon klesá tato pravděpodobnost
po exponenciále, která je posunutým obrazem exponenciály Rz (t) zatı́ženého prvku.
Křivka R0 (t) pravděpodobnosti bezporuchového provozu odlehčeného prvku se skládá ze
dvou exponenciál, z nichž prvnı́ klesá od hodnoty R0 (0) = 1 poněkud mı́rněji než exponenciála
zatı́ženého prvku (platı́ λ1 < λ). V okamžiku přepnutı́ na plný výkon začne i křivka tohoto
záložnı́ho prvku klesat stejně rychle jako křivka základnı́ho prvku, avšak od hodnoty, na kterou
mezi tı́m klesla pravděpodobnost bezporuchového provozu. Tuto křivku je možno interpretovat
jako úsek exponenciály prvku, který byl v jakémsi fiktivnı́m okamžiku t2 přepnut z nezatı́ženého
stavu na plný výkon (v obr. 5.8 vyznačeno tečkovaně).
Stupeň zatı́ženı́ záložnı́ch prvků má určujı́cı́ význam pro vlastnosti obecného dynamicky
zálohovaného systému tvořeného celkem n prvky. Vlastnosti dynamicky zálohovaného systému
se zatı́ženými záložnı́mi prvky jsou shodné s vlastnostmi paralelnı́ho systému, takže např. jeho
střednı́ doba bezporuchového provozu roste s harmonickou řadou. Jestliže naopak záložnı́ prvky
jsou ponechány nezatı́žené, prodloužı́ se střednı́ doba bezporuchového provozu systému na
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 57

nnásobek střednı́ doby jednoho prvku, pokud se u záložnı́ch prvků předpokládá nulová intenzita
poruch. Rozdı́l vlastnostı́ zatı́žené a nezatı́žené zálohy je graficky znázorněn na obr. 5.9. Je však
třeba znovu připomenout, že hodnoty Ts zı́skané pro součinitel odlehčenı́ ν = 0 představujı́
pouze hornı́ dosažitelnou mez. Ve skutečnosti se proto musı́ předpokládat hodnoty Ts o něco
nižšı́.

Ts
↑

ν =0
0<ν<1
ν=1

−→ n

Obrázek 5.9: Vlastnosti zatı́žené a nezatı́žené zálohy

5.2.2 Duplexnı́ systém

Zdvojenı́ důležitých prvků systému je metoda zálohovánı́, která je pro svou jednoduchost velmi
oblı́bená. Z jejı́ jednoduchosti však vyplývajı́ též některé nedostatky, které vymezujı́ oblast jejı́
použitelnosti.
Duplexnı́ systém totiž nemůže současně využı́t výstupů obou prvků. Nelze tedy dosáhnout
maskovánı́ chyby a řı́zená soustava je ohrožena chybou nebo výpadkem řı́dicı́ho signálu během
přepı́nánı́ na záložnı́ prvek. Pro detekci chyb v základnı́m prvku se použı́vajı́ dvě hlavnı́ metody:
pravidelné srovnávánı́ výsledků se záložnı́m prvkem nebo průběžná kontrola bezpečnostnı́m
kódem. Je-li záložnı́ prvek odlehčený nebo nezatı́žený, lze samozřejmě použı́t pouze kontrolu
bezpečnostnı́m kódem, protože žádné kontrolnı́ výsledky nejsou k dispozici. Pokud se naopak
v duplexnı́m systému použı́vá zatı́žená záloha (což je nejčastějšı́ přı́pad), je možno volit mezi
oběma variantami detekce chyb, přı́padně je kombinovat.
Blokové schéma duplexnı́ho systému je znázorněno na obr. 5.10. Blok „řı́zenı́ přepı́nače“
může být realizován různými způsoby, např. jako obvodový komparátor, který ve stanovených
intervalech srovnává hodnoty na výstupech dvou procesorů, nebo jako program, který tyto
hodnoty porovnává v paměti jednoho nebo obou procesorů. Takovýmto srovnánı́m se ale nemůže
zjistit, který prvek způsobil chybu, takže před nastavenı́m přepı́nače do vhodné polohy je nutno
zı́skat dalšı́ informace (např. diagnostickým testem nebo opakovánı́m operace).
Dokonalejšı́ způsob řı́zenı́ přepı́nače je založen na průběžné kontrole správnosti funkce obou
bloků pomocı́ bezpečnostnı́ch kódů. Výstupy hlı́dačů těchto kódů pak umožňujı́ okamžitě určit,
který výsledek je správný, a podle toho nastavit přepı́nač. I když je tento způsob detekce chyb
konstrukčně náročnějšı́, použı́vá se v duplexnı́ch systémech (jako ostatně i ve všech ostatnı́ch
typech čı́slicových systémů) ve stále většı́ mı́ře.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 58

ŘAZENÍ PŘEPÍNAČE

- A2 b
b
b
- A1

Obrázek 5.10: Blokové schéma duplexnı́ho systému

Je-li záložnı́ jednotka zatı́žena, je možno odvodit výraz pro pravděpodobnost bezporucho-
vého provozu RD (t) duplexnı́ho systému

RD = 1 − (1 − R)2 = 2R − R2 , (5.7)

kde: R je pravděpodobnost bezporuchového provozu jednoho bloku. Průběh RD (t) za před-

pokladu, že R(t) sleduje exponenciálnı́ zákon, lze vyčı́st z obr. 4.4 (křivka n = 2).
V reálných duplexnı́ch systémech jsou obvykle zdvojeny i jiné jednotky než procesory, takže
systém obsahuje většı́ počet přepı́načů. Zjednodušené schéma systému, v němž je samostatně
zdvojen procesor, řadič a disková pamět’, je uvedeno na obr. 5.11 (v každém přepı́nači je zde
zahrnut i přı́slušný řı́dicı́ blok). Je zřejmé, že systém je provozuschopný, dokud je od každého
typu jednotky v provozu alespoň jeden exemplář, takže pro něj platı́ sériově paralelnı́ model.

P - Procesor - P - Řadič - P - Disk

ř 1 ř 1 ř 1
e e e
- p p p
ı́ ı́ ı́
n n n
a - Procesor - a - Řadič - a - Disk
č 2 č 2 č 2

Obrázek 5.11: Zjednodušené schéma duplexnı́ho systému s většı́m počtem přepı́načů

5.2.3 Biduplexnı́ systém

Pro úlohy, vyžadujı́cı́ vysokou pravděpodobnost bezporuchového provozu a současně i vysokou
bezpečnost byl navržen tzv. biduplexnı́ systém, označovaný též jako systém se zálohovanými
dvojicemi (pair and spare). Jeho principiálnı́ schéma je uvedeno na obr. 5.12.
Základem jsou dva duplexnı́ podsystémy, které jsou s řı́zeným procesem spojeny prostřednictvı́m
přepı́nače. Všechny čtyři bloky řešı́ přesně stejnou úlohu se stejnými vstupnı́mi daty, avšak
přepı́nač přivádı́ do řı́zené soustavy výsledky pouze z jednoho z nich. Ostatnı́ bloky jsou použity
jako zatı́žená dynamická záloha.
Srovnávacı́ obvod (komparátor) každého z duplexnı́ch podsystémů dává přepı́nači informace
o tom, zda přı́slušné dva bloky pracujı́ stejně. Pokud se objevı́ signál neshody v tom podsystému,
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 59

- A1
?
p2

2
- A 6
?
VSTUP -
Rozhodovacı́ VÝSTUP
ŘÍZENÍ
- blok
- A1 6
?
p1

- A2 6

Obrázek 5.12: Schéma biduplexnı́ho systému

který je právě připojen na řı́zený proces, připojı́ přepı́nač automaticky na řı́zený proces druhý
podsystém (samozřejmě pokud jeho komparátor signalizuje shodu). Vzhledem k tomu, že druhá
dvojice bloků stále zpracovávala stejnou úlohu, lze takové přepnutı́ provést bez rizika, že dojde ke
ztrátě času nebo porušenı́ informacı́. Biduplexnı́ systém je možno modelovat paralelně sériovým
spolehlivostnı́m modelem (k poruše docházı́ při výpadku obou dvojic, zatı́mco k výpadku dvojice
dojde při poruše jednoho prvku). Považujı́-li se komparátory a přepı́nač za absolutně spolehlivé,
je možno zı́skat vztah

RBD = 2 R2 − R4 . (5.8)
Biduplexnı́ systém použı́vá při výrobě počı́tačů odolných proti poruchám např. firma Stratus.
Kromě toho jeho využitı́ přı́mo podporujı́ některé mikroprocesorové stavebnice, jako např. iAPX
432 firmy Intel.

5.2.4 Záloha typu „M z N “

Při praktickém využitı́ dynamické zálohy je často výhodné, když je počet záložnı́ch prvků
menšı́, než počet zálohovaných. Tento způsob zálohovánı́ se použı́vá tehdy, je-li pro prováděnı́
požadované funkce třeba použı́t M stejných jednotek (např. magnetických disků nebo pásek),
k nimž se přidá jako dynamická záloha několik jednotek navı́c. Zı́ská se tak celkem N jednotek,
z nichž pouze M je v provozu. Proto se tento způsob zálohovánı́ zkráceně označuje jako
„M z N “, nebo též paralelnı́ binomický systém (podle způsobu výpočtu pravděpodobnosti
bezporuchového provozu).
Vzorec pro výpočet pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému „M z N “ lze
snadno odvodit na základě výčtu bezporuchových stavů, které mohou v systému nastat. Jsou
to postupně stavy s žádným, jednı́m, dvěma, až maximálně N − M poruchovými prvky. Je-
-li R(t) pravděpodobnost bezporuchového provozu jednoho prvku, je možno zı́skat sečtenı́m
pravděpodobnostı́ výskytu všech bezporuchových stavů
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 60

N
!
N
= Ri (1 − R)N −i .
X
RM zN (5.9)
=
i M
i

V praxi někdy docházı́ k tomu, že se dynamická záloha vyčerpá dřı́ve, než jsou odstavené prvky
opraveny. V takovém přı́padě porucha každého dalšı́ho bloku znamená omezenı́ funkceschop-
nosti systému, protože nenı́ k dispozici požadovaných M bloků. Systém v takovém přı́padě
může pracovat dál pouze v degradovaném režimu, tzn. pomaleji, s menšı́ přesnostı́, pouze na
některých úlohách, apod. S degradacı́ funkce se ovšem můžeme setkat i u nezálohovaných sys-
témů, kde výchozı́ konfigurace právě vyhovuje potřebám plného výkonu a každý porouchaný
blok znamená snı́ženı́ výkonu.

5.3 Hybridnı́ záloha

Statická záloha umožňuje maskovat chybu, avšak dokáže zaručit pouze malou životnost
systému. Naproti tomu dynamická záloha je vhodná tam, kde je nutno vytvořit systém s dlouhou
životnostı́, avšak jejı́ použitı́ je spojeno s rizikem, že chyby způsobené poruchou aktivnı́ho
prvku, přı́padně přepı́nánı́m na záložnı́ prvek, se přenesou do řı́zené soustavy. Snaha využı́t ze
statické i z dynamické zálohy pouze jejich výhodné vlastnosti a odstranit podstatnou část jejich
nevýhod vedla k vytvořenı́ hybridnı́ zálohy, která je kombinacı́ obou.
Nejčastěji použı́vaný typ hybridně zálohovaného systému se označuje zkratkou GMR (z angl.
General Modular Redundant). Blokové schéma systému GMR je na obr. 5.13. Základem tohoto
systému je staticky zálohovaný podsystém NMR, jehož majoritnı́ člen má nastavenu prahovou
hodnotu M . To znamená, že nejméně M z N trvale zatı́žených prvků musı́ pracovat správně, aby
majoritnı́ člen byl schopen zamaskovat chyby ostatnı́ch. Do řı́zeného procesu jsou v takovém
přı́padě předávány jen platné informace.
K systému NMR je připojena dynamická záloha, tvořená s prvky. Pokud jsou tyto záložnı́
prvky nezatı́žené, dosahujı́ velké životnosti, takže v okamžiku jejich připojenı́ na majoritnı́ člen
lze předpokládat pravděpodobnost bezporuchového provozu blı́zkou jedné. Tı́m je zaručena
vysoká životnost systému jako celku. Při poruše některého z prvků v podsystému NMR se
poruchový prvek za provozu odpojı́ od majoritnı́ho členu a na jeho mı́sto se připojı́ jeden
z prvků dynamické zálohy. Toto přepojovánı́ se však řı́dı́ poměrně složitým algoritmem, takže
pro řı́zenı́ přepı́nače je třeba použı́t sekvenčnı́ obvod nebo programovatelný procesor. To může
nepřı́znivě ovlivnit cenu, přı́padně i spolehlivost celého systému.
Při výpočtu pravděpodobnosti bezporuchového provozu systému GMR se musı́ rozlišovat,
zda jsou prvky tvořı́cı́ dynamickou zálohu zatı́žené nebo nezatı́žené.
Jsou-li zatı́žené, je možno se na systém GMR dı́vat v podstatě jako na NMR s velmi nı́zkým
prahem. Součtem pravděpodobnostı́ všech bezporuchových stavů ve stavovém grafu se pak
zı́ská vztah

N+
XS +S
Ri (1 − R)N +S−i .
!
N
RGM R = i
(5.10)
=
i M
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 61

x
- F1

- F
2
..
.
- FN Vyhodnocovacı́
.. . . . . . . .. .. .. .. .. .. .. člen
.. ..
.. ..
- FN +1 . . . . . .
. ..
..
..
.. ..
. ..
..
-FN +S . . . . . . . . . . . . .

Obrázek 5.13: Blokové schéma systému GMR

Jestliže se vyskytne porucha v s modulech systému GMR, je vyčerpána celá dynamická záloha a
zbývá prostý systém NMR. Jeho chovánı́ v přı́padě výskytu dalšı́ch poruch závisı́ na dokonalosti
algoritmu řı́zenı́ přepı́nače.

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 5

5.1. Co lze chápat pod pojmem zálohovánı́ elektrotechnických systémů?

5.2. Podle jakých kritériı́ rozdělujeme zálohy systémů?
5.3. Popište funkci statického zálohovánı́ systému.
5.4. Co je to systém TMR a jaké má charakteristiky?
5.5. Co je to systém NMR a jaké má charakteristiky?
5.6. Jaký je rozdı́l mezi statickým a dynamickým zálohovánı́m systémů?
5.7. V jakých režimech dynamické zálohy pracujı́ a jaké jsou jejich charakteristiky?
5.8. Co je to duplexnı́ záloha systému a jaké má charakteristiky?
5.9. Jak funguje biduplexnı́ systém a jaké má charakteristiky?
5.10. Popište fungovánı́ a charakteristiky zálohovánı́ systémů typu „M “ z „N “.
5.11. Jak vzniká a jaké má charakteristiky hybridnı́ zálohovánı́ systémů?
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 62

Shrnutı́ kapitoly 5: Kapitola seznamuje s postupy zvyšovánı́ spolehlivosti systémů záměrným

zabudovánı́m nadbytečných prvků či podsystémů vytvářenı́m tzv. záloh. Jsou popsány principy
tvorby statické zálohy (systém TMR a NMR), dynamické zálohy (duplexnı́ systém, biduplexnı́
systém a záloha „M“ z „N“) a tvorba hybridnı́ zálohy.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 63

6 Metody řı́zenı́ spolehlivosti

Cı́l kapitoly: popsat použı́vané metody pro zajištěnı́ spolehlivosti elektrotechnických sou-
částek a zařı́zenı́.
Požadavek dosáhnout co nejvyššı́ spolehlivosti bývá obvykle interpretován jako snaha o sni-
žovánı́ intenzity poruch, protože tı́m se zlepšı́ hodnoty všech ukazatelů spolehlivosti. Tento
způsob zvyšovánı́ spolehlivosti se souhrnně označuje jako předcházenı́ poruchám (angl. fault
avoidance). Použitelnost této metody je omezená jednak proto, že od jisté úrovně rostou náklady
spojené s dalšı́m snižovánı́m intenzity poruch neúměrně rychle, jednak proto, že se do cesty stavı́
objektivnı́ fyzikálnı́ překážky, jejichž překonánı́ se vymyká našim možnostem, resp. znalostem.
Nelze-li poruchám zabránit, je třeba hledat jiné možnosti zlepšovánı́ hodnot ukazatelů spo-
lehlivosti. Jednou z nich je to, že se možnost výskytu poruch vezme v úvahu a bude respektována
při návrhu a realizaci systému. Vezme se v úvahu, že k poruchám součástek bude i nadále dochá-
zet, ale dosáhne se toho, že se tyto poruchy nebudou projevovat na chovánı́ systému, přı́padně
se budou projevovat jen minimálně. Tento způsob reakce na poruchy se označuje jako odolnost
proti poruchám nebo tolerance poruch (angl. fault tolerance) a systém, který je takové reakce
schopen, jako systém odolný proti poruchám (angl. fault-tolerant system).
Při hodnocenı́ spolehlivosti systému odolného proti poruchám se pak musı́ rozlišovat mezi
poruchou součástky a poruchou systému, označovanou též jako selhánı́ systému. Za poruchu
systému se považuje pouze taková porucha jeho součástek, která způsobı́ nepřijatelnou změnu
chovánı́, takovou, že je ukončena schopnost systému jako celku plnit požadovanou funkci.
Odpovı́dajı́cı́m způsobem se pak musı́ upravit i metoda výpočtu hodnot jednotlivých ukazatelů
spolehlivosti (např. střednı́ doba mezi poruchami bude měřena výlučně na základě poruch
systému jako celku apod.).
Metody tolerance poruch ovlivňujı́ jednotlivé ukazatele spolehlivosti velmi nerovnoměrně.
To znamená, že metoda, která zlepšı́ hodnotu jednoho ukazatele, může hodnotu jiného ukazatele
zlepšit jen málo, ponechat ji beze změny, anebo ji dokonce zhoršit. Volba vhodné metody je
pak kompromisem mezi požadavky na hodnoty různých ukazatelů spolehlivosti, ovlivněným
ještě dalšı́mi omezujı́cı́mi podmı́nkami, jako je cena, hmotnost, rozměry, spotřeba energie, apod.
V takovém přı́padě se tedy nemůže zaručit zlepšenı́ všech ukazatelů spolehlivosti současně a
nebylo by proto správné mluvit o zvyšovánı́ spolehlivosti. Vhodnějšı́ je použı́vat obecnějšı́ výraz
řı́zenı́ spolehlivosti.

6.1 Předcházenı́ poruchám

Metody předcházenı́ poruchám byly již rozpracovány do značné dokonalosti jak z teoretického
hlediska, tak prakticky. I když jejich účinnost je omezená, nelze je přehlı́žet jako překonané, nebo
dokonce nepotřebné, protože lze velmi snadno dokázat, že tolerovat lze vždy jen omezený počet
poruch. Nejprve se tedy musı́ vyčerpat všechny dosažitelné prostředky předcházenı́ poruchám,
a pouze na zbývajı́cı́ poruchy uplatnit metody tolerance. Poruchám lze předcházet při návrhu,
výrobě i provozu systému.
Při návrhu je třeba předevšı́m volit spolehlivou součástkovou základnu a spolehlivou tech-
nologii. V obou přı́padech je nutno brát v úvahu podmı́nky, v nichž bude výsledný systém
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 64

pracovat (např. teplotu, vlhkost, prašnost, otřesy, elektromagnetické rušenı́, apod.). Kromě toho
je třeba volit optimálnı́ pracovnı́ bod všech součástek z hlediska výkonu (nevyčerpávat povo-
lený logický zisk), tepelného režimu (zajistit dostatečné chlazenı́), napájenı́, odrušenı́, pracovnı́
frekvence, apod.
K významným metodám předcházenı́ poruchám patřı́ i zvyšovánı́ stupně integrace polo-
vodičových součástek. Vývody pouzdra totiž patřı́ k nejporuchovějšı́m částem integrovaných
obvodů, takže snı́ženı́m počtu pouzder ubývá nespolehlivých mı́st. Navı́c odpadá i poruchové
propojovánı́ plošnými spoji a zmenšuje se tepelné vyzařovánı́ (ubývá výstupnı́ch budičů).
Při výrobě hraje klı́čovou roli vstupnı́ kontrola součástek, polotovarů a použitých materiálů.
Důležitost vstupnı́ kontroly vyplývá z výsledků řady prováděných rozborů a statistických vý-
zkumů. Sami výrobci se snažı́ zajišt’ovat spolehlivost předevšı́m vysokou technologickou káznı́,
sledovanou průběžnými (mezioperačnı́mi) kontrolami. Výsledné výrobky se navı́c podrobujı́
spolehlivostnı́m testům, při nichž se zkoušejı́ při zvýšené, přı́padně snı́žené teplotě, při zvýše-
ném napětı́, při vibracı́ch, apod.
Velmi účinné jsou též různé teplotnı́ cykly, protože při nich se již na testovacı́m stanovišti
projevı́ skryté poruchy, které by jinak mohly ovlivnit funkci výrobku až během jeho použitı́.
Z hlediska průběhu intenzity poruch podle obr. 2.2 to znamená, že je snaha podstatně zkrátit prvnı́
úsek křivky (obdobı́ časných poruch) a při montáži pak použı́vat již jen součástky s konstantnı́
intenzitou poruch. Při tom je však třeba velmi podrobně znát fyzikálnı́ děje, které probı́hajı́
v testovaných součástkách, a pečlivě jim přizpůsobit teplotnı́ režim. Neodborně, a hlavně nedbale
prováděné teplotnı́ cykly (např. bez možnosti přesně nastavovat a měřit pracovnı́ teploty) mohou
naopak snı́žit spolehlivost, protože způsobı́ vznik nových degradačnı́ch mechanismů, které se
projevı́ až při použitı́ součástky.
Při provozu je pro předcházenı́ poruchám nejdůležitějšı́ dodržovánı́ tzv. technických pod-
mı́nek. Mezi ně patřı́ požadavky na klimatizaci (teplota, vlhkost a prašnost vzduchu), intenzita
rušenı́ (ze sı́tě i přı́mým vyzařovánı́m ze zdrojů), stabilita napájenı́, apod. Navı́c je třeba zajistit
pravidelnou profylaxi a opravy v souhlase s předpisy výrobce. Vzhledem k tomu, že se na
výpadcı́ch systému významnou měrou podı́lı́ i vliv lidského činitele, je třeba omezit možnosti
jeho chybných zásahů. Kromě zaškolenı́ obsluhy je třeba dbát též na čitelné a srozumitelné
označenı́ ovládacı́ch prvků, vytvořenı́ kvalitnı́ dokumentace a využı́vánı́ komunikace člověka
s počı́tačem takovou formou, která je člověku blı́zká a srozumitelná (přirozený jazyk, grafické
symboly, apod.).

