MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra chemie, fyziky a odborného vzdělávání

Pracovní listy z fyziky pro 1. ročník střední školy

Závěrečná práce

Brno 2019

Autor práce Vedoucí práce

Mgr. Olga Grenarová Mgr. Tomáš Miléř, Ph. D.

Čestné prohlášení

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci CŽV vypracovala samostatně,

s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity
a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících
s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.“

V Brně dne 10. 5. 2019 …………………………………

Olga Grenarová
Bibliografický záznam

GRENAROVÁ Olga, Mgr. „Pracovní listy z fyziky pro 1. ročník střední školy“: závěrečná
práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra chemie, fyziky a odborného
vzdělávání – sekce fyziky, 2019, 60 s. Vedoucí závěrečné práce Mgr. Tomáš Miléř, Ph.D.
Anotace

Závěrečná práce se zabývá tvorbou pracovních listů z fyziky pro žáky prvního ročníku střední
školy, konkrétně z kapitol fyzikální veličiny a jednotky, operace s vektory, kinematika
a dynamika. V teoretické části závěrečné práce jsou uvedeny didaktické poznatky potřebné
k realizaci cíle závěrečné práce, to je poznatky o cílech a metodách výuky, učebních úlohách
a pracovních listech. Druhá část, praktická obsahuje samotné pracovní listy s autorským
řešením.

Klíčová slova

Křivka zapomínání, pracovní listy, fyzikální veličiny, jednotky fyzikálních veličin, vektory, kinematika,
dynamika.

Annotation

The final work deals with creation of worksheets from Physics for pupils of the first year of
secondary school, namely from the chapters of physical quantities and units, operations with
vectors, kinematics and dynamics. The theoretical part of the thesis contains the didactic
knowledge necessary for realizing the aim of the final thesis, that is the knowledge about the
objectives and methods of teaching, teaching tasks and worksheets. The second part, practical
part, contains the worksheets themselves with the author's solution.

Keywords

Forgetting curve, worksheets, physical quantities, units of physical quantities, vectors,

kinematics, dynamics.
Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Mgr. Tomáši Miléřovi, Ph.D. za ochotu, cenné rady
a doporučení.
OBSAH

ÚVOD ....................................................................................................................................................... 8
TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................................................... 9
1 Zapomínání a správný způsob opakování ................................................................................... 9
2 Výukové cíle............................................................................................................................... 11
2.1 Rozdělení cílů výuky: ......................................................................................................... 11
2.2 Požadavky na cíle výuky: ................................................................................................... 11
2.3 Možné chyby při stanovení cílů: ........................................................................................ 12
2.4 Taxonomie vzdělávacích cílů ............................................................................................. 12
3 Výukové metody ........................................................................................................................ 13
4 Učební úlohy .............................................................................................................................. 14
4.1 Taxonomie učebních úloh Dany Tollingerové ................................................................... 14
4.2 Pravidla tvorby souborů úloh ............................................................................................ 15
4.3 Metodika řešení fyzikálních úloh....................................................................................... 15
4.4 Strategie řešení kvantitativních fyzikálních úloh ............................................................... 16
5 Pracovní listy.............................................................................................................................. 17
5.1 Tvorba pracovních listů ..................................................................................................... 17
5.2 Pozitiva a negativa využívání pracovních listů................................................................... 18
5.3 Význam pracovních listů .................................................................................................... 18
5.4 Využití pracovních listů v rámci organizačních forem výuky ............................................. 19
PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................................... 22
6 Použití pracovních listů ve výuce............................................................................................... 22
7 Evaluace pracovních listů .......................................................................................................... 23
8 Pracovní listy.............................................................................................................................. 24
8.1 Pracovní list č. 1 - Fyzikální veličiny a jednotky ................................................................ 24
8.2 Pracovní list č. 2 – Převody jednotek................................................................................. 28
8.3 Pracovní list č. 3 – Operace s vektory ............................................................................... 30
8.4 Pracovní list č. 4 – Kinematika, pohyb rovnoměrný přímočarý......................................... 34
8.5 Pracovní list č. 5 – Rovnoměrný přímočarý pohyb – grafy ................................................ 36
8.6 Pracovní list č. 6 – Rovnoměrný pohyb, příklady .............................................................. 42
8.7 Pracovní list č. 7 – Kinematika, rovnoměrně zrychlený pohyb, grafy............................... 52
8.8 Pracovní list č. 8 - Rovnoměrně zrychlený pohyb - příklady .............................................. 56
8.9 Pracovní list č. 9 - Účinky sil, skládání sil ........................................................................... 63
8.10 Pracovní list č. 10 – Newtonovy pohybové zákony ........................................................... 67

6
 8.11 Pracovní list č. 11 – Tření .................................................................................................. 73
8.12 Pracovní list č. 12 – Zákon zachování hybnosti, setrvačné síly.......................................... 78
ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 82
POUŽITÉ ZDROJE.................................................................................................................................... 83
SEZNAM PŘÍLOH A PŘÍLOHY .................................................................................................................. 86

7
ÚVOD
Pedagogická profese klade na učitele vysoké nároky v mnoha oblastech, je spojena
s řadou rolí, činností a povinností. Ty pak souvisí mimo jiné také s přípravou na vyučování
nebo s volbou vhodných metod a forem práce. Tento proces dnes pedagogům usnadňují rychle
se rozvíjející ICT technologie, jejichž velký přínos spočívá mimo jiné i v jejich využití při
tvorbě digitálních učebních materiálů a jejich následném použití ve výuce. To se osvědčuje
z mnoha důvodů, nejvíce však proto, že se tak ulehčí práce žákům i učitelům.
Cílem závěrečné práce je proto vytvoření pracovních listů pro první ročník střední školy,
konkrétně z učiva mechaniky. Pracovní listy by měly sloužit k opakování, procvičování,
systematizaci a prohlubování probraného učiva z fyziky, k rozvíjení a upevňování logického
myšlení při řešení fyzikálních úloh a problémů a k vytváření zpětné vazby o zvládnutí daného
učiva žákem. Svou strukturou, zařazením zajímavých úloh a úloh z běžného života by měly
žáka zaujmout a posílit jeho motivaci k další práci.
Cílem teoretické části závěrečné práce je shrnutí poznatků týkajících se tvorby a použití
pracovních listů. Její součástí je proto kapitola o paměti, která poukazuje na nutnost jejího
pravidelného tréninku, a tedy důležitost procvičování učiva, například prostřednictvím
pracovních listů. Dále obsahuje kapitoly o výukových cílech, bez nichž se tvorba pracovních
listů neobejde, o učebních úlohách, které jsou hlavní náplní pracovních listů, a nakonec
o metodách a formách výuky, jejichž součástí pracovní listy jsou.
Praktická část se zabývá použitím pracovních listů ve výuce a jejich evaluací, její hlavní
součástí jsou však řešené pracovní listy samotné. Nevyplněná verze připravená k tisku je
zařazena do přílohy závěrečné práce.
Tato práce je určena učitelům fyziky, kteří zavádějí inovativní metody do výuky.
Uvedenými pracovními listy se mohou inspirovat, mohou si z nich vybrat pro ně zajímavé
úlohy nebo je použít tak, jak jsou vytvořené. Dále pak mohou pomoci učitelům, kteří například
hodinu fyziky suplují. A samozřejmě by pracovní listy měly sloužit žákům k opakování učiva
v různých formách výuky či v domácí přípravě.

8
TEORETICKÁ ČÁST

1 Zapomínání a správný způsob opakování

„Opakování je matka moudrosti“ – „Repetitio mater studiorum“ – toto latinské přísloví
vystihuje přesně podstatu fungování lidské paměti. V důsledku rozvoje a užívání moderních
technologií a tedy omezení každodenního tréninku mozku se snižuje kvalita naší paměti.
Chceme-li si nabyté vědomosti uchovat, je nezbytné náš mozek pravidelně a usilovně trénovat.

Výzkumem zapomínání se zabýval německý filosof a psycholog Herman

Ebbinghaus (1850 - 1909). Z výsledku měření procent zapomínání bylo zjištěno, že nejvíce
zapomínáme několik hodin poté, co se danou informaci naučíme (viz. Křivka zapomínání).

Obr. č. 1 – Křivka zapomínání Obr. č. 2 - Hermann Ebbinghaus

„Na ose X se nachází čas uplynulý od doby, kdy jsme se učili. Na ose Y jsou procenta, kolik
si toho pamatujeme z celkového množství látky. Nejvíce tedy zapomínáme během první hodiny,
a proto by se mělo učivo na závěr přednášky vždy ještě rekapitulovat. Ještě ten den bychom si
ho pak sami měli zopakovat. Druhý den také a pak stačí až po týdnu. Pokud skutečně
potřebujeme učivo ukotvit, tak další opakování by mělo přijít přibližně po měsíci. A tím už
bychom měli mít danou látku opravdu zvládnutou.“ (Zpaměti.cz, online, cit. 2019-04-28).

9
 Správný způsob opakování, jak uvádí následující obrázek, vede k trvalému uložení
informací do paměti.

Obr. 3 – Křivka řízeného opakování

Křivka řízeného opakování ukazuje, že pokud probranou látku správně neopakujeme,

pak si do tří týdnů pamatujeme jen 21% učiva. Jestliže opakujeme správně, pak si ve stejném
období pamatujeme 85% probraného učiva.
Nejlepších výsledků tedy dosáhne žák, když si nové poznatky zopakuje ještě v den, kdy
se je učil, a následně si je zopakujeme druhý, sedmý a dvanáctý den. (sogoot languages, online,
cit. 2019-04-28).
Tento způsob opakování zajistí uložení daných informací do tzv. dlouhodobé paměti,
což nám pomůže hlavně v budoucnu, budeme-li informace znovu potřebovat. To pak bude
stačit si dané informace připomenout a nebude nutné se je opět učit od samého začátku.

Ve školní praxi „se podle časového rozvržení při vyučování využívá:

 Opakování po probírání učiva, které slouží k jeho prvotnímu upevňování.

 Opakování po skončení větších úseků učiva. Významně se podílí na utváření
nových vztahů, zobecňování a systematizaci učiva.
 Opakování závěrečné (pololetní, celoroční, předmaturitní apod.). Slouží
k shrnování a systematizaci větších celků.
 Opakování na počátku školního roku rekapituluje učivo po prázdninách a vytváří
předpoklady pro další navazující učení a vyučování.“ (Skalková, 2007, str. 203).

10
2 Výukové cíle
„Cílem vyučování chápeme zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž učitel v součinnosti
se žáky směřuje. Tento výsledek je vyjádřen ve změnách, jichž se prostřednictvím vyučování
dosahuje ve vědomostech, dovednostech, vlastnostech žáků, v utváření jejich hodnotové
orientace i v jejich osobnostním rozvoji.“ (Skalková, 2007, str. 199).

Výukové cíle jsou důležitým nástrojem řízení výuky. Na základě stanovení cílů výuky
učitel rozhoduje o obsahu učiva, použití metod práce a organizačních formách výuky. Stanovení
jednoznačných a kontrolovatelných cílů je předpokladem objektivního hodnocení výsledků
výuky. Znají-li žáci výukový cíl, významně to ovlivní jejich učební činnosti. Učí se tím lépe,
čím více se opírají o autoregulaci v učení.

2.1 Rozdělení cílů výuky:

 vzdělávací (kognitivní, poznávací), které vymezují vědomosti, intelektuální dovednosti

a schopnosti, jež si žák musí osvojit;
 postojové (afektivní, hodnotové, výchovné) obsahují osvojování postojů, vytváření
hodnotové orientace a sociálně komunikativních dovedností;
 výcvikové (psychomotorické, činnostní, operační, formativní), které zahrnují
osvojování psychomotorických dovedností.

2.2 Požadavky na cíle výuky:

 komplexnost – cíle by měly zahrnout změny v osobnosti žáka v rovině vzdělávací,

postojové i výcvikové. Formulace cílů by neměly připouštět žádné interpretace, měly
by být jednoznačné. V oblasti kognitivní by měly být vytipovány tak, aby žák věděl, co
a jak se má naučit;
 konzistentnost – podřízenost nižších (specifických) cílů vyšším (obecným) a závislost
vyšších cílů na dosažení cílů nižších;
 přiměřenost – cíle by měly být dostatečně náročné, ale pro většinu žáků splnitelné.
Měly by odpovídat reálným možnostem žáků třídy;
 kontrolovatelnost – tj. aby bylo možné vždy zhodnotit, zda a do jaké míry byly
jednotlivé cíle splněny, jaké úrovně bylo dosaženo. Formulace výukových cílů by tedy
měly obsahovat kritéria kontrolovatelnosti výukových cílů, kterými jsou požadovaný
výkon žáka, podmínky, za kterých má být výkon realizován, a norma výkonu.

11
2.3 Možné chyby při stanovení cílů:
 cíle se ztotožňují s názvem či tématem vyučovací hodiny
 místo cíle se popisuje zamýšlená činnost učitele
 vymezení cílů je příliš obecné
 nejednoznačná formulace cíle připouštějící jeho různé interpretace
Specifické cíle musí být vymezeny jako konkrétní požadavky na kompetence žáků, na
požadovaný výkon žáků, na jejich pozorovatelnou a kontrolovatelnou činnost.

2.4 Taxonomie vzdělávacích cílů

Při práci učitele s hierarchickou soustavou (uspořádáním) cílů je učitel nucen analyzovat učivo
daného tématu z hlediska jednotlivých úrovní cílů. Vyčlenit základní, doplňující a problémové
učivo, rozložit je na základní prvky a stanovit, na jaké úrovni si je mají žáci osvojit.
Jednu z prvních taxonomií pro oblast poznatkových (kognitivních) cílů vytvořil
americký psycholog B. S. Bloom kolem roku 1950. Bloomova taxonomie obsahuje šest
hierarchických úrovní poznatkových cílů, které splňují požadavek konzistentnosti.
Jsou to následující úrovně:
 ZNALOST (zapamatování
 POROZUMĚNÍ (pochopení)
 APLIKACE (použití)
 ANALÝZA
 SYNTÉZA
 HODNOTÍCÍ POSOUZENÍ
Polský autor B. Niemerko zjednodušil Bloomovou taxonomii kognitivních cílů na dvě
základní úrovně a každou z nich člení opět do dvou podskupin:
 úroveň: VĚDOMOSTI
Zapamatování poznatků
Porozumění poznatkům
 úroveň: DOVEDNOSTI
Používání vědomostí v typových situacích
Používání vědomostí v problémových situacích
Kromě taxonomie poznávacích cílů máme i taxonomie postojových (afektivních) cílů, které
jsou budovány na postupném zvnitřňování hodnot vychovávaných subjektů (např. taxonomie
Niemierkova, taxonomie D. R. Krathwohla) a taxonomie výcvikových (psychomotorických)
cílů (R. H. Davey).
12
3 Výukové metody
„Výuková metoda je záměrný postup nebo způsob didaktického uspořádání obsahu výuky,
vyučovací činnosti učitele a učebních aktivit žáků, který směřuje k dosažení stanovených cílů
výuky v souladu s didaktickými zásadami a se zásadami organizace výuky.“ (Svoboda,
Kolářová, 2006, str. 55).

Výuková metoda se opírá o dvě důležité obecné kategorie – cíle výuky a didaktické zásady.
Didaktické zásady:

 Zásada vědeckosti, srozumitelnosti a přiměřenosti učiva

 Zásada individuálního přístupu k žákům a kolektivního charakteru výuky
 Zásada cílevědomosti, soustavnosti a její vazba na praxi (spojení teorie a praxe)
 Zásada žákovy aktivity a uvědomělé spolupráce
 Zásada trvalosti a spolehlivosti
 Zásada mezipředmětových vazeb
 Zásada názornosti a posloupnosti (systematičnosti)

Metody výuky se dělí podle různých kritérií. Jejich podrobné třídění provedl L. Mojžíšek
ve své publikaci „Vyučovací metody“. Pro didaktiku fyziky je vhodné dělení podle povahy
a struktury poznatků, příp. podle zdroje poznání na následující metody:

1) Metody slovního projevu

 Výklad (vyprávění, vysvětlování, objasňování) – aktivitu přebírá učitel.
 Přednáška (vhodná pro VŠ). Na SŠ ani ZŠ není vhodná.
 Rozhovor – aktivní je učitel i žák. Nutná je promyšlená stavba a sled otázek.
 Práce s knihou – čtení s porozuměním a vyhledávání důležitých informací.
2) Metody názorné
 Pozorování
 Předvádění – nutné spojit se slovním výkladem
3) Metody praktických prací
 Laboratorní práce, řešení úloh, domácí pokusy a pozorování (Janás 1996,
str. 31)

Jak již bylo řečeno dříve, velký význam je v dnešní době kladen na opakování a procvičování
učiva. To je možné zařadit do všech fází vyučovací hodiny, ať už formou ústní či písemnou.

13
Učitel pak volí takové metody, aby žáka aktivizoval, aby ho učení zajímalo a těšilo. Jsou to
například:
- aktivizující metody (rozhovor, dialog, diskuse, příklady z praxe),
- problémové metody (problémové úlohy, konkrétní příklady z praxe).
Tyto metody, když jsou správně organizovány, kladou důraz na aktivitu žáků, rozvíjí
komunikaci a spolupráci. K písemné formě opakování náleží i použití pracovních listů, kterým
se budeme věnovat v následujících kapitolách.

4 Učební úlohy
Učební úlohy jsou hlavní náplní pracovních listů. Jejich výběr, popřípadě tvorba je projevem
profesionálního mistrovství učitele. „Za učební úlohy lze považovat širokou škálu všech
učebních zadání od těch nejjednodušších úkolů vyžadujících pouhou pamětní reprodukci
poznatků (vědomostí) až po složité úkoly vyžadující tvořivé myšlení.“ (Obst, 2017, str. 53).
Učební úlohy plní různé funkce ve výchovně vzdělávacím procesu. Aktivizují
a motivují žáky, navozují u nich učební činnosti, udržují v chodu proces učení, jsou nástrojem
pro zjišťování výsledků učení. Prostřednictvím učebních úloh se objektivní poznatky mění
v subjektivní vědomosti žáků. „Učební úlohy by neměly být přitom zadávány izolovaně, ale
v celých souborech tak, aby aktivizovaly kognitivní procesy žáků v celém jejich rozsahu od
vzbuzení poznávacích zájmů, přes reprodukci, jednoduché a složité myšlenkové operace až
k tvořivému myšlení.“ (Obst 2017, str. 53). Soubor učebních úloh musí obsahovat převážně
úkoly ze základního učiva, aby je bez větších problémů mohli vypracovat žáci všech
prospěchových kategorií. Zařazení problémových úloh může včas signalizovat mezery
a nedostatky v učení, jejich vzorovým společným řešením lze vhodně předcházet neprospěchu
a propadání.

4.1 Taxonomie učebních úloh Dany Tollingerové

Chce-li učitel umět úlohy vhodně zařazovat a vytvářet, musí je umět především kvalifikovaně
analyzovat a hodnotit. K tomu mu může pomoci taxonomie učebních úloh Dany Tollingerové.
Ta upravila Bloomovu taxonomii poznávacích cílů a vytvořila kritéria struktury činnosti žáka
ve formě klasifikace úloh. Tyto kategorie slouží k ověření dosažení vytčených cílů. (Svoboda,
Kolářová, 2006, str. 122). Učební úlohy jsou rozděleny do pěti kategorií a celkem obsahují
27 typů úloh.

14
Pro připomenutí jsou uvedeny pouze kategorie:
1. Úlohy vyžadující pamětní reprodukci poznatků
2. Úlohy vyžadující jednoduché myšlenkové operace s poznatky
3. Úlohy vyžadující složité myšlenkové operace s poznatky
4. Úlohy vyžadující sdělení poznatků
5. Úlohy vyžadující produktivní myšlení

4.2 Pravidla tvorby souborů úloh

Při tvorbě souborů úloh by měla být respektována tato pravidla:
 soubor úloh by měl být koncipován tak, aby aktivizoval kognitivní procesy žáků;
 maximum poznávacích aktivit se musí soustředit na nejdůležitější učivo;
 soubor musí obsahovat také úlohy vyžadující složitější myšlenkové operace;
 soubor musí být dostatečně rozmanitý, aby umožnil střídání různých
poznávacích aktivit;
 soubor musí obsahovat úlohy vhodné pro osvojování nového učiva, pro domácí
přípravu i pro zkoušení;
 soubor musí být konstruován tak, aby s ním mohli pracovat žáci všech
prospěchových kategorií a aby se jejich prostřednictvím mohla provádět
systematická kontrola vědomostí žáků;
 úlohy souboru musí žáky stimulovat, musí to být pro ně výzva k řešení;
 úlohy se musí líbit, musí budit pozornost, důvtip, chuť k řešení;
 úlohy musí dávat žákovi šanci na úspěch. (Obst, 2017, str. 131).
Výukové cíle a učební úlohy jsou spolu neodmyslitelně spjaty. Cíl se vlastně formuluje úlohou,
kterou má žák splnit.

4.3 Metodika řešení fyzikálních úloh

„Fyzikální úloha je významným prostředkem rozvoje fyzikálního myšlení žáka. Řešení fyzikální
úlohy plní především poznávací funkci. Přispívá podstatnou měrou k neformálnímu osvojení,
zpřesnění, prohloubení a rozšíření vyložených poznatků. Umožňuje žákům nejen procvičovat
a upevňovat systém poznatků či aplikovat dříve získané znalosti a dovednosti, ale i uskutečňovat
tvůrčí poznávací činnost. Žák vniká do podstaty fyzikálních zákonitostí, učí se je promýšlet
a používat vědomosti v praktických a technických problémech. Proces řešení úloh závisí na
individuálních schopnostech a přístupech každého řešitele (žáka) k úloze.“ (Svoboda,
Kolářová, 2006, str. 119).

