fi^

/6
. c

/
Díl I. - Se5. ]. Cena 16 kr
 /> /^?

//-
C 42.1 2.

ESKÁ Poesie
XIX. VKU.

Vydal

Spolek eských spisovatel-belletrist JÁJ'

-° díl i.

CTVRTY ^tíí

519814

v Praze
Nakladatel Jos. R. Vilímek
SPÁLENÁ ULICE . 13.
TISKEM J03. R. \^u'MKA V PRAZE.
 U VO DEM
K I. SVAZKU.

d^oteba vtší, obsáhlejší anthologie z poesie

naší, od asu probuzení a oživení jazyka a lite-

ratury až na dobu nynjší, byla nejednou poci-

ována a mnohé snahy i tužby jednotlivc snažily
se bhem doby jí vyhovti. Avšak posud nedošlo
k vtší sbírce takové z píin mnohých, ale
celkem na snad ležících.
Hlavní kámen úrazu byla posud vždy neur-
itost stanoviska tch, kdož vybírali. Zájem lite-
rárn historický, zajisté též velmi dležitý, a zájem
ryze esthetický, teba sám sebou vyšší, tak si

vždy pekážely, že každý pokus i v menších roz-

mrech podniknutý tíštil se o toto nebezpené
S jedné strany píkré požadavky zralejší
úskalí.
a umletjší tvorby, která v dob nové nabyla
neobyejného rozmachu a všestranného rozvt-
vení, s druhé stará, úctyhodná, a ponkud v ped-
sudcích utkvlá pieta k prvním otcm a vdcm
na eském Parnasse, octly se v boji, jehož všecky
obtíže muselo znova prodlati vydavatelstvo
tohoto výboru.
Byly zajisté doby, kdy tžko bylo rozlišovati
zásluhu ist národní a vlasteneckou od zásluhy
naprosto umlecké, kdy oboje šlo skoro ruku
v ruce, a kde by byl každý jist propadl kletb
nevdnosti a kacíství, kdo by se byl odvážil
rouhavou rukou chtít vylouiti z Parnassu eské
poesie všecky ty jinak úctyhodné vlastence, kteí
rýmovali — z poteby a z diktátu své doby.
Dnes, bohudík, mžeme jasnji se dívati na
n a správnji vše rozlišovati. Ne snad z umí-
nnosti neb drzosti chlapecké, ale po zralém
soudu se stanoviska nejen poesie svtové, nýbrž
i se stanoviska nynjší eské poesie.
I my skláníme, plni úcty a vdnosti, hlavu
svou ped tmi, kteí nebyvše povoláním básníky,
z nutnosti asové chtli jimi býti a dle sil svých
pomáhali na vzdlání ladem ležícího úhoru. Ale
pes to nemže naše vdnost jíti tak daleko,
abychom nevysplé pokusy mohli
jich nezralé a
aditi v pantheon poesie eské, jíž chceme e-
liti budoucnosti a cizin. Každá, sebe vtší a
píznivjším podmínkám rozvoje svého se tšící
literatura má takové v sob úctyhodné, ale v celku
pec jen trapné zaátky, má to žvatlání svých
dtských let, jak to pedpisuje pirozený vývoj
vci.
Namanula se nejednou otázka, co zbude ze
starší eské poesie pod sítem budoucnosti ? Co
zbude z ní skuten umleckého a svérázného,
aby hodno bylo eliti asu i zmnám vkusu,
krátce, co jest v ní ryze umleckého bez ohledu
na význam ist národní, vlastenecký neb lokální?
My chceme rozluštiti otázku tuto v této knize.
Pistoupili jsme k dílu v plném vdomí velké
zodpovdnosti, neštítilijsme se námahy, proísti
vci nejzastaralejší znovu a znovu, uvažovali
jsme o tom v etných schzích — jednotlivec
by brzy umdlel nad touto prací — a výsledek
práce své se stanoviska toho pedkládáme eské
veejnosti s myslí klidnou. Snad i my se leckde
mýlili v úsudku, ale jist vše, co jsme zamítli
i co jsme pijali, prošlo výhní mnohonásobných
úvah, a pochybujeme, že by v celku výsledek

3 1*
práce takové mohl býti u jiných poadatel
jiný. eknem upímn: nás vedla u výboru tomto
pedevším snaha podati vci co možná umlecky
osobité,svérázné, které nikdy nemohou tratiti
z pvodní síly a pvabu svého nieho. Chtli jsme
jednou z té spousty potištného od let papíru
zachrániti to, co má pro pravou poesii, bez ve-
škerých ohled jiných, uritý význam, pes co
nelze pejíti v esthetické bilanci národa, ím
on, v tomto smru, jest a potrvá, co voí právo
další jeho existence v soutži evropské, co
mže býti se ctí slyšeno v koncertu poesie
svtové.
Mítko zajisté \^'soce položené a písné, a
ostré úskalí jeho jsme pi výboru tomto, zvlášt
z první doby eské poesie, pocítili nejednou.
Padlo i mezi námi slovo: Zde teba siln oko
zamhouiti. Budiž, jedno — ale ob oi jsme
zamhouit nemohli a nesmli met jednou vi
vytknuté. Jen tam, kde eruptivní, takka vulka-
nická síla pvodce si vyžadovala neústupn to-
hoto práva (Kalina) pes všecky ústrky jazyku
a vkusu, jen tam jsme mohli pimhouiti jedno
 již k vli pa-
oko, a jist jsme to uinili rádi,
mátce tch nadšených, teba ne vždy povolaných
apoštol eského verše.
Tak vysvtluje se, že tu není zastoupen
mnohý a jiný jen chud, ale s druhé strany že
mnohý hlásí se ke slovu, o kterém širší veej-
nost jen sotva zvdla a kterého házela mezi
ostatní veteš. Stojíce na stanovisku tvorby p-
vodní^ musili jsme minouti vše, co jinak na dobu
svou pozoru a úcty hodného podáno bylo v pe-
kladech. Tak vynechán sám Jungmann a jiní.
i

Také jsme nemohli pihlížeti k dialektm, jelikož

chcem podati rozvoj poesie eske\ a musil ustou-
piti Holý, Sládkovi, jinak úctyhodný básník, a
jiní. To jsou vci zásad a každá výjimka teba
vlastenecká nebo lokální neb osobní by porušila
citeln naše jednou vytknuté stanovisko.
Chceme vci výlun naše, eské, ale pi tom
kusyvýlun takové, které snesou umlecké
mítko moderní, které mohou jíti bez pohromy
v soutž s osvícenou a objektivní cizinou.
Tak se stalo, že padnouti musili mnozí ver-
šovci i básníci dobré vle, ale malých schopností
a malého obzoru, že z mnohé modly zbylo jen
pár tísek, že tu není mnohé jméno, které
v tradici naší nco znamená, ale v celku málo
platiti mže. Pipouštíme, že i o nás tak bude
souzeno po letech, ale soudu takovému nelze
se jednou vyhnouti. Padnou-livšecky ohledy
a zbude-li jen skutená krása, skutená velkost
a skutená poesie, bude že vždy menší — ale
za to vydatnjší.
Nebude snad potebí po vyložení tohoto na-
šeho stanoviska zastavovati se u každého jména,
které jsme pijali neb které jsme opomenuli,
zvláš. Je známo, že celá eská poesie doby první
se toí kol pti jmen: Kollár, Celakovský, Mácha,
Erben a Havlíek. Pidáme-li k tmto ješt
Koubka, Nebeského a Douchu, máme vše, o em
lze vážn mluviti v této period. Ostatní jest
jen garnitura, omezující se na jednotlivý po-
daený kus, ale celku mnoho nepidá. Rozhodn
se s našeho stanoviska scvrkne význam Jablon-
ského, Vocela, Štulce a jiných, ale to vyplývá
již z vci samé a je zbyteno, dále to hájiti a
vysvtlovati.
 o velké básnické potenci Koubkov jest již
v tenástvu eském aspo jistá tucha, teba
chyblo její celé a plné ocenní. Ale dva pravé
básníky a neuznané do dneška, myslíme, že pi-
pojíme výborem svým eskému Parnassu této
periody pro vždy: jsou to Nebeský a Doucha.
První svým tklivým a hlubokým lyrismem, který
Lenauovi nezadá, a druhý svou myšlenkovou
hloubkou vryjí se jist v pam tenáe. Nebeský
zapadl pedasn — neml štstí ani v život
ani v písni — Doucha byl záhy ocejchován jako
rýma pro mládež — obé nesprávn. První je
velký lyrik náladový a druhý velký lyrik filoso-
fický, který prošel školou poesie svtové a jenž
hlásí se dnes jako humanista a satyrik o pravé
místo své na eském Parnassu, které mu musí
býti vykázáno dle zásluhy.
Vedle tchto tí, Koubka, Nebeského a Douchy,
a mimo pt jmenovaných je vše ostatní — teba
bylo sebe populárnjší u nás — eíemerní a vratké.
Má to snad význam jen formální (Furch) neb
ist tradicionelní (Vocel, Jablonský, Picek), ale
sotva se to povznáší k té úrovni absolutní, již
jsme si pi poádání tohoto výboru vytkli.

Jest možno a dokonce pochopitelno,

i že na-
razíme touto selekcí na odpor a nelibost. Ale
nejde to jinak. Jak my, podepsaní, se na eskou
poesii vzhledem k cizin díváme, nemže náš
soud vypadnouti jinak. Pt velkých sloup drží
nebe eské poesie v této první period. J^an
Kolldr svým mohutným zápalem, veškeré Slovan-
stvo objímajícím, Fr. Lad. Qelakovský svým ne-
obyejným darem, vystihnouti podstatu eské
zpvné duše, tu žertem, tam hlubokou pravdou,
Karel Hynek Mácha tmi prvními kovovými
údery na brány vtšího, posud neznámého svta,
eské hroud posud cizího, a to jak v epice,
tak v nkterých lyrických kusech nevystihlé jem-
nosti a krásy, Karel Jar. Erben tím vystihnutím
eské duše v její báji a v celém pohádkovém

ovzduší a Karel Havlíek svou ironií a svým biem

na vše shnilé, malicherné a nicotné. K nim pak
druží se Jan Prav. Kotibek svou bodrostí plnou
humoru a líbezností starých tradic, V. B. Nebeský
svým citem tak jemn tlumeným a nadchnutým,
František Doncha svou myšlenkovou hloubkou a
dikcí povznesenou, která jen po pekládání Shake-
speara a stálým stykem s veleduchy všech literatur

mohla se dopnouti k výším meditace a reflexe ist

lidské a úchvatné. To jsou dle našeho soudu ty
základní reliéfy eské poesie první její periody.
Pipojujem-li k tmto ješt nkolik jmen, má
to své podstatné dvody. Ten znárodnl, jiný
formou se zablýskl, jiný byl v jádru básník, ale
život jej píliš záhy podlomil. I ty jsme pijali
do tohoto výboru, pokud aspo »s pimhoueným
okem* bylo možno srovnati stanovisko naše
s jejich psobením a jejich výsledky.
A tak odevzdáváme tuto první ást díla svého
veejnosti. Zachováme jist toto velké, povznesené
stanovisko i vi dobám dalším. Kéž jest s námi
souhlas a píze soudného tenástva!
V Praze, dne 16. února 1897.

Jar. Vrchlický.
Jaromír Borecký, Adolf erný, Ant. Klášterský,
Jaroslav Kvapil, Ladislav Quis, K. V. Rais.
 Jan Kollár.
(1793— 1852.)

Narodil se 29. en-ence 1793 v Mošovcích na Slovensku,

studoval v Betislavi a Jen, oddal se stavu duchov-
nímu, stal se roku 18 19. evangelickým kazatelem v Pešti
a r.1849. professorem starožitností slovanských pi univer-
sit Vídeské, kde zemel 24. ledna 1852.
Básnické dílo Jana Kollára, jehož tžišt leží hlavn
v cyklu znlkovém, nazvaném »Slá\y dcera«, má dvojí
význam, národní a umlecký, a v každém ohledu tom vy-
konalo své poslání svrchovan. Vliv »Slá\7^ dccrj'*, zvlášt
jejího ohnivého, vášnivého a pi tom pece s klassickým
klidem jako v žulu tesaného »Pedzpvu«, byl v Cechách
i na Morav hluboký a nesmírný. Umlecká cena a výše
poetická jednotlivých kus neztratila nieho ani po letech
z pvodní svžesti i pes veškerý zápas s jazykem a formou
leckde patrný. Nech i celková skladba »Slávy dccry«
jest pochybena, jednotlivé znlky, af erotického, af filosofují-
cílio, af vlasteneckého neb clegickéiio obsahu, tvoí posud
základní kameny nové eské poesie a budou v náležitém
výboru vždy Iilásati plamenného, geniálního ducha svého
pvodce. y. y.

•sir -ír

Pedzpv k Slávy Dcei.

Aj, zde leží zem ta ped okem mým slzy ronícím,

nkdy kolébka, nyní národa mého rakev.
Stj, noho! posvátná místa jsou, kamkoli kráíš;
k obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled,
12 ESKÁ POESIE

neb radji k velikému pichyl tomu tam se dubisku,

jež vzdoruje zhoubným až dosaváde asm.
Však asu ten horší je lovk, jenž berlu železnou
v tchto krajích na tvou, Slavie, šíji chopil.
Horší nežli divé války, hromu, ohn divjší,
zaslepenec na své když zlobu plém kydá.
O vkové dávní, jako noc vkol mne ležící,
ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevrné,
od Dunaje k hltavým Baltu celého pnám:
krásnohlasý zmužilých Slovan kde se nkdy ozýval,
aj,onml už, byv k úrazu zášti, jazyk.
A kdo se loupeže té, volající vzhru, dopustil?
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé.-'
Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy,
tvé vin tchto poet spáchaly nkdy ruky.
Neb krve nikde tolik nevylil ernidlaže žádný
nepítel, co vylil k záhub Slávy Nmec.
Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
kdo do pout jímá otroky, sám
ten, je otrok.
Nech ruky, nech by jazyk v okovy své vázal otrocké,
jedno to, neb nezná šetiti práva jiných.
Ten, kdo trny boil, Hdskou krev darmo vyléval,
po svt nešastnou války pochodni nosil,
ten porobu slušnou, bu Goth, bud Skýtá, zasloužil
ne kdo divé chválil píkladem ord pokoj.
Kde jste se octly, milé zde bydlivších národy Slávu,
národy, jenž Pomoí tam, tuto Sálu pily?
Sorb vtve tiché, obodritské íše potomci,
kde kmenové Vilc, kde vnukové jste Ukr?
Na právo šíe hledím, na levo zrak byste otáím,
než mé darmo oko v Slavii Slávu hledá.
Rci, Strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obtné
dávnovkým tehdáž pálily žertvy bohm
 JAN KOLLAR 13

kde jsou národové ti, jejich kde knížata, msta,

již prvý v severu zkísili tomto život ?

Jedni uíce chudou Evropu plachty vesla i

chystati a k bohatým pes moe vésti behm.

Kov tu jiní ze hlubin stkvoucí vykopávali rudných,
více ku poct bohm nežli ku zisku lidem.
Tam ti neúrodné rolníku ukázali rádlem,
by klas neslo zlatý, brázditi lno zem.
Lípy tito, svcený Sláv strom, vedle pokojných
cest sadili, chládek by stlaly vkol i ich.
Muž syny msta uil stavti, v nich vésti kupectví,
a mlád svou uily tkávati plátno ženy.
Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky ?
Roztrhaný hnusné zpotvoenosti vnec.
Jak vely med zavoníc kradné se do úle cizího
stádn hrnou a v matku nm
dítky bijí: i

tak tu domu vlastní podroben pán, chyte mu vlezlý

soused ovil tžký smutn o hrdlo etz.
Kde spanilá v zelených hájech pla písn Slovanka,
již hlaholem zpvná ústa umlkla nmým.
Kde z mramoruhromného paláce Peruna,
stály
z troskotaných sloup te psota chlévy dlá.

Kde k nebi své vzila staroslavná Arkona tým,

zlomky drobí zpupná host cizího noha.
Rozboené želejí zdi chrám Retry povstné,
kde nly, již ryje tam hnízdo si ještr a had.
Slávy syna k bratrm pišlého v ty kraje nezná
brat vlastní, aniže vdn mu tiskne ruky.
e ho cizí zarazí ze rt
tváe slovanské,
a
zrak mu lže Slovana, sluch klamy boln kazí.
Neb tak pehluboko vtlaila znaky Sláva synm svým,
místo že jich vymazat nikdo nemže ni as.
Jak dv
eky, spojilo když i jich vody jedno eišt,
pedce po drahné cest
i je barva dlí:
 ESKA POESIE

rovn tyto zmatené násilnou národy vojnou

až posavad louí dvj oividn život.
Odrodilí synové však své sami matce zaasto,
bi macechy híšné oblizujíce, lají.

Nejsou Slované životem, nejsou ani Nmci,

ni
pl toho, pl toho jen jak netopýi mají.
Tak peleší v krajinách osmanské plém helenských,
koský na vznešené vstrkna Olympy ocas.
Tak porušil zištný Evropan dva svty Ind,
za vzdlanost vzav jim ctnost, zemi, barvu i e.
Národ i est zmizely, s jazykem bohové zde zanikli,

jen sama zstává píroda nezmnna.

Les, eky, msta a ves zmniti své jméno slovanské
nechtly, než tlo jen v nich, ducha Slávy není.
Ó, kdo pijde tyto vzbuditi hroby ze sna živého?
Kým piveden slušný k své bude vlasti ddic ?
Kdo rce to nám místo, kde cedil svou nkdy za národ
krev Miliduch, kdo na nm
sloup mu památky složí ?
Kde hnvivý novotám otcovskou prostotu brán,
válícím Slovanm Kruk po slovansku velel ?
Neb kudy vítzný máchal me
v ptce Bojislav
a v pokoji šastnou zákony ídil obec?
Tiž jich více není! S rachotem surového rekovské

lánky jejich zhoubný láme oráe lemeš.

Stíny jejich na dvou se as
hnvajíce niemnost,
ve mhle sivé tchto zícenin upne vyjí.
Upne vyjí, že osud posavad se smíiti váhá,
a vnuka krev lecjak tam hnije, tam se mní.
Jak muselo v tom by studené být k národu srdce,
jenž by tu slz jako nad kostmi milenky nelil.
Avšak umlkni, tichá, na budoucnost pati, žalosti,
©slunným rozptyl mráky myšlének okem.
Nejvtší je neest v neštstí láti neestem,
ten, kdo kojí skutkem hnv nebe, lépe iní.
 JAN KOLLÁR 15

Ne Z mutného oka, z ruky pilné nadje kvitne,

tak jen mže i zlé státi se ješt dobrým.
Cesta kivá lidi jen, lovenstvo svésti nemže,
a zmatenost jednch asto celosti hoví.
as vše mní, i asy, k vítzství on vede pravdu,
co sto vk bludných hodlalo, zvrtne doba.

11.

Sonety erotické.

Není to zem ani nebe zcela,

co se z tváe Její vyškytá,
svatost je to v kráse zavitá,
duše božská v útlé clon tla.

Hned me láskou, hned zas jakby chtla

vzhru létnout, city zamítá,
do ruk bží, aj v blesk rozlitá —
svty hvzd Jí plynou kolem ela.

Ba si tuším všudypítomnosti
ode boh samých pjila,
an mi vezdy v oích, v obraznosti;

O, rci pece, družko rozmilá,

jsi-li trupel, a si trudu spoím,
ili andl, a se tob koím!
^6 ESKÁ POESIE

II.

Tžko zíti ovšem, když se v krásy

zlaté na Tatrách den obléká,
um se tu v cit, tlo lovka
v peruf mní, na >ach!< jeho hlasy:

Mutno srdci, když mrak slunce hasí,

a hrom láme deva stovká,
strašno, kdy rty Etna rozsmeká,
lká zem, bledne msíc hvzdovlasý:

Pece toto všecko snadno snesu,

ale pohled Její nevinný,
toho nelze, le se celý tesu;

Její pohled! O, ml nj'ní, vtipe;

srdce, mluv, jak jeden jediný
stely, svty, bohy do mne sype!

III.

Oi! oi modré, milostivé!

O, vy perly v kvtu rozvitém,
v nichž se zem i nebe s blankytem
jako v ece svítí zrcadlivé;

Vyznám, že jen u vás, školy živé,

ctnost jsem spatil v blesku vitém,
ale na jste pi tom podkrytem
vlily do mne jedy tyto lstivé ?
 JAN KOLLÁR

Na mi zhoubce prvé vaše zení

do dna srdce mého vhnízdilo,
jenž mj život stelou smrti plení?

Avšak hodno výhost dáti zemi.

komu pi pohebu svítilo
takovými nebe pochodnmi.

IV.

Na rtech tchto, srdce Tvého prahu,

v oi tyto, kvty duše Tvé,
skládám sliby vné lásky své,
milenko má, mjž je za písahu!

»Svt je poddán asu, všeho vrahu,

nás as tam, kde asu není, zve;
i já jsem tvá, v mi, tam i zde,
slyš to, nebe a hvzd krásný tahu!«

»»K vám se tomto na oblaku vznáším,

osud jsem a sám vás lituji:
pokoj slibm, než boj svazkm vašim;

na rzno
ted obou porozplaším,
až vás,kdy a kde, to zmluji,
jednou a snad slouím k spolkm blažším.«<

V.

(Jeden duch s holým meem:)

»Ode Babigory v tomto rouše stínu

mne s heslem k tob posílá,
vlast
18 ESKÁ POESIE

slyš, by sokyní dél nebyla:

Miluješ-li vlast svou více ili Minu ?«

(Druhý duch s lukem nataženým:)

>A já Z tam tch beh, tob známých, plynu,

ti dni šíp ten Lada ostila,
mluv, neb chce, by jednou zkusila:
Miluješ-li vlast svou více ili Minu?*

Plnoc bije. Já se z lžka tiše vztáhnu,

stanu ped ne rzným svdomím,
me tam — tu šíp, vlast tam — tu má pítelkyné.

Mlím, váhám: rázem rukou v adra sáhnu,

srdce vyrvu, na dvé rozlomím:
,isa', ku, ,jednu vlasti plku, druhou Mín'.

VI.

Díve bude na obloze pluhem

rolník jasné hvzdy orati,

na kopiv rže vzrstati,

ovce vlka jmenovati druhem;

Díve bude zem luny sluhem,

vrba sladké hrozny dávati,
ohe vodu vdn líbati,

muška slonem, velrj^b malým pstruhem;

Díve písn pestanou si pti

ústa všechnch slávských dvátek,

na Tatrách se stromy rozvíjeti:
 19
JAN KOLLAR

Díve Sála tato ku pramenu

obrátí svou vodu nazpátek:
než já tebe, INIíno, zapomenu.

VII.

Lásko! lásko! O ty sladký klame,

ó ty íše slasti nejvyšší,
kde se duše s duší pomíší,
v citu jednom zem i nebe máme!

Ó kýž vnad tvých rychle uzít známe,

skrytisvtu v houšti nejtišší,
dív než vichr zhoubný pispíší,
který — jak mn — lo i veslo zláme!

Kde jsi, kde jsi, sestro boh vných?

hosti srdci mému nevrný,
dít kvítk, dárce bol vdných!

Já jsem darmo k portu tvému spchal,

anf mi zkvetlou orkán severný
rži vjTval, trny ostré nechal.

VIII.

Hory, hory, slyšte, hory skalné,

vstupte vrstvou hora na horu,
stavjte mi ebík v prostoru,
z nížbych uzel ono srdce dálné.
Hory, hory, slyšte, hory skalné!
20 ESKÁ POESIE

eky, eky, slyšte, eky valné,

dív, než jdete v moe oboru,
slitujte se, neste úkoru,
neste tam tyto slzy kalné.
Jí
eky, eky, slyšte, eky valné!

Pro jste ztichly, vjte k Ní mé vzdechy

z dálky této, vjte, vtrové,
rozdujte své lkaním mojím spchy.
Pro jste ztichly, vjte k Ní, mé vzdechy!

Zchvate mne k Ní, aneb bžte pro Ni

bud už sami, tajní duchové,
nech bou a tma a strach kroky honí.
Zchvate mne k Ní, aneb bžte pro Ni.

IX.

V tužby chvatu kídla k letm beru

tam k Ní po široké prostoe,
když se slunce louí na hoe,
a hvzd ruky vedou noci dceru.

Nehoví však osud mému péru,

dálky stokrát více pispoe,
nežli tomu, jenž svou pes moe
každonon navštvoval Heru:

Jeden cíl, než rznou máme cestu,

Leande, noc tob z Abydu

dosti, a mn týdne málo k Sestu;

Tvému tam jen mkkolomné stály

na pekážce vlny poklidu,
mému tvrdé Krkonoš skály.
 JAN KOLLAR 21

O vy drahé zbytky mého pádu,

kade zlatem ryzím protkaná,
hodná, aby byla zpívána
Popem neb tím, co pl Iliadu.

Slib mi za ni hvzdy rouna ádu,

dávej palác, berly sultána,
nedal bych t, stokrát zlíbaná
památko, ne za pl svta vládu:

Dokud tlue, drž jen srdce klíem,

ástkou krásy cvi je krásami
zhrdati a slibolomným chtíem;

A když jednou prach mj vtry schvjí,

ty tam zmizni mezi hvzdami,
kde se vlasy Berenice skvjí.

XI.

Táhni, kam t hvzdy zovou, brate!

Nastup mužn cestu života,
kde t koli osud zamotá,
týž bud Bohu, sob, pýše, cháte;

Miluj vlast a horli ohnm spate,

kde by pravdu polkla mrákota,
hlasem, který skály ztroskotá,
slovanství kaž hluché vkol Tate.
 ESKA POESIE

Mne nech zatím v hájích, po údoh',

mezizpvy kovin sladkými
bloudícího s tichým srdce trudem;

I mnnebe osudilo roli

tu, bych válku s adry vlastními
veda, Dunaj množil oí proudem.

XII.

»Znáš-li kraj ten, ony ráje vné,

vlast tu krás a duch palouky,
kde se ctnost a láska za ruky
vedou, kráíc v zái ve slunené?

Tam, kde vtry vjí tichoené,

palmy klenou tiché oblouky,
tam kde z vonných myrt souzvuky
v trudnou duši slavík bije vdné?

Znáš-li kraj ten, kde tma s horkem zajde,

bez trn se rže ervená
a svou jilmu každý betan najde?

Tam, kde mutné vyschnou asu eky,

kde cho, sestra jedno znamená,
tam jsem tvá a' ty mj po vše vky.«
 23
JAN KOLLÁR

m.

Sonety vlastenecké a reflexivní.

Život jestif rovný ece dravé,

licho ped lovkem tekoucí,
bda tomu, kdo jí v horoucí
šalb sví nohy nedokavé.

Postj trochu, proti oko tmavé,

sedni na beh, pate na jdoucí,
bys tak zmudel k cest budoucí,
prvé než t shltnou vlny dravé:

Dáš-li losm lunek hebký,

slepým
bys i Kolumb proploval,
víc než
ani kroku nešes od kolébky.

Hra to vtru jen a mrtvá nše,

s níž jsi darmo svtem stekoval,
život má být dílo vlastní duše.

Jak t vítat, slzou ili zpvem,

jako matku i jak macechu,
zem, plná cti i posmch,
slavná pízní boh jako hnvem ?
 ESKA POESIE

Hrady tvé se sov a plaz chlévem,

kraje pastvou staly Neech,
lev ti silný slouží za vchu,
smrt a mdloba vzí pod odvem.

Tecte, mutné do Vltavy

slzy,

jako déš oblak,

a blesky s
nesouc heslo toto dítkám Slávy:

»Nechte svár, co hrob již vlasti vyryl

slyšte národ, ne kik Feak,
váš je Hus i Nepomuk Cyrill.«
i

Tebas teplé slzy z oí leji

po tch hájech tu a rovinách,

pece plesám v duše hlubinách
víc a více každém pi kroeji.

Všudy dobe, doma nejlepji,

parom po všech všudy cizinách!
Ach, mn ve slovanských krajinách
sama zem už voní píjemnji:

Pro mne nejsou cesty svtobžné,

píchod, kde nás nikdo neeká,
odchod, pi nmž nelká srdce nžné,

lidé, s nimiž e nás nespojuje,

budoucnost ni dávnost daleká,
taková pou vyhnanství mi sluje.
 JAN KOLLAR 25

IV.

Jako plavec radostivé tleská

k behm vni odtad nesoucím,
kde se Indus rouchem kvetoucím
skvostn šatí, co cho kmentem hezká;

Tak mým sladce rozkoš mnohobleská

srdcem proletla tesoucím,
když jsem hlas tvj uchem žádoucím
slyšel opt, milá ei eská!

Tikrát šastných, již té mají, vnuk,

ddictví všech jiných dávnjší,
plné síly, krás libozvuk!
i

O, že jedno pece smutn hrozí,

to, že v této zemi krásnjší
jazyk mají nežli srdce mnozí.

Xože jest ona veleslavná Praha,

ty zdi, hrady, vže obrovské,
ono msto ech královské,
krásné jako Slávy Dcera drahá;

Tam ten jest hrob Otakara, Braha,

Vojtcha a Vlasty rekovské,
tu most, dílo Karla mistrovské,
na nmž pla Múza z Budce nahá.
26 ESKÁ POESIE

UŽ tvé berly zlatolesklé zhasly,

a me tupne pi své štrbin,
ped nímž Tatry, Balt i ím
se tásly.

Pece vným Slávy budeš chrámem,

pknobehá Nmc sokyn,
zvítzivši v pemožení samém.

VI.

Nepipisuj svaté jméno vlasti

krajitomu, v kterém bydlíme,
pravou vlast jen v srdci nosíme,
tuto nelze bíti ani krásti;

Dnes neb zítra vraha zemi másti

a lid v jam jeho vidíme,
pece, když se duchem spojíme,
vlast je celá v každé svazku ásti.

Vzácný ovšem citu nevinnému

jest i eka, chalupa,
háj ten,
kterou pradd nechal vnuku svému;

Ale meze vlasti nerozborné,

jichž se bojí tknouti potupa,
jsou jen mravy, e a mysli svorné.

VII.

Aj, jak pyšn tvj se zlatovžný

Kreml, Moskvo svatá, blyskoce!
Jak stkví dávno se a vysoce
krásou msta celý sever snžný!
 JAN KOLLÁR 27

Než, hle, Sláva nejprv palác nžný

Roztopinv ohnm ztxoskoce,
potom v celém mst široce
sype jiskry, vatí plamen bžný.

Povz medle, matko jasnoelá:

jaképíiny t musely
k takovému skutku pobízeti ?

sSvtlo slepcm rozžati jsem chtla,

by už pece jednou vidli,
kdo jsem já a co jsou moje dti!<

VIII.

Slavie! ó Slavie! ty jméno

sladkých zvuk hokých památek,
stokrát rozervané na zmatek,
aby vždycky více bylo ctno.

Od Ural Tatrám na temeno,

v pouštch, kde má rovník poátek,
až kde slunka mizí dostatek,
království jest tvoje rozloženo!

Mnoho's nesla, avšak kivdy in

nepátelských všecky pežila,
ba i špatný nevdk vlastních syn.

Tak, když jiní snadno v pd mkké,

ty jsi trny sob tvrdila
na století rumích dlouhovké.
28 ESKÁ POESIE

IX.

blávové! vy ducha nesvorného,

živí v rozbrojích a hryzote,

jdte všickni spolu jednot

od uhlí se uit eavého;

Ve hromad svazku spoleného

dokud to jest, hoí v teplot,
hasne každý uhel v samot,
odervaný ode druha svého.

Uite tu radost milé matce,

Rusi, Srbi, eši, Poláci,
žíte svorn jako jedno stádce!

Tak vám vojna lidožerná vládce,

tak vlast neroztrhnou chytráci,
a váš národ první bude v krátce.

Bože! Bože! který dobe mínil

veždy s r^árody jsi všechnmi,
ach, už nikdo není na zemi,
kdo by Slávm spravedlivost inil!

Kde jsem chodil, náek bratr stínil

všude veselost mé duše mi,
ó ty, soudce nade soudcerai,
prosím cože tak mj národ zvinil r
:
 JAN KOLLÁR 29

Kivda se mu, velká kivda déje,

žalobám pak se a zármutu
našemu svt rouhá aneb smje;

Aspo v tom nech moudrost tvá mi svítí:

Kdo zde heší? i kdo kivdu tu
dlá ? i kdo tuto kivdu cítí ?

XI.

Blaze, kdo si jeden istý, smlý

úel místo mnohých pedstaví,
v nmž by jako v centru maví
pableskové všech žití dn tleli

A v nm myslí, cítí, žije celý,

v slasti — v slzách, v pízni — v bezpráví,

až se šastn k nmu doplaví,
bji! i pes bou, plamen, hrom a stely:

Pevné vli, tužb ušlechtilé,

nerozdílné srdce žádosti,
rádo dává nebe dojít cíle.

A pak i mn slova tato lhala,

z vítzství-li není radosti,
mužn padnout není menší chvála.

XII.

O vy bratí, ó vy sestry' sladké,

co jste ješt na zemi,
živi

prosím, volných uší pejte mi,

af vám pidám nauení krátké.
30 ESKA POESIE

Varujte se oné cesty hladké,

kterou ábel protkal sítmi,
aby na ní zrádce s dušemi
lapat mohl do své pasti vratké:

Pojte sem, hle, píklad sob bráti

i k tm dobrým i k tm šibalm,

ute se svj národ milovati.

Hute, Tatry, hlas ten k horám erným,
hute, Krkonoše, k Uralm:
>Peklo zrádcm, nebe Slávm vrným!*

IV.

Menší básn.
Vlastenec.
Mltcže již radji, pro Boha! kiklouni daremní,
jenž z uených »vlast! vlast« skuhete kradmo
chyžek.
Nic tu chabé lkáni, nic e neprospje prázdná,
národu jen zmužilé srdce pomže a in.
Zda s behu kvílících lenivého množstvo divák
lo, již boue žene k rokli, uchrániti mž.^
Píroda arci slzy, však táž dala adra hrdinská,
k ozdob tam ty ženám, než tato ke cti mužm.
Za vlast, za svobodu kroejem volným sob kráí
sám nesa král se bohm v chrám smrti Kodrus
ob.
Manlius odmrštil, ne skek hus Brenna divého
se zdi nohu, chtíi lézti na íma hlavu.
 JAN KOLLÁR 31

Skutkem udatný Telí sebe sám, syna svého i vlast

svou
zvnil, jímž svobody trýzníce potra dobyl.
Pry tedy kik, me
sem do pravé, do levé mi
korouhev
dejte novou, a též umru za národ a vlast.
Za mnou nezcizená ícejte se srdce slovanská,
a, eho Evropa všímati nechce, ije.
Však my ušlým za moe k bídným rudy loupiti Indm
nechceme, nic Peru, nic Mexika kletby do nás.
Nech se pro východu rvou koení a šperky kramái,
hodno-li medle, by dvou krev za to tekla svt?
Slušno-li míti tisícm, by své jméno v Egypt
na vznešené chvasták psal pyramidy jeden?
My dražších pokladv, my vlastní národu práva,
my chceme vlast a obec: tá-li se žebrati má?
Žebrati? Ha, pronikej studený pot mé tla kosti!
Lid-li je vám ili vy, knížata, dána lidu?
O, smutný lovenstva osud! Kéž pedse to uzná
svt, že lovk chatrná leckoho koup není.
Hlas komu náš do nmého milý darmo znje srdce,
hlas matein! jakž ten svých bude dítek otec?
Však budiž i zmailému tomu kleto národu vn,
jenž živ své cítí rány a léiti dlí!
Hlete, jak od hnízda kídlem jeába dravého
vrný družce holub, sám hyna radše, tepe.
Neb divoký etzem, slyštež, jak lomcuje otrok,
tam v Ohia zlostné váleje zídlo katy.
A v eavém skvostné moi jak sídlo plyne caru.
Xanthe, kdes vtší ve svt ml sokyni?
Zardte tím skutkem sesterské Moskvy se, brati,
tak, hle, drahý svobody sloup si ta z ohn dlá!
Ba jdte jen k blízkým otcv svých slávy památkám
nezdailých špatné vyznati hanby synv.
32 ESKÁ POESIE

Ute se tam, za milou jak žíti a míti sluší vlast:

Nechcete-li —
klite z lna jejího se prjx;
Vlast dary vám, aby jí svobody jste vy dar dali, dává,
vy však pod jamem lkáti volíte cizím?
Zdaž kovu rovn jiným nenosí, by se rám slovanské
též cviilo vlastní kouti si berlu i me?
Zdaž nesupe klenutou, nám též kyna k válce, bojovný
hívou vzdor Arabm, na vraha pomstu hebec?
JestHže pak co chybí, velikou nahrate to myslí,
smrt samu, hle, pedil z Žižkovy kže buben.
Nestete mi šklebiví k tše tu mravohromci
poslušnost!
Ej co ta? jen mrzký pláš zženilosti vaší.
Vn-li dcko budem ? veliký bez národu národ ?

Vlastenec an co cikán, an co žid obce nemá?

Mj Nmec, Anglia mj, Frank, Vlach mj své meze
vlasti,

kým Slovanm právem k své žni trháte roli?

Dvodu vlády hledáš? Kde je vtší ve svt národ?
Pedky? Labe s Dunajem snad pili díve vašich.
Pedse co ke štvanici vzchovaný lev jen na cizinské
mlád nám se spanilá necht bojišt vlee.
O, kýž se v storukého celý Briaréa obrátím,
kýž mi deset z každé psti vynikne mev!

Sám za t bych v prudkém bojuje smle ohni

mladosti,
otino, roztískal pouta, jež upne nosíš,
nestana, až bych jsem lilium zde msíce i orly
vetknul. Slávo, na tvé tým, Vyšehradu zed!
 jan kollár 33

Zalkání nad smrtí Jungmannovou.

(,1847. dne 13. listopadu.)

Nesmíš ješt, íesohlasá písni,

mlet v pozdních pvce šedinách,

žaluj po horách a dolinách,
co nám vzali osudové písní:

sMlado umel. « — I mne bolekísní

mé duše hlubinách
citové v
ženou protlait k té v kvtinách
skryté urn se a v lidstva tísni:

Ó ty prachu! hodný, aby mater

Sláva mohylu mu zkopila
z Krkonoš, Uralu a Tater;

O ty duchu! jehož ctnostmi všude

sídla nebes tak se zlidnila,
že již jiným sotvy místa zbude.

V.

Z nápísv.

Rada matky Slávy.

Co jsi ty? Rus; co ty? Srb; co ty? ech; co ty?
já Polák jestem:
Dítky moje, svornost! necht to, mluvte: Slovan.

NÁRODNÍ PÍSN.
Že vzdlanosti nemá náš lid, cizozemci, mluvíte?
Jakž ? vy musíte lidu zpívati, nám pje lid.

s
34 ESKÁ POESIE

Hexameter a Alexandrin.
Ten každý krok svj vážn jda k Parnasu ítá,
tento tu rzn vtrem kdes na balon letí.

Podobizny.
Epos park veliký, beseda Drama, chrám citu Oda,
jeskyn Ballada, strá je Selánka milá,
stinné hájk}' Sonet, truchle Elegia potek.
Písn pahork}', Román kvtnice, rýmy echo.

Vdky.
Bez vdky jsou vdky, ty v náru co se bezdky
tisknou;
když vdka být vdnou chce, vdky krýti musí.

Rada.
Nikdá se s životem nesmíchej, však ni nerozlu,
tak zachováš nejlíp tím sebe, tímto život.

Chrám osvty.
Bu sem lustry neseš krásot, bu pravdy pochodni,
jdi, však žádného tvé svtlo dýmu nemj.

Slovotepci.

Zastaralé ve novém kroji jen dáváte-li hadry,

ne slova, dejte vy nám radši myšlénky nové.

tená.
Bych rozuml smyslu knih eských dobe nynjších,
eštinu pekládat v eštinu dív si musím.
 JAN KOLLAR

Vtip se sám.
Nemluv >pro vysokou Slované tak píšete K nám:-i
Ki radéji »pro já tak v ei nízko stojím ?«

Štstí.
Štstí! ty jsi msíci podobné: jenžto lidem hned
tvá pknou a celou, hned zase ukáže rohy.

Povinnost pítomnosti.
Základy jen pevné my nyní vzdlanosti položme:
nech stny a stechu sám vnuk si na tchto staví.

MJ LOS.
Básnictví daroval byl ApoU za dn mi mladosti,
než dar ten mi potom rjTval ukrutn život.
Lépe nevyrval, ale hromadou obdal je pekážek,
v nichž co nevinný lká v tísni žaláe vze.

NÁVSTÍ POTOMKM.
Brati, nesute o nás, co a jak jsme psáti my mohli;
nýbrž jen, co a jak jsme smli, sute o nás.

9^
 FrajstiSek Ladislav Celakovský
(1799—1852.)

I^U se dne 7. bezna lyqq v Strakonicích, stu-

Lirodil
*- ^ doval gymnasium v Budjovicích a v Písku, filosofii
v Praze, v Budjovicích a v Linci. Po té vnov;il se
>pisovatelství, byl njaký as vycliovatelem a od konce
•
iSjj. redaktorem vládních ^>Pražských Novin^<, jejicliž
:;ib:ivní pílohu 9Rozmanitosti^< pemnil v sCeskou Vcluv<,
iiniv z ní pední bclletristicky list esky. Od poátku r. 1835.
;:istdval prozatímn professuru ei a literatury eské pi
universit pražské, byl všalc záhy této i redakce ^>Pr. No-
vin^< zbaven pro neopatrný výrok o caru Mikulášovi I.
v tchto uveejnný. K. 1838. stal se bibliotekáem v ro-
din hrabat Kinských. Oddav se od r. 1840. úpln filo-
logii, byl r. 1841. povolán na nov zízenou stolici jazyka
slovanského pi universit ve Vratislavi, kde psobil až do
r. 184Q., kdy jmenován professorem jazyk slovanských
na vysokém uení pražském. Avšak innosti jeho v Praze
bylo na mále zemel tu již dne 5. srpna 1852.
:

Z pvodných poetických prací svých uveejnil Celakov-

ský 1S33. ^Smíšené básu«,
r. r. 1828. -jOhlas pístu'
aských«, r. 1840. vOhlas písm' eskýchv< ^a téhož roku
-Rži stolistouv<. K. 1847. vydala Matice eská elakov-
ským poádaíié souborné vydání jeho básní pod názvem:
->Celakovského spisuv básnických knihy šestery-^. Po smrti
básníkov vyšly v letech 1871 —
t^88o u Kobra v Národní
bibliotéce i»Sebraué spisy F. L. Celakovského o 4 dílech
s životopisným nástinem od Fr. Bílého.
 ESKA POESIE

Celakovský jest codo asu svého vystoupení náš

]>rvní velký a ryzí básník nové doby, který narodil se na
pd eské. On se Slovákem Kollárem tvoí dvojici nejelnj-
ších poet eských t. zv. doby vlastenecké. Význam Celakov-

skéiio spoívá ve dvou jeho dílech, v »0 hlasu písní

ruských« a v »0 hlasu písní eských*, v nichž
vystihl podivuhodn i formou i obsahem podstatu poesie
lidové. Pemnohé písn a krásná ballada »Toman a lesní
panna«, které nám v tomto daroval, patí a budou vždy
patiti mezi nejvzácnjší klenoty eského básnictW.

Tyto dv
knihy karakterisují Celakovského jako
básníka, studiem písn lidové vniknul nejhloubji
on
v duši lidu, z nhož \ysel, a s duší tou splynul v jedno.
Jeví se tu lípln jako národní básník eský. »Rže sto-
listá«, pi níž cítíme psobení vliv jiných, cizích, nedo-
slihuje již »Ohlasu« nejzdailejší její básn nalézají se
;

v oddílu druhém, reflexivním a filosofujícím, který práv

])roto byl pokládán za .slabší prvéiio, erotického, jenž
ale dnes již psobí mdle.

Za to vedle »Ohlas« nejvýznanjší pro ráz tvorby

Cclakovskéiio jsou jeho etné epigramy vynikající peprnou
satirou, a
^nedosahují bitkosti epigram Havlíkových.
Zvláštností Celakovskélio jsou epigramy a gnomy nazvané
ijm »Kvítí« ; ony souvisí s jeho náklonností k botanice.
Celakovský jest básník klidu a objektivnosti pímo klassi-
ckých ; v tom pede^'ším vidti, jak na
psobil miláek
jclio, Gothe.
Celakovský, který poal básniti práv v dob vydání
rukopisu Královédvorského a Zelenohorského, v dob
Herderem vzbuzeného zájmu pro písn lidové, jichž sbí-
rání již za nejmladších let se ujal, v dob to, v kterou
zárove spadá Palackým a Safaíkem zahájený a na ten
as vítzný boj za prosodii asomrnou, pilnul co do
formy k obma tmto smrm. Následkem toho zvolil
sob v básních, jež nepsal ist asomírou, jakousi formu
kompromisní, uchyluje se na mnoze od pízvuné prosodie
Dobrovského. Proto dnes, kdy tato ovládla, jeví se forma
jeho na mnoze vadnou. Tam však, lede jako v »Oiilasech«
Celakovský sledoval formu písn lidové, jest forma tato
odvodnna.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 39

Za to e clakovského jest ryzí, krásná a

pokláJati pede všemi
vytíbená;
za tvrce
elakovského dlužno
eské dikce poetické. Výsledek práce této vysvítá z po-
rovnání »Smíšených básní« a »Rže stolisté«. L. Q.

sir

Z Rže stolisté.