6.2 Odolnost proti poruchám

Systém se označuje jako odolný proti poruchám, jestliže je schopen správně vykonávat svou
funkci i v přı́tomnosti poruch technického vybavenı́ nebo chyb v programech. Protože však
termı́n „správně vykonávat funkci“ lze chápat různě, je třeba upřesnit, kdy je funkce považována
za správně vykonanou. Obvykle se vyžaduje splněnı́ těchto třı́ podmı́nek:
• zpracovánı́ dat nebylo zastaveno ani narušeno v důsledku poruchy,
• výsledek je správný,
• výsledek byl zı́skán v předepsané době.
Jsou-li splněny pouze některé z uvedených třı́ požadavků (např. výsledek je správný, ale byl
dodán opožděně), označuje se systém jako částečně odolný proti poruchám. Prvnı́ požadavek,
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 65

tedy zachovánı́ funkceschopnosti programu, se ovšem považuje za dominantnı́, takže musı́ být
splněn i v systémech, které jsou odolné jen částečně.
Návrh systému odolného proti poruchám vycházı́ obvykle z tzv. neodolného systému, tedy
systému navrženého s minimálnı́mi prostředky, které splňujı́ dané požadavky na funkci. Tento
prvotnı́ tvar systému se pak dále zdokonaluje postupnými obměnami a doplňky tak, aby se co
nejvı́ce přiblı́žil ideálnı́mu stavu, splňujı́cı́mu všechny požadavky na spolehlivost při dodrženı́
omezujı́cı́ch podmı́nek.
Hlavnı́ fáze, jimiž návrh systému odolného proti poruchám procházı́, lze formulovat takto:
• stanovenı́ cı́lů,
• volba metod detekce poruch,
• návrh algoritmů zotavenı́ po poruše,
• vyhodnocenı́ odolnosti proti poruchám.

Tyto fáze budou nynı́ popsány podrobněji.

Na začátku projektu systému odolného proti poruchám je třeba předevšı́m jasně formulovat
zadánı́. Kromě obvyklých funkčnı́ch parametrů je třeba upřesnit požadavky na odolnost. To
znamená předevšı́m sestavit co nejúplnějšı́ seznam poruch, které při provozu systému přicházejı́
v úvahu, určit pravděpodobnosti jejich výskytu a stanovit, jak na ně systém má reagovat.
Dále je třeba stanovit i meznı́ hodnoty ukazatelů spolehlivosti pro výsledný systém a meto-
diku, podle nı́ž se bude hodnotit jejich dosaženı́. Tato otázka se bude podrobněji probrána při
upřesněnı́ čtvrté fáze popisované metody návrhu.
Detekce poruch má při zajišt’ovánı́ odolnosti klı́čový význam, protože systém je schopen
správně reagovat pouze na ty poruchy, o nichž je dostatečně přesně informován. Při volbě metod
detekce poruch je třeba vzı́t v úvahu, jaké typy poruch se v systému mohou vyskytnout (při
tom je možno použı́t seznam sestavený během prvnı́ fáze návrhu), jak rychle má systém na
jednotlivé typy poruch reagovat, jaké prostředky jsou již v systému k dispozici, atd. Objevuje
se nový požadavek, a to diagnostika redundantnı́ch částı́. Ta se provádı́ proto, že bez informacı́
o technickém stavu záložnı́ch prvků by se mohlo vyskytnout nebezpečı́, že některý z těchto prvků
bude nepoužitelný ve chvı́li, kdy by bylo nutno na něj přenést funkci. Vzhledem k tomu, že
testovánı́ redundantnı́ch prvků vždy představuje problém, je třeba pamatovat na jejich testovánı́
již na úrovni projektu.
Do zotavenı́ po poruše patřı́ všechny úkony, které je třeba provést od okamžiku zjištěnı́
poruchy do obnovenı́ funkce systému. Zotavenı́ je vlastně hlavnı́m nástrojem odolnosti proti
poruchám, a proto má určujı́cı́ význam pro kvalitu výsledného systému. Průběh zotavenı́ po
poruše určuje, jak bude systém reagovat na poruchu. Podle výsledku je možno rozlišit tři úrovně
zotavenı́:
– zotavenı́ do původnı́ úrovně funkceschopnosti,
– zotavenı́ do degradovaného stavu,
– bezpečné ukončenı́ funkce.
Pro úplnost je třeba připomenout, že k zotavovacı́m mechanismům v obecném slova smyslu
patřı́ i obvodové maskovánı́ chyby, i když při něm vlastně k detekci poruch vůbec nedocházı́.
Seznámili jsme se s nı́m v podkapitole věnované statické záloze.
S formulacı́ požadavků na odolnost i s jejich ověřovánı́m jsou zatı́m poměrně malé zkuše-
nosti, a proto docházı́ právě při vyhodnocenı́ odolnosti k mnoha nedorozuměnı́m. Je tedy třeba
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 66

dbát na to, aby při hodnocenı́ byla použita stejná kritéria, jako při formulaci zadánı́. Použı́vajı́ se
analytické metody hodnocenı́, tj. výpočet, dále simulačnı́ metody (obvykle modelovánı́ na počı́-
tači) a ověřovánı́ na funkčnı́m vzoru. Za prokazatelné lze považovat pouze ověřenı́ na funkčnı́m
vzoru.
Po vyhodnocenı́ odolnosti výsledného systému musı́ následovat zdokonalovánı́ a upřes-
ňovánı́ projektu, protože zjištěné hodnoty většinou nevyhovujı́ zadánı́. Takové zdokonalovánı́
spočı́vá v použitı́ jiného typu nebo rozsahu zálohy, jiného způsobu jejı́ho řı́zenı́, apod. Každé
zdokonalenı́ je třeba znovu vyhodnotit a porovnat se zadánı́m, v přı́padě potřeby provést dalšı́
zdokonalenı́, atd. Tento iterativnı́ postup končı́ bud’tı́m, že se dostatečným přiblı́ženı́m k původ-
nı́mu zadánı́, nebo zjištěnı́m, že za daných podmı́nek a pomocı́ prostředků, které jsou k dispozici,
nelze požadovaných vlastnostı́ systému dosáhnout. V takovém přı́padě nezbývá, než upravit za-
dánı́ a přizpůsobit požadavky reálným možnostem, tedy vzdát se části požadovaných vlastnostı́.

6.3 Oblasti využitı́ systémů odolných proti poruchám

Odolnost proti poruchám byla donedávna výsadnı́ vlastnostı́ systémů, použı́vaných v tzv. speciál-
nı́ch oborech, jako je kosmonautika, letectvı́, vojenská technika apod. S poklesem ceny, rozměrů
a energetické náročnosti elektronických systémů však odolnost proti poruchám postupně proniká
do řady dalšı́ch aplikačnı́ch oblastı́, takže dnes již zdaleka nenı́ ničı́m výjimečným.
Podle povahy řešeného problému lze úlohy vyžadujı́cı́ použitı́ počı́tačů odolných proti
poruchám rozdělit do několika aplikačnı́ch oblastı́. Dvě největšı́ jsou řı́zenı́ v reálném čase a
zpracovánı́ transakcı́ ve spřaženém režimu. Kromě nich existuje velké množstvı́ menšı́ch oblastı́,
pro něž se většinou použı́vajı́ systémy odvozené z uvedených hlavnı́ch kategoriı́.
Řı́zenı́ v reálném čase se využı́vá předevšı́m ve výrobnı́ sféře (při řı́zenı́ technologických
procesů), v dopravě, v lékařstvı́ apod. Tyto aplikace kladou vysoké nároky na hodnotu pravděpo-
dobnosti bezporuchového provozu, zatı́mco hodnoty ostatnı́ch ukazatelů spolehlivosti většinou
nejsou považovány za kritické. Často je však požadována i vysoká hodnota bezpečnosti proti po-
ruchám. Systémy použı́vané pro tento typ aplikacı́ se někdy zjednodušeně označujı́ jako vysoce
spolehlivé.
Zpracovánı́ transakcı́ ve spřaženém režimu se využı́vá předevšı́m v bankách, spořitelnách,
a na poštách, ve zdravotnické službě, při rezervaci mı́stenek na dopravnı́ prostředky a v mnoha
dalšı́ch aplikacı́ch vyžadujı́cı́ch styk s bázemi dat. Do této kategorie lze řadit též systémy
použı́vané v telekomunikacı́ch, zejména pro čı́slicové řı́zenı́ telefonnı́ch ústředen (i když forma
styku s bázı́ dat je v takovém přı́padě zcela odlišná). Většina těchto úloh vyžaduje předevšı́m
vysokou pohotovost, zatı́mco krátkodobý výpadek systému nenı́ považován za kritický, takže
pro pravděpodobnost bezporuchového provozu většinou nejsou vyžadovány extrémnı́ hodnoty.
Systémy této kategorie se zjednodušeně označujı́ jako vysoce pohotové.
Dalšı́ důležitou skupinu systémů odolných proti poruchám představujı́ systémy, u nichž jsou
kladeny vysoké nároky na hodnotu střednı́ doby bezporuchového provozu. Patřı́ sem např. tzv.
systémy s odloženou údržbou, u nichž je pevně stanovena doba, během nı́ž nelze provádět
údržbu. Typickým reprezentantem této kategorie jsou palubnı́ počı́tače letadel. Dalšı́ speciálnı́
aplikačnı́ oblast představujı́ systémy s dlouhou životnostı́, u nichž se s údržbou nepočı́tá vůbec.
Jsou to např. počı́tače pro nepilotované kosmické lety, nepřı́stupné pozemnı́ nebo podmořské
stanice apod.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 67

Závěrem je třeba zdůraznit, že uvedený výčet je provizornı́, protože počet oblastı́, v nichž
se uplatňujı́ systémy odolné proti poruchám, se neustále zvětšuje. Každý úspěch totiž vyvo-
lává snahu vyzkoušet výhody odolnosti proti poruchám i v dalšı́ch oblastech, což je značně
usnadňováno celkovým rozvojem výpočetnı́ techniky.

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 6

6.1. Jaké postupy a metody se použı́vajı́ pro předcházenı́ poruchám při návrhu a konstrukci
elektrotechnických systémů?
6.2. Charakterizujte odolnost systému proti poruchám.
6.3. Popište fáze návrhu systému odolného proti poruchám.
6.4. Jaké jsou úrovně zotavenı́ systému po poruše?
6.5. Co jsou to vysoce spolehlivé systémy?
6.6. Co jsou to vysoce pohotové systémy?
6.7. Jak by se dal charakterizovat systém s odloženou údržbou?

Shrnutı́ kapitoly 6: V kapitole jsou popsány metody použı́vané pro zajištěnı́ spolehlivosti elk-
trotechnických zařı́zenı́ a součástek. Metody řı́zenı́ spolehlivosti zahrnujı́ předevšı́m postupy jak
poruchám předcházet (preventivnı́ opatřenı́), jak zvyšovat odolnost elektrotechnických zařı́zenı́
a součástek proti poruchám a v jakých oblastech se předevšı́m systémů odolných vůči poruchám
využı́vá.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 68

7 Degradačnı́ působenı́ prostředı́ na elektrotechnická zařı́zenı́

Cı́l kapitoly: seznámenı́ s vlivy různých činitelů na součástky, které vyvolávajı́ změny fyzi-
kálnı́ho nebo chemického charakteru a ovlivňujı́ tak vlastnosti materiálů, vlastnosti a funkci
součástek, spolehlivost a životnost zařı́zenı́.
Elektrická a elektronická zařı́zenı́ jsou při výrobě, transportu i exploataci vystavena vlivu růz-
ných činitelů, které v nich vyvolávajı́ změny fyzikálnı́ho nebo chemického charakteru a ovlivňujı́
tak vlastnosti materiálů, vlastnosti a funkci prvků a součástek a tı́m i spolehlivost a životnost
celého zařı́zenı́. Uvedenými činiteli jsou jednak podnebnı́ fyzikálnı́ jevy (teplota, vlhkost, zářenı́,
biologické vlivy), vlivy prostředı́ (napřı́klad průmyslové znečistěnı́ atmosféry) nebo vlivy pro-
voznı́, vyvolané vlastnı́m provozem zařı́zenı́ (napřı́klad vliv elektrického pole) nebo provozem
sousednı́ch zařı́zenı́ (napřı́klad radiačnı́ vlivy v blı́zkosti jaderného reaktoru).

7.1 Klasifikace namáhánı́ způsobujı́cı́ch stárnutı́

Komplexnı́ namáhánı́ působı́cı́ na elektrotechnické materiály a funkčnı́ prvky se rozkládajı́ na
řadu dı́lčı́ch namáhánı́
• namáhánı́ nadměrným oteplenı́m,
• namáhánı́ nadměrným ochlazenı́m,
• namáhánı́ změnou teploty,
• namáhánı́ vlhkostı́ – absorpcı́ vodnı́ páry,
– kondenzacı́ vody,
– sorpcı́ vodnı́ páry,
• fotochemické namáhánı́,
• mikrobiálnı́ namáhánı́,
• elektrické namáhánı́,
atd.

Uvedené třı́děnı́ je vztaženo k již zmiňované optimálnı́ rozlišovacı́ úrovni – tedy k materiálům.
Třı́děnı́m na většı́ rozlišovacı́ úrovni, např. na úrovni molekulárnı́ by každý z uváděných
dějů bylo možné dále rozložit na řadu dalšı́ch dı́lčı́ch dějů např. děj absorpce vodnı́ páry na
– děj volné difuse,
– děj aktivované difuse,
– děj kapilárnı́ kondenzace,
– děj osmózy,
– děj botnánı́
atd.
Znalosti o těchto dı́lčı́ch dějı́ch jsou však neúplné a proto je obtı́žné je respektovat při formulaci
prognostických metod.
Dalšı́ zjednodušenı́ problematiky spočı́vá v utřı́děnı́ variability působenı́ činitelů podnebnı́ho
a provoznı́ho namáhánı́. Prvým hlediskem je délka trvánı́ různých dějů znehodnocovánı́. Délky
trvánı́ různých dějů se značně od sebe lišı́. Některé trvajı́ sekundy, jiné desı́tky let. Děj vyvolaný
kritickou extrémnı́ intenzitou nebo kritickou změnou intenzity činitele proběhne v krátké době.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 69

Děj vyvolaný kritickou četnostı́ intenzity nebo kritickým trvánı́m intenzity činitele a probı́há
velmi dlouho. Znehodnocovanı́ (stárnutı́) vyvolaná ději trvajı́cı́mi nejvýše dny, což jsou děje
vyvolané kritickou velikostı́ nebo kritickou změnou činitelů lze v laboratornı́ch podmı́nkách
modelovat bez urychlenı́. Znehodnocovánı́ vyvolaná ději trvajı́cı́mi měsı́ce a déle (děje s dlouhou
časovou konstantou) je nutné modelovat v laboratoři urychlenı́m průběhu děje.

Dalšı́m hlediskem k utřı́děnı́ variability působenı́ činitelů namáhánı́ je hledisko vycházejı́cı́ z po-
vahy vyvolaných znehodnocenı́. Působenı́m činitelů namáhánı́ docházı́ ke znehodnocovánı́m,
které jsou z hlediska zotavenı́
• povahy trvalé (permanentnı́),
• přechodné (tranzitnı́),
• vratné (reverzibilnı́).
Trvalá znehodnocenı́ materiálů jsou taková, která nepominou ani když velikost činitele prostředı́,
který je vyvolal klesne v určitém časovém obdobı́ pod kritickou velikost a přestane v tomto
obdobı́ vyvolávat znehodnocenı́.
Přechodná znehodnocenı́ materiálů jsou taková, která zčásti nebo zcela pominou, jakmile
velikost činitele prostředı́ klesne v určitém časovém obdobı́ pod kritickou velikost. Pominou
bud’ samovolně nebo působenı́m jiných činitelů.
Modelovánı́ a předpověd’ děje musı́ proto respektovat jak variabilitu intenzity činitelů v kri-
tické oblasti, kterou je vyvoláno znehodnocenı́, tak i variabilitu intenzity činitelů v podkritické
oblasti, kterou je vyvoláno zotavenı́.
Souvislosti mezi různými jevy děje stárnutı́ (znehodnocenı́) prvku vyjadřuje přı́činný řetězec:

namáhánı́ prvku prostředı́m −→ změny fyzikálnı́ a chemické struktury materiálu prvku −→

−→ změny vlastnostı́ materiálu prvku −→ změny funkčnı́ schopnosti prvku.

7.2 Vliv teploty vzduchu

Teplota vzduchu a jejı́ změny představujı́ jeden z hlavnı́ch činitelů ovlivňujı́cı́ch bezporuchovou
činnost elektrických zařı́zenı́. Vzrůst a změny teploty vznikajı́ v důsledku změn teploty prou-
dı́cı́ho vzduchu, při provozu zařı́zenı́ ve venkovnı́m prostředı́ rovněž vlivem slunečnı́ho zářenı́,
mimo to pak vybavovánı́m tepla uvnitř zařı́zenı́ při jeho provozu. Důsledkem působenı́ teploty
vzduchu jsou obecně
• rychle vynikajı́cı́ vratné změny vlastnostı́ materiálů a funkce prvků a zařı́zenı́,
• rychle vynikajı́cı́ nevratné změny vlastnostı́ materiálů a funkce prvků a zařı́zenı́,
• urychlenı́ souhrnu pozvolných nevratných změn, které probı́hajı́ v materiálech a prvcı́ch.
Vzhledem k poměrně odlišným účinkům vysokých a nı́zkých teplot je vhodné vliv teploty
rozdělit na:
– vliv vysoké teploty,
– vliv nı́zké teploty,
– vliv rychlých změn teploty.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 70

7.2.1 Vliv vysoké teploty vzduchu

Vysoká teplota způsobuje mechanickou deformaci materiálů vznikajı́cı́ v důsledku nestejné
lineárnı́ roztažnosti materiálů, které jsou spolu spojeny. Deformace tohoto typu mohou nastat
i v přı́padě stejnorodého materiálu, avšak při nestejnoměrném zahřı́vánı́. Dále způsobuje měknutı́
a tavenı́ termoplastů, což může způsobit vážné poruchy napřı́klad u kabelových spojek nebo
zalévaných slaboproudých součástek. Vysoká teplota je přı́činou poklesu elektrického odporu
izolantů. Pokles povrchového i vnitřnı́ho odporu jako funkce teploty je nelineárnı́ a jeho průběh
se pro různé materiály značně lišı́. Se vzrůstajı́cı́ teplotou klesá i elektrická pevnost izolantů.
Permitivita je rovněž funkcı́ teploty, přičemž směr a velikost změny jsou různé pro různé
materiály. U některých izolantů majı́ tyto změny komplikovaný průběh, vykazujı́cı́ extrémnı́
hodnoty v různých oblastech teploty. Největšı́ změny vykazujı́ některé keramické materiály,
což má nepřı́znivý vliv na kapacitu kondenzátorů. Ztrátový činitel při růstu teploty rychle
roste, což vyvolává dodatečné ztráty energie. Elektrický odpor vodičů s teplotou vzrůstá, což
v důsledcı́ch představuje napřı́klad pokles výkonu strojů nebo pokles jakosti cı́vek. Vysoká
teplota se projevuje též zhoršenı́m přechodového odporu kontaktů atd.
Teplotnı́ odolnost izolantů se označuje teplotnı́mi třı́dami. Při třı́děnı́ se vycházı́ předevšı́m
z chemické podstaty jednotlivých materiálů a zkušenostı́ z jejich provoznı́ho použitı́:
třı́da Y – max. teplota 90 o C; např. bavlna, PVC,
třı́da A – max. teplota 105 o C; např. lakovaná bavlněná tkanina, polyamidy, epoxidové prys-
kyřice,
třı́da E – max. teplota 120 o C; např.tytéž materiály jako ve třı́dě A, u kterých se zjistilo, že
mohou pracovat v provozu při teplotě o 15 o C vyššı́,
třı́da B – max. teplota 130 o C; např. kombinace slı́da-šelak, tereftaláty,
třı́da F – max. teplota 155 o C; anorganické materiály s organickými pojivy,
třı́da H – max. teplota 180 o C; anorganické materiály se silikonovým pojivem, silikonové
kaučuky a laky,
třı́da C – teplota většı́ než 180 o C; slı́da, teflon, silikonové oleje, polytetrafluoretylén.

7.2.2 Vliv nı́zké teploty vzduchu

Působenı́ nı́zkých teplot na materiály a elektrická zařı́zenı́ lze charakterizovat následovně:

Přı́mý účinek nı́zké teploty na materiály – přı́kladem jsou rozměrové změny materiálů, tuhnutı́
mazacı́ch prostředků, které mohou mı́t za následek narušenı́ chodu zařı́zenı́, dále vratné či
nevratné změny vlastnostı́ plastů. K vratným změnám patřı́ rozměrové změny, změny mecha-
nických a elektrických vlastnostı́. Nevratné změny zahrnujı́ zejména vznik trhlin a krystalizaci.

Sekundárnı́ účinek nı́zké teploty – během dlouhodobých period mrazu jsou elektrická zařı́zenı́
v nevytápěných budovách energetické rozvodné sı́tě značně chladná. Stoupne-li náhle venku
teplota a má-li vzduch možnost vniknout do budovy, kondenzujı́ vodnı́ páry na chladných
částech zařı́zenı́. Na námrazu jsou náchylné zejména spı́nacı́ přı́stroje a měřicı́ transformátory.
U trakčnı́ch motorů jsou napřı́klad nebezpečné sněhové návěje. Snı́h vlivem větru proniká
i nejmenšı́mi otvory. Ačkoliv nemá sám o sobě vliv na chod motoru, část sněhu, rozpuštěná
během provozu, zmrzne a pokryje zařı́zenı́ vrstvou ledu. Nepřı́znivé účinky má i podchlazenı́
stroje, při němž docházı́ ke kondenzaci vlhkosti, což může vést k průrazu vinutı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 71

7.2.3 Vliv rychlých změn teploty vzduchu

Časové změny teploty závisı́ na klimatických podmı́nkách daného klimatického pásma na
rychlosti atmosférických změn. Přı́kladem náhlé změny teploty vyplývajı́cı́ z atmosférických
změn je rychlé ochlazenı́ sluncem vyhřátých povrchů zařı́zenı́ náhlým deštěm. K rychlým
změnám teploty docházı́ i při rychlém přemı́stěnı́ zařı́zenı́, např. při letecké přepravě.
Změny teploty mohou způsobit nebezpečná pnutı́ v některých částech zařı́zenı́, rozvrstvovánı́
laminátů, ztrátu hermetizace zapouzdřených součástek apod.

7.3 Vliv vlhkosti vzduchu

Vlhkost vzduchu a jejı́ účinky jsou vedle teploty vzduchu dalšı́m z hlavnı́ch činitelů ovlivňujı́cı́ch
bezporuchovou činnost elektrotechnických zařı́zenı́. Nejvážnějšı́ problémy způsobuje vysoká
vlhkost vzduchu.