15
Při řešení úloh je podle E. Kašpara třeba dodržovat určité základní zásady:

 Úlohy vybírá učitel z různých vzdělávacích materiálů sám, popřípadě si je sám tvoří,
a to v souladu s pravidly tvorby souborů úloh. Je vhodné zařadit i úlohy, v nichž nejsou
všechny potřebné údaje zadány v textu. Žáci se tak musí potřebné údaje naučit vyhledat
sami.
 Není vhodné zadávat žákům úlohy, v nichž se vykládají důležité, dosud neprobrané
fyzikální jevy nebo děje.
 Učitel si úlohy musí nejdříve sám vzorově vyřešit. Předejde tak nedorozuměním
a nepříjemnostem ve výuce.
 Učitel kontroluje, zda žáci správně pochopili zadání úlohy.
 Pokud to jde, doplní se úloha náčrtem, schématem, grafem…
 Velmi důležitý je správný zápis zadání i řešení úlohy tak, aby byl zřejmý celý postup
řešení.
 Při řešení je nutné provést rozbor podmínek řešení a všestranně rozebrat jevy, stavy
a děje, které úloha obsahuje.
 Má-li úloha více způsobů řešení, není správné nutit žáka do jednoho z nich (není-li
k tomu metodický důvod). Řeší-li žák úlohu osobitým, netradičním způsobem, je třeba
jeho výkon náležitě ocenit.
 Řeší-li úlohu žák u tabule, účastní se řešení vždy celá třída. (Svoboda, Kolářová, 2006,
str. 144).

4.4 Strategie řešení kvantitativních fyzikálních úloh

Při řešení fyzikálních úloh je třeba žáky naučit správnému postupu, jak úlohy řešit a jak správně
řešení úlohy zapisovat. Žákům se někdy jeví zápis řešení úlohy jako zbytečný, proto je třeba
jim zdůraznit, že tomu tak není, a při hodnocení řešení úloh tento zápis zohlednit.

Následující schéma ukazuje, jak lze řešení úlohy rozčlenit na jednotlivé kroky:

 Pozorné čtení textu – žák by měl porozumět všem pojmům, celé fyzikální situaci
i otázce, na kterou má odpovědět, a měl by provést abstrakci dané situace.
 Zápis zadání úlohy – zadané fyzikální veličiny žák zapisuje předepsanými značkami
s uvedením jednotek SI do sloupečku pod sebe. Pokud je zadání neúplné, vyhledá si
potřebné konstanty a dopíše. Někdy se také využívá volného sloupce vpravo k uvedení
vztahů potřebných k řešení.

16
  Náčrt situace – provedení správného náčrtu většinou vede ke správnému řešení úlohy.
 Fyzikální rozbor situace – určení fyzikálních zákonů a vztahů, které jsou potřebné
k řešení úlohy.
 Obecné řešení úlohy – vyjádření neznámých na základě vypsaných vztahů.
 Určení jednotky výsledku – rozměrová zkouška, je jednou z kontrol správnosti
obecného řešení.
 Výpočet s danými hodnotami – numerické řešení úlohy.
 Konstrukce grafů, provedení pokusu.
 Diskuse řešení – spočívá v porovnání dosaženého výsledku se skutečností.
 Odpověď.

Řešení fyzikálních úloh spojujeme s výchovou žáků k myšlení. Zároveň zápis řešení je pro
učitele podkladem pro zjištění, jak žák při řešení úlohy přemýšlel a postupoval. Je také
podkladem pro hodnocení výkonu žáka. (Svoboda, Kolářová, 2006, str. 144-154).

5 Pracovní listy
Pracovní listy lze zařadit mezi materiální didaktické prostředky a jsou podobně jako učebnice
a pracovní sešity řazeny mezi pomůcky textové. Na rozdíl od pracovních sešitů a cvičebnic
však umožňují učiteli zařazení učebních úloh v různém pořadí, případně jejich vlastní tvorbou
reagovat na aktuální potřeby dané žáků třídy. (is.muni.cz., online, cit. 2019-04-27). Pracovní
listy by měly promyšleně navazovat na probírané učivo a zároveň nabízet nové pohledy
a propojení získávaných informací. Volbou obsahu a použitých metod umožňují pracovní listy
různorodou činnost a samostatnou práci žáků.

Je však důležité si uvědomit, že pracovní listy nemohou nahrazovat učebnice. Slouží ve

všech etapách učebního procesu jako vhodný doplněk, podpora, případně aktualizace informací
základního učebního zdroje. (Osvaldova 1.pdf, online, cit. 2019-04-27).

5.1 Tvorba pracovních listů

Pro tvorbu dobrého pracovního listu je nutná nejen znalost daného vyučovacího předmětu
(vědní disciplíny), pro který je pracovní list připravován, ale také znalost psychologie žáků,
pedagogiky a příslušné oborové didaktiky. Dále je nutné si stanovit vzdělávací cíl, formální
úpravu, písmo a jeho velikost, formát pracovního listu apod. Jeho tvorbě by měla předcházet

17
didaktická analýza učiva. Vzhledem k tomu, že je tvořen učebními úlohami, platí pro jeho
tvorbu tatáž pravidla.
Zásady tvorby pracovních listů:
 přiměřená, postupně rostoucí náročnost úloh – od jednoduchých ke složitějším;
 jednoznačná a srozumitelná formulace úloh;
 nezávislost úloh;
 střídání typů úloh – základních, zajímavých, ze života;
 musí žáky zaujmout nejen grafickou úpravou, ale i obsahem;
 musí obsahovat převážně úlohy ze základního učiva, pouze doplněné o úlohy z učiva
rozšiřujícího;
 musí obsahovat úlohy uzavřené i otevřené – podpora tvořivosti.

5.2 Pozitiva a negativa využívání pracovních listů

Mezi pozitiva patří možnost reagovat na potřeby žáků konkrétní třídy. Žáci neztrácí čas při
přepisování zadání úloh, kreslení schémat, grafů a náčrtků. Zařazení pracovních listů umožňuje
individuální přístup a diagnostiku třídy, učitel tak může reagovat na případné nedostatky při
pochopení učiva. Vyučující může bez problému vytvořený pracovní list obměňovat
a vylepšovat.
Mezi negativa patří hlavně časová náročnost na jejich tvorbu, při častém používání
velká spotřeba materiálu, a jsou-li pracovní listy opakovaně stejného charakteru, pak se mohou
jevit žákům jako stereotypní a nezajímavé. Pokud neobsahují otevřené úlohy a žáci opakovaně
pouze doplňují či kroužkují, mají pak problém samostatně formulovat myšlenky a správně se
vyjadřovat.

5.3 Význam pracovních listů

Správně vytvořené pracovní listy mohou sloužit:

 k motivaci žáků – můžou zaujmout žáka grafickou úpravou, zajímavými úlohami,

úlohami z praxe, při vypracovávání možností organizovat si vlastní práci, pracovat
s literaturou nebo s internetem, podle způsobu použítí motivovat žáky například prací
ve dvojicích, nebo ve skupině;
 k aktivizaci žáků – nutí žáky využívat své dovednosti a vědomosti při plnění zadaných
úkolů; v případě zadání pracovních listů nebo jejich částí k domácí přípravě usnadňují
žákům domácí přípravu na výuku;

18
  k posilování samostatnosti žáků – žák volí vlastní postup, může si utvářet a ověřovat
vlastní závěry na základě pozorování či experimentování;
 k procvičování a fixaci probraného učiva – zařazením vhodných úloh, dle potřeby
dané třídy;
 k individuálnímu přístupu k žákům – při samostatné práci žáků může učitel práci
jednotlivců popřípadě skupin kontrolovat a individuálně řešit problémy, které se při
práci s pracovními listy vyskytnou; žáci si mohou volit vlastní tempo práce; pro žáky
s SPU je možné změnit náročnost pracovního listu například úpravou jeho rozsahu;
 k záznamu nových informací – v expoziční fázi umožňuje rychle, jasně a přehledně
zapisovat nová fakta;
 jako prostor pro tvůrčí činnost učitele – umožňuje mu zařadit specifické úlohy
s využitím vlastní kreativity;
 jako diagnostický prostředek pro učitele – umožňuje učiteli zjišťovat, které učivo je
pro žáky problematické a které zvládají bez problému;
 jako prostředek pro sebehodnocení žáka – v případě vypracovávání pracovních listů
ve dvojicích, nebo ve skupině může žák hodnotit a diskutovat svůj postup, porovnat své
výsledky s výsledky spolužáků;
 jako zpětná vazba pro rodiče – jaké učivo žák probírá, úlohy které by měl žák být
schopen řešit, jakou úroveň zvládnutí učiva učitel požaduje. (Komensky_01_139.pdf,
online, cit. 2019-04-28).

5.4 Využití pracovních listů v rámci organizačních forem výuky

Organizační formy výuky jsou chápány jako uspořádání podmínek k realizaci obsahu výuky,
v jejichž rámci se používají různé metody výuky a výukové prostředky. Z hlediska řízení učební
činnosti žáků třídíme organizační formy na výuku hromadnou (frontální), skupinovou
a kooperativní, párovou, týmovou, diferencovanou, individuální a individualizovanou.

V podmínkách hromadného vyučování je obtížné vytvořit prostor pro individuální

konstrukci poznatků, respektující předchozí znalosti, zájmy, individuální tempo žáků apod.
Individualizovat výuku tedy lze například zadáním samostatné práce formou pracovních listů.
Samostatná práce žáků má povahu jednak vyučovací metody – objekt výchovy (žák) se stává
sám sobě subjektem (učitelem), jednak organizační formy. Žák si touto formou může ověřit,
jaká je jeho úroveň vědomostí a dovedností, zda je schopen vykonávat potřebné činnosti včetně
tvořivého myšlení. Při samostatné práci se žák učí odpovědnosti, musí spoléhat na vlastní síly,

19
volí si vlastní tempo práce, plánuje si a rozvrhuje svůj čas a síly. Individuální učební práce žáků
je také příležitostí k sebevzdělávání a sebevýchově. Nevýhodou je absence vzájemné
komunikace a spolupráce a také nedochází k podpoře sociálních vztahů. (Svoboda, Kolářová,
2006, str. 85-86).

Párovou výukou (partnerským vyučováním) se rozumí spolupráce žáků při řešení úloh
ve dvoučlenných jednotkách, které představuje krátkodobé pracovní společenství dvou žáků.
Práce ve dvojicích poskytuje žákům příležitost k vzájemné pomoci při řešení úloh. Výhody
použití této metody jsou stejné jako při práci ve skupině.

Skupinová práce je forma, kdy se žáci třídy rozdělí do menších pracovních skupin,
nejlépe tří až pětičlenných. Základem je, aby si žáci ve skupině individuálně osvojovali
poznatky a spolupracovali na řešení problému.
Skupiny mohou být organizovány jako sourodé (homogenní), které lze mezi sebou
porovnávat, nebo jako skupiny nesourodé (heterogenní), v nichž mají jednotliví žáci různé role
a plní různé úkoly.
Podle počtu žáků dělíme skupiny na velké a malé. Ve skupinách, které mají málo žáků,
existuje méně těch, kteří jsou pasivní, a je také větší předpoklad, že se zapojí i prospěchově
slabší žáci. Početně větší skupina si bude více jistá správností svých zjištění, bude mít víc
argumentů pro případnou diskusi a učiteli zabere méně času kontrola práce všech skupin.

Mezi klady skupinové práce se řadí:

 zvýšení aktivity žáků při učení;
 zapojení více žáků do práce, včetně pomalejších;
 přirozenější komunikace;
 zvýšení sebevědomí a samostatnosti žáků;
 žák před spolužáky snadněji přizná, co neví;
 žáci přebírají odpovědnost za učení včetně chyb;
 žáci si do určité míry mohou volit tempo práce;
 žáci se učí organizaci práce;
 učitel se může věnovat slabší skupině;
 učitel má čas na přípravu další činnosti;
 ruší se stereotypnost výuky.

20
 Úskalí skupinové práce:
 nerovnoměrnost zapojení žáků do činnosti skupiny;
 žáci si nedovedou organizovat práci;
 skupiny jsou příliš hlučné;
 neprobere se příliš učiva;
 v učení mohou vznikat chyby, které se hned neopravují;
 hodnocení učební činnosti je obtížné;
 skupinová práce je časově náročná na přípravu i realizaci.

Kooperativní výuka se liší od skupinové práce kvalitou spolupráce mezi jednotlivými

členy skupiny. Podle H. Kasíkové hovoříme o dvou typech kooperace – kooperace jako
nápomoc a kooperace jako vzájemnost.
Aby převládaly ve skupinové práci klady, je třeba důkladná příprava ze strany učitele.
Jde především o volbu vhodných úloh, aby se na jejich řešení mohli podílet všichni členové
skupiny. Také na žáky jsou kladeny velké nároky a je zapotřebí, aby se práci ve skupině
postupně učili. (Obst, 2017, str. 61).

21
PRAKTICKÁ ČÁST

V praktické části závěrečné práce jsou uvedeny některé způsoby použití pracovních listů ve
výuce a zpětné hodnocení (evaluace) kvality pracovních listů. Hlavní náplní pak jsou
vypracované pracovní listy. Nevyplněné pracovní listy, které budou sloužit pro tisk, jsou
vloženy v příloze závěrečné práce.

6 Použití pracovních listů ve výuce

Vytvořené pracovní listy jsou určeny k opakování a procvičování učiva. Vzhledem ke svému
rozsahu nejsou vždy zamýšleny pro práci pouze v jedné vyučovací hodině. Je na vyučujícím,
aby stanovil, kolik úloh a které zadá pro práci v hodině. Vzhledem k velkému počtu úloh může
provést jejich diferenciaci pro žáky průměrné, nadané i slabší, popřípadě pro žáky s SPU. Na
začátku hodiny učitel stanoví, které úlohy musí v hodině vyřešit všichni žáci, nadaným žákům
může počet úloh navýšit a slabším naopak zredukovat. Současně je vhodné zadat i úlohy, které
žáci budou vypracovávat za domácí úkol.
K takto zadané náplni vyučovací hodiny dále učitel určí, jakou formou bude hodina
probíhat, zda budou žáci pracovat samostatně, ve dvojicích nebo větších skupinách. Pracují-li
žáci ve skupinách, sleduje učitel, jak spolupracují, a dohlíží na to, aby se jednalo opravdu
o spolupráci. Nesmí dopustit, aby pracoval jen jeden žák a ostatní řešení opisovali.
Současně také stanoví, jakým způsobem se bude zadaná práce kontrolovat a hodnotit.
Kontrola řešení zadaných úloh by měla proběhnout ještě tutéž hodinu, aby žáci měli okamžitou
zpětnou vazbu. Ta je důležitá i pro učitele.
V průběhu hodiny sleduje učitel práci žáků, individuálně pomáhá žákům, kteří mají
problémy s řešením nebo pochopením (zadání) úloh. Zjistí-li, že i zdatnější žáci mají při řešení
určité úlohy problémy, pak je vhodné přerušit práci celé třídy a provést řešení úlohy na tabuli
vzorově. Ne však formou výkladu, ale formou rozhovoru, kdy vyučující vhodně kladenými
otázkami provádí postupně žáky celým řešením.
Pro kontrolu řešení úloh si vyučující musí vymezit dostatek času. Samotná kontrola by
se pak neměla omezovat pouze na správnost výsledků, ale měla by se věnovat celému průběhu
řešení – od zápisu přes náčrtek, vlastní postup a výsledek, popřípadě konstrukci grafu, až
k diskusi řešení. Žáci mohou řešení (jeho průběh) číst nebo zapsat na tabuli a v případě
správného provedení mohou být učitelem kladně hodnoceni (známkou). Jako zpětná vazba

22
může žákům také posloužit například promítnutí vyřešeného příkladu na tabuli
dataprojektorem.

7 Evaluace pracovních listů

Součástí tvorby pracovních listů by automaticky mělo být i autorské řešení, to je řešení
vypracované samotným tvůrcem pracovního listu, tedy učitelem. Ten nejlépe ví, jaké znalosti
chtěl formou pracovních listů ověřit a jaké odpovědi tedy od svých žáků očekává. Je to také
první možnost, jak objevit, a tedy opravit případné chyby v zadání úloh. Navíc si učitel může
vzorové řešení rozčlenit na jednotlivé kroky a ty obodovat. Takto vypracované vzorové řešení
výrazně urychlí vyučujícímu hodnocení pracovních listů a lépe poslouží žákům jako kontrola
a zpětná vazba, pokud učitel řešení žákům promítne na tabuli.
Pracovní listy je vhodné před každým dalším použitím znovu projít a v případě potřeby
opravit nedostatky či jiným způsobem pracovní listy doplnit, případně zaktualizovat. Na rozdíl
od učebnic nebo pracovních sešitů jsou pracovní listy dynamickým materiálním prostředkem
výuky, a to díky jejich počítačovému zpracování. Jejich úprava je rychlá a jednoduchá.

23
8 Pracovní listy
8.1 Pracovní list č. 1 - Fyzikální veličiny a jednotky

Úloha 1:
Do textu doplňte uvedená slova ve vhodném tvaru: jednotka, značky, hodnota, číselná
hodnota {𝑋}, jednotka [𝑋], vlastnost, kvalita, změřit, měřící jednotka, změny, vztahy, kvantita.

Fyzikální veličiny vyjadřují vlastnosti, vztahy a změny hmotných objektů, které lze změřit.

Pro označování fyzikálních veličin používáme smluvené značky.

Měřit fyzikální veličinu znamená: určit její hodnotu, to je porovnat její hodnotu s měřící
jednotkou, předem smluvenou, pevnou a stálou hodnotou veličiny.

Hodnota dané fyzikální veličiny X je určena číselnou hodnotou {X} a jednotkou [X].

Zapisujeme: X={X}∙[X] ; {X} - určuje kvantitu, [X] - určuje kvalitu fyzikální veličiny.

Úloha 2: ZÁKLADNÍ JEDNOTKY SOUSTAVY SI

Doplňte tabulku základních jednotek SI podle vzoru v prvním řádku.

Veličina Značka Jednotka Značka

délka l metr m

hmotnost m kilogram kg

čas t sekunda s

elektrický proud I ampér A

termodynamická teplota T kelvin K

svítivost I kandela cd

látkové množství n mol mol

24
Úloha 3:

Uveďte cizojazyčný název, ze kterého je odvozena značka dané fyzikální veličiny:

tlak 𝑝 press hmotnost 𝑚 mass objem 𝑉 Volume
síla 𝐹 Force čas t time rychlost v velocity
poloměr r radius výška ℎ height práce 𝑊 Work

Úloha 4:
Podtrhněte fyzikální veličiny:
částice, metr, plyn, krychle, délka, var, energie, blesk, hodina, elektrický proud, síla, atom

Úloha 5:
Doplňte jednotkovou rovnici:
[𝑣] = m · s [𝑚] = kg [𝑊] = J [𝜌] = kg · m [𝑉] = m
https://docplayer.cz/4940624-Fyzikalni-veliciny-a-jednotky-implementace-svp.html

Úloha 6: ODVOZENÉ JEDNOTKY

Doplňte tabulku fyzikálních veličin podle vzoru v posledním řádku.

Fyzikální Značka Fyzikální Jednotka Značka Rozměr

veličina veličiny vztah veličiny jednotky jednotky
obsah 𝑆 𝑆 = 𝑎𝑏 čtverečný metr m m
krychlový metr
objem 𝑉 𝑉 = 𝑎𝑏𝑐 m m
kubický metr
kilogram na metr
hustota 𝜌 𝜌= kg ∙ m kg ∙ m
krychlový
rychlost 𝑣 𝑣= metr za sekundu m∙s m∙s

síla 𝐹 𝐹 = 𝑚𝑎 newton N kg ∙ m ∙ s

práce 𝑊 𝑊 = 𝐹𝑠 joule J kg ∙ m ∙ s

výkon 𝑃 𝑃= watt W kg ∙ m ∙ s
1
frekvence f 𝑓= hertz Hz s
𝑇
tlak 𝑝 𝑝= pascal P kg ∙ m ∙s

25
Úloha 7: NÁSOBKY A DÍLY JEDNOTEK

Doplňte tabulku podle vzoru v prvním řádku.

Předpona Značka Násobek

tera T 1 000 000 000 000 10
giga G 1 000 000 000 10
mega M 1 000 000 10
kilo k 1 000 10
mili m 0,001 10
mikro μ 0,000 001 10
nano n 0,000 000 001 10
piko p 0,000 000 000 001 10

Úloha 8:

Doplňte tabulku fyzikálních veličin podle vzoru v prvním řádku.

Předpona Značka Násobek

hekto h 100 10
deka da 10 10
deci d 0,1 10
centi c 0,01 10

Úloha 9: VEDLEJŠÍ JEDNOTKY

Doplňte tabulku vedlejších veličin podle vzoru v prvním sloupci.

Název veličiny Značka Název jednotky Značka Vztah k základní jednotce

minuta min 60 s
čas t
hodina h 3 600 s

plošný obsah S hektar ha 10 000 m

objem V litr l 10 m

hmotnost m tuna t 1 000 kg

26
Úloha 10:

Uvedené pojmy přiřaďte ke správným kategoriím:

litr, délka, tlak, kilogram, °C, volt, joule, ampér, tuna, m2, hmotnost, kelvin, minuta, newton,
watt, energie, mol, svítivost, m · s-1, radián, sekunda. Navrhněte vhodné pojmenování kategorie
zbylých pojmů.

