Kompletní příprava na zápočet z biofyz

Ahoj, tenhle soubor by měl naprosto bohatě stačit jako příprava na zápočet. Projela jsem nejspíš
všechny dostupné testy až po ty z r. 2013.
Narozdíl od „zpracovaných“ otázek z testů by v tomhle neměly být chyby. Kde jsem si nebyla
jistá jsou otazníky.
Není to dokonale utříděné, chtělo by to vypsat si zákony, vypsat si veličiny a jejich jednotky...
Ale na to už nebyl čas, tak třeba to někdo doplníte pro další ročníky :)
P.S. Jestli vám někdo bude tvrdit, že se podle Ústavu biofyz nedělí kvarky podle vůně, tak
minimálně Bernard si rozhodně myslí, že se kvarky podle vůně dělí.
Hodně štěstí!
Černé tečky – otázky na toto tam přesně byly
Odrážky – trocha teorie pro poctivce (ale jen ty černé tečky by měly stačit, skoro všechno byly
otázky z let minulých)
Termočlánek
• obvody
• napětí termočlánku – s klesající teplotou klesá lineárně (špatně: neklesá, roste, klesá
exponenciálně)
• termonapětí termočlánku se s rostoucí teplotou zvětšuje lineárně (špatně: nelineárně,
zmenšuje lineárně, nemění)
• při měření teplot v oblastí medicíny jsou termočlánky nejčastěji tvořeny těmito materiály:
měď a konstantan (špatně: mědí a křemíkem, konstantanem a křemíkem, železem a
rtutí)
• úkol měření teploty termočlánkem jste absolvovali s dvojicí termočlánků, jeden umístěn
v Dewarově nádobě (špatně: s dvojicí termočlánků, oba umístěny v D. nádobě;
s jedním termočlánkem, bez D. nádoby; s jedním termočlánkem, teplotní stabilizace
mikrovoltmetru D. nádobou)
• souvisí s ním Seebeckův jev – když máme dva vodiče o různé teplotě a spojíme je, začne
protékat proud => vzniká termonapětí
• Seebeckův koeficient - ΔU = α . ΔT – napětí je úměrné teplotnímu rozdílu a α
- senzory pro měření teploty
- měří teplotu do 2500 °C
- 2 vodiče z dvou různých kovů, na jedné straně spojeny (měřicí „Hot“ spojení), na druhé
straně připojeny na měděné vodiče (referenční „studené“ spojení)
- napětí na referenčním spojení závisí na teplotě měřicího i teplotě referenčního spojení
- kompenzace studeného konce
o abychom získali přesnou, absolutní teplotu, musí být známa teplota referenčního
spojení
o a) oba konce referenčního spojení (tj. 1 kovový vodič + měď a 2. kovový vodič +
měď) umístíme do Dewarovy nádoby (teplota 0 °C)
o b) kompenzační elektrický obvod – musíme znát teplotu referenčního spojení
(studeného konce; měří se termistory nebo termodiodami umístěnými ve stejném
prostředí, jako tento konec), aby se podle toho zvyšovalo či snižovalo
 termonapětí termočlánku
- nejčastěji typ K – ze slitin Chromel a Alumel, od - 200 °C po + 1250 °C
- Seebeckův koeficient (α)
o typ J, K, T – při pokojové teplotě se jejich napětí mění o 41 nebo 52 µV na °C =
Seebackův koeficient
o ΔU = α . ΔT – napětí je úměrné teplotnímu rozdílu a α

- výhody
o teplotní rozsah
o velikost (jsou malé, ale odolné na vibrace ap.)
o rychlost (díky malé velikosti mají i malou měřicí část a ta má nízkou tepelnou
kapacitu, tj. rychle, v řádech ms, se přizpůsobí změně teploty)
- nevýhody
o převod a zpracování signálu (termonapětí se převádí na hodnotu teploty, může
vzniknout chyba)
o přesnost (závisí na tom, jak přesně je definována teplota na referenčním spojení;
náchylnost ke korozi => nepřesnost měření)
o citlivost a šum (při měření v µV může být rušen přítomností elektrického a
magnetického pole => stíněné kabely, fce potlačení signálu s f = 50/60 Hz a
jejich násobků)
Termistor
• polovodič
• měření založeno na změně odporu polovodiče v závislosti na teplotě
• s rostoucí teplotou u polovodiče klesá elektrický odpor a roste elektrická vodivost
(špatně: roste el. odpor, klesá el. vodivost)
• závislost odporu termistoru na teplotě: je nepřímo úměrná, nelineární (špatně:
nepřímo úměrná lineární, přímo úměrná nelineární, není žádná)
• úkol měření teploty termistorem jste absolvovali s dvěma stejnými termistory (špatně:
s dvojicí termistorů, jeden umístěn v Dewarově nádobě; s dvojicí různých termistorů ze
dvou polovodičů; s kombinací polovodiče a kovu)
• výhody – kontinuální měření, rychlé měření, na malé ploše, uvnitř těla
• úkol měření teploty termistorem jste absolvovali s třemi termistorovými čidly??
- odporový teploměr
- polovodiče – když se zvyšuje teplota (v určitém rozmezí hodnot), narůstá počet volných
nosičů náboje => s rostoucí teplotou klesá odpor polovodiče
B/T B/T
- R = A . e (A, B – konstanty; e se s rostoucí teplotou zmenšuje)
- vyrábějí se z oxidů kovů s vlastnostmi polovodičů (v podobě perliček, tyčinek, prstenců,
fólií...)
- časová konstanta – doba, za kterou se teplotní rozdíl mezi termistorem a okolím zmenší na
1/e –tou část
- praxe:
o ochlazování termistoru vnějším prostředím (měření rychlosti pomalu proudících
kapalin a plynů, měření stupně vakua, měření vlhkosti vzduchu)
o měření teploty bodově a na místech, kam se nedostane rtuťový teploměr
(dlouhodobě a automaticky => na JIP)
o měření dechové frekvence
 o při řízení léčby pomocí přehřívání tkáně (hypertermií)
- výhody
o malé rozměry
o velká přesnost
o malá tepelná kapacita
o elektrická povaha měření – snadné zpracování získaných dat
- nevýhody
o nelineární charakteristika
Měření teploty
• pro kontinuální měření teploty v medicíně se nepoužívají rtuťové teploměry, radiační
teploměry (špatně: termočlánky, termistory)
• rtuťový teploměr – maximální, založen na tepelné roztažnosti látek (špatně: je
rychloběžný, nepoužívá se v axille (podpaží))
- radiační teploměry (infrateploměry) – k měření vysokých teplot, měří záření vyslané
tělesy do okolí
- bimetal – 2 kovy s různou tepelnou roztažností, vychýlí ručičku
Dopplerův jev a měření
• nesouvisí s rychlostí toku krve, jen ji měří
• Dopplerův jev nesouvisí s pohybem krve, může být využit k měření rychlosti (špatně:
nesouvisí se změnou UZ frekvence, je využíván v triplexní a nikoliv duplexní metodě)
• Dopplerův jev nesouvisí s: měřením koncentrace, pohybem krevní plasmy (neobsahuje
erytrocyty, což jsou odrazové struktury) (špatně: měřením rychlosti, měřením rychlosti
proudění krve)
• triplexní metoda: kombinace B zobrazení s barevným a spektrálním dopplerovským
modulem
- zdroj vlnění nemění polohu, reflektor odrážející vlnění polohu mění – vzdaluje-li se,
vnímá detektor nižší frekvenci; přibližuje-li se, vnímá frekvenci vyšší
- odrazové struktury – erytrocyty
o jejich velikost podstatně menší než vlnová délka UZ vln => jsou spíš zdroji
rozptylu, vznikají díky nim kruhové vlnoplochy
- kruhové vlnoplochy mezi sebou interferují – časová a prostorová sumace, pro Dopplerovo
měření důležité ty, které se šíří směrem zpět ke zdroji
- amplituda odražené vlny je úměrná druhé mocnině celkového počtu erytrocytů
- frekvence odražené vlny je jiná, než vlny vyslané = dopplerovský frekvenční posuv
- Dopplerova rovnice:
o fd = (2f0 . v . cos α) / c
fd = (f0 – f1), frekvence vyslané vlny – frekvence vlny přijaté, spadá do oblasti
slyšitelného zvuku => je možný akustický záznam
v – rychlost toku krve
α – dopplerovský úhel, 0-90° se mění cos nelineárně od 1 do 0, max. 60°! (při
60° je nadhodnocení rychlosti asi 20%)
- frekvence vyslané vlny je 2 – 10 MHz
- systémy s nemodulovanou nosnou vlnou (CW) a systémy s impulsně modulovanou
nosnou vlnou (PW)
- duplexní metoda
o dvourozměrné zobrazení + dopplerovské impulsní měření rychlosti toku krve
 o barevná duplexní sonografie
▪ 2D + barevná část dopplerovského spektra (měření střední rychlosti)
▪ tok krve k sondě červeně, od sondy modře, turbulentní zeleně
- triplexní metoda
o 2D zobrazení s barevnou částí dopplerovského spektra + druhý obraz zobrazující
rychlostní spektrum toku krve v dané cévě
- 3D zobrazení – díky matematické konstrukci 2D zobrazení, posunu, náklonu a rotaci
sondy během expozice
Dioptrie
• je jednotkou optické mohutnosti (ne tvrdosti)
• je nepřímo úměrná ohniskové vzdálenosti
-1
• dioptrie odpovídá m
- optická mohutnost vyjadřuje lámavou schopnost čočky
o vypočteme ji z Gullstrandovy rovnice: Ф = Ф1 + Ф2 – d/n • Ф1 • Ф2
o 1,2 – optické mohutnosti jednotlivých ploch čočky
- D = (D1 + D2) – D1 . D2 . d/n
D – optická mohutnost skla
D1, D2 – vrcholové lomivosti lámavých ploch
d – tloušťka skla
n – index lomu brýlového skla, 1,522
Index lomu
• je využit pro měření koncentrace (spektrofotometrie), je poměr rychlosti světla ve
vakuu a rychlosti světla v daném prostředí (špatně: je závislý na absorpci světla, je
poměr rychlosti světla v daném prostředí a rychlosti světla ve vakuu)
• vody je 1,333
• Abbeho refraktometr funguje na principu Snellova zákona
- index lomu: n = c / v
c – rychlost světla ve vakuu, v – rychlost světla v daném prostředí
o prostředí o vyšším indexu lomu je opticky hustší
o paprsek z opticky hustšího do opticky řidšího se láme od kolmice (β > α)
o závisí mj. na vlnové délce světla (tato závislost umožňuje např. rozklad
polychromatického světla na monochromatické složky pomocí hranolu) a
koncentraci roztoků
o snižuje se s rostoucí vlnovou délkou = optická disperze
- Snellův zákon:
o popisuje chování světelného paprsku na rozhraní dvou opticky izotropních látek o
absolutních indexech lomu n1 a n2
pozn.: opticky izotropní prostředí – rychlost šíření paprsku nezávisí na směru (např.
sklo, světlo se šíří všemi směry stejnou rychlostí)