7.3.1 Vliv vysoké vlhkosti vzduchu

Vysoká vlhkost ovlivňuje nepřı́znivě elektrické vlastnosti elektrotechnických výrobků, zvláště
organických izolantů. Tento vliv bývá v některých přı́padech bezprostřednı́ (napřı́klad vliv na
povrchové vlastnosti izolantů), v ostatnı́ch přı́padech je změna vlastnostı́ závislá na rychlosti
pronikánı́ vlhkosti do materiálů, jež probı́há ve většině přı́padů procesem difúze. Voda pohlcená
materiálem značně ovlivňuje jeho elektrické a mnohdy i mechanické vlastnosti. V úvahách
o vlivu sorbované vlhkosti na permitivitu materiálu je nutno uvažovat molekulárnı́ konstanty
vody, nebot’ voda je ve většině přı́padů v materiálu v podstatě molekulárně rozložena. Nelze
proto uvažovat makroskopickou hodnotu permitivity vody (80), kterou má kapalná voda, nýbrž
hodnotu menšı́ (cca 29). Naopak v přı́padech, kdy je voda v součástce ve formě kapek nebo jako
kapilárnı́ voda, je nutno použı́t hodnoty ε = 80.
Vlhkost snižuje izolačnı́ odpor izolantů, což souvisı́ s disociacı́ molekul vody na ionty H+ a
OH− . Tato disociace je důsledkem vysoké permitivity vody, přičemž stupeň disociace je expo-
nenciálně závislý na permitivitě. Protože s růstem disociace roste i vodivost, klesá izolačnı́ odpor
materiálu. Vliv vlhkosti se projevuje také zvýšenı́m ztrátového činitele a snı́ženı́m elektrické
pevnosti izolantů. U elektronických součástek může mı́t vlhkost za následek takové zvýšenı́
vodivosti, že může při působenı́ elektrického pole docházet k elektrolytickým pochodům. Vodnı́
filmy absorbované na povrchu izolacı́ a izolátorů způsobujı́ povrchové zkraty.
Podstatné jsou dále fyzikálně-mechanické změny izolantů. Některé plasty botnajı́, jsou-
-li dlouhou dobu vystaveny vysoké vlhkosti. Vlivem kolı́sajı́cı́ relativnı́ vlhkosti v přı́rodnı́ch
podmı́nkách provlhávajı́ a botnajı́ vnitřnı́ a povrchové vrstvy materiálu různě a nikoliv současně.
To způsobuje vznik malých trhlinek v povrchové vrstvě, jimiž vlhkost snadněji proniká do
materiálu.
Nezanedbatelné jsou také chemické změny. Vysoká vlhkost často způsobuje hydrolýzu,
napřı́klad olejové laky se mohou rozpouštět. Produkty hydrolýzy mohou vyvolat intenzivnı́
korozi kovů. Vysoká vlhkost bývá provázena mikrobiálnı́ korozı́.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 72

7.3.2 Vliv nı́zké vlhkosti vzduchu

Při nı́zké relativnı́ vlhkosti vzduchu mohou izolanty vysychat, což je provázeno změnami objemu
a deformacemi součástek a prvků vyrobených z těchto materiálů. Nı́zká vlhkost vzduchu je pro
elektrická zařı́zenı́ obecně méně nebezpečný činitel než vysoká relativnı́ vlhkost.

7.3.3 Vliv rychlých změn vlhkosti vzduchu

Rychlé změny vlhkosti vzduchu se projevujı́ napřı́klad hromaděnı́m vody v uzavřených dutinách.
Vniká-li do uzavřeného prostoru vodnı́ pára a dojde-li k častěji opakovaným změnám teploty,
při nichž se vodnı́ pára srážı́, hromadı́ se postupně v uzavřeném prostoru kapalná voda. Stejného
fyzikálnı́ho charakteru je sráženı́ vodnı́ páry v úzkých spárách. Orosenı́ zrychluje korozi kovů.

7.4 Vliv elektrického pole

Elektrickému namáhánı́ je izolace vystavena po celou dobu provozu zařı́zenı́. Při klasifikaci vlivu
elektrického namáhánı́ na zařı́zenı́ je nutno rozlišit vliv stejnosměrného a střı́davého elektrického
pole. Stejnosměrné elektrické pole nemá na provoz zařı́zenı́ podstatný vliv, výjimku tvořı́ vysoké
gradienty elektrického pole, které mohou vést k předprůrazovým stavům.
Ve střı́davých elektrických polı́ch docházı́ k narušovánı́ izolacı́ částečnými výboji, které
vznikajı́ v plynových dutinkách uvnitř izolace nebo na rozhranı́ dielektrik různé permitivity.
Výboje v dutinkách způsobujı́ v izolacı́ch chemické a fyzikálnı́ změny, které jsou zpravidla
nevratné a jsou spojeny se zhoršovánı́m elektrických vlastnostı́ izolace. Při působenı́ částečných
výbojů docházı́ k následujı́cı́m dějům:
• přı́mé účinky bombardovánı́ povrchu dutin elektrony nebo ionty,
• účinky zářenı́ vznikajı́cı́ho při výbojı́ch,
• chemické působenı́ zplodin, vznikajı́cı́ch při výbojı́ch,
• tepelné účinky,
• účinky lokálnı́ho zvýšenı́ gradientu na konci výbojového kanálu.
Elektrony a ionty dopadajı́cı́ na povrch organického izolantu způsobujı́ jeho erozi, kterou se
zmenšuje tloušt’ka izolačnı́ vrstvy. Úbytek materiálu v mı́stě eroze je způsoben chemickou
přeměnou makromolekulárnı́ látky na nı́zkomolekulárnı́ plynné nebo kapalné produkty při
spolupůsobenı́ oxidačnı́ch reakcı́.
Zářenı́ vznikajı́cı́ při výbojı́ch obsahuje mimo jiné i ultrafialovou složku, která má vysokou
energii. V izolantu se absorbujı́ ta zářenı́, jejichž frekvence je shodná s kmity chemických
skupin, nacházejı́cı́ch se ve struktuře izolantu. V makromolekulárnı́ch látkách ležı́ v oblasti
ultrafialového zářenı́ kmity karbonylových skupin, které se v izolantu mohou nacházet vlivem
oxidace. Energii ultrafialového zářenı́ absorbujı́ také dvojné vazby. Pohlcená energie vyvolává
fotochemické reakce nebo může aktivovat stárnutı́. Výboje v plynech jsou spojeny s chemickými
reakcemi plynů v dutinách. U vzduchu jde předevšı́m o dusı́k a kyslı́k. Při výboji vzniká atomový
kyslı́k a ozón se silnými oxidačnı́mi účinky. Sloučenı́m kyslı́ku a dusı́ku mohou vzniknout oxidy
dusı́ku, předevšı́m NO, který v přı́tomnosti vody může reagovat až na dusı́katé kyseliny.
V kanále výboje vzniká vysoká teplota, která na konci výbojového kanálu může při vysokém
počtu opakovánı́ výboje způsobit až zuhelnatěnı́ materiálu.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 73

Elektrické pole v blı́zkosti výbojového kanálu je velmi nehomogennı́, jeho gradient zde do-
sahuje vysoké hodnoty. V mikroskopických rozměrech zde může docházet k čistě elektrickému
průrazu. Důsledkem jsou stromečkové kanály, které postupně pronikajı́ izolacı́.
Všechny uvedené děje způsobujı́ v izolaci změny, které se projevujı́ snižovánı́m elektrické
pevnosti v závislosti na době působenı́ elektrického pole.

7.5 Vliv agresivnı́ch prostředı́

Chemicky agresivnı́ prostředı́ obsahuje chemicky agresivnı́ látky v plynné, kapalné nebo pevné
fázi. Z hlediska vlivu na elektrická zařı́zenı́ jsou zvláště nebezpečná prostředı́ závodů chemic-
kého průmyslu, kde se vyskytujı́ např. SO2 , NH3 , HCL, oxidy dusı́ku, Cl2 atd. Podmı́nkou
agresivnı́ho působenı́ většiny anorganických exhalacı́ je přı́tomnost kapalné vody, v nı́ž se
exhalace rozpouštějı́. Ionty, které vzniknou, ovlivňujı́ přı́mo elektrické vlastnosti, jestliže jde
o izolačnı́ nebo konstrukčnı́ nevodivé materiály, nebo urychlujı́ koroznı́ pochody elektrovod-
ných a konstrukčnı́ch kovových materiálů. Způsob, jakým agresivnı́ látka ovlivňuje vodivost
izolantů, závisı́ mimo jiné na molekulové hmotnosti, která ovlivňuje pohyblivost iontů.Proto
má např. SO2 menšı́ degradačnı́ účinek než NH3 .
Elektrické vlastnosti a korozi ovlivňujı́ i dalšı́ agresivnı́ složky atmosféry – sirovodı́k, solná
mlha, organická rozpouštědla, prostředı́ s rozkladnými produkty SF6 a jiné.

7.6 Koroznı́ vlivy

Koroze je definována jako samovolně probı́hajı́cı́ děj znehodnocovánı́ materiálů (kovových
i nekovových) působenı́m prostředı́. Přı́činou koroze jsou předevšı́m elektrochemické reakce.
Faktory vyvolávajı́cı́ korozi jsou velmi rozmanité a podle jejich zastoupenı́ a vzájemných
interakcı́ nabývá koroze různých forem a má různý časový průběh. Faktory, které ovlivňujı́
korozi zahrnujı́ vlastnosti samotného kovu, mechanické a jiné fyzikálnı́ vlivy, vlastnosti vnějšı́ho
prostředı́ a v neposlednı́ řadě i faktory, které se druhotně vytvářejı́ v průběhu koroznı́ho procesu,
např. koroznı́ zplodiny.

Formy koroze:

Rovnoměrná koroze – nejběžnějšı́ forma koroznı́ho napadenı́, materiál ubývá rovnoměrně.

Bodová koroze – velmi nebezpečná forma koroze, mı́stnı́ napadenı́ ve formě úzkých důlků. Je
často obtı́žně zjistitelná, protože důlky bývajı́ překryty koroznı́mi produkty.

Štěrbinová koroze – vzniká na rozhranı́ fázı́, ve štěrbinách konstrukcı́, značně ovlivňuje me-
chanické vlastnosti kovů.

Mezikrystalická koroze – rozpad slitiny na jednotlivá zrna, ztráta mechanických vlastnostı́.

Selektivnı́ koroze – selektivnı́ rozpouštěnı́ krystalů jedné ze složek u slitin, materiál křehne a
ztrácı́ pevnost.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 74

Důležité jsou formy koroznı́ho napadenı́ vznikajı́cı́ současným působenı́m koroznı́ho prostředı́
a mechanického namáhánı́. Mechanickým namáhánı́m se koroznı́ děje ovlivňujı́, některé formy
koroze jsou současným působenı́m mechanického namáhánı́ podmı́něny.

Koroznı́ praskánı́ – koroze způsobená současným působenı́m koroznı́ho prostředı́ a vnějšı́ho či
vnitřnı́ho namáhánı́ tahem, projevuje se vznikem mezikrystalických trhlin.

Koroznı́ únava – vzniká působenı́m cyklického namáhánı́ tahem a koroznı́ho prostředı́.

Výrazný vliv na zmenšenı́ ztrát korozı́ má správná volba materiálu, protikoroznı́ ochrany,
vyhovujı́cı́ konstrukce a pečlivé provedenı́. Z hlediska volby materiálu se respektujı́ nejméně
přı́znivé podmı́nky, v nichž bude výrobek provozován. Je nutno dobré brát ohled na to, že
koroznı́ vlastnosti součástky závisı́ nejen na vlastnostech základnı́ho materiálu, ale také na
způsobu zpracovánı́ resp. opracovánı́.

7.7 Vliv prachu

Prach obsažený v ovzdušı́ je možno podle původu rozdělit na prach anorganický přı́rodnı́
(pı́sek, vulkanický prach, solné částice), anorganický průmyslový prach (vzniká při spalovánı́,
cementový prach) a organický prach (např. zárodky plı́snı́, pyl, textilnı́ prach). V prostředı́
středně průmyslových oblastı́ mı́rného podnebı́ jsou množstvı́ anorganického přı́rodnı́ho prachu,
anorganického průmyslového prachu a organického prachu přibližně v poměru 20 : 60 : 10.
V důsledku mikroskopických rozměrů se částice prachu neusazujı́ pouze na povrchu součástı́,
nýbrž mohou pronikat velmi jemnými štěrbinami do uzavřených prostor elektrických zařı́zenı́.
Rychlost průchodu prachové částice štěrbinou závisı́ na hmotnosti částice, teplotě prašného
prostředı́, velikosti štěrbiny a stavu jejı́ho povrchu.
Prach může vyvolat znehodnocenı́ mechanického charakteru (rychlé opotřebenı́ pohyblivých
částı́, např. ložisek), ovlivňovat elektrické vlastnosti materiálů a prvků, zejména za přı́tomnosti
vysoké vlhkosti vzduchu (např. povrchový odpor izolátorů). V podmı́nkách nı́zké vlhkosti může
suchý prach způsobit vznik nebezpečných elektrostatických nábojů.

7.8 Vliv zářenı́

Nejzávažnějšı́m činitelem je slunečnı́ zářenı́. Vlivem infračervené části slunečnı́ho spektra pře-
sahujı́ povrchy předmětů často i o 40 o C teplotu vzduchu ve stı́nu, škodlivá je i jeho ultrafialová
část. V důsledku těchto faktorů docházı́ k oxidaci, k vytvářenı́ nenasycených vazeb v polyme-
rech nebo k rozpadu řetězců makromolekul. Tyto procesy majı́ vliv na elektrické i mechanické
vlastnosti plastů, docházı́ k popraskánı́ a křehnutı́.
Podobné účinky má zářenı́ s vysokou energiı́ (zářenı́ gamma, elektrony atd.). Iontové útvary
vznikajı́cı́ přerušenı́m vazeb makromolekul absorbovanou energiı́ rekombinujı́ za vzniku nových
a často odlišných chemických vazeb, což má za následek změnu fyzikálnı́ch a chemických
vlastnostı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 75

7.9 Biologické vlivy

Z biologických vlivů, které působı́ na materiály organického původu jsou nejčastějšı́ plı́sně,
v prostředı́, kde je přı́tomna kapalná voda i bakterie. Plı́sně napadajı́ výrobky zejména během
dopravy a skladovánı́ uvnitř obalů a skladištnı́ch prostorů, kde vedle vysoké vlhkosti a optimálnı́
teploty jsou dalšı́ podmı́nky přı́znivé pro růst plı́snı́, a sice tma nebo rozptýlené světlo bez
přı́tomnosti ultrafialových paprsků a klidné prostředı́ bez prouděnı́ vzduchu. Plı́sně využı́vajı́
jako zdroje uhlı́ku řadu materiálů na bázi přı́rodnı́ch i syntetických pryskyřic. Důsledkem tohoto
působenı́ jsou změny elektroizolačnı́ch vlastnostı́ plastů, poleptánı́ izolantů, jejich zbarvenı́
metabolickými produkty plı́snı́ atd.

7.10 Vliv mechanického namáhánı́

Během transportu i provozu jsou elektrická zařı́zenı́ vystavena četným mechanickým vlivům,
jako jsou údery, otřesy, vibrace.
Na mechanické vlivy jsou citlivé zejména jemné mechanické, elektromechanické, elektrické
a elektronické prvky. Důsledkem mechanických namáhánı́ bývá změna nastavených hodnot
součástek s mechanickou regulacı́, ztráta kontaktnı́ch spojenı́, deformace součástek atd.

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 7

7.1. Proved’te klasifikaci vlivů prostředı́ působı́ch degradačně na elektronické součástky a

systémy.
7.2. Jaké povahy mohou být změny v elektronických prvcı́ch způsobené vlivy prostředı́?
7.3. Popište teplotnı́ vlivy na degradaci elektrických zařı́zenı́.
7.4. Jaké jsou teplotnı́ třı́dy odolnosti izolantů?
7.5. Popište působenı́ vlhkosti vzduchu na bezporuchovou činnost elektrických součástek
a sestav.
7.6. Popište vliv elektrických polı́ na poruchy elektronických systémů.
7.7. Popište vlivy chemicky agresivnı́ch prostředı́ a koroze na změny ve vlastnostech elek-
trických prvků a sestav.
7.8. Popište vlivy prachu, mechanického namáhánı́, slunečnı́ho zářenı́ a biologické vlivy
na bezporuchovou činnost elektrických zařı́zenı́.

Shrnutı́ kapitoly 7: Kapitola popisuje vlivy různých externı́ch činitelů na elektrotechnické

součástky a zařı́zenı́, které vyvolávajı́ degradačnı́ změny fyzikálnı́ho nebo chemického charak-
teru a ovlivňujı́ tak vlastnosti materiálů, vlastnosti a funkci součástek, spolehlivost a životnost
zařı́zenı́.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 76

8 Stárnutı́
Cı́l kapitoly: seznámenı́ s důvody a typy procesů stárnutı́ elektrických zařı́zenı́.

STÁRNUTÍ ⇔ definováno jako nevratné změny vlastnostı́ v důsledku působenı́ jednoho nebo vı́ce
ovlivňujı́cı́ch faktorů.
Namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́ může vyvolávat bud’ vnitřnı́ nebo vnějšı́ stárnutı́. Vnitřnı́m stár-
nutı́m se rozumı́ nevratné změny základnı́ch vlastnostı́ výrobku vyvolané působenı́m faktorů
stárnutı́, vnějšı́m stárnutı́m vliv nevratných změn vlastnostı́ vytvořených působenı́m faktorů
stárnutı́ na neúmyslně zavedené vady ve výrobku.

Namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́

elektrické tepelné mechanické vlivy prostředı́

?
Eelektroizolačnı́ systém

?
Mechanismy stárnutı́

Vnitřnı́/vnějšı́

elektrické tepelné mechanické vlivy prostředı́

Přı́mé/nepřı́mé interakce

?
Porucha

Obrázek 8.1: Schéma stárnutı́ elektroizolačnı́ho systému

Provoznı́ životnost elektrického zařı́zenı́ je často určována životnostı́ jeho elektroizolačnı́ho

systému (elektroizolačnı́ch systémů) (EIS). Životnost EIS může být ovlivněna elektrickým,
tepelným, mechanickým namáhánı́m nebo namáhánı́m vlivy okolnı́ho prostředı́, která působı́
bud’ jednotlivě nebo v kombinaci.
Pro sledovánı́ dějů stárnutı́ by bylo ideálnı́ zahrnout možnost reprodukovánı́ všech me-
chanismů způsobujı́cı́ch stárnutı́, které se vyskytujı́ v provozu. V praxi je často obtı́žné toho
dosáhnout, protože podmı́nky při působenı́ určitého mechanismu způsobujı́cı́ho stárnutı́ nemo-
 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 77

Převládajı́cı́ namáhánı́ Převládajı́cı́

Etapy stárnutı́
způsobujı́cı́ stárnutı́ mechanismy stárnutı́
E EIS
A namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
zvýšené ztráty a teplota


?
T+A EIS
B namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
chemické změny

?
M EIS
C namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
praskliny/trhliny

?
E, T, A a M EIS
D namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
částečné výboje

?
Porucha

Obrázek 8.2: Přı́klad možných mechanismů stárnutı́ v závislosti na čase

hou být úplně známé nebo pochopené. Několik mechanismů způsobujı́cı́ch stárnutı́ se může
vyskytovat bud’ současně nebo v časové posloupnosti.
Předpokládá se napřı́klad, že EIS je vystaven elektrickému (E), tepelnému (T), mechanic-
kému (M) namáhánı́ a namáhánı́ okolnı́m prostředı́m (A), jak je znázorněno na obrázku 8.2.
Zpočátku, během etapy A, docházı́ k elektrickému stárnutı́, které způsobuje zvýšenı́ dielek-
trických ztrát, a má za následek jedno nebo několik lokalizovaných zvýšenı́ teploty v izolaci.
s
t D
á
r
n
u
t Rychlost stárnutı́
ı́
C

A
B
0 t1 t2 t3 čas t4

Obrázek 8.3: Stárnutı́ jako funkce času pro obrázek 8.2

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 78

V těchto mı́stech s vyššı́ teplotou se namáhánı́ okolnı́m prostředı́m a tepelné namáhánı́ stávajı́
faktory stárnutı́ a urychlujı́ chemické změny v izolaci (etapa B). Chemické změny mohou potom
působit na zvýšenı́ nebo snı́ženı́ celkové rychlosti stárnutı́; přı́klad je znázorněn na obrázku 8.3.
Jakmile se mechanické vlastnosti postižené izolace zhoršı́ na kritickou úroveň, která závisı́ na
mechanickém namáhánı́, tvořı́ se mı́stnı́ trhliny (etapa C). Následně, jakmile tyto trhliny dosáh-
nou kritické velikosti, docházı́ k částečným výbojům a nakonec to vede k úplné poruše (etapa
D). Stárnutı́ tedy neprobı́há lineárně s časem, jak je znázorněno na obrázku 8.3.
Převládajı́cı́ namáhánı́ Převládajı́cı́
Etapy stárnutı́
způsobujı́cı́ stárnutı́ mechanismy stárnutı́
E EIS
A namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
zvýšené ztráty


?
T+A EIS
B namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
chemické změny

?
M EIS
C namáhánı́ způsobujı́cı́ stárnutı́
-
mı́stnı́ tavenı́

?
Porucha

Obrázek 8.4: Přı́klad možných mechanismů stárnutı́ v závislosti na čase

s 6
t
á
r
n
u
t Rychlost stárnutı́
ı́

-
0 t1 t2 t3 čas

Obrázek 8.5: Stárnutı́ jako funkce času pro obrázek 8.4

Odlišný mechanismus stárnutı́ je znázorněn na obrázku 8.4, kde mohou chemické změny v etapě
B dále zvyšovat dielektrické ztráty a způsobit rychlé zvýšenı́ teploty, vedoucı́ k mı́stnı́mu tavenı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 79

V důsledku toho je během etapy C ztráta mechanické pevnosti dost velká, aby způsobila poruchu.
Charakteristika stárnutı́/čas je znázorněna na obrázku 8.5.
Pro diagnostiku je nutno definovat mechanismy stárnutı́ a jejich význam pro typ zařı́zenı́
nebo přı́stroje.