Základní jednotky Odvozené jednotky Vedlejší jednotky Fyzikální veličiny

kilogram volt litr délka
ampér joule °C tlak
kelvin m tuna hmotnost
mol newton minuta energie
sekunda watt radián svítivost
m · s-1
https://docplayer.cz/4940624-Fyzikalni-veliciny-a-jednotky-implementace-svp.html

Úloha 11:

Generální konference pro míry a váhy na svém 26. zasedání ve Versailles schválila dne
16. listopadu 2018 redefinice čtyř základních jednotek SI (kilogramu, ampéru, kelvinu a molu)
a nové formulace zbývajících tří (sekundy, metru a kandely). Tato svým způsobem přelomová,
leč očekávaná změna vešla v platnost s účinností od 20. května 2019, tedy v den, který je
obecně považován za Světový den metrologie. Jak souvisí tento obrázek s danou informací?
Najděte na internetu.
Nově jsou všechny základní jednotky pevně
navázány na vybrané fyzikální a technické
konstanty, jejichž velikosti jsou touto dohodou
fixovány. Jedná se o následující konstanty:

 frekvence záření atomu Cesia 133

 ∆𝜈Cs rychlost světla ve vakuu c
 Planckova konstanta h
 elementární náboj e
 Boltzmannova konstanta k
 Avogadrova konstanta NA
 Světelná účinnost monochromatického záření
o frekvenci 540 THz K cd

https://vytapeni.tzb-info.cz/teorie-a-schemata/18320-nova-definice-zakladnich-jednotek-si

27
8.2 Pracovní list č. 2 – Převody jednotek

Úloha 1:

Jednotky zapsané pomocí předpon SI zapište v základních jednotkách a užijte příslušné

mocniny čísla deset:

15 mV 15 · 10 V
a) 5mg = 5 · 10 g = 5 · 10 kg b) = = 5 · 10 V · A
3 μA 3 · 10 A
1 1 120 kV 120 · 10 𝑉
c) = = 25 · 10 F d) = = 2,4 · 10 V ∙ W
4 pF 4 · 10 F 50 MW 50 · 10 𝑊
1 1
e) 60 μg = 60 · 10 g = 6 · 10 kg f) = = 2 · 10 m
500 nm 5 · 10 · 10 m

Úloha 2: Jednotky zapsané mocninami čísla deset zapište pomocí předpon SI:

a) 3 · 10 F = 3 nF b) 5 · 10 W = 5 MW

3 2
c) V = 30 mV d) A = 2 μA
100 10

5 · 10 1
e) J = 25 MJ f) m = 0,2 · 10 m = 2 nm
2 5 · 10

Úloha 3: Převeďte jednotky hustoty na kg · m-3:

a) 7,2 g · cm = 7,2 ∙ 10 kg ∙ 10 m = 7,2 ∙ 10 kg ∙ m

t
b) 3,1 = 3,1 t · m = 3,1 · 10 kg · m
m

c) 4,6 g · m = 4,6 · 10 kg · m

d) 2,7 g · dm = 2,7 ∙ 10 ∙ 10 kg ∙ m = 2,7 kg ∙ m

Úloha 4: Vyjádřete rychlost v m · s-1:

a) 36 km · h = 10 m · s b) 7,9 km · s = 7 900 m · s

0,3 · 10 m 300 m
c) 30 m · min = 0,5 m · s d) 0,3 km · min = = =5m·s
60 s 60 s

28
Úloha 5:

Vyjádřete v uvedených jednotkách: Vyjádřete v základních jednotkách SI:

905 kg = 0,905 t 0, 025 t = 25 kg

2kg 4 g = 2,004 kg 520 mg = 0,000 52 kg

3g 780 mg = 3,78 g 5 dm 75 cm = 1,25 m

27 min = 0,45 h 720 cm = 7,2 m

90 s = 1,5 min 900 mm = 0,9 m

0,35 h = 21 min 3 min 36 s = 216 s

65 cm = 0,006 5 m 24 h = 86 400 s

340 ha = 3,4 km 7 km 42 m = 7 042 m

2,85 a = 285 m 2,5 mm = 0,002 5 m

0,45 km = 45 ha 450 cm 45 mm = 4,545 m

0,67 ha = 6 700 m 0,18 h = 648 s

4,5 hl 67 l = 517 l 607 cg = 6,07 g = 0,00607 kg

25 300 ml = 25,3 l 1 t 62 kg 456 g = 1 062,456 kg

87, 3 cm = 0,087 3 l 659 mg = 0,659 g = 0,000 659 kg

Úloha 6:

Převeďte na jednotky uvedené v závorce:

90 km ∙ h (m ∙ s ) = 25 m ∙ s

18 m ∙ s (km ∙ h ) = 5 km ∙ h

0,7 dm ∙ min (km ∙ h ) = 7 ∙ 10 km ∙ 60 h = 42 · 10 km · h

60 l ∙ h (hl ∙ den ) = 60 ∙ 10 hl ∙ 24 den = 14,4 hl ∙ den

0,005 hl ∙ h (m · s ) = 5 ∙ 10 ∙ 10 m ∙ 3600 s = 1,8 m · s

4,5 m ∙ h (l ∙ min ) = = 75 l ∙ min

29
8.3 Pracovní list č. 3 – Operace s vektory

Úloha 1: Doplňte:
Fyzikální veličiny
skalární vektorové
jsou jednoznačně určeny jsou jednoznačně určeny
velikostí a jednotkou. velikostí, jednotkou a směrem.

Úloha 2:

Podtrhněte skalární fyzikální veličiny:

hmotnost, rychlost, dráha, čas, hybnost, moment síly, tlak, síla, hustota, objem, teplota, práce,

energie, zrychlení, průměrná rychlost, elektrický proud

Úloha 3:

Doplňte následující tvrzení:

Násobíme-li nebo dělíme vektor 𝐹⃗ reálným číslem k ≠ 0 pak, je-li

a) 𝐤 > 𝟎, výsledná síla 𝐹⃗ má stejný směr jako síla 𝐹⃗
b) 𝐤 < 𝟎, výsledná síla 𝐹⃗ má opačný směr jako síla 𝐹⃗

Úloha 4:
Jsou dány vektory: 𝐹⃗ = 4 N, 𝐹⃗ = 2 ∙ 𝐹⃗ , 𝐹⃗ = −1,5 ∙ 𝐹⃗ . Znázorněte graficky všechny
tři vektory.

Úloha 5:
⃗ ⃗
Jsou dány vektory: 𝐹⃗ = 8 N, 𝐹⃗ = , 𝐹⃗ = . Znázorněte graficky všechny tři vektory.

30
Úloha 6:

Doplňte větu a znaménka v rámečcích.

Rovnoběžné vektory sčítáme tak, že do koncového bodu prvního vektoru umístíme počáteční
bod druhého vektoru.

Úloha 7:

Jsou dány vektory |𝐹⃗ | = 3 N a 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě a jsou rovnoběžné
téhož směru. Určete početně i graficky jejich součet.

𝐹⃗ = 𝐹⃗ + 𝐹⃗
𝐹 = (3 + 4) N = 7 N

Úloha 8:

Jsou dány vektory |𝐹⃗ | = 3 N a 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě, jsou rovnoběžné
a opačného směru. Určete velikost a směr výsledné působící síly, a to početně i graficky.

𝐹⃗ = 𝐹⃗ + 𝐹⃗
𝐹 = |𝐹 − 𝐹 | = |3 − 4| N = 1 N, směr doleva

𝐹 = |𝐹 − 𝐹 | = |4 − 3| N = 1 N, směr doprava

Úloha 9:

Michal s Renatou vezou sáňky po vodorovné zasněžené cestě. Michal táhne silou F1 = 60 N,
Renata zezadu tlačí silou F2 = 30 N. Znázorněte obě síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ dvěma orientovanými úsečkami
na téže vodorovné přímce. Určete graficky i početně jejich výslednici a znázorněte
ji jinou barvou. Stanovte si měřítko.

Měřítko: 1 cm = 10 N

𝐹⃗ = 𝐹⃗ + 𝐹⃗

𝐹 = (60 + 30) N = 90 N

31
Úloha 10:

Doplňte větu:
Dva různoběžné vektory sčítáme tak, že je přesuneme po vektorových přimkách
do společného působiště. Výsledný vektor je uhlopříčkou vektorového rovnoběžníku.

Úloha 11:

Jsou dány síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗, které působí na stejné těleso. Určete výslednici těchto sil.

Úloha12:

Jsou dány dva vektory: |𝐹⃗| = 6 N, 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě a svírají úhel α.
Určete graficky jejich součet.
a) 45° a)
b) 90°

c) 120°

b) c)

32
Úloha13:
Určete početně i graficky výslednici sil 40 N a 30 N působících v jednom bodě, jsou-li k sobě
kolmé.
𝐹 =𝐹 +𝐹
𝐹 = (900 + 1 600) N

𝐹 = √2 500 N
𝐹 = 50 N

Úloha 14:

Na konci trámku působí dvě stejně velké síly 𝐹⃗ , 𝐹⃗ o velikosti 100 N tak, že jejich
výslednice 𝐹⃗ má směr podélné osy trámku. Urči velikost výslednice, jestliže síly svírají úhel
a) 60°
b) 90°
c) 120°.

Pro úhel 90° použijeme Pythagorovu větu: 𝐹 = 𝐹 + 𝐹

𝐹 = (100 + 100 ) N

𝐹 = 100√2 N
Pro úhel 60° a 120° nám postačí jeden kosočtverec s vnitřními úhly 60° a 120°, jehož
úhlopříčky jsou k sobě kolmé, a tak můžeme k výpočtu výslednic sil opět použít Pythagorovu
větu.
Pro úhel 60° je délka výslednice rovna dvojnásobku výšky v rovnostranném trojúhelníku:
√
𝐹 = (2 ∙ ) N = 100√3 N

Pro úhel 120° je délka výslednice rovna kratší úhlopříčce kosočtverce, jejíž délka je rovna
délce strany kosočtverce, a tedy F = 100 N.

33
8.4 Pracovní list č. 4 – Kinematika, pohyb rovnoměrný přímočarý

Úloha 1:

Doplňte výrazy do následujících tvrzení, aby daná tvrzení platila:

Kinematika popisuje pohyb bez ohledu na jeho příčiny.

je myšlenkový model tělesa, jehož rozměry a tvar zanedbáváme,

Hmotný bod
hmotnost se zachovává.

je změna polohy tělesa vůči jiným tělesům.

Mechanický pohyb
závisí na volbě vztažné soustavy.

Vztažná soustava je těleso nebo skupina těles, vůči nimž pohyb vztahujeme.

je množina všech bodů, jimiž hmotný bod prošel.

Trajektorie závisí na volbě vztažné soustavy.

není fyzikální veličina.

určuje změnu polohy hmotného bodu.

Posunutí
je vektorová fyzikální veličina.

je délka trajektorie, kterou hmotný bod opíše za čas t.

Dráha
je to skalární fyzikální veličina

Úloha 2:

Těleso se pohybuje z bodu A do bodu B. Délka trajektorie je 5 m a vzdálenost bodů A od bodu

B je 2 m. Určete dráhu, kterou těleso urazilo a velikost posunutí tělesa.
𝑠 =5m
𝑑⃗ = 2 m
Těleso urazilo dráhu 5 m. Velikost posunutí tělesa je 2 m.

Úloha 3:

Při autonehodě se střetla dvě protijedoucí vozidla. Jedno jelo rychlostí 70 km · h-1 a druhé
rychlostí 90 km · h-1. Náraz byl stejný, jako by jeden automobil stál a druhý do něj narazil
rychlostí v. Které z následujících tvrzení je správné?
Správnou odpověď zakroužkujte.
a) v = 20 km · h-1 b) v = 160 km · h-1 c) v = 70 km · h-1 d) v = 90 km · h-1

34
Úloha 4:

Napiš k obrázkům, jaký druh pohybu znázorňují:

přímočarý křivočarý http://www.jane111.chytrak

posuvný (translační) otáčivý (rotační)

Mgr. Vlastislava Kolmanová – učebnice fyziky

rovnoměrný nerovnoměrný

Úloha 5:

Dopište do myšlenkové mapy jednotlivé pojmy:

křivočarý, otáčivý, zpomalený, podle rychlosti, zrychlený, podle trajektorie, přímočarý,
posuvný, rovnoměrný

pohyb

složený otáčivý posuvný

podle podle
trajektorie rychlosti

přímočarý křivočarý nerovnoměrný rovnoměrný

zrychlený zpomalený

http://www.jane111.chytrak.cz/ - upraveno

35
8.5 Pracovní list č. 5 – Rovnoměrný přímočarý pohyb – grafy

Úloha 1:

V grafu závislosti dráhy na čase jsou znázorněny pohyby automobilu, cyklisty, turisty a želvy.
Popište průběh jednotlivých pohybů a určete pořadí, v jakém jednotliví aktéři míjeli strom,
který stál u cesty. Do připraveného grafu barevně zakreslete odpovídající grafy závislosti
rychlosti na čase. Předpokládejte, že se všichni pohybovali rovnoměrně přímočaře stejným
směrem.

Nedříve se na cestu vydala želva – želva měla oproti cyklistovi dráhový náskok. Cyklista
vyrazil na cestu na počátku měření času, chodec za ním vyšel s časovým zpožděním a automobil
vyjel nejpozději. Strom míjel nejdříve cyklista, pak automobil, chodec a nakonec želva.
Velikosti rychlostí odhadneme ze směrnic jednotlivých přímek (a také z vlastní zkušenosti).
https://pixabay.com/cs/images/search/%C5%BEelva/, https://www.iconfinder.com/search/?q=tree&price=free
https://cz.pinterest.com/pin/570338740296984316/
Převzato z http://www.jreichl.com/fyzika/fyzika.htm , upraveno.

Úloha 2:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti dráhy na čase.

36
Úloha 3:

Ke grafu závislosti dráhy na čase sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

Úloha 4:

Z následujícího grafu určete počáteční dráhu, velikost rychlosti a dráhu, kterou hmotný bod
urazil za 5 sekund od začátku tohoto pohybu.

𝑠 = 40 m
∆𝑠 60 − 40
𝑣= = m·s = 10 m · s
∆𝑡 2
𝑠 = 𝑠 + 𝑣𝑡 = (40 + 10 · 5) m = 90 m
Počáteční dráha hmotného bodu je 40 m,

velikost rychlosti je 10 m · s-1 a dráha za

5 sekund je 90 m.

Úloha 5:

Na obrázku jsou znázorněny závislosti dráhy osobního automobilu a nákladního automobilu

na čase. Určete rychlost osobního a nákladního automobilu v kilometrech za hodinu. Za jakou
dobu a v jaké vzdálenosti od místa svého výjezdu předjede osobní automobil nákladní
automobil?

𝑠 240
𝑣 = = km · h = 80 km · h
𝑡 3

∆𝑠 220 − 40
𝑣 = = km · h = 60 km · h
∆𝑡 3

Rychlost osobního automobilu je 80 km · h-1 a nákladního automobilu je 60 km · h-1. Osobní

automobil předjede nákladní automobil za 1 hodinu 80 km od místa svého výjezdu.

37
Úloha 6:
Z grafu závislosti dráhy na čase pohybujícího se auta určete, kdy se auto pohybovalo
nejrychleji, kdy nejpomaleji a kdy stálo. Určete rychlosti, kterými se auto pohybovalo,
a sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

Největší rychlostí se auto

pohybovalo od 25. do 40. minuty
(nejstrmější graf). Nejmenší
rychlostí se pohybovalo prvních
20 minut. Auto stálo od 20. minuty
do 25. minuty a od 40. minuty do
konce pohybu.

Rychlost v prvních 20 minutách:

∆𝑠
𝑣=
∆𝑡
20 km 20 km
𝑣= =
20 min 1
3h
𝑣 = 60 km · h
Rychlost mezi 25. a 40. minutou:
∆𝑠 (50 − 20) km 30 km 30 km
𝑣= = = = = 30 · h = 120 km · h
∆𝑡 (40 − 25) min 15 min 1
4 h

http://www.realisticky.cz –upraveno

Úloha 7:

Co vyjadřuje obsah obdélníku pod křivkou rychlosti?

Obsah obdélníku je S = ab
Dráha pohybu rovnoměrně přímočarého:
𝑠 = 𝑣∙𝑡
Obsah obdélníka vyjadřuje velikost dráhy,
kterou těleso urazilo za 3 sekundy.

38
Úloha 8:

Na obrázku jsou zakresleny grafy závislosti dráhy automobilu a cyklisty na čase. Určete:
a) jak velkou rychlostí se pohybuje automobil a jak velkou rychlostí cyklista
b) o kolik metrů více urazí za 15 sekund automobil oproti cyklistovi.

a) 𝑣 = = m·s = 20 m · s

𝑣 = = m·s =5m·s

b) 𝑠 = 𝑣 𝑡 = 20 · 15 m = 300 m
𝑠 = 𝑣 𝑡 = 5 · 15 m = 75 m
∆𝑠 = 𝑠 − 𝑠 = (300 − 75) m = 225 m
Rychlosti automobilu je 20 m · s-1 a cyklisty 5 m · s-1, rozdíl drah za 15 sekund jízdy obou
dopravních prostředků je 225 m.

Úloha 9:

Na obrázku je graf závislosti rychlosti na čase. Zapište rychlost, dráhu a čas jednotlivých etap
pohybu tělesa. Vypočítejte velikost průměrné rychlosti:
a) za prvních 5 sekund
b) za dalších 5 sekund
c) v intervalu od konce 2. do konce 8. sekundy
𝑣 = 0 𝑚 ∙ 𝑠 , 𝑠 = 0 𝑚, 𝑡 = 1 𝑠
𝑣 = 4 m ∙ s , 𝑠 = 8 m, 𝑡 = 2 s
𝑣 =8𝑚∙𝑠 , 𝑠 = 24 𝑚, 𝑡 = 3 𝑠
𝑣 =6𝑚∙𝑠 , 𝑠 = 18 𝑚, 𝑡 = 3 𝑠
𝑣 =0𝑚∙𝑠 , 𝑠 = 0 𝑚, 𝑡 = 1 𝑠
𝑠 + 𝑠 + 𝑠
𝑣=
𝑡 + 𝑡 + 𝑡
0·1+4·2+8·2
a) 𝑣 = m·s = 4,8 m · s
1+2+2
8·1+6·3+0·1
b) 𝑣 = m·s = 5,2 m · s
1+3+1
4·1+8·3+6·2
c) 𝑣 = m·s = 6,67 m · s
1+3+2
Průměrná rychlost za prvních 5 sekund je 4,8 m · s-1, za dalších 5 sekund 5,2 m · s-1 a v intervalu
od konce 2. do konce 8. sekundy 6,67 m · s-1.

39
Úloha 10:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti dráhy na čase.

𝑠 = 𝑣 𝑡 =1·1m=1m

𝑠 = 𝑣 𝑡 =0·1m=0m

𝑠 = 𝑣 𝑡 =4·1m=4m

𝑠 = 𝑣 𝑡 =3·2m = 6m

𝑠 = 𝑣 𝑡 = 2·1m = 2m

∆𝑡
1 1 1 2 1 1
𝑠 = 𝑣 ∙ ∆𝑡 ⇒ 𝑠
𝑠
1 0 4 6 2 0
𝑚

Ujeté metry postupně přičítáme

a znázorňujeme do grafu.

40
Úloha 11:

Ke grafu závislosti dráhy na čase sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

∆𝑠
𝑣=
∆𝑡

1
𝑣 = m·s =1m·s
1

8−1
𝑣 = m·s =7m·s
2−1

11 − 8
𝑣 = m·s =3m·s
3−2

21 − 11
𝑣 = m·s =5m·s
6−4

𝑣 = 𝑣 =0m·s

41
8.6 Pracovní list č. 6 – Rovnoměrný pohyb, příklady

Úloha 1:

Při kýchnutí zavře člověk oči na 0,5 s. Jakou dráhu urazí za tuto dobu automobil, který
se pohybuje maximální povolenou rychlostí
a) ve městě,
b) na dálnici?

𝑡 = 0,5 s

𝑣 = 50 km ∙ h = 13,89 m ∙ s

𝑣 = 130 km · h = 36,11 m · s
𝑠 , 𝑠 =?

a) 𝑠 = 𝑣 𝑡 = 13,89 · 0,5 m =̇ 6,94 m =̇ 7 m

b) 𝑠 = 𝑣 𝑡 = 36,11 · 0,5 m =̇ 18,06 m =̇ 18 m

Automobil ve městě urazil dráhu 6,94 m, na dálnici 18,06 m.

Úloha 2:

Za jakou dobu přejdete ulici, která je široká 8 m? Předpokládejte, že půjdete rychlostí

4 km · h-1. Můžete bezpečně přejít, když se k přechodu ze vzdálenosti 20 m blíží automobil
rychlostí 50 km · h-1?

𝑠 =8m

𝑣 = 4 km ∙ h = 1,11 m · s

𝑠 = 20 m

𝑣 = 50 km ∙ h = 13,89 m ∙ s

𝑡 =?
𝑡 =?
𝑠 8
𝑎) 𝑡 = = s = 7,2 s
𝑣 1,11
𝑠 20
𝑏) 𝑡 = = s = 1,44 s
𝑣 13,89
Ulici přejdu za 7,2 sekundy. Bezpečně nepřejdeme, protože automobil bude u přechodu
už za 1,44 sekundy.

42
Úloha 3:

Za jakou dobu dorazí světelný signál ze Země na Měsíc a na Slunce? Potřebné údaje vyhledejte
v tabulkách.

𝑠 = 384,4 ∙ 10 m

𝑠 = 149,6 ∙ 10 m

𝑐 = 3 ∙ 10 m ∙ s

𝑡 , 𝑡 =? https://pixabay.com/illustrations/search/earth/
384,4 · 10
𝑡 = s = 1,28 s
3 · 10

149,6 · 10
𝑡 = = 498,67 s = 8,3 min
3 · 10
Světelný signál dorazí ze Země na Měsíc za 1,28 s a na Slunce za 8,3 min.

Úloha 4:

Vlak projíždí nádražím stálou rychlostí 72 km · h-1. Jak velkou rychlostí se pohybuje cestující
vzhledem k dívce stojící na nástupišti, jestliže cestující prochází vagonem rychlostí 3 km · h-1:
a) ve směru pohybu vlaku,
b) proti směru pohybu vlaku?
Obě situace zakreslete pomocí vektorů.

𝑣 = 72 km ∙ h
𝑣 = 3 km ∙ h https://pixabay.com/cs/images/search/train/

𝑣 =?

a) 𝑣 = 𝑣 + 𝑣 = (72 + 3) km ∙ h = 75 km ∙ h

b) 𝑣 = 𝑣 − 𝑣 = (72 − 3) km ∙ h = 69 km ∙ h

Ve směru pohybu vlaku se cestující vzhledem ke stojící dívce na nástupišti pohybuje rychlostí
75 km · h-1. Proti směru pohybu vlaku se cestující pohybuje rychlostí 69 km · h-1.

43
Úloha 5:

Vlak projíždí nádražím stálou rychlostí 20 m · s-1. Jak velkou rychlostí se pohybuje cestující
vzhledem k dívce na nástupišti, pohybující se rychlostí 2 km · h-1 proti pohybu vlaku, jestliže
se cestující prochází vagonem rychlostí 3 km · h-1:
a) ve směru pohybu vlaku,
b) proti směru pohybu vlaku?
Obě situace zakreslete pomocí vektorů.

𝑣 = 20 m ∙ s = 72 km · h
𝑣 = 3 km ∙ h https://pixabay.com/cs/images/search/train/

𝑣 = 2 km ∙ h
𝑣 =?

a) 𝑣 = 𝑣 + 𝑣 − 𝑣 = (72 + 3 − 2) km ∙ h = 73 km ∙ h

b) 𝑣 = 𝑣 − 𝑣 − 𝑣 = (72 − 3 − 2) km ∙ h = 67 km ∙ h

Ve směru pohybu vlaku se cestující vzhledem k dívce na nástupišti pohybuje rychlostí

73 km · h-1. Proti směru pohybu vlaku se pohybuje rychlostí 67 km · h-1.