α – úhel dopadu (mezi dopadajícím paprskem a kolmicí dopadu; pod ním na

rozhraní dopadá paprsek z prostředí o absolutním indexu lomu n1)
β – úhel lomu (mezi lomeným paprskem a kolmicí lomu; pod ním se paprsek láme
do prostředí o absolutním indexu lomu n2)
 n2/ n1 – relativní index lomu
v1 a v2 – rychlosti světla v prostředích
Scintilátor vs. scintilační detektor
• scintilační detektor neobsahuje: zhášedlo, zdroj ionizujícího záření, fotoanodu (špatně:
dynody, zdroj vysokého napětí?, látku emitující viditelné záření, fotokatodu,
fotonásobič)
• detekce záření alfa a beta vyžaduje kapalný scintilátor (špatně: pevný, plynný,
nescintilační detekci)
• scintilátory fungují ve spojení s fotonásobičem, jsou pevné (i plastové), kapalné i
plynné, jsou vhodné pro detekci gama záření (špatně: jsou vhodné pro detekci pouze
gama záření, jsou jen kapalné nebo plynné, fungují ve spojení s voltmetrem)
- scintigrafie je diagnostická metoda k detekci záření γ a rentgenového záření
- scintilační počítač je tvořen scintilačním detektorem, mechanickou částí, olověným
kolimátorem (ten z různoběžných paprsků dělá úzký svazek, tzn. můžeme detekovat
záření pouze z vyšetřované části těla, okolní záření nemůže měření ovlivnit) a olověným
stíněním detektoru
- gama-kamera
o je scintilačním detektorem
o ke scintilacím dochází ve scintilátoru – deskový krystal NaI (průměr až 40cm)
o na jedné straně desky hodně fotonásobičů
o musí tam být kolimátor, aby definovaný bod na scintilátoru odpovídal bodu na
těle
▪ pin-hole kolimátory – záření prochází malým otvůrkem
▪ absorpční kolimátory – tvořeny lamelami olova (jako Buckyho clona)
o po vyhodnocení signálů z fotonásobičů lze přesně určit polohu scintilací na
scintilátoru a tím polohu radionuklidu v těle
- scintilační detektor
o zdroj vysokého napětí (mezi fotokatodu a anodu)
o luminiscenční scintilační krystal NaI (scintilátor)
▪ zachycuje ionizující záření
▪ pohlcením záření se excitují elektrony krystalu a při následné deexcitaci
emitují fotony viditelného světla
▪ slabé záblesky převedeny do fotonásobiče
o fotonásobič
▪ záblesky dopadnou na fotokatodu, z níž se uvolní elektrony
▪ elektrony integrují s dynodami (elektrody), tím se uvolňuje více elektronů
▪ elektrony dopadají na anodu, tím se tvoří elektrický impuls, který se dále
zpracovává v zesilovači
▪ mezi anodou a katodou vysoké napětí (1000V) a fotonásobič ve vakuu
o zesilovač
o koncová jednotka – čítač, integrátor, nebo paměťová jednotka
Neostrost RTG obrazu
• pohyb pacienta – omezíme ho zkrácením expoziční doby, k čemuž je ovšem nutný
intenzivnější svazek záření
• geometrický polostín – způsoben konečnou velikostí ohniska katody, tedy tím, že zdroj
záření není bodový (paprsky proto na rozhraní různě absorbujících prostředí dopadají
 pod různými úhly)
(špatně: malá citlivost filmu, vysoké intenzity záření)
• ohyby záření
Chronaxie a reobáze
• nejlépe se odečítají z křivky I/t
• reobáze je: minimální intenzita proudu vyvolávající podráždění a závisí na frekvenci
proudu, prahový jev (špatně: je intenzita podráždění, vyvolává podráždění kosterního
svalstva, závisí na intenzitě proudu)
• reobáze není: minimální intenzita proudu pro iontoforézu, závislá na intenzitě proudu,
prahová intenzita napětí (špatně: související s podrážděním, prahová intenzita proudu)
o jednotka reobáze (intenzity proudu) C/s (když je vzorec Q/t)
• chronaxie je tím delší, čím je menší dráždivost tkáně, je nejmenší u kosterního svalstva,
je způsobena střídavým proudem (špatně: je dvojnásobek reobáze, je nejmenší u
hladkého svalstva, je způsobena stejnosměrným proudem)
o chronaxie má rozměr času v milisekundách, ms
- chronaxie – doba potřebná k vyvolání podráždění při intenzitě proudu rovné dvojnásobné
reobázi
- reobáze – prahová intenzita proudu, při které nastává dráždění
Galvanoterapie
• napětí galvanického článku závisí na: materiálu elektrod (špatně: proudu mezi
elektrodami, vzdálenosti elektrod od sebe???)
- léčebná aplikace stejnosměrného proudu, při které dochází k polárním účinkům
- se dělí na iontoforézu a galvanizaci
- iontoforéza
o k vpravování léků s elektrickým nábojem (tj. kationtů a aniontů) do tkání
působením stejnosměrného proudu
o pomocí 2 elektrod
- galvanizace
o stejnosměrný proud do tkání pomocí povrchových plošných elektrod a elektrod
umístěných v galvanických lázních
o vede ke zvýšení místního metabolismu, urychlení tkáňové difuze, zvýšení
prokrvení tkání pod elektrodami...
ERG
• umístění elektrod – unipolární svody, diferentní elektroda je kontaktní čočka na
rohovce, indiferentní elektroda na kůži spánku
- detekce elektrické aktivity sítnice oka
- měří činnostní potenciály, které vznikají drážděním fotoreceptorů světlem
- unipolární svody; zaznamenaná napětí v desetinách mV
EEG
• maximální zachycená napětí – stovky µV (5-200), desetiny mV
• vlny beta na EEG mají frekvenci kolem 18 Hz (špatně: signalizují tělesný a duševní klid,
jsou v bdělém stavu patologické, mají frekvenci kolem 10 Hz)
• vlny delta na EEG mají frekvenci kolem 3 Hz, jsou v bdělém stavu patologické, objevují
se v hlubokém spánku, jsou obvyklé u kojenců (špatně: objevují se v REM fázi
spánku, mají frekvenci kolem 30 Hz, jsou u dospělého patologické)
 • vlny theta na EEG mají frekvenci kolem 5 Hz, jsou u dospělého patologické, jsou
fyziologické u dětí (špatně: signalizují tělesný a duševní klid, mají frekvenci kolem 10
Hz (50 Hz), jsou patologické u dětí)
• EEG měří evokované a činnostní potenciály (evokované patří do činnostních) (špatně:
akční)
• využití: v klinické praxi, psychiatrii
• snímá signál z kůry, mnoho neuronů
• EEG: rozvoj s rozvojem citlivých zesilovačů (je zde diferenční zesilovač a ten je citlivý),
používá se v neurologii a psychiatrii (špatně: používá se jen okrajově)
- frekvence zachycených napětí od 1 – 60 Hz
- metoda k záznamu elektrické aktivity mozku – ta má původ ve změnách polarizace
neuronů mozkové kůry
- nejčastěji povrchové elektrody (přímo z mozku během neurochirurgického zákroku –
elektrokortikografie)
o počet elektrod odpovídá množství záznamových kanálů EEG a způsobu snímání
- unipolární i bipolární snímání
- nejméně 16 kanálů
- hodnocení – amplitudová a frekvenční analýza pomocí počítačů
- činnostní potenciály mozku
o spontánní
o vyvolané (evokované)
▪ nepřímým drážděním mozkové kůry senzorickými podněty (zrakovými,
sluchovými)
▪ přímým drážděním (např. impulsy magnetického pole)

EKG (elektrokardiografie)