Zas vidím vás na dobrku,

luk a háj okrasy!
Zbaven sad již jarých šperk
podzimními neasy.

Po devech jen plápolají

barvy žluté, ržové:
i nkdejších kvtin hrají
ve vtvích to duchové ?

Dnové krásní slasti isté,

dnové krásní, tak i vy jste
zmizli, a jen v záletí

stkvíte se v mé pamti!

S bohem, slunce! noc msíná

vábí zpvné na lovy;
tajemná a arolícná
noc to, jak sny vštcovy!

Ticho živné jen perýval

slavík toužným nadšením,
a k úsvitu se rozlíval
hlas kepelin osením.
 ESKÁ POESIE

Ach! již chleba syn se budí

v kalném mst, a se trudí
ukojit svých péí hlad:
Vítej, slunce! — já jdu spát.

Kdy tichá vlažika šustí

mezi listí zmlazené;
klasové kdy vedou hustí
septy váním zbuzené;

vlna za vlnou kdy šplouná

dmoucím se po jezeru;
ve stromech kdy vítr šoumá
o podzimním veeru

Vhod tu srdcimilovnému
plesati ku taktu tvému,
plná ladu, neshody,
divná hudbo pírody!

Sn mých sídlo nad prameny

pod skalami v oeší,
nade mnou kdy duby, kleny
tkají stinné písteší!

Ticho šíe kdy ukládá

do vzdušných se vrcholí,
bázliv sám se den prokrádá
pes hory a údolí.
 FR. L. CELAKOVSKY

Slavné ticho! — bližším, bližším

šumem nad hlavou již slyším
tvé to, ase, plynutí
v sladkém duše žasnutí.

Stráviv den ve trýzni stálé

spchám s klidným veerem
ku potoku, jenž po skále
stkví se luny pod šerem.

Zrak ovlhlý tu se híží

do vln šumných pobludu,
mysl teskná v tom se zhlíží

zrcadle mých osudii.

Divný úkaz! proudy chladné

tam metají jiskry ladné,
a zde plynou z plamene
slzy s touhou smíšené.

Již ve vísce mezi bory

svatveer se odzvonil,
a pes obržené hory
letní den se peklonil.

Jak zlatý štít bohatýra

luna plá ve blankytu:
Vlij, ó, duše všehomíra,

lad i mého do citu.

 ESKA POESIE

Ztiš ty vlny v pláni hladkou,

dej, by pítomnost tvou sladkou
srdce moje poznalo,
v souzvuku tvém plesalo.

A si jak chce moe zmítá

lunek mého života,
a ho stíhá boue lítá,
živl vztek i mrákota;

Smle bohem uloženou

podnikaje výpravu,
spchám duší nezhroženou
k blaženému pístavu.

Zjasujíce erné noci,

ve tíhvzdí tajné moci
nade mnou se vznášejí
víra, láska s nadjí.

Bujný o jest mluva naše

ušlechtilé úrody,
bezmezím se toulá plaše,
jak syn drahé svobody.

Hlavu pyšn na vzduch sází,

z oí šlehá blesk a blesk,
z nozder dým a jiskry hází
ple po nm — hedbávný lesk.
 FR. L. ELAKOVSKÝ «

A kdy letí, jeho híva

s proudem vtr hrav splývá;
kdy však zvolna harcuje,
eckým taktem tancuje.

Z Ohlasu písní ruských.

BOHATÝR MUROMEC.

Oj, za horami za vysokými,

za tmi lesy, za hustými,
a za lesy, za hustými Lichvinskými
vyletoval jasný, mladý sokol
na rychlých kídlech až pod oblaky,
a za tím za sokolem ti jestábi,
ti zbojci-jestábi jsou se hnali;
oni sokola obletovali,
oni k sokolu doletovali,
ostré zobce mu do tla zatínali,

až jsou oni sokola k zemi strhli,

a strhnuvše tak do smrti ubili.

Oj, za horami, za vysokými,

za tmi lesy, za hustými,
a za lesy hustými Lichvinskými
na koni se ubíral dobrý mládec,
on ne kvapem jel, a jen pojíždl
kížem ruce složiv, hlavu pikloniv,
jak by po šírém poli hoe rozsíval,
i vzali se odnkud, piskákali
ti jezdci, všickni sobaky tatarské; *)

*) Sobaky = psi, epithet v písních Tatartlm, bývalým pod-

manitelSm Ruska, dávanv.
 ESKÁ POESIE

a oni dobrého mládce obskoili,

ze zad, z boku, ze pedu na doráželi,
až jsou oni mládence s kon strhli,
a strhnuvše tak do smrti ubili.

Poali Tatare mládce svlíkati

z odvu jeho drahého, stíbrného,
tož ze stíbrného i zlatého,
a jali se v jeho odv dliti,

ubitému jinochu se posmívati. —

A z pod lesa, lesa hustého
vzav se tu odnkud kn vyjíždí,
on nevyjíždí, on vtrem letí,
a natom na koni bohatýr Muromec,
Muromec ze slavného msta Muroma.
Jedva Tatary zahlídnul, ti sobaky,
on z toulu vynímá kalenou stelu,
stelu pustí z ttivy hedbávné,
stela ta se zaryla v bílá adra,
v bílá adra prvního Tataína.
A Muromec vytasil me ocelový,
meem tím ocelovým rozplil
v dv ple druhého Tataína.
A tetí Tataín na vyskoiv
utíká maní nemaní v šíré pole;
k
i bylo se Muromci emu smáti,
i bylo bohatým takto mluviti:
»Hoj, kdo pede mnou utíká v šíré pole,
na toho já mee nctasívám,
za tím já stely kalené nepouštívám
a pouštívám t,
Tomu hlasu
on prvním skokem
k mj — koni bujný !«
bujný porozuml;
do pl pole,
on druhým skokem — do Tataína,
 FR. L. ELAKOVSKÝ *5

a tetím skokem —
Tataru pes hlavu;
i padá Tataín k syré zemi,
valí se,
na kusy lebka jeho roztepena,
tož rázným kopytem kon bujného.

A vrátil se Muromec k dobrému mládci,

k mládci tomu dobrému, ubitému;
on vykopal hrob v šírém poli,
do toho hrobu tlo položil,
za duši jeho se pomodlil,
a schytav a svázav kon tatarské
on s nimi ujíždl ve svatou Rus.

Opuštná.

Letí oblaka pes lesy pusté

a luzní snové pes hlavy lidské,
ach, sledu za sebou nenechávají! —
Jak pod javorem, požloutlým stromem,
istá se prýští na dol studánka;
a dívina sem mladá pichází,
v kovaná vdra vody nabírá,
vody nabírala, pod javorem sedla,
bílé ruce klesly, hlavu piklonila,
sama ona k svému srdéku toužila:
»Samotna neroste v poli kalina,
a samotná bydlí v lidech dívina;
není píbuzného, ni bratra, ni sestry,
otce a matiku zem zasypala,
a milého druha vojna odjala,
vojna odjala a krajina dálná.
46 ESKA POESIE

Nestaví dve na údolíku

z drahých kaménk knížecí zámky;
a ona staví na údoh'ku
z drobných myšlének jen dv chaloupky:
V jedné matika s otcem pebývá,
a v druhou ona s milým pibývá,
vedle chaloupek pkná zahrádka,
dosti v ní kvítk nejedné barvy,
a ve chaloupce nejedné radosti.

Podzimní vítr po dolin táhne,

on milé chaloupky i sad odvívá,
v dívino srdce smutek zavívá.

PÍSE DTSKÁ,
Zazpívej, co umíš,
milé dvátko!
Mj ty svte, moje
drahé poupátko!

>Vyrostá v zahrádce
malá malineka,
slunéko ji heje,
deštíek ji chladí.

Vyrostá vyrostá
i hezká Nastinka,
matika ji líbá,

tatíek ji hladí.*

Malého dvátka
malá písnika,
malá, ale milá
jako perlika.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 47

Veliký ptaí trh.

Lítala sýkorka, malá modinka,
po zemích po dalekých cara ruského,
od Volhy ona matiky do Bulharska,
do Tibetu, Kytaje, do Sibiská,
Tobolsk a Irkutsk mimoletem vzala ;

a devt moí modinka peletla,

Nmecko a Polsko k tomu proletla.
emuž ona sýkorka, malá modinka,
daleké krajiny proletovala?
Proto ona sýkorka, malá modinka,
daleké krajiny proletovala:
Radostnou zprávu ona zvstovala
všemu ptactvu podnebeskému,
podnebeskému i pozemskému ;

všechnch ona pták pizývala

tož na veliký trh k moi sinému,
se vším tovarem, drahým zbožím,
i se všemi penzi hotovými.

A bylo divu na siném moi,

na jeho teplých na zátokách ;

hejnem se ptáci sletovaH,

na bohatých korábech pijíždli,
se vším tovarem, drahým zbožím,
a byli stavu slavného, kupeckého.
Datel v dlouhých adech krámy stavl,
boudy sbíjel, stany rozbíjel,
a vše to za jednu za denežku.
I poaU ptáci vykládati,
svoje tovary, drahé zboží,
a kupovai kupovati.
Sokol skrahujcem kožešiny —
lišiny, vliny, soboliny,
48 ESKÁ POESIE

ne dýmem propouštné prodávali,

a jasné, dobré srsti vydávali,
áp s jeábem sukno prodával,
a sukno všech barev, pevné dobe ;

on na aršínu*) neodmoval,
odmoval na svém apím zobanu,
a apí zoban — dobrá míra.
Ml tu též dedek veliké sklady
vzácných kozí, tož safiánu,
juchtoviny a korduánu,
proto on dedek kožemi zapáchá.
Vedle nho kupcová mladá
se svými sestrami konopkami,
plachty a provazy lodní prodává
i se vším lodním píslušenstvím.

Dále na kamky, na šat kysejný**)

a na pláténko drahé indické
labu s husami, se služkami,
z daleka kupce pivolává.
Potom z Polska klenotníci,
tož pávi, sojky, žluvy — hosté bohatí,
drahé kamení rzného kvtu,
prsteny zlaté i jiné klenoty
za nevelký peníz prodávali.
A chtl-li by kdo na tom trhu hluném
všech prodava a kupova
ze jména a adem vypovídati,
nestailo by z matiky Moskvy,

z matiky kamenné Moskvy do Smolenska,

a ze Smolenska do Vitebska.

I byl trh velký v polovic trhu,

pijela sova — bohatá vdova

') Arsin =^ loket ruský.

*'J Kamka = damašek. Sat kysejný = muáelín.
 FR. L. CELAKOVSKY

se svými strýci — všemi kulichy,

se svými kmotry — všemi výry,
statnými bojary, dvoany hladkými.
Ona sovika — pyšná vdovika
mezi boudami se prochází,
a za ní milé píbuzenstvo,
výrovské a kuliší urozenstvo.
Ona do všech krám nakukuje,
vysoké oboí namhuuje,
tož i výi a kuliší pikukují,
vysoké panské oboí pimhuují.
A ona sova, bohatá vdova,
se svým tím milým píbuzenstvem
všecky tovary i drahé zboží,
soboliny i pkné
Hšiny,
dobrého sukna všelikých barev,
i juchtoviny i safiánu,
bílých plachet i provaz lodních,
i drahé kamky, šat kysej ný,
drahých kamen rzného kvtu,
i prsten zlatých nakoupila,
a mnoho jiného pokoupila ;

bylo všeho všudy pt tisíc rubl —

na hotov pt tisíc vyplatila.

Z toho všem kupcm radost se stala,

radost se stala, veselí nemalé ;

poali kupci se veseliti,

soviku vdoviku velebiti,

i poali z trhu se ubírati.

zas do svých zemí, dalekých krajin.

Ach, ty neštstí, ty nehodo zlá !

áp — slavný kupec suken dobrých,

on jediný na moi pohromu vzal ;

4
 ESKA POESIE

dohnala boue koráb jeho,

koráb s bohatstvím na píkré skály,
u korábu se boky rozbily,
peníze jeho se v moe zatopily,
jedva že on sám život zachránil.

Od tch as
on áp slavný kupec
po behu smuten sem tam pochází,
chytaje žabky, plazy vodní,
potásá je a vyklepává,
ku penízku penízek shledává.
Dejžiž mu štstí peníze najíti,

a zpváku té písn s ním se rozdliti.

URILA PLENKOVI.

K sídelnímu-to mstu, ke Kyjevu

pijíždí statný mlado
na sivém koni,
na siváku kosmatáku —
híva do zem,
a byl on bohatýr urila Plenkovi
on dobrý mládec navštívil otce, matiku,
ne na dlouhý as —
na ti msíce,
navštíviv je vracuje se službu konat
u jasného slunéka Vladimíra,
u toho-liž hosudar-knze laskavého
po dávnému stolniit*) obyeji.

I bude on mládec uprosted pole,

i bude on bohatýr ped Kyjevem —
*) Bohatýrm, k stolováni knze Vladimíra náležejicim,
b io povinnosti pána svého obveselovati, ním hodovati, a zvlášt
s
k i každé služb dležité i hrdinskému inu na pohotov býti, což
se btolniiti jmenovalo.
 FR. L. ELAKOVSKÝ ^l

nad pokrytými snhem horami

erný k oblakm havran nevyletuje ;

a nad paláci blokamennými

erná korouhev po vtru plyne,
erná korouhev, znamení žalostné.
:»Snadliž to skonal laskavý Vladimír knz r

A Hospodine, spas duši jeho,

skonal-li,
neskonal-li, dlouho podrž mezi námi
snad laskavá knžna Apraksjevna —
zesnula-li, Hospodine, spas duši její,
a živa-li, dlouho na zemi zachovej ;

ili tvá nás, Hospodine, stihla ruka

—
dej pro milost silou jen naplniti se,
dej svatou Rus od zkázy zachrániti.

A skáe on urila do bran Kyjevských,

i letí po dlouhých po ulicích,

po ulicích dlouhých, širokých námstích.

Na ulicích — ni vidu, ni sluchu,

na námstích — ni kroku, ni skoku,

jakby vymel celý slavný Kyjev,
nikoho tu mládec nepotkává:
A potkává jen dva rodné bratry,
Vašku a ]\Iichajla, kupecké syny.
»Hoj, an jste vy dva rodní brati,
Vaška a Michajlo, synové kupetí,
postavte vy pede mnou vše rovná slova,
a popí nestavte ani slovíka.
emuž ve starém slavném Kyjev
není více radosti, veselosti
po zpsobu dávnému, pedešlému?
iliž skonal laskavý Vladimír knz,
i laskavá knžna Apraksjevna,
i ruka boží svatou Rus stihla.!"«
52 ESKÁ POESIE

Jemu v odpové dva rodní brati:

Hoj, an jsi ty urila Plenkovi!
Ani neskonal laskavý Vladimír knz,
ani laskaváknžna Apraksjevna,
le ruka boží svatou Rus stihla.

iliž tob neznámo, nevdomo,

jaké žaloby a bídy na nás došly,
jak piletl-to odnkud-to ze stran severních
do našich zemí loupežník pták Velikán
a Velikán to pták Velikánovi:
Kam usedne, jakby hora na horu,
kídlem zatese —
bory zašumí,
a on pták Velikán Velikánovi
pit k moím, ekám nechodívá;
tikrátudeí zobanem v matku syrou zemi,
a voda ze zem proudem se valí,
proudem se valí, pramen zanechává.
Stáda vol a koní on požírá,
jakby slepice zrnéka jená, ovesná,
stáda ovcí —
jakby hrstku máku.
A zajde-li on pták Vehkán Velikánovi
na ruské vesnice, na msteka,
on domy, chalupy rozhrabává,
a z rumu na potravu tla lidská
jakoby mraveneky v3'hrabává:
Tož-to padlo veliké hoe na svatou Rus,
i na laskavého knze Vladimíra.

Bylo —
Vladimír knz poslal, vypravil
ti sta mládc do jediného
na zlého toho ptáka Velikána,
všech on pozobal do jediného,
a jediný se smutnou zprávou se vrátil,

odtud strach a veliké hoe nastalo. —

A urila Plenkovi dmyslen byl,
 FR. L. ELAKOYSKÝ 63

chytrostí a rozumem hlava naplnna,

chytrost ta se rodila v Novhrad,
a rozum se vyuil v slavném Kyjev,
zaprosil on dvou bratr, kupeckých syn,
s ním se vrátiti v paláce Vladimírovy.

I bude on mládec na knížecím dvoe,

kon svého siváka, kosmatáka
za uzdu hedvábnou váže k dubovému sloupu
sám do svtlého spchá veeadla,
modlí se k obrazu Spasitelovu,
a ped knzem i pede knžnou
bije elem, k zemi se sklání,
i na všecky na tyry strany.
Ach, nestálo více svtlého veeadla,
podlaha pokryta všecka sobolinou,
tož sobolinou,ernou bobrovinou;
nevidti na stolech blodubových
drahé kamky ervené barvy,
a vidti sukno erné bar\'y.
Sám pak Sudax Vladimír, laskavý knz,
on nevesel sedí i neradosten,
veselé oi pomraily se,
jasné elo potruchlivlo,
erné kudry po šiji se rozhrnuly.
Dobrému mládci srdcem se hnulo,
síla bohatýrská v nm
se rozjahla,
i nemluví mládec urila Plenkovi
ni slova ke knzi Vladimíru,
a mluví on ke knížatm, bojarm:
>Hoj, an jste vy knížata, bojare!
Já mládec vás zvu na rychlé kon,
a dozývám vás na ostré mee,
proti tomu ptáku Velikánu,
54 ESKÁ POESIE

tož Velikánu Velikánovii.i

Všickni bojare, knížata odmleli se,

vtší za menšího schovávali se,

a neschovávali se dva rodní brati,
Vaška a Michajlo, s3'nové kupetí.
Oni za mládcem z veeadla šli,
na širokém dvoe kon sedlali,
a on sám mládec urila Plenkovi
od hlavy k nohoum — litá ocel,

po boku me ostrý, v pasu dva nože;

i skoili mládci na r\'chlé kon,

vyskoili z Kyjeva —v poli prach sloupem.

Pihnali se ti mládci k vysoké hoe,
na ní pták Velikán — hora nad horou,
on pták nebdí, a on pták dímá,
hlavu pod levým kídlem skrývá.
Ne šeí vlci po poli rozskákali se,
a ti mládcové po lesu rozhánli se,
bujného tura za rohy uchvátili,
nožem urila tomu turu prsy proklál,
prsy proklál a dva bratí kži stáhli,
do tuí kže jej Curilu zašili.
Zašili oni urilu se vší zbraní,
i se vší silou jeho bohatýrskou,
a jej pod horou na pole položili,
sami kon
po lesu rozpustili,
sami brati na vysoký dub vylezli,
a v hustých sebe vtvích ukryli.

Leží urila bohatýr v šírém poli,

leží z ranní rosy do poledne,
a v poledne pták Velikán procitnul,
v šírém poli zrnéko-to zahlídnul,
zrnéko-to urilu v tuí koži.
 FR. L. ELAKOVSKÝ ^5

A on pták Velikán s hory nesletuje,

on s hory na dolinu tyry kroky; —
zezobnul on zrnéko-bohatýra,
a po více tch zrnékách se ohlíží.

Hoj, divu, divu-to velikého!

Všickni vtrové, vichrové rozvtili se,
všecky boue, hromové rozbouili se,
syrý bor, doubrava travou poléhá;
pták Velikán kídloma-to rozmachuje,
on k nebi povylétnul —
slunce pomrklo,
on k zemi padá — oblaky na zem trhá;
i zahmla má zem velikým pádem,
a od hmotu velikého dva rodní brati,
kupetí synové s dubu upadli,
Vaškovi v tle dv žebra ve dvé,
Michajlo z pádu toho do smrti kulhal.

A pták Velikán Velikánovi

on podruhé rozjail se, rozlítil se,
útrob své;
tož-to velikou bolestí v
on bez pamti skáe, bží
pes eky, hory, lesy, dolineky,
až i on k zemi hlavou dopadává,
rozperutiv se krídloma doklepává,
a vše neblíže to, nedále pl versty
od slavného sídelního msta Kyjeva.
A jasné slunéko Vladimír knz,
laskavý Vladimír knz se knžnou Apraksjevnou
i s bojary všemi z oken se dívá;
knz se knžnou divu podivili se,
bojare s knížaty polekali se,
a z boku toho ptaího ostrým meem
urila bohatýr si dvée protíná,
 ESKA POESIE

po sivém peí k zemi skáe,

on do Kyjeva do bílých palác pibhne,
knzi a knžn pokloní se,
a knížatm a bojarm nekloní se.
Promluví tu laskavý Vladimír knz:
»Hoj, an jsi ty urila Plenkovi!
ím mn tebe mládce podarovati,
ím mn tob bohatým odmniti se
za službu tu velikou, peochotnou,
a za veliký skutek bohatýrský ?« —
Jak mu odpovídá Curila Plenkovi:
»Aj, jsi ty laskavý Vladimír knz,
a nevíš, ím mnemládce podarovati,
ím mn-to bohatýru odmniti se?
Ty dej nanositi erné zem
na tlo ptáka Velikána Velikánovie,
a ty kaž mi vystavti na tom vrchu
nový palác —
okna proti tvojím;
a sloupy u paláce ne ze díví,
ale z brk kídel Velikánových;
a prahy u paláce ne rybí kost,
ale zoban-to ptáka Velikána;
a stecha-to na paláci ne z cihel dobrých,
ale z drobného peí tohož ptáka. « —
I kázal mu vystavti Vladimír knz
nový palác po jeho žádosti,
po jeho-to vli bohatýrské;
i byl vesel, radosten Vladimír knz,
hosilo se medové pití,

nosila se cukrová jídla, —

a to staré povsti, tak se to dalo.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 57

Z Ohlasu písní eských.

Toman a Lesní panna.

Veer ped svatým Janem

mluví sestra s Tomanem
Kam pojedeš, brate milý,
v této pozdní na noc chvíli
na koníku sedlaném,
ist v3'šperkovaném ?

j>Do Podhájí k myslivci

musím ke své dvici;
z nenadání nemám stání,

zas m ekej o svítání.

Dej, sestiko, dej novou
košiliku kmentovou,
kamizolku ržovou.

Jiskra padla pod koníkem,

sestra volá za bratíkem
Slyš, Tománku, radu mou,
nedávej se doubravou:
Obje dolem k Svaté Hoe,
a nemám po tob hoe,
dej se radj v zápolí,
a m srdce nebolí.

Nejel Toman doubravou,

dal se cestikou pravou;
a v Podhájí u myslivce
nový domek jedna svíce,
hostí mnoho pospolu,
jizba plna hovoru.
58 ESKÁ POESIE

Smutkem Toman obklopen

patí s kon do oken:
Dve láskou jen rozplývá,
na ženicha se usmívá;
otec jedná námluvy,
matka hledí obsluhy.
Jedli, pili, rozprávli,
dobrou vli spolu mli,
žádný na to nic nedbal,
k že venku zaehtal,
a mládenec zavzdychal.

Panna jenom snoubená

najednou se zardla;
svdomí ji pece tlaí,
šeptá cosi seste mladší.
Sestika od veee
vyšla rychle za dvée:
>Na vky se, Tomane,
milá s tebou rozstane,
jinému se dostane.
Najezdil jsi se k nám dosti,

dnes tu máme bližší hosti,

hledej sob jinde štstí.«

Toman konm zatoil,

v šíré pole poskoil,
zaal zuby, smrail elo,
kolem všecko neveselo.
Plnoc byla, msíc zašel,

sotva jezdec cestu našel;

prudce hned, pak loudav
ubíral sek doubrav.
»Všecky krásné hvzdiky
 FR. L. ELAKOVSKÝ 59

ze tmy jsou se prosypaly,

pro vy, moje mladé dni,
ve tmách jste se zasypaly!*

Jede, jede doubravou,

les šumí mu nad hlavou,
vtík chladný z noci fouká,
nad ouvalem sova houká;
koník blýská oima,
koník stíhá ušima.

Cupy dupy z houštiny

letí jelen v mýtiny,
na jelínku podkasaná
sedí sob Lesní panna;
šaty pl má zelené,
pl kademi ernné,
a ze svatojanských brouk
svítí pásek na kloboaku.

Tikrát kolem jak stela

v bhu kon objela,
pak Tomanovi po boku
vyrovnává v plavném skoku
»Švarný hochu, nezoufej,
bujným vtrm žalost dej,
jedna-li t opustila,
nahradí to stokrát jiná.
Švarný hochu, nezoufej,
bujným vtrm žalost dej !«

To když sladce zpívala,

v oi se mu dívala
Lesní panna na jelenu,
Toman cítí v srdci zmnu.
60 ESKÁ POESIE

Jedou, jedou pospolu

mkkým mechem do dolu,
panna Tomanu po boku
vyrovnává v plavném skoku:
>Švarný hochu, sklon se, sklo,
jenom dále se mnou ho
líbí-li se ti mé líce,

dám radostí na tisíce.

Švarný hochu, sklo se, sklo,

jenom dále se mnou ho!«
To kdy panna zpívala,
za ruku ho ujala;
Tomanovi rozkoš proudem
prolila se každým oudem.

Jedou, jedou dál a dál

podle eky, podle skal,
panna Tomanu po boku
vyrovnává v plavném skoku:
sŠvarný hochu, mj jsi, mj!
k mému bytu se mnou pluj;
svtla denního v mém dom
vné nezachce se tob.
Švarný hochu, mj jsi, mj —
k mému bj^tu se mnou pluj !«

To kdy panna zpívala,

v ústa jezdce líbala,
v nárui ho objala.
Tomanovi srdce plesá,
uzdu pouští, s kon klesá
pod skalami prosted lesa.

Slunce vyšlo nad horu,

skáe koník do dvoru.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 61

smutn hrabe podkovou,

ehce zprávu nedobrou.
Sestra k oknu piskoila
a rukama zalomila:
»Brate mj, bratíku mj!
kde skonal jsi život svj !«

Prokop Holý.

Od moravské strany šíe lukami

rozložil se tábor mezi horami,
a v nm Prokop Velký se svými odnci
eká jisté zprávy o milém sestenci.

Jej,když s malou hrstkou s cesty vyboil,

pan Sezima zrádn v lese zaskoil;
lid branný rozprášiv, Racka ranného

odvléci potupn dal do hradu svého.

O polednách posel pijel v pochvaty:

» Nechce Kamenický žádné výplaty;
brž tebe nazýval, ote náš a vdce,
hanlivými slovy zlotilého škdce.

Chce-H Racka míti, nech si pijde sám!

s posmchem tak vece, zdarma mu ho dám.
A když jsem odjíždl, proti všemu ádu
posla tvého vyštval fenami mne z hradu.*

K té ei na nohy hejtman poskoil,

nad hlavou palcátem vztekle zatoil;
pod nakupenými po všem ele mraky
blesk rozesýlá sto žhavými zraky.
62 ESKÁ POESIE

Zahmel rozkaz hnvný, a po táboru

jezdci do rot kvapí, pší do sboru;
zbra se v slunci leskne, a dle obyeje
Žižkova korouhev nade vojskem vje.

Jede hradba voz ad ve dvojí,

bda, na koho se oul ten vyrojí!
Z pedu jdou cepníci, vzadu pavézníci,
zpívajíce: >Kdož jste boží bojovníci!*

Táhnou roty polem, táhnou roklemi,

a když tmy veerní stou se po zemi,
postihnouti mže pi jasném msíci
oko bojovníka v dálce Kamenici.

Blízko u rozcestí leží skalní lom,

nad ním v pdu ráží koen divný strom,
uschlý vrchol jeho — svadlá lidská hlava,
vtve, plody jeho jsou krkavc strava.

Hmot vozv ohyzdné hosti zapudil.

!Mirao jeda Prokop pod se promluvil:
»Žel mi, ujce, tvých tu rozmetaných oud,
s námi že netáhnou ku písnému soudu.*

Zaklepala hlava, huhle hubenec:

>isejsem tob ujec, jsem tvj setenec;
proti pímí mne Sezimovští jali,

tlo v kolo vpletli, hlavu na špic dali.*

Hejtmanovi v oích mrak se zahustil,

až koni pod nohy palcát upustil,

pozdvih k nebi ruku, na dva prsty hledí,
a co sob myslí, jen zlé moci vdí.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 63

Sali tlo s kola, hlavu se hebu,

obady slušného djí pohebu;
pi pochodních Racka nedaleko lomu
Táboi skládají do vného domu.

Potom hejtman s kolu špici krvavou

zatknuv si za lebku nepronikavou,
hnal se s lidem dále v rozbouení lítém
a již hrad obemkli kolem ped úsvitem.

inn k místu útok dva i ti kráty,

Táborm se stýská tžké od ztráty;
znají Kamenití dobe odrážeti,
není jiné rady, le je vyležeti.

A když stáli v poli za dv nedle,

Prokop toí oi k hradu zmrzele;
duch se divn zmítá, msta ho bére krátce,
a vn eské zem eká jiná práce.

Svolav setníky své a podhejtmaní:

»Tžko«, dí, »ekati nám tu na vzdáni;
aneb Kamenici zjitra v moci máme,
aneb zde na vky naše moc se zláme.

Zjitra sprvním sluncem vozy strhnete,

k západu se s lidem rychle uhnete,
a tak odstoupíce nco na tvrt míle,
k hradu udeíte opt v nové síle !« —
Svou radou pak zvlášt když je podaí,
chvátá pímo vdce k svému šípai:
»Kuj z té špice stelu, brate pravovre,
jakous nikdy nekul, a nech3'^bí tere!*
64 ESKA POESIE

Po jitxu se houfy v pole hýbají,

posmchem je hluným s hradeb stíhají,

i pán Kamenický s náhradbí se dívá,

že tch sproštn hostí, srdce v nm okívá.

A tlo bojovné podál odstalo,

svou však velkou hlavu blízko nechalo.
Pode starou hruší Prokop spouští kuši:
»Hej pane Sezimo, poru Bohu duši!«

Padnul — proudem krve žití vyvelo,

pestalo již chase býti veselo,
ano v sloupech prachu a ve chumlech koue
zpt v novém se vzteku pivaluje boue.

Hmí a trou a boí dla, houfnice,

ke hradu se tisknou, kopí, sudlice,
a než pl dne pešlo, Táborové jaí
v kamenickém zámku krut hospodaí.

Sezimovo tlo ní tam nad lomem,

záe z hradu svítí ješt nad borem,
kudy roty táhnou dál na Rakusice:
>Kdož jste bojovníci boží« zpívajíce.

Stasa arodjnice.

Utopte ji, upalte ji,

kantorovic Stasu,
aC nekouzlí, nearuje
naši mladou chasu.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 65

Bda tomu, Stasa komu

áry na krk hodí,
jak to kuátko po dešti

schlípen si chodí.

Devt hoch otrávila

jedem erných oi,
a okolo desátého
svt se kolem toí.

Devt hoch popálila

plamenem svých tváh',

a tyem se zima s horkem

po tle rozráží.

Sám pan správce od ní chadne,

v týle ho cos píchá,
k srdci ruku poád tiskne,
ku msíku vzdychá.

Utopte ji, upalte ji,

kantorovic Stasu,
než okouzlí, oaruje
všecku naši chasu.

Radost a žalost.

Ach, radost, ach, radost,

hezká to kvtina;
jen škoda, peškoda,
že koínk nemá.
eská poesie.
66 ESKA POESIE

Pijde vítr — rozfouká ji,

pijde voda —
odhoupá ji;

ach, škoda, peškoda,

že koínk nemá!

Ach, žalost, ach, žalost,

hoký to koínek,
žádný z nho nepuí se
kvt ani lupínek.
Kolik vzdech srdce kruší,
než mu hokost povysuší;
kolik slzí uplyne,
nežli v nich se rozplyne.

Slzy a vzdycháni.

Kdyby všecky slziky

pohromad byly,
co jsou, milý, pro tebe
oi moje lily:

Vru by se loul:y naše

všecky zatopily.

Ach, kdyby to vzdychání

pohromad bylo,
co mé srdce pro tebe,
milá, vypustilo:
Vru na vži by naší
zvony rozzvonilo.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 6^

Cikánova píšalka.

Náš tatíek nebožtiek

ledacos vdl,
nám ubohým cikáatm
nic nepovdl:
Uml pít, uml hrát,

mkce dlat, tvrd spát,

za pt prst pkné vci
kupovat.

Náš tatíek nebožtiek

o nás málo dbal,
ml podivnou píšaliku,
nám ji nenechal
Kde ho rádi uctili,
dobe mu zaplatili,
na své oi div divoucí
spatili.

Z kapsy vyndal píšaliku,

ohe rozdlal,
jak zapískal, všecky šváby
z domu vyvolal:
Musil šváb ze vrátek
zrovna nebo nazpátek,
potom dostal erveouký
kabátek.

Když zapískal na píšalku

po vsi, po mst,
hned za ním nmecké myši
byly na cest:
68 ESKÁ POESIE

Musely vandrovat,
podle jeho tancovat,
s hráze chut do rybníka
hopcovat.

Ach, tatíku nebožtíku,

kam jsi rozum dal!
kdybys nám byl píšaliku
aspo odkázal!
Máme te nouzi tít,
mohli jsme se dobe mít,
v echách, také na Morav
pansky žít.

eský sedlák.

Ty eský sedláku,
vychytralý ptáku!
Po zpvu, po peí
blázen kdo ti ví.

Sedlák jde z hospody,

cesta mu nestaí;
když pijde ped pána,
což je hned jinaí.

Škrábe se za uchem,
potírási elo,

jakby pl dušiky
z nho vyletlo.
 FR. L. ELAKOVSKÝ 69

»Jemnost pan'- tatínku!

Letos není loni ^-
jáku .... toto vono . ,

bída nouzi honí.<

Ped pánem stýská si,

za vraty výská si, —

stril urozenost
s rozumem do kapsy.

Kalendá a xe fará.

Synu milý, bodaj zvážal,

co pan fará dneska kázal!
Kázal: pomni, love,
na smr, nežli pitee,
ver ta tvoja mladost
skoro utee.

»Ej, o já dbám na farára,

já sa tímám kalendára:
Naped mámy masopost,
potom teprv pijde puost,
na memento moi
eše asu dos.«
70 ESKÁ POESIE

Popvky.

Pravá veselost.

Mívali jsme kabáty, ert je vzal,

až halenu propijeme, pjdem dál. -

Pipijme si, sedlákové, na zdraví,

sic nás o tu halenu ert pipraví.

Kratiká modlitba.

Pane bože, zachovej

naše oseníko;
ke žni hojné požehnej
zlaté obilíko;
ped zlobou nám ostíhej
iped ohnm stechy;
k dlouhým vkm dochovej
všecky vrné echy!
 FR. L. ELAKOVSKÝ '1

Ze Smíšených básní.

Dva pípitky.

Vrahy mám! i nic jejich mne

zloba neleká;
duše jsou to tmám propadlé,
mysli v sobectví ochladlé,
jed jim srdce obtéká!
Vrahy mám! však duch se jimi
výše pne a otaví!
Je že mám, tu íši hrd
piji sob na zdraví!

Druhy mám! ó, jak jejich mn

láska lahodí!
duše jsou to pímé, milé,
mysli jasné, k skutku ilé,
srdce jich blahost plodí!
Druhy mám! jimižto vlast má
zkvítá a se proslaví:
Vás že mám, tu íši slavn
piji vsecJmém na zdraví!

Bu vle tvá.

Bud vle tvá! Ty jenžto pesahuješ

s nadhvzdných stan svta koniny,
a lásky okem po nich obživuješ
i valnou ší i tajné hlubiny;
'2 ESKÁ POESIE

ty, jenž pebýváš v moci neskonalé

opásav svých se sluncí jasností,
ty, jenž tvor všech ady dokonalé

svatou, nestihlou ídíš moudrostí,

bud vén vle tvá!

Bu vle tvá! ta vle, jíž se koí

nebeské dvorstvo svtlem odné,
ta vle, nebe která nebem tvoí,
a blahem plní duchy zvýšené,
jak andly a silami tam všemi
v žádoucí íši tvé jest slavena,
tak, ote, zde od dítek tvých na zemi
jen poznána a vroucn plnna
bud vn vle tvá!

Bu vle tvá! kdy záe tvých milostí

a tvých dar život náš ostkvívá,
v našem kdy srdci ples a mír se hostí
a blaženostmi duše oplývá:
Však i kdy boue nad námi se sbíhá,
bolest a nouze nám dni podkalí,
kdy zlý nepítel cesty naše stíhá,
a v truchlost mysl naši zahalí,
bud vn vle tvá!

Bu vle tvá! když nad hrobem stojíce

útch se zhošujeme nejblažších,
kdy seveným želem nám blednou líce
nad ztrátou poklad tch nejdražších:
O, dej, v té smutné dob, by se sneslo,
kdy ped sebou svt pustý spatujem,
v duch náš, jej sílíc, ono sladké heslo:
Tvj, pane, dar zde tob vracujem,
bu vn vle tvá!
 FR. L. ELAKOVSKÝ

Bu vle tvá! a zákon tvých sím

v srdcích našich se rozmáhej
stále
Bu od tebe nám mil každé bím,
je nésti tvá milost nám pomáhej
slabi jsme; Ty ra dáti setrvání,
ty v pádu kroky naše podchycuj,
a tak v životu, tak i ve skonání

dj, slitovnice náš, se rozkaz tvj,

bud vn vle tvá!

Epigramy,
z oddílu prvního.
Kvítí.

Slunenice.

Slunce radost má, je stíhám ode jitra na západ:

Jak, rcete, odvrátit mž s boha lovk oi }

Pomnnka a konvalinka.

Hned mi padá na rozum, že malikých íše nebeská,

konvalium kdykoliv neb nezabudku zoím.

Narcisek.

Byl jsem druhdy jinoch sliný; marnou ale vášní

mou nenadále osud útrobu rozplamenil;
vadnul jsem touhou, bohové sami tak že nade mnou
pohnuti byvše želem v kvítko promnili.m
Výrok sudby trvá: S vesnou a
ron jevím se,
vezdy pede krátký v touze mi projde život.
'4 ESKÁ POESIE

Modrý bez.

Lib z blízka voniš; ale zápach z dálky milejší

jak pipomínky mladých dn mi zefýi vanou.

Myría.

Vnce držíc v sepjatých dva rukou tak k obrazu

vroucí
prosbu (poslouchal jsem) vznesla nevsta lepá:
»Jasná Panno! na oltá tvj kladu ty s hlavy rže,
dnjara mého milých ozdobu neskalenou.
Žehnati ra smnný ten vínek z myrty; domácí
jak ona mé štstí nech v zelenosti trvá!«

Nejlepší soustava.

Mužstva a ženstva bylin všem na vzdor pírodopiscm

dávno jazyk soudný pravji rozaoval.
Ženské k píkladu jsou: ržika, fijalka, meduka —
mužské: ertkusu kus, šípek, a pep, a tabák.

Kakhis.

Nestihlým když umem Blboh kdysi rži vymyslil,

ernoboh utkal též rostlinu zpupn po nm —
kaktus ohyzdn divý, veletvárný, z bodlinatého
kvt tla tisknoucí pímo sobecky na den.

Pomnnka.

Jen stálým pomnnka se má k svtu navlažováním,

živena jsouc tu vodou, tamto slzí potokem.

Reseda.

V rži se láska tají, pátelství kvítko — reseda:

sprchly mi rže, ty jen, mj kvte, dlouho trvej!
 FR. L. CELAKOVSKY

Dobrá mysl.

Cech jakovou, se ptáš, kvtinu vzal sob za heslo?

Myslici echdobrou z dávna ddin ujal.

Tu životem vrtkým provodí, ta v míe chová jej

stejné, a zkvítá, a mu i rže prchá.

Astry.

Krása ta tam jarních, již zmizly rozkoše letních i

kvítkv; již chladné podzimek astry rodí.

Tak vzejdou nade náklonkem brzo astry našich dnv,
k stálejším onu pou naznaujíce jasm.

Z »NOVÉHO KVÍTÍ «.

Abecednik.

Zlá bylino, kdesi rostoucí za zemí tidevátou,

cos po Slovanstvu posud ty psoty natropila!

Lvi tlama (jinak hledík).

Srdce lvího není, i pazour i híva zanikly:

Lví tlama pustozubá jen po echách se daí.

Vavín a lípa.

Vzhru nyní vznáším od louky i záhonu pohled:

Aj, se kterého peješ si stromu, srdce, haluz?
Prahnu po Dafn jenom ecké a po líp slovanské;
všecko mi ostatní jak devo tak devo jest.
 ESKÁ POESIE

Z oddílu druhého.

EHO TU TEBA.

Pouhý nápad k epigrammé nestaí,

jemu-li nadání cestu neznaí.

Le nadání opt není dosti,

pak-li nenadání k nmu nepihostí.

Posléz i to žádám, a jest cele

chuti navinulé nebo zaostelé.

Lidé.

Zvuk prázdný si lidé sami jsou a kvítky po rznu:

s lidmi lidé jemný souzvuk a kytka vonná.

O Miloslavové milé úsudek.

Mj chceš znáti o tvé milé soud?

Nuže, Miloslave, nastav ucha:
Podle tla krev a mléko jest,
krev a kroupy ale podle ducha.

Zlomek z rozprávky.

Panika:
K jiným-li pirovná se eská e,
že chudší jest, vyznat musíte sám.
 FR. L. CELAKOVSKY

Na to já:

S malikým rozdílem. Jak já ho znám

jest jazyk eský hojný, sladký,
ohebný, hladký:
Pipouštím, krásná paní, ale —
jak Vy ho znáte, chudý neskonale.

SuDiMÍR K Šavloví.

Díš, že jako konipásek zpívám?

Dkuju ti za pochvalu. Šavle.
Aj, ty jako slavík pješ —
po svatém Havle.

O JISTÉM SPISU.

Ryby, pulce, žáby, raky,

jak je dostal ve své saky,
všecky na rože napíchal
pro své hosti kmotr Míchal.

Z NOV NALEZENÝCH EPIGRAM.

Uedník nad mistra svého.

Abbé slul Dobrovský, ty stoje výš,

uence jeho, sméle Abecé se piš!
'8 ESKÁ POESIE

Ze zoufalství anebo mnich a?iebo voják.

Poslušenství s chudobou
jednostejn najdeš u obou:
Ale rozhodnouti tžkot,
který výtenjší v istot.

Ktící jméno.

Jak rozeátku máme dáti?

i— or, i — US?
V tom vru tžko poraditi,
kdyby se pan tatínek dával ktíti,
jej zval bych já Superfiuus.

Nový Próteus.

Jest orlí jeho let, jest sokolí mu oko,

jak slavn vznáší se a hledí peširoko
Však podivnjší jest ten jemu dar a zvyk,
ve chce, se promní tudíž na okamžik:
Hned zveselí ti sluch co lesní žehulika,
hned vábí k soucitu co tesklivá hrdlika,
jak labu vesluje po jasných hladinách,
s perským se rozhudá slavíkem v kovinách
a libo-li mu, máš i žvatlavého špaka,
tu z nho panský výr, lokajská onde straka,
zas jindy pesti se co rajský ohniváek
anebo šviinká pravý jak posmváek.
Hle, plém šemetné, jak divný svatý tvj —
ne svj a zcela svj !
—
Šlechtický kmen.

Chutnjším se plodem honosí stromové štpováním,

jen šlechtický kmen více a více planí.
 FR. L. ELAKOVSKÝ '9

Kvítí.
Leknín.

Slunným otvírá leknín rád adra paprskm;

pod vodu ihned mrákota tiskne noci.
jej

Tak mudec pitajiv se eká, když noc jezuitstva

tíží, až svoboda k jitní potrhne zvonem.

Koukol.

Krb koukol znamená, žitné klasy selstvo niemné;

šastná pda, na níž, koukoli, mocn bujíš!

Plamének.

Vij se a kve jen dál, hebký ty plaménku slovanský,

v ústrety tob brzo z východu pijde brál!
 ^^^^#^^#^2#-^s^2

Jan Erazim Vocel.