8.1 Elektrické stárnutı́

Elektrické stárnutı́ (střı́davé, stejnosměrné nebo impulsnı́) zahrnuje:

a) působenı́ částečných výbojů, překračuje-li lokálnı́ intenzita pole elektrickou pevnost v ka-
palném nebo plynném dielektriku v blı́zkosti nebo uvnitř EIS,

b) působenı́ plazivých proudů,

c) působenı́ „stromečků“,

d) působenı́ elektrolýzy,

e) působenı́ (souvisejı́cı́ s výše uvedenými) na rozhranı́ dvou izolačnı́ch materiálů, kde se

mohou vyskytovat tangenciálnı́ pole o relativně vysoké hodnotě,

f) působenı́ zvýšených teplot vytvářených vysokými dielektrickými ztrátami,

g) působenı́ prostorových nábojů.

Na obrázku 8.6 na straně 81 je znázorněno elektrické stárnutı́, při němž jsou elektrická namá-
hánı́ považována za hlavnı́ faktor stárnutı́. Uvažuje se přı́klad jednoduchého elektroizolačnı́ho
systému sestávajı́cı́ho ze dvou paralelnı́ch rovinných vodičů vložených do izolačnı́ho materiálu.
Na povrchu vodičů se mohou vyskytovat výčnělky a v izolaci mohou být nečistoty (např. částice
prachu atd.).

8.2 Tepelné stárnutı́

Tepelné stárnutı́ zahrnuje:
a) postup chemických a fyzikálnı́ch změn v důsledku reakcı́ chemické degradace, polyme-
rizace, depolymerizace, difuzı́ atd.,

b) termomechanické vlivy způsobené silami, které jsou důsledkem tepelné dilatace nebo
tepelného smršt’ovánı́.
Zvýšenı́ rychlosti chemických a fyzikálnı́ch procesů, postupujı́cı́ch ke stavu termodynamické
rovnováhy, jsou hlavnı́mi přı́činami tepelného stárnutı́. Chemické reakce se řı́dı́ Arrheniovou
rovnicı́, která stanovı́:

L = A exp(−E/kT ) , (8.1)
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 80

kde: L je životnost,
A je konstanta,
E je aktivačnı́ energie,
k je Boltzmannova konstanta,
T je absolutnı́ teplota.
Životnost při určité teplotě je možno zjistit extrapolacı́ údajů vynesených za použitı́ logaritmic-
kých souřadnic životnosti v závislosti na 1/T . Na obr. 8.7 na straně 82 je znázorněno tepelné
stárnutı́, při němž jsou tepelná namáhánı́ považována za hlavnı́ faktor stárnutı́.

8.3 Mechanické stárnutı́

Mechanické stárnutı́ zahrnuje:

a) únavovou poruchu součástı́ izolace způsobenou velkým počtem cyklů namáhánı́ o nı́zké
úrovni,
b) termomechanické vlivy způsobené tepelnou dilatacı́ a/nebo tepelným smrštěnı́m,
c) zlomenı́ izolace v důsledku vysokých úrovnı́ mechanického namáhánı́, které může být
způsobeno vnějšı́mi silami nebo pracovnı́mi podmı́nkami zařı́zenı́,
d) abrazivnı́ opotřebenı́ způsobené relativnı́m pohybem mezi součástmi zařı́zenı́,
e) tečenı́ izolace v důsledku elektrického, tepelného nebo mechanického namáhánı́.

Z omezených dostupných údajů vyplývá, že vztah mechanické namáhánı́-životnost se řı́dı́ in-
versnı́m mocninovým zákonem, tj. log-log diagram mechanického namáhánı́ v závislosti na
životnosti je lineárnı́. Kromě toho bylo zjištěno, že platı́ korelace při zvyšovánı́ kmitočtu apli-
kace namáhánı́. Na obr. 8.8 na straně 83 je znázorněno stárnutı́, při němž jsou mechanická
namáhánı́ považována za hlavnı́ faktor stárnutı́.

8.4 Stárnutı́ souvisejı́cı́ s vlivy okolnı́ho prostředı́

Stárnutı́ působenı́m vlivů okolnı́ho prostředı́ zahrnuje procesy chemické reakce uvedené u te-
pelného stárnutı́. Faktory okolnı́ho prostředı́ mohou také různými způsoby ovlivňovat druh a
stupeň degradace způsobované jinými namáhánı́mi, jimž je zařı́zenı́ vystaveno. Jinými důleži-
tými hledisky jsou změna rozdělenı́ namáhánı́ způsobená změnami okolnı́ho prostředı́ a vliv
prachu a jiného znečištěnı́ na elektrické chovánı́. Na obr. 8.9 na straně 84 je znázorněno stárnutı́,
při němž jsou považovány za hlavnı́ faktor stárnutı́ vlivy okolnı́ho prostředı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 81

ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY VYTVOŘENO ČÍM ZÁVADY

• Nečistoty • Zpracovánı́ • Dutinky
• Částice • Výroba • Výčnělky
• Vedlejšı́ produkty  • Doprava - • Rozhranı́, trhliny
• Vlhkost • Instalace • Chybějı́cı́ součásti
• Nekompatibility • Tepelné, mechanické • Záhyby
materiálu namáhánı́ a • Chyby zpracovánı́
atd. namáhánı́ vlivem • Diskontinuity
prostředı́ atd.
• Zneužitı́, nehoda
• Špatné použı́vánı́
atd.

ELEKTRICKÉ NAMÁHÁNÍ (a.c., d.c.), přechodové jevy

?
-
IZOLAČNÍ SYSTÉM 

? ? ? ? ? ?
Povrchový, Absorpčnı́, Tvorba Tvorba a zvětšovánı́
Vnitřnı́ Vstřikovánı́
průraz částečný výboj, vodivostnı́ náboje vodnı́ch dutinek, nebo
korona proud stromečků mechanické zlomenı́

? ? ?
Chemické změny Průraz - Tvorba
dutinek

? ? ? ? ?
Plazivé Vedlejšı́ Nárůst Částečné
proudy Eroze teploty výboje
produkty
koroze
? ? ? ? ? ? ?
Ztráta Tepelné Elektrické Částečné
Přeskok stromečky výboje
souvislosti stárnutı́
vodiče
?
Elektrické
stromečky

? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ?
PORUCHA
(Vyskytujı́ se různé mechanismy poruchy)

Obrázek 8.6: Elektrické stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 82

ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY VYTVOŘENO ČÍM ZÁVADY

• Nečistoty • Zpracovánı́ • Dutinky
• Částice • Výroba • Výčnělky
• Vedlejšı́ produkty  • Doprava, skladovánı́ - • Rozhranı́, trhliny
• Vlhkost • Instalace • Chybějı́cı́ součásti
• Nekompatibility • Elekrické, mechanické • Záhyby
materiálu namáhánı́ a • Chyby zpracovánı́
atd. namáhánı́ vlivem • Diskontinuity
prostředı́ atd.
• Zneužitı́, nehoda
• Špatné použı́vánı́
atd.

TEPLOTA – vysoká, nı́zká, cyklická, gradient

?
- IZOLAČNÍ SYSTÉM 

?
? ? ? ?
Změna stavu materiálu Chemické reakce Termomechanické Změna
Lokalizovaná v mı́stě elektrického
závady, nebo znečišt’ujı́cı́
• Lokalizované nebo namáhánı́
celkové
látky, nebo celková, např.: • Různé rychlosti ?
• Tavenı́ závislé na defektech,
• Odpařovánı́ Trhliny Štěpenı́
znečišt’ujı́cı́ch
• Krystalizace

látkách
• Rekrystalizace - ?

• Skelný přechod Nárůst T

• Morfologické změny
? ?
Změny materiálu Vedlejšı́
?
Lokalizovaná nebo produkty koroze
Trhliny Štěpenı́  celkové, např.:
• Polymerizace ?
Pronikánı́ vnějšı́ch
? ?
• Depolymerizace
?
Pronikánı́ znečišt’ujı́cı́ch látek
Ztráta vnějšı́ch • Redukce mechanických
mechanické Ztráta, migrace
znečišt’ujı́cı́ch vlastnostı́
pevnosti • Tvorba hydrofilnı́ch izolantů
látek
Ztráta, migrace sloučenin ?
• Absorpce vody, Ztráta mechanické
izolantů pevnosti
absorpce atd.
? ? ?
Elektrické stárnutı́ ?
? ?
(částečně výboje, tvorba Elektrické
elektrických stromečků atd.) Ztráta souvislosti vodiče stárnutı́
(částečně
? ? ? ? výboje, tvorba
- PORUCHA  elektrických
- (Vyskytujı́ se různé mechanismy poruchy) stromečků atd.)

Obrázek 8.7: Tepelné stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 83

ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY VYTVOŘENO ČÍM ZÁVADY

• Nečistoty • Zpracovánı́ • Dutinky
• Částice • Výroba • Výčnělky
• Vedlejšı́ produkty  • Doprava, skladovánı́ - • Rozhranı́, trhliny
• Vlhkost • Instalace • Chybějı́cı́ součásti
• Nekompatibility • Elekrické, mechanické • Záhyby
materiálu namáhánı́ a • Chyby zpracovánı́
atd. namáhánı́ vlivem • Diskontinuity
prostředı́ atd.
• Zneužitı́, nehoda
• Špatné použı́vánı́
atd.

MECHANICKÉ NAMÁHÁNÍ – cyklické, v tahu, v tlaku, ve střihu,

v krutu, vnitřnı́ pnutı́, přechodová namáhánı́, vibrace
?
-
IZOLAČNÍ SYSTÉM 

?
? ? ? ?

Únava, lom, Únava Lom, tečenı́ Trhliny, štěpenı́,

tečenı́ vodiče, ztráta přilnavosti
abraze ?
?
Trhliny Štěpenı́ Pronikánı́ vnějšı́ch
znečišt’ujı́cı́ch
látek
? Tepelné stárnutı́  Ztráta, migrace
Vystupňovánı́
elektrického izolantů
namáhánı́, ?
Chemické reakce lokalizované
dutinky nebo celkové. Různé rychlosti 
? ? závislé na závadách, znečištěnı́
?
?
Ztráta Změny materiálu lokalizované
mechanické
v mı́stech závad, zněčišt’ujı́cı́ch
pevnosti
látek, nebo celkové
?
? ?
Vedlejšı́ produkty
Elektrické
stárnutı́
? koroze
Elektrické
(částečně stárnutı́ ?
výboje, tvorba (částečně Ztráta souvislosti
elektrických výboje, tvorba vodiče
stromečků atd.) elektrických ? ? ?
Elektrické
?
stromečků atd.) Ztráta mechanické
pevnosti stárnutı́
(částečně
- výboje, tvorba
? ? ??? ?
Ztráta - PORUCHA  elektrických
kontinuity - (Vyskytujı́ se různé mechanismy poruchy) stromečků atd.)

Obrázek 8.8: Mechanické stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 84

ZNEČIŠŤUJÍCÍ LÁTKY VYTVOŘENO ČÍM ZÁVADY

• Nečistoty • Zpracovánı́ • Dutinky
• Částice • Výroba • Výčnělky
• Vedlejšı́ produkty  • Doprava - • Rozhranı́, trhliny
• Vlhkost • Instalace • Chybějı́cı́ součásti
• Nekompatibility • Elektrické, tepelné • Záhyby
materiálu a mechanické namáhánı́ • Chyby zpracovánı́
atd. • Zneužitı́, nehoda • Diskontinuity
• Špatné použı́vánı́ atd.
atd.

Plyny, vodivé nebo izolačnı́ kapaliny, znečištěnı́, zářenı́,

mechanické namáhánı́

?
-
IZOLAČNÍ SYSTÉM 

?
? ? ? ?
Vodnı́ Chemické reakce lokalizované
Zvýšená Povrchové výboje nebo celkové. Různé rychlosti
vodivost stromečky
závislé na závadách, znečištěnı́

? ? ? ?
Nárůst teploty Elektrické stromečky Změny materiálu Oděr

? ? ? ?
Změna Plazivé proudy Nárůst Eroze
rozloženı́ teploty
elektrického ?
namáhánı́
Trhliny
Štěpenı́
? ? ?
Elektrické Tepelné
stárnutı́ Přeskok ? ? ? ?
stárnutı́ Ztráta Elektické stárnutı́
mechanické (částečné výboje,
Tepelné
?
pevnosti elektrické
stárnutı́ stromečky atd.)
? ? ? ? ? ? ? ?
PORUCHA
(Vyskytujı́ se různé mechanismy poruchy)

Obrázek 8.9: Stárnutı́ skutečných izolačnı́ch systémů souvisejı́cı́ s vlivy okolnı́ho prostředı́
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 85

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 8

8.1. Definujte proces stárnutı́.

8.2. Jaká namáhánı́ způsobujı́ stárnutı́ elektrotechnických součástek a zařı́zenı́?
8.3. Jak probı́há stárnutı́ elektrotechnických součástek a zařı́zenı́ v závislosti na čase?
8.4. Popište hlavnı́ typy elektrických namáhánı́, způsobujı́cı́ch stárnutı́ elektrotechnických
součástek a zařı́zenı́.
8.5. Popište hlavnı́ typy tepelných namáhánı́, způsobujı́cı́ch stárnutı́ elektrotechnických
součástek a zařı́zenı́.
8.6. Popište hlavnı́ typy mechanických namáhánı́, způsobujı́cı́ch stárnutı́ elektrotechnických
součástek a zařı́zenı́.
8.7. Popište hlavnı́ typy vlivů okolnı́ho prostředı́, způsobujı́cı́ch stárnutı́ elektrotechnických
součástek a zařı́zenı́.

Shrnutı́ kapitoly 8: Kapitola seznamuje s důvody a typy procesů stárnutı́ elektrických zařı́zenı́,
které je definováno jako nevratné změny vlastnostı́ v důsledku působenı́ jednoho nebo vı́ce
ovlivňujı́cı́ch faktorů v čase.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 86

9 Zkoušky spolehlivosti
Cı́l kapitoly: seznámenı́ se základy zkoušenı́ spolehlivosti elektrotechnických součástek a
výrobků.
Se vznikem požadavků na spolehlivost výrobků souvisı́ nezbytnost zkoušek spolehlivosti,
protože je třeba dokázat splněnı́ těchto požadavků. Zkoušky spolehlivosti jsou základnı́m pro-
středkem pro zjištěnı́ a kontrolu spolehlivostnı́ch ukazatelů. Principy použı́vaných zkoušek
spolehlivosti jsou založeny na teorii pravděpodobnosti a matematické statistice.
Zkoušky spolehlivosti se všeobecně dělı́ předevšı́m podle těchto hledisek:
• podle cı́lů, které se zkouškami sledujı́,
• podle určovaných nebo ověřovaných spolehlivostnı́ch ukazatelů,
• podle doby trvánı́,
• podle mı́sta realizace.
Podle cı́lů se zkoušky spolehlivosti dělı́ na určujı́cı́ a ověřovacı́ (kontrolnı́).
Podle určovaných nebo ověřovaných spolehlivostnı́ch ukazatelů jsou nejběžnějšı́mi zkouš-
kami spolehlivosti zkoušky bezporuchovosti. Dalšı́ druhy zkoušek (zkoušky skladovatelnosti,
životnosti a opravitelnosti) využı́vajı́ principy zkoušek bezporuchovosti a jsou to do určité mı́ry
jejich modifikace. Podle doby trvánı́ mohou být zkoušky spolehlivosti realizovány jako dlouho-
dobé, zkrácené nebo zrychlené. Podle mı́sta realizace se zkoušky spolehlivosti dělı́ na laboratornı́
(prováděné v laboratornı́ch podmı́nkách) a provoznı́ (prováděné v provoznı́ch podmı́nkách).

9.1 Určujı́cı́ zkoušky spolehlivosti

Cı́lem těchto zkoušek je zjistit skutečné hodnoty požadovaných ukazatelů spolehlivosti vý-
robků. Nejčastěji požadovanými ukazateli jsou střednı́ doba do poruchy nebo střednı́ doba mezi
poruchami a intenzita poruch λ. Na základě údajů zı́skaných při těchto zkouškách se počı́tajı́
bodové odhady hledaných ukazatelů a meze jejich konfidenčnı́ch intervalů. Určujı́cı́ zkoušky
spolehlivosti se počı́tajı́ proto mezi zkoušky základnı́.
Určujı́cı́ zkoušky spolehlivosti majı́ tyto varianty:
◦ zkoušky ukonečné po určitém počtu poruch,
◦ zkoušky ukončené po uplynutı́ stanovené kumulované provoznı́ doby.
Podle opatřenı́, která následujı́ po výskytu poruch, se uvedené zkoušky dále dělı́ takto:
◦ zkoušky s opravami vadných výrobků a s jejich navrácenı́m do zkušebnı́ho souboru nebo
s jejich záměnou bezvadnými výrobky,
◦ zkoušky s vyřazenı́m vadných výrobků (bez záměny).
Mohou se vyskytnout tyto varianty:
Zkouška ukončená poruchou s opravou nebo záměnou porušených výrobku
Zkoušı́ se výběr n výrobků do předem stanoveného počtu poruch r. Měřı́ se provoznı́ doby
jednotlivých výrobků do poruchy. Porušené výrobky se bud’ opravı́ a vrátı́ do zkušebnı́ho
výběru, nebo se vyměnı́ za nové. Zkouška končı́ v okamžiku poruchy r. Doba zkoušky
nenı́ předem stanovena. Zkouška poskytuje nejvı́ce informacı́ a patřı́ k nejnákladnějšı́m.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 87

Zkouška ukončená poruchou bez opravy nebo záměny porušených výrobku

Zkoušı́ se výběr n výrobků do r poruch. Měřı́ se provoznı́ doby jednotlivých výrobků do
poruchy. Porušené výrobky se neopravujı́ a vyřadı́ se ze zkoušky. Tato zkouška posky-
tuje méně informacı́ než zkouška s opravou vadných výrobků, nebot’ rozsah výběru se
v průběhu zkoušky zmenšuje. Je však levnějšı́ a méně náročná na opravářskou kapacitu.
Zkouška do uplynutı́ stanovené kumulované provoznı́ doby
Zkoušı́ se n výrobků tak dlouho, že součet jejich provoznı́ch dob dosáhne předem stano-
vené hodnoty. Měřı́ se provoznı́ doby jednotlivých výrobků do poruchy. Porušené výrobky
se bud’opravujı́ a znovu se zařadı́ do zkoušky (doba zkoušky se určı́ jako podı́l předepsané
kumulované provoznı́ doby a počtu zkoušených výrobků), nebo se výrobky po poruše
neopravujı́, jsou tedy ze zkoušky vyřazeny (celková doba závisı́ potom na počtu poruch
a na dobách jejich výskytu, takže ji nelze předem stanovit). Jestliže se porušené výrobky
neopravujı́ a nevracejı́ se do zkoušky, může se zkouška značně prodloužit.
Výchozı́mi údaji pro plánovánı́ určujı́cı́ch zkoušek spolehlivosti je předpokládaná (požado-
vaná) hodnota spolehlivostnı́ho ukazatele, který má být určen, a konfidenčnı́ pravděpodobnost,
s nı́ž má být stanoven konfidenčnı́ interval. Musı́ být specifikováno, jde-li o oboustranný nebo
jednostranný konfidenčnı́ interval a má-li být vypočı́tána jeho hornı́ nebo spodnı́ mez, popř. obě
meze.
Vztahy pro výpočet spolehlivostnı́ch ukazatelů jsou uvedeny v tab. 9.1 na str. 88. Jsou
použitelné za předpokladu platnosti exponenciálnı́ho zákona rozdělenı́ pravděpodobnosti doby
do poruchy.
Určujı́cı́ zkoušky spolehlivosti lze využı́t pro tyto účely:
◦ pro porovnánı́ předpokladů, teoretických výpočtů a technických požadavků se skuteč-
nostı́,
◦ pro zanesenı́ hodnot ukazatelů spolehlivosti do technických podmı́nek,
◦ pro odhalenı́ nespolehlivých součástek, nedostatků v návrhu obvodů, v návrhu konstrukč-
nı́ho řešenı́ i v technologickém provedenı́ na základě analýzy vzniklých poruch,
◦ pro návrh opatřenı́, jimiž lze zvýšit spolehlivost výrobků,
◦ pro stanovenı́ a zpřesněnı́ intervalů a rozsahu technické údržby,
◦ pro zpřesněnı́ souboru nezbytných náhradnı́ch dı́lů a servisnı́ch přı́strojů,
◦ pro stanovenı́ obdobı́ časných poruch,
◦ pro vyšetřenı́ zákona rozdělenı́ pravděpodobnosti zjišt’ované náhodné veličiny.

9.2 Ověřovacı́ zkoušky spolehlivosti

Ověřovacı́ zkoušky spolehlivosti sloužı́ k ověřenı́ toho, zda hodnoty ukazatelů spolehlivosti vý-
robků vyhovujı́ požadavkům či nikoliv. Jsou tedy vhodné při kontrolách a přejı́mkách. Většinou
se jimi ověřuje úroveň pravděpodobnosti bezporuchového provozu. Hodı́ se však i pro ověřenı́
dalšı́ch ukazatelů, jako životnosti, opravitelnosti a skladovatelnosti, je-li to požadováno.
Výchozı́mi údaji pro plánovánı́ ověřovacı́ch zkoušek spolehlivosti jsou hodnoty ověřovaného
ukazatele spolehlivosti pro jeho přijetı́ a zamı́tnutı́, i rizika výrobce a odběratele (α, β). Riziko
výrobce α vyjadřuje pravděpodobnost, že výrobek se střednı́ dobou bezporuchového provozu
většı́ než předepsanou nebude podle výsledku postupné zkoušky přijat jako vyhovujı́cı́. Riziko
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 88

Akumulovaná Bodový Oboustranný konfidenčnı́ interval Jednostranný

Zkušebnı́ doba odhad intenzity dolnı́ hornı́ konfidenčnı́ interval
plán zkoušky poruch mez mez hornı́ mez
T λ^ λD λH λH 1
1 2 3 4 5 6
χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )
^
λ ^
λ ^
λ
2r 2r 2r

(n, U, n) n
r
P
n=r ti T nebo nebo nebo
i=1

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )

2T 2T 2T

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r +2) χ21−α/2 (2r +2)

^
λ ^
λ ^
λ
2r 2r 2r

(n, U, t) r
r
P
r 6= 0 ti + ( n − r ) t T nebo nebo nebo
i=1

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r +2) χ21−α/2 (2r +2)

2T 2T 2T

(n, U, t) χ21−α/2 (2) χ21−α/2 (2)

1 1)
r=0 nt 3T
nelze stanovit 2T 2T

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )

^
λ ^
λ ^
λ
2r 2r 2r
r
r
P
(n, U, r ) t i + ( n − r ) tr T nebo nebo nebo
i=1

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )

2T 2T 2T

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r +2) χ21−α/2 (2r +2)

^
λ ^
λ ^
λ
2r 2r 2r

(n, R, t)
r
r 6= 0 nt T nebo nebo nebo
χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r +2) χ21−α/2 (2r +2)
2T 2T 2T

χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )

^
λ ^
λ ^
λ
2r 2r 2r
r
(n, R, r ) ntr T nebo nebo nebo
χ2α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r ) χ21−α/2 (2r )
2T 2T 2T

Tabulka 9.1: Přehled zkušebnı́ch plánů a souvisejı́cı́ch vzorců pro přı́pad exponenciálnı́ho
rozdělenı́ pravděpodobnosti
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 89

Vysvětlivky k tab. 9.1 (na straně 88)

Označenı́ zkušebnı́ch plánů zkoušek:

1. – (n, U, n) – zkouška n výrobků, bez záměny porušených, do poruchy všech n zkoušených
výrobků, tj. n = r.
2. – (n, U, t) – zkouška n výrobků, bez záměny porušených, po stanovenou dobu t, pro přı́pad,
že počet poruch r nenı́ nulový, r =
6 0.
3. – (n, U, t) – zkouška n výrobků po stanovenou dobu t, pro přı́pad, že během stanovené doby
zkoušky nedošlo k poruše, r = 0.
4. – (n, U, r) – zkouška n výrobků, bez záměny porušených, do stanoveného počtu poruch r.
5. – (n, R, t) – zkouška n výrobků, se záměnou porušených, po stanovenou dobu t.
6. – (n, R, r) – zkouška n výrobků, se záměnou porušených, do stanoveného počtu poruch.