• využívá se při poruchách myokardu (špatně: perikardu, chlopní, aorty)

• vektor srdeční činnosti měří elektrody
• zaznamenaná napětí v mV
• vlny – PQRSTU
• vlna P – depolarizace (systola) síní
o co je depolarizace síní na EKG? vlna P
• komplex QRS je depolarizace komor (= systola komor) a současně repolarizace síní (=
diastola síní)
o komplex QRS nepředstavuje depolarizaci síní a diastolu komor
o komplex QRS následuje depolarizaci síní
• vlna T – repolarizace komor (diastola)
• značení svodů
o končetinové bipolární svody se označují I, II, III (špatně: zesílené k. b. s.,
unipolární...)
• diferentní (aktivní) elektroda je malých rozměrů, není přímým zdrojem biosignálů,
signál z ní představuje vlastní naměřený biosignál (špatně: je obvykle velkoplošná)
• kompletní záznam EKG se skládá z 12 svodů; 6 hrudních a 6 končetinových svodů
(špatně: 6 hrudních a 3 končetinových; 3 končetinových bipolárních a 3 končetinových
unipolárních)
• Wilsonova svorka – indiferentní elektroda, spojením 3 končetinových svodů přes
vysoký odpor
• je 6 hrudních a 4 končetinové (Einthovenův trojúhelník + zemnící)
• bipolární svody mezi 2 diferentními
• unipolární mezi 1 diferentní a 1 indiferentní
- elektrokardiogram – grafický záznam elektrické aktivity v čase
o P – depolarizace síní (systola)
o QRS – komorový komplex – depolarizace komor (systola) a repolarizace síní
(diastola)
o T – repolarizace komor (diastola)
- Pardeeho vlna – zvýšení ST úseku u čerstvého infarktu
- membrána vlákna myokardu prochází: polarizací, depolarizací, transpolarizací a
repolarizací (při depolarizaci a repolarizaci je zdrojem napěťových změn, které se šíří
k povrchu těla a my je můžeme snímat elektrodami)
- svody končetinové – nejběžnější
o pravé zápěstí
o levé zápěstí Einthovenův trojúhelník, v jeho středu srdce
o levý bérec (dole)
o na pravém bérci je zemnící svorka
o výchylky v jednotlivých svodech jsou úměrné výslednému dipólovému vektoru
myokardu (= zesumarizované elementární dipólové vektory, které jsou tvořeny
depolarizací a repolarizací jednotlivých buněk)
- hrudní (prekordiální) svody
o od pravého okraje sterna po levou podpažní jamku
o 6, V1 – V6
- svody podle zapojení elektrod:
o bipolární – zachycují potenciálový rozdíl mezi 2 aktivními (diferentními)
elektrodami, např. klasické končetinové svody I, II a III
 o unipolární – zachycují potenciálový rozdíl mezi aktivní elektrodou a indiferentní
elektrodou (ta má vzhledem k aktivní nulový potenciál), např. končetinové
unipolární svody VR, VL, VF (výchylka ale poměrně nízká)
▪ indiferentní elektroda – Wilsonova svorka – vzniká spojením 3
končetinových svodů přes vysoký odpor
▪ častěji zesílené unipolární svody – aVR, aVL a aVF – vznikají odpojením
diferentní elektrody z Wilsonovy svorky
- standardně 12 svodový záznam
o 3 končetinové bipolární (I, II, III)
o 3 končetinové unipolární zesílené (aVR, aVL, aVF)
o 6 unipolárních hrudních (V1 – V6)
- elektrokardiografy
o jednosvodové (první pomoc, práce v terénu)
o 3 svodové nebo 6 svodové (klinická praxe) – 12 svodového záznamu se dosáhne
postupným zapínáním jednotlivých elektrod
- elektrody
o povrchové ploché, miskovité (plovoucí) kovové nebo sintrované
o samolepící jednorázové
o vpichové
EMG
• používáme pro diagnostiku poruch kosterního svalstva a periferního nervstva (inervují
svaly)
• snímáme elektrickou aktivitu kosterního svalstva
- měření činnostních potenciálů kosterních svalů
- vpichové elektrody, ne povrchové plošné! – zavedeny do vyšetřovaného svalu
Ozařování nádorů
• k ozařování nelze použít tokamak
• používají se urychlovače, může se použít kobaltová bomba (špatně: se nepoužívá RTG,
se nepoužívá gama záření, nelze využít urychlovače, se používá pouze charakteristické
RTG záření, se využívá pouze gama záření)
• uzavřené zářiče se v medicíně používají častěji než otevřené, se obvykle nevpravují
metabolickou cestou (špatně: se nepoužívají k ozařování nádorů, nejčastěji obsahují
technecium, se vpravují metabolickou cestou)
• otevřené zářiče: jako koloidní zlato se využívá pro terapii rakoviny prostaty (špatně: se
nepoužívají k ozařování nádorů, se nemohou vpravovat metabolickou cestou, se
v medicíně používají častěji než uzavřené)
- urychlovače – pro hlouběji uložené nádory (potřebujeme záření s vyšší energií, urychlují
elektricky nabité částice)
o pro hluboká ložiska vhodné hl. mezony π, ale to je téměř nedostupné
o betatron – urychlovač, který produkuje tvrdé rentgenové záření
o cyklotron – urychlovač, protonová (hadronová = protony a lehké ionty) terapie
- rtg záření – nejčastější radioterapie, produkce vysokoenergetických svazků elektronů,
s lineárními urychlovači
60
- Co – zdroj záření gama
o Leksellův gama nůž pro ozařování lézí v mozku
o „kobaltová bomba“ – Harold E. Johns, 1951, první použil kobalt 60 pro terapii
 - radioaktivní zdroje:
o otevřené zářiče
▪ dnes se užívají zřídka
▪ do ložiska se vpravují metabolickou cestou
▪ např. terapie nádorů štítné žlázy radiojodem, nebo infiltrace ložiska
roztokem radionuklidu (prostaty koloidním roztokem zlata)
o uzavřené zářiče
▪ ve formě jehel
• obsahují malé množství radioaktivní látky (radioforů)
• 60-Co nebo 137-Cs
• a) intersticiálně – vpich přímo do nádorové tkáně
• b) povrchově – v podobě muláží
• c) intrakavitární ozařování – zavádějí se do tělních dutin
▪ ve formě velkoobjemových ozařovačů (bomb)
• pro hloubkové ozařování
• velké množství radioaktivní látky uzavřeno v dokonale stíněném
obalu a pro ozařování se automaticky vysouvá do ozařovacího
tubusu
• opět Co a Cs
Rentgenové zobrazovací metody
• zesilovač RTG obrazu obsahuje elektrody, fotokatodu, fluorescenční stínítko (špatně:
zdroj RTG záření, fotoanodu)
• kontrastní látky: bariová kaše, jód
• rentgenku tvoří:
o skleněná trubice, anoda (z wolframu), žhavená katoda
- využívají ionizující záření
- princip: rozdílná absorpce a rozptyl RTG záření v tkáních => zeslabení procházejícího
svazku
- rentgenové záření
o svazky fotonů o vysoké energii (určena Planckovým vzorcem E = h.f)
o ionizuje atomy prostředí, tvoří volné radikály (=> vyvolává chemické reakce),
způsobuje vážná poškození živých organismů
o zdroj – rentgenky (= Coolidgeovy trubice)
▪ skleněné trubice s anodou (z wolframu) a žhavenou katodou
▪ k elektrodám přiváděno velmi vysoké stejnosměrné elektrické napětí
(desítky tisíc V)
▪ vysoká teplota katody => termoemise elektronů z ní (elektronový oblak)
▪ oblak přitahován k anodě a elektrony získávají vysokou rychlost
▪ při nárazu do anody vysoká kinetická energie – přemění se na energii
fotonu RTG záření
▪ energie emitovaných fotonů RTG záření je přímo úměrná U mezi katodou a
anodou
o intenzita
▪ energie záření kolmo procházející jednotkovou plochou za jednotku času
▪ závisí na počtu elektronů dopadajících na anodu = na proudu protékajícím
rentgenkou
▪ proud lze měnit nastavením žhavení katody – tím intenzitu (vs. změna
 energie protonů, tj. pronikavost záření, ta se mění pomocí napětí mezi
katodou a anodou)
o vlnové délky 0,001 – 10 nm
o záření brzdné
▪ elektrony dopadající na anodu prudce bržděny odpudivou silou elektronů
anody (wolfram má hodně el. v el. obalu), ztrácejí svoji kinetickou
energii, ta se mění na energii emitovaných fotonů RTG záření
▪ účinnost malá, zbytek se mění v teplo – anoda musí být chlazena
o záření charakteristické
▪ dopadající elektrony mohou vyrazit elektron z nejvnitřnějších vrstev
K nebo L => vzniká neobsazené místo v el. obalu => musí být obsazeno
elektronem z vyšších vrstev => při tom uvolnění velkého množství
energie = vyzáření fotonu RTG záření
- rentgenový přístroj
o zdroj vysokého napětí
▪ transformátor – síťové napětí (230/400V) na až stovky kV
▪ usměrňovač – ze střídavého na stejnosměrný (vyšší účinnost rentgenky)
▪ obvody pro vyhlazení průběhu napětí
o rentgenka
o ovládací pult (voltmetr, ampérmetr, časové spínače, polohovací prvky...)
o zesilovač RTG obrazu
▪ primární fluorescenční stínítko
▪ fotokatoda
▪ anoda
▪ fluorescenční stínítko anody
▪ elektronová optika
- RTG záření prochází tělem, vytváří obraz na fluorescenčním stínítku –
emitované fotony viditelného světla způsobují fotoelektrický jev na
katodě
- tyto fotoelektrony jsou napětím mezi fotokatodou a anodou (15-22 kV) a
elektronovou optikou usměrňovány na fluorescenční stínítko anody
- vzniká malý, převrácený, ale 10 000x jasnější obraz vůči původnímu
- toto zesílení jasu umožňuje snížit dávku absorbovanou pacientem
Základní částice hmoty
• kvarky – jsou fermiony, jsou nejmenší částice nerozložitelné na menší, tvoří hadrony
(špatně: jsou základní částicí veškeré hmoty (ne, protože pouze hadronů), se nedělí
podle vůně, se dělí podle barev)
• bosony – mají celočíselný spin (špatně: nemají celočíselný spin, patří mezi leptony, patří
mezi hadrony)
• baryony – ze 3 kvarků, jsou to hadrony (špatně: nemají vnitřní strukturu, mají vždy el.
náboj)
• leptony jsou bosony, bez vnitřní struktury (špatně: fermiony, mají vždy elektrický náboj)
• fermiony – nemají celočíselný spin (špatně: patří mezi leptony, patří mezi hadrony)
• elektron – nejlehčí elementární částice s prokazatelně nenulovou hmotností
- nelze je rozdělit na jednodušší objekty
- dělíme je podle klidové hmotnosti, spinu („rotace“ částice) a magnetického spinového
momentu
 - hadrony
o mezony + baryony
o vytvářeny kombinacemi dvou (mezony) či tří (barony) kvarků (=
fundamentálních částic)
- kvarky
o fundamentální částice, skládají se z nich hadrony
o pravděpodobně 6 – u, c, t, d, s, b
o dělí se podle vůně; spin ½ nebo -½ => jsou to fermiony
o každý z kvarků se může vyskytnout ve 3 „barvách“
o proton – kombinace kvarků uud
o neutron – kombinace kvarků ddu
o d má větší klidovou hmotnost než u => neutron vyšší hmotnost než proton
- gluony
o částice zprostředkovávající silové působení mezi kvarky (gluonů je 8)
- fermiony
o částice s neceločíselným spinem
o baryony, leptony
- bosony
o částice s nulovým či celočíselným spinem
o fotony, mezony
- antičástice – ke všem elementárním částicím, liší se znaménkem náboje, spinu
- antihmota – antičástice → antiatomy → antimolekuly → antihmota
- interakce částic a antičástic vede k jejich přeměně ve fotony, nebo jiné částice
o elektron + pozitron = 2 fotony γ
o proton + antiproton = mezony π
- stabilní elementární částice – fotony, leptonu (bez mionů) a z praktického hlediska proton