Úloha 6:

Tunelem o délce 1 200 m projíždí vlak dlouhý 200 m tak, že od vjezdu lokomotivy do tunelu
do výjezdu posledního vagonu z tunelu uplyne doba 1 min a 20 s. Určete rychlost vlaku
v kilometrech za hodinu.

𝑡 = 1 min 20 s = 80 s

𝑠 = 1 200 m

𝑠 = 200 m

𝑣 =?
𝑠 + 𝑠 1 200 + 200
𝑣= = m·s = 17,5 m · s = 63 km · h
𝑡 80
Rychlost vlaku je 63 km ∙ h .

44
Úloha 7:

Jirka jel s tatínkem automobilem podél sloupů osvětlení vzdálených od sebe 50 m. Za minutu
napočítal 25 sloupů a vypočítal rychlost automobilu. Vyšlo mu, že automobil jede rychlostí
75 km · h-1. Tachometr ale ukazoval rychlost 72 km · h-1. Jakou chybu Jirka při výpočtu udělal?
Své tvrzení ověřte výpočtem.
n = 25 sloupů

𝑑 = 50 m

𝑡 = 1 min = 60 s

𝑠 = (24 ∙ 50) m = 1 200 m

𝑠 = (25 ∙ 50) m = 1 250 m

𝑣 =?
𝑠 1 200
𝑣 = = m·s = 20 m · s = 72 km · h
𝑡 60
1 250
𝑣 = m·s = 20,83 m · s = 75 km · h
60
Jirka při výpočtu udělal chybu ve výpočtu vzdálenosti mezi 25 sloupy – to je dráhy automobilu.

Úloha 8:

Cyklista se pohybuje rovnoměrně přímočarým pohybem a od místa startu urazí vzdálenost

1 200 m, pak se obrátí a po téže trase v opačném směru urazí vzdálenost 1 800m.
a) Určete velikost a směr posunutí cyklisty.
b) Jaká dráhu cyklista urazil?

𝑑 = 1 200 m

𝑑 = 1 800 m
𝑑, 𝑠 = ? https://pixabay.com/illustrations/search/cyclist/

a) ∆𝑑 = 𝑑 − 𝑑 = (1 800 − 1 200) m = 600 m

b) 𝑠 = 𝑑 + 𝑑 = (1 800 + 1 200) m = 3 000 m

Velikost posunutí je 600 m ve směru, kterým se pohyboval v druhé části pohybu. Celkem
cyklista urazil dráhu 3 000 m.

45
Úloha 9:

Automobil jel první třetinu dráhy rychlostí 30 m · s-1 a zbývající část cesty jel rychlostí
15 m · s-1. Jaká je jeho průměrná rychlost?
1
𝑠 = 𝑠
3
2
𝑠 = 𝑠
3
𝑣 = 30 m ∙ s

𝑣 = 15 m ∙ s

𝑣 =?
1 2
𝑠 + 𝑠 𝑠+ 3𝑠 = 𝑠 3𝑣 𝑣
𝑣 = = 3 =
𝑡 + 𝑡 1 2 1 1 2 𝑣 + 2𝑣
3𝑠 + 3𝑠 3𝑠 𝑣 + 𝑣
𝑣 𝑣
3 · 30 · 15
𝑣 = m·s = 18 m · s
15 + 2 · 30
Průměrná rychlost automobilu je 18 m · s-1.

Úloha 10:

Kočka domácí se může pohybovat rychlostí až 48 km · h-1. Myš se pohybuje rychlostí

5,1 km · h-1. Kočka zahlédne myš, která je od ní vzdálena 6 m. Stihne myš zaběhnout do díry,
vzdálené 80 cm?

𝑣 = 48 km · h = 13,33 m · s

𝑣 = 5,1 km · h = 1,42 m · s
𝑠 =6m

𝑠 = 80 cm = 0,8 m https://cz.pinterest.com/pin/333125703682361016/

𝑠 + 𝑠 6 + 0,8
𝑡 = = s = 0,51 s
𝑣 13,33
𝑠 0,8
𝑡 = = s = 0,56 s
𝑣 1,42
Myš do díry nestihne zaběhnout.

46
Úloha 11:

Nákladní automobil o délce 6 m jede rychlostí 72 km · h a předjíždí jej motocykl jedoucí

rychlostí 108 km · h .
a) Jak velkou dráhu urazí motocykl při předjíždění, jestliže předjíždění začíná 16 m
za automobilem a končí 18 m před automobilem?
b) V jaké nejmenší vzdálenosti od motocyklisty, který se rozhodl předjíždět, se musí nacházet
automobil, který jede v protisměru rychlostí 90 km · h , aby nedošlo ke kolizi?

𝑙 =6m

𝑣 = 72 km ∙ h = 20 m ∙ s

𝑣 = 108 km ∙ h = 30 m ∙ s
𝑙 = 16 m https://www.iconfinder.com/

𝑙 = 18 m

𝑣 = 90 km ∙ h = 25 m ∙ s
𝑠 , 𝑠 , 𝑠 =?
Čas potřebný k předjetí:
𝑙 + 𝑙 +𝑙 16 + 18 + 6
𝑡= = s = 4s
𝑣 − 𝑣 30 − 20
Dráha, kterou motocykl při předjíždění urazil: 𝑠 = 𝑣 𝑡 = 30 · 40 m = 120 m

𝑠 = 𝑠 + 𝑠 = 𝑠 + 𝑣 𝑡 = (120 + 25 · 4) m = 220 m
Motocyklista při předjíždění urazil dráhu 120 m. Nejmenší vzdálenost motocyklisty
a protijedoucího automobilu, aby nedošlo ke kolizi, musí být 220 m.

Úloha 12:

Parašutista padá za bezvětří rychlostí 3 m · s-1. Jakou rychlostí vodorovně fouká vítr,
pohybuje-li se parašutista vzhledem k zemi rychlostí 5 m · s-1?

𝑣 =3m∙s

𝑣 =5m∙s
𝑣 =?

𝑣 = 𝑣 −𝑣 = 5 − 3 m·s =4m·s

Vítr fouká rychlostí 4 m · s-1. https://pixabay.com/cs/images/search/parachutist/?pagi=2

47
Úloha 13:

První automobil ujel prvních 20 km za 20 minut a dalších 36 km za 0,4 hodiny. Druhý automobil
ujel prvních 20 km za 20 minut, pak se zastavil na benzinové stanici, kde se zdržel 15 minut.
Dalších 36 km ujel za 0,4 hodiny. Je průměrná rychlost obou automobilů stejná?

𝑠 = 20 km = 20 000 m

𝑡 = 20 min = 1 200 s

𝑠 = 36 km = 36 000 m

𝑡 = 0,4 h = 24 min = 1 440 s

𝑡 = 15 min = 900 s

𝑣 =?
𝑠 + 𝑠 20 000 + 36 000
𝑣 = = m·s = 21,21 m · s = 76,36 km · h
𝑡 + 𝑡 1 200 + 1 440
𝑠 + 𝑠 20 000 + 36 000
𝑣 = = m·s = 15, 82 m · 𝑠 = 56,95 km · h
𝑡 + 𝑡 + 𝑡 1 200 + 1 440 + 900
Průměrná rychlost prvního automobilu je větší než průměrná rychlost druhého automobilu.

Úloha 14:

Vzdálenost dvou míst je 120 km. Z místa A vyjelo nákladní auto průměrnou rychlostí
60 km · h-1. V tomtéž okamžiku mu vyjelo naproti z místa C osobní auto pohybující se
průměrnou rychlostí 80 km · h-1. Za jak dlouho a jak daleko od místa A se obě vozidla potkají?

𝑠 = 120 km

𝑣 = 60 km ∙ h

𝑣 = 80 km ∙ h

𝑠 =?
𝑡 =?
𝑠 120
𝑡= = h = 0,86 h = 51,6 s
𝑣 + 𝑣 60 + 80

𝑠 = 𝑣 𝑡 = 60 ∙ 0,86 km = 51,6 km
Automobily se potkají za 51,6 s ve vzdálenosti 51,6 km ad místa A.

48
Úloha 15:

Z každé ze dvou stanic, které jsou od sebe vzdáleny 3 hodiny jízdy, vyjíždí vlak vždy
po hodině. Kolik protijedoucích vlaků mine jeden z vlaků během tříhodinové jízdy?
Uveďte všechna řešení.

https://pixabay.com/illustrations/search/train/
V čase t , kdy vlak vyjíždí, míjí vlak, který právě přijel do stanice. Další dva vlaky jsou na trati
a třetí vyjíždí z protější stanice – to je v čase t jsou na trati z protější stanice 4 vlaky.
V průběhu 3 hodin jízdy našeho vlaku další tři vlaky vyjedou. Tedy celkem mine náš vlak
7 protijedoucích vlaků.
Jiná možnost je, že když náš vlak vyjíždí, tak v čase t nepotká protijedoucí vlak. To znamená,
že celkem za 3 hodiny mine vlak pouze 6 vlaků.

Úloha 16:

Ze dvou míst vyjíždí proti sobě dva cyklisté, oba jedou rychlostí 15 km ∙ h . Když jsou
od sebe vzdáleni 30 km, vyletí z řídítek kola jednoho cyklisty moucha a letí nad silnicí směrem
k druhému cyklistovi rychlostí 20 km ∙ h . Přiletí až k němu, obrátí se a stejnou rychlostí
se vrací k prvnímu. Tímto způsobem létá sem a tam tak dlouho, až se cyklisté setkají.
Kolik kilometrů nalétá?

https://pixabay.com/illustrations/search/fly/?pagi=3
Vzhledem k tomu, že moucha letí konstantní rychlostí mezi dvěma cyklisty, stačí jen vypočítat,
za jakou dobu se cyklisté potkají (od doby, kdy vzlétla moucha, to je od doby, kdy od sebe byli
vzdáleni 30 km).

𝑠 = 𝑠 = 15 km, 𝑣 = 𝑣 = 15 km ∙ h

Protože oba jedou konstantní rychlostí, potkají se za čas:

𝑠 𝑠 30
𝑡= = = h=1h
∆𝑣 𝑣 + 𝑣 30
⇒ moucha poletí hodinu rychlostí 20 km ∙ h a nalétá 20 km.

49
Úloha 17:

Z určitého místa vyjíždí nákladní automobil a za 6 minut za ním ve stejném směru osobní
automobil. Nákladní automobil jede stálou rychlostí 72 km · h-1, osobní automobil stálou
rychlostí 90 km · h-1. Za jakou dobu od vyjetí nákladního automobilu a v jaké vzdálenosti
od místa startu se budou obě vozidla míjet?

𝑡 = 6 min = 0,1 h

𝑣 = 72 km ∙ h

𝑣 = 90 km ∙ h

𝑡 =?
𝑠 =?

𝑡 =𝑡 +𝑡

𝑡 = 0,1 + 𝑡

𝑠=𝑠 =𝑠

𝑠 = 𝑣 𝑡 = 𝑣 + 𝑡 = 𝑣 + 𝑣 𝑡

𝑠 =𝑣 𝑡
1
𝑣 +𝑣 𝑡 =𝑣 𝑡
10
1
𝑣 𝑡 −𝑣 𝑡 = 𝑣
10
1
𝑡 (𝑣 − 𝑣 ) = 𝑣
10
𝑣
𝑡 =
10 · (𝑣 − 𝑣 )
72
𝑡 = h = 0,4 h
10 · (90 − 72)

𝑡 = (0,1 + 0,4)h = 0,5 h

𝑠 = 90 ∙ 0,4 km = 36 km
Obě vozidla se budou míjet za 0,5 h od vyjetí nákladního automobilu ve vzdálenosti 36 km od
místa startu.

50
Úloha 18:

Sedím 2 m od 50 cm širokého okna. Před oknem ve vzdálenosti 500 m jede cyklista kolmo na
směr pohledu. Jakou rychlostí se cyklista pohybuje, je-li v zorném poli okna vidět 15 s.

𝑑 =2m

𝑙 = 50 cm = 0,5 m

𝑑 = 500 m

𝑡 = 15 s
𝑣 =?
Z podobnosti trojúhelníků vyplývá:
𝑑 𝑑 + 𝑑
= 𝑠
𝑙
2 2
𝑑 𝑑 + 𝑑
=
𝑙 𝑣𝑡
(𝑑 + 𝑑 )𝑙 (2 + 500) · 0,5
𝑣= = m·s = 8,37 m · s = 30 km · h
𝑡𝑑 15 · 2
Cyklista se pohybuje rychlostí 30 km · h-1.

Úloha 19:

V řece, jejíž šířka je 40 m, teče voda rychlostí 0,3 m · s-1. Člověk plave vzhledem k vodě
rychlostí 0,5 m · s-1. Pod jakým úhlem vzhledem k proudu musí člověk plavat, aby se
pohyboval kolmo k břehům řeky. Za jak dlouho přeplave řeku?

𝑑 = 40 m

𝑣 = 0,3 m · s

𝑣 = 0,5 m · s
𝛼, 𝑡 = ?
𝑣 0,3
sin β = =
𝑣 0,5
𝛽 = 36°52´ pak 𝛼 = 90° + 𝛽 = 90° + 36°52´ = 126°52´
𝑑 𝑑 40
𝑡= = = s = 100 s
𝑣 𝑣 − 𝑣 0,5 − 0,3
Člověk musí vzhledem k proudu plavat pod úhlem 126° 52´. Řeku přeplave za 100 s.

51
8.7 Pracovní list č. 7 – Kinematika, rovnoměrně zrychlený pohyb, grafy

Úloha 1:

Doplňte tabulku:

je fyzikální veličina, která charakterizuje změnu vektoru rychlosti

Zrychlení a⃗
v čase
je dáno podílem změny vektoru rychlosti ∆𝑣⃗, ke které došlo
za dobu ∆𝑡 a touto dobou.
je vektorová fyzikální veličina.

Okamžité zrychlení má směr vektoru změny rychlosti.

𝑎⃗ =
∆𝒗⃗ má jednotku metr za sekundu na druhou.
∆𝒕
tečné zrychlení 𝑎⃗ vyjadřuje změnu
se rozkládá na dvě velikosti vektoru rychlosti.
složky: normálové zrychlení 𝑎 ⃗ vyjadřuje změnu
směru vektoru rychlosti.

Úloha 2:

Doplňte myšlenkovou mapu:

ROVNOMĚRNĚ ZRYCHLENÝ PŘÍMOČARÝ POHYB

Zrychlení 𝑎⃗ je konstantní co do velikosti i směru.

a ˃0 a ˂0

Pohyb rovnoměrně zrychlený. Pohyb rovnoměrně zpomalený.

Vektor zrychlení má stejný směr Vektor zrychlení má opačný směr

jako vektor rychlosti. jako vektor rychlosti 𝑣⃗.

Velikost rychlosti se zvětšuje Velikost rychlosti se zmenšuje

přímo úměrně s časem. přímo úměrně s časem.

Velikost rychlosti je rostoucí Velikost rychlosti je klesající

lineární funkci času. lineární funkci času.

52
Úloha 3:

Řidič automobilu začne při rychlosti 36 km · h-1 brzdit se zrychlením o velikosti 2 m · s-2.
Zakreslete graf závislosti rychlosti na čase a z grafu určete dobu, za kterou automobil zastaví.

𝑣 = 36 km · h = 10 m · s 𝑣 = 𝑣 − 𝑎𝑡

𝑣 = 10 − 2𝑡

𝑡
0 1 2 3 4 5
𝑠
𝑣
10 8 6 4 2 0
𝑚·s

Automobil zastaví za 5 s.

Úloha 4:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti zrychlení na čase.

∆𝑣 5
𝑎= = m·s =5m·s
∆𝑡 1

53
Úloha 5:

Z grafu určete velikost zrychlení, dále určete velikost rychlostí v časech 0 s, 2 s, 4 s. Sestrojte
odpovídající graf závislosti zrychlení na čase.

∆𝑣 5
𝑎= = m·s = 0,2 m · s
∆𝑡 25

𝑡
0 2 4
𝑠
𝑣
0 0,4 0,8
m·s

Úloha 6:

Nakreslete příslušný graf závislosti rychlosti na čase.

𝑣 = 𝑎∆𝑡 = 1 ∙ 3 m ∙ s =3m∙s

𝑣 = 𝑣 + 𝑎 · ∆𝑡 = 3 + 0 · 2 = 3 m · s

𝑣 = 𝑣 + 𝑎 ∙ ∆𝑡 = (3 + 2 ∙ 1)m · s =5m∙s

54
Úloha 7:

Nakreslete příslušný graf závislosti zrychlení na čase.

∆𝑣 2
𝑎 = = 𝑚·𝑠 =1m·s
∆𝑡 2
∆𝑣 0
𝑎 = = =0m·s
∆𝑡 3−2
∆𝑣 4−2
𝑎 = = m·s =2m·s
∆𝑡 4−3

Úloha 8:

Hmotný bod se pohybuje s konstantním zrychlením 𝑎 = 3 m ∙ s . Sestavte tabulku závislosti

dráhy na čase pro pět hodnot a pak sestrojte graf závislosti dráhy na čase.
1
𝑠= 𝑎𝑡
2
𝑡
0 1 2 3 4
s
𝑠
0 1,5 6 13,5 24
𝑚

55
8.8 Pracovní list č. 8 - Rovnoměrně zrychlený pohyb - příklady

Úloha 1:

Z následujícího grafu vyčtěte velikost počáteční rychlosti 𝑣 , velikost zrychlení 𝑎 a odvoďte

vztah pro výpočet velikosti okamžité rychlosti 𝑣.

𝑣 = 10 m ∙ s
∆𝑣 𝑣− 𝑣 25 − 10
𝑎= = = m·s =3m·s
∆𝑡 ∆𝑡 5−0

∆𝑣 𝑣− 𝑣
𝑎= = /· 𝑡/ + 𝑣
∆𝑡 𝑡
𝑣 = 𝑣 + 𝑎𝑡

Úloha 2:

Na obrázku je graf závislosti rychlosti na čase. Pomocí grafu odvoďte vztah pro dráhu pohybu
rovnoměrně zrychleného. Vypočítejte dráhu, kterou těleso urazilo během 10 s.

1 1 1
𝑠= 𝑠 + 𝑠 = 𝑣 𝑡+ (𝑣 − 𝑣 )𝑡 = 𝑣 𝑡 + 𝑣𝑡 − 𝑣
2 2 2
1 1
𝑠= (𝑣 + 𝑣)𝑡 = (4 + 16) · 10 m = 100 m
2 2

Během 10 sekund těleso urazilo 100 m.

Úloha 3:

Automobil se rozjíždí rovnoměrně zrychleně a za 1 s dosáhne rychlost 5 m · s-1 a přitom urazí

dráhu 2,5m. Určete, jakou rychlost a jakou dráhu by urazil automobil při stejném zrychlení
za 3 s, aniž byste danou úlohu řešili početně. Svou odpověď zdůvodněte.
Rychlost automobilu bude 15 m · s-1, protože doba je 3krát větší a rychlost na čase závisí přímo
úměrně.
Automobil urazí dráhu 22,5 m, protože čas je 3krát větší a dráha pohybu tělesa se mění s druhou
mocninou času a proto bude 9krát větší.

56
Úloha 4:

Automobil brzdí se zrychlením 5 m · s-2. Určete brzdnou dráhu automobilu, je-li jeho počáteční
rychlost:
a) 36 km ∙ h-1
b) 72 km ∙ h-1
Vypočítané brzdné dráhy porovnejte vzhledem k daným rychlostem.

𝑎 =5m·s

𝑣 = 36 km · h = 10 m · s

𝑣 = 72 km · h = 20 m · s
𝑠 ,𝑠 = ?
𝑣
𝑣 = 𝑎𝑡 ⟹ 𝑡 =
𝑎
1 1 𝑣 𝑣
𝑠= 𝑎𝑡 = 𝑎 =
2 2 𝑎 2𝑎
𝑣 10
a) 𝑠 = = m = 10 m
2𝑎 2·5
𝑣 20
b) 𝑠 = = m = 40 m
2𝑎 2·5
Brzdné dráhy jsou 10 m a 40 m. Automobil, který se pohybuje 2 krát větší rychlostí, má brzdnou
dráhu 4 krát delší.

Úloha 5:

Těleso se pohybuje přímočarým rovnoměrně zrychleným pohybem s nulovou počáteční

rychlostí. Za první sekundu urazí dráhu 1 m. Jakou dráhu urazí za druhou sekundu?

𝑡 =1𝑠

𝑠 = 1𝑚
𝑠 =?
1 2𝑠 2·1
𝑠 = 𝑎𝑡 ⟹𝑎= = m·s =2m·s
2 𝑡 1
1 1 1 1
𝑠= 𝑠 − 𝑠 = 𝑎𝑡 − 𝑎𝑡 = 𝑎(𝑡 − 𝑡 ) = · 2(2 − 1 ) m = 3 m
2 2 2 2
Za druhou sekundu urazí těleso dráhu 3 m.

57
Úloha 6:

Automobil zvýší při rovnoměrně zrychleném pohybu během 10 s rychlost z 6 m · s-1

na 22 m · s-1. Určete:
a) velikost zrychlení automobilu.
b) dráhu, kterou přitom ujede.

𝑡 = 10 s

𝑣 =6m·s

𝑣 = 22 m · s
a) 𝑣 = 𝑣 + 𝑎𝑡

𝑎𝑡 = 𝑣 − 𝑣
𝑣− 𝑣 22 − 6
𝑎= = m·s = 1,6 m · s
𝑡 10
1 1
b) 𝑠 = 𝑣 𝑡 + 𝑎𝑡 = 6 · 10 + · 1,6 · 10 m = 140 m
2 2
Zrychlení automobilu je 1,6 m · s-2. Automobil přitom urazil dráhu 140 m.

Úloha 7:

Automobil jede rychlostí 50 km/h, když před něj neočekávaně vběhne z chodníku dítě.
Určete vzdálenost, kterou auto ujede, než zastaví. Doplňte tabulku.

Model automobilu Octavie Felicie

Zrychlení a 7,5 m·s-2 5 m·s-2
Reakční doba řidiče t1 0,4 s 0,4 s
Reakční doba řidiče t2 1,5 s 1,5 s
Vzdálenost s1, kterou automobil ujede, než zastaví 18,42 m 24,85 m
Vzdálenost s2, kterou automobil ujede, než zastaví 33,7 m 40,13 m

Reakční doba řidiče: 𝑡

𝑣 = 50 km · h = 13,89 m · s
𝑣
𝑣 = 𝑎𝑡 ⟹ 𝑡 =
𝑎
1 𝑣 1 𝑣 𝑣
𝑠= 𝑣 𝑡 + 𝑣 𝑡− 𝑎𝑡 = 𝑣 𝑡 + 𝑣 − 𝑎 = 𝑣 𝑡 +
2 𝑎 2 𝑎 2𝑎
58
Úloha 8:

Dva automobily se pohybují současně po téže silnici. První se pohybuje rovnoměrně zrychleně
s počáteční rychlostí 36 km · h-1 se zrychlením 1 m · s-2. Druhý se pohybuje rovnoměrně
zpomaleně s počáteční rychlostí 90 km · h-1 se zrychlením 2 m · s-2. Určete čas, ve kterém
budou mít oba automobily stejnou rychlost, a velikost této rychlosti Řešte početně i graficky.

𝑣 = 36 km · h = 10 m · s

𝑎 =1m·s

𝑣 = 90 km · h = 25 m · s

𝑎 =2m·s
𝑡, 𝑣 = ?

𝑡
0 1 2 3 4 5
s
𝑣
10 11 12 13 14 15
m∙s
𝑣
25 23 21 19 17 15
m∙s

𝑣 = 𝑣

𝑣 +𝑎 𝑡 = 𝑣 − 𝑎 𝑡
𝑣 − 𝑣 25 − 10
𝑡= = s=5s
𝑎 + 𝑎 1+2

𝑣 =𝑣= 𝑣 + 𝑎 𝑡 = (10 + 1 · 5) m · s = 15 m · s = 54 km · h
Oba automobily budou mít stejnou rychlost za 5 s. Velikost této rychlosti je 54 km · h-1.

59
Úloha 9:

Hmotný bod urazí rovnoměrně zrychleným pohybem za dobu 4 s dráhu 18 m. Jeho počáteční
rychlost byla 2 m · s-1. Určete velikost zrychlení hmotného bodu a velikost jeho rychlosti
na konci dané dráhy.

𝑡 =4s

𝑠 = 18 m

𝑣 =2m·s
𝑎, 𝑣 = ?
1
𝑠= 𝑣 𝑡+ 𝑎𝑡
2
2𝑠 = 2𝑣 𝑡 + 𝑎𝑡

𝑎𝑡 = 2𝑠 − 2𝑣 𝑡
2(𝑠 − 𝑣 𝑡) 2(18 − 2 · 4)
𝑎= = m·s = 1,25 m · s
𝑡 4
𝑣 = 𝑣 + 𝑎𝑡 = (2 + 1,25 · 4) m · s =7m·s
Zrychlení hmotného bodu je 1,25 m · s-2 a velikost rychlosti na konci dané dráhy je 7 m · s-1.

Úloha 10:

Říká se, že Newton objevil gravitaci, když seděl pod stromem a na hlavu mu spadlo jablko.
Jakou rychlostí v kilometrech za hodinu by mu jablko přistálo na hlavě, kdyby padalo z výšky
2 m? Na internetu ověř, zda toto známe tvrzení o Newtonovi a jablku je pravdivé.

ℎ =2m

𝑣 =?

1 2ℎ
ℎ= 𝑔𝑡 z toho 𝑡=
2 𝑔

𝑣 = 𝑔𝑡

2ℎ
𝑣=𝑔· = 2ℎ𝑔 = 2 · 2 · 9,81 m · s = 6,26 m · s = 22,54 km · h
𝑔

Newtonovi by jablko přistálo na hlavě rychlostí 22,54 km · h-1. Tvrzení není pravdivé, jablko
spadlo údajně vedle Newtona.

60
Úloha 11:

Nacházíte se na vyhlídkové věži. Zajímá vás, jak je vysoká. V kapse máte kamínky, které jste
po cestě nasbírali, a mobilní telefon. V okolí věže se nikdo nevyskytuje. Pustíte volně kamínek
a změříte, že kamínek dopadl na zem za 2 s. Jak vysoká je vyhlídková věž? Jakou rychlostí
dopadne kamínek na zem? Odpor vzduchu neuvažujte. (g = 10 m · s-2)

𝑡 =2s

ℎ =?
𝑣 =?
1 1
ℎ= 𝑔𝑡 = · 10 · 2 m = 20 m
2 2
𝑣 = 𝑔𝑡 = 10 · 2 m · s = 20 m · s = 72 km · h
Vyhlídková věž je vysoká 20 m. Kamínek dopadne na zem rychlostí 72 km · h-1.
https://cz.pinterest.com/pin/398920479474413123/

Úloha 12:

Z vrtulníku, který je ve výšce 10 m a pohybuje se rychlostí 180 km · h-1, má být dopraven

do nepřístupného místa humanitární balíček. V jaké vzdálenosti od daného místa musí pilot
vrtulníku shodit balíček, aby dopadl do daného místa? Odpor vzduchu zanedbejte.
(g = 9,81 m · s-2). https://cz.pinterest.com/pin/621919029771107633/
ℎ = 10 m

𝑣 = 180 km · h = 50 m · s

𝑑 =?

𝑡 = 𝑡
𝑑 𝑑
𝑣= z toho 𝑡 =
𝑡 𝑣

1 2ℎ
ℎ= 𝑔𝑡 z toho 𝑡 =
2 𝑔

𝑑 2ℎ
=
𝑣 𝑔

2ℎ 2 · 10
𝑑=𝑣· = 50 · m = 70,71 m ≐ 71 m
𝑔 9,81

Balík musí být shozen z vrtulníku 71 m před nedostupným místem.

61
Úloha 13:

Jak hluboká je studna, uslyšíme-li dopad kamene puštěného do studny za 4 s. Potřebné údaje
vyhledejte. (g = 10 m · s-2).

𝑡 =4s

𝑣 = 340 m ∙ s
ℎ =?

𝑡 = 𝑡 +𝑡 z toho 𝑡 =𝑡− 𝑡

ℎ = ℎ
1
𝑔𝑡 = 𝑣 𝑡
2
1
𝑔𝑡 = 𝑣 (𝑡 − 𝑡 )
2
1
𝑔𝑡 + 𝑣 𝑡 − 𝑣 𝑡 = 0
2
1
10𝑡 + 340𝑡 − 340 · 4 = 0
2
𝑡 + 68𝑡 − 272 = 0

− 68 ± 68 − 4 · (− 272)
𝑡 , = s = 3,79 s
2

1 1
ℎ= 𝑔𝑡 = · 10 · 3,79 m = 71,82 m
2 2

Studna je hluboká 71,82 m.

62
8.9 Pracovní list č. 9 - Účinky sil, skládání sil

Úloha 1:
Doplňte myšlenkovou mapu.

účinky síly

deformační pohybové

mění velikost rychlosti mění směr rychlosti

Úloha 2:
Vyjádřete v uvedených jednotkách.

25 N = 0, 025 kN 33 kN = 33 000 N
900 000 N = 0,9 MN 0,06 N = 60 mN
1,5 MN = 1 500 000 N 0,026 kN = 26 N
7 000 N = 0,007 MN 13 000 mN = 13 N

Úloha 3:
Na misce vah je položeno těleso o hmotnosti 600 g. Závaží táhneme pomocí provázku svisle
vzhůru silou o velikosti 4 N. Jakou hmotnost tělesa ukáže váha? (g = 10 m · s-2)
𝑚 = 600 g = 0,6 kg
𝐹 =4N
𝑚 =?
𝐹 = 𝐹 −𝐹
𝑚𝑔 = 𝑚 ∙ 𝑔 − 𝐹
𝑚 𝑔−𝐹 0,6 · 10 − 4
𝑚= = kg = 0,2 kg = 200 g
𝑔 10
Váha ukáže hmotnost 200 g.
https://pixabay.com/cs/illustrations/search/v%C3%A1ha/?pagi=4

63
Úloha 4:
Dřevorubci potřebují položit podřezaný strom mezi dva domky tak, aby je nepoškodili.
Ke kmenu stromu přivážou dvě lana. Každý z nich táhne za lano silou o velikosti 500 N. Lana
spolu svírají úhel o velikosti 60°. Graficky určete velikost a směr výsledné působící síle, kterou
působí dřevorubci na kmen stromu. Vypočítejte velikost výsledné síly, kterou dřevorubci
působí na strom. Můžeme ze směru výsledné působící síly určit, kam strom položili?

𝐹 = 𝐹 = 500 N
𝛼 = 60°
𝐹 =?
𝐹
2 = cos 𝛼
𝐹 2
α 60
𝐹 = 2 · 𝐹 · cos = 2 · 500 · cos N = 866 N
2 2
Velikost výsledné síly, kterou působí dřevorubci na strom, je 866 N. Směr výsledné působící
síly odpovídá směru, ve kterém dřevorubci strom položí na zem.

Úloha 5:
Na pružině jsou zavěšená tělesa o hmotnosti m1, m2 a m3. (g = 10 m · s-2).

a) Určete velikost tahové síly 𝐹⃗ , kterou působí závaží na pružinu.

𝐹 = (𝑚 + 𝑚 + 𝑚 )𝑔 = (0,1 + 0,05 + 0,1) · 10 N = 2,5 N
Závaží působí na pružinu silou o velikosti 2,5 N.

b) Jaké účinky má síla 𝐹⃗ na pružinu?

Síla má na pružinu deformační účinky.

c) Určete velikost síly, kterou působí tělesa na závěs v bodě A.

𝐹 = 𝑚 𝑔 = 0,1 · 10 N = 1 N
Velikost síly v bodě A je 1 N.
d) Určete velikost síly, kterou působí tělesa na závěs v bodě B.
𝐹 = 𝐹 = 2,5 N
Tělesa na závěs v bodě B působí silou o velikosti 2,5 N.

64
Úloha 6:

Na těleso o hmotnosti m působí současně tři síly, a to síla 𝐹⃗ o velikosti 120 N, síla 𝐹⃗
o velikosti 60 N a síla 𝐹⃗ o velikosti 40 N. Síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ svírají úhel 90° a síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ svírají úhel
30° ve stejném smyslu. Určete graficky výslednou silu, která působí na těleso. Zvolte vhodné
měřítko.

Měřítko: 10 N = 1 cm (nebo 20 N = 1 cm)

Úloha 7:

V pravoúhlé soustavě souřadnic 𝑂 je zakreslena síla 𝐹⃗ , která svírá se směrem osy x úhel
𝛼 = 30°. Rozložte sílu 𝐹⃗ do směrů os souřadnicové soustavy a určete velikost obou složek,
je-li velikost síly 𝐹⃗ rovna 10 N.

𝐹
cos 𝛼 =
𝐹
𝐹 = 𝐹 cos α = 10 ∙ cos 30° N = 8,67 N
𝐹
sin α =
𝐹
𝐹 = 𝐹 sin α = 10 · 𝑠𝑖𝑛 N = 5 N
Ve směru osy x působí síla o velikosti 8,67 N. Ve směru osy y působí síla o velikosti 5 N.

65
Úloha 8:

Na nosník upevněný ke zdi chemickými kotvami K1, K2 chceme zavěsit těleso o hmotnosti
m = 30 kg. Kotvy vydrží v tahu maximálně sílu o velikosti 500 N. Úhel, který svírá závěs
s ramenem nosníku, je α = 50°. Hmotnost nosníku zanedbáváme. (g = 10 m · s ).
a) Unese kotva K1 zavěšené břemeno?
b) Je nutné použít kotvu K2?
Své odpovědi ověřte výpočtem.

𝑚 = 30 kg
𝛼 = 50°
𝐹 = 500 N
𝐹
a) tg α =
𝐹
𝐹 = 𝐹 tg α = 𝑚𝑔 tg α = 30 · 10 · tg 50° N = 357,5 N
Kotva K1 je zatížená v tahu silou o velikosti 357,5 N. Kotva břemeno unese.

𝐹
b) cos 𝛼 =
𝐹
𝐹 𝑚𝑔 30 · 10
𝐹 = = = N = 466,7 N
cos 𝛼 cos 𝛼 cos 50°
V místě kotvy K2 působí nosník na zeď tlakovou silou o velikosti 466,7 N. Kotvu použít
nemusíme.

66
8.10 Pracovní list č. 10 – Newtonovy pohybové zákony

Úloha 1:

Doplňte chybějící pojmy.

První Newtonův pohybový zákon:

Těleso setrvává v klidu nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém, pokud není nuceno vnějšími
silami tento stav změnit (pokud výslednice působících sil na těleso má velikost 0 N).

v=0m·s Těleso je v klidu.

F=0N
Těleso koná pohyb rovnoměrný
v≠ 0m·s ∧ a=0m·s
přímočarý.

Úloha 2:

Jak velká třecí síla musí působit mezi tělesem a podložkou, aby se těleso pohybovalo pohybem
rovnoměrným přímočarým?
Musí působit třecí síla o velikosti 50 N.

Úloha 3:

Na podlaze železničního vagónu je položeno těleso o hmotnosti m. Velikost třecí síly mezi
tělesem a podlahou vozíku je 0 N. Vozík uvedeme z klidu do pohybu silou ve směru znázorněné
šipky. Zakroužkujte správnou odpověď.
a) Těleso se vzhledem k podlaze vagónu:
A) bude pohybovat ke straně vozíku označené 1
B) bude pohybovat ke straně vozíku označené 2
C) nebude pohybovat (bude v klidu)
D) bude pohybovat nejdříve ke straně 1 a po odrazu od stěny 1 ke stěně 2.
b) Těleso se vzhledem ke kolejnicím:
A) bude pohybovat ke straně vozíku označené 1
B) bude pohybovat ke straně vozíku označené 2
C) nebude pohybovat (bude v klidu)
D) bude pohybovat nejdříve ke straně 1 a po odrazu od stěny 1 ke stěně 2.

67
Úloha 4:

Jedu vlakem do školy, a protože jsou všechna místa obsazená, stojím v uličce. Všiml jsem si,
že stojím na skvrně, která je na podlaze. Rozhodl jsem se, že si ověřím, jestli platí zákony
fyziky. Vyskočil jsem v okamžiku, kdy se vlak pohyboval stálou rychlostí ve směru šipky.
Označte správnou odpověď a svou odpověď zdůvodněte.
A) Dopadnu mimo skvrnu do místa označeném číslem 1.
B) Dopadnu na to samé místo.
C) Dopadnu mimo skvrnu do místa označeném číslem 2.
D) Ze zadání nelze rozhodnout.
Zdůvodnění: I při výskoku setrvávám ve vodorovném směru v pohybu rovnoměrném
přímočarém a pohybuji se stejnou rychlostí, jakou se pohybuje vlak.

Úloha 5:

Doplňte tabulku.

je vektorová fyzikální veličina definovaná jako součin hmotnosti

Hybnost a okamžité rychlosti hmotného bodu

charakterizuje pohybový stav tělesa v dané vztažné soustavě

Úloha 6:

Hybnost tělesa, které má hmotnost m a pohybuje se rychlostí v, je 12 kg ∙ m ∙ s . Jakou hybnost

má těleso o hmotnosti a pohybuje-li se rychlostí 2v?

𝑝 = 12 kg · m · s
𝑚 =𝑚
𝑣 =𝑣
𝑚
𝑚 =
2
𝑣 = 2𝑣
p =?
𝑚
𝑝 =𝑚 𝑣 = 2𝑣 = 𝑚𝑣 = 12 kg · m · s
2
Hybnost tělesa je 12 kg · m · s-1.

68
Úloha 7:

Automobil o hmotnosti 1800 kg sníží velikost své rychlosti z 90 km · h-1 na 50 km · h-1

při rovnoměrně zpomaleném pohybu za dobu 10 s. Určete:
a) změnu velikosti hybnosti automobilu,
b) velikost změny hybnosti automobilu.

𝑚 = 1 800 kg

𝑣 = 90 km · h = 25 m · s

𝑣 = 50 km · h = 13,89 m · s

∆𝑝 = ?
|∆𝑝| = ?

𝑎) ∆𝑝 = 𝑝 − 𝑝 = 𝑚𝑣 − 𝑚𝑣 = 𝑚(𝑣 − 𝑣 ) = 1 800 · (13,89 − 25) kg · m · s

∆𝑝 = −19 998 kg · m · s

b) |∆𝑝| = 19 998 kg · m · s
Změna velikosti hybnosti je – 19 998 kg · m · s-1. Velikost změny hybnosti je
19 998 kg · m · s-1

.Úloha 8:

Doplňte chybějící pojmy.

Druhý Newtonův pohybový zákon:

Změna hybnosti za čas je přímo úměrná působící síle.

Pohybová rovnice: 𝐹⃗ = m𝑎⃗

Velikost zrychlení, které uděluje síla tělesu, závisí přímo úměrně na velikosti
působící síly a nepřímo úměrně na hmotnosti tělesa.

Směr zrychlení je souhlasný se směrem působící síly.

Úloha 9:

Jak velká třecí síla musí působit mezi tělesem a podložkou, aby se těleso pohybovalo pohybem
rovnoměrně zrychleným?

𝐹 < 50 N
Třecí síla musí být menší než 50 N.

69
Úloha10:

Na obrázku je graf závislosti velikosti zrychlení na velikosti síly, která působí na těleso
o hmotnosti m.
Pomocí grafu určete:
a) velikost zrychlení, které uděluje tělesu síla 15 N
b) velikost síly, která uděluje tělesu zrychlení 4 m·s-2,
c) hmotnost tělesa.

a) 𝑎 = 3 m · s

b) 𝐹 = 20 N
𝐹 25
c) 𝑚 = = kg = 5 kg
𝑎 5
Síla o velikosti 15 N uděluje tělesu zrychlení 3 m ∙ s . Velikost síly, která uděluje tělesu
zrychlení 4 m ∙ s je 20 N. Hmotnost tělesa je 5 kg.

Úloha 11:

Nákladní automobil o hmotnosti 3 t, který se pohybuje pohybem rovnoměrně přímočarým

rychlostí 72 km · h-1, začne brzdit a zastaví za 8 s.
a) Jak velkou brzdící sílu musí vyvinout brzdy automobilu?
b) Jakou brzdnou dráhu při tom automobil ujede?

𝑚 = 3 t = 3 000 kg

𝑣 = 72 km · h = 20 m · s

𝑣 =0m·s

𝑡 =8s

𝐹, 𝑠 = ?
𝑣
𝑎) 𝐹 = 𝑚𝑎 𝑣 = 𝑣 − 𝑎𝑡 z toho 𝑎 =
𝑡
𝑣 20
𝐹=𝑚 = 3 000 ∙ N = 7 500 N = 7,5 kN
𝑡 8
Brzdy automobilu musí vyvinout sílu o velikosti 7,5 kN
1 1𝑣 1 1 1
b) 𝑠 = 𝑣 𝑡 − 𝑎𝑡 = 𝑣 𝑡 − 𝑡 = 𝑣 𝑡 − 𝑣 𝑡 = 𝑣 t = 20 · 8 = 80 m
2 2 𝑡 2 2 2
Brzdná dráha automobilu je 80 m.

70
Úloha 12:

Automobil o hmotnosti m se rozjížděl se zrychlením 4 m ∙ s . Jaké bude jeho zrychlení,

zvětší-li se na dvojnásobek:
a) působící tažná síla

𝑚 = 𝑚
𝐹 𝐹
=
𝑎 𝑎
𝐹𝑎 2𝐹 · 4
𝑎 = = =8m·s
𝐹 𝐹
Zrychlení automobilu bude 8 m · s-2.
b) hmotnost automobilu?

𝐹 = 𝐹

𝑚 𝑎 = 𝑚 𝑎
𝑚 𝑎 𝑚·4
𝑎 = = =2m·s
𝑚 2𝑚
Zrychlení automobilu bude 2 m · s-2.

Úloha 13:

Doplňte chybějící pojmy.

Třetí Newtonův pohybový zákon:

Působí-li jedno těleso na druhé silou 𝐹⃗ , působí i druhé těleso na první silou stejně velkou
opačného směru. Síly vzájemného působení vznikají a současně zanikají.

Síly vzájemného působení dvou těles působí vždy na dvě různá tělesa, a proto se ve svých
účincích nemohou rušit.

Úloha 14:

Dva chlapci se přetahují o lano. Každý z nich působí na lano silou o velikosti 100 N. Pevnost
lana v tahu je 180 N. Přetrhnou chlapci lano? Odpověď zdůvodněte.
Lano nepřetrhnou. Výsledná síla, kterou chlapci působí na lano je
100 N (jeden chlapec za lano táhne a druhý jej jen drží).

71
Úloha15:

V nejvyšším bodě nakloněné roviny o délce 1,2 m a výšce 0,3 m je upevněná kladka. Na jednom
konci niti, vedené přes kladku, je těleso o hmotnosti 0,5 kg, které leží na nakloněné rovině, na
druhém konci visí závaží o hmotnosti 0,14 kg. Určete zrychlení pohybu a sílu, kterou je nit
napínána. Tření a hmotnost kladky zanedbáváme. (g = 10 m · s-2).

𝑙 = 1,2 m

ℎ = 0,3 m

𝑚 = 0,5 kg

𝑚 = 0,14 kg
𝑎, 𝐹 = ?

𝐹⃗ = 𝐹 ⃗ − 𝐹⃗
ℎ
(𝑚 + 𝑚 )𝑎 = 𝑚 𝑔 − 𝐹 sin 𝛼 sin 𝛼 =
𝑙
ℎ
(𝑚 + 𝑚 )𝑎 = 𝑚 𝑔 − 𝑚 𝑔
𝑙

ℎ 𝑚 𝑙−𝑚 ℎ
𝑔 𝑚 −𝑚 𝑔 𝑔(𝑚 𝑙 − 𝑚 ℎ) 10(0,14 · 1,2 − 0,5 · 0,3)
𝑎= 𝑙 = 𝑙 = =
𝑚 + 𝑚 𝑚 +𝑚 𝑙(𝑚 + 𝑚 ) 1,2(0,5 + 0,14)

𝑎 = 0,23 m · s

𝐹 = 𝑚 𝑔 − 𝑚 𝑎 = 𝑚 (𝑔 + 𝑎) = 0,14(10 − 0,23) N = 1,37 N

Zrychlení těles je 0,23 m · s-2. Lano je napínáno silou o velikosti 1,37 N.

72
8.11 Pracovní list č. 11 – Tření

Úloha 1:
Doplňte tabulku:

Odporové síly jsou síly, které směřují proti pohybu tělesa.

vzniká při pohybu (smýkání) jednoho tělesa po povrchu druhého tělesa.

Smykové tření
- velikost smykového tření závisí přímo úměrně na velikosti kolmé
tlakové síly.
je odpor, který působí na těleso kruhového průřezu při jeho valivém
pohybu po podložce.
Valivý odpor
- velikost valivého odporu závisí přímo úměrně na velikosti kolmé tlakové
síly a nepřímo úměrně na poloměru valícího se tělesa.

Úloha 2:
Podtrhněte slova tak, aby vzniklé tvrzení bylo pravdivé.
Třecí síla závisí:
na rychlosti tělesa, na jakosti stykových ploch, na obsahu stykových ploch, na tvaru tělesa,
na velikosti kolmé tlakové síly,

Úloha 3:
Na vozík o hmotnosti 80 kg, který se pohybuje stálou rychlostí po vodorovné silnici, působí
tažná síla o velikosti 120 N. Určete:
a) velikost třecí síly
b) hodnotu součinitele smykového tření. (g = 10 m · s-2).
𝑚 = 80 kg
𝐹 = 120 N
𝐹 =?
𝑓 =?
a) 𝐹 = 120 N
𝐹 𝐹 120
b) 𝐹 = 𝑓𝐹 𝑧 𝑡𝑜ℎ𝑜 𝑓= = = = 0,15
𝐹 𝑚𝑔 80 · 10
Velikost třecí síly je 120 N a hodnota součinitele smykového tření je 0,15.

73
Úloha 4:
Na obrázku jsou umístěny krychličky. Hmotnost každé z krychliček je 0,4 kg. Ve kterém
případě působí mezi tělesem a podložkou největší třecí sila? Svou odpověď zdůvodněte.
Největší třecí síla je na obrázku B, kde je největší
kolmá tlaková síla.
Úloha 5:
Statický koeficient valivého odporu mezi koly automobilu a suchým asfaltem je 2,5 mm.
Jak velkou silou musíme působit na automobil o hmotnosti 1 800 kg, abychom jej roztlačili,
je-li průměr kola automobilu 60 cm? (g = 10 m · s-2).
𝜉 = 2,5 mm = 0,0025 m
𝑚 = 1 800 kg
𝑑 = 60 cm ⟹ r = 0,3 m
𝐹 =?
𝐹 𝑚𝑔 1 800 · 10
𝐹 = 𝜉 = 𝜉 = 0,0025 ∙ N = 150 N
𝑅 𝑅 0,3
Na automobil musíme působit silou o velikosti 150 N.

Úloha 6:

Jaká je nejkratší vzdálenost, na které může zastavit automobil, který se pohybuje rychlostí
72 km · h-1, je-li součinitel smykového tření mezi pneumatikami a povrchem vozovky 0,25?
Předpokládáme, že automobil jede s vyřazeným rychlostním stupněm. Všechny další odporové
síly zanedbáváme. (g = 10 m · s-2).

𝑣 = 72 km · h = 20 m · s

𝑓 = 0,25
𝑠 =?

𝐹⃗ = 𝐹⃗ 𝑣 = 𝑣 − 𝑎𝑡

𝑚𝑎 = 𝑓𝑚𝑔 0 = 𝑣 − 𝑎𝑡

𝑎 = 𝑓𝑔 𝑡=

1 𝑣 1 𝑣 𝑣 𝑣 20
𝑠= 𝑣 𝑡− 𝑎𝑡 = 𝑣 − 𝑎 = = = m = 80 m
2 𝑎 2 𝑎 2𝑎 2𝑓𝑔 2 · 0,25 · 10
Automobil zastaví po 80 m

74
Úloha 7:

Těleso o hmotnosti 0,5 kg leží na vodorovném stole a je uváděno do pohybu závažím o

hmotnosti 0,2 kg, které je k němu připevněno nití vedenou přes kladku. Součinitel smykového
tření mezi tělesem a povrchem stolu je 0,2. Určete zrychlení tělesa a sílu, kterou je napínaná
nit. (g = 10 m · s-2).

𝑚 = 0,5 kg

𝑚 = 0,2 kg

𝑓 = 0,2
𝑎, 𝐹 = ?

𝐹⃗ = 𝐹 ⃗ − 𝐹⃗

𝑎(𝑚 + 𝑚 ) = 𝑚 𝑔 − 𝑓𝑚 𝑔

𝑚 𝑔 − 𝑓𝑚 𝑔 𝑔(𝑚 − 𝑓𝑚 ) 10 · (0,2 − 0,2 · 0,5)

𝑎= = = m·s = 1,43 m · s
𝑚 + 𝑚 𝑚 +𝑚 0,5 + 0,2

𝐹 = 𝑚 𝑔 − 𝑚 𝑎 = 𝑚 (𝑔 − 𝑎) = 0,2(10 − 1,43) N = 1,71 N

Těleso se pohybuje se zrychlením 1,43 m · s-2. Lano je napínáno silou o velikosti 1,71 N.

75
Úloha 8:

Chlapec o hmotnosti 20 kg sedí na saních, které mají hmotnost 5 kg. Tatínek táhne sáně
za provaz. Provaz svírá s vodorovnou rovinou úhel 30°. Jak velkou silou musí sáně táhnout,
aby se pohybovaly pohybem rovnoměrně přímočarým? Součinitel tření mezi sáněmi a sněhem
je 0,2. (g = 10 m · s-2)

𝑚 = 20 kg

𝑚 = 5 kg

𝛼 = 30°

𝑓 = 0,2

𝐹 =?

𝐹 = 𝐹

𝐹 = 𝑓𝐹

𝐹 = 𝑓(𝐹 − 𝐹 )

𝐹
= cos 𝛼 z toho 𝐹 = 𝐹 cos 𝛼
𝐹
𝐹
= sin 𝛼 z toho 𝐹 = 𝐹 sin 𝛼
𝐹
𝐹 cos 𝛼 = 𝑓(𝑚𝑔 − 𝐹 sin 𝛼)

𝐹 cos 𝛼 = 𝑓𝑚𝑔 − 𝐹𝑓 sin 𝛼

𝐹 cos 𝛼 + 𝐹𝑓 sin 𝛼 = 𝑓𝑚𝑔

𝐹(cos 𝛼 + 𝑓 sin 𝛼) = 𝑓𝑚𝑔

𝑓𝑚𝑔 𝑓(𝑚 + 𝑚 )𝑔 0,2 · (20 + 5) · 10

𝐹= = = N = 51,76 N
cos 𝛼 + 𝑓 sin 𝛼 cos 𝛼 + 𝑓 sin 𝛼 cos 30° + 0,2 sin 30°

Tatínek táhne sáně silou 51,76 N

76
Úloha 9:

Těleso o hmotnosti 20 kg se pohybuje po nakloněné rovině směrem dolů stálou rychlostí

o velikostí 5 m ∙ s . Nakloněná rovina svírá s vodorovnou rovinou úhel 30°. (g = 10 m · s-2).

a) Určete velikost třecí síly, která působí mezi tělesem a nakloněnou rovinou.

b) Jak velký by musel být součinitel smykového tření mezi nakloněnou rovinou a tělesem,
aby dané těleso bylo v klidu.

𝑚 = 20 kg

𝑣 =5m·s

𝛼 = 30°

𝐹 =?

a) 𝐹 = 𝐹

𝐹 = 𝑚𝑔 sin 𝛼 = 20 · 10 · sin 30° N = 100 N

Velikost třecí síly je 100 N.

b) 𝐹 = 𝐹

𝑓𝑚𝑔 cos 𝛼 = 𝑚𝑔 sin 𝛼

𝑚𝑔 sin 𝛼 sin 𝛼
𝑓= = = tg 𝛼 = tg 30° = 0,58
𝑚𝑔 cos 𝛼 cos 𝛼
Součinitel smykového tření má hodnotu 0,58.

77
8.12 Pracovní list č. 12 – Zákon zachování hybnosti, setrvačné síly

Úloha 1:

Alenka a Lenka leží na nafukovacích matracích na klidné hladině jezera. Lenka odstrčí Alenku
silou o velikosti 100 N. Určete směr pohybu a porovnejte rychlost pohybu lehátek s dívkami,

a) je-li hmotnost dívek i s matrací stejná,

𝑝 = 𝑝

𝑚𝑣 = 𝑚𝑣

𝑣 = 𝑣
Lehátka se pohybují stejnou rychlostí a opačným směrem.
b) pokud je hmotnost Lenky i s lehátkem větší, než je hmotnost Alenky i s lehátkem.

𝑚 > 𝑚
𝑝 = 𝑝 , aby nastala rovnost, pak 𝑣 < 𝑣

Lehátko s Lenkou se pohybuje menší rychlostí, než lehátko s Alenkou. Lehátka se pohybují
opačnými směry.

Úloha 2:

Nafouknutý balónek má hmotnost 1,2 g. Po uvolnění otvoru se balónek bude pohybovat

rychlostí 180 m ∙ min . Hmotnost balónku po uvolnění vzduchu je 1 g. Jak velká je rychlost
vypuštěného vzduchu? Do obrázku zakreslete směr pohybu balónku a směr pohybu
vypuštěného vzduchu.

𝑚 = 1,2 𝑔

𝑣 = 180 m · min =3m·s

𝑚 =1g

𝑣 =?

𝑝 = 𝑝

𝑚 𝑣 = (𝑚 − 𝑚 )𝑣
𝑚 𝑣 1·3
𝑣 = = m·s = 15 m · s
𝑚− 𝑚 1,2 − 1
Rychlost vypuštěného vzduchu je 15 m · s-1.

78
Úloha 3:

Granát, který se pohybuje vzhledem k povrchu Země rychlostí o velikosti 10 m · s-1, se rozpadne
na dvě části. Větší část, která tvoří 60% celkové hmotnosti granátu, se dále pohybuje rychlostí
o velikosti 25 m · s-1 původním směrem. Určete velikost a směr rychlosti menší části granátu
vzhledem k povrchu Země. (Tomanová, 1988, str. 43).

𝑣 = 10 m · s
𝑚 = 0,6 m
𝑣 = 25 m · s
𝑚 = 0,4 m
𝑣 =?
𝑝= 𝑝 + 𝑝

𝑚𝑣 = 𝑚 𝑣 + 𝑚 𝑣
𝑚𝑣 − 𝑚 𝑣 𝑚𝑣 − 0,6𝑚𝑣 𝑚 · 10 − 0,6 𝑚 · 25
𝑣 = = = = −12,5 m · s
𝑚 0,4𝑚 0,4 𝑚

Menší část granátu se pohybuje opačným směrem jak větší část a rychlostí 12,5 m ∙ s .

Úloha 4:

Rychlost letící rakety má velikost v. Po oddělení hlavice se rychlost rakety dvakrát zmenší,
přičemž se směr pohybu rakety a hlavice nezmění. Jak velká je rychlost hlavice, je-li její
hmotnost šestkrát menší než hmotnost celé rakety? (Tomanová, 1988, str. 48).

𝑣 =
𝑚
𝑚 =
6
5𝑚
𝑚 =
6
𝑣 =?
𝑝= 𝑝 + 𝑝

𝑚𝑣 = 𝑚 𝑣 + 𝑚 𝑣
5𝑚 𝑣
𝑚𝑣 − 𝑚 𝑣 𝑚𝑣 − 6 · 2 7
𝑣 = = 𝑚 = 𝑣
𝑚 2
6
Rychlost hlavice je 3,5v. https://pixabay.com/cs/images/search/space%20rocket/?pagi=2

79
Úloha 5:

Jakou nejmenší rychlostí se musí pohybovat motocyklista, jestliže má jezdit v kouli všemi
směry? Koule má poloměr 6 m. Těžiště motocyklisty je ve vzdálenosti 90 cm od povrchu koule.
(g = 9,81 m · s-2).

𝑟 =6m

ℎ = 90 cm = 0,9 m
𝑣 =?

𝐹 ⃗ = 𝐹⃗

𝑣
𝑚𝑔 = 𝑚
𝑅

𝑣= 𝑔𝑅 = 𝑔(𝑟 − ℎ) = 9,81(6 − 0,9) m · s = 7,07 m · s = 25,45 km · h

Nejmenší rychlost, kterou musí motocyklista jezdit v kouli je 25,45 km · h-1.

http://www.motocyklovenoviny.cz/clanek-105/dva-roky-v-kouli-smrti

Úloha 6:

Při leteckém cvičení řídí pilot letadlo tak, že opisuje smyčku ve tvaru kružnice o poloměru
1 800 m ve vertikální rovině. Hmotnost pilota je 80 kg, velikost rychlosti letadla je
1 000 km · h-1. Určete velikost síly, kterou působí pilot na sedadlo v okamžiku, kdy letadlo
prolétá nejnižší část smyčky. Jak velké je přetížení, které působí na pilota? (g = 9,81 m · s-2).
(Tomanová, 1988, str. 49).
𝑟 = 1 800 m

𝑚 = 80 kg

𝑣 = 1 000 km · h = 277,8 m · s

𝐹 =?

𝐹⃗ = 𝐹 ⃗ + 𝐹⃗

𝑣 𝑣 277,8
𝐹 = 𝑚𝑔 + 𝑚 =𝑚 𝑔+ = 80 9,81 + N = 4 215 N
𝑟 𝑟 1 800

𝐹 4 215
𝑎= = m·s = 52,69 m · s
𝑚 80
𝑎 52,69
přetížení je pak = g = 5,4 g
𝑔 9,81
Síla, kterou působí pilot na sedadlo je 4 215 N a přetížení je 5,4 g.

80
Úloha 7:

Petr se rozhodl, že si ověří příklad, který počítali v hodině fyziky. Ve výškové budově,
kde bydlí, mají rychlovýtah. Vzal si osobní váhu a sluchátka na uši, aby neslyšel pohyb výtahu.
Než vešel do výtahu, zjistil si svou hmotnost. Osobní váha ukazovala údaj 50 kg. Ve výtahu
si stoupl na osobní váhu, a aniž by se díval na tlačítka, několik jich zmáčkl a sledoval údaj
na váze. Zjistil, že se skutečně jeho hmotnost mění. (g = 9,81 m · s-2).
a) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 48,2 kg? Tvrzení ověřte
výpočtem zrychlení výtahu.

𝑚 = 50 kg

𝑚 = 48,2 kg

𝐹 = 𝑚𝑔 − 𝑚𝑎

𝑚 𝑔 = 𝑚𝑔 − 𝑚𝑎
𝑚𝑔 − 𝑚 𝑔 𝑔(𝑚 − 𝑚 ) 9,81(50 − 48,2)
𝑎= = = m·s = 0,35 m · s
𝑚 𝑚 50
Výtah se pohybuje zrychleně směrem dolů se zrychlením 0,35 m · s-2.

b) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 51,8 kg? Tvrzení ověřte
výpočtem zrychlení výtahu.

𝑚 = 50 kg

𝑚 = 51,8 kg

𝐹 = 𝑚𝑔 + 𝑚𝑎

𝑚 𝑔 = 𝑚𝑔 + 𝑚𝑎
𝑚 𝑔 − 𝑚𝑔 𝑔(𝑚 − 𝑚) 9,81(51,8 − 50)
𝑎= = = m·s = 0,35 m · s
𝑚 𝑚 50
Výtah se pohybuje zrychleně směrem nahoru se zrychlením 0,35 m · s-2.

c) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 50 kg?

Pokud žák neslyší a ani nevidí pohyb výtahu, pak nemůže s jistotou říct, zda je výtah v klidu,
nebo v pohybu rovnoměrném přímočarém. Zrychlení výtahu je v obou případech 0 m · s-2.

d) Mohla by váha ukázat nulovou hmotnost? Své tvrzení zdůvodněte.

Hmotnost by mohla být nulová v případě, že by výtah padal volným pádem. Pak se nacházíme
ve stavu bez tíže, a proto na podložku nepůsobíme žádnou silou.

81
ZÁVĚR
Hlavním cílem práce bylo vytvoření souboru pracovních listů z fyziky k vybraným kapitolám
učiva prvního ročníku střední školy, které by sloužily k opakování a procvičování učiva.
Záměrem bylo vytvořit takové pracovní listy, které žáky zaujmou vhodnou volbou úloh
i grafickým zpracováním a posílí tak jejich motivaci k práci. Pracovní listy byly vytvářeny pro
žáky s ohledem na jejich potřeby a pro učitele jako podpůrný materiál při jejich přípravě na
vyučování.
Práce se skládá ze dvou částí. V teoretické části závěrečné práce byly shrnuty poznatky
potřebné k tvorbě pracovních listů a v praktické části bylo těchto poznatků využito při jejich
vlastní realizaci. Velkou výhodou vytvořeného souboru pracovních listů je jejich snadná
úprava, proto si každý vyučující může tento soubor upravit dle svých vlastních představ či
přizpůsobit potřebám žáků, které vzdělává.
Přínos práce vidím v možnosti využití vzniklých studijních materiálů (pracovních listů)
učiteli i žáky. Potěšilo by mne, kdyby tyto materiály pomohly jak žákům v jejich studiu, tak
i učitelům při jejich přípravě na vyučování.
Současně však nelze považovat využívání pracovních listů či jiných prostředků výuky
za samospasitelné. Sebevětší snaha učitele bude k ničemu, pokud se žáci sami nebudou chtít
vzdělávat a nebudou mít v sobě zafixovaný pocit povinnosti a odpovědnosti za svou činnost.
Ten se však ve škole neučí, ale je postupně přebírán od různých autorit – v první řadě především
od rodičů a učitelů. Proto by mělo být postavení rodiny a školy ve společnosti na jednom
z nejvyšších stupňů v žebříčku hodnot.
Využití pracovních listů tedy nelze přeceňovat, ale ani podceňovat. K usnadnění práce
a zkvalitnění výuky by určitě přispěl ucelený, přehledně a systematicky uspořádaný soubor
prostředků výuky, rychle a jednoduše dostupný každému učiteli. Takovou databázi učebních
materiálů, která by zahrnovala i pracovní listy vytvořené do různých předmětů, by jistě ocenil
každý učitel. Praktická část této závěrečné práce by mohla k jejímu vytvoření přispět.

82
POUŽITÉ ZDROJE

BARTUŠKA, Karel. Sbírka řešených úloh z fyziky pro střední školy: Mechanika. Dotisk
2., upraveného vydání. Praha: Prometheus, 2007. ISBN 978-80-7196-236-6.

BEDNAŘÍK, Milan a Miroslava ŠIROKÁ. Fyzika pro gymnázia: Mechanika. Dotisk 4. vydání.
Praha: Prometheus, 2010. ISBN 978-80-7196-382-0.

ČAPEK, Robert. Moderní didaktika: Lexikon výukových a hodnotících metod. Havlíčkův Brod:
Grada, 2015. ISBN 978-80-247-9934-6.

JANÁS, Josef. Kapitoly z didaktiky fyziky. Brno: Masarykova univerzita, 1996. ISBN 80-210-
1334-6.

JANÁS, Josef a Josef TRNA. Konkrétní didaktika fyziky I. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-
210-2053-3.

KAŠPAR, Emil. Didaktika fyziky: Obecné otázky. Praha: SPN, 1978.

LEPIL, Oldřich a Miroslava ŠIROKÁ. Sbírka testových úloh k maturitě z fyziky. Prometheus,
2001. ISBN 80-7196-222-8.

MOJŽÍŠEK, Lubomír. Vyučovací metody. 2. vydání. Praha: SPN, 1977.

OBST, Otto. Obecná didaktika. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017.
ISBN 978-80-244-5141-1.

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: 2., rozšířené a aktualizované vydání. Havlíčkův

Brod: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

SKALKOVÁ, Jarmila. Od teorie k praxi vyučování: na střední všeobecně vzdělávací škole.

Praha: SPN, 1978.

TOMANOVÁ, Eva a a kol. Sbírka úloh z fyziky pro gymnázia: I. díl. Praha: SPN, 1988.

SVOBODA, Emanuel a Růžena KOLÁŘOVÁ. Didaktika fyziky základní a střední školy:

vybrané kapitoly. 2. vydání. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1181-3.
Online zdroje:

https://zpameti.cz/lepsi-uceni/usnadnete-si-pamatovani/ [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné

z: https://zpameti.cz/lepsi-uceni/usnadnete-si-pamatovani/
https://www.sogoodlanguages.com/cs/anglictina/jak-zabranit-zapominani-naucene-
latky/ [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné z:
http://www.pametauceni.cz/clanek-2369-jak-nezapominat/
https://easylingo.cz/jak-si-zapamatovat-400-procent-vic/ [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné
z: https://easylingo.cz/jak-si-zapamatovat-400-procent-vic/
https://is.muni.cz/el/1441/jaro2011/Bi2MP_PESD/23824597/pracovni_listy_-
informace_o_tvorbe08_.txt [online]. [cit. 2019-04-27]. Dostupné z:
https://is.muni.cz/el/1441/jaro2011/Bi2MP_PESD/23824597/pracovni_listy_-
informace_o_tvorbe08_.txt
https://www.upjs.sk/public/media/15903/Osvaldova_1.pdf [online]. [cit. 2019-04-27].
Dostupné z: https://www.upjs.sk/public/media/15903/Osvaldova_1.pdf
https://katedry.ped.muni.cz/pedagogika/wp-
content/uploads/sites/17/2015/02/komensky_01_139.pdf [online]. [cit. 2019-04-28].
Dostupné z: https://katedry.ped.muni.cz/pedagogika/wp-
content/uploads/sites/17/2015/02/komensky_01_139.pdf
http://www.jreichl.com/fyzika/fyzika.htm [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné z:
http://www.jreichl.com/fyzika/fyzika.htm

Zdroje obrázků v pracovních listech:

Pracovní list č. 1, úloha 11:
https://vytapeni.tzb-info.cz/teorie-a-schemata/18320-nova-definice-zakladnich-jednotek-si
Pracovní list č. 3 , úloha 14:
http://www.oakostelec.cz/moodle/mod/folder/view.php?id=255
Pracovní list č. 4, úloha 3:
https://pixabay.com/illustrations/search/car/?pagi=2
Pracovní list č. 4, úloha 4,5
http://www.jane111.chytrak
Pracovní list č. 5, úloha 1:
https://pixabay.com/cs/images/search/%C5%BEelva/,
https://www.iconfinder.com/search/?q=tree&price=free
https://cz.pinterest.com/pin/570338740296984316/
Pracovní list č. 6, úloha 3:
https://pixabay.com/illustrations/search/earth/
Pracovní list č. 6, úloha 4,5:
https://pixabay.com/cs/images/search/train/
Pracovní list č. 6, úloha 8:
https://pixabay.com/illustrations/search/cyclist/
Pracovní list č. 6, úloha 10:
https://cz.pinterest.com/pin/333125703682361016/
Pracovní list č. 6, úloha 11:
https://www.iconfinder.com/
Pracovní list č. 6, úloha 12:
https://pixabay.com/cs/images/search/parachutist/?pagi=2
Pracovní list č. 6, úloha 15:
https://pixabay.com/illustrations/search/train/
Pracovní list č. 6, úloha 16:
https://pixabay.com/illustrations/search/fly/?pagi=3
Pracovní list č. 8, úloha 11:
https://cz.pinterest.com/pin/398920479474413123/
Pracovní list č. 8, úloha 12:
https://cz.pinterest.com/pin/621919029771107633/
Pracovní list č. 9, úloha 3:
https://pixabay.com/cs/illustrations/search/v%C3%A1ha/?pagi=4
Pracovní list č. 12, úloha 4:
https://pixabay.com/cs/images/search/space%20rocket/?pagi=2
Pracovní list č. 12, úloha 5:
http://www.motocyklovenoviny.cz/clanek-105/dva-roky-v-kouli-smrti
Obrázky, u nichž není odkaz, jsou vlastní, kreslené v GeoGebře nebo v malování.
SEZNAM PŘÍLOH A PŘÍLOHY

PŘÍLOHA 1: Pracovní list č. 1 - Fyzikální veličiny a jednotky

PŘÍLOHA 2: Pracovní list č. 2 – Převody jednotek

PŘÍLOHA 3: Pracovní list č. 3 – Operace s vektory

PŘÍLOHA 4: Pracovní list č. 4 – Kinematika, pohyb rovnoměrně přímočarý

PŘÍLOHA 5: Pracovní list č. 5 – Rovnoměrný přímočarý pohyb – grafy

PŘÍLOHA 6: Pracovní list č. 6 – Rovnoměrný pohyb, příklady

PŘÍLOHA 7: Pracovní list č. 7 – Kinematika, rovnoměrně zrychlený pohyb, grafy

PŘÍLOHA 8: Pracovní list č. 8 - Rovnoměrně zrychlený pohyb - příklady

PŘÍLOHA 9: Pracovní list č. 9 – Účinky síly, skládání sil

PŘÍLOHA 10: Pracovní list č. 10 – Newtonovy pohybové zákony

PŘÍLOHA 11: Pracovní list č. 11 - Tření

PŘÍLOHA 12: Pracovní list č. 12 - Zákon zachování hybnosti, setrvačné síly

Pracovní list č. 1 - Fyzikální veličiny a jednotky

Úloha 1:
Do textu doplňte uvedená slova ve vhodném tvaru: jednotka, značky, hodnota, číselná
hodnota {𝑋}, jednotka [𝑋], vlastnost, kvalita, změřit, měřící jednotka, změny, vztahy, kvantita:

Fyzikální veličiny vyjadřují _________________, _______________ a _______________

hmotných objektů, které lze změřit.

Pro označování fyzikálních veličin používáme smluvené ______________________.

Měřit fyzikální veličinu znamená: určit její ________________, to je porovnat její hodnotu
s ___________________________, předem smluvenou, pevnou a stálou hodnotou veličiny.

Hodnota dané fyzikální veličiny X je určena ________________ {X} a ___________ [X].

Zapisujeme: X={X}∙[X] ; {X} - určuje __________ a [X] ___________ fyzikální veličiny.

Úloha 2: ZÁKLADNÍ JEDNOTKY SOUSTAVY SI

Doplňte tabulku základních jednotek SI podle vzoru v prvním řádku:

Veličina Značka Jednotka Značka

délka l metr m

hmotnost

sekunda

elektrický proud

svítivost cd

mol
Úloha 3:

Uveďte cizojazyčný název, ze kterého je odvozena značka dané fyzikální veličiny:

tlak 𝑝 ____________ hmotnost 𝑚 __________ objem 𝑉 _____________
síla 𝐹 ____________ čas t ________________ rychlost v ____________

poloměr r _________ výška ℎ _____________ práce 𝑊 _____________

Úloha 4:
Podtrhněte fyzikální veličiny:
částice, metr, plyn, krychle, délka, var, energie, blesk, hodina, elektrický proud, síla, atom

Úloha 5:
Doplňte jednotkové rovnice:

[ ]=m·s [𝑚] = _____ W= J [𝜌] = __________ [ ]=m

Úloha 6: ODVOZENÉ JEDNOTKY

Doplňte tabulku fyzikálních veličin podle vzoru v posledním řádku.

Fyzikální Značka Fyzikální Jednotka Značka Rozměr

veličina veličiny vztah veličiny jednotky jednotky
obsah
krychlový metr
objem
kubický metr
kilogram na metr
hustota
krychlový
rychlost

síla

práce

výkon

frekvence

tlak 𝑝 𝑝= pascal P kg ∙ m ∙s
Úloha 7: NÁSOBKY A DÍLY JEDNOTEK

Doplňte tabulku podle vzoru v prvním řádku:

Předpona Značka Násobek

tera T 1 000 000 000 000 10

giga

mega

kilo

mili

mikro

nano

piko

Úloha 8:

Doplňte tabulku fyzikálních veličin podle vzoru v prvním řádku:

Předpona Značka Násobek

hekto h 100 10
deka da
deci d
centi c

Úloha 9: VEDLEJŠÍ JEDNOTKY

Doplňte tabulku vedlejších veličin podle vzoru v prvním sloupci:

Název veličiny Značka Název jednotky Značka Vztah k základní jednotce

minuta min 60 s
čas t
hodina

plošný obsah ha

objem l

hmotnost t
Úloha 10:

Uvedené pojmy přiřaďte ke správným kategoriím:

litr, délka, tlak, kilogram, °C, volt, joule, ampér, tuna, m2, hmotnost, kelvin, minuta, newton,
watt, energie, mol, svítivost, m · s-1, radián, sekunda. Navrhněte vhodné pojmenování kategorie
zbylých pojmů.

Základní jednotky Odvozené jednotky Vedlejší jednotky

Úloha 11:

Generální konference pro míry a váhy na svém 26. zasedání ve Versailles schválila dne
16. listopadu 2018 redefinice čtyř základních jednotek SI (kilogramu, ampéru, kelvinu a molu)
a nové formulace zbývajících tří (sekundy, metru a kandely). Tato svým způsobem přelomová,
leč očekávaný změna, vešla v platnost s účinností od 20. května 2019, tedy v den, který je
obecně považován za Světový den metrologie. Jak souvisí tento obrázek s danou informací?
Najděte na internetu.
Pracovní list č. 2 – Převody jednotek

Úloha 1:

Jednotky zapsané pomocí předpon SI zapište v základních jednotkách a užijte příslušné

mocniny čísla deset:
15 mV
a) 5 · mg = b) =
3 μA
1
c) 60 μg = d) =
4 pF
120 kV 1
e) = f) =
50 MV 500 nm

Úloha 2:

Jednotky zapsané mocninami čísla deset zapište pomocí předpon SI:

a) 3 · 10 F= b) 5 · 10 W =
3 2
c) V= d) A=
100 10
5 · 10 1
e) J= f) m=
2 5 · 10

Úloha 3:

Převeďte jednotky hustoty na kg · m-3:

a) 7,2 g · cm =
t
b) 3,1 =
m
c) 4,6 g · m =

d) 2,7 g · dm =

Úloha 4:

Vyjádřete rychlost v m · s-1:

a) 36 km · h = b) 7,9 km · s =

c) 30 m · min = d) 0,3 km · min =

Úloha 5:

Vyjádřete v uvedených jednotkách: Vyjádřete v základních jednotkách SI:

905 kg = t 0, 025 t =

2kg 4 g = kg 520 mg =

3g 780 mg = g 5 dm 75 cm =

27 min = h 720 cm =

90 s = min 900 mm =

0,35 h = min 3 min 36 s =

65 cm = m 24 h =

340 ha = km 7 km 42 m =

2,85 a = m 2,5 mm =

0,45 km = ha 450 cm 45 mm =

0,67 ha = m 0,18 h =

4,5 hl 67 l = l 607 cg =

25 300 ml = l 1 t 62 kg 456 g =

87, 3 cm = l 659 mg =

Úloha 6:

Převeďte na jednotky uvedené v závorce:

90 km ∙ h (m ∙ s )=

18 m ∙ s (km ∙ h ) =

0,7 dm ∙ min (km ∙ h ) =

60 l ∙ h (hl ∙ den ) =

0,005 hl ∙ h (m · s )=

4,5 m ∙ h (l ∙ min ) =
Pracovní list č. 3 – Operace s vektory

Úloha 1:

Doplňte:

Fyzikální veličiny
skalární vektorové
jsou jednoznačně určeny jsou jednoznačně určeny

…………………………………… ……………………………………

Úloha 2:

Podtrhněte skalární fyzikální veličiny:

hmotnost, rychlost, dráha, čas, hybnost, moment síly, tlak, síla, hustota, objem, teplota, práce,

energie, zrychlení, průměrná rychlost, elektrický proud

Úloha 3:

Doplňte následující tvrzení:

Násobíme-li nebo dělíme vektor 𝐹⃗ reálným číslem k ≠ 0 pak, je-li
a) 𝐤 > 𝟎, výsledná síla 𝐹⃗ má ……………………směr jako síla 𝐹⃗
b) 𝐤 < 𝟎, výsledná síla 𝐹⃗ má ………………….. směr jako síla 𝐹⃗

Úloha 4:

Jsou dány vektory: 𝐹⃗ = 4 N, 𝐹⃗ = 2 ∙ 𝐹⃗ , 𝐹⃗ = −1,5 ∙ 𝐹⃗ . Znázorněte graficky všechny

tři vektory.

Úloha 5:
⃗ ⃗
Jsou dány vektory: 𝐹⃗ = 8 N, 𝐹⃗ = , 𝐹⃗ = . Znázorněte graficky všechny tři vektory.
Úloha 6:
Doplňte větu a znaménka v rámečcích.
Rovnoběžné vektory sčítáme tak, že do koncového bodu prvního vektoru …………………….
…………………………………………………………

Úloha 7:

Jsou dány vektory |𝐹⃗ | = 3 N a 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě a jsou rovnoběžné
téhož směru. Určete početně i graficky jejich součet.

Úloha 8:

Jsou dány vektory |𝐹⃗ | = 3 N a 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě, jsou rovnoběžné
a opačného směru. Určete velikost a směr výsledné působící síly, a to početně i graficky.

Úloha 9:

Michal s Renatou vezou sáňky po vodorovné zasněžené cestě. Michal táhne silou F1 = 60 N,
Renata zezadu tlačí silou F2 = 30 N. Znázorněte obě síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ dvěma orientovanými úsečkami
na téže vodorovné přímce. Určete graficky i početně jejich výslednici a znázorněte
ji jinou barvou. Stanovte si měřítko.
Úloha 10:

Doplňte větu:
Dva různoběžné vektory sčítáme tak, že je přesuneme po vektorových přimkách
do společného působiště. Výsledný vektor je ……………………... vektorového rovnoběžníku.

Úloha 11:

Jsou dány síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗, které působí na stejné těleso. Určete výslednici těchto sil

Úloha12:

Jsou dány dva vektory: |𝐹⃗| = 6 N, 𝐹⃗ = 4 N. Oba působí ve stejném bodě a svírají úhel α.
Určete graficky jejich součet.
a) 45° a)
b) 90°
c) 120°

b) c)
Úloha13:
Určete početně i graficky výslednici sil 40 N a 30 N působících v jednom bodě, jsou-li k sobě
kolmé.

Úloha 14:

Na konci trámku působí dvě stejně velké síly 𝐹⃗ , 𝐹⃗ o velikosti 100 N tak, že jejich
výslednice 𝐹⃗ má směr podélné osy trámku. Urči velikost výslednice, jestliže síly svírají úhel
a) 60°
b) 90°
c) 120°.
Pracovní list č. 4 – Kinematika, pohyb rovnoměrně přímočarý

Úloha 1:

Doplňte výrazy do následujících tvrzení, aby daná tvrzení platila:

Kinematika popisuje ………………… bez ohledu na jeho…………………...... .

je myšlenkový model tělesa, jehož ………………….. a ……………
Hmotný bod
……………………, ……………………. se zachovává.

je změna ……………... vůči jiným tělesům.

Mechanický pohyb
závisí na volbě ………………………………………. .
Vztažná soustava je ………..., nebo …………………, vůči nimž pohyb vztahujeme.

je množina …………….., jimiž hmotný bod prošel.

Trajektorie závisí na ………………………………………………. .

není ……………………………………. .

určuje ……………………………………hmotného bodu.

Posunutí
je …………… fyzikální veličina.

je ……………………………….., kterou hmotný bod opíše za čas t.

Dráha
je to skalární ………………………………. .

Úloha 2:

Těleso se pohybuje z bodu A do bodu B. Délka trajektorie je 5 m a vzdálenost bodů A od bodu

B je 2 m. Určete dráhu, kterou těleso urazilo a velikost posunutí tělesa.

Úloha 3:

Při autonehodě se střetla dvě protijedoucí vozidla. Jedno jelo rychlostí 70 km · h-1 a druhé
rychlostí 90 km · h-1. Náraz byl stejný, jako by jeden automobil stál a druhý do něj narazil
rychlostí v. Které z následujících tvrzení je správné?
Správnou odpověď zakroužkujte.
a) v = 20 km · h-1 b) v = 160 km · h-1 c) v = 70 km · h-1 d) v = 90 km · h-1
Úloha 4:

Napiš k obrázkům, jaký druh pohybu znázorňují:

………………………….. …………………………

…………………………….. ………………………………

………………………………. ....................................................

Úloha 5:
Dopište do myšlenkové mapy jednotlivé pojmy:
křivočarý, otáčivý, zpomalený, podle rychlosti, zrychlený, podle trajektorie, přímočarý,
posuvný, rovnoměrný

pohyb

složený

nerovnoměrný
Pracovní list č. 5 – Rovnoměrný přímočarý pohyb – grafy

Úloha 1:
V grafu závislosti dráhy na čase jsou znázorněny pohyby automobilu, cyklisty, turisty a želvy.
Popište průběh jednotlivých pohybů a určete pořadí, v jakém jednotliví aktéři míjeli strom,
který stál u cesty. Do připraveného grafu barevně zakreslete odpovídající grafy závislosti
rychlosti na čase. Předpokládejte, že se všichni pohybovali rovnoměrně přímočaře stejným
směrem.

Úloha 2:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti dráhy na čase.

Úloha 3:

Ke grafu závislosti dráhy na čase sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

Úloha 4:

Z následujícího grafu určete počáteční dráhu, velikost rychlosti a dráhu hmotného bodu
uraženou za 5 sekund od začátku tohoto pohybu.

Úloha 5:

Na obrázku jsou znázorněny závislosti dráhy osobního automobilu a nákladního automobilu

na čase. Určete rychlost osobního a nákladního automobilu v kilometrech za hodinu. Za jakou
dobu a v jaké vzdálenosti od místa svého výjezdu předjede osobní automobil nákladní
automobil?
Úloha 6:

Z grafu závislosti dráhy na čase pohybujícího se auta určete, kdy se auto pohybovalo
nejrychleji, kdy nejpomaleji a kdy stálo. Určete rychlosti, kterými se auto pohybovalo,
a sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

Úloha 7:

Co vyjadřuje obsah obdélníku pod křivkou rychlosti?

Úloha 8:

Na obrázku jsou zakresleny grafy závislosti dráhy automobilu a cyklisty na čase. Určete:
a) jak velkou rychlostí se pohybuje automobil a jak velkou rychlostí cyklista
b) o kolik metrů více urazí za 15 sekund automobil oproti cyklistovi.

Úloha 9:

Na obrázku je graf závislosti rychlosti na čase. Zapište rychlost, dráhu a čas jednotlivých etap
pohybu tělesa. Vypočítejte velikost průměrné rychlosti:
a) za prvních 5 sekund,
b) za dalších 5 sekund,
c) v intervalu od konce 2. do konce
8. sekundy.
Úloha 10:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti dráhy na čase.

Úloha 11:

Ke grafu závislosti dráhy na čase sestrojte graf závislosti rychlosti na čase.

Pracovní list č. 6 – Rovnoměrný pohyb, příklady

Úloha 1:

Při kýchnutí zavře člověk oči na 0,5 s. Jakou dráhu urazí za tuto dobu automobil, který
se pohybuje maximální povolenou rychlostí
a) ve městě,
b) na dálnici?

Úloha 2:

Za jakou dobu přejdete ulici, která je široká 8 m? Předpokládejte, že půjdete rychlostí

4 km · h-1. Můžete bezpečně přejít, když se k přechodu ze vzdálenosti 20 m blíží automobil
rychlostí 50 km · h-1?
Úloha 3:

Za jakou dobu dorazí světelný signál ze Země na Měsíc a na Slunce? Potřebné údaje vyhledejte
v tabulkách.

Úloha 4:

Vlak projíždí nádražím stálou rychlostí 72 km · h-1. Jak velkou rychlostí se pohybuje cestující
vzhledem k dívce stojící na nástupišti, jestliže cestující prochází vagonem rychlostí 3 km · h-1:
a) ve směru pohybu vlaku,
b) proti směru pohybu vlaku?
Obě situace zakreslete pomocí vektorů.
Úloha 5:
Vlak projíždí nádražím stálou rychlostí 20 m · s-1. Jak velkou rychlostí se pohybuje cestující
vzhledem k dívce na nástupišti, pohybující se rychlostí 2 km · h-1 proti pohybu vlaku, jestliže
se cestující prochází vagonem rychlostí 3 km · h-1:
a) ve směru pohybu vlaku,
b) proti směru pohybu vlaku?
Obě situace zakreslete pomocí vektorů.

Úloha 6:

Tunelem o délce 1 200 m projíždí vlak dlouhý 200 m tak, že od vjezdu lokomotivy do tunelu
do výjezdu posledního vagonu z tunelu uplyne doba 1 min a 20 s. Určete rychlost vlaku
v kilometrech za hodinu.
Úloha 7:

Jirka jel s tatínkem automobilem podél sloupů osvětlení vzdálených od sebe 50 m. Za minutu
napočítal 25 sloupů a vypočítal rychlost automobilu. Vyšlo mu, že automobil jede rychlostí
75 km · h-1. Tachometr ale ukazoval rychlost 72 km · h-1. Jakou chybu Jirka při výpočtu udělal?
Své tvrzení ověřte výpočtem.

Úloha 8:

Cyklista se pohybuje rovnoměrně přímočarým pohybem a od místa startu urazí vzdálenost

1 200 m, pak se obrátí a po téže trase v opačném směru urazí vzdálenost 1 800m.
a) Určete velikost a směr posunutí cyklisty.
b) Jaká dráhu cyklista urazil?
Úloha 9:

Automobil jel první třetinu dráhy rychlostí 30 m · s-1 a zbývající část cesty jel rychlostí
15 m · s-1. Jaká je jeho průměrná rychlost?

Úloha 10:

Kočka domácí se může pohybovat rychlostí až 48 km · h-1. Myš se pohybuje rychlostí

5,1 km · h-1. Kočka zahlédne myš, která je od ní vzdálena 6 m. Stihne myš zaběhnout do díry,
vzdálené 80 cm?
Úloha 11:

Nákladní automobil o délce 6 m jede rychlostí 72 km · h a předjíždí jej motocykl jedoucí

rychlostí 108 km · h .
a) Jak velkou dráhu urazí motocykl při předjíždění, jestliže předjíždění začíná 16 m
za automobilem a končí 18 m před automobilem?
b) V jaké nejmenší vzdálenosti od motocyklisty, který se rozhodl předjíždět, se musí nacházet
automobil, který jede v protisměru rychlostí 90 km · h , aby nedošlo ke kolizi?

Úloha 12:

Parašutista padá za bezvětří rychlostí 3 m · s-1. Jakou rychlostí vodorovně fouká vítr,
pohybuje-li se parašutista vzhledem k zemi rychlostí 5 m · s-1?
Úloha 13:

První automobil ujel prvních 20 km za 20 minut a dalších 36 km za 0,4 hodiny. Druhý automobil
ujel prvních 20 km za 20 minut, pak se zastavil na benzinové stanici, kde se zdržel 15 minut.
Dalších 36 km ujel za 0,4 hodiny. Je průměrná rychlost obou automobilů stejná?

Úloha 14:

Vzdálenost dvou míst je 120 km. Z místa A vyjelo nákladní auto průměrnou rychlostí
60 km · h-1. V tomtéž okamžiku mu vyjelo naproti z místa C osobní auto pohybující se
průměrnou rychlostí 80 km · h-1. Za jak dlouho a jak daleko od místa A se obě vozidla potkají?
Úloha 15:

Z každé ze dvou stanic, které jsou od sebe vzdáleny 3 hodiny jízdy, vyjíždí vlak vždy
po hodině. Kolik protijedoucích vlaků mine jeden z vlaků během tříhodinové jízdy?
Uveďte všechna řešení.

Úloha 16:

Ze dvou míst vyjíždí proti sobě dva cyklisté, oba jedou rychlostí 15 km · h-1. Když jsou
od sebe vzdáleni 30 km, vyletí z řídítek kola jednoho cyklisty moucha a letí nad silnicí směrem
k druhému cyklistovi rychlostí 20 km · h-1. Přiletí až k němu, obrátí se a stejnou rychlostí
se vrací k prvnímu. Tímto způsobem létá sem a tam tak dlouho, až se cyklisté setkají.
Kolik kilometrů nalétá?
Úloha 17:

Z určitého místa vyjíždí nákladní automobil a za 6 minut za ním ve stejném směru osobní
automobil. Nákladní automobil jede stálou rychlostí 72 km · h-1, osobní automobil stálou
rychlostí 90 km · h-1. Za jakou dobu od vyjetí nákladního automobilu a v jaké vzdálenosti
od místa startu se budou obě vozidla míjet?
Úloha 18:

Sedím 2 m od 50 cm širokého okna. Před oknem ve vzdálenosti 500 m jede cyklista kolmo na
směr pohledu. Jakou rychlostí se cyklista pohybuje, je-li v zorném poli okna vidět 15 s.

Úloha 19:

V řece, jejíž šířka je 40 m, teče voda rychlostí 0,3 m · s-1. Člověk plave vzhledem k vodě
rychlostí 0,5 m · s-1. Pod jakým úhlem vzhledem k proudu musí člověk plavat, aby se
pohyboval kolmo k břehům řeky. Za jak dlouho přeplave řeku?
Pracovní list č. 7 – Kinematika, rovnoměrně zrychlený pohyb, grafy

Úloha 1:
Doplňte tabulku:

je veličina, která vyjadřuje změnu ………….…… ………..……...

Zrychlení a⃗
v čase
je dáno podílem ……………… vektoru rychlosti ∆𝑣⃗ ke které došlo
……………... ∆𝑡 a touto dobou.

je ……………………………….……………….. veličina.
Okamžité zrychlení
má směr vektoru ………………………………………………...
∆𝒗⃗
𝑎⃗ = ∆𝒕 má jednotku ……………………………………………………...
tečné zrychlení 𝑎⃗ vyjadřuje změnu
se rozkládá na dvě ………………………………………….
složky: normálové zrychlení 𝑎 ⃗ vyjadřuje změnu
………………………………………….

Úloha 2: Doplňte myšlenkovou mapu:

ROVNOMĚRNĚ ZRYCHLENÝ PŘÍMOČARÝ POHYB

Zrychlení 𝑎⃗ je konstantní co do velikosti i směru.

a ˃0 a ˂0

Pohyb rovnoměrně zrychlený. Pohyb _______________________

Vektor zrychlení má ____________ Vektor zrychlení má opačný směr

směr jako vektor rychlosti. jako vektor rychlosti 𝑣⃗.

Velikost rychlosti se zvětšuje Velikost rychlosti se ____________________

přímo úměrně s časem. přímo úměrně s časem.

Velikost rychlosti je _____________ Velikost rychlosti je klesající

lineární funkci času. lineární funkci času.
Úloha 3:

Řidič automobilu začne při rychlosti 36 km · h-1 brzdit se zrychlením o velikosti 2 m · s-2.
Zakreslete graf závislosti rychlosti na čase a z grafu určete dobu, za kterou automobil zastaví.

Úloha 4:

Ke grafu závislosti rychlosti na čase sestrojte graf závislosti zrychlení na čase.

Úloha 5:

Z grafu určete velikost zrychlení, dále určete velikost rychlostí v časech 0 s, 2 s, 4 s. Sestrojte
odpovídající graf závislosti zrychlení na čase.

Úloha 6:

Nakreslete příslušný graf závislosti rychlosti na čase.

Úloha 7:

Nakreslete příslušný graf závislosti zrychlení na čase.

Úloha 8:

Hmotný bod se pohybuje s konstantním zrychlením 𝑎 = 3 m ∙ s . Sestavte tabulku závislosti

dráhy na čase pro pět hodnot a pak sestrojte graf závislosti dráhy na čase.
Pracovní list č. 8 - Rovnoměrně zrychlený pohyb - příklady

Úloha 1:

Z následujícího grafu vyčtěte velikost počáteční rychlosti 𝑣 , velikost zrychlení 𝑎 a odvoďte

vztah pro výpočet velikosti okamžité rychlosti 𝑣.

Úloha 2:

Na obrázku je graf závislosti rychlosti na čase. Pomocí grafu odvoďte vtah pro dráhu pohybu
rovnoměrně zrychleného. Vypočítejte dráhu, kterou těleso urazilo během 10 s.

Úloha 3:

Automobil se rozjíždí rovnoměrně zrychleně a za 1 s dosáhne rychlost 5 m · s-1 a přitom urazí

dráhu 2,5m. Určete, jakou rychlost a jakou dráhu by urazil automobil při stejném zrychlení
za 3 s, aniž byste danou úlohu řešili početně. Svou odpověď zdůvodněte.
Úloha 4:

Automobil brzdí se zrychlením 5 m · s-2. Určete brzdnou dráhu automobilu, je-li jeho počáteční
rychlost:
a) 36 km ∙ h-1,
b) 72 km ∙ h-1 .
Vypočítané brzdné dráhy porovnejte vzhledem k daným rychlostem.

Úloha 5:

Těleso se pohybuje přímočarým rovnoměrně zrychleným pohybem s nulovou počáteční

rychlostí. Za první sekundu urazí dráhu 1 m. Jakou dráhu urazí za druhou sekundu?
Úloha 6:

Automobil zvýší při rovnoměrně zrychleném pohybu během 10 s rychlost z 6 m · s-1

na 22 m · s-1. Určete:
a) velikost zrychlení automobilu,
b) dráhu, kterou přitom ujede.

Úloha 7:

Automobil jede rychlostí 50 km/h, když před něj neočekávaně vběhne z chodníku dítě.
Určete vzdálenost, kterou auto ujede, než zastaví. Doplňte tabulku.

Model automobilu Octavie Felicie

Zrychlení a 7,5 m·s-2 5 m·s-2
Reakční doba řidiče t1 0,4 s 0,4 s
Reakční doba řidiče t2 1,5 s 1,5 s
Vzdálenost s1, kterou automobil ujede, než zastaví
Vzdálenost s2, kterou automobil ujede, než zastaví
Úloha 8:

Dva automobily se pohybují současně po téže silnici. První se pohybuje rovnoměrně zrychleně
s počáteční rychlostí 36 km · h-1 se zrychlením 1 m · s-2. Druhý se pohybuje rovnoměrně
zpomaleně s počáteční rychlostí 90 km · h-1 se zrychlením 2 m · s-2. Určete čas, ve kterém
budou mít oba automobily stejnou rychlost, a velikost této rychlosti Řešte početně i graficky.
Úloha 9:

Hmotný bod urazí rovnoměrně zrychleným pohybem za dobu 4 s dráhu 18 m. Jeho počáteční
rychlost byla 2 m · s-1. Určete velikost zrychlení hmotného bodu a velikost jeho rychlosti
na konci dané dráhy.

Úloha 10:

Říká se, že Newton objevil gravitaci, když seděl pod stromem a na hlavu mu spadlo jablko.
Jakou rychlostí v kilometrech za hodinu by mu jablko přistálo na hlavě, kdyby padalo z výšky
2 m? Na internetu ověř, zda toto známe tvrzení o Newtonovi a jablku je pravdivé.
Úloha 11:

Nacházíte se na vyhlídkové věži. Zajímá vás, jak je vysoká. V kapse máte kamínky, které jste
po cestě nasbírali, a mobilní telefon. V okolí věže se nikdo nevyskytuje. Pustíte volně kamínek
a změříte, že kamínek dopadl na zem za 2 s. Jak vysoká je vyhlídková věž? Jakou rychlostí
dopadne kamínek na zem? Odpor vzduchu neuvažujte. (g = 10 m · s-2).

Úloha 12:

Z vrtulníku, který je ve výšce 10 m a pohybuje se rychlostí 180 km · h-1, má být dopraven

do nepřístupného místa humanitární balíček. V jaké vzdálenosti od daného místa musí pilot
vrtulníku shodit balíček, aby dopadl do daného místa? Odpor vzduchu zanedbejte.
(g = 9,81 m · s-2).
Úloha 13:

Jak hluboká je studna, uslyšíme-li dopad kamene puštěného do studny za 4 s. Potřebné údaje
vyhledejte. (g = 10 m · s-2).
Pracovní list č. 9 – Účinky síly, skládání sil

Úloha 1:
Doplňte myšlenkovou mapu:

účinky síly

Úloha 2:
Vyjádřete v uvedených jednotkách:

25 N = ……………………. kN 33 kN = ……………………… N
900 000 N = ………………..MN 0,06 N = …………………… mN
1,5 MN = ……………………..N 0,026 kN = …………………... N
7 000 N = …………………. MN 13 000 mN = ………………… N

Úloha 3:
Na misce vah je položeno těleso o hmotnosti 600 g. Závaží táhneme pomocí provázku svisle
vzhůru silou o velikosti 4 N. Jakou hmotnost tělesa ukáže váha? (g = 10 m · s-2).
Úloha 4:
Dřevorubci potřebují položit podřezaný strom mezi dva domky tak, aby je nepoškodili.
Ke kmenu stromu přivážou dvě lana. Každý z nich táhne za lano silou o velikosti 500 N. Lana
spolu svírají úhel o velikosti 60°. Graficky určete velikost a směr výsledné působící síly, kterou
působí dřevorubci na kmen stromu. Vypočítejte velikost výsledné síly, kterou dřevorubci
působí na strom. Můžeme ze směru výsledné působící síly určit, kam strom položili?

Úloha 5:
Na pružině jsou zavěšená tělesa o hmotnosti m1, m2 a m3. (g = 10 m · s-2).

a) Určete velikost tahové síly 𝐹⃗ , kterou působí závaží na pružinu.

b) Jaké účinky má síla 𝐹⃗ na pružinu?

c) Určete velikost síly, kterou působí tělesa na závěs v bodě A.

d) Určete velikost síly, kterou působí tělesa na závěs v bodě B.

Úloha 6:

Na těleso o hmotnosti m působí současně tři síly, a to síla 𝐹⃗ o velikosti 120 N, síla 𝐹⃗
o velikosti 60 N a síla 𝐹⃗ o velikosti 40 N. Síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ svírají úhel 90° a síly 𝐹⃗ a 𝐹⃗ svírají úhel
30° ve stejném smyslu. Určete graficky výslednou silu, která působí na těleso. Zvolte vhodné
měřítko.

Úloha 7:

V pravoúhlé soustavě souřadnic 𝑂 je zakreslena síla 𝐹⃗ , která svírá se směrem osy x úhel
𝛼 = 30°. Rozložte sílu 𝐹⃗ do směrů os souřadnicové soustavy a určete velikost obou složek,
je-li velikost síly 𝐹⃗ rovna 10 N.
Úloha 8:

Na nosník upevněný ke zdi chemickými kotvami K1, K2 chceme zavěsit těleso o hmotnosti
m = 30 kg. Kotvy vydrží v tahu maximálně sílu o velikosti 500 N. Úhel, který svírá závěs
s ramenem nosníku, je α = 50°. Hmotnost nosníku zanedbáváme. (g = 10 m · s-2)
a) Unese kotva K1 zavěšené břemeno?
b) Je nutné použít kotvu K2?
Své odpovědi ověřte výpočtem.
Pracovní list č. 10 – Newtonovy pohybové zákony

Úloha 1:

Doplňte chybějící pojmy.

První Newtonův pohybový zákon:

Těleso setrvává v ………..…… nebo v pohybu ……………………….………………, pokud
není nuceno vnějšími ………………..…… tento stav změnit (pokud výslednice působících sil
na těleso má velikost 0 N).

v= Těleso je ………….…………..

F=0N

v≠ ∧ a= Těleso koná pohyb ……....……………

…………………………..

Úloha 2:

Jak velká třecí síla musí působit mezi tělesem a podložkou, aby se těleso pohybovalo pohybem
rovnoměrným přímočarým?

Úloha 3:

Na podlaze železničního vagónu je položeno těleso o hmotnosti m. Velikost třecí síly mezi
tělesem a podlahou vozíku je 0 N. Vozík uvedeme z klidu do pohybu silou ve směru znázorněné
šipky. Zakroužkujte správnou odpověď.
a) Těleso se vzhledem k podlaze vagónu:
A) bude pohybovat ke straně vozíku označené 1
B) bude pohybovat ke straně vozíku označené 2
C) nebude pohybovat (bude v klidu)
D) bude pohybovat nejdříve ke straně 1 a po odrazu od stěny 1 ke stěně 2.
b) Těleso se vzhledem ke kolejnicím:
A) bude pohybovat ke straně vozíku označené 1
B) bude pohybovat ke straně vozíku označené 2
C) nebude pohybovat (bude v klidu)
D) bude pohybovat nejdříve ke straně 1 a po odrazu od stěny 1 ke stěně 2.
Úloha 4:

Jedu vlakem do školy, a protože jsou všechna místa obsazená, stojím v uličce. Všiml jsem si,
že stojím na skvrně, která je na podlaze. Rozhodl jsem se, že si ověřím, jestli platí zákony
fyziky. Vyskočil jsem v okamžiku, kdy se vlak pohyboval stálou rychlostí ve směru šipky.
Označte správnou odpověď a svou odpověď zdůvodněte.
A) Dopadnu mimo skvrnu do místa označeném číslem 1.
B) Dopadnu na to samé místo.
C) Dopadnu mimo skvrnu do místa označeném číslem 2.
D) Ze zadání nelze rozhodnout.

Úloha 5:

Doplňte tabulku.

je …………………fyzikální veličina definovaná jako součin ……………….

Hybnost a ………………………...… ……….…………….. hmotného bodu

charakterizuje ……………………………………… v dané vztažné soustavě

Úloha 6:

Hybnost tělesa, které má hmotnost m a pohybuje se rychlostí v, je 12 kg · m · s-1. Jakou hybnost

má těleso o hmotnosti a pohybuje-li se rychlostí 2v ?
Úloha 7:

Automobil o hmotnosti 1800 kg sníží velikost své rychlosti z 90 km ∙ h na 50 km ∙ h

při rovnoměrně zpomaleném pohybu za dobu 10 s. Určete:
a) změnu velikosti hybnosti automobilu,
b) velikost změny hybnosti automobilu.

.Úloha 8:

Doplňte chybějící pojmy.

Druhý Newtonův pohybový zákon:

Změna hybnosti za čas je přímo úměrná působící ………………..

Pohybová rovnice: 𝐹⃗ =

Velikost zrychlení, které uděluje síla tělesu, závisí přímo úměrně na ……………..………
…………………..……. …………..…….. a nepřímo úměrně na ……………….…………

Směr zrychlení je …………………… se směrem výslednice působících sil.

Úloha 9:

Jak velká třecí síla musí působit mezi tělesem a podložkou, aby se těleso pohybovalo pohybem
rovnoměrně zrychleným?
Úloha10:

Na obrázku je graf závislosti velikosti zrychlení na velikosti síly, která působí na těleso
o hmotnosti m.
Pomocí grafu určete:
a) velikost zrychlení, které uděluje tělesu síla 15 N,
b) velikost síly, která uděluje tělesu zrychlení 4 m·s-2,
c) hmotnost tělesa.

Úloha 11:

Nákladní automobil o hmotnosti 3 t, který se pohybuje pohybem rovnoměrně přímočarým

rychlostí 72 km ∙ h , začne brzdit a zastaví za 8 s.
a) Jak velkou brzdící sílu musí vyvinout brzdy automobilu?
b) Jakou brzdnou dráhu při tom automobil ujede?
Úloha 12:

Automobil o hmotnosti m se rozjížděl se zrychlením 4 m ∙ s . Jaké bude jeho zrychlení,

zvětší-li se na dvojnásobek:
a) působící tažná síla

b) hmotnost automobilu?

Úloha 13:

Doplňte chybějící pojmy.

Třetí Newtonův pohybový zákon:

Působí-li jedno těleso na druhé …………𝐹⃗ , působí i druhé těleso na první silou………velkou
opačného směru. Síly vzájemného působení ………………….a ………………….. současně.

Síly vzájemného působení dvou těles působí vždy na dvě ………… tělesa, a proto se ve svých
účincích nemohou ………………… .

Úloha 14:

Dva chlapci se přetahují o lano. Každý z nich působí na lano silou o velikosti 100 N. Pevnost
lana v tahu je 180 N. Přetrhnou chlapci lano? Odpověď zdůvodněte.
Úloha15:

V nejvyšším bodě nakloněné roviny o délce 1,2 m a výšce 0,3 m je upevněná kladka. Na jednom
konci niti, vedené přes kladku, je těleso o hmotnosti 0,5 kg, které leží na nakloněné rovině, na
druhém konci visí závaží o hmotnosti 0,14 kg. Určete zrychlení pohybu a sílu, kterou je nit
napínána. Tření a hmotnost kladky zanedbáváme. (g = 10 m ∙ s ).
Pracovní list č. 11 - Tření

Úloha 1:
Doplňte tabulku.

Odporové síly jsou síly, které směřují ………………. pohybu tělesa.

vzniká při ………. (smýkání) jednoho tělesa po povrchu druhého tělesa.

Smykové tření
- velikost smykového tření závisí přímo úměrně na ………………………
……………………………..
je odpor, který působí na těleso ………………..průřezu při jeho valivém
…………………………… po podložce.
Valivý odpor
- velikost valivého odporu závisí přímo úměrně na velikosti ……………..
…………………a nepřímo úměrně na ……………….valícího se tělesa.

Úloha 2:
Podtrhněte slova tak, aby vzniklé tvrzení bylo pravdivé.
Třecí síla závisí na:
rychlosti tělesa, jakosti stykových ploch, obsahu stykových ploch, tvaru tělesa,
velikosti kolmé tlakové síly,

Úloha 3:
Na vozík o hmotnosti 80 kg, který se pohybuje stálou rychlostí po vodorovné silnici, působí
tažná síla o velikosti 120 N. Určete:
a) velikost třecí síly,
b) hodnotu součinitele smykového tření. (g = 10 m ∙ s ).
Úloha 4:
Na obrázku jsou umístěny krychličky. Hmotnost každé z krychliček je 0,4 kg. Ve kterém
případě působí mezi tělesem a podložkou největší třecí sila? Svou odpověď zdůvodněte.

Úloha 5:
Statický koeficient valivého odporu mezi koly automobilu a suchým asfaltem je 2,5 mm.
Jak velkou silou musíme působit na automobil o hmotnosti 1 800 kg, abychom jej roztlačili,
je-li průměr kola automobilu 60 cm? (g = 10 m · s-2).

Úloha 6:

Jaká je nejkratší vzdálenost, na které může zastavit automobil, který se pohybuje rychlostí
72 km ∙ h , je-li součinitel smykového tření mezi pneumatikami a povrchem vozovky 0,25?
Předpokládáme, že automobil jede s vyřazeným rychlostním stupněm. Všechny další odporové
síly zanedbáváme. (g = 10 m ∙ s ).
Úloha 7:

Těleso o hmotnosti 0,5 kg leží na vodorovném stole a je uváděno do pohybu závažím o

hmotnosti 0,2 kg, které je k němu připevněno nití vedenou přes kladku. Součinitel smykového
tření mezi tělesem a povrchem stolu je 0,2. Určete zrychlení tělesa a sílu, kterou je napínaná
nit. (g = 10 m ∙ s ).
Úloha 8:

Chlapec o hmotnosti 20 kg sedí na saních, které mají hmotnost 5 kg. Tatínek táhne sáně
za provaz. Provaz svírá s vodorovnou rovinou úhel 30°. Jak velkou silou musí sáně tahat,
aby se pohybovaly pohybem rovnoměrně přímočarým? Součinitel tření mezi sáněmi a sněhem
je 0,2. (g = 10 m ∙ s ).
Úloha 9:

Těleso o hmotnosti 20 kg se pohybuje po nakloněné rovině směrem dolů stálou rychlostí

o velikostí 5 m ∙ s . Nakloněná rovina svírá s vodorovnou rovinou úhel 30°. (g = 10 m ∙ s )

a) Určete velikost třecí síly, která působí mezi tělesem a nakloněnou rovinou.

b) Jak velký by musel být součinitel smykového tření mezi nakloněnou rovinou a tělesem,
aby dané těleso bylo v klidu.
Pracovní list č. 12 - Zákon zachování hybnosti, setrvačné síly

Úloha 1:

Alenka a Lenka leží na nafukovacích matracích na klidné hladině jezera. Lenka odstrčí Alenku
silou o velikosti 100 N. Určete směr pohybu a porovnejte rychlost pohybu lehátek s dívkami,

a) je-li hmotnost dívek i s matrací stejná,

b) pokud je hmotnost Lenky i s lehátkem větší, než je hmotnost Alenky i s lehátkem.

Úloha 2:

Nafouknutý balónek má hmotnost 1,2 g. Po uvolnění otvoru se balónek bude pohybovat

rychlostí 180 m · min-1. Hmotnost balónku po uvolnění vzduchu je 1 g. Jak velká je rychlost
vypuštěného vzduchu? Do obrázku zakreslete směr pohybu balónku a směr pohybu
vypuštěného vzduchu.
Úloha 3:

Granát, který se pohybuje vzhledem k povrchu Země rychlostí o velikosti 10 m · s-1, se rozpadne
na dvě části. Větší část, která tvoří 60% celkové hmotnosti granátu, se dále pohybuje rychlostí
o velikosti 25 m ∙ s původním směrem. Určete velikost a směr rychlosti menší části granátu
vzhledem k povrchu Země.

Úloha 4:

Rychlost letící rakety má velikost v. Po oddělení hlavice se rychlost rakety dvakrát zmenší,
přičemž se směr pohybu rakety a hlavice nezmění. Jak velká je rychlost hlavice, je-li její
hmotnost šestkrát menší než hmotnost celé rakety?
Úloha 5:

Jakou nejmenší rychlostí se musí pohybovat motocyklista, jestliže má jezdit v kouli všemi
směry? Koule má poloměr 6 m. Těžiště motocyklisty je ve vzdálenosti 90 cm od povrchu koule.
(g = 9,81 m · s-2).

Úloha 6:

Při leteckém cvičení řídí pilot letadlo tak, že opisuje smyčku ve tvaru kružnice o poloměru
1 800 m ve vertikální rovině. Hmotnost pilota je 80 kg, velikost rychlosti letadla je
1 000 km · h-1. Určete velikost síly, kterou působí pilot na sedadlo v okamžiku, kdy letadlo
prolétá nejnižší část smyčky. Jak velké je přetížení, které působí na pilota? (g = 9,81 m · s-2).
Úloha 7:

Petr se rozhodl, že si ověří příklad, který počítali v hodině fyziky. Ve výškové budově,
kde bydlí, mají rychlovýtah. Vzal si osobní váhu a sluchátka na uši, aby neslyšel pohyb výtahu.
Než vešel do výtahu, zjistil si svou hmotnost. Osobní váha ukazovala údaj 50 kg. Ve výtahu
si stoupl na osobní váhu, a aniž by se díval na tlačítka, několik jich zmáčkl a sledoval údaj
na váze. Zjistil, že se skutečně jeho hmotnost mění. (g = 9,81 m · s-2).
a) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 48,2 kg? Tvrzení ověřte
výpočtem zrychlení výtahu.

b) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 51,8 kg? Tvrzení ověřte
výpočtem zrychlení výtahu.

c) Co usoudil Petr o pohybu výtahu, ukázala-li osobní váha údaj 50 kg?

d) Mohla by váha ukázat nulovou hmotnost? Své tvrzení zdůvodněte.