Den
Dekadence
z francouzštiny la décadence = úpadek
Vyvíjí se v 90. letech 19. století. Vychází z pocitů
marnosti, prázdnoty a nudy, případně i zklamání a
beznaděje jednotlivce. Jde o projev vypjatého
subjektivismu, zaměření na rozbor osobních prožitků –
sny prostupující do reality, halucinace, morbidní vize
provokace tabuizovanými tématy (erotika, poetizace
zla, oslava satana, morbidita - kult smrti, rozkladu)
K životu básníků se často vázalo bohémství,
satanismus, nevázaný sex, alkohol, zalíbení v náladách
smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem,
pocit přesycenosti a únavy, únik z reálného světa k
mystice, snům.
Magický realismus
Tento směr je po jmenován podle charakteru poetiky
latinskoamerických autorů G. G. Márqueze a J. L.
Borgese. V jejich prózách se prolíná skutečnost
s iluzivními prvky, fantaskní motivy jsou prezentovány
jako nedílná součást světa lidského.
Socialistický realismus
Směr vnucený mnoha tvůrcům z pozice moci
a ideologicky deformující literaturu, se u nás naplno
projevil po roce 1948. Mezi stěžejní témata literárních
děl patří revoluce a budování nové společnosti.
Literární postavy, zbavené individuality, jednají podle
daných schémat, předvídatelný je i děj.
Expresionismus
z lat. expressio – výraz
Rozmach tohoto směru přišel mezi lety 1910 -1920.
Umělci se snažili především o vyjádření pocitů člověka,
které plynou z jeho strachů, úzkosti, osamělosti, nemoci a
šílenství. U nás se tímto směrem zabývala Literární
skupina. Mezi představitele patří např. Georg Trakl.
Existencialismus
Tento směr je myšlenkově spjatý s filozofií bytí M.
Heideggera. Spisovatelé (např. A. Camus, J.-P. Sartre)
zachycují pocity úzkosti a odcizení – ve světě bez boha je
člověk odpovědný jen sám sobě a své volbě žít. Lidskou
situaci, jejíž jedinou perspektivou je smrt, zobrazují jako
absurdní a zároveň tragickou.
Ztracená generace
Tento pojem poprvé použila americká
spisovatelka Gertrude Steinová v roce 1924. Tímto
termínem jsou označeni spisovatelé narození kolem
roku 1900, kteří zažili první světovou válku a bojovali v
ní. Jejich pocity z války po návratu domů, většinou
totožné s pocity vojáků, jsou zobrazeny v jejich dílech,
která vycházejí ve 20. letech 20. století. Patří sem např. F.
S. Fitzgerald, E. Hemingway.