Význam jednotlivých symbolů použitých v tabulce:

n – počet zkoušených výrobků (rozsah zkušebnı́ho souboru),
r – počet relevantnı́ch poruch v průběhu zkoušky,
tr – provoznı́ doba do poruchy r,
T – kumulovaná provoznı́ doba zkoušených výrobků,
ti – provoznı́ doba do poruchy výrobku i,
t – provoznı́ doba předem stanoveného trvánı́ zkoušky,
^ – bodový odhad střednı́ hodnoty intenzity poruch,
λ
λ – skutečná hodnota intenzity poruch, pokrytá přı́slušným konfidenčnı́m intervalem,
λD , λH – dolnı́ a hornı́ mez konfidenčnı́ho intervalu intenzity poruch,
χ2α – α kvantil funkce chı́ kvadrát, který vyjadřuje mı́ru shody empirických údajů s teoretickými.

odběratele β vyjadřuje pravděpodobnost, že bude jako vyhovujı́cı́ přijat výrobek, jehož střednı́
doba bezporuchového provozu je menšı́, než je požadováno.
Výsledky ověřovacı́ch zkoušek umožňujı́ zjistit, zda výrobky splňujı́ nebo nesplňujı́ zadanou
úroveň požadavků, ale neposkytujı́ informaci o jejich skutečné hodnotě.

K ověřovacı́m zkouškám patřı́ i výhodná a všeobecně použı́vaná postupná zkouška spoleh-

livosti. V postupné zkoušce spolehlivosti se skupina výrobků podrobı́ provozu v podmı́nkách,
které jsou vybrány tak, aby odpovı́daly podmı́nkám, které se vyskytnou u odběratele. Dojde-li
k poruše, provede se jejı́ rozbor, porucha se odstranı́ a ve zkoušce se pokračuje. Přijetı́ nebo
zamı́tnutı́ zkoušených výrobků se řı́dı́ počtem poruch, k nimž došlo během zkoušky. Výsledky
se posuzujı́ podle postupného časového diagramu, který poměrně rychle informuje o velmi
dobrých nebo velmi špatných výrobcı́ch. Přı́pady ležı́cı́ mezi těmito krajnı́mi možnostmi vedou
k prodlužovánı́ zkoušky.
Aby se předešlo zbytečným prodlevám v dodávce výrobků a zbytečnému spotřebovánı́
užitečného života výrobků, má být tato zkouška co nejkratšı́. Musı́ být tedy časovým výběrem
a tento výběr nevyhnutelně zavádı́ vyčı́slitelná rizika, která je nutné akceptovat.
Vyskytnuvšı́ se poruchy se zakreslujı́ do diagramu jako funkce času v podobě schodovité čáry
(obr. 9.1). Zkouška pokračuje tak dlouho, dokud tato čára nepřekročı́ jednu ze dvou meznı́ch
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 90

p p oblast zamı́tnutı́ z
o o (nesouhlasu)
č r
e u
t c
h oblast p
↑ pokračovánı́
zkoušky

oblast přijetı́
(souhlasu)

−→ délka zkoušky

Obrázek 9.1: Diagram poruch při postupné zkoušce spolehlivosti

přı́mek p, z. Časová stupnice je v jednotkách specifikované střednı́ doby bezporuchového

provozu t, stanovené v technických podmı́nkách zkoušených výrobků. Může ovšem být i v počtu
cyklů, otáček apod. Poloha meznı́ch přı́mek p, z závisı́ na dohodnutém riziku výrobce α a na
riziku odběratele β.
Dalšı́mi použı́vanými ověřovacı́mi zkouškami jsou zkoušky s trvánı́m do předem určené
doby nebo do předem určeného počtu poruch, podrobně popsané v souvisejı́cı́ch normách.

9.3 Význam zkoušek spolehlivosti

Vlastnosti součástky, a tedy i jejı́ úroveň spolehlivosti, jsou dány základnı́m návrhem (kon-
strukcı́). Tento návrh vymezuje vlastnosti součástky v kombinacı́ch prostředı́ a času; např.
vlastnosti rezistoru s kovovou vrstvou budou vymezeny typem substrátu, slitinou vrstvy, tloušt’-
kou vrstvy, druhem a materiálem přı́vodu, typem a tloušt’kou ochranné vrstvy. Součástka se
stane nevyhovujı́cı́, přestane-li plnit požadavky v důsledku změn (degradace) svých vlastnostı́.
Změny mohou být bud’ havarijnı́ (havarijnı́ porucha), nebo částečné (degradačnı́ porucha). Za
podmı́nek ideálnı́ výroby by byla spolehlivost součástek téhož typu stejná. Výrobnı́ proces a
variabilita použı́vaného materiálu však způsobujı́, že úroveň spolehlivosti součástek kolı́sá.
Při zkouškách spolehlivosti se zjišt’uje degradace vlastnostı́ daného souboru součástek.
Degradace se posuzuje obvykle podle změn vhodně vybraných technických parametrů. Ze
znalosti těchto změn je možné usuzovat na změny ostatnı́ch parametrů, nebot’mezi nimi existuje
mnoho závislostı́, funkcionálnı́ch nebo stochastických, takže nenı́ většinou nutné měřit všechny
parametry.
Zkoušky spolehlivosti součástek se dělı́ podle různých hledisek – podle způsobu zatěžovánı́,
podle zjišt’ovaných vlastnostı́ apod. Toto rozdělenı́ nenı́ absolutnı́ a v různých publikacı́ch je
možno se setkat i s jiným dělenı́m. Ve stávajı́cı́ praxi jsou obvyklé zkoušky, jejichž rozdělenı́ je
znázorněno na obr. 9.2.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 91

ZKOUŠKY SPOLEHLIVOSTI
(h
SOUČÁSTEK
(((( hhhh
(((( hhhh
třı́dı́cı́ laboratornı́ provoznı́
(hhhh
(( (((( hhh
(( hh
dlouhodobé zrychleným zatı́ženı́m zkrácené
( ((((hhhhhhh
(((( hh
konstantnı́ stupňovité postupné

Obrázek 9.2: Rozdělenı́ zkoušek spolehlivosti

Zkoušky spolehlivosti součástek se mohou uskutečňovat v podmı́nkách laboratornı́ch i pro-

voznı́ch. Laboratornı́ zkouška spolehlivosti je ověřovacı́ nebo určujı́cı́ zkouška vedená ve sta-
novených a kontrolovaných klimatických podmı́nkách a v režimech, které mohou, ale nemusı́
simulovat provoznı́ podmı́nky. Laboratornı́ zkoušky majı́ mnoho výhod, nebot’umožňujı́:
• vytvořenı́ přesně zadaného režimu pro zkoušený soubor,
• kontrolu dodržovánı́ stanovených kritériı́ poruch a podmı́nek zkoušky,
• provedenı́ zkoušky v meznı́ch řı́zených podmı́nkách,
• průběžné analyzovánı́ poruch,
• unifikovánı́ zkušebnı́ch režimů a způsobů vyhodnocovánı́ výsledků,
• optimálnı́ organizovánı́ průběhu zkoušky.
Provoznı́ zkouška spolehlivosti je ověřovacı́ nebo určujı́cı́ zkouška, uskutečňovaná při pro-
vozu zařı́zenı́, v němž jsou sledované součástky použity. Při této zkoušce jsou zaznamenávány
skutečné podmı́nky a okolnosti, za nichž je spolehlivost zkoušena. Provoznı́ zkoušky jsou ob-
vykle spojeny s obtı́žemi předevšı́m organizačnı́ho rázu. Majı́ ovšem nenahraditelný význam
pro zı́skánı́ objektivnı́ch údajů o chovánı́ součástek při působenı́ všech vlivů, které nelze při
laboratornı́ch zkouškách postihnout. Přı́mé náklady na jejich realizaci jsou přitom nižšı́, nebot’
nevyžadujı́ zkušebnı́ přı́pravky a vytvářenı́ umělých podmı́nek. Jejich porovnatelnost je však
obtı́žná, protože podmı́nky provozu zařı́zenı́, v němž jsou umı́stěny, jsou přı́pad od přı́padu
rozdı́lné, takže většinou nelze dosáhnout shody s výsledky laboratornı́ch zkoušek.
Mezi zkoušky spolehlivosti se zařazujı́ i třı́dicı́ zkoušky, použı́vané k vytřı́děnı́ součástek
s časnými poruchami. Přı́činou těchto poruch bývajı́ převážně nedostatky ve výrobnı́m procesu.
Tyto zkoušky se mohou uskutečnit v laboratoři nebo při zahořovánı́ finálnı́ch výrobků. Jejich
význam vzrůstá se zvyšujı́cı́mi se požadavky na provoznı́ spolehlivost výrobku.

Podle doby trvánı́ se dělı́ zkoušky takto:

Dlouhodobé zkoušky.
Umožňujı́ bezprostřednı́ experimentálnı́ zjištěnı́ údajů o spolehlivosti daných součás-
tek. Pracuje při nich určitý soubor součástek stejného typu ve stanovených provoznı́ch
podmı́nkách a v určeném pracovnı́m režimu tak dlouho, až je možné s dostatečnou prav-
děpodobnostı́ zjistit odpovı́dajı́cı́ spolehlivostnı́ ukazatele.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 92

Zkrácené zkoušky.
Umožňujı́ stanovit v poměrně krátkých časových obdobı́ch a na přijatelném počtu součás-
tek ukazatele spolehlivosti, které se doplnı́ údajem pravděpodobnosti, s nı́ž takto zı́skané
údaje odpovı́dajı́ výsledkům zjištěným při dlouhodobých zkouškách. Zkrácené zkoušky
jsou účelné pouze za předpokladu, že je zaručena stejnorodost a opakovatelnost výroby
sledovaných součástek a jsou-li k dispozici výsledky dlouhodobých zkoušek.
Zrychlené zkoušky.
Umožňujı́ zı́skat výsledky ekvivalentnı́ nebo porovnatelné s výsledky nákladných dlouho-
dobých zkoušek, a to za podstatně kratšı́ dobu a s menšı́m souborem součástek. Zrychlenı́
zkoušky se dosáhne aplikovánı́m vhodného stupně zatı́ženı́, kterým je ve výrobku vy-
voláván poruchový stav. Rozeznáváme zrychlené zkoušky s konstantnı́m, postupným
a stupňovitým zatı́ženı́m. Stanovenı́ činitele zrychlenı́ však vyžaduje znalost výsledků
z odpovı́dajı́cı́ch dlouhodobých zkoušek.
Z hlediska spolehlivosti se u součástek požaduje znalost pravděpodobnosti bezporuchového
provozu, životnosti a stability funkčnı́ch vlastnostı́. Tyto vlastnosti se zjišt’ujı́ zkouškami bezpo-
ruchovosti, skladovatelnosti a životnosti ve specifických režimech a podmı́nkách.
Uvedené zkoušky se provádějı́ jako zkoušky typové. Výběr typů stanovı́ přı́slušné rozměrové
normy nebo technické podmı́nky.
Výsledkem zkoušek bezporuchovosti a skladovatelnosti je intenzita poruch a informace
o průběhu stability charakteristických vlastnostı́ v daném časovém intervalu.
Zkouškami životnosti se stanovı́ jako spolehlivostnı́ ukazatel technický život, popř. ekviva-
lentnı́ údaj (počet spı́nacı́ch cyklů, otáček apod.). Protože součástky majı́ převážně charakter
neopravitelných výrobků, kryje se ukazatel technický život s ukazatelem doby do poruchy.

9.4 Dlouhodobé zkoušky spolehlivosti

Základnı́m typem laboratornı́ch zkoušek spolehlivosti součástek jsou zkoušky dlouhodobé,
uskutečňované ve jmenovitém provoznı́m režimu. Svým charakterem se nejvı́ce přibližujı́ sku-
tečnému provozu a jejich výsledky jsou etalonem pro zkoušky zrychlené i zkrácené. Při těchto
zkouškách se simulujı́ různé vlivy prostředı́ a měřı́ se stanovené parametry zkoušených součástek
při začátku zkoušky a dále v předem stanovených časových intervalech.
Ideálnı́ je plně automatizovaná registrace, která umožnı́ přesně stanovit okamžik, v němž
sledovaný parametr překročı́ předem určenou mez či hodnotu u každého ze zkoušených prvků
výběru. Značnou pomocı́ je také částečná automatizace, např. s čı́slicovým měřicı́m přı́strojem
a se záznamem do počı́tače.
Nevyhnutelným požadavkem při dlouhodobých zkouškách je stálost podmı́nek, ve kterých
zkouška probı́há. V praxi to znamená, že je nutné pečlivě udržovat v přı́pustném rozmezı́ elek-
trické, mechanické, teplotnı́ a jiné veličiny. Nenı́-li to splněno, nenı́ zkouška reprodukovatelná
a výsledky nelze porovnávat. Samozřejmým předpokladem je předepsaná údržba a ověřené
zkušebnı́ zařı́zenı́.
Základnı́m úkolem při návrhu zkoušky je stanovenı́ rozsahu zkoušeného souboru a doby
zkoušky tak, aby výsledky byly zjištěny s požadovanou pravděpodobnostı́. Tento soubor údajů
se nazývá zkušebnı́ plán. V přı́ručkách spolehlivosti nebo v normách je tento úkol vyřešen
tabulkami.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 93

Hlavnı́ problém těchto zkoušek spočı́vá v tom, že při zkouškách součástek s velkou spoleh-
livostı́ se značně zvětšuje rozsah zkoušky. Napřı́klad je-li nutno zkouškami zjistit, zda je hornı́
mez jednostranného konfidenčnı́ho intervalu intenzity poruch λ = 1 · 10−7 h−1 , a to pro 90%
konfidenčnı́ úroveň se dvěma přı́pustnými poruchami, musı́ se zkoušet výběr 5 300 součástek
po dobu 10 000 h nebo 530 součástek po dobu 100 000 h apod. V takových přı́padech vystupujı́
značně do popředı́ i ekonomické otázky.
Zkouška probı́há ve zkušebnı́ komoře, v nı́ž je možné zajistit požadovaný režim. Součástky
jsou upevněny na přı́pravcı́ch, a to tak, aby se vyloučilo vzájemné působenı́, a aby se zajistila
vhodná cirkulace vzduchu. Teplota okolnı́ho vzduchu se má udržovat na stanovené hodnotě
s přı́pustnou tolerancı́; chyby měřenı́ zatěžovacı́ho proudu a měřicı́ho napětı́ nemajı́ přesáhnout
stanovené hodnoty.
Součástky se před měřenı́m musı́ nejdřı́ve aklimatizovat. Tı́m se zajišt’uje, že měřenı́ probı́há
vždy za shodných podmı́nek. Doba aklimatizace se lišı́ podle druhu součástek, avšak nebývá
kratšı́ než jedna hodina.
Dlouhodobou zkoušku spolehlivosti daného typu součástek nelze většinou provádět na zá-
kladnı́m souboru, tj. na souboru, který tvořı́ všechny vyrobené součástky. Úroveň spolehlivosti se
proto obvykle posuzuje podle výsledků zkoušek náhodného výběru z tohoto základnı́ho souboru,
tedy na tzv. zkušebnı́m souboru, takže se zı́skajı́ jen statistické odhady ukazatelů spolehlivosti
základnı́ho souboru (např. odhad intenzity poruch). Tyto odhady uvádějı́ hodnotu zjišt’ovaného
ukazatele jediným čı́slem a v různých výběrech se lišı́. Proto se pomocı́ matematické statistiky
vypočı́távajı́ hodnoty mezı́ jejich konfidenčnı́ch intervalů, které se zadanou pravděpodobnostı́
pokryjı́ skutečnou hodnotu ukazatele spolehlivosti.
Sledovaný ukazatel je náhodná proměnná a řı́dı́ se přı́slušným zákonem rozdělenı́ pravděpo-
dobnosti. U součástek je možno se se setkat převážně s těmito zákony rozdělenı́: exponenciálnı́m,
Weibullovým, normálnı́m a logaritmicko-normálnı́m.
Při plánovánı́ zkoušek a při jejich realizaci se nejčastěji vycházı́ z předpokladu, že platı́ ex-
ponenciálnı́ rozdělenı́ v obdobı́ stabilizovaného provozu součástek. Tento předpoklad je ovšem
nutné na základě experimentálnı́ch výsledků dodatečně ověřit a podle výsledků přijmout od-
povı́dajı́cı́ rozhodnutı́. Výhodou exponenciálnı́ho rozdělenı́ je jednoduchost vztahů pro výpočet
zadaných ukazatelů.
Nejpoužı́vanějšı́m ukazatelem pro potřebu technické praxe je intenzita poruch a jejı́ převrá-
cená hodnota, střednı́ doba do poruchy (nebo mezi poruchami).
Po ověřenı́ platnosti zákona rozdělenı́ se může přikročit k dalšı́m druhům zkoušek (zrych-
leným, zkráceným), které umožnı́ podstatně ekonomičtějšı́ kontrolu úrovně spolehlivosti sledo-
vaných součástek.
Pokud by si zkoušky životnosti, bezporuchovosti nebo skladovatelnosti vyžádaly neúměrně
velké náklady, využı́vajı́ se výsledky z provozu zařı́zenı́, ve kterém jsou součástky daného typu
použity. Přehled zkušebnı́ch plánů a jim odpovı́dajı́cı́ výpočtové vzorce jsou uvedeny v tab. 9.1
(str. 88).
Při návrhu rozsahu zkoušky, např. do poruchy r, je možné vycházet ze vztahu

χ2 (2r)
nt = 1−α (9.1)
2λ
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 94

kde: nt je součin počtu zkoušených součástek a provoznı́ doby zkoušky (zde doby do
poruchy r),
λ je předpokládaná konstantnı́ intenzita poruch, která má být ověřena (jejı́ hodnota se
zı́ská z předběžného výpočtu nebo je to údaj ze zadánı́ zákaznı́ka apod.),
χ21−α (2r)100(1 − α)% kvantil rozdělenı́ chı́ kvadrát se 2r stupni volnosti,
r počet poruch.
Uvedený vzorec je použitelný za předpokladu, že počet součástek je po dobu zkoušky stálý, tj.
že vadné součástky jsou nahrazovány novými. Tento předpoklad lze zanedbat v přı́padě, že platı́
r je výrazně většı́ než n.

9.4.1 Výhody a nevýhody dlouhodobých zkoušek spolehlivosti

Popisované zkoušky jsou v podstatě klasické zkoušky spolehlivosti. Majı́ tyto výhody:
◦ nevyžadujı́ znalosti mechanismů poruch,
◦ výsledkem zkoušek je jediný ukazatel, tj. intenzita poruch, včetně mezı́ konfidenčnı́ho
intervalu,
◦ umožňujı́ dlouhodobě hodnotit stabilitu funkčnı́ch vlastnostı́ součástek,
◦ hodı́ se téměř pro všechny druhy součástek,
◦ dávajı́ objektivnı́ podklady pro zjištěnı́ zákona rozdělenı́ hustoty pravděpodobnosti sle-
dované náhodné veličiny.
Uvedené zkoušky majı́ však tyto značné nevýhody:
◦ zı́skánı́ použitelných výsledků trvá dlouho a zpravidla již podle nich nelze zpětně působit
na výrobu, ze které byl vzat zkušebnı́ soubor,
◦ vyskytnuvšı́ se poruchy jsou většinou způsobeny nestálostmi výroby, a proto jediná
zkouška nemůže být směrodatná pro oceněnı́ úrovně výrobnı́ho procesu,
◦ nelze spolehlivě rozhodnout o chybách vzniklých nedodrženı́m technologických postupů
a o systematických chybách, protože počet pozorovaných chyb bývá zpravidla malý,
◦ zařı́zenı́ pro zjišt’ovánı́ poruch musı́ být komplexnı́ a spolehlivé (jediná nesprávně stano-
vená porucha může mı́t vliv na odhad intenzity poruch),
◦ zkoušky jsou nákladné (zvláště u drahých vzorků) a náklady se prudce zvětšujı́ se stou-
pajı́cı́ spolehlivostı́ součástek,
◦ zkoušky jsou náročné na kapacitu pracoviště.
Hodnota intenzity poruch, při nı́ž dlouhodobé laboratornı́ zkoušky jsou již ekonomicky neú-
nosné, je řádově λ = 10−8 h−1 .

9.5 Zrychlené zkoušky spolehlivosti

ZRYCHLENÁ ZKOUŠKA SPOLEHLIVOSTI ⇔ zkouška, při které se zrychluje mechanismus poruch,
např. zvětšenı́m zátěže nebo zrychlenı́m časového průběhu oproti normálnı́mu provozu.
Obecně se na zrychlené zkoušce požaduje, aby z chovánı́ určitého souboru součástek téhož
typu, podrobených zvýšenému namáhánı́, bylo možné předvı́dat časový průběh sledovaných
parametrů při nižšı́ch úrovnı́ch namáhánı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 95

Někdy se sledujı́ jednoduššı́ cı́le, např. porovnat časové průběhy sledovaných parametrů dvou
nebo několika dávek podobných součástek nebo porovnat součástky, u nichž byly provedeny
konstrukčnı́ změny, se součástkami, u kterých změny provedeny nebyly; resp. vyřadit z výrobnı́
dávky součástky zatı́žené vnitřnı́mi vadami, a tedy potenciálně nespolehlivé.
Většina typů součástek určených pro dlouhodobé použı́vánı́ má za normálnı́ch provoznı́ch
podmı́nek velmi dlouhý technický život, a tedy velmi malou intenzitu poruch (λ = 1 · 10−4 h−1
až 1 · 10−12 h−1 ). Chce-li se zkrátit trvánı́ zkoušky a omezit rozsah zkoušeného výběru na
ekonomicky přijatelnou mı́ru, musı́ se zrychlit degradačnı́ proces v součástce. Běžné jsou dva
způsoby zvětšenı́ uvcitlivosti zrychlené zkoušky: zpřı́sněnı́ kritériı́ poruchy a zvětšenı́ aplikova-
ného namáhánı́ (teplota, napětı́ atd.). Musı́ se ovšem postupovat opatrně, protože mechanismy
působı́cı́ degradaci se mohou při většı́m namáhánı́ podstatně změnit.
Z výsledků zrychlených zkoušek se odvozujı́ tyto dva ukazatele:
a) činitel zrychlenı́ zkoušky, definovaný poměrem dob potřebných pro dosaženi téže četnosti
poruch pro dvě různá namáhánı́,
b) činitel zrychlenı́ intenzity poruch, definovaný poměrem intenzit poruch za stejný časový
interval pro dvě různá namáhánı́.
Oba tyto činitele zrychlenı́ nejsou obecně prosté funkce času a zpravidla mezi nimi nenı́ jedno-
duchý vztah.

