CIZINEC

Autor:
Albert Camus (1913-1960)

1957 Nobelova cena za literaturu – Cizinec

Vyrůstal v Alžírsku (fr. kolonie), kde vystudoval filozofii. Vstoupil do KS, ale nelíbili se mu postoje vůči
arabským zemím – vystoupil (jako Jean-Paul Sartre – konflikt existencialismu x socialismus). Novinář
=> cestování, zkušenosti. 1940 vyhoštěn z Alžírska, usadil se v Paříži. Za WW2 v protifašistickém
odboji (ne v armádě, protože měl tuberkulózu). Prosazoval se proti koloniální politice v Alžírsku. 1957
Nobelovka, 1960 smrt (autonehoda)

filozofie – vzpoura = boj proti zlu a utrpení, člověk tak přesáhne sám sebe, bojuje s absurditou
(absurdno je hřích bez boha), člověk musí bojovat za to, v co věří (x Kafka – nic nemá smysl, už jsme
odsouzení)

další díla: Pád, Mýtus o Sisyfovi, Mor

literárně-historický kontext: 2. pol. 20. st., existencialismus, reakce na WW2, nespokojenost,

nestabilita, přemýšlení nad vlastní existencí – neveselé závěry, pocit ohrožení, odcizení, další směry:
neorealismus (it.), magický realismus (lat. Am.), socialistický/budovatelsky realismus (SSSR),
beatnické hnutí (USA), rozhněvaní mladí muži (Anglie), postmodernismus (víceúrovňovost textů,
experimenty s kompozicí i obsahem), absurdní literatura (degradace jazyka, život bez smyslu)

současníci: Umberto Eco – Jméno růže, Jack Kerouac – Na cestě, George Orwell – 1984, Zvířecí
farma, Gabriel Garcia Marquez – Sto roků samoty, Sammuel Beckett – Čekání na Godota, Vladimir
Nabokov - Lolita

Literární druh: próza, epika

Literární žánr: román

časoprostor: v Alžírsku, polovina 20. století

téma: odhodlání a odvaha bojovat za své přesvědčení, osamocenost a nepochopení = odcizení od

společnosti, absurdita společnosti

motivy: city, vztahy, pohřeb, teplo, horko (vždycky, když se něco stane, je vedro – pohřeb, vražda,
soud)

hlavní myšlenka: Společnost je naivní, ovlivnitelná. Raději zvolí jednoduché, průzračné řešení, i když
to bude lež. Člověk se může snažit být jiný, ale setká se pouze s nepochopením, nenávistí. =>
Společnost je plná přetvářky, nikdo nechce slyšet pravdu, pokud jim zkomplikuje život.

kompozice: 2 části, dějová (6 kapitol) a úvahová (5kapitol), části označené řím. číslicemi (I, II), kapitoly
arabskými, chronologická kompozice (na konci – ve vězení/vazbě- vzpomínání, retrospektiva)

jazyk: ich-forma, spisovný jazyk, někdy obecný (Raymond), krátké holé věty (gradace děje +
nezúčastněnost Mersaulta – idc)
hlavní postavy: Mersault : mc, představuje Camusovy myšlenky, přesvědčení, přemýšlí jinak, klade
menší důraz na emoce – co se stalo, stalo se, už se tím nemá cenu zabývat – např. něco mu
připomene smrt matky -> cíleně se rozptýlí (není bezcitný), spokojí se s málem, netouží po lepší práci
(odmítne práci v Paříži), nechce velký dům (byt je mu velký, sestěhoval se do jedné místnosti),
nepotřebuje rodinu, přátele – ale nebrání se tomu (Raymond: Jsi můj kamarád/ Marie: Chceš se vzít?
M: Je mi to jedno.), jeho vnímání skutečnosti hodně závisí na jeho rozpoložení (vidět na popisu
počasí) – smrt matky – smaží se, bílé oslnivé paprsky x den na pláži (krásné pohlazení, políben
paprsky atd)

Raymond – soused Mersaulta, oblíbí si ho, spřátelí se, zahýbala mu přítelkyně (tak ji zmlátil) ->
Mersault mu pomohl napsat strongly-worded dopis, pomstil se Arabovi, který byl bratr jeho
přítelkyně

Marie – bývalá kolegyně Mersaulta, love interest, hned se zamiluje do Mersaulta, nejdřív je
zaskočená jeho povahou, ale postupně mu porozumí (vlastně jako jediná – aspoň trochu), chce si ho
vzít

další postavy:

Salamano – soused, stařec, týrá svého psa, který se zaběhne, týpek nadává, ale postupně přiznává, že
toho psa miluje a nemůže bez něj být (zase absurdita, neumí vyjádřit emoce – Salamano psa nesnáší,
bije ho, pes se ho bojí ALE nemůžou bez sebe být)