(1802— 1S71)

professorem arclieologie a eské

Byluniversit Pražské. Narodil se 23.
literatury
srpna
na
1802
v Kutné Hoe, zemel 16. záí 1871 v Praze.
Vydal tyto knihy básnické: Pemyslovci r. 1838,
Me a kalich r. 1843. a vtší báse Labyrint
slávy (1846). První dv jsou veršovanými kronikami,
jejichž vlastenecká vroucnost a obrazy eské minulosti
v ideálním ozáení nemén než historickým a oso- djm
bám podkládané myšlénky, jež práv víily vzduchem, siln
psobily k probuzení idey národnostní a k vlasteneckému
vychování nkolika generací. Dnes shledáváme však, že
schází jim pedevším básnický jazyk. Touž vadou trpí
i Labyrint slávy, na dobu svou pozoruhodný pokus
o eského Fausta, báse dmysln založená, z níž vyjímáme
do tohoto výboru dv nejlepší episody, v kterých nedo-
statek básnické mluvy jest mén citelný. JTyto jakož i n-
kolik básní Vocelových, uveejnných v asopisu eskélio
musea r. 1849. mohou býti i dnešní generaci prkazem
jeho básnického posvcení. a. K.

Zvsti lesa.

Nade mnou se lesní vtve klenou,

modré nebe hledí v stínu íše —
kolem mrtvo, jenom nkdy tiše
vtík šepce s vtví rozloženou.
eská poesie. 6
 ESKA POESIE

Co to šepce, co to vypravuje
dubec dubu r Šumné lesa vání
ze sna budí teskné vzpomínání,
zvsti dávných asv probuzuje.

Zvsti o té zemi, ježto dala

lesu šávu, vznik a jaré síly,
rozlité do každé lístkv žíly,
která do výsosti dubec hnala.

Les pak zvsti vzhru k nebi nese

o krvi, již zem do se vssála,
o kopích, co smrtné rány klála,
o mrtvolách pohrobených v lese.

Pro krev tekla, echové pro padli -

nesmí zjevit žádný list nám více; —

v odpov jen padne na mé líce
slzou skropen nyní lupen svadlý.

ír ^

Z LabjTintu slávy.
y Prase. Prostranná ulice na blízku velké kolleje. Kolem krámy, na
nichž rozmanité zboží vyloženo se spatuje. Množství lidu prostorem
se hemži.

Jan. Duchamor.

DUCH.\MOR.

Nekabo tak, pítelíku, elo,

vždy jsi uprosted své milé Prahy;
srdce by se blažeností chvlo
jinému, jenž vida zdroj ten blahý
všechnch ozdob žití pozemského.
 J. ERAZIM VOCEL 83

sml by s tebou íci: toho všeho

vladaem a pánem já jsem sám
Hle, jak peste se to hemží, dere —
dav a dav, to sotva konce bere!
Nahlddniž pak v onen skvostný krám —
démanty se skvjí v zlatém loži,

tu zas ady jasných perel svítí:

vítané to oku mému zboží,

z nhožpeklu vzrstá krásné kvítí
Ejhle,dva, milá perlika to,
do lesklého krámu vstupuje,
zlatou záponku si kupuje:
podívejme se pak zblízka na to

Jan.

Oi šálíš plzkým peludem,

já chci srdce, ducha zotaviti!

DUCHAMOR.
Zotavíš, jen pohle piln sem,
bysi umel dílo mistrovo
nejskvlejší vdn oceniti;
pistup k ní jen blíže na slovo!
Hle, ted závojík si popravuje,
nám pak rumnce svých milých tváí,
oslonné žhoucích zrak záí
libým usmíváním objevuje.
Jaká nžnost, pi tom bodrá vnada —
jakby krásn její krek skvlý
ozdobila tchto perlí ada!

Jan.

Plamen zrak jest mi podezelý.

6*
84 ESKÁ POESIE

DUCHAMOR.
Tys mi ptáek jaksi vybíravý;
Dost mj
na tom, když je kvítek zdravý;
bez trní pak není žádná rže.
Což pak zraky tvoje k oné stran
takovýmto kouzlem vábit mže,
že jsi výhost dal již krásné pann?

Jan.

Trouba s bubnem te se ozvala —

z velké kolleje slyš slavné znní!

DUCHAMOR.
erné ptactvo láká píšala
k hlunému o plevách šveholení!
Snad si vzpomínáš též na vjiku,
na níž jsi co žáek usednul ?
Líbí-li se, hleme na tu híku,
by ti den tak snadnj uplynul!

Jan.

Rád bych zvdl, jak od onch let,

kdy jsem co sodalis artium

navštvoval tento slavný dm,
rozvinul sevdomostí kvt.

DUCHAMOR
Tu se vru nezmínilo mnoho;
honí se to v starodávném kole —
staré škváry, nkdy blud i skvlý
vybrodí se z hypothese holé;

nebo kdyby hlasy pravdy znly,

bylo by již veta po vší škole!
 J. ERAZIM VOCEL 85

Jan.

By k pravd škola nedospla,

i

pece pouhé ono snažení

odolati lži a bludu zlob,
po svtle to smlé bažení,
jádro pravdy zavírá již v sob,

DUCHAMOR.
Kdo se o lží starý kotel teš,
vz to jist, že se zamažeš.
Hrabete se v pd pravdy svaté,
však jen poád hlína hlínu mate!
Znám já zálusky tch vašich škol -
staré bludy se tam pemítají,
z tsta pekou potom nové bžky,

jimž se klaní škola, až pak ržky

opt bžkmz ela vylézají.

Kdyby pak kdo pouhé pravdy zái

mudrcm tm vašim ukázal,
zlým by zajisté se potázal;
nebo by mu, odloživše stud,
lhá spílali a plili v tvái
Ano, na moje si vzpomeií slova:
vítanjší lidstvu starý blud,
nežli pravda jasná, avšak nová!
Nuže vkrome do umní chrámu,
bysi nabyl, Jene, pesvdení
mudrctví že mlátí prázdnou slámu.
(Oba se k velké koUeji pibližují.)

Jene, uen jen pitvome se

v biretu a v plášti, jak to nese
zpsob; ty co statný bakalá,
já co mistr vlaský Duchamor,
Só ESKÁ POESIE

jenžto peta mnohý slabiká,

biretu si dobyl pernou prací,
vtrusme se jen v onen erný sbor,
jenž se žene pímo k disputaci.

Velká si v kolleji.

etné shromáždni niisufi, bakaláfi a licenciát, mezi nimi Jan a

Duchatnor.

DUCHAMOR
(vstane dvorn se klon).

Doctissimi, ratež mile

páti cizinci též mluvení!
K vám jsem piputoval této chvíle
z vlaské zem, kdež jsem v uení

slynul na Bononské slavné škole,

proslulý jsa od pradávna v sboru
mudrcv; snad též i v tomto kole
známa povst o mn —
Duchamoru.

První mistr.
Duchamor? hm — neznám toho jména-

Druhý mistr.

Drzým zpsobem se ohlašuje.

Druhý bakal.4.
Pes míru svou slávu nasazuje.
 J.
ERAZIM VOCEL

První mistr.

K mluvení však volnost propjena,

zákon hostinství to požaduje.

DUCHAMOK (k prvnímu mistru).

Pravirs, pane, zem že stojí pevn,

hvzdy pak že kolem ní se toí;
pravda však se proti tomu boí,
nebo mohu dokázati zjevn,
uprosted že slunce stále leží,
kolem nho zem pak naše bží!

První mistr.

Co to žvastá ?

Druhý mistr.

Ha, ha, ha!

První bakalá.

Což by Ptolomeus ekl tomu —

TETÍ mistr.

Dryáník jen za blázny nás má.

Druhý bakalá.
Pošlete pak darmotlacha dom!
Duchamor.
Avšak zem život svj a moc
druhým ješt hnutím ukazuje;
za jediný den a jednu noc
kolem osy své se pohj-buje,
 ESKA POESIE

my pak, když se pevn mníme,

státi

bystrým spchem též se otáíme.

tvrtý mistr.

Pane, kterak v pehrozném tom spchu

zachoval jsi v plících tolik dechu?

DUCHAMOR.
Toení to zem
kolem sebe
mocn v její psobí;
život
aniž obloha a hvzdné nebe
život ten tak mocn povzbudí
jako otáení toto zem,
jehož rafije magnetes slov.
Zmizelo by teplo, zhasli dnové,
hrzou zhynulo by zemské plém,
kdyby se to vlí tvrce stalo,
že by otáení zem konec vzalo.

tvrtý mistr.

Kam to pádí? prolítnout chce nebe,

v divém zmatku považuje sebe
snad již za Faetonova vozku!

Druhý bakalá.
Koleko se pomátlo mu v mozku.

DUCHAMOR.
Zem tato vaší pak milosti
centrum concentratum svta sluje,
jemuž v prospch tamto na výsosti
tajná ruka lampy rozsvcuje.
Tak se bídný ervíek domnívá,
 J. ERAZIM VOCEL 89

Že prý stromek, jsa mu celým svtem,

pro nho se toliko odívá
lupenem a blahodechým kvtem
ervíek též mní, že vyzpytuje
stvoitele všehomíra stopy,
když svým druhm vážn ukazuje,
jak se raci v kalné vod topí.
Druhý mistr.

Na oech ted satiry šíp klade.

První bakalá.
My a ervi! — hoj, ty vlaský hade!

DUCHAMOR.
Ratež milostiv prominouti,
není e má v újmu vaší slávy —
toliko si rate vzpomenouti,
ervíek že všechny vás zadáví,
ano, že se sami v ervy promníte,
až si trochu v zemi poležíte! —
Ty pak lampy, vz to milost vaše,
nesíslná slunce jsou,
kolem nichžto zem, jako naše,
obývané pemnohými tvory
kolují ohromnou prostorou —
sluncí tchto s zemmi tmavými
ruka mocná v také nesmírnosti
po nebeské báni zavsila,
že by summa vaší uenosti
jejich poet pochopiti
ani vysloviti
s to nebyla.
90 ESKA POESIE

Druhý mistr.

Dosti,miste Duchamore, dosti!

Nad míru již moudrosti tvé máme;
dokázaVs nám zvláštní dvtipností,
že i sotva poítati známe.

DUCHAMOR.
Kdyby pýcha tomu nebránila,
dospli by k nebesm i blázni;
ruka známá kdesi slova vryla:
Blahoslaveni jsou duchaprázdní —
(Všichni misti v hnvu se pozdvihnou; z hluku zmateného jedno-
tlivá slova vynikají:)

Blázni — duchaprázdní — bez okolk jen

8 Vlachem ven — ven s ním — ven!

DuCHAMOR
(hlasu svého pozdvihne).

Jene, vzpome sobe na má slova:

vítanjší svtu starý blud,
nežli pravda jasná — avšak nová!

(V hluném celého sboru poboueni Duchamor s Janem zmizí.)

 Jan Pravoslav Koubek
(ISOó— ISDí).

I^J arozen dne 4. ervna 1805, studoval Koubek gymna-

^ ' sium v Písku a v Praze, filosofii v Plzni. Zanechav
právnictví, jemuž se pak byl vnoval, odešel r. 183 1. jako
vychovatel do Halie, kde pobyl až do r. 1837. R. 1839.
stal se professorem ei
a literatury eské na universit
pražské r.
; 1849. obdržel tam uitelskou stolici jazyka
a literatury polské, dosáhnuv zde již r. 1848. doktorátu
filosofie. Ochuravv, odebral se Koubek do svého rodi.št
Blatné, kde však brzo po té, dne 28. prosince 1854. zemel.
Sebrané spisy Koubkovy vydal po jeho smrti s pietou
a péí žák básníkv František Lad. Vorlíek vy.šly v ty- ;

ech dílech z pipojeným životopisem autorovým v Praze

u Karla Bellmanna r. 1857 59. —

Koubek patí k básníkm u nás dosud nedocenným

a zajisténeprávem polozapomenutým, pes to, že básnická
jeho innost jest obsáhlá, cenná a nevšední. Staí tu z ní
zajisté uvésti jen vtší básn »Hroby básník slo-
vanských* a široce založenou, avšak nedokonenou sa-
tiru »Básníkova cesta do pekel«; z menších pak
širšímu obecenstvu nejznámjší, nestárnoucí chválu starých
as »Rokoko«.
Základní rj^s poesie Koubkovy jest satira, sbližující
jej s vrstevníky Celakovským a Havlíkem, od nichž obou
však se zevn formou
liší již mén
koncisní, ale vždy
správnou. jeho jest
Satira mén
bitká než Havlíkova
a všeobecnjší než u obou jmenovaných nikdy není ;

osobní. Za to pevládá v básních jako reflexe a následkem

toho asto i rhetorika a v dalším sledu rozvlánost. Ton
elegický a lehký humor se Koubkovi nejlépe daí.
92 ESKÁ POESIE

Díla Koubkova svdí, e

to byl muž všestranného
vdní, širokého obzoru, hlubokých myšlének, hlubokého
a jemného citu, duchaplný a bystrý pozorovatel. Z cizích
vliv, které na Koubkv vývoj psobily, jest nejpatrnjší
vliv souasné literatury polské.
Koubkovy básn, plny velkých a vznešených myšlének,
zstaly souasníkm jeho vtšinou nedostupný a proto cizí
a to jednak pro vzdálenost jejich tehdejšímu obecnému
oboru zájm a my.šlení, jednak pro zmínnou již rozvlá-
nost; nynjší pak doba, mající jiné tužby a smry, nemže
se již pro rozeháti. Pes to vše jest to básník rázovitý
a nevšedního zrna, nemající u nás pedclidce ani následov-
níka; ovšem básník nikoliv širšího davu, nýbrž poeta,
jemuž porozumti, jímž pln potšiti se mže jen užší
kruh vzdlanc. Pi tom jest Koubek cele svj, nejen
originální umlec, ale i v jádru svém, ve svém cítní
a myšlení úpln Cech ;
jeho dílo zstane vždy chloubou
a okrasou naší básnické literatury. L. Q.

Z »Hrob básník slovanských*.

HBITOV O DUŠIKÁCH.
Letyt woron
z užích storon
žalibno kráe
ach ne odna maty,
ne odin batnko,
za synokom pláe!
Cervenoruskd pise.
Dalekáf cesta má!
Marné volání !

Nezdárné již dítko listopadu

jasný den se chýlil ku západu;
zbožných poutník se valný dav
k mstu ze svatého pole valil;
tamto našich otc svatý mrav
mnohé oi slzemi jest zkalil,
 JAN PRAV. KOUBEK 93

které vroucím citem podnícené,

jako v dobrou pdu dobré sím,
vykanuly tiše na hroby,
týme
ježto svoje klesající
ozdobené krásou nových vnc
v nový oblouk napínat se zdály,
by nad lžkem smrti zasvcenc,
kdežto za duše jich svíce plály,
nám klekátko vyšší urovnaly.

V této chvíli oi pozemšan

zemské mázdry na pl zbavené
do vyššího vznášely se stanu,
jako zraky vštcv nadšené;
volný duch hbitjší perutí
k nebeskému pnul se klenutí,
a ve srdci toho svta prostém
ozvala se jak zpv labutí
nadje, co vábí ku výsostem,
k nimžto život pozemský je mostem.

V této dob stál jsem nad hrobkami,

a uchvácen všecek myšlénkami,
kterých žádná nevylíí slova,
vrátil jsem se na svt ze hbitova.

Moji duši na pl potšenou,

na pl ke smrti až zarmoucenou
divné obklíily dtazy,
a obraznost píštím zanícenou
rozohnily smrti obrazy.

Jakož tvánost svta neznámého

tkvla v duchu plavce odvážného,
v kouzelném prostena kosmorám,
9+ RSKÁ POESIE

dív než koráb po nejistém bhu

pistál k jeho dalekému behu,
dív než vítzného kíže rám
pod svou vládu zajalo ty zem,
kteréž na prostranství nezmeném
v potu zanímaly nezlíeném
nevídaných tvor nové plém:
Tak se duch mj v blahé víe topil,
když se ve svém nebetyném letu
k onomu vj^pínal blahosvtu,
jehož žádný Kolomb neodklopil,
k nmuž ale každé srdce lidské,
když je na korábu živobytí
stíhá bou a prudké vlnobití,
hledá roh jehly magnetické.

Ty myšlénko o nesmrtelnosti,
o život v onom svt vném,
hluboko pronikáš do vnitností
dvod všech, kterékoli hostí
blahá nadje v svém ln vdném.
Kídlem soudné nadje
této
a již duch mj tamo dospje
na tu výši, horu na posvátnou,
kde se mudrc ope myslí statnou
svtu, když se na svt usmje,
jako na jinocha —
panice
prodajná se smje svdnice;
kde nepadne cnostný na kolena,
by se liché sklánl marnosti,
byC mu v služb svtské svta cena
byla ernobohem udlena
za obžný peníz nectnosti;
kde i rozkoš, kde i sláva svtská,
 JAN PRAV. KOUBEK

CO s hrdostí asto bezeelnou

chce se zváti slávou nesmrtelnou,
vyhlíží jen jako cetka dtská,
kterou chva
vruila za hraku
svévolnému chovanci a plaku.

Marná jest ta slávy laná píle,

smšná hrdých erv klopota,

když ve hmotném toho svta díle
smrti oukap tajn klokotá,
zdali dnešní neb zejtejší chvíle
to rejdišt zemské stroskotá;
»Mene Mene Thekel« za výstrahu
mj tu lhtu pro svou marnou snahu!
Kdo v tom svt jalovým chce inem
býti nesmrtného jména synem,
hlouposti je soudruh nerozdlný.
Chtj neb nechtj, milý synu svta,
pece musíš býti nesmrtelný,
ovšem tamo v onom svte jiném,
až po vlád tla bude veta. ——
Jak se hejna plachých ejk a kání
kvaíc nad jezerem snášejí,
když se boue z erných mrak sklání,
vtrové pak od severních strání
vlny k tuhé válce srážejí;
i jak po té boui po pestálé

lodník z nejistoty ouzkostlivé

ídí vetchý lunek dál a dále,
až bezpeen vejde nenadále
ku behm té strán žádostivé,
kde cho jeho s dítkem jeho živé:
Takto myšlének mých boue divá
96 ESKÁ POESIE

lunem nadje mé zmítala,

až pak víra mého srdce živá
s nadjí se v portu vítala,

i ve tmách mi svítil bílý den.

V tomto rozjímání pohroužen,
jako rybolovka ponoená
do dna rybnatého jezera,
spatil jsem se náhle okroužena
podzimního mrakem veera,
a již na obloze mlhavé
na pl mrakem zahalená hustým
nachýlila tváe zvdavé
bledá luna ku dolinám pustým.
Já pak sám a sám jsem pozstal
osielý na hbitov host,
kde velebná tichost panovala,
hrdá na svou nmou výmluvnost,
jižto jenom vtík perýval,
jenž z lehounká kvty províval,
které láska vrná, neskonalá
z ruky vdné mrtvým darovala.

Touto samotností blaze zatá

moje duše mírem oplývala,
jako dva poutem lásky spjatá,
když se slib a vrnost rušit jala,
po zpovdi svaté pi pokání
novým mírem zase oplývá,
když ji strážný Slibu andl chrání,
a nevrné mysli odrývá.

Velikých ty uitelko ctností,

vzývám tebe, svatá samotnosti!
Ve tvém zahalen tu závoji.
 JAN PRAV. KOUBEK 97.

V hustém závoji a neproniklém

vzdoroval bych v tichém odboji,
v spolku srdce s hrdou hlavou spiklém,
veškerého svta rozbroji,
jenžto hrozných nepravostí hmotem
nad ohlasem ctnosti vyniká,
jako havraní kik nad klokotem
ukrytého v houšti kovníka.

Tikrát šastný, kdo se vyrval hluku

luzy vzdlané a z hloupá zpupné;
kdo se v samot skryl nedostupné,
kde neslýchá mstských zvon zvuku,
vzdálen spolku sobc licomrných,
vlastnímu jen zisku stále vrných,
kdežto není svdkem planých ptek
trubc velou veskou krmených,
kde jen srdce platí a kde skutek
pevýší dav vtip smyšlených
v mozku zahale rozených.

Blažený, kdo v stráni poustevnické

ušel nehod té rozkolnické,
která u svták hluném davu
hrdou odcizuje srdci hlavu.

Já jsem všeho toho svta syt,

jeho bláznovství i moudrosti,
jeho lakomství i štdrosti,
jeho zármutku i radovánek,
jeho lanosti i hodovánek;
nyní sám a sám chci býti skryt
tam kde stálý mír svj rozpjal stánek,
tam kde nezkalený plyne klid
eská poesie. 7
^^ ESKÁ POESIE

tokem jasným, do nhož se zhlíží

luhu májového roucho svíží,
kdesi v nedostihlém údolí,
kdežto slavík o svobod jsoucí
v tiché jarní noci šveholí
po venkovsku ze své hrudi vroucí.
Šastný, výtžkem kdo svého plouhu
kojí skrovnou svého tla touhu.

Jak ouastník nádherného kvasu, —

který za sklenici tokajiny,
i za šávu cizí rakoviny
nesmí svého pozdvihnouti hlasu
proti kast hrdých hodovníkv,
když se zjevné pravd, když se právu —
smlým hlasem pravdy protivníkv
dje kivda dle sobeckých mrav, —
milerád by od tch skvostných hod
rychlým tryskem útek' na svobodu
pes práh nízký pod svou nízkou stechu,
kdežby sob zjednal klid a tchu: —
Jako pivleený ke tabuli
strašn hostinného Kaliguly
onen otec, jenžto syna svého
ztratil mžikem vraha vševládného, —
jak ten otec vínem napojený,
hodovnickým vncem ozdobený,
drahocennou nakropený mastí,
po komnat toužil uzamené,
aby po hostin zloeené
dvojí bolest nad svou vylil strastí,
peukrutnou bolest otcovskou,
ovšem trpí bolest otrockou.
 JAN PRAV. KOUBEK 99

kteráž pod závojem veselosti

rvala srdce žalostnému hosti,
aby hody tém
Tantalovy,
aby dary proklel Caesarovy
v nedostupné zrádcm ukrytosti:
Tak mé srdce mukou svéta spjaté
hledá skrýše v samotnosti svaté,
takto po pítulku tajném slídí,

jako holubice štvaná supem

nad sebou když svého vraha vidí,

jemužto má mrzkým býti lupem.

Epilog.
Dokud rady vyhledávati budeme v mysli své
a den ode dne svírati se v srdci svém?

Žalm 13. v. 3.

Jedna rána po druhé nás stíhá,

jedna hvzda za druhou se ztrácí,
sotva jedno srdce dokrvácí,
na jinéjiž nová stela íhá

ukrutného smrti andla,

by nám duši jedva pookálou,
bolestí a tužbou nenadálou
do samého vnitku projela!
Tato žalost celé naší vlasti,
jejížto má bolest jen je ástí,
dvojí ranou moje srdce stírá!
Velká žalost nad velikou strastí,

která dlužných slov nám odepírá,

málomluvná bývá nejradji,
kdyžto nadje se za nadjí
do hlubokých hrob odebírá.
100 ESKÁ POESIE

Jako onen malí ostýchavý

zakryl závojem tváf krále-otce,
jemuž bolesti šíp pronikavý
srdce outlé prohnal pehluboce,
kdyžto hrozným bohm za of-ru
musil vydat na smrt svoji dceru:
Takto naše Múza ostražitá,
rouškou smutení te polokrytá,
v dob zármutku tak podstatného
více znakv ducha neposkýtá
k obrazu nám pvce zmileného,
teprve jen vera pohbeného;
k tomu obrazu je teba mnoha
vzácných barev šttky peumlé,
teba pízné vtšího je boha,
dárce zdravé mysli, v zdravém tle,
má-li dika býti básníovi,
jenž by chtl se rouhat malíovi

Tžko, aby pvcova hned cena

naším zpvem byla oslavena
podle zásluhy a podle práva;
nesnadno je z cizích vncskvlých,
které vdná uvila jest sláva,
sbírat listy laur osielých
ke svým vncm stejné slávy chtivým;
necha domáhá se toho díla
mladá, smutkem neslcrušená síla,

srdcem ozbrojená odvážlivým.

Já chci vncem jenom cypišovým
kvílící svou lyru ovinouti,
pak jej nad hrobem chci básníkovým
do mladiké trávy pivinouti;
a si zelený ten vnec zhyne
 JAN PRAV. KOUBEK

pod nehodou listopadní doby,

jméno dobrých pvc nepomine,
by i hrob jich zstal bez ozdoby!

Ejhle, tato víra svatosvatá,

s láskou k vlasti nerozdvojn spjatá
básníka vždy povznáší a sílí,

aby k vysokému pnul se cíli,

jejžto dobrý mu uložil, Bh
aby vštec v rozníceném zpvu,
veleb ctnost jako krásnou dvu,
slávu její krásy rozmnožil.
To hle ! uenosti závistivé
slušného jest hnvu píinou,
že ve štpnici zimomivé
jí

kvty Pravdy v oné kráse živé

po písitých cestách nekynou,
jako v básníkových sadech krásných,
kdežto nad každinkou pšinou
kvítí Pravdy v šat barev jasných,
s družnou spoluje se kvtinou,
kteráž jakovnadná Odaliska,
pod výsluním teplejšího pásu,
vábí hosti z daleka i z blízka,

aby chtli Pravd, chtíce Krásu!

A nám básnická ta svatá víra

kojí srdce želem trnoucí,
že se slavným vštcm naše lyra
v dob zavdí snad budoucí,
pec ta nová rána srdce svírá
pod bemenem smutku chadnoucí,
že se jazyku slov nedostává,
bychom tob, mladý nebožtíku!
 ESKA POESIE

aspo ástku zasloužených dík

mohli zapraviti podle práva.
Ba tentýže laný erv, jenž tebe
odal pátelm tvým, druhu milý!
srdce moje zžírá, krev mi stebe,
jápak tuším, že se v brzké chvíli
do hrobu má bujná hlava schýlí! -

Tir i!r
•ír

Rokoko.
1847.

Jak osmdesátidevítiletý pan polesný Doupnák vypra-

vuje na štdrý veer svým vnukm a pravnukm,
vnukám a pravnukám o svých bývalých asech.
Kéžby i mou takové šediny hlavu pokryly, bych sml
co prapradéd minulé píbhy vypravovat!
A. Tibu Hus.

Vy m pobízíte, milé dítky,

abych z bání as bývalých
zlatou rudu sbíral do povídky,
podle zpomínek mn ostalých;

a v té šacht vku minulého

hasne pamti mé kahanec,
pece pozdvihnu rád hlasu svého
jako duch strážný vyslanec.

Nalejte mi ješt mlniiny,

aby mi se jazyk nezpražil,
abych vánoku a lichotiny
svatveerní esky zavlažil.
 JAN PRAV. KOUBEK 103

Na krbu a jasný hoi plamen,

do kamen pak vložte beziny,
starec ženichem jest teplých kamen,
jako jinoch vrnc díviny.

Jasné svtlo zosti oi moje,

jimžto blízká hrozí slepota,
že snad mravy dávné, staré kroje
pedešlého poznám života. —
Jindy bývávaly jiné asy,
dokud více pátel mla ctnost,
dokud mén u svtácké chasy
platil vtip a zištná uenost.

Mén písák a papirník

zbožím hadrním se živilo,

mén pytlák a revírník

mravy dobré pérem lovilo;

mén papír též v pokladnicích,

více bývalo v nich žlufák,
mén slýchalo se o dlužnících,
kteí prchli s grošem nuzák.

Nebo poštou jezdilo se starou

ti dni z Holomouce do Prahy,
vozy koiskou obklopené parou
usedlejší byly povahy.

Bez kapslí a bez bavlny stelní

šlo se na srnce a zajíce,
dív než oukladníci potutelní
Lebedovy znali runice.
104 ESKÁ POESIE

Te si každý hulvát zapytlaí,

když ho panská choutka napadne,

kídlo jelení a paroh ptaí
získá brokem pušky oukladné.

Kam se velkopanské honby dly

a ty staroslavné štvanice,
kdyžto na koních jsme tryskem spli,
paroháe na smrt honíce.

Kde jsou dávní hoši kopinníci,

kteí v kaní tlamu zpnnou
tesáky své vztekle blýskající
potápli rukou pepevnou.

Amen, amen, dítky, pravím já vám

smutná hrozí stelcm budoucnost;
již již s írajkunštem se rozžchnávám,
neb se k hrobu blíží loví ctnost.

Nuže zpváci a písnikái,

rozplate mi lesní ozvnu,
pjte píse lesv hospodái
o posledním štvaném jelenu!

A ty staroeské lesy husté

hroznou sviti na nás lysinou,
doubravy a buiny již pusté
snad pod ostím seker zahynou!

Protož jsem já radou pro ženichy

aby asn v moudrém snaženství
starali se dítkám o kožichy,
které v píštím zplodí manželství.
 JAN PRAV. KOUBEK 105

Nebo bez kožich, bez paliva

bude hrozné zub cvakání;
ani láska manžel nás tklivá
ped sibiským mrazem nesebráni.

Rybníky též byly rybnatjší,

že když štdrý den jsme slavili,

hajní jikrnáe nejtunjší

na svj deputát si lovili.

Kdo chtl lososa mít u hostiny,

podle postních práv a návyk,
dostal hojnost slavné lososiny
za nkolik sedmnáník!

Dokud nad Labem se k naší strasti

nestrhla hráz eské vlasticc,
vru lovily víc o ti ásti
zbhv moských Litomice.

Po Labi te hrdá Germanie

lanou velrybou se valí k nám,
a jen mlkost za Obistvím kryje
štítem svým hru eským ddinám!

Dokud u les a u rybník

bedlivou stráž mla šetrnost,
víceeských bylo hodovník,
kteí eskou ctili hostinnost.

Tehdáž bylo arci na pekái

dosti peiva i smaživa,
plamen jasnjší plál pod kolái
u hojnosti všeho paliva!
 ESKA FOESIE

Pražský ležák místo bavorštiny

ostil hostm na zvinu chu,
a po sklence pravé mlnidny
žíly probíhala velá rtu.

Vru bez té rtuti idriánské,

s nížto zasnoubil se kalomel,

páni mívali jsou asy panské
nechodíce v sí a zádrhel!

Ano, bývaly to asy panské,

dokud eská réva, chmel a slad
více než ty bryndy qua-šampaiské
mly cti a více mly vnad.

Mén chorob bylo na mou vru,

zdravý lovk líkm vzdoroval,
a kdo ondy stonal na choleru,
jindy na ervenku choro val.

Koho rheumatismus nyní souží,

ten ml jindy suché loupání,
komu aneurysma prduch ouži,
míval druhdy srdce klepám.

Kdo se zhojiti chce kalomelem,

a kdo snídá zrnko arniky:
Ten se sladem vyhojil a chmelem,
užil esneku a papriky.

Když pak nepomohla moc tch lík,

zavolal se mistr Krákora,
ozdoba všech moudrých lazebník,
slouha Excellenci Doktora.
 JAN PRAV. KOUDEK 107

Doktor v zámku u knížete sedl,

k štstí našemu nás nehojil,
i jak zlatý bažant z klece hledl,
když se do své gally ustrojil.

V panské oboe si vykraoval

se špahelkou zlatem kovanou,
i jak Jeremijáš prorokoval,
jaké nemoci nám nastanou.

Tehda Krákora hned pustil žilou,

a když jarem pišly zimnice,
s

album graecum prodával vší silou,

které ku své stádal praktice.

Polámané napravoval kíže,

z kenu hntinky klad do týlu.
lovk zdravjší byl nežli kníže,
jenžto z recept ml postillu.

A kdo slýchal o nemoci kuí,

kterou hyne hus i slepice,
o chorob, která nyní zuí
v srdci mnohé zemní kulice *)

Koho osypaly neštovice,

jestliže se v tvái poškrábal,
dosti hladké zachoval si líce,

jen že hochem ubatým se zval.

Láska nedala mu proto kvinde,

zvlášt ctil-li krásu dubatou,
vybráek hledal štstí jinde,
odpov-li dostal košatou.

») Na Písecku jméno zemat.

108 ESKÁ POESIE

A ta láska byla jiné zboží,

dokud jsem býval ješt mlád,
já
láska ta se zvalavlí boží,
hledla pak starších slov rad. i

Než se jinoch bez skvrny a hany

na rjiiíe lásky pasoval,
prvé u otce své ctnostné panny
oumysl svj snažné fedroval.

Otec ekal, co mu ekne máti,

soudem bratr svých se ohradil,
ddouška babky jal se ptáti,
i

s otcem duchovním se poradil.

Tehdáž ženské jiné gusto vedly,

hejsek do srdce se nevedral,
ádný ženich muž byl již usedlý,
jenžto na starce si vážné hrál.

Hlava jeho zasypaná pudrem

poestným se copem hájila,

jakýž div, že u rozsudku múdrém

novotám se statn bránila.

Kníry hajducké a brada kozí

nehyzdily tváí jinošských,
jichžto vážný lovék te se hrozí
jako kommunist lotrovských.

Nevím, jaké katolická panna

užije s tím bláznem rozkoše,
který promnil se v tatrmana,
ano v houatého hastroše.
 JAN PRAV. KOUBEK 109

Nevím, jaké je to potšení,

má-li kožku trochu lehtivou,
když jí bradá vytne políbení
na její tvá málo stydlivou.

Když tu eled spatím kozobradskou,

na turecké brady zpomenu,
jak jsme pevnost vzali btlehradskou
tomu vousatému plemenu.

My jsme ovšem také mli kníry

podle vojenského mítka,
kdo však nedbal urené jich míry,
hrozila mu pt a dvacítka.

Vru ped tou bonapartskou dobou

lepší byla manipulací,
lískovka si pod pevnjší skobou
hájila své subordinací.

Nemalá jsme mli, Bh mi svdkem!

s tmi Janiary práata,
ale tehdáž jájsem nebyl ddkem,
vy pak nebyli jste vnouata.

Mladá krev mi v žilách bujn hrála

a ta láska k vdci moudrému,
která voják všech srdce hála,
k vítzství nás vedla jistému.

Nikdo nebyl ve svém živobytí

svdkem lomozu tak hrozného,
jaký zpsobilo hromobití
dlostelc z vojska našeho.
 ESKÁ POESIE

Když jsme do hradeb tch velikánských

ti dni neustále bouchali,
až jsme z boží vle do kesanských
rukou Blehrádek dostali.

A ti smlci, švarní dlostelci,

byli naší vlasti synové,
a ti velcí zTurek neumlci
zkusili to, kdo jsou echové.

Laudon mezi válenými blesky

k naší baterii picválal,
>Brávo, dti eské!* ekl esky,
slovem eským ohe do nás vál.

Mn pak zaklepal tu na ramena,

svojí špahelkou mi pokynul,
já hned radosti se zapomena
byl bych ve slzách se rozplynul.

>Hoši, císa bude míti radost,*

zvolal vdce slovem podstatným,
>že iníme povinnosti zadost,
jak písluší mužm udatným!*

A což v jeskyni té veteranské

slávou písecký se pokryl pluk,
tam hle proti síle musulmanské
jedna ruka byla na šest ruk.

Tehdáž byly jiné rej do vaky,

na tureckém onom rejdišti,
v poli jiné polky pro jonáky
na bodnatém hmly strništi!
 JAN PRAV. KOUBEK lU

Já jsem šastn vyšel z toho boje,

a jen ti jsem dostal plezury,
jichžto nebálo se zdraví moje,
byl jsem chlapík tuhé nátury.

Na svých prsou obrázek jsem nosil

svatohorské boží rodiky,
její ochrany jsem v bitvách prosil,
byl mi od vaší dán babiky:

Dokud ješt ve otcovském sadu

jako skr)'tá kvetla fiala,

a všem pannám jsouci ku pikladu

na manželský satek ekala.

Ona každodenn na klekátku

rženec se za mne modlila,
tikrát za týden se od zaátku
až do konce vojny postila.

V zimní noci u krbu len pedla,

a když ráno pli kohouti,
ona první z postele se zvedla,
by svou práci mohla stihnouti.

Každý týden dvacet pecn chleba

asn ráno pekla v sobotu,
dala pokrm, kde ho bylo teba,
šatila též chudou nahotu.

Celé okolí ji milovalo,

a na nust jména Doroty
dceru pana polesného zvalo
f)ékným názvem panny Dobroty.
112 ESKÁ POESIE

Když pak jsme se navrátili z boje,

jaký to byl v celé vlasti ples,

plesalo též potšení moje,
kdyžto jsem jí do nárue kles.

Tehdáž panny byly všecko jiné,

mška slenou zvát se nechtla,
cizí eí, která z úst te plyne,
svj rod zapírat se stydla.

Srdce eské bylo srdce vrné,

ješt nekypelo cizotou,
a ty dnešní kunšty licomrné
pcíšovanou byly novotou.

Bez kvapíku, ovšem bez povyku,

žily v bázni boží dcerušky,

v srdci vrnost, skromnost na jazyku

mly Lidušky i Btušky.

Chlubné Berty, plaché Amalie

mody tatrmanské nectily,
rozum více vlád než fantasie,
mravy dobré více platily.

Pece v srdci více ohne bylo

mén ale dýmu, mén par,
ted se všecko parou poplašilo
zapraženou do vozv a kar.

Více bylo kázn, více bázn,

více proti híchm stavidel,
na híšníky více horké lázn,
na ctnost bylo mén osidel.
 JAN PRAV. KOUBEK 113

Neb ti ústavové vychovací,

kde se dve uí bilduku,
že se ku rodim nazpt vrací
plné petválivých posuk,

našich dvat nezáživným mlékem

ader nenapájeli,
z cizích

hrubé vášn v ženském srdci mkkém

pod puklicí tajnou nevely.

Holka mstská tehdáž netýrala

celinký den klavi-cembalo,
ale prací potebnou si hrála,
aby vno její vzrstalo.

Nezpívala ona bez ustání

vlaské rulady neb árie,

v sobotu jen pla za svítání

písn ke cti panny Marie.

Nkdy píse » Osielo dít

o pl druhém lét« zpívala,
nkdy po práci a to jen skryt
»0 Griseld* knížku ítala.

Tehdy nebylo zle o ženicha,

jako v tomto plachém století,

kde ped svatbou zasnoubenec z ticha

jak ped supem doupnák odletí.

Vru tehdáž za onch dob ctnostných

veselejší svatby bývaly,
mužové se kommunist zlostných
po veselce neobávali.
eská poesie. 8
 ESKÁ POESIE

Proto já též s myslí spokojenou

pojaljsem svou pannu Dorotu,
jež je pl století mojí ženou,
a pramenem vašich život.

V onom kesovickém kostelíku

tam nás nebožtík pan fará spjal,
tchán mj po našem nás veselíku
na knížecí revír odeslal.

Mli jsme to tenkrát svatbu slavnou,

až semozek hostm zatoil,
ddek vaší báby skonou dávnou
poslednikrát sob zaskoil.

Kd5'ž pak otec mojí dobré ženy

na vnost se od nás sthoval,
nebožtík náš kníže osvícený
pelešným mne po nm jmenoval.

A když jsem zde, v tchto stráních horských

dosloužiljiž padesáte let,

bez rad hospodáských, bez rad dvorských

v lesích dobré hospodáství ved,

ouad mj byl oddán za ddictví

synu mému, ddu vašemu,
jakby lenním právem polesnictví
rodu náleželo našemu.

Po Abramu Isák následoval,

po nm nastoupil syn Isákv,
tak se vdoupti tom uhnizoval
po Doupnáku synek Doupnákv.
 JAN PRAV. KOUBEK 115

Dobe nám se déje v tomto stánku,

milostivý chléb nám dopán jest,

a když smrt nás zdrtí na hrabanku,

nerozdrtí pece naši est.

Až pak já se podle vle Pán

na kesovský hbitov umstím,
tož vám hladší cestu v svatém stane
u svatého Petra proklestím.

Jen mne, milé dítky, pochovejte

hezky blízko vedle kostela,
mému popelu pak místa pejte
vedle nebožtíka konšela.

Že jsem na selský lid laskav býval,

byl jsem lásky lidu ouasten;
rád bych mezi ním též odpoíval,
až mne vný ukonejší sen.

Ctte rolníka, jenž rukou pilnou

o vezdejší váš chléb peuje,
jehožto syn v bitv pstí silnou
slávu svou svým vdcm vnuje!

Já jsem skonil povídky své látku,

a hle! již ta doba plnoní
zvon hlaholem nás volá k svátku
a k té krásné písni vánoní!

8*
 ^^^^^^-^s^^^s^^s^^

František Jar. Vacek Kamenický.

(1806— 1SÓ9.)

r^ dne 24. lednn 1S06 v Kamenici nad Lipou.

arodil se
*- R. 1 83 1, byl na knžství posvcen; zemel jako
'

dkan v Blovicícli dne 23. bezna 1869.

R. 1833. vydal »Písn v národním eském
duchu«, r. 1846. knihu 150 znlek »Lilie a rže«,
jimiž opvoval osoby a události djinné až do smrti Beti-
slava I. (Byla to asi polovice díla, jež provésti hodlal,
totiž »ceská historie v takovýchto malých znlkových obráz-
cích«.) Dojímavou láskou dýší jeho asomrné »Elegie
nad hrobem matciným«, vytištné v »Musejníku« r. 1839.
Vackových písní v národním eském duchu
Nkteré z
a vlasteneckých skuten znárodnly, na p. »U panského
dvora«, »Já jsem holka jako lusk«, »Kde muj je kraj, kde
má je vlast« a j. ^-. [,', jí.

E 1 e g i e.

Darmo vaneš, vtíku tichý, sem z hájiny ke mn,

darmo radost šepceš, darmo mi líce chladíš!
Ach, truchlost panuje v mém srdci neukrotitelná;
uplakané oi mé jsou v zdroje promnny;
tak že dnem nocí prýští z nich plá se žalostí,
i

a vzdychy místo slov jen moje ústa mají! —

Tak ten svt se mní, veselost se ve mále obrátí
v zasmušilost ernou, žert ke žalosti vodí.
 ESKÁ POESIE

Rychle radosti minou, od smíchu je bh'zko do pláe;

jedva že srdce splesá, již slza zas se roní.
Ráno se nad horami v šat rzný den piodívá,
slunce se usmívá, hájiny prozpvují;
než brzo vystupují od všech stran mrana thotná,
ptactvo mlí, trne les, slunci se líce kalí.
Den blaha erstv mine, s ním erstv i rozkoše
zajdou,
nastane noc temná, jež podobá se rovm!
Ach, píliš podobá se rovm vkol
tu mlícím,
z nichžto nepovstane víc,tam kdo ve lžku leží.
Dlouho si odpoinou, v takové kdož ložnici usnou;
ach, by procítili zas, darmo je slunce budí!
Všecko mlí a spí tu kolem, jen já se ozývám,
sám tu živý kráím ke hrobu matky milé.

Zvuk slavný zvonu jest, u veer když zní na klekání;

slavný, —když ránem lovka ze sna budí;
neb když k chrámu volá, a duší zbožných sbory pílí
tam, kde si duch pohoví, kde s nho bím padá.
Však mé srdce jinak pronikal hlas, když umráek
matce znl, v mou žal lil duši ustrašenou.
A když pak zvonna hrana: což pehrzn doráJíel
zvuk s vže ve sluch mj! —
ty zvony ješt slyším!
Jak hvzda zkalená, hoela jest smutn u rakve
svíce bledým plamenem; —
svtlo to ješt vidím!
A zpvy pohební se ozývaly rzn po dom
o smrti, soudném dni; —
písn ty ješt slyším!
Tehda ješt však doma, matko, byla's mezi námi;
akoli již mrtvou, tvé dti líbaly t!
V erný pak jsi rubáš odná byla, kíž do rukou ti,
a stuhlých, byl dán; to tvoje heslo bylo!
 F. J. VACEK KAMENICKÝ "9

Tak ležela's sirotci u rakve kleíce

na márách, a
náek by skály se rozplakaly:
vedli, že
Když tebe dít ilé hladilo, mníc, matka že jen spí;
— neb nic o ukrutné o smrti dcko neví —
však t nemohlo nijak probudit; nžné celování
rty tvoje, již studené, jsou neucítily víc.
Ó, kýž bych já byl nevdl též o smrti ješt!
Kýž bych byl myslil, matka že usnula jen!
Velký bol by minul duši mou byl tímto klamáním,
nehrozila mysl mou tak by památka tato.
 ^"^#^?5^#^^#^^2s

František Doucha.
(ISIO— 18S4 )

Narozen 31. srpna iSiO v Praze, zcmrcl 3. listop. 1SS4.