9.5.1 Použitelnost zrychlených zkoušek

Při hodnocenı́ výsledků zrychlených zkoušek je nutno mı́t neustále na zřeteli, zda zkouška sku-
tečně zrychlila ty degradačnı́ mechanismy, které se uplatňujı́ při normálnı́m provozu součástek,
zda se při zkoušce nevyskytly druhy poruch, které se za provozu ve jmenovitém režimu téměř
neuplatnı́.
Platnost výsledků zrychlených zkoušek je zapotřebı́ ověřit výsledky dlouhodobých zkoušek.
Praxe ukazuje, že mnohdy jsou výsledky zrychlených zkoušek ovlivněny jiným druhem mecha-
nismu poruchy, než jaký působı́ při normálnı́m provozu, a že zı́skané ukazatele spolehlivosti
jsou tedy nesprávné.
Je velmi důležité, aby do zkoušek spolehlivosti byly zakládány pouze soubory součás-
tek, u nichž byla předem statisticky prověřena stejnorodost a popř. i opakovatelnost výroby.
Opomene-li se toto opatřenı́, nemůže se zaručit, že výsledky zrychlených zkoušek budou ekvi-
valentnı́ výsledkům zı́skaným dlouhodobými zkouškami, a že tedy budou správné. Pro posouzenı́
stejnorodosti a opakovatelnosti výroby je vypracována řada testů, např. test χ2 , Wilcoxonův test,
Kolmogorovův-Smirnovův test a dalšı́.

9.5.2 Výhody a nevýhody zrychlených zkoušek součástek

Z celkového posouzenı́ výhod a nevýhod zrychlených zkoušek v porovnánı́ s dlouhodobými
zkouškami vyplývá jejich použitelnost v odlišných podmı́nkách.

Výhody zrychlených zkoušek

◦ Výsledky je možné efektivně využı́vat jak ke kontrole běžné výroby, tak i pro zpětné
ovlivňovánı́ činnostı́ v předvýrobnı́ch etapách.
◦ Pozorujı́ se jak chyby vzniklé nedodrženı́m technologických postupů, tak i chyby syste-
matické.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 96

◦ Spolehlivost výrobnı́ho procesu je měřitelná.

◦ Poměr chyb vzniklých nedodržovánı́m technologických postupů a systematických chyb
lze odhadnout, a tı́m zı́skat podklad pro opatřenı́ k jejich omezenı́.
◦ Přesnost v diagnostice poruch je méně důležitá, nebot’ se pozoruje vı́ce poruch, než při
dlouhodobé zkoušce.
◦ Ekonomická efektivnost je vysoká.
◦ Metody zrychlených zkoušek jsou citlivějšı́ na realistickou analýzu, protože spočı́vajı́ na
známých fyzikálnı́ch zákonech.
Nevýhody zrychlených zkoušek
◦ Zkoušky vyžadujı́ rozsáhlé předběžné experimentovánı́ a porozuměnı́ druhům poruch a
degradacı́.
◦ Zkušebnı́ zařı́zenı́ jsou nákladnějšı́, nebot’musı́ zabezpečit i meznı́ podmı́nky.
◦ Výsledky vyžadujı́ pečlivou analýzu, a jelikož obsahujı́ vı́ce informacı́, vyžadujı́ i hlubšı́
pochopenı́ významu.
◦ Zkoušky nemusı́ odhalit výskyt nových poruchových mechanismů (vyvolaných např.
změnami výrobnı́ho procesu), které neodpovı́dajı́ svým zrychlenı́m zvětšenı́ zátěže; vý-
sledky dřı́vějšı́ch zkoušek pak neodpovı́dajı́ současnému stavu.
◦ Výsledky se musı́ ověřit dlouhodobou zkouškou dřı́ve, než se mohou využı́t k široké
aplikaci.

9.6 Třı́dı́cı́ zkoušky spolehlivosti

Výpočty spolehlivosti soustav a zabezpečenı́ jejı́ požadované úrovně se podstatně zjednodušujı́
použitı́m součástek, které majı́ konstantnı́ intenzitu poruch, tedy součástek, u nichž se vyskytujı́
pouze náhodné poruchy. Výběr těchto součástek, a tedy oddělenı́ těch, u kterých by se mohly
vyskytnout časné poruchy, lze provést třı́děnı́m. Třı́děnı́ může zahrnout jednu nebo několik za
sebou následujı́cı́ch třı́dicı́ch zkoušek, z nichž každá sloužı́ k vytřı́děnı́ výrobků se zjevnými
nebo skrytými nedostatky, které by mohly způsobit výskyt časných poruch.
Třı́dicı́ zkouška může být efektivnı́ pouze tehdy, jestliže použitá metoda vyvolá degradaci
vlastnostı́ pouze těch součástek, u nichž se projevujı́ časné poruchy. Z toho vyplývá nezbytnost
dokonalého předběžného ověřenı́ každé třı́dicı́ zkoušky, aby bylo zajištěno, že třı́děnı́m budou
odděleny pouze součástky vadné nebo potenciálně vadné, aniž by došlo k degradaci vlastnostı́
součástek dobrých. Jestliže by se účinkem třı́děnı́ urychlil proces degradace vlastnostı́ u dobrých
součástek, aniž by to bylo zjištěno, bude to mı́t záporný vliv na výslednou spolehlivost. Proto
nenı́ otázka třı́dicı́ch zkoušek jednoduchá, nebot’ je nutno ověřit spolehlivost i u vytřı́děných
součástek, aby bylo možno odpovědně posoudit, do jaké mı́ry se změnila v porovnánı́ se
spolehlivostı́ netřı́děných součástek.

9.6.1 Primárnı́ a sekundárnı́ třı́děnı́ součástek

V podstatě lze rozlišit tyto dva druhy třı́děnı́:
• primárnı́, ve vlastnı́m výrobnı́m procesu,
• sekundárnı́, na hotové součástce.
Prvořadý význam má třı́děnı́ primárnı́, nebot’vady, které se projevı́ až na hotové součástce, se
obtı́žně analyzujı́, takže zpětný zásah do výroby se již obvykle koná opožděně. Po jednotlivých
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 97

výrobnı́ch operacı́ch má proto následovat třı́děnı́, jehož výsledek se musı́ operativně analyzovat,
aby byla zabezpečena rychlá a pokud možno bezprostřednı́ zpětná vazba na výrobnı́ operaci
nebo na třı́dicı́ proces. Primárnı́ třı́děnı́ je výlučně záležitostı́ výrobců součástek.
Složitost výrobnı́ho procesu součástek však způsobuje, že se i přes tato opatřenı́ objevujı́ na
hotových součástkách skryté vady, které lze odstraňovat až v pozdějšı́ etapě. Třı́děnı́ prováděné
k odhalenı́ nedostatků celého výrobnı́ho procesu, tedy na hotových součástkách, má již poně-
kud jiný charakter. Je možné použı́t různé třı́dicı́ metody, vycházejı́cı́ z odlišných požadavků,
předevšı́m z hlediska budoucı́ho použitı́ součástky. Třı́děnı́ v této etapě může kromě výrobce za
určitých předpokladů provádět i uživatel. Jde ovšem již o třı́děnı́ sekundárnı́.
Sekundárnı́m třı́děnı́m se majı́ vyřadit součástky zejména s časnými a skrytými vadami,
které by se při použitı́ projevily jako závažné. Z toho vyplývá, že sekundárnı́ třı́děnı́ jakéhokoliv
rozsahu nemůže vyřešit požadovanou výslednou jakost a spolehlivost součástek bez primárnı́ho
třı́děnı́. Použitı́ sekundárnı́ho třı́děnı́ musı́ navazovat na znalost výrobnı́ho procesu i na metodiky
a výsledky primárnı́ch třı́dicı́ch postupů.

Přı́klady ke kapitole 9

Řešené přı́klady

Přı́klad 9.1 Máme stanovit trvánı́ dlouhodobé zkoušky spolehlivosti prováděné se 600 součást-
kami (n = 600 ), aby při nı́ s pravděpodobnostı́ 100(1 − α) % = 90 % (tj. α = 0, 1) došlo ke
4 poruchám (r = 4). Předpokládáme, že intenzita poruch λ, zkoušených součástek pro daný
provoznı́ režim je λ = 4 · 10−6 h−1 .
Řešenı́:
Dosazenı́m známých hodnot do předcházejı́cı́ rovnice (9.1) a použitı́m statistických tabulek se
vypočı́tá potřebnou dobu zkoušky. Platı́

χ2 (2r) χ20,9 (8) 13, 4

t = 1−α = = = 2, 8 · 103 h
2λn 2 · 4 · 10−6 · 600 48 · 10−4
Závěr:
Z výpočtu vyplývá, že potřebná doba zkoušky je 2 800 h.

Přı́klad 9.2 Při zkoušce spolehlivosti součástek daného typu vznikly za dobu t1 = 5 · 103 h čtyři
poruchy (r = 4) a součástky vykazujı́cı́ poruchu byly nahrazeny novými. Šlo tedy o zkoušku
^ = 6·10−6 h−1 .
(n, R, t) podle tab. 9.1. Vyhodnocenı́m zkoušky byl zjištěn odhad intenzity poruch λ
Majı́ se určit hodnoty λD a λH pro 90% konfidenčnı́ interval, tj. α = 0, 1.
Řešenı́:
Provede se dosazenı́ se do vzorců uvedených v tab. 9.1 na str. 88 pro daný druh zkoušky a odtud
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 98

χ21−α/2 (2r) 2 −6
λH = ^ = χ0,95 (2 · 4) 6 · 10−6 = 2, 73 · 6 · 10 =. 2 · 10−6 h−1
λ
2r 2·4 2·4
2
χα/2 (2r + 2) 2 −6
λD = ^ = χ0,05 (2 · 4 + 2) 6 · 10−6 = 18, 3 · 6 · 10 =. 1, 4 · 10−5 h−1
λ
2r 2·4 2·4
Závěr:
Z výpočtu vyplývá, že hodnota dolnı́ meze konfidenčnı́ho intervalu (λD ) je přibližně 1, 4 ·
10−5 h−1 a hodnota hornı́ meze konfidenčnı́ho intervalu (λH ) je přibližně 2 · 10−6 h−1 .

Kontrolnı́ otázky ke kapitole 9

9.1. K čemu sloužı́ zkoušky spolehlivosti?

9.2. Jak zjišt’ujeme skutečné hodnoty požadovaných ukazatelů spolehlivosti?
9.3. Kterými zkouškami spolehlivosti ověřujeme úroveň pravděpodobnosti bezporucho-
vého provozu součástek?
9.4. Co je to postupná zkouška spolehlivosti?
9.5. Jaký je význam zkoušek spolehlivosti?
9.6. Popište rozdělenı́ zkoušek spolehlivosti.
9.7. Popište dlouhodobé zkoušky spolehlivosti a jejich výhody a nevýhody.
9.8. Co jsou to zrychlené zkoušky spolehlivosti, jaká je jejich použitelnost, výhody a nevý-
hody.
9.9. K čemu sloužı́ třı́dı́cı́ zkoušky spolehlivosti a co rozumı́me primárnı́m a sekundárnı́m
třı́děnı́m součástek.

Shrnutı́ kapitoly 9: V kapitole jsou popsány základy zkoušenı́ spolehlivosti elektrotechnic-

kých součástek a výrobků (určujı́cı́ zkoušky, ověřovacı́ zkoušky, dlouhodobé zkoušky, zrychlené
zkoušky a třı́dı́cı́ zkoušky spolehlivosti) a jejich význam pro zajištěnı́ bezporuchového provozu
elektrotechnických zařı́zenı́ a součástek. Kapitola je doplněna popisem třı́děnı́ elektrotechnic-
kých součástek.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 99

Literatura
[1] ČSN 01 0102 – IEC 50(191), Medzinárodný elektrotechnický slovnı́k. Kapitola 191:
Spol’ahlivost’ a akost’ služieb. Česko-slovenská norma. Praha: Český normalizačnı́ institut,
1993. 168 s.

[2] ČSN 01 0690 – IEC 60300-3-1, Management spolehlivosti – Část 3-1: Pokyn k použitı́ –
Techniky analýzy spolehlivosti – Metodický pokyn. Česká technická norma. Praha: Český
normalizačnı́ institut, 2003. 56 s.

[3] ČSN 01 0250, Statistické metody v průmyslové praxi. Praha: Vydavatelstvı́ ÚNM, 1975.
114 s.

[4] ČSN EN 605058, Hodnocenı́ a třı́děnı́ elektroizolačnı́ch systémů. Praha: Vydavatelstvı́ ÚNM,
2000. 39 s.

[5] BEDNAŘÍK, J. et al. Technika spolehlivosti v elektronické praxi. Praha: SNTL, 1990. 332 s.

[6] HLAVIČKA, J. Diagnostika a spolehlivost. Vysokoškolská skripta. Praha: ČVUT, 1998.

153 s.

[7] HAUSCHILD, W., MOSCH, W. Statistik für Elektrotechniker. Berlin: VEB Verlag Technik,
1984. 298 s.

[8] LEITL, R. Spolehlivost elektrotechnických systémů. Praha: SNTL, 1990. 287 s. ISBN 80-
-03-00408-X.

[9] MELOUN, M., MILITKÝ, J. Chemometrie – zpracovánı́ experimentálnı́ch dat na IBM-PC.

Praha: SNTL, 1991. 372 s. ISBN 80-03-00462-4.

[10] ŠIKULOVÁ, M., Karpı́šek, Z. Pravděpodobnost a matematická statistika. Vysokoškolská

skripta. Brno: VUT, 1980. Vydáno v SNTL n. p. Praha. 180 s.

[11] VENTCEL’OVÁ, J. S. Teória pravdepodobnosti. Překlad Peter Svätokrı́žny et al. Bratislava,

Praha: ALFA, SNTL, 1973. 522 s.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 100

X Přı́loha – Pravděpodobnost a statistika ve spolehlivosti

Cı́l kapitoly: seznámenı́ se základnı́mi pojmy pravděpodobnosti a statistickými metodami
v rozsahu odpovı́dajı́cı́m potřebám tohoto předmětu.

Poruchy vznikajı́ působenı́m mnoha vnitřnı́ch a vnějšı́ch činitelů, které jsou samy o sobě často
nepostižitelné a nekontrolovatelné a zpravidla je nelze předem stanovit. Proces vzniku poruch je
tedy považován za proces s náhodným charakterem a je možno na něj aplikovat pravidla teorie
pravděpodobnosti. Z tohoto důvodu se při hodnocenı́ spolehlivosti výrobků v provozu využı́vajı́
postupy a pravidla matematické statistiky.
V následujı́cı́m textu jsou proto shrnuty ve zkrácené formě jen ty oblasti matematické
statistiky, které se využı́vajı́ ve spolehlivosti, s přihlédnutı́m k rozsahu učiva tohoto předmětu.

X.I Náhodná proměnná

NÁHODNÁ PROMĚNNÁ ⇔ veličina X, jejı́ž hodnoty x jsou zcela určeny výsledkem náhodného
pokusu.
ZÁKON ROZDĚLENÍ PRAVDĚPODOBNOSTI NÁHODNÉ PROMĚNNÉ ⇔ předpis, který určuje vztah
mezi možnými hodnotami náhodné proměnné a jim odpovı́dajı́cı́mi pravděpodobnostmi.

Náhodná proměnná • diskrétnı́ – nabývá ve stanoveném intervalu spočetného počtu

hodnot,
• spojitá – nabývá libovolné hodnoty z určitého intervalu čı́sel,
má ve stanoveném intervalu spojitý průběh.

Možná vyjádřenı́ rozdělenı́ diskrétnı́ náhodné proměnné:

• Distribučnı́ funkce diskrétnı́ náhodné proměnné F (x) – existuje diskrétnı́ náhodná pro-
měnná, která v daném intervalu nabývá řady hodnot x1 , x2 , x3 , . . . , xn ; přitom jsou známy
pravděpodobnosti p1 , p2 , p3 , . . . , pn , které těmto hodnotám náhodné proměnné odpovı́-
dajı́. Rozdělenı́ pravděpodobnosti náhodné proměnné X je pak možno popsat distribučnı́
funkcı́:

F ( x) = P ( X < x ) = p( xi ) .
X
(X.1)
xi <x

Distribučnı́ funkci lze sestrojit z pravděpodobnostnı́ tabulky. Distribučnı́ funkce diskrétnı́

náhodné proměnné je stupňovitá funkce, kde velikost skoku je rovna pravděpodobnosti
nabytı́ hodnoty. Skoky se nacházejı́ v bodech, odpovı́dajı́cı́m možným hodnotám náhodné
proměnné. Průběh distribučnı́ funkce diskrétnı́ náhodné proměnné je zobrazen na obr. X.1.

• Pravděpodobnostnı́ tabulka – obsahuje posloupnost hodnot náhodné proměnné a jim

přı́slušejı́cı́ pravděpodobnosti (viz tab. X.1).
 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 101

xi 0 15 35 45 60 80
pi 0,12 0,14 0,15 0,22 0,21 0,16

Tabulka X.1: Pravděpodobnostnı́ tabulka

F (x)
1 r
r b

r b
0,5
r b
r b
r b
b
0 x1 x2 x3 x4 x5 x6 → x

Obrázek X.1: Distribučnı́ funkce diskrétnı́ náhodné proměnné

• Mnohoúhelnı́k rozdělenı́ (je znázorněn na obr. X.2).

pi r

0,5

r

((r

r((((

0 1 2 3 xi

Obrázek X.2: Mnohoúhelnı́k rozdělenı́

Možná vyjádřenı́ rozdělenı́ spojité náhodné proměnné:

• Distribučnı́ funkce spojité náhodné proměnné F (x)

F ( x) = P ( X < x ) (X.2)

Pravděpodobnost P (X = x) ⇒ 0 vzhledem k nekonečnému počtu přı́padů. Distribučnı́

funkce spojité náhodné proměnné je znázorněna na obr. X.3.
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 102

F (x)
1

0 x

Obrázek X.3: Distribučnı́ funkce spojité náhodné proměnné

• Hustota pravděpodobnosti f (x)

d F ( x)
f ( x) = , (X.3)
dx
tedy platı́

Zx
F ( x) = f (x)dx , (X.4)
−∞

a dále

Zx2
F ( x1 < X ≤ x2 ) = f (x)dx . (X.5)
x1

Průběh hustoty pravděpodobnosti je znázorněn na obr. X.4.

f (x)

0 x

Obrázek X.4: Grafické znázorněnı́ hustoty pravděpodobnosti

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 103

◦ Vlastnosti hustoty pravděpodobnosti:

1. Hustota pravděpodobnosti je nezáporná funkce – vyplývá z toho, že F (x) je neklesajı́cı́,
tedy derivace je nezáporná:

f ( x) ≥ 0 . (X.6)

2. Plocha vymezená křivkou hustoty pravděpodobnosti a osou x je rovna jedné:

Z∞
f (x)dx = 1 . (X.7)
−∞

X.II Čı́selné charakteristiky náhodné proměnné

Zákony rozdělenı́ pravděpodobnosti podrobně popisujı́ strukturu náhodné proměnné, často se
však obtı́žně zjišt’ujı́ a manipulace s nimi nebývá jednoduchá. Proto se informace o náhodné
proměnné vyjadřuje jednı́m nebo několika ukazateli, jejichž výpočet je jednoznačně definován
a které náhodnou proměnnou dobře charakterizujı́. Tato čı́sla se nazývajı́ čı́selné charakteristiky
a podávajı́ informaci o poloze náhodné proměnné, jejı́m rozptylu, šikmosti a špičatosti.

X.II.I Charakteristiky polohy

Charakteristiky polohy určujı́ polohu rozdělenı́ na čı́selné ose (analogicky jako těžiště ve fyzice),
jak je možno vidět na obr. X.5.

f (x)

r r r
0 x

Obrázek X.5: Zobrazenı́ polohy rozdělenı́ na čı́selné ose

K charakteristikám polohy náležı́: střednı́ hodnota, medián a modus.

Střednı́ hodnota E(x)

Pro diskrétnı́ náhodnou proměnnou lze psát

n
E (X ) = xi p( xi ) ,
X
(X.8)
=1
i
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 104

kde: xi pro i =1, 2, . . . , n jsou možné hodnoty náhodné proměnné a p(xi ) jsou jim přı́slu-
šejı́cı́ pravděpodobnosti nebo přesněji pravděpodobnostnı́ funkce náhodné proměnné X, které
nabývajı́ konkrétnı́ch hodnot xi s pravděpodobnostı́ p(xi ) = P (X = xi ).
Pro střednı́ hodnotu spojité náhodné proměnné je možno psát vztah

Z∞
E (X ) = xf (x)dx . (X.9)
−∞

Vlastnosti střednı́ hodnoty:

1. E (k) = k,
2. E (kX ) = kE (X ), kde „k“ je konstanta,
3. E (X + Y ) = E (X ) + E (Y ),
4. E (XY ) = E (X ) · E (Y ).

Medián x~
Pro medián platı́ vztah

P (X < x~) = P (X > x~) (X.10)

pro spojitou náhodnou proměnnou. Grafické znázorněnı́ mediánu je na obr. X.6.

f (x)

@
@@
@
@@@
@
@ @@@
@@@ @ @@
@ @ @ @ @ @r
@@

0 x~ x

Obrázek X.6: Grafické znázorněnı́ mediánu

Medián se využı́vá u extrémně nesymetrických rozdělenı́, u nichž je medián lepšı́ charakteristi-

kou než střednı́ hodnota.