CT čísla (Houndsfieldova čísla)

• vody je 0, tuku je záporné, vzduchu je -1000 (špatně: erytrocytů je záporné)
• nabývá hodnoty od -1000 do +1000 a odpovídá odstínu šedi (špatně: od 0 po 1000,
vzduchu je 0, neodpovídá odstínu šedi)
 • pro erytrocyty 76 (tedy okolo 100)
- tomogram CT je tvořen body o různých odstínech šedi, každý má přiřazen CT číslo (místo
hodnoty koeficientů útlumu, nepraktické), ale pouze v rozsahu čísel 0 – 100 (stejně
bychom víc odstínů šedi nerozlišili a většina měřených tkání se vejde do tohoto rozmezí)
o voda 0
o vzduch –1000 (protože koeficient útlumu vzduchu je téměř nulový)
o kompaktní kost +1000

Počítačová (výpočetní) tomografie (CT)

• využívá RTG záření a scintilačního detektoru, využívá počítačové rekonstrukce
obrazu (špatně: gama záření a sc. detektor, RTG záření a geigerův detektor (ten u měření
radiace), není vhodná pro vytváření tkáňových řezů)
• kontrastní látky s jódem
- rentgenová zobrazovací metoda, využívá ionizujícího záření
- matematická rekonstrukce příčného řezu tělem
- dříve – otáčel se celý systém (rentgenka i detektor) a ještě se lineárně posouval
- čtvrtá generace – scintilační detektory uspořádány do kruhu kolem pacienta a kolem jeho
těla krouží pouze rentgenka
o pro zobrazení 1 řezu stačí méně jak 1s
- spirální výpočetní tomografy – dochází k posunu pacienta => 3D obraz
o v podstatě navrstvení mnoha tomogramů
o doba expozice několik desítek sekund
- vícevrstvové CT – několik kruhových systémů detektorů => současné pořizování
tomogramů v několika sousedních rovinách => rychlejší získání 3D obrazu
- rentgenový paprsek prochází tělem a jeho intenzita se snižuje dle průměrného koeficientu
zeslabení tkání, kterými prochází
- posunem systému rentgenka-detektor získáváme absorpční profily – ty se digitalizují a
matematicky zpracovávají
- dostáváme obraz příčného řezu – mapu útlumu záření v jednotlivých bodech řezu
- zpracování počítačem přesnější – můžeme vyšetřovat i měkké tkáně narozdíl od rentgenu
- tomogram tvořen body o různých odstínech šedi – viz CT čísla
Autokeratorefraktometr
• měří zakřivení rohovky, refrakci oka (špatně: zorné pole, zakřivení čočky)
Ultrazvuková sonda
• konvexní se používá pro vyšetření ledvin, sleziny (špatně: plic, cév)
• lineární sonda – štítná žláza, prsa, klouby
 o nepoužijeme pro vyšetření sleziny, tekutiny v dutině břišní (špatně: vyšetření
kloubů, prsou (na klouby a prsa lineární))
• k vyšetřování diagnostickým UZ se používají lineární sondy, konvexní sondy, cirkulární,
sektorové (špatně: konkávní, planární)
• na co se dá dívat sektorovou sondou o frekvenci 12 Hz – taková NEEXISTUJE (je určena
pro hluboko uložené orgány, tzn. nemůže mít frekvenci v rozmezí 7-15 Hz, protože ta je
určena pro pozorování povrchových orgánů)
- konvexní:
o pro vyšetření orgánů dutiny břišní
o sektorový záběr
o oproti sektorové sondě jednodušší konstrukce (měniče jako u lineární, akorát na
konvexní ploše), takže je levnější
- sektorová
o pro vyšetření hlouběji uložených orgánů
- lineární:
o pro vyšetřování povrchových orgánů
o v cévní diagnostice
- cirkulární
o velmi široký až kruhový řez tkání v rovině kolmé na osu sondy
o k transrektálními vyšetření prostaty, intravaskulární ultrazvukové vyšetření
Spektrofotometrie
• základem je L-B zákon, absorpce pouze elmag záření (špatně: absorpce pouze
viditelného světla, Snellův zákon (pozn. ten u indexu lomu a přechodu elmag vlnění
z jednoho prostředí do druhého), Hagen-Poiselllův zákon (ten u viskozity), Seebeckův
jev (termočlánek))
• absorbance je přímo úměrná koncentraci, absorpčnímu koeficientu a tloušťce
absorbující vrstvy (špatně: transmitanci, vlnové délce)
o absorbanci lze vyjádřit vztahem A = log (1/T), A = ε . c . x
• transmitance = transparence, poměr intenzity světla prošlého k dopadajícímu, intenzity
prošlého k původní intenzitě
o bezrozměrná, dá se vyjádřit v %

o
• absorpční koeficient v L-B zákoně je na vlnové délce závislý (špatně: nezávislý,
nesouvisí s vlnovou délkou, je přímo úměrný vlnové délce)
-εcx
• Lambert-Beerův zákon lze matematicky vyjádřit jako I = I0 . 10
- stanovování koncentrací látek absorbujících IFČ, viditelné a UV záření
- nepřímo studium chemické struktury těchto látek
- Lambert-Beerův zákon:
I = I0 . 10-εcx
ε – absorpční koeficient, látková konstanta, nepřímo závisí na vlnové délce světla
a je ovlivněn chemickými faktory (hodnoty v tabulkách pro určitou vlnovou délku
absorpčního maxima a určité rozpouštědlo)
x – celková tloušťka absorbující vrstvy ve směru šíření světla
c – koncentrace roztoku
 2
I0 – původní intenzita světla (W/m )
I – intenzita vystupujícího světla
- absorbance – dekadický logaritmus převrácené hodnoty transmitance
A = log (1/T), dosadíme z L-B zákona:
A=ε . c . x
o je přímo úměrná koncentraci a tloušťce absorbující vrstvy (bezrozměrná)
- transmitance:

poměr intenzity světla prošlého a dopadajícího (bezrozměrná)

Wind-chill
• vyjadřuje pocitovou teplotu (špatně: souvisí pouze s měřením vlhkosti, závisí na rychlosti
proudění vzduchu a teplotě těla, závisí pouze na rychlosti proudění vzduchu)
• anemometr neslouží k: měření hustoty vzduchu, měření tlaku vzduchu (špatně: měření
vlhkosti vzduchu, měření rychlosti proudění vzduchu, teploty vzduchu)
- = efektivní teplota, počítá se z reálné teploty vzduchu a rychlosti proudění vzduchu, měří
se anemometry
- anemometr – měří teplotu a rychlost větru a někdy vlhkost vzduchu (a někdy směr
proudění větru) a to dosadí do vzorce, dostaneme wind chill
Katahodnota (H)
-2
• tepelná pohoda při zanedbání vlhkosti vzduchu neodpovídá cca 400 W.m (špatně:
-2 -2
neodpovídá cca 200 W.m, odpovídá cca 400 W.m ) (200 W.m )
-2
• má jednotku W.m
- energie vyjádřená na plochu
- veličina, která charakterizuje ochlazovací účinek prostředí z hlediska proudění vzduchu
- měří se katatermometry (elektrický dynamický katatermometr vyvinut v Brně za účelem
vesmírného výzkumu v podmínkách stavu beztíže na lodi Sojuz 28 v roce 1978)

Vlhkost
2
• relativní vlhkost je poměr vlhkosti absolutní k maximální (špatně: měříme v kg/m ,
3
kg/m , závisí na tlaku krve)
- relativní vlhkost
o poměr absolutní vlhkosti vzduchu a absolutní vlhkosti vzduchu, který by byl při
téže teplotě sytý vodními parami
o udává se v %
- absolutní vlhkost vzduchu
3
o udává hmotnost vodních par v 1m vzduchu
3
o jednotka kg/m
Donnanova rovnováha (napětí membr., 2 druhy iontů)
 • je nevhodná pro výpočet kvantového stavu deuteria, povrchového napětí (špatně:
rovnováhy iontů na semipermeabilní membráně)
• Donnanovou rovnicí lze popsat U na membráně, která je selektivně propustná pro 2
druhy iontů (špatně: 3, 1, pouze bílkoviny)
• napětí na membráně propustné pro 2 druhy iontů lze popsat Donnanovou rovnicí (špatně:
Nernstovou, Goldmanovou (umožňuje vypočítat membránový potenciál),
Schrödingerovou (pohybová rovnice nerelativistické kvantové teorie))
- popisuje stav rovnováhy v případě dvou iontů na membráně, Donnanova rovnováha:
[I+]e [I-]e = [I+]i [I-]i
- součet kationtů a aniontů na jedné straně membrány se rovná součtu kationtů a aniontů na
druhé straně membrány
- jestliže je membrána propustná pro oba typy iontů, lze napětí popsat Donnanovou
rovnicí:

- indexy + a – značí typ iontu a indexem e je značeno vnější prostředí

Membránový potenciál (Nernstova)
• nelze vypočítat pomocí:
o Lambert-Beerovy rovnice
o Reynoldsovy rovnice (pozn.: viskozita, jestli je proudění laminární, nebo
turbulentní)
o Fourierovy transformace (pozn.: ta u audiometrie)
o Raoultova zákona (závislost tlaku syté páry nad kapalinou na množství
rozpuštěné látky)
o Newtonovy rovnice (tečné napětí v kapalině), van der Waalsovy rovnice (stavová
rovnice plynu)
▪ (špatně: Nernstovy rovnice)
• membrána vede střídavý proud a chová se jako kondenzátor
• Nernstova rovnice platí za podmínek: konstantní teplota, konstantní tlak, když aktivity
iontů odpovídají koncentracím, membrána je difuzibilní pouze pro 1 druh iontu???
- Nernstova rovnice
o pokud je membrána propustná pouze pro 1 druh iontu, lze jí stanovit potenciálový
rozdíl

z – mocenství iontu
F – Faradayova konstanta
ce – koncentrace iontu ve vnějším prostředí
T – absolutní teplota
R – univerzální plynová konstanta
- Goldmannova rovnice
o umožňuje vypočítat membránový potenciál na základě koncentrací
intracelulárních a extracelulárních iontů
o vychází z Nernstovy rovnice
o zohledňuje reálnou propustnost klidové membrány pro ionty
 P – relativní propustnost pro daný iont
Nepřímé měření tlaku krve
• v praxi nejčastěji používaná metoda nepřímého měření tlaku krve je auskultační (špatně:
katetrizační, oscilometrická, aplanační)
• lze využít: auskultační (Riva-Rocciho), oscilometrická (není častá)
o nepoužívá luminiscenční metoda, aplanační metoda (pozn.: ta je u měření
nitroočního tlaku, deformací bulby proudem vzduchu) (špatně: riva-rocci,
auskultační metoda)
o nelze využít spektrofotometrickou metodu, spasmomanometrickou metodu,
osciloMANOmetrickou metodu (špatně: auskultační, oscilometrickou – měřeny
oscilace tlaku v přetlakové manžetě vyvolávané tepovými vlnami)
• 1 mmHg odpovídá 133 Pa
- auskultační (poslechová) metoda = fonendoskopem
- auskultační Riva-Rocciho metoda – manžeta, rtuťový manometr, fonendoskop
Přímé měření tlaku
• nelze provádět katetrem s auskultačním měničem, katetrem s polovodičovým měničem
(špatně: katetrem s kapacitním nebo piezoelektrickým měničem)
- invazivní měření tlaku krve
- umožňuje měřit tlak v žilách a srdci
- do krevního řečiště pronikáme katetrem nebo sondou opatřenou měničem
- katetr
o tenká, ohebná hadička
o otevřeným koncem do řečiště, na druhém konci měnič (kapacitní nebo
piezoelektrický)
o piezoelektrický měnič lez zavést přímo do krevního řečiště
Povrchové napětí kapalin (Ϭ)
• se uplatňuje na fázových rozhraních, podílí se na formování tvaru buňky, souvisí
s kapilárními jevy, zjišťujeme stalagmometrickou metodou (špatně: zjišťujeme
stalagmoMANOmetrickou metodou, nepodílí se na formování tvaru buňky,
nezjišťujeme stalagmometrickou metodou)
• tenzidy jsou látky snižující povrchové napětí, fosfolipidy, žlučové kyseliny (špatně:
povrchově pasivní látky)
o mezi tenzidy nepatří: voda, soli a anionty (špatně: fosfolipidy, žlučové kyseliny)
• se stalagmometrickou metodou souvisí: m . g = 2 π r . Ϭ
-1 -2
• jednotka N . m = J . m
- síla působící rovnoběžně s povrchem kapaliny kolmo na délkovou jednotku l (myšleného
řezu povrchem kapaliny)

- také definováno jako plošná hustota povrchové energie E (ta by se uvolnila, kdyby se daný
povrch kapaliny o ploše S zmenšil na 0)
- stalagmometrická metoda – metoda vážení kapky
 ref – srovnávací kapalina, jejíž povrchové napětí při dané teplotě známe
γ – povrchové napětí
m.g=Ϭπd
π d – obvod krčku, ze kterého kapka kapá
Viskozita
• vzorec související s laminárním proudění: Hagen-Poisellův, Reynoldsovo číslo
• Hagen-Poisellův zákon: objemový tok Q viskózní kapaliny je přímo úměrný čtvrté
mocnině poloměru trubice (pozn.: a tlakovému spádu) a nepřímo úměrný dynamické
viskozitě kapaliny
Q = π r4 Δp/8 η Δl
Δl je délka trubice o poloměru r, Δp je rozdíl tlaku kapaliny na počátku a konci úseku
trubice
2 -1
• kinematická viskozita je závislá na teplotě, na hustotě, má rozměr m s (špatně: je
-2
nezávislá na hustotě kapaliny, je nezávislá na teplotě, má rozměr N.s.m )
-2
• dynamická viskozita: má rozměr N.s.m , má jednotku Pas, je závislá na teplotě,
s rostoucí teplotou klesá, je nezávislá na hustotě! (špatně: je nezávislá na teplotě, má
2 -1
rozměr m s , je závislá na hustotě kapaliny)
• typy viskozimetrů: výtokové, rotační, tělískové, bublinkové, ultrazvukové, vibrační
• Reynoldsovo číslo < 2320 = laminární, > 4000 = turbulentní
• Reynoldsovo číslo závisí na hustotě, rychlosti proudění, průřezu trubice (špatně: délce
trubice, materiálu trubice?)
někdo měl délka, hustota, rychlost závisí a materiál nezávisí a měl 0,5b
- kinematická viskozita (v)
2
o podíl dynamické viskozity a hustoty kapaliny (m /s)
o viskozita kapalin se stoupající teplotou klesá
o nebo v = k . t
k – hodnota pro daný viskozimetr
t – čas
- Reynoldsovo číslo
o bezrozměrné, charakterizuje chování proudící kapaliny (laminární nebo
turbulentní proudění)

o ρ – hustota kapaliny, d – průměr trubice, v – rychlost kapaliny, η – dynamická

viskozita
o vs – střední hodnota rychlosti proudění kapaliny, d – hydraulický průměr trubice,
ν – kinematická viskozita
- viskozimetry:
o výtokové (kapilární) – Otswaldův
o rotační
o tělískové
o bublinkové
o ultrazvukové
o vibrační
Kapilární deprese a elevace
 • kapilární deprese souvisí s adhezními a kohezními silami v kapalině, závisí na
materiálu kapiláry, je poskytována kapalinami nesmáčejícími stěnu kapiláry
(špatně: není nikdy poskytována rtutí, je poskytována kapalinami smáčejícími stěnu
kapiláry)
• kapilární elevaci poskytují kapaliny smáčející stěnu kapiláry (špatně: poskytují kapaliny
nesmáčející stěnu kapiláry, vždy poskytuje voda, nikdy neposkytuje rtuť)
voda ve vosku nesmáčí – deprese; rtuť v mědi smáčí – elevace
• kapilární elevaci neposkytují kapaliny nesmáčející stěnu kapiláry, může poskytovat voda,
může poskytovat rtuť (špatně: neposkytují kapaliny smáčející stěnu, nemůže poskytovat
rtuť)
- chování kapaliny v místě styku plynu, kapaliny a pevného povrchu závisí na poměru sil
kohezních a adhezních (sil přilnavosti)
- kapilární elevace
o síly adhezní větší než kohezní
o kapalina bude smáčet daný povrch
o kapalina bude stoupat
o např. voda
- kapilární deprese
o síly kohezní větší než adhezní
o kapalina nesmáčí povrch
o hladina poklesne pod úroveň hladiny kapaliny, do níž je kapilára ponořena
o např. rtuť
Weber-Fechnerův zákon
• nesouvisí s analýzou hlásek, spektrofotometrií (špatně: prahem slyšitelnosti, audiologií)
- intenzita počitku je úměrná logaritmu intenzity podnětu
IR = k1 . logIS
- dnes spíše platí Stevensův zákon
a
IR = k2 . IS
k1 a k2 – konstanty úměrnosti
a – exponent charakteristický pro každou smyslovou modalitu (možný způsob)
Kavitační bubliny
• závisí na intenzitě ultrazvuku, kmitají s frekvencí ultrazvuku (špatně: vznikají
změnami teploty, se nepodílí na lýze)
- kavitace = vznik kmitajících plynových bublin, které se tvoří při určité intenzitě UZ
v tekutině (v podtlakové fázi UZ vlny)
o přechodná (kolapsová) – při vyšších intenzitách, bublina se roztříští do několika
menších => rázové vlny, mohou poškodit mechanicky okolní struktury + prudké
zvýšení teploty
o stálá (rezonanční) – při nižších intenzitách a pouze pokud jsou přítomny již
existující mikrobubliny plynu
- účinky ultrazvuku – ohřev, mechanické, kavitace
- při kavitaci vznikají volné radikály
Kožní odpor
• lze snížit potem, fyzickou prací, EKG gelem (špatně: odmaštěním a aplikací inertního
oleje)
 • při snížení teploty se zúží cévy => zvýší se odpor kůže
• měříme ho nepolarizovatelnými elektrodami
• vodivost povrchu kůže nelze zvýšit vysušením a následnou aplikací inertního oleje
(špatně: zvýšeným pocením, fyzickou prací, aplikací EKG gelu)
• klasické metody měření kožního odporu jsou založeny na vedení stejnosměrného
proudu (špatně: vedení střídavého proudu, měření kapacitance, měření odporu
termistorem)
• klasické metody měření kožního odporu NEJSOU založeny na: vedení střídavého proudu,
měření odporu termistorem, měření kapacitance a rezistance (ty se měří střídavým)
(špatně: měření ohmmetrem, vedení stejnosměrného proudu)
• vodivost povrchu kůže lze zvýšit potem, fyzickou prací, znervózněním osoby (špatně:
vysušením a následnou aplikací inertního oleje, nanesením dielektrika (polarizovatelný
izolant))
• celkový kožní odpor: R = RE1 + RK1 + RK2 + RE2
K1,2 – elektrické kožní odpory (rezistance); E1,2 – přechodové odpory mezi elektrodami
a povrchem kůže
- je značný a nestálý
- málo vodivá vrstva odumřelých buněk, ale odpor snižující potní žlázy
- při nižší teplotě se zužují cévy => nižší odpor
- místní rozdíly – na hlavě menší než na předloktí, na končetinách větší než na trupu
- závisí na rezistenci kůže a přechodných odporech – ty lze snížit odmaštěním a následnou
aplikací elektrolytu (vodivého média)
- elektrický odpor kůže (vlastně dvou vrstev pokožky) mezi dvěma přiloženými
povrchovými elektrodami lze měřit ohmmetrem pomocí stejnosměrného proudu z
vestavěné baterie
Koncentrace
• lze ji měřit konduktometrem, polarimetrem, fluorimetrií, spektrofotometrem,
refraktometrem (špatně: stalagmometrem, tenziometrem, pyknometrem (pozn.:
nádobka ke stanovení hustoty kapalin a tuhých tělísek))
• ve cvičeních jsme ji měřili: refraktometrem (špatně: oscilograficky, konduktrometricky,
audiometricky)
• ke stanovení koncentrace látky obsahující chirální uhlík: lze použít polarimetr,
změříme úhel stočení lineárně polarizovaného světla (špatně: musíme použít
refraktometr, musíme mít látku v nepolárním rozpouštědle)
• mezní úhel využíváme v refraktometru (špatně: polarimetr, spektrofotometr, scintilátor)
Pyknometr
• je nádobka určená ke stanovování hustoty kapalin, případně malých tuhých nenasákavých
tělísek, slouží k přesnému stanovení objemu kapaliny (špatně: jiný název pro posuvku
(šupleru), pro měření povrchového napětí)
• hustota se určuje porovnáním se známou kapalinou
Perimetr
• nelze jím měřit zakřivení rohovky, refrakci oka, nitrooční tlak (špatně: zorné pole)
- k určování rozsahu zorného pole oka
Termovize
• při bezkontaktním termovizním měření je detekováno především infračervené záření
 (špatně: alfa, gama, ultrafialové)
• měření termokamerami závisí na emisivitě tělesa, ideálně černé těleso má emisivitu 1,
lesklé povrchy malou (třeba 0,1)
• bezkontaktní termografie není: často v medicíně užívána ke skreeningu některých
onemocnění (pozn.: velké naděje pro skreening karcinomu prsu, ale nesplnily se, takže
je jen doplňkovou metodou), vhodná k přesné detekci onemocnění, objektivní metoda
určení onemocnění, objektivní metoda určení teploty (hlouběji uložené orgány nezměří
přesně, povrch poměrně ano) (špatně: neinvazivní metoda)
• termografie: využívá termovize pro měření teploty, je nespecifická vyšetřovací metoda,
využívá kontaktních měřidel teploty (špatně: je jen bezkontaktní metoda plošného
vyšetření teploty)
- termografie podává informaci o rozložení teplot na povrchu lidského těla
- bezkontaktní termografie = termovize
Vodivost
• vodivost elektrolytu není ovlivněna dynamickou viskozitou, vlhkostí vzduchu (špatně:
koncentrací elektrolytu, počtem disociovaných iontů)
• vodivost je převrácená hodnota elektrického odporu
• vodivost elektrolytu závisí na uspořádání elektrod, pohyblivosti iontů, počet iontů,
tvar elektrolytu v prostoru, teplotě? (ne tlaku vzduchu, druhu elektrod)
• mezibuněčná tekutina a cytoplazma vedou pomocí iontů (špatně: elektrony...)
-1 -1 -1
• jednotkou vodivosti NENÍ S a Sm (špatně: VODIVOST: S, Ω )
• se vzrůstající teplotou elektrolytu odpor klesá a roste vodivost (špatně: s rostoucí
teplotou elektrolytu roste odpor)
o s rostoucí teplotou klesá odpor a roste měrná vodivost
-1
• MĚRNÁ VODIVOST – v Sm
- elektrolyty vedou el. proud – náboj přenášen ionty vzniklými disociací elektrolytu
- schopnost vést se nevyjadřuje odporem, ale převrácenou hodnotou = vodivostí
- konduktometrie – určuje koncentraci podle elektrických vlastností (vodivosti) roztoku jako
celku
-1
- vodivost – v S nebo Ω
-1
- měrná vodivost – v Sm
Oscilografická analýza samohlásek
• v praktiku jsme ji neprováděli metodou přímou, substituční ani aproximační (špatně:
srovnávací)
• provádíme ji metodou srovnávací (špatně: substituční, přímou, srovnáním s kmitočtem
ladičky)
• samohlásky: mají periodický charakter (špatně: přispívají ke srozumitelnosti hlasu, mají
neperiodický charakter, dělíme na znělé a neznělé)
• spektrogramy = grafická znázornění závislosti velikosti amplitud na frekvenci čistých
tónů
• oscilografie: využíváme ji pro analýzu samohlásek srovnávací metodou, (špatně:
poskytuje spektrogramy??, je metoda pro určení amplitudy elektrického signálu??, je
metoda pro určení barvy hlasu??)
- prováděli jsme ji srovnávací metodou
- samohlásky
 o periodický charakter
o v jejich akustickém spektru několik výrazných frekvenčních pásem – formantů
o přispívají k hlasitosti
- souhlásky
o neperiodický charakter (neznělé), některé i periodickou složku (znělé)
o jsou třené (frikativy), ražené (explozivy)
o přispívají ke srozumitelnosti
- frekvenční analýzu samohlásek (a jiných zvuků) můžeme provádět pomocí frekvenčních
analyzátorů
o dostaneme spektrogramy – grafická znázornění závislosti velikosti amplitud na
frekvenci čistých tónů
Ultrazvuková hemolýza
• doba latence – souvisí s ultrazvukovou hemolýzou (špatně: s Dopplerovským vyšetřením,
je závislá na frekvenci elmag vlnění, nesouvisí s intenzitou ultrazvuku)
• doba latence je: doba, po kterou nedochází k hemolýze, závislá na intenzitě UZ
(špatně: doba působení UZ, je závislá na frekvenci UZ, je doba existence kavitačních
bublin)
• mezi činitele vyvolávající UZ hemolýzu patří mechanické účinky a kavitační bubliny
(špatně: snížená viskozita, zvýšená viskozita, světelné záření, mechanické účinky
infrazvuku, zvýšená hustota)
• UZ lýza buněk u silně zředěných suspenzí je dána hlavně mechanickými účinky (špatně:
chemickými, tepelnými, radiačními)
• UZ hemolýza u 2,5% suspenzí závisí na: na intenzitě UZ, (špatně: na chemických
účincích, frekvenci UZ, na druhu ředícího roztoku??)
2
• plocha čtverečku v Bürkerově komůrce je 0,0025 mm
- doba latence:
o k nástupu hemolýzy nedochází plynule, ale skokem, po určité době latence
o s vyšší intenzitou ultrazvuku se zkracuje
- činitele vyvolávající hemolýzu:
o mechanické účinky – spojeny s prudkými tlakovými změnami, rázovými vlnami
a vznikem kavitačních bublin kmitajících v rezonanci s frekvencí UZ
o mechanické změny – jsou důsledkem kavitačních jevů, projevují se rozpadem
molekul, ionizací plynů uvnitř kavitačních bublin a vznikem volných radikálů
o tepelný účinek
- nástup hemolýzy závisí na intenzitě UZ, koncentraci suspenze a roztoku, kterým je ředěna
- u silně zředěných je dána převážně mechanickými faktory
- Bürkerova komůrka
o prostor mezi krycím a speciálním podložním sklem
2
o malé čtverečky plocha 0,0025 mm
o hloubka komůrky 0,1 mm
Echokontrastní látky
• může jí být vzduchová bublina v polymerním obalu (špatně: rozptýlená pevná částice,
kapalina v polymerním obalu, pevná látka v polymerním obalu)
- ultrazvukové kontrastní látky u Dopplerovského vyšetření
- plynové mikrobubliny vpravené do krevního oběhu
o volně
 o v obalu z biopolymeru
- velikost bublin musí umožňovat průchod plicními kapilárami
- bubliny musí být v krevním oběhu stabilní
Ultrazvuk
• povrchové orgány a tkáně:
o k vyšetřování diagnostickým ultrazvukem se používají frekvence 7-15 MHz pro
vyšetření povrchových orgánů a tkání
2
o se používá intenzita menší než 0,1 W/cm
• frekvence – čím hlouběji, tím menší
o v břišní dutině MHz
o štítná žláza a povrchové lymfatické uzliny okolo 10 MHz
o dermatologie až několik desítek MHz (hlouběji uložené orgány = nižší frekvence)
• 3-5 MHz na žlučník a játra a echokardiografii
• ultrasonografie: diagnostická metoda, je nespecifická vyšetřovací metoda?, je neinvazivní
vyšetřovací metoda (špatně: využívá UZ pro léčbu zánětů)
• gel v UZ diagnostice používáme: pro nutný kontakt (špatně: pro lepší vyšetřitelnost
obézních pacientů, při špatné vyšetřitelnosti cév v oblasti břicha, pro lepší vyšetřitelnost
při plynatosti)
2
• intenzitu zvuku vyjadřujeme v: W/m
• je vhodný ke kontinuálnímu sledování pohybů srdce, k terapeutické mikromasáži
(špatně: zobrazování strukturních prvků o podobné akustické impedanci, k rozbíjení
ledvinových kamenů (k tomu rázové vlny))
- mechanické kmity o frekvenci vyšší než 20 kHz
o nízkofrekvenční UZ (20 – 100 kHz)
▪ UZ chirurgie – operační zákrok + čištění nástrojů
o vysokofrekvenční UZ
▪ 1 – 3 MHz, vyšší intenzity – fyzikální terapie
▪ 2 – 40 MHz, nízké intenzity – UZ diagnostika
• 7-15 MHz – pouze povrchové orgány
o hyperzvuk
▪ akustická mikroskopie
- intenzita UZ
2
o vysoké intenzity ( > 0,2 W/cm ) = aktivní interakce
▪ vyvolávají biologický účinek UZ
▪ využití: UZ terapie, UZ chirurgie, laboratorní pokusy
2
o nízké a střední intenzity ( < 0,2 W/cm ) = pasivní interakce
▪ nevyvolávají biologický účinek
▪ jejich výsledkem je změna časového a prostorového průběhu působící UZ
vlny → změna je vyvolaná fyzikálními vlastnostmi daného biologického
systému
▪ využití: UZ diagnostika
▪ účinek na biologické systémy:
• ohřev – absorpce akustické energie a přeměna na teplo ve tkáních
• mechanické účinky – vyvolané mechanickými silami, které jsou
vázány na vysokou frekvenci UZ kmitů
• kavitace – vznik kmitajících plynových bublin
Audiometrie
• s audiometrií souvisí: sluchový práh, hmatový práh (vysoké intenzity), Fourierova
analýza (k rozkladu komplexního tonu na spektrum), W-F zákon, Stevensův zákon
(podobný W-F)
• sluchový práh je různý pro různé frekvence, minimální intenzita při dané frekvenci, je
ovlivněn frekvencí, je nejmenší intenzita zvuku vnímaná při dané frekvenci
o sluchový práh není v souvislosti s nulovou izotermou, není vyšetřitelný
oscilograficky, není ovlivněn hladinou intenzity, není minimální hodnota prahu
bolesti (špatně: není různý pro různé frekvence, není prahovou hodnotou pro
slyšení)
• s audiometrickým vyšetřením nesouvisí Poiseuillův zákon (viskozita), Lumierův zákon,
Charlesův zákon (termodynamický zákon pro děj v plynu) (špatně: Weber-Fechnerův
zákon)
• audiometrie je subjektivní metoda vyšetření sluchu (špatně: objektivní, nevhodná pro
vyšetření převodní poruchy sluchu, je vyšetření sluchu oscilograficky)
• není pravda, že audiometrie: je metoda vyšetření pomocí ladičky, je metodou objektivní
(ale existuje objektivní audiometrie ERA) (špatně: souvisí s vyšetřením sluchového
prahu, rozliší převodní a percepční poruchu sluchového orgánu)
-12 2
• 0 dB odpovídá minimální slyšitelné intenzitě zvuku při 1 kHz, odpovídá 10 W/m
2
(špatně: minimální slyšitelné intenzitě zvuku při 10 kHz, 0 W/m )
• Decibel je: (špatně: jednotka intenzity hluku, jednotka intenzity zvuku, jednotka hladiny
intenzity hluku??, jiný výraz pro son)
• hladina intenzity

o (dobře)

o , kde p je akustický tlak daného zvuku a je akustický

tlak odpovídající prahu slyšení
• hladina akustického tlaku

-1
• zadána intenzita 10 a vybrat hodnotu v decibelech, jestli to je referenční tón (referenční
tón má frekvenci 1000 Hz)
o L = 10 log (I/I0) (v dB)
-12
o I0 = 10
-1
o I = 10
• rozsah slyšitelných frekvencí – 16-20 kHz
-2
• intenzita zvuku – W.m
- fón (Ph) – respektuje frekvenční závislost citlivosti ucha
o hladina hlasitosti 1 Ph odpovídá hladině intenzity 1 dB pro referenční tón o
frekvenci 1000 Hz
o 1 Ph je nejmenší rozdíl hlasitosti, které lidské ucho rozliší
- sluchový práh:
o křivka sluchového prahu odpovídá nulové izofoně – vzniká spojením prahové
intenzity všech slyšitelných frekvencí
 o vyšetřuje se audiometricky
o 0 dB
-2
- intenzita zvuku – W.m
- hladina intenzity zvuku – v dB
o referenční intenzita zvuku pro lidské ucho (prahová intenzita tónu 1 kHz) má
-12 2 -5
hodnotu 10 W/m , čemuž odpovídá referenční akustický tlak 2.10 Pa
- práh bolesti
o vyšší hladiny intenzity zvuku, které působí bolest
o 120-130 dB
o (z jedné strany je práh sluchu, z druhé strany práh bolesti)
- Son – narozdíl od dB není logaritmický, ale lineární
o 1 son = hlasitost tónu o frekvenci 1000 Hz a intenzitě 40 dB
o vyjadřuje subjektivně vnímanou hlasitost zvuku
Hmotnostní defekt jádra
• je vždy kladný, vyjadřuje v podstatě vazebnou energii jádra, charakterizuje téměř
všechna jádra (špatně: charakterizuje bez výjimky všechna jádra (pozn.: vodík má jen 1
proton a neuvolňuje se žádná vazebná energie), je vždy záporný)
- hmotnost jádra není prostým součtem hmotnostní nukleonů v něm – je menší
- při syntéze jádra z nukleonů se uvolňuje energie – vazebná energie => z relativistického
2
vzroce E = m . c vypočteme hmotnostní defekt
- hmotnostní defekt = odpovídající úbytek hmotnosti při syntéze jádra
- čím je větší, tím více se uvolnilo energie a tím je jádro stabilnější
- nejvyšší hodnotu má u jader prvků ve středu periodické tabulky (kvůli tomu se uvolňuje
energie při slučování lehkých prvků (termojaderná syntéza) nebo při štěpení těžkých
jader)
Jádro atomu a jeho vlastnosti
• izomery mají stejné protonové a nukleonové číslo, mají různé fyzikální i chemické
vlastnosti (jiné strukturní uspořádání => jiné vlastnosti)
• co je to izotop
• izotony – rozdílný počet protonů (různé protonové číslo), ale stejný počet neutronů (stejné
neutronové číslo) => i různé nukleonové číslo
10
• Ci (curie) = 3,7 . 10 Bq
• izomery: NIC (špatně: jsou obvykle radioaktivní, nemají stejné protonové, neutronové a
nukleonové číslo)
-1
• aktivita radionuklidu má rozměr s , Bq, Ci (špatně: je poměr počtu rozpadlých a
nerozpadlých jader, se neudává v Ci, se s časem nemění)
- tvořeno nukleony (neutrální neutrony a kladné protony) – vázány silami silné interakce
- nuklidy – atomy o shodném složení jádra, charakterizovány:
o protonové číslo (Z) – počet protonů v jádře (tedy i počet elektronů v obalu) plus
pozice v periodické soustavě
o neutronové číslo (N) – počet neutronů v jádře
o nukleonové číslo (A) – počet nukleonů v jádře, Z + N = A
-19
o elektrický náboj jádra – součin elementárního náboje (1,602 . 10 C) a Z
- nestabilní jádra
o mohou se samovolně přeměnit = vyzářit 1 nebo více částic, to lze vysvětlit
 tunelovým efektem
o vyzáření = radioaktivita
o atomy, jejichž jádra podléhají radioaktivní přeměně = radionuklidy
▪ aktivita radionuklidu – počet přeměn za určitý časový interval
-1 10
• jednotka: Becqurel [Bq] = s , Ci (curie) = 3,7 . 10 Bq
- izotopy – atomy, jejichž jádra mají stejný počet protonů, ale jiný počet neutronů
o odlišují se hmotností
o chemické vlastnosti identické
1 2 3
o např. lehký vodík 1H, těžký (deuterium) 1H, tritium 1H
- izobary – atomy, jejichž jádra mají stejný počet nukleonů, ale jiný počet protonů
o stejná hmotnost
o odlišné chemické vlastnosti (jiná struktura elektronového obalu)
60 60
o např. 28Ni a 27Co
- izomery – atomy o stejném protonovém i neutronovém čísle ale:
o liší se svým energetickým stavem
o např. izomerem technecia je radioaktivní technecium, které se používá jako zdroj
gama záření pro diagnostiku ledvin
Magnetická rezonanční tomografie (MRI, NMR)
• kontrastními látkami při MRI jsou sloučeniny některých kovů, případně mikrobubliny?
(špatně: sloučeniny halogenů, technecia, barya)
- jako kontrastní látka se používá gadolinium
Polarimetrie
• polarimetrie využívá lineárně polarizovaného světla, se používá ke stanovení
koncentrace glukózy (špatně: detekuje přítomnost polárních látek, není vhodná pro
opticky aktivní látky)
• cirkulární polarizace = dichromismus (špatně: se v praxi nepoužívá, je vhodné pro
stanovení koncentrace látek, je využíváno při cirkulární difrakční optometrii)
- metoda studující vlastnosti opticky aktivních látek pomocí jejich schopnosti stáčet rovinu
polarizovaného světla
- využití: lékařské polarimetry pro měření koncentrace glukózy v moči
- světlo dopadá na polarizátor, ten propouští pouze lineárně polarizovanou složku
o nejkvalitnější z krystalů islandského vápence
o levnější – polarizační filtry (polaroidy)
- dále válcovou kyvetou s roztokem opticky aktivní látky, vstupuje do analyzátoru (obdobou
polarizátoru, analyzátorem světlo projde jen tehdy, jsou-li „štěrbiny“ polarizátoru a
analyzátoru stejně orientovány) – lze jím otáčet, poloha indikována na stupnici
Osciloskop
• časová základna je generátor pilovitých kmitů ovládajících vodorovné vychylování
stopy na obrazovce
(špatně: je střední vodorovná linka rastru obrazovky, definuje dobu zobrazování
zkoumaného signálu osciloskopem, je generátor pravoúhlých kmitů řídící svislé
vychylování stopy na obrazovce)
• při měření napětí signálu zobrazeného osciloskopem výšku stopy signálu v dílech rastru
násobíme vertikálním vychylovacím činitelem
(špatně: počet zobrazovaných sinusovek násobíme vert. vych. čin., počet zobrazovaných
 sinusovek násobíme hodnotou časové základny, výšku stopy signálu v dílech rastru
násobíme hodnotou časové základny)
• frekvenční závislost impedance živé tkáně se obecně projevuje nižším odporem pro
nejvyšší kmitočty (špatně: nižším o. pro nejvyšší k., vyšším o. pro nejvyšší k., stejným
odporem pro nejvyšší i nejnižší k.)
o impedance roste při nejnižších kmitočtech
• model tkáně lze vytvořit: paralelní kombinací rezistance a kapacitance (špatně:
kombinací rezistance a induktance)
• měříme s ním napětí a frekvenci el. signálu
• měření odporu tkáně střídavým proudem
- představuje univerzální měřící přístroj schopný zobrazit a měřit napěťové hodnoty
elektrického signálu, popřípadě parametry neelektrického signálu, který lze převést na
signál elektrický
Ergometr
• pro výpočet zátěžového pulsu bereme v úvahu: klidový puls, věk (špatně: hmotnost,
pohlaví)
• optimální puls pro vytrvalostní trénink je závislý na věku, je závislý na klidovém pulsu
(špatně: je závislý na hmotnosti, je vždy odlišný od vydýchávajícího?)
- zátěžový puls = 65% (max. puls – klidový puls) + klidový puls
o = optimální srdeční frekvence pro vytrvalostní trénink
- maximální puls = 220 – věk
- předvolba zatížení – muži 3 W/kg, ženy 2,5 W/kg
Mikroskopie
• barevná vada – způsobuje ji optická disperze
• otvorová vada – čočky tlusté, odchylují paprsek
o odklonem paprsku od optické osy
o velikostí čoček
- optické vady objektivů
o otvorová vada – protože jsou čočky tlusté a odchylují paprsky od optické osy,
bod pak je zobrazován jako úsečka ležící v optické ose
o barevná vada
▪ způsobena optickou disperzí, tj. závislostí indexu lomu na vlnové délce
světla
▪ bodový předmět zobrazován na různá místa optické osy v závislosti na
vlnové délce světla
- vady objektivů se korigují kombinacemi vhodných čoček
Hlas
• barva hlasu je dána tvarem rezonančních dutin, formanty (špatně: silou vydechovaného
vzduchu, délkou hlasových vazů)
• formanty: souvisí s barvou hlasu, jsou frekvenční pásma, určují identitu samohlásky
(špatně: souvisí s audiometrií,)
- délka hlasivek určuje výšku hlasu
- síla vydechovaného vzduchu určuje hlasitost

• jako tzv. horní propust se chová: derivační článek (špatně: integrační článek,
 kondenzátor zapojený paralelně k přivedenému signálu, rezistorový dělič napětí)
• jako dolní propust používáme: integrační článek (konektor se separovanou kapacitou
označený Cn)
• frekvenční závislost RC členu jako horní a dolní propust je závislá na velikosti
kapacitance kondenzátoru
• odporová kapacita – C = I/S, C = κ . R
• bod ekvivalence = bod neutralizace, bod zvratu (obratu)
• poločas rozpadu je nepřímo úměrný rozpadové konstantě
• surfaktant – povrchově aktivní látka v plicích, vrstvička fosfolipidů a bílkovin, snižuje
povrchové napětí
• Audiometrie - fueriova analýza, fázová rychlost c, akustický vlnový odpor ρ.c, hladina
intenzity L = 10.log I / I0, zvukové spektrum, Helmholtzova představa, Békésyho teorie
postupující vlny
• výstupní zařízení – hardware, co předává data z počítače uživateli, např. monitor,
tiskárna, plotter, sluchátka, reproduktory, projektor...
• kyselina glutamová – je mediátor excitačních synapsí (ne elektr., inhibičních, ani
postsynaptického potenciálu)
• nejnižší osmotický tlak – hemoglobin (ne glukosa, NaCl, tRNA)
• zákon odrazu světla – platí pro všechny frekvence (všechny vlnové délky)
• akomodace – při změně ohniskové vzdálenosti, ale největší na blízký bod
• odpor vodičů se vzrůstající teplotou stoupá
• Newtonovy kapaliny – voda, benzen, nízkomolekulární látky
• Nenewtonovské látky - roztoky a taveniny polymerů, suspenze, různé pasty
• polarizovatelné elektrody – elektrodový potenciál se při průchodu proudu mění
v důsledku koncentrační nebo chemické polarizace; nejčastěji kovové (hl. z vzácných)
• nepolarizovatelné elektrody – stálý elektrodový potenciál, ale „stálost“ závisí na
intenzitě proudu, ploše elektrody a iontové síle prostředí; nejč. stříbrochloridové
(mikroelektrody skleněné)
• povrchové elektrody – často stříbrochloridové nebo posintrované, nepolarizovatelné
• hloubkové elektrody – vodič z ušlechtilého kovu (v kovovém obalu kvůli stínění)
• stejnosměrný proud – RTG, kožní odpor, galvanizace
• infračervené záření – má vlnovou délku 760nm – 1 mm
• Impedanci lze měřit pouze v obvodu
o kde je za sebou (sériově) cívka a kondenzátor
impedance (Z)
2
Z Ohmova zákona plyne vztah: Z =(ωL - 1/ωC)
ωL – impedance (cívka)
ωC – kapacitance (kondenzátor)
​- 1 -