Na knze vysvcen byl 6. dubna 1834, ale jen do
r. 1838.psobil jako kaplan v Petrovicích u Vysokélio
Chlumce, od té doby pro trvalou churavost vzdal se
veejného úadu knžského. Byl pak domácím kaplanem
rzných dom šlechtických; od r. 1848. býval v zimním
ase hostem pražského kláštera minoritského, v nmž také
zemel. Vydal adu peklad dramat Shake.spearovýcli,
Tliomsonovy »Pocasy« (1S42) a etné sbírky básniek
pro dti.
Na Douclm pohlíží se u nás nesprávn. Pro jeho roz-
sáhlou innost v dtské literatue zapomnlo se na básníka
Douclm, a tím se mu dje kivda. Jelio význam literární
dokonce nespoívá v jeho knížkách pro dti, nýbrž práv
naopak v oné pehlížené ásti jeho innosti. Píinou
tolio jest okolnost, že nemáme výboru jeho básní
ani
a peklad, jež jsou pro nynj.ší pokolení ztraceny v star-
ších asopisech. A pece na potebu takového výboru
upozornil a vbec na pravý význam Douchv ukázal
Vrchlický hned v jeho nekrologu v »Lumíru«. Tžišt
pvodní básnické innosti Douchovy spoívá ve filosoficko-
didaktických básních, psaných vtšinou blankversem a roz-
ptýlených v Lumíru, Hálkovýcli Kvtech, Svtozoru a Blaho-
vstu. Nejvíce jich jest v Blahovstu, a to bylo asi také
píinou, že nedošly obecnjšího povšimnutí a náležitého
ocenní. Básn ty nesou se .širokým proudem pemítání
o životu, jeho cíli a konci, jsou plny hlubokých myšlenek
a životní pravdy a povznášejí se na mnohých místech ke
znané výši básnické. V nich jest Doucha svj, všecky
tak pilehají k jeho ti^pké pouti životem, jako volná, široká
forma k nim samým. Nkterým vadí píliš kazatelský tón
a vnucující se didaktický závr, ale ani ty nejsou bez zají-
 ESKÁ POESIE

mavosti a bez ceny. Ve všech vidíme básníka, jehož duch

se vzdlal na velkých vzorech. V básni »Za obzorem* po-
znáváme tlumoníka »Božské koraedie«, a
jinak jest ryze
Douchova, tak že o ní lze íci, že podává co nejuritji
jeho básnický charakter; položte vedle ní »Až umeš«,
nebo ješt krásnjší »Dv dráhy« a máte zcela jasný
básnický profil Douchv. Vedle tchto básní má i dobrá
ísla satyrická a adu ballad nevalné ceny. Doucha byl pil-
ným pekladatelem; innost pekladatelská vbec jej uvedla
v literaturu a pivedla k pvodní produkci. Nejprve
pekládal poesie lužických Srb, jicliž upímným pítelem
z
setrval aždo konce svého života. Pozdji tlumoil Puškina,
Mickiewicze, Preširna, Preradovie, Shakespeara, Thomsona,
Byrona, SheUeye, Ariosta, Danta (»Kvtný výbor z Božské
komedie«, C. C. M. 1853), Petrarku, Huga, Calderona,
Camoese, Tégnera atd. Mnoho pozornosti vnoval form
a jeden z prvních uvádl do naší poesie cizí formy: tercinu,
šestinu, decimu, sojiet, sicilianu, rondeau, ghazel aj. První
po Jungmannovi poznal dležitost cizích poesií pro naši
literaturu a svými peklady snažil se nám získati do nich
prhledy. Jeho smysl pro jazyk a formu charakterisuje také
jeho práce sbratelská: rzné slovníky a Erbenova sbírka
písní mají hojnost výsledk této jeho innosti. Následují-
cími ukázkami má býti osvtlen jeho význam v naší poesii
a prokázána poteba soubornélio vydání aspoíi jeho
reflexivních básní. A. .

Za obzorem.

Až poslední den sklesne v zemském bhu,

kde louit s toho života se bytem,
co íst as budem v písm nových žeh ?

Ó, kéž bych vdl, k svtlu veden citem,

co vkopravné nám as eknou desky,
když rozžehná se duše s tla krytem
 FR. DOUCHA 123

Ó, kéž bych, až s mých oí shasnou lesky,

žil dvojím žitím pi svém ublednutí,

jsa zde a spolu tam, v ty noen blesky!

Pak svtem, vznášeje se na peruti

volného letu, hlásal bych mír vný,
jenž duši eká v libém pokynutí.

I zvstoval by jazyk blahoený

slastútchy, již lovenstva ránám
kraj lékem spasným chystá záslunený.

Však nelze k poznalosti ješt bránám

pistoupit; k temnému jest kráet pedu,
kde kroky vedou k nejistoty stranám.

Ó, blahý chodec, který v pímém hledu

nezvratné mysli pevným stoupá krokem
le mnohdy klopýtáme v plachém sledu.

Pro souzeno jest, smrtelník že okem

pozemským v obestený závoj hledí,
kde víe kráí pochyba hned bokem? — —
Vsak sejdem' za hrobem se s odpovdí!

•ír

Až umeš.

Až umeš, dokonaje obhu

zemského, který's mužn zásvitm
plamenným pravdy, práva zasvtil.
124 ESKÁ POESIE

neschdný vzdav život zápasm,

však zhusta daen svta úhonou:
snad inná Zvstna pak mnivé
své do kornoutv listy zatoí,
a z tch si zvuných trubek nastrojic,
již plnou bude tváí hlásati:
Zas o jedné je ztráté zprávu dát;
zas nad novým jest hrobem želeti;

zas, ob smrti, klesl zmužilec!«

A k vrchoiku-li vzlétne píznivost,
snad tam, kde boln druhdy klíena
ti mysl tuhou svorou ústrkv,

tvé jméno erná zave obruba,

co zjevný píznak blahé útchy,
že nmá pam mluvy nabyla.
Ty heby, bodavým
kterých ostím
žalostné srdce na kíž pibíjeno,
snad stíbrolesklé zdoby nabudou,
než jimi zatlue se rakev tvá.
Týž kalich — v nmžto mrou štdenou
ti do sytosti až i na pokraj
hokého poskytáno nápoje,
jejž na dno vypíjeti veleno —
aj, na rakev dán bude, vnený

peestým kvítím, by se ukryly

vše skvrny, lpící na nm na prokaz,
jak tob pála svta uznalost.
Touž knihu, z které píkrý rozsudek
pro nadšení tvé pesné ítali

ti za živa, aj, z lásky bohaté

již zavázanou v rudý aksamit,
zlatými záponami krášlenou,
na píkrov povystaví, strojený
snad z kloc, které s roucha duše tvé
 FR. DOUCHA 125

strhány, a z jichž hojných okraj v

as líen bude smutku praporec.
Víc nad to od oharku z hranice,
:

kde pro vzlet volný žíhán pružný duch,

pochodn vzplanou, svíce, smolnice,
by do hrobu ti skvéle svítily.
Pak ruka, která dýkou protknula
tvých cit hru až v nejstednjší sted,
uchvátí pozún, jehož ryný zvuk
pohebnou píse hlun provodí;
táž ruka milosrdná sebere
snad kamení, jež druhdy v ochot
na zbrocené tvé tém házeno,
a na tvj hrob je ilá donese,
by z nho pomník byl ti upraven. —
Ba ani šperk té pízn opozdlé
snad nezastkví se nad tvou mrtvolou;
a jako v peklopotném život
nad pímou hlavou bojem tuženou
mrak posupný svých metal blesk roj,
takž bicre chmurným kídlem zpuštný
pes hrobu tvého vršek peletí:
snad ta jen útrpnými pokropí
jej slzami, kdež po nm
plouhavá
ti zapomínka bude dupati,
ni prostého tam kvítka nevložíc,
by chladné, tvrdé lžko vnila,
kde dímá srdce kleslé v zápolech.

Aj, doby nestálé soud tkající

pravítkem nebud skutkv tvých:
tch nei chudá áka odmny
mylného svta, kterýž rozdar
dle zvle štdí, chvilkou mené.
 ESKA POESIE

By pohrdou se hostil poin tvj,

šastného srdce krví kojený,
ty v šlechetném se nezvra úkolu,
všech útržek se nema zástupem
ni odstrkáním, kterým snahy tvé
jsou za týl nepamti hozeny;
le dráhou drsnou rázné postupuj,
nesklonný chodec, který v poctivý
pláš halen, v lítých boue rozvratech
krok pevný klidn ídí k zámru.
Tož pomni: srdcím, vzdaným za ob
pro výboj v íši duchv, zdali drsná
svf.žími stlána cesta ržemi ?

Zda od svta svou dobou uctni

pohárem luzným slasti pnivé ?
i dopíjet jim íše nebylo
své trpké za vše acké úsilí
pro výzisk pdy, v niž by vložilo
se rodné sím budoucnosti lepší ?
Jich odíkáni tvým též heslem bu!
Jest každý zdatný in — by neznaný
v obrovském kruhu djv shrnutých —
co íslo, nevšímáno samo jedno,
všík sborem poet velký skládajíc;
je jiskra, kteráž a i nevážena,
pec mohutného svtla snáší ást
ke skladm osvty a oživení.
A jako statný vojín adový,
by nepovšímán v drobném válení,
by lesklým zlata skvostem neozdoben,
týž udatnosti díl má, ne-li vtší,
než ten, jejž »slavnýmc hlásá náhoda:
tak boje tvého, kterým na výhru
jsi pispl hivnou, podíl neztracen,
 FR. DOUCHA 127

vždy k celku platnou in ástici,

a »neproslaven< hluným rozhlasem. —
Jen jedna postava když za rakví
tvou pjde, istým oka pohledem
vše hrobní svtla ztemníc v jasné zái;
ta jedna jen když na tvj tesklivý
hrob nžné kvítko tiše zasadí,
by v pd zrosené se ujalo;
ta jediná když na nm pokleí
v blankytné íze, na níž hvézdnaté
vetkáno jméno Dobré vdomi*, -^

pak není osamlá rakev tvá,

pak není zapomenut náhrobek,
i nejsou pochovány skutky tvé,

le žijí! Ejhle, ona zapsala

je všecky skvoucím písmem do knihy;
tu zachovanou podá na pam
omládlou Zvsti zapomnnlivé,
jež, doby bezpráví již napravíc,
prohlásí: > Kivda na as jen:
co innou vseto rukou v duchv nivu,
v plod zlatý vzrostlé žije trvale!'^

•ír

Dv dráhy.

Let tisíce a tisíce svým spšným

se hrnou kruhem asv míhavých,
otáeným tou mocnou Pravicí,
již oku skrývá smrtelníkovu
tajemný závoj, hust utkaný.
128 ESKÁ POESIE

A tisícv a tisícv tch let

obrovským bhem lovk pátravý

se dává na výpravu stále, stále,
v postupných staletích, rok od roku,
den ode dne, v každou hodinu,
i

by vyzpytoval Božství podstatu.

I vidt, jako po dvou širokých,

soubžných silnicích, dva zástupy,

petsné ustaviným pochodem
a nepehledn kráet dráhou dvojí,
by rzn po ní Boha hledaly.

Po dráze jedné eta pemýšlivých

uenc s elem voln zpímeným,
v jehožto pdu dvtip radlicí
svou ostrou oe vrásek výhony
po dráze druhé tlupa schýlených,
nešastných, jichžto pohled v pachtivé
dob stídavosti boln pne se vzhru,
by vyprosil tam darv odlevy.

Uenci ostrovtipní, na hlavách

zde erné barety, tam turbany,
Jej v dílech Jeho jevných zkoumah,
na dálných výších, v tajv hlubinách.
I šeptalo jim šeré tušení,

že odzáilý ástkou paprsek

Velkého Svtla kosým písvitem
na vážné jejich tém dopadá.
Však svtla zasteného vzácný odlesk
v pozemský svt s tou silou nevpadal,
by hledajících poustevníkv cestu
ozáil v úplnosti blyslcnavé.
 FR. DOUCHA

A kdežto úsiln se hroužili

v myšlénku širou o podstat boží,
aj, shledali, že zpytem rozumu,
tím vymýšlením jeho jediným
Bytnosti hlube sotva tušiti . . .

Tlum druhý, nešastníkv, hledal Boha

v bolestném srdci (tížn seveném
od hejna žalv, strastí, úhnétv,
le neskáceném k mysli zoufalé)
i ve svých slzách, jež mu prvodem:
tom Jej shledali.
a ve zjevení
Neb zázraného Svtla paprsek
tak svtle záil v slzách prolitých,
jak slunce jasný odlesk plápolá
démantem istým v rosné krpji
a od tch slzí, jakož pramenv,
proud oné záe tak se vyinul,
že odlesklá z nich jiskra dala srdci
mutnému plnou Božství jasnotu
svým blyštným zásvitem. —
O, love!
ívdyžpo života bh jsi zpj^toval
a pi svtlušce kmitné rozumu
hloubání svého sklady nakopil,
le k výši vytknuté jsi nedošel:
zrak obra hloubající ze shora
k nyjícím trpné hrudi hlubinám,
v teskného srdce báni prorvanou.
Tam Boha shledáš v Jeho podstat;
tam Svtla paprsek
shledáš, kterak
odvný nejmocnji plamená,
když hoe s celou žalv družinou
v nm bolestné si lože ustlalo.

eská poesie.
130 ESKÁ POESIE

To srdce truchle bude deska tvá,

kde v pozemského svta temnici
prst Boží pevn vtiskne svtlý obraz
odlesku Svého jasným výsvitem.
A svtlý obraz kolem ovinou
kvetoucí vnce mocné posily,
kde na lupenech rosa útchy.
Takž Boha v utrpení nejdív najdeš!

ír -ír

Jen jednou v život.

Jen jednou tíhne luhem života

mladistvá doba jará, osvženým,
arovným krokem ile stoupajíc;
a jako plaché mlhy prchá tvor,
a jako dfímatelv prchá sen,
ubíhá, spchem vratkým puzena,
stop sotva zstavujíc za sebou.

Jen jednou v roce libým zásvitem

milostná, v plných vnadách spanilá,
královské rže krása vykvetá —
a záhy stásá hnvný vichru dech,
ty uvadlého roucha zbledlé skvosty,
v nichž vládla kvetv služným zástupm.
Jen jednou v libých stínech lípy luzné,
v jejího chrámku hustém klenutí,
zní pvcv milostných sbor ladný —
 FR. DOUCHA

a V dob krátké, kvapným odletem

svých bydlitelv chrámek milený
v pustnoucím prázdnu smuten onmí.
Jen jednou na vztyeném révím kmenu
plamenným zraje hrozen zápalem,
životné íše srdci skytaje —
a za nedlouho, pi sychravém chvní,
ke truchliv stojí, z roucha vysvleen.

Neváhej tžit z rže výkvtu,

než vybledlé se lístky roztratí —
podílem vnímej sborný háje zpv,
než mlkem písní zpustne osien —
z plného erpej hroznv pramene

tok sladký, dokud prýští v oživu!

Žel, odpudirs-li, bloudiv, zasmušen,

se sklonit k vonným rže pvabm,
bys vncv uvíjel si v ozdobu;
žel, promeškals-li, nevšímav i váhav,
velebnou kráet háje houštinou,
když lásky píse svatou ladí slavík,
svou vznítiv touhu v svatých rozraCrech;
žel, štdrý-li ti minul pízn as,

kdy nabízel ti hrozen piklonn

granátu, zlata ze své schránky šávné,
bys pohár strojil slastí bohatých!

Pykání pozdní nad promeškaným

jarostiskvostem znovu nezbudí
tch zvadlých kvt, vichrem ptýlených,
ni zpvv háje, hroznv proudní — —
i nezkísí víc mrtveného srdce,
9*
132 ESKÁ POESIE

jež, chmurno, jasnou dráhu liknalo

okrášlit nžnou mládí pízdobou.
Co slastí chystaných ti odmeno,
v as nechopíš-li, stojíš na hrobech
již zasypaných, pozd lkaje nad tím,

co nevrátí se— navždy pohbeno!

 ^^^^^"S'^^*^^^^^^

Karel Hynek Mácha.

(1810— 183Ó.)

Narodil se l o. listopadu iSiO v Praze. Studoval práva,

úastnil se tehdejšího eskélio spoleenského života
v letech studentských, vstoupil do advokátní kanceláe
v Litomicích, kde však nastydnul se, pomáhaje pi hašení
požáru, a zemel 5. listopadu 1836.
Mácha stojí u nás v ele hnutí, které v)'\olalo vy-
stoupení Byronovo. Jeho první velká romantická báse
»Máj« a ješt více nedokonená báse »^Inich« ukazují,
jak stál pod vlivem tohoto tenkrát cizího u nás smru,
což mu zpsobilo velké nepochopení a kivé odsouzení
v mnohých vrstvách. Ale již lyrika jeho, plná nžných,
hlubokých a uchvacujících ton, posud málo ocenná, a
též i jednotlivé partie v »Máji« ukazují jasn, že byl Mácha
v jádru ryze eský lovk a že by byl bhem nejbližší
doby rozhodn setásl jho vlivu cizího, ano že i teba pi
jistém jeho zachování mohl se státi zástupcem romantismu
domácího, jakým byl Mickiewicz v Polsce a Puškin na
Rusi. V »Máji«, který zvláštností svou, práv tím stýkáním
se obou živl romantiky cizí a domácí, jest pravé unikum
naší literatury a mžeme íci poesie svtové vbec, jsou
místa nevystihlých krás poetických prvního ádu, a dnes
jest pímo nepochopitelno, jak mohla krátkozrakost a úzko-
prsost souasník pehlédnouti pro osobní pessimismus
básníkv, k nmuž ml
Mácha v privátním život dosti
dvod, tak že nijak nebyl vylhaný, co jest v básni ryzího
a opravdu vysoce umleckého. Ovšem doba pozdjší re-
habilitovala básníka, nová generace zvedla Máchu na svj
štít, módních smr a proud jakkoliv se
a dnes, af vlny
Mácha na jednom z prvních míst v eské
utvaují, stojí
poesii, pate k tm vzácným zjevm, kteí nejen razili
nové cesty, nýbrž podali též hned vlastní tvorbou doko-
nalé vzory svého zpsobu. y. y.
134 ESKÁ POESIE

Máj.

Byl pozdní veer —

první máj —
veerní máj —
byl lásky as.
Hrdliin zval ku lásce hlas,
kde borový zavánl háj.
lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík rži pl,
ržinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v kovích stinných
zvuelo temn tajný bol,
beh je objímal kol a kol;
a slunce jasná svt jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
1 svty jich v oblohu skvoucí
co ve chrám vné lásky vzešly,
až se — milostí k sobe vroucí
zmnivše se v jiskry hasnoucí —
bloudící co milenci sešly.
Ouplné luny krásná tvá —
tak bledé jasná, jasn bledá —
jak milence milenka hledá —
ve ržovou vzplanula zá;
na vodách obrazy své zela,
a sama k sob láskou mela.
Dál blyštl bledý dvor stín,
jež k sob šlj* vždy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumrak klín.
 KAREL HYNEK MÁCHA ^^

až posléz Šerem v jedno splynou.

S nimi se stromy k stromm vinou.
Nejzáze stíní šero hor,
tam bíza k boru, k bíze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spchá. Ve plnou —
v as lásky — láskou každý tvor. -

Za ržového veera
pod dubem sliná dva sedí,

se skály v behu jezera

daleko pes jezero hledí.
Tu se jí modro k nohám vine,
dále zelen zakvítá,
vždy zelenji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po širošíré hladin
umdlelý dívka zrak upírá;
po širošíré hladin
nic mimo promyk hvzd nezírá.
Dívina krásná, andl padlý,
co amaranth na jae svadlý,
v ubledlých lících krásy spjí.
Hodina, jež jí všecko vzala,
ta v ústa, zraky, elo její

pvabný žal i smutek psala. —

Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráí sen.
Poslední požár kvapné hasne,
inebe, jež se ržojasné
nad modrými horami míhá.
i-On nejde! — již se nevrátí! —
Svedenou žal tu zachvátí!*
 ESKA POESIE

Hluboký vzdech jí adra zdvihá,

bolestný srdcem bije cit,
a ve tajemné vod sténání
mísí se dívky plá i lkáni.
V slzách se zhlíží hvzdný svit,

jež po lících co jiskry plynou.

Velé ty jiskry tváe chladné
co padající hvézdy hynou
kam zapadnou, tam kvt uvadne.

Viz. mihla se u skály kraje;

daleko pes ni nahnuté
vtíek bílým šatem vlaje,

oko má v dálku napnuté. —

Te slzy rychle utírá,
rukou si zraky zastírá,
upírajíc je v dálné kraje,
kde jezero se v hory kloní,
po vlnách jiskra jiskru honí,
po vod hvzda s hvzdou hraje.

Jak holoubátko snhobílé

pod erným mranem pelétá,
vodní zakvétá
lilie

nad temné modro tak se ile :

—
kdy jezero se v hory níží —
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co ápa vážný let,

ne holoub i lilie kvt,

již

bílá se plachta vtrem houpá.

Štíhlé se veslo v modru koupá
a dlouhé pruhy kolem tvoí.
Tm zlaté rže, jež pi doubí
tam na horách po nebi hoí,
 KAREL HYNEK MÁCHA 137

ržovým zlatem ela vroubí.

^Rychlý to lunek! blíž a blíže!

To on, to on! ta péra, kvítí,

klobouk, oko, jež pod ním svítí,

ten pláš !« Již lun pod skalou vize.

Vzhru po skále lehký krok

uzounkou stezkou plavce vede.
Dívce se zardí tváe bledé;
za dub je skryta. —
Vstíc mu bží,
zaplesá — bží —
dlouhý skok —
již plavci, již na prsou leží —
>Ha! bda mi!« V tom luny zá
jí známou osvítila tvá;
hrzou se krev jí v žilách staví.
»Kde Vilém mj ?*

>Viz,« plavec k ní
tichými slovy šepce praví,
itam pi jezeru vížka ní
nad strom noc; její bílý stín
hluboko stopen v jezera klín;
však hloubji ješt u vodu vryt
jen z malá okénka lampy svit;
tam Vilém myšlenkou se baví,
že píští den jej žití zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu
sedovdl; on svdce tvého
vražd zavraždil otce svého.
Msta v patách kráí jeho inu. —
Hanebn zeme. — Poklid mu dán,
až tváe, jež co rže kvetou,
zbledlé nad kolem obdrží stan,
až štíhlé oudy v kolo vpletou.
138 ESKÁ POESIE

Tak skoná strašný les pán!

Za hanu jeho, za vinu svou
mj hanu svta, mj kletbu mou !«

Obrátí se. — Utichl hlas —

po skále slezl za krátký as,
pi skále lun svj najde.
Ten rychle letí, co ápa let,
menší a menší, až co lilie kvt
mezi horami po vod zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod klín,

vše lazurným se pláštm krylo;
nad vodou se bílých skví šat stín,
a krajinakolem šepce: >Jarmilo!«
V hlubinách vody: »Jarmi!o! Jarmilo '!«

Je pozdní veer, první máj —

veerní máj —
je lásky as.
Zve k lásky hrám hrdliin hlas:
»jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!*

II.

Klesla hvzda s nebes výše,

mrtvá hvzda, siný svit;
padá v neskonené íše,
padá vn v vný
byt.

Její plá zní z hrobu všeho,

strašný jekot, hrozný kvil.
>Kdy dopadne konce svého ?«
Nikdy — nikde —
žádný cíl.
Kol bílé vže vtry hrají,
pi ní si vlnky šepotají.
 KAREL HYNEK MÁCHA "9

Na bilé zdi stíbrnou zá

rozlila bledá luny tvá;
však hluboko u vži je temno pouhé;
neb jasná msíce svtlá noc
uzounkým oknem u sklepem' dlouhé
proletši se zmní v pološerou moc.
Sloup sloupu kolem rameno si podává
temnotou noní. Z venku vtru vání
pelétá zavraždných vz
co lkáni,
s vlasy vzn si pohrává.
Ten na kamenný složen stl
hlavu o ruce opírá;
polou sed a klee pl
v hloub myšlenek se zabírá.
Po msíce tvái jak mrana jdou,
zahalil vze v n duši svou;
myšlenka myšlenkou umírá.

»Hluboká noc! ty rouškou svou

te pikrýváš ddinu mou,
a ona truchlí pro mne! —
Že truchlí? —
pro mne? pouhý sen! —
Ta dávno neví o mn.
Sotva že zejtra jasný den
nad její lesy vstane,
já hanebn jsem odpraven,
a ona —
jak v mj první den —
vesele, jasn vzplane.*

Umlknul; po sklepení jen,

ježnad sloupy se zdvíhá,
dál, dál se hlas rozHhá;
až — jak by hrzou pimražen —
na konci sín dlouhé
usne v temnot pouhé.
140 ESKÁ POESIE

Hluboké ticho té temnosti

zpv vábí asy pominulé,
a vze ve snách dny mladosti
zas žije dávno uplynulé.
To zpomnní mladistvých let

mladistvé sny vábilo zpt;

a vzn oko slzy lilo,

srdce se v citech potopilo; —

marná to touha v zašlý svt.

Kde za jezerem hora horu

v západní stíhá kraje,
tam — zdá se mu — si v temném boru
posledn dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svt vyhnán
v loupežnickém tam roste sboru.
Pozdji vdcem spolku zván
dovede iny neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každému: »Strašný les pán!«
Až posléz láska k rži svadlé
nejvýš roznítí pomstu jeho,
a poznav svdce dívky padlé,
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vzení dán;
a kolem má být odpraven
již zejtra strašný les pán,
jak první z hor vyvstane den.

Te na kamenný složen stl

hlavu o ruce opírá,
polou sed a klee pl
v hloub myšlenek se zabírá;
po msíce tvái jak mrana jdou,
 KAREL HYNEK MACHA

zahalil vze v n duši svou,

myšlenka myšlenkou umírá.

í-Sok — otec mj! vrah — jeho syn,

on svdce dívky moji !
—
Neznámý mn. — Strašný mj in
pronesl pomstu dvojí.
Pro rukou jeho vyvržen
staljsem se hrzou les?
Cí vinu píští pomstí den?
í vinou kletbu nesu?
Ne vinou svou! —
V života sen
byl jsem já snad jen vy váben,
bych ztrestal jeho vinu ?

A jestli že jsem vlí svou

nejednal tak, pro smrtí zlou
asn i vn hynu? —
asn i vn? — vn — as —
Hrzou umírá hlas, vzn
obražený od temných stn;
hluboké noci nmý stín
daleké kobky zajme klín,
a pamt vzn nový sen.

>Ach — ona, ona! Andl mj!

Pro klesla dív, než jsem znal? ji

Pro otec mj — Pro svdce tvj

? ?

Má kletba — < Le hluboký žal

umoí slova. Kvapn vstal;
nocí iní etz hmot,
a malá okna vzn zrak
z

zalétáven za hluky vod. —

Ouplný msíc pikryl mrak,
než nade temný horní stín
vychází hvzdy v noci klín;
 ESKA POESIE

i po jezeru hvzdný svit

co ztracené svtlo se míhá.
Zrak vzn tyto jiskry stíhá,
a v srdce bolný vodí cit.

j>Jakkrásná noc! Jak krásný svt!

Jak svtlo —
stín so stídá !

Ach, zejtra již mj

mrtvý hled
nic více neuhlídá!
A jako venku šedý mrak
dál — dál se rozestírá:
Tak — « Sklesl vze, sklesl zrak,
etz iní hmot, a pak
u tichu vše umírá.

liž od hor k horám mraku stín —

ohromná ptáka peru dlouhá —
daleké noci pikryl klín,

a šírou dálkou tma je pouhá.

Slyš ! za horami sladký hlas
pronikl nocí temnou,
lesní to trouba v noní as
uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk,
i noní dálka dímá.
Vze zapomnl vlastních muk,
tak hudba ucho jímá.
>Jak milý život sladký hlas
v krajinu noní vdechne;
než zejtejší — ach — mine as,
tu ucho mé, ach! nikdy zas
tch zvuk nedoslechne!«
Zpt sklesne vze — želez hluk
kobkou se rozestírá; — —
hluboké ticho. — V hloubi muk
 KAREL HYNEK MÁCHA 1*3

se opt srdce svírá,

a dálné trouby sladký zvuk
co jemný plá umírá. — - —
»Budoucí as?! — Zejtejší den?! —
Co pes nj dál, pouhý to sen,
i spaní jest bez snní ?

Snad spaní jest i život ten,

jejž žiji te; a píští den
jen v jiný sen je zmní ?

i po em tady toužil jsem,

a co nemla šírá zem,
zejtejší den mi zjeví ?

Kdo ví? — Ach žádný neví.« —

A opt mlí. Tichá noc
kol kolem vše pikrývá.
Shasla msíce svtlá moc
i hvzdný svit, a kol a kol
je pouhé temno, šírý dol
co hrob daleký zívá.

Umlkl vítr, vody hluk,

usnul i libý trouby zvuk,
a u vzení síni dlouhé
jemrtvé ticho, temno pouhé.
»Hluboká noc temná je noc!— —
Temnjší mn nastává ———
Pry, myšlenko !!« A citu moc —
myšlenku pekonává.
Hluboké ticho. — S mokrých stn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
dalekou kobkou rozložen
jakoby noní mil as,
zní —hyne —
zní a hyne —
zní —hyne —
zní a hyne zas.
 ESKA POESIE

»Jak dlouhá noc — jak dlouhá noc —

však delší mn nastává. ———
Pry, myšlenko!* A hrzy moc —
myšlenku pekonává. —
Hluboké ticho. Kapky hlas —
svým pádem opt mí as.

»Temnjší noc! — Zde v noní klín

ba luny zá, ba hvzdný kmit
se vloudí tam —
jen pustý stín,
tam žádný —
žádný žádný svit, —
pouhá jen tma pebývá.
Tam všecko jedno, žádný díl —
vše bez konce — tam není chvil,
nemine noc, nevstane den,
tam asu neubývá. —
Tam žádný —
žádný žádný cíl — —
bez konce dál —
bez konce jen
se na mne vnost dívá.
Tam prázdno pouhé nade mnou, —
a kolem mne i pode mnou
pouhé tam prázdno zívá. —
Bez konce ticho žádný hlas — —
bez konce místo noc as — i ———
to smrtelný je mysli sen,
to, co se »nic« nazývá.
A než se píští skoní den,
v to pusté nic jsem uveden. « — — —
Vze i hlas omdlívá.

A lehounce si vlnky hrají

jezerní dálkou pode vží,
s nimi si vlnky šepotají,
vzn uspávati se zdají,
jenž v hlubokých mrákotách leží.
 kAlEL IlViNEk MÁCHA 145

Strážného zbudil strašný hmot,

jejž etz iní padání;
se svtlem vstoupil. — Lehký chod
nezbudil vzn z strašných zdání.
Od sloupu k sloupu lampy svit
dlouhou zalétá síní,
vždy bledší —
bledší její kmit,
až vzadu zmizí její moc,
a pustopustá temná noc
ostatní díl zastíní.
'
Le nepohnutý vzn zrak —
jak by jej ješt halil mrak —
zdá se, že nic nezírá,
a strážce lampy rudá zá
ubledlou mu polila tvá,
a tma již prchla irá.
On na kamenný složen stl
hlavu o ruce opírá,
polou sed a klee pl
znovu v mdlobách umírá;
a jeví hlasu šepot mdlý,
že trapný jeho sen i zlý.

»Duch mj — duch mj — a duše má!«

Tak slova mu jednotlivá
ze sevených úst plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná niím zas —
jakž byla vyšla — hynou.

Pistoupí strážce, a lampy zá

ped samou vzn vstoupí tvá.
Obliej vzn — strašný zjev —
oko spoívá nehnuté,
eská poesie. XO
146 ESKA 1'0ES1E

jak V neskonenost napnuté,

po tvái slzy — pot a krev;
v ústech spí šepot — tichý zpév.

Tu k ústm vzn ucho své

piklonil strážce bázlivé;
a jakby lehký vtík vál,

vze svou povst šepce dál.

A strážný vždy se níž a níž
ku vezni kloní — blíž a blíž,
ten šepce tiše — tiš a tiš,

až zmlkne — jakby pevn spal.

Le strážný nepohnut stojí,

po tvái se mu slzy rojí,

ve srdci jeho strašný žal. —
Dlouho tak stojí pimražen,
až sebrav sílu kvapn vstal
a rychlým krokem spchá ven.
On sice — dokud ješt žil —
co slyšel, nikdy nezjevil,
než na vždy bledá jeho líce

neusmála se nikdy více.

Za strážným opt temný stín

zahalil dlouhé sín klín
hlubokou nocí kapky hlas
svým pádem opt mil as.

A vze na kamenný stl

složený —
kleí —
sedí pl.
Obliej jeho —
strašný zjev —
oko spoívá nehnuté,
jak v neskonenost napnuté,
po tvái slzy — pot — a krev.
 KAREL HYNEK MÁCHA !'

A ustavin kapky hlas

svým pádem dále mtí as.
A kapky — vod vtr zpv i

vzovi blízký hlásá skon,

jenž myšlenkami omdlívá.
Z dálky se sova ozývá,
a nad ním plnoc bije zvon.

Intermezzo první.
Plnoc.
(Krajina.)

V rozlehlých rovinách spí bledé luny svit,

kolem hor temno je, v jezeru hvzdný kmit,

nad jezerem pahorek stojí.
ISa nm se sloup, s tím kolo zdvihá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola duch
dav se rojí;
hrozných to postav sbor se stíhá.

Sbor duchu.

>V plnoních ticho je dobách;

svtýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá, mrtvá zá
svítí v dnes pohbeného tvá,

jenž na stráži — co druzí spí —

o vlastní kížek opený
poslední z pohbených zde dlí.

V zenithu stojí šedý mralc,

a na nm msíc složený
v strhaný, mrtvý strážce zrak,
i v pootevené huby

peskípené svítí zuby.j

10*
1« ESKÁ POESIE

Jeden hlas.

»Ted' pravý as! —

pipravte stan
neb zejtra strašný les pán
mezi nás bude uveden.*

Sbor duchu
(snímaje lebku).

»Z mrtvého kraje vystup ven,

nabudiž žití — pijmi hlas,
bu mezi námi — vítej nám-
Dlouho jsi tady bydlel sám,
jiný tvé místo zajme zas.«

Lebka
(mezi nimi kolem se toíc).

íjaké to oud toužení,

chtí opt jedno jen.
býti

Jaké to strašné hemžení,

mj nový sen. — Mj nový sen !«

jfeden hlas..

>Pipraven jesti jeho stan.

Až zejtra plnoc nastane,
vichr nás opt pivane.
Pak mu bu slavný poheb dán.«

Sbor duch.

>Pipraven jesti jeho stan.

Až zejtra plnoc nastane,
vichr nás opt pivane.
Pak mu bu
slavný poheb dán.<
 KAREL HYNEK MÁCHA 1*9

Jeden hlas.

>Rozlehlým polem le mj hlas;

poheb v plnoní bude as!
Co k pohbu dá každý, mi zjevl«

ekan s kolem.

»i\Irtvému rakví budu já.«

Žáby z bažiny.

»My odbudem pohební zpv.«

Vichr po jezem.

»Pohební hudbu vichr má.«

Mísíc v zenithu.

>já bílý píkrov k tomu dám.«

Mlha po horách.

»Já truchloroušky obstarám.*

Noc.

>Já erná roucha doruím.

Hory v kolo krajiny.

>Roucha i roušky dejte nám.«

Padající rosa.

»A já vám slzí zapjím.*

 CFSKA POESIE

Suchopár.

»Pak já rozduji vonný dýni.«

Zapadající mrano.

5>Já
rakev deštm pokropím «

Padající kvU.

yjá k tomu vnce uviji. -^

Lehké vtry.

>M3' na rakev je donesem.*

Svatojanské mušky.

»My drobné svíce poncsem.«

Boue z hluboká.

>Já zvon dutý zbudím hlas.i

Krtek pod zemí.

5>Já zatím hrob mu vyryji.

Cos.

'Náhrobkem já ho pikryji.*

Pes msíc letící hejno noního ptactva.

»My na pohební prijdem kvas.«

Jeden hlas.

>Slavný mu poheb pipraven.

Ubledlý mcsíc umírá,
 KAREL HYNEK MACHA

jitena brány otvírá,

již je den! již je denl<

Sbor duchu.

i>Již je den! již je denl*

(Zmizí.)

m.

Nad temné hory rzný den

vy vstav májový budí do!,
nad lesy ješt kol a kol —
lehká co mlha bloudí sen.
Modravé páry z les temných
v ržové nebe vstoupají,
i nad jezerem barev jemných
modré se vlny houpají:
a v behu jeho — v stínu hory —
i šírým dolem — dál a dál —
za lesy — všude bílé dvory
se skvjí, až — co mocný král,
ohromný jako noci stín
v ržový strm nebes klín —
nejzáz vrch nejvyšší stál.

Ledvaže však nad modré temno hor

brunátné slunce rudé zasvitnulo,
tu náhle ze sna všecko procitnulo,
a vesel plesá vešken živý tvor.
V jezeru zeleném bílý je pták sbor,
a lehk\xh lunk bh i rychlé veslování
modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.
152 ESKA POESIE

Na behu jezera borový šumí háj,

z nhožto drozd slavný žalm i jiných pták zpv
mísí se ve hlasy dolem bloudících dv;
veškeren živý tvor mladistvý slaví máj.
A vtru ranního —
co zpvu — libé vání
tam v dolu zeleném roznáší bílý kvt,
tam ídí nad lesy divokých husí let,
tam zase po horách mladistvé stromky sklání. —
Le výjev jediný tu krásu jitra zkah'.

Kde v šíré jezero uzounký ostrov sáhá.

z nhož msta malého, bilé vže stín
hlubokof stopený v zelený vody klín,
náramný kik a hmot mladým se jitrem vzmáhá,
a valný zástup se z bran malá msta valí.

Z daleka spchá —
vždy vtší zástup ten
lid —
vždy vtší —
vtší jest —
vždy roste tento pluk;
nesmírné množství již —
vždy vtší jeho hluk.
Nešastný zloinec má býti vyveden.

Te z malá msta bran vojenský pluk vychází,

povolným krokem on zloince doprovází,
jenž v stedu jeho jde jak jindy ozdoben.
Utichl množství hluk — le znovu pone zas,

a mnohý tom vynikne silný hlas:

v hluku
>To on, to on! Ta péra, kvítí,
klobouk, oko, jež pod ním svítí!
Ten jeho pláš, to on, to on! To strašný les pán!«
Tak lidem ode všech voláno bylo stran;
a vtší vždy byl hluk — zbouraných jako vod —
ím blíže zloince zdlouhavý vedl chod.
Kol nho zástup jde — co nebem erný mrak,
z nho — co blesku svit —
v slunci se leskne zbra.
Voln jde nešastný — upený v zemi zrak.
Z msteka zvonku hlas. Množství se modlí za.
 KAREL HYNEK MÁCHA 153

Na behu jezera malý pahorek stojí,

na nm se dlouhý kl — na klu kolo zdvíhá.

Blíž strmí kolmý vrch, na vrchu vrchol dvojí,
na vyšším vrcholu bílá se kaple míhá.
U volném prvodu ke kapli pišel sbor;
te ustoupí
všichni — zloinec stojí sám.
Poledn vyveden v pírody slavný chrám,
by ješt popatil do lna temných hor,
kde druhdy veselý dtinství trávil vk;
by ješt jedenkrát v ržový nebe klín
na horu vyveden, ped bílé kaple stín,
nebe i svét všech pánovi svj vzdal vdk.
Umlknul vcšken hluk, nehnuty stojí lid,
a srdce každého zajímá vážný cit.
V soucitu s nešastným v hlubokém smutku plál,

slzící Udu zrak obrácen v hory výš,

kde nyní zloinec, v pírody pate í.š,

ped Bohem pokoen v modlitb tiché stál.

Vyšlého slunce rudá zá

zloince bledou barví tvá,
a slzy s oka stírá,
jež smutn v dálku zírá.

Hluboko pod ním krásný dol,

temné jej hory vroubí kol,
les vnec objímá.
Jasné jezero dímá
u stedu kvetoucího dolu.
Nejblíž se modro k behu vine,
dále zelen zakvítá,
vždy zelenji prosvítá,
až posléz v bledé jasno splyne.
Bílé dvory u velkém kolu
sem tam jezera vroubí beh.
154 ESKÁ POESIE

V jezeru bílých pták sbor

a malých lunk rychlý bh,
až kde jezero v temno hor
v modré se dálce níží.

Loky bílé v behu dvory —

i

vž — msto — bílých ptákíi rod —

pahorky v kolo — temné horj' —
vše stopeno ve lno vod,
jak v zrcadle se zhlíží.

Tam v modré dálce skály lom

kvetoucí beh jezera tíží,

na skále rozlehlý je strom —

starý to dub — tam —
onen as —
kde k lásce zval hrdliin hlas,
nikdy se nepiblíží. —
Nejblíže pahorek se zdvíhá,
na nm se kl a kolo míhá,
po hoe — na níž stojí — háj
mladistvý huí — smutný stesk —
nad šírým dolem slunce lesk,

a ranní rosa — jitní máj.

To vše zloinec ješt jednou zel,

to vše, jež nyní opustiti ml,
a hluboký mu srdce žal uchvátí;
hluboce vzdechne — slza slzu stíhá —
ješt jednou —
posledn vše probíhá, —
pak slzavý v nebe svj zrak obrátí.
Po modrém blankytu blavé páry hynou,
lehounký vtík s nimi hraje;
a vysoko —
v daleké kraje
bílé obláky dálným nebem plynou,
a smutný vze takto mluví k nim:
»Vy, jež dalekosáhlým bhem svým
 KAREL HYNEK MÁCHA 155

CO ramenem tajemným zemi objímáte,

vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlivci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte:
vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete v dlouhém, dálném bhu,
tam, kde svého naleznete behu,
i

tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob mj, matku mou,
vlast jedinou i v ddictví mi danou,
šírou tu zemi, zemi jedinou! —
A až bh váš onu skálu uhlídá,
kde v behu jezera — tam dívku uplakanou — «

umlkl již, slza s slzou se stídá.

Te s výše hory s vznm kráí pluk
širokou stezkou v stedu mlada borku,
doleji — dole — již jsou na pahorku —
a znova ztichl šírá množství hluk.
Pichystán již popravce s meem stoji,

jedenkráte ješt vze zdvihl zrak,

pohlédl vkolím — povzdechl — pak
spustiv jej zas — k blízké se smrti strojí.

Obnažil vze krk, obnažil adro bílé,

poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle —

pak blýskne me, kat rychlý stoupne krok,
v kolo tne me, zloinci blýskne v týle,
upadla hlava — skok i — ješt jeden skok —
i tlo ostatní ku zemi te se skloní.
Ach, v zemi krásnou, zemi milovanou,
v kolébku svcu i hrob svj, matku svou,
v vlast jedinou i v ddictví mu danou,
v šírou tu zemi, zemi jedinou,
v matku svou, v matku svou, krev syna tee po ní.
 '5^ ESKÁ POESIE

Po oudu lámán oud, aŽ celé vézn tlo

u kolo vpletcno nad klem v kole pnlo,
i hlava nad kolem svj obdržela stan;
tak skonil života dny strašný les pán;
na mrtvé tvái mu poslední dímá sen.
Na nj se dívajíc —
po celý dlouhý den
nesmírné množství v kol malá pahorku stálo;
teprv až k západu schýlivši slunce béh
veselo v mrtvý zrak sfaté hlavy se smálo,
utichl jezera šírý — veerní beh.
Nad dálkou temných hor poslední požár plál;
v hluboké ticho to msíce vzešla zá,
stíbící hlavy té ubledlou, mrtvou tvá
i tichý pahorek, jenž v behu vody stál.
Msta jsou vzdálena co bílý v modru mrak.
Pes n v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,
v kraj, kde co dít on —
ó, krásný krásný — vk!
Daleko zanesl vk
onen vztek, as
daleko jeho sen, umrlý jako stín,
obraz co bílých mst u vody stopen klín,
tak jako zemelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných boj hluk,
dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní,
zbortné harfy tón, /trhané struny zvuk,
zašlého vku dj, umelé hvzdy svit,
zašlé bludice pou, mrtvé milenky cit,

zapomenutý hrob, vnosti skleslý byt,

vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas,
to jesti zemelých krásný dtinský as.

Je pozdní veer — druhý máj —

veerní máj —
je lásky as,
hrdliin zve ku lásce hlas:
» Viléme! Viléme!! Viléme!!!*
 KAREL HYNEK MÁCHA 157

Intermezzo druhé.

Stojí hory proti sob,

z jedné k druhé mrak pepnutý
je, co temný strop klenutý,
jednu k druhé pevné vížc.
Ouvalem tím v pozdní dob
ticho, temno jako v hrob.
Za horami, kde pod mrakem
ve vzdáh' se rozstupují —
v temné dálce, nco níže
kolmé skály k sob blíže
než hory se sestupují,
tak že siným pod oblakem
skály úzkou bránu tvoí.
Za tou v dálce pode mrakem
temnorudý požár hoí,
dlouhý pruh v plamenné zái
západní rozvinut stranou,
po jehožto rudé tvái
noní ptactvo kola vedší,
jakoby plamennou branou
nyní v dálku zalátalo.
Hasnul požár — bledší — bledší,
až se širošíré nebe
noní rosou rozplakalo,
rozsmutnivši zem i sebe.