Modus x^
Je to nejpravděpodobnějšı́ hodnota souboru. Pro spojitou náhodnou proměnnou se jedná o hod-
notu, ve které má hustota pravděpodobnosti maximálnı́ hodnotu, jak je znázorněno na obr. X.7
a X.8. Pokud má mnohoúhelnı́k rozdělenı́ (u diskrétnı́ch náhodných proměnných) nebo hustota
pravděpodobnosti (u spojitých náhodných proměnných) vı́ce než jedno maximum, rozdělenı́ se
nazývá polymodálnı́. Tento přı́pad lze vidět na obr. X.9 respektive X.10.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 105

pi r
A
A
r A


ArP
 A
r 

Pr
PP
P
r
0 xi

Obrázek X.7: Modus pro diskrétnı́ náhodnou proměnnou

f (x)

r
0 x^ x

Obrázek X.8: Modus pro spojitou náhodnou proměnnou

pi r
S r
rH  Sr
r
@
@r

H 
XXr
HX



r

0 xi

Obrázek X.9: Polymodálnı́ rozdělenı́ diskrétnı́ náhodné proměnné

f (x)

0 x

Obrázek X.10: Polymodálnı́ rozdělenı́ spojité náhodné proměnné

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 106

X.II.II Charakteristiky rozptylu (variability)

Charakteristiky rozptylu udávajı́ mı́ru rozptýlenı́ hodnot náhodné proměnné, jak je naznačeno
na obr. X.11. K charakteristikám rozptylu náležı́: rozptyl, směrodatná odchylka a variačnı́
koeficient.
f (x)

0 x

Obrázek X.11: Rozptyl hodnot náhodné proměnné

Rozptyl D2 (X )
Rozptyl diskrétnı́ náhodné proměnné X vzhledem k jejı́ střednı́ hodnotě E (X ) je možno popsat
rovnicı́

n
D 2 (X ) = [xi − E (X )]2 p(xi ) ,
X
(X.11)
=1
i

kde: xi , i =1, 2, . . . , n, jsou hodnoty náhodné proměnné a p(xi ) jsou jim odpovı́dajı́cı́ pravdě-
podobnosti.
Pro rozptyl spojité náhodné proměnné platı́ obdobná rovnice

Z∞
D 2 (X ) = [x − E (X )]2 f (x)dx . (X.12)
−∞

Vlastnosti rozptylu:
1. D2 (k) = 0,

2. D2 (X ) = E (X 2 ) − [E (X )]2 ,

3. D2 (kX ) =k2 D2 (X ), kde „k“ je konstanta,

4. D2 (X + Y ) = D2 (X ) + D2 (Y ) pro dvě nezávislé náhodné proměnné X a Y .

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 107

Směrodatná odchylka σ (X )
Směrodatná odchylka je kladná odmocnina z rozptylu a je možno ji vyjádřit vztahem

σ (X ) = D 2 (X )
q
(X.13)

Společně s rozptylem je směrodatná odchylka nejužı́vanějšı́ charakteristika rozptýlenı́ hodnot

náhodné proměnné.

Variačnı́ koeficient V (X )
Variačnı́ koeficient je relativnı́m ukazatelem rozptýlenı́ hodnot náhodné proměnné. Z hodnot
E (X ) a DZ 2 (X ) nemusı́ být při porovnánı́ dvou souborů zřejmé, jak je rozptyl srovnatelný.
Pro variačnı́ koeficient platı́ vztah

σ (X )
V (X ) = . (X.14)
E (X )

Někdy se užı́vá jeho stonásobku a udává se potom v procentech.

Rozpětı́ R
Rozpětı́ je dáno rozdı́lem maximálnı́ a minimálnı́ hodnoty náhodné proměnné X a je možno
vyjádřit vztahem

R = xmax − xmin . (X.15)

Rozpětı́ je málo využı́vanou charakteristikou, nebot’neřı́ká nic o ostatnı́ch hodnotách.

X.II.III Charakteristiky asymetrie (šikmosti)

Charakteristiky asymetrie určujı́ rozmı́stěnı́ hodnot náhodné proměnné kolem střednı́ hodnoty,
což lze graficky znázornit (obr. X.12).
f (x)

r r
0 x

Obrázek X.12: Grafické vyjádřenı́ charakteristik asymetrie

X.II.IV Charakteristiky špičatosti (excesu)

Charakteristiky špičatosti lze ilustrovat obrázkem X.13.
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 108

f (x)

0 x

Obrázek X.13: Grafické vyjádřenı́ charakteristik špičatosti

X.II.V Kvantil
Kvantil je bod na čı́selné ose, v němž distribučnı́ funkce F (x) nabývá předem zadané hodnoty.
Obecně je tady kvantil takové čı́slo α, pro které platı́

F [ x ( α) ] = P [ X ≤ x ( α) ] = α . (X.16)

Graficky je kvantil znázorněn na obr. X.14.

f (x)

@
@@
@@
@@
@ @@
0 α x

Obrázek X.14: Grafické znázorněnı́ kvantilu

Jinou formou kvantilu je procentnı́ kvantil 100α, který se zı́ská, jestliže hodnoty distribučnı́
funkce se nevyjádřı́ čı́slem mezi 0 a 1, nýbrž v procentech.

X.III Rozdělenı́ náhodné proměnné

V teorii spolehlivosti se pro diskrétnı́ náhodnou proměnnou využı́vajı́ binomické, resp. Poisso-
novo rozdělenı́, pro spojitou náhodnou proměnnou má široké uplatněnı́ exponenciálnı́ rozdělenı́,
Weibullovo rozdělenı́, normálnı́ rozdělenı́ a logaritmicko-normálnı́ rozdělenı́.
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 109

X.III.I Rozdělenı́ diskrétnı́ch náhodných proměnných

Binomické rozdělenı́
Provede-li se n nezávislých pokusů, přičemž pravděpodobnost p výskytu sledovaného jevu
(vadný výrobek, průraz izolace atd.) je ve všech pokusech stejná, řı́dı́ se pravděpodobnost p(x),
že sledovaný jev nastane xkrát (x ≤ n), binomickým rozdělenı́m.
Pravděpodobnostnı́ funkci binomického rozdělenı́ lze vyjádřit vztahem

n!
p( x) = px (1 − p)n−x , (X.17)
x!(n − x)!

kde: x = 0, 1, 2, . . . , n.

Pro distribučnı́ funkci je možno psát

x
n!
F ( x) = ( )pi (1 − p)n−i , pro 0 ≤ x ≤ n, i je cele cslo ,
X
(X.18)
i=0 i !( n − i )!
F ( x) = 0, pro x < 0 , (X.19)
F ( x) = 1, pro x > n . (X.20)

Pro střednı́ hodnotu a rozptyl platı́

E (X ) = np ; D2 (X ) = np(1 − p) . (X.21)

Poissonovo rozdělenı́
Jestliže počet pokusů n je velký (n > 30) a pravděpodobnost výskytu sledovaného jevu v jed-
notlivých pokusech je velmi malá (p < 0, 1), aproximuje se binomické rozdělenı́ rozdělenı́m
Poissonovým (obr. X.15). Aproximace vycházı́ z předpokladu, že n → ∞, p → 0, a že np je
konečné čı́slo. Položı́-li se pak np = λ, je možno pro pravděpodobnostnı́ funkci psát

λx
p( x) = exp(−λ) (X.22)
x!
a pro distribučnı́ funkci

x
λi
F ( x) = exp(−λ), pro x ≥ 0, i je cele cslo ,
X
(X.23)
=0 i!i
F ( x) = 0 , pro x < 0 , (X.24)
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 110

a platı́

∞
λi
exp(−λ) = 1 .
X
(X.25)
=0 i!
i

Pro střednı́ hodnotu a rozptyl platı́

E (X ) = λ ; D 2 (X ) = λ . (X.26)

Při praktických aplikacı́ch Poissonova rozdělenı́ se často nepokládá otázka směrovaná na prav-
děpodobnost, zda nastane právě x jevů, ale na pravděpodobnost, zda sledovaný jev nastane
v n pokusech nejvýše xkrát nebo vı́ce než xkrát. Na základě pravidla o sčı́tánı́ pravděpodob-
nosti je možno psát rovnice

x
λi
P ( X ≤ x) = exp(−λ) ,
X
(X.27)
i=0 i!
n
λi
P ( X > x) = exp(−λ) .
X
(X.28)
= +1 i!
i x

f (x)
r
0,5 α = 0, 5

α=1
r r
r
r r
α = 2, 5
r
r r α = 3, 5
r
r r r
r r
r r
r
r r r r r
r r r r
0 1 2 3 4 5 6 7 8 x

Obrázek X.15: Poissonovo rozdělenı́

 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 111

X.III.II Rozdělenı́ spojitých náhodných proměnných

Normálnı́ rozdělenı́
Normálnı́ rozdělenı́ je nejpoužı́vanějšı́m rozdělenı́m náhodných proměnných. Závislost hustoty
pravděpodobnosti f (x) na hodnotě náhodné proměnné X, která má normálnı́ rozdělenı́, je
znázorněna na obr. X.16. Parametry funkce normálnı́ho rozdělenı́ jsou střednı́ hodnota µ a
rozptyl σ 2 . Normálnı́ rozdělenı́ se označuje N (µ; σ ).
f (x)

1
σ
√
2π
r
0 µ x

Obrázek X.16: Hustota pravděpodobnosti normálnı́ho rozdělenı́

Normálnı́ rozdělenı́ představuje rozdělenı́ náhodných proměnných, na které působı́ veliký počet
faktorů, z nichž žádný nepřevažuje. Normálnı́ rozdělenı́ popisuje náhodné proměnné, jejichž
hodnoty jsou souměrně seskupeny okolo střednı́ hodnoty µ; čı́m vı́ce se hodnoty náhodné
proměnné odchylujı́ od střednı́ hodnoty, tı́m jsou méně pravděpodobné.
f (x)
↑

 3σ - 3σ -
2σ 2σ-
σ-σ-
-

0,135% 2,145% 13,59% 34,13% 34,13% 13,59% 2,145% 0,135%

σ-σ-σ-σ-σ-σ- −→ x
66,26 %-
 95,45 % -
 99,73 % -

Obrázek X.17: Průběh funkce f (x) normálnı́ho rozdělenı́ s vyznačenı́m směrodatných odchy-
lek σ

Z diagramu na obr. X.17 vyplývá řada zajı́mavých vlastnostı́ náhodných proměnných, jejichž
rozdělenı́ je normálnı́: 99,73 % plochy pod křivkou hustoty pravděpodobnosti ležı́ v rozmezı́
šesti směrodatných odchylek, což znamená, že téměř všechny náhodné proměnné jsou v rozmezı́
±3σ. Dále 95,45 % plochy pod křivkou je v rozmezı́ čtyř směrodatných odchylek od střednı́
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 112

hodnoty a v rozmezı́ ±σ je 68,26 % celé plochy. Z toho je zřejmé, že v rozmezı́ jedné směrodatné
odchylky ležı́ přibližně třetina všech možných hodnot. Vně šesti směrodatných odchylek ležı́
pouze 0,27 % plochy pod křivkou (pravidlo třı́ sigma).
Hustotu pravděpodobnosti normálnı́ho rozdělenı́ lze popsat vztahem

1 1 ( x − µ)
" #
f (x) = √ exp −
2 σ2
. (X.29)
σ 2π

Distribučnı́ funkci popisuje vztah

1 Z 1 ( y − µ)
x " #
F ( x) = √ exp − dy .
2 σ2
(X.30)
σ 2π −∞

Pro střednı́ hodnotu a rozptyl platı́

E (X ) = µ ; D 2 (X ) = σ . (X.31)

Useknuté normálnı́ rozdělenı́

Náhodné proměnné mohou v teorii spolehlivosti nabývat jen nezáporných hodnot. Hodnota
pravděpodobnosti pro x < 0 se rovná nule. Rozdělenı́ proto bývá useknuté. Na obr. X.18
je závislost proměnných F (x) a 1 − F (x) na průběhu proměnné x pro useknuté normálnı́
rozdělenı́. V technice spolehlivosti se toto rozdělenı́ použı́vá pro aproximaci bezporuchovosti
výrobků v etapě jejich stárnutı́.
1
F (x) 1 − F (x)
1 − F (x)

↑
F (x)

0 1 → x

Obrázek X.18: Zobrazenı́ distribučnı́ funkce F (x) a funkce 1 − F (x) pro useknuté normálnı́
rozdělenı́
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 113

Normované normálnı́ rozdělenı́

Rovnice hustoty pravděpodobnosti f (x) a distribučnı́ funkce F (x) normálnı́ho rozdělenı́ jsou
složité a pro výpočet čı́selných parametrů nevhodné. Proto se hodnoty µ a σ převádějı́ na relativnı́
hodnoty transformacı́

x−µ
u= . (X.32)
σ
Vzniká tak normované normálnı́ rozdělenı́ s hustotou pravděpodobnosti ϕ(u) a s distribučnı́
funkcı́ (u), které je možno popsat vztahy

1 u2
ϕ( u)= √ exp(− ) , (X.33)
2π 2
1 Z 1
u

(u) = exp(− y 2 )dy . (X.34)

2π −∞ 2
Normované normálnı́ rozdělenı́ se označuje N (0; 1) a platı́ pro ně µ = 0 a σ 2 = 1. Je-
-li distribučnı́ funkce F (x) normálnı́ho rozdělenı́ N (µ; σ 2 ) a je-li (u) distribučnı́ funkce
normovaného normálnı́ho rozdělenı́ N (0; 1), platı́

x−u
(u) = ( ) = F ( x) (X.35)
σ
Distribučnı́ funkce (u) je tabelována a jednoduše se s nı́ počı́tá. Normované normálnı́ rozdělenı́
je proto vhodné pro praktické aplikace. Jestliže jsou k dispozici tabelované distribučnı́ funkce
definované v jiných mezı́ch integrace, jsou pro praktické použitı́ důležité tyto převodnı́ vztahy:
Je-li tabelována hodnota (x) popsaná vztahem

1 Z y2
x

(x) = √ exp(− )dy , (X.36)

2π 0 2
1 Z y2
x

(x) = exp(− )dy , (X.37)

2π 0 2

stanovı́ se hodnota (u) pomocı́ vztahu (u) = ( x) + 0, 5.

Je-li tabelována hodnota (z )

+z
1 Z y2
(z ) = √ exp(− )dy , (X.38)
2π −z 2

stanovı́ se hodnota (u) pomocı́ vztahu (u) = [( z ) + 1]/2.

Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 114

Logaritmicko-normálnı́ rozdělenı́
Logaritmicko-normálnı́ rozdělenı́ se lišı́ od normálnı́ho rozdělenı́ tı́m, že se jı́m neřı́dı́ sledovaná
náhodná proměnná X, ale jejı́ přirozený logaritmus lnX. Náhodná proměnná vzniká při velkém
počtu nezávislých vlivů, jejichž účinky se navzájem násobı́. Pro hustotu pravděpodobnosti
logaritmicko-normálnı́ho rozdělenı́ je možno psát vztah

1 (ln x − µ)2
" #
f ( x) = √ exp −
2σ 2
. (X.39)
xσ 2π

Pro distribučnı́ funkci platı́ vztah

1 Z 1 (ln y − µ)2
x " #
F ( x) = √ exp − dy .
2σ 2
(X.40)
σ 2π −∞ y

Střednı́ hodnotu a rozptyl je možno popsat vztahy

σ2
E (X ) = exp( µ +), (X.41)
2
D2 (X ) = exp(2 µ + 2σ 2 ) − exp(2µ + σ 2 ) . (X.42)

Pro malé hodnoty σ < 0, 1 se logaritmicko-normálnı́ rozdělenı́ málo lišı́ od normálnı́ho rozdě-
lenı́.

Weibullovo rozdělenı́
Použı́vá se při při modelovánı́ spolehlivostnı́ch vlastnostı́ součástek a systémů s nekonstantnı́
intenzitou poruch. Je častým rozdělenı́m kritických hodnot, při jejichž překročenı́ docházı́
k destrukci (např. meznı́ vlastnosti ocelı́ – pevnost, pružnost (pevnost vláken, průrazné napětı́
izolantů atd.). Jedná se o rozdělenı́ třı́parametrické: a – parametr měřı́tka (na ose x); b –
parametr tvaru; c – parametr polohy. Při použitı́ Weibullova rozdělenı́ se parametr polohy klade
zpravidla rovný nule, tedy c = 0. Potom vzniká rozdělenı́ dvouparametrické, které je možno
charakterizovat následovně:

Hustotu pravděpodobnosti je možno popsat vztahem

b b−1 x
f ( x) = x exp(− )b (X.43)
a a
a pro distribučnı́ funkci je možno psát

x b
F (x) = 1 − exp(− ) . (X.44)
a
 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 115

Pro střednı́ hodnotu a rozptyl platı́

1 1
E ( x)= a /b ( + 1) , (X.45)
b
2 2/

2 2 1 
D (X ) = a b ( + 1) − ( + 1) . (X.46)
b b

Přı́klad průběhu Weibullova rozdělenı́ je na obr. X.19.

1
F (x)
↑
b = 0, 5
b=1

b = 1, 5

0 1 x −→

1
F (x)
↑
b = 1, 5
b=1
b = 0, 5

0 x −→

Obrázek X.19: Grafické znázorněnı́ Weibullova rozdělenı́

Symbol (z ) znamená funkci gama definovanou vzorcem

Z∞
(z ) = tz−1 exp(−t)dt , (X.47)
0
která je tabelována. Pro celočı́selné hodnoty z, tj. pro z = n, platı́ (n) = (n − 1)!, takže
(2) = (1) = 1 .
 Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 116

Exponenciálnı́ rozdělenı́
Exponenciálnı́ rozdělenı́ nejlépe vystihuje rozdělenı́ dob života výrobků, k jejichž destrukci
docházı́ zcela náhodně a náhle, bez předchozı́ho opotřebenı́. Proto se velmi často využı́vá ve
spolehlivosti a také v teorii hromadné obsluhy. Parametrem exponenciálnı́ho rozdělenı́ je λ (ve
spolehlivosti intenzita poruch λ).
Hustotu pravděpodobnosti je možno popsat vztahem

f (x) = λ exp(−λx) (X.48)

a pro distribučnı́ funkci je možno psát

F (x) = 1 − λ exp(−λx) . (X.49)

Pro střednı́ hodnotu a rozptyl platı́

1 1
E (X ) = ; D 2 (X ) = 2 . (X.50)
λ λ
Přı́klad průběhu exponenciálnı́ho rozdělenı́ je na obr. X.20.

↑
f (x)

0 x →

Obrázek X.20: Grafické znázorněnı́ exponenciálnı́ho rozdělenı́

X.IV Náhodné procesy

Při hodnocenı́ náhodných jevů nelze vystačit vždy s náhodnými proměnnými a jejich vlastnostmi,
ale použı́vá se obecnějšı́ pojem náhodný proces. Pro zı́skánı́ přehledu o vlastnostech náhodných
procesů bude uveden zjednodušený výklad. Zobrazenı́ náhodného procesu je naznačeno na
obr. X.21.
Náhodným procesem se rozumı́ náhodná funkce X (z, t), která představuje závislost mno-
žiny náhodných proměnných X (z ) (např. technických parametrů nebo výsledků zkoušek) na
parametru t, který je ve spolehlivosti obvykle interpretován jako čas t. Náhodná funkce X (z, t),
 Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 117

xt ↑

X1 (t) f (x(t1 ))
X2 (t) f (x(t2 ))

Xm (t) f (x(t3 ))
EX1
Xi (t) EX2

Xn (t) EX3

t0 @@& t1 t2 t3
@ t −→
@
@ f (x(ti ))
@

Obrázek X.21: Zobrazenı́ náhodného procesu

dále jen X (t), může ve svých realizacı́ch nabývat náhodně různé čı́selné hodnoty. Provede-li se
s náhodnou funkcı́ X (t) vı́ce pokusů, zı́ská se množina realizacı́ Xi (t) náhodné funkce X (t). Na
obr. X.21 je naznačen průběh několika realizacı́ funkce X (t). Jsou to náhodné proměnné X1 (t),
X2 (t), . . . , Xn (t). Funkce X (t) je v tomto přı́padě v parametrech z diskrétnı́ a v čase t spojitá.
Zvolı́ se náhodně bod t = t1 na časové ose a vztyčı́ se v něm kolmice. Tato kolmice protı́ná
jednotlivé realizace X1 (t), X2 (t), . . . , Xn (t) v bodech x1 (t1 ), x2 (t1 ), . . . , xn (t1 ). Průsečı́ky
t = t1 s množinou funkcı́ Xi (t) představujı́ n náhodných realizacı́ náhodné proměnné X (t1 )
s hustotou pravděpodobnosti f [x(t1 )]. Analogicky se zvolı́ bod t = t2 na časové ose a zı́ská se
posloupnost průsečı́ků X1 (t2 ), X2 (t2 ), . . . , Xn (t2 ), s množinou funkcı́ Xi (t), která představuje
dalšı́ náhodnou proměnnou X (t2 ), s hustotou pravděpodobnosti f [x(t2 )]. Pro každý ze zvole-
ných průsečı́ků ti s množinou funkcı́ Xi (t), se může stanovit hustota pravděpodobnosti, střednı́
hodnota a rozptyl. Bude-li se tento postup opakovat v dostatečně blı́zkých bodech ti může se
nahradit diskrétnı́ průběh spojitou křivkou a dostane se funkce střednı́ hodnoty a rozptylu

Z∞
E [X (t)] = x(t)f [x(t)]dx(t) , (X.51)
0
Z∞
D2 [X (t)] = {x(t) − E [X (t)]}2 f [x(t)] dx(t) . (X.52)
0
Střednı́ hodnota E [X (t)] náhodné proměnné X (t) je nenáhodným parametrem, okolo kterého
kolı́sajı́ jednotlivé realizace funkcı́ Xi (t) s rozptylem D2 [X (t)]. Rozptyl D2 [X (t)] náhodné
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 118

proměnné X (t) je funkce, jejı́ž hodnota se v každém t rovná rozptylu, odpovı́dajı́cı́mu průsečı́ku
s náhodnou proměnnou X (t).
Uvedené úvahy jsou přı́kladem zjednodušeného hodnocenı́ náhodných procesů a jevů.
Obecné rozbory vedou k složitým vztahům, a proto se pro potřeby praxe vyhodnocujı́ náhodné
procesy za velmi zjednodušených podmı́nek. Pro přı́pad stacionárnı́ho procesu je λ = konst., a
pravděpodobnost změny v době
t je λ
t. Pravděpodobnost, že změna nenastane, je (1 −λ
t),
což vede k Poissonovu rozdělenı́. Tomuto náhodnému procesu se řı́ká poissonovský proces.