Célest – majitel restaurace, kam Mersault pravidelně chodí na oběd, u soudu se Mersaulta zastane
(„poprvé mě napadlo, že bych rád políbil muže“)

Stručný děj:

Mersault jede na pohřeb své matky, ale netruchlí. Jde na rande s Marií. Spřátelí se s Raymondem.
Společně všichni tři podniknou výlet na pláž. Mersault zastřelí Araba, bratra dívky, která podváděla
Raymonda. Mersault zadržen, čeká na proces. Necítí vinu, událost mu nepřišla důležitá. Brzy zjistí, že
vlastně nesoudí jeho čin, ale jeho chování, pocity, cítí se bezmocně, zbytečně. Vlastně dává pozor jen
když ho někteří svědci obhajují (Marie, Raymond, Célest). Odsouzen k smrti, protože je údajně
nenapravitelný bezcitný zabiják (vs. realita – prostě jenom přemýšlí jinak než většina společnosti).
Netrápí ho ani tak jeho osud, jako absurdita a ignorance lidí kolem něj. Čeká v cele na popravu nebo
zmírnění trestu – nejistota – ale on už rezignuje. Nechce umřít, ale je znechucený společností – nic se
nezmění, ať se stane cokoli.

Děj:

I. část

Mersault se zúčastní pohřbu své matky, která zemřela v útulku. Vnímá to však spíše jako nepříjemnou
formalitu. Den poté potká Marii na plovárně a jdou večer do kina na komediální film. Jindy, když se
Mersault vrátí z práce, pozve ho Raymond k sobě na večeři. Požádá ho o radu – zahýbá mu
přítelkyně, Mersault za něj napíše dopis. Když Raymonda přítelkyně navštíví a on ji zbije, Mersault ho
kryje a křivě vypovídá. Mersault, Raymond a Marie jedou k Raymondovu příteli na pláž, kde stráví
celý den. Dopoledne supr, po obědě jdou muži na procházku a potkají 2 Araby – bratr R přítelkyně.
Raymond a jeho přítel se jdou rvát, R dá M svůj revolver (kdyby byli taky ozbrojení). Raymond je
pobodán (nic vážného). Stáhnou se. Později je znovu potkají, ale nepoperou se, M říká R, ať si to
s Arabem radši vyřeší jako chlap, bez revolveru. Před odjezdem se jde M ještě sám projít na stejné
místo, kde byl předtím s R – a vidí tam Araba, který pobodal R. Zastřelí ho 5 ranami.

II. část

Mersault ve vazbě, poté ve vězení. Jediné rozptýlení jsou pro něj návštěvy advokáta a schůzky se
soudcem. Zprvu si nemůže zvyknou na omezení svobody, postupně si ale najde novou rutinu a je
relativně spokojený (nazve advokáta se soudcem jakousi rodinou). Dny tráví vzpomínáním na svůj
starý život (ne zpytování svědomí, prostě jen zabíjí čas) a spánkem. Najde ústřižek z novin ( – týpek
z ČSR se odstěhoval do USA, bohatý se vrátil, ubytoval se v hostinci své matky a sestry – nepoznaly ho
a zavraždily ho, aby získaly jeho bohatství, když zjistily, že to byl syn/bratr, spáchaly sebevraždu), čte
ho stále dokola. Marie ho jednou navštíví. Samotný proces soudí jeho chování, přístup k život, ne
jeho čin. Závěr – Mersault vraždu plánoval od doby kdy napsal dopis Marii (rvačka, revolver, návrat

na stejné místo, 5 výstřelů) ačkoli to byla vlastně souhra náhod. (M vystřelil 5x kvůli slunci prý 😊).
Kvůli jeho reakcím na smrt matky (svědectví ředitele útulku, rande s Marií den poté) se soud shodl, že
je bezcitný zabiják bez možnosti nápravy, odsouzen k smrti. Advokát se snaží o odvolání.

Mersault přemítá o svém životě v cele, nemůže spát, bojí se, že si pro něj přijdou. Cítí bezmoc a
rozhořčení nad absurditou procesu (paralela Proces – Kafka – probíhal vlastně bez něj, nezáleželo na
jeho úhlu pohledu = stejně jako Josef K.) Přijde za ním kněz, aby se naposledy pomodlil/vyzpovídal.
Mersault mu opakuje, že je se smrtí smířený (už ho spíš štve, že nikdo nechce vědět pravdu) a že není
věřící. Kněz pokračuje, M ho vezme pod krkem a možná si tak zničí šanci na zmírnění trestu –
nedozvíme se.