V hlubokém ouvalu klín,

ve stovkých dub stín,
sbor u velkém kole sedí.
Zahaleni v plášt bílé,
jsou to druzi noní chvíle.
158 ESKÁ POESIE

Každý ped se v zemi hledi

beie slova, bez pohnutí,
jakby kvapnou hrzou jmuti
v sochy byli promnni.

Veerních co krajin pní,

tichý šepot — tiché lkaní —
nepohnutým kolem plynul
tichý šepot bez pestání:
»Vdce zhynul! — vdce zhynul!* —
V kotoui jak vítr skuí,
nepohnutým kolem zvuí:
» Vdce zhynul! vdce zhynul!* —
Jako list šepotání
pode skalou pi ozvn,
znlo kolem bez pestání
jednozvun, nepromnn:
»Vdce zhynul! — vdce zhynul!* —
Zachvly se lesy dálné,
ozvaly se náky valné:
s> Pán náš zhynul! — zhynul!! — zhynul!!!*

IV.

Krásný máj uplynul, pohynul jarní kvt,

a léto vzplanulo; —
pak letní pešel as,
podzim i zima též —
jaro vzešlo zas;
i

až mnohá léta již penesl let. as

Byl asi sedmý rok, poslední v roce den;
hluboká na nj noc. — S plnocí nový rok
práv se poínal. — V vkolí pevný sen.
 KAREL HYNEK MÁCHA 1^^

jen blíže jezera slyšeti kon krok.

Mého to kon krok. — K méstu jsem nocí jel;
a pišed k pahorku, na nmž byl tichý stan
dávno již obdržel pestrašný les pán,
poprvé Viléma bledou jsem lebku zel.
Plnoní krajinou, kam oko jen dosáhlo,
po dole, po horách, lesy, jezerem, polem,
co píkrov daleký snhu se blmo táhlo,
co píkrov rozstcný — i nad lebkou
nad kolem.
V hlubokých mrákotách bledý se msíc ploužil,
asem znl sovy plá, ba vtru smutné chvní,
a vtrem na kole kostlivce rachocení,
že strach i adra má i mého kon oužil.
A tam, kde msta stín, v cval zaletl jsem s konm;
i po jsem hned druhý den se tázal;
kostlivci
starý mi hospodský ku pahorku ukázal,
a —
již jsem díve psal —
smutnou dal zprávu o nm.

Pak opt žití bh v šírý mne vedl svt,

mnohý m
bouný vír v hluboký smutek schvátil;
le smutná zpráva ta vždy vábila zpt, m
až s mladým jarem jsem ku pahorku se vrátil.
S západem slunce jsem tam na pahorku sedl,
nade mnou kolo kl —
kostlivec —
lebka bledá; —
smutným jsem okem v dál krajiny jarní hledl,
až tam kde po horách mlha plynula šedá.

Byl opt veer — první máj —

veerní máj —
byl lásky as;
hrdliin zval ku lásce hlas,
kde borový zavánl háj.
O lásce šeptal tichý mech,
kvetoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík rži pl,

^^ ESKÁ POESiP.

ržinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v kovích stinných
zvuelo temné tajný bol,
beh je objímal kol a kol,
co sestru brat ve hrách dtinných.
A kolem lebky pozdní zá
se vložila, co vnec z rží;
kostlivou, bílou barví tvá
i s pod bradu jí kží.
svislou
Vítr dutou lebkou hrál,
si s

jakby se mrtvý z hloubi smál.

Sem tam polétal dlouhý vlas,
jejž bílé lebce nechal as,
a rosné kapky spod se rdly,
jakoby lebky zraky duté,
veerní krásou máje hnuté,
se v žaluplných slzách skvly.

Tak sedl jsem, až vzešlá luny zá

i mou i lebky té bledší inila tvá,
a — jako píkrovu —
blost její rozsáhlá,
po dole — po —
po horách v dál se
lesích táhla.

asem se zdaleka žežulino volání

ješt v dol rozléhá, asem již sova stn;
z vkolních dvor zní ps vytí štkání. i

V kol suchopárem je koení libá vn,

pahorkem panny jsou slziky zkvétající.
Tajemné svtlo je v jezera dálném ln;
a mušky svítivé — co hvzdy létající —
kol kola blysknavé u he si kola vedou.
asem si nkterá zasedši v lebku bledou,
v brzku zas odletí co slza padající.

I v smutném zraku mém dv velé slzy stály,

co jiskry v jezeru, po mé si tvái hrály;

 KAREL HY.NEK MÁCHA ^61

neb mj též krásný vk, dtinství mého vek

daleko odnesl divoký asu vztek.
Daleko jeho umrlý jako stín,
sen,
obraz co bílých mést u vody stopen klín,
tak jako zemelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných boj hluk,
dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní,
zbortené harfy tón, ztrhané struny zvuk,
zašlého vku dj, umelé hvzdy svit,

zašlé bludice pou, mrtvé milenky cit,

zapomenutý hrob, vnosti skicslý byt,

vyhasla ohn kou, slitého zvonu hlas,
mrtvé labut zpv, ztracený hdstva ráj,
to dtinským mj vk.

Nynjší ale as
jinošství mého — je, co tato báse, máj.
Veerní jako máj ve pustých skal; ln
na tvái lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš-li poutníka, an dlouhou luinou

spchá ku ervánky pohynou
cíli, než ?

Tohoto poutníka již zrak neuzí tvj,

jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy — ach, nikdy! To budoucí život mj.
Kdo srdci takému útchy jaké dá?
Bez konce láska je! — Zklamána láska má!

Je pozdní veer — první máj, —

veerní máj —
je lásky as;
hrdliin zve ku lásce hlas.
»Hynku! —
Viléme!! Jarmilo !!!« —
lir TÍr

eská poesie.
162 ESKÁ POESIE

Z Písní.

Z temna lesa žežulika

zakukala, zaplakala
pod Karlovým Týnem
>Karlv Týne, pevný hrade,
památníku reka spustlý,
slávy stíne, slávy hrobko,
zašlá hvzdo, shaslé slunce;
ó, jak stojíš pustý, pustý! —
Karlv Týne! Karlv Týne!«

Zalká jinoch v erno lesa:

Temná noc bez svitu luny,
smutné jciro bez všech kvt,
pustý život bez milenky! —
V šírém svt jedna — jedna —
jedna jenom mj se dobe! •

Zašlo slunce — sklesla noc,

erná noc — chce se mi spáti.

V šírém poli dubec stojí,

zelený pod dubem palouk

žlutým obilím prohlídá.
Pijdou ženci, žito sežnou,
na palouku odpoinou,
i ty tamo odpoi si,
poshov sob na mém hrob.
Vylítne skivánek pozdní,
zazpívá v rozmarném pní
»Již ho není —
již ho není!«
 KAREL HYNEK MÁCHA 163

Ani labu, ani luna

oblaky neoe,
le to bílá kaple stojí
na vysoké hoe.

Na tu horu za svítání
dívka putovala,
na práh klekla, ruce spjala,
smutn zaplakala.

Pro mne, ach, dívina krásná,

pro mne se nesouží,
dej Panno, hvzdo istá,
jí.

po kom ona touží.

Z rána na úsvite
od mne nešastného
ulétla hrdlika
do pole šírého.

Dívko, z tvých pramen

ona se napila,
tys rozstela sít,
ty jsi ji lapila.

Tvá hrdlika zvává,

ta ji pivolala;
i lahdka zrádná
v síti zamotala.

>Nemám já pramen,
ni lahdky zrádné,
ni hrdliky zvavé,
ani sít žádné.*

11*
164 ESKA POESIE

Tvoje modré oi
jsou ty pramenové,
lahdka ta zrádná
malinoví rtovc.

A hrdlika zvoucí
stíbrné tvé hlasy,
sítí lapající
tvé jsou zlaté vlasy.

Neroztál sníh ješt

ve skalnatém ele? —
Sníh již dávno splynul;
le že to labut,
jsou labut bílé,

spoívají tamo
na vysoké skále
v zeleném osení,
jež lib zavání
veerní krajinou.
Zkud, labut bílé,
semo jste pitáhly? —
Od východní strany
po ržovém nebi
zlatoskvoucí branou?
i tam od západu
šly jste proti slunci? —
>Ne, my od plnoci
z chladných táhnem krajin,

táhnem na poledne
v kraj vného máje,
jemuž není roven
v šírém svt žádný;
 KAREL HYNEK MÁCHA 165

nejkrásnjší kvítí
V3'kvétá jen tamo!« -
Vy, labut bílé,

vy zstate tady; —
nade všecky kraje
ddina jest naše;
nade všecko kvítí
milenka jest moje.

Modínové, mladí modínové,

pro smutn stojíte? —
»Huí boue horou, dolem,
hvozd, který nás druhdy chránil,
nyní posekaný;
leží

boue láme vtve naše,

vítr s hory je zanáší,
píval zemi s koen odrývá.« —
Chladnou nocí svítí luna,
blají se malé dvory;
mezi dvory palouk velký,
v sted palouku pahoreek,
na pahorku planá hruška,
pod hruškou dva brati sedí.
Mladší dímá bratru v klín,
podle malá harfka leží.

Starší prstem pejel struny,

pak si vzdechne nocí tichou:
>Tžko ptactvu v dál od hnízda,
smutno žežulce bez matky;
smutnj dtem bez rodi,
tížej vzdáleným od vlasti.«
166 ESKÁ POESIE

Noc.
Temná noci! jasná noci!
ob k žalu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
jasná noc mne zhru vábí;
temné hlubiny se hrozím,
ach! a k svtlu nelze jíti.
Vy hvzdy jasné, vy hvzdy ve výši!
k vám já toužím tam svtla ve íši
ach, a jen zem je má!
lovkem jsem; než lovk pohync,
ve své m lno zas zem pivine,
zajme, promní a v postav jiné
matka má, zem, zas vydá! m
Vy hvzdy jasné, vy hvzdy ve výši!
k vám budu toužiti svtla ve íši,
ach, a jen zem bude má!
Kvtinou-li mne k životu navrátí,
list mj kvt mj k svtlu obrátí.
i

Však ach, jen zem zas, tma uchvátí, m

svtla ve stany jíti nedá!
Vy hvzdy jasné! — Vy hvzdy ve výši!

Sex o Praze.

Duše nesmrtelná, která bydlíš

v tle mém, ve schránce smrtelné,
utvoené z hlíny ! ty, jež patíš
co lovka smyslm nelze zíti,
nelze pochopiti smrtelníku,
a poddaným tob tlem vládneš:
 KAREL HYXEK MÁCHA 167

te zpívati dej den mn poslední,

den, v nmž as pomine, smrti bratr,
híchu — syn hnusného, v kterém ty též,
odkuds vyšla, nazpt se navrátíš,
den, v nmž slunce shasnou, svty zajdou,
a tak jako bylo na poátku,
díve nežli Bh byl stvoil zemi,
státi bude všecko prázdné, pusté! —
A ty, jenž jsi stvoil ducha mého,

který patíš minulost i nyní,

jehož oko hledí do budoucna,
nestvoený i neobmezený,
jehož konce není a nebude —
podporou bu silnou ducha mého.

Temná noc pokrj^la šírou zemi,

nebylo na ní živého tvoru,
v celém kruhu svta smrt jen byla.
Na nebesích jasný kíž te vyšel,
jako slunce jasný lesk vydával,
rozléhal se kol zvuk smutný trouby,
bud tch, jenž dímali ve hrobech,
rozlehlých po zemi širošíré. —
Promnné tlo v prach a popel
opt skleslo po skoneném soudu,
a nebylo více; duše však se
navrátily nazpt, odkud vyšly.
Svt stál co v dnu tvrtém po stvoení.
Na nebesích sedl Bh v své sláv,
nesíslní kol kolem duchové.
Zpívali ku sláv jeho písn;
rozléhali hlasové se jejich
v slavném zvuku jako boue dálná,
168 ESKÁ POESIE

neb CO padajících vod huení;

souzvuk svt v kruhu kolujících
hrzoslavn písn ty provázel.

»S]áva Bohu na nebesích,

jenž vévodí od vnosti,
jehož slovem vstaly svty,
jehož slovem nebe jest.«

>Nezaatý, neskonený,
neobmezenou vždy vlí
od stvoení ídil nebe,
od stvoení ídil svt.«

^Milostivý, dobrotivý
klade cíl te lidské pouti,
jeho slovem klesne nebe,
jeho slovem zajde svt !«

Byla tma nad svtem rozložená,

jako moe kryje šírou zemi,
vyhoelá, tmavá byla slunce,
modrojasný Sirius i zhasl,
v letu, v kruzích tmavých huí svt.

Duše má, ped nadsmyslné zraky

své te uve vlast mou v ase tomto:
Vymelá bude Praha,
až státi
živého až v ní nebude dechu,
ani lovk ani zvíe žádné.

Peru svou má duše rozepíná,

s vysokého nebe dol k zemi
davem svt kolujících spje;
 KAREL HYNEK MACHA 169

pede mnou i za mnou po mých stranách,

pode mnou i nad mnou svi't množství,
až se v dálce jako mlhy tratí.

Složí duše má te peru svoji,

na šedivém oblaku spoívá;

pode mnou zem rozložená leží,
paprskem jsouc jasným oslunna,
ped mé zraky vstoupá vlast te moje.

Jako druhdy tmavé lesy stojí,

v dálce modrají se Krkonoše,
kol po polích obilí se vlní,
noví klasové potichmu šepcí,
kvtem osypané stojí stromy;
kvítí kryje pestré šíré luhy,
vonná rže hlavu v vtru houpá,
fialka pelibou vni lije
z trávy husté, kde ukryta leží.
Hrí potkové hájem hustým,
olšiny se zhlížejí v potku,
s Labem Vltava vlast obejímá,
nevstu stíbrný jako pásek.
Ve vod však není ryby žádné,
není ptáka v povtí jakého,
v olšin nezní již zpv slavíka,
nelítá na kvítí vela žádná,
neskotaí brav na lukách bílý,
není lovk, který by ho pásl.
V celé vlasti není zvíe žádné,
ani lovk v celé vlasti žádný.

Jaké msto ped zrak mj te vstoupá?

Praha jest tor Praha? vlasti hlava?
To jest Praha? O jak zmnna jest!
170 ESKÁ POESIE

Slavný Vyšehrad zde druhdy stával,

tamo hrad královský; pes Vltavu
jiný most ped asy vedl cestu,
a obydlí všecka pusta stojí;
s šumotem kde druhdy dav se vinul
jest te ticho, hrzoslavné ticho. —
Ani lovk ani zvíe v mst,
pusto kolem, každé místo prázdné.
Jeden každý dm
jest otevený,
nezavena jest každá svtnice;
náadí jak jindy všecko stojí,

jak by obyvatel práv odšel,

lovka však nikde, nikde není.
Vže jako díve k nebi strmí,
ozdobeni všickni oltáové,
jakby knz byl te dokonal obt,
jakby práv byli te odešU,
jenž se druhdy modlívali v chrám.
Vymelé však stojí celé msto,
jako pustá hrobka leží Praha,
národu co celého hrob zdá se
celá vlast poseta pestrým kvítím,
s Labem rychlým Vltava šumotná

v souzvuk temný, co rohové lesní,

pjí nad hrobem píse pohební. —

Vzhru nazpt má se duše nese

k nebesm, kde vný
pán vévodí
na vysokém oslunném stolci.
 KAREL HYNEK MÁCHA l'^

Opuštný.

V dlouhém poli šumí vetru vání.

Jablo, jež tam ržobíle zkvítá,
zlaté klasy, vše se ped mnou sklání,

vše se kloní — mne nic neuvítá.

Po bezovém háji vtry hrají,

v pedu háj ten dub stovký hlídá,

jeho lístky cosi šepotají;

poslouchám — nic pro mne nepovídá.

Bublá potok stíbrnými hlasy,

potok, jenž luh kvtný obepíná,
jakby dávné vypravoval asy;
pejdu — slyším — mn nic nezpomíná.

Modrý blankyt nade mnou se klene,

po nm vtík s oblakami hraje,
dnes je v plnoc, zejtra na jih žene,
v západ, východ —
nikdy v moje kraje.

Rozplašen mj národ, bratr bratím

neznámý; pláem si cestu krátím.
Dvakrát nic, vše jenom jednou spatím;
vn dál — nikdy se nenavrátím.

Jeruzalém spustla, ni místo neznáno,

rozplašen mj
národ, potupa mu zlá,
kam by hlavu sklonil, místa mu nedáno,
daleko prach otc, daleko vlast má.
172 ESKÁ POESIE

Z nespatené vyhnán. Palmy na Jordánu,

kdežto vzchodem slunce hrdliky hlas zní;
tam vy pozdravujte ode mne neznánu,
rcete jí, že ješt chovám lásku k ní.

Láska má šla se mnou — po vysoké hoe,

vyšší té hory, pes kterou jsem šel;
pes moe jsem kráel — pes hluboké moe,
hlubší toho moe penesl jsem žel.

Znlka.

V hloubi citu, kde mám slova vzíti,

bych pronesl prosbu dosti jemnou — .-

Temnost za mnou, temnost i pede mnou,

bledý den chce v brzku mi zajíti! —
Jak se stádo labutí chce krýti,
plynou oblaky ped noci temnou.
>Pane, pane! pane!! zsta se mnou!!
zsta se mnou, neb chce veer býti!!!<
Darmo! — lkáni mé ho neuprosí. —
Jakás ruka ped umdlelý zrak
vždy mi staví zoufalství jen íši. —
Sáhnu po ní; —
mok ten ústa zrosí,
v duši tma mi sype mrak a mrak!
Ó! —jak chladno v noci pusté íši!!

Hoj, byla noc! zelené svtlo luny

padalo promykem v zlaté hvzdiek struny,
a tichou hudbu tu zpívaje vítr vál.
 KAREL HYNEK MACHA 173

I Stál jsem zšílenec na osamlé hoe,

podemnou rovina, zelené jako moe,
a já jsem samoten nad tímto moem stál.

I bil jsem v horu tu, i znlo mé volání:

»Hoj, ote, ote mj, neslyšíš matky lkáni?
Hoj, já jsem šílenec, pro vchod se neotvírá ?<
I bil jsem v horu též. Plnoní pešel as.
Ta hora? — Blaník je — a nad ní pláe hlas:
»Mj otec neslyší — a matka mi umírá !«
 ^^^^#E^#«^#«^^ ',f^

Karel Jaromír Erben.

(1311— 1S70 )

Karel Jar. Erben narodil se 7. listop. iSii v Miletín.

Studoval práva a setrval pi soudu hrdelním a fiskálním
úad až do r. 1842. Podntem a vlivem Palackého zaal se
zabývati studiemi archiválnymi a historickými a stal se pozdji
jeho pomocníkem pi sbírání a rovnání pramen.
Úastnil se bouné doby politické r. 184S., redigoval
Pražské no\4ny a r. 1850. ustanoven sekretáem a archi-
váem eského Musea národního a brzy po roce jmeno-
ván pr\"ním archiváem Prahy. Vedle prací liedních vno-
val se pracím historickým, prá\Tiickým. literárn histo-
rickým a bájeslovným, jichž je dlouhá ada. Sbratelské
innosti jeho dkujeme \ydání národních písní a íkadel,
národních pohádek eských i slovanských. Zemel 21.
listopadu 1870.
Básnickým dílem Erbenovým jest sbírka ballad ná-
rodních, známá »Kytice«. Kniha tato jest úhelnou knihou
eské poesie novodobé, \'ýrazu a váhy neocenitelné. er-
pána z lidu, prosycena duchem poesie národní, jehož vliv
sahá i v rhythmickou formu skladeb jeho, jest plna neoby-
ejných finess básnického umní, originální dikcí i stavbou
verše stojí zcela osamocená v soudobé produkci eské.
Látky »Kytice« j)omohly jednotlivým kusm k neobyejné
populárnosti v Cechách, zpsob umlecké práce, který
hned ze zaátku ani nebyl ocenn dle^zásluhy, bude jí
dále pro asy píští odporuovati studiu tch, kdo hledají
pro ryze eské smýšlení a cítní formu umleckou a veskrz
moderní. Je tžko íci, které z ballad Erbeno%-ých jsou
nejlepší, národ zapsal si je všeckj' do srdce, a »Kyticí«
patí jméno Erbenovo nesmrtelnosti. y. y^

•k -k
-k
176 ESKÁ POESIE

Mateídouška.

Zemela matka a do hrobu dána,

siroty po ní zstaly;
i picházely každikého rána
a matiku svou hledaly.

I zželelo se matce milých dítek,

duše její se vrátila
a vtélila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.

Poznaly dítky matiku po dechu,

poznaly ji a plesaly,
a prostý kvítek, v nm majíc útchu,
mateí-douškou nazvaly. —
Mateí- douško vlasti naší milé,
vy prosté naše povsti!
natrhal jsem t na dávné mohyle —
komu mám tebe pinésti ?

Ve skrovnou já t kytici zavážu,

ozdobn stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde píbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateina,

jíž mile dech tvj zavoní;
snad že i najdeš nkterého syna,
jenž k tob srdce nakloní!
 KAREL J. ERBEN 177

Štdrý den.

I.

Tma jako v hrob, mráz v okna duje,

v svtnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podimuje,
dvata pedou mkký len.

»To se a vr, mj kolovrátku!

ejhle adventuna krátku,
již

a blízko, blizouko štdrý den!«

Mílo-t dveti písti, mílo

za smutných zimních veer;
neb nebude darmo její dílo,
tu pevnou chová dvru.

I pijde mládenec za pilnou pannou,

ekne: »Poj za mne, dívko má!
budiž ty mi ženkou milovanou,
vrným ti mužem budu já.«

>Já tob mužem, ty mn ženkou,

dej ruku, dve rozmilé!« —
A dívka, co pedla pízi tenkou,
svatební šije košile.

»To se a vr, mj kolovrátku!

však jest adventu již na krátku,
a pede dvemi štdrý den!<

eská poesie. 12
178 ESKÁ POESIE

ir.

Hoj, ty štdrý veere,

ty tajemný svátku!
cože komu dobrého
neseš na památku?

Hospodái štdrovku,
kravám po výslužce,
kohoutovi esneku,
hrachu jeho družce.

Ovocnému stromoví
od veee kosti,
a zlatoušky na stnu
tomu, kdo se postí.

i>Hoj, já mladá dívina,

srdce nezadané:
mn na mysli jiného,
jiného cos tane.

Pod lesem, ach, pod lesem,

na tom panském stav,
stojí vrby staeny,
sníh na šedé hlav.

Jedna vrba hrbatá

tajn dol kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.

Tu prý dívce v plnoci,

pi lun pochodni,
souzený se zjeví hoch
ve hladin vodní.
 KAREL J. ERBEN

Hoj, mne plnoc neleká,

ani liché Vdy:
pjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.

I nahlédnu v jezero
hluboko —
hluboko
milému se podívám
pevn okem v oko.«

lil

Marie, Hana, dv jména milá,

panny jak jarní rže kvt;
která by z obou milejší byla,
nikdo nemže rozumt.

Jest-li že jedna promluví k hochu,

do ohn by jí k vli šel
pakli se druhá usmje trochu —
na první zas by zapomnl — !

Nastala plnoc. Po nebi šíe

sbor vysypal se hvzdiek,
jako oveky okolo pastýe,
a pastý jasný msíek.

Nastala plnoc, všech nocí máti,

plnoc po štdrém veeru;
na mladém snhu svží stopu znáti
ode vsi pímo k jezeru.

Ta jedna kleí, nad vodou líko;

ta druhá stojí podle ní:
12*
180 ESKÁ POESIE

»Hano, Haniko, zlaté srdíko!

jaké tam vidíš vidní ?«

>j>Ach vidím domek — ale jen v šee

jako co Václav ostává —
však již se jasní — ach, vidím dvée,
ve dveích mužská postava!

Na tle kabát zeleni temné,

klobouk na stranu —
znám jej, znám!
na nm ta kytka, co dostal ode mne -
mj milý Bože! Václav sám!!««
Na nohy skoí, srdce jí bije,

druhá pikleká vedle ní:

»>Zda bh, má milá, zlatá Marie!
jaké ty vidíš vidní ?««

»Ach vidím, vidím — je mlhy mnoho,

všecko je mlhou zatmlé;
ervená svtla blýskají z toho —
zdá se mi býti v kostele.

Nco se erná mezi bílými —

však mi se rozednívá již:
jsou to družiky, a mezi nimi —
pro boha! rakev —
erný knž!«

IV.

Vlažný vtík laškuje

po osení mladém,
sad pole kvtovým
i

piodny vnadem;
 KAREL J. ERBEN

zavznla hudba od kostela z rána,

a za ní hejsa! kvítím osypána
jede svatba adem.

Švarný ženich jako kvt

v kole svateban,
kabát tmav zelený,
klobouk v jednu stranu:
tak vidla jej v osudné té dob,
tak si ji nyní domíi vede k sob,
švarnou ženku Hanu.

Zašlo léto. Pes pole

chladné vtry vjí.
Zvoní hrana. Na márách
tlo vynášejí;
bílédružiky, planoucí svíce;
plá, bdování, trouby hlaholíce
z hlubokosti znjí:
Miserere mei!

Koho vnec zelený,

koho v rakvi kryje?
Umela, ach, umela
panenská lilie!

Vykvetla, jakby zalívána rosou,

uvadla, jakby podseena kosou —
ubohá Marie!

Nastala zima, mráz v okna duje,

v svtnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará polehuje,
dvata zase pedou len.
 ESKÁ POESIE

>To se a vr, mj kolovrátku!

však jest adventu zase na krátku,
a nedaleko štdrý den!«

»Ach ty štdrý veere

noci divoplodné!
když si na t vzpomenu,
k srdci mne to bodne !«

»Sedly jsme také tak

loni pohromad:
a než rok se obrátil,
dv nám chybí v ad!*

»Jedna, hlavu zavitou,

košiliky šije;

druhá již ti msíce

v chladné zemi hnije,
ubohá Marie !«

» Sedly jsme také tak,

jako dnes a vera:
a než rok se obrátí —
kde z nás bude která ?«

»To se a vr, mj kolovrátku!

všecko ve svt jen na obrátku,
a život lidský jako sen!<

»Však lépe v mylné nadji sníti,

ped sebou irou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!*

•ír
 KAREL J.
ERBEN

Vrba.
Ráno sedá ke snídani,
táže se své mladé paní:

»Paní moje, paní milá!

vždycky upímná jsi byla,

»vždycky upímná jsi byla -

jednoho's mi nesvila.

»Dv léta jsme spolu nyní -

jedno nepokoj mi iní.

»Paní moje, milá paní!

jaké je to tvoje spaní?

»Veer lehneš zdráva, svží,

v noci tlo mrtvo leží.

»Ani ruchu, ani sluchu,

ani zdání o tvém duchu.

»Studené jest to tvé tlo,

jakby zpráchnivti chtlo.

»Aniž to maliké dít,

hoce plaíc, probudí t.

»Paní moje, paní zlatá!

zda-li nemocí jsi jata?

»Jest-li nemoc ta závada,

nech a pijde moudrá rada.

»V poli mnoho bylin stojí,

snad nkterá tebe zhojí.
 ESKA POESIE

>Pakli V býlí není síly,

mocné slovo neoraýlí.

>Mocné slovo mrana vodí,

v boui líté chrání lodí.

»Mocné slovo ohni káže,

skálu drtí, draka sváže.

»Jasnou hvzdu strhne s nebe:

slovo mocné zhojí tebe.* —
»>Ó, pane mj, milý pane!
nechtj dbáti ei plané.

»»Co souzeno pi zrození,

tomu nikdež léku není.

»»Co Sudice komu káže,

slovo lidské nerozváže!

»»A bezduchá na svém loži,

vždy jsem pece v moci boží.

>>Vždy jsem pece v boží moci,

jenž mne chrání každé noci.

»>A co mrtvé mi je spáti,

ráno duch se zase vrátí.

»5>Ráno zdráva vstáti mohu:

protož poru pánu bohu!«« —
Darmo, paní! jsou tvá slova,
pán úmysl jiný chová.
 KAREL J.
ERBEN

Sedí babka pi ohnisku,

mí vodu z misky v misku,

dvanáct misek v jedné ad.

Pán u baby na porad.

»Slyšíš, matko! ty víš mnoho:

víš, co potkati má koho,

»víš, kde se í nemoc rodí,

kudy smrtná žena chodí.

»Povz ty mi zjevn nyní,

co se s mojí paní iní?

sVeer lehne zdráva, svží,

v noci tlo mrtvo leží,

»ani ruchu ani sluchu,

ni zdání o jejím duchu;

>studené jest její tlo,

jakby zpráchnivti chtlo.* —
>»Kterak nemá mrtva býti,
když má jen pl živobytí?

j>»Ve dne s tebou živa v dom,

v noci duše její v strom.

»»Jdi k potoku pod oborou,

najdeš vrbu s bílou korou;

»> žluté proutí roste na ní:

s tou je duše tvojí paní!** —

186 ESKÁ POESIE

>Nechtél jsem já paní míti,

aby s vrbou mla žíti;

»paní má a se mnou žije.

a vrba a v zemi hnije.* —

Vzal sekeru na ramena,
ual vrbu od koena,

padla tžce do potoka,

zašumla od hluboká,

zašumla, zavzdychala,
jakby matka skonávala,

jakby matka umírajíc,

po dítku se ohlédajíc. —
»Jaký shon to k mému domu i

komu zní hodinka, komu?« —

»»Umela tvá paní milá,

jakby kosou sata byla;

>»zdráva chodíc pi své práci,

padla, jako strom se skácí;

»>zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.«« —
s>Ó, bda mi, bda, bda!
pani zabil jsem nevda,

»a z dátka v túž hodinu

uinil jsem sirotinu!
 KAREL J. ERBEN 187

>Ó ty vrbo, vrbo bílá!

což jsi ty mne zarmoutila!

»Vzala's mi pl živobytí:
co mám s tebou uiniti ?« —
»>Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé žluté proutí;
»>dej prkének naezati,
kolébku z nich udlati;

>»na kolébku vlož dátko,

a nepláe ubožátko.

>»Když se bude kolébati,

matka bude je chovati.

>»Proutí zasa podle vody.

by nevzalo žádné škody.

»>Až doroste hoch maliký,

bude ezat píšíaliky;

»»na píšalku bude pti —

se svou matkou rozprávti !««

•ír ^

Vodník.
I.

rSta topole nad jezerem

sedl vodník pod veerem:
j>Svi, msíku, svi,
a mi šije ni.
 ESKA POESIE

»Šiju, šiju si botiky

do sucha i do vodiky:
Svi, msíku, svi,
a mi šije ni.

»Dnes je tvrtek, zejtra pátek

šiju, šiju si kabátek:
Svi, msíku, svi,
a mi šije ni.

sZelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:
Svi, msíku, svi,
a mi šije ni.«

II.

Ráno, raníko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:
>Pjdu, matiko, k jezeru,
šáteky sob vyperu.

»>Ach, necho, necho na jezero,

zsta dnes doma, moje dcero!
Já mla zlý té noci sen:
necho, dceruško, k vod ven!

jsem tob vybírala,

i-sPerly
bílejsem tebe oblíkala,
v sukniku jako z vodních pn:
necho, dceruško, k vod ven!

»>Bílé šatiky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,
 KAREL J.
ERBEN 189

a pátek nešastný je den;

necho, dceruško, k vod ven!««

Kemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. -

První šáteek namoila —

tu se s ní lávka prolomila,
a po mladiké dívin
zavíilo se v hlubin. —
VyvaHly se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola,
a na topole podle skal,
zelený mužík zatleskal.

m.

Neveselý, truchlivý
jsou ty vodní kraje,
kde si v tráv pod leknínem
r3'bka s rybkou hraje.

Tu sluníko nezahfívá,
vtík nezavje;
chladno, ticho — jako žel
v srdci bez nadje.

Neveselý, truchlivý
jsou ty kraje vodní;
v poloutm a v polousvtle
mine tu den po dni.
190 ESKÁ POESIE

Dvr Vodníkv prostranný,

bohatství v nm dosti
však bezdky jen se v nm
zastavují hosti.

A kdo jednou v kišálovou

bránu jeho vkroí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oi. —
Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sít,
a ženuška jeho mladá
chová malé dít.

»Hajej, dadej, mé dátko,

mj bezdný synu!
ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu.

»Ty radostn vypínáš

ke mn ruky ob;
vidla
a já bych se radš
tam na zemi v hrob.

»Tam na zemi za kostelem,

u erného kíže,
aby má matika zlatá
mla ke mn
blíže.

> synku mj,

Hajej, dadej,
mj malý Vodníku!
Kterak nemám vzpomínati
smutná na matiku ?
 KAREL J. ERBEN 191

3>StaraIa se ubohá,
komu vdá mne, komu r

však ani se nenadálá,

vybyla mne z domu!

»Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — erní raci,
a družiky — ryby!
»A mj muž — bh polituj
moke chodí v suše,
a ve vod pod hrneky
stádá lidské duše.

» Hajej, dadej, mj synáku

s zelenými vlásky I

nevdala se tvá matika

ve píbytek lásky.

-Obluzena, polapena
v ošemetné sít,
nemá žádné zde radosti,
le tebe, mé dít!«: —
»»Co to zpíváš, ženo már
Nechci toho zpvu!
tvoje píse proklatá
popouzí mne k hnvu.

»»Nic nezpívej, ženo mál

v tle žlu mi kyne:
sic uim'm rybou tebe,

jako mnohé jiné!<< —

192 ESKÁ POESIE

sNehnvej se, nehnvej,

Vodníku, mj muži!
nemj za zlé rozdrcené,
zahozené rži.

vMladosti mé jarý štp

pelomil jsiv pli:
a nic jsi mi po tu dobu
neuinil k vli.

»Stokrát jsem té prosila,

pimlouvala sladce,
bys mi na as, na kratiký,
dovolil k mé matce.

»Stokrát jsem t prosila

v toku mnohém,
slzí

bych jí ješt naposledy

mohla dáti s bohem!

»Stokrát jsem t prosila,

na kolena klekla:
ale kra srdce tvého
niím neobmkla!

^Nehnvej se, nehnvej.

Vodníku, mj pane!
anebo se rozhnvej,
co díš, a se stane.

>A chceš-li mne rybou míti,

abych byla nmá:
ui mne radš kamenem,
jenž pamti nemá.
 KAREL J. ERBEN 193

>Ui mne radš kamenem

bez mysli a citu:
by mi vn žel nebylo
—
sluneního svitu !«

»»Rád bych, ženo! rád bych já

vil tvému slovu;
ale rybka v šírém moi —
kdo ji lapí znovu?

» »Nezbraoval bych ti já
k matce tvojí chze,
ale liché mysli ženské
obávám se tuze.

»»Nuže —
dovolím ti já,

dovolím ti z duly;
však porouím, aC mi vrn
splníš moji vli.

2>»Neobjímej matky své,

ani duše jiné:
sic pozemská tvoje láska
s nezemskou se mine.

>>Neobjímej nikoho
z rána do veera;
ped klekáním pak se zase
vratiž do jezera.

»»0d klekání do klekání

dávám lhtu tob;
avšak mi tu na jistotu
zstavíš to rob.««
eská poesie. 13
194 ESKÁ POESIE

IV.

Jaké, jaké by to bylo

bez slunéka podletí?
jaké bylo by shledání
bez vroucího objetí?
A když dcera v dlouhém ase
matku svou obejme zase,
aj, kdo mže za zlé míti
laskavému dítti?

Celý den se v plái tší

s matkou žena z jezera:
»S bohem, má matiko zlatá!
ach, bojím se veera!* —
>>Neboj se, má duše drahá!
nic se neboj toho vraha;
nedopustím, by t
v moci
mla vodní píšera !«« —
Pišel veer. — Muž zelený
chodí venku po dvoe;
dvée klínem zastreny,
matka sdcerou v komoe.
»»Neboj se, má drahá duše!
nic ti neuškodí v suše,
vrah jezerní nemá k tob
žádné moci nahoe. «« —
Když klekání odzvonili,
buch buch! venku na dvée:
»»5>Poj již dom, ženo moje!
nemám ješt veee.* <« —
 KAREL J. ERBEN 195

>>Vari, od našeho prahu,

vari pry, ty lstivý vrahu!
a co dív jsi veeí val,
vee zase v jezee !«« —
O plnoci buch buch! zase
na ty dvée zpukelé:
»>»Poj již dom, ženo moje!
poj mi ustlat postele.* «« —
»>Vari, od našeho prjihu,
vari pry, ty lstivý vrahu!
a kdo tob prve stlával,
a ti zase ustele I««

A po tfetí buch buch! zase,

když se šeil ranní svit:
>j> Poj již dom, ženo moje!
!•

dít pláe, dej mu pít!«<< —

»Ach, matiko! muka, muka —
pro dátko srdce puká!
Matko má, matiko zlatá,
nech mne, nech mne zase jít!« -

»»Nikam necho, dcero moje!

Zradu kuje vodní vrah;
a že péi máš o dít,
mn o tebe vtší strach.
do jezera!
Vari, vrahu,
nikam nesmí moje dcera;
a pláe-li tvé dátko,
pines je sem na náš práh.«< —
Na jezee boue huí,
v boui dít naíká;
13«
196 ESKÁ POESIE

náek oste bodá v duši,

potom náhle zaniká.
»Ach, matiko, bda, bda!
tím pláem mi krev usedá:
matko má, matiko zlatá,

strachuji se Vodníka!* —
Nco padlo. — Pode dvemi
mok se jeví — krvavý,
a když stará otevela,
kdo leknutí vypraví!
Dv vci tu v krvi leží —
mráz po tle hrzou bží:
dtská hlava bez tlíka
a tlíko bez hlavy.

Svatební košile.

Již jedenáctá odbila,

a lampa ješt svítila
a lampa ješt hoela,
co nad klekadlem visela.

Na stn nízké svtniky

byl obraz boží rodiky,
rodiky boží s dátkem,
tak jako rže s poupátkem.

A ped tou mocnou svticí

vidti pannu kleící:
kleela, líce sklonné,
ruce na prsa složené;
 KAREL J.
ERBEN ^''7

slzy jí Z OÍ padaly,
želem se adra zdvihaly,
a když slzika upadla,
v ta bílá adra zapadla.

>Žel bohu! kde mj tatíek?

Již na nm
roste trávníek!
Žel bohu! kde má matika?
Tam leží podle tatíka!
Sestra do roka nežila,
bratra mi koule zabil a.

»Mla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro nho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ješt nevrátil.*

»Do ciziny se ubíral,

tšil m, slzy utíral:
j>»Zasej, má milá, zasej len,
zpomínej na mne každý den;
první rok prádla hledívej,
druhý rok plátno poliv ej,
tetí košile vyšívej;
až ty košile ušiješ,
vneek z routy poviješ. ««

»Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,
již moje routa v odkvte
—
a milý ješt ve svt,
ve svt šírém, širokém,
co kámen v moi hlubokém;
ti léta o nm ani sluch,
živ-li a zdráv — zná milý bh!«
198 ESKÁ POESIE

»Maria, panno pfemocná!

ach, budiž ty mi pomocná:
vra mi milého z ciziny,

kvt mého blaha jediný;

milého z ciziny mi vra —
aneb život mj náhle zkra;
u nho život jarý kvt —
bez nho však m
mrzí svt.
Maria, matko milosti!
bu pomocnicí v žalosti!*

Pohnul se obraz na stn —

i zkikla panna zdšen;

lampa, co temn hoela,

prskla a zhasla docela.
Možná, že vtru tažení,
možná i — zlé že znamení!

A slyš! na záspí krok zvuk,

a na okénko: uk, uk, uk!

>»Spíš, má panenko, nebo bdíš ?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co dláš .^

a zda-li pak m ješt znáš ?

aneb jiného v srdci máš?««

»Ach, mj milý! ach, pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;
na t jsem vždycky myslila,
za t se práv modlila !«

»»Ho, nech modlení — sko a poj,

sko a poj a mne doprovo;
 KAREL ERBEN **
J.

msíek svítí na cestu:

já pišel pro svou nevstu.*

>Ach, pro boha! ach, co pravíš?

Kam bychom šli —
tak pozd již
Vítr burácí, pustá noc,
pokej jen — do dne není moc*

»»Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oi tlaí sen!
Dív než se zbudí kohouti,
musím t za svou pojmouti;
jen neprodlévej, sko a poj,
dnes ješt budeš moje cho!**
—

Byla noc, byla hluboká,

msíek svítil s vysoká,
a ticho, pusto v ddin,
vítr burácel jedin.

A on tu naped —
skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Psi houfem ve vsi zavyli,
když ty pocestné zvtili,
a vyli, vyli divnou vc:
že-t na blízku umrlec!

>»Pkná noc, jasná — v tu dobu

vstávají mrtví ze hrob,
a nežU zvíš, jsou tob blíž
—
má milá, nic se nebojíš?**

>Což bych se bála? tys se mnou

a oko boží nade mnou. —
200 ESKÁ POESIE

Povz, mj milý, ekni pec,

živ-li a zdráv je tvj otec?
tvj otec a tvá milá má,
a ráda-li mn bude zná ?«

»»Moc, má panenko, moc se ptáš!

jen honem pojd, však uhlídáš;
jen honem poj, as neeká,
a cesta naše daleká. —
Co máš, má milá, v pravici ?<«

>Nesu si knížky modlící.*

»>Zaho je pr^^! to modlení

je tžší nežli kamení!
zaho je pry, a lehce jdeš,
jestli mi postaiti chceš. ««

Knížky jí vzal a zahodil,

a byli skokem deset mil. —
A byla cesta výšinou,
skalami, lesní pustinou;
a v rokytí a v úskalí
divoké íeny štkaly,
a kulich hlásal povsti;
že-t na blízku neštstí. —
A on vždy naped skok a skok,
a ona za ním, co jí krok;
po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly,
a na hloží a kemení
zstalo krve znamení.
 KAREL J. ERBEN 201

>»Pékná noc, jasná — v tento as

mrtví s živými chodí zas,

a nežli zvíš, jsou tob blíž —

má milá, nic se nebojíš r««

»Což bych se bála ? tys se mnou

a ruka pán nade mnou. —
Povz, mj milý, ekni jen,

jak je tvjdomek upraven ?

istá svtnika ? veselá r

a zdali blízko kostela?*

»>Moc, má panenko, moc se ptáš I

však ješt dnes to uhlídáš

jen honem poj, as utíká,
a dálka ješt veliká. —
Co máš, má milá, za pasem ?««

»Rženec s sebou vzala jsem.«

»!Ho, ten rženec z klokoí

jako had tebe otoí!
zúží t, stáhne tob dech
zaho jej pry, neb máme spch !««

Rženec popad, zahodil,

a byli skokem dvacet mil. —
A byla cesta nížinou,
pes vody, luka, bažinou,
a po bažin, po sluji
modrá svtélka laškují:
dv ady, devt za sebou,
jako když s tlem k hrobu jdou;
202 ESKÁ POESIE

a Žabí hav v potoce

pohební píse skfehoce.

A on vždy naped, skok a skok,

a za ním již slábne krok.
jí

Ostice dívku ubohou

bitvami eže do nohou,
a to kapradí zelené,
je krví její zbarvené.

»»Pékná noc, jasná v tu dobu —

spchají živí ke hrobu,
a nežli zvíš, jsi hrobu blíž —
má milá, nic se nebojíš ?««

>Ach, nebojím,vždy tys se mnou

a vle pán nade mnou!
Jen usta málo v pospchu,
jen popej málo oddechu;
duch slábne, nohy klesají,
a k srdci nože bodají !«

»»Jen poj a pospš, dve mé!

však brzo již tam budeme.
Hosté ekají, eká kvas
a jako stela letí as. —
Co to máš na té tkanice,
na krku na té tkanice ?««

»To kížek po mé matice.*

>»Hoho! to zlato proklaté

má hrany oste špiaté;
bodá t a —nejinak; m
zaho to, budeš jako pták.««
 KAREL J. ERBEN 203

Kížek utrh a zahodil,

a byli skokem ticet mil. —
Tu na planin široké
stavení stojí vysoké;
úzká a dlouhá okna jsou,
a vž se zvonkem nad stechou.

»»Hoj, má panenko, tu jsme již!

Nic, má panenko, nevidíš ?««

>Ach, pro boha! ten kostel snad ?«

»»To není kostel, to mj hrad!««

>Ten hbitov — a tch kíž ad^«

>»To nejsou kíže, to míij sad!

Hoj, má panenko, na mne hle
a sko vesele pes tu ze.««

»0, nech mne již! ó, nech mne tak!

Divý a hrozný je tviij zrak,
tvíij dech otravný jako jed

a tvoje srdce tvrdý led!«

>»Nic se, má milá, nic neboj!

veselo u mne, všeho hoj
masa dost, ale bez krve;
dnes bude jinak poprvé! —
Co máš v uzlíku, má milár<i«

»Košile, co jsem ušila.*

»»Neteba jich víc nežli dv:

tajedna tob, druhá mn.««
204 ESKÁ POESIE

Uz]ík jí vzal a s chechtotem

pehodil na hrob za plotem.
>»Nic ty se neboj, na mne hle
a sko za uzlem pes tu ze.<€

»Však jsi ty vždy byl pede mnou

a já za tebou cestou zlou,
však jsi byl naped po ten as:
sko a ukaž mi cestu zas.«

Skokem peskoil ohradu,

nic nepomyslil na zradu
skoil do výšky sáh pt —
jí však již venku nevidút:

jenom po bílém obleku

zablesklo se jest v útku,
a schrána její blízko dost —
nenadal se zlý její host!

Stojí tu, stojí komora:

nizouké dvée — závora;
zavrzly dvée za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken,
msíc lištami šeil jen;
stavení pevné jako klec,
a v nm na prkn — umrlec.

Hoj! jak se venku zmáhá hluk,

hrobovj-ch oblud mocný pluk;
šumí a kolem klapají
a taktopíse skuhrají:
>»>Tlu do hrobu písluší;
bda, kdos nedbal o duši!<(«<
 ERBEN 205
KAREL J.

A tu na dvée: buch, buch, buch!

burácí z vní její druh:
umrle, nahoru,
>» Vstávej,
odstr mi tam tu závoru !««

A mrtvý oi otvírá
a mrtvý oi protírá,
sbírá se, hlavu pozvedá
a plkolem se ohledá.

>Bože svatý! ra pomoci,

nedejž mne áblu do moci!
Ty mrtvý lež a nevstávej,

pán bh ti pokoj vný dej!«

A mrtvý hlavu položiv

zamhouil oi jako dív.

A poznovu: buch, buch, buch!

tu
silnji tlue její druh:
»» Vstávej, umrle, nahoru,
otevi mi svou komoru !««

A na ten hmot a na ten hlas

mrtvý se zdvihá s prkna zas
a rám stuhlé namí
tam, kde závora u dveí.

>Spas duši, Kriste Ježíši!

smiluj se v bíd nejvyšší! —
Ty mrtvý nevstávej a lež;
pán bh té potš — a mne též\<.

A mrtvý zas se položiv

natáhnul údy jako dív.
206 ESKÁ POESIE

A znova venku: buch, buch, buch!

až pann mizí zrak i sluch.
»»Vstávej, umrle! holá, hou!
a podej mi sem tu živou !««

Ach, bda, bda dveti

Umrlý vstává po tetí
a velké, kalné své oi
na polomrtvou otoí.

»Maria panno! pi mn stj,

u syna svého oroduj
Nehodn jsem t prosila,
ach, odpus, co jsem zhešila!
Maria, matko milosti,
z té moci zlé m vyprosti !«

A slyš! tu práv na blízce

kokrhá kohout ve vísce,
a za ním, co ta ddina,
všecka kohoutí družina.

Tu mrtvý, jak se postavil,

pádem se na zem povalil;
a venku ticho, ani ruch:
zmizel dav i zlý její druh. —
Ráno, když lidé na mši jdou,
v úžasu zstanou:
státi

hrob jeden dutý nahoe,

panna v umrlí komoe,
a na každiké mohyle
útržek z nové košile. —
 KAREL ERBEN 207
J.

Dobe se's, panno, radila,

208 ESKÁ POESIE

»Poj si pro, ty Polednice,

poj, vem si ho zlostnika!* —
A hle, tu kdos u svtnice
dvée zlehka odrayká.

Malá, hndá, tvái divé

pod plachetkou osoba,
o berlice, hnáty kivé,
hlas — vichice podoba!

>»Dej sem dít!«< — >Kriste pane!

odpus híchy híšnici!*
Div že smrt ji neovane;
ejhle, tu — Polednici!

Ku stolu se plíží tiše

Polednice jako stín;
matka hrzou sotva dýše,
dít chopíc na svj klín.

A vinouc je zpt pohlíží —

bda, bda dítti!
Polednice blíž se plíží,

blíž — a již je v záptí.

Jižvztahuje po ruku nm —
matka tisknouc ramena:
»Pro Kristovu drahou muku!«
klesá smysl zbavena.

Tu slyš: druhá
jedna — — tetí —
poledne zvon udeí;
klika cvakla, dvée letí —
táta vchází do dveí.
 KAREL J. ERBEN 209

Ve mdlobách tu matka leží,

k adrm dít pimknuté;
matku zkísil ješt s tží,
avšak dít — zalknuté.

lir ir

Holoubek.

Okolo hbitova
cesta úvozová;
šla tudy, plakala
mladá, hezká vdova.

Plakala, želela
pro svého manžela,
neb tudy naposled
jej doprovázela. —
Od bílého dvora
po zelené louce
jede pkný panic,
péro na klobouce.

»Nepla, nenaíkej,
mladá, hezká vdovci
škoda by tvých oí,
slyš rozumné slovo.*

>Nepla, nenaíkej,
vdovo, pkná rže!
a když muž ti umel,
vezmi mne za muže.«
eská poesie. 14
210 ESKÁ POESIE

Jeden den plakala,

druhý ticho minul,
tetího žel její

pomalu zahynul.

V témdni umrlého
z mysli vypustila;
než msíc uplynul,
k svatb šaty šila. —
Okolo hbitova
veselejší cesta:
jedou tudy, jedou
ženich a nevsta.

Bj'la svatba, byla

hluná a veselá,
nevsta v objetí
nového manžela.

Byla svatba, bj^la,

hudba pkn hrála;

on ji k sob vinul,
ona jen se smála.

Smj se, smj, nevsto!

pkn ti to sluší;
nebožtík pod zemí,
ten má hluché uši!

Objímej milého,
neteba se báti:
rakev dosti tsná —
ten se neobrátí!
 KAREL J.
ERBEN 211

Líbej si je, líbej,

ty žádané líce:
komu's namíchala,
neobživne více! —

Bží asy, bží,

všecko sebou mní:
co nebylo, pijde,
co bývalo, není.

Bží asy, bží,

rok jako hodina;
jedno však nemizí:
pevne stojí vina.

Ti roky minuly,
co nebožtík leží;

na jeho pahorku
tráva roste svží.

Na pahorku tráva,
u hlavy mu doubek,
na doubku sedává
blouký holoubek.

Sedává, sedává,
pežalostn vrká;
každý, kdož uslyší,
srdce jemu puká.

Nepuká tak jiným,

jako jedné žen;
s hlavy si rve vlasy,
volá udšené:
212 ESKÁ POESIE

>Nehoukej, nevolej,
nehu mi tak v uši:
tvá píse ukrutná
probodá mi duši!*

»Nehoukej, nežaluj,
hlava se mi toí:
aneb mi zahoukej,
a se mi rozskoí!*
Tee voda, tee,
vlna vlnu stíhá,
a mezi vlnami
bílý šat se míhá.

Tu vyplývá noha,
tu zas ruka bledá:
žena nešastnice
hrobu sob hledá!

Vytáhli ji na beh,
zahrabali skryt,
kde cesty pšiny
kižují se v žit.

Nižádného hrobu
jí býti nemlo,
jen kámen veliký
tlaí její tlo.

Však nelze kamenu

tak tžko ležeti,

jako jí na jménu
spoívá prokletí!

^ ir
 KAREL J.
ERBEN 213

Záhoovo lože.

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se adem;
jeáb ulétá v krajinu jinou,
pusto a nevlídno ladem i sadem.
Vítr od západu studen vje,
a pižloutlé listí tichoupíse pje.
Známá-t to píse, pokaždé v jeseni
listové na dub šepcí ji znova;
ale málo kdo pochopuje slova,
a kdo pochopí, do smíchu mu není.

Poutnice neznámý v hábite šerém,

s kížem v ruce na dlouhé holi
tím
a s tímržencem — kdo jsi ty koli,
kam se ubíráš nyní pod veerem ?

kam tak pospícháš? Tvá noha bosá,

a jese chladná — studená rosa;
zsta zde u nás, jsme dobí lidi,
dobrého hosta každý rád vidí.

Poutnice milý! — než tys ješt mladý,

ješt vous tob nepokrývá brady,
a tvoje líce jako pkné panny —

ale což tak bledé a smutn svadlé,

a tvoje oi v dlky zapadlé!
Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?
snad že neštstí tvé tlo svíží
lety šedivými dol k zemi níží ?
 ESKÁ POESIE

Mládene pkný necho za noci

!

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a pi nejmenším snad potšíme.
Jen nepomíjej, poj, pohov tlu:
není bez léku nižádného želu,
a mocný balzám v dve díme. —
Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,
není ho možné ze sn vytrhnouti!
a tam již zachází v chrastin jedné;
pán bh ho posil na jeho pouti!

n.

Daleké pole, široké pole,

pedlouhá cesta pes to pole bží,
a podle cesty pahorek leží,

a devo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláf to jedlice — však beze sntí,
jen malá píka svrchu pidlána,
a na té píce pibitý vidti
rozpjatý obraz Krista pána.
Hlavu krvavou v právo naklouje,
ruce probité roztahuje v šíi;
v dv svta sírany jimi ukazuje,
v dv strany protivné, jakož cesta míí:
pravou na východ, kdež se svtlo rodí,
levou na západ, kdež noc vojevodí.
Tam na východ nebeská je brána,
tam u vném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobe iní, áka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.
Ale na západ jsou pekelná vrata,
tam plane moem síra smola, i
 KAREL J. ERBEN 215

tam pletou áblové, zlá rota proklatá,

zloeené duše v ohnivá kola.
V právo, Kriste pane! tam dej nám dospti,
však od levice vysvobo své dti!

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním svtla kmitu,
okolo kíže ruku otoenou,
vroucn objímá devo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy ron z oka,

brzy zase vzdychá, tžce z hluboká.

Takto se louí od své drahé panny

mládenec milý v poslední dob,
ubíraje se v cizí svta strany,
aniž pak vda, k sob;
sejdou-li se
ješt poslední vroucí obejmutí,
ješt políbení jako plamen žhoucí.
Již mj se tu dobe, dívko pežádoucí!
chvíle nešastná pry odtud mne nutí! —
Tvá jako stna, pohlední ledne,
alev srdci plamen zhoubný, divoký.
Náhle se poutník se zem zvedne
a k západu rychlé zamí kroky.

Brzy potom zmizel v hustém lesa proutí;

pán bh
ho potš na jeho pouti!

III.

Stojí, stojí skála v hlubokém lese,

podle ní cesta v habrovém houští,
216 ESKÁ POESIE

a na té skále dub velikán pne se,

král vkovitý nad vnou pouští;
k nebesm holé vypínaje elo,
zelená ramena drží na vše strany;
tuhý odv jeho hromem rozoraný,
a pod odvem vyhnilé tlo:
dutina prostranná, píhodná velmi —
pohodlný nocleh líté lesní šelmy!

A hle! pod tím dubem na mechovém loži,

í je to postava veliká, hrozná ?

zvíe i lovk v medvdí koži r

Sotva kdo lovka v tom stvoení pozná!

Tlo jeho — skála na skále ležící,

údy jeho — svaly dubového kmene,

vlasy a vousy v jedno splývající
s ježatým oboím tvái zaazené,
a pod oboím zrak bodající,
zrak jedovatý, podobný práv
zraku hadímu v zelené tráv.
Kdo je ten lovk ? a to mrané elo
jakými obmysly se jest obestelo r
Kdo je ten lovk ? co chce v této poušti ?

Nic se mne neptej ! ohlédni se v houští

s obé strany cesty; zeptej se tch kostí,
ježto tu leží práchni vjíce;
zeptej se tch erných nevlídných hostí,
ježto tu krákají obletujíce:
ti mnoho vidli — ti vdí více!

Tu však muž lesní s lože svého skoí,

zrak upený v cestu divoce plane;
kyjem ohromným nad hlavou toí
a skok za skokem prosted cesty stane.
 KAREL J. ERBEN 217

Kdo pichází cestou ? —V hábite mládenec,

kíž maje v ruce, za pasem rženec. —
Utec, mládene! obra se zpátky!
tvá cesta v jistou tebe smrt uvádí.
Život-t lidský i bez toho krátký,
a škoda tvého panenského mládí!
Obra se, utíkej co ti síla staí,
dokud kyj ohromný na té nepikvaí
a neroztíští tvou hlaviku v kusy! —
Neslyší, nevidí, v želu svém hlubokém
jde dále pedse povlovným krokem,
kde života svého pozbyti musí. —
»Stj, erve! kdo jsi.?' kam t cesta vede?« -

Zastavil se poutník,zvedná líce bledé:

»»Jsem zatracenec«« —
odpovídá tiše —
»»do pekla cesta má, do satanské íše!«« —
»Hoho! do pekla? tyicáté léto,

co již tu sedím, mnoho jsem slyšíval,

mnoho vidíval, ale písn této

potud mi nikdo ješt nezazpíval! —
Hoho! do pekla.' Neteba ti krok,
sám t tam dopravím, nevzdechneš ani!
Však až se naplní mj poet rok,
pijdu snad za tebou také na snídaní.* —
>>Nic ty se nerouhej milosti boží!
Díve než jsem vidl den života prvý,
zapsán jsem peklu otce svého krví
klamem ábelským —
pro pozemské zboží.
Milost boží velká! a znamení kíže
zláme i strašlivé pekelné míže,
218 ESKÁ POESIE

porazí Satana se vší jeho mocí!

Milost boží velká! ta ráí dáti,
že se slabý poutník co vítz navrátí,
dobuda zápisu z pekelné noci.«« —
»Co pravíš? Za tch let za tyiceti,
bez potu jsem jich do pekla zklátil^
však se ješt nikdo zpátky nenavrátil! —
Slyš, erve! jsi mladé hebouké pleti,
byl bys mi dobe, místo tuhé zvi,
za malou pochoutku dnes na veei,
ale pustím t, nechám tebe jíti;
však ješt nikdo, co jich tu šlo koli,
neušel mojí sukovité holi!
Pustím t, erve! ale to chci míti:
písahej, že potom vrn mi povíš,
co v pekle uvidíš a eho se dovíš.

I vztyil se poutník a vysoko zdviže

hl svou poutnikou se znamením kíže:
>>Písahám na kíže svatého slávu,
že ti z pekla vrnou pinesu zprávu !«<

IV.

Minula zima, sníh na horách taje,

v údolích povode od snhu a dešt;

jeáb se vrací z dalekého kraje:
avšak náš poutník nepichází ješt.

V zele odly se v lese ratolesti,

fijala pode kem milou vni dýše;
slavík vypravuje dlouhé povsti:
ale žádná zpráva z pekelné íše.
 KAREL J. ERBEN 219

Ušlo jaro — léto; již se dnové krátí,

povtí chladne, listí opadává:

z pekla však žádná, žádná nejde zpráva.
Zdali se poutník pece ješt vrátí?
zdali nekleslo cestou jeho tlo?
zdali ho peklo v sob nepozfelo? —
Lesní muž pod dubem s vysokého stanu
škared pohlíží v západní stranu;
sedí a bruí: »Co jich tu šlo koli,
neušel nikdo mé sukovité hoH!
Jen jednoho jsem na slovo vsadil,
jen toho jednoho —
a ten mne zradil!* —

»»Ó nezradil tebe!«« ozval se týmž asem

podle muže poutník povýšeným hlasem
postava pímá, oko písné, smlé,
studený pokHd na jeho ele,
a z jeho bledé, ušlechtilé tváe

jakoby planula slunení záe.

»»Nezradil jsem tebe! písahou ztuha

jsem se ti, híšný boží sluha,
zavázal
a nynípísahám ješt tob znova:
písahám na kíže svatého slávu,
že tob vrnou z pekla nesu zprávu !««

Zachvl se muž lesní, slyše tato slova,

a vyskoil vzhru, sáhne po své zbroji;

avšak jako bleskem omráený stojí —
nesnese zrak jeho zraku poutníkova.

>»Tuto se a slyš! povsti hrzy

zvstuji tob po pekelné chzi;
220 ESKÁ POESIE

O hnvu božím slovo moje svdí:

ale milost božská neskonené vtší !««

Vypravuje poutník, co v pekle spatil:

moe plamen, bidké ábl pluky,
a kterak se život s vnou smrtí sbratil
na vné, vždy nové zatracenou muky.

Muž lesní pod dubem zamraený sedí,

nemluví slova, jen ped sebe hledí.

Vypravuje poutník, co v pekle slyšel,

úpnlivé náky, zloeené klení,
volání pomoci —
však nikoho není,
kdo by tu potšil, kdo k pomoci pišel,
jen vná kletba, vné zatracení!

I\Iuž lesní pod dubem zamraený sedí,

nemluví slova, jen ped sebe hledí.

Vypravuje poutník, jak znamením kíže

pinutil Satana, pekelné kníže,
rozkázati áblu, strjci klamu zlého,
aby zase vrátil krví psanou blánu.
Protivil se dábel pekelnému pánu,
nevrátil zápisu dle rozkazu jeho.

Rozlítil seSatan a v zlosti své velí:

»Vykoupejte jeho v pekelné koupeli !«
Uinila rota dle jeho rozkazu,
pipravila láze z ohn a mrazu:
s jedné strany hoí jako uhel zatý,

s druhé strany mrzne v kámen ledovatý;

a když vidí rota míru naplnnu,
obrací zmrzlinu opak do plamen.
 KAREL J. ERBEN 221

Strašliv ve ábel, jako had se svíjí,

až ho pak již smysl cit pomíjí. i

Tu pokynul Satan, rota odstoupila,

a síla zas nová ábla oživila.
Ale když propuštn zase dýše lehce,
krvi psanou blánu pec vydati nechce.

Rozlítiv se Satan, káže ve svém hnvu;

>Nuže a obejme pekelnou dvu!*
A byla ta dva z železa skuta,
rám ztažené k toužebné milosti:
pivinula ábla na svá prsa krutá,
a zdrceny jsou všecky jeho kosti.
Strašliv ve dábel, jako had se svíjí,
až ho pak již smysl cit pomíjí.
i

Tu pokynul Satan, panna povolnila,

a síla zas nová ábla oživila.
Ale když propuštn opt dýše lehce,
krví psanou blánu pec vydati nechce.

I zaiel Satan poslední své slovo:

sUvrzte jeho v lože Záhoovo!« —
»V lože Záhoovo ? v Záhoovo lože <
volá v udšení muž divý v lese,
hrozné tlo jeho osykou se tese,
a pot vyráží z tuhé ela koze.
»Lože Záhoovo! — Zaho je to jméno,
od matky mé nkdy asto vysloveno,
když uívala mne plésti rohože,
když mi rohožemi na mechu stlávala
a vlí kožinou mne pikrývala.
A nyní v pekle Záhoovo lože —
Však povz mi ty —
ty sluho boží,
co eká Zahoe na pekelném loži ?« —
 ESKÁ POESIE

»»Spravedliva jest pomsty boží ruka,

le ukryto vné jeho usouzení:
neznáma mi sice tvá pekelná muka,
ale tvých zloin nic menší není.
Nebo v, že ábel, slyše ona slova,
zhroziv se pokuty lože Záhoova,
krvavý zápis vrátil bez prodlení. «« —
Stoletá sosna na chlumové stráni
hrd vypíná k nebi své tém:
i pijde sekera, sosna hlavu sklání,
a tžkým pádem zachvje se zem.

Divoký tur lesní v bujnosti své síly

z koene vyvrací mocná v lese deva;
proboden oštpem potácí se chvíli,

a padne, v bolesti smrtelné eva.

Takto muž lesní. Poražen tou zvstí,

na zemi klesá ve smrtelném strachu;
ve a svíjí se, bije v hlavu pstí,
nohy poutníkovy objímaje v prachu:
»Smiluj se, pomoz! pomoz, muži boží!
nedej mi dospti k pekelnému loži!* —
>»Nemluv takto ke mn! erv jsem, roven tob,
bez milosti boží ztracen vkv: vn
k ní ty se obra, od ní prose lékv,
a i pokání v pravé ješt dob.«« —
»Kterak mám se káti? viz tu na mé holi
ty ady vrub, co jich tu jest koli —
spoti je, mžeš-li — ta známka každá,
každý ten vroubek jest jedna vražda !« —
 KAREL ERBEN 223
J.

I zvedne poutník, k zemi se naklon,

hl Záhoovu — kmen mocné jablon —
a zarazí v tvrdé skály tém,
ji

jako tenký proutek do zorané zem.

>»Tu kle pede svdkem svých hrozných in,

kle ve dne v noci, ukrutný zlosynu!
asu nepoítej, nedbej žízné, hladu,
jedno poítej, svých zloin adu,
lituj a pros boha, aby smazal vinu.

Vina tvá jest velká, tžká, bez píkladu:

bez píkladu budiž i tvoje pokání,
a bez konce jest boží smilování
Tu kle a ekej — až se v jedné dob
z milosti boží vrátím zase k tob.«:«

Takto dí poutník a jde cestou dále. —

A Zaho kleí, kleí neustále,
kleí ve dne v noci — nepije, nejí
vzdychaje božího prosí smilování. —
Den po dni mine; již i sníh se shání,
ledové mrazy jižjiž picházejí,
a Zaho kleí, prosit nepestává —
ale na poutníka darmo oekává,
ten nepichází, nevrací se k nmu.
Bh budiž milostiv muži kajícnému!

Devadesáte peletlo svtem

let

mnoho od té chvíle:
se zvrátilo zatím
kdo onoho asu býval nemluvntem,
jest nyní starcem, do hrobu se chýle.
224 ESKA POESIE

Avšak málo jich dozrálo k té dob,

ostatní všickni jsou schováni v hrob.
Jiné pokolení, cizí oblieje,
vše ve svt cizí, kam se lovk dje;
jen to slunéko modravého nebe,
jenom to nižádné promny nevzalo,
a jako ped vky lidi tšívalo,
tak i nyní ješt vždy blaží tebe.

Jestopt jaro. Vlažný vtík duje,

na lukách svží kolébá se tráva,
slavík své povsti opt vypravuje,
a íijalka novou zas vni vydává.

Habrovým stínem hlubokého lesa

dvé poutník se cestou ubírá:
shrbený staeek, v ruce berlu nesa,
berlu biskupskou, vkem již se tesa,
a pkný mládenec, ten jej podepírá.

»Posekej, synu mj! rád bych odpoinul,

odpoinutí si má duše žádá!
Rád bych se již k otcm zesnulým pivinul,
ale milost boží jinak mi ukládá.
Milost boží velká! ta sluhu svého
mocn provedla skrz pekelnou bránu,
v úad svém svatém povýšila jeho,
a protož duše má dobroeí pánu.
Pevn jsem doufal v tebe, hospodine:
dejž, a tvá sláva na zemi spoine! —
Synu mj, žízním! ohlédni se vkol:
tuším, a
není-li mdlých smysl mámení,
tuším, že mi blízké najdeš oberstvení,
aby byl dokonán mj života úkol.«
 KAREL J.
ERBEN'

Odešel mládenec, v lesní zašel strany,

zda-Ii by kde našel pramen uchovaný.
I dere se houštím, kráí dál a dále,
až i se prodere k mechovité skále.
Ale tu náhle noha jeho stane,
a jako svtluška veer létající,

leskne se podiv v pkné jeho líci:

divn neznámá vn k nmu vane,

vn nevýslovná, neskonené vnady,
jakoby v rajské vstupoval sady.
A když pak mládenec skrze husté chvojí
vzhru se prodere a na skálu vkroí,
vc nepodobnou vidí jeho oi:
na holé skále strom košatý stojí,
strom jabloiový, v ší se rozkládaje,
a na nmovoce divné krásy zraje —
jablka zlatá — a z nich se nese
ta rajská vn vkol po všem lese.

I zplesalo srdce v mládencovu tle,

a zrak jeho ilý jiskil se vesele:
»Ach, jist, jist! bh
dobrotivý
staekovi k vli tu své iní divy:
pro posilu jemu, místo chladné vody,
pustá v lese skála rajské nese plody.

Ale jak s ocliotou po jablku sáhne,

tak s uleknutím ruku zas odtáhne.

>!>Ty nech, natrhej — však jsi nesázel !<<

hlas dutý, hluboký káže jemu ztuha,

blízký hlas, jakoby ze zem vycházel,

neb nikdež vkol nevidti druha.
Jen paez vehký stojí vedle nho,
po nmž ostružiny s mechem se vinou,

eská poesie.
226 ESKÁ POESIE

a podál zbytky dubu prastarého,

kmen rozdrcený s šírou vydutinou.

Obešel jinoch pe, prohlíží dutinu,

obešel tu celou okolní krajinu,
však ani stopy nalézti nemoha,
že by tu kráela kdy lidská noha,
všudež jen pouhou vidti pustinu.

>A snad se ucho mé obluzeno šálí?

snad zvíe divoké zavalo v dáli?
snad od vody v skále zvuk onen pocházel ?<

dí k sob sám jinoch, a nedbaje zvuku,

opt po jablku vztahuje ruku.

i>»Ty nech, netrhej — však jsi nesázel !««

hlas dutý hmotnji zapovídá zase.
A když se mládenec ohlédl po hlase,
hle! pziez veliký mezi ostružinou
hýbati se pone, a z mechu se šinou
dlouhá dv ramena, k jinochu míce,
a nad rameny jako smolné svíce
v mlhavé noci, dvé ervených oí
z pod šedého mechu k nmu se toí.

Zdsil se mládenec a znamením kíže

znamená se jednou, po druhé a tetí,
a jak vyplašené z hnízda ostíže,
nehledaje cesty, nevida obtíže,
pímo se skály houštím dol letí,

a zkrvavený od ostrých sntí

na zemi padne k staekovi blíže.

>Ach, pane, pane! zle je v tomto lese:

košatá jablo na skále, na pláni,
 KAREL J.
ERBEN 227

a jablo na jae zralé plody nese,

a paez veliký trhati je brání.
A ten paez mluví, oima toí,
a chytá ramenem, kdo k jablku kroí;
ach, pane, áblovo tu jest panování!*

s^Mýlíš se, synu mj! Tuto milost boží

své divy iní — budiž jemu sláva!
Vidím, že pou moje již se dokonává,
rádo se tlo mé v zemi této složí! —
Ješt mi posluž naposled, mj synu!
dove mne nahoru na skalnou planinu. ««

Uinil tak jinoch: naped cestu klestí,

a potom staeka po ní musil vésti.

A když již pišli nahoru k jabloni,

aj ! tu se paez ke staeku kloní,
vztahuje rám vstíc a raduje se:
5>Ach, pane, pane mj!
dlouho's nepicházel:
hle, tvá sazenice jižovoce nese,
ach, utrhni, pane! však sám jsi sázel !« —
»»Záhoi! Záhoí! pokoj budiž tob!
pokoj ti pináším v poslední své dob!

Bez míry, bez konce jest milost boží,

nás oba vytrhla pekelnému loži!
Propus mne nyní již, jakož já tebe: i

nech se tu popel náš vedle sebe složí,

a ducha nech vezmou andlov z nebe!«c

»Amen!« Zaho. A v tom okamžení

dí
sesul se ve skrovnou prachu hromádku,
a jen ostružina na holém kamení
zstala státi jemu na památku.
15*
228 ESKÁ POESIE

Zárove staec mrtev na zem klesá -

i

pou jeho pozemská již dokonána! —

I zstal mládenec sám uprosted lesa,

by ješt vykonal vli svého pána.

Le nad hlavou jeho té samé chvíle

vznášejí se dv holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhru,
až i se vznesly k andlskému kru.

Vštkyn.
(Úlomky.)

Ivdyž oko vaše slzou se zaleje,

když na vás tžký padne as,
tehda pináším vtvici nadje,
tu se mj vští ozve hlas.

Nechtjte vážiti lehce ei mojí,

z nebe pichází vští duch;
zákon nezbytný ve všem svt stojí,

a vše tu svj zaplatí dluh.

eka si hledá konce svého v moi,

plamen se k nebi temeni

co zem stvoí, sama zase zboí:
avšak nic nejde v zmaení.

Jisté a pevné jsou osudu kroky,

co má se státi, stane se;
a co den jeden v své pochová toky,
druhý zas na svt vynese.
 KAREL ERBEN 229
J.

Vidla jsem muže na Blin vod,

praotce slavných vojvod,
an za svým pluhem po ddin chod
vzdlával zem úrodu.

Tu pišli poslové od valného snmu,

a knížetem jest orá zván,
oblekli odv zlatoskvoucí jemu,
a nedoorán zstal lán.

Položil rádlo a propustil voly:

»Odkud jste vyšli, jdte zpt!«
a své bodadlo zarazil tu v poli,
aby puilo v list i kvt.

Pojala voly nedaleká hora,

podnes ji znaí vody rmut,
a suchá holi lískovice korá
vydala trojí bujný prut.

A pruty zkvetly a ovoce nesly,

le dospl jenom jich jeden;
druhé dva švadly a se stromu sklesl}',

nevzkísivše se po ten den.

Slyšte a vzte — nejsou marné hlasy!

vložte je piln na pamC:
nastane doba, pijdou zase asy,
kdež obživne i mrtvá sn.

Obé ty vtve v ušlechtilém kvtu

zmohou se šíe, široce,

a nenadáleku podivu svtu

pinesou blahé ovoce.
230 ESKÁ POliSlE

Tu pijde kníže ve zlaté a nachu,

aby zaplatil starý dluh,
a vyndá na svt ze smetí a prachu
Pemyslv zavržený pluh.

A z duté hory ven povolá voly

i zase k pluhu pidéjc,
a zanedbanou doorá tu roli

a zlatým zrnem zaseje.

I vzejde setí, jae bude kvésti,

bujné se zaskví zlatý klas:
a s ním i vzejde zem této štstí,
a stará sláva vstane zas.

Vidla jsem skálu nad ekou se pnoucí,

na skále Krokv zlatý hrad;
okolo hradu kvtnatí palouci —
knžny Libuše kvtný sad.

Pod hradem dole staveníko milé —

knžnina láze na ece;
vidla jsem knžnu tvái ušlechtilé,
ve stíbroskvoucím oblee.

Na prahu stála zmilené své lázn,

patila vmutný íní proud;
etla tam slova nadje i bázn:
své milé zem tajný soud.

»Vidím požáry a krvavé boje,

ostrý me tebe probode,
vidím tvou bídu, pohanní tvoje;
však nezoufej, mj národe!*
 KAREL J. ERBEN' 231

Tu jí dv panny, stojící po boku,

zlatou kolébku podaly;
políbila ji a v bezedném toku
ji potopila v podskalí.

Slyšte a vzte slova Libušina —

vští
já slyšela její hlas:
>Tuto spoívej, lžko mého syna,
až povolám té nkdy zas!«

>Z temného lna hlubokého moe

povstane nový mladý svt;
široké lípy vmém otcovském dvoe
ponesou zase vonný kvt.

»Smutné osení vzkísí tžký píval,

z noci se zrodí jasný den:
a národ, kterýž prve slavný býval,
ten bude opt oslaven.

»Tehda na svtlo ze propasti eky

zlatá kolébka vyplyne,
a zem spása, souzená ped vky,
na ní co dítko spoine.<

Vidla jsem tebe, lžko blahosvatél

znám tebe již, má hvzdo, znám!
však to mi ješt klidnou mysl mate,
kdy tebe opt uhlídám.

Léto za létem bez ustání bží,

zima za zimou uhání:
dvra má však nepohnut leží,
a co rok roste doufání.
232 ESKÁ POESIE

Když pak se lét z hloubi pod skalinou

nejeden nenavrátí zpt,
a když se zim s veselou družinou
prolomí pod sanmi led,

vzdychávám: Ejhle, k pluku Libušinu

pibylo nových oud zas!
Kdy pijde doba, kdež si odpoinu?
Ach, ješt není, není as!

Neb takto v knihách osudu je psáno,

slyšte a vzte moji zvst:
kAž bude svítat v ono blahé ráno,
vstanou i mrtví v jeho est.

>Tehda Libuše u velikém pluku

své vojsko vodní postaví
a vzhru zvednouc mateskou svou ruku
svj národ eský oslaví!*

Vidla jsem kostel nad Orlicí ekou,

slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upímnost eskou starovkou
rozerval lítých vášní shon.

Když pak utuchly v echách boží ctnosti;

víra i láska s nadjí,
ukryl se kostel v zem hlubokosti,
a vody místo ztápjí.

Však nezstane vky vk v hrob:

odtekou jednou vody zas,

i vstane kostel v bývalé ozdob

a zavzní slavn zvonu hlas.
 KAREL J. ERBEN 233

Slyšte a vzte, takto stojí psáno,

tak uloženo v osudí
»Tehdáž uzíte zlatých as ráno,
až zlatýzvon je probudí.

>Až s oné strany nad Orlici eku

nový les vítr zaseje,
až mlází zroste, až i svého vku
boroví toto dospje;

»a toho lesa krajní borovice

až sama sebou dožije,
uschne a zetlíc padne do Orlice
a již i koen vyhnije:

»tehdáž vyryje pijdouc divá svin

poslední zbytky na prhon,
a tu pod nimi z rumu v rozvalin
zjeví se zase zlatý zvon.

»Neb tak ureno již od první chvíle:

by v podzemní se vydal pou,
a ve svj as že vyteného cíle
za ekou musí dosáhnout.* —
Vzte, na stráni pod zeleným borem
kmen souzený již dozrává:
vysoký, mocný, beze vtví skorém
jen vršek erstvý zstává.

Zdali zvon také již je na své pouti?

zdaliv as cíle dospje?
kdo zprávy jisté mže poskytnouti
a posíliti nadje?
234 ESKA POESIE

Aj! vidla jsem, an tu sedlák oe

na poli blíže Bystice,
svou ranní píse zpívaje v pokoe:
»0 bože, svatá Trojice !«

Tu divný odpor orání pekazil,

z brázdy se vymklo ruchadlo:
»Ký dábel z pekla mi tu co pimrazil?
Bodejž se i s ním propadlo!*

Tak orá zaklel, a do prohlubení

zapadal pronikavý hlas —
zlatého zvonu žalostné zavznéní:
:í'Ach, ješt není, není as!<

Ach, ješté není, ješt as tu není!

Však pichyl ucho k zemi blíž,
a pod koeny jedle z dáli znní
zlatého zvonu uslyšíš.

Nenaíkejte, neštstí a osud

že vás tak tvrd potkaly,
však naíkejte, že jste jimi posud
rozumnjší se nestali!

Aj ! vidím horu nad jiné zvýšenou —

hora ta dobe známa vám —
bujnými sady kolem otoenou,
a na té hoe boží chrám.

Avšak do chrámu branou chodí trojí,

a trojí vycházejí zas;

slyšte, a vzte, toto psáno stojí,

a v srdci složte vští hlas:

 KAREL J. ERBEN 235

»Darnio nadjí kojíte se planou!

nezbudete svých psot a bíd,
dokavad jednou chodívati branou
nebude tvrdý eský lid!<
Kdo's uši dostal, aby jima slyšel,
pro si je palcem zacpáváš ?

akomu rozum s vysokosti pišel,

pro po nm nohou šlapáváš ?

Tisíc let ušlo, co své milé syny

svornosti uil Svatopluk,
však neproniknul dotud, do hodiny,
moudrého slova zlatý zvuk!

Vy, kdo znajíce otc slavné iny,

jimi se rádi chlubíte,
tam na pilíi v Praze pl hrdiny
u mostu státi spatíte.

Hlava zvtrala i spláchly ji dešt,

a prsa rozbil švédský boj
než bich a nohy stojí potud ješté,
i pošetilé pýchy stroj.

Nemluvte marn : >Starobylých vk

zpukelé, vetché kamení!*
vzte, že toto dnešních vašich rek
osudné jesti znamení!

Slyšte apiln važte moje slova:

S nadjí nic se nenoste,
le nad tím bichem velé srdce znova
a pravá hlava naroste!

—^Jpér—
 VÁCLAV Jaromír Pícek.
(1812-1869.)

|\J arodil se 13. listopadu i3i2 v Újezd blíže Turnova,

*- ' zemel 26. listopadu 1869 jako okresní soudce v No-
vých Benátkách. Vydal: Básn, 18^13.— Písn, 1847.
Písn. Co básní svazek III., 1S52. — Písn. Co básní
svazek IV., 1856; druhé ^'^'d. 1859. — Vilém Rožmberk.
inohra ve 3 jednáních, 1840. — Krom toho Písn
eské s nápNy rzných skladatel a s nmeckým pe-
kladem 1 86 1, v pti sešitech.

Lyrický básník lehkých písní, jež mu s nápvy rz-

ných hudebních skladatel dobyly svého asu nemalé
obliby. Byly na svou dobu psány skuten lehce, bez
nemotorností v dikci a rhythmu, ale také vtšinou bez
hloubky a poesie. Láska k dívce, vlast a jsou jedinéBh
pedmty jeho etných, sentimentáln nasládlých písní,
z nichž do našich dn
svou jistou poetickou' cenou pe-
trvalo básníka sotva pt. Šest kus. Ale již pro tch n-
kolik písní nezasluhuje úplného zapomenutí, jemuž bezmála
již propadl. a. C.

Život ve skonání.

rsa hbitov tiše leží

v tráve lebka na pokraji,
z dlk dvou, kde oi hy\y,
dv pomnnky vykvétají;
238 ESKÁ POESIE

Vedle nich se na lupínku

kídobílý motýl houpá,
kvty líbá, již se vznáší,
již se v modru nebes koupá.

Raduj se, ty lebko bílá,

zas máš oi modrojasné,

zase lib na svt hledíš,
nezel tla smrti asné;
ona není tak pehrozná,
jak to svt bojácný soudí,
ona nový život dává,
z prachu nová síla proudí.

A ten motýl? — aj, to duše

schránku svoji navštívila,
a když oi živé našla,
k nebesm se navrátila,
O, tak smrti se nebojte,
ta jen nové kvítí sází,
a co andl míruplodný
duši k nebi doprovází.
 Boleslav Jablonský.
(1813— 1S81.)

I—<oleslav Jablonský, pravým jménem Karel Eugcn Tupý,

-*—-^ narodil se dne i^. ledna 1813 v KardaSov Reici.
Vstoupiv do ádu premonstrátského na Strahov
v Praze, r. 1 84 1, byl na knze vysvcen a po šestileté
práci kaplanské stal se proboštem na Zvinci v Krakov,
kdež až do své smrti psobil.
Zemel dne 27. února 188 1 na Zvinci; tlo jeho
bylo slavn pevezeno do Prahy a pohbeno na hbitov
\')^šehradském.
Pn'é básn své Jablonský uveejnil r. 1833. Jeho
kniha, nazvaná »Básn«, vyšla poprvé roku 184 1.; od té
doby dokala se tolika vydání jako málokterá kniha eská.
Jablonského cyklus básní »Moudrost otcovská«, ve
druhém vydání pezvaná »Salomon«, obsahující 1 10 ísel di-
daktických, jeho »Písn milosti« a mnohé »Básn smíšené«
byly v eských luzích srden uvítány; zpívány byly a ped-
nášeny tak hojn, že staly se populárními.
Pi nynjším rozvoji eské poesie nkteré básn Ja-
blonského nevyhovují ve všem písným požadavkm um-
leckým, ale jiné nepozbyly dosud pvabu a v probuzení
eského národa \'ykonaly všecky dílo veliké.
K. V. R.
ír -k
-k

Z Písní milosti.

Vidím T opt, zoe lásky mojí.?

Vidím T opt, obraze mých sn?
O, rozezvu, mé srdce, harfu svoji;
zale, ó, duše, k vné lásky zdroji,
oslavte svatou chvíli tu mých dn:
240 ESKÁ POESIE

Ty, jenž jsi kvílel se mnou v trudném ase,

ó, zaplesej te se mnou, drahý hlase —
Vidím Ji zase!

Ty rtíky, jež mne nejdív políbily,

ta líka, jež jsem prvni ccloval
ty oinky, jež pro mne slze lily,
ty ruinky, jež pro mne vínek vily,
to srdce, jež jsem prvn miloval . . .

To Ona — Ona — v celé svojí kráse!

O, hvzdy — echo — háje — luny jase —
Vidím Ji zase!

Než ach! — ó, slyš, jaká to se mnou zmna!

Jak promnilo nebe osud mj
Již nadje vše sladká usmrcena . . .

Již slova ta, jež víží, proslovena —

a každý krok, jejž iním, volá: »Stj !«

Hle! Rže má, ježs ke mn sklonila se —

tak zmnil se tvj pvec v krátkém ase —
tak zíš mne zase!

Jdi, Rže má! ty's pro mne nevykvetla;

jdi — opus mne — nezhoršuj muku mou!
Ten vnec, jejžto milost pro nás pletla,
ten krásný vnec neuzí již svtla . . .

Jdi, Rže má! —

již slunce za horou!

Jdi, Rže má! Tam, vše kde pijde k spáse,

kde Abélard s Helojsou objímá se,

sejdem se zase!
 BOLESLAV JABLONSKÝ

>Až se jablo kvtem piodje,

outlá rže až se zaervená,
filoméla až se rozepéje,
rozmarína až se zazelená,
až bude lze vnek z ní navit —
pak, mj milý, budem svatbu slavit !«

5>>Již se jablo kvtem piodla,

outlá rže, hle! již ervená se,

filoméla již se rozepla,

rozmarína již nám zelená se . . .

Tam jde hrobník hroby dva pipravit —

poj, má drahá — budem svatbu slavit !««

ÉrA.
^^^

eská poesie. 16
 ^^5^#2^#^2#^S^

VÁCLAV ŠTULC.
(1814—1887.)

Narodil se 20. prosince 1814 na Kladn. Roku 1839.

vysvcen na knze; v povolání tom dosáhl r. 1871.
hodnosti probošta kapituly na Vyšehrad, kdež zemel
9. srpna 1887. Vydal veršem: peklad Mickiewiczova Kon-
ráda Wallcnroda (1837.) Padesáte bajek (1844,
1848, 1862, 1868) Pomnnky na cestách života (1845)
Perly nebeské (1865), eské dumy (1867) a 2 sv.
Sebraných spis básnických (Národ, bibl., d. 23, 52.)
z nichž první (1874) obsahuje Harfu Siónskou, rozmn.
vyd. Pomnnek, Na Tatrách a pod Tatrami (1834
a 36), a pozm. vyd. eských dum, druhý peklady
z Mickiewicze, jenž ml na literární jeho rozvoj vliv nej-
vtší. odkazem
Básnickým Štukovým zstávají eské
dumy a Harfa Siónská. K té nadchl jej roku 1833.
polský peklad Byronových »Hebrejských melodií« po- ;

zdjší studium bible i vnjší okolnosti dorážející na bá-

sníkovy city národní —
vtšina básní povstala 1863 ve
vzení svatojirském —
daly sbírce útvar. Nkolik ísel
je pímými ,ohlasy', než celkem Štulc, pijímaje obrazy
biblické, parafrasuje voln motivy knih starozákonních. Tak
i následující ukázka tvoí jaksi trcsf všteb Isaiášových,
ale je dobe pracována. Stálá parallela eskému tenái
s osudy vlastního národa se vybavující dodává básním
tepla pes veškeru podobu námt a rhétorickou pósu.
eské dumy jsou již oteven zpvy politickými, asto
prorockého rázu, ze školy romantik polských. S mnohými
názory nelze tu souhlasiti, ale též poctivosti citu nelze
upíti. Mluva Stulcova jest v obou sbírkách básnicky
vzletná, forma na svou dobu vytíbená. y. b.

16*
244 ESKÁ POESIE

Z eských dum.

Dlouho-li tu, brati, ješt budem

na té stráži thermopylské státi,

nekoíce ela ped osudem,

chtjícím nás do poroby skláti ?

Dlouho-li tu, brati, ješt budem

na ddictví posvátném a drahém
zápasiti s násilím a bludem,
s lícomrným bojujíce vrahem?

Dlouho-li tu, brati, ješt budem

elit proti nájezdník hlukm,
a noíce dráe v moi rudém,
hájit, co vlast máti chová vnukm ?

Dlouho-li tu, brati, ješt budem

válit za svobodu svou a práva —
tady s Tevtonem a tamo s udem,
jak to káže Bh a žádá Sláva?
Dlouho-li? — Na se tu, brate, ptáti;
Taž se vk! — Odpovdí tob:
na úsvit dj
že tu klátí
otcm bylo proti vrah zlob.
Nuže, plame dluhy dávným rekm,
pokud Bh dá na boj tuhý síly;

a potomkm šastnjším i vkm

uhájíme naše Thermopyly.

•ír -ír
 VÁCLAV ŠTILC 245

Z Harfy Siónské.

Vsta, synu vští, vsta — a stana nebi blíž

kaž jasno, co tam v dáli temné jasno zíš!

Aj, v temné dáli jasno vidím, Hospodine,

jak nebesa se modrá nad všemírem klenou,
a nevídané mému oku svtlo kyne
tu na Sion nad svatyní otevenou.

A já tu ve Tvé zái nové vidím svty,

zím ostrovy, jež moí proudem z dáli plují;
kde poušt dsné práhly, sady zím a kvty,
jež nad jezery obnoveným rájem bují;

A vidím davy plesajících pronárod,

jak spolu v blahém kole bratí se a druží;
i korouhev zím, v svt od východu,
vlající
jež dtem, kmetm ku vítzství kyne s muži:

Sa, jež krev lidstva pila, vidím, kterak padla,

a jak tu hj-ne ve své krvi jedovaté;
zím sudHce a mee na srpy a rádla
jak ruce kují blahoslavené a svaté.

Hrob vidím, v njžto zahrabáno nees — bídu,

zím, kterak nová zem nebesm se svtí,

lne ku bratrovi bratr, lid se vine k lidu,
vše tone v blahém lásky Tvojí ve objetí.

Aj, to vše, Hospodine, lásky vné králi,

mé oko jasno vidí v temné vk dáli,

a duch mj koí se Ti srdce— mé Té chválí! -

 ESKÁ POESIE

Tam v temné dáli, na jasném Tvé pravdy svtle

prut vidím krásný, zkoene an roste Jesse,
a dítko vidím z semene Tvé lásky zkvetlé,
jež na svatou Ti ob
svatá máti nese.

Já vidím, nový Jerusalem

jak se rodí,
a lidstvo nové svatý Duch Tvj kterak tvoí;
jak slavn vítzný rek z Judy vojevodí,
a zem ohnm novým zanícená hoí.

Já vidím oltá Tvj a stánek vidímnový —

chrám širošírý všechnm svtm otevený:
a neslýchanými Tvé pravdy vné slovy
zím posvcené mládce, kmety, panny, ženy.

Já vidím dlouhou,
jasnou, blahou tídu vk,
a vítzství zím po zápasech s obludami;
zím svatých matku, roditelku rek,
a tyran všech poražené vidím klamy.

si s tygrem hraje,
Já vidím, nevinátko jak
jak s beránkem se druží vlk i hád:
a obnovené kvetou ped mým zrakem ráje,

a vše se koí blahoplodné lásky vlád.

Já vidím na služb Tvé velmože a krále,

jak hledí všechnm vele bratry být a druhy;
zím hory — doly sjednocené ku Tvé chvále
a pokrušené vidím pouta vše a kruhy.

nitru mstí,
Já vidím, jak se nebe v lidském
a Duch Tvj v posvceném Tebou vládne tle:
zím všeho lidstva rody volné od neesti
a slavící T, Boha - svého Spasitele!
 VÁCLAV STULC 247

Aj, to vše, Hospodine, spás}' vné králi,

mé oko jasno vidí v temné vk dáli,

a duch mj koí se Ti — srdce Tebe chválí. —

Vsta, synu vští, vsta —

a vstana be se dál,

i zvstuj lidstvu, já co tob jasno zíti dal,

co synm lidským podá Syn mj —
vkovký král.
 ^^^^^^^#>^s#^^2s

Jos. Jar. Kalina.

(1816-1847.)

Kalina narodil se 8. listopadu iSi6 v Hajd v kraji Lito-

ménckém. Obíral se vedle studií právnickýcli jazyko-
zpytem a úadu žádného však nezastával. Zemel
filosofií,

v Praze 22. ervna 1847. První vydání Básnických

spis Kalinových \')'šlo roku 1852., druhé v Národní
bibliotéce 1874.
Anthologie nové poesie eské nebyla by úplná, kdyby
jí scházelo jméno Jar. Kaliny. Talentem svým tílinul
Kalina k národní ballad, ml živý smysl pro lidový tón,
ballad té tak slušící, aby lidu co nejvíce se
ale snaha,
piblížil, zavedla jej takénejednou na scestí prosy a vul-
gárnosti. Poesie jeho, potem básní neetná, nesnese v celku
dnešního mítka, je v ní mnoho nevkusného, a forma
básní Kalinových je mnohde až úžasné kostrbatá. Ale jeho
populární Kšaft (z r. 1842.) má i pres to zase tolik bá-
snické síly a tolik pravého živlu balladického, že kdyby
bylo lze formu jeho jen ponkud pihladiti, cena baUady
té by se objevila. Takovou báse ovšem nebylo
tepr\'e
lze ve ^•ýboru tomto vynechati, podobn jako jinou báse
Kalinovu Na matku mou (zr. 1846.), která formáln
dokonalejší než Kšaft, nese se tónem opravdu srdeným
a upímným. A. A".

« ^ w

Kšaft.
(Národní balada.)

Co to V Cerekvi vyzvání?
Hodinku-li i klekání ?

To umíráku mutný hlas,

Bože, vící duši spas!
250 ESKÁ POESIE

I V hlunou krmu zvonek zní

i hned hasot utichne v ní.
pece !« syn volá,
i>No, hrajte

>dobrý kolá vám táta dá!«

Hudba znla, syn otci lál

>Bohdejž mu v hrdle hudec hrál!«
A jak dohráno, kou synu:
>Skonal otec v tu hodinu.

> Také -H kšaft dlal r^ »Dlal.«

j^Ajta, tatík juž za své vzal!
Hej, hudci! hrajte, hrajte jen!
Nepjdem dom, až bude den!<

I pijde den druhý, tetí:

Te otcv kšaft rozpeetí.
Jonák dom se navrátí
a na bratry se rozkatí:

»Kde podíl mj dle otcovy

konené vle? Já co vy
syn a poádný ddic jsem,
podílu mého dejte sem.<

>Tof otcv kšaít, hle odkaz tvj!«

i->Porou[m ti, sprav život svj!
Doss, marnotratný! rozmrhal,
mn pásmo života strhal. <«

To slyše — v komoru bží,

kde v rakvi již tatík leží.
Z oí mu jiskí lítý hnv,
zlolajce tíská na rakev:
 JOS. JAR. KALINA 251

>Tisfc hrom t probudiž

Vsta a cos napsal, opraviž!
Tu, šelmo! za stl se posa
a piš a nehni se mi ztad!*

Na ten pozev praská rakev;

ruka padá — noha padá —
a sjm bledouhrzou strne,
an mrtvý vzhru povstane!

V rubáši sedl na lavici,

vzal péro v švadlou pravici,
vyteští zrak, aniž dýše,
a píše, ale což píše? —
j'>Bda, bda! kdož otce klne,
to oko havran vj-kline!
kdo šedin otce neštdí,
on království neobddí!<«

To vidt — íst — a v zoufání —

a pry ho zlý host pohání.
Kde pak podl se? — Tam bledá
ruka z rj^bníka vyhledá!

elední jdou a ustrnou!

Otec sedí — otec hledí —
jak pimrazen jsa k lavici,

a péro drží v pravici.

Tu bába hned pivolána,

všelikerá co kouzla zná,
i stíly zažehnávati,
jme se ducha zaklínati.
 ESKA POESIE

>Siré oi! pod oboí!

Siné oudy! boží soudy —
zaklínám vás, po první ráz,
po tetí ráz, boží píkaz!*

>Siré oi, zamknte se!

Siné oudy, pomknte se!
Pokoj ti, nebohý duchu!
Jdi a necho víc! Chuchuchu!<

Zažehnáno, zaíkáno,
otec sedí, otec hledí,
jak pimrazen jsa k lavici,

ni rady s ním, ni spomoci.

Když od báby neprosplo,

tu k popovi se bželo,
on pop kropí, zažehnává,
modlí se žalm, zaíkává.

Zaíkáno, zažehnáno,
otec sedí, otec hledí,
jak pimrazen jsa k lavici,

ni rady s ním, ni spomoci.

Jdou pro vrchního pro popa,

by on jim spomohl od trupa:
ten zaklíná, skropiv jizbu,
žehná ho, íká modlitbu.

Zažehnáno, zaklínáno,
otec sedí, otec hledí,
jak pimrazen jsa k lavici,

ni rady s ním, ni spomoci.

 KALINA 253
JOS. JAR.

Až dítko se pibatolí,
»Pote ddeku,* hlaholí,
i-Pote dadatlí A outlinkou
chopí ho mile ruinkou.

Aj, div divoucí! z lavice

otec se zdvihá; pravice

požehná vnouka milého,
až vný sen obejde ho.

A tak, co nelze žádnému,

možná robátku malému,
co zdila nepravost syna,
spravila dtská nevina.

•ír lír
•ír

Na matku mou.

O matko drahá, jež, daleká svízelv pozemských,

ve stanu blaženc stkvíš se ozáená,
sestup — jako když, dítko plaící," tebe zdál jsem
—
bys i nyní pomocí daila mne i utšeníkem.

Hle, dítko posavad jsem — to tvoje dítko,

od prsou neodervané tvých milodyšných;

vazbou k tob pipojen povnou,
s íší duší mysl svou jsem slouil!

A sluncí, a msícv nade mnou se krúžily dráhy,

nezmnila mne ni asv ni prostorv dálka;

a stídáním sestaila se tla mého clona,

nesestárnula láska má v srdci mladém. vn
254 ESKÁ POESIE

Z tvého propuštn vodítka, nezkušenec, putoval jsem

po matné spletitém života bludišti:
a v chorob žebrák bídnéjší,
k tob ze své pouti se vracím.

ei srdené, jíž tvá sladká uila mne ústa, i

neporozumli lidé, jí nevšímajíce; I

vzájemných ncbylf mi v podíl cit souhlas;

na srdci, jako na tvém, dlíti mi nedáno!

Lásky opoj všednchladnou sražen mi stízlivostí;

pátelstva duch vystídán osudu rukou;
nemá, kde by hlavu sklonil
opuštn v sirotství syn tvj

Po domech jsem chodil, po krajích,

o skrovný dáreek žebraje lásky
neslitovnost od krbu odehnala mne,
hosta, jehož nikdo nezval.

Byl cizinec já svtu, svt mn cizincem;

v rodné, vyhostnec, otin trval jsem:
nedáno, bych pokoje zvelebil si stánek; —
bych oddechl po života bídách, nedáno.

Ni balsámu na srdce svého rány

ni útchy neshledal jsem aniž doufání;
slzy mé kde skráply se, vadlo kvítí,

a nad hlavou mrak se mi dme ze vzdech.

Života slast mn v pelynk mní se,

té zem víc netší mne rozkoš;
tvé jméno v noci mi libozvukem, tvj obraz úsmvem,
k tob jediné mne již touhy moc ponáší.
 KALINA 255
JOS. JAR.

Mysl, krásy a ctnosti pojíraavou —

zddnou po tob —
v irosti zachoval jsem,
tváe tvé spanilosti neposkvrniv ani neporušiv
divým zloby a vášn šklebem.

A když, nevidom i kehkostí pekonán lidskou,

na pokleskv jsem zavrávoral tasovisko:
vždy zase cist povstal jsem od pádu
zkroušením obmyv svdomí svého skvrny.

S blostným dtské neviny vínkem

tob, matko drahá, v ústrety chvátám:
se svého již vné
záe sídla sestup,
k libodechým pitulit mne prsm!evn
Závojem svým zakrej mne ochranným,
jenž utkán z paprskv sluncí jiných;
a nebeských kruhv romonem skolébaného
mne vzejmi z té zem krajv.

A tam, vného dne úsvitem procitna,

v náruí tvém nevzpomenu na života snní; —
pak, vné spojeni, bychom se nerozešli více,
kochati se budem u zdroje blahoslávy!

9á^
 2^^^^#^#^#^S^

Vincenc Furch.
(1817-1864;)

Narodil se sqina 1S17 v Krasonicích na Morav,

8.
zemel ledna 1864 ve Vídni jako úetní rada pi
5.
bývalé ústední útárn pro ústavy komunikaní.
Vydal dva svazky básní (v Olomouci r. 1843. a 1844.),
r. 1848. ve Vídni knížku novell Barvy a zvuky a roku
1850. v Praze Písn a ballady z války uherské.
Sebrané spisy jeho básnické vyšly v Národní bibliotéce
Kobrov a obsahují také literární jeho odkaz, dva cykly
básní Akkordy a Barvy sepiové, dále Polské dumy
a drama Poslední boje baltických Slovan. Furch
uvedl první ghazel do poesie eské, a nkolik ghazel
a krakoviak z jeho Akkord a Barev sepiových zachovalo
si až podnes svžest a cenný básnický pvab.
A. K.

Z Akkord a Maleb sepiových.

Skivan jako stela,

zdvihaje se, plesá,
dozpívav však, rázem
zpátky na zem klesá:
Tak se básník zdvihá —
jeho let jest krátký —
neb jej s výše táhne
zem rázem zpátky'.

eská poesie.
258 ESKÁ POESIE

Mlha nad jezerem

v msíci se míhá —
nad duševním šerem
pedtucha se zdvihá.
K oblakm se vznáší,
nebem pluje s nimi,
oblita nám duši
kídly tajemnými.

Nechejte si vavín —
vnec sob pletu
z vonného skromného
makového kvtu.
Jenom sen mi hoví —
svt m klame, rmutí
pejte básníkovi
kvt zapomenutí!

Jsem jak rosná krpj

na kvtu visící,

šírou zem i nebe

v sob zrcadHcí.
Setese mboue —
ástkou v zem pak splynu,
ástkou povznese m
slunce na výšinu.
 VINCENC FURCH 3S9

Z Ghazel:
Shoda v rozlinosti.

Hlavní tón jest v akkordovém znní,

a se hudba perozlin mní,
vracejí se k tonu základnímu
všechny zvuky v sladkém sjednocení.

Shoda soumrná i v pestrém, kvtu,

akkord jeví se i ve hvzd letu,

poddané jsou hlasu vševládnému
hudba, kvt a kruhy vných svt.

•ír

Zmna.
Vkol sebe vidím, jak se mní,
rostouc, hynouc, lidské pokolení
žebrák, kníže, hrozící se hrobu,
blahoslaví tebe, svtlo denní!
Všem se ve povtí modrém pnuly
hrady v krásném u vidní,
zlaté
všem se boí oblouky sn pyšných,
rum a prach a bol jsou naše jmní,
všem v mladistvé ržodob znlo
krátce, ach, rajského ptáka pní;
všem pot — rosa trpká — elo kryje
kyne trmácení, zápasení;
vadne vonná rže, trn jen trvá,

boj jest pravdou, mír jen pouhé snní,

šálí láska, klame víra, nadj,
pevné pdy v zemi, v nebi není.

17*
 Václav Bolemír Nebeský.
(1818—1882).

I—^ásník a literární essayista. Narodil se 1 8. srpna i8iS

'-—* v Novém Dvoe, samot na rozhraní eské a n-
mecké národnosti u Kokoína, zemel 17. srpna 18S2.
Vychováván byl z poátku po nmeku a teprve roku 1836.
získán vci eské. Studoval filosoíii, ei a literatury klas-
sické i moderní, ^po njaký as i medicínu. Od r. 1850.
byl redaktorem asopisu eského musea a od r. 185 1. do
r. 1876. sekretáem Musea a Matice eské.

Jest jedním z nejvýznanjších a nejsympathitjších

zjev obrozeného Parnassu eského, duch vj-soce vzdlaný,
vzácn jemný a ušlechtilý, jehož práce literární, básnická
i vdecká — tato vtšinou po asopisech roztroušená —
podnes ne dosti je ocenna. Básn jeho lyrické, teprs^é
po smrti jeho r. 1886. Janem Nerudou v Poetických
Besedách v celek sebrané, psány v letech 1838 —
1843.
Jeví sice patrný vliv básník nmeckých, zejména Gotheho,
Lenaua a Heineho, ale jsou plny hloubky citové a mkkého
tonu nhy a stesku a svdí o poetovi vysoce nadaném,
který ovládal již mistrn básnickou mlmii a po Máchovi
a Erbenovi z vrstevník nejlépe rozuml tomu, co jest
obechvíti verše náladou. Básníkem ticha nazvali bychom
Nebeského, chtíce \")-stihnouti \yznaný tlumený tón jeho
lyriky. Ze Nebeský — praví Neruda —byl poetou pravým
a celýTn, tomu nasvduje každý verš básní jeho pvodních,
každá jeho kniha naplnná pekladem díla cizího, poeticky
v)'znaného, každá z jeho etných, hluboce myšlených i cít-
ných, pekrásných studií literárních. R. 1844. v}- dal Nebeský
delší báseíi Protic hudci, která jest po Máchov" Máji
prvním zdanlým pokusem velké skladby Ij-ricko-epické a
mla n vrstevník stejný také s Májem osud — nebyla
pochopena. Báse ta (peložena také do polštiny), již ideou
pozoruhodná a hluboká, bohatá jest pekrásnými popisy
básnickými a meditacemi a zaslouží, aby v tomto výboru
262 ESKÁ POESIE

celá byla otištna. Založena je na povsti o Morní pann

a vdím motivem jest jí setkání Ahasvera s rozkošníkem,
smrti se bojícím. Z básnických peklad Nebeského sluší
uvésti Kytici romancí španlských (1862.) a pe-
z

klad Novoeckých národních písní (1864). Delší

studii o Nebeském napsal Censký v Osvt r. 1883. a
Dr. Hanuš r. 1896. v samostatné publikaci: Život a spisy
Václava Bolemíra Nebeského. A. K.

Protichdci.

I.

Z erné houšti skoí vlk a vyje,

by mu žrát noc dala, neb je laný.
Nechce zít to msíek a kryje
bojácn se za ernými mrany.
Jak se vražda erné zrady loudí,
tak on krvolan v šeru bloudí,
hrabe, vtí, vyje, ztekle pláe,
že mu noc žrát nedá —
v kole skáe,
sám se hon — žhou co uhlí oi —
stojí, hravým ztekem zase skoí,
jakby sebou již koist ml
ped —
a zas vtí, jakby slyšet chtl
živé srdce tlouci v noci tiché.
Však ni ruch ni vánek ve liché tm —
nkdy zhluboka jen bor si vzdychne,
spav v beh zašplouchne vlna v plese,
spadne hvzda, jedno z nebes oí —
bludné z rákosí svtýlko skoí.
Najednou se lekne vše a ztichne,
 v. B. NEBESKÝ 263

jakby andl-mír šel v tmavém lese,

zem mlí, jakby nebe spící
ve snu tajemství jí chtélo íci;
v teskné pedtuše noc dech svj tají,

jak kd3'ž umírajecímu dají

pomazání poslední.

Najednou však v dáli nco dusá,

temný zvuk že šerem skoro stéká.
Snad to jelen prchá, jenž se leká
stínu svého ? —
Ne tak
Zaskuí tu vlk s radostí divou,
to — k klusá.

že mu noc posýlá krmi živou;

zavolá hned na svá mláata,
malá v koví skrytá vlata.
Hravým dupotem
v msíku, jenž
k
zvdav
cválá blíže;
se prýští
z erných mraen, kov se kopí blýští.
Pozdní jezdec to; již je u kíže,
zpukelý jenž stojí u rozcestí
na znamení, krvavé neštstí
že se tuto v šeru dávném stalo.
Jaké? není známo; vsti šedé
místo však se kížem zažehnalo,
aby každý, kdo tu kolem jede,
pomodlil se s teskným zpomínáním
na tom míst, jež svým požehnáním
hrozným zasvtilo neštstí. —
A když jezdec k nmu pijde blíže,

s bujné hlavy apku zbožn smekne,

žehná znamením se svata kíže,
šeptem krátkou modlitbiku ekne,
Pánu Bohu odporue všecko,
duši, ženu a v kolébce dcko.
264 ESKÁ POESIE

Jen se žehnej, jezdce! Bude tob

požehnání teba v krátké dob.

Zakuklená noc lže sír a šír

tžký sen a palmošumný mír,
lže to nebido posvátných oí —
a pec chce se pokrvavit híchem,
a pec z ader jejích vlci skoí! —
Ráno až pak rzná zoe zplane,
noc uprchne, radostn zem vstane
v zpvu, s perlami a jasným smíchem:
jakoby se nebylo nic stalo,
nikdo o tom neví, vše kol spalo.
Nco ale vrnbdlo: tucha
lichá, úzkostná a jemnosluchá;
ta to koovi a jezdci šepce. —
Hrza! Koka divá, ježto líhá
skryta ve tm v záloze a íhá,
skoí mžikem na bujného hebce;
zvíe šlechetné smrt vtí tesknou,
pnou se nozdry, oi se mu lesknou,
zachvjí se krásné jeho oudy,
led a ohe mžikem po nm bží,
staví se a hívu dsn ježí,

pnn se mu valí krve proudy,

a noc s zatajeném dechem slouchá,
jak mu hrzou srdce k žebrám bouchá.
Jak se zvíe šlechetné te tese,
a jak jindy v tanci kráelo,
když kopyto v krvi máelo,
v kopích stálo jako v hustém lese!
Tenkrát zpínalos se hrdohrav,
a tvé velké, moudré oi žhav
 v. B. NEBESKÝ 265

jako V pýše hrdinské se leskly,

když se meem o štít zvuný tlouklo,
z tisíc hrdel »k útoku« zahouklo,
kopí se jak hvozdy kov leskly,
trouby znly, zpvy hlun hmly.
V také chvíli srdce tvoje bije,

a hedvábný hbet tvj ije,

jaká rozkoš, jaký pych to jesti,
reka do mužného boje nésti;
tu si vykrauješ v bujném plesu,
tot pece slavné bojování,
pyšné rány, sladké umírání.
Ale zde, zde s vlky v tmavém lesu! -

Jezdce, tys tak hrdinský a mladý,

boj hrou je, ne však s vlky tady!
ti

Pro nezahynul v mužném boji ?

jsi

Jizva není šperkem hrudi, ela,

slávypurpurem ne krev tvá velá,
pro t
nepijdou sem druzi tvoji
ku hrobu t na kopích odnésti,
slzami tvé jizvy nevymyjou,
praporem tvé rány nepokryj ou,
pod hlavu ti nepodstelou klestí,

oe za tebou nepovedou,
ti

jenž svou hlavu klopí, kráí tiše,

ve tvá zakrvenou, chladnou, bledou
z teplých nozder truchliv ti dýše. —
Jezdec chlácholiv hladí hebce,
krotí, dvrn mu cosi šepce,
na ženu si zpomene a chopí,
mládec hrdý, dobrého se kopí.
Neb již v cestu šedý vlk vdce,
krví, vraždou vykojený škdce.
 ESKA POESIE

skoí — druzi lan podál stojí,

nebo ješt neuvykli boji.

»Jenom se mi rány nestrachuj,

vínem ti ji zmyju, koni mj!
Bu jen pamtliv své staré slávy,
jak jsi bleskem v stepi lítával,
žes se ledva dotek stýbel trávy;
vžd\1: jsi v jiných bojích bývával —
protož, koni mj, jen na n rue!<

Tak on k oi; tomu srdce tlue,

jak o rakev polomrtvý v hrob.

Luna, poutnice ta bledá, skryla

tvá svou, by ten zloin nespatila.
Snad se nkde sniv v plese koupá,
po myrtách a vonných sadech houpá,
v temné loubí zvdav se vkrádá,
sítí stíbrnou milence spádá,
tato tichá, snivá, bledá panna.
Zde je arci jiná podívaná:
Pírody král v boji se pírodou. —
Vlci v kole — svítí oi divé,
svítí bílé zuby, vraždy chtivé.
Jezdec šavli tasí, ostré kopí
založí, a nohou po-uchopí
kon, ostrohy mu tiskne k boku.
Ten se zpíná, couvá vydšen,
jezdec však ním trhne za emen,
bodne, a hle! pi prvním jak skoku
již se vlk na jeho kopí svíjí,

s kípotem kov kouše, až to mrazí,

a ti druzí v ruchu zteklém vyjí.
 v. B. NEBESKÝ 267

Jezdec cukne kopím, mžikem vrazí

do jiného — šavle jasn bleskne.
Ach, co platná rychlost tvého koné,
jenž po stepi bleskem vtry hon,
nesl v povtí své nohy hravé,
jakby tráva bj-la uhlí žhavé!
Neb se vše již choulí v klubko teskné,
v klubko ze tmy, z vlk hrzošedé.
Stejn šedé: vlk a noc — jen skoí
vraždy chtivý ohe z jejich oí,
nkdy
K
bije,
šavle bleskem ve
jak jelen v tenatech se tepe,
kope, vlí lebky tepe;
tmu vjede.

tma a dupot, oi žhavé, rykot,

šedost, vytí, ston a šavle mykot. —
Najednou však ticho, v hluku divém
vlci prchnou v plái úpnlivém;
jezdec užasnutý oi zvedne —
ped sebou olbíma muže zhledne.
Stojí ped ním, a kyj sukovitý
nad hlavou napahá svalovitý,
muž ten hrozný, olbímý a šedý,
postava ta zdá se žula tvrdá,
prací sta let dlouhou vydlabaná,
divou bouí, bleskem ošlehaná, —
tak je sešlá, vetchá, mocnohrdá;
je to Ahasver, Žid vný.
Je to muž ten, jenžto Krista Pána
klením od lavice odehnal,
na níž k smrti zmdlený posedal,
kdyžto na Golgathu kráeje
a své stopy krví máeje,
hích lidských tžké bím nesl;
268 ESKA poesie

odehnán ši! Kristus, mdlobou klesl.

Anddl Pánó proklel jej v tó dob,
vzalmu z ader mír a z oi spánek;
svtem bloude nemá klidu slánek,
odpoinek v hrob,
ani libý
nepána mu smrti sladká tcha,
ršr umirá v Pánu —
Je; smrt nechá;
až vše zhyne — hrob na hrobe všude —
na hrbit ov svta velkém bude
bloudit zoufale od pólu k pólu,
v hadrách nesa žhavé uhli bolu,
smutnou zem hlid.it kostnici.
Vc-n v ped jej nevidná štve ruka,
nemž nikdy pozbyt žití muka,
a tak téká stoktí již mnohá
plachá, kletbou štvaná jeho noha.
V soumrak vidt postavu tu šedou,
s tváí vyschlou, zoufa^osti bledou,
s tvái zvraštnou života záští,
s tváí umoenou smrti touhou
kráet v šedém klobouku a plášti,
v dešti, mlze, v chumelici snhu,
s holí sukovitou, tížkou, dlouhou,
poutník žíznící po umírání,
lovec ženoucí se v divém bhu
za smrtí co zví zvtelou,
bez oddechu, bez tichého spaní.
A kde ona zuí nejkrutji,
tamo pádí noha jeho štvaná;
smrt se však mu vyhne polekaná.
Jerusalem divým žárem plál —
on v nm
jako salamandr stál;
plamen kolem oud jeho šlehá,
msto Boží v rum a popel lehá,
 v. B. NEBESKÝ 269

pod nímž on, že žije, s hrzou cítí.

Nade hlavou jeho v prach se ítí
ím ten obrovitý velikán;
na nj spousta ohromná ta klesá,
pod ní leží, — žije, s hlavy tesa
prach, dál prchá Boží kletbou hnán.
V mee bitev zoufale se ítí,
kol smrt zuí opojená,
jeho jen se zrádné ona štítí.

Se lvem laným o koist se pere,

s hyenou se o mláata dere,
vrhá v Niagary katarakty,
ta jej ohromnými svými takty
pes skaliska v propast bezdnou nese, —
z p>én vylézá, s hlavy si je tese.
Prales hoí, žíznivé tam vbéhne,
jazyk ohn údy jeho líže,
pravéký kvt les v popel lehne,
popel horký, hrozná žiti tíže, —
jeho adra smrti chtivá kryje.
V poušti Samm na svém divém tahu
pohrobil jej krovem na sta sáh,
pod ním leží — srdce poád bije.

Na pólu, kde vné smrti íše,

v noci vné, kde to teplé žití
v mrazu vném
nikdy nezadýše,
zamrzlý v balvane ledu tlel:
stejným ohnm touha smrti plane,
horká kypí krev, a nepestane
nerozdrtné srdce jeho bíti.

V jícenHekly zoufalost jej vrhla,

ta jej až ku zem srdci strhla,
ale zavavši ve krutém hnvu
hromem, bleskem vyplila co plevu. — —
2/0 ESKÁ POESIE

»Umít, umít! nasa kopí své,

vraz je v hrud mou, vraz je v srdce mé,
aneb umi!* Tak on s hnvem hlesnul.
Jezdec kopí ostré nasadil,
mocné vjel, však hrot se rozdrtil,

K
mocnou ranou sám on nazpt klesnul.
se pod ním chvje, pod ním boí -
nepohnutý stojí poutník šedý,
na prsou kíž ohnivý mu hoí.
Tu se zchopí, dále prchá v bor.
Dozní jeho krok —
již slyšet s hor

jeho vzdech »Ach, umít !« naposledy.

*

Jezdec kon bodne, spje, dom

kdežto žena teskliv naft eká,
u dátka svého sedíc pje,
šustu, vesku každého se leká
on — Však již klepe,
radostí, že
zmdlený
klesá —
k to.

se pod ním chvje, tepe,

jen když dones svého pána.

II.

Aby teskno, pece rozkoš jesti,

na vraníku v tmavém hvozdu jeti,
tichý hovor s hvzdikami vésti,
píse toužebnou si pozapti. —
Doubí nad tebou se rozklene,
msíc vtvemi své stíbro pláe,
je tak ticho —
nkdy šustí ptáe,
nkdy bor cos vzdechem noci ekne,
srdce na milenku zpomene,
 v. B. NEBESKÝ 271

roztouží se — ruka uzdu pustí;

vánkm, hvzdikám dáš tisíc služeb,

pozdravení, tužeb.
tisíc

Ve snách
plachá laka
k jde,
tisíc

nkdy
v koví když zašustí.
jen se lekne,

Jako v noci, tak je ve tvé duši,

ticho, šero, mimo a tak sváto,
nkdy vzdech co vanot mír ten ruší,

upomínka co hvzdiky zlato

zakmitne; — ta jízda rozkoš jesti!

Ale adra lidská vlkm nésti

v pokrm krvavý — to hrza, žel!

Však to pece hra jen pro muže,

dobrý me a kopí pomže.
Kdo však padne v ruku také moci,
jako jezdec, co v té samé noci
na vraníku v tmavém boru jel:
ach! toC hrza — nejkrutjší žel!

Druhý jezdec jel v té samé noci,

na vraníku borem se ubíral,
hrdý zem syn —
ba pravý král —
nebo marnotratném ve rozmaru
píroda svých nejkrásnjších dar
na nm hrdopyšn promrhala,
jak je bohatá, by ukázala.
Tato krásná shoda mocných tvar
zdá se z ocele a ohn tkaná,
žhoucím vínem celá probíhaná,
vše to bujní, kypí, ve co plamen,
vše je nádhera a kvtná hrdost,
skvlost vše jen, pepych, lesk a tvrdost,
že se zdá být ocel jen a kámen.
272 ESKÁ POESIE

Jaká jest to krása, jaká síla!

Hle, to elo klenuté a hrdé,

na nmž dme se vášní bujných žíla,

a to rám jako mramor tvrdé,

tváe hndé jako víno staré,
oko erné, v nm
ty blesky jaré —
ty když do dívího oka padnou,
dvo! rzná Hce zvadnou,
zalkej,
musíš nýt a chadnout, neb se vzdáti,
z tchto kouzel duše se nevrátí. —
Ret ten plný, na nm vdk a hnvy,
hrom a septy, pych a sladké zpvy,
v retu jaký blahý hoí plamen,
jaká rozkoš v objetí tch ramen,
na tch adrách silou se klenoucích,
v proudech vlas po šíji plynoucích!
Je to obraz, jak se zídka jeví
ve snách nejbohatších nyvé dvy.
Tak stál v kvtu krásy, hrdá pychu,

v kvtu síly, marnosti a híchu;

nebo žil jen této zemi pouze,
v páních zemských, ve svtácké touze.
Rozkoš bujná byla jeho snaha,
rozkoš opojená, polonahá,
díví ret a kvt a hluný smích,
hrdé klení, sladký sept a hích.
V tocích vína bujnou duši koupat,
na blounkých adrech hlavu houpat,
a pak dívka volná, polonahá,
pi zpvu a loutn tancující —
korunou mu sloulo všeho blaha;
a pak život sem tam harcující,
hody skvostné, vava, zpitý ples,
vtronohý k a rázný pes.
 v B. NEBESKÝ 273

kopí ostré, damascenský me,

pohár s pátely a s vrahy se;
svtem bloudit, dobrodružství hledat,
na turnajích soka s kon zvedat,
všude proslout vítzem a rekem,
vncem pohrdat a dívek vdkem;
medvda a vlka statn honit,
zvukem stíbra, zlata pyšn zvonit,
chodit v oceli a zlatém hávu,
v purpuru a skvostném ve hedbávu,
v perlách se a v aksamitu lesknout,
ohnsršným kamenem se blesknout,
služebník skvlých, pážat pluky
kol se mít, by na kynutí ruky
tisíc ruk se k jeho služb hnulo —
to jen pravým životem mu slulo.
Dv však vci jsou mu k nevystání:
modlení a pak to umírání.
Protož také sám a sám zde jede
v noci cestou, která skrytem vede
k poustevn, kde staec bydlí šedý,
duch zaklína a uenec.
Zde prý zasvcenec erné vdy,
vyhnanec a pekla propadlec,
nápoj nesmrtnosti tajn vaí.

K tomu ernoknižníku on jel

v bujné svtskosti a drzé pýše,
netuše, že s ním též nkdo šel
tajn, nevidomky, hrznotiše.
Bledá to a strašidelná žena,
vehkánská, vínkem ovnená,
eská poesie. 18
274 ESKÁ POESIE

od skrání jenž ohniv jí plane,

v rouchu bílém, ern opásána;
šátek krvavý jí v ruce vlaje.
Snad ji znáte — je to morni panna!
Po bainách, stráních, lesích hustých
chodí ona, po hbitovech pustých;
tam si ráda na kostnice sedá,
ohlíží se, obti své hledá.
Dti ze sna pláou, a psi vyjou,
strašlivé a úzkostn se kryjou.
Na procesích vped jde praporu,
po as vojny chodí v táboru,
vsi a msta tiše obcházívá —
stává a svým hrozným šátkem kývá;
kolikráte ona pokyne,
tolik drahých žití zahyne,
tolik dom v rumy smutné padne,
tolikvelých srdcí v jámy chladné.
kudy kráí kletba jejích stop —
skrej se, srdce, ped hrzou tch slov
roste ze zem hrobem hrob.
za
Chrapot mroucích, pláe matek, vdov,
smutná hrana, knzžalmy znjí —
až pak zvony, knží onmjí,
slzy. vyschnou —
ticho, nmo kol,
v zamlení kráí bledý bol,
drahým kope jámy životm.

Hrozn na lysé tam stojí hoe,

dol kráí suchopárnou strání,
lesem jde a dsn vzniká v boe,
bledou tvá a vnce rudé sklání.
 v. B. NEBESKÝ 275

Blíží se — již jezdci po boku

tato strašidelná žena spje.
On však marnou, svtáckou svou duší

K
jejíhroznou pítomnost netuší.
ji vtí, pod jezdcem se chvje,

dsí, zpíná se a ve skoku

prchnout chce, však jezdec uzdu chopí,
cukne, mocným stehnem žebra stiskne,
a k tiše stupá,

Žena kráí, a on dále jede,

hlavu klopí.

taký hrdý hovor k sob vede:

»Má-li mn být život milený:
žhoucí, šfavnatý a zelený
musí být — ne vymoený bledou
ctností, ani vyschlý, zhublý šedou
touhou. — Arci krásná vc ta touha
v modro vné — cesta nudná, dlouhá;
a ta upomínka —
pití suché,

a ta nadje — zvonní hluché.

Co zde práv iju, jím a piju,
hmatám, držím: v tom jen skutkem žiju!
Ted — ha! to je pece slovo pravé,
ostatní jsou stíny jen a páry,
zhaslý blesk, života smutné máry.
Krásný hbitov pouze je ten svt
pro mou sílu, pro mé chtíe žhavé;
vše je sucho, šedo, mdlo a lino,
zmrzlým jenom ohnm hoí víno,
chudoba je pouhá máje kvt,
vlažný nejvelejší dívky ret.

Když zapáhnu sto arabských koní,

pec mé chtíe nikdy nepedhoní.
Že nemohu mocným ramenem
svt ten celý ve svou náru bráti,
18*
276 ESKÁ POESIE

a CO jeho, v líbku plamenném

ve žíznivou duši svoji vsáti!

Co mi do hvzd svt dálných jesti,

když je nemohu v svém srdci nésti!
Co do palmy stinné, v jejímž chladu
unavenou hlavu svou nekladu!
Ha, že svt všech, všech žití proudy
nehmí tímto srdcem, tmi oudy! —

By i hmlo, je to pec jen žití

na hbitov. Ach! to hrozné hnití!

Kdyby aspo tla spousta smrtná
byla z démantu a nerozdrtná!
Smrt je života ohavný zrádce.
Kýž bych ji moh pikout ve Saharu,
v této její rozkošné zahrádce!
Kýž by v palmách, ržích, bujné rév,
pi smíchu a pi veselém zpve,
samým žitím kolem pemožena,
ve svém chtíi nicoty a zmaru
sama sebe zniila!* —

Umlknul — a tiše kráí žena;

strašná krása je na její tvái,
v tvái z mramoru co vytesané;
oko erné divným ohnm záí,
v divé kráse rudý vnec plane.

» Všecko vyme; na hrobech chci žíti.

Však smrt pece od života stolu,

kde ted velké, slavné hody drží,
jednou nasycena spadne dol;
pak já, nesmrtnosti nápoj v žilách,
 v. B. NEBESKY 277

pisednu, a pi pravných silách

pírody chci velké hody slavit!*

Žena on sám jede.

bílá zmizla,
Skaliskami pustými te vede
píkrá cesta v úval ouzký, erný.
Zde žil poustevník dív Bohu vrný —
toho znaky mnohá skála chová,
nebo sem tam zbožná jeho ruka
vryla z knihy Boží svatá slova,
ježtoctnostn žít a umít uí,
tam zas kíž a Krista velká muka,
jenž ti za spasení duše ruí.

Na úlomku skály poutník sedl;

skála, poutník, oba stejn šedí.

Kdo to? Dost je v tvá tu vymoenou,

vráskovitou, bledou, vysouženou
zít a uhodnout, že Ahasver.
Tak se tady sešli tito oba.

Jezdec ale bral se cestou svou,

kde se bor a úval otevíral,
utšený palouk rozestíral,
jímž se vine potok skvlou nití,

stíbrolesklé jezero se tpytí,

v nmž se topí svtla rudý svit.

Staec ernoknižný ješt bdí.

»Va jen, va životadárné vary,
va je, ernoknižníku ty starý!
Nebudeš je pít, a kdybys pil,

ekneš jist, žes jich neužil.

Nechci pi svém vkovném žití
278 ESKÁ POESIE

nijakého spoludruha míti;

mohutnými témi rameny
v propast, v zem ledviny t vrhnu
a ty skály šedé na t strhnu.
Tvého vna žití plameny
—
a tam hárají tam mžeš sedét,
v neskonenost myšlenky se vhloubat,
a ji rozpíst v nitky tenounké,
jako pavuina hebounké,
v zrnkách písek ze Sahary dloubat
vnosti, a co je ona, zvdt.
Já však po svt chci harcovat,
na trn svta sednout, na svou hlavu
sebrat žezel všech a korun slávu,
pro sebe celý svt drancovat,
celý musí mým
otrokem býti —
sám jsem pánem, sám chci všecko žíti !«

Zastaví se; nebo k uchu jeho

plá doznívá dcka malikého;
k
ehos
se dsí, kope, vtí
v cest bílého se bojí;
— stojí,

jezdec pozi, malé dcko zhlédne,

ve vlasech mu jiskry hoí, mile
je se dívat na to dcko bílé.

S kon sešvihne dít zvedne,

se,

zas se vyhoupne, ach! —

bda tob,
že jsi zdvih to zlopovstné rob.
Vz, že v rukou neseš kletbu Boží.
Hle, již roste k výšce velikána,
a svit milý v rudý vnec zplane;
krvavý šat v jedné ruce vane,
druhou kolem tvého boku vloží.
Vz, co vezeš —
morní že to panna.
 v. B. NEBESKÝ 279

Jezdce hrza ve všech kostech mrazí,

jako když, an pi vín a zpvu
obejímá celující dvu,
nkdo ze zad nž mu ve hrud vrazí.

Kdybys jemu ve tvá mroucí blednul,

vidl bys, jak jezdec tuto ženu
poznav, hrzou zesinavl, zblednul. —
Jezdce! jindy se to jezdívalo
vroucn, sladce, rozkošn a mile,
když jsi unášíval dve bílé,

které vždy se láskou usmívalo,

kol t kladlo mkké rameno;
cítíš její adra horká, dmoucí,
cítíš její živé srdce tlouci,
vše je blaho, sladko, plamenno,
tiché septy, jak bys slyšel pti,
horké vzdechy, stisky, libky žhoucí,
vné písahy a sliby vroucí. —
—
K
S touto pannou
jak cítí na
bude jetí.

zpíná se a prchá vydšen,

jiné
sob
tu hrzu,

jakby zem pod ním plála žhavá,

sotva pod ním hne se luná tráva
—
tak je ženou div unesen.
Ticho —
ani kopyt slyšet tepot,
ba se hrzou tají srdce klepot,
že je suchý slyšet lístek spadnout,
erva v boru hlodat, stébla vadnout.
Z dolu jsou již —
pes jednu již horu,
na rovné zas cest, v tmavém boru.

Ahasver tu kráí; jak ji zoí,

pozná, že smrt blízko nho jede,
280 ESKA POESIE

na kon a hroznou ženu skoí,

jako lev se na koist svou vrhne,
obejme ji, krutý zápas vede,
nechce smrt již pustit ze svých rukou.
Ta vymkne, z lokt mu vytrhne,
se
letí dál, a on zas stojí sám

se svou žízní smrti, se svou mukou.

Dále letí borem divý hon;

mrtvým tichem doznl plnoc zvon
z blízka kláštera zde v poušti les.
Písná ehol v samot tu žije,
roucho z žíní jejich údy kryje,
býl a olej celá jejich strava,
celé jmní: lebka, bi a kíž,
kámen, na nmž šedá spává hlava,
svt jen holá zed a míž.
jejich
Bdním, zpvem, postem, mukou bie
ukižujou svtské tla chtíe,
modlením a tichým rozjímáním
istí duši od poskvrny híchu,
chudou pokorou a posloucháním
ponižujou zemskou srdce pýchu.
Každou noc, jak dvanáctá odvane,
z lžka kamenného každý vstane,

vezme kíž a lampu, v chrám se vlee,

na studeném mramoru tam klee
De profundis hrobním hlasem zpívá.
Barevná skla oken již se lesknou
svitem —
ješt slyšet píse tesknou;
panna kolem jede, šatem kývá —
bda ti svatí muži padnou
i

s kížem, lebkou, biem, v jámu chladnou.

 v B. NEBESKÝ 281

Morní panna kolem jezdce, kon

asovitým rouchem obestela,
by ji lidská duše neuzela.
A tak skryta v strašné ve záclon,
nevidna šátkem bílým kývá —
hroby, plá a stenot rozesívá.

V libý kraj již letí z boru temna,

na nmž luny tiché záe jemná
rozlívá se jako nyvé snní.
Nkdy kíž a kaple pelítne,
bílý dvr a potok zasvitne,
klidná víska, palouk, kvtné sady,
zámek bílý z vonné ze zahrady.
Štkot ps a vytí, kúru pní —
pozdní krok a pláe malých dtí —
vše to mžikem, bleskem kolem letí.
Všudy, kde ta hrozná žena cítí
živé srdce v teplých adrách bíti,

krvavého šátku dsné chvní

o život okrádá v tichém snní. —
Svítí dennice, a sbohem dává
luna, již se rozbleskujek ránu,
purpur zory plane, slunce vstává,
vítzn již vchází v jitra bránu.
Mladé jitro, mladý máj byl tady,
rozlehly se luhem, hájem, lesem,
rozlehly osnženými sady,
smíchem, zpvem, vní, kvtným plesem
s tisícerým rosných perel bleskem,
s tisícerým pestrých barev leskem.

S veských vížek, s vážné chrámu bán,

jako veliek když roje bzuí,
282 ESKÁ POESIE

zvony slavn huí,

zblízka, zdáli
ve
volajíce lidstvo Pán, dm
kde se svtit bude dnes Duch svatý.
Ze všech stran se hrne lidstvo valné,
ustrojené ve svátení šaty
zbožn pospíchá z krajiny dálné.
Huí zpvné v kru
varhany, a hlasy
s ranním kadidlem se vinou vzhru.

Tam zas dóm svou hlavu k nebi nese,

ozáený rznou mlhou rána;
okna hoí —
v povtí se tese
spousta kamenného velikána.
Divý hon se nevidn kol bére,
dokoán jsou oteveny dvée.
Nejsvtéjší svátost pi oltái
knz ve purpurové jitra zái,
jež se barevnými okny leskne,
veškerému lidu ukazuje;
híšné srdce v pokornosti teskné,
v prachu každé koleno se klaní,
svatým tajemstvím se požehnání
v každou duši pemilostn leje,
když velebné Ta7itum ergo pje;
k lovenstvu stoupá svatý duch.
Žena kyne! Bda! Tš vás Bh! —
Za hory se slunéko již sklání,
zanou hoet veerní ervánky,
pi dudách a sladkém houslí hraní
zaínají veské radovánky.
Dudy huí, cimbáljasn cinká,
fábor lítá, a podkova binká,
sukn vesele se v kole toí,
srdce každé, nohy plesem skáou.
 v. B. NEBESKÝ 283

dmou se adra, planou rty a oi;

mnohý párek ze svtnice ven
v noní sad je hudbou unesen.
Cimbál volá, housle za ním pláou,
neslyší on, kvete jen a hoí,
v opojení hloub a hloub se boí —
procitni! nech rozkoš tuto žhavou,
rzné svle a vezmi tváe bledé,
fábor sejmi, s popelenou hlavou
modli se —neb morní panna jede! —
Poznej všecku hrzu, všecka muka,
pi nichž dech se tají, srdce puká. —
Na den svatby nevstou
jinoch s

vykrádá se z osvtlené sín

v noní loubí májevonné, temné.
Zdáli znjí hudby sladké hlasy, —
leží v roztoužené dvy klín,

adra dmou se, chvje ret, a vlasy

splývají do sít zlaté,jemné
dol na adérka obnažená.
Jeho duše zmdlená, peblažená,
neodolá kouzelné té moci,
topí hloub se, jako svtlo v noci,
v temno spánku. To se na ním svírá —
hloub a hloub —
již spí —
tma nad ním irá.
Procitne — a leží ve své rakvi.
Dívky plá a knz žalmy slyší,

slyší kropení na rakev stíkat,

slyší po provaze v hrob ji smýkat,
hroudy již o její víko bíti.
Hluk se dálí, vše se nad ním ztiší,
a on zrádn zklamán o své žití
v hrob leží s tlukoucím svým srdcem.
284 ESKÁ POESIE

všecku hrzu, všecka muka,

Znáš-li
pi tají, srdce puká?
nichž dech se
Znáš je? —
Pomysli pak na tu jízdu!

m.

Pole, luka šedá jsou a holá,

vtrem vane sucha listí svist;
rok posýlá umrlí svj list,
jese k umírání již jej volá.
Ješt jednou velké slaví hody,
sezve létavc svých zpvné rody;
rozkvést, zplanout, zmladnouti chce zase
v posledním svém umrlím již ase;
ohe svj, svou sílu, drahou krev
vlévá v purpurové dary rév; —
zelený pak svatební šat svléká,
šperk svj pestrý v matky lno skládá,
žlutý smrti rubáš poobléká,
a jen na pohební vnec stádá,
jenž mu zkvete z rží, jesenek. *)

Ticho sabatu se rozložilo,

ticho jesenníhoveera.
Slunce ke horám se uchýlilo,
a lesk jeho doubím se dera
listím suchým purpurov sršel

a co tiché požehnání pršel;

byl to práv as jen k umírání,

*) Ocún.
 NEBESKÝ 285
v. B.

a to místo práv také k tomu:

mroucí jese a ervánk plání,
baldachýn tch stinných lesních strom,
ticho kol co zbožné rozjímání,
naproti ta skála politá
rzným veerem, v ní vyrytá
muka.
Krista na kíži ukrutná
O tu skálu open
v mechu sedt,
mroucím okem do ervánk hledt,
v nichž se zem koupá ješt jednou;
všecky otevíti duše zdroje,

ješt svolat celé žití svoje,

jeho tvary, touhy, sny a slasti,

snahy, rány. hoké utrpení,

a pak, an ty pomalounku blednou,
zapadají v jemném odeznní,
veznít, vemít, vežít v tam ty vlasti!

Na úlomku skály poutník sedí,

skála, poutník — oba stejn šedí.

On též do ervánk tiše zírá,

žízní po tom, a pec neumírá;

bol všech a muk otvírá zdroje,
svolá celé trapné žití svoje,
pou svou muednickou, a ty zjevy,
které ped jeho kdys stály okem,
ty te táhly duchotichým krokem
po houpavém most upomínky. —
Vidí nésti Boží smlouvy truhlu,
lidi prchat do všech svta uhl;

íši jasnou, bujnou, hravou,

Zevsa, Afroditu sladkosmavou
286 ESKÁ POESIE

vidí msto vlkem vykojené,

ocelové v rum a popel klesat,
kíž se vznášet, déti, panny bílé
v liliových vncích, muže v síle

Bohu v ohni zpívat, v mukách plesat,

vidí kráet z brány as
šeré
ve velebném šiku tisíceré
svtodjstva ozáené pluky,
vedené kynutím Boží ruky.
Králi v purpuru a silní muži
v pílbách lesklých, v tuhé ve oruži,
reci v duchu, bojovníci slovem
s knihou, s harfou, vnci v olivovém

v ele jdou a národy své vedou,

ti se po nich hrnou mlhou šedou.

Roste ší a šíe, výš a výše

tato velebná, posvátná íše,
z chtí, z duší, z velkých srdcí tkaná,
dechem Božím tajn prochvívaná,
dílo z Boží, dílo z lidské ruky,
z plesu, z krve, z radosti a muky. —
Vidí tvar, však nerozumí duchu,
jenžto tvoí v tomto vném ruchu;
pec však mír jakýsi kolem vane.
Zave duše brány zotvírané,
hledí v ervánky a slouchá tiše,
jak bor vzdychá, jak to doubí šumí;
ale tomu hlasu nerozumí,
neb dél vných
svatotajné runy
jsou mu
písmo ze zavené íše,
pro dech ducha nemá v adrách struny,
pec však tajnou blízkost Pán tuší,

je mu divno v zatvrzelé duši.

 v. B. NEBESKY

jakby ml zas jednou sabat svtit,

dom jít, ach! dom, a se zdtit. —
An tu jeho duše zadumaná
ve hlubinách myšlenlíových dlela:
na své divé jízd morní panna
kolem nho nevidna jela,
nebo s jezdcem zdšeného kon
kryla v strašidelné ve záclon.
Zastaví se, bílý závoj sejme —
a tu stojí, v hrozné stojí kráse.
Vnec hoí, jasné jiskry prší,
z oka erná rudý ohe srší,
tvá je mramor, bílé roucho splývá
s oud mocných v tisíceré áse,

v ruce krvavý šat pozachvívá;

druha jezdce drží v objetí.

O, té strašné s ním se stalé zmny!

Jak byl síla, bujnost, krása, kvt,
je te obraz smrti bídný, zmdlený:
tváe zbledly, zesinavl ret,
oi zhasly, zvadnul pružný sval,
a to tlo vna žití chtivé
bylo nyní umírání živé.

Žena jezdce na mech mkký pouští,

k nohám Ahasvera umdlen klesá,
ona jede dále ve tmu lesa —
zaniká již v erné boru houšti.

Obaproti sob mlky sedí,

v umoené tváe sob hledí:
288 ESKÁ POESIE

Ti dva muži z míru stánk hnaní,

v kletbu blud závrativých daní,
duše na protivách lovenstva
ve tmách, v pustách vných kráející,
an jsou vymknuly se z kolejí
naznaených Bohem veškerenstva;
hrd bloudíc na propastných drahách
odervanci v híšných klamných snahách
pemoženi te se oba vracejí.

Jinoch ozáený u nich stojí —

rdí se tváe jeho rznou zoí,
jako blankyt nebes, oko svítí,

na ele mu jasná hvzda hoí,

kuer zlatý sterou vlnou pluje,
roucho bílé, tkané z jasu nití,
tajným dechem prováté, se duje,
s úd jako proudy svtla plyne.

V ruce drží palmy ratolest;

nad nima ji tiše vznesa kyne,
jeho rtové jedno slovo ekli,
Ahasver a jezdec zbožn klekli,
padnou v náru si a —
umírají.

Jinoch zmizel, a zem pro své syny

hrob otvírá — sesuje se skála.
Nad nima ted vzejde život jiný;
a kde stará znamení dív stála,
nová vyšší nad jich hrobem plála.
 v. B. NEBESKÝ 289

Z písní.

Jako jelen v adrech teplých

olova smr chladnou nesa,
v koví spchá, by tam umel
v tmavém srdci chladna lesa:
takž má láska, kterou bodla
z tvých rt sladkých hoká stela,
utekla se v písn moje,
by tam v jejich myrtí zmela!

Ticho kol, že bys moh' slyšet

zlaté hvzdy v nebi chodit —
slyšet msíka hedvábné
lesky v jezeru se brodit!

Ticho kol, že bys moh' slyšet

tajné sny hrobního spáe —
slyšet mrtvé kapky asu,
jež vesmíra oko pláe!

I ten vánek hravý dímá,

ani zvuek, ani hnutí —
jakoby se vesmír topil
v bezedném zapomenutí.

Jen mé srdce poád bije,

tlukot s tlukotem se honí —

jak hodiny všehoraíra,
jež si samy hrana zvoní!

eská poesie. 19
290 ESKÁ POESIE

Pomník.
(m.)

Byl to klam a sladké snní —

nezapomenu ty doby!
zpomínka mou mrtvou lásku
ovine co bean hroby.

Zpomínka ta ozáí mou

tesknost, co ervánk plání,
v srdci mém to bude znti
jako veer o klekání.

Láska tvá mé duši bude

písní,jakoby se byli
v opadalém, spustlém háji
slavíci dva opozdili.

Tak jsem pišel na tu zem,

nevím, kdo a odkud jsem,
nevím, kam mám odsud jít.
Jdi jen do božího msta!
ekli mi — ach, to já vím;
kady jen tam vede cesta?

Však to pec vím, pane mj!

duši mou duch nese tvj,
snem bdím, bludem hledám t;
v tob jsa p';c najdu tebe,
a když mním, že nejdál jsi,

mám t nejblíž vedle sebe.

 v. B. NEBESKÝ 291

Trpkýf ale život ten,

v néjž jsem tebou uveden:
touha, mozol, pot a krev;
trní roste v srdce moje.
Což mi, pane, za to dáš,
v hrob až složím kosti svoje ?

Co mi dáš? — se já t ptám?!
z mého žití tvj je chrám

stavn, nejsi dlužník mj!

Vénou planu láskou k tob.
Co ti, pane, do ní je ?

ty jsi vše, nech všecko sob!

Mroucí bojovník.

Na posteli leží umíraje.

»Podejte mi ten mj prapor starý!
Je mi pec, když nad hlavou mi vlaje,
jak bych slyšel orl šumot jarý.

A ten me mj vrný — ezem žraný!

Tisíc život jsem v iiadrách cítil,

když jak smrti anjel rozsápaný

jím co bleskem muž hvozd jsem mýtil.

Pilbu na leb mj mi vsadte šedý,

štít mi dejte, jako reku k boji

se smrtí se potkám naposledy —

rek jsem, proto chci to v celé zbroji.
292 ESKÁ POESIE

Ze J5cm nemohl, co ženich opojený,

vztekiy-m jejím políbením zmíti!
volím aspo hrdé ozbrojený
k poslednímu zápasu s ní jíti.

Až pak umru, vezte mé k té hoe,

kde svatého Václava spí muži.
Až rek Boží osedlá si oe
a pijede v plném k nim oruží.

Tam m zakopejte, tam chci spáti,

neb mj den byl mozolný a parný,
se a boj — a pec se mi chce zdáti,
že je ztracen, že byl vešken marný!

Ach, když já své nesl palné rány,

byla tma a svétu seraf jasný
nebyl ješt vyšel z jitra brány;
umírám — a te se zane život krásný!*
Klesá nazpt! V kout smrt již sedí,
vyzáhlá a vymoená žena,
ne ta, jež z tisíc me hledí,
tisícerým žitím opojená.

Taf je panna krásná, hrdá, divá,

vlasy vlajou, pnou se adra dmoucí,
a když kráí, mladých srdcí chtivá,
rozkoš jest jí klesnout v lokte žhoucí.

Žena tasí nž —
a z kouta vstane,
k posteli se polehounku šoupá,
on sní: >V hrob ležím, východ plane,
a ten seraf výš a výše stoupá.
 v. B. NEBESKÝ 293

Posel Boží! Štít a me se blýští,

bílá íza z oud mocných vane,
z oí jasné z mrtvých vstání prýští,
vínek, blesky prše, s skráni plane.

Mocným meem o štít zvuný tlue,

zhmí, jako když na vzkíšení zvoní.
Prasknou hroby —
svatý Václav rue
jede v zbroji bílé na komoni.

Z mrtvých vstání ! — Huí eky, bory,

prapor hrá, hmíbranné písn zvuky,
hromem oteve se brána hory,
z ní se ítí boukou Boží pluky.

Pes mj tichý, tmavý hrob, slyš ! táhnou

i já mám zde štít a me svj starý,

i mé oudy v boje Boží práhnou —

praskni, hrobe — i já rek jsem jarý!«

Vyskoí a zase nazpt padne!

ne ta žena, ale andl Pán
pišel, na elo jej líbá chladné,
palmou kryje adra mu a skrán.

^^>^'^
 2^^^^#^^^^#^^^S^

Karel Havlíek.
(1S21— 1856.)

Karel Havlíek narodil se dne 31. íjna 182 1 v Borové,

gymnasium v Nmeckém Brod, filosofii
studoval
v Praze, naež vstoupil tam do semináe, jejž však již po
roce opustil. Soukromnými studiemi pipravoval se pak na
dráhu spisovatelskou. Od poátku r. 1843. až do polovice
r. 1,844. byl vychovatelem v Moskv. R. 1845. \7st0upil
v »eské Vele« kritikou Tylova sPosledního Cecha« vítzn
proti t. zv. vlasteneckému smru literárnímu. Oddav se pak
si slá\-u nejprednjšílio publicisty
úpln žurnalistice, získal
eského a neohroženého bojovníka za národnost a svobodu.
Od I. ledna 1846 redigoval »Pražské Noviny« s »Ceskou
Velou«, po pevratu beznovém založil v dubnu 1848
»Národní Noviny* ar. 1849. satiricko-humor. list »Sotka«.
Když »Národní Noviny« v lednu 1850 potlaeny, jal se
v kvtnu téhož roku \-)'dávati v Kutné Hoe » Slovana*,
jejž, vida nezbytí, v srpnu 185 1 sám zastavil. Chtl se
n\Tií opt obrátiti k práci literární, byl však v noci na
16. prosince bez soudního rozsudku zaten, a do Brixenu
odvezen, kde ^zstal internován až do 27. dubna 1855.
Vrátiv se do ech, nalezl tu již jen hrob milované choti
Julie, již záhy následoval. Zemel v Praze dne 29. ervence
1856, nedosáhnuv z plna ani 35 rok vku svého.
básnick3?ch prací svých uveejnil Havlíek za živo-
Z
bytí svého v »eské Vele* a v »Sotku« jen 57 epigram,
v tomto pak parodii »Tys bratr náš* a nkolik politických
popvk; vše ostatní zstalo v rukopisu a nemohlo pro
tiskové i osobní pomry býti uveejnno. Tepr\-e roku
1870. otiskl »Svatobor* v I. dílu »Sebraných spis K.
HavHka* Václavem Zeleným poádaný výbor jeho básní
a epigram. Z ostatní básnické pozstalosti Havlíkovy
otisknuta po rznu jen ást^ Konen letos, 40 let po jeho
smrti, vy.šla nákladem Fr. Simáka sbírka všech jeho bá-
296 ESKÁ POESIE

snických prací, pokud z roztroušených rukopis mohly

ješt býti shledány.
Havlíekužíval (s jedinou výjimkou) vidy pseudo-
nym; nejznámjší z nich jest Karel Borovský.
Karel Havlíek náleží k nejrázovitjším postavám
eského Parnasu. Jeho obor jest plnokrevná istá satira;
vynikl tu daleko nad všecky souasníky a u pozdjších
krom Nerudy nenalezl soupee. Epigramem, který jal se
pstovati v Rusku ku konci r. 1843 —
poal svou vlastní
básnickou dráhu; co díve napsal, byly pouhé pokusy.
Epigram jeho má i formou i obsahem svj zvláštní Ha-
vlíkovský a tím i eský ráz. Jest smlý, až k odvážnosti
osobní a nemilosrdný, pronikaW a palivý. Nejastji
hrot jeho namíen proti nešvarm v církvi, ale i neplechy
v život politickém, státním a národním, v literatue
a spolenosti nezstávají nikterak ušeteny. Nejlepším
dkazem jejich úinnosti jest, že ješt dnes, vzdor všemu
dívjšímu jich potlaování, kolují v lidu od úst k ústm.
Epigramy ty jsou nejlepší, jimiž se až dosud mže vyká-
zati eská literatura. Ro\Tiž velikou cenu mají ti jeho
vtší básn napsané vesms v Brixenu. Jsou to »Tyrolské
elegie«, psobící vzácným kontrastem satirj- a ironie
s vážným a bolestným djem, vlastním to utrpením bá-
sníka. Jest to dále »Kest sv. Vladimíra* nejtroufalejší
,

a nejostejší satira na stát a církev, jaká kdy aspo —

v eském jazyku —
byla napsána. Básnmi tmi stal se
zakladatelem naší politické satiry. Jest to konen usmí-
vavý, humorem pekj^pující »Král Lávra«, dílo, vzdor cizí
látce naskrze eské, tak jako vše, co vyšlo z péra HavK-
kova. Formu i e všech tchto básní ^-ypracoval si
Havlíek z hlubokého studia národních písní. e
jeho
jest prostá, i lidu srozumitelná a ne%'yhýbá se ani výrazm
vulgárním. Havlíek jest cele poeta realista, on vlastn
již zahajuje u nás v básnictvu dobu moderní a jest bez-
prostedním pedchdcem Nerudovým. Tento význam
Havlíkv zstával dlouho nepochopen pes to, neb snad
z ásti práv proto, že se stal pro své zásluhy v život
politickém a národním milákem všeho eského lidu.
Avšak dnes nemže již býti pochybnosti o tom, že básníku
»Tyroských elegií« náleží v poetické literatue naší místo
mezi nejlepšími jejími jmény. /,. q.
 KAREL HAVLÍEK 297

Má hvzda.

Když jsem býval malinký,

vdl jsem jen málo,
každého jsem míval rád,
vše se na mne smálo.

Poslouchal jsem maminku

a tatínka taky,
sítali jsme s sestikou
hvzdy nad oblaky.

A tu jednu záící
znala máti moje:
sPodívej se, Karlíku!
tamhle ta je tvoje !<

Znal jsem svoji hvzdiku,

hráli jsme si spolu:
>Hvzdo, hvzdo, hvzdiko!
poj sem ke mn dol.<

Když jsem školy probhl,

byl jsem atheista,
nevil jsem na Boha,
na Ježíše Krista.

Zapomnl jsem na hvzdu,

na maminku taky:
nebe mne opustilo,
zakryly ho mraky.
298 ESKÁ POESIE

Schovala se hvzdika
za oblaky husté,
a já bloudil po svt,
srdce bylo pusté.

Co jsem poznal srdce tvé,

Juliánko moje,
zase vidím hvzdiku,
ale ta je tvoje!

Moje hvzda bývalá

na vky již zašla,
s dítcímou dvrou
také hvzda zhasla.

Život vcný.

Nic se netrap, duše má,

že je život krátký,
nepátrej, co Bh ti dá
za hrobskými vrátky.

Bezkonený svta kruh

toí se vždy vele:
nesmrtelný jest tvj duch
v nesmrtelném tle.

Co lid smrtí jmenuje,

není ješt konec,
umíráek jenom je
divadelní zvonec.
 KAREL HAVLÍEK 29?

On tu jenom znamená,
kde jsou akt meze,
kdy vystoupí opona,
kdy se dol sveze.

Po aktu se vždy naspch

herci jen pistrojí,
ale akt vný bh
nikdy neustojí.

lir ^
ír

Král Lávra.

Bylt jednou jeden

starý dobr}' král,
ale je to dávno,
taky od ech dál,
troje moe, devatery hory
dlí kraj ten od eské komory,
kde on panoval.

Byl král irský Lávra,

pravím zkrátka vám,
a já o tom králi
pknou píse znám.
Nalej, stará! erstvého do íše,
a vy kluci, poslouchejte tiše,

já ji zazpívám.

Posud krále Lávru

chválí irský lid,
300 ESKÁ POESIE

nebyl ani tyran,

nebyl také žid,

nenabíjel cizím svoji kasu,

rekrutýrskou nesužoval chasu,
nedal chudé dít.

Jenom jednu slabost

ten král dobrý ml,
že jest na holie
tuze zanevel:
dal se holitjenom jednou v roce,
dlouhé vlasy po krku široce
nosil jak roj vel.

Horší ješt bylo

vždy na letnice,
jak oistil holi
královské líce,

ekala podivná odplata,

jej

nic na stíbe, ale skrze kata,

to šibenice!

Divili se lidé
mrzela je dost
na tom dobrém králi
tato ukrutnost;
však co král chce, zdravot pro poddané;
tak po letech zvykli si Irané
na tu podivnost.

Jenom holiové
zvyknout nemohli,
na šibenici je
špatné pohodlí;
 KAREL HAVLÍEK

než CO dlat? nic jim nezbývalo

leda trpt, neb jich bylo málo
na rebelii.

Každý rok když táhlo

již na letnice,
sebral se bradýský
cech do radnice;
tam chudáci smutn los metali,
komu padne holit bradu králi
a — šibenice.

Padl los, ach! padl:

letos Kukulín
bude holit krále,
staré vdovy syn.
Jak to stará vdova uslj-šela,
omdlívala ustrašená celá:
i>Ach! mj Kukulin!<

Již posloužil králi,

jižho vede kat
ukrutnou odmnu
za tu službu brát;
tu se matka skrze zástup tlaí,
spchá co jí staré síly staí,
za orodovat.

>Králi, pane králi!

Syn mj jcdinej,
pro Boha t prosím,
slitování mj
Co si ponu já ubohá vdova?
radj sama umít jsem hotova,
jen mi syna dej!*
302 ESKÁ POESIE

vKráli, milost pane!

jest to lidský cit,

nevinného hocha
katem utratit?
Muž mj padnul v služb tvého dvoru,
a ty chceš mou jedinkou podporu
hanebné mi vzít?«

^Jestliže ty, králi,

dobré srdce máš,
jist každoron
jednou blázníváš:
pro nic za nic, pro královské vousy
kat lovka bez viny zardousí,
to jsi otec náš ?«

KJrál se na ty ei
velmi zastydl,
ale ješt více
slitování ml;
nezlobil se, vzdychnul jen hluboko,
dobré srdce tisklo slzu v oko,
zastavit velel.

Všem se kázal vzdálit,

jen sám Kukulín
povolán ku králi,
bledý jako stín
král tu sedí, na klín korunu
>Pistup, synu, blíže sem ke trnu
i pod baldachýn.

>Písahej, že smi íš
na vné asy,
 KAREL HAVLÍEK 303

CO jsi na mé hlav
vidl pod vlasy;
pak se tob neublíží v niem,
a ty budeš mým dvorním holiem
po všechny asy.<

Rád písahal mladík

a byl propuštn,
zvstovati matce
jak jest povýšen;
pak holíval ob den králi líce,
a již žádný holi na letnice
nebýval všen.

Tšili se lidé,

že ten dobrý král

jedinkou svou chybu
vymluvit si dal;
více však než celý národ irský
poestný cech holisko-bradýský
si to liboval.

Stojí mladý holi

v dvorském obroku,
raduje se matka
z toho pokroku;

jasné hvzdy na fraku se tpytí,

zlaté porty, vyšívané kvítí,
bitva po boku.

Než co platí hvzdy,

zlaté tepení,
když srdéko trápí
ostré hryzení:
304 ESKÁ POESIE

Nevyjevit nic po vné asy,

co vidívá na králi pod vlasy
vždy pi holení!

Husy štbetají,
tichá je labu;
kdo chce tajnost smlet,
holiem nebu:
Holiovi vdomosti škubou,
než je poví, pfenáramn hubou,
jazejek je rtuC!

>Ach! mj milý synu.

co t sužuje
ve dne nemáš stání,
v noci pokoje;
te ti líko vadne,
bývals vesel,
mladé tlo den ode dne chadne,
povz, co ti je?

»»Má milá matiko,

ach! pomoc žádná !«« —
>Mj milý synáku,
moc zví, kdo se ptá;
v erném lese bydlí poustevníek,
ten má od všech lidských srdcí klíek,
on ti radu dá.«

Pravil starý v lese:

>Dobe znám tvj kíž,
synku, ty jsi holi
a tajemství víš.
Ty je nesmíš povdít žádnému,
 KAREL HAVLÍEK 305

neulehíš ale srdci svému,

až to vyslovíš.

»Blíže u Viklova
na stoku dvou ek
stojí dutá vrba
tetí lidský vk;
všeptej do ní v tiché noní dob
své tajemství, a ulevíš sob —
jiný neznám lék <

Hned tu noc se holi

z domu vypravil,
zkusit, co mu staec
v lese poradil,
a našeptal do vrby hltav,
co král Lávra skrývá na své hlav;
pak se uzdravil.

Po tom uzdravení
prošel krátký as,
tu strojil král Lávra
hluný dvorní kvas,
z celé zem paniky a páni

sjeli jsou se k tomu hodování

na králv rozkaz.

A po hodování
velikánský sál
hladce voskovaný
ekal již na bál;
ješt k tomu na tu dvorní švandu
nejslavnjší karlovarskou bandu
objednal si král.

eská poesie. 20
 ESKA POESIE

Po eších je doma
vždycky malý sled,
ale všude jinde
naplují svt:
Muzikanty, jezdce, harfenice,
oufedníky, sirky ze Sušice
najdeš všude hned.

Táhli hudci k bálu,

až pan ervíek
silným kvapem ztratil

z basy kolíek,
a když pišli k Viklovskému brodu,
zpozoroval tu svou velkou škodu
na stoku dvou ek.

Tam u duté vrby

s basou smutn stál:
»Pjdu-li ho hledat,
promeškáme bál!«
Uíz' z vrby vtev na kolíek;
co zpsobí, o tom pan ervíek
nic se nenadal.

Zpsobil tam s basou

králi istou vc;
jak na bále pustil
po strunách smyec,
tu ve basa, až všechno pehluší:
»Král Lávra má dlouhé oslí uši,
král je ušatec!«

Král dal hned ervíka

s basou vyhodit,
 KAREL HAVLÍEK 307

bylo však již pozd

basu obesit,
a tajemství, pro nž lazebníci
umírali jsou na šibenici,
rozešlo se v lid.

Co nyní celý svt

vdl od basy,
nebylo nic plátno
skrývat pod vlasy;
tak král Lávra nosi! po tom bálu
svoje dlouhé uši bez futrálu
po všechnj' asy.

A po krátké dob
když utich' povyk,
líbil se pec lidu
dobrý panovník,
zdálo se jim, že ty dlouhé uši
práv dobe ke korun sluší;

všechno mže zvyk! —

Tu je konec písn.
Zdráv bud Lávra král!
Kukulín ho vždycky
holil a stíhal,
neb to nikdy na jevo nevyš'o,
jak tajemství až do basy pišlo
a z basy na bál.

Není každá vrba

jako Viklovská
ani každá basa
jak ervíkovská;
20'*
308 ESKA POESIE

a když t co na jazyku svrbí,

našeptej to jen do staré vrby,
dceruško drahá.

-ti

Tyrolské elegie.

Svi, msíku, polehouku

skrz ten hustý mrak;
jak pak se ti Brixen líbí ?
Neškare se tak.

Nepospíchej, pozastav se,

nechod ješt spát,

bych s tebou jen chvilinku moh'
diškurirovat.

Nejsem zdejší, mj msíku,

to znáš podle kiku;
neutíkej,nejsem >treu und bieder«
jsem zde jen ve cviku.

n.

Jsem já z kraje muzikant,

na pozoun jsem hrál,

a ten poád ty vídenské pány

ze sna burcoval.
 KAREL HAVLÍEK 309

By se po svých tžkých praccch

hodn vyspali,
jednou v noci koár policajt
pro mne poslali.

Dv hodiny po plnoci,
když na tetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
šfastné dobrytro.

Se žandarmem slavný ouad

celý v parád,
pupek kordem pevn obvázaný,
zlato na krágle.

>Vstávají, pane redaktor,

nelekají se,
jdeme v noci, nejsme však zlodji,
jenom komisse.«

>0d všech z Vidn pozdravení,

pan Bach je líbá,
jsou-li prý zdráv? a tuhle to psaní
po nás posílá.*

i na laný život
Já jsem
vždycky zdvoilý:
>Odpusf, slavná císaská komisse,
že jsem v košili.

Ale Džok, mj erný buldog,

ten je grobián,
na »habeas corpus* tuze zvj^klý —
on je Anglian.
 ESKA POESIE

Málem by byl chlap pestoupil

jeden paragraf,
již na slavný ouad zpod postele
udal: Vrr! haf, haf!

Hodil jsem mu tam pod postel

íšský zákonník;
dobe, že jsem ml ten moudrý nápad,
již ani nekvik.

11.

Oban zvyklý na poádek —

bylo to v prosinci —
pedevším jsem si obul punochy
v slavné asistenci.

Pak jsem teprv etl psaní —

však to tuhle mám;
rozumíš-li ouední nmin,
peti si je sám.

Bach mi píše jako doktor,

že mi nesvdí
v Cechách zdraví, že prý potebuju
zmnu povtí
že je v Cechách tuze dusno,
horké výpary,
mnoho smradu po té oklrojírce,
holé nezdraví.

Ze on tedy schváln pro mne

koár sem poslal,
 KAREL HAVLÍEK 311

abych se hned na státní o útraty

na cestu vydal.

A žandarmm že naídil,
a mne hodn nutí,
kdybych nechtl ze skromnosti pijmout
jeho nabídnutí.

IV.

Což je dlat r že pak musím

hloupý zvyk ten mít,
že nemohu žandarmm s flintami

pranic odepít!

Dedera mne také nuti',

abych jel jen hned,

že by chtli Brodští, až se zbudí,
teba s námi jet.

Pravil mi, že nemám s sebou

zbran žádné brát,

neb že oni mají naízení

mne ochraovat.

Že mám též, pokud jsem v Cechách,

inkognito jet,

sic nám dají dotíraví lidé

hrzu komis hned.

Ješt mi dal pan Dedera

více moudrých rad,
dle nichž se Bachovi pacienti
mají spravovat.
312 ESKÁ POESIE

Tak mne vábil jak Siréna,

až jsem obul boty,
oblík' vestu, kabát, pak i kožich,
díve však kalhoty.

Kon a žandarmi stáli

dávno ped domem:

>Milí braši! maliké strpení,
hned již pojedem!*

V.

O, msíku, však ty ženské

dobe znáš a víš,
jaký s nimi lovk na tom svt
asto mívá kíž.

Také's mnohého louení

tajným svdkem byl,
ty znáš lip než každý novelista
hokost tchto chvil.

Matka, žena, sestra, dcerka,

malá Zdeninka,
stály okolo mne v tichém plái —
hoká chvilinka.

Já jsem sice starý kozák,

v ptkách tužený,
tenkrát jsem ml trochu tsná prsa
a zrak zkalený.

Vtisknul jsem si podbradku

siln do ela.
 KAREL HAVLÍEK 3l3

aby se tm policajtm slza

nezablyštla,

neb ti všichni blíže dveí

posud stáli stráž,
aby mla tato smutná scéna
císcskou staíáž.

VI.

Trubka beští, kola hrí,

jedem' k Jihlavi;
vzadu, abychom nic neztratili,
klušou žandarmi.

Ten borovský kostelíek

stojí na vršku,
skrze lesy smutn na mne hledí
>Jsi to, mj hošku ?<

»Pode mnou jest tvá kolébka,

já t vidl ktít,
starému vikái ministrovat,
piln se uit.*

>Táhnout svtem na zkušenou,

pak s pochodní jít,
naší chase plamenem veselým
na cestu svítit*

»Vidíš, jak ty roky plynou,

znám t ticet let . . .

Ale, chlape! jaké to obludy

vidím s tebou jet ?<
 ESKÁ POESIE

VII.

Když jsme jeli pee Jihlavu,

ml jsem Špilberk v mysli,
a za Lincem myšlenky na Kufštein
z hlavy mi nevyšly.

Teprva když jsme nechali

Kufštein v právo stát,
zala se mi alpejská krajina
píjemnjší zdát.

Hloupá jízda, milý brachu,

když se neví, kam:
veselé troubení postilion
jest jen bídn)' klam.

Všude kolomaz a všude

pepahovali:
Kdybyste radš ve Vídni pepáhli
a namazali! —
Telegraf je pece jenom
hezký vynález,
ten ped námi všude, než jsme pišli,
ohlášení nes,

by nám mohla policie,

starostlivá máti,
všude,díve než tam dojedeme,
kamna rozeháti.

Nesmím ale zapomenout

Budjovice,
 KAREL HAVLÍEK ^'5

tam Dedera koupil mlnického

tyi lahvice.

i-H se v nm
vlastenecké
hnuly myšlénky ?
i-li doufal, že to pro mne budt
Lcthe na echy ?

Mlnické jsem dávno dopil,

piju vlaské zas;
ale zdá se, že je v obou stejný,
nepokojný kvas.

VIII.

Te, msíku, nechme elegie

a pejdme v heroický tón,
nebo, co ti chci te vypravovat,
to byl ertv shon.

Cesta z Reichenhallu do Weidringu

ty ji musíš také dobe znát —
ta se nedá žádnou ordonancí
peoktrojovat.

Hory, skály ohromnjší ješt

než jest hloupost mezi národy,
vedle cesty propast bezedná jak
držka armády.

Temná noc, jak naše svatá církev,

a my jedem' s kopce jako mžik;
darmo kií Dedera: »Drž kon!«
prázdný je kozlík.
316
ESKA POESIE

Koár praští, a kon ve vtru,

již ábel horem pádem nese,
je
a postilion nkde tam za kopcem
do dýmky si keše.

Dol jako s vže cesta plytká,

vz jak šipka klouže hý a hat,
snad nás hodlá nkde do propasti
internírovat.

Ach, to byla pro mne chutná chvilka!

nebo neznám žádnou vtší slast,
nežli vidt slavnou policii
ouzkostí se tást.

Napadnul mi — jsem já tená bible

o Jonáši smutný píbh ten,
jak jej k utišení boue z loky
vyhodili ven.

»Metejme los,« pravím, »mezi námi

musí nkdo velký híšník být,
a ten k usmíení nebe musí
z vozu vyskoit.*

Jen to vyknu, ejhle! policajti

ani svdomí nezpytovalí
a kajícn vyrazivše dvíka,
z vozu vyskákali.

Ach, ty svte, obrácený svte!

vzhru nohama ve škarp leží stráž,
ale s panem delinkventem samým
kluše ekvipáž.
 KAREL HAVLÍEK

Ach, ty vládo, pevrácená vládo!

národy na šrce vodit chceš,
ale tymi komi bez opratí
vládnout nemžeš!

Bez koího, bez oprati, po tm,

u silnice propast místo škarpy
tak jsem cválal sám a sám v koáe
jako vítr s Alpy.

Sviti svj osud také jednou

kom splašeným se já mám bát ?

oban rakouský? což se mi mže

horšího již stát?

Tak jsem s chladnou resignací v hlav,

v hub ale velou cigáru,

erstvj' než car ruský pijel k pošt
v dobrém rozmaru.

Tam jsem zatím — mustr delinkvent -

bez ochrany poveeel hezky,

než za mnou stráž s odenými nosy
pikulhala pšky.

Já spal dobe, ale policajti

mli tunoc ve Weidringu zlou
mazali si špiritusem záda,
nosy arnikou.

Tu je konec této epopeje,

k níž jsem nepibásnil ani chlup,
podnes ti to poví ve Weidringu
poštmistr Dahlrupp.
318 ESKA POESIE

IX.

Pijeli jsme do Brixenu

bez vší turbací;
krajská vláda dala Dederovi
na mne kvitanci.

Místo mne ten kus papíru

vrátili do ech,
mne zde erný dvouhlavatý orel
drží v klepetech.

Krajskou vládu, podkrajského,

žandarmerii,
ty mi dali za andly strážce
v té Siberii.

ír r

Kest sv. Vladimíra.

(úryvky.)

Zpiv druhý.

HOSPOD. VRSTVÍ.

Jedna hora vysoká je

a druhá je nízká,
kdo nemá své muzikanty,
na hubu si píská.

Když hýili, stolovali

u carského dvoru,
ten celý den byl bh Perun
v mrzutém humoru.
 KAREL HAVLÍEK

>Kdo jaktživ bohem nebyl,

zkusil ješt málo,
není to tak lehký život,
jako by se zdálo.

Ráno vstane: do snídané

musí rosou kropit,
msíek zavít do chlívka,
potom v slunci topit.

Díve erty, noní duchy

strit do pytlíka,
a hvzdiky pu-u-u-u
svolat do kurníka.

Každý ptáek, každý brouek,

slon až do komára,
má hned ráno nasypáno
z božiho špejchara.

A když potom lidé vstanou,

to je teprv správa!
nkdy nevím samým kikem,
kde mn stojí hlava.

Ten, kdo nikdy neml v uchu

vosy a brabence,
neví, co je Perunova
ranní audience.

To je kiku a modlení,
až mn uši brní:
ten zpívá, ten šepce, vzdychá,
ten zas žalmy frní.
320 ESKÁ POESIE

A CO všechno na mn chtjí,
nelze vyjmenovat,
zbláznil bych se, kdybych si to
chtl jen pamatovat.

Ten chce zdraví, ta chce dti,

ten nemá co jísti,
ti zas, abych nedovolil
ve fabrikách písti.

Ten mne prosí, bych mu hlídal

louky a osení,
ten zas chce, abych pomáhal
kráv pi telení.

Jeden sedlák prosí za déš,

zasel kousek lenu,
druhý prosí hezké asy,
by ml sucho k senu.

Ten chce zimu, ten chce teplo,

ten zas asy jiné,
jeden chce mít žito drahé
a druhý laciné.

Že jsem stvoil staré baby,

to mne nejvíc mrzí,
nepestanou-li mne soužit
zahladím je brzy.

Hrom a
do nich! abych neklel,
nemohu,
zdržet se
když jí koza málo dojí,
bží k pánu bohu.
 KAREL HAVLÍEK 321

Sám se nechce žádný starat,

za všechno se modlí,
jakoby ml každý boha
jen pro své pohodlí.

Tomu sušit, tomu moit,

tomu pole hnojit;

dív si, prase, zdraví zkazil,
potom ho mám zhojit!

Ta mne moí ve dne v noci,

ráda by se vdala,
ten se modlí, by Moena
jeho ženu vzala.

Ten chce výhru z loterie,

špendáže mi nosí,
a co jsou assekurace,
též za ohefí prosí.

Ó, vy šelmy I Kdybych nebyl

píliš dobrotivý,
zmakal bych vás na povidla
jako shnilé slívy!* — —
Šup' si zlostí haliského,
jak moždíe kýchnul:
z

To zahmlo, zablejsklo se,

déšC na zem vyšplíchnul.

Vru, Vašku! bohem býti,

to žádný špás není:
Brixen ten je proti tomu
ješté vyražení!

eská poesie.
 ESKA POESIE

Pozd V noci, když utich' svt

a lid pestal bouit,
chtl si Perun usouzený
dýmiku v5'kouit.

Když si Siraš túmbekia

cpal do nargiiie,
tu mu zala Perunice
držet litanie:

j-Však jsem já dobe slyšela

za dvemi skrz škvíru,
co jsi vzkázal po drábovi
caru Vladimíru.

Nezaínej si jen s carem,

to já poád íkám,
že to se svou oposicí
nepivedeš nikam.

Každému do oí ekneš,
co máš na jazyku,
a dláš si nepátele,
nemáš politiku.*

A když žena po celý den

bruí jen a štká,
ach! to musí z kže vyhnat
boha lovka! i

Ach! Perune, Peruneku!

lituj u t tuze:
zejtra na t eká teprv
pežalostná chze.
 KAREL HAVLÍEK 32á

Oj, Perune penešfastný,

kam jsi myslil, brachu ?

hant cara, svého pána,

a to beze strachu?

Oj, Perune, kam jsi myslil,

penešastné bže ?
utec, utec! jak té chytnou,
nic ti nepomže!

Zpv tetí:

Vojenský soud.

Bože! Kýž jsem policajtem!

to je Tyražení!
Koho chce, toho si chytne
a dá do vzení.

Každý si ho musí vážit:

kdo na zaškaredí,
pro urážku policajta
ve štokhauze sedí.

Ctte, hoši, policajty!

ouvej ! jak to bolí
stát vyplácí krejm metlou,
ale ševcm holí.

Slyšte, lidé, pro výstrahu

mé smutné zpívání,
že se proti policajtm
sám bh neubrání.
21«
324 ESKÁ POESIE

Už ho vedou svázaného,
všechno ve mn
hrká!
dva ho táhnou za ramena,
jeden vzadu strká.

i>Jenom mne po humnech vete,

však já s vámi pudu,
nedlejte mi ve mst
veejnou ostudu !«

Ale na humnech u strouhy

paní Perunice
zapírala Peruátku
nco na suknice.

Jak poznala svého pána,

hned se s hrozným kikem
na pochopy oboila
mokrým laviníkem.

Ale Perun dobrotisko

sám ji napomíná:
>Schovej, ženo, me do pochvy,
pišla má hodina !«

Policajti s Perunicí
na humnech se vadí,
u dvora se zákonníci
o Peruna radí.

A již Perun upoutaný

v šatlav nocuje:
Juristm se z paragraf
žádný nešikujc.
 325
KAREL HAVLÍEK

Nebo ten, kdo zákony ál,

neml ani zdáni,
že car vezme nkdy boha
do vyšetování.

Ráno pišla appelace

k caru celá bledá,
že se proti Perunovi
zákon najít nedá.

Ccír se na n zle osopil,

ek' jim, že jsou osli,

poslalhned pro vojenský soud
do kasáren posly.

Vojenský soud to je samec!

soudí jen se práší:
on má všechny paragrafy
v jedné patrontaši.

Vojenský soud na civilní

dívá se s vysoká,
nesoudí podle zákon,
všechno jen od oka.

Vojenský soud má žaludek

zdravý jako štika:
nevinného na komando
stráví jak vinníka.

Vojenský soud z nieho nic.

jako áký tvrce,

nález práv potvrzený
ml jako na šrce:
^^^
ESKÁ POESIE

>Že dle vyšlé proklamace

komandujícího
a dle ostatních zákon
soudu hrdelního,
pro urážku první tídy
Jeho Velienství,
pro vzpouru, nemravné ei,
pro neposlušenství,
Perun bh je odsouzený
k provazu dle práva,
že však k utopení v Dnpru
milost se mu dává;
bude ale pro výstrahu
neposlušné chase
vleen k ece po ulicích
na koském ocase.* —
Práv jeden žurnalista
sedl také v díe,
protože se bohu rouhal
a psal proti víe.

Soud jej odsoudil, použiv

té píležitosti,
k stejnému trestu s Perunem
k vli nestrannosti.

Zpév sedmý:

Ministerská rada.

Veír ministi sedli

v tajném kabinet,
tenkráte bh proti zvyku
první na tapet.
 KAREL HAVLÍEK 327

V hlavní vci byli všichni

stejného mínní:
bez boha se sprostým lidem
není k vydržení.

Ale v dalších podrobnostech

tu mezi dvoany
byly, jako skoro všude,
dv rozliné strany.
Nová škola chce jen vždycky
licitace s pachtem,
stará škola zase chválí
služby s deputátem.

Pan ministr vnitních vci

pravil: >Páni bratí!
ohlasme konkurs v novinách
tak, jak se to patí.

A se náležitou cestou
hlásí kandidáti,
pak si dle kvalifikace
mže car vybrati.*

Zahraniní ministr pál,

že by dobe bylo,
kdyby se to v cizích listech
taky ohlásilo.

Nebot bez toho že není

pi tom obsazení
na žádného domácího
ani pomyšlení.
 ESKA POESIE

>Jencm žádného nováka!

vždy jest starších dosti,
dobe renomírovaných
zvlášt v praktickosti.

Též se nesmí pro es zem

na pár rubl hledt,
když už jednou o tom budou
cizozemci védt.«

Ale finanní ministi

špinavá jsou nace,
ten chtl, aby se veejná
svedla licitace,

A kdo bude ze všech nejmíi

za svou práci žádat,
tomu se má bez ohledu
tato služba zadat.

Vymínil si však, že z chrám

všechno stíbro, zlato
bude vždy v pádu poteby
do mincovny vzato.

Pak a drží kurs papír

vždy aspo al pari,
to je hlavní a ostatek
všechno láry fáry.

Staveb ministr pipomnl,

by si pispíšili
a zatím nco klášter
v kasárny zmnili.
 3^9
KAREL HAVLÍEK

fiež se místo zas obsadí,

aby takto caru
aspo nco zas pirostlo
v tom interkalaru.

Pan ministr práv doložil

»Moje výminka,
je
by se veejn v novinách
o tom stala zmínka,

že se nový bh kontraktn
zavazuje k tomu,
každou falešnou písahu
trestat porcí hromu;

neb se te jíž každý všivák

ídit