X.IV.I Soubor, základnı́ soubor, náhodný výběr

Matematická statistika se zabývá zkoumánı́m výsledků zkoušek a experimentů, jež majı́ charak-
ter hromadných náhodných jevů, a vyvozuje z nich obecné zákonı́tosti. Uplatňuje se zejména
v přı́padech, kdy je nutné čı́selně hodnotit celky sestávajı́cı́ z mnoha jednotek, a kdy z různých
důvodů lze prozkoumat jen jejich malou vybranou část. Statistické metody jsou teoretickým
základem zkušebnictvı́ spolehlivosti (viz tab. X.2).
SOUBOR ⇔ množina výrobků (objektů), které majı́ ze sledovaného hlediska společné znaky nebo
vlastnosti.
ZÁKLADNÍ SOUBOR ⇔ množina hodnot náhodné proměnné s daným rozdělenı́m pravděpodob-
nosti, z nı́ž vybı́ráme pozorované hodnoty této proměnné.
Konečným základnı́m souborem je např. soubor hodnot dennı́ výrobnı́ dávky součástek, neko-
nečným základnı́m souborem je např. výtěžnost technologického procesu. Základnı́ soubor je
charakterizován střednı́ hodnotou základnı́ho souboru E (X ) a rozptylem D2 (X ). Pro diskrétnı́
proměnné platı́ vztahy

n
E (X ) = xi p( xi ) ,
X
(X.53)
i=1
n
D 2 (X ) = [xi − E (X )]2 p(xi ) .
X
(X.54)
i=1
Pro spojitou náhodnou proměnnou lze psát

Z∞
E (X ) = xf (x)dx , (X.55)
−∞
Z∞
D 2 (X ) = [x − E (X )]2 f (x)dx . (X.56)
−∞

NÁHODNÝ VÝBĚR ⇔ konečný výběr n hodnot ze základnı́ho souboru náhodné proměnné nebo
náhodných výsledků realizace pokusů, které byly vybrány nezávisle na sobě, nebo které se
opakujı́ za stejných podmı́nek tak, že všechny hodnoty majı́ stejnou možnost výběru.
Náhodný výběr má podávat úplnou představu o základnı́m souboru. Výběr, který nejlépe vy-
stihuje vlastnosti a charakter základnı́ho souboru, se nazývá reprezentativnı́ výběr. Nejsou-li
k dispozici dostatečné informace o základnı́m souboru, pokládá se za reprezentativnı́ každý
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 119

náhodný výběr s dostatečně velkým počtem prvků, v němž má každý prvek základnı́ho souboru
stejnou pravděpodobnost, že bude zahrnut do výběru. Pro provedenı́ náhodného výběru jsou
k dispozici tabulky náhodných čı́sel.
Náhodný výběr je charakterizován v poloze a v rozptýlenı́ hodnot výběrovými charakteris-
tikami – výběrovým (aritmetickým) průměrem x a výběrovým rozptylem s2 .
Výběrový (aritmetický) průměr je dán vztahem

1X n
x = xi , (X.57)
n i=1

kde: xi pro i = 1, 2, . . . , n, jsou hodnoty náhodné proměnné X, které byly pojaty do náhodného
výběru.
Výběrový rozptyl s2 je dán vztahem

1 n
s2 = (xi − x)2 .
X
(X.58)
n − 1 i=1

Pro praktický výpočet je vhodnějšı́ tvar

!2 
1 1

n n
s2 = x2i −
X X
xi  . (X.59)
n−1

i =1 n =1
i

√
Směrodatná odchylka náhodného výběru je druhou odmocninou výběrového rozptylu (s = s2 )
a variačnı́ koeficient náhodného výběru je podı́l směrodatné odchylky náhodného výběru a
výběrového (aritmetického) průměru (v = s/x).

ODHAD PARAMETRŮ ZÁKLADNÍHO SOUBORU ⇔ informace o spolehlivostnı́ch vlastnostech vý-

robků, která se zı́skává z výsledků zkoušek spolehlivosti nebo ze sledovaného provozu.
Zkouška spolehlivosti základnı́ho souboru (např. dennı́ výrobnı́ dávky součástek, počtu vyrobe-
ných televizorů určitého typu) bývá z praktických důvodů nerealizovatelná nebo nehospodárná,
a proto se zkouška spolehlivosti provádı́ s náhodným výběrem základnı́ho souboru. Rozsah ná-
hodného výběru se volı́ tak, aby výsledky zkoušky spolehlivosti informovaly s přijatelnou přes-
nostı́ o spolehlivostnı́ch vlastnostech základnı́ho souboru a aby zkouška přitom byla prakticky
realizovatelná. Výsledek zkoušky náhodného výběru základnı́ho souboru je proto náhodnou
proměnnou a je odhadem skutečné hodnoty sledovaného parametru, jehož charakteristiky jsou
určeny rozdělenı́m pravděpodobnosti základnı́ho souboru a rozsahem sledovaného náhodného
výběru.
BODOVÝ ODHAD ⇔ popis charakteristiky náhodného výběru sledovaného parametru jednı́m
čı́slem.
^
Tyto hodnoty se označujı́ střı́škou nad symbolem bodového odhadu (např. h).
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 120

Statistický soubor Základnı́ soubor Náhodný výběr

Vyme- Konečný soubor hod-
zenı́ not náhodné proměn-
né, bez vztahu k je-
jı́mu rozdělenı́ prav-
děpodobnosti.
Konečný (resp. nekonečný)
soubor všech možných (teo-
reticky dosažitelných) hodnot
náhodné proměnné.
Hodnoty v diskrétnı́m přı́padě
a intervaly hodnot ve spojitém
přı́padě se vyskytujı́ ve shodě
s určitým rozdělenı́m prav-
děpodobnostı́ náhodné pro-
měnné.
Konečný soubor hodnot
náhodné proměnné repre-
sentujı́cı́ základnı́ soubor.
Hodnoty jsou vybrány ne-
závisle na sobě a hod-
noty prakticky dosaži-
telné majı́ všechny stej-
nou možnost dostat se do
výběru.

Cha- Ukazatele statistic- Parametry základnı́ho sou- Charakteristiky náhod-

rakte- kého souboru charak-
rizu- terizujı́ přesně a
jı́cı́ úplně vlastnosti sta-
údaje tistického souboru.
Lze je zjistit vždy ze
znalosti hodnot sou-
boru.
boru charakterizujı́ přesně a ného výběru charakteri-
úplně vlastnosti základnı́ho zujı́ přibližně parametry
souboru. základnı́ho souboru.
V praxi jsou jen zřı́dka přesně
známy, je nutno je odhadovat
pomocı́ výběrových charakte-
ristik.

Údaje Průměr statistického Střednı́ hodnota základnı́ho Výběrový průměr

o po- souboru souboru
x = n−1 1 (xi − x)2
n
P
loze (aritmetický průměr)
i=1
n
E (X ) = xi p( xi )
P

X = n1
n
P
xi =1
i
Formálně platı́:
=1
i
(diskrétnı́ náhodná proměnná)
x = X 
R∞
E (X ) = xf (x)dx
−∞
(spojitá náhodná proměnná)

Údaje Rozptyl statistického Rozptyl základnı́ho souboru Výběrový rozptyl

o roz- souboru
D 2 (X ) = s2 = n−1 1 (xi − x)2
n
P
ptýle-
i=1
S2 = n1 (xi − X )2
n
[xi − E (X )]2 p(xi )
n
=
P
nı́ P
i =1 =1
i Formálně platı́:
(diskrétnı́ náhodná proměnná) s2 = n− n
1S
2
D 2 (X ) =
[x − E (X )]2 f (x)dx
R∞
=
−∞
(spojitá náhodná proměnná)

Tabulka X.2: Srovnánı́ statistického souboru, základnı́ho souboru a náhodného výběru

Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 121

KONFIDENČNÍ INTERVAL ⇔ hodnocenı́ přesnosti bodového odhadu sledovaného parametru

základnı́ho souboru.
Odhaduje-li se sledovaný parametr základnı́ho souboru bodovým odhadem (výběrovou charak-
teristikou), je konfidenčnı́ interval takový interval hodnot sledovaného parametru, ve kterém se
skutečná hodnota parametru nalézá s pravděpodobnostı́ 1 − α. Konfidenčnı́ interval má dolnı́
a hornı́ mez (hranici), α je hladina významnosti (předem stanovené riziko odhadu) a 1 − α je
konfidenčnı́ úroveň (konfidenčnı́ činitel) odhadu.
Konfidenčni interval může být bud’ oboustranný (obr. X.22a), nebo jednostranný, má-li
tvar <α, +∞), popř. (−∞, α> (obr. X.22b, X.22c). Jednostranné konfidenčnı́ intervaly se
zı́skávajı́ tak, že se použije jen dolnı́ mez (levostranný interval, obr. X.22b) nebo jen hornı́ mez
(pravostranný interval, obr. X.22c).
konf. interval konf. interval
 1-− α  1 − α-
dolnı́ konf. hornı́ konf.
mez mez

α/2 α/2 αH
Q 
H
H dolnı́ konf. mez
Q 
a) −→ x b) −→ x
konf. interval
1−α -

α
hornı́ konf. mez 

c) −→ x
Obrázek X.22: Konfidenčnı́ interval a) oboustranný, b) jednostranný (dolnı́ mez), c) jedno-
stranný (hornı́ mez)

V matematické statistice se tedy uvádějı́ vzorce pro dvojı́ konfidenčnı́ intervaly – pro oboustranný
konfidenčnı́ interval nebo jen pro jeho jednu mez. Podle významu přı́slušného parametru se uvádı́
hornı́ nebo dolni mez, např. hornı́ konfidenčnı́ mez intenzity poruch λ, dolnı́ konfidenčnı́ mez
střednı́ doby bezporuchového provozu nebo dolnı́ konfidenčnı́ mez pravděpodobnosti bezporu-
chového provozu R(t).
Výpočet jen jedné konfidenčnı́ meze vyplývá ze zkušenosti, že údaj o druhé (opačné)
konfidenčnı́ mezi je pro praxi často zbytečný. Nebude nás asi přı́liš zajı́mat, že střednı́ doba
bezporuchového provozu systému, který je navrhován, bude v konfidenčnı́m intervalu od 150 h
do 1 500 h. Určitě je však zajı́mavá dolnı́ konfidenčnı́ mez 150 h, protože tuto hodnotu musı́
systém dodržet s požadovanou pravděpodobnostı́. Hornı́ konfidenčnı́ mez je už nezajı́mavá.
Pro výpočet mezı́ konfidenčnı́ho intervalu odhadu sledovaného parametru základnı́ho sou-
boru, jehož bodový odhad je znám, jsou nutné tyto podklady:
• zkušebnı́ plán zkoušky náhodného výběru,
• rozsah náhodného výběru základnı́ho souboru,
• rozdělenı́ pravděpodobnosti základnı́ho souboru,
• požadavek na konfidenčnı́ úroveň 1 − α odhadu sledovaného parametru.
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 122

Vztahy mezi výběrovými charakteristikami a charakteristikami základnı́ho souboru se stanovı́

pomocı́ výběrových rozdělenı́ pravděpodobnosti. Tato rozdělenı́ pravděpodobnosti jsou umělá,
tj. nemodelujı́ reálné náhodné procesy a byla vytvořena pro usnadněnı́ práce se složitými vzorci.
Pro stanovenı́ konfidenčnı́ch mezı́ odhadu parametrů základnı́ho souboru se použı́vá rozdělenı́
χ2 (chı́ kvadrát) a rozdělenı́ t (Studentovo).
Obě tato rozdělenı́ jsou funkce dvou proměnných ν a α. Proměnná ν se uvádı́ v závorce za
symbolem funkce χ2 nebo t a závisı́ na počtu pozorovánı́ (na počtu stupňů volnosti); proměnná
1 − α se označuje indexem u symbolu obou funkcı́ a je měřı́tkem pro konfidenčnı́ úroveň, tedy
pro pravděpodobnost, s jakou má vypočı́taný konfidenčnı́ interval pokrývat skutečnou hodnotu
odhadovaného parametru základ nı́ho souboru, ze kterého byl vzat náhodný výběr. Napřı́klad
funkce χ21−α (n) označuje rozdělenı́ χ2 pro konfidenčnı́ úroveň 1 − α a pro počet pozorovánı́ n.
Funkce t1−α (n) označuje rozdělenı́ t pro konfidenčnı́ úroveň 1 − α a počet pozorovánı́ n.

Počet 100 α
stupňů
volnosti 0,5 1,0 2,5 5 10 90 95 97,5 99,0 99,5
1 0,000 04 0,000 16 0,000 98 0,003 9 0,015 8 2,71 3,84 5,02 6,63 7,88
2 0,010 0 0,020 1 0,050 6 0,102 6 0,210 7 4,61 4,99 7,38 9,21 10,60
3 0,071 7 0,115 0,216 0,352 0,584 6,25 7,81 9,35 11,34 12,84
4 0,207 0,297 0,484 0,711 1,064 7,78 9,49 11,14 13,28 14,86
5 0,412 0,554 0,831 1,15 1,61 9,24 11,07 12,83 15,09 16,75
6 0,676 0,872 1,24 1,64 2,20 10,64 12,59 14,45 16,81 18,55
7 0,989 1,24 1,69 2,17 2,83 12,02 14,07 16,01 18,48 20,28
8 1,34 1,65 2,18 2,73 3,49 13,36 15,51 17,53 20,09 21,96
9 1,73 2,09 2,70 3,33 4,17 14,68 16,92 19,02 21,67 23,59
10 2,16 2,56 3,25 3,94 4,87 15,99 18,31 20,48 23,21 25,19
11 2,60 3,05 3,82 4,57 5,58 17,28 19,68 21,92 24,73 26,76
12 3,07 3,57 4,40 5,23 6,30 18,55 21,03 23,34 26,22 28,30
13 3,57 4,11 5,01 5,89 7,04 19,81 22,36 24,74 27,69 29,82
14 4,07 4,66 5,63 6,57 7,79 21,06 23,68 26,12 29,14 31,32
15 4,60 5,23 6,26 7,26 8,55 22,31 25,00 27,49 30,58 32,80
16 5,14 5,81 6,91 7,96 9,31 23,54 26,30 28,85 32,00 34,27
18 6,26 7,01 8,23 9,39 10,86 25,99 28,87 31,53 34,81 37,16
20 7,43 8,26 9,59 10,85 12,44 28,41 31,41 34,17 37,57 40,0
25 10,5 11,5 13,1 14,6 16,5 34,4 37,7 40,6 44,3 46,9
30 13,8 15,0 16,8 18,5 20,6 40,3 43,8 47,0 50,9 53,7
40 20,7 22,2 24,4 26,5 29,1 51,8 55,8 59,3 63,7 66,8
60 35,5 37,5 40,5 43,2 46,5 74,4 79,1 83,3 88,4 92,0
100 67,3 70,1 74,2 77,9 82,4 118,5 124,3 129,6 135,8 140,2

Tabulka X.3: Kvantily rozdělenı́ χ2

Rozdělenı́ χ2 (chı́ kvadrát)

Jsou-li náhodné proměnné X1 , X2 , . . . , Xν nezávislé a má-li každá z nich normované normálnı́
rozdělenı́ N (0; 1) , představuje proměnná
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 123

χ2 = X12 + X22 + ...... + Xν2 (X.60)

rozdělenı́ χ2 s ν stupni volnosti. Počet stupňů volnosti ν je parametr rozdělenı́ χ2 a určuje

počet sčı́tanců v součtu čtverců nezávislých normálně rozdělených normovaných náhodných
proměnných. Výběr kvantilů χ2α rozdělenı́ je zpracován tabelárně (viz tabulka X.3).

Počet 100 α
stupňů
volnosti 50,0 80,0 90,0 95,0 98,0 99,0
1 1,000 00 3,078 6,314 12,706 31,821 63,657
2 0,816 50 1,886 2,920 4,303 6,965 9,925
3 0,764 89 1,638 2,353 3,182 4,541 5,841
4 0,740 00 1,533 2,132 2,776 3,747 4,604
5 0,726 69 1,476 2,015 2,571 3,365 4,032
6 0,717 56 1,440 1,943 2,447 3,143 3,707
7 0,711 14 1,415 1,895 2,365 2,998 3,499
8 0,706 39 1,397 1,860 2,306 2,896 3,355
9 0,702 72 1,383 1,833 2,262 2,821 3,250
10 0,699 81 1,372 1,812 2,228 2,764 3,169
11 0,697 45 1,363 1,796 2,201 2,718 3,106
12 0,695 48 1,356 1,782 2,179 2,681 3,055
13 0,693 84 1,350 1,771 2,160 2,650 3,012
14 0,692 42 1,345 1,761 2,145 2,624 2,977
15 0,691 20 1,341 1,753 2,131 2,602 2,947
16 0,690 00 1,337 1,746 2,120 2,583 2,921
17 0,689 19 1,333 1,740 2,110 2,567 2,898
18 0,688 37 1,330 1,734 2,101 2,552 2,878
19 0,687 63 1,328 1,729 2,093 2,539 2,861
20 0,686 96 1,325 1,725 2,086 2,528 2,845
21 0,686 35 1,323 1,721 2,080 2,518 2,831
22 0,685 80 1,321 1,717 2,074 2,508 2,819
23 0,685 00 1,319 1,714 2,069 2,500 2,807
24 0,684 85 1,318 1,711 2,064 2,492 2,797
25 0,684 43 1,316 1,708 2,060 2,485 2,787
26 0,684 00 1,315 1,706 2,056 2,479 2,779
27 0,683 70 1,314 1,703 2,052 2,473 2,771
28 0,683 35 1,313 1,701 2,048 2,467 2,763
29 0,683 04 1,311 1,699 2,045 2,462 2,756
0 0,674 49 1,282 1,645 1,960 2,326 2,576

Tabulka X.4: Kvantily tα (ν ) Studentova rozdělenı́ t

Rozdělenı́ t (Studentovo)
Má-li náhodná proměnná X normálnı́ normované rozdělenı́ N (0; 1) a má-li náhodná proměnná
Z rozdělenı́ χ2 s ν stupni volnosti, tedy χ2 (ν ), a jsou-li proměnné X a Z nezávislé, má pak
proměnná
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 124

X
t= q (X.61)
(Z/ν )
rozdělenı́ t (Studentovo) s ν stupni volnosti a označuje se t(ν ). Kvantily rozdělenı́ t(ν ) jsou
tabelovány (viz tabulka X.4).
Vzorce pro bodový a intervalový odhad parametru základnı́ho souboru s exponenciálnı́m roz-
dělenı́m jsou uvedeny v tab. X.5. Podrobný popis a odvozenı́ výběrových rozdělenı́ χ2 a t lze
najı́t v učebnicı́ch matematické statistiky.

Rozdělenı́ Bodový Konfidenčnı́ interval

pravděpodobnosti Parametr odhad dolnı́ mez hornı́ mez

u x x − tα (n − 1) √sn x + tα (n − 1) √sn
normálnı́
σ2 s2 ( 1)
n− s2 ( 1)
n− s2
( 1)
χ21−α/2 n− ( 1)
χ2α/2 n−

1= n 1 χα/ (2n)
2
2 1 χ −α/ (2n)
2
1 2
exponenciálnı́ λ 
x n
P
xi
 2n
x  2n
x
i=1

Poznámka:
Odhady konfidenčnı́ho intervalu platı́ pro kvantily funkce χ2 , pro které je χ2α/2 (n − 1) < χ21−α/2 (n − 1).

Tabulka X.5: Vzorce pro bodový a intervalový odhad náhodného výběru

Přı́klady ke kapitole X

Řešené přı́klady

Přı́klad X.1 V souboru 6 rolı́ izolačnı́ fólie byla u každé z nich naměřena plošná hmotnost
v g/m2 . Jaké jsou charakteristiky polohy tohoto statistického souboru.
Čı́slo Plošná Pořadı́
role hmotnost podle
i velikosti
1 115 (1)
2 122 (4)
3 124 (6)
4 122 (5)
5 118 (2)
6 119 (3)
P
720 –
Fakulta elektrotechniky a komunikačnı́ch technologiı́ VUT v Brně 125

Řešenı́:

1. Aritmetický průměr statistického souboru – podle (X.57):

6
x = n1 = 16 xi = 16 · 720 = 120 .
n
P P
xi
=1
i i=1

2. Medián statistického souboru – podle (X.10):

x +x
x~ = (3) 2 (4) = 119+122
2 = 120, 5 .

Přı́klad X.2 Jaké hodnoty majı́ charakteristiky rozptylu statistického souboru z přı́kladu 4.1.
Řešenı́:

x2i
1. Rozptyl" statistického souboru
# – podle (X.59):
i xi 2
s2 = n1 x2i − n1 = 16 86 454 − 7206 = 9, 00 .
n n

2
P P h i
1115 13 225 xi
2122 14 884
=1
i =1
i
2. Směrodatná
√ √odchylka statistického souboru:
3124 15 376 s = s2 = 9 = 3 .
4122 14 884 3. Rozpětı́ statistického souboru – podle (X.15):
5118 13 924 R = xmax − xmin = x(6) − x(1) = 124 − 115 = 9 .
6119 14 161 4. Variačnı́ koeficient statistického souboru:
3 = 0, 025 , tj. 2,5 %.
P
720 86 454 v = xs = 120

Kontrolnı́ otázky ke kapitole X

X.1. Definujte náhodnou proměnnou a zákon rozdělenı́ pravděpodobnosti náhodné pro-

měnné.
X.2. Jaká jsou možná rozdělenı́ pravděpodobnosti diskrétnı́ náhodné proměnné.
X.3. Jaká jsou možná rozdělenı́ pravděpodobnosti spojité náhodné proměnné.
X.4. Popište charakteristiky polohy náhodné proměnné.
X.5. Popište charakteristiky variability náhodné proměnné.
X.6. Popište charakteristiky asymetrie a excesu náhodné proměnné.
X.7. Co je to kvantil?
X.8. Definujte rozdělenı́ diskrétnı́ch náhodných proměnných.
X.9. Popište normálnı́ rozdělenı́ náhodných proměnných a rozdělenı́ z normálnı́ho odvozená.
X.10. Popište zbývajı́cı́ užı́vaná rozdělenı́ náhodných proměnných (kromě normálnı́ho a z něj
odvozených rozdělenı́).
Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob 126

X.11. Co označujeme jako náhodný proces?

X.12. Jaké charakteristiky pro náhodné procesy můžeme zjišt’ovat?
X.13. Co je to základnı́ soubor a náhodný výběr?
X.14. Jaké jsou statistické charakteristiky náhodného výběru a k čemu sloužı́?
X.15. Co označujeme jako konfidenčnı́ interval a jaký má význam?
X.16. Popište rozdělenı́ použı́vaná pro stanovenı́ konfidenčnı́ch mezı́ odhadu parametrů zá-
kladnı́ho souboru.
Název: Základy spolehlivosti elektrotechnických výrob
Autoři: Ing. Helena Polsterová, CSc.
VUT FEKT Brno

Brno 6. listopadu 2006

Počet stran: 127
Sazba: Ing. Petr Polster, Ph.D.
Vysázeno v systému: LATEX2