SOPHIE JORDÁNOVÁ

raki£
NAVRAT
 SO PH IE JO RDÁNO VÁ

£Draki,e
NÁVRAT
Přeložila Miroslava Urešová

Copyright © 2012 by Sharie Kohler

Published by arrangement with HarperCollins Children's Books,
a division o f HaperCollins Publishers
Translation © Miroslava Uresova, 2013

ISBN 978-80-7447-276-3
Pro tebe, můj perný čtenáři
M á láska k tobě je jako cesta.
 1

ostávám před dodávkou a nakukuju dovnitř. Její tem ­

P né útroby mi připom ínají jin o u dodávku.
Při vzpomínce na ty nedávné události se mi v plicích
hrom adí horký vzduch. Teď je prázdná, ale už brzo pove­
ze mě. Mě sam otnou. Uvězní mě v ní. N em ůžu od dodáv­
ky o d trh n o u t oči. Zírám na ni tak usilovně, až mi začnou
slzet. Zam rkám , abych zahnala slzy. Byl to m ůj nápad, já
sam a se tak rozhodla. Na to nesm ím zapom ínat.
„Nemusíš to dělat,“ zaslechnu najednou za sebou Wil­
la. Vezme mě za ru k u a palcem mi přejíždí po vnitřní
straně zápěstí. Úplně se mi z toho rozbuší srdce. Už zase
m ůžu volně dýchat. S ním je všechno jednodušší. Snesi­
telnější.
I tohle.
Přikývnu, ale žaludek se mi svírá strachy.
Přem ůžu se, pustím jeho ru k u a o p řu se o dodávku.
,Já to m usím udělat.“
„Přijdeme na jiný způsob, jak - “
„Ne. M áme dobrý plán.“ Já ho vymyslela. Samozřejmě
že ho považuju za dobrý. Všechny jsem o tom přesvědčila.

7
Tak dlouho jsem se s nim i dohadovala, až nakonec sou­
hlasili. Will, Cassian i Tamra. Už jsm e no dotáhli až sem.
Tam ru jsm e nechali čekat schovanou několik kilom etrů
odtud. Will se pro ni pak s Cassianem vrátí.
Will se zamračí. N ajednou jako by zestárnul. Vypadá
unaveně. Ale pořád je tak krásný, že mi to rve srdce. Za­
m rkám a pohladím ho po zarostlé tváři. „Všechno dobře
dopadne, uvidíš. Stačí, když se budem e držet plánu.“
„Nedělej tam žádný blbosti... nehraj si na hrdinu - “
Přiložím m u prst na rty, abych ho umlčela. Cítím, jak
jsou pevné a chladné. Vtom jeho pohled zněžní. Dívá se
na mě svýma zlatavýma hnědozeleným a očima. Mají stej­
n ou barvu jako podzim ní listí. Pod jeho pohledem jako
bych úplně roztávala. Stává se mi to vždycky, když se na
mě takhle dívá.
Z hluboka se nadechnu. Cítím na sobě Cassianův po­
hled, a tak se ohlédnu. Ale Cassian upřeně hledí do lesa
a botou okopává zem. Předstírá, že si nás nevšímá, ale já
moc dobře vím, co se m u doopravdy honí hlavou. Vždyť
je mezi nám i pouto. Cítím, jak moc se m usí soustředit,
aby se na nás nepodíval... jak moc se snaží nedat najevo,
jak ho to dráždí.
Čekám, až se na mě koukne. M ožná ho k tom u do­
kážu přim ět. Celá ta záležitost s citovým poutem mezi
m nou a Cassianem je pro mě ještě pořád novinka. Ko­
nečně se na mě podívá. Kývnu na něj a on taky lehce při­
kývne.
Z akroužím prstem ve vzduchu a dost nahlas n a to,
aby jim došlo, že m luvím k oběma, prohlásím : „Teď se
otočte a nedívejte se.“
Willovi lehce cukají koutky, ale poslechne. Cassian
taky. Teď jsou ke m ně oba otočení zády, a tak se m ůžu
začít svlékat. Pom alu si sundávám oblečení a soustředím
se přitom na každý pohyb - rozvazuju si boty, stahuju
džíny. Oblečení rovnám do úhledné hromádky. Dávám si
obzvlášť záležet... jako kdyby dokonale srovnané oblečení
bylo krajně důležité. H raju o čas.
S to u p n u si. Jsem úplně nahá. Prohlížím si Willova
záda. Pod hladkou šedivou látkou se m u rýsují svalna­
tá ramena. Cítím, jak mě ovívá chladný vzduch a jak mě
lechtají sluneční paprsky. Je čas vyrazit. M ěla bych na­
stoupit do dodávky. Jakm ile za sebou zavřu dveře, už ne­
bude cesty zpátky. Vydáme se do pevnosti. Tam mě opus­
tí. Na m ou vlastní žádost mě tam nechají. Jestli se něco
pokazí... Zavrtím hlavou. Na to snad radši vůbec nebudu
myslet.
Stejně se bojím. Až mi z toho úplně vyschne v puse.
N a nějaké počestnosti m i teď vůbec nezáleží. Chytím
Willa za ram eno, p řitáh n u si ho k sobě a políbím ho tak,
jako kdyby to mělo být naposled. Dávám do toho polib­
ku všechno. Hlavou se mi přitom honí nejrůznější vzpo­
mínky. Vzpomínky na nás. Na všechno, čím jsm e spolu
prošli. Na dobu, kterou jsm e strávili v C haparralu. Na
jeho příbuzné - lovce - kteří se mě snažili zničit. Na to, jak
chytili M iriam. Jak se ho Corbin snažil zabít...
Will mě obejme. Líbám ho, dokud mě nezaplaví už
dobře znám ý pocit. Pálí mě na prsou a průdušnici mi
spaluje žár. Tváře mi úplně hoří. O d táh n u se od něj a celá
roztoužená přerývaně dýchám.
Pořád jsem nahá.
Will po m ně sklouzne pohledem . Je mi jasné, že viděl
všechno. Z hluboka se nadechne. Tváře mi ještě víc zčer­

9
venají, ale nem ůžu se od něj o d trh n o u t. Jeho oříškově
hnědé oči jsou plné emocí. Vím, že se ho m usím pustit.
M usím se ho pu stit teď, nebo nikdy.
Naskočím do dodávky a začnu zavírat dveře.
Jeho hlas mě zastaví. „Počkej.“
Vykouknu na něj.
„Musíš se prom ěnit.“ Zdvihne před sebe pouta.
„No jo vlastně.“ Jak jsem na to jen m ohla zapom e­
nout? Nesmíme nic pokazit.
Vystoupím z dodávky a převtělím se. Z Willových doty­
ků jsem celá rozrušená a zpocená. Cítím po těle mraven­
čení. Kůže se mi napíná. Mezi lopatkam i se mi prodíra­
jí křídla a ve vzduchu to slabě jiskří. Převtělím se rychle.
Will si mě s neskrývaným obdivem prohlíží. Vědomí,
že se na mě dokáže dívat tak, jako se na mě díval, když
mě spatřil poprvé, mě hřeje u srdce. V jeho očích jsem
i ve své drakijské podobě krásná bytost a ne pouhé zvíře,
které jeho příbuzní loví. Povzbudí mě to. O to víc, že za
chvíli budu vydaná napospas enkrosům - těm mlhavým
strašákům z mých dětských snů. Těm, kteří na nás posí­
lají lovce. Konečně k nim budu m oct přiřadit tváře. Z hlu­
boka, roztřeseně se nadechnu.
Will mi rychle, ale zároveň opatrně po u tá ruce i kří­
dla. Vyhýbá se přitom m ém u pohledu. Jako by cítil vinu.
Po chvilce se ke m ně otočí i Cassian. Cítím, jak se jeho
pocity změnily. Nelíbí se m u to, co vidí. Že mě poutají
jako vězně.
Will mi pom áhá nastoupit zpátky do dodávky. Podívá
se mi přitom do očí. Usměju se na něj. Ale není to ono.
N epůsobím upřím ně, a tak zase zpátky zvážním. Snažím
se m u všechno sdělit očima. Děláme správnou věc.

10
 Pak se k něm u obrátím zády, aby mi už neviděl do
obličeje.
Abych neviděla já jeho a všechno si nerozmyslela.
Cítím, že váhá, že čeká, jestli na něj ještě jednou ne­
pohlédnu. Ale já se neotočím. Nepodívám se na něj. Ne­
m ůžu to udělat. Bojím se, že bych pak všechno vzdala.
Ze by ze mě znovu byla ta m alá holčička, která se strachy
třásla pod peřinou, když poslouchala Azurčiny příběhy
o enkrosech a děsivých věcech, které provádějí lapeným
drakiům . N ikdo neví, co přesně se za zdm i enkroské pev­
nosti děje, protože drakiové, o kterých Azurka vyprávěla,
se nikdy nevrátili dom ů.
Will za m nou konečně zavře dveře a já zůstanu uvěz­
něná uvnitř. O točím se. Ruce se mi třesou. Přitisknu je
na chladný kov. D otýkám se dveří, jako bych se zároveň
m ohla nějak d o tk n o u t jeho, jako bych na něj m ohla do­
sáhnout. Na něj, na Willa. Ne na Cassiana.
Po chvíli se znovu ozve b ouchnutí dveří. Asi jak Will
s Cassianem nasedli dopředu. Pak se rozjedeme. Slyším
hučení m otoru. Sednu si na špinavou podlahu a kolena
si přitáh n u až k bradě. Žaludek se mi svírá strachy.
Z hluboka dýchám. O dpočítávám m inuty. Až zastaví­
me, tak to celé začne - bitva, na kterou jsem čekala tak
dlouho.
D odávka skáče po hrbolaté silnici. O dvaha mě pom a­
lu opouští. Tohle už jsem jednou zažila. Jsem vůbec nor­
m ální? D obrovolně tohle všechno podstupovat znova?
V dodávce je m álo m ísta. N em ůžu se nadechnout. Ne­
m ůžu se pohnout. Jsem bezmocná. M ám spoutané ruce
a svázaná křídla. Moje nejhorší noční m ůry se stávají sku­
tečností. Před očim a se mi m íhají vzpom ínky na to, jak

11
mě nedávno věznili v navlas stejném autě. N em ůžu se
těch představ zbavit. Minule to bylo...
Koneckonců kvůli tom u, co se stalo m inule, jsem teď
tady.
O patrně dýchám. M usím se uklidnit. Pořád dokola si
opakuju, že ten to k rát m ám všechno pod kontrolou. Za­
třesu hlavou a z obličeje si o d h rn u zacuchané vlasy. D o­
dávka prudce zatočí. M ám co dělat, abych nespadla.
Abych se uklidnila, v duchu si vypočítávám všechno,
co je tentokrát jinak. Věřím řidičům . Vím, že se na ně dá
spolehnout. Vím, kam jedem e - viděla jsem náš cíl. Nic
mě nebolí. Alespoň ne fyzicky. Ale ten to k rát jsem sama.
Bez M iriam.
Celou tuhle výpravu jsm e zorganizovali kvůli Miriam.
M usím e ji zachránit. Ale upřím ně řečeno, M iriam není
hlavní důvod, proč jsem tady. N ehledám jenom ji, ale
i něco m nohem důležitějšího. Něco osobnějšího. Hledám
pravdu. Will to ví. Tamře ani Cassianovi to nejspíš nedo­
šlo. Ale Will ví, že hledám odpovědi. Ze hledám tátu.
D odávka zpom alí a zastaví. Z adržím dech. Ze rtů
a z n o su mi unikají mlhavé obláčky páry. N edělám to
schválně. N em ůžu to m u zabránit. Stvoření, které dští
oheň - to jsem já. Obzvlášť teď, když jsem celá rozruše­
ná, je těžké skrývat m ou drakii.
Strach. Vztek. Pochybnosti. Nemyslela jsem to snad
vážně, když jsem Willovi tvrdila, že m ám e dobrý plán?
Nam louvala jsem to snad i sam a sobě? O heň se mi dere
do krku. Už v puse cítím čoud a popel.
Zvenku ke m ně doléhají hlasy. Za chvilku b u d u sam a
mezi enkrosy. Přesně podle plánu. Cekám. Pod drakij-
skou kůží se mi napínají a chvějí svaly. Křídla narážejí na

12
pouta. N edokázala bych se z nich vyprostit, ani kdybych
chtěla. Will mě svázal pevně. Ale já se osvobodit nechci.
M usím se držet plánu. A to znam ená h rát zajatce.
Myšlenky mi zabloudí k sestře. Jak sam a čeká v m o­
telu, až se pro ni kluci vrátí. Usmívala se na mě stateč­
ně, když jsm e se loučily, ale její oči se nesmály. Nebyl to
upřím ný úsměv. V mrazivě šedých očích se Tamře leskly
slzy. Je mi jasné, že se rozbrečela, jakm ile jsem za sebou
zavřela dveře.
Tamře se m ůj plán od začátku nelíbil. Podařilo se mi
přesvědčit Willa i Cassiana, ale ji ne. Pouta se mi zařezá­
vají do kůže. Pom alu ztrácím cit. Zaplaším myšlenky na
Tam ru a potlačím stále rostoucí strach. S čerstvým od­
hodláním u p řu pohled na dveře dodávky a čekám. Zven­
ku se ozývají hlasy. Zdá se mi, že slyším Willa. Nebo m ož­
ná jenom tolik toužím po tom zaslechnout jeho hlas.
Cassian je venku určitě. Jeho nem usím slyšet, abych
věděla, kde je. Cekám v přítm í dodávky a cítím, jak jím
lomcuje zlost, jak pění vzteky. Nejspíš jim stojí tváří v tvář.
Cassianův hněv prostupuje celým mým tělem. Proniká
mi až do m orku kostí.
Nechci se jím nechat ovládnout. Soustředím se na
sebe, na svoje pocity, n a svou pravou po d statu . V pli­
cích se mi začne hrom adit kouř. Průdušnice se mi otřásá
prudkým žárem a spaluje Cassianův ledový vztek.
N ajednou se ozve zařinčení a skřípění kovu o kov.
Zvednu oči a napjatě sleduju, jak se dveře začínají pom a­
lu otvírat.
M ou kovovou celu zaplaví oslnivé světlo. Spoutaným a
rukam a si zastíním oči. M žourám ven z dodávky a za­
hlédnu Willa. Je úplně v klidu. Nedává na sobě nic zdát.

13
Alespoň navenek. Jeho nervozitu prozradí snad jen to,
jak zatne čelist, když m áchne rukou a ukáže na mě. „Tak
tady ji m áte, pánové...“
Cassian postává kousek opodál. Kolem něj stojí další,
v laboratorních pláštích odění jedinci. Přeměřují si mě
hlubokým a, zkoum avým a očima. Enkrosové. Naskakuje
mi z nich husí kůže. Tohle jsem nečekala.
Cassian. Stojí přím o vedle nich. Jaká ironie. N em ůžu
si pom oct, ale celé mi to najednou přijde k smíchu.
N a to teď ale není čas, m usím se soustředit. Dodávka
stojí v garáži. Přede m nou se táhne úzká, vybledlá chod­
ba. A na jejím konci - osamocené ocelové dveře. O d tu d
není úniku. Taky tady nejsem, abych utíkala. Přinejm en­
ším ne hned.
Jedna z bílých postav ke m ně přikročí blíž. V ruce
svírá d louhou tyč s d rátěnou smyčkou. Sotva se stih n u
rozkoukat, už mi smyčku přehazuje přes spoutané ruce
a pevněji stahuje. Prudkým škubnutím mě vytáhne z do­
dávky. Ještě než d opadnu na studenou zem, stačím za­
h lédnout enkrosův odhodlaný pohled. Oči m á tak světle
m odré, že vypadají až bezbarvě.
D opadnu na ram eno a vykřiknu bolestí - celou dobu
mi nejde na rozum , jak m ůžou v těch svých laborator­
ních pláštích vypadat tak norm álně. Skoro jako nějací
doktoři nebo badatelé. Rozhodně nějako ti tajem ní, hro­
ziví strašáci, kterých jsem se tak dlouho bála.
Znovu mě zaplaví Cassianův vztek. Záchvějů se a sna­
žím se toho pocitu zbavit. Je to neuvěřitelně frustrují­
cí - chci bojovat, chci se rozběsnit, nechat je pocítit můj
hněv. Ale nem ůžu.
Zaslechnu Willovo tiché zavrčení. Zvednu hlavu a střet­

14
nu se s ním pohledem . Vidím, jak zatíná pěsti. Sotva se
ovládá. Lehce zavrtím hlavou. Snažím se m u naznačit,
aby se uklidnil.
Měli by jít. Je mi jasné, že pohled na mě a na to, jak se
m nou zacházejí, je m usí ničit. N em ůžu riskovat, že nás
tím prozradí.
„Dělej! Zvedej se!“ Jeden z chlápků trhne mými pouty
tak silně, že se mi zaříznou do kůže. M ám pocit, že snad
bolestí přijdu o ruce, jestli se nehnu.
Nevraživě si ho prohlížím . Zasáhne mě jeho nevzru­
šený pohled. Jeho bleděm odré oči jsou jako bez výrazu.
Nevidím v nich vůbec nic - ani to, co jsem čekala, že uvi­
dím. Zlobu. Nenávist. On si z toho nic nedělá. Je přesvědčený
o tom, že jedná správně.
Stále cítím Cassianův vztek.
„Koukněte na ni,“ prohlásí jedna z bílých postav. M á­
lem se začnu prohlížet, abych zjistila, co myslí.
N ajednou se ocitnu ve víru rychlých, panických pohy­
bů. Než stih n u zareagovat, m ám pusu přelepenou lepi­
cí páskou. Nejspíš toho o nás vědí dost, aby poznali, co
jsem zač. Co dokážu.
Bílá postava udělá krok zpátky. „Tak. To by stačilo.
Aspoň pro teď. Než ji zvládneme zanalyzovat. Takhle ně­
koho jen tak nezapálí.“
N edokážu ze sebe vydat víc než slabé zabručení. Di­
voce přejíždím pohledem po m ístnosti a hledám Willa.
M usím ho ještě jednou vidět. Naposled. Než mě odvedou
pryč, aby mě „analyzovali“.
Další prudké škubnutí. Namáhavě se postavím. Chod­
bu ozařuje pronikavé žluté světlo. T áhnou mě pryč. Mí­
jím další bílé postavy.

15
 Vzdaluju se od dodávky. Cassian i Will už mi tém ěř
zmizeli z dohledu.
Ale stále ještě ke m ně doléhá Cassianův hněv a bez­
moc. Běhá mi z toho m ráz po zádech. O hlédnu se. Sna­
žím se je naposled zahlédnout.
Cassian stojí strnule, jako socha, pohled upřený na
mě. Will mluví s jedním z těch chlápků. Letmo se na mě
podívá. Je strašně bledý. Celý se ošívá.
D orazím e na konec chodby a projdem e ocelovými
dveřmi. N atahuju krk, ale Willa už nikde nevidím.
Nezbývá mi než soustředit se na to, co mě čeká.

Sjíždíme výtahem dolů. Já a moji věznitelé. Drží se ode

mě dál. T isknou se ke stěnám . Připraveni tasit zbraně.
Evidentně se mě bojí i se zalepenou pusou. To mě
trošku uklidňuje. I když z nepřítom nosti Willa a Cas­
siana n a mě doléhá tíživý pocit. Moje srdce touží po
Willovi, Cassian mi teď ale chybí víc. O pustil mě jeho
ledový vztek. A nejen ten. S ním také jeho starosti, oba­
vy, strach... i jeho pochybnosti. Všechny jeho city zmizely
jako pára nad hrncem .
Zůstala jsem se svými pocity sama. N a jednu stranu
je to pro mě jednodušší. N em usím se snažit rozlišit, co
cítím já a co Cassian.
Vedou mě hluboko do n itra pevnosti. Ani nem usím
předstírat strach. Bojím se. Vlastně nevím, co přesně jsem
čekala... m ožná nějaké hradní vězení? Ať už jsem si en-
kroskou pevnost představovala jakkoliv, bílé zdi a zářivě
osvětlené chodby mým představám neodpovídají. H lad­
ké dlaždičky mě zebou do nohou. N orm álně m ám chlad
a zim u ráda, ale teď se celá třesu. Tady to není jako v lese,

16
kde mě na chodidlech šim rá vlhký mech a jehličí. Sterilní
podlaha je tvrdá a bez života.
Dojdem e k posuvným dveřím a ty se nehlučně ote­
vřou.
Oslní mě prudké světlo. Pom alu se rozkoukávám. To,
co spatřím , mi vyrazí dech.
Několik cel a před nim i dlouhá řada m onitorů. Každá
cela m á tři bílé zdi a zepředu plexisklo. V každé se chou­
lí jeden draki. Jsou tu drakiové různých podob, velikos­
tí i barev.
Nevím, kolik jich přesně je. Řekla bych, že tak deset.
Je toho na mě moc. Celá ztuhnu. Strčí do mě tak p ru d ­
ce, že málem upadnu. Chlápek přede m nou něco zakři­
čí. Na tváři m u hraje pohrdavý úšklebek. Prudce trhne
mýma spoutaným a rukam a, takže nestihnu dopad n o u t
na zem. Rameny mi projede pichlavá bolest. Pouta se mi
zařezávají do zápěstí. Necítím ruce.
Zacházejí se m nou jako se zvířetem. M ožná ještě hůř.
Prohlížejí si mě se směsicí odp o ru a fascinace. Nejsem
pro ně víc než lovná zvěř. Zároveň je ale něčím přitahu-
ju a naháním jim hrůzu. Chovali by se ke m ně lip, s větší
úctou a vlídností, kdybych byla norm ální zvíře, obyčejný
lesní tvor.
Jenže to já nejsem.
Jsem pro ně vetřelec, podivná zrůda. Přitom draci, mí
předkové, byli na světě dřív než lidé.
Srdce mi divoce buší. M rští m nou doprostřed široké
m ístnosti. Rychle přejíždím pohledem po jednotlivých
celách. Pořádně nevním ám , koho v nich drží. Hledám
M iriam.
Konečně ji zahlédnu. Nosní dírky se mi chvějí napě­

17
tím. M iriam žije. Leží na boku, stočená do klubíčka. Její
světle hnědá, těžko popsatelná kůže jako by ztratila bar­
vu. Neleskne se zdaleka tolik jako kůže jejích spoluvěz­
ňů. Oči má zavřené. Zplihlé vlasy jí spadají na zem. Jsou
úplně vybledlé, jako suchá pšenice.
Zavolám na ni drakijštinou. Pusu m ám sice zalepe­
nou, ale m ístností se i tak rozléhá můj burácivý řev. Ně­
kolik drakiů se na mě otočí.
Ale M iriam nic. N epohne ani brvou.
Nevzdávám se a několikrát zopakuju její jm éno.
Pootevře oči. Ze by mě slyšela? Dokonce se podívá
mým směrem. Ale tím to skončí. Víčka jí znovu klesnou.
A je po naději. Jako by ji vůbec nic nezajímalo. M ožná jí
nedochází, kdo jsem. M ožná ji něčím om ám ili. Kdo ví,
co s ní prováděli.
Dovedou mě k prázdné cele, otevřou dveře a strčí mě
dovnitř. Několik bílých postav mě doprovází. Něčím do
mě dloubnou. Tělem mi projede elektrický proud.
Z hroutím se na zem. V hrdle mi uvízne výkřik. Rychle
mi rozvážou křídla i ruce. Ležím na studené zemi a celá
se třesu. Vidím je, cítím jejich dotyky, ale nem ůžu se po­
hnout. Takhle vypadá peklo. Pusu mi nechají přelepenou
páskou. N em ám dost sil ani na to, abych ji strhla.
Pak m ou celu opustí. Všichni - až na jednoho. Nem á
se k odchodu a s nehraným zájmem si mě prohlíží. Srdce
mi tluče až v krku. Jsem m u vydaná na milost. M ůže si se
m nou dělat, co chce. Jsem úplně bezmocná.
Sehne se ke m ně a pom alu mě začne hladit po ruce.
Dělá se mi z toho špatně. Do krku mi stoupá žluč.
Za jeho zády se najednou objeví další bílá postava.
„Lewisi, tak pojď.“

18
 Lewis tém ěř nevěřícně zavrtí hlavou. „Tahle m á fakt
pěknou kůži.“ Pořád na sobě cítím jeho zvědavý, ledový
pohled.
,Jo a taky dští oheň. Takže být tebou, tak od tu d zm i­
zím. M usím e ji nejdřív pořádně prozkoum at a zjistit, jak
s tím hle druhem zacházet. Pamatuješ, co tenkrát vyprá­
věli lovci o tom , jak chytili drakii, která dští oheň?
„Myslíš, že to je ta samá?“
„Netuším a je mi to jedno. Jde o to, že jim utekla. Ne­
sm ím e ji podcenit. Tak už pojď.“ S těmi slovy se otočí
a odchází pryč.
Lewis nakloní hlavu a nepřestává mě pozorovat. „Tak
takhle je to. Jenže teď ti je ten tvůj oheň nanic. Jsi úplně
neškodná.“ Přejíždí mi rukou po břiše. Lehce se mě dotý­
ká. Zničehonic mi sevře kůži mezi prsty a škodolibě mě
začne štípat. Ja k ý to je? Být úplně bezbranná? Teď patříš
nám. A nám neutečeš. Jasný?“
Po chvíli, která mi připadá jako věčnost, spokojeně
přikývne a pustí mě. „Tak zatím .“ Udělá několik kroků
vzad a dveře se za ním zavřou.
Jsem sama. Z ů stan u nehybně ležet. R oztřesené rty
tisknu k sobě a ze všech sil se snažím nekřičet.

19
 2

L ežím na zemi a třesu se. Kůže na břiše mě pálí z toho,

jak mi ten m izera ublížil. Účinky elektrického šoku
pom alu odeznívají. Přim áčknu si kolena k tělu. M atně
vním ám enkrosy, kteří procházejí kolem mé cely. Zažil
tohle táta? Byl tady? Do cely mě zavřeli tak rychle, že ne­
byl čas se pořádně rozhlížet. Ozval by se, kdyby uslyšel
své jméno?
Bílé laboratorní pláště se jako přízraky m íhají kolem.
Jsou plně zaujatí svou prací. Trvá hodnou chvíli, než se
mi do těla vrátí cit. Pom alu se pro táh n u a opřu se o dla­
ně. Svaly se mi chvějí nám ahou.
Zaslechnu drakijštinu. Zprava ke m ně doléhá tichý še­
pot. N atahuju uši. Snažím se vytěsnit cvakání klávesnic
a šum lidských hlasů. Před m onitory sedí dva enkrosové.
Oči upřené na obrazovku. Tu a tam zvednou hlavu sm ě­
rem k našim celám. Skoro bych se vsadila, že u těch m o­
n ito rů nepřetržitě někdo sedí. Aby nás m ohli pozorovat.
Aby měli přehled úplně o všem. Co kdyby kam erám v ro­
zích náhodou něco uniklo? Je to strašný pocit. Vědět, že
vidí každý můj pohyb.

20
 Šepot za zdí zesílí. Postupně rozeznávám jednotlivá
slova. Pusťtemědomů. Pusťtemědomů. Pusťtemédomůprosím...
Je to hlas nějaké drakie. Zní trochu šíleně. Ale kdo ví,
jak dlouho už ji tady drží. Jak dlouho už jsou vězněni i ti
ostatní.
Z té představy m i přeběhne m ráz po zádech. Na to
radši nebudu myslet. Navíc já to tady m usím vydržet jen
jeden jediný den. To zvládnu. Čtyřiadvacet hodin a pak si
pro mě Will s Cassianem přijdou. To mě uklidňuje. D o­
kážu se znovu soustředit na to, proč jsem tady.
O patrně se zvednu ze země. Nevšímám si zvědavých
pohledů ani všudypřítom ných kamer. N ahm atám pás­
ku, kterou m ám přelepenou přes pusu, a prudce ji strh ­
nu. Bolestí zkřivím tvář. Rty m ám celé zkřehlé. Z hlubo­
ka se nadechnu.
„M iriam!“ zavolám ochraptěle. „M iriam!“ opakuju už
pevnějším hlasem a buším dlaněm i do skla.
Enkrosové mě pozorují, aleje mi to jedno. Vím, že mi
stejně nerozum í.
„Miriam, to jsem já,Jacinda! Už se nem usíš bát. Přišla
jsem tě zachránit.“
Žádná odpověď. Jen z vedlejší cely se pořád dokola li­
nou stejná slova. M usím se držet, abych na tu drakii ne­
vyjela.
„Miriam, slyšíš mě? Odpověz mi, prosím . Poslal mě
pro tebe Cassian. Je tady. Čeká venku. D ostanem e tě
o d tu d !“
Pořád žádná odpověď. M yslela bych si, že zm ínka
o bratrovi jí dodá sílu víc než co jiného. Proto jsem taky
tady, v pevnosti. M usím M iriam varovat. N enechala jsem
se zajm out jenom proto, aby nás Cassian díky poutu, kte­

21
ré mezi nám i je, našel. Taky m usím M iriam připravit na
útěk.
Hlavou se mi honí všelijaké podobné myšlenky. Vím,
co je v sázce. Nesm ím to vzdát.
„M iriam ,“ křičím teď už nahlas. „N em usíš m i o d ­
povídat, ale buď připravená. Zm izím e odtud. Utečeme
během p říštích čtyřiadvaceti hodin. Tak se n a to n a ­
chystej.“
Z cely nalevo ode mě se ozve výbuch smíchu. Drakij-
ského smíchu. Zní jako tem né m ručení. Hlídkující enkro-
sové jsou z toho úplně na větvi. Zničehonic ožijí a snaží
se ty divné zvuky důkladně zdokum entovat. Ani mě to
nepřekvapuje. Mezi těm ito zdm i je smích nejspíš velkou
vzácností.
M ně ten sm ích ale leze na nervy. O p řu se ru k am a
o zeď, která mě odděluje od rozesm átého drakiho. „Co
tě tak pobavilo?“ zasyčím.
Odpovědí mi je jen další nápor smíchu.
D laněm i si přikryju uši. „Přestaň s tím !“
Smích zničehonic ustane. Odlepím ruce od zdi. Chvil­
ku to vypadá, že se nedočkám žádné odpovědi. Vtom ti­
cho prořízne hrdelní drakijština. „Že si myslíš, že se od­
tu d dostanete živí. To mě teda opravdu pobavilo.“
Při jeho slovech mě všechna odvaha m álem opustí.
Ale vzchopím se a nesmlouvavě vyžaduju další odpovědi.
„A tím chceš říct co? Že jsi ztratil všechnu naději? Že jsi
rezignoval? Smířil se s životem tady?“
„Ne. Nerezignoval jsem .“ Zní rozhořčeně. Pořád lep­
ší rozhořčení než to, co předvádí ta napůl šílená drakie
v cele napravo ode mě. To její věčné šeptání. J e n o m si
tady dole chci zachovat zdravý rozum a přežít. Ta tvo­

22
je kam arádka, kterou voláš - Miriam? Ta to zabalila už
dávno.“
Zavrtím nesouhlasně hlavou. „To ti nevadí, že budeš
žít do konce života tady?“
„Pořád je to život.“
„Něčemu takovém u se jen těžko dá říkat život. My
se o d tu d dostanem e,“ prohlásím odhodlaně. „To budeš
koukat.“
Draki se skřípavě zasměje. „Budu vám v patách, až
budete utíkat.“
Svezu se zpátky na studenou zem. M usím si chvilku
odpočinout. Nohy mě pořád ještě nechtějí poslouchat.
Prohlížím si m ístnost za plexisklem. Pohledem přejíždím
dlouhou řadu m o nitorů a kam eru v každém rohu. Ně­
kolik enkrosů spolu tiše diskutuje. Evidentně se o něčem
dohadují. Jeden se podívá na hodinky a m áchne rukou
směrem k celám. Další se podívá přím o na mě a zavrtí
hlavou. Něco se m u nezdá.
Pom alu se nakláním směrem k jejich tlum eným hla­
sům . R am enem se op írám o plexisklo. M luví o m ně.
O tom není pochyb. Snažím se rozluštit jednotlivá slova.
M usím být připravená na cokoliv.
D orazí další enkrosové. H lídači m o n ito rů se před
nim i div neklaní a neplazí po zemi.
Snažím se v tom všem vyznat, když znovu, tentokrát
dál od sebe, zaslechnu drakijštinu. Mluví ke m ně nějaká
m ladá drakie.
Je stli tě nedostanou oni, tak ten šedý určitě.“
Z n í jako malá holčička, proletí mi hlavou. O točím se za
jejím hlasem. „O čem to mluvíš?“
J e s tli tě nezabijou enkrosové, tak on to udělá za ně.“

23
Slovo on vysloví, jako kdyby mi mělo být jasné, koho tím
myslí. „Ten šedý.“
„Kdo je ,ten šedý?“
J e strašně zlej. Drží ho tady už hrozně dlouho. Dýl
než kohokoliv z nás.“ Slyším, jak popotáhne. „Asi proto
všechny tak nenávidí. Dávej si na něj bacha.“
„Co je zač?“ Nikdy jsem o šedých drakiích neslyšela.
Co asi umí? Nem ám z něj strach. Ovládne mě zvědavost.
Potkám drakiho z cizího kmene. Dozvím se něco o d ru ­
hu, o kterém jsem nem ěla nejm enší tušení, že vůbec exis­
tuje. Něco takového mě na cestě sem ani ve snu nena­
padlo. Asi proto, že mě trápily úplně jiné myšlenky.
„Radši doufej, že to se nikdy nedozvíš. Drž se od něj
dál. Pořádně se schovej.“
Než se stih n u zeptat, kdy to h o tajem ného drakiho
uvidím - drží nás přece zavřené v těchhle celách - roz­
tlouká se siréna a m ístnost zalije blikající rudé světlo.
„Co se děje?“ vykřiknu a rozhlížím se divoce kolem
sebe.
Slyším, jak se drakiové všude kolem mě zvedají ze
země. Vzpom enu si na Miriam. Zvedla se i ona? Nebo zů­
stala ležet ve své cele, schoulená do klubíčka?
„Připrav se!“ zavelí draki, který se mi před chvilkou
tak smál.
Připravit se? Na co se m ám připravit?
Ať už mě čeká cokoliv, cítím, jak se mi pod kůží na­
pínají a vlní svaly. Zadní stěna mé cely zničehonic zmizí.
O na to totiž ve skutečnosti vůbec nebyla stěna. Sjela dolů
stejně lehce jako okénko auta. N ajednou se přede m nou
rozprostírá tmavě zelený les.
O statní drakiové roztáh n o u křídla, prosviští kolem

24
mě a jako duchové zmizí ve spleti větví. Stačí m rk n u tí
okna a jsou pryč. Schovaní v hustém podrostu plném ži­
vota. Všechno se seběhne tak rychle, že si ani nestihnu
uvědom it, co se vlastně stalo. Ani jsem si nestačila všim ­
nout, jestli mezi prchajícími drakii byla i M iriam.
O bezřetně se blížím k lesu. N em ám tušení, co mě
čeká. Jakm ile opustím celu, stěna se za m nou zavře. Už
není cesty zpátky.
Pom alu vydechnu. Udělám několik kroků, bosým a
noham a se přitom bořím do hlíny. Jsem sama. Kam do­
hlédnu, nikde žádní další drakiové. Nevidím ani bezm oc­
nou, nehybnou, strachem ochrom enou M iriam. Ale vím,
že všichni tady někde jsou. Někde tady, v téhle napodo­
benině lesa.
Kdybych tak věděla, co mají enkrosové za lubem. Čeho
chtějí dosáhnout? Rozhlížím se kolem sebe. Zabloudím
pohledem k neproniknutelné hradbě strom ů a vtom je
zahlédnu. Kamery. Jsou všude. Vysoko v korunách stro­
m ů. Ve vykodaných kmenech. Každičký centim etr to h o ­
hle um ělého lesa mají pod dohledem .
Nepřestává mi vrtat hlavou, co přesně tady chtějí na­
táčet. Ze by to, jak se k sobě budem e chovat? To se jim
teda zatím moc nedaří, protože je tady úplný klid. Všich­
ni... se schovávají.
Při té myšlence mi to dojde. Celá ztuhnu. Hlavou mi
problesknou slova m ladé drakie. Jak mě varovala před
šedým drakiem.
Dávej si na něj bacha...
Drz se od něj dál...
Schovej se...
Přesně to teď všichni dělají. Všichni kromě mě. Uvědo-

25
m im si, že bych tu takhle nem ěla postávat. Takhle všem
na očích. Pozdě. Lesem se rozléhá tem né vrčení. Teď už
vím, co její slova znamenala.
Nejsem tady sama.

Je doopravdy šedý. Ta drakie m ěla pravdu. Kůže se m u

stříbřitě leskne. Je šedá jako tekutá ocel. Řekla bych, že to
je největší draki, jakého jsem kdy viděla. Je vyšší než naši
onyxové. Tělo m á samý sval. Nejspíš bude i pěkně rychlý.
Jeho šlachovitá, kožovitá křídla se tyčí vysoko nad ním.
Jsou černá jako uhel. Na první pohled nevypadá staře, ale
v jeho očích se zračí něco, co z něj dělá starobylé stvoře­
ní. Z jeho chladného pohledu čiší spousta nenávisti a su­
rové zloby.
Proč já se o něj víc nezajímala? Proč jsem se víc nevy­
ptávala, když jsem tu m ožnost měla?
„Ahoj,“ pozdravím ho nejistě a zůstanu stát na m ís­
tě. Nervózně si poklepávám prsty po stehnech. Ještě ni­
kdy jsem nestála tváří v tvář drakim u z cizího kmene.
Mezi drakijskými km eny totiž odjakživa vládne nepřá­
telství a svár. Došlo to nakonec až tak daleko, že vypuk­
la Velká válka.
Podle starých knih existovalo dřív několik stovek růz­
ných km enů. N ikdo neví, kolik jich přesně bylo. Učili
jsm e se o tom i ve škole. Dokonce jsem si od naší knihov­
nice Tayi půjčila několik velkých bichlí, abych si o těch
dávných dobách něco přečetla. Ráda jsem při čtení vzpo­
m ínala na dobu, kdy drakiové mezi sebou ještě neválčili
a žili spolu jako jeden velký kmen.
Udiveně si ho prohlížím a snažím se přesvědčit sebe
sam u o tom, že vlastně o nic nejde. Prostě jsem potka-

26
la cizího drakiho. Vždycky jsem věděla, že nejsme jedi­
ný kmen.
Ale nějak se mi to nedaří. Tady jde o hodně. Celé tělo
se mi otřásá to uhou bojovat, bránit se. Přesně takhle jsem
se cítila, když mě tenkrát honili lovci. Nikdy mě ale nena­
padlo, že stejné pocity ve m ně vyvolá přítom nost jiného
drakiho. Nepřijde mi to správné. O běm a nám přece v ži­
lách koluje drakijská krev.
Jasně. Vím, že to ještě neznam ená, že jsm e úplně stej­
ní. Mezi drakii se najdou průšviháři jako třeba M iriam
nebo takoví jako Severin a Corbin, kteří mi nahánějí h rů ­
zu. Ale stát tváří v tvář tom uhle drakim u... to je úplně
o něčem jiném .
Vím, že několik příštích okam žiků rozhodne o tom,
jestli tohle setkání přežiju, nebo ne.
Na můj pozdrav vůbec neodpověděl. Cítím v puse pa­
chuť popela a uhlíků. Svaly se mi chvějí napětím . Jsem
připravená okam žitě reagovat.
Jak tak stojím přím o před ním , vzpom enu si najed en
film, který jsem viděla už hodně dávno. V pam ěti mi ob­
zvlášť utkvěla jedna scéna. Vybavuju si, že se odehrávala
ve vězení. Je to zvláštní pocit, úplné déjà vu. Jako bych se
najednou ocitla v tom filmu. H raju nového vězně. Sto­
jím na dvorku a jeden ze starších, ostřílených vězňů mi
vyhrožuje.
Přemýšlím, jak to v tom filmu zařídili, aby ten nová­
ček ze všeho vyklouznul, všechno vydržel a byl z něj hrdi­
na. To m ám totiž přesně v plánu. Přežít. Vydržet to tady
příštích čtyřiadvacet hodin, než nás mí kam arádi o d tu d
dostanou.
„Nechci žádný potíže,“ prohlásím smířlivě.

27
 Šedý draki vydá hrozivé hrdelní zam ručení. N etuši­
la jsem, že drakiové m ůžou takové zvuky vůbec vydávat.
Ze by to byl nějaký bojový pokřik? Jeho šupinatá kůže se
před m ýma očim a chvěje a vlní.
„C-co to děláš?“ zkusím se ho opatrně zeptat. M ůže
to znam enat úplně cokoliv. Nevím, jakou m á moc. Ale
ať už je to, co je to, um í něco, před čím ostatní drakiové
prchají do úkrytu.
Zacouvám o krok zpátky a nespouštím z něj přitom
oči. Bojím se u h n o u t pohledem .
Zničehonic se jeho šupiny napřím í. Celé tělo m á po­
kryté nabroušeným i pláty. Lesknou se jako ostré břitvy.
Stačí se o něj jen lehce o třít a bude po mně.
Žaludek se mi sevře strachy. Už rozum ím tom u, proč
se ostatní tak hnali do lesa, jakm ile je pustili z cel.
Tiše zakleju. Rychle se otočím a prudce se odrazím
od země. O statní věděli, co dělají. M usím m u jít z cesty.
A to hned.
Vítr kolem mě kvílí. Zběsile m áchám křídly a proplé­
tám se mezi stromy. Slyším ho, jak se prodírá za m nou.
Letím rychle, ale on evidentně taky. Honem, honem, honem>
honem pryč, povzbuzuju se.
Představa, že mě chytí, že mi do těla vrazí ty své ostré
šupiny, mě naplňuje takovým strachem , že mi v n itru
vzplane oheň a dere se mi do krku. Nem ám na výběr. M u­
sím se m u postavit a bojovat.
Zastavím a otočím se. Křídla se mi napínají jako dvě
obrovské plachty - i když ve srovnání s jeho mi tak vel­
ká nepřipadají. Žene se neuvěřitelnou rychlostí, sviští
vzduchem a víří křídly tak m o h u tn ě, že listí pad á ze
strom ů.

28
 Nepřestává mě pronásledovat. Připravuju se, hrom a­
dím v nitru rostoucí žár. M usím ze sebe dostat víc než jen
žhavé obláčky páry. N a něj bude fungovat jenom oheň.
Sm rtící plameny.
Když se přiblíží - hlavu m á tak blízko, že rozeznávám
jednotlivé rysy jeho obličeje, protáhlý nos, rozšířené nos­
ní dírky, tvrdý, neústupný pohled - otevřu pusu a vypus­
tím rozžhavený výdech.
Ze rtů mi šlehají plameny a vzduchem proletí žhavá
vlna.
Prudce zatočí do strany a podletí mě. Jen o vlásek se
vyhnul tom u největším u žáru.
Popoletím a podívám se dolů. Zahlédnu ho, jak se vra­
cí, jak se řítí přím o k nebi, přím o na mě. Oči se m u lesk­
nou. Vůbec jsem ho svým ohnivým dechem nezastrašila.
Vypadá, jako kdyby ho to, co právě viděl, neuvěřitelně
potěšilo.
To se nebojí ohně? Copak se chce popálit? Nebo snad
dokonce um řít?
Uvědomím si, že vlastně vůbec nevím, co m ám od něj
dál čekat. M ávnu křídly a letím střem hlav dolů. O hléd­
n u se. Znovu ho m ám v zádech. Vytrvale mě pronásle­
duje. Tentokrát nezastavím a vychrlím plameny rovnou
za sebe.
Pořád letí přím o za m nou. Nedá si pokoj, dokud mě
nechytí. Jako by ho za m nou nem ilosrdně hnala jakási
prim itivní krutost, ovládaly ho jeho dračí pudy bez špet­
ky lidskosti. Chce mě zničit.
O dhodlaně stisknu rty a ještě zrychlím.
Hlavou se mi honí tisíce myšlenek. Vím, co m usím
udělat. Klesám dolů k zemi. Sotva přistanu, lehnu si na

29
záda do měkké a hebké trávy. Čekám. Celá hořím . V ni­
tru se mi hrom adí žár. Pozoruju, jak se ke m ně přibližu­
je. Z nosu mi uniká pára. Pohledem sleduje obláčky páry
a pak se mi podívá přím o do očí. V jeho šedých očích se
zrcadlí radost... ale m ám dojem , že se neraduje z toho,
že už brzo bude po mně. To snad nemůže být pravda. Ne­
chává mě vyhrát. Chce, abych ho porazila. Aby byl koneč­
ně volný.
Už se mě skoro dotýká, když se na nás vrhnou.
Enkrosové. Do uměle vytvořeného lesa jich vtrhne asi
tak dvanáct. Jsou navlečení od hlavy k patě do bílých ob­
leků, takže vypadají jako kosm onauti. C hytnou mě za
ruce a táh n o u mě pryč. Bráním se - je to instinktivní re­
akce. Je mi jedno, že mě zachraňují před tím hrozivým,
zabijáckým drakiem. Nebo m ožná zachraňují jeho přede
m nou. Nejsem si úplně jistá, jak to vlastně je.
„Co to děláte?“ křičím na ně. „Tohle jste přece chtěli,
ne? M áme se navzájem zabít, ne? Tak co je s váma? Nech-
te m ě!“ M látím sebou a z pusy chrlím plameny, které se
jen bezmocně odrážejí od jejich ohnivzdorných obleků.
Několik jich obklopí i toho šedého drakiho. Schová­
vají se v těch svých skafandrech, ale i s nim i se ho bojí
dotknout. Nejspíš by jim ty jejich ochranné obleky roz­
trhal na cucky.
D loubnou do něj něčím ostrým - po chvilce mi dojde,
že ho nedloubají. Dávají m u elektrické šoky. Stejně jako
nedávno mně. Ale zdá se, že na něj nemají žádný účinek.
M ožná neproniknou jeho kůží? Nebo je tak odolný, že
m u prostě nevadí?
Je to až skoro neuvěřitelné, ale v hloubi duše m nou
projede zvláštní pocit. Je mi ho opravdu líto.

30
 Vrčí, bručí a skučí, jak m u do těla opakovaně pouš­
tí elektrický proud. Přesto pořád pevně stojí na nohou.
Snaží se ho paralyzovat, ale bez úspěchu.
N em ůžu uvěřit vlastním očím. Co je proboha zač?
Než se naděju, jsem zpátky ve své cele a stěna se za
m nou zavírá. Už jsem zase vězeň. Jsem úplně sama. Tělo
se mi otřásá přerývanými nádechy. Z pusy a z nosu mi
pořád ještě stoupá pára.
Šedý draki i enkrosové zmizeli za neprůhlednou zdí.
Nevidím nic.
 3

acindo, haló!“ Z hlubokých myšlenek mě vytrhne

J hlasitý šepot. D oléhá ke m ně hlas m ladé drakie, se
kterou jsem se bavila už dřív. „Není ti nic?“
Ležím na boku na zemi. Stála jsem sm rti tváří v tvář
a dost to se m n o u zamávalo. Pootevřu jedno oko. Boj
s tím drakiem se sebevražednými sklony m n o u hlu b o ­
ce otřásl. Jsem fyzicky i psychicky vyčerpaná. A to jsem
tady strávila sotva hodinu. M ožná ani ne. Každá m in u ta
je pro mě utrpení.
Pom alu se posadím a třu si tvář. „Ne. Nic mi není.
Jak se jmenuješ?“ Říkám si, že je načase, abych se to do ­
zvěděla.
„Lia,“ ozve se z dálky její mladý a nevinný hlas. J e ště
nikdy jsem neviděla drakii, která dští oheň.“
N em á cenu jí připom ínat, že jsm e se ve skutečnosti
nikdy neviděly. „Fakt ne? Co um íš ty?“
J s e m vodní drakie. Poprvé jsem se převtělila před půl
rokem .“
Vodní drakie, stejně jako Azurka. Sevře se mi srdce, když
si vzpom enu na svou kam arádku a na domov. Zavrtím

32
hlavou. Není přece všem dn ů m konec. I když mi to tak
teď m ožná připadá. Stačilo mi tady strávit pár hodin a cí­
tím se jako nefalšovaný vězeň. Role, kterou jsem ze začát­
ku jenom hrála, se zm ěnila v realitu. N em ůžu se soustře­
dit na nic jiného. M ám pocit, jako kdybych tady trčela
už kolik dní. Jak se teprve m usí cítit ostatní, když je tady
drží m nohem déle než mě. Vzpom enu si na šedého dra­
kiho... toužil zem řít a já se m u ani m oc nedivím. Až teď
mi dojde, o čem Lia mluvila. Před půl rokem?
„Kolik ti je?“ zeptám se jí.
„Dvanáct.“
Dvanáct! Vždyť to je malá holka. J a k dlouho jsi tady?“
„Už to bude několik měsíců,“ prohlásí s takovým kli­
dem, že mi z toho naskočí husí kůže. Zdi jako by se ke
m ně přibližovaly, snažily se mě sevřít. Unaveně si třu
spánky. „Promiň, že jsem tě před tím šedým pořádně ne­
vař ovala
Zavrtím hlavou, ale pak si vzpom enu, že mě vlastně
nevidí. Dělí nás od sebe tlusté zdi. „Snažila ses. Na dlou­
hé vysvětlování nebyl čas.“
„Na to nikdy není čas.“
„Co tím myslíš?“
„Vždycky, když chytí novou oběť, šoupnou nás všech­
ny do lesa. Tam totiž drzíjeho.“ Teď už vím, o kom mluví.
„Zajímá je, jak se noví drakiové budou chovat mezi ostat­
ními. Nebo spíš, jak se zachovají při setkání s tím šedým.
Zjišťujou, jaký m á kdo talent. Víš, jak to myslím?“
„Co je ten šedý zač? O dkud je?“
J e jiný než my.“
J o . To mi došlo, když jsem viděla, jak by nás nejradši
všechny zlikvidoval.“

33
 Draki po mé levici nám skočí do řeči. ,Je starý. Starší
než kdokoliv z nás.“
„Zas tak staře nevypadal,“ opáčím.
„Troufnul bych si tvrdit, že to je nejstarší žijící draki.
Víc drak než člověk.“
Zam račím se. J a k to m ůžeš vědět?“
„Roc ví všechno. Je fakt chytrej,“ vysvětluje Lia.
„Mám takovou teorii,“ pokračuje Roc. „Postupně se
víc a víc podobám e lidem. Ale dřív jsm e podle mě byli
stejní jako on... byli jsme draci. O n je naše m inulost.“ Roc
se odmlčí. Úplně ho vidím, jak ve své cele krčí rameny.
„Taky jsme byli takoví. Primitivní. Divocí. Před několika
tisíci lety. Než přišla civilizace.“
K ousnu se do rtu. M ožná na tom něco je. Ale m ož­
ná ho k takové krutosti dohnali enkrosové a to, co s ním
prováděli. M ožná ho k šílenství přivedly dlouhé roky věz­
nění. Sam a na sobě cítím , jaký m á na mě tohle m ísto
vliv.
Polknu a zavrtím hlavou. Nejsem tady, abych vyřeši­
la záhadu šedého drakiho. Jsem tady, abych zachránila
M iriam, a když všechno dobře půjde, překazila enkro-
sům veškeré jejich budoucí plány. Za to, že mi vzali tátu.
A i kdyby s tím náhodou neměli nic společného, tak jim
stejně nem ůžu dovolit, aby v tom hle pokračovali.
Rozhostí se tíživé ticho. Každý zůstal sám se svými
myšlenkami. Z jedné ze vzdálenějších cel se line m um -
lavá drakijština. Enkrosové u m o n ito rů něco tiše m ono­
tónně drm olí. Jeden z nich mě přistihne, jak si ho pro­
hlížím. Rychle sklopím hlavu. Nevydržím se m u dívat do
očí. Jeho vševědoucí pohled jako by odhaloval i m á nej­
niternější tajemství.

34
 Neklidně přecházím po stísněné cele. Jak dlouho už
mě tady drží? Připadá mi to jako celá věčnost. Nem ám na
to trpělivost - být zavřená. On ji asi nem á nikdo, ale mě
to obzvlášť znervózňuje. Jestli se z téhle klece brzo nedo­
stanu, tak si asi vyrvu vlasy.
„M iriam,“ zavolám po chvilce. Zkouším to znovu. J s i
tam ?“
Samozřejmě že tady je. Kam by asi tak chodila?
„Vím, že tam jsi,“ nevzdávám se. „A taky vím, že jsi
na mě naštvaná.“ M usím M iriam zachránit. M usím se
s ní ale i usm ířit. O d té doby, co se mezi m nou a Cassia­
nem vytvořilo pouto, necítím k ní takovou... zášť. Vním á­
ní Cassianových emocí, vědomí, jak moc m á svou sestru
rád, mě m uselo ovlivnit.
J á a naštvaná?“ Konečně zaslechnu její hlas. „Proč
bych na tebe m ěla být naštvaná? Kvůli tobě mě jenom
chytili lovci a zavřeli mě do týhle díry. Nic víc!“
Z hluboka se nadechnu. O dolám pokušení jí p řipo­
m enout, že za to m ůžem e obě. Kdyby se za m nou bývala
neplížila a nešpehovala mě! Ale nejsem tady proto, abych
se s ní dohadovala. M usím M iriam přesvědčit, že jsem -
že jsem na její straně.
„Miriam, tvůj brácha je tady.“
Ticho. Až po chvíli se ozve: „Cassian?“
J o .“
„Přišel mě zachránit?“
„Ano, přišel. Přišli jsme všichni. Tam ra taky. Nechala
jsem se zajm out, aby nás Cassian dokázal najít, až budou
v pevnosti.“ Polknu. „Uzavřeli jsme svazek. O kam žitě vy­
cítí, kde jsem. D ostanem e tě o d tu d .“ O Willovi se radši
nezm iňuju. Při vzpomínce na to, jak se m nou M iriam po­

35
sledně odm ítala utéct právě kvůli tom u, že se m nou byl
Will, usoudím , že teď není na zm ínky o něm ten správ­
ný čas.
Všichni drakiové mlčí. M iriam není jediná, kdo mě
poslouchá. Hltají m á slova stejně jako ona. Být na jejich
místě, nechovala bych se jinak - ovládlo by mě vzrušení,
začala bych doufat, že o d tu d m ožná uteču taky.
„Poslouchejte mě,“ prohlásím odhodlaně. „Všichni se
o d tu d dostanem e.“
„Páni, díky m oc,“ vykřikne nadšeně Lia.
„Uvidíme,“ zam um lá Roc. Ale i v jeho hlase zaslech­
nu špetku naděje.
„Mám něco udělat?“ zeptá se M iriam.
N apětí ze mě spadne. Taková úleva, že to řekla - že
jsem ji dokázala přesvědčit. „Buď připravená. M usíš mě
poslechnout na slovo. Ať se děje cokoliv.“ Hlavně až uvidíš
Willa. „N ějako m inule,“ varuju ji. „Žádná panika...“
„Budu připravená.“ V jejím hlase zaznam enám n á ­
dech vzteku. Ale to nevadí. M ožná je to dokonce i dobře.
Trocha vzteku je užitečná. Třeba jí vztek dodá víc odvahy,
až ji bude potřebovat.
Sesunu se k zemi a op řu se o zeď.
Ticho netrvá dlouho. Ta šílená drakie zase spustí to
své pom atené m um lání. Moje básnění o tom , jak od tu d
všichni utečeme, evidentně vůbec nezaznamenala. Blábo­
lí takovou rychlostí, že nerozeznám jediné slovo. Rukam a
si zakrývám uši a snažím se vytěsnit její pištivý hlas. Po­
kouším se o nemožné.
Roc na ni zařve tak, že až nadskočím. Bez účinku. Její
skandování je teď snad ještě hlasitější. Do toho se přidá
další zvuk. Někdo buší do zdi. Zní to, jako by tělem na­

36
rážel do stěn cely. M usí m ít obrovskou sílu. Celá podlaha
se chvěje tak, že vibrace cítím i v nohách.
Ukryju hlavu do dlaní. Připadám si jako v blázinci. Je­
nom jeden den .Jenom jeden den.
Kdyby jen čas m ohl běžet rychleji.
 4

U
přeně zírám ven z cely. Začínám vidět rozmazaně. Za­
m rkám , abych ulevila svým očím, a odvrátím pohled
jinam . M usím se soustředit. Ale nejde mi to. Vůbec se mi
to nedaří. Nával adrenalinu už odpadl. Není mi dobře.
Jsem unavená. Přem áhá mě otupující letargie. Hlava mi
třeští, jako by mi do ní někdo vytrvale bušil kladivem.
O třu si čelo. Zaplavují mě zm atené myšlenky. Nevyznám
se v nich. Veškeré sebevědomí mě opustilo. Ano. Máme
plán. Ale co když to nevyjde? Co když se nás Will, Cassian
a Tam ra pokusí zachránit a nepodaří se jim to? Co když
tady budu m uset zůstat? Zam čená v cele až do sm rti? Do
krku se mi dere panický strach.
Cassiane. V duchu šeptám jeho jméno. Hledám ho. Sna­
žím se s ním spojit. Ví o mně? Slyší mě?
Cassiane, nevím, jak dlouho to tady ještě vydržím. Soustře­
dím se na ta slova. Představuju si, že s ním doopravdy
mluvím. Ze ho m ám přím o před sebou. Ze mě slyší.
Je to poprvé, co opravdu potřebuju, aby pouto mezi
nám i zafungovalo. Cassian je m ým jediným spojením
s okolním světem. Se svobodou. S Willem.

38
 Kolem projde bílá postava. Zničehonic se zarazí a za­
čne se vracet zpátky. Zastaví přím o přede m nou. Zacou­
vám od ní co nejdál.
V jedné ruce drží desky a ve druhé sendvič, ze kterého
do všech stran vykukuje zelený salát. Enkros si mě zvě­
davě prohlíží, jako by čekal na každý můj další pohyb,
n a to, že uvidí něco zvláštního. M ožná už něco zvláštní­
ho vidí...
Prstem zaťuká na plexisklo, takže na něm zůstanou
šm ouhy od hořčice.
„Nazdárek.“ Žvatlá na mě jako na malé dítě. „Ty jsi ale
pěkná holčička.“
N akloním hlavu a nespouštím z něj oči. Plíce se mi
rozšiřují a v hrudi mi roste žár. Z nosu mi unikají obláč­
ky páry. Na jeho tváři to vyvolá pobavený úsměv.
P řistoupí k něm u další enkros. „Tahle je fakt kus.
Myslíš, že nám ji dovolí rozřezat? Bych fakt chtěl vidět,
jak vypadají její plíce a dýchací cesty.“
„Rekl bych, že nakonec to tak dopadne.“ Kousne do
sendviče a s p ln o u p u so u pokračuje. „Až dokončím e
všechny testy. Takovouhle jsm e tady ještě neměli. Dok­
tor se do ní bude chtít podívat.“
Vstanu ze země a zavrávorám. Jejich obličeje se mi m í­
hají před očima. D oklopýtám ke sklu a zabuším do něj
pěstí. N em ůžu si pom oct. Plexisklo se pod mými údery
chvěje, ale nepovolí. To jsem ani nečekala.
Enkrosové se usmívají. Moje chování je pobavilo.
„Myslím, že nám rozum í.“ Pojídač sendviče kývá spo­
kojeně hlavou. Sendvič si odloží na spodní polovinu desek
a načm árá si poznám ku o mém chování. „D oktor bude
m ít radost. Vždycky o nich tvrdí, jak jsou inteligentní.“

39
 Ten druhý si pohrdavě odfrkne a zavrtí hlavou. J s o u
to jenom zvířata. Jasně, jsou to fascinující tvorové, ale ro­
zum í nám asi tak jako m ůj labrador.“
Po těch slovech oba odejdou.
Netrpělivě přecházím sem a tam . Znovu se snažím
spojit s Cassianem . P ropadám zoufalství. N em ůžu se
zbavit stále rostoucího strachu, že se z téhle cely nikdy
nedostanu.
P rohrábnu si vlasy a o p řu se o zeď. Po tvářích se mi
koulejí horké slzy. Sesunu se k zemi. Hluboce vydechnu
a zavřu oči. Nesm ím se tom u poddat. Už žádné slzy. Tu
radost, aby mě viděli brečet a m ohli si to zapsat do těch
svých poznám ek, jim rozhodně neudělám .
Cassiane. Musíš mi pomoct. Musíš pomoct Miňam.
Hlavu si op řu o kolena a pohroužím se do svých tem ­
ných a hlubokých myšlenek. Nejsem připravená na to, co
mě v nich čeká.
Před očim a mí vyvstává rozm azaný obrázek. Venku je
světlo. Vidím svou sestru. A taky Willa, jak nervózně ob­
chází dodávku.
Prudce otevřu oči. Pořád jsem zavřená ve své cele. Při­
tom i rozm azané to vypadalo všechno tak opravdově.
Skloním hlavu, znovu zavřu oči a ocitn u se zpátky ve
své mlhavé vidině. U Willa a Tamry. Ale kde je Cassian?
Will si to rázným krokem nam íří přím o ke m ně. V ob­
ličeji se m u zračí strach a napětí. Pod tričkem se m u rýsují
napjaté svaly. M á na sobě stejné tričko, jako když jsm e se
loučili. Srdce mi při pohledu na něj divoce poskočí.
„Cítíš ji? Jak je na tom ? Chce, abysme přišli?“
Z jeho otázek pochopím , co se děje. Podařilo se mi
spojit s Cassianem. Ani v nejdivočejších snech mě nena­

40
padlo, že to dokážu. A teď jsem v něm. Vidím a cítím to
samé, co on.
Z m ého - vlastně z Cassianova nitra zazní jeho hlas.
„Ano. Cítím ji. Nezvládá to... úplně nejlíp.“
„Ublížili jí?“ dožaduje se Will odpovědi. Upřeně zírá
na Cassiana. Celý zbledl a vypadá unaveně.
„Myslím, že ne,“ odpoví Cassian. „Aspoň zatím ne.
N ecítím žádnou bolest. Ale...“
„Bojí se?“ zeptá se Tamra.
Cassian kývne hlavou a m ně se před očim a všechno
zhoupne.
Tam ra si olízne rty. „Tak s tím něco udělej. Dokážeš se
s ní přece spojit. Utěš ji...“
Will se tváří nelítostně. „Musíme v trh n o u t do pevnos­
ti. Už nem ůžem e dál čekat.“ Ani nepočká na odpověď,
zanadává a naštvaně odchází pryč, až zmizí Cassianovi
z dohledu. Tam ra se vydá za ním , ale rozmyslí si to a vrá­
tí se zpátky ke Cassianovi.
Spojení se pom alu vytrácí, ale já už jsem klidnější. Ule­
vilo se mi. Už to nebude dlouho trvat. Přijdou pro nás.

Vyčerpáním usnu. Zdá se mi o Willovi.

Není to poprvé, co se objevil v mých snech, ale je to
poprvé, co se převtělil v drakiho a letí vedle mě. Oči m á
stále stejné, jen zorničky se m u přem ěnily v úzké svis­
lé štěrbiny. Září m u nadšením . Stoupám e bok po boku
stále výš a vzápětí klesáme prudce k zemi. Svištíme ob­
lohou, proplouvám e bílými závějemi m raků. Jeho kůže
hýří všemi barvami. Přechází ze zlaté do zelené a hně­
dé - stejně jako jeho oříškové oči. Plynule mává křídly.
Napínají se ve vzduchu jako dvě velké plachty. Probudím

41
se do chladné reality s nejasným pocitem, že se každou
chvíli rozbrečím.
Do očí se mi derou slzy. Will a létat - to se nikdy ne­
stane. Ten sladký pocit, který mě zaplavil ve spánku, ni­
kdy nebude opravdový. Být spolu jako dva drakiové, to se
nám nikdy nepoštěstí. Will sice není obyčejný člověk, ale
k nebi se nikdy se m nou nevznese.
A tobě to vadi? našeptává mi jakýsi hlas. Dřív ti na tom
nezáleželo.
Přitáhnu si kolena k tělu a oběm a rukam a si třu pru ž­
nou kůži. Tohle místo. To, že mě tady drží lidé, že mojí
jedinou spřízněnou duší jsou další uvěznění drakiové
(samozřejmě s výjimkou toho jednoho, který by mě nej­
raději zabil), že toužím po nebi, ve m ně m ožná vyvolává
pochybnosti a zdůrazňuje rozdíly mezi m nou a Willem.
Dveře do pozorovací m ístnosti se otevřou. D ovnitř se
n a h rn o u další enkrosové. Tlačí před sebou prostěradlem
potažené nem ocniční lehátko. Po stranách se pohupují
hnědé kožené popruhy. Při pohledu na ně mi srdce po ­
skočí strachem.
Zvednu se. Srdce mi teď už divoce buší. Přitisknu se
ke zdi, ruce tlačím na studený beton. O dněkud se začne
ozývat strašný rám us. Jako by se nějaký draki snažil pro­
bou rat betonovou podlahou.
„Co se děje?“ zavolám a doufám , že se dočkám odpo­
vědi.
Odpoví mi Lia. V hlase jí zazní om luvný tón, jako by
to byla její vina. „Přišli si pro tebe. Je řada na tobě.“
Zalapám po dechu. „Řada na mně?“
„Udělali to každém u z nás krátce po tom , co nás zaja­
li... Voperovali nám nějakou věc.“

42
 ,Ja k o u věc?“ zakřičím . Nervózně přecházím po své
cele. Sem a tam . D ozadu a dopředu. Stále rychleji. Jako
kdyby mě ty rychlé pohyby m ohly odnést daleko odtud.
„Nejsem si jistá... něco malýho. Takovou lesklou kovo­
vou věc. Bolí to jenom chvilku.“
Lesklou kovovou věc?
R ukam a se zapřu o zed a nesouhlasně vrtím hlavou.
To se nesmí stát. Enkrosové pro mě nesm í přijít. Tohle
jsem nečekala. Nemyslela jsem si, že mi stihnou něco pro­
vést, že mi ublíží dřív, než mé Will přijde zachránit.
„Nem á cenu se to m u brán it,“ dodá Roc zasmušile.
„Všichni jsme tím museli projít.“
Všichni jsme tím museli projít.
To mě teda opravdu neuklidňuje. D ojedou až před
m ou celu. Stojí za plexisklem a mě pom alu zaplavuje zdě­
šení. To se mi snad jenom zdá. Mělo stačit, abych tady
vydržela čtyřiadvacet hodin. Nic víc. Tohle rozhodně ne­
bylo v plánu. Navíc před chvilkou to vypadalo, že mě za­
chrání dřív. Will o tom přece mluvil. Tak kde jsou? Stalo
se jim něco?
Když mě zajali, hrála jsem roli poslušného a poddaj­
ného vězně. Ale to teď m usí jít stranou. Teď m usím být
sam a sebou.
Jsem připravená se bránit. Jakm ile otevřou plexisklo,
vypustím ze rtů žhavé plameny. Nedovolím jim , aby se ke
m ně přiblížili.
Stáhnou se zpátky, ale nevzdávají se. Přikrčí se a opa­
trně se blíží k mé cele. Pokaždé když se odváží vstoupit
dovnitř, vyšlu jim naproti žhavou vlnu a vyženu je ven.
Nahlas funím . Ze rtů mi unikají žhavé obláčky kouře.
Vůbec se nezabývám myšlenkami na to, jak dlouho tohle

43
vydržím. Prostě to m usím vydržet. M usím vydržet, do ­
kud se tady Will neobjeví.
Enkrosové jsou celí rudí rozčilením. Zavřou plexisklo
a odejdou se poradit. Nevraživě si mě prohlíží. V očích
se jim leskne odhodlání. Chtějí mě porazit. O vládnout.
Zlomit.
„Předtím byla úplně neškodná,“ ozve se zakňourání.
Neškodná? To určitě.
Další z nich nakonec rozhodne: „To by stačilo. Dojdě­
te si pro obleky.“
Žaludek se mi sevře strachem . Vím přesně, jaké oble­
ky myslí. Ty ohnivzdorné. Objevili se v nich v tom jejich
um ělém lese, aby nás, mě a toho šedého drakiho, od sebe
odtrhli.
Vrátí se dva enkrosové navlečení do ohnivzdorných ob­
leků. Nejspíš usoudili, že dva na mě budou stačit. Mám
napjaté všechny svaly a celá se chvěju. Ze sevřené hrudi
mi vyjde tem né zavrčení.
Skupinka enkrosů o pár kroků ustoupí a uvolní m ís­
to těm dvěma v ochranných kom binézách. Svírají v ruce
elektrické obušky. I ty už mi jsou dobře známé.
Plexisklo se znovu otevře a já hned začnu chrlit oheň.
Plameny mi otevřely cestu. Vrhnu se mezi enkrosy plná
odhodlání d o stat se ven.
Z atarasí mi cestu a vrhnou se n a mě s obušky. Tě­
lem mi projíždí elektrický proud. Svíjím se v křečích.
Přidušeně vykřiknu. N em ůžu se ani h nout. Snažím se
p řim ět nohy, aby se pohnuly, aby utíkaly pryč - ale ne­
jde to.
Padnu na kolena. Strašně to bolí. O strá bolest mi pro­
jíždí celým tělem. Někdo je za m nou. Zaslechnu hlasité

44
 trh n u tí páskou. Čísi ruka mě chytne za vlasy a zvrátí mi
hlavu dozadu. Bolí to jako čert.
Zatm ívá se mi před očima.
Znovu mi zalepí pusu.
Z ničehonic mě p u stí a já se o c h ro m en á z h ro u tím
k zemi. Chci se pohnout, vstát. Ale nem ůžu.
Vůbec se nenam áhají s tím, aby mi svázali křídla. D o­
konce mi ani nespoutají ruce. Po tom elektrickém šoku
se nejspíš vůbec nebojí, že bych jim něco udělala. Dva
m uži mě chytí za ruce a táhnou pryč.
V n ohou mi cuká. Snažím se je narovnat a na kluz­
kých dlaždičkách najít rovnováhu.
M otá se mi hlava. Míhají se kolem mě tváře. Lidé. Stej­
ní jako já. Chce se mi křičet. Jsem stejná jako vy! Ubližujete
někomu, kdo prožívá všechno stejně jako vy. A nezáleží na tom,
jestli jde o maličkosti nebo o důležité věci. Ubližujete někomu,
kdo um í přemýšlet, žít, milovat i nenávidět. I nenávidět...
A nenávidí vás všechny.
Mé nitro spaluje ohnivý žár. Jako nem oc se rychle šíří
celým mým tělem. Pod pevně nalepenou páskou mě brní
rty.
M rští se m nou na lehátko. Chovají se ke mně, jako
bych nic necítila, jako bych už byla m rtvá, nic víc než
tělo. Jenže kdyby to opravdu tak bylo, tak by se nechystali
udělat žádnou z těch hrozivých věcí, které mě čekají. Ne­
museli by do mě voperovat nějakou lesklou kovovou věc.
Hlavou mi víří ty nejdivočejší myšlenky. Usilovně pře­
mýšlím. Zajímalo by mě, co je ta věc zač. Co mi udělá.
Pevně mě připoutají. Zápěstí i kotníky mi obepínají
kožené popruhy.
A jako bych už tak nebyla spoutaná dost, přetáhnou

45
mi přes hruď a přes boky ještě další kožený pás. D ůklad­
ně ho srovnají a stáhnou tak pevně, že sotva m ůžu dýchat
nosem. Dělá se mi špatně.
Jedna z bílých postav si mě nedůvěřivě prohlíží. „Má
sílu jako býk. U táhněte to pořádně.“ Zamračí se a po p o ­
strčí si brýle na nose. J s te si jistí, že tu lepicí pásku ne-
propálí?“
„Minule se jí to nepovedlo.“
Hlupáci. M inule jsem to nezkoušela. Tentokrát to zku­
sit musím .
Soustředím se na své nitro. H luboko v prsou mi d o u t­
ná žár. O heň mi pom alu naplňuje hruď a sto u p á prů-
dušnicí. Ale nem ůžu ho dostat až do pusy. Nefunguje to.
Něco je špatně. Lepicí páska mi překáží. N em ůžu tém ěř
hýbat svaly na obličeji a pořádně otevřít pusu. Celá h o ­
řím. Ale ten to k rát mě spaluje zoufalství. Cloum á m nou
bezmocný vztek.
N edaří se mi n afo u k n o u t tváře a rozevřít doširoka
rty.
Začínám propadat panice. Vrtím sebou a snažím se
zbavit kožených pout. Ale nam áhám se zbytečně.
Jeden z enkrosů mě pohladí po zpoceném čele. „No
tak, uklidni se, holka.“
Chová se ke mně, jako by uklidňoval psa. Kdybych ne­
měla zalepenou pusu, tak n a něj plivnu. I když vlastně -
neplivnu. Sežehnu ho na popel. K tom u jsem předurče­
ná. Proto si mě km en chtěl přivlastnit. Proto si o m ně
myslel, jak jsem důležitá. Ale to vůbec není pravda. Teď
nedokážu zachránit ani sam u sebe. O točím hlavu a se­
třesu jeho ruku. N esouhlasně zam laská a pohlédne na
ostatní.

46
 Znovu n a mě prom luví dobráckým hlasem: „Takhle
se o tebe budem e m oct lip starat, zajistit, abys byla v bez­
pečí...“
Uvažuju, co tím tak m ůže myslet. Mají snad nějaký
im plantát, který bude m onitorovat moje životně důleži­
té funkce? Netuším , jak by taková věc přesně fungovala.
Kdo ví, jaké tady mají technologie? Jistě vím jen to, že tu
věc nechci m ít v sobě. Já jim to prostě nedovolím.
„Pozor na ni. Tahle se jen tak nedá.“
,Jestli ji m á někdo zvládnout, tak jedině ty. Ty to
s nim a přece tak hezky um íš.“
Odvážejí mě z m ístn o sti a všichni se tlum eně p o ­
chechtávají. Je mi jasné, že tenhle chlap rozhodně nebu­
de žádný milovník drakiů.
Jedem e pryč dlouhým i chodbam i, které mi p o stu p ­
ně začnou splývat. Cestou n atah u ju krk a vyhlížím ja ­
koukoliv únikovou cestu. Jedem e dlouho pořád rovně.
Nakonec zatočím e doleva a začneme zpomalovat. Asi se
blížíme k cíli.
Provezou mě skrz několikerý dvojité lítací dveře. Při­
pom ínají mi nemocnici. V televizi jsem je viděla m ockrát.
V m ístnosti panuje stejně sterilní a nepřátelská atm osféra
jako na operačním sále.
D ovezou m ě do středu m ístnosti, k tero u osvětlu­
jí oslnivě zářivá světla. Už tady čekají další enkrosové.
Napravo od sebe zahlédnu široké obdélníkové okno. Za
ním se tísní další lidé. Další bílé pláště. Jsou mezi nim i
ale i vcelku obyčejně vypadající lidé, oblečení jako běžní
civilisté.
Zvědavě nakukují do m ístnosti. Jako diváci v cirkusu,
kteří se přišli podívat na m ístní zrůdu. Tak mě taky nej­

47
spíš vnímají. Nervózně se rozhlížím a snažím se všechno
vstřebat. Jsem bezm ocná, ale nevzdávám se a nepřestá­
vám hledat cestu ven.
Vzhlédnu k enkrosovi, který mě prohlíží. Je starý. Star­
ší než všichni enkrosové, které jsem kdy viděla. Vlasy m á
úplně bílé a tak řídké, že m u mezi nim i prosvítá kůže
tenká jako papír.
Cítím na ruce jeho chladné doteky. Lehce mě zmáčk­
ne. Asi ho zajímá, jak drsnou a silnou m ám kůži.
Jím á mě hrůza. Srdce se mi svírá strachy. A pak... a pak
mě ovládne něco jiného. Pom alu se mě zm ocňuje ještě
další emoce. Z nejasného tušení se postupně stává neod­
bytný a trýznivý pocit. Cítím strach. Obyčejný a prim itiv­
ní strach. Jenže není můj... necítím svůj strach.
Zasáhne mě prudký nával emocí. N em ůžu tom u uvě­
řit. Jsem jako u vytržení.
Celá se rozklepu. N a rtech mi uvízne jeho jm éno. Cas­
sian. Je blízko. Jeho strach a úzkost m nou projíždějí ve
vlnách. Zaplaví mě horko a vzápětí chlad. Ze by byli na
cestě? Při té myšlence úplně ožiju. Sice jsem pořád p ři­
p o u tán a k tom uhle lehátku, ale už se necítím tak osa­
mělá a ztracená.
Plná energie se zam ěřím na starého m uže nad sebou.
V ruce drží skalpel, který se v neúprosném světle zlověst­
ně leskne. Rukavicí mi přejíždí po krku, naskakuje mi
z toho husí kůže.
„Tak se na tebe podíváme,“ zam um lá. Otočí mi hlavu
a začne mi prohrabovat vlasy. Zastaví se těsně nad mým
uchem.
Nechci se vzdát bez boje. O brátím se na d ru h o u stra­
nu. Hlavu mi ale pevně uchopí a otočí zpátky. Přes čelo

48
mi navléknou h ru b o u koženou přezku. Zařezává se mi
do kůže.
Ten starý chlápek se mi pořád otravně přehrabuje ve
vlasech... Vypadá to, jako by na mé hlavě hledal něco kon­
krétního. „Dáme to sem,“ oznám í konečně.
Za zády m u stojí další dva enkrosové a nespouští z něj
oči. Otočí se na ně. Z každého jeho pohybu vyzařuje ne­
trpělivost a rozm rzelost. Je n k in si? “
„Ano, pane,“ ozve se uctivá odpověď.
M ístností se začne rozléhat hlasité bzučení. Je to p ří­
šerný zvuk. Drásá mi nervy. Hlavu m ám pevně přiváza­
nou. Divoce koulím očima. M usím zjistit, co se děje.
Zničehonic se vedle doktora objeví Jenkins s holicím
strojkem v ruce.
Ledové ostří strojku mi přitisknou k hlavě. N ěkam
těsně nad ucho. Slabě zasténám . Netrvá to dlouho a úpl­
ně mi vyholí malý kousek hlavy. Chomáč rudozlatých vla­
sů se přede m nou snáší k zemi. Pak strojek vypnou a na­
stane hrobové ticho.
„Tak to bychom měli,“ prohlásí d o k to r a posune si
brýle na úzkém nose.
Podá strojek Jenkinsovi a ten urychleně ustoupí stra­
nou. Na chvilku mi zmizí z dohledu. Vrátí se s kleštička­
mi, ve kterých svírá kousek obvazu. Je zbarvený do žluto-
oranžova. Asi od nějaké masti. „Tady to je, pane.“
D oktor uchopí kleštičky a přibližuje je ke mně.
T rhnu sebou. Nevím, co od toho m ůžu čekat. Připra-
vuju se na něco hodně nepříjem ného. Přiloží mi obvaz ke
kůži na hlavě. Je studený a mokrý, ale nebolí to. Několi­
krát jím přejede sem a tam .
„Už to bude.“ D oktor se zbaví kleštiček. Když ho zno­

49
vu zahlédnu, drží v ruce skalpel. Prudce se nadechnu no ­
sem. Mlčí a mračí se. Soustředí se na práci.
,Jen trochu to štípne.“ Střetne se se m nou pohledem
a upřeně se na mě zahledí. Zajímalo by mě, jestli ho n a­
padlo, že m u rozum ím .
Bojuju s pásem, který mi drží hlavu. N atahuju krk,
co to jde.
„Bude to bolet m nohem víc, jestli se nepřestaneš hý­
bat.“ D louho si mě přem ěřuje nesnesitelně ledovýma oči­
m a a mě přejdou veškeré pochybnosti. Nemyslí si, že m u
rozum ím . O n to ví. A to z něj dělá m nohem většího ne­
tvora. Připadám si poražená.
Kývne spokojeně hlavou, dosáhl svého, už sebou ne­
budu dál házet. Ani se nehnu. Rozhodně totiž nem ám
v úmyslu nechat si p o d říznout krk nebo u říznout ucho.
Skalpel se nebezpečně přibližuje.
Teď nastala ta chvíle, kdy zadržím dech a budu d o u ­
fat, že se rozletí dveře a objeví se v nich Will, Cassian
i Tamra. Ze vtrhnou do m ístnosti a uvolní mi pouta. Will
mě obejme a přitiskne své rty na mé.
Přesně to by se teď mělo stát. To se teď má stát.
Jenže se to nestane.

50
 5

D o ktor mě řízne. Čepel mi proniká hluboko do kůže

a poškozuje tkáň. Po hlavě mi stéká teplá krev.
I s přelepenou pusou vyjeknu, ale ozve se jenom p řidu­
šený výkřik. V hrdle se mi hrom adí oheň. Moje tělo se
řídí instinktem , chce se bránit. To mi teď ale nepomůže.
Z nosních dírek mi stoupá kouř.
Přitlačí. Trvá to jenom chvilku, ale m ně to připadá
jako celá věčnost. O strý tlak ne a ne přestat. Tady dole
čas běží m nohem pomaleji.
Narovná se. V ruce pořád pevně svírá skalpel. N eunik­
ne mi, že jeho lesklý povrch je pokrytý m ou krví, která se
v ostrém světle fialově třpytí, a prozrazuje tak můj původ.
Rychle se zbaví nože a přitiskne ke krvácející ráně m alou
zkumavku. N abírá do ní m ou krev.
„Ani kapka nepřijde nazm ar,“ zam um lá.
Sotva zkum avku zašroubuje, Jenkins m u už podává
další předm ět. Malý kovový plíšek. Není větší než můj
nehet.
Doktorovy pohyby jsou pom alé a opatrné. S drobným
plíškem zachází zkušeně a bez jediného zaváhání. Vzpo-

51
m enu si na tátu. Ležel i on na tom hle lehátku s očim a
upřeným a na malý kovový plíšek?
Zničehonic mě panika začne opouštět. Jsem až pode­
zřele klidná. M ám pocit, jako by Cassian stál přím o vedle
mě a šeptal uklidňující slova.
Za žádnou cenu mi tu věc nesmí d át do hlavy. To vím
jistě. Znovu sebou začnu házet. Snažím se vym anit ze
svých pout, ale utáhli je příliš pevně. Nem ám jak utéct.
Zm ítám sebou a trhám koženými popruhy. Na čele
cítím jeho gumové rukavice. Roztahuje ránu. Zaskučím.
Nosní dírky se mi rozšiřují žhavým dechem. Kovový plí­
šek se ke m ně stále přibližuje. Po chvilce je už tak blízko,
že ho ani nevidím.
Vtom zářivky několikrát zaprskají a zablikají. Dok­
tor se zarazí a vrhne na Jenkinse zamračený pohled. Ten
něco nesrozum itelně zam um lá. Rozhlíží se po m ístnosti
a vraští obočí.
Pak světla zhasnou úplně. Ocitnem e se v neprostup­
né tmě.

Tem nota nás ale nezahalí na dlouho. Enkrosové se ani ne­

stihnou pořádně rozčílit. Ale m ně i ten krátký okam žik
stačí na to, abych poznala, že mezi nim i zavládl strach.
Ve vzduchu se vznáší napětí. Rozsvítí se záložní světla.
M ístnost se potopí do tem ně červené barvy. Připom íná
mi krev. Lidskou krev samozřejmě. Zbarvuje úplně všech­
no. Bílé pláště mých věznitelů do růžová a jejich napjaté
obličeje do ďábelské rudé.
„C-co se děje?“ zašeptá Jenkins.
D oktor zavrtí hlavou. „Pravděpodobně jen cvičný po­
plach - “

52
 „A nikdo nám o něm neřekl?“
D oktor se zamračí. Vraští své housenkovité obočí. Vi­
dím na něm, že sám není o svých slovech přesvědčený.
N em á nejm enší tušení, co se děje.
Znovu zavrtí hlavou. J s e m si jist, že probíhá jen něja­
ká provozní zkouška nebo - “
Jeho slova zaniknou v pronikavém houkání.
Jenkins zalapá po dechu. „To je siréna!“
D oktor překvapeně vykulí oči. „To není m ožné.“
Rozeběhnou se pryč. Ve spěchu převrhnou stůl, ze kte­
rého se s rachotem sesype nejrůznější náčiní. Mě nechají
přivázanou k lehátku. Nervózní hlasy se pom alu vzdalu­
jí, splynou s m um rajem , který panuje na chodbě. Z ůsta­
la jsem sama. Uvězněná na lehátku. N eschopná se po­
hnout.
Fakt skvělý.
Jejich hlasy po chvilce zmizí v dálce. Siréna nepřestává
kvílet. Pevností se rozléhá autom atické hlášení. Byl vyhlá­
šen poplach. Opusťte prosím budovu nejbliiším východem.
C loum ám pouty. Bezúspěšně. Pohledem zabloudím
k prosklené m ístnosti, ze které mě ještě před chvilkou po­
zorovala skupina zvědavců. Teď je prázdná. Několik židlí
se povaluje na zemi, dveře zůstaly otevřené dokořán. Jsou
tak blízko a přece tak daleko.
Přes hučení sirény ke m ně nejasně doléhají další zvu­
ky. Nastražím uši. Zdá se mi, že slyším rychlé kroky. Za­
slechnu slabý úder, jako by někdo strčil do lítacích dveří
za m nou. Panty tém ěř neslyšně zavržou.
N ěkdo vstoupil do m ístnosti. Neodvažuju se nadech­
nout. Neodvažuju se doufat...
Ja cin d o ? “

53
 Will je tady. Hlas se mu třese. Uvědomím si, že mi vlast­
ně nevidí do obličeje. Ležím na lehátku a ani nedutám .
Nejspíš si myslí, že jsem mrtvá. M usím na sebe nějak upo­
zornit. Začnu se vrtět a přes lepicí pásku slabě zasténám.
O bklopí mě všichni tři. Will, Cassian i Tamra. M á se­
stra je převtělená, Cassian ne.
Jejich přítom nost mě naplňuje úlevou - cítím, že i Cas­
sian si oddechl. N ápor emocí je tak prudký, že mě na
chvilku zcela ochrom í.
J a c in d o !“ Will se ke m ně vrhne a pevně mě obejme.
Teplo prostupuje celým m ým tělem. M ám pocit, jako
kdyby od našeho posledního setkání uplynula celá věč­
nost. Po tom , co jsem prožila v tom hle pekle, se teď na
něj dívám úplně jinak. N em ůžu se ho nabažit. Toužím po
něm jako nikdy dřív.
Zatím co mi Cassian a Tam ra rozvazují pouta, Will mi
strhne lepicí pásku z pusy. Bezděčně zasyčím bolestí, ale
ve skutečnosti ji vůbec nevním ám. Jsem volná. O dteď už
nic nebude jako dřív. Nic a nikoho nebudu b rát jako sa­
mozřejmost.
Will vypadá znepokojeně. Palcem mi přejede po okora­
lých rtech a vášnivě mě políbí. Vezme m ou hlavu do svých
rukou. Cítím jeho touhu. Zkoumavě si mě prohlíží. Nic
mu neunikne. Ulpí pohledem na mých zkrvavených vla­
sech a na zaschlé ráně. „Co ti provedli? Jsi v pořádku?“
J e to jenom škrábnutí. Nic mi není,“ odpovím, i když
vím, že mi nerozum í. Mluvím drakijštinou.
J e v pohodě,“ přetlum očí m u Cassian m ou odpověď.
Jeho tem ná postava se nade m n o u v rudém světle hrozi­
vě tyčí. Upírá na mě pronikavé tmavě fialové oči. „Rychle.
Ať se zkusí postavit.“

54
 Cassianův tón vyvolá ve Willových očích jen nepatrný
záblesk podráždění. G entlem an každým coulem.
Will pracuje rychle. Konečně rozepne poslední přez­
ku, a než se naděju, sklouznu z lehátka přím o do jeho
náruče.
Vzápětí mě Tam ra obejme takovou silou, že mi div ne-
vyrazí dech. Když mě pustí, udělá krok zpátky a celou mě
přejede zkoumavým pohledem . „Tohle byl snad nejhorší
den mýho života.“
Ta slova mi na tváři vykouzlí letmý úsměv. Kdyby tak
věděla, co jsem si za dnešek prožila já.
Cassian si mě nedůvěřivě prohlíží. Nem á se k tom u,
že by mě taky objal. Dívá se na mě s neproniknutelným
výrazem, který jeho obličej halí jako masku. Vzpom enu si
na všechny události, které nás přivedly až sem. Společně
jsm e se vydali zachránit M iriam. Uzavřeli jsme drakijský
svazek. Dokonce se mezi nám i vytvořilo i citové pouto.
Přes to všechno nejsme... spolu.
Ne tak, jak by si to on představoval.
Při pohledu na něj prožívám všechno znovu. To, že
jsem dala přednost Willovi. Před ním. Před kmenem.
Cassian klouže pohledem mezi m nou a Willem. Cí­
tím jeho podráždění. Rozlézá se mi hluboko pod kůží
jako živá bytost. Černé oči se m u fialově lesknou. Svislé
zorničky se m u chvějí. Zam rká a všechna rozm rzelost je
ta tam . Ale já vím, že ho neopustila úplné. Pořád ji cítím.
V něm. I v sobě.
„Kde je M iriam?“ přejde k věci.
Vytrhnu se ze svých vzpomínek a kývnu hlavou. „Pojď­
te za m nou.“
Vyběhneme ze dveří. Vzápětí ale zastavím a obdivuju

55
Tam řino dílo. Její m lha se stále vznáší v m ístnosti. Kou­
řový opar ovíjí těla spících enkrosů. Na zemi jich leží je­
nom šest. Ti, kteří nestihli utéct.
Na můj zvídavý pohled Tam ra zareaguje pouhým po­
krčením ramen. Třpytivá křídla se jí přitom vlní za zády.
Pokračuju dál. Překročíme nehybná těla a za zvuku ne­
utichajícího poplachu a autom atického hlášení, které
všechny varuje, aby budovu opouštěli obezřetně, prchá­
me dlouhým i chodbam i.
Nastražím uši. V dálce zaslechnu dusot nohou. Zdá se,
že Tam řina uspávající m lha neprostoupila celou pevnost.
Prázdnými chodbam i duní ozvěna rychlých kroků. To
nejspíš poslední enkrosové opouštějí budovu.
Cestou nepotkáme ani živáčka. Pevně doufám, že všich­
ni drakiové zůstali ve svých celách. Ze je enkrosové během
svého m asového úprku nestihli někam přesunout. Ale
proč by to dělali? Se m nou se taky vůbec nezdržovali.
Úlevou si oddechnu, když doběhnem e do m ístnosti,
kde mě věznili. Jsou tady všichni. N ěkteří postávají, jiní
netrpělivě přecházejí ve svých celách. Poplach všechny
pořádně vyděsil. Obezřetně nás pozorují.
Cassian nás všechny předběhne a vrhne se k cele, ve
které je uvězněná M iriam . Sáhne n a plexisklo, p řilo ­
ží k něm u velkou ruku, jako by se chtěl své sestry d o ­
tknout.
Přiskočím k dlouhé řadě m o nitorů a začnu zkoum at
všechny obrazovky a nejrůznější další přístroje. Snažím
se přijít na to, jak cely odem knout.
Tam ra pom alu prochází m ístností a prohlíží si o sta t­
ní vězně. Zastaví před celou, ve které drží Liu. Doteď jsem
taky nem ěla m ožnost si ji pořádně prohlédnout. Je to

56
taková m alá holčička - nejm enší drakie, jakou jsem kdy
viděla - a Tam ru to evidentně zasáhlo. Ze tady drží dítě.
Ja cin d o , myslím, že jsem na to přišel.“ Ze zamyšlení
mě vytrhne Willův hlas. Ukazuje na řadu očíslovaných
spínačů. Stiskne číslo tři. Cela, před kterou stojí Cassian,
se otevře.
M iriam udělá krok ven a s pláčem padne Cassiano­
vi do náručí. Spokojeně se usměju, když vidím Cassiana,
jak svou sestru v pevném objetí zvedá ze země. Cítím,
jak m nou prostupuje neuvěřitelná lehkost, jak je Cassian
šťastný. N em ůžu nevním at jeho nefalšovanou radost
z toho, že našel M iriam živou.
J a c in d o .“
Podívám se na Tamru. Kouká se na mě a ukazuje prs­
tem na Liu. Výraz v jejích ledově šedých očích je plný od ­
hodlání. Chce ji taky osvobodit.
Neváhám ani chvilku. Souhlasně přikývnu a oběm a
rukam a stisknu všechny spínače najednou. Všechny cely
se otevřou.
Jejich obyvatelé na nic nečekají. Ze všech cel se vyno­
řují drakiové. Několik jich kolem nás beze slova prosviští,
v hlavě mají jen útěk. Jeden onyx, nejspíš Roc, kolem nás
proletí s m rknutím oka a kývnutím hlavy na znamení díků.
Lia se nem á k odchodu. Velkýma m odrým a očima ne­
jistě přejíždí po m ně a po Tamře.
Popojdu od m onitorů směrem k ní. „Neboj. M ůžeš jít
s nám a.“ O svých slovech vůbec nepřemýšlím. Vyslovím
je dřív, než mi dojde, co vlastně říkám. Ale na tom není
co řešit. Přece ji tady nenechám sam otnou.
Vtom se autom atické hlášení přepne na jiný dru h va­
rování.

57
 Prosím pozor. O kam žitě se odeberte k nejbližšímu schodišti.
Operace Lilith bude zahájena z a p ě t minut.
Operace Lilith? Enkrosové jsou nejspíš v bezpečí m im o
pevnost a spustili plán B. Ať už se bude dít cokoliv, určitě
to nebude nic dobrého.
J e načase o d tu d vypadnout,“ prohlásí Will.
Souhlasně přikývnu a všichni se vydáme ke dveřím.
M ířím e ke schodům . Enkrosové zřejmě měli dostateč­
ně dobré důvody k tom u, aby nejezdili výtahem. I kdyby
fungovaly, lézt do výtahu během poplachu asi není ú p l­
ně nejlepší nápad. Kdyby vypadl proud, zůstali bychom
uvězněni vevnitř.
„Počkejte!“
Zarazíme se a sledujeme Liu, jak se žene zpátky k ovlá­
dacím panelům . Dlouze se zadívá na otevřené cely a pak
se začne šťourat v řadě spínačů.
„Tak pojď už!“ zavolám na ni netrpělivě. Čas nekom ­
promisně běží.
Rázně přikývne, jako by se konečně rozmyslela, a zmáčk­
ne jeden spínač.
Zadní stěny cel zmizí a odkryjí před nám i hustě zelený
les, který si tady enkrosové vypěstovali.
R ozeběhnu se za ní. „Zbláznila ses?“
Chytne mě za zápěstí, takže n edosáhnu na spínač.
Nejradši bych ho znovu stiskla a zavřela cely - chránila
nás před světem tam venku... a před ním.
„Nemůžeme ho tam nechat,“ prohlásí s vážnou tváří.
Dívá se na mě těm a svýma velkýma očima, které mi to­
lik připom ínají Azurku. Jako by viděla až do m ého nitra
a věděla přesně, co mi říct.
„Všechny nás zabije,“ vykřiknu, ale nejsem o tom úpl­

58
ně přesvědčená. Až se dostane na svobodu, my ho určitě
zajím at nebudeme.
Lia nesouhlasně zavrtí hlavou. „To si nemyslím. Bude
se snažit o d tu d utéct. Stejně jako my.“
N akloním hlavu a pozorně si ji prohlížím . Na to, ko­
lik jí je, není vůbec hloupá.
„Je to blázen,“ p ošeptá M iriam zasvěceně Cíissia-
novi.
„O čem to mluví?“ dožaduje se Cassian odpovědi.
„Drží tam ještě jednoho drakiho....“ Nevím, jak po­
kračovat. Dívám se Lie přím o do očí. Její svislé zorničky
se chvějí odhodláním . Je ro zhodnutá tom u šedém u po­
moct... a já nejsem zásadně proti.
Zaslouží si svobodu. Stějne jako kdkoliv z nás. Stej­
ně jako já.
Zahledím se mezi stromy, plné zeleně a života. Je to
úplně jiný svět než zbytek tohohle sterilního a studené­
ho podzemí.
„Jacindo.“ Will mě zatahá za ruku. „M usíme jít.“
„Ať je po tvým,“ souhlasím nakonec, „ale m usím e od ­
tud zm izet dřív, než zjistí, že m ůže ven.“
Vyběhneme z m ístnosti. N ikdo se mě už dál nevyptá­
vá. Nejspíš jsou všichni rádi, že jsm e konečně na cestě
pryč odtud. Koutkem oka zahlédnu Cassiana. Běží vedle
Miriam, jednu ruku om otanou kolem její, jako by se bál,
že ji znovu ztratí.
Vtom se vzduchem rozlehne hrozivé zaburáčení. Ten
zvuk znám . O pravdu jsem ho naposled slyšela jenom
před pár hodinam i, přesvědčená, že tady m ožná um řu?
Šedý draki je volný.
„Tudy!“ zavelí Will. N em usím m u vysvětlovat, že ten

59
podivný zvuk vydává tvor, kterém u rozhodně nechceme
stan o u t tváří v tvář.
Vydáme se další chodbou. Nohy a boty pleskají o zem.
Vrhnu letmý pohled na Tam ru. Její stříbřitě bílé vlasy se
v rudé záři nouzových světel červeně lesknou. Tak jako se
leskly kdysi. Tak jako se lesknou mně.
Před nám i se otevře volné prostranství a za ním se tyčí
široké betonové schody.
„To je schodiště,“ vyjekne Tam ra nadšeně a usmívá se
od ucha k uchu. Takhle se směje poprvé od té doby, co
jsem ji přesvědčila, aby se s nám i vydala zachránit Mi­
riam.
Její radost je nakažlivá. Už tam skoro jsme. Zvládli
jsme to.
Poplach zničehonic zmlkne. Odm lčí se i autom atické
hlášení. Obklopuje nás strašidelné ticho - je slyšet jen náš
přerývaný dech. Blížíme se k prvním u schodu. K začátku
naší cesty za svobodou.
Náhlé ticho, které se všude rozhostilo, nás tak ochro­
mí, že všichni udiveně zastavíme. Celí vyjevení se nejistě
začneme rozhlížet kolem.
To jsme neměli dělat. Najednou se před námi objeví
m ohutné ocelové dveře a s tem ným zaduněním se nám
zavřou přím o před nosem. Schody jsou pryč.
Nem áme kam utéct.

60
 6

V
šichni jsme oněměli hrůzou. N ikdo nic neříká. Ně­
kolik dlouhých vteřin, které mi připadají jako celá
věčnost, mezi nám i panuje úplné ticho. Nevěřícně vrhá­
me pohledy na m ísto, kde ještě před chvílí byly schody.
Schody, které nás o d tu d měly vyvést na svobodu. „Je tady
výtah?“ vyhrkne Tam ra a prudce se otočí. Zoufale přejíždí
pohledem po m ístnosti, jako by čekala, že se vynoří pří­
mo před námi.
Má pravdu. D ostanem e se od tu d jinudy. Ať už to je
nebezpečné nebo ne, nic jiného než n astoupit do výtahu
nám stejně nezbývá.
Pospícháme širokými chodbam i. Naše těla vrhají na
červeně zbarvené zdi tmavé pohybující se stíny. Drakijské
a lidské - z té kom binace mi přeběhne m ráz po zádech.
Obzvlášť tady. V místě, kde mezi drakii a lidm i vládne
nepřátelství.
Zaplaví mě pocit viny. Moc dobře vím, co jsem já zač
a co Will není. A rozhodla jsem se, že mi to nevadí. Vě­
řím nám.
Zavrtím hlavou, abych zaplašila podobné znepokojivé

61
myšlenky, a soustředím se na cestu před sebou, na pravi­
delné údery svých kroků. Nevšímám si naléhavého hlasu,
který mi zní v hlavě. Hlasu, který mi našeptává, ze těch
pět m in u t už skoro uběhlo.
Zastavíme před výtahem. Dveře jsou neprodyšně uza­
vřené, mezi panely není ani mezírka. Will zmáčkne tlačít­
ko, dvakrát do něj silně zabuší. Nic. Žádné světlo. Žádný
náznak, že výtah vůbec funguje.
„Celé to tady uzavřeli,11 pronese Cassian vážným tó­
nem.
„Co tím myslíš? Co tím chceš říct?11Tamra se na kaž­
dého z nás vyděšeně podívá. „Že se nedostanem e ven?
Už... nikdy?1'
„Nejspíš to je standardní proces. Všechno zablokovat,
když se něco děje. Třeba když se dovnitř dostane někdo
nepovolaný jako teď my,“ vysvětluje Will. Sice Tamře ne­
rozum í, ale pochopil, o čem se bavíme.
„Takže jsm e tady uvízli?“ zeptám se a nevěřícně krou­
tím hlavou. „Na jak dlouho?“
„Nechtějí riskovat, že jim někdo z nás uteče,“ ozná­
mí nám Lia.
Znechuceně zavrčím. Neměli jsme se vracet kvůli tom u
šedém u drakim u. Touhle dobou bychom už byli na cestě
d om ů stejně jako všichni ti ostatní drakiové. Kdybychom
se pro něj bývali nevraceli, m ohli jsme teď být volní. Tak­
hle jsm e uvízli tady dole. S nim.
Na krku mi vyskočí husí kůže. O třesu se. Rozhlížím se
kolem, jako by každou chvílí měl odněkud vyletět. Připra­
vený pokračovat tam, kde jsme skončili. To se mi ale jenom
zdá. Za námi není nic než chodba ponořená v m atném čer­
veném světle. Otočím se zpátky a pohlédnu na Liu.

62
 Om luvně pokrčí rameny. Cte mi myšlenky úplně do­
konale. No jasně. Teď si říká, že nem ěla ten knoflík m ač­
kat a pouštět ho ven.
Otevřu pusu. Jsem rozhodnutá ostatní varovat. Musí
vědět, že je tady s námi dvoumetrový draki, který je schop­
ný kohokoliv z nás zabít jedinou ranou. Že se o něj stačí
o třít a je po nás.
Než ale stihnu cokoliv říct, m usím e čelit jiném u ne­
bezpečí.
Tenké trubky vedené těsně pod stropem ožijí. S ti­
chým syčením, jako by se spustil zahradní postřikovač,
z nich začnou unikat závoje mlhy.
Will na ně ukáže a drsným hlasem prohlásí: „Pouští
sem nějakej plyn!“
„A jakej?“ zavrčím, i když vím, že mi nerozum í. M lha
kolem nás rychle houstne. Usilovné přemýšlím. Jsem pře­
svědčená, že nás enkrosové nechtějí zabít - m nohem cen­
nější jsm e pro ně živí.
Cassian zavrtí hlavou a m žourá do syčících trysek.
„Netuším... m ožná to je něco, po čem upadnem e do bez­
vědomí.“
Přikývnu. To by dávalo větší smysl než nás om ám it
nějakým plynem a všechny vězněné drakie zabít. Přišli by
tak o celou svoji sbírku dřív, než stihli dokončit všechny
ty svoje pokusy.
Tam ra doráží na potem nělé tlačítko výtahu, jako by
doufala, že ho tak probere k životu. „Ať už se tady děje
cokoliv, jsme v háji, jestli se o d tu d rychle nedostanem e!“
Lia si překříží ruce na prsou a unaveně se opře o zeď,
jako by její nohy nem ohly unést tíhu, která na ni pad­
la. ,Je mi to líto. My o d tu d neutečeme, že ne?“ zašeptá

63
a zoufale potřese hlavou. Tmavé vlasy s m odrým i pra­
mínky se jí přitom rozvlní kolem obličeje.
Při pohledu na tu m alou, bezm ocnou holčičku se ve
m ně něco pohne.
Vůbec by tady neměla být. A my taky ne.
D oléhá na mě nepříjem ně svíravý pocit. Přitisknu si
čtyři prsty do středu hrudníku, ale nepom áhá to. Bolest
mě neopouští. Z hluboka se nadechnu. U prostřed náde­
chu se ale zarazím a ovládnu se. Vrhnu zlostný pohled na
mlhavé výpary, které krouží vysoko nad námi. N ebude
to dlouho trvat a klesnou dolů, zam oří nám těla - a po­
slouží svému účelu. Veškerý strach mě v tu chvíli opustí.
Ruka mi klesne. Pohlédnu na svou sestru, na Cassiana
i na Willa. Teď a tady m ožná všechno skončí. A jestli to tak
m á dopadnout, vím, čí p a že chci, aby m ě v posledních chvílích,
které strávím na tomhle světě, objímaly.
Will se ke m ně v tu chvíli otočí, jako by mi četl myš­
lenky. Podívá se mi zpřím a do očí a pak se znovu zahle­
dí směrem k potrubí, ze kterého se s prskáním line dým.
Při představě, co s Willem provedou, až ho tady s námi
najdou, mi přeběhne m ráz po zádech. Jestli o něm zjistí
pravdu, že je napůl člověk a napůl draki, že je jiný...
Při té myšlence mě zabolí u srdce. Rychle se nadechnu.
Svazek jsem sice uzavřela s Cassianem, ale chci Willa.
Přikročím k něm u blíž. Pořád usilovně zkoum á tru b ­
ky. Snaží se přijít na způsob, jak nás zachránit. Snaží se vy­
myslet, jak zastavit unikající plyn a zabránit neštěstí. Ale
trápí se zbytečně. Čas nekom prom isně běží a já nehodlám
strávit poslední chvíle svého života zbytečnostmi.
Pohladím ho po tváři, chytnu ho za bradu a p řitáh ­
nu si ho k sobě. Nem ůžem e si nic říct. N em ůžu se pře­

64
vtělit do lidské podoby. Takhle, jako drakie, jsem m no­
hem silnější. Ale chci, aby se na mě díval, aby mě cítil ve
svém srdci.
Oči se m u horečnatě lesknou. Zračí se v nich strach
i odhodlání. O d h o d lán í nás zachránit. Z achránit mě.
Vím, že se o mě bojí víc než o sebe. To je celý on. Celý
Will. Hodný, starostlivý, obětavý. Zaplaví mě výčitky svě­
dom í z toho, že jsem ho do toho všeho, do svého života,
zatáhla.
Povzbudivě se na něj usm ěju a prstem m u přejedu po
rtech. V jeho oříškových očích se m ihne záblesk porozu­
mění. Skloní ke m ně hlavu a políbí mě.
Jestli m ám takhle u m řít, tak to není vůbec špatný
konec. Chytím ho kolem krku. H ladím ho po studené
kůži. Ve srovnání s m ou studí jako led. Vůbec si nevší­
m ám toho, že nejsme sami. Zapom enu na všechno okolo.
Soustředím se jenom na Willa. N a nás. Tohle si za žád­
nou cenu nenechám vzít.
Cítím na sobě jeho ledová ústa. Suchými, chladnými
rty přejíždí po mých. Nevyvede mě to z míry nevnímám
rozdíly mezi námi, můj původ, jeho původ, nezabývám
se tím, co nem ůžem e nikdy m ít - to všechno je mi teď
jedno.
Zm ocňuje se mě zoufalství, vztek... na prsou mě začne
podivně píchat. Snažím se vním at jen Willa, vychutnávat
si ten pocit. Dřív jsem s tím nikdy nem ěla problém. Sou­
středím se vší silou, ale z podivného píchání se pom a­
lu stává ostřejší, bodavější bolest. O d táh n u se od Willa
a prsty mi zabloudí zpátky k hrudníku.
„Co se děje?“ zeptá se Will starostlivě.
Odm ítavě zavrtím hlavou. Všechno se se m nou točí.

65
Zala paní po dechu. B olí to. Zároveň zaslechnu hlasité b u ­
šení, Zam rkám . Před očim a mi vyvstává rudě zbarvená
m ístnost a v ní převtělený Cassian.
Buší pěstm i do zdi tak silně, že se m u na kloubech
leskne nafialovělá krev. T rhnu sebou a celá se naježím.
Beton se pod jeho údery zkroutí, popraská a několik vel­
kých kusů se m u sesune k nohám . Vždycky jsem věděla,
že Cassian m á pořádnou sílu. Onyxové jsou silní. Táta
byl raky.
Ale vidět Cassiana v tom hle rozpoložení, cítit tohle...
Zatínám pěsti. Tělem mi otřásá jeho bezmoc. Cítím
jeho vztek, zaplavuje mě jako jed. Zaleknu se, že jsm e ho
tak rozlítili my, já a Will... jak jsme se líbali. Už jsem si
mezi nimi vybrala, ale to neznam ená, že chci Cassianovi
ubližovat. Obzvlášť teď, když nevíme, jestli se o d tu d vů­
bec dostanem e. Teď m u nechci působit bolest.
Ponořím se do sebe, hledám ho v sobě... hledám d ů ­
vody jeho šíleného chování. Ze by m u jenom ruply ner­
vy? M inám vykřikne jeho jméno a strachy si žm oulá ruce.
Z obličeje jí vyzařuje strach, jsem si jistá, že svého bratra
ještě neviděla tak rozzuřeného. Cassian byl vždycky vy­
rovnaný, klidný a silný.
Uvědomím si, že se upnul k jediné myšlence, k myš­
lence na útěk, na svobodu.
Pozoruju ho, jak útočí na zeď. Svaly se m u chvějí ná­
m ahou. Kůže m u pableskuje, tem ně se třpytí, je černá
jako uhel.
Tříská do zdi a zběsile zarývá drápy do betonu. Vů­
bec mu nevadí, že jeho chování nedává žádný smysl. Jeho
beznaděj prostupuje celým mým tělem, udělám krok do­
předu... jako bych se chtěla toho bláznovství taky účastnit.
 Ale včas se zastavím a zavrtím hlavou. Občas v tom
m ám pěkný zmatek. V tom, co cítím já a co Cassian.
„Co blbneš?" zakřičím na něj. „Tou zdí se neprobou-
ráš. Vždyť jsm e v podzem í!“
Chci k něm u přikročit blíž, ale Will mě čapne za ruku
a odm ítá mě pustit. Nejspíš m á strach, že mě Cassian jed­
ním ze svých divokých m áchnutí trefí.
M ávnu rukou. „Co si myslíš, že uděláš? Vyhrabeš tu ­
nel?“
Nevraživě se na mě podívá a dál buší do zdi. O dletu­
je od něj hlína a kamení. O strý kam ínek mě zasáhne do
tváře. Přitisknu si k ráně dlaň. Za betonem začíná pro­
svítat udusaná půda, tem né hnědá hlína, ze které je pro­
nikavě cítit jíl.
„Jo, přesně to m ám v plánu,“ odsekne a nepřestává
hrabat.
Dojde mi, že to myslí úplně vážné.
Vlhká m lha se k nám neustále přibližuje.
O statní začínají kašlat. Zam ávám si rukou před n o ­
sem, jako bych tak m ohla o d eh n at všechny neznám é
účinky výparů, které nás obklopují.
„Myslíš, že by to fakt šlo?“ zeptá se Tamra. Ruce tiskne
k sobě, jako by si ten tunel snad m ohla vymodlit.
„Jestli nás o d tu d někdo m á dostat, tak je to Cassian,“
prohlásí Miriam. Strach vystřídalo neoblom né přesvěd­
čení, že její starší b ratr dokáže vyřešit všechno na světě.
O brátím oči v sloup a m usím se držet, abych jí neodsek-
la s tím, že ani Cassian nám nezvládne vyhrabat cestu ke
svobodě. Jsme moc hluboko pod zemí.
,Já to zvládnu,“ ozve se Will hlubokým hlasem. Na­
pjatě nás všechny pozoruje. Pochopil, co řešíme, i když

67
 nám pořádně nerozum í. Pak znovu odhodlaně zopaku­
je: „Já to zvládnu.“
Cassiana Willova rozhodnost překvapí. Na chvilku se
uklidní. Z odřených kloubů m u na vydlážděnou podla­
hu kape krev.
„Wille,“ zam um lám . Snažím se vyslovit jeho jm éno,
ale vydám ze sebe spíš tem né zavrčení. Přesto se na mě
otočí. Stačí jeden pohled do jeho oříškových očí a všech­
no pochopím . Vím, co se chystá udělat. Vzpom enu si, jak
se pral s Corbinem. Jak zvířil lesní hlínu a vytvořil z ní
vysoký val.
„O dstupte,“ zavelí Will.
Cassian překvapivě poslechne.
Všichni ho soustředěně pozorujeme. Dýcháme mělce
a přerývaně. Snažíme se nenalokat se vzduchu, který je
s postupujícím časem stále zkaženější.
Will se postaví čelem k poničené zdi. M iriam dostane
záchvat suchého kašle. Zakrývá si pusu oběm a rukam a.
Do toho se rozkašle i Lia. Jejich sípání celou situaci ještě
zhoršuje. Napětí by se dalo krájet. S bolestným pohledem
sleduju Cassiana, jak svírá M iriam v náručí. Co když jsme
se spletli? Co když nás ten plyn přece jen má zabít?
Will se soustředí na zeď. Obě ruce m á natažené před
sebou. Zírám na jeho široké, ploché dlaně a tiše si přeju,
aby se něco stalo, aby se v nich probudila stejná síla, je­
jíž účinky jsem na vlastní oči viděla, když se pral s Corbi­
nem. Ruce se m u roztřesou, ale nic se neděje. Vydlabaná
zeď se nepohne ani o píď.
Cassian otráveně zabručí.
Zavrtím hlavou. Nevím, co jsem vlastně čekala. Ze se
stane zázrak? Ze Will dokáže něco neuvěřitelného? Něco,

68
čeho nejsou schopní ani zemští drakiové z kmene? To je
absurdní. Teď nejsme v žádném mém snu, kde m u narůs­
tají křídla a krouží se m nou po obloze.
Vtom se ozve burácivé zadunění. Do chodby se vevalí
hustý m rak kouře a na okam žik mě oslepí. Chvíli nechá­
pu, co se děje. Vypustilo potrubí nad námi náhlý příval
dýmu? Už žádná pom alá a zdlouhavá sm rt?
Vzápětí si uvědomím, že mě neobklopuje jenom kouř.
Zahlédnu i kusy betonu a hlíny. Celé tělo mi pokrývají
kousky rozlámané omítky. Štípou mě i v očích.
V zhlédnu ke zdi a překvapením vyjeknu. Zeď zm i­
zela... a m ísto ní před námi zeje několikam etrová černá
díra.
Will to dokázal. Pohnul zemí, aby nám vytvořil ces­
tu ven. Jasně že jestli tudy máme opravdu utéct, bude to
m uset ještě několikrát zopakovat.
„Jak jsi věděl...?“ vyhrknu udiveně, ale větu nedokon­
čím. Je zbytečné se ptát. Vždyť mi nerozum í.
Will se střetne s mým zm ateným pohledem . Z očí mi
nejspíš vyčte nevyslovenou otázku, protože s pokrčením
ram en vysvětluje: „Netuším. Prostě jsem věděl, že to do ­
kážu. Zaplavil mě takovej pocit... takový nutkání.“
„Dobrá práce,“ pochválí ho Tam ra a vstoupí do roze­
klané díry, kterou Will před chvilkou vytvořil. „Zvládneš
to znova?“ ptá se a mávne rukou dopředu.
Následujeme jejího příkladu a postupně všichni za-
lézáme do výklenku ve zdi... až na mě. Zarazím se. Na
krku mi znovu vyskočí husí kůže. Chloupky se mi naježí
a nepříjem ně svrbí. O točím se a upřeně hledím do tm a­
vé chodby.
Za m nou všichni povzbuzují Willa. Chtějí, aby to udě­

69
lal znova a prorazil nám o d tu d tunel ven. Nebo spíš sko­
ro všichni. Cassian mlčí.
Will jim vyhoví a vzduchem se rozlehne další hromové
zaburácení. V nohou cítím, jak se celá země třese. Do zad
mě prudce udeří sprška hlíny a prachu. 'Háková vlna mě
zasáhne takovou silou, že lehce zavrávorám.
Pořád ale nespouštím oči z chodby, kterou jsm e sem
přiběhli. Z ahlédnu Cassiana, jak stojí uprostřed nebez­
pečných výparů s pohledem upřeným někam doprava.
Něco upoutalo jeho pozornost. Zakašle a rukou si při­
kryje pusu. Měl by o d tam tu d vypadnout, ale něco ho tam
drží.
„Cassiane? Co se děje?“
Zavrtí hlavou. „Nevím přesně. Něco
Nestihne dokončit větu. Než si stačím uvědomit, co se
vlastně stalo, je pryč. Před očim a se mi m ihnul šedivý flek
a o d táhnul ho do hlubin pevnosti.
Ten, kterého jsme pustili.
„Cassiane!“ křičím z plných plic. Vrhnu se za ním. Moc
dobře vím, co na mé v tem ných zákoutích číhá... a vím,
že ten to k rát se mezi nás žádní enkrosové nevrhnou, aby
nás od sebe odtrhli.

70
 7

yrazím z našeho úkrytu zpátky do zamořené chodby.

„Jacindo!“ zakřičí na mě Will. Přiskočí ke mně,
chytne mé za ru k u a pevně mě drží. N em ůžu se h n o u t
z m ísta. Probodává mě vážným pohledem plným zou­
falství. Chce, abych toho nechala a zůstala tady. Zůstala
s ním. Po ničem jiném jsem nikdy netoužila. Ale nem ů ­
žu to udělat. Ne teď.
„M usím e Cassianovi pom oct,“ vysvětíuju m u burá-
civou drakijštinou. Stiskne mě ještě pevněji a táhne mě
směrem k tunelu.
Zavrčím a zavrtím hlavou. Vzpom enu si, že mi nero­
zumí. N em ůžu tady Cassiana nechat. Nem ůžu ho opus­
tit. Koutkem oka pohlédnu na ostatní. Celým tělem mi
projíždí ostrá bolest. Cassianova bolest. Její prudkost mě
skoro porazí.
Syknu a zhluboka se nadechnu. M usím to překonat.
O pakuju si, že neubližují mně. Není to moje bolest. Ale
jeho. A já s ní m usím skoncovat.
Vytrhnu se Willovi a pádím chodbou. Doběhnu až na
konec. Zběsile se rozhlížím vlevo i vpravo - tam konečně

71
zahlédnu Cassiana. A toho šedého. Jejich těla se na konci
chodby zmítají ve škubající se změti. Vidím je jen rozm a­
zaně. Kutálejí se stále rychleji. Nasaju pach krve. N em u­
sím vidět Cassianovy rány, abych věděla, že cítím jeho krev.
Vyrazím sm ěrem k nim. N apůl běžím, napůl letím.
Před očim a se mi m íhá šedá a černá. Vypadají jako jed­
nolitá zmítající se hm ota. M ám problém rozlišit, kdo je
kdo. O dněkud najednou vytryskne krev. Uskočím stra­
nou a vykřiknu.
7’o hle m usí skončit. M usím něco udělat. Jinak to Cas­
sian nepřežije.
Zam ěřím se na co největší šedou plochu a z plic vy­
pustím nahrom aděný žár.
Plameny zasáhnou svůj cíl. Šedý draki bolestí strašlivě
zařve a pustí Cassiana. V puse mi plápolá oheň. Jsem při­
pravená za tím šedým kdykoliv vyslat další žhavou vlnu.
Ostré šupiny se m u chvějí a vydávají zvláštní piskla­
vý zvuk. Ty, které m u trčí z ram enou, se ohnou a srovna­
jí s tělem. O patrně se dotýká popáleného m ísta a tem ně
vrčí. Kůže se m u mezi prsty prohýbá a prokluzuje jako
tekutý vosk.
Z pohledu na něj - na to, čeho jsem schopná, na to,
jak m oc dokážu ublížit vlastním u d ru h u - se mi dělá
špatně.
„Jacindo!“ Will mě udýchaně doběhne a prudce se
rozkašle. M lha je pořád hustší. Jedním okem pohlédne
na šedého drakiho a tiše zanadává.
Šedý draki si m ezitím přestane ohm atávat zraněné ra­
m eno a zaujme bojový postoj.
„Vypadá do st naštvaně. Tos m u udělala ty?“ zasípe
Will a znovu se rozkašle.

72
 Přikývnu. ,Jo, já.“ Z hluboka se nadechnu. Chystám
se z pusy znovu vypustit žhavý dech, ale průdušnice jako
by se mi najednou strašně zúžila. H ruď m ám celou se­
vřenou. N adechnu se, ale zalapám po dechu a přepadne
mě záchvat dusivého kašle. Plíce m ám plné jedovatých
výparů.
Willovi okam žitě dojde, co se děje. Jsem bezbranná.
Nem ám oheň. Potřebuju čistý čerstvý vzduch. Chytne mě
za ruku. „Padáme odtud, teď hned!“
Vím, že m á pravdu. M usím e zmizet, než nás ty výpa­
ry úplně om ám í a ztratím e vědomí... nebo dopadnem e
ještě hůř.
Ale bez Cassiana mě o d tu d nikdo nedostane.
Pohlédnu na něj a střetnem e se pohledem . Bez pře­
mýšlení udělám krok směrem k něm u. Nemyslím na to,
že se nejdřív m usím nějak zbavit toho šedého drakiho,
abych se k něm u dostala.
Zavrtí odm ítavě hlavou. Oči m u divoce planou. „Běžte
pryč, zmizte o d tu d !“
To nem ůže myslet vážně. Nem ůže po nás chtít, aby­
chom ho tady nechali.
„Cassiane, to ne!“ přisunu se ještě o kousek blíž a p ru d ­
ce zamávám křídly. Budu se klidně prát, i když nem ů­
žu d štít oheň. Will mě chytne za ram eno a strhne mě
zpátky.
Šedý draki se široce rozkročí. Zorničky jeho ocelově
šedých očí se chvějí. Pohledem znovu zabloudím ke Cas­
sianovi. Je moc daleko.
„Tak už běžte,“ zavolá na nás znovu Cassian. Svíjí
se p o d n o h am a šedého drakiho. Hlas se m u prom ění
v chrchlavý kašel. Pohlédne na Willa. „D ostaň ji o d tu d !“

73
 Will nějakým způsobem vytuší, co m u chce Cassian
říct. Nebo m ožná na tom není co řešit. Ale podle mě je.
O m otá mi ruku kolem pasu a táhne mě pryč.
„Cassiane,“ zaječím.
Will volnou rukou vykreslí ve vzduchu široký oblouk
a propne dlaň v gestu, které už tak dobře znám.
Země přede m nou se zvedne ve víru prachu a hlíny.
„U hněte,“ křikne Will dozadu sm ěrem k ostatním .
Pevně mě stiskne, odrazí se od země a skočí i se m nou
dovnitř do tunelu. Rozplácnem e se na zemi jak širocí,
tak dlouzí.
Než se stihnu rozkoukat, Will už je znovu na nohou
a vleče mě pryč od hliněného valu, který se n a nás žene
jako bouřlivá přílivová vlna. Tím se nenechám odradit.
O třásám se v záchvatech dusivého kašle. Přesto se Willo­
vi vytrhnu a vyskočím na nohy.
Vrhnu se přím o do středu poletující hlíny. „Cassiane!“
Nekřičím sama. Miriam se ke m ně přidá. Volá bratrovo
jm éno. Teď, v tuhle vypjatou chvíli, mezi nám i veškerá
nevraživost mizí. Obě ho chceme zachránit.
„Jacindo, vrat se!“ Will mě znovu popadne. „Už nem á­
me čas! M usím e jít!“
Prudce se otočím a vyškubnu se z jeho sevření. „Uvě­
dom uješ si, co jsi provedl?“
Neví, co říkám. Ale nemusí mi rozumět, aby pochopil.
Přísně se na mě podívá. „Už se tady dole nem ůžem e
dál zdržovat. Brzo nám dojde kyslík.“ Dál si nás nevší­
má. Bez dalšího slova se otočí a projde kolem nás h lo u ­
běji do tunelu.
Miriam vzlyká u mých nohou. Buší do hliněného valu,
do místa, kde ješté před chvilkou byl vstup do chodby. Vez­

74
mu ji za ruku a vytáhnu na nohy. Výjimečně se ani nebrání.
Je drobnější, hubenější, než když jsem ji viděla naposled. To
s ní udělalo vězení. Srdce se mi svírá při pomyšlení na chví­
le, které si Miriam jako vězeň musela vytrpět. A teď tohle.
Ztratila Cassiana. Tohle vůbec nebylo v plánu. Ani v nej­
horších snech mě nenapadlo, že by to mohlo dojít takhle
daleko. Hladím ji po ruce. Všichni se vydáme za Willem.
J e mi to líto,“ zašeptá Lia. Proklouzla úzkou chodbou
a kráčí teď vedle mě. „Neměla jsem ho pouštět ven. Já jen
nedokázala snést tu představu
M ávnu rukou, abych ji umlčela. O na za to nemůže.
M ohla jsem jí v tom zabránit. Nechala jsem se ovládnout
soucitem. Takovou chybu už znovu neudělám.
Jacin d o ?“ Tamra se na mě pátravě zadívá a pak pohle­
dem sklouzne zpátky do ústí tunelu. „Cassian?“
„Nemůžeme ho zachránit,“ vyštěknu a trh n u sebou,
protože M iriam při těch slovech znovu propukne v pláč.
O hlédnu se. Hlína pořád ještě krouží ve vzduchu. Mi­
riam zvířený prach nevěřícně pozoruje. Neví, co si m á
myslet. Nem ůže uvěřit tom u. co já už nějakou chvíli s jis­
totou vím. Ze Cassian se k nám nevrátí.
Právě se jí chystám říct, že se s tím bude m uset sm ířit,
když m nou projede ostrá, palčivá bolest, která mi proni­
ká až do m orku kostí. Pustím Miriam, s výkřikem se sve­
zu na drsnou kam enitou zem a lapám po dechu.
Tam ra ke m ně přiskočí. Jacin d o ? Co se děje?
Cassian. Cassian se děje.
M iriam mě pozoruje doširoka otevřenýma očima. Její
strach je stejně hm atatelný jako kousky hlíny, které ko­
lem nás víří. Pevně stisknu rty. H ruď mi naplní palčivá,
ohnivá bolest. Je skoro silnější než bolest v m ém srdci.

75
 Ja cin d o , jsi v pořádku?“ Tam ra si mě starostlivě pro­
hlíží.
Přikývnu a zadržím výkřik, který se mi dere do krku.
N ehodlám jí prozrazovat, co doopravdy cítím - že Cassia-
novi ubližují, že ho kdesi v útrobách téhle pevnosti mučí
ten ďábelský šedý draki, že to prožívám s ním.
Tam ra sice Cassiana zrovna nemiluje, ale ne vždycky
to tak bylo. Byly časy, kdy jí na něm záleželo, kdy po něm
toužila, kdy s ním chtěla být, ale nikdy toho nedosáh­
la. Určitě by si nepřála, aby m u někdo ubližoval, aby...
umřel. A nebudu riskovat, že řeknu M iriam pravdu a ona
s nám i odm ítne utéct. Cassian by si přál, abych jeho se­
stru dovedla do bezpečí. Nesm ím dopustit, aby všechno
naše úsilí přišlo vniveč.
P řinutím se pokračovat v chůzi. Snažím se předstírat,
že necítím žádnou bolest, že neopouštím kousek svého
já. „Nic mi není. Jdem dál.“
Will se před nám i činí. Využívá svých nově nalezených
schopností k prodloužení tunelu. Vede nás za svobodou.
Kráčíme několik kroků za ním a chráním e si hlavy před
sprškam i hlíny a prachu, které od něj odletují.
Koukám na jeho záda. Snažím se m u nic nevyčítat.
Snažím se na něj nebýt naštvaná. Peru se se svými poci­
ty. Po několika m inutách vycítím, že začíná být unavený.
Ale nezastavuje. Nevzdává se. Will se nikdy nevzdává. To
jsem poznala na vlastní kůži. Pokračuje dál. S hněvivým
hvízdáním kolem nás proletují kousky hlíny a kam ení.
N apadne mě, že bych se ho m ohla zeptat, kam vlastně
jdem e - to vylezeme někde přím o uprostřed města? To
by asi bylo hodně divné.
Při té představě se málem rozesměju. Ale jenom m á­

76
lem. M ožné to je. Pořád ještě m ůžem e špatně skončit.
Pořád ještě m ůžem e umřít. I kdyby Will nevěděl, kam nás
vede, teď už je to stejně jedno. Zpátky se vrátit nem ů­
žeme. V pevnosti na nás číhá jenom sm rt. A tak radši
mlčím a věřím mu. Věřím m u, že nás dostane z téhle noč­
ní můry.
 8

evím, jak dlouho putujem e podzem ím . Cas jako by

N se zastavil. Mám pocit, jako bychom uvízli v samém
středu Země. Will zpomalí. Moje oči si už dávno přivykly
na tm u. Teď na Willa m žourám skrz m raky prachu. Uka­
zuje mi, abych zastavila.
„Počkejte tady. Hned se vrátím .“
Z ůstanu stát na místě. M ávnu rukou, abych naznači­
la i ostatním , že dál se nejde. Will se přikrčí a rozeběhne
se pryč. Po chvilce se mi ve zvířeném prachu ztratí z do ­
hledu.
Osaměly jsm e v tmavém tunelu. Já, M iriam a Tamra.
Slyším, jak v suchém vzduchu, který se kolem nás tete­
lí, chroptivě dýchají. Cítím na sobě jejich vlhký dech. Ve
vzduchu se vznáší částečky hlíny drobné jako vílí prach.
Nadskočím, když konečně zaslechnu Willův hlas.
„Pojďte za m nou. Je to dobrý, nikde nikdo.“
Nedočkavě se znovu vydáváme na cestu. Procházíme
tunelem , který pro nás Will vyboural. Kráčím v čele. Pod
noham a cítím hrbolatou zem. Jako první zahlédnu, že se
před nám i rýsuje světlo. Slunce nás vítá svými paprsky.

78
Mrkám a m houřím oči. Zacláním si je dlaní. Mezi kusy
hlíny a kam ení rozeznávám v dálce rozeklaný otvor. Ko­
lem něj čouhají do všech stran trsy trávy a kořenů.
Will někam zmizel. Nikde ho nevidím. Začne mě z toho
svírat na prsou a srdce se mi strachy prudce rozbuší. Ko­
nečně zahlédnu jeho obličej. Vynoří se v průrvě před
námi. Je tak vysoký, že se do m alého otvoru sotva vejde.
,Je to dobrý, venku je klid. K dodávce to m ám e pár kro­
ků.“ H odí po nás něco na sebe. „Převtělte se do lidské po­
doby a tohle si oblečte.“
Bez váhání ho poslechneme. M iriam, Tam ra i já se po­
slušně oblékáme. Jedny kalhoty a m ikinu podám taky
Lie. Poprvé si ji m ůžu prohlédnout v její lidské podobě.
Velké kulaté oči, pihaté tváře a malý nosík, trošinku zved­
nutý nahoru. Vypadá sotva na dvanáct. Ve tváři se jí ještě
pořád zračí lítost. Mrzí mě, že nem ůžu ulevit jejím u svě
domí. Je moc m alá na to. aby m usela nést takovou zod­
povědnost. Aby m usela žít s tím , že to ona v útrobách
enkroské pevnosti rozhodla o životě a sm rti.
„Tak jdem e,“ zavelím a vedu naši m alou sk u p in k u
ven z tunelu. Vylézám na čerstvý vzduch a m žourám při­
tom jako krtek, který vylezl ve dne z nory. Slunce zapadá
a vzduch protínají jeho rudozlaté paprsky. V pohasínající
sluneční záři poletují sm ítka prachu. Padnu k zemi a ru ­
kam a se zabořím do hlíny. Přerývaně se nadechnu a plný­
mi doušky hltám osvěžující čerstvý vzduch. Cassian. Při
vzpomínce na něj, na to, že jsm e ho opustili, mě zaplaví
vlna bolesti.
Hledám ho ve svém nitru. Doufám , že ho najdu. Ze
vycítí, jak se s ním snažím spojit. Tvá sestra je v bezpečí, Cas-
siane. Je v pořádku, A já taky.

79
 Snažím se ho přim ět, aby mi porozum ěl. Snažím se
ho uklidnit, dát m u důvod se nevzdávat, důvod bojovat...
a vrátit se k nám.
Po chvilce pouto mezi nám i ožije. Zvolna se probudí
k životu. Cítím, že se m u ulevilo. Jeho úleva mě hladí po
tváři jako teplý vítr.
„Jacindo.“ Zvednu hlavu. Will stojí před zadní částí
dodávky, jednou rukou přidržuje otevřené dveře a d ru ­
hou na nás mává, abychom si pospíšily. Jeho napjatý vý­
raz mi p řipom íná, že ještě zdaleka nem ám e vyhráno.
Vstanu ze země. Nechce se mi pryč, i když vím, že m usí­
me odjet. O pustit tohle m ísto znam ená navždy opustit
i Cassiana. Teď ho sice cítím , ale od m ámy vím, že čím
dál od sebe budeme, tím slabší bude i naše pouto. Při té
myšlence se mi h rudník svírá úzkostí. Spojení mezi nám i
je teď to jediné, co mi z Cassiana zbylo.
Will mě upřeně pozoruje. Vím, že tuší, co se mi honí
hlavou. Cítím se provinile. A taky mě to docela štve. To,
že nem ůžu naplno dát najevo, jak mě ztráta Cassiana za­
sáhla, aniž bych se bála, co to udělá s Willem.
Tam ra pom áhá M iriam nastoupit. Připadá mi, že m ís­
to mladé holky se dovnitř škrábe vetchá stařenka.
Lia se nejistě koukne na Willa a pak na mě. Neuniklo
jí, jaké mezi nám i panuje napětí. Po chvilce sklouzne po­
hledem zpátky k Willovi. Snaží se přijít na to, co je vlast­
ně zač - tenhle člověk, který um í m anipulovat se zemí
jako zemský draki.
„Nemusíš se bát, nic se neděje. Vlez dovnitř,“ pobíd­
nu ji.
Zůstanem e s Willem před dodávkou sami... a rozhod­
ně nem ám pocit, že by se „nic nedělo“.

80
 Sice jsem teď zpátky ve své lidské kůži, ale to ještě
neznam ená, že uhasí i oheň v mém nitru. Stojím před
Willem s hlavou plnou toho, co se děje s Cassianem. Myš­
lenky na Cassiana mi ale nebrání v tom , abych soptila
zlostí. M ám sto chutí se rozbrečet, obořit se na Willa, vy­
n adat m u za to, co udělal. Vím, že vlastně za nic nemůže,
ale já tady teď kvůli něm u m usím stát a trpět spolu s Cas­
sianem. Prožívat s ním jeho muka.
„Nastup si,“ vybídne mě. Dává mi najevo, že všechny
výčitky b udou m uset počkat. Enkroskou pevnost jsm e
ještě ani neztratili z dohledu a enkrosové navíc pobíhají
všude kolem. Ještě nejsme v bezpečí.
Udělám krok směrem k dodávce a vtom se mezi stro­
my vynoří vrtulník. Letí tak nízko, že divoce zvíří vzduch.
Netrvá dlouho a s tem ným hučením kolem nás proletí
další dva. Přivolali si posily.
Vzhlížím k nebi. Po chvilce sklopím pohled a zam ě­
řím se na to, co se děje na protějším svahu. N a hlavní
silnici zahlédnu několik aut, jak se plnou rychlostí řítí
k branám pevnosti. N a parkovišti přím o před ní se to
hemží aktivitou.
„Dělej! M usím e o d tu d v ypadnout!“ zakřičí na mě
Will.
Beze slova naskočím do dodávky.
Uběhne sotva pár vteřin a zaslechnu bouchnutí před­
ních dveří a řev startujícího m otoru. Dodávka sebou trh ­
ne a vyrazí vpřed. Zatočí tak prudce, že vzadu všichni jez­
díme po podlaze. Lia do mě narazí. Obejm u ji a pevně ji
k sobě přitisknu. M otor tiše přede a dodávka se kodrcá
pryč od pevnosti.
M iriam se choulí Tamře v náručí a nem ilosrdně mě

81
provrtává pohledem . „Co bude s mým bratrem ?“ Pořád
ještě doufá. Tam ra seji snaží um lčet, ale M iriam se nepře­
stává dožadovat odpovědi. Ja c in d o ? “ trvá na svém.
Zavrtím hlavou, neschopná ze sebe vydat jediné slovo.
„To ho tam prostě nechám e?“ doráží na mě. „Zapo­
m enem e na něj?“
„Už m u nem ůžem e pom oct,“ zašeptá Lia.
M iram se na ni zuřivě obrátí. „Ty buď radši zticha! To
ty jsi nás donutila osvobodit tu zrůdu. Tohle všechno je
tvoje vina.“
Lia se chudák celá roztřese. Otočí se ke dveřím, přesta­
ne si nás všímat a nezúčastněně upírá pohled do prázdna.
J a c in d o ? “ Tam ra se ke m ně přisune a lehce mě po ­
hladí po ram eni. Je to sice m á sestra, ale i přesto ucuknu.
Obklopuje mě Cassianův strach. Je stále intenzivněj­
ší a neodbytnější. Prostupuje celým mým tělem, vsakuje
se mi do kůže a proniká mi až do m orku kostí. Necítím
nic jiného, ovládl mě, přem ohl mě - zaplavilo mě napro­
sté zděšení.
Tisknu se ke studené kovové stěně dodávky. S rukam a
překříženým a na prsou se nekontrolovatelně třesu a bo-
juju s přílivem Cassianových pocitů.
Můj instinkt mě varuje, že se jich m usím zbavit, že je
m usím odvrhnout, ale zbytek m ého já se Cassiana drží
jako klíště, nechce se ho pustit, nechce přetrh n o u t pouto,
které se zvětšující se vzdáleností stále slábne.
J a c in d o ? “ Tam ra zopakuje mé jm éno. Ceká na od­
pověď.
„Nic mi není. Jenom... na mě nesahej,“ procedím přes
zaťaté zuby. Nad nám i se rozléhá hučení dalšího vrtul­
níku.

82
 Autom aticky zvedneme hlavy, i když nad sebou máme
jen neprůhlednou střechu dodávky. Co když nás zpozo­
rují? H ukot rotujících vrtulí se naštěstí začne vzdalovat.
Všechny si úlevou hluboce oddychneme.
C assianovo u trp e n í zesílí. H ořkou pachuť strachu
cítím až v puse. Svalím se na bok. N em ůžu se soustře­
d it na nic jiného. N edokážu souvisle uvažovat. Tělo mi
spaluje ledový žár. Zasyčím bolestí. P rohnu se v zádech.
P ustím Liu a udeřím pěstm i do podlahy. Klouby se mi
odírají o nepoddajný plech. H ledám alespoň nějakou
úlevu.
,Jacindo? Co se děje?“ vykřikne Tamra. Její hlas ke
m ně doléhá jako vzdálená ozvěna.
Přeletí nad nám i další vrtulník. Ohlušivě duní přím o
nad námi, ale po chvilce začne jeho tepavé hučení pom a­
lu slábnout.
„Cassian,“ sípavě vyhrknu.
Tuhle bolest m u nezpůsobuje šedý draki. Vím to. Cí­
tím to v kostech.
Chytilo ho... zm ocnilo se ho něco jiného, jeh o strach
je jiný... bojí se m nohem víc.
Jím á mě hrůza. Stočím se do klubíčka, nohy přitáhnu
až k bradě a obejm u si kolena.
Zničehonic mě všechno přejde. Jsem v bezpečí. Ale on
ne. Cassian není v bezpečí. Není nikde. Z tratila jsem ho.
Jeden krátký okam žik a je pryč.
Jako kdybych přetrhla šňůru. Naplňuje mě prázdno­
ta. Spojení se přerušilo. Pouto se přetrhlo. Cassian zm izel.
Nejsme ještě tak daleko od pevnosti, abych ho ztratila
kvůli přílišné vzdálenosti. Srdce mi divoce buší. Zvoní mi
v uších. Snažím se ho najít v sobě. Pátrám ve svém nitru.

83
Hledám nějaký důkaz, že jsme k sobě stále připoutaní. Že
je tu pořád se m nou. Nic.
Cassian prostě zmizel.
Zvednu se ze země, zalapám po dechu a zoufale vy­
křiknu: „Cassiane!“ Na rtech mi uvízne jeho jm éno.

Po několika hodinách jízdy konečně zastavíme.

Už nekřičím. Děsila jsem svým křikem ostatní. A to
radši nemyslím na to, co se m uselo honit hlavou W illo­
vi, když za volantem slyšel, jak vzadu vyvádím. Uchýlila
jsem se k tom u, že sedím v koutě dodávky s překřížený­
m a rukam a a kolébám se ze strany na stranu. Kývu se sem
a tam jako malé dítě, které potřebuje utěšit. A přesně tak
si připadám . Nevím, co si bez Cassiana počnu. Vždycky
stál při mně. I když jsme ještě byli malé děti. I později,
když jsm e s m ám ou opustily km en a odjely do Chapar-
ralu. Ani tam na nás nepřestal dávat pozor. A pak když
jsem se vrátila zpátky, tak se stal m ou neoddělitelnou
součástí. N em ohla jsem se ho zbavit, ani kdybych chtěla.
Vždycky, za všech okolností mě bránil. A teď je pryč.
Tam ra se mě snaží uklidnit. Vyhýbám se k o n tak tu
s ostatním i. Hlavně s M iriam. Copak se jí m ůžu podívat
do očí a říct jí pravdu? Že Cassian je pryč. Že umřel.
Koutkem oka zahlédnu, jak se Tam ra k M iriam naklá­
ní a něco jí šeptá. Nejspíš jí vysvětluje, jak mě km en p ři­
nutil uzavřít s Cassianem drakijský svazek a jak i přesto,
že se mezi nám i vytvořilo pouto, jsem stejně dala před­
nost Willovi.
M iriam se ode mě odtáhne. Z nevýrazných hnědých
očí jí srší blesky. Podívá se na mě tak, jak to um í jen ona.
Nenávidí mě ještě víc než dřív. Za to, že jsem se vzdala

84
všeho, co jsem měla s pokorou přijm out - našeho km e­
ne i drakijského způsobu života. Jejího bratra. Nedove­
de pochopit, proč jsem se rozhodla jinak. To já po ní ale
ani nechci.
Jak jsem jenom m ohla dát přednost Willovi před vše­
m i obdivovaným drakijským princem našeho km ene?
V jejích očích čtu nevyřčenou otázku. O tázku, na kterou
se nedá jednoduše odpovědět.
S Willem totiž nic není jednoduché. Když si vybavím,
co všechno um í - dokáže m anipulovat se zemí, nedá
se m u zastřít paměť, m á neuvěřitelnou sílu - přijde mi
směšné považovat ho za obyčejného člověka. Ale zároveň
moc dobře vím, že není pravý draki. Je mi z toho trochu
sm utno. Will nikam pořádně nezapadá. Ani mezi lidi,
ani mezi drakie.
Ale ke mně se hodí. Pořád jsem o tom přesvědčená. Budu
si za tím stát, i kdyby to mělo být sebehloupější a sebe-
nebezpečnější. Vím to. Cítím to v srdci. Tak to prostě je.
Na Willovi bych nem ěnila ani vlásek. I kdybych mohla.
Dveře dodávky se otevřou. Will stojí před nám i v ti­
chém šeru. Za jeho zády se rýsují tem né obrysy vysokých
strom ů. Odvezl nás dost daleko od pevnosti. Ať už jsm e
kdekoliv, pro teď jsme v bezpečí.
O střížím zrakem přejíždí po vnitřku dodávky. Jeho
pohled se zastaví na mně. V oříškových očích se m u zra­
čí znepokojení. Musel slyšet, jak jsem křičela, ale nem ohl
zastavit.
J s i v pořádku?“ zeptá se.
Podívám se m u zpřím a do očí. J e pryč. Cassian to ne­
přežil.“ S přem áháním ze sebe vysoukám těch několik
strašlivých slov. Je mi hrozně, že to m usím říct nahlas.

85
Obzvlášť před Tam rou a M iriam. Ale nem ůžu to před
nim i tajit věčné.
Will mlčí. V obličeji m á neproniknutelný výraz. V očích
se m u m ihne zvláštní záblesk. Nejsem si jistá, co si mám
o tom všem myslet.
M iriam se v slzách zhroutí Tamře do náruče.
„To je mi líto,“ pronese nakonec Will vážným hlasem.
M ám pocit, že to nevydržím. Zhluboka se nadechnu.
V očích mě pálí slzy. Snažím seje zadržet. Nechci se tady
znova zhroutit. Je to na houby. Z toho, co se sralo Cas­
sianovi, je mi strašně sm utno, ale nem ůžu se ani pořádně
rozbrečet, abych neublížila Willovi. Nechci, aby si myslel,
že jsem byla do Cassiana zamilovaná.
Rozhostí se trapné ticho. Po chvilce k nám Will pro­
mluví. „M usíme popojet ještě o kus dál. Pořád nejsme
dost daleko od pevnosti. Chtěl jsem vás jenom zkontro­
lovat. Vydržte ještě pár hodin, pak si koupím e něco k jíd ­
lu a odpočinem e si.“
Po těch slovech se odmlčí, jako by čekal na mou reakci.
N ikdo neprom luví. Je slyšet jen M iriam in pláč. Sklopím
hlavu. N em ůžu se na Willa znovu podívat. Ne v tom hle
stavu. Ne dokud m nou zm ítají tyhle pocity. Na znam ení
souhlasu jen prudce kývnu hlavou.
Dveře se za nám i s bo u ch n u tím zavřou. Slyším, jak
Willovi pod noham a praskají větvičky a jak třískne před­
ním i dveřmi. Zavrčí m otor, dodávka poskočí a kodrcá se
dál tem nou nocí.
„Za všechno můžeš ty, Jacindo,“ zašeptá M iriam zlost­
ně. Nevšímá si Tam ry ani jejích uklidňujících slov. J e to
tvoje vina. To kvůli tobě Cassian um řel.“
„A ty jsi v tom snad nevinně?“ vyštěknu. Je mi tak

86
sm utno, že to až bolí. N enechám na sebe ale svalovat
veškerou vinu. „Nebyla jsi to náhodou ty, kdo mě sledo­
val a kdo nás prozradil? Nebyla jsi to n áhodu ty, kdo se
m nou odm ítl utéct, když jsm e měly tu m ožnost?“
Vrhá na mě nenávistné pohledy. Její nevýrazné vizio-
kryptérské oči jako by přitom ožily. Zahlédnu v nich od ­
lesk ještě něčeho jiného - ví, že m ám pravdu. Nedokáže
předstírat, že za nic nemůže. Vzpom enu si na Cassiana
a na to, jak m oc měl svou sestru rád. Vědomí, že M iriam
si to nikdy neodpustí, mě strašlivě tíží. I Tam ra se na mě
dívá tak zklam aně, že bych se nejradši propadla.
M iriam popotáhne, otře si nos a upřeně se zahledí na
stěnu dodávky.
Lia si překvapeně oddechne. „A já si říkala, že to ne­
m ám v životě jednoduchý.“
Pohlédnu na ni. N a tuhle cizí dívku. Nem ám dost síly
na to, abych se jí zeptala, odkud je a co m á za problémy.
Kdybychom se potkaly za jiných okolností, hořela bych
zvědavostí. Byla bych plná nadšení, že jsem potkala dra-
kii z jiného km ene - m ohly bychom si porovnat postře­
hy, dozvěděla bych se, jestli se jinde, u jiného kmene, kde
nevládne ten tyran Severin, žije lip. Ale teď na takové věci
nem ám myšlenky. M ožná se k tom u dostanem e později.
Ležím na boku. Hlavu si podložím rukou a zírám do
prázdna. Je to zvláštní. D ostala jsem se z enkroské pev­
nosti, z vězení, kde jsem málem nechala svou duši, a při­
tom nem ám pocit, že jsem volná.
Jsem hrozně vyčerpaná. Nejspíš si už do konce života
bud u připadat jako jejich vězeň.

87
 9

o několika hodinách konečně zastavíme na kraji opuš­

P těné lesní cesty.
M usím e vymyslet, co budem e dělat dál. Původně jsm e
se teď měli rozdělit - Cassian s M iriam se měli vrátit ke
km eni a my ostatní jít svou vlastní cestou. Ale to půjde
asi těžko.
N eum ím si představit, že bych se vrátila zpátky do na­
šeho města. Obzvlášť takhle. Bez Cassiana. Ale M iriam se
nějak m usí dostat dom ů.
Polknu a zavřu oči. Až se km en dozví, co se Cassianovi
stalo, udělají si ze mě živý terč. Zvednu tvář k noční oblo­
ze. Ovívá mě lehký vánek. Vím, že mě nikdy nenechají na
pokoji, nikdy se nevzdají, dokud mě nechytí. Budou mě
obviňovat z toho, že Cassian umřel. Severin si nedopřeje
klidu, dokud za to nebudu pykat, dokud mě nebude m ít
zpátky u kmene, dokud mě někam nezavře jako vězně.
Pošle za m nou ty nejsilnější z našeho kmene. Corbina. Je
to sice Cassianův bratranec, ale v žilách m u nekoluje nic
z jeho cti. Choval by se ke m ně naprosto nem ilosrdně.
Ja c in d o .“

88
 Z aslechnu své jm én o a trh n u sebou. Z ů stala jsem
sam a uvnitř dodávky. Tam ra stojí venku a starostlivě si
mě prohlíží. Celo jí zbrázdily vrásky. Will postává těsně
za ní a nervózně podupává. Takového jsem ho ještě nikdy
nezažila. Je tak nejistý, váhá, jak mě m á oslovit.
Vyskočím z dodávky ven na zem a otočím se k němu.
M ěla bych m u říct, že on za nic nemůže, že tohle všechno
není jeho vina. Měla bych m u dát najevo, že m u nic nevy­
čítám. Nem ám m u za zlé, že nás donutil Cassiana opus­
tit. Zasloužil by si to slyšet. Ale nedokážu se m u podívat
do očí a vypravit ze sebe jediné slovo. Hlava mě ponouká,
abych to udělala, ale srdce se vzpouzí. Je moc brzy. Vzpo­
mínky na ztrátu Cassiana jsou ještě příliš čerstvé. A na­
víc nem ůžu dát svému sm utku průchod. Seberu se a beze
slova kolem něj projdu.
Kousek opodál zahlédnu Liu a M iriam. Ve světle dvou
elektrických svítilen dopadají na zem jejich stíny. Vedle
nich leží na hrom ádce několik zm uchlaných spacáků.
Ani jedna z holek se ale nem á k tom u, aby je rozložila.
Slyším za sebou Willovy kroky. Zoufale si povzdech­
nu. Vím, že ho nem ůžu ignorovat věčně. Ani ho ignoro­
vat nechci. Chci, aby mezi nám i bylo všechno zase jako
dřív. Ale nejsem si jistá, že to teď půjde. N em ůžu strčit
hlavu do písku a předstírat, že se nic neděje. Sice jsem
dala Willovi před Cassianem přednost, ale Cassian je -
byl - m ou nedílnou součástí. A co to vlastně o mém vzta­
hu s Willem vypovídá, když před ním nem ůžu dát svůj
sm utek plně najevo?
Otevřu pusu. Chci něco říct, i když přesně nevím co. Při
pohledu na Liu, jak se svléká, mi ale slova uvíznou v krku.
Okamžitě pochopím , co se děje. Chce nás opustit.

89
 M iriam, na rozdíl ode mě, nem á nejm enší tušení, co
m á Lia v úmyslu. „Co to vyvádíš?“ vyhrkne a podívá se na
Liu, jako by se zbláznila.
Lia pokrčí hubeným i rameny a tváří se, jako by všech­
no bylo jasné. J d u dom ů,“ prohlásí a dívá se přitom na
mě svýma m odročerným a očima. Stáhne si kraťasy, které
jí stejně byly moc velké, a přidá je na hrom ádku k o stat­
ním u oblečení. Sváže si malý raneček. Rukávy trička pev­
ně utáhne, aby nic neztratila a zároveň měla oblečení za
co nést.
Narovná se a otočí se ke mně. „Děkuju. Zachránila jsi
mi život. Nikdy na to nezapom enu. A na tebe taky ne.“
„Víš jistě, že to chceš udělat?“ zeptám se úzkostlivě.
M ám o ni starost. „Víš, jak se - “
„Trefím dom ů.“
Snažím seji přesvědčit, aby zůstala. Je tak mladá. Ne­
m ůžu ji přece nechat jít sam otnou. „Přes den ale nem ů­
žeš letět. Co budeš
„Za světla se budu schovávat. Cesta by mi nem ěla trvat
dlouho. Budu dom a za pár dní. To zvládnu.“ Povzbudivě
se na mě usměje. Dochází mi, že už není žádné malé dítě.
Z toho už vyrostla. Zajetí v enkroské pevnosti donutí kaž­
dého rychle dospět.
Vím, že si dokáže poradit. Je vodní drakie. Bude se
držet blízko u vody. Voda ji ochrání, když to bude potře­
bovat. Uvažuju o tom , že bych jí navrhla, aby cestovala
s námi, ale vzápětí takovou m yšlenku zavrhnu. S nám i
ji čeká akorát nebezpečí a nejistota. Všude jinde se bude
m ít lip.
„Tak ahoj, Lio,“ řeknu jí na rozloučenou. „Dávej na
sebe pozor.“

90
 „Budu. Už žádná dobrodružství. Zbytek života proži-
ju v úplném klidu,“ slibuje mi.
Nejistě se usměju. „To zní jako ráj.“
Lia mě zničehonic obejm e, pak se otočí a odchází
pryč. Její lidská pokožka bledne a postupně ji nahrazuje
sytě m odrá kůže. Převtělila se ve vodní drakii. N ěkolikrát
zamává křídly a vznese se k nebi. Tělo se jí tm avom odře
leskne. Dívám se za ní, d o kud nesplyne s tem nou noční
oblohou.
Její odchod je další rána, další starost. Vím, že už ji ni­
kdy neuvidím - že se nikdy nedozvím, jestli se v pořádku
dostala dom ů a začala žít ten svůj vysněný klidný život.
„Miriam, pojď mi pom oct, “ ozve se tiše Tamra. „Roz­
ložíme ty spacáky.“ Pak se obrátí na Willa. „Našlo by se
něco k snědku?“
Will přikývne a vydá se zpátky k dodávce.
Při zmínce o jídle mi začne kručet v břiše. Ale únava
zvítězí. Nohy m ám jako z olova. Kleknu si na zem, roze­
pnu spacák a vlezu si dovnitř. M usím se nějak zabavit...
klidně budu i předstírat spánek. Udělám cokoliv, abych se
vyhnula rozhovoru s Willem. N em ůžu se mu podívat do
očí a říct m u, jak se doopravdy cítím - že část m ého já ze­
mřela, zmizela navždycky - na to teď prostě nem ám sílu.
Nakonec ani nem usím nic předstírat. Sotva si polo­
žím hlavu na zem, dolehne na mě veškerá únava a já usnu
tvrdě jako špalek.

Probudím se celá zpocená. Nervy napjaté k prasknutí. Cí­

tím takový zvláštní neklid. Soukám se ze spacáku. Silo­
nová látka kolem mě tiše šustí. Shrnu ji až k pasu a po­
sadím se.

91
 Přejíždím pohledem po okolí. M iriam a Tam ra spoko­
jeně spí kousek opodál. Tamře se stříbřitě bílé vlasy di­
voce vlní a padají na zem jako hustý vodopád. Už jsem si
na ten pohled zvykla. Už to pro mě není ta nová Tamra.
Je to prostě Tamra. Moje sestra. Úlevou si oddechnu. Zů­
stala mi alespoň ona.
A taky Will.
Kde vlastně je? Rozrušeně se rozhlédnu.
Konečně ho spatřím . Dívá se přím o na mě. Sedí na
zemi. Záda opřená o km en strom u, jednu noh u pokrče­
nou a ruku položenou přes koleno. Skoro to vypadá, jako
by čekal, až se probudím .
Poposednu si a narovnám se. „Wille/1
Snažím se šeptat, ale můj hlas se v úplném tichu, které
v lese panuje, hlasitě rozléhá. Koutkem oka pohlédnu na
spící holky. Doufám , že jsem je nevzbudila. Obě naštěstí
dál klidně oddechují.
„Proč nespíš?“ zeptám se ho.
„Potřeboval jsem klid na přemýšlení.“
O líznu si suché rty. „Na co myslíš?“
Chvíli m u trvá, než odpoví. Jeho světle hnědé oči se ve
tmě třpytivě lesknou. „Na to, že ti bude pořád v rtat hla­
vou, jestli jsem ho tam chtěl nechat.“
Vyrazí mi tím dech. Nevím, co na to m ám odpovědět.
Když konečně prom luvím , jsem ráda, že se mi netřese
hlas. „A chtěl?“ zeptám se, i když vůbec, ani na vteřinu
nepochybuji o tom , že tak to nebylo. Takový Will není.
Zavrtí hlavou a znovu se opře o strom. Ja cin d o , udě­
lal jsem to, co jsem m u viděl na očích. O n to tak chtěl.
N em ohl jsem se zachovat jinak.“
Pom alu přikývnu. „V tom máš pravdu.“

92
 Zorničky se m u zúží. Provrtává mě pohledem . „Ale
tobě se to stejně nezdá.“
„Nic ti nevyčítám.“
„To ani nemusíš. Vidím to na tobě. Vyhýbáš se mi. Ne­
sm ím se tě ani dotknout...“ Odm lčí se.
O pravdu si myslí, že m u dávám za vinu, že jsme ztra­
tili Cassiana? Vylezu ze spacáku. M usím ho přesvědčit, že
tak to vůbec není. V tu chvíli jsem na něj sice měla vztek,
ale i tak jsem celou dobu věděla, že udělal, co musel, aby
nás zachránil.
O bezřetně si mě prohlíží. Blížím se k něm u. Pod no ­
h am a mi šustí suché listí. „Co to děláš?“ zeptá se mě ne­
chápavě, když si vedle něj sednu. M usím m u ukázat, že
na něj nejsem naštvaná... že m u věřím. Že věřím v nás.
Tak jsem se soustředila n a to, abych před ním skryla
svůj sm utek... bála jsem se, že m u ublížím , když zjistí,
jak m oc mě to zasáhlo. Teď vidím , že jsem m u stejně
ublížila.
„Přesvědčuju tě.“
„Přesvědčuješ mě? A o čem?“
„O tom , že je mezi nám i všechno v pořádku. Vím, že
bys ho zachránil, kdyby to šlo. Nechtěla jsem, aby sis mys­
lel, že ti něco vyčítám. Vyhýbala jsem se ti, protože mě sa­
m otnou trápily výčitky svědomí.“
„Výčitky, kvůli čemu?“
„Kvůli tom u, že se mi po Cassianovi stýská. Ze jsem
taková... sm utná.“ Zavrtím hlavou. Smutná. To ani zdale­
ka nevystihuje, jak se doopravdy cítím. Navždy jsem při­
šla o kousek svého já. Část m ého já zemřela. Při vzpom ín­
ce na Cassiana mě zaplaví nová vlna bolesti. Připadám si,
jako by mě někdo uhodil přím o do břicha a vyrazil mi

93
dech. H ruď se mi chvěje. Lapám po vzduchu. Do očí mi
spadne několik pram ínků mých rudých vlasů.
„Nemusíš předstírat, že ti není sm utno. Nem usíš se
za své pocity stydět. Vyčítat si, že...“ Zarazí se. Vidím na
něm, jak bojuje sám se sebou, aby vyslovil další větu. „Že
ti na něm taky záleželo.“
Sevře se mi srdce. V tu chvíli vím, že jsem se zamilova­
la do toho správného kluka. Vždycky jsem věděla, že on
je ten pravý. A to, že tohle řekl, jenom potvrzuje, že jsem
se v nás - v něm - nikdy nemýlila. Nikdy by nikom u úm y­
slně neublížil. Ani mně. Ani Cassianovi.
Will m i o d h rn e vlasy z čela a láskyplně se n a mě
dívá. J a c in d o ,“ zašeptá. „Ty mi nic dokazovat nem usíš.“
Svraští čelo. „Navíc já nejsem o své nevině tak přesvěd­
čený jako ty.“
Zam račím se. „Co tím chceš říct?“
Z kroušeně si povzdychne. Z k ro u tí obličej, jako by
m u někdo ubližoval. „Pořád dokola si přehrávám ty p o ­
slední chvilky. N em ůžu se zbavit pocitu, že jsm e m ož­
ná m ohli udělat něco jinak... že jsm e ho m ožná nem u­
seli o p u stit.“
Vezmu jeho hlavu do dlaní a p řin u tím ho, aby se na
mě podíval, aby mě poslouchal. „Nešlo to udělat jinak.
Dělal jsi, co jsi m ohl.“
J a k to m ůžeš vědět?“
„Kdybys to udělal schválně, tak by ses tady teď kvůli
tom u netrápil. Navíc m ně bys nikdy neublížil.“
Tak to prostě je. O d začátku to tak bylo. O d té doby,
co jsm e se poprvé potkali. Will by nikdy neublížil Cas­
sianovi, kdyby věděl, že tím ubližuje i mně. Tím jsem si
jistá.

94
 Bříšky prstů m u kroužím po spodním rtu. Přejíždím
po jeho hebkých rtech tam a zase zpátky. Zavře o d . Při­
blížím se k něm u. Otevře pusu. Cítím na tváři jeho tep­
lý dech.
Když se n a mě znovu podívá, zjišťuju, že m u za tu
chvilku oči úplně ztmavly. M ám radost, že na m ou blíz­
kost tak reaguje.
P řisunu se ještě blíž. Pohladím ho po hrudi. Začnu
ho pom alu, něžně líbat. O d táh n u se, abych se m u znovu
zblízka podívala do očí. Temně se lesknou. N akloním se
k něm u. Chci ho znovu políbit. M ísto polibku mě pevně
chytne za ram eno a nepustí blíž k sobě.
„Co se děje?“
„Tohle nem usíš dělat.“
Zavrtím hlavou. „Ty mě nechceš - “
Na okam žik zavře oči. Pohlédne směrem ke spící Mi­
riam a Tamře a odevzdaně vydechne. Vtom vyskočí, chyt­
ne mě za ruku a táhne mě za sebou. Proplétám e se mezi
strom y. D o n o h o u nás šlehá vysoká tráva. Z akopnu
o spadlou větev a dopadnu do jeho teplé náruče. Pevně
mě oběm a rukam a obejme. Podívám se na něj a ztratím
se v jeho tmavých třpytivých očích. Září ve tm ě tak pro­
nikavě, že je před sebou vidím jasně jako ve dne. Ale zby­
tek jeho obličeje je rozmazaný, skrývá se ve stínu. Sorva
rozeznávám jeho ostré rysy.
Ze tmy zazní jeho hluboký hlas. N akloním se k něm u
blíž. „Chci tě, Jacindo. Toužím po tobě celým svým srd­
cem, celou svojí duší. Ale dneska jsi ztratila někoho, na
kom ti hodně záleželo. Nemusíš mi dokazovat, že mě mi ­
luješ.“ Jeho dech se lehce zachvěje a tvář mi ovine závan
horka.

95
 Vyčerpaně m u klesnu do náruče a rozbrečím se. Po
tvářích mi kanou slzy, které jsem v jeho přítom nosti tak
dlouho zadržovala. Tričko m u svírám takovou silou, že
mě z toho rozbolí prsty. Ztratím v nich cit. Obejme mě
ještě pevněji a tiskne mě k sobě.
Will v sobě nem á ani špetku zla. O tom není pochyb.
Kdyby to tak nebylo, tak by mě teď, když pláču pro Cas­
siana, nedržel v náručí. Zůstal by se svou rodinou, s lovci.
A já bych touhle dobou už dávno byla mrtvá.
N ajednou vím, že ho m usím políbit. Ze to je to, co
opravdu chci. Ze jedině tak je to správně. Jeho polibek
zahojí všechny mé rány.
Přitisknu své rty na jeho. Naše rty splývají, vášnivě se
spojují. Cítím na nich své teplé slzy. Zaplete se mi prsty
do vlasů. Hladí mě a já jeho. Dotýkám se jeho pevného,
svalnatého těla. Nevynechám jediný kousíček. N em ůžu
se ho nabažit. O dtrhne rty od mé pusy a zabručí. Srdce
mi divoce buší.
Po tvářích mi tečou slzy. C hutnají slaně. Bouří se ve
m ně protichůdné emoce. Touha, žádostivost a sm utek.
Toužím po Willovi - a trápím se kvůli Cassianovi. Nikdy
jsem si nemyslela, že takové věci jde cítit zároveň. Nevím,
jak je to m ožné, ale to, že jsem teď s Willem, že mě vášni­
vě líbá, zm írňuje bolest v m ém srdci.
Dotýkám e se rty. Nevním ám nic jiného. Soustředím
se jen na něj, na jeho rty přitisknuté k mým, na jeho dlaň,
která mě hladí po tváři, na jeho dlouhé prsty, které pro­
jíždějí mými zacuchanými vlasy. N em ůžu si vzpom enout,
kdy jsem se naposledy česala. Nejspíš vypadám jako čaro­
dějnice. Ale jem u se líbím i tak.
Plně se oddám našem u polibku. Willově vůni, jeho

96
chuti na mých rtech. Vůbec nezpozoruju, že se zvedl leh­
ký vítr, že se mi na krku zježily chloupky, že listí na stro­
mech zašumělo... ani že nás obklopil zvláštní pach. Uvě­
dom ím si to, až když je pozdě.
Vzduch prořízne M iriam in výkřik. O kam žitě se ocit­
nu zpátky v realitě.
 10

Z
běsile se prodírám mezi stromy. V tom letu se mi dech
z pusy přím o dere. Srdce mi hlasitě buší. Děsím se
toho, co spatřím . H lavné ať je Tamra v pořádku. A Miriam
taky. N em ůžu teď ztratit i Cassianovu sestru. Ne po tom, co se
Cassian obětoval, aby j i zachránil. Z nosu mi uniká kouř.
Vyrazíme s Willem z lesa a celí uřícení doběhnem e k na­
šem u tábořišti.
Okamžitě zahlédnu svou sestru. Stojí před Miriam, při­
pravená ji bránit. Převtělila se. Zahaluje ji hustá mlha. Je
mlhotvorka, takže jinou obranu nemá. Na lidi její schop­
nosti fungují skvěle, ale drakie jsou vůči nim zcela im un­
ní. O statním drakiím její m lha nedokáže zastřít paměť.
A ona stojí tváří v tvář drakim u.
Zavrtím hlavou. N em ůžu uvěřit vlastním očím. Před
m ou sestrou stojí ten šedý draki. Tělo m á samý sval a šla­
chu. Jediné, co mě trošku uklidňuje, je, že m u z těla netr­
čí žádné ostré šupiny. Jeho kůže je nehybná a hladká. Ale
sam a dobře vím, že to se m ůže během několika vteřin
úplně změnit. Pam atuju si to moc dobře. Celá se třesu.
Strach o Tam ru je silnější než já.

98
 Převtělím se. Ze zad m i vyjedou křídla. R oztrhnou mi
tričko. Vykřiknu Tam řino jm éno.
Šedý draki ke m ně pom alu otočí hlavu. Zorničky se
m u zúží. Poznal mě. Ale k ničem u se nemá.
Will stojí tak blízko vedle mě, že se lehce dotýkáme.
„Co tady děláš?“ vyjedu na toho šedého. J s i volný.“
M ůže si dělat, co chce. Tak proč nás pronásleduje?
O brátí se zpátky k Tamře. Udiveně si ji prohlíží, jako
by nic takového nikdy v životě neviděl. Žaludek se mi se­
vře strachy. Úplně vidím, jak se m u sbíhají sliny. Dívá se
na ni, jako by měl před sebou lahodnou svačinku, kterou
se právě chystá ochutnat.
J s i volný,“ ozve se Tamra. „Můžeš odletět pryč.“
Konečně na ni přestane zírat. Jeho pozornost ale ne­
u p o u tá nikdo z nás. N atáhne krk a vzhlédne k nebi.
Zadívám se tím sm ěrem . Chvilku nevidím nic než
tem nou noční oblohu. Vtom ke m ně dolehne povědo­
mý zvuk - zvuk připom ínající nárazy větru do roztaže­
ných plachet. Bezpečně ho poznávám . Slyším letícího
drakiho.
Před očim a se mi m ihne černý flek. Jako by se p o h n u ­
lo sam o nebe. Zahlédnu záblesk uhlově černé kůže, kte­
rá tém ěř splývá s nocí. Postupně rozeznávám velká křídla
a lesknoucí se oči. Už vím, koho m ám před sebou.
„Cassiane,“ vydechnu.
Neslyšně dosedne na zem. Pohybuje se pomaleji než
norm álně - nejspíš je zraněný. Kývne hlavou sm ěrem
k šedém u drakim u. O dm ěřený pozdrav beze slov.
Přiletěli spolu? Jak je to možné? Když jsm e je viděli
naposledy, šli si navzájem po krku.
„Cassiane,“ vykřikne Miriam. N euvěřitelnou rychlos­

99
tí uběhne vzdálenost, která je od sebe dělí, a vrhne se m u
do náruče. Napínají se mi svaly. Nejradši bych udělala to
samé. Ale váhám. Už takhle m ám problém ů až nad hlavu.
Jsem tak ráda, že není mrtvý. Spadl mi kám en ze srdce.
Ale nesm ím zapom ínat, že je tady se m nou Will.
Popojdu ke Cassianovi blíž. „Ty žiješ?“
,Jak vidíš, tak jo.“
Už se nedokážu dál ovládat. Skočím k něm u a pevně
ho obejmu. M usím si na něj sáhnout. Přesvědčit se, že se
mi to všechno jenom nezdá. „Ale cítila jsem, jak tě bolelo
celé tělo... cítila jsem, jak... a najednou ses mi ztratil. Za­
plavila mě prázdnota. Myslela jsem, že jsi... um řel.“
„Přišli enkrosové. Byl jsem pořád ještě při vědomí. Je­
nom trochu om ám ený z toho plynu. Omráčili mě něja­
kým uspávadlem.“
Po chvilce ho pustím . Udělám krok zpátky a váhavě se
podívám nejdřív na něj a pak na šedého drakiho. „A vy
dva, to m á znam enat co? Jste teď snad kámoši? Jak jste
nás našli?“
Cassian se unaveně rozhlédne.
„První věc, co jsem po probuzení viděl, bylo, jak na něj
enkrosové dorážejí. Dával jim pěkně zabrat. Plyn na něj
vůbec neúčinkoval. Zachránil nás oba. Utekli jsme tune­
lem, co tam po vás zůstal. Enkrosové byli úplně mimo.
Nevěděli, která bije, a tak se okam žitě hrnuli za nám a.“
Pokrčí svalnatými rameny. „Asi si mysleli, že se bude­
te všichni schovávat na druhé straně.“ Otočí se k Willo­
vi a na znam ení díků kývne hlavou. Vím, že Willovi ne­
děkuje jenom za vybourání tunelu. Děkuje m u za to, že
mě zachránil. Ze zachránil jeho sestru. Že zachránil nás
všechny.

100
 Děkuje Willovi za to, že ho poslechl a opustil ho. Will
nerozum í ani slovu z toho, co mi Cassian vypráví, ale vý­
raz v jeho obličeji mi napovídá, že tuší, co m u chce Cas­
sian říct.
M ávnu rukou směrem k šedém u drakim u. „A ty m u
věříš?“
„Bez něj bych se o d tam tu d nikdy nedostal. Přetrhal
svoje p o u ta a oddělal několik enkrosů, kteří nás hlídali.“
Podívá se na sebe. „Nemáte po ruce něco na sebe?“
Pohodím hlavou sm ěrem k dodávce. Všechny jeho
věci by pořád ještě měly být tam . Dlouhým i kroky se k ní
vydá. M iriam cupitá za ním.
O brátím se zpátky k šedém u drakim u. Moc se m u ne­
chce převtělit do lidské podoby. Pořád zírá na Tamru. Ne­
m ůže od ní o d trh n o u t oči. Začíná mě to štvát. Kůže se mi
napne a začne mě svrbět. Nejsem si jistá, že bych se teď
dokázala převtělit zpátky do lidské podoby, ani kdybych
hodně chtěla.
Tamře není všechna ta pozornost, které se jí teď do­
stává, vůbec příjemná. Rozhlédne se a pak se sehne pro
hrom ádku svého roztrhaného oblečení. Drží ho rozpa­
čitě před sebou a pom alu couvá pryč, co nejdál od toho
drakiho, který na ni neustále civí, jako by se ji každou
chvíli chystal schram stnout.
Rozeběhne se k dodávce za Cassianem a Miriam. Já,
Will a ten šedý draki zůstanem e sami.
Udělá krok dopředu, jako by chtěl jít za Tam rou. Za­
stoupím m u cestu. H ruď se mi chvěje, průdušnici mi spa­
luje žár. Výhružně zavrtím hlavou.
Stoupne si přím o přede mě. Oči m u divoce planou.
Moc dobře si pam atuje na naše setkání.

101
 J e to moje sestra,“ prohlásím důležitě. Asi m ám po ­
cit, že po téhle inform aci se o ni přestane zajímat. N em ů­
že popřít, že se mě snažil zabít - ještě se mi na to nepo­
dařilo úplně zapom enout, i když chápu, co ho k tom u
vedlo. Přejede po m ně pohledem , zabloudí očim a za od­
cházející Tam rou a pak se podívá zpátky na mě.
Mlčí jako hrob. Nechápu, proč něco neřekne.
„Copak nem áš kam jít?“ Mávnu rukou směrem, kte­
rým odešla Lia. J s i volný.“
Vydá ze sebe hluboké zam ručení. Ne že by přím o vr­
čel, ale nem á k tom u daleko.
Nakloním hlavu na stranu. „Cože? Ty neumíš mluvit?“
Ja cin d o , co blbneš? Chceš ho naštvat?“
Will si stoupne vedle mě. Je připravený zasáhnout, kdy­
by mezi nám i k něčem u došlo. Sice mi nerozum í, ale sly­
ší můj provokativní tón. Zatne zuby. Na zaťaté čelisti se
m u rýsuje sval.
Šedý draki znovu zaburácí. T entokrát to nezní tak vr­
čivě. Skoro to připom íná drakijštinu... chvilku trvá, než
mi dojde, že ona to opravdu je drakijština. Hlas m u tro ­
chu skřípe a přeskakuje. Asi už dlouho na nikoho ne­
prom luvil. Ale není žádných pochyb o tom , že na mě
mluví v drakijštině. „Ten člověk m á pravdu. Nechtěj mě
naštvat.“
Jeho hluboký hrdelní hlas mě zarazí víc než jeho vý­
hrůžky. Zaslechnu za sebou kroky. Tam ra se k nám opa­
trně blíží. M á na sobě tričko a džíny. Vypadá jako úplně
norm ální holka. Až na ty svoje ledově šedé oči a stříbřitě
bílé vlasy. Je krásná i děsivá zároveň.
Oči jí hoří zvědavostí. Vyjeveně si prohlíží šedého d ra­
kiho. Už nevypadá tak nervózně. Zam račím se. Její nervo­

102
zita se prom ěnila ve zvědavost. A to se mi nelíbí. Nevím
o něm víc než to, že je rozený zabiják - dokonalá zbraň.
Ale to by se vlastně dalo říct i o mně.
„Možná bysme se měli převtělit zpátky do lidské po­
doby,“ navrhnu a dívám se střídavě na něj a na sebe. Těla
se nám ve tm ě lehce třpytí. „Třeba by to zm írnilo napětí.“
Šedý draki nakloní hlavu na stran u a vrhne na mě
zvláštní pohled. „Mně to takhle nevadí.“
jistěže m u to nevadí. Během okam žiku dokáže své
tělo prom ěnit ve sm rtící nástroj. Tak proč by m u to taky
mělo vadit.
„Prostě se převtěl,“ vyštěknu.
Rozhostí se ticho. Trvá h o d n o u chvíli, než odpoví.
„Nevím jak.“
Jeho slova mi nedávají smysl. Když konečně pocho­
pím, že to myslí vážně, prudce couvnu. Bojím se stát tak
blízko u drakiho, který je vlastně ještě drak.
„Co se děje?“ zjišťuje Will. Všimnul si mé reakce a po­
znal, že něco není v pořádku. „Nemůžeš se převtělit a nor­
m álně se m nou prom luvit? Říct mi, co se děje?“
„Požádala ho, aby se převtělil do lidské podoby, a on
odpověděl, že nem ůže,“ vysvětluje Tam ra a udělá další
krok směrem k šedém u drakim u. Pořád ale stojí v bez­
pečí za m nou. Jako by se k něm u bála p řisto u p it moc
blízko.
J a k to myslíš?“ zeptám se ho nechápavě.
Neví, ja k se převtělit? Jak je to možné? Vždyť to je naší
podstatou - to z nás dělá drakie. Naše lidská podoba není
o nic m íň důležitá než naše drakijské já.
„Už jsem se dlouho nepřevtěloval,“ odpoví. „Nem ůžu
si vzpom enout, jak se to dělá.“

103
 Zm ěřím si ho pohledem . J a k dlouho jsi ve své drakij-
ské podobě?“
„Od té doby, co mě chytili i s celým mým km enem .“
Zajali celý jeho kmen?
Jako by mi četl myšlenky, vypráví dál. „Vyhlídli si náš
km en a lovili nás strašně dlouho. Ke konci nás zbývalo
už jenom pár. Sedm náct dohrom ady. Žádné děti. A teď
jsem zůstal už jenom já.“
O třesu se. N edokážu si vůbec představit, jaké to m u ­
selo být. Jak si m usel připadat, když ho uvěznili společně
se všemi jeho blízkými, které měl rád. S jeho příbuzným i,
s přáteli. A pak o všechny přišel. J a k dlouho tě věznili?“
zeptám se. Cítím, jak mě pálí na prsou.
Zavrtí hlavou tak prudce, že se jeho popelavě blonďa­
té vlasy divoce rozvlní. Zacuchané pram eny m u sahají až
pod ram ena - jsou stejně zanedbané jako on sám. „Nevím
to jistě,“ zachraptí. „Tam uvnitř nepočítáš jednotlivé dny.
To by ses z toho zbláznila. Připadá mi, že jsem za těmi
zdm i strávil snad celou věcnost.“
Přikývnu. Moc dobře si pam atuju, jak se mi jeden je­
diný den, který jsem strávila zavřená v enkroské cele, zdál
nekonečný. Čas jako by se tam zastavil.
„O statní drakiové z m ého km ene postupně umírali.
Mně přím o před očima. Buď je zajetí natolik oslabilo, že
zemřeli vyčerpáním, nebo je zabili enkrosové těmi svými
pokusy. Tolik jsem si přál zem řít. S m rt by pro mě byla
vysvobozením.“ Zvedne hlavu a nastaví tvář chladném u
nočním u vánku. Evidentně si to užívá. Nosní dírky se m u
při každém hlubokém nádechu rozšiřují.
„Teď jsi volný,“ snažím se ho utěšit.
J e to už tak dávno. Bylo mi čtrnáct, když mě chyti­

104
li.“ Zkřiví rty. Pod horním rtem m u vykukují zářivě bílé
zuby.
Tam ra za m nou zděšením vyjekne.
Křečovitě se na ni usměje. „Ze bych už nevypadal na
čtrnáct?“
Ne. To opravdu nevypadá. Vypadá ostříleně a zkušeně.
Nejspíš je starší než já.
Strávil s nim i několik let. V du ch u začnu počítat. Od-
haduju, že nejm íň tak čtyři roky. A celou tu dobu se ne-
převtělil. Není divu, že neum í pořádně mluvit, že je tak
divoký.
Tam ra Willovi tichým hlasem všechno tlum očí.
Uleví se mi, když se k nám přidá i Cassian. Nevím,
o čem si m ám s tím hle bezejmenným drakiem, s tím hle
divokým zvířetem, které pustili z klece, dál povídat.
„Nemá kam jít,“ prohlásí Cassian rozhodně jako ně­
kdo, kdo je připravený vládnout a dávat rozkazy, tak jako
Severin. „Takže půjde s nám i.“
Nevěřícně se k něm u otočím. „Ke km eni?“
Nejsem si jistá, že to je dobrý nápad. Sice se už dokážu
lip vžít do jeho situace, ale jen těžko m ůžu zapom enout
na to, jak je nebezpečný.
„Kam jinam ?“ diví se Cassian. „Neum í se převtělit.“
Šedý draki svůj příběh nejspíš vyprávěl i jem u. „Nem ůže­
me ho tady jen tak nechat.“
Zničehonic mi dojde, že já se tam nevrátím. O pouště­
la jsem km en pevně rozhodnutá, že už mě tam nikdy ni­
kdo neuvidí. A to taky bud u m oct dodržet. Teď, když je
Cassian naživu, vezme M iriam dom ů on. Jeho nápady už
nejsou moje starost. Mělo by mi to být úplně jedno, že se
chystá přivést s sebou do m ěsta divoké zvíře.

105
 Jenže není.
N em ůžu na km en jen tak zapom enout. Záleží mi na
Cassianovi, na Azurce a na m noha dalších. Přivést to h o ­
hle drakiho přím o do jejich středu znam ená riskovat je­
jich život.
Pořádně si Cassiana prohlédnu. Dýchá ztěžka. Něco
ho pořád bolí. Jednu ruku si tiskne k boku. Jak si myslí,
že se zvládne postarat o M iriam a o drakiho, který se ne­
um í převtělovat? Navíc úplně sám. „Nemyslíš, že je tro ­
chu nevypočitatelný?“
„Nechat ho tady není zodpovědné,“ brání se Cassian
a mávne rukou směrem k šedém u drakim u. „Nemá svůj
km en. N em á kam jít. N em ůžem e ho jen tak vypustit
mezi lidi. To dopadne buď tak, že ho znova chytí, nebo
že někom u ublíží.“
Ja cin d o , já s Cassianem souhlasím ,“ vloží se do roz­
hovoru Tamra.
Zavrčím. Celá tahle situace, sestřino věčně nesobecké
chování, mě přivádí k šílenství.
Ale okam žitě se za své m yšlenky zastydím . Nebylo
by fér Tam ru z něčeho obviňovat. Je tady kvůli mně. Bý­
valo by jí vůbec nevadilo, kdybychom opustily dom ov
a na kmen provždycky zapomněly. Chtěla se vydat hledat
m ám u. To já jsem ji přesvědčila, aby mi nejdřív pom o h ­
la zachránit M iriam. Měla bych si vyslechnout její názor.
Dlužím jí to.
Svou kousavou poznám ku si proto nechám pro sebe.
N ebudu se hádat. M ísto toho radši vyrazím k dodávce
pro nějaké oblečení - a taky se tam snad zklidním n a to ­
lik, že se zvládnu převtělit.
Will zůstal s o statním i. O stražitě pozoruje šedého

106
drakiho. Vím, že z něj nespustí oči ani na vteřinu. Neje­
nom kvůli tom u, že m u já nedůveřuju, ale i kvůli sobě.
Není hloupý. Ať už chce nebo nechce, narodil se jako lo­
vec a to znam ená, že m á dobře vyvinutý instinkt.
To mě trošku uklidňuje.
Při pohledu na Cassiana mě ale znovu polije horko.
V zdorně zvednu bradu. Dávám m u najevo, že by měl
opravdu dů k lad n ě zvážit své ro z h o d n u tí vzít tohohle
drakiho s sebou dom ů. Vzpurné se na mě dívá. Je od ­
hodlaný to udělat. Přesto se nevzdávám. K om unikuju
očima... probudím pouto, které mezi nám i znovu ožilo.
Zároveň si povzdechnu. Toho se nikdy nezbavím. Ať už je
mezi m nou a Willem cokoliv, s Cassianem zůstanu spo­
jená navždy.

107
 11

bejdu dodávku a zm izím ostatním z dohledu. Ko­

O nečně jsem sama. Z hluboka se nadechnu. Lokám
studený vzduch, nasávám ho do rozžhavených plic. Žár
pozvolna uhasíná a s ním chladnu i já. Složím křídla. Se
zapraskáním mi zajedou zpátky pod kůži, hluboko mezi
lopatky.
„Vezmi si tohle.“
Zaslechnu Willův hlas a lehce nadskočím. O točím se
k něm u a zjistím, že mi podává tričko. Jedním pohybem
si ho přetáhnu přes hlavu. „Díky.“
J s i v pohodě?“ Provrtává mě pohledem.
J a s n ě že jo. Proč bych nebyla? Cassian žije.“ Celá se
při těch slovech klepu. Teprve teď mi všechno dochází.
Cassian žije. N en í mrtvý. Nohy se mi třesou. M ám pocit,
že mi každou chvíli vypoví poslušnost.
Setkání s tím šedým drakiem ale tlum í moje nadše­
ní. Při pohledu na něj m i dochází, že bych m ohla být
úplně stejná jako on. My všichni - drakiové na celém
světě - bychom dopadli stejně jako on, kdyby nás tolik
let drželi v zajetí a zacházeli s nám i jako s divokými zví-

108
řaty. Navíc to, jak pořád pokukuje po Tamře, se mi vů­
bec nelíbí.
Will mě s vážným výrazem p o z o ru je .,Jacindo, my se
s nim a nevrátíme. Tak jsm e se přece domluvili. Neneseš
za ně žádnou zodpovědnost.“
,J á vím.“ Přikývnu, i když si tím nejsem vůbec jistá.
Tělem mi znovu proudí Cassianovy pocity. Snaží se mě
zviklat. Je přesvědčený o tom , že mě potřebuje, aby se do­
stal zpátky ke km eni. Potřebuje... nebo chce. Nedokážu
to přesně rozlišit. A m ožná ani Cassian to přesně neví.
N adechnu se a v tu chvíli ho ucítím . Willa. Jeho cha­
rakteristickou vůni. Stojím jen pár kroků od něj. Začne
mě bolet a píchat na prsou. V uplynulých čtyřiadvaceti
hodinách byly chvíle, kdy jsem pochybovala, že tenhle
pocit znovu zažiju. Podívám se na něj. Jeho hřejivý po ­
hled jako by mě objím al a laskal.
Už brzy budem e sami. Já, Will a Tamra. Budeme v bez­
pečí. A najdem e m ám u. A všechno bude zase jako dřív.
Stísněnost mě ale neopouští.
Kůže se mi napíná a chvěje. Šedý draki stojí jen pár
m etrů od nás. A Cassian je odhodlaný vzít ho s sebou
zpátky ke km eni, i když bude m ít co dělat, aby se tam
dostal sám.
A to není všechno. Něco se mi pořád nezdá. Bojím se,
že jsm e ještě úplně nevyhráli. Ze ještě nejsme úplně v bez­
pečí. M ám pocit, že se něco... chystá.
Will jako by vycítil mé chm urné myšlenky. Přistoupí
ke m ně blíž. Hladí mě po rukou. Podívám se m u do očí
a okam žitě se rozplynu v jeho uhrančivém pohledu.
„Zatím nám všechno vyšlo. Jsme na cestě pryč. Všech­
no běží přesně tak, jak jsm e si to naplánovali. A taky už

109
bylo načase.“ Spiklenecky na mě mrkne. „Už jsem se na-
čekal dost dlouho, abych tě konečně měl taky chvilku
pro sebe.“
N em ůžu m u zkazit radost. N em ůžu nahlas vyslovit
to, co mě trápí. N em ůžu m u říct, že cosi hluboko uvnitř
mi napovídá, že ještě nejsme ze všeho venku.
Zam askuju své pocity úsměvem. „Zas tak sami nebu­
deme. Nesmíš zapom ínat na m ou sestru.“
Vesele se zazubí. „Ta mě má ráda -“
„Myslíš?“ škádlím ho.
„Vím to. Nesnaž se mě o blbnout.“ Šim rá mě na boku,
prsty m u tancují po mých žebrech. I takový letmý dotek
stačí, abych stěží popadala dech - a ne proto, že bych byla
lechtivá. U cuknu a uskočím stranou. Ale Will se nedá.
Pevně mé chytne, přitiskne k sobě a opře zády o dodáv­
ku. „Má mě ráda a smiluje se nade m nou. Dopřeje nám
sem tam nějakou tu chvilku klidu.“ Pod jeho pohledem
mi tváře celé zrudnou.
,Jseš si jistej?“
,Jo, jsem .“
„Tak to je dobře,“ nepřestávám ho popichovat. „Pořád
mi ještě dlužíš to rande. Večeři. Kino.“
Smích v jeho oříškových očích pohasne. Jeho pohled
zvážní. Dívá se na mě s m nohem větší naléhavostí. Jeho
obličej je plný touhy. Jako obličej člověka, který už nevy­
drží dál čekat. „A co ty? Ty se nade m nou taky smiluješ
a zm írníš mé trápení?“ Zaboří nos do mých vlasů a zhlu­
boka se nadechne.
„Co tě trápí?“ zašeptám a nedočkavě čekám, co o d ­
poví.
„Ničíš mě ty. Ničí mě to, že víc než cokoliv jiného chci

110
být s tebou a nem ůžu. Skoro nikdy tě nem ám jenom pro
sebe.“
Jeho slova se vzápětí potvrdí. N ěkdo mě volá. „Ja­
cindo!“
Will zasténá a unaveně si položí hlavu do dlaní. „Už
chápeš, o čem m luvím?“
Blíží se k nám Tamra. Vlasy se jí v měsíčním světle
lesknou jako perly. „Tak tady jste. Cassian si myslí, že bys-
me měli vyrazit... že jsm e pořád ještě m oc blízko u en-
kroské pevnosti.“
Na jazyku mě pálí otázka: A odkdy zrovna tobě zá le ží
na tom, co si Cassian myslí? Ale radši mlčím. Měla bych být
ráda, že Tam ra dokáže o Cassianovi m luvit s nadhledem ,
jako by jí nikdy nezlom il srdce.
„Už jdem ,“ otráveně vzdychnu a p ro táh n u se kolem
Willa. Tak krásně mě hřál. Nejradši bych se m u schoulila
do náruče a usnula na jeho hrudi.
Tam ra se vrací zpátky do dodávky. Slyším, jak zadní
dveře zaskřípou, a vyrazím za ní. Nechci nechávat svou
sestru sam otnou s drakiem, který se na ni dívá jako na
první ranní paprsky slunce. Will mi zastoupí cestu. Při­
táhne si mě k sobě a vášnivě mě políbí. Jeho rty. Přitisk­
nuté k mým. Nic jiného v tu chvíli neexistuje. Drží můj
obličej v dlaních. Prsty mi lehce zarývá do tváří. Při kaž­
dém dotyku cítím jeho ztvrdlou kůži. Úplně v jeho ná­
ručí roztaju.
Když se od sebe konečně odtrhnem e, zašeptá mi do
vlasů: „Už to nebude trvat dlouho a jsme na parkovišti
u motorestu, kde jsme nechali moje auto. To už vydržíme.“
Při jeho slovech mě zamrazí. Měla bych mu to říct.
Teď hned. Měla bych se m u svěřit, že se bojím nechat

111
Cassiana sam otného s M iriam a s tím šedým drakiem ,
když je zraněný.
Ale hlas mě zradí. A navíc třeba až dojedeme k m oto­
restu, bude už Cassian natolik zotavený, aby to zvládnul.
Vždyť drakiové se uzdravují rychle. Sevřu Willovo tričko
v dlaních. Příjemně mě chladí do prstů. Ještě se od něj ne­
chci o d trhnout. „O mě se neboj. Já to zvládnu.“

M ačkáme se vzadu v dodávce. M iriam sice sedí vepředu

s Willem, ale Cassian a šedý draki zabírají i tak hodně
místa. Obzvlášť když ten šedý není převtělený do lidské
podoby.
Cassian trval na tom , aby si M iriam sedla dopředu.
Prý si toho zavřená ve stísněné cele vytrpěla už dost. Ne­
hádala jsem se s ním. N a vlastní kůži jsem si i během své­
ho krátkého pobytu v enkroské pevnosti vyzkoušela, že
opravdu není o co stát.
Sedý draki jako by se v nevelkém prostoru ještě zvět­
šil. Zabírá všechno místo, vysává všechen vzduch. Tam ra
a já se na sebe mačkáme. Toužebně sním o sedačce vedle
Willa, na které se teď veze M iriam.
„Máš jm éno?“ Rozhodně jsem nečekala, že se ho Tam ­
ra bude na něco ptát. N a můj vkus to navíc znělo až moc
přátelsky. Vrhnu na ni přísný pohled. Podívá se mi do očí
a nevzrušeně pokrčí rameny. M usím se držet, abych ne-
protočila panenky. Každopádně z něj nehodlám spustit
oči. Samozřejmě že se nějak jmenuje. Než ho enkrosové
zajali, žil úplně norm ální život. Nejspíš v téhle zemi.
Souhlasně přikývne. „Deghan,“ odpoví.
Deghan. To zní jako jm éno z dávných dob. Ale hodí
se k něm u skvěle.

112
 „Můžeš se zatím zkoušet převtělit do lidské podoby.
Tady vzadu stejně není nic lepšího na práci,“ navrhne m u
Cassian.
D eghan na Cassiana vrhne znechucený pohled. Ani se
m u nedivím. Komu by se taky chtělo snažit se o něco, co
neumí? A ještě navíc před publikem.
„Nemusíš to dělat teď,“ vloží se do rozhovoru rych­
le Tamra. V jejím něžném hlase zní útěcha. „Prostě jsi
to jenom zapom něl. Dej tom u čas. Určitě si zase vzpo­
meneš.“
D eghan ji upřeně pozoruje. H ltá ji svýma ocelově še­
dým a očima. N eum ím m u číst myšlenky. Ale jedno vím
jistě. Nelíbí se mi, že se na ni pořád dívá. Tečka.
Zastavíme u malé restaurace. Široko daleko nikde ni­
kdo, jen sem tam projede kolem auto. Vůně grilovaného
m asa mě do nosu praští dřív, než Will otevře dveře. Za­
kručí mi v břiše. K snídani jsm e si rozdělili několik kob­
lih s m arm eládou - tom u se skoro nedá říkat jídlo. Něco
pořádného by nám rozhodně neuškodilo. Dveře se ote­
vřou a oslní nás prudké světlo.
„Nem ůžem e jít všichni dovnitř a objednat si večeři.
To je vám, doufám , jasný,“ oznám í nám Will. Starostli­
vě se ohlíží přes ram eno. Dává pozor, jestli se k nám ně­
kdo neblíží. Každý by se asi hodně divil, kdyby v nákla­
dovém prostoru zahlédnul dvoum etrového okřídleného
tvora. „M ývám sja c in d o u něco objednám e a přinesem e
to sem.“ Kývne hlavou na znam ení, že m ám vylézt ven.
Seskočím na zem a vyrazíme směrem k restauraci. Pod
noham a mi skřípe štěrk. Jdem e dlouho. Will zastavil až
na samém konci parkoviště. Daleko od všech dveří a zvě­
davých pohledů.

113
 „Díky,“ zam um lám . ,Je to úleva o d tam tu d na chvil­
ku vypadnout.“
„To mě nepřekvapuje,“ odpoví chápavě a vezme mě za
ruku. „Miriam se taky netváří zrovna nadšeně, že m á trá­
vit čas s člověkem. Moc jsm e si nepopovídali.“
Objednám e si ham burgery a hranolky. Vyberu co nej-
větší porce, protože znám Cassiana a vím, co dokáže na
posezení spořádat. A předpokládám , že Deghan na tom
bude podobně.
Sedíme na stoličkách u barového p u ltu a čekáme, až
nám donesou jídlo. Chvilku si připadám jako docela oby­
čejná holka. Posledně nás vyrušila Tamra, tak jsem ráda,
že teď m ám e s Willem chvilku opravdu jenom pro sebe.
„Dáte si zatím něco k pití?“ zeptá se nás servírka. Oba
souhlasně přikývneme. Nalije nám bublající sodovku do
červených plastových kelímků a zase odejde.
Pohrávám si s brčkem. „Tohle je za nějakou dobu m ož­
ná naše nejlepší rande.“
Will zavrtí hlavou. „Takhle si teda rande nepředstavu-
ju. Půjdeme na lepší.“ M rkne na mě. „Slibuju.“
Rozbalím další brčko a začnu ho důkladně rovnat. Ne­
přestanu, dokud není krásně ploché. Jeden konec si přilo­
žím ke rtům , spojím dlaně, vytvořím z nich úzký kornout
a začnu pískat náhodnou melodii. Po chvilce toho nechám
a s hranou důležitostí se zeptám Willa: „To koukáš, co?“
„To teda koukám .“
Vesele přikývnu. „A tos ještě neslyšel tohle,“ chlubím
se a zapískám mu „Camptownské dostihy“.
„Nestačím zírat,“ prohlásí rádoby vážně. „Teď to tepr­
ve pořádně rozjedeme.“
M usím zadržovat smích a m álem udělám chybu. Do-

114
pískám písničku až do konce, m ávnu rukou a ukloním
se. Na tváři úsměv od ucha k uchu. Will zatleská.
„To jsi nevěděl, že um ím takový věci, co?“ naparuju se
jako páv. M ám radost.
„Tvoje ostatní... schopnosti jsou v porovnání s touhle
úplně o ničem .“
Rozesměju se a roztočím se na stoličce. S Willem si
připadám jako n orm ální holka. Je mi s ním tak dobře.
Jako bychom se znali už odjakživa. S ním jsem šťastná.
M ůžeme spolu blbnout a všechny starosti hodit za hlavu.
Na chvilku jsem skoro zapom něla, že na nás venku čeka­
jí ostatní. Chytí mě za nohy a zastaví mě. Tváří se vážně.
N akloní se ke m ně a políbí mě. Cítím na sobě jeho stu ­
dené, hebké rty. Je mi jedno, že nás všichni vidí. Chytnu
ho za bundu, přitáh n u si ho k sobě blíž a žíznivě ho po­
líbím. Skoda že nejsme sami.
Po chvilce se od sebe odtrhnem e. Hlasitě oddechuju.
Vždycky se mi líbil, ale už jsem zapomněla, co se m nou
dělá jeho úsměv. Oslnivý záblesk bílých zubů. Hluboké
dolíčky ve tvářích. Srdce mi při pohledu na něj poskočí.
Poprvé od té doby, co jsme uprchli z enkroské pevnosti, se
na mě doopravdy upřím ně usmál. Proměnlivé oči se m u
lesknou jako drahokamy. Jako by mi četl myšlenky, zniče­
honic zašeptá: „Už brzo budem e spolu. Sami. A budem e
m ít spoustu času. Naučíš mě, jak se hraje na brčka.“
Vydáme se zpátky k autu. Ruce m ám e plné horkých
papírových sáčků s jídlem . N a bílém papíře se rozléva­
jí m astné fleky. M iriam podám e její a Willovu porci ok­
nem. Poděkuje nám nesmělým úsměvem. To je co říct.
Ted', když se Cassian vrátil, si m ožná začne vážit všeho,
co jsem pro ni udělala, abych ji zachránila. M ožná že náš

115
vztah bude od teď lepší. H rdlo se mi sevře. M usím si při­
znat, že by se mi to líbilo.
Will mě doprovodí k zadním dveřím a políbí mě na
čelo. „Už zítra budem e volní.“
Z hluboka se nadechnu. Zítra. Při představě, že s Wil­
lem prožiju tolik chvil podobných té dnešní, m nou pro­
jede vlna nadšení. Vlastně to bude ještě lepší, protože si
budem e m oct povídat a líbat se tak dlouho, jak jen bu­
deme chtít.
Will vezme za kliku a chystá se otevřít dveře, ale zni­
čehonic se zarazí.
Z ůstanu stát a ani se nehnu. Z tuhne jako dravec, kte­
rý číhá na svou kořist.
„Co je?“
Mávne na mě, abych zmlkla. Potřebuje úplné ticho.
N akloním hlavu a rozhlížím se po velkém tem ném
parkovišti. Nevidím nic než pár a u t a náklaďáků. Dveře
restaurace se několikrát otevřou. N ěkdo vejde a zase ode­
jde. Will se ale nepřestává tvářit znepokojeně. O střížím
zrakem přejíždí po parkovišti.
„Wille? Co se děje?“
Zavrtí hlavou. Hnědé vlasy m u přitom spadnou do
čela. „Nejspíš nic.“
Otevře dveře dodávky a pom ůže mi nastoupit. Výraz
v jeho tváři těsně předtím , než za m nou zabouchne dve­
ře, mě jenom utvrzuje v tom , že se m u něco nezdá. Ale
nem ám nejm enší tušení co.
Otočím se, rozdám všem něco k jídlu a sam a se hla­
dově vrhnu na svůj příděl. O kusuju hranolky a snažím se
ignorovat nepříjem né pichlavé svědění, které se mi roz­
lézá po těle.

116
 12

D odávka nepatrně zrychlí. M álem bych si toho ani ne­

všimla, nebýt lehkého zavrčení m otoru. Zničehonic
ale prudce zatočím e a všichni se svezeme k jedné straně.
Jídlo se rozsype všude kolem. B ouchnu se hlavou o tvr­
dou podlahu.
Tam ra dopadne D eghanovi přím o do náruče. Jeho
m ohutné svalnaté ruce se kolem ní pevně ovinou. T rhnu
sebou. Ale nem ůžu to m u nijak zabránit. Rozplácla jsem
se jak široká, tak dlouhá na studené kovové podlaze.
Přes řev m o to ru ke m ně doléhají další zvuky: pory­
vy větru a hlasité troubení. Will se s dodávkou prodírá
mezi auty.
„Co se děje?“ zakřičí na mě Tamra. „Proč s nám a jede
jako blázen?“
N abízí se jen jediné vysvětlení. V n itru mi vzplane
oheň. Krk už mi spaluje žár. V puse cítím pachuť uhlíků.
Cassian nahlas vysloví to, co jsem tušila. „Někdo nás
pronásleduje.“
Tam ra je ještě bledší než norm álně. Kůže jí začne per­
leťově pableskovat. „Enkrosové?“

117
 Cassianovi se zúží zorničky. Z očí m u zbyly jen svislé
roztřesené čárky. Zavrtí hlavou. „Nemyslím si, že
„Enkrosové přenechávají lov jiným ,“ podaří se mi za­
m um lat znecitlivělými rty.
Střetnu se pohledem s Cassianem. Je jako na trní, při­
pravený vyrazit, ale nebojí se. Vyzařují z něj úplně jiné po­
city, než když ho věznili enkrosové.
Pohne rty a zašeptá přesně to slovo, které se mi honí
hlavou. „Lovci.“
Tam ra se rozechvěle nadechne. D eghan ji pohladí po
ruce. To bych od něj nečekala. Nevím, co si o tom mys­
let. M á to být podpora? Útěcha? Nejsem si jistá. Pořád si
nem ůžu zvyknout na to, že to je ten samý draki, který se
mě snažil zabít. Nevím, jestli ho dokážu m ít vůbec ně­
kdy ráda. Šim rá mě v krku. M ám sto chutí sežehnout ho
svými plameny. Ale m usí se nechat, že k Tamře se chová
něžně.
Will znovu prudce zatočí a všichni se opět sesypeme
na jednu hrom adu. B ouchnu se ram enem o stěnu tak sil­
ně, že bolestí vykřiknu. N ajednou zpom alím e a prudce
zastavíme. Pom alu se zvedám ze země. Ruce se mi třesou.
Do nosu mě praští pach spálených pneum atik.
Ja c in d o !“ Cassian ke m ně přiskočí, podepře mě a po­
m áhá mi si sednout. „Není ti nic?“
Zavrtím hlavou. Pořád se celá klepu. T rochu se mi
m o tá hlava. „M-máme vylézt?“ zeptám se roztřeseným
hlasem. Zajímalo by mě, co se venku děje.
Will bouchne předním i dveřmi tak silně, že se celá do ­
dávka rozkymácí.
Vzápětí se naše dveře otevřou a zaplaví nás prudké
světlo. Will si nás nervózně prohlíží. Netrvá dlouho a ob­

118
jeví se vedle něj i M iriam . Tvář m á stejně bledou jako
všichni ostatní.
„Ujel jsem jim ,“ oznámí nám Will. „Ale nejsou daleko.“
„Lovci?“
Will přikývne. ,Jo.“ Ve vzduchu se vznáší prach, kte­
rý jsme svou divokou jízdou zvířili. Zaparkovali jsme na
úzké lesní cestě. Will se rozhlíží po okolí. Pohledem pře­
jede vysoké stromy, které z obou stran lemují cestu.
„Budou tady co nevidět. Běžte. Utečte.“ Pohodí hlavou
a mávne rukou směrem k lesu. „Kdyby vás našli, předstí­
rejte, že jste si vyrazili na výlet. Banda dětí v lese. Na tom
jim nebude připadat nic divnýho. Je to vaše jediná nadě­
je. Sejdeme se na parkovišti u m otorestu, kde jsem nechal
svoje auto. Není to daleko. Trefíte tam ?“
Cassian přikývne.
Will se om luvně podívá na Deghana. „Prom iň, brá­
cho. Je to fakt smůla, že se nem ůžeš převtělit. Mávni kří-
dlam a a zmiz. Někam se schovej. Ať už vymyslíš cokoliv,
hlavně jim nechoď na oči.“
Deghan trhne hlavou. Pochopil, co m á dělat. Evident­
ně je zvyklý starat se o sebe sám. Projede m nou zvláštní
úleva. Kdybychom se ho teď zbavili, tak se nebudu m uset
dál strachovat o kmen.
Will si podřepne, na tváři výraz m axim álního soustře­
dění, prsty se dotýká země.
Prozradí mu, kdo se blíží.
Srdce mi divoce buší. H ned jsem pochopila, o co se
Will snaží. N em ůžu uvěřit, že se dokáže natolik spojit se
zemí. Jako opravdový zemský draki. A m ožná ani ten by
to nedokázal tak dobře jako on. Země jako by prom lou­
vala jenom k němu.

119
 „A co ty?“ zeptám se ho ostře. Při představě, že m ám
Willa znovu opustit, se mě zm ocňuje hrůza. Už nechci.
Will se narovná. Už se netváří tak přísně. M ám pocit,
jako bych si prohlížela m okré kam ení porostlé hebkým
mechem. „Mně neublíží
Vrhnu se k něm u a chytnu ho za obě ruce. „Ne! Já tě
neopustím .“
Ja cin d o , po m ně nejdou.“ O dhodlání v jeho očích je
neúprosné. Nenechá se přem luvit.
J a k nás vystopovali?“ zam um lá Cassian a kouká se
přitom na Willa, jako by od něj čekal odpověď.
Will mě pustí a podívá se na Cassiana. „Netuším. Asi
se to dozvěděli od enkrosů.“ Nakreslí rukou ve vzduchu
široký kruh. „Lovci nejspíš pročesávají široké okolí pev­
nosti. Řekl bych, že se jich do našeho pronásledování za­
pojilo hodně. Nejenom moji příbuzní.“
„Cože?“ D eghan si Willa podezřívavě měří. J e h o pří­
buzní nás loví?“
J e h o příbuzní. O n ne,“ dodám rychle.
D eghan nevypadá, že by ho m oje vysvětlení příliš
uklidnilo.
„Vím, co se ti honí hlavou. Taky mi chvíli trvalo, než
jsem pochopil, že je rozdíl mezi Willem a jeho příbuzný­
m i,“ vloží se do toho Cassian.
Úlevou si oddechnu. Je to poprvé, co Cassian přede
m nou přiznal, že Will je jiný.
Will se na mě upřeně podívá. V jeho tváři se zračí jisto­
ta a odhodlání. O dhodlání, že všechno bude v pořádku.
Dívám se m u zpřím a do jeho oříškových očí a zaplavuje
mě přitom pocit, že se nem ám čeho bát. Ze zm izím mezi
strom y a všechno se nějak vyřeší. „Kdybys na ně narazila,

120
tvař se;, že nem áš co skrývat. Když se nic nepokazí, sejde­
me se u m otorestu.“
K d yž se nic nepokazí...
Těch pár slov mi zní v hlavě pořád dokola, jako ozvě­
na. Myslím na to, co všechno by m u m ohlo zabránit, aby
se s nám i sešel. Nejsou to hezké představy.
J o . Jasně že tam na nás budeš čekat,“ zavrčí Miriam.
Nečekala jsem, že něco řekne. O d té doby, co jsme opus­
tili pevnost, skoro neprom luvila. „Ty a tvoji povedení pří­
buzní.“
„M iriam,“ napom ene ji Cassian jemně.
„Neudělal toho už dost, aby tě přesvědčil, že je na naší
straně?“ vyjedu na ni a zatnu ruce v pěst. „Co bys ještě
chtěla?“
„Kdy konečně pochopíš, že je úplně stejný jako oni?“
vybuchne M iriam . Z očí jí srší blesky. Takhle rozruše­
nou jsem ji ještě neviděla. „Když tě ani vězení v enkroské
pevnosti nepřesvědčilo, že mezi nám i a jim i je obrovský
rozdíl - “
„Tak mě nepřesvědčí už nic,“ dokončím za ni větu
ostrým hlasem. „Přesně tak. Nic mě o tom nikdy nepře­
svědčí.“
M iriam na mě nevěřícně zírá. Nedokáže pochopit, že
to myslím vážně. Ani se jí nedivím.
Ja cin d o ...“ Šermuje rukam a ve vzduchu. „Copak ti
nedochází, že se k sobě vůbec nehodíte?“
„Buďte zticha. Obě dvě,“ vyštěkne na nás Cassian.
Je stli jste si nevšimly, m ám e v patách lovce, který nás plá-
nujou zaživa stáh n o u t z kůže... nebo vydat těm parchan­
tům , který se mě tam chystali rozčtvrtit.“ Při slově „tam “
divoce m áchne rukou za sebe.

121
 Dívám se na Willa pohledem plným zoufalství. Roz­
čileně oddechuju.
Začnu nesouhlasně vrtět hlavou. N ehodlám ho opus­
tit. Ja c in d o ,“ křikne na mě Cassian. Provrtává mě pohle­
dem. „Půjdeš s nám a a bez řečí,“ rozkáže mi.
Naježím se. Jeho tón se mi vůbec nelíbí. Vtom ucítím ,
jak zuří. Jeho vztek mě zaplavuje pom alu jako hustý as­
falt. Ale v jeho rozzlobeném pohledu cítím ještě něco ji­
ného. Ještě jin o u emoci. Stejně pronikavou. Stejně pal­
čivou. Strach. Strach o mě. Moje rozhořčení poleví. Už si
toho kvůli m ně vytrpěl dost.
Ja cin d o ? “ Z myšlenek mě vytrhne Willův hlas. „Měli
byste vyrazit.“
Zm ocňuje se mě panika. Nechci Willa opustit. Znovu.
V očích mě pálí slzy. Snažím se na sobě nedat nic znát.
Přikývnu a začnu hledat Tam ru. Hlavou mi ale víří myš­
lenky. Přemýšlím, jak zůstat s Willem a všechny tím ne­
naštvat. N em ůžu ho nechat odejít sam otného.
Tam ra ze mě nespouští oči. Ceká, jak se rozhodnu. Při
pohledu na její um íněný výraz mě zamrazí. Nepůjde se
schovat beze mě. Začnou ve mně hryzat výčitky svědomí.
Polije mě horko. N em ůžu ohrozit svoji sestru. Už jsem
ztratila m ám u. Nem ůžu přijít i o Tam ru. D ostanu ji z té­
hle silnice a pak se vrátím pro Willa.
O hlédnu se na něj. „Najdu si tě,“ oznám ím m u. Vý-
hrůžným tónem m u dávám jasně najevo, ať ho ani nena­
padne někam mi zmizet. Má být buď tady, nebo u svého
auta.
„Budu na tebe čekat.“ Kývne hlavou na znam ení, že
naše dom luva platí. Pak se nervózně otočí směrem k sil­
nici.

122
 V tu chvíli je zaslechneme. Rachotící m otory .Jak nás
sakra sledují?
„Zm izte!“ N aposledy se n a nás podívá. N aposledy
spočine pohledem na mně. Očim a mě pobízí, abych u tí­
kala pryč. „Zmizte! Teď hned!“
O statní na nic nečekají a vyrazí pryč. Prodírají se mezi
strom y jako prchající stádo slonů. C uknu sebou.
Nechce se mi pryč od Willa. Přitáhne si mě k sobě, za­
boří mi prsty do vlasů a vášnivě mě políbí. Vychutnávám
si dotyk jeho rtů, jeho rukou. O dtrhne se ode mé a na­
dechne se. „Dávej na sebe pozor. O patruj se venku v té
divočině,“ horoucně zašeptá.
O tevřu pusu, abych m u taky popřála hodně štěstí, ale
zaslechnu blížící se hučení m otorů. T rhnu sebou a m žou­
rám do dálky. Prašná cesta je zatím prázdná. Nevidím nic
než nevinné obláčky hnědého prachu.
Bez jediného dalšího pohledu se Will ode mě odtáhne
a popostrčí mě směrem k lesu. „Tak už běž. Jsou blízko!“
Rozeběhnu se ke strom ům . M ám pocit, že mi srdce
snad vyskočí z těla. Kůži m ám v jednom ohni. Pod lid­
skou pokožkou mi probleskují rudozlaté odstíny.
Vrhnu se mezi strom y a les mě okam žitě pohltí. O b­
klopí mě tma. Prodírám se hustým podrostem a trávou,
jež je tady tak vysoká, že mi sahá až po pás. Zastavím se.
Zaposlouchám se do šum ění listů. Nikde nikdo. N em u­
sím ostatní vidět. Stačí, že vím, že se někam bezpečně
ukryli. Pevně doufám , že se jim to povedlo. Ze je Tam ra
v bezpečí. Jinou m ožnost si vůbec nepřipouštím .
Pom alu si zvykám na myšlenku, že jsem zůstala sama,
že mi o sta tn í utekli. Zničehonic zaslechnu Cassianův
šepot.

123
 ,Jacindo - co tady vyvádíš? Tak pojď už!“
Z ahlédnu ho mezi stromy. Oči m u nedočkavě hoří na­
pětím. Pod snědou pletí m u v obličeji probleskuje uhlově
černý odstín. Těsně za ním stojí Miriam. Z jejího drobné­
ho, pískově zbarveného obličeje čiší strach.
Zavrtím hlavou a obrátím pohled zpátky k cestě.
Stojím jako přikovaná. M usím vidět, co se bude dít.
M usím to vědět. Vím, že bych neměla, ale nem ůžu ho po­
slechnout. Už jsem se rozhodla. Willa neopustím . Spolk­
nu horký knedlík v krku. Už nikdy.

124
 13

ozhlížím se kolem sebe a v hlavě se mi pom alu rodí

R plán. Kousek ode mě se do výšky tyčí hustý strom se
širokým šikmým km enem . Ideální na lezení. Přidržuju se
kůry a lehce po něm šplhám nahoru.
Ja c in d o .“ Cassianův šepot zní stále naléhavěji. O pus­
til svoji skrýš a stojí teď přím o pode m nou. M iriam se na
něj lepí jako klíště. Vrhá po m ně zlostné pohledy a ner­
vózně si žm oulá tričko. Cassian na mě divoce gestikuluje.
Naznačuje mi, že m ám okam žitě slézt.
„Nejdu. Budu v pohodě.“ Významně se na něj podí­
vám. „Za předpokladu, že nás neprozradíš ty.“ M ávnu na
něj. „Zmizte oba dva.“
Cassian odevzdaně vydechne a otočí se ke své sestře.
„Uteč. N ěkam se schovej. Já si tě pak najdu.“
Z ahlédnu v jejích očích záblesk strachu. „Nechci tě
op u stit.“
„To zvládneš,“ uklidňuje ji. „Běž hluboko do lesa a na*
jdi Tam ru. Hlavně se nepřevtěluj.“
Pohrdavě si odfrknu. To jsem jí m inule říkala taky
a nebylo to k ničemu.

125
 Cassian si mě nevšímá a dál vysvětluje M iriam, co m á
dělat. „H luboko v lese budeš ve větším bezpečí než se
m nou. Kdyby na tebe narazili, tak je nenapadne, že...“
M iriam odm ítavě vrtí hlavou. Při představě, že by ji
našli, se jí zm ocňuje panika.
„Cassiane,“ zasyčím na něj, „měl bys jít s ní.“
Nesouhlasně mávne rukou. Dává mi najevo, že m ám
mlčet. Podívá se své sestře zpřím a do očí. „Ať už jsi pryč,“
poručí.
M iriam na něj naposled vrhne prosebný pohled a pak
zmizí mezi stromy. Ram ena má svěšená, jako by ji vedli
na popravu.
Cassian se rychle vyšplhá na nejbližší strom . Koruny,
ve kterých se oba schováváme, se tém éř dotýkají.
„Zbláznil ses?“ zašeptám. Nelíbí se mi, že poslal M i­
riam pryč sam otnou. Jako by dával přednost m ně před
svou sestrou. To jsem po něm nikdy nechtěla. A nikdy
chtít nebudu. „Měl bys být se svou sestrou.“
„Děláš, jako by ti na ní najednou strašně záleželo,“ vy­
hrkne a propaluje mě svýma tem ně fialovýma očima.
Z ničehonic mě o chrom í zvláštní pocit. Pocit, k te ­
rý jsem už jed n o u zažila. Jsem z toho zm atená. Cítím ,
jak po m ně Cassian touží. Jeho to u h a mě zaplaví jako
horká vlna. N echám se tím hřejivým pocitem na chví­
li om ám it. Pak ale zavrtím hlavou. M usím nad sebou
znovu získat kontro lu . M usím se so u střed it na svoje
pocity, ne na jeho. Už tak m ám sp o u stu starostí, n a ­
tož ještě řešit, co cítí Cassian. Nechci se nechat ovlád­
no u t. Bojuju s přílivem Cassianových em ocí - bojuju
s Cassianem.
Chladně se na mě podívá. C houlím e se sice každý na

126
jiném strom ě, ale i tak jsou naše obličeje jen centim etry
od sebe.
Nezam ěnitelné hučení m otorů se stále přibližuje. Vy-
kukuju zpoza větví. Temné obrysy aut zahaluje stále se
zvětšující m rak prachu.
Vidím Willa, jak se sklání n a d m otorem dodávky.
Bude předstírat, že se m u rozbil m otor? Z hluboka se n a ­
dechnu. Doufám , že m u to projde.
V hustém m raku zvířené hlíny a prachu rozeznávám
dvě auta. Černý džíp se zatmavenými skly, přes která ne­
vidím ani ň, a za ním dodávku se stejně tmavými okny.
Naše dodávka se s touhle nedá vůbec srovnávat. Tahle se
i v hustém oblaku prachu leskne jako nová.
Will vystrčí hlavu zpod kapoty. Přejede mi m ráz po
zádech. Lovci by m u přece neublížili, ne? Vždyť patří
k nim.
Auta zastaví a m otory ztichnou.
Ale nikdo nevystupuje. N echápu, co tam vymýšlejí.
Jejich okýnka mi připom ínají chladné, tem né oči. Oči,
které mě neslyšně pozorují a hlídají. H ruď se mi prudce
zdvihá a zase klesá. Rychle oddechuju. Z nosu mi unikají
dva proužky páry.
Will mávne rukou na pozdrav. Nervozita na něm není
znát. S trnu a zadržím dech. Uvězním ho v sevřených pli­
cích. Čekám, že uvidím někoho z Willových příbuzných.
Dveře džípu se konečně otevřou. Vzápětí se rozletí do ­
kořán i dveře dodávky. Ven se vyškrábe celkem pět m užů.
Přelétnu je všechny pohledem... ale ani jeden z nich mi
není povědomý.
Srdce mi divoce buší. M ám pocit, že mi vyskočí z krku.
Stačí mi letm o k ouknout na Willa, abych věděla, že ani

127
Will je nepoznává. Teprve teď si uvědomím, jak moc jsem
ve skrytu duše doufala, že nás pronásledují Willovi pří­
buzní.
Zavrtím hlavou a o d h rn u si z čela pram en vlasů. Ale
to, že je Will nepoznává, znam ená, že tihle lovci nepat­
ří do jeho party. Jsou pro něj úplně cizí. Projede m nou
neuvěřitelná úleva. Ani oni neznají Willa. Má m nohem
větší šanci je přesvědčit, že se m u rozbilo auto a potře­
buje pomoc.
„Zdravím,“ říká Will. N a tváři se m u podařilo vykouz­
lit směs úlevy a rozpaků. Nikoho by nenapadlo, že před
ním nestojí obyčejný zoufalý kluk. J s e m fakt rád, že jste
tady. M ám nějaký problémy s autem .“ Poplácá dodávku
po zrezlém boku.
J o ? “ Jeden z lovců přistoupí k Willovi blíž. Hlas m á
pronikavý a nepříjem ný. Je m i jasné, že Willovi nevě­
ří. Vlasy m á ostříhané na ježka. O d krátkých, jem ných
chloupků se m u odráží slunce. „Nekecáš?“ Rozhlíží se ko­
lem a nevynechá jediný detail. Zahledí se i směrem k m ís­
tu, kde se s Cassianem schováváme. Skrývám se v koru­
ně strom u, nehybná jako socha. Tisknu se k hrubé kůře.
Škrábe mě po těle. Úlevou si vydechnu, když jeho pohled
pokračuje dál.
Bledýma očim a si prohlíží zadní dveře naší dodávky,
jako by se snažil dohlédnout až dovnitř.
„Nekecám.“ Will k nim vyšle jeden ze svých okouzlují­
cích úsměvů. „Nejspíš je už v posledním tažení.“
Velitel lovců vrhne po svých kum pánech podezíravý
pohled. Pohled, který jasně říká: Tenhle kluk lze, jako když
tiskne. V krku se mi hrom adí žár. Těžko se mi polyká. Na
Willovu smyšlenou historku neskočí.

128
 „Nechceš nám říct pravdu, prcku?“ zeptá se Willa lo­
vec s vlasy ulíznutým i do culíku a poďobaným i tváře­
mi. „Žádný problém y s autem nem áš.“ Pohodí hlavou
sm ěrem k nákladovém u prostoru. „Co schováváš tam
vzadu?“
Všim nu si, že jeden z lovců drží v ruce zvláštní pří­
stroj. Nějakou kovovou krabičku, ze které čouhá dlouhá
anténa. Na vršku červeně poblikává několik světýlek. Lo­
vec se pom alu otáčí kolem dokola. Blikání střídavě sláb­
ne a sílí. Žaludek se mi sevře strachy. Vůbec nepochybu-
ju o tom , že nám tahle krabička přinese další problémy.
Koutkem oka zahlédnu Cassianův výraz. Všimnul si toho
taky. Rysy v obličeji m u ztuhly. Tváří se zachm uřeně.
Pohlédnu zpátky k Willovi. Lovce s tím podivným za­
řízením se snažím ignorovat. N ahání mi strach a já za
každou cenu potřebuju zůstat v klidu. Nerozčilovat se
a nerozohňovat se. Má drakie m usí zůstat skrytá.
Jedno se Willovi m usí nechat: svoje překvapení h ra­
je skvěle.
„O čem to m luvíte?“ Mávne rukou ke dveřím. „Ne­
m ám tam nic. Nákladovej prostor je teď úplně prázdnej.
N orm álně v něm táta vozí nějaký svoje nářadí. Má totiž
zahradnictví.“ Předstírá rozpaky. „Ale, no, měl jsem s tím
autem tenhle víkend trochu jiný plány, tak jsem všechno
vyndal.“
V tu chvíli mi dojde, co m usím udělat. Vrhnu se ke
km eni a začnu šplhat zpátky na zem.
Cassian zašeptá moje jm éno, oči doširoka otevřené.
Seskočím na m ěkkou zem. D oléhá ke m ně Cassianův
vztek. Vztek a strach. V puse cítím jejich hořkou chuť.
Mísí se s pachutí popela a uhlíků.

129
 Vzhlédnu ke Cassianovi - k drakim u, se kterým jsem,
ať se mi to líbí nebo ne, uzavřela svazek. Nos se m u roze­
stupuje, rozčilením m u úplně nadskakuje. Nebude trvat
dlouho a převtělí se.
Zavrtím hlavou. Prosím ho, ať ještě chvíli vydrží, ať mi
věří. Vyřeším to. Vložím do své prosby všechno. Všechno
své odhodlání, všechnu svou víru. Slova jsou mezi námi
zbytečná. Kom unikujem e očima. Vím, co dělám.
Ram ena m u poklesnou. Trochu se uklidnil. Doufám ,
že se za m nou nevyřítí. R ozhlédnu se a spatřím drobné,
sotva rozkvetlé pampelišky. Potřebovaly by ještě několik
týdnů, aby vykvetly do plné krásy, ale nedá se nic dělat.
Budu si m uset vystači t s tím, co je. Vytrhnu je ze země,
obložím je trávou a vytvořím z nich cosi, co alespoň vzdá­
leně připom íná kytici.
Naposled se otočím na Cassiana a vydám se k cestě.
Na zádech mě hřeje jeho spalující pohled. Nezbývá mi
než doufat, že zůst ane tam , kde je. Ze bude jen tiše přihlí ­
žet. A já se m ezitím pokusím nás všechny zachránit.

130
 14

\ Jeznajítě. Neznají tě.

1 V O pakuju si ta dvě slova pořád dokola jako něja­
kou m antru. Pom alu dojdu ke kraji lesa a vstoupím na
cestu. Na světlo a na dohled lovcům.
Will zvedne hlavu jako první. Tváří se naprosto lhostej­
ně. Jako kluk, kterého vůbec nezajímá, co se děje kolem.
Ale opak je pravdou. Při pohledu na mě se m u v očích
m ihne tém ěř nepostřehnutelný záblesk strachu.
„Nazdar,“ vykoktá jeden z lovců, když dojdu až k nim.
„Bezva,“ zašvitořím nadšeně. „Sehnal jsi pomoc. Už
jsem se začínala bát, že budem e m uset zavolat mý mámě,
a do toho se mi teda fakt nechtělo.“
Lovci na mě nevěřícně zírají. Z jejich zmatených výra­
zů je mi skoro do smíchu. Oči jim div nelezou z důlků.
Holky do světa lovců nepatří. Podle jejich pravidel tady
nem ám co dělat. Moje p říto m n o st je úplně rozhodila.
A přesně to jsem chtěla.
„To je holka,“ zavolá jeden z nich.
„No, a co jako?“ odpovím tónem , kterým jim jasně
dávám najevo, že jsou asi úplně m im o. „Co jste čekali?

131
Mývala?“ Zasměju se svému vlastním u vtipu a popojdu
k Willovi. „Zlato, koukni, jaký jsem natrhala krásný pam ­
pelišky.“ Pyšně m u ukazuju svou neforem nou kytici, jako
bych našla nějakou vzácnost. Ve skutečnosti je opravdu
ubohá. Kytky už začínají vadnout. Ale předstírám , že je­
jich zplihlé stonky jsou něco víc. Něco, co by měli všich­
ni obdivovat.
Will mě obejme kolem pasu. „Pěkný, broučku.“ Sklo­
ní se ke m ně a dlouze a vášnivě mě políbí. Cítím na sobě
pohledy lovců a snažím se zůstat v klidu. Tohle m usím e
zahrát co nejlíp. Závisí na tom všechno.
„Co tady děláte?“ zeptá se zm ateně velitel.
J e n tak jsm e si vyjeli n a projížď ku.“ Zam račím se
a nechápavě se zadívám na Willa. „Neměli byste se n áh o ­
du snažit spravit naše auto?“
Will se otočí k lovcům. „Koukli byste na to se m nou?“
„Na to zapom eň,“ odsekne culíkatý lovec. „Na to ne­
m ám e čas.“ Otočí se k veliteli. „Pojďte, chlapi. To nem á
cenu. Asi nám upláchli
„Ne, to není pravda,“ nam ítne chlápek, který v rukou
ještě pořád drží kovovou krabičku. J s m e blízko.“ Otočí
přístroj k nim, aby všichni viděli červeně blikající světla.
„Nejmíň jednoho m áme na dosah!“
Stoupnu si na špičky a nakukuju m u přes ram eno.
Snažím se nedat na sobě najevo, jak moc mě to zajímá.
„Co to máte? To je detektor kovů? Hledáte tady po­
klad?“ zeptá se Will. Zní jako norm ální zvědavé děcko.
Ježura se na něj otráveně podívá a zavrtí hlavou. O stat­
ní si Willa nevšímají.
„Hele, tím hle směrem je to nejsilnější.“ Chlápek s kra­
bičkou se přesune ke kraji cesty. Ukazuje k lesu. Sm ě­

132
rem, kterým jsme utekli. Stisknu Willovi ruku. Povzbu­
divě můj stisk opětuje. N em ůžu si pom oct. Můj pohled
zabloudí ke korunám strom ů. K m ístu, kde se schovává
Cassian.
Lovci se sem knou do kruhu. Tiše si mezi sebou něco
šeptají, takže jim není rozum ět.
„Co se děje?“ zavolá na ně Will.
Ježura se k něm u naštvaně otočí. „Ty i ta tvoje holka
o d tu d budete m uset zm izet.“
„Ehm, to těžko, když nám nejede auto,“ připom enu
jim. Začínám p ropadat zoufalství.
Ježura něco nesrozum itelně zam um lá.
Lovit drakie před svědky není zrovna jejich styl. Ale
o to nám přesně jde. Zkom plikovat jim život a dát o stat­
ním dost času na útěk. Mezi ostatní nepočítám Cassiana.
Ten evidentně nem á v úmyslu někam utíkat.
„M usím e jít,“ zavolá netrpělivě lovec s krabičkou.
„Než nám to zdrhne.“
To.
C hloupky na krku se mi naježí. Mluví o drakiích. Teď
už jsem si stoprocentně jistá, že ta m alá černá krabička
znam ená problém y - ne že bych o tom předtím pochy­
bovala. Nevím, jak funguje, ale dokáže vystopovat d ra­
kie. I když z nějakého nepochopitelného důvodu mě ne.
M ožná že bych m usela být převtělená? Jestli jo, tak nej­
spíš jdou po Deghanovi. Při představě, jak se tahle m alá
skupinka lovců snaží zajm out D eghana se mi na rtech
rýsuje pohrdlivý úsměv. Jen do toho. H odně štěstí, až se
ho budete snažit om ráčit.
Pak mě ale něco napadne. Úsměv mi ztuhne na rtech.
Zvednu ru k u k hlavě a prohrabuju si své husté vlasy

133
tak dlouho, až konečně nahm atám kůži. Malý flíček nad
uchem, který mi vyholili. N ajednou všechno začne dávat
smysl. Přejede mi m ráz po zádech.
Hrdlo se mi svírá úzkostí. Snažím se zbavit knedlíku
v krku.
Jsem si jistá, že kdybych M iriam koukla do vlasů, na­
jdu stejné vyholené místo. Teď už vím, co se mi snažili
udělat těsně předtím , než mě Will s Cassianem zachráni­
li. Chtěli mi voperovat nějaký sledovací čip...
Navlas stejný jako ten, který m á v sobě Miriam.
Ruce mi sklouznou podél těla. Zahledím se k lesu
s hrozivým tušením . Se m nou sice neuspěli, ale co s M i­
riam? A s Deghanem? Za tu dobu, co je věznili, se jim to
určitě podařilo. Do krku mi stoupá žluč a štiplavý žár.
Nebyl čas zeptat se M iriam, jestli m usela podstoupit to
samé co já. Jestli na ni taky vytáhli nůž. Nejdřív mě zcela
zaměstnával útek z pevnosti a pak jsem měla plnou hla­
vu Cassiana, když jsem myslela, že umřel.
M usím něco udělat. Jestli v sobě M iriam i D eghan
mají sledovací čipy, tak to je konec. Lovci se nikdy ne­
vzdávají. Jsou neúnavní jako lovečtí psi. A díky enkrosům
mají všechno, co potřebují k tom u, aby se z lovů nevra­
celi s prázdnou.
Ježura na nás luskne prsty jako na dva psy, kterým
m ůže rozkazovat. Teď když vím, k čemu ta jejich krabič­
ka doopravdy slouží, při pohledu na něj úplně nadsko­
čím. „Vy dva. Do dodávky. A zam kněte dveře.“
M usím je nějak zdržet. Zavrtím hlavou a překřížím si
ruce na prsou. Jsem ráda, že se mi netřese hlas, když řek­
nu: „Mně nikdo poroučet
Slova mi uvíznou na rtech. Ježura se ke m ně dlouhý­

134
mi kroky rychle blíží. Will mě chytne za ruku a pevně mě
drží. Naznačuje mi, abych ještě chvíli vydržela. Mám sto
chutí vychrlit ze sebe plameny a sežehnout tohohle lovce
na popel. A je to víc než chuť. Já to m usím udělat.
Lovec dlouhým prstem ukáže na Willa. „Seber si tu
svoji holku a zalezte do dodávky. Lovíme tady nebezpeč­
ný zvíře a nem ám zapotřebí, aby se mi pod noham a plet­
ly dvě otravný děti.“
O statní lovci už m ezitím začali z aut vykládat svou vý­
stroj a zbraně. Chystají se vyrazit do lesa. Sleduju každý
jejich pohyb a zm ocňuje se mě panika.
N em ůžu spustit oči z té jejich krabičky. Zatínám pěs­
ti a zarývám si nehty do dlaní. Snažím se přem oct ne­
odolatelné nutk án í vytrhnout ji lovci z rukou a zničit
ji. H odit ji na zem a rozšlapat. To by ovšem zjistili, že
s Willem nejsme ty nevinné děti, za které se celou dobu
vydáváme. Žaludek se mi sevře strachy. M usí existovat
lepší způsob...
Přesto se k ní stejně instinktivně přibližuju. Rozum ­
né uvažování mě opustilo. N edokážu se soustředit na
nic jiného než na to, jak se k ní dostat, jak jim ji sebrat
a zničit.
Will mě tah á za rukáv. Snaží se mě dostrkat zpátky
k dodávce. N eochotně se ploužím za ním a přitom na něj
vrhám výmluvné pohledy. Will dělá, že mě nevidí.
Jakm ile za nám i bouchnou dveře a zůstanem e sami
zavření na předních sedadlech, netrpělivě vyhrknu: „Ta
krabička je sledovací zařízení!“
„To mě taky napadlo,“ odpoví celkem nevzrušeně. Za­
vrtí hlavou, jako by měl větší starosti, a znepokojeně za­
mumlá: „Neměla ses vracet.“

135
 Přes špinavé okýnko sleduju lovce, jak mizí mezi stro­
my. Zm ocňuje se mě hrůza. „Ty to nechápeš. Podle mě
enkrosové do každého drakiho, kterého chytí, voperují
jakýsi naváděcí čip. Kdyby jim n áh o d o u utekl. Víš, jak
to myslím...“ M áchnu rukou sm ěrem k hlavě. J á jsem
tom u unikla jenom o fous. Tys to věděl?“ vyjedu na něj
m nohem vyčítavějším tónem , než jsem m ěla původně
v úmyslu.
Will se na mě přísně podívá. Kůže kolem očí jako by
se m u napnula. Ja c in d o , kdybych to věděl, tak bych ti
o tom asi něco řekl, ne?“
T rhnu sebou. Už teď si vyčítám, že jsem to vůbec řek­
la nahlas. Ze jsem ho tak obvinila. „Prom iň,“ om luvím
se mu.
Will přikývne a okam žitě zm ění tém a. Snaží se vy­
myslet nějaký plán. „Takže M iriam v sobě ten čip má?
A D eghan taky?“
J o - myslím, že jo.“
Jd e m e ,“ zavelí Will rázně. Vyskočíme z dodávky a tiše
za sebou zavřeme dveře. Vedu Willa přím o ke strom u, na
kterém se schovává Cassian.
S hlavou obrácenou vzh ů ru hlasitě zašeptám : „Už
m ůžeš slézt.“
J s e m tady.“
Prudce se otočím a zalapám po dechu. Srdce, které
mi už tak divoce buší, mi leknutím poskočí. Cassian stojí
přím o za námi. Už se částečně převtělil. Jeho lidský obli­
čej zmizel - lícní kosti m u vystouply, nos se protáhl, kůže
je černá jako uhel. Tělo ještě nedokončilo přem ěnu. N ad
rameny se m u ještě nerozpínají křídla.
„Sli tudy,“ mávne na nás, abychom ho následovali.

136
 Krátce na sebe s Willem pohlédnem e. M usím se Cas­
sianovi svěřit s tím, co jsme zjistili. „Cassiane... počkej.“
Ohlédne se, ale pokračuje v cestě.
D oženu ho a dám se do vysvětlování: „M iriam m á
v sobě sledovací čip. Enkrosové ho do ní voperovali.“
Cassian prudce zastaví. „Cože?“
Unaveně si povzdechnu a zopakuju, co vím. „Slyšel jsi
mě dobře. D okážou ji najít. Kdekoliv.“
Cassianovi přeběhne po tváři stín strachu. Dochází
m u, co pro nás tahle inform ace znam ená. Po chvilce se
vzpam atuje a pokračuje v cestě. „Proč jsi mi to neřekla
dřív?“ zavrčí.
„Protože jsem to doteď sam a nevěděla,“ ohradím se.
N etrvá nám dlouho zjistit, jak vážná jsou Cassianova
zranění. Nedokáže se pohybovat tak rychle jako norm ál­
ně. M usím e zpom alit, aby nám stačil. Hlasitě a s nám a­
hou za nám i funí. Vím, že ze sebe vydává všechno.
Není těžké sledovat stopu, kterou za sebou lovci za­
nechali. Sice se snažili být nenápadní, ale i tak po nich
v křoviscích zůstala viditelná spoušť. Will se ujme vede­
ní. Vydám se za ním, prošlapává mi cestu. Jedním okem
sleduju jeho široká záda a druhým přejíždím po m o h u t­
ných strom ech. V lese panuje úplné ticho. Jen stébla trávy
a listí šum í ve větru.
Will zastaví a zvedne ruku. Ohlédne se na mě a pak
na Cassiana. Připravte se, zašeptá tém ěř neslyšně. Vím, co
po nás chce. Spoléhá se na mě a na můj oheň. Spoléhá
se dokonce i na zraněného Cassiana. Spoléhá se na to, že
nás zachráním e.
Přikývnu. Udělám všechno, co bude v mých silách. Ne­
připustím , aby se kdokoliv z nás musel vrátit do enkroské

137
pevnosti... nebo aby skončil jako kůže zdobící obývák ně­
jakého lovce. To se nestane.
Zapraská větvička. Strnem e na místě. Pták, který si
doteď vesele prozpěvoval v korunách strom ů, zničeho­
nic přestane. Les se bez jeho štěbetání znovu ponoří do
hlubokého ticha.
Neslyším vůbec nic. O bklopuje nás tíživé ticho. Je až
nepřirozené.
Srdce mi divoce buší. M ám ho až v krku. Vyděšeně
přejíždím pohledem zleva doprava. Každou chvíli se od ­
někud m ůžou vynořit lovci.
Hrozivé ticho protne dívčí výkřik. Proniká mi až do
m orku kostí. Lesem se rozléhá ozvěna. Při tom zvuku mě
začne svrbět kůže. Poznávám ten hlas. Stejný výkřik jsem
už jed nou slyšela. Stále ho slýchám ve svých nejčernějších
snech. Ve snech, v nichž ožívá m inulost.
Cassian ho poznal taky. „M iriam,“ vykřikne a vrhne
se hlouběji do lesa. Na nějaké utajení teď vůbec nemyslí.
Nem á cenu se ho snažit uklidnit, dom louvat m u, aby se
ztišil a neprozradil nás. Ne teď, když je jeho sestra v ne­
bezpečí.
Rozeběhnu se za ním. N em ám nejm enší tušení, co se
děje, co s ní provádí.
Cassian kus před nám i zastaví. M žourá skrz husté vět­
ve a snaží se p opadnout dech. Doženeme ho a zůstanem e
stát. Jednou rukou nám zatarasí cestu. D ru h o u si tiskne
k boku.
Krčíme se mezi stromy, oči upřené na scénu před námi.
Zahlédnu M iriam. Přepadne mě tíseň. Cítím ji až hlubo­
ko v žaludku. Ještě se nepřevtělila. Lovci ji obklíčili jako
lapené zvíře. O pírá se zády o strom . V očích m á hrůzu.

138
 Cassian tem né zavrčí. Zaplavuje mě jeho vztek. Mísí se
s mým vlastním strachem a zděšením. Začínám panika­
řit, protože vím, že M iriam její lidské vzezření nezachrá­
ní. Cassian se chce v rhnout mezi lovce a rozdrásat je na
kousky. Všechny. Nem ilosrdně.
Lovci jsou ozbrojení až po zuby. Chytnu Cassiana za
nadloktí, abych ho zastavila. Sval se m u pod mými prs­
ty napíná. Chvěje se touhou jim ublížit, zničit je. Potla­
čím jeho zuřivost, která se mě snaží ovládnout. M usím ho
p řin u tit cítit to, co cítím já. P řinutit ho, aby se uklidnil,
aby se soustředil a neprovedl něco, čeho by později litoval.
Znovu se podívám na M iriam. Kam se poděli o stat­
ní? Má sestra a Deghan? Nevím, co se stalo, ale nem ůžu
jim vyčítat, že ji opustili. M iriam m á v sobě sledovací čip.
Bylo jen otázkou času, než ji lovci vystopují.
Jsem ráda, že Tam ra je někde v bezpečí. M iriam vy­
pjaté situace m oc dobře nezvládá. To jsem poznala na
vlastní kůži. Divím se, že se ještě nepřevtělila. Jako vizio-
kryptérka m á tu výhodu, že i během převtělení m á její
kůže pořád tutéž nevýraznou světle hnědou barvu, takže
chvilku trvá, než si člověk všimne, že není lidská bytost.
Po chvilce mi dojde, že se převtěluje právě teď. Kůže jí pa-
bleskuje a třpytí se. Ale ještě není všechno ztracené.
Lovci se k ní stahují jako smečka hladových psů - po­
křikují na ni i na sebe navzájem. N em ůžou uvěřit vlast­
ním očím. Mají před sebou obyčejnou holku a přitom če­
kali drakii. Nedává jim to smysl.
N ebude trvat dlouho a všechno jim dojde.
„Nemáme moc času,“ zašeptám. M usím e něco udělat
dřív, než zjistí koho - co - chytili. Než si stihnou uvědo­
m it, že se nespletli.

139
 Chlápek, který m á na starost sledovací krabičku, na ni
nevěřícně zírá a zuřivě s ní třese, jako by se ji tím snažil
spravit. „Mně to říká, že jsm e přím o u toho.“
Zase „ to “.
Ježura m u ji vytrhne z ruky. „Dej to sem !“ Přistou­
pí k M iriam a zamává jí krabičkou přím o před nosem.
Zdvihne ji nad M iriam a přejede jí odshora dolů celé tělo.
M iriam sebou trhne, jako by jí k tělu přikládal nůž.
Až do naší skrýše doléhá hlasité pípání, které se vzá­
pětí zm ění v jeden dlouhý, pištivý tón. Ježura přiloží kra­
bičku k M iriam ině hlavě a zvuk ještě zesílí.
„Co to sakra m á znam enat?“ Přestane kolem ní krou­
žit a o krok od ní odstoupí. Střídavě pozoruje M iriam
a řadu blikajících světel. „To není možný! Dyť je to oby­
čejná holka!“
Lovci se pustí do vzrušené debaty.
Celá se chvěju. M ám napjaté všechny svaly. Jsem při­
pravená se mezi ně vrhnout. N em ám e na výběr. Vymění­
me si s Cassianem letmý pohled. Každou chvíli někoho
z nich napadne, co se doopravdy děje. Bude jim to při­
padat neuvěřitelné. Ale to nic nem ění na tom, že o dha­
lí naše největší tajemství. Tajemství, které jsm e tolik let
přísně střežili, se dostane do rukou lovců.
Sotva na to pomyslím, vzduch prořízne hlasité kvílivé
pištění. Otočím se zpátky k M iriam. Lovci se k ní znovu
přiblížili se sledovacím zařízením . Drží jí ho těsně nad
hlavou. M áchne po něm rukou a zakňourá strachy.
„Koukněte na její oči,“ vyhrkne najednou lovec s ulíz­
nutým culíkem.
Přiskočí k M iriam a začnou ji podrobně zkoum at. Ne­
nechají na ní nit suchou. Zaměřili se na její oči. I z dálky

140
vidím, jak se změnily. M ísto zorniček m á úzké svislé štěr­
biny, které se jí chvějí strachy.
„Patří k nim !“
„Vždyť vypadá jako obyčejná holka!“
„Se na ni koukněte pořádně! Podívejte se na její kůži -
do obyčejné holky m á daleko. O na je drak.“
Vysoukám se z oblečení. N echám ho volně spadnout
k zemi. Vyřítíme se z našeho ú krytu, ale nejsm e dost
rychlí. Někdo nás předběhne.
Zčistajasna se před nám i vynoří Tamra. Převtělená vy­
padá naprosto úchvatně. Z těla jí stoupá průhledná mlha,
roztahuje se dál a dál. Vypadá jako anděl. Vznáší se m etr
n ad zemí. Mává třpytivými křídly. Zvedá se vítr. Ve vzdu­
chu víří listí a kousky hlíny.
Jsem na ni pyšná - na to, kým se za tak krátkou dobu
stala. N em ůžu se na ni vynadívat. Z Tam ry se stalo ne­
uvěřitelně krásné, silné a zázračné stvoření.
Lovci překvapením vykřiknou. Bez dlouhého váhání
se s pokřikováním začnou shánět po svých zbraních. Ta-
m řina mlha, která dokáže zastřít lidskou paměť, ale ne-
houstne dost rychle. Neuspí lovce včas. Než začnou střílet.
Cassian to evidentně taky pochopil. Snese se k M i­
riam, chytne ji kolem pasu a odnese pryč, dokud všechny
plně zam ěstnává pohled na Tam ru.
Vyjdu zpoza strom u a zavolám na ně. M usím o d p o u ­
ta t jejich pozornost od sestry. Moje přání se mi rychle
splní. Lovci se ke m ně okam žitě otočí. Will se ke m ně
prodere právě včas. Strhne mě k zemi a vzápětí kolem nás
proletí uspávači šipka.
Vrávoravě vstanu a s hrů zo u zjistím, že jeden z lovců
m íří kuší přím o na Tam ru.

141
 „To ne!“ Rozvinou se mi křídla, vítr mi sviští kolem
uší, vrhnu se rovnou před svou sestru. Plíce se mi sm ršťu­
jí a nadouvají. Celé tělo mi naplní žár. Otevřu pusu a vy­
pustím rozžhavený výdech.
O ranžovom odré plam eny zasáhnou lovce dřív, než
stihne zm áčknout spoušť. Změnil se v tmavý rozm azaný
flek zmítající se v ohnivém pekle.
Žíznivé plam eny ho pohltí. Z jeho zoufalého křiku
mi naskakuje husí kůže. O tupěle dosednu na zem. Krev
jako by mi ztuhla v žilách. N em ůžu se podívat na to, co
jsem provedla. H nusím se sama sobě. Lovci ho obklopí.
S trhnou ze sebe bundy a snaží se udusit plameny, kreré
ho spalují. D onutí ho si lehnout. Křičí na něj, aby válel
sudy. Vzduch naplní pach spáleného masa.
A to všechno je moje dílo.
Z m lhy se stává neproniknutelný opar. Lovci se začí­
nají potácet a m otat. Jeden po druhém v hlubokém spán­
ku padají na zem.
,Jacindo!“ Zvednu hlavu. Will přeskočí tělo jednoho
ze spících lovců, chytne mě za obě ruce a slabě se m nou
zatřese. J s i v pořádku?“
Proberu se a odvrátím pohled od nehybných lovců.
Z přetrvávajícího pachu spáleného m asa se mi zvedá ža­
ludek. V pořádku? Ne. Nejsem v pořádku. Tam ra zavře
oči. Hlava jí vyčerpáním klesne na hruď.
Nalevo od sebe zaregistruju pohyb. Prudce se otočím.
Nehledě na to, jak m nou otřáslo to, co jsem před chví­
lí provedla, jsem připravená znovu dštít oheň. Přestože
lovec by neváhal ani vteřinu, aby Tamře ublížil, nem ám
z toho dobrý pocit. Nechybělo moc a byl mrtvý. Málem
jsem ho zabila.

142
 Z lesa se nevynoří další lovec, ale Deghan. Zm ateně
si nás prohlíží. Jeho ocelově šedé oči se zastaví na mé se­
stře. Tam ra k něm u nejistě vykročí, ale nohy jí vypoví po ­
slušnost. Deghan k ní přiskočí a chytne ji do náruče. Při­
tiskne si ji k hrudi. Tam ra zavře oči. Prsty si přitiskne ke
spánkům , jako by jí hlava třeštila bolestí.
D eghan se na mě zpřím a podívá. Pom alu přikývnu.
Dovolím m u, aby se o ni staral. Aby ji chránil.
M žourám do mlhy. Prohlížím si uspané lovce. Ne­
m ůžu o d trh n o u t pohled od toho, kterého jsem popáli­
la. Z rukou m u stoupá kouř. Snažím se na něj upozornit
i ostatní. Jestli ho tady nechám e v bezvědomí ležet a ne­
přivoláme pom oc, m ůže um řít.
Cassian se i s M iriam objeví vedle mě. Zavrtí hlavou.
„M usíme jít. Další lovci budou čekat na jejich zprávu.“
„Nenechám ho tady um řít.“
„Chtěl nás zabít
„Na tom nezáleží!“ K ouknu se na Willa. Prohlíží si
spálené tělo. Oči se m u zvláštně lesknou. Vypadá jako
d uchem nepřítom ný... Z ajím alo by mě, jestli se m u
h o n í hlavou jeho p říbuzní. Jestli ho napadlo, že nás
taky m ohli vystopovat jeho tá ta a Xander, a pak bych
popálila je. Jestli si představuje, jak nehybně leží n a
zem i oni. Co když se to ještě stane? Dělá se m u špatně
z toho, co jsem provedla? Je z toho stejně znechucený
jako já?
„Nemůžeme ho tady nechat u m řít,“ zašeptá Will. Sko­
ro přitom nepohne rty. Úlevou si oddechnu. Jsem ráda,
že stojí při mně.
Cassian si pohrdlivě odfrkne. V jeho tem ných očích se
m ihne záblesk vzteku. „Od tebe mě to nepřekvapuje.“

143
 „Nezavoláme záchranku?“ navrhne Tam ra. N ěkoli­
k rát po sobě rychle zam rká, jako by se nad sebou sna­
žila získat kontrolu. Naznačí Deghanovi, aby ji postavil
na zem. O patrně ji pustí. Jednou rukou ji stále podpírá,
kdyby náhodou ztratila rovnováhu. „Nepředstavíme se.
Pošlou pro něj sanitku.“
S Willem na sebe nejistě pohlédnem e. Nakonec sou­
hlasně přikývnu. „Tak jo.“
„Tak to bysme měli,“ prohlásí Cassian. „Teď je načase
o d tu d zm izet.“
Srdce se mi sevře. Bolí mě na prsou. Tisknu si ruce
k hrudi, jako bych m ohla ten pocit nějak udusit. Ale ne­
p o m áh á to. Nejspíš se ho už nikdy nezbavím. Nic už
nejspíš nebude norm ální. N orm ální sam ozřejm ě podle
m ého m ěřítka.
Málem jsem zabila člověka. Vědomí, že jsem to uděla­
la, abych zachránila svou sestru, mě příliš neutěšuje. Při­
padám si ztracená. Už nevím, co je správně a co špatně.
Všude, kam se podívám, vidím jen bolest. Koutkem oka
zahlédnu Willa. Tváří se nepřístupně. Obličej m á jako vy­
tesaný z kamene.
Zam račeně přikývnu a vydám se za Cassianem zpát­
ky do lesa. Ale vůbec se mi neulevilo. Pořád si připadám
jako zajatec. M ám pocit, jako by mi na prsou ležel těžký
kám en, táhl mě k zemi... s každým krokem , s každým
kilom etrem je mé břem eno těžší a těžší. Tahle výprava...
nem á konce.
Zastavíme před dodávkou. Je slyšet jen náš přerývaný
dech. Víc než rychlá chůze nás rozrušilo všechno, co se
před chvilkou stalo.
Will se tváří vážně. Z atíná čelist ještě nesm iřitelněji

144
než dřív. Otevře dveře, ale zastoupí nám cestu. „Než vyra­
zíme, m usím e si prom luvit, pár věcí si vyjasnit.“
Přikývnu. Pravidla hry se změnila.
Tam ra se neklidně rozhlíží, jako by čekala, že se kaž­
d o u chvíli před nám i vynoří další lovci. Strom y se tyčí
vysoko k nebi a vrhají n a nás dlouhé stíny. Skrz jejich
h usté koruny neprosvítá jediný paprsek o d p oledního
slunce.
Will na mě tázavě pohlédne a zvedne obočí. Unaveně
přikývnu. M á pravdu. Z tohohle se nevykroutím . Musí
to slyšet ode mě. To já jsem přišla na to, že M iriam má
v sobě sledovací čip.
„Lovci nás znova najdou.“ Polknu, u p řu pohled na
M iriam a opravím se. „Chci říct tebe , M iriam. N ajdou tě
znova.“ O točím se k Deghanovi. Zajím alo by mě, jestli
ví, o čem mluvím, a jenom se neobtěžoval nám to říct.
„A tebe taky. D okážou tě vystopovat úplně všude. To pla­
tí pro vás oba. Nem ůžete jim utéct.“
„Ale vždyť to není m ožný!“ vyhrkne odm ítavě Cas­
sian. Oči se m u divoce lesknou. Zorničky se m u chvějí
vzrušením. Pořád se nem ůže vyrovnat s tím, že jeho se­
stra ještě neunikla enkrosům ze spárů. Ještě není volná.
„Enkrosové každém u svému zajatci voperují do hlavy
sledovací čip,“ vysvětluju ostatním a bezděčně si rukou
přejedu po hlavě v místech, kde se mi pod hustým i vlasy
skrývá holá kůže. Kývnu směrem k Miriam. „Proto ji lov­
ci tak snadno našli.“
Will se n a mě upřeně dívá. Sleduje každý m ůj p o ­
hyb - i to, jak si p ro h rá b n u vlasy. Chybělo tak m álo
a byla jsem na tom stejně jako M iriam - poznam enali
by mě taky.

145
 „A tobě to udělali?“ zeptá se Cassian.
Zavrtím hlavou a svěsím ruce podél těla. „Neudělali.
Zachránili jste mě dřív, než to stihli provést.“
„Měla jsi štěstí,“ prohlásí Deghan svou burácivou dra-
kijštinou.
„A ty jsi na tom jak?“ Cassian se k Deghanovi prudce
otočí. „Strávil jsi tam dlouhou dobu. Máš ten čip v sobě
taky, že jo?“
„Nikdy se ke mně nedostali dost blízko na to, aby se
jim to povedlo.“ Přejede pohledem své ocelově zbarvené
tělo. „Ty, kteří se o to pokusili...“ Odm lčí se, ale vím, jak
to myslí.
„Nikdy tě neomráčili? Mají přece ty svoje omračující
pistole,“ ptá se dál Cassian.
„Snažili se o to, ale m ám na ně moc silnou kůži.“ Po­
klepe si na hruď. „Je lepší než brnění.“
Už chápu, proč zrovna on dokázal v enkroské pevnos­
ti přežít tak dlouho - proč on žil a ostatní z jeho km ene
um írali. Enkrosové se ho nikdy nem ohli dotknout. Cas­
sian si prohrábne vlasy a nervózně přechází sem a tam
jako po neviditelné přímce. Vždy po několika krocích se
zarazí a vrhá zoufalé pohledy na svou sestru. M iriam po ­
stává kousek od nás a nepřítom ně hledí do hustého pod­
rostu. M usela nás slyšet, ale nijak na naše slova nereago­
vala. Nepřestává se třást. O d chvíle, co ji obklíčili lovci, co
se dozvěděla, jakou věc m á v hlavě, se celá klepe. N ebu­
de volná, dokud nenajdem e způsob, jak ji toho sledova­
cího čipu zbavit. Být na jejím místě, tak se nejspíš třesu
taky. Prsty mi znovu zabloudí k vyholeném u m ístu nad
uchem. M ožná bych na tom byla m nohem h ů ř než M i­
riam. Snažila bych se ten čip vydrápat.

146
 „Co budem e dělat?“ Cassian se k nám otočí a m ěří si
nás pohledem . Ted nastala ta chvíle, kdy bych se m ohla -
měla - ozvat a zeptat se ho: Jak to myslíš' budeme?
Ale mlčím. Hlavou se mi ho n í neodbytné trýznivé
myšlenky. M ám přece v plánu odjet, nechat tohle všechno
za sebou. Udělala jsem, co jsem slíbila. Vysvobodila jsem
M iriam z enkroské pevnosti. Tím to pro mě končí.
Cítím na sobě Willův pohled. Je mi jasné, že uvažu­
je stejně jako já. Ze km en si bude m uset poradit bez nás.
Nem á nám co dál zasahovat do života. To m usí přestat.
H ned teď. Svobodu m ám e na dosah - stačí si ji nenechat
znovu vzít.
Cassian mě probodává pohledem . Horší než jeho pro­
nikavý pohled je jeho absolutní bezmoc, kterou ke m ně
vysílá v m ohutných vlnách. Valí se na mě jako prudká,
rozbouřená řeka. Potřebuje mě. Jeho zoufalství se mísí
s mými vlastními pocity... zaplaví je a utopí. Nezbude po
nich nic víc než nezřetelná ozvěna. N em ůžu si jich nevší­
mat. N em ůžu si nevším at jeho.
Cassian znovu zavrtí hlavou. „Nem ůžem e se jí začít
vrtat v hlavě a snažit se tu... věc vyndat sami. To bysme ji
taky m ohli zabít.“
Pom alu přikývnu. J á vím. M usíš ji vzít dom ů, pora­
dit se s ostatním i.“ Severinovi a některým dalším členům
vedení sice nevěřím ani za m ák, ale jsou starší než kdo­
koliv z nás. Spoustu toho vědí. Hlavně Nidie. M ožná už
se s něčím takovým někdy setkali. „Nidie nebo některá
z verdadrakií třeba b udou vědět, jak si s tím p oradit,“
navrhnu.
Nic lepšího mě nenapadá. Nem ůžem e se sebrat a od­
vézt M iriam do nejbližší nemocnice a požádat je, aby jí

147
čip vyndali tam. Začnu si okusovat nehty. M ám a by vě­
děla, co dělat. To vím jistě. D okázala by ten čip vyndat,
aniž by M iriam ublížila.
Tohle všechno mi akorát připom íná, že m ám a je pryč.
Oni ji vyhnali. Z akousnu se do palce. C h u tn á slaně. Ne­
vadí mi, že si působím bolest. Teď není ta pravá chvíle
vzpom ínat na to, co m ám ě provedli. To mě akorát n a­
štve a rozhodí. A já si teď potřebuju zachovat chladnou
hlavu.
„Chceš ji poslat zpátky dom ů?“ Tam ra se přitiskne
blíž k Deghanovi. Nevím, jestli si to uvědomuje. „Zpátky
ke kmeni? A dovést lovce přím o k nim? To ti přijde jako
dobrý plán?“
„Ne přím o do města. M iriam se schová někde poblíž...
někde v horách,“ vysvětluju rychle. „I kdyby ji lovci vysto­
povali až tam , tak tím nikoho neohrozí. Stejně už ví, že
se drakiové někde v horách skrývají.“
M luvím o Willových příbuzných.
Will na mě zírá s neproniknutelným výrazem ve tváři.
Zajímalo by mě, co se m u honí hlavou. U Cassiana aspoň
dokážu rozeznávat jednotlivé emoce. Taky aby ne, když
spolu sdílíme všechny naše pocity. Ale jak mě to vůbec
m ohlo napadnout? Srovnávat Willa s Cassianem? Přát si,
aby můj vztah s Willem připom ínal to, co je mezi m nou
a Cassianem. Začnu si p řip ad at provinile. S Willem si
na nic nehrajeme. To, co k něm u cítím, je opravdové. Ke
svazku s Cassianem mě donutili. Není mezi nám i nic víc
než uměle vytvořené pouto.
Cassian souhlasně přikývne. J o . To by šlo.“ Přistoupí
ke své sestře a lehčeji pohladí po rameni. M iriam k něm u
vzhlédne. Je vidět, že nás přece jen celou dobu posloucha­

148
la. „Miriam, všechno bude zase dobrý. Půjdeme domů...
vyřešíme to.“
Přikývne a opře se o něj. Cassian ji vezme kolem ra­
m en a pohladí ji po pískově hnědých vlasech. Tiskne ji
k sobě, jako kdyby byla pořád ještě dítě. Ale to ona vlast­
ně je. Je sice starší než Lia, ale rozhodně ne vyspělejší. Při
vzpom ínce na Liu sebou trhnu. Vystopovali ji už lovci?
A co ostatní drakiové, které jsm e vysvobodili? Roc a ti
další? Stihli je už znova zajm out? Nebo jim provést něco
horšího?
Z hluboka vydechnu. N em ůžu se bát ještě o ně. M áme
dost vlastních starostí. Při pohledu na M iriam schoule­
n o u v Cassianově náručí mě naplňuje zoufalství... Ne­
m ůžu se tvářit, že se mě to netýká. N em ůžu se tvářit, že
mi na nich nezáleží. Obzvlášť když mě neustále zahlcu­
jí Cassianovy emoce. Vztek. Zoufalství. Strach a smutek.
„Tak dom luveno. Už jsm e tady ztratili dost času.“
Z myšlenek mě vytrhne Willův hlas. O d trh n u pohled od
Cassiana a M iriam. Cassian se na mě podívá tak vědouc­
ně, že celá zrudnu. Po těle cítím mravenčení. Nesnáším
tohle pouto, které mezi m nou a Cassianem bude už na­
věky a mezi m nou a Willem nebude nikdy. Když už m ám
být s někým spojená, tak by to mělo být s Willem. Ale to
se nikdy nestane. To jsem věděla už od začátku.
„M usíme vyrazit.“
Všichni se znovu nasoukám e do dodávky. Tentokrát
sedím vepředu s Willem já. Jsem ráda, že aspoň na chvil­
ku uteču ostatním . Hlavně Miriam. Pohled na ni a vzpo­
m ínky na to, co jí enkrosové provedli, ve m ně vyvolávají
příliš m noho bolesti a lítosti. Je sice s námi, ale to nic ne­
m ění na tom , že nepřestala být jejich zajatcem.

149
 Zam ířím e zpátky na dálnici. Dodávka skáče po h rb o ­
laté cestě. Za okýnky poletuje zvířená hlína. Will se n atáh ­
ne ke m ně a chytne mě za ruku. Pom alu vydechnu. Ani
jsem si neuvědomila, že zadržuju dech. Mé prsty pevně
sevřou jeho ruku. Potřebuju být s ním. Chci být s W'illem
tak moc, že mi to rve srdce. Vždycky jsem se bála, že ho
ztratím . Ten strach mě pronásledoval jako hladové divo­
ké zvíře. Teď cítím štiplavou pachuť strachu až v puse.
A moc dobře vím proč.
Vážně uvažuju o tom , že pom ůžu Cassianovi a M iriam
vrátit se ke kmeni. A hrozí, že přitom přijdu o Willa.

150
 15

ill mlčí. A mně taky není zrovna do řeči. Jako kdyby­

chom oba podvědomě tušili, že jakm ile jeden z nás
promluví, padnou mezi nám i slova, která všechno změní.
Změní nás. Zdá se, že naše sny o společné budoucnosti se
nám jen tak nesplní. Určitě ho to už taky napadlo. Vycítil
to. Pro teď je mlčení moje jediná útěcha.
I když v hrobovém tichu se moje myšlenky vrací zpát­
ky k těm strašlivým nedávným okam žikům . M ožná jsem
zabila člověka. Sice jsm e zavolali záchranku, ale pořád se
cítím mizerně. Tlačí mě na prsou a nem ůžu popad n o u t
dech. N em ám slov. Ale i beze slov mi tiché hlasy v hla­
vě neodbytně našeptávají, co jsem provedla. Navíc m ám
spoustu dalších starostí. Třeba Miriam. D okud je s námi,
dokud m á v hlavě ten sledovací čip... Zavrtím hlavou. Ne­
jsm e nikde v bezpečí. N em ůžu to jen tak hodit za hlavu.
N em ůžu je vesele opustit, nechat je, aby se sami vydali na
cestu zpátky ke km eni, a předstírat, že se nic neděje.
Jsme na cestě něco přes hodinu, když dodávka začne
zpom alovat. Zam rkám , jako bych se probouzela z h lu ­
bokého spánku. Will zrovna zajíždí k nějakém u obchod-

151
ním u centru. Je to jedno z těch obrovských nákupních
center, které připom ínají malé město. Mají tady spous­
tu restaurací, a dokonce i sprchy. Vidina čerstvě umytých
vlasů a čistého oblečení mi trochu zvedne náladu. Will za­
parkuje na vzdáleném konci parkoviště, kde nestojí žád­
ná auta.
Společně otevřeme zadní dveře dodávky. Všichni vy­
padají zničeně. Unaveně se choulí na podlaze. Adrenalin
z nás už dávno vyprchal. Cassian si tiskne ruku k boku.
Zebra ho pořád ještě nepřestala bolet. Navíc se nejspíš
znovu zranil při naší potyčce s lovci. Tam ra si kolem prs­
tu obtáčí m astný pram en vlasů.
„Máte někdo chuť na sprchu?“ zeptám se s hran o u
veselostí v hlase.
Tam ra nadšeně vyskočí. Popadne naše věci a hrne se
ven z dodávky. Cassian ji následuje. M iriam se ani nehne.
„Miriam,“ řeknu vlídně. Krčí se v rohu, kolena přitaže­
ná až k bradě. Tváří se nerozhodně, jako by si nebyla jistá,
jestli m ůže jít s námi. Ani se jí nedivím. „Chceš se taky
opláchnout? Půjčíme ti nějaké naše oblečení.“
Žádná odpověď.
Cassian znovu zopakuje její jm éno. „Miriam?“
Lehce sebou trhne, krátce přikývne a přesune se ke
dveřím. „Chci. Díky,“ zašeptá a seskočí na zem. Cassian
ji vezme kolem ram en a přitáhne si ji k sobě blíž. Váhavě
se na něj usměje a pak se m u stulí do hřejivé náruče. Cas­
sian zkroutí obličej bolestí, ale nahlas nic neřekne. Nepři-
pom ene M iriam, že je zraněný.
T am ra postává u zadních dveří a sleduje D eghana,
který se opírá o stěnu, ruce položené na kolenou. „Vydr­
žíš to tady?“ ujišťuje se.

152
 Poplácám ji po ram eni a potlačím rezignované p o ­
vzdechnutí. „Tamro, neboj. Zvládne se o sebe postarat.“
Bledé tváře jí zrůžoví. Will zavře nákladový prostor
a vydáme se do obchodního centra. U sprch se rozdělí­
me. Kluci se vydají do pánských a my holky do dámských.
N echám jít T am ru a M iriam jako první. Sprch je tady
sice dost, ale když je M iriam teď něco jako maják, který
k sobě navádí lovce... no, prostě si myslím, že někdo by
měl radši držet stráž.
M iriam se po chvilce objeví s ručníkem obm otaným
kolem těla. Sotva mě zahlédne, úsměv na rtech jí ztuhne.
Už je zase celá nesvá. Povzbudivě se na ni usměju. Napětí
v její tváři poleví, její pohled změkne. Podám jí něco na
sebe a čekám, až se oblékne. Vynoří se přede m nou v čis­
tém oblečení, m okré vlasy si tře ručníkem.
„Můžeš jít.“ Mávne rukou směrem k volné sprše.
„To je dobrý.“ Tam ra ještě neskončila. N em ůžu nechat
M iriam sam otnou.
,Jo tak.“ Dojde jí, že ji nechci opustit, a pom alu p ři­
kývne. Stoupne si před zrcadlo a začne si mým hřebenem
pročesávat zacuchané vlasy. Zničehonic se zarazí. Ruka jí
zůstane viset ve vzduchu. Přím o nad hlavou. Okam žitě
pochopím , co se děje. M iriam upřeně zírá na malé vyho­
lené m ísto nad svým uchem.
O p a trn ě jí vyprostím hřeben ze sevřených prstů.
„Ukaž. Já to udělám .“ Vyplašeně se na mě podívá, jako
by zapom něla, že stojím vedle ní.
Zajedu jí hřebenem do vlasů. Její jem né pískově hnědé
vlasy se rozčesávají snadno. Všimnu si, že si mě prohlí­
ží v zrcadle. Podívám se jí zpřím a do očí. Je ticho, doléhá
k nám jen vzdálené šum ění vody.

153
 M iriam prom luví tak nečekaně, že sebou překvape­
ním trhnu. „Měla jsem jít s várna.“
Zarazím se, ale vzápětí pokračuju v česání. ,Jak to
myslíš?“
„Když jste se mě s Willem snažili přem luvit, abych
s váma utekla... Měla jsem poslechnout. Když já byla tak
z iy k lá na to, že tě nem ám ráda. N echtěla jsem s tebou
odejít už jenom z principu, že to jsi ty.“
„Nemusíš se om louvat.“ Co jiného jí na to m ám říct?
Stalo se. Ted už se s tím nedá nic dělat.
„Kdybych vás bývala poslechla, tak se nic z tohohle
nem uselo stát. Prom iň mi to, Jacindo. Je mi to všechno
tak líto.“
Lhostejně pokrčím rameny. Předstírám , že se vlastně
nestalo nic vážného. „Ale to bysme nikdy nenarazili na
Deghana. Přece jenom byla naše výprava k něčem u dob­
rá. Bez nás by touhle dobou byl pořád ještě zavřený v en-
kroské cele. Stejně jako všichni ti ostatní drakiové.“ Je sice
pravda, že všichni věznění drakiové v sobě mají sledovací
čipy, takže je nejspíš znovu chytí, ale aspoň dostali šanci
na útěk. A stejnou šanci m á i M iriam. Nechci, aby se upí­
nala k m inulosti a k tom u, co se nám nepovedlo.
„Asi by mi na nich mělo záležet, že jo?“ Prohlíží si v zr­
cadle do růžová vydrhnutý obličej. Vypadá tak mladě, tak
nevinně. „Přála bych si, aby se nic z toho všeho nestalo.
Chci dom ů. K tátovi. A k tetě Jabel.“
Rozčešu jí poslední zacuchané prameny. Nevím, co jí
na to m ám odpovědět. Nejsem si jistá, že na to nějaká od­
pověď vůbec existuje.
Tam ra se k nám připojí. Už se oblékla. „Můžeš jít,“
oznám í mi.

154
 „Skvělý. Nebude mi to trvat dlouho. Dojděte si zatím
koupit něco k jídlu a sejdeme se u dodávky, souhlas?“
Tam ra přikývne a posbírá si věci. O sprchuju se rychle,
i když bych na sebe horkou vodu nejradši nechala téct tak
dlouho, dokud by ze mě nevyprchalo všechno napětí.
Na cestě zpátky potkám Willa. Nese v ruce hnědý pa­
pírový sáček.
„Máš tam něco dobrýho?“
„To teda m ám .“ Usměje se. Je čerstvě osprchovaný
i oholený a krásně voní mýdlem. „Pojď sem. Ukážu ti,
jakou mám dobrotu.“ Chytne mě za ruku a odtáhne mě
přes parkoviště až k jednom u z piknikových stolků, kte­
ré lemují trávník.
Sedneme si na rozpraskané dřevo a Will se začne pře­
hrabovat v hnědém sáčku. N akukuju m u zvědavě přes
ram eno, ale zavrtí přísně prstem a natočí se tak, abych
nic neviděla.
Po chvilce se na mě ohlédne. „Připravená?“
Zazubím se od ucha k uchu a netrpělivé sebou vrtím.
,Jo! Tak už mi to ukaž.“
Slavnostně se ke m ně otočí. „Ta-dá!“
Nechápavě si prohlížím krabici v jeho rukou. „Co
to je?“
Dívá se střídavě na mě a na krabici. „Co to je ? “ zopa­
kuje nevěřícně. „Ty to fakt nevíš?“
Přečtu si nápis na krabici. „Cracker Jack?“
Nadšeně přikývne.
Zkoumavě si prohlížím balení. Popcorn a buráky v ka­
ramelu. „Koukám, že nic zdravýho.“
Will se zatváří skoro uraženě. „To není jen tak nějaký
obyčejný nezdravý jídlo. To je vůbec první nezdravý jídlo

155
všech dob.“ R oztrhne krabici a několik zrníček lepkavé­
ho popcornu vysype do dlaně nejdřív mně a pak i sobě.
„M áma tohle milovala.“
Hodí si zrníčka do pusy a začne je kousat. Dívám se
na něj a užívám si pohled na jeho slastně přim houřené
oči. Ke spokojenosti mi toho teď moc nechybí. „Skoro
o ní nemluvíš.“
„Byl jsem ještě malej, když umřela. Mrzí mě, že šiji po­
řádně nepam atuju,“ prohodí jen tak m im ochodem a vy­
sype si do dlaně další popcorn. „Vždycky večer, než usnu,
si v du ch u přehrávám všechny vzpomínky, které n a ni
mám. Stalo se z toho takový moje večerní cvičení.“ Po­
dívá se na mě. „Chci, aby moje vzpom ínky na m ám u zů­
staly čerstvý a živý. Nechci na ni zapom enout. Víš, jak to
myslím, ne?“
Přikývnu. V očích mě pálí slzy. ,Jo. Vím.“ Přesně to
samé dělám se svými vzpom ínkam i na tátu.
Těká očim a po mém obličeji - jako by si mě chtěl vrýt
do pam ěti. ,Jo. Myslím, že to fakt chápeš.“
Zvrátí hlavu dozadu a nasype si do pusy další várku
karamelového popcornu.
Opičím se po něm. „Hm m , je to docela dobrý.“
Zavrtí hlavou a drcne do mě ram enem . „Nem ůžu uvě­
řit tom u, že jsi Cracker Jack nikdy předtím nejedla.“
Vykulím oči. „Nikdy předtím jsem to neviděla, natož
abych to jedla,“ přiznám se mu.
„To není možný.“
„Ale no tak! Strávila jsem mezi lidmi tak dva měsíce.
M ožná ani to ne. K takovým věcem, jako je zkaramelizo-
vaný popcorn, jsem se ještě nestihla dostat.“ Propuknu ve
veselý smích. „Uznávám, že ještě m ám co dohánět.“

156
 Will n a m ě nepřestává v rh at ten svůj odzbrojující
úsměv. N atáhne se ke m ně a pohladí mě po m okrých vla­
sech. „Budeme m ít spoustu času. Budu tě učit,“ zam um ­
lá. Skoro bych se vsadila, že se teď nebavíme o hodinách
nezdravého stravování.
Tváře mi hoří. Will se ke m ně nakloní. Těsně předtím
než mě políbí, zašeptá: Jacin d o , už brzo budem e spolu.
Jenom my dva. Konečně budem e m ít klid. Budeme vol­
ní. A šťastní.“
Stačí, aby se jeho rty dotkly mých, a celá roztaju. Jeho
ústa chutnají po slaném karamelovém popcornu. Na tu ­
hle chvíli nikdy v životě nezapom enu.
„Měli bysme jít,“ řeknu a zvedám se k odchodu.
„No jo.“ Unaveně vzdychne a natáhne se pro hnědý
sáček. „Ale vydrž ještě chvilku. M álem bych zapom něl na
to nejlepší.“ Začne se přehrabovat v krabici. Popcorn od ­
letuje na všechny strany. „Mám to!“
„Co to je?“
„Dárek. V každém balení je vždycky nějakej dárek.“
Drží něco v dlani. Dlouze se na to zadívá, na dokonale
tvarovaných rtech m u hraje úsměv.
„Ukaž.“ Rozpustile do něj šťouchnu ramenem.
Chytne mě za ruku. „Tohle se fakt hodí. Časem ti se­
ženu lepší.“ N asune mi na prst fialový plastový prstýnek.
Padne mi jako ulitý.
O ba se na něj chvíli upřeně díváme. Do kro u žk u je vy­
ryté srdíčko. Přejedu po něm prstem.
„Odteď se kdykoliv m ůžeš podívat na ruku, a i když
zrovna nebudu s tebou, nebudeš m uset o ničem pochy­
bovat.“ Stiskne mě svými teplými prsty a podívá se mi
zpřím a do očí.

157
 „Pochybovat o čem?“ zašeptám.
„Ze tě nosím ve svém srdci. Ze tě miluju.“
Jeho slova, jeho hluboký pohled... Nemůžu se nadech­
nout. Ale s Willem nablízku bych přežila i bez kyslíku, je
mojí oporou... drží mě při životě. S ním je všechno sne­
sitelnější. Vydržel se m nou všechno: moje zmizení, můj
svazek s Cassianem .. a vždycky mu na mě záleželo víc
než na sobě. Je to zázrak, že jsem ho tím vším od sebe
neodehnala.
Z dálky k nám dolehne troubení dodávky. Zahlédnu
Tamru, jak stojí na straně řidiče a vytahuje ruku okýn­
kem ven. Už by chtěla vyrazit. Dochází jí trpělivost - bojí
se, že nás lovci znovu doženou. Při vzpomínce na lovce
mi úsměv ztuhne na rtech. Stačilo tak málo a veškerá ra­
dost ze mě vyprchala.
„Tak jdem.“ Vyrazím zpátky k dodávce. Udělám sotva
pár kroků a Will mě znova chytne za ruku. Uklidňuje mě
to. Uklidňuje mě, když cítím, jak mi prstem přejíždí po
novém prstýnku. Přežil se mnou všechny ty hrozné udá­
losti a nikdy mě neopustil. Možná že mé už nikdy ne­
opustí. Ať už se stane cokoliv. Ať už po něm toho budu
chtít sebevíc. Nevím, co jsem kdy udělala, abych si ho za­
sloužila. Ale jedno vím jistě. Nikdy o něj nechci přijít. Ne­
chci ztratit tohohle kluka, který mi tak přirostl k srdci.
Znamená pro mě všechno.
J é , zapomněl jsem koupit nový baterky. Neměli bys-
me čím svítit. Myslím, že ty naše už jsou skoro vybitý.“
Vrazí mi sáček s jídlem do rukou. „Hned jsem zpátky.“
Sleduju jeho štíhlou postavu, jak kluše zpátky k ob­
chodnímu centru.
Jacindo?“

158
 Zaslechnu svoje jméno a trhnu sebou. Cassian stojí
přímo za mnou. Nepřekvapuje mě, že jsem ho neslyšela
přicházet... ale divím se, že jsem ho za sebou necítila. Při
pohledu na Willa se mu v očích mihne záblesk vzteku.
Ke mně se otočí už s vyrovnaným výrazem ve tváři. Ale já
jeho m rzutost stejně cítím.
„Potřebuješ něco?“ Nesnáším trapné ticho.
Jen o m jsem ti chtěl poděkovat.“
„Za co?“
„Za všechno, co jsi udělala pro mou sestru. Vím, že ne­
jste zrovna nejlepší kamarádky.“
Usměju se. „Spíš jsme nikdy nebyly ani kamarádky.“
Opětuje můj úsměv a kývne hlavou na souhlas, jeho
zvlněné rty, rovné bílé zuby a snědá pleť mi připom ína­
jí, kolik holek by si přálo s tímhle klukem chodit. A ne­
jenom kvůli tomu, jakou má moc a pozici ve kmeni. J á
vím. Nechovala se k tobě úplně nejlíp. Určitě tě nepře­
kvapí, že v tom měl prsty můj otec.“ Jeho úsměv povad­
ne. „Ale stejně ses ji snažila zachránit... a pomáhala jsi jí,
i když sis myslela, že jsem umřel.“
„Dělala jsem to kvůli tobě.“
Rozhostí se mezi námi ticho. Jeho upřený pohled mi
začíná být nepříjemný. Přemýšlím o jeho slovech... o tom,
že jsme riskovali všechno, abychom Miriam zachránili...
a těžce polknu. Zatím je pořád ještě v nebezpečí. Ještě není
ze všeho venku. Snaží se ve mně Cassian vyvolat pocit viny,
a donutit mě tak s nimi zůstat a pomoct jim? V jeho prů­
zračných temných očích i v jeho obličeji ale vidím jenom
upřímnost. Ne, nemá žádné postranní úmysly.
„Ukaž.“ Vezme ode mě tašku s jídlem a vydáme se spo­
lečně k dodávce. Neslyšně kráčíme po asfaltu.

159
 Zkoumavě se na něj podívám. Nemůžu si nevšimnout,
že trochu kulhá. J a k ti je?“
„Přežiju to. Za chvíli už nebude po nějakém zranění ani
stopy. Rány se nám hojí rychle.“ V tom má Cassian pravdu.
Zároveň mi dojde, že mu museli ublížit opravdu hodně,
když po takové době ještě není úplně v pořádku. Při pomyš­
lení na to, jak trpí, se v mém nitru něco zkroutí a uvadne.
Vrhne na mě rychlý pohled a usměje se. Nejspíš se mě
snaží povzbudit a přesvědčit, že mu nic není. Jacindo,
neřeš to.“ Jak jsem mohla zapom enout na to, že vycítí mé
emoce, že pozná, jak moc mě trápí, že mu ublížili. „Už
na to nemysli. Je to za náma. Budu v pořádku,“ zašeptá
a lehce mě pohladí po tváři. Vzápětí se zamračí a odstou­
pí ode mě. Ruka mu klesne podél těla. Okamžitě ho za­
plaví výčitky. Neměl se mě dotýkat. V tichosti dojdeme
až k dodávce. Cassian se ode mě odpojí a zamíří s jídlem
k předním sedadlům.
Postávám u zadních dveří a v hlavě mi stále dokola
znějí jeho slova. Je to za ndma. Má pravdu? Opravdu je
konec? Dokážu opustit Cassiana, opustit ostatní, když ve
mně stále hlodá tahle otázka, tenhle strach? Síří se mým
tělem jako virus.

Opřu si hlavu o chladnou stěnu dodávky a hluboce vy­

dechnu. Čelem mi pulzuje tepavá bolest. Cassian si se
m nou chtěl vyměnit místo. Že prý nějakou dobu poje­
de vepředu s Willem on. Trochu jsem se tom u divila, ale
myslím si, že jim chvilka o samotě neuškodí.
Ukazováčkem a palcem si přejedu po víčkách a kořeni
nosu. Několikrát to zopakuju, jako by mi to mohlo ule­
vit od bolesti.

160
 Deghan sedí naproti mně a zírá na mě těma svýma
chladnýma, ocelově šedýma očima. Přejede mi mráz po
zádech. Nakonec už to nemůžu vydržet, a tak si přestanu
třít oči a vyjedu na něj: „Na co koukáš?“
„Na tebe.“
Odfrknu si. „To mi došlo. Proč na mě pořád tak zí­
ráš?“
Tamra zvedne hlavu. Něco na jeho odpovědi ji zaujalo.
Mávne lhostejně rukou. „Někoho mi připomínáš.“
Zavrtím hlavou a sklopím pohled k podlaze. Skrz pod­
rážky bot cítím, jak se dodávka otřásá. Nezajímá mě, že
mu někoho připom ínám , nějakého drakiho, kterého -
Rychle se na něj zpátky podívám. Mám napjaté všech­
ny svaly. Nedočkavě čekám na každé další slovo.
„Koho?“ dožaduju se odpovědi.
Pokrčí rameny. Jed n o h o spoluvězně. Enkrosové ho
chytili dřív než mě. Byl to sice onyx, ale ty mi ho straš­
ně připomínáš. Jak sis teď třela oči a nos. Dělal úplně to
samý. A i některý tvoje další gesta... třeba jak nakláníš
hlavu, když někoho posloucháš. Oči se ti začnou úplně
blýskat. Skoro jako kdybys byla naštvaná.“
Byl? V hlavě mi utkví tohle jedno slovo.
Deghan vypráví dál. Ja k o bys mu... z oka vypadla.“
Celá se třesu. Bouří se mi žaludek. „Co se mu stalo?“
Jed n o h o dne ho odvedli z cely na nějaký další poku­
sy.“ Oči mu potemní. „Pak jsem ho už nikdy neviděl. Ale
víš, co je na tom to nejhorší?“
Může snad být ještě něco horšího než jeho smrt?
„Co?“ zeptá se Tamra. Napjatě hltá každé Deghanovo
slovo a ani se nehne. Vím, že se jí hlavou honí to samé,
co mně.

161
 „Zradili ho drakiové, kterým věřil. Prý ho chytili kvůli
někomu z jeho vlastního kmene. Vylákal ho přímo lov­
cům do chřtánu.“
Kůži mi zaplavuje střídavě horko a zima. Snažím se
zbavit knedlíku v krku. ,Jak se jmenoval?“ zeptám se při­
dušené. Rty jako by mi ochrnuly. Sotva s nimi dokážu
pohnout.
N ebyl to táta. N ejm en oval se M agnus. N ejm enoval se
Magnus.
„Magnus.“
Prudce vyskočím. Ruce roztahuju do stran, jako bych
se snažila najít nějakou oporu. Najít něco, čeho bych se
mohla chytnout. Motá se mi hlava. Vidím rudě. Tamra si
ukryje hlavu do dlaní a propukne v srdceryvný pláč.
Vší silou začnu bušit do stěny dodávky. Ani nevní­
mám, že mě pálí dlaně. „Zastav,“ křičím. „Zastav!“
Dodávka začne zpomalovat. Jakmile zastaví, rozrazím
dveře a vyřítím se ven - zběsile se proplétám mezi stromy.
Nekoukám vpravo ani vlevo. Nevím, kam se ženu, a je mi
to jedno. Jediné, na čem mi záleží, je dostat se odsud co
nejdál. Zbavit se bolesti. Bolesti, která se mi usadila na
prsou a nechce zmizet.
Z dálky ke mně doléhá zvuk mého jména. Volají mě.
Ale neohlédnu se. Nezastavím.
Prodírám se listovím. Svištím vzduchem. Ale bolest ne­
ustává. Nemůžu se jí zbavit. Drží se mě jako klíště. S hrů ­
zou si uvědomím, že bude už navždy mou součástí.
Zastavím se. Po tvářích mi tiše stékají horké slzy. Za­
vrávorám a svezu se k zemi. D opadnu na kolena. Vzly­
kám, až se z toho zajíkám. Předkloním se a začnu zvracet.
Když se mi žaludek konečně uklidní, schoulím se na zemi

162
do klubíčka. Větvičky a jehličí mě škrábou do kůže. Ale
jsem tak unavená, že mi na tom vůbec nezáleží.
Teď mám jistotu. Konečně mám jistotu. Po tolika le­
tech. 'Táta nežije. Zradil ho někdo z našeho kmene. Ně­
kdo, s kým jsem vyrůstala.
Listy kolem mě zašustí a z křoví se vynoří Tamra. Zje­
vila se přede mnou náhle jako přízrak. Hrudník sejí vidi­
telně zvedá a zase klesá. Zadýchala se, jak za mnou běžela
lesem. Stříbřitě bílé vlasy se kolem ní vznáší jako mlhavý
opar. Podíváme se na sebe. Spojuje nás naše utrpení - ko­
nečně jsme se dozvěděly pravdu o tom, co se stalo táto­
vi. I z dálky vidím, že se jí v ledově šedých očích lesknou
slzy.
„Tamro,“ zoufale zašeptám.
Vypadá zdrceně. Deghanova slova ji zasáhla stejné sil­
ně jako mě. Roztřeseně přikývne. Slova jsou mezi námi
zbytečná. Obě jsme se ocitly ve stejné noční můře.
Obejmeme se a vzlykáme jako dvě malé holky. O třu
si uslzené oči.
„Asi jsem pořád tajně doufala, že je naživu,“ koktám
mezi jednotlivými vzlyky.
,Já vím. Taky jsem si to přála.“ Tamra horlivě přikyvu­
je. „Kde je máma? Chci k mámě.“ Hlas sejí zlomí a zno­
vu se rozbrečí.
Chytnu ji pevně za ramena. Zničehonic jsem plná od­
hodlání. „Najdeme ji.“ Zbyla nám už jenom ona. Teď už
o tom není žádných pochyb. Táta je mrtvý, a máma mi
tak chybí o to víc.
Nedaleko zapraská větvička. Otočíme se a zahlédne­
me Willa. Zastaví a rozpačitě zvedne ruku, jako by se
omlouval, že nás vyrušil.

163
 „To nic.“ Tam ra popotáhne a utře si m okré tváře.
„P-potřebuju být chvilku sama.“
„Nechoď - “ přemlouvá ji Will, ale Tamra jen zavrtí
hlavou a proklouzne kolem něj.
Dívám se na Willa. Tátova sm rt mě hluboce zasáhla,
srdce se mi rozskočilo na tisíce malých střepů. Mám po­
cit, že už ho nikdy znovu nesložím, že už nikdy nebudu
celá.
Will mě pevně obejme. Schoulím se mu v náručí a ne­
chám se od něj laskat. Jacindo,“ vydechne mé jméno.
Svírám v dlani jeho tričko. Žmoulám ho tak silně, že
mi prsty úplně ztuhnou. „Už se nikdy nevrátí,“ zašeptám
a pohlédnu do jeho proměnlivých očí.
„Neplač. To bude dobrý,“ utěšuje mě tiše.
„Vždycky jsem se chtěla dozvědět pravdu... ale kdesi
hluboko uvnitř jsem pořád věřila, že je naživu. Dochází
mi to až teď. Za celou tu dobu - nikdy jsem si nepřipus­
tila, že by mohl být mrtvý.“
,Je lepší, že to víš. Aspoň je konec nejrůznějším doha­
dům a všem pochybám.“
Slzy se mi kutálejí po tváři. Jsem přesvědčená, že na
tom není nic lepšího. Předtím jsem m ohla doufat. Teď
nem ůžu nic. Můžu tak akorát sm utnit po tátovi, pro­
tože teď už s jistotou vím, že umřel. Ze už ho nikdy ne­
uvidím.
Přitulím se k Willovi ještě blíž. Jako bych tak mohla
zm írnit tu palčivou bolest. Ale nepomáhá to. Bolest mi
proniká hluboko do těla. Zároveň se mě zmocňuje ještě
jiný pocit. Zuřivý vztek. Cítím, jak v duchu pěním. Hla­
vou se mi honí nové, nepříjemné myšlenky. Poddám se
jim - poddám se svému vzteku.

164
 Zhluboka se nadechnu. Nasaju horký vzduch do roz­
žhavených plic. Někdo tátu zradil a není těžké uhodnout,
kdo to byl. Severin. Corbin mi dal jasně najevo, že jeho
strýc mého tátu nesnášel - Severin se táty bál. Ale táta se
nesnažil Severina nahradit. Jenom chtěl najít pro svou ro­
dinu lepší místo k životu, daleko od kmene. Škoda že se
nám nepodařilo utéct dřív, než na něj nastražili tu past.
Zhluboka vydechnu nosem. Pustím Willa a snažím se
rozhýbat odkrvené prsty, už se k němu nemusím tak tisk­
nout. V hlavě se mi rodí nový plán. Vím, co musím udě­
lat. Vrátím se. Půjdu zpátky ke kmeni.
Doteď jsem hledala pravdu. Odteď hledám spravedl­
nost.
Nebudu mít pokoj, dokud ji nenajdu. Dokud nezjis­
tím, kdo je ten zrádce. Dokud ho nepotrestají za to, co
tátovi udělal. Teprve pak budu volná.

165
 16

d chvíle, kdy jsme se s Willem vrátili k dodávce, mezi

O námi panuje ticho. Zdrceně sedíme na podlaze, ve
tvářích otupělý výraz. Svírá se mi žaludek. Nejdřív nás
dohnali lovci, pak jsme zjistili, že Miriam je jako časovaná
bomba, která se chystá každou chvíli vybuchnout, a na­
konec zprávy o tátovi. Co nás ještě čeká? Dodávka trhaně
zastaví, jako by z toho všeho byla už taky unavená.
Konečně jsme dojeli k motorestu, kde jsme nechali
Willův džíp. Tady se mají naše cesty rozdělit. Will, Tamra
a já si půjdeme za svým a Cassian s Miriam se vrátí zpátky
ke kmeni. Tady se mám konečně rozloučit s kmenem.
Jenže nemůžu.
Po všem, co jsem už zažila, bych měla vědět, že nic
není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. I kdy­
bych se bývala nedozvěděla, co se stalo tátovi, pořád ještě
zbývá Miriam. Musíme nějak odstranit ten sledovací čip.
Nebudu ji trestat za to, že to je Severinova dcera a že mě
na jeho příkaz sledovala.
Ztrápeně zavřu oči. Zlepší se to někdy? Nebo budou
všechna moje budoucí rozhodnutí tak... těžká?

166
 Vylezu z dodávky a rozhlížím se kolem. Zaparkova­
li jsme za opuštěnou benzínkou, která nás skrývá před
silnicí a kolem projíždějícími auty. Přešlapuju z nohy na
nohu. Pod podrážkami mi křupe štěrk. Škvírami v as­
faltu prorůstá tráva. Willovo auto stojí zaparkované jen
kousek opodál. Přesně tam, kde jsme ho nechali.
Dveře dodávky zejí dokořán. Deghan se ale zatím po­
řád skrývá uvnitř. Tamra opatrně vyleze ven, ale nevzdálí
se na víc než pár kroků. Postává vedle dveří a naklání se
k svalnatému šedému drakimu, který z ní nespouští oči.
Po našem setkání s lovci mezi nimi zavládlo zvláštní, ti­
ché porozumění. Jako by je spojovalo nějaké neviditelné
pouto.
Obrátím oči v sloup. Ted není ta pravá chvíle, aby se
Tamra zbláznila do drakiho, který se ani nedokáže pře­
vtělit do lidské podoby. Je to vlastně docela úsměvné.
Není to tak dlouho, co se naopak do drakijské podoby
nedokázala převtělit ona.
„Co bude dál?“ zeptá se mě sestra. Pohledem neustále
bloudí zpátky k Deghanovi.
Vrhnu na něj významný pohled. „Cassian má pravdu.
Musí se dostat ke kmeni.“
Tamra pevně stiskne rty, má z nich jen tenkou čár­
ku. Ten výraz dobře znám. Přilnula k Deghanovi víc, než
jsem si myslela, když sejí představa, že ho má opustit, tak
nezdá. Chystá se něco říct, ale Will jí skočí do řeči.
„Tak,“ pronese téměř slavnostně. ,Je čas se rozloučit.“
Oči se mu nadšením lesknou. Na tuhle chvíli čekal hod­
ně dlouho. My oba.
Hrudník mi svírá panika. Nemůžu ten pocit ignoro­
vat. N em ůžu dál čekat. Musím mu to říct teď hned.

167
 „Už to tak bude,“ Cassian stroze přikývne. Nedává na
sobě vůbec znát, že ho mrzí, že se s námi má rozloučit.
Ze se má rozloučit se mnou. Ale přede m nou nic neuta­
jí. Vím, že mu to je líto - oči mě štiplavě pálí. „Vezmeme
si dodávku. Lovci si ji díky Tamře nebudou pamatovat.“
Lovci si díky Tamře nebudou pamatovat nás. Tečka.
Podívám se na Miriam. Postává kousek opodál. Ruce
má zkřížené na prsou a pohled upírá ke vzdálenému lesu.
Na co asi myslí?
Z těsné blízkosti zazní Willův hlas. „Připravená?“
Otočím se k němu a podívám se mu zpříma do očí.
Ani po chvilce neuhnu pohledem. Dívám se na něj tak
dlouho, až pozná, že něco není v pořádku. Oči se mu
ostražitě zalesknou.
Přísně se na mě podívá.,Jacindo?“
Omluvně pokrčím rameny a sepnu ruce v prosebném
gestu. Tiše ho žádám, aby mě pochopil. Před očima mi
tancuje fialový plastový prstýnek, jako by se mi vysmíval.
Slova se mi hrnou ze rtů: „Nemůžeme je nechat odjet sa­
motné. Cassian se ještě úplně neuzdravil. Co když je lovci
doženou dřív, než se dostanou ke kmeni?“
A to zdaleka není všechno. Nemůžu mu ale říct najed­
nou všechno. Chci pom stít tátu. Chci, aby se všichni do­
zvěděli, co se mu stalo. Chci, aby tátův vrah pykal za to,
co udělal. Zatínám pěsti a zaseje rozevírám. Cassian se na
mě zvědavě podívá. Přinutím se zůstat v klidu.
Budou mi věřit. Jsem přece první drakie, které se po­
dařilo proniknout do enkroské pevnosti. Navíc jsem po­
mohla zachránit Miriam... a dalšího drakiho - který podá
svědectví o tátově smrti. Lepší důkaz než Deghanovo
svědectví bych si ani nemohla přát. Kmen mě vyslechne.

168
A pak bude řada na Severinovi, aby si ho kmen předvolal
před drakijský tribunál - aby se všichni dozvěděli, čím se
provinil. Srdce mi při té představě divoce poskočí.
Cassian se dívá střídavě na Willa a na mě. Oči se mu
úplně zúžily. Cítím jeho naději. Bublá ve mně, až se mi
z toho začne točit hlava.
„Vrať se se mnou, Wille. Dotáhni to se m nou až do
konce.“ Dívám se na něj. Tiše čekám, ani se neodvažu-
ju nadechnout, protože se bojím, že řekne ne. Bolí mě
z toho na prsou. Bojím se, že se se mnou nebude chtít
vrátit. Že si mě vyslechne a opustí mě. Palcem přejíždím
přes svůj plastový prstýnek. „Vím, že toho po tobě nechci
málo...“ Sklopím pohled ke svým rukám. „Pochopím to,
když se rozhodneš se m nou nejít...“ Ale zlo m í mi to srdce.
Beze slova se otočí a jde pryč. Při pohledu na jeho
vzdalující se postavu mi na těle vyskočí husí kůže. Nevra­
cí se k dodávce. Rázuje si to pryč kolem zchátralé benzín­
ky. Vrhnu na ostatní letmý pohled a rozeběhnu se za ním.
„Wille! Wille, počkej!“
Obejde budovu. Projde kolem rozpadlého prodejního
automatu. Udělá ještě pár kroků a zacouvá zpátky. Zabo­
ří pěst do starého, špinavého plastu. Žluté plastové střepy
se rozlétnou všude kolem.
Doběhnu ho celá udýchaná. Víc než krátký běh mě
rozrušila Willova reakce. Opře se oběma rukam a o okra­
je starého automatu. Hlavu má předkloněnou, na krku
se mu rýsují napjaté svaly.
Olíznu si rty. Ohlédnu se, abych se ujistila, že za mnou
nikdo nešel. „Wille?“ Ještě nikdy jsem ho neviděla tak na­
štvaného... je jako puštěný ze řetězu. Marně hledám slo­
va. „Není ti nic?“

169
 Zle se na mě podívá, měří si mě přísným pohledem.
Oči se mu lesknou vzteky.,Jestli mi nic není?“
Přemůžu nutkání ustoupit o krok zpátky a lehce při­
kývnu.
„Děláš si ze mě srandu?“ Jeho hlas je ostrý jako břitva.
To není ten Will, kterého znám. Kolem nohou mi začne
vířit hlína, ve vzduchu poletují kousky trávy. Jeho vztek
manipuluje se zemí, na které právě teď stojím e.,Jacindo,
začíná se mi zdát, že nikdy nebudeme spolu.“
„To neříkej.“
Mávne rukou. „Ty se svýho starýho života prostě ne­
vzdáš. Ani kvůli mně.“
„To není pravda.“
„Že není?“ Nakloní hlavu a pozorně si mě prohlíží.
„Zvládneš mi do očí říct, že to dokážeš? Ze dokážeš opus­
tit kmen? O pustit Cassiana?“
„Ano,“ odpovím. Jsem ráda, že se mi hlas netřese a zní
přesvědčivě. „Dokážu to. Musíme vyřídit už jenom tuhle
jednu věc
„Vrátit se ke kmeni není jen tak nějaký malý nevý­
znamný rozhodnutí. Obzvlášť pro tebe.“ Polkne a kůže
na krku se mu přitom zavlní. „A pro mě.“
Hluboce vydechnu a přikývnu. Přestávám si dělat na­
děje. Chci toho po něm hodně. Až moc. „Máš pravdu. Ne­
můžu čekat, že se tam se mnou vrátíš.“ Kousnu se do rtu.
Vím, co to znamená. Cítím, jak v nitru chřadnu. „Corbin
jim o tobě nejspíš prozradil úplně všechno.“
Will ztuhne. „A tím chceš říct co?“
Co se tím snažím říct?
Polknu. „Můžeme se rozdělit. Jenom dočasně, “ vy-
světluju rychle. „Sejdeme se později - “

170
 Will znovu ožije. Chytne mě za ruce. „Ne, to ne. jacin­
do, já tě znova neopustím. V tomhle tě nemůžu nechat
samotnou.“
Projede mnou vlna úlevy. Ale rychle ji potlačím.
„Ne, máš pravdu,“ pronesu vážně. Nehodlám Willa vy­
stavit nebezpečí, ale zároveň se nemíním vzdát naděje, že
najdu spravedlnost. „Je to pro tebe moc nebezpečné
Prudce zavrtí hlavou. Oči se mu lesknou. „Zvládnem
to spolu.“ Pohladí mě po tváři a vezme můj obličej do
dlaní. „A pak se uvidí, jestli si dokážeš vymyslet néjakej
další důvod, proč se m nou nemůžeš být. Pak to budu vě­
dět jistě.“
Zavrtím hlavou. „Tak to není
„Fakt ne? Nejsi snad připoutaná ke kmeni? Ke Cassia­
novi?“ Upřeně se mi dívá do očí.
Rozhostí se mezi námi ticho. Navlhčím si rty. „To není
kvůli tomu...“
„Tak kvůli čemu?“ zeptá se mě a neustále mě provrtá-
vá pohledem. Tváří se ale o něco vlídněji a v očích se mu
zračí tichá prosba. Bez přemýšlení se poddám jeho doty­
ku. Přejíždí mi prsty po tváři. Cítím na kůži jeho tvrdé
mozoly.
„Táta - “ zarazím se. V očích se mu mihne záblesk po­
rozumění.
Začnu horečně šeptat. Nedokážu zastavit příval slov.
Při vzpomínce na tátovu smrt, na to, že ho někdo zradil,
mě znovu píchne u srdce. Pochybuju, že se té bolesti ně­
kdy zbavím. Každé ráno se s ní budu probouzet. Kdybych
dosáhla alespoň nějaké spravedlnosti, má bolest by mož­
ná byla snesitelnější. Míň palčivá. „Nemůžu na to jen tak
zapomenout.“

171
 „A zapomeneš vůbec někdy, Jacindo? Co když nedo­
sáhneš toho, po čem toužíš? Jak dlouho tohle vydržíme?
Jak dlouho se budeme snažit utéct ze spárů života, o kte­
rém tvrdíš, že ho nechceš?“
„Musím se o to pokusit. Dám ti vědět, až se s tím vy­
rovnám.“ Štve mě, že mu nemůžu odpovědět nějak lip.
Ale na konkrétnější odpovědi je všechno až příliš složité.
„Dáš mi vědět?“ Zvedne obočí.
J o , dám.“ Zadržím dech. Netuším, jak zareaguje.
Usměje se. Z jeho pokřiveného, sebeironizujícího
úsměvu se mi podlamují kolena. „Dobře, Jacindo. Jdu
do toho s tebou.“
Chytne mě za ruku a táhne mě za sebou. V nitru mi
zaplápolá naděje. Spadl mi kámen ze srdce. Jsem si jistá
sama sebou jako nikdy dřív. Vím, kam patřím. Kam vždy
budu patřit. Ať už budu žít u svého kmene - který se po
odchodu Severina změní k nepoznání, nebo mezi lidmi -
nebo dokážu nějak skloubit oba světy, vždy budu patřit
k Willovi. My dva budeme spolu. Za nás dva jsem celou
dobu bojovala... a ve stínu všech ostatních událostí jsem
na to zapomněla. Byla jsem zahlcená tolika jinými věc­
mi, že mi nezbyl čas na nic jiného než řešit svou drakii,
mámu, Tamru, tátu a Miriam. „Platí?“ Zastavíme těsně
předtím, než se ocitneme ostatním na očích. Upírá na mě
své oříškově hnědé oči.
Přikývnu. Will ví, co mi ublíží i co mě rozveselí. A o tom
je láska. Vědět, kde je ten druhý nejzranitelnější.
„Miluju tě,“ vyhrknu.
Překvapeně zamrká. Copak to ode mě ještě neslyšel?
Myslela jsem, že jsem mu to už řekla... tenkrát v Chapar-
ralu, když jsme se loučili. Ale to jsem byla převtělená do

172
drakijské podoby. Nerozuměl mi. Vezmu jeho hlavu do
dlaní a stoupnu si na špičky. „Miluju tě,“ zopakuju a pak
ho dlouze a vášnivě políbím.
Zaváhá jen na okamžik, než si mě k sobě přitáhne blíž.
Pevně mě obejme. Zoufale se k sobě tiskneme. Hladí mě
po vlasech, po rukou i na zádech. Jeho ruce jsou všude.
Tiskne mě k sobě pořád víc. Jako kdyby se bál, že mu na­
jednou zmizím. Přitlačí mě zády k cihlové stěně. Jeho rty,
mé rty... jsme jako jeden člověk.
Hoříme touhou.
Odtrhne se ode mě. Cítím na uchu jeho horký přerý­
vaný dech. Chvěju se vzrušením. Srdce mi divoce buší.
Jeho hluboký hlas mi duní v uchu. „Musíme jít.“
Váhavě přikývnu a odtáhnu se od něj.
Dívá se mi přes rameno, jako kdyby se snažil nahléd­
nout za roh a spatřit ostatní. „Lovci nebudou daleko. Mi­
riam je navádí přímo k nám. Je to jen otázka času, než
nás doženou.“
Jenom otázka času.
Jasně. Chápu.“ Otočím se a vyrazím k dodávce. Držím
Willa za ruku a pevně ji tisknu. Snažím se zbavit neod­
bytného pocitu, že možná dělám chybu. Nezbývá mi než
věřit, že dělám správnou věc. Ze vrátit se ke kmeni spo­
lečně s Willem je správné rozhodnutí.

173
 17

sme zpátky v horách. Na území, které dobře znám.

J Hned mám lepší pocit, hory mi totiž dodávají sílu.
U nohou se mi vlní vysoká tráva, kolem kotníků se mi
omotává mlha. Prodíráme se hustým lesem, kde není
ani stopy po nějaké cestě. Cassian je snad jediný, kdo
se tady vyzná lip než já. O patrně postupujem e vpřed.
V korunách strom ů m ůžou číhat drakiové. Nejspíš by
nevěděli, co si o naší nesourodé skupince mají myslet.
A ani lovci nebudou daleko. Cassian kráčí v čele. Už to­
lik nekulhá. Rány jako by se mu tady samy začaly ho­
jit. V místním chladivém vzduchu nejspíš stejně jako já
ožil.
Vede nás do nějaké skrýše - budeme tam na něj čekat,
skrytí před zraky lovců i drakiů. Jen on sám půjde pro­
mluvit se svým otcem. Na tom jsme se dohodli. Nejdřív
musíme vyřešit celou tu záležitost s Miriam. Moje touha
po pomstě bude muset počkat, dokud nezažehnáme vět­
ší nebezpečí.
Auta jsme nechali zaparkovaná na úpatí hory. Will je
celý napjatý, úzkostlivě se rozhlíží. „Tamro,“ zašeptám,

174
aby mě slyšela jen ona. „Na mém rozhodnutí se nic ne­
mění. Pořád mám v plánu kmen opustit.“
Nevím, proč mám nutkání se jí s tím svěřovat. Jako
kdybych se bála, že Tamra stejně jako Will pochybuje
o tom, že to dokážu. Doufám, že je oba zvládnu přesvěd­
čit o opaku.
„Víš to jistě?“ Na rtech jí hraje pobavený úsměv. „To
jsem tě slyšela říkat už několikrát.“
„Vyřešíme Miriam, pomstíme tátu a pak už mě tady
nikdo neuvidí. Začneme znovu. Vydáme se najít mámu,
na tom jsme se přece - “
,Já nikam nejdu.“
Zarazím se a překvapeně na ni zírám. Tamra pokraču­
je dál. Rozeběhnu se za ní. Ostražitě se přitom ohlížím na
ostatní, jako kdybych se bála, že Tamru slyšeli.
„A co naše plány? Co máma?“
„Plány se mění, Jacindo. Navíc já o tom vlastně nikdy
pořádně nepřemýšlela. Byl to tvůj plán, ne můj. Vztek mi
zatemnil mozek. Tvůj svazek s Cassianem mě tak naštval,
že jsem nedokázala rozumně uvažovat.“
„Přesně tak. Byla jsi naštvaná,“ připom enu jí, „že mě
donutili uzavřít svazek. Ze vyhnali mámu. Proč tady na­
jednou chceš zůstat?“
„Protože mě kmen potřebuje. Všichni nejsou jako Se­
verin. Nechci kvůli němu zanevřít na celý kmen. Severina
se můžeme zbavit. A my se ho zbavím e, Jacindo. Nahradí
ho Cassian nebo někdo jiný. Je čas nastolit nové vedení
a já chci být u toho. Chci jim pomoct. Musím jim po­
moct. Konečně budu moct dělat něco užitečného a změ­
nit věci uvnitř kmene k lepšímu.“
Tamra by toho dokázala hodně, je chytrá. Dokáže ro­

175
zumně uvažovat... zohledňovat různé názory. Přivítají ji
s otevřenou náručí. O tom není pochyb. Slabě se nadech­
nu. O pustit kmen pro mě bude mnohem těžší s vědo­
mím, že tak ztratím svou sestru. Doteď jsem se utěšovala
tím, že odejde se mnou. Ale pořád ještě budu mít Willa.
„Takže se obětuješ pro kmen?“ zeptám se.
„To je tak těžké tom u uvěřit?“
„No, popravdě řečeno je.“ Tolik let kmen nenáviděla -
chtěla se ho navždy zbavit. To já jsem chtěla zůstat.
A pak se Tamra prozradí.
Oči jí téměř nepostřehnutelně zabloudí ke straně.
Zadívám se tím směrem a spatřím obrovského šedé­
ho drakiho, který uzavírá naši skupinu. Když se otočím
zpátky k Tamře, upřeně hledí před sebe a dělá jakoby nic.
Ale na to už je pozdě. Moc dobře jsem viděla, kam jí oči
bezděčně zabloudily. Měla jsem dojem, že mezi nimi něco
je. Ze mezi nimi něco vzniká.
„Všichni se měníme,“ prohlásí tajemně.
,Jo, to máš pravdu.“ To, že se má sestra dokázala za­
koukat do někoho jiného než do Cassiana, to potvrzuje.
Navíc Tamra má pravdu. Všechno se mění... vyvíjí. Pro­
jede m nou vlna nedočkavosti. Těším se na budoucnost
s Willem. Ať se stane cokoliv, vím, že budeme spolu.
Zpomalím a počkám na Willa, až mě dojde. Podívá se
na mě a já se na něj usměju. Jsem tak ráda, tak šťastná,
že je tady se mnou.
Snažím se mu svým úsměvem naznačit, že tady ne­
budeme dlouho, že to vyřídíme rychle. Já nejsem Tamra.
Kmen potřebuje ji a ne mě. Nezklamu ani Willa ani sebe.
Will mě probodává očima. Vypadá zvědavě.
Jsm e tady,“ prohlásí Cassian. Před námi se otevírá

176
malá louka. Cassian si sundá batoh a vrhne se k nepro­
stupné hradbě z propletených křovisek. Opatrně odhr­
nuje jednu pichlavou větev po druhé. Větvičky postupně
mizí a na jejich místě se objeví hluboká jeskyně.
Přistoupím blíž a nakukuju dovnitř. Nečekala jsem,
že na zemi uvidím vyrovnané zásoby. Tázavě se na Cas­
siana podívám.
Výmluvně pokrčí rameny. „Nikdy nevíš, kdy se ti to
může hodit. Jistota je jistota.“
„Co je tohle místo zač? Ví o něm kmen? A tvůj táta?“
„Ne. Vím o něm jenom já.“
Letmo přehlédnu pytle s jídlem a nejrůznější další
vybavení. Cassian si tady vytvořil železnou zásobu věcí
nutných k přežití. Nemůžu uvěřit tomu, že zrovna on se
uchýlil k takovému kroku. Vždycky jsem si myslela, že
by radši umřel, než aby opustil město ve chvíli, kdy bude
kmen v ohrožení. Vždycky se tak přede m nou tvářil.
Mezi úhledně srovnanými hromádkami zahlédnu do­
konce i nějaké drahokamy. Tohle nejsou jen tak nějaké zá­
soby pro případ nebezpečí. Je tady všechno, co by si dra-
ki, který se rozhodl utéct od kmene, mohl přát. S tímhle
vším by mohl začít nový život, na novém místě.
Cassian odklidí poslední větvičky. Začne kontrolovat
své zásoby a přitom se na mě několikrát ohlédne. Poznal,
že mi to nejde do hlavy.
„Uvažoval jsi o tom, že opustíš kmen?“ Nemůžu to
překousnout - snažím se napasovat Cassiana, o kterém
jsem si myslela, že ho dobře znám, na tohohle nového
Cassiana, který tady teď přede mnou klečí.
Vždycky přede m nou básnil o kmeni - o tom, jak je
důležité přizpůsobit se většině. Ale tohle... přejedu pohle­

177
dem po nemalé hromádce zásob. Říkám si, jestli Cassian
náhodou neměl taky jiné plány. Jiné plány než se stát no­
vým alfa samcem.
Cassian znovu pokrčí rameny. Mé rozpaky se pomalu
změní v podráždění. To kvůli němu ve mně celou dobu
hryzaly výčitky svědomí. To kvůli němu jsem se cítila pro­
vinile. To jeho hlas mi pořád našeptával, že jsem černou
ovcí kmene. Byl to Cassian, kdo mi nikdy nezapomněl
připom enout, že kmen jako celek je důležitější než jed­
notlivec. A teď ho tady máme... s připraveným záložním
plánem. Nechám ho pocítit svůj vztek. Jen ať ví, jak mě
jeho pokrytectví rozčílilo - pro jednou jsem ráda, že do­
káže vycítit mé emoce.
Zamrká a sklopí pohled. Snědé tváře mu zrudly.
Uchýlíme se do přítmí jeskyně. Deghan musí sklonit
hlavu, aby se neudeřil o nízký strop. Svá velká kožovitá
křídla složí k tělu. Drží se blízko Tamry. Společně si za­
čnou prohlížet Cassianovy poklady.
„Tady budete v bezpečí, dokud se nevrátím.“
Miriam se přitiskne ke svému bratrovi. „Nechoď. Ne­
nechávej mě tady samotnou.“
Cassian jí stiskne ruku. „Neboj, nic se ti nestane. Ne­
choď daleko od ostatních. Pomůžou ti, kdyby se tady ob­
jevili lovci.“
Miriam tiše zakňourá a začne se třást. „Cassiane, já
mám strach.“
Cassian ji obejme a mé podráždění se vytratí. Chápu
ji. Chápu její strach a potřebu být Cassianovi co nejblíž.
Sama jsem se k němu upnula, když na mě všichni z kme­
ne zanevřeli, když ze mě udělali vyvrhele. Stoupnu si ve­
dle ní a pohladím ji po ruce. Třeba ji to utěší.

178
 „Nemůžu tě vzít s sebou ke kmeni. Vždyť to víš. Sli-
buju, že nebudu pryč dlouho. Přijdeme na to, jak tě toho
sledovacího čipu zbavit. Než se naděješ, budeš už zase
spát ve své vlastní posteli.“ Podívá se na mě a dodá: ,Ja-
cindě můžeš věřit.“
Miriam si mě chvilku prohlíží a pak přikývne. Dřív jí
můj svazek s Cassianem vadil. Je to sice zvláštní, ale mám
pocit, že teď ji spíš uklidňuje.
Cassian od sebe odlepí Miriaminy ruce. Postupně se
podívá na ni, na mě a na všechny ostatní. „Nebude mi to
trvat dlouho,“ zopakuje a vyleze ven. U vchodu zašustí
listí. Cassian jeskyni znovu maskuje zelenými větvičkami.
Obklopí nás černá tma.
Will se skloní k hromadě věcí a začne se v ní přehra­
bovat. Po chvilce zaplaví jeskyni tlumená záře elektrické
svítilny. Will si znovu stoupne. Svítilna na něj vrhá straši­
delné žluté světlo. „Někdo by měl venku držet stráž. Vez­
mu si to na starost.“
„Víš jistě, že to je dobrý nápad?“ Děsím se toho, že by
ho našel někdo z našeho kmene. Že by ho našel Corbin.
Otřesu se. Cassianův bratranec by se určitě snažil dokon­
čit to, co se mu minule nepovedlo - zabít Willa. Pro mě
to sice taky není zrovna bezpečné, ale pro Willa je to ještě
nebezpečnější. Zvedne se mi žaludek.
„Dám si pozor, abych nebyl vidět,“ ujišťuje mě, ale
to mě neuklidní. Při pohledu na můj vážný výraz si po­
vzdechne. „Sama dobře víš, že někdo musí venku hlídat.
Nemůžeme se v týhle jeskyni nechat obklíčit.“
Moc dobře vím, jaké tady Willovi hrozí nebezpečí. Za­
vrtím nesouhlasně hlavou. Bojím se o něj. Nechci ho pus­
tit ven z jeskyně samotného.

179
 Jacindo, Will má pravdu,“ vloží se do našeho rozho­
voru Tamra. Podívá se na Willa. „Budeme se střídat.“
Deghan přikývne. Nejspíš s Willem taky souhlasí. Přes­
to se nemůžu zbavit strachu. To jsem jediná, komu se ne­
zdá, že se Will bude sám potulovat po drakijském území?
„Půjdu s tebou.“
„Ty zůstaneš tady. Potřebuješ si odpočinout. Unavená
nám nepomůžeš.“ Zabloudí pohledem k Miriam. Jestli
si pro ni lovci přijdou, budeš ji muset bránit.“
Překřížím si ruce na prsou a podívám se na Miriam.
Nepřítomným pohledem spočívá na elektrické svítilně.
Vypadá tak mladě, tak zranitelně. Tak opuštěně bez své­
ho bratra. Přejedu si dlaněmi po pažích. Najednou se do
mě dala zima. Přistoupím blíž k Miriam. „Tak dobře. Zů­
stanu tady.“
Will se stejně jako Cassian protáhne mezi větvičkami,
které zakrývají vchod do jeskyně, a důkladně je za sebou
opět urovná.
Tamra si sedne na zem vedle Deghana. Po chvilce pře­
mýšlení se posadím vedle Miriam. Doufám, že ji svou
blízkostí dokážu aspoň trochu utěšit. Pomalu si zvyká­
me na nové prostředí. Zajímalo by mě, jak Cassian doma
všechno vysvětlí - enkrosy, mě, Willa, Deghana. A Mi­
riam. Při pomyšlení na to, jak blízko jsem kmeni... jak
blízko jsem zrádci, který je zodpovědný za tátovu smrt,
mě přepadne zvláštní neklid. Vím, že musím být trpělivá
a počkat, až se vyřeší sledovací čip v Miriamině hlavě. Ale
moc mi to nepomáhá.
Sedím na studené zemi a odpočítávám minuty. Pře­
mýšlím, co nás čeká, a jestli na to jsem připravená. Jestli
vůbec někdo z nás je na to připravený.

180
 18

/R o z e s m á tá běžím po pláži. Kotníky mi om ývá slané moře.

Ohlédnu se. M ám a s tátou se d r ž í za ruce a pom alu se
brouzdají pískem. Nestává se moc často, že bychom si mohli v y ­
razit na dovolenou daleko od kmene. Tamra mě rychle dohání,
už m ě skoro má, ale já jsem rychlejší.
P láž je posetá kam enným i ostrůvky, které se jako skály tyčí
vysoko nade mnou. Jsou krásné a zároveň podivné. Tamra mě
konečně dožene a chytne m ě kolem pasu. Vzduchem se nese náš
veselý smích. Ukazujeme si na jednotlivé skalní útvary, překři­
kujeme se jedna přes druhou, vymýšlíme, co všechno nám skály
připomínají.
„Támhleta vypadá jako šašek.(<
„A támhle je obrovský zajíc - a o kousek vedle tátův nos!“
„Tenhle vypadá jako Eiffelovka. “
„A tady mám e palmu, “ vlo ží se do naší hry táta. Ukazuje
směrem ke skále, která je nahoře široká jako placka a směrem
dolů se zužuje úplně jako kmen stromu.
„Poslouchejte, vy d vě,“ ozve se m ám a a hledá přitom svůj
foťák. „Běžte si tam stoupnout. “
Stojím přím o pod ro zložitým kam enem a zvedám hlavu

181
k mohutné skále. Tělo se m i zachvěje. K am ení mi dodává sňu.
Stejně jako zem ě u nás doma. Drsný hnědočervený povrch mě
okouzlil. M ám a na m ě m usí několikrát zavolat ; aby m ě v y ­
trhla ze snění. Otočím se k ní, hlavu si opřu o sestřino rameno
a usměju se.
A pak se k. nám p řidá i táta. Jednou rukou m ě chytí kolem
ramen a druhou ukazuje na skálu, která se nad nám i rozprostí­
rá jako Široký deštník. „To je krásná palma, vid ’ Jacindo?“ z o ­
pakuje s úsměvem na tváři.
Přikývnu. Zářím radostí. „Fakt pěkná. “
Všechno se najednou rozplyne. Máma. Tamra. Šumění moře.
Zůstal m i jenom táta. D ívá se na m ě svým a laskavým a očima.
„Podle mě to je spíš palm a, Jacindo... “

Probudím se celá udýchaná. Srdce mi buší, jako kdybych

právě uběhla m aratón. Z přítm í, které mě obklopuje,
jsem zmatená. Nevím, kde jsem. Ve vzduchu se vznáší
mlha. Dopadají ke mně slabé proužky bledého žlutého
světla. Po křivých tmavých stěnách tancují strašidelné
stíny.
Najednou se mi všechno vybaví.
Vstanu ze země. Kousek opodál zahlédnu Miriam.
Leží na svém spacáku schoulená do klubíčka. Asi jsme si
tak dlouho povídaly, až jsme z toho usnuly. Vzpomínám
si, že jsem seji snažila rozveselit, odpoutat její myšlenky
od všech starostí.
Jak se mi zorničky pomalu rozšiřují a zvykají si na
šero v jeskyni, zaplaví mě vlna zklamání. Pořád před se­
bou vidím tátu. Vidím ho tak jasně, tak zřetelně, jako by
stál přímo přede mnou. Jako by to nebyl pouhý sen, pou­
há vzpomínka.

182
 Snažím se polknout knedlík v krku. Do tváře mě po­
řád ještě šlehá studený mořský vítr. V uších mi zní tátův
šepot. Palma.
Srdce mi divoce poskočí. Cítím, jak mi tluče až v krku.
Před očima mi vyvstávají slova, která máma v rychlosti
nadrápala na kousek papíru.
Vzpomeň si na tu palmu.
Z jejího vzkazu jsem nebyla ani trochu moudrá. Ale
byla jsem přesvědčená o tom, že na to přijdu, že mámin
vzkaz pochopím. A teď jsem ho rozluštila.
Vyskočím na nohy celá nedočkavá prozradit Tamře,
co jsem zjistila. Vím, kde je máma. M ůžem e za n í vyrazit!
Prudce se zastavím a hlasitě oddechuju. Vždyť já se ne­
můžu za mámou vydat. Ne teď. Nejdřív musím pomstít
tátu. A pomoct Miriam. Kvůli Cassianovi... kvůli kmeni.
Musím vyřešit ještě spoustu věcí, než se budu moct vy­
dat najít mámu. Sama jsem se tak rozhodla. Sama jsem
si zvolila tuhle cestu - a Will po ní nedobrovolně musí
kráčet se mnou.
Tamra se rozhodla jinak. Vím, že na to má právo... ale
možná když teď víme, kam vyrazit, kde přesně mámu
hledat, odejde nakonec se mnou.
Vydám se Tamru najít. Musím jí to říct.
Ale má sestra jako by se do země propadla. Nevidím
ani ji, ani Deghana. Nadšení mě rychle opouští. Není těž­
ké uhodnout, že se někam odplížili spolu.
„Tamro?“ zavolám. Snažím se odhadnout, jak dlouho
jsem spala, jak dlouho už je Tamra pryč.
Postupuju hlouběji do jeskyně. Do míst, kam nedo-
padá téměř žádné světlo. Jeskyně se přede m nou roz­
dvojuje. Nalevo se přede m nou otevírá velký prostor,

183
napravo ode mě vede do dálky tmavší a užší chodba. Na­
kouknu nejdřív do stísněného tunelu. Vane z něj chlad­
ný vzduch.
Ve velké puklině nalevo nevidím nic než protáhlé stí­
ny. V tichém šeru se něco pohne, neslyšně jako vlna běžící
po vodní hladině. Mžourám do tmy a opatrně se přibli-
žuju k tmavému obrysu. Otevřu pusu. V hrdle mi uvíz­
ne výkřik -
Na rameno mi dopadne něčí ru k a .,Jacindo?“
Překvapeně vyjeknu a otočím se. Než se stihnu podí­
vat, na koho jsem narazila, z pusy mi vyšlehne plamen.
Nedokážu v sobě zadržet rostoucí žár. Will stojí za mnou
s rukama zdviženýma nad hlavou, jako kdybych na něj
mířila nějakou zbraní.
„Promiň,“ omluvně vydechnu.
„To je dobrý. Nechtěl jsem tě vyděsit. Přišel jsem se
s někým z vás vystřídat.“
Žluté světlo m u jako svatozář obklopuje hlavu. Hnědé
vlasy se mu zlatavě lesknou.
Rozpálenou kůži mi hladí chladný vzduch vanoucí ze
sousedící jeskyně. Ochlazuje žár, který ve mně tak neče­
kaně vzplanul. Zimomřivě si třu ruce. „Promiň,“ zopa-
kuju. „Mám strach. Nemůžu najít ani Tamru ani Degha­
na.“ Mávnu rukou za sebe. „A navíc se mi zdálo, že se tam
něco hýbe.“
Will se podívá směrem, kterým ukazuju. Na tváři se
m u rozhostí podivný výraz. Svraští čelo. Udělá krok
vpřed. Stojíme teď vedle sebe.
„Co to...“ Slova mu zůstanou viset na rtech. Otočím
se za jeho pohledem. Číhají tam na nás lovci připravení
zaútočit? Našli nás a vplížili se do jeskyně?

184
 Ale to, co spatřím, nejsou lovci.
Bledé paprsky umělého světla dopadají na obyčejnou
holku a obyčejného kluka.
„Tamro?“ vydechnu nevěřícně. Tázavým pohledem
přejíždím kluka, který stojí vedle ní. Nemůžu uvěřit vlast­
ním očím. Je nejspíš stejně starý jako my. Možná starší.
Ale je tak vysoký, že se hlavou skoro dotýká stropu jes­
kyně. Má na sobě džíny, o kterých vím, že patří Cassia­
novi. Padnou m u jako ulité. Jenom nohavice by mohly
být trochu delší. To samo o sobě vypovídá o tom, jaký
to je obr.
Nemůžu se na něj vynadívat. Na jeho lidskou podobu.
Popelavě blonďaté vlasy mu dopadají až na ramena. Je
bos. V očích pořád ještě má ten svůj divoký pohled. Mís­
to zorniček vidím uzounké štěrbiny, které prozrazují, čím
doopravdy je.
Nemám slov. Nemůžu tom u uvěřit. Jak ?“ vysoukám
ze sebe.
Tamra se usměje. Takový úsměv jsem u ní ještě nevidě­
la. Usmívá se tajemně, jen ona sama ví, co přesně se stalo.
Vyzařuje z ní štěstí. „Deghan si vzpomněl.“
Deghan přikývne a dodá: „A Tamra mi s tím hodně
pomohla. Zatím si připadám trochu divně.“ Všimnu si
jeho zvláštního přízvuku. Zní jako... Ir? Odkud že ten
jeho kmen pocházel? Váhavě se pousměje. „Doufám, že
se dokážu ovládnout.“
„To zvládneš,“ povzbuzuje ho Tamra. Srší z ní nadšení
a optimismus. Naposledy jsem ji v takovéhle náladě vidě­
la v Chaparralu. Překypuje nadějí, že všechno kolem ní je
znovu ve správných kolejích.
Může za tu změnu Deghan? Nevím, jestli ho mám

185
radši objímat, nebo mu nadávat. Hlodá ve mně strach, že
Tamře ublíží a zklame ji. Toho už si má sestra užila dost.
Celé roky. Ale představa, že by s ním mohla být šťastná...
to by předčilo veškerá má očekávání.
Stojí u sebe tak blízko. Dokonce se drží za ruce, prsty
mají důvěrně propletené. Na tom, co si myslím já , vlastně
vůbec nezáleží. Tamra ho má ráda. Nemůžu ovlivnit, jak
to mezi nimi dopadne. Můžu jen doufat, že dobře.
Deghan kývne na Willa. „Vystřídám tě. Měl by sis taky
odpočinout.“
„Půjdu s tebou,“ dodá rychle Tamra. „Znám to tady,“
brání se mému tázavému pohledu.
Dívám se za nimi, jak ruku v ruce opouštějí jeskyni.
„A co teď?“ ptá se Will, jakmile zůstaneme sami. Vím, že
doopravdy znamenají jeho slova něco jiného. Ptá se mě,
jestli mi nic není.
Podrbu se za uchem. „Sice jsem tohle čekala, ale
stejně...“
„Třeba jim to spolu bude klapat.“
J a k to myslíš?“ zeptám se.
Pokrčí ve tmě rameny. „Tamra se teprve sžívá se svojí
drakií... a on se znovu učí žít jako člověk. M ůžou si na­
vzájem pom áhat.“
Nakloním hlavu na stranu. „Takhle jsem o tom nikdy
nepřemýšlela.“
„Aspoň mají něco společnýho.“
Pobaveně se na něj usměju. „Ty nejsi vůbec hloupej,
Wille Rutledgi.“
„Už jsem to kdysi od někoho slyšel.“
Hlavou mi prolétne znepokojivá myšlenka a úsměv mi
zmizí ze rtů. Je a z moc chytrý na to, aby trávil čas se mnou.

186
A by trávil čas v téhle jeskyni. Je ho škoda na to, abych ho za ta ­
hovala do svého komplikovaného života.
„Fakt nechápu, co tady se mnou děláš.“ Ta slova mi
vyletí z pusy dřív, než je stačím zastavit. Přitom to posled­
ní, co bych si přála, je Willa od sebe odehnat.
„Copak to není jasný?“
Zavrtím hlavou. Musím s ním jednat otevřeně. O tom
je láska, ne? Ze člověk dělá to, co je správně, to, co je pro
druhého nejlepší, i když to bolí. Nemůžu se přece chovat
jako sobec a držet ho u sebe, když je to pro něj tak strašně
nebezpečné. Neměl by tady se m nou být. Teď už to chá­
pu. Dřív jsem tom u nerozuměla, ale teď se o něj opravdu
bojím... tím, že je tady se mnou, strašně riskuje a já mám
pocit, že to nevydržím.
Nadechnu se. Natáhnu vzduch hluboko do plic a s těž­
kým srdcem pokračuju dál. „Kdybys byl fakt tak chytrej,
tak bys mě opustil a zapomněl na mě.“
Will si odfrkne. „A vrátil se ke svýmu tátovi? To by
dost narušilo tu tvoji teorii o tom, jak jsem chytrej.“
„Máš ještě babičku.“ Will mi vyprávěl o své babičce
z máminy strany, která bydlí v Big Suru. Oblíbila jsem si
ji hned, jakmile mi o ní Will řekl, že s jeho tátou nikdy
dobře nevycházela. „Mohl by ses nastěhovat k ní.“ Měla
by ho ráda. Podporovala by ho, ať by se rozhodl dělat co­
koliv. Na rozdíl od jeho táty.
Will pom alu přikývne. „Snažíš se mě od sebe ode­
hnat? Chceš, abych odešel? Proto mi tohle všechno říkáš?
Jestli jo, tak mi to můžeš říct na rovinu. Nemusíš si přede
m nou na nic hrát, Jacindo.“
„Na nic si nehraju. To bych nikdy -- je to všechno...
složitý.“

187
 „Copak to někdy složitý nebylo?“
Trhnu sebou. V tom má Will pravdu. ,Já jen, že to­
hle není vůči tobě fér. Nechovám se k tobě správně. Mu­
sím řešit všechny tyhle,“ zamávám kolem sebe rukama,
„šílenosti a beru jako samozřejmost, že je budeš řešit se
m nou.“
Will chvíli mlčí. Štve mě, že m u v temné jeskyni nevi­
dím do obličeje. „Mluví z tebe svědomí? Ujišťuješ se, že
vím, co mi hrozí, když tady s tebou zůstávám? Věř mi,
že to vím moc dobře. Není chvíle, abych si na to nevzpo­
mněl. Stejně jako nikdy nezapomenu, co jsi ty riskova­
la kvůli mně. Vzpomínáš?“ Oči se mu v šeru lesknou.
„Vzpomínáš, jak ses kvůli mně vrhla ze skály? Jak ses
převtělila před svými nepřáteli? Nikdy na to nezapome­
nu. Bylo to od tebe odvážné, obětavé a hloupé. Tak mi
nebraň, když chci teď já být tím odvážným, obětavým
a hloupým.“
Stojíme od sebe na dosah ruky. Kdesi v útrobách jes­
kyně kape na zem voda. Ten pravidelný rytmický zvuk
jen umocňuje ticho, které se mezi námi najednou roz­
hostilo.
Nevím, kdo z nás se pohnul jako první. Jestli já, nebo
Will. Ale najednou se objímáme. Will se mi zaplete prsty
do vlasů, drží mě kolem pasu, tiskne mě k sobě, svírá mě
tak pevně, že se sotva zvládnu nadechnout. Ještě že tak.
Celá se třesu. Nohy mám jako z rosolu. Kdyby mě Will
pustil, vypověděly by mi službu a rozplácla bych se na
zemi jak dlouhá, tak široká.
Tulíme se k sobě. Will se m nou zacouvá hlouběji do
jeskyně. Ovívá nás chladný vlhký vzduch.
Na všechno zapomenu. Myslím jen na to, že se dotý­

188
káme. Přejíždí mi rty po krku. Na kůži cítím jeho ruce.
Letmo se prsty dotkne místa, kde mi na krku nepravidel­
ně tepe. Spokojeně zavrním. Z Willa vyzařuje příjemné
teplo. Přimáčknu se k němu ještě víc.
Doputuje svými rty až k mým. Vášnivě a žádostivě mě
políbí. Citlivá kůže na rtech mě brní a žhne. Pálí mě celé
tělo. I přes studenou stěnu, ke které mě Will tiskne, mi
v nitru vzplane oheň.
Will zasténá a lačně mě políbí. Vezme moji hlavu do
dlaní a přitáhne si můj obličej blíž k sobě. Začne mě hla­
dit po krku. Palcem mi znovu přejede po pulzující tepně.
Přeběhne mi mráz po zádech. Pohladím ho po obličeji.
Jeho zarostlá tvář mě škrábe do prstů. Užívám si každou
chvilku. To, jak se ke mně tiskne, jak naše rty splývají, jak
mě hladí, opatrně se mě dotýká, jako kdybych byla něco
výjimečného.
Vzduch prořízne hlasitá rána kovu dopadajícího na
kost.
Willovy rty jsou najednou pryč. O dtrhnou se od mých.
Zmizí mi z náruče. Zůstala jsem sama. Celá se třesu. Objí­
mám jen prázdný vzduch. Polije mě vlna strachu. Marně
po něm natahuju ruce.
S tichým žuchnutím dopadne na zem. Zmateně si
kleknu a šmátrám rukama kolem sebe. Nevidím nic než
tmu. „Wille!“
Konečně nahm atám jeho záda. Bavlněné tričko, které
má na sobě, mě studí do prstů. „Wille!“ Lehce s ním za­
třesu. Přejíždím mu rukama po těle. Hledám nějaká zra­
nění. „Ublížil ti někdo? Co se stalo?“
Nic. Will dál leží bez hnutí a beze slova na zemi.
Ztuhnu. Nejsem tu sama. Kůže mi začne varovně

189
žhnout. Slyším, jak ve tmě někdo dýchá. Stojí tak blízko,
že mi jeho dech skoro odvívá vlasy z obličeje.
Kůže se mi napíná a chvěje. Ze tmy se ozve hluboký
hlas.
Otočím se za ním. Světlo, které ke mně dopadá z kon­
ce tunelu, osvětluje něčí postavu. „Nazdárek, Jacindo.“
 19

bklopuje mě ze všech stran. Převtělený draki. Mo­

O hutná křídla se tyčí vysoko nad ním. Jsou roztaže­
ná, jako by se každou chvíli chystal vzlétnout, i když tady
v jeskyni nemá kam. Tady žádné nebe neexistuje.
Opatrně vstanu a na vratkých nohách se začnu potá­
cet pryč. Počkat. Nemůžu přece nechat Willa ležet bez­
branně na zemi. Zastavím se, překročím Willa, a přiblí­
žím se tak k drakimu víc, než by se mi líbilo. Ale nemám
na výběr. „Corbine?“ zašeptám roztřeseně.
„Stýskalo se ti po mně?“
Sklopím pohled. Očima se snažím proniknout tm ou
a spatřit Willa. „Co jsi mu udělal?“
,Jenom jsem ho pořádně praštil kamenem.“
„Mohl jsi ho zabít!“ Znovu si kleknu na zem. Opatr­
ně Willovi přejíždím prsty po hlavě. Netrvá dlouho a na­
hmatám krvavý šrám.
Při pomyšlení, že Will může být zraněný víc, než se na
první pohled zdá, se mi žaludek sevře strachy. Zmocňuje
se mě panika. „Musíme ho odvézt do nemocnice.“
Corbin se při těch slovech nucené zasměje. „Ty si fakt

191
myslíš, že mi na něm záleží? Že budu zachraňovat toho­
hle člověka, tohohle lovce, když se mě snažil zabít a vzal
nám tebe?“
Zvednu hlavu a promluvím k jeho stínu. „Co ode mě
chceš?“
„Cassian se právě teď snaží přesvědčit Severina a další
členy vedení, aby si tě vyslechli.“ Nepotřebuju na něj vi­
dět, abych poznala, že se šklebí a rty se mu přitom odchli-
pují od zubů. Stačí mi slyšet jeho hlas plný opovržení.
„Nechce jim prozradit, kde se ukrýváte, dokud mu neslí­
bí, že vám nezkřiví ani vlásek na hlavě.“ Corbin se zasmě­
je. Jeho smích zní jako temné chrčení, které se kolem mě
výhrůžně ovíjí. Jenže já si poradím i bez něj. Už kolik let
sleduju každý Cassianův krok. Vždyť jsme spolu vyrůs­
tali. Samozřejmě že vím o tomhle místě. O jeho rádoby
tajném úkrytu. Koukej mi říct, kde je Miriam. A Tamra.
Hezky pěkně se m nou půjdete zpátky ke kmeni.“
„Nevím, kde jsou,“ zalžu. Je mi jasné, že Corbin by si
nenechal vysvětlit, že nemůže vzít Miriam jen tak zpátky
ke kmeni. Evidentně ho nezajímalo, co měl Cassian na
srdci, tak proč by věřil zrovna mně?
J a k to jako myslíš, že -?“
„Miriam utekla. Tamra se ji vydala hledat.“
Corbin mě chytne za předloktí a vytáhne na nohy.
„Lžeš. Proč bys tady teda zůstávala? Proč jsi nešla s Tam-
rou?“
„Někdo musel počkat na Cassiana.“
„Proč Miriam utekla?“ Jeho slova ostře proříznou
vzduch. Je vidět, že mi pořád nevěří.
Z nosu mi stoupají obláčky kouře. „Byla naštvaná na
Cassiana, že ji tady nechal samotnou. Prostě zmizela...

192
nejspíš se sama vydala zpátky ke kmeni.“ Pevně doufám,
že si nepoběží moji historku sám ověřit. A kdyby to ná­
hodou udělal, tak mi nezbývá než se spolehnout na to, že
Miriam napadne stát se neviditelnou a splynout se stěna­
mi jeskyně. Rozhostilo se mezi námi tíživé ticho. Corbin
přemýšlí, zvažuje má slova.
V krku se mi rozlévá žár. Musím odvést jeho pozor­
nost od Miriam. „Nikam s tebou nepůjdu.“ Vytrhnu se
z jeho sevření.
Znovu mě drapne za ruku. „Věděl jsem, že to s tebou
nebude jednoduchý. Proto jsem si s sebou vzal tohle.“
V šeru jeskyně se něco zatřpytí.
„Co to - “ Odmlčím se, když se v jeho rukou zalesk­
ne nůž.
Corbin si dřepne, chytne Willa za vlasy a zvrátí mu
hlavu dozadu. Ke krku mu přiloží ostří. Vůbec by se ne­
zdráhal Willa zabít.
J e n do toho Jacindo,“ provokuje mě. Zorničky se mu
ve tmě zlomyslně lesknou. „Sežehni mě svým ohněm. Ale
buď si jistá, že on zemře taky.“
„Corbine,“ zašeptám chraptivě, „vím, že to nechceš
udělat.“ Ale sama tom u nevěřím. Smutně si uvědomím,
že to je jen zbožné přání. Corbin je dost bezcitný na to,
aby dokázal zabít někoho, kdo je podle něj nepřítelem
kmene, kdo mu překáží v cestě za jeho cílem.
„Dobře, ať je po tvým.“ Vstanu a udělám krok zpát­
ky. „Půjdu s tebou, když mu neublížíš.“ Možná že Tamra
s Deghanem Willa najdou a postarají se o něj. Jsou má
jediná naděje... nic jiného mi stejně nezbývá.
Jsem rád, že pro jednou zvládneš používat mozek.
Běž přede mnou. Tudy.“ Mávne rukou směrem k úzkému

193
tunelu. Do téhle jeskyně se nejspíš dá dostat ještě jinou
cestou. To by vysvětlovalo, jak se k nám Corbin nepo­
zorovaně připlížil, a taky ten chladný vánek, který jsem
předtím cítila.
Poslušné kráčím před ním. Moje oči si pomalu přivy­
kají na všudypřítomnou tmu. Rukou přejíždím po stude­
né vlhké stěně. Corbin se drží těsně za mnou. Jakmile jen
trochu zpomalím, ucítím v zádech ostrý hrot jeho nože.
Zničehonic mě popíchne tak silně, že ucítím svou tep­
lou krev. Stéká mi pomalu až ke kříži. Nevraživě se na
něj ohlédnu. Ve tmě nevidím víc než jen nejasné obrysy
jeho těla.
„Napadlo tě, že ten nůž nebudeš mít věčně?“
„Myslím, že tě zvládnu uhlídat i bez něj, Jacindo.“
Vydám přidušený zvuk. Napůl zavrčím, napůl si po­
hrdavě odfrknu.
„Víš, co je tvůj problém? Jsi moc hodná. Na každém ti
hned záleží. To vždycky bude tvoje slabá stránka... a pro
mě způsob, jak se ti dostat na kobylku.“
V očích mě pálí slzy. Vidím jen rozmazaně. Pořádně
nevnímám, co mi Corbin říká. Myslím jen na to, že Will
bezmocně leží na zemi v temné jeskyni a z hlavy mu teče
krev.
„Hejbni kostrou. Nemůžu se dočkat, až tě přivedu do
města. Možná že pak konečně přestanou poslouchat Cas­
siana a začnou si víc vážit mě.“
J e to tvůj bratranec,“ vyčtu mu. „Proč se k němu cho­
váš jako k nepříteli?“
„Protože on je sice následník, ale já jsem ten, kdo si
následnictví doopravdy zaslouží. Co udělal Cassian tak
světabornýho kromě toho, že se narodil jako Severinův

194
syn? Nic. Byl bych mnohem lepší alfa samec než on. Cas­
sian je citlivka. Stejně jako ty. Nedokáže se pak správně
rozhodovat. To já bych vždycky dělal pro kmen jenom to
nejlepší. Žádné emoce. Žádné váhání.“
„Tak o tom nepochybuju,“ zabručím.
Před námi se objeví světlo. Pomalu se k němu přibli­
žujeme a jeho záře je stále silnější. Skloním hlavu a vyle­
zu do hustého houští. Větve stromů a keřů mě škrábou
po celém těle. Prodereme se jimi na úzkou pěšinku, která
dovedla Corbina až do jeskyně.
Několikrát za sebou rychle zamrkám, aby se mé oči
přizpůsobily. Když se konečně pořádně rozhlédnu, zjis­
tím, že obloha není tak jasná, jak se mi zprvu zdálo. Slun­
ce už skoro zapadlo. V posledních tlumených žlutých pa­
prscích poletují smítka prachu. Corbin do mě strčí. Nutí
mě pokračovat dál v cestě.
„A co si myslíš, že se stane, Corbine? Že si se mnou jen
tak nakráčíš doprostřed města a všichni
„Všichni uvidí, že j á jsem muž činu. Uvidí, že když
kmen něco potřebuje, já to vyřídím. Nejdřív vyřídím tebe
a pak se vrátím pro Miriam i pro Tamru.“
Ohlédnu se za sebe. V pohasínajícím světle spatřím
jeho obličej. Tvář mu hoří nadšením. Fialovočerné oči se
mu horečně lesknou. Vůbec se nepodobají Cassianovým.
Jeho pohled je naprosto netečný. Corbin nemá v očích ani
špetku citu, zračí se mu v nich zoufalství a zlost.
„Vůbec tom u nerozumíš.“ Mávnu rukou zpátky k jes­
kyni. „Kdyby sis aspoň poslechnul, co vám chtěl Cassian
říct - “
„Nemám náladu poslouchat Cassiana.“
„Souvisí to s Miriam. Něco se jí stalo

195
 „Buď radši zticha. Snad si nemyslíš, že ti uvěřím, že ti
na Miriam záleží.“
„Předpokládám, že na ní záleží tobě - že ti záleží na
bezpečí kmene. Kdyby ses opravdu chtěl stát novým alfa
samcem a přál si pro kmen jen to nejlepší, tak bys mě vy­
slechl.“
„Mlč už!“ Prudce mě otočí a strčí mi svůj obličej až
před nos. Nožem mě bodne do žeber.
Chladně si ho přeměřím pohledem. Jsem až překvapi­
vě klidná. „Ty ses úplně zbláznil.“
„Mám už dost toho, že mě všichni přehlížejí. Nikdo
na mě nedá. Nikomu na mně nezáleží. Ty jseš toho úplně
dokonalým příkladem. Už jako malá ses na mě dívala
svrchu. Nestál jsem ti ani za pozdrav.“ Jízlivě se usměje.
„Ale teď si mě nemůžeš nevšímat, co?“
„Všímám si tak akorát tvýho nože,“ odpovím vzpurně,
nemůžu si pomoct - ani když na mě míří ostrou zbraní.
„To vyjde nastejno. Otoč se.“
„Myslíš, že ti tvůj strýc poděkuje, když mi ublížíš?“
„Když budeš dělat, co ti řeknu, tak ti nebudu muset
ublížit. A navíc můj strýc už tě má dost.“ Nakloní hlavu
na stranu. Úzké svislé zorničky se mu chvějí. „Možná by
mi dokonce poděkoval, kdybych se tě zbavil.“
V puse cítím hořkou pachuť strachu. Corbin to snad
opravdu myslí vážně. Severin byl koneckonců dost zka­
žený na to, aby zabil jednoho příslušníka našeho kmene.
Co by mu bránilo tvářit se, že nic neví o tom, že mi Cor­
bin ublížil?
Nechám se Corbinem popostrčit a pokračuju dál v ces­
tě. Po chvilce začnu poznávat okolní les. Svěží zelené stro­
my, šumění větru. Ještě pár kilometrů a jsme u kmene.

196
Nemůžu se nechat přivést do města jako nějaký zajatec.
Toho jsem si užila už dost. Můj příchod by navíc mohl
zkazit veškeré Cassianovo vyjednávání se Severinem. To
nemůžu dopustit.
A taky nesmím zapomínat na Willa. Musím se k němu
vrátit. Ztrápeně zavřu oči. Úplně ho před sebou vidím,
jak zraněný a sám zůstal ležet v jeskyni. Jakou má šanci
přežít, jestli Corbin všem vyzvoní, že nechal v jeskyni na
zemi ležet lovce v bezvědomí? Nesmí ho najít v tomhle sta­
vu - zcela bezbranného. Byl by pro ně tak snadná kořist.
Cassiane. Zašeptám v duchu jeho jméno. Hřeje mě
v nitru jako známé pohlazení. Corbin m ě našel. Blížíme se
k vám. Vím, že mi neumí číst myšlenky, snad ale pochytí
dost z mých emocí. Vyčkávám. Snažím se Cassiana vycí­
tit. Hledám ho v sobě. Nejspíš je až příliš zaneprázdněný
přesvědčováním svého otce. Cítím ho jen slabě. Jen dost
na to, abych věděla, že je v pořádku.
Očima přejíždím známé stromy, napínám uši. Poma­
lu se stmívá. Doufám, že zaslechnu něco neobvyklého.
Něco, čeho bych mohla využít a odvést Corbinovu po­
zornost.
Všude panuje ticho a klid. Neochotně si přiznám, že
mi nezbývá nic jiného, než si něco vymyslet.
Napravo ode mě je les hustší než jinde. To je ideální.
Zničehonic zastavím. „Co to bylo?“
„Nezastavuj.“
Nevšímám si jeho prudkého šťouchnutí. „Ne. Po­
slouchej.“
„Nic neslyším.“
Otočím se k n ěm u .,Jestli nechceš, aby nás našli lovci,
tak buď zticha a poslouchej pořádně.“

197
 Podezřívavě si mě prohlíží. Oči se mu zúží. Ale naklo­
ní hlavu a poslouchá.
Upřeně ho pozoruju. Tajím dech a čekám, až přijde ta
správná chvíle. A ona za chvilku opravdu přijde. Corbin
ze mě na zlomek vteřiny spustí oči. Zahledí se mezi stro­
my a vyhlíží lovce.
Přesně na to jsem čekala. Vrhnu se mezi stromy. Sly­
ším, jak za mnou Corbin něco křičí, ale nezastavím. Za
běhu se vysoukám z trička. Ze zad mi vyjedou křídla
a s šelestěním se rozvinou.
Běžím rychle. Kmitám noham a a máchám rukama -
musím odolat pokušení vzlétnout. Objevil by mě hned,
jak bych se vznesla nad koruny stromů. Přesto mávám
křídly, abych se pohybovala ještě rychleji. Corbin nejspíš
dělá to samé. Několikrát zvednu oči k obloze. Hlídám,
jestli neletí nade mnou a nechystá se na mě seshora snést.
Ale nikde ho nevidím. Běžím dál, co mi síly stačí.
Corbin dělá strašný rámus. Zběsile se prodírá hustým
podrostem. Přes jeho rozzuřené vrčení skoro není slyšet
bublání nedaleké řeky.
Volá mé jméno. Při pomyšlení na nůž v jeho rukou mi
naskakuje husí kůže. Nemůžu si být jistá, že ho na mě ne­
použije, jestli mě znovu chytí.
Hrozí, že se budu muset uchýlit ke své nejsilnější zbra­
ni - ke svému ohni. Při představě, že bych musela zabít
někoho ze svého kmene, jiného drakiho, Cassianova bra­
trance, se celá roztřesu. Nechci, aby k tom u došlo. Jak je
možné, že to dopadlo takhle ?
Corbin se řítí za mnou a křičí mé jméno. Náš učitel
nácviku úhybných manévrů by mu za ten randál, co dělá,
určitě dal hodně špatné známky. Jestli jsou někde poblíž

198
 lovci, kteří sledují Miriam, tak jim teda dost usnadňuje
práci.
Proplétám se mezi stromy, přeskakuju trouchnivějící
kmeny a husté plazivé keře. Krátce se vznesu do vzduchu
a přistanu na širokém balvanu, který trčí ze skály nad
příkrým srázem. Dál nepoletím. Přitisknu se ke skalní
stěně a schovám se za hustou změť kořenů a listí.
Tísním se ve svém úkrytu, zadržuju dech a vyčkávám.
Corbin se prožene kolem. Napůl běží, napůl letí. Hlasitě
nadává. Vůbec se nehýbu. Cekám, až zmizí daleko v lese.
Pak vyrazím ze svého úkrytu a cestou, kterou jsme
přišli, letím zpátky k jeskyni. Adrenalin mi dodává sil.
Přistanu před jeskyní a odházím větvičky, za kterými se
skrývá její vchod. Rychle se vrhnu dovnitř, protože vím, že
nemám moc času. Sotva popadám dech. Corbina napad­
ne, že jsem se vrátila zpátky do jeskyně, když mě nebude
moct nikde v lese najít.
Miriam leží kousek opodál. Zvedne hlavu a upře na
mě nechápavý pohled. Rozhlížím se po jeskyni. Hledám
svou sestru. Pak si ale vzpomenu, že s Deghanem vlastně
vystřídali Willa na stráži.
A v tu chvíli se celí udýchaní přiženou do jeskyně. Evi­
dentně se zajímali víc o sebe než o to, co se kolem nich
děje. Mají štěstí, že nejsem lovec.
Jacindo? Kde - jak
„Corbin nás našel. Vede sem ještě jeden vchod.“ Roz­
běhnu se hlouběji do útrob jeskyně, do tmy, do míst, kde
jsem opustila Willa. Ještě je stihnu varovat. „Buďte opa­
trní! Corbin není daleko!“
Tamra mi něco odpoví, ale její hlas ke mně doléhá je­
nom jako slabá ozvěna. Vrhnu se do úzkého tunelu v zad­

199
ní části jeskyně. Musím Willa najít. Leží přesně tam, kde
ho Corbin srazil k zemi. Kleknu si k něm u a lehce se
ho dotknu. Cítím, že se m u hrudník zvedá a zase klesá.
Úlevou se málem rozbrečím, když zjistím, že Will dýchá.
Ze žije.
„Počkej.“ Ze tmy vedle mě zazní Deghanův hlas. ,Já ho
vezmu.“ Bez dalšího slova zvedne Willa do náruče a odne­
se ho do přední části jeskyně. Na světle se konečně můžu
pořádně podívat, jak vážná jsou jeho zranění. Bála jsem
se, že šrám na hlavě bude hlubší. Už ani nekrvácí.
„Wille,“ zašeptám a stisknu mu rameno.
Will zasténá a ožene se po mé ruce.
„Řekl bych, že bude v pořádku,“ oznámí mi Deghan.
„Už se probouzí. A ta rána nevypadá zas tak nebez­
pečně.“
Will pomalu zamrká. M žourá do slabého světla, jako
by ho přesto píchalo do očí. Zaostří na můj obličej. ,Ja-
cindo? Co se stalo?“
Zavrtím hlavou. I kdyby rozuměl drakijštině, stejně
nemáme čas na dlouhé vysvětlování. Chytnu Willa za
ruku a pomůžu mu vstát. Tvář se mu svraští bolestí. M u­
síme se odtud dostat dřív, než se tady znovu objeví Cor­
bin. On, nebo někdo jiný Moc by mě nepřekvapilo, kdy­
by se vrátil zpátky ke kmeni a všem rozhlásil, kde mě
najdou. Kde najdou nds.
,Jacindo?“ Tamřin vyděšený hlas mě vytrhne ze za­
myšlení. Sestřin pohled ale nesměřuje ke mně. Směřuje
jinam.
K místu, kde ještě před chvílí ležela Miriam. Ještě před
chvilkou tam byla. Zmačkaná bunda, kterou používala
jako polštář, tam pořád leží - ale Miriam už ne. Zmizela.

200
 „Miriam,“ zavolá Tamra. Rozhlíží se po jeskyni. Ostří­
žím zrakem přejíždí všechna temná zákoutí, jako kdyby
čekala, že se Miriam z některého z nich najednou vynoří.
Miriam je sice viziokryptérka a umí být neviditelná, ale
nemyslím si, že svoji schopnost použila teď. Tamra po ní
přestane pátrat, otočí se ke mně a řekne mi, co už sama
nějakou dobu vím: ,Je pryč.“
 20

řevtělím se zpátky do lidské podoby a obléknu si trič­

P ko. Rychle opustíme jeskyni. Will sice dokázal vstát,
ale na vratkých nohách jen s obtížemi drží rovnováhu.
Nemůžu ho nechat jít samotného. Položím si jeho ruku
kolem ramen a pomalu spolu postupujeme vpřed.
„Šla tudy.“ Deghan nás vede po stopách bot obtisknu-
tých v hlíně. Vypadají čerstvě.
„K řece,“ zamumlá Tamra a zavrtí hlavou. „Co ji to jen
napadlo nás opustit? Vždyť to ví, že právě jí hrozí největ-
ší nebezpečí.“
„Chovala se divně od té doby, co se dozvěděla, že
v sobě má ten sledovací čip,“ odpovím.
Will se s námi statečně snaží držet krok a hlasitě při­
tom funí. V lese panuje ticho. Doléhá k nám jen slabé
bublání tekoucí vody. Mezerami mezi větvemi dopadají
na zem poslední sluneční paprsky. Osvětlují Tamře hlavu
a dodávají jejím vlasům stříbřitý nádech.
Nepamatuju si, že by tady v horách, v tomhle lese,
bylo kdy takové ticho. Něco se chystá. První, co mě na­
padne, jsou samozřejmě lovci. Hlavou se mi míhají vzpo-

202
minky na to, jak mě už kolikrát honili. Rozhodně ni­
kdy nebyli potichu. Vždycky je prozradily vrčící motory
aut a vrtulníků. Neříkám, že jsem o nich pokaždé vědě­
la hned od začátku, ale vždycky jsem je slyšela dřív, než
byli na dohled.
Něco mi říká, že tentokrát to bude jinak. Jestli ještě
pořád mají to zařízení, které je dovede přímo k Miriam,
budou se skrývat, aby mohli při jejím stopování využít
mom entu překvapení.
Voda hučí ze stále větší blízkosti. Poprvé za celý svůj
život nemám pocit, že by mě stromy, které nás obklopu­
jí, uklidňovaly. Za každým stéblem trávy, za každou roz­
třesenou větývkou, za každým širokým kmenem může
číhat nebezpečí.
Rychle se ohlédnu a zaryju prsty Willovi do ruky. Je
větší než moje a jeho pevný stisk mi dodává sílu. Will se
na mě podívá. Začnu se mu svěřovat se svými pochybnost­
mi... se svým neblahým tušením, ale vtom Deghan zvedne
ruku. Zastavíme mezi stromy lemujícími břeh řeky.
Sundám ze sebe Willovu ruku. Z očí mi nejspíš čiší
strach, který hlodá v mém nitru, protože Will mým smě­
rem krátce pokývne hlavou a opře se o strom. „Běž za
nima,“ zašeptá tiše. ,Já už to tady nějak zvládnu.“
Rána na čele mu znovu začala krvácet. Stojím tak blíz­
ko u něj, že mě do nosu praští měďnatý pach krve. Strach
o Willa je najednou silnější než mé obavy z lovců. Vypadá
omámené. Tváří se soustředěně, jako by se snažil přesvěd­
čit sám sebe, že mu nic není. Usilovně si to přeje, ale jeho
přání není vyslyšeno.
„Wille.“ zašeptám a lehce mu zatřesu ramenem. ,Jsi
v pořádku?“

203
 Pomalu zamrká a přikývne. Zpříma se na mě podívá
a zaostří, jeho pohled už není tak skelný. „Nic mi není.“
Při jeho slovech vypustím ze svých žárem stažených
plic vzduch. Pohladím ho po tváři. Už zase škrábe. Potře­
boval by oholit. Vědomí, že se ho můžu dotýkat, že je se
m nou a žije, že mu v žilách čile proudí krev, na mě půso­
bí jako živá voda.
Deghan odtáhne větev a naznačuje mi, abych se šla
podívat, co s Tamrou zahlédli. Zaváhám. Nejistě si Willa
prohlížím. Nechci ho tady nechat samotného.
„Tak už běž,“ povzbuzuje mě.
Přikývnu a vydám se za ostatními. Zajímá mě, proč
jsme zastavili.
Skrčím se vedle Deghana a podívám se k řece. Jeho
opatrnost je evidentně zbytečná.
Chloupky na krku se mi sice varovně ježí, ale před
námi nejsou žádní lovci. Na druhém břehu řeky stojí Mi­
riam se svojí tetou Jabel. Miriam se k ní tiskne a hýbe
rty.
„To je jenom její teta,“ zašeptám a nepřestávám se roz­
hlížet kolem. Přejíždím pohledem po temných stínech
mezi stromy, ve kterých by se mohli skrývat lovci. Bojím
se, že tady někde číhají, připravení vyrazit.
Paty se mi zarývají do měkké hlíny. Snažím se vypa­
dat co nejmenší, splynout s krajinou. Zdá se, že není lep­
ší obrany než se před všemi neodbytnými zraky pořádně
ukrýt.
Jabel během Miriamina vyprávění chápavě přikyvuje.
Miriam se své tetě nepochybně svěřuje s nepříjemnostmi,
které ji potkaly. Po chvilce Jabel svou neteř obejme a po­
hladí ji po rozpuštěných vlasech. Úplně mě to dojme.

204
Jabel je sice M iriamina teta, ale nikdy nepatřila k těm,
kteří dávají své city najevo. Potěšilo mě, že tentokrát do­
kázala své neteři ukázat, jak ji má ráda.
Jabel je znám á spíš svým ostřížím zrakem a proni­
kavým pohledem. Stejně jako její syn Corbin. To, že je
hypnodrakie, mě vždycky znervózňovalo. Nedokážu si
moc představit, že bývaly kdysi s mámou nejlepší kama­
rádky. Skoro se až stydím, když ji teď vidím tak přátel­
skou a usměvavou. Jsem ráda, že v ní Miriam našla tak
potřebnou útěchu.
A pak se to stane.
Nestihnu se ani pohnout, natož ze sebe vydat hlás­
ku. Není čas Miriam varovat. Než vůbec dokážu pocho­
pit, co se přede m nou děje... uvědomit si to, je už příliš

Bezmocně s vytřeštěnýma očima přihlížíme, jak Jabel

vytahuje z rukávu nůž a bodá Miriam do zad.
Tamře uvízne v hrdle výkřik. Jabel zakroutí nožem,
vytáhne ho Miriam ze zad a bodne ji ještě jednou. Pak
ji shodí do řeky. Vykuleně zírám na scénu, která se před
námi právě odehrává. V očích mě pálí slzy. Z otevřené
pusy mi unikne neslyšný výkřik. Srdce mi divoce buší,
jako by mi do prsou někdo bolestivě tloukl kladivem.
Za mnou se ozve křupnutí. Otočím se a spatřím Cor-
bina. Stojí za námi, ve tváři zděšení. Dívá se na svou m at­
ku. Na svou sestřenici.
Zřejmě o matčiných plánech neměl nejmenší tušení.
Nejspíš ho ani nikdy nenapadlo, že by něčeho takového
byla schopná.
Je bledý jako stěna. V tu chvíli v něm znovu vidím
kluka, se kterým jsem vyrůstala. Právě se stal svědkem

205
toho, jak jeho matka zavraždila jeho sestřenici. Napřahu-
ju k němu ruku. Corbin ale ucukne a nevěřícně kroutí
hlavou, jako by nemohl uvěřit vlastním očím. „Ne,“ vy­
souká ze sebe chraptivě. „To ne!“
Rychle se otočí a zmizí mezi stromy. Utíká před ně­
čím, čemu se nedokáže postavit. Zaraženě se za ním dí­
vám. Asi jsem ve skrytu duše doufala, že se Corbin své
matce postaví. Jabel je přece jeho máma. Ze by z ní měl
strach?
Obrátím se zpátky k řece. Proud odnáší Miriamino
tělo, jako by vůbec nic nevážilo. Nedokážu od Miriam
odtrhnout oči. Otupěle sleduju, jak proplouvá pod námi.
Oči má prázdné, skelný pohled směřuje k nebi.
Odběhnu stranou a začnu zvracet do křoví. Celá se
třesu. Znecitlivělými prsty se natahuju po pichlavých,
stříbřitězelených listech. Will projde kolem nás a naku­
kuje k řece. Nechápe, proč se mi najednou udělalo tak
špatně.
Zvednu hlavu a váhavě se na roztřesených nohách
přidám k ostatním. Miriamina vražedkyně si na druhém
břehu klekne a ve vodě pomalými pohyby omyje nůž, jako
by se vůbec nic nestalo. Jabel se tváří nevzrušeně a vyrov­
naně, její tvář neprozrazuje vůbec žádné emoce. Nevidím
na ní ani špetku lítosti nad tím, že právě zavraždila dra-
kii. Zničehonic naprosto přesně vím, cítím to v srdci... že
se dívám na člověka, který zradil mého tátu. Tátu nepod-
razil Severin, ale jeho sestra.
„Co budeme dělat?“ špitne Tamra.
Nevzpomínám si, že bych kdy slyšela o tom, jak nějaký
draki chladnokrevně zavraždil jiného drakiho. Tohle je
navíc něco úplně jiného než vydat někoho napospas lov­

206
cům. Tohle je naprosto bezcharakterní jednání. Miriam
byla přece její neteř. Možná někdy dávno, v dobách Velké
války, když jsme byli divokými, znepřátelenými kmeny -
možná tehdy jsme byli schopní jeden druhého bez mrk­
nutí oka zabíjet. Ale ne teď. Teď už se k sobě tak necho­
váme. Vyspěli jsme. Alespoň to nás vždycky učili. To lidé
jsou zabijáci, kteří si navzájem ubližují. Ne my.
„Tohle jí nesmí projít,“ oznámím všem vážně. Otočím
se k Willovi. „Dokážeš se vrátit zpátky k autu?“
„Cože?“ Zamrká a podívá se na mě.
Něco v jeho očích mě přinutí sklopit pohled. Obrátím
se ke své sestře a k Deghanovi. „Kmen se o tomhle musí
dozvědět. Teď hned. Jabel se z toho nesmí jen tak vykrou-
tit. Je nebezpečná.“
Cítím na sobě Willův pohled a otočím se zpátky
k němu. Chvilku si mě prohlíží a pak se ke mně otočí
zády. Dívá se mezi hustě zelené stromy, jako kdyby je vi­
děl poprvé v životě. „Tohle nikdy neskončí,“ zamumlá.
Navlhčím si suché rty. Chci mu začít vysvětlovat, že
celá situace se teď zm ěnila a km en mě potřebuje. U ž
zase. Musím předstoupit před ostatní drakie a žádat po
nich spravedlivý rozsudek. Je jasné, že Willa nem ůžu
vzít s sebou. Musí být schovaný někde v bezpečí, než
to všechno vyřídím. Nemůžu se při tom všem bát ještě
o něj. „Wille
Zvedne ruku, aby mě umlčel. „Trefím sám.“ A zamíří
pryč. Začne se mi vzdalovat.
N atáhnu se po něm, ale vykroutí se mi. Ani nezpo­
malí.
„Najdu si tě - “ zavolám za ním.
Otočí se zpátky ke mně. Z oříškově hnědých očí mu

207
šlehají blesky. „To bych na tebe musel čekat celý život. Ty
se m nou totiž nikdy neodjedeš.“
Jeho slova mě zasáhnou prudce jako facka. Will se
znovu vydá pryč do lesa. Opouští mě. Při pohledu na jeho
vzdalující se záda se mi sevře srdce. M iz í z mého života.
„Jacindo,“ zaslechnu za sebou Tamřin naléhavý hlas,
„my to zvládneme sami. Běž za ním.“
Podívám se nejdřív na Tamru... a pak na Jabel, která se
postupně zmenšuje a mizí mezi stromy.
Jacindo, tak běž už,“ naléhá na mě Tamra.
Začínám propadat zoufalství. Tohle musí skončit, to
neustálé rozdvojování, rozhodování se mezi dvěma světy.
Nemůžu si do konce života připadat jako vyvrhel, který
neví, kam vlastně patří.
Má sestra má pravdu. Zvládnou to sami. Nemusím
to řešit.
„Vrátím se... nebo se vám aspoň nějak ozvu,“ odpo­
vím po dlouhém váhání Tamře a nervózně pošilhávám
po skulině mezi stromy, ve které zmizel Will. Musím se
ozvat už jenom kvůli tomu, abychom s Tamrou dořešily
mámu. Nevím, jestli se někdy ke kmeni vrátím. Teď vím
jistě jen jedno. Odejdu s Willem.
Pevně rozhodnutá vyrazím za ním. Prodírám se hus­
tým podrostem, proplétám se mezi stromy. Will nem ů­
že být daleko, obzvlášť když je zraněný. Pozorně sleduju
zem před sebou. Doufám, že po cestě neomdlel. Konec­
konců má šrám přes celé Čelo. Neměla jsem ho v takovém
stavu nechat odejít samotného.
Znovu mě zarazí neobvyklé všudypřítomné ticho. Po
Willovi není nikde ani stopy. Zastavím a nastražím uši.
Mám nervy napjaté k prasknutí.

208
 „Wille,“ hlasitě zašeptám. Naštěstí jsem si včas uvědo­
mila, že bude lepší, když nebudu křičet na celý les.
Při vzpomínce na Corbina zvednu hlavu k nebi. Ale
ten má teď na práci nejspíš úplně jiné věci než mě pro­
následovat. Po obloze plují jen nevinné mráčky. Poma­
lým krokem pokračuju v cestě. Vrtá mi hlavou, kam
m ohl Will zmizet. Běžela jsem docela rychle, touhle
dobou bych ho už měla m ít na dohled. Zm ateně za­
vrtím hlavou a jd u dál. Vím, kam míří. Já se nevzdám.
Najdu ho.
Vtom ticho prořízne ptačí zpěv. Ztuhnu. Kůže se mi
začne napínat. Znám tenhle les jako vlastní boty. Dob­
ře vím, jaká zvířata v něm žijí a jak se projevují. A tenhle
ptačí zpěv mezi zvuky našeho lesa rozhodně nepatří. Do
zeleného světa pulzujícího kolem mě se vůbec nehodí.
Willovi s jeho loveckými schopnostmi to určitě taky při­
jde podezřelé.
Otočím se s tím, že se vrátím pro Tamru s Deghanem.
Musím je varovat, že nejsme sami. Třeba si Will svůj od­
chod rozmyslel a taky se rozhodl vrátit, když zjistil, že se
tady pohybuje ještě někdo další. Čím víc nás bude, tím
větší je naše šance na přežití.
Rozběhnu se zpátky. Proplétám se mezi m ohutný­
mi kmeny a dlaněmi se přitom odírám o drsnou kůru.
Aspoň si připomenu, že zatím ještě žiju.
Chytnu se jednoho kmene, zhoupnu se kolem něj -
a narazím čelem do něčeho tvrdého. Ztratím rovnováhu,
roztáhnu obě ruce, abych nespadla na zem, a nahm atám
neprostupnou zeď. Zatnu pěsti. Cítím teplou lidskou
chlapeckou kůži.
Zvednu hlavu a spatřím před sebou známý obličej.

209
 „Xandere,“ vyslovím neslyšně jeho jméno. Hlas mi vypo­
věděl poslušnost. Srdce se mi zastaví a pak se divoce roz­
buší. Cítím, jak mi tluče až v krku. Začnu couvat, ale jeho
ruce se mi pevně obemknou kolem zápěstí.
Rozhlížím se vpravo i vlevo, zoufale vyhlížím Willa.
Doufám, že se tady zázračně objeví a vysvobodí mě ze
spárů svého bratrance. Ale sama vím, že to je nesplnitel­
né přání. Will se tady neobjeví.
Mám co dělat, aby mě nepřemohl strach. Další lovci
nemůžou být daleko. Xander sice lovil už i sám, ale ten­
tokrát má s sebou určitě posily. Cítím, že jsou tady. Vím
to... a vím i proč jsou tady. Sledují Miriam. Miriam, jejíž
bezvládné tělo teď odnáší proud.
Při představě, že ji najdou, se mi srdce svírá strachy.
Uvidí obyčejnou malou holku a ne „draka“, na kterého
byli nachystaní. Co si asi pomyslí? Jestli Jabel zabila Mi­
riam kvůli tomu, že ohrožovala kmen, evidentně už jí
nedošlo, že lovci tak najdou sledovací čip v těle zdánli­
vě obyčejné holky. A enkrosové ho přitom voperovali do
drakie.
Prohlížím si Xandera. Od hlavy až k patě je navleče­
ný v zelených maskáčích. Přes rameno má přehozenou
omračující pistoli. Sledovací zařízení nikde nevidím, ale
jsem si jistá, že ho obsluhuje někdo jiný... někdo z jeho
lovecké party.
Jacindo?“ vyhrkne překvapeně a nevěřícně si mě měří
pohledem. „Co tady děláš? Kde je Will?“ To se trefil do
černého. Stiskne mi zápěstí tak silně, že sebou trhnu.
„Kde je můj bratránek?“
„N-nevím. Rozdělili jsme se.“ Alespoň v tom mu ne­
musím lhát. „Někde tady bude.“ Doufám.

210
 Xander si mě přísně prohlíží. Nevěří mi. „Pojď se
mnou.“
Vzhledem k tomu, že mě pořád pevně drží, nemám
moc na výběr. Hlavně když chci vypadat jako obyčejná ne­
šťastná holka, která se ztratila v lese. Pro něj jsem přesně
to. Pro něj nikdy nesmím být nic jiného.
Xander si k puse přitáhne malý mikrofon. „Poslou­
chejte, něco se tady přihodilo. Jdu k vám.“
Lovci se zatím nestihli příliš rozptýlit. Uběhne sotva pár
vteřin a sejdeme se s ostatními. Je jich asi dvanáct. Všich­
ni mají na sobě stejnou výstroj. Poznávám Anguse a ješ­
tě pár dalších. Zírají na mě stejně nevěřícně jako já na ně.
„Co ta tady dělá?“ rozčiluje se Angus.
„To je ta holka, se kterou Will chodil, ne?“ ptá se jiný
lovec a míří na mě svou omračující pistolí.
Xander hlaveň odstrčí stranou a podrážděně zabru­
čí. „Dávej bacha, kam tím míříš. Pořád s ní ještě chodí.“
Pohrdavě si mě prohlíží. „Se vsadím, že to kvůli ní Will
zdrhnul.“ Zavrtí hlavou, jako by pro něj Willovo jednání
bylo naprosto nepochopitelné.
Pro ně nejsem vůbec nic. Nic víc než hloupá holka,
která akorát do všeho strká nos a všechny tím otravuje.
Dokud si o mně budou tohle myslet, nic mi od nich ne­
hrozí. Musím je odtud dostat pryč, než se dozví, jak to
všechno je doopravdy.
„Co s ní budeme dělat?“ Angus se nakloní ke Xan-
derovi a rádoby spikleneckým hlasem šeptá: „ Jsme tady
přece kvůli - “
„Nemusíš mi připomínat, kvůli čemu tady jsme.“ Xan­
der na mě upře své černé oči. „A moc bych se nedivil, kdy­
by to ona věděla taky.“

211
 Nasaju do stažených plic vzduch. On ví, že já vím? Ne­
může si přece pamatovat, co jsem zač. Ze patřím k těm
stvořením, která loví. Svaly se mi napínají a chvějí. Kdyby
něco, budu se jim muset snažit utéct. Rozhodně se před
nimi nemůžu převtělit do drakijské podoby. Není tady
žádná Tamra, která by jim zastřela paměť.
Xander nakloní hlavu na stranu a probodává mě po­
hledem. Připadám si jako brouk, kterého probodli při
nějakém experimentu, aby ho udrželi na místě. „Will ti
o nás vyprávěl, že jo?“
Zamrkám a nepatrně couvnu. Tím, že to připustím,
na sebe nic neprozradím. „Vyprávěl, no.“
Xander zabručí, jako by mu to bylo už předem jas­
né. Otočí se k ostatním „To jsem si mohl myslet. On jí to
řekl! Má ho omotanýho kolem prstu.“
Angus ke mně přistoupí blíž. V obličeji je mnohem
červenější, než když jsem ho viděla naposled. Z jeho pod­
saditého těla se v obláčcích vypařuje pot. Odvrátím ob­
ličej ve snaze zapudit intenzivní zápach. „A co tady teda
děláš?“ dožaduje se odpovědi. O něčem takovém jako
o respektování osobního prostoru evidentně v životě ne­
slyšel.
Nezbývá mi než si rychle něco vymyslet. „Chtěla jsem
to vidět na vlastní oči. Prosila jsem Willa, aby m i je uká­
zal.“ Málem jsem se prořekla. Málem jsem před nimi vy­
pustila z pusy slovo drakie - slovo, které lovci zásadně
nepoužívají. Pro ně jsme zkrátka draci.
Všichni teď vypadají dost naštvaně. Rozčileně a nebez­
pečně. Jako kdyby si to, že jim Will utekl, chtěli vynahradit
na... radši na to vůbec nebudu myslet. S nimi je Will pořád
ještě ve větším bezpečí než u mého kmene.

212
 A přesto jsi ho sem přivedla, na tohle nebezpečné místo, sko­
ro do středu území svého kmene.
„Až se to dozví jeho táta,“ zašklebí se se škodolibým
potěšením Angus. „To Willovi neprojde.“
Xander se ušklíbne. Horní ret se mu odchlípne od
zubů. „Tomu to bude jedno. Nepřeje si nic jinýho, než aby
se Will vrátil domů. Zachrání ho jeho schopnosti. Táta
mu díky nim odpustí i tohle.“
Mluví o Willově zázračné schopnosti stopovat drakie.
Netuší ovšem, jak úžasné jeho schopnosti ve skutečnosti
jsou. Při vzpomínce na to, co Will umí, mi přejede mráz
po zádech. Kdyby se to dozvěděli, nikdy by se jich ne­
zbavil.
„No, je jasný, že se nemůžeme starat o ni a zároveň pl­
nit naši misi,“ prohlásí jeden ze starších lovců. Může mu
být tak pětadvacet. Věnuje mi jen letmý pohled. Je pří­
liš zaneprázdněný zařízením, které drží v rukou - úplně
stejnou sledovací krabičkou, jakou jsem viděla předtím
u těch neznámých lovců.
To se dalo čekat. Jsou tady kvůli Miriam. Lovec čer­
nou krabičkou zatřese a krouží s ní kolem sebe. „Pohy­
buje se to rychle. Tudy.“ Mávne rukou doprava. „Musíme
jít. Teď hned.“
Ukazuje směrem k řece a k proudu, který nadnáší Mi-
riamino tělo. Nese ho pryč, ale ne dost rychle. S tím za­
řízením ji můžou sledovat libovolně dlouho. Najdou ji.
A dozví se pravdu.
,Já zpátky k autu trefím.“ Trhnu sebou. Můj hlas zní
strašně nedočkavě a pisklavě. „Will nejspíš bude tam,“
dodám a s nuceným pokrčením ramen chci odejít. „Vyří­
dím mu, že ho hledáte

213
 Xander mě chytne za ruku. „Ne tak rychle, rusovlásko,
půjdeš s námi. Will už si nás najde.“ Přeměří si mě pohle­
dem a ušklíbne se. „Ty ho k sobě vždycky nějak přitáhneš.
A až se objeví, tak ho zaměstnáme tím, co umí nejlíp - lo­
vením draků.“ Kývne směrem k zařízení, které drží starší
lovec. „A pak ti splníme tvoje přání, puso.“
Na to nemůžu říct nic jiného, než že se honí za du­
chem, a tak radši mlčím a nechám se odtáhnout pryč.

214
 21

S kupinka lovců mě odvádí s sebou pryč. Pípající lo­

kátor nás neomylně vede k řece. Evidentně funguje
dobře. Natahuju krk po blikajících červených světýlkách.
Snažím se zjistit, jak daleko to ještě máme k Miriam. Jak­
mile se přiblížíme k rychle tekoucí vodě, pípání zesílí. Je
teď stejně intenzivní jako můj divoký tep.
Zastavíme na břehu. Voda se kolem nás divoce valí.
„Nic nevidím,“ oznamuje nám naprosto zbytečně
Angus.
Xander si vezme lokátor od staršího lovce a několikrát
do něj bouchne, jako by čekal, že ho přístroj navede ně­
kam jinam. „Podle týhle věci jsme přímo nad tím.“
Tím. V krku mě pálí pachuť popela a uhlíků. Nikdy
mě nebudou považovat za nic víc. Nás všechny. Konec­
konců jsou to lovci. Jak by v nás taky mohli vidět něco
jiného?
Will to umí Uměl.
Rozhlédnu se kolem sebe. Zoufale těkám pohledem
v naději, že se Will najednou odněkud vynoří. Doufám,
že Xander měl pravdu a Will nás najde. Ze najde mě.

215
 Přejíždím očima po okolí, ale Will nikde. Místo toho
zahlédnu něco jiného. Nalevo ode mě, kousek po proudu,
přehradila půlku řeky hráz z kmenů a listí. Hraje všemi
odstíny hnědé, takže mi chvilku trvá, než si uvědomím,
co vlastně vidím. Miriamino tělo se zapletlo do změti vět­
ví a dějícího dřeva. Zadržím dech. Kéž by ji voda dokázala
vyprostit a odnést pryč dřív, než ji lovci spatří.
„Támhle! Co to je?“
Zoufale svěsím hlavu. Pomalu mrknu. Těch pár slov
ve mně uhasilo veškerou naději. Lovci kolem mě začnou
vzrušeně debatovat. Dohadují se, co se mohlo v hrázi za­
chytit. Odváží se až na kraj břehu. Jeden z nich vrávora­
vým krokem vstoupí na kmeny tvořící hráz. Ruce nata­
huje do stran, aby udržel rovnováhu.
Protrhni se. Protrhni se.
Skrčí se a šťouchá do Miriam svou zbraní. ,Je to něja­
ká holka! Nehýbe se. Je mrtvá.“
Xander mávne rukou. „Přines ji sem.“
Lovec poslechne a začne Miriam vyprošťovat z hráze.
Všichni ostatní ho upřeně sledují. Pomalu začnu couvat.
Tohle je možná moje jediná šance na útěk. Jediná šance
najít Tamru, aby lovcům zastřela paměť a oni na všech­
no zapomněli.
Miriamino tělo bezvládně leží na břehu. V obličeji je
mrtvolně bledá. V jejích prázdných očích se stále ještě od­
ráží překvapení. Lovci se kolem ní seskupí.
„Co se jí stalo?“
„Zatracený draci. Vsadil bych se, že jí to udělali oni.“
Pípání lokátorů je teď hlasitější a rychlejší. Není
divu, když je Miriam tak blízko. Xander se přísně mra­
čí. Z jeho obličeje s ostře řezanými rysy vyzařuje soustře­

216
dění. Dívá se střídavě na lokátor a na Miriam. Zmocňu­
je se mě panika. Nebude to dlouho trvat a všechno mu
dojde.
Krok po kroku se od lovců pomalu vzdaluju. Chystám
se utéct, ale najednou za sebou vycítím pohyb.
Ohlédnu se a jen tak tak stihnu zastavit. Málem jsem
vrazila do mohutné hrudi.
„Kampak?“ šklebí se na mě Angus. Nevšimla jsem si,
že není na břehu s ostatními.
„Nikam,“ zapírám. Jen om jsem se nechtěla dívat na
mrtvolu. Po tom tak úplně netoužím.“
Angus si odfrkne. „Tak to máš smůlu. Jseš tady... to sis
přece přála, nebo ne?“
Přála. Na to jsem se vymluvila... že bych chtěla na­
kouknout do tajů Willova života.
Angus mě chytne za předloktí a popostrčí mě zpátky
k ostatním. Ploužím se po kamenném břehu. Lovci ještě
nepřestali diskutovat.
„Chudák,“ zamumlá jeden z nich. „Vypadá tak mladě.“
Xander stojí nad Miriam. To, jak Miriam vypadá, na
něj zřejmě neudělalo vůbec žádný dojem. Mává nad ní lo­
kátorem, který zběsile piští.
„Nejspíš je to rozbitý,“ namítne někdo.
„Ne, není,“ stojí si za svým Xander a prohlíží si přitom
Miriam tak zvláštně, že má panika ještě zesílí. „Funguje
to dobře. Někde v sobě ten sledovací čip mít musí.“
„Proč by ho měla v sobě obyčejná holka? To není
možný.“
Angus se taky chce podívat na Miriam z větší blíz­
kosti a zapomene přitom, že mě má pořád pevně držet.
Vykroutím se z jeho sevření a postávám kousek opodál.

217
Teď nesmím utéct. Toho by si určité všimli, kdybych se
teď rozeběhla pryč.
„Existuje jenom jeden způsob, jak to zjistit.“ Xander
vytáhne ze své vesty nůž a nakloní se nad Miriam.
Lovec, kterého pohled na Miriam obzvlášť zasáhl,
nesouhlasně vykřikne. „Nemůžeme ji jen tak rozřezat!
Vždyť je to člověk -“
„Už ne. Teď je to mrtvola.“ Xander skloní nůž k Mi­
riam a pevně stiskne rty. Má z nich jen tenkou čárku.
Do krku mi stoupá žluč. Už to tady nevydržím. Ne­
můžu se dívat, jak Miriam rozřezávají na kousky.
„Koukněte na její krev,“ ozve se něčí hlas. „To je dra­
čí krev.“
V hrdle mi uvízne výkřik. Ve chvíli, kdy se rozeběhnu
pryč, se z lesa vynoří Will. Jde směrem ke břehu.
„Wille!“ Zamířím k němu. Chytne mě do náruče. Obe­
jme mě tak silně, že mi málem vyrazí dech. Pak se ode mě
odtáhne a pozorně si mě prohlédne. Vezme můj obličej
do dlaní. „Promiň, že jsem odešel
„Ne, to ty promiň,“ skočím mu do řeči a vrtím hlavou.
„Měl jsi pravdu.“
Mluvíme tiše a horoucně. Téměř se dotýkáme rty. Will
ostřížím zrakem přejede lovce, obhlíží situaci. Pak se po­
dívá zpátky na mě.
Polknu a téměř neslyšně ze sebe vypravím několik dal­
ších slov. „Našli Miriam. Její krev...“
Will krátce přikývne. „Brzo jim bude všechno jasný.“
Souhlasně kývnu hlavou. „Jakmile překonají šok a pře­
kvapení, nebudou už o ničem pochybovat.“
Will mě přestane hladit po obličeji a vezme mě za
ruku. Proplete si prsty s mými.

218
 Už jen tohle letmé pohlazení, jeho pevný stisk mě po­
vzbudily a dodaly mi hned víc odvahy. Už si nepřipadám
tak sama. Přesně takové povzbuzení jsem potřebovala.
„Neboj, toho se nedočkáme.“ Will se ani nestihne
úplně otočit a už ho volají.
„Wille!“
Projede mnou vlna strachu.
Will mi pevně stiskne ruku a obrátí se ke svému bra­
tranci, ke svým... příbuzným. Z jeho obličeje nejde vyčíst
vůbec nic. Výraz v jeho tváři je jako dokonalá nepronik­
nutelná maska. Každého lovce pozdraví krátkým pokýv­
nutím hlavy.
Xander se k němu několika dlouhými kroky rychle
přiblíží. „Tvůj táta o tebe měl strach. Myslel si, že jsi u ba­
bičky, ale ta tvrdila, že té neviděla. Ne, že bysme tý starý
čarodějnici věřili. Kdes byl?“
Will jen neurčitě pokrčí rameny. Zdá se, že Xanderovi
nehodlá nic vysvětlovat.
Xander si ho dlouze, bez jediného mrknutí oka pro­
hlíží.
Rozhostilo se nepříjemné ticho. Těkám pohledem
z jednoho na druhého. Jsem ráda, že všichni aspoň na
chvilku zapomněli na Miriam. I na mě. Ale netrvá to
dlouho.
Nejstarší lovec z jejich party vypadá neklidně. To­
hle rozptýlení se mu nelíbí. „Tak co je?“ dožaduje se po­
zornosti a mává nožem nad Miriam. „Dáme se do toho,
nebo ne?“
Xander se zničehonic zazubí. „Může to udělat třeba
tady Will.“
Chce po Willovi, aby říznul do Miriam? Začne se mi

219
zvedat žaludek. Zarývám Willovi do dlaně prsty, snažím
se ho silou vůle přimět, aby to nedělal... aby vymyslel jiný
způsob, jak tohle vyřešit.
Jsm e na odchodu,“ opáčí Will.
Xander se podívá na mě a pak na Willa. Svým tem­
ným pohledem si přeměří naše propletené ruce. „Kam
pospícháte?“ Stoupne si mezi nás, položí Willovi ruku na
rameno a násilně ho odvede pryč. „Nenech se přemlou­
vat. Potřebujeme tě. Ty se v tomhle přece vyznáš ze všech
nejlíp.“
Z jeho posměšného pohledu je mi jasné, že o Willo-
vu pomoc ani nestojí, ani ji nepotřebuje. Jenom do toho
Willa nutí, protože na něm vidí, že se mu do toho ne­
chce. Chce ho popíchnout. Tím se on baví. Takový byl
vždycky.
Napětí by se dalo krájet. Lovci si Willa vyzývavě prohlí­
žejí. Will na mě vrhne výmluvný pohled a přiblíží se k Mi­
riam. Xanderovu ostřížímu pohledu neuniklo, jak se na
mě Will podíval. Přimhouří své černé oči a podezřívavě si
mě měří. Ucítím známý tlak na prsou - zaplaví mě pocit,
že Xander ve mně nevidí jen obyčejnou holku. Možná že
toho opravdu o mně tuší víc, než by měl. Koneckonců to
jeho napadlo, že Miriam musí mít někde v sobě sledova­
cí čip. Tak proč by ho nemohlo napadnout, že je toho ve
mně víc, než se na první pohled zdá?
Celé tělo mi žhne. Pálí mě kůže, jak se moje drakie
probouzí. Chce mě bránit, chce bránit Willa - chce přežít.
Z celé téhle situace, ze setkání s lovci vyzařuje nebezpečí.
Hrozba je větší než kdy předtím.
Vzduch zhoustne. Je téměř hmatatelný, hustý a dusivý.
Závan větru mi rozcuchá vlasy. Kůže se mi napíná a chvě­

220
je. Prohlížím si řeku. Po hladině běhají malé vlnky. V ko­
runách stromů zašumí vítr, který se zničehonic zvedl. Ob­
rátím hlavu k nebi. Nikde nikdo. Alespoň zatím.
Musím odtud Willa dostat. Teď hned.
Potlačím štiplavý žár, který mi stoupá do krku, a krů­
ček po krůčku se blížím k lovcům seskupeným kolem Mi­
riam. Chytnu Willa za rukáv a prudce jím škubnu.
Will se tváří, že o mně vůbec neví. Vrhnu toužebný po­
hled k lesu a pak mou pozornost znovu přitáhne Xander.
Strčí Willovi do ruky nůž.
„Každý drak, kterého enkrosové chytí, dostane do hla­
vy sledovací čip,“ vysvětluje. Pohled jeho černých očí je
ledově chladný.
J a k to, že jsme o tom nevěděli?“ zeptá se Will.
„Nevěděli jsme o tom, protože jsme to nepotřebovali
vědět. Žádný drak jim nikdy neutekl.“
„Na tom něco bude,“ ozve se znovu Will a pokrčí ra­
meny. Pak ukáže na Miriam. „Tohle je přece obyčejná hol­
ka. Žádný drak. Určitě v sobě žádný čip nemá.“
Starší lovec zvedne nad hlavu černou krabičku. „Podle
tohohle lokátoru má.“
„Tak to máte rozbitý a ukazuje vám to blbosti,“ hádá
se Will.
„Ale co její krev?“ Angus ukazuje na ránu po noži. „To
má znamenat co?“
„No.“ Will se poplácá po hrudi a pak ledabyle mávne
rukou směrem k lovcům. „Tak to se dá vysvětlit různě,
že jo.“ Will má můj obdiv. Divím se, že si dokáže v ta­
kové situaci zachovat chladnou hlavu. Pokusí se nasadit
odzbrojující úsměv, ale lovci se nenechají jen tak uchlá­
cholit.

221
 „Tak o tom fakt pochybuju, že by byla stejnej exot jako
ty,“ vyhrkne zahořklým hlasem Xander a vezme Willovi
nůž. Vyhodí ho do vzduchu a lehce chytne za rukojeť.
„Něco mi tady nesedí. A vůbec bych se nedivil, kdybys
toho věděl víc, než dáváš najevo.“ Podívá se na mě. J á na
to přijdu.“ Krátce kývne hlavou, dřepne si k Miriam a při­
praví si nůž. Chystá se do ní říznout.
Rychle se nadechnu a odvrátím pohled. Nemůžu se na
to dívat, ale zároveň nemůžu opustit Willa. Toho jsme si
užili už dost. Odteď se od sebe nehneme ani na krok.
Vítr zesílí. Vlasy mi poletují kolem obličeje a šlehají
mě do tváří. Odrhnu si neposlušné prameny z čela ako­
rát včas. Před očima se mi mihne černý flek. Poryv větru
mě odmrští na zem.
Zbavím se zacuchaných vlasů a spatřím Cassiana. Při­
stane na Xanderovi, drápy na rukou a na nohou má vysu­
nuté. Chytne Xandera do svých spárů a vznese se s ním
do vzduchu.
Všichni jen bezmocně přihlížejí.
Xander sebou mele, kroutí se jako červ na háčku. Cas-
sian mává svými obrovskými kožovitými křídly, jako lesk­
lé černé plachty víří vzduch.
Myslí si, že Xander zabil jeho sestru. Okamžitě to vy­
cítím. Zuří. Jeho vztek mnou prostupuje tak snadno jako
nabroušený nůž. Tentokrát se nedokážu jeho pocitům
ubránit, úplně mě pohltí. Jsou tak intenzivní, že se neu­
držím na nohou.
Lovci se vzpamatují z prvotního šoku. Začnou po
sobě pokřikovat a shánět se po zbraních. Cassian vyhodí
Xandera vysoko do vzduchu, Xander udělá několik ko­
trmelců a přistane v koruně stromu. Ta jeho váhu ne­

222
udrží. Změtí listů a větví se zřítí na zem. Doléhá ke mně
praskání dřeva i kostí. Cassian zmizí stejně rychle, jako
se objevil.
Všichni znovu ztuhnou.
Will a já nehybně zíráme na scénu před námi. Stejně
jako lovci jsme přimrzli na místě. Nikdo nedýchá. Xan­
der dopadl bezvládně na zem, potlučený a bez známek ži­
vota leží schoulený pod stromem. Opatrně se nadechnu
a ucítím bolest na prsou. To jsem nečekala. Já ke Xande-
rovi cítím něco víc než nic. Je to můj nepřítel, to ano, ale
přesto mi hoje líto.
Zarývám ruce do země a nespouštím přitom pohled
z oblohy. Listy v korunách stromů šumí jako dětská uko­
lébavka. Po Cassianovi není ani vidu ani slechu. Zmizel
beze stopy. Ale já vím, že tady někde je. Temný přízrak,
který nás pozoruje, který si chystá svůj další úder - útok,
kterému se nemůžeme vyhnout. I kdybych nevěděla, že se
Cassian takhle chová, stejně bych jeho přítomnost cítila.
Jeho vražedné úmysly mi kolují v těle jako jed. Jed, jehož
smrtícím účinkům nejde uniknout.
Bezděčně ulpím pohledem na Miriaminých skelných
očích. Přepadne mě pocit, jako kdyby se dívaly přímo
na mě - skrze mě. Ale Miriam je mrtvá. Nevidí mě. Smrt
sestry Cassianovi nedovolí, aby nechal tyhle lovce žít. Ne,
když si myslí, že ji mají na svědomí. To by radši umřel
sám, než aby nechal někoho z nich uniknout. Dohléd­
ne na to, aby za smrt jeho sestry pořádně pykali. Xander
byl první.
Zamrkám. Vrátím se zpátky do přítomnosti. „Wille.“
Můj hlas naruší tíživé ticho. Zní až nepřirozeně hlasitě
a vyděšeně.

223
 Ten zvuk vytrhne několik lovců ze soustředění. Otočí
se ke mně a bezmyšlenkovitě proti mně namíří své zbra­
ně. Možná to vlastně udělali schválně. Oči jim divoce pla­
nou, pohybují se trhaně. Bojí se. Potlačím žhavou pachuť
uhlíků, která se mi dere do pusy. Cítím, jak se mi v nose
hromadí kouř. Doufám, že si toho lovci nevšimli.
Anguse jako by můj hlas probudil k životu. Začne hla­
sitě nadávat. Jeho malé objemné tělo se točí v divokých
kruzích. „Ukažte se! Ukažte se, vy příšery!“
Začne střílet. Už v ruce nedrží omračující pistoli. Lov­
ci je vyměnili za jiné zbraně - za pušky a kuše. Nebudou
chytat živé drakie. Budou zabíjet. Stejně jako Cassian.
Oheň mi rozehřívá průdušnici. Strach je silnější než já.
„Wille,“ zopakuj u. Hlas se mi mění v mručivé vrčení.
Začínám se převtělovat.
Will mě popadne za ruku. Pevně proplete své prsty
s mými. Krátce kývne hlavou směrem ke stromům. Na
znamení souhlasu přikývnu taky.
Společně se rozeběhneme k lesu.
„Hej!“ křičí na nás Angus. Zaslechnu dusot nohou. Je­
den z lovců běží za námi. Stačí se letmo ohlédnout a vím
to jistě. Je to jeden z Angusových parťáků - ten starší lo­
vec s vážným výrazem a chladnýma očima.
Nestihnu si pořádně všimnout, jak je daleko, protože
se mi před očima znovu mihne tmavý flek. Jako by ně­
kdo přede mnou spustil černou oponu. Cassian. Vrátil
se. Znovu ovládl blížící se soumrak.
Třesknou výstřely. Cassian se přesto snese dolů, smete
dalšího lovce ze země a zmizí s ním mezi stromy.
Vypukl zmatek. Lovci po sobě pokřikují vyděšené po­
vely. „Sejme nás všechny!“

224
 „Musíme odtud vypadnout!“
„Na to zapomeň! Vyrazíme za ním!“
Už jsme skoro v lese, když mi prudký závan větru zved­
ne vlasy z ramenou a divoce si s nimi hraje. Při pohledu
na nebe zjistím, že se k nám rychle blíží další draki.
„Ne!“ zavolám huhňavě. Corbin.
Chytne mě za předloktí a zvedne mě ze země. Nohy se
mi klimbají ve vzduchu.
Will vykřikne a vymrští se vysoko do vzduchu, aby mě
stáhnul zpátky na zem. Ale jsem už moc vysoko.
Lovci obrátí svou pozornost na mě a na Corbina.
Vzduch je plný kulek a šípů.
Zaslechnu, jak na ně Will vyděšeně volá. „Nechte toho!
Vždyť ji trefíte!“
Lovci nevypadají, že by je to odradilo. Jeden šíp pro­
letí kolem mě tak blízko, že se s hvízdáním lehce dotkne
mých vlasů. Místo mě ale zasáhne Corbina. Trefí ho do
hrudníku a zajede hluboko do jeho prsních svalů. Cor­
bin pevně uchopí tělo šípu. Mezi prsty mu protéká hus­
tá fialová krev.
Zaskučí bolestí a začneme se řítit k zemi. Nohy mi vlají,
jako by byly lehčí než pírko. Corbin tvrdě dopadne na záda
a já přistanu na něm. Ležím částečně na něm a částečně na
zemi. Opatrně se zapřu dlaněmi, abych nezavadila o šíp.
Se strachem v očích si prohlížím kluka, se kterým
jsem vyrůstala. Přes všechno, co se mezi námi v poslední
době stalo, byl vždy součástí mého života, mých nejraněj­
ších vzpomínek. Obličej má zkroucený bolestí, protáhlé
nosní dírky se mu při každém nádechu a výdechu zachvě­
jí... jako by se mu nedostávalo dost vzduchu. Tohle bych
nikdy nepřála ani jemu.

225
 „Corbine,“ zašeptám, ale vydám ze sebe spíš plačtivý
vzlyk. Přikryju si pusu a zakuckám se.
Zatím žije. Jestli se dostane zpátky ke kmeni, tak to
možná zvládne. Odhodláním pevně stisknu rty. Nedovo­
lím jim, aby Corbina zabili. Choval se sice poslední do­
bou naprosto nepřijatelně a sobecky, ale myslím, že před
chvilkou se mě snažil zachránit. A lovci ho kvůli tomu
trefili.
Lovci se k nám ženou lesem s nabitými zbraněmi.
Will na ně křičí, aby zastavili. Divoce mává rukama
a vrhne se mezi ně. „Vždyť zasáhnete i ji!“ Odzbrojí jed­
noho lovce dřív, než na nás stihne namířit.
Angus se odtrhne od skupiny a běží jako první. Vytáh­
ne nůž. Chystá se ho použít na Corbina. Chce ho dorazit.
S hlasitým jekotem zdvihne zbraň vysoko nad hlavu.
Pohlédnu na Corbina. Leží na zemi úplně bezbran­
ný. Oči má doširoka otevřené. Nevnímá nic než bolest.
Z obličeje mu vyprchalo veškeré opovržení, které pro něj
bylo poslední dobou tak charakteristické. Vypadá tak
mladě a vyděšeně. Jako ten kluk, se kterým jsem chodila
na základku a který ze sebe vždycky koktal všechny od­
povědi.
Horečnatě přemýšlím. Corbin je velký terč, nedokážu
ho zakrýt celého. Mám jen jednu možnost... udělat to.
Musím použít tu část svého já, která ze mě dělá to,
čím doopravdy jsem.
Pustím Corbina, lehce vstanu ze země a stoupnu si
přímo před něj. Připravuju se na to, co přijde. Na to, co
se chystám udělat.

226
 22
v
as jako by se na chvíli zastavil. Všichni kromě mě
C znehybněli.
Nakloním hlavu a prohlížím si nehybné postavy se
strnulými výrazy, které jako by zmrzly v pohybu. Udiveně
zírám na všechny kolem. Jsem až podezřele klidná.
Najednou všichni znovu ožijí. Ale připadá mi, jako
kdybychom se všichni ocitli pod vodou. Bojujeme s prou­
dem a s vypětím všech sil se snažíme zrychlit. Výkřiky,
Will volající mé jméno - všechno ke mně doléhá jen mat­
ně, jakoby z velké vzdálenosti.
Angus se k nám rychle přibližuje. Rozeznávám ve tmě
jeho ostře rezavé vlasy. Planou jako pochodeň. No není to
ironie? Vydechnu, rozžhavené plíce se mi nadouvají. Už
není důvod něco skrývat. Nemá to smysl. Rozhodla jsem
se to udělat znova. Ukázat jim, čím doopravdy jsem.
Angus z Corbina nespouští oči. Žene se za úlovkem.
Už je skoro u mě.
Přestanu se ovládat. Ze zad mi vyjedou křídla a se za­
praskáním se proderou skrz mé tričko.
Vysvobodí se ze zajetí látky a rozvinou se. Zamávám

227
jimi. Touží po obloze jako ptáci uvěznění v kleci. Hrud­
ník se mi otřásá prudkým žárem, ze rtů mi vyšlehnou dě­
sivé červenomodré plameny. Angus prudce uskočí, aby se
vyhnul rozžhavené ohnivé kouli. Schválně jsem zamířila
těsně před něj, abych ho moc nepopálila.
Pravou ruku mu olizují nenasytné ohnivé plamínky.
Zuřivě mává oběma rukama a snaží se oheň uhasit. Vy­
děšeně přitom křičí. Jeden z jeho parťáků do něj prud­
ce strčí a shodí ho na zem. Netrvá dlouho a ostatní lov­
ci se otočí ke mně. Teď jsem středem jejich pozornosti
já. Obličeje jim vzteky zbrunátní a zamíří na mě svými
zbraněmi.
Ze rtů i z nosu mi uniká kouř a ve spirálách stoupá
k nebi. Kývnu na Anguse a na lovce, kteří ho obklopují.
Beze slov je vyzývám k boji. Jsem připravená.
Nevím, odkud se vzal, ale najednou je tady s námi
Will - přitom tady vůbec nemá co dělat! Stojí přímo pře­
de mnou. Lovci se ale jen tak nevzdají. Vidina, že mě chy­
tí, je příliš lákavá.
„Wille!“ zakřičím. Můj hlas se proměnil v huhňavou
drakijštinu. Vydám ze sebe jen hluboké, nelidské zamru­
čení. Všichni sebou trhnou.
A pak na můj výkřik zapomenou. Zapomenou i na
mě.
Ozve se dunivé burácení, jako by se k nám řítil vlak,
a vzápětí všechny oslepí poletující hlína. Nevidím ani na
krok. Doléhá ke mně jen ohlušující hučení. Přímo před
lovci se vytvoří vysoký val z hlíny.
Will. To je jeho práce.
Do vzduchu odletují kamínky a větvičky, víří všude
kolem mě. Několikrát mě zasáhnou a poraní. Willova

228
snaha ale nesmí přijít nazmar. Kleknu si na zem a na­
hmatám Corbina. V prachu se mé tělo otřásá kašlem.
Chytnu Corbina v podpaží a táhnu ho pryč do úkrytu
mezi stromy. Nevím, jak dlouho to Will vydrží.
Vláčím Corbina tak dlouho, že mě z té námahy začnou
pálit svaly a třást se mi ruce, ale nevzdávám se. Z dálky ke
mně stále doléhá burácení Willova výtvoru.
„Cassiane!“ zakřičím v naději, že mě uslyší.
Položím Corbina na zem a sednu si vedle něj. Prohlí­
žím si zabodnutý šíp. Upře na mě své oči zastřené boles­
tí. „Opovaž se ho vyndávat,“ nakazuju mu. „Musíš se nej­
dřív dostat zpátky ke kmeni.“
Jacindo,“ zakucká se, „j-je mi to líto
Zavrtím hlavou a přitisknu mu prsty na rty. „Buď zti­
cha. Dostaneš se z toho. Nebudu poslouchat žádný tvoje
omluvy. To zní, jako bys umíral. A navíc je stejně nejspíš
nemyslíš vážně. Znám tě.“
Corbin se rozesměje, ale jeho smích se změní v dusi­
vý kašel.
Jse m hned zpátky,“ zabručím.
„Počkám tady.“
Trhnu sebou. Kde jinde by taky na mě měl čekat?
Rozeběhnu se zpět k řece. K Willovi. Ke Cassianovi.
Hlína je všude, vytvořila ve vzduchu hustý opar a nedá
se jí uniknout. Je jako písečná bouře, ve které není nic vi­
dět. Nedaří se mi pořádně se rozkoukat ani mýma drakij-
skýma očima. Napínám je do křídově hnědého prašného
mraku a snažím se zorientovat.
Musím jen najít Cassiana, dostat se k Willovi, odvést
ho odtud pryč a sehnat Tamru, aby lovcům zastřela pa­
měť. Tím se všechno spraví. Pak budeme volní. K téhle

229
 myšlence se toužebně upínám, když se prodírám zpátky
do té zmatené vřavy.
V hnědém víru konečně rozeznám vysokou štíhlou
postavu. „Wille,“ vykřiknu a doufám, že mě přes hučení
větru uslyší, i když na něj volám v nesrozumitelné dra-
kijštině. Už se známe dost dlouho na to, aby poznal můj
hlas, ať už na něj mluvím jakkoliv.
Vítr se najednou změní. Vane silněji a prudčeji. To
Willa nenapadlo, že by toho už mohl nechat? Pomalu se
k němu v prudkém větru blížím. Kousky hlíny a uláma-
ných větviček mě štípají do kůže jako ostrá žihadla. Při­
držím si ruku před obličejem v marné snaze ochránit si
oči a mžourám do neodbytné poletující drtě.
Chvilku se mi zdá, že se přede mnou vlní nerozezna­
telné obrysy, že mezi poletujícími kousky hlíny a trávy
krouží temné siluety - jako šedé stíny brouzdající baži­
nou - ale v neprůhledném písečném oparu splývá sen se
skutečností.
Každým krokem se přibližuju k Willovi. Zatínám zuby
a bojuju se silným větrem o každý metr. Křídla mám slo­
žená, aby nenabírala vítr a netáhla mě zpátky. Už jsem
skoro u něj, hltám ho rozbolavělýma očima. Najednou
ho ale zničehonic ztratím z dohledu. Snesl se na něj ně­
jaký draki a povalil ho na záda. Nenapadlo ho, že nám
Will pomáhá.
Narušil Willovo soustředění, a vír z hlíny se tak oka­
mžitě rozplynul. Will se chytne za obličej. Všimnu si, že
mu mezi prsty teče krev. Draki ho zasáhl svými drápy.
Zamrkám a rozhlédnu se. Kolem mě panuje spoušť
a zmatek. Šest drakiů krouží po obloze a vrhá se na lovce.
Jsou to onyxové, vojáci našeho kmene... dělají přesně to,

230
k čemu byli vycvičení. Cassian je mezi nimi. Pronásleduje
jednoho z lovců až do řeky. Plachtí za ním, velká kožovitá
křídla široce roztažená.
Zoufale pohlédnu k Willovi a křiknu na Cassiana. Ten
se ale ani neohlédne. Je plný chladného odhodlání, touží
po odplatě. Cítím to. Cassianův zuřivý vztek se kolem mě
ovíjí jako had. Jestli máme s Willem tuhle šarvátku přežít,
budeme si muset poradit sami.
Několik drakiů poletuje přímo nad Willem. Vznáší se
nad ním jako supi nad mršinou. Domlouvají se hrdelní­
mi výkřiky. Will je pro ně snadný cíl, nemá se kam ukrýt.
Rozeběhnu se k němu a v puse ucítím hořkou pachuť
strachu.
Zahlédnu Severina. Krouží výš než všichni ostatní.
Jeho obrovská křídla jsou posetá několika jizvami. Kon­
ce jsou rozeklané a nepravidelné. Jakmile spatří Willa,
pronikavě zavřeští.
Vrhnu se k Willovi, odhodlaná bránit ho za každou
cenu.
Vtom se z lesa bok po boku vynoří Tamra s Degha-
nem. Oba jsou převtělení. Vypadají silně a úchvatně. Tvo­
ří pár, který rozhodně vzbuzuje respekt.
„Tamro,“ křiknu na svou sestru a zároveň pomáhám
Willovi vstát. Krvavé šrámy na jeho obličeji se mi vůbec
nelíbí. „Tamro, zastři jim paměť!“
To je jediný způsob, jak tohle všechno ukončit - dřív
než drakiové stihnou všechny lovce zabít. Ještě nedáv­
no by mi na lovcích vůbec nezáleželo, ale teď... Miriam
i Xander leží bezvládně jen kousek ode mě. Tohle musí
skončit dřív, než dojde k úplnému krveprolití.
Dělá se mi z toho špatně. Tohle jsou přece Willovi pří­

231
buzní a přátelé. Nechci mít na svědomí jejich smrt. Vím,
že Willa by to navždy poznamenalo. Poznamenalo by to
nás oba.
Tamra odhodlaně přikývne a popojde vpřed. Upro­
střed veškeré střelby, výkřiků a vřeštících drakiů roztáh­
ne ruce a z těla jí začne stoupat mlha.
Stojím u Willa a sleduju svoji sestru. Její dar mě nikdy
nepřestane udivovat. Dokáže zachraňovat životy. Mlho-
tvorky byly vždy symbolem naděje a spásy.
Mlha ale nestačí pořádně zhoustnout a důkladně se
roztáhnout. Jedna z mnoha kulek, které poletují vzdu­
chem, si najde cíl.
Vykřiknu. Tamra zavrávorá, jednu ruku si přitiskne
k místu, odkud se jí z hlavy vyhrnula krev. Pak jí ruka
klesne a sestra si ji nevěřícně prohlíží.
Prožívám neuvěřitelná muka... naposled mi takhle
bylo, když jsem se dozvěděla, že táta umřel.
Deghan Tamru chytne do náruče. Hlava se jí podivně
zhoupne a pak klesne na prsa. Deghan mou sestru po­
loží na zem a vykřikne její jméno. Vidím na něm, že trpí
stejně jako já.
Tamřina mlha se téměř okamžitě začne rozplývat
a z nás se znovu stane snadný terč. Ocitli jsme se upro­
střed bitvy, ze které není úniku.
„Tamro!“ vyhrknu a rozeběhnu se k ní. Jednou rukou
stále držím Willa kolem pasu. Nechci ho pustit.
Mám pocit, že se vůbec nehýbu, že se k Tamře vů­
bec nepřibližuju. Vtom mi zády projede pronikavá bolest
a mrští mnou dopředu.
Dopadnu hrudníkem na zem. Nemůžu se pohnout,
jsem až příliš omráčená. Strašně to bolí. Po tvářích mi

232
tečou slzy a já začínám vidět rozmazaně. Chci něco říct,
vykřiknout. Tělem mi pulzuje bolest. Ale žádná tělesná
bolest se nedokáže vyrovnat tomu, jak zkroušená jsem
hluboko uvnitř. Tamro. Tamro!
Rozeznám před sebou Willa. Nevidím nic víc než jeho
obličej. Jeho rty neslyšně vyslovují moje jméno. Pohladí
mě po tváři, ale všude kolem mě panuje zvláštní ticho.
Mám pocit, jako by mi někdo do uší nacpal vatu.
Pohnu rty. Připadá mi, že mluvím, že něco říkám. Ale
nevím co. Neslyším ani samu sebe. Hlavou mi prolétne
asi tak tisíc myšlenek.
Myslím, že jsem vyslovila Willovo jméno. Tamro.
Mami.
Pomoc, pomoc, pomoc...
A pak mě obklopí černočerná tma.
 23

mou pronikají proužky matného světla a problikáva­

T jí mi před očima. Chvilky naděje střídá temná nicota.
Jako burácení hromů ke mně doléhají cizí hlasy. Jsou tak
blízko, že jim skoro rozumím. Stačilo by tak málo a ro­
zeznala bych jednotlivá slova.
Ale nemůžu se pořádně soustředit. Nedokážu vnímat
nic jiného než všudypřítomnou bolest.
„Nepřežije to...“
„To vůbec neříkej nahlas. Ať tě ani nenapadne si to
myslet.“ Trhnu sebou a otočím se za tím hlasem. Je mi
povědomý. Jenom si nemůžu vzpomenout, komu patří.
Ať se snažím sebevíc. Nedokážu myslet... jen vnímat.
A pak se hlasy rozplynou jako ranní mlha a všechno
znovu zahalí černá nicota. Včetně mě.

Probudí mě pronikavá bolest. Pokaždé, když otevřu oči,

prožívám takové utrpení, že nic jiného pro mě neexistuje.
Díky tomu aspoň vím, že jsem pořád ještě naživu.
Míhají se přede mnou obličeje. Někdo mě pevně tlačí
dolů. Nic z toho pořádně nevnímám. Nic z toho nedoká-

234
že překonat žhavá muka, která prožívám. Mé tělo se pro­
měnilo v jednu velkou schránku bolesti a utrpení. Je mi
strašně horko... tak strašně horko, že mám pocit, že to už
dlouho nevydržím.
Jedinou útěchu mi přináší temný opar, který se kolem
mě ovine a utiší všechnu bolest. Necítím nic. Nevidím
nic. Do té černočerné tmy za mnou nemůžou žádné noč­
ní můry. Žádný kmen. Žádní lovci. Zkrátka nikdo a nic.
V ní se rozplynu i já.

Doléhá ke mně stále hlasitější šepot - postupně se pro­

mění ve skutečné hlasy. Rozeznávám jednotlivá slova. To
už nejsou jen útržkovité sny. Vrací mě zpátky do života.
Poznávám je. Nidii. Tamru.
Tamra! Má sestra žije. To vědomí je jako pohlazení,
které léčí mé rány a dodává mi sílu žít.
Zaslechnu ještě jeden hlas. Hlas, který znám víc než
dobře a který mám uložený hluboko pod kůží, hluboko
ve svém nitru - Willův hlas.
„Wille,“ zachraptím a snažím se zvednout hlavu. Mu­
sím se ho zeptat na tolik věcí.
Jeho hlas je plný radosti a štěstí. „Vítej zpátky mezi
námi, Jacindo.“
Pomalu zamrkám a otevřu oči. Obklopuje mě šero
a rozmazané obličeje. Nestihnu si je ale pořádně prohléd­
nout. Zamotala se mi z toho všeho hlava a musím oči
zase rychle zavřít.
Otevřu pusu a hned ji zase zavřu. Mám v ní strašně
sucho a škrábe mě z toho v krku. Někdo mi přitiskne ke
rtům skleničku a já se žíznivě napiju. Vůbec mi nevadí,
že voda chutná kysele po verdalinkách. Jakmile sklenička

235
zmizí, otočím hlavu. Po tváři mě pohladí něco studené­
ho. Teprve v tu chvíli si uvědomím, že ležím na břiše a le­
vou tvář mám položenou na studeném prostěradle.
Znovu otevřu oči. Svět už se se mnou přestal točit.
„Lovci... Tamra...,“ vysoukám ze sebe. Strach se mě pořád
ještě drží. Je živý jako čerstvá rána. Ještě před chvílí jsem
bojovala o přežití, bránila jsem svou sestru a kamarády...
a Willa...
Znovu zaslechnu Tamřin hlas. Tentokrát už je hla­
sitější než pouhý šepot. Jse m v pohodě, Jacindo. Kul­
ka mě jenom škrábla. Všude bylo spoustu krve, ale žád­
né větší škody nenapáchala. Nidia mě postavila zase na
nohy.“
„Lovci jsou pryč,“ ozve se uklidňující tón Nidiina hla­
su. „Přesunuli jsme je několik kilometrů odtud. Nebu­
dou si nic pamatovat. Dohlédla jsem na to osobně.“
Proudí mnou úleva. Snažím se zbavit posledních zbyt­
ků rozmazaného vidění. Konečně se můžu podívat na
člověka, kterého jsem tak toužila spatřit. Na Willa.
Stihnu jen slabě vydechnout jeho jméno, než na mě
začne působit Nidiin lektvar a pošle mě do říše snů.

Jacindo, máš tady návštěvu.“ Z lehkého spánku mě vy­

trhne něčí hlas. Otevřu oči a pomalu otočím hlavu.
Usnula jsem těsně potom, co jsem zjistila, že Will i Ta­
mra jsou v pořádku. Nidie mi ještě vnutila nějakou polév­
ku. Jakmile jsem získala jistotu, že Will, Tamra, Cassian
i Deghan jsou v bezpečí, mohla jsem se oddat klidnému
spánku, ve kterém mě nemučily žádné starosti. Všichni
kromě Miriam jsme přežili. A navíc se nikdo z příslušní­
ků kmene netvářil, že by jim vadila Willova přítomnost.

236
Můžu mít o to větší radost. A spát beze strachu... nevzpo­
mínám si, kdy jsem se takhle cítila naposledy.
Přetočila jsem se na záda. Dá se to vydržet a navíc jsem
ráda, že konečně můžu změnit polohu. Podívám se na
Willa, který sedí na židli napravo ode mě, a na Nidii, kte­
rá stojí přímo nade mnou. Kývnu na ni a snažím se opa­
trně si sednout. Zatím ještě pořád musím dávat pozor na
bolavá záda. Nidie za mnou pohotově přerovná polštáře,
abych se o ně mohla opřít.
„Zvládneš to?“ zeptá se mě Will a odloží na mou po­
stel knížku, kterou si doteď četl.
Přikývnu, i když přesně nevím, co si mám pod tím to
představit.
V Nidiině domku se ozvou kroky. Blíží se k ložnici.
Prohrábnu si zplihlé vlasy a zatoužím po zrcadle. Pak mě
ale napadne, že je možná lepší nevědět, jak vypadám.
Jeden po druhém ke mně do pokoje napochodují čle­
nové vedení. Zadržím dech v očekávání, že mezi nimi
bude i Severin, ale není. Vlastně mě to až tak nepřekva­
puje. Dozvěděl se, že jeho dcera je mrtvá... že ji zabila jeho
vlastní sestra. I kdyby sám chtěl kmen dál vést, nevím,
jestli by mu to dovolili. I kdyby se z toho všeho nezhrou-
til a byl připravený pokračovat ve své vůdcovské roli, pro­
hřešky jeho sestry by mu nikdo nikdy neprominul.
Jako poslední vstoupí dovnitř Cassian. Moje tušení se
potvrdilo. To, že je tady, znamená, že nahradil Severina.
Stejně mi to vyrazilo dech. Vůbec nepochybuju o tom,
že Cassian má všechny potřebné schopnosti, aby dokázal
vést kmen. Bude o hodně lepším alfa samcem než jeho
otec. Taky to vysvětluje, proč Willovi nikdo z kmene ne­
ublížil. Prohlížím si Cassiana v celé jeho výšce. Vypadá

237
zdravě. Nezdá se mi. že by byl zraněný. Když jsem ho vi­
děla naposledy, byl zcela pohlcený zabíjením lovců. Chtěl
pomstít Miriam. Při vzpomínce na její smrt mě zabolí na
prsou. Žmoulám v ruce konec prostěradla, měla bych mu
něco říct... chci se ho dotknout, ulevit jeho trápení, o kte­
rém díky našemu poutu moc dobře vím, trápení, které
pohlcuje i mě. Z jeho výrazu nejde vyčíst vůbec nic, ale
svůj smutek neutají. Minimálně ne přede mnou.
,Jacindo, přišli jsme tě požádat, abys nám vypověděla,
co se přesně stalo.“
Podívám se nejdřív na Willa a pak na Cassiana. „Co­
pak vám to ještě nikdo neřekl?“
Clen vedení, který se mě ptal, nepatrně přikývne. „Zprá­
vu o Miriamině smrti nám podala tvoje sestra, draki, kte­
rý si říká Deghan, a Corbin. Ale potřebujeme slyšet ještě
tvou výpověď.“ Corbin? Řekl jim pravdu? Zkoumám vý­
razy jednotlivých členů vedení a snažím se uhodnout, na
co právě myslí.
„Viděla jsem, jak Jabel zabila Miriam a shodila ji do
řeky.“ Navlhčím si rty a pohlédnu na Cassiana. Nechci ří­
kat nahlas slova, o kterých vím, že mu tak moc ubližují.
Ale na Miriamině smrti nic nezměním, ani kdybych si je
nechala pro sebe. Rychle se nadechnu a dodám: „Ani na
vteřinu nezaváhala.“
Cassian téměř nepostřehnutelně zatne čelist. Jinak vů­
bec nedává najevo, že na něj má slova mají nějaký vliv. Ne­
dává najevo emoce, které jím cloumají. Vztek a bolest. Ale
já je stejně cítím. Dech mi se zasyčením proklouzne mezi
zuby a pod dekou zatnu pěsti. Bráním se jejich náporu.
,Je toho na ni moc,“ vloží se do mého výslechu Ni-
die a vrhne po všech členech vedení káravý pohled. Ob­

238
zvlášť po Cassianovi. Ví, co mě doopravdy trápí - ví, že
mě ochromují Cassianovy pocity.
„Řekla to samy, co my všichni,“ prohlásí Will.
„A dokonce i Corbin,“ dodá Nidie významně. Její slova
mě překvapí. Corbin nelhal? Jestli proti Jabel svědčil i její
vlastní syn, nemá vedení žádný důvod pochybovat o prav­
divosti zbylých výpovědí. Ne, když jim to Corbin potvrdil.
„Dozvěděli jsme se vše, co jsme potřebovali. Půjdeme.
Jacinda si musí odpočinout,“ zavelí Cassian.
Nechá ostatní odejít a sám zůstane stát vedle mě. Vá­
havě přenese váhu z jedné nohy na druhou. ,Jsem rád,
že jsi v pořádku.“ Neunikne mi, že má ruce zaťaté v pěst.
„Měl jsem ti pomoct.“ Pohlédne na Willa. Vím, co se mu
honí hlavou. Že Will mi pomohl. Krátce na něj kývne hla­
vou. Děkuje mu za to.
„Nemusíš se mi omlouvat.“
„No, každopádně jsem rád, že jsi u sebe měla Willa
a Tamru.“
„Drželi jsme se plánu. Domluvili jsme se, že ty půjdeš
ke kmeni a my na tebe počkáme. Věděla jsem, co mi hro­
zí, když se sem vrátím. Nikomu se zarazím se v půli
věty. Chtěla jsem říct, že se nikomu nic nestalo. Ale ztrati­
li jsme Miriam. Při vzpomínce na ni mě začnou pálit oči.
K tomu nikdy nemělo dojít. Ale stalo se. „Cassiane, je mi
opravdu líto, co se stalo Miriam.“
Svislé zorničky se mu chvějí nesmírnou bolestí. „Ne­
měl jsem ji nechávat samotnou - “
„Ne, to já jsem na ni měla dávat větší pozor. Svěřil si
ji mně -“
Cassian zavrtí hlavou.,J á jsem na ni měl dohlídnout.
Zklamal jsem ji.“

239
 „Zabila ji tvoje teta.“ Nidiin hlas utěšuje a zároveň ne­
připouští žádná ale. „A nikdo z nás nepochybuje, že právě
ona zradila Magnuse. Když si na srdci hřeješ hada a nevíš
o tom, nemůžeš se proti němu nijak bránit.“
Cassian sice přikývne, ale já stejně vím, že ho to nepře­
svědčilo. Smrt sestry si bude vyčítat až do konce života.
Vydá se ke dveřím. „Zastavím se za tebou později.“
Na jednu stranu bych ho ráda poprosila, aby zůstal,
ale to bych musela snášet všechny jeho pocity, které už
ted jsou dost strašné. Je mi vlastně jedno, jestli se chovám
sobecky. Asi budu spokojenější, když půjde pryč.
Cassian se naposledy ohlédne. Prohlíží si mě, jak se­
dím na posteli podložená polštáři. Nejistě se na něj usmě-
ju. Podívá se na mě tak, že vím, že vycítil mou naději.
Kvůli mně i kvůli sobě se ode mě bude držet dál.

Vykročíme z Nidiina domku do vířící mlhy. Will je z toho

celý nesvůj.
„Přestaň se tvářit tak vyděšeně,“ popíchnu ho škádli­
vě a lehce do něj strčím bokem. Ne moc prudce. Nerada
bych ztratila rovnováhu a spadla na zem.
„Vzhledem k tomu, že ses teprve dneska probrala a sot­
va stojíš na nohou, budu já ten, kdo si všechno vypije,
jestli nás chytí.“
„Tak musíme rychle zmizet, než Nidie zjistí, že jsme
pryč.“
Will mě chytí kolem pasu, aby mě mohl podpírat,
a společně se proplétáme městem. Vydáme se nejdřív na
sever směrem k centru a pak zatočíme na západ kolem
obydlených domků ke hřbitovu.
Zhluboka dýchám. Nasávám do plic chladný noční

240
vzduch, který voní hlínou. Dodává mi sílu. Atmosféra
hřbitova na mě dýchne dřív, než ho spatřím. Z kamen­
ných náhrobků, na kterých jsou vyrytá jména mrtvých,
ke mně doléhá zpěv zemřelých. Projdeme malým borovi­
covým hájem a ocitneme se na mýtině... tady odpočívají
všichni mrtví drakiové. Zem zdobí drahokamy všech ba­
rev a velikostí - některé leží na povrchu, jiné jsou zahra­
bané hluboko do země, promíchané s hlínou a s pope­
lem drakiů, kteří již dávno nejsou mezi námi. Třpytivě se
lesknou. Září ve tmě a vzduch nad nimi hýří tlumenými
barvami jako duha.
Will zalapá po dechu.
„Krásný, viď?“ zamumlám.
J-já...,“ zakoktá.
„Cítíš je,“ dořeknu větu za něj.
Will několikrát zamrká. Dojalo ho to. Vím, jak se cítí.
Jsou tady. Všichni. I Miriam. Ve vzduchu se vznáší vzpo­
mínky na všechny drakie z našeho kmene. Nezáleží na
tom, že jsem všechny neznala. Jejich životní síla krouží
nad pohřebištěm a proniká hluboko do mého nitra.
„Táta by tady měl být taky,“ řeknu. „Budeme mu mu­
set s Tamrou vybrat drahokam... položit ho sem pro něj.“
Není to vůbec lehké, takhle o tátovi mluvit. Až doteď
jsme o takovém kroku vůbec nepřemýšlely. Bez jeho po­
pele, bez přímých důkazů o jeho smrti. Ale teď je všech­
no jinak.
Will souhlasně přikývne. Tváří se vážně. „To byste
měly udělat.“
Drahokamy na nás ze svých hliněných pomníčků
mrkají. Jeden z nich mě zaujme víc než ostatní. Topaz.
Miriamin drahokam. Neslyšně vydechnu její jméno. Tady,

241
na pohřebišti z popela a drahokamů, se třpytí několik to-
pazů.... ale tenhle ke mně promlouvá, volá mě, jako kdy­
by byl přímo Miriam. A já se neubráním pocitu, že by to
mohla být ona.
Zamrkám. V očích mě pálí slzy. Nohy mi najednou
vypoví poslušnost, ale Will mě naštěstí chytí a pevně mě
obejme.
„Promiň.“ Rozbrečím se mu na rameni. Stydím se za
to, že jsem tak snadno zranitelná. Neměla bych snad po
tom všem, co jsem prožila, být odolnější? Netrápit se kvů­
li každé ztrátě?
„Neomlouvej se.“ Will si se mnou klekne na zem. Drží
mé v náručí jako malé dítě a do ucha mi šeptá uklidňující
slůvka. Pevně a neochvějně mě k sobě tiskne. Přejede mi
rukou po hlavě, pohladí mě po vlasech. „Zaslouží si, aby­
chom na ni vzpomínali... aby se nám po ní stýskalo.“
Několikrát mezi svými vzlyky zaškytám. „Chtěli jsme
ji zachránit... a ona nakonec stejně umřela.“ To, jak Mi­
riam umřela, navíc jen umocňuje můj žal. „Zabil ji jeden
z nás... ani enkrosové ani lovci. Zabila ji drakie. Zabila ji
její teta. Stejně jako mého tátu.“
Buším dlaní do země, až se uhodím o jeden z draho­
kamů. Říznu se o něj do ruky. Zasyčím bolestí. Na kůži se
mi zrcadlí lesklá krev. Ve tmě je víc černá než fialová. Will
tiše zanadává a otře mi ruku svvm tričkem.
/

„Hele, dávej pozor. Už takhle jsi zraněná dost,“ peskuje

mě. Pak opře mou hlavu o své rameno a já znovu propuk­
nu v pláč. Víc než bolavá ruka mě trápí bolest v srdci.
„Promáčela jsem ti tričko,“ řeknu nakonec a rovnám
mu mokrou látku na rameni.
„A umazala od krve,“ obviňuje mě naoko vážně.

242
 Popotáhnu nosem a usměju se. Pohladím ho po rame­
ni. Beze slova sedíme v drahokamové záři.
„Co s ní udělali?“ zeptám se nakonec a ještě upřesním
svou otázku, aby Will věděl, na koho se ptám. „Myslím
s Jabel.“
Will si povzdechne. „Měla být souzena...“
„Měla?“
„Nidie tvrdí, že Jabel věděla, k čemu ji kmen odsoudí.“
Srdce se mi divoce rozbuší. „Odsoudili by ji k smrti.“
Za to, co udělala... rozsudek by byl okamžitý a nemilo­
srdný. „Za vraždu vlastní neteře by si ani nic jiného ne­
zasloužila. Chladnokrevně ji podřízla a zbavila se jí jako
smradlavých odpadků.“ Zavrtím hlavou. Vím, že má slo­
va zní tvrdě, ale v téhle záležitosti si za nimi pevně sto­
jím. „Nikdy nezapomenu na to, jak Jabel svrhla Miriam
do vody.“
Will si mě k sobě přitáhne blíž. Jabel utekla dřív, než
stihli
„Takže se vyhnula trestu,“ pronesu bezbarvým hla­
sem. Když si představím, že si někde dál žije nepotresta­
ná, a vzpomenu si na Miriam a na tátu.
Jab el nepovede spokojený život, Jacindo. Bude úplně
sama mezi lidmi. Není jako ty. Zabíjela, aby chránila svůj
drakijský život.“ Will mávne rukou kolem nás. „A o tohle
všechno teď přišla.“
Mně to ale nestačí. „Promiň, že mě to nenaplňuje uspo­
kojením. Pořád si myslím, že poprava by byla lepši.“
„Budeš se s tím muset naučit žít.“ Odhrne mi vlasy
z tváře. „Nezdá se ti, že už toho krveprolití bylo dost?“
Jeho slova mi připomenou to, co jsem si sama nedávno
říkala. Ztichnu a zvážním. S tím nemůžu nesouhlasit.

243
 Will mě vezme za ruku a proplete své prsty s mými.
Cítím tep na jeho zápěstí. Prohlíží si mě svýma oříškově
hnědýma očima tak zkoumavě, že mám pocit, že by mi
nejraději nahlédl až do hloubi duše. Dívá se na mě, jako
by se bál, že mě celé tohle dobrodružství navždy pozna­
menalo... nebo se možná bojí, že jsem zůstala stejná. Ze
jsem pořád ta holka, která se snaží všechny zachraňovat -
a nemá pro něj ve svém životě místo, protože věčně hledá
spravedlnost, které se ne vždy dá dosáhnout.
Přikryju naše propletené ruce svou druhou, volnou
dlaní a nakloním se k němu. Chci mu být co nejblíž, do­
týkat se ho - přitisknout se k němu. A na starou Jacindu
zapomenout.

244
 24

rocházíme s Tamrou městem, sestra mě drží kolem

P pasu. Výjimečně svítí sluníčko. Nad hlavami se nám
vznášejí obláčky mlhy, které slunce ještě nestihlo rozpus­
tit. Jsou ale tak průzračné, že sluneční paprsky skrz ně
snadno pronikají a zahřívají mi vlasy.
Dneska mi poprvé od chvíle, co jsem se probudila, do­
volili jít ven. Přesně před třemi dny za mnou přišel Cas­
sian a členové vedení. Předtím jsem byla celé čtyři dny
v bezvědomí. A za ten týden se můj svět bez mého přiči­
nění úplně změnil.
„Cítím se tady jinak,“ svěřím se Tamře. Kolem nás
proběhnou dvě holky. Nejspíš jdou pozdě do školy.
„Od té doby, co se Severin vzdal vedení, je taky všech­
no jiný.“
Potkáme Remyho. Kývne na nás na pozdrav. Koukám,
že už na ruce nemá žádnou pásku.
„Strážní už nenosí pásky,“ zamumlám.
„Zrušili je.“ Pásky ve mně vždycky vyvolávaly před­
stavu nejednotného kmene. Ti, kteří je nosili, měli moc,
a ostatní se jim museli podřídit.

245
 „Nemůžu říct, že by se mi po nich stýskalo.“ Spoko­
jeně přikývnu. Vím, kdo přikázal pásky zrušit. „Cassian
změní tolik věcí ve kmeni k lepšímu,“ dodám.
Tamra po mě vrhne zvláštní pohled, o kterém nevím,
co si mám myslet, a mlčí.
V dálce se objeví malá skupinka. Blíží se k nám asi sedm
nebo osm drakiů s dnešním čerstvým úlovkem. Překvape­
ně zamrkám, když rozeznám dvě povědomé postavy.
„Wille? Deghane?“
Jakmile nás zahlédnou, oddělí se Will s Deghanem od
skupiny. S úsměvy od ucha k uchu se nám chlubí ryba­
mi, které ulovili. Deghan se skloní k Tamře a políbí ji. Za
denního světla přímo v centru města. Snažím se na ně
moc necivět, ale líbající se pár není úplně běžná věc. Na­
víc to není žádná malá pusa. Takhle líbá svou ženu muž,
kterého právě pustili z vězení.
Při tom přirovnání mi na rtech začne hrát úsměv.
To k Deghanovi sedí. Když se otočím k Willovi, Deghan
s Tamrou se pořád ještě líbají.
V tu ránu na ně zapomenu.
Vždycky, když byl Will v místnosti, nevnímala jsem nic
a nikoho jiného. Zadívám se do jeho proměnlivých očí...
právě teď jsou zlatavě hnědé. Vlasy mu padají do čela. Po­
třebovaly by ostříhat. Nebo vlastně možná ani ne. Aspoň
mám co hladit a můžu do nich pořádně zajet prsty.
Will ke mně skloní hlavu a pomalu a uvolněně mě po­
líbí. Rty má hebké a chladné jako horský vzduch. „Ahoj,“
pozdraví mě svým sametovým hlasem, ze kterého mi po­
každé naskočí husí kůže.
„Ahoj,“ odpovím a mávnu rukou k rybám. „Pěkný
úlovek.“

246
 „To jo. Sám se divím, jak jsem to dokázal. Rusovlásky
mi ale vždycky připadaly sexy/1
„Ha, ha. Mluvila jsem o rybách.“
„Aha. To máš pravdu.“ Udělá krok zpátky, aby se mohl
pokochat chycenými rybami, a pak se podívá zpátky na
mě. ,Jak ti dneska je?“
„Dobře. Jsem ráda, že tě neživíme zadarmo,“ provo­
kuj u ho.
„To já jsem rád, že mě k tomu pustili... a nechystají se
mě, ty víš co
„Zabít,“ dokončím větu za něj.
Will přikývne. Kdo by to byl čekal. Will. Uprostřed
kmene. Zaneprázdněný úplně obyčejnými každodenními
činnostmi. Jako by sem patřil už odjakživa.
„Pojď, Wille. Musíme je očistit,“ ozve se Deghan.
Will přikývne, ale nespouští ze mě oči. „Zastavím se
za tebou večer.“
„Budu se těšit, ale smrdíš rybinou, tak se koukej nej­
dřív pořádně osprchovat.“
Will se zazubí. Jsem tak ráda, zeje tady šťastný, že bych
se mohla vznášet. Šťastný tady. Vždycky jsem tajně dou­
fala, že by k tomu někdy mohlo dojít, ale nikdy mé nena­
padlo, že by se mé tajné přání mohlo stát skutečností.
Pokračujeme s Tamrou dál. Obě nás potěšila chvilka
strávená s našimi láskami. Koho by to napadlo, že se náš
život promění v tohle? Stejně mám pořád pocit, že to je
všechno jen sen... sen, ze kterého se každou chvíli pro­
budím.
Zastavíme před malým dětským hřištěm u základní
školy. Na prolézačkách si hraje nejmíň tucet dětí. Jezdí
dolů po skluzavce a šplhají po kamenné stěně. Učitel­

247
ka, která na ně dohlíží, se na nás usměje a zamává nám.
Rozpačitě zamávám zpátky. Je to zvláštní, že najednou
už nejsem vyvrhel.
Dvě holčičky spolu závodí v běhu k poslední volné
houpačce. Ta rychlejší na houpačku s vítězným úsmě­
vem vyskočí. Její kamarádka na ni vyplázne jazyk a dů­
stojně odkráčí pryč, jako by měla něco mnohem lepšího
na práci.
Pobaveně se usměju. „Pamatuješ, jak jsme si tady hrá­
valy my?“
Z budovy po chvilce vyjde Azurka. Málem bych zapo­
mněla, že je teď jejím úkolem pracovat ve škole jako asis­
tentka. Včera se za mnou zastavila. Nejdřív láteřila, že
jsem se znovu nechala chytit lovci, ale pak mi prozradila
všechny nejnovější kmenové drby.
Jakmile nás zahlédne, rozběhne se k hřišti. Dlouhé
černé vlasy s modrými prameny za ní vlají jako vlajka. ,Jé,
ahoj, ráda tě vidím zase na nohou. Ležet v posteli už tě
nebavilo?“ Pevně mě obejme. „Ze to musela být ale nuda,
když ti u postele věčně vysedával takový krasavec, co?“ Ve­
sele obrátí oči v sloup.
„A co ty?“ obrátí se k Tamře. „Měla by sis na toho svý-
ho Deghana dávat pozor. Všimla sis, jak se za ním všech­
ny holky otáčí?“ Přitiskne si ruku na srdce. „Teda samo­
zřejmě že všechny kromě mě.“ Poťouchle na mě zamrká.
,Já nemám zapotřebí slintat po klukovi jiný holky.“
„Azurko!“ zavolá na ni učitelka z druhého konce
hřiště.
„Musím jít.“ Azurka si povzdechne. „Někteří z nás to­
tiž mají povinnosti, víte... nemůžeme se celý dny jenom
někde toulat s pěknýma klukama.“

248
 Rozeběhne se pryč. S Tamrou se na sebe šibalsky
usmějeme.
„Po Azurce se mi fakt stýskalo,“ řeknu a zavrtím hla­
vou. Otočím se k Tamře a důkladně si ji ze strany prohlí­
žím. „Po tobě se mi taky bude stýskat.“
Tamra se zatváří zkroušeně. „Víš, že bys tady teď moh­
la zůstat. I s Willem.“ Kousne se do rtů a pak pokračuje,
skoro jako kdyby mi četla myšlenky. „Všechno tady teď
bude jinak.“
,Já vím.“
„A Will přece není opravdový Člověk.“
Přikývnu. V tom má Tamra pravdu. Zhluboka se na­
dechnu a v myšlenkách zabloudím k Willovi. Je to s ním
složité. Není ani draki, ani člověk. Má drakijské schop­
nosti, to je pravda... ale prodlouží mu drakijská krev ži­
vot? To se teprve uvidí.
„Vím, že život ve kmeni teď bude lepší. S Cassianem
Jacindo.“
Tón Tamřina hlasu mě zarazí. Pustí mě a odtáhne se
ode mě. Stoupnu si před ni a nesměle se na ni podívám.
„Co kdyby se Cassian nestal novým alfa samcem?
Svraštím obočí „A kdo jiný by...“
„Cassian a zbývající členové vedení za mnou včera ve­
čer přišli.“
Nakloním hlavu na stranu a čekám na další vysvět­
lení.
„Nechtějí, aby kmen dál vedl jediný alfa samec. Chtějí
vytvořit radu složenou z několika zástupců...“ Tamra se
na chvilku odmlčí.
Zadívá se na dovádějící děti. Při pohledu na ně si v du­
chu říkám, kdo z nich bude třeba někdy dštít oheň, nebo

249
o kom si všichni, stejně jako o Tamře, budou myslet, že
je zakrnělý draki. Jestlipak k nim bude kmen přistupo­
vat stejně?
Slabý vánek mi vžene červené prameny vlasů do ob­
ličeje. Zastrčím si je za ucho. „No. To zní úplně jako de­
mokracie.“
Tamra po dlouhé odmlce konečně pokračuje. „Požá­
dali mě, abych se stala členem rady. A Deghana taky.“
Odstoupím o krok zpátky. Nakloním hlavu a pátra­
vě si svou sestru prohlížím. Nemůžu uvěřit tomu, že se
z ní stal někdo, koho ostatní obdivují. Vždycky jsem vě­
děla, že toho může dokázat hodně, ale kmen si to až do­
teď neuvědomoval. „A zdá se mi to, nebo by tě to fakt
lákalo?“
„Souhlasila jsem.“
„Aha.“ Pomalu přikývnu. Musím to všechno vstřebat.
Měla jsem to čekat. Vždyť Tamra o tom mluvila už dřív...
řekla mi, že chce zůstat u kmene. Vlastně to není až tako­
vé překvapení. Od té doby, co potkala Deghana, se všech­
no změnilo. Tamra by mě nemohla následovat, nebyla
by šťastná. Vím, že to je tak správně. Vždycky budeme
sestry. Vždycky se budeme mít rády. Zkrátka jenom po­
vedeme každá svůj vlastní život. A tak to má být. Ale stej­
ně... budu si muset na budoucnost bez ní zvyknout. A to
trochu bolí. J e dobře, že tady zůstaneš. Ve kmeni bude
díky tomu panovat spravedlnost. Měli by být rádi, že tě
mají.“ Slova se mi zadrhávají v krku, ale nakonec je ze
sebe všechny vysoukám.
Chtěla by tady zůstat, i kdybych jí prozradila, co vím
o mámě? Těžko říct. Každopádně bych se tím neměla
snažit změnit její názor jenom proto, že ji nechci ztra-

250
cit. Ale můžu jí to nehet? Neměla bych to přece před ní
tajit.
„Už nejsme malý holky,“ zamumlá Tamra.
„Ne. To nejsme,“ nemůžu s ní než souhlasit. Rozhostí
se mezi námi ticho. „Vím, kde je máma,“ vyhrknu. „Pa­
matuješ, jak jsme byli v Oregonu? Jak jsme se fotili před
tou skálou, která vypadala jako palma?“
Tamra přikývne. Oči sejí rozzáří. „Pamatuju! Ta pal­
m a!“
„Tak máma je tam,“ pokračuju. „Vrátila se tam.“ Na­
pjatě Tamru pozoruju. Tajně - a taky trochu sobecky -
doufám, že tím třeba změním její rozhodnutí.
Ale Tamra místo toho řekne: „Tak teď se sem může
vrátit. Její vyhoštění už samozřejmě neplatí
„To jí podle mě bude jedno.“ Podívám se na sestru.
„Nečekáš, že se sem bude chtít vrátit, ne? Nikdy po tom
netoužila.“
Tamra si povzdechne. „Máš pravdu.“
Přepadnou mě výčitky svědomí... neměla jsem s tím
začínat. „Určitě sem přijede aspoň na návštěvu,“ snažím
se svou sestru povzbudit. „Stejně jako já bude ráda, že jsi
šťastná.“
Tamra na mě s úlevou pohlédne.
Zavrtím hlavou a změním téma. „A co Cassian? Neva­
dí mu, že bude jenom jeden z mnoha členů rady?“
Tamra se na mě podívá, jako kdybych na svou otázku
už dávno měla znát odpověď. „Cassian odchází.“
„Cože?“
„Opouští kmen.“
Nemůžu se nadechnout.
Tamra si mě starostlivě prohlíží. Jacindo? Není ti nic?“

251
 „Kmen ho přece potřebuje.“ To mi vždycky říkal - že
ho kmen potřebuje. Ze potřebuje nás. Skoro se mu poved­
lo mě o tom přesvědčit.
„Asi změnil názor. Jeho táta odstoupil. Ze Severina
je zlomený člověk. Nemůže se nikomu podívat do očí.
Stejně jako Corbin.“ Navlhčí si rty a znovu se otočí k dě­
tem. „Mám dojem, že Cassian musí odejít. Po všem, co
se stalo.“
Myslím, že ho chápu. Neumím si představit, že by
tady zůstal a chřadl. Ze by spolu se svým otcem a brat­
rancem pomalu upadl v zapomnění. Ne že bych ho chtě­
la srovnávat se Severinem a s Corbinem. Zatímco oni se
musí vypořádat se svou hanbou, Cassian musí čelit své­
mu smutku. Ztrápeně zavřu oči. Znovu před sebou vidím
Miriamin obličej. Znám Cassiana dobře. Vím, že z její
smrti obviňuje sám sebe. „Asi máš pravdu.“
„A co ty, Jacindo? Co budeš dělat?“
Co budu dělat? Tuhle otázku si kladu už několik mě­
síců. Možná ještě déle. Dumala jsem o tom ještě před
tím, než jsem se musela rozhodovat mezi Willem a Cas-
sianem...
Když se zamyslím nad tím, co bych chtěla já - já a ni­
kdo jiný - po čem vlastně doopravdy toužím? Kam pat­
řím? Poprvé za celý svůj život se můžu svobodně rozhod­
nout. Na rtech se mi začíná rýsovat radostný úsměv.
Ovinu ruku kolem Tamřina předloktí a opustíme
hřiště. Necháme za sebou dětský smích. J e to až k nevíře,
ale já vlastně zatím přesně nevím. Nejdřív se s Willem sa­
mozřejmě vydám za mámou. A pak...“ Odmlčím se a za­
čnu se usmívat od ucha k uchu.
Tamra do mě rozpustile strčí. „Proč se tak usmíváš?“

252
 „Ale, jenom jsem ráda, že mi nikdo nic nepřikazuje.
Až doteď jsem nikdy neměla možnost se svobodně roz­
hodnout a podle svého rozhodnutí se řídit. Ale ať už
skončím kdekoliv, vždycky tě budu navštěvovat. Jsi moje
skvělá sestra, která povede kmen ke šťastným zítřkům. To
si nemůžu nechat ujít.“
Tamra obrátí oči v sloup.
„Tak jdeme,“ pobídnu ji. Jse m z toho všeho chození
celá vyhládlá.“

253
 25

o špičkách se plížím Nidiiným domkem. V obýváku,

P kde spí na gauči Will, si dávám obzvlášť pozor, abych
nezpůsobila ani ten nejmenší hluk. Chvilku si ho pro­
hlížím. Jeho drsná krása mě nepřestává okouzlovat. Pak
vyklouznu ven. Na to, co se chystám udělat, musím být
sama. Nemá smysl Willa budit.
Ve městě se ozývají nejrůznější zvuky noci, ale při ces­
tě na sever ke Cassianovu domku nepotkám ani živáč­
ka. Skrz temné závěsy pronikají proužky světla. Někdo je
vzhůru. Napadne mé, že asi Severin. Tamra říkala, že se
nikomu nedokáže podívat do očí. Zeje z něj zlomený člo­
věk. Je těžké s ním soucítit. I když ztratil dceru... a svým
způsobem i svou sestru.
Narovnám se, zaklepu na dveře a čekám. Doufám, že
mi nepřijde otevřít Severin. Tátovu smrt sice měla na svě­
domí Jabel a ne on, ale i Severin mi dokázal dost znepří­
jemňovat život. Setkání s ním se chci za každou cenu vy­
hnout.
Poznám, kdo je za dveřmi dřív, než se otevřou. Cítím
ho stejně jako dech, který mi uniká ze rtů.

254
 Jacin d o .“ Podívá se na mě - přiběhla jsem jenom
v noční košili - a pak zkoumá ulici. „Přišla jsi sama?“
Přikývnu.
Mávne rukou na znamení, abych šla dovnitř. „Pojď
dál.“
Ukážu na houpačku, která stojí na terase. „Nezůsta­
neme venku?“
Zavře za sebou dveře a sedne si. Posadím se vedle něj.
Chvilku se mlčky houpeme a mě napadne, jestli by takhle
vypadal můj každodenní život, kdybych nikdy neopustila
kmen. Sedávali bychom každý večer s Cassianem na tera­
se a houpali se na houpačce?
„Odcházíš,“ řeknu věcně.
Cassian nakloní hlavu. „Ano. A ty taky.“ Ví to, v jeho
hlase nezní otázka.
„Ano. Kam půjdeš?“
Neurčitě mávne rukou. „Nevím. Existuje spousta míst,
která bych chtěl vidět... jiné kmeny. Rád bych je našel. Po­
dělil se s nimi o všechno, co jsem se dozvěděl. Varoval je
před enkrosy a jejich sledovacími čipy. Možná se i já něco
dozvím od nich.“
Vzpomenu si na Liu, na Roka a na ostatní vězněné
drakie - jestlipak se v bezpečí dostali domů? V puse ucí­
tím hořkou pachuť.
„Vím, že jsou na světě mnohem lepší místa, kde bych
mohl žít,“ dodá.
Otočím se k němu. „Co vlastně hledáš?“
„Asi nejspíš místo, kde bych mohl být nějak uži­
tečný.“
„To můžeš být i tady.“
Cassian sebou trhne. Koutek mu zacuká polovičatým

255
úsměvem. „Tak místo, kde budu moct na všechno zapo­
menout. Tomu už věříš?“
Upírá na mě své fialovočerné oči. Dojde mi, že nemlu­
ví jenom o své rodině a o smrti své sestry.
Otevřu pusu, ale Cassian zvedne ruku, aby mě zarazil.
Jacindo, já tě chápu. Dřív mi to nedocházelo, ale teď...
od té doby, co mezi námi existuje pouto.“ Chraplavě se
zasměje, jeho smích však nezní upřímně. „Už vím, co cí­
tíš k Willovi. Fakt už mi to je naprosto jasný.“
Tváře mi zčervenají. Je mi trapně. Vím, jak to Cas­
sian myslí. Celou tu dobu, kdy jsem s ním sdílela všech­
ny jeho pocity, cítil také on ty moje. Poznal, jak to mám
s Willem.
„Páni,“ zamumlám. „Nevím, co na to říct.“
Cassian se znovu zasměje. Tentokrát už jeho smích
zní opravdově.
Odhrnu si zatoulaný pramínek vlasů z obličeje, ale
neposlušně mi znovu zakryje oči. Upřeně se na sebe za­
díváme. „Doufám, že tam venku najdeš všechno, po čem
toužíš.“ Všechno, co si zasloužíš.
Cassian se ke mně natáhne a strčí mi zbloudilý pra­
men vlasů za ucho. „Ty snad taky, Jacindo.“
Ruka mu bez dalšího slova klesne a on se zvedne
k odchodu. U dveří se zastaví a ohlédne se. „Sbohem, Ja ­
cindo.“
Zhluboka se roztřeseně nadechnu. Možná že už ho
znovu - nebo nikdy - neuvidím. „Sbohem, Cassiane.“
Zůstanu sama. Dveře se za ním s tichým cvaknutím
zavřely.
Zvednu se. Nevydržím na téhle terase už ani minutu.
Jsem u něj pořád moc blízko. Pořád ještě cítím jeho emo­

256
ce. A žádné z nich teď nejsou zrovna příjemné. Cítím žal.
Smutek. Je do hloubi duše unavený.
Ale necítím lítost. To se snažím si zapamatovat, když
opouštím terasu. Upínám se k vědomí, že oba jdeme za
svým srdcem a nepociťujeme ani kapku lítosti. A mé srd­
ce mě táhne k Willovi.
Pospíchám městem, noční košile se mi vlní kolem kot­
níků. Najednou se z mlhy vynoří postava.
Zalapám po dechu a začnu couvat. Rychle ale zjistím,
že to je Will. „Vyděsil jsi mě.“
Pomalu se ke mně blíží. Ruce má zastrčené hluboko
v kapsách džin.
„Promiň. Vzbudila jsi mě, jak jsi odcházela. Bál jsem
se o tebe.“ Co si asi tak mohl myslet... když jsem se upro­
střed noci vyplížila a vyrazila jsem rovnou ke Cassianovi.
Ale nezdá se mi, že by byl naštvaný. Vyzařuje z něj trpě­
livost. Dívá se na mě a čeká, co řeknu. Netváří se ostraži­
tě, spíš rezervovaně. Prožil si se mnou nefalšované peklo
a přitom celou dobu stál při mně.
„Nic se neděje. Jenom jsem se loučila s Cassianem.“
Ohlédnu se zpátky. „Ráno už bude pryč.“ Vím to, aniž
by mi to Cassian řekl. Cítím to. Cekal jenom na to, až ho
navštívím. Chtěl se se mnou rozloučit.
Will se zadívá ke Cassianovu domku. Všude panuje ti­
cho. Zvedne se slabý vánek a houpačka na terase tiše za­
vrže. „Odchází?“
J o . “ Chytnu Willa za ruku. Jeho dlouhé prsty se pro­
pletou s mými. „On to zvládne,“ utěšuju se nahlas. Vě­
řím tomu. Cassian najde to, po čem touží. Jenom to ne­
bude tady.
Vydám se zpátky k Nidii, ale Will mě zastaví a donu­

257
tí mě se na něj podívat. „A zvládneš to i fy?“ Starostlivě
vraští čelo.
Nakloním se k němu a pohladím ho po vráskách na
Čele. Pak mu oběma rukama přejedu po tvářích a sevřu
jeho obličej ve svých dlaních. ,Je po všem. Jsme volní.“
Konečně. „Můžeme se vydat, kam se nám zlíbí.“ Přitisk­
nu mu pusu na rty a políbím ho. Dám do toho polibku
všechno. Líbám ho tak dlouho, až se mi v nitru začne
hromadit dobře známý žár a já mám pocit, že vyskočím
z kůže. Odtáhnu se od něj a chraplavě mu do rtů zašep­
tám: „O mě se rozhodně nemusíš bát.“
Will si mě znovu přitáhne k sobě a začne mě líbat. Ne-
potřebuju žádné pouto, abych věděla, že je šťastný.
Vím to. Platí to pro nás oba.

Držíme se s Willem za ruce a pomalu kráčíme po pláži,

oceán tiše šumí. V druhé ruce se mi volně pohupují san­
dály. Džíny jsem si vyhrnula až po kolena.
„Víš jistě, že jsme na správném místě?“
Zvednu si ruku k čelu a boty se přitom ještě víc roz-
houpají. Zapadající slunce zbarvuje všechno okolo do
ružovooranžova. Až mě z té záře bolí oči. Na pobřeží se
tyčí několik skalních útvarů. Vzpomenu si, jak jsme tady
byli před lety. Honily jsme se s Tamrou po pláži, máma
s tátou se drželi za ruce a šli pomalu za námi. Pobaveně
nás s Tamrou pozorovali, jak si hrajeme ve vlnách. Ta-
mře odnesla voda botu a sestra se za ní s jekotem vrhla
do vln.
Na rtech se mi rýsuje radostný úsměv. Jsou to všechno
hřejivé vzpomínky. „Ano, vím to jistě.“
Will mi stiskne ruku.

258
 Pokračujeme dál po pláži. Nohy se mi boří do písku.
Daří se mi jít rovně i přesto, ze se mě hustý písek snaží
pohltit. Nedočkavě se rozhlížím po pobřeží. Doufám, že
ji zahlédnu. Ze jsem se nespletla. Cekala jsem na dnešní
den hodně dlouho.Jestli nebude tady, buduji dál hledat
tak dlouho, dokud ji nenajdu.
Pořád ještě mám Willa. A na okamžiky, jako je ten­
hle - procházky ve dvou po pláži - máme tolik času, kolik
jen budeme chtít. Nemusíme se bát, co nám zítřek při­
nese. Nemusíme se bát, že bychom nevěděli, co jsme zač
a po čem toužíme.
Zahlédnu před námi na pláži ženu, vlasy má částečně
zakryté fialovým šátkem. Volné vlnité konečky jí ve vět­
ru tancují jako plameny. Ruce má překřížené na prsou
a dívá se upřeně před sebe. Jako by v těch vlnách pozlace­
ných svitem zapadajícího slunce něco hledala.
Zastavím ve stínu jedné ze skal a podívám se, kam
směřuje její pohled. Slunce mizí v oceánu. Je to tak krás­
ný pohled, že mě z toho až zabolí na prsou.
„Támhle je.“ Will mi znovu pevně stiskne ruku. „Tak
na co čekáš?“
Přikývnu a beze slova ji pozoruju. Zdráhám se na ni
zavolat nahlas, jako bych se bála, že se rozplyne úplně
stejně jako v mých snech. „Mami!“
Obrátí se ke mně strašně rychle. Cekala na mě. Vědě­
la, že přijdu.
Propleteme si s Willem prsty. Naše dlaně se k sobě
tisknou. Jeho srdce buší stejně rychle jako moje.
„Tak pojď,“ zavelím rozhodně a vystoupím ze stínu do
mizejícího světla.

259
 Poděkování

o třech letech, během kterých svět Drakie vznikal, je

P těžké se s Jacindou a jejími kamarády rozloučit. Ale
tak už to v životě chodí, že všechno jednou skončí, a já
jsem opravdu ráda, že jsem mohla umožnit čtenářům,
aby se mnou objevovali Jacindin svět. Ráda bych podě­
kovala všem za to, že se na tu dlouhou cestu vydali se
mnou.
Chtěla bych poděkovat také nakladatelství Harper-
Collins za nadšení, se kterým k Drakii přistoupilo. Drakie
by nespatřila světlo světa bez mých skvělých redaktorek
Farrin Jacobsové a Kari Sutherlandové. Farrin, děkuji ti
za to, že sis neváhala přečíst „pohádku o dracích“ a dala
jí (i mně!) šanci uspět. Tvoje podpora pro mě znamená
hodně. Kari, tvůj cit pro detaily mě nikdy nepřestal udi­
vovat. Děkuji ti za to, že ses nikdy nespokojila jen s „při­
jatelným“ výsledkem. Drakie ve své konečné podobě je
i tvojí zásluhou.
Velký dík patří i mé literární agentce Mauře Kyeové-
-Casellové za to, že při mně celou dobu věrně stála. Urazi­
ly jsme spolu opravdu dlouhou cestu. Nikdy jsem o naší

260
spolupráci nepochybovala. Myslím, že nade mnou musel
držet ochrannou ruku můj anděl strážný, když jsem se
rozhodla s tebou podepsat smlouvu. Mariso Russellová,
jsi skvělá publicistka a děkuji ti za to, že jsi vždycky byla
nad věcí a reagovala okamžitě - i když jsem tě zahlcova­
la e-maily. Sashe Illingworthové, Caře Petrusové a Sarah
Kaufmanové musím poděkovat za to, že vytvořily krásné
obálky ke všem třem knihám. Tero Lynn Childsová, ty jsi
byla první člověk, který mě podpořil v tom, abych se do
psaní Drakie pustila - děkuji ti za to.
Mám velké štěstí, že mě obklopuje rodina a přátelé,
kteří mě podporují a dodávají mi odvahu i sílu psát: Tera
Lynn Childsová (ještě jednou!), Sarah MacLeanová, Jane
Welbornová, Lindsay Marshová, Mary Lindseyová, Shana
Galenová, Vičky Dreilingová, Kerrelyn Sparksová, Kady
Crossová, Kim Lenoxová, Ginny Endecottová a Laura
Griffinová. Děkuji i svým rodičům Geneovi a Marilyn
Michelsovým za to, že na mě vždycky byli pyšní a chlu­
bili se mnou, kudy chodili. Roberte Michelsi a Rosanne
Kohlerová, pro vás platí to samé - mám vás ráda a děku­
ji vám oběma.
A neměla bych zapomínat ani na své děti, díky nimž
stojím oběma nohama pevně na zemi. Každý den je díky
vám mnohem veselejší a smysluplnější. Díky vám píšu
tak, jak píšu. A nakonec musím zmínit ještě Jareda. Kaž­
dým dnem si tě vážím víc a víc. Díky tobě je možné úplně
všechno. Miluju tě. Miluju náš život.

261
 S OPHIE J O R D Á N O V Á

raki,e
NÁVRAT
Z anglického originálu Hidden: A Firelight Novel,
vydaného nakladatelstvím HarperCoIlins Children’s Books,
New York, 2012, přeložila Miroslava Urešová
Vydalo nakladatelství CooBoo v Praze roku 2013
ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem
Na Pankráci 30, Praha 4, číslo publikace 16 828
Odpovědná redaktorka Iveta Poláčková
Technický redaktor Lubom ír Kuba
Sazba GLYFA
Vytiskla Centa, spol. s r. o., Vídeňská 113, Brno
1. vydání

www.cooboo.cz
www.albatrosmedia.cz

ALBATROS MEDIA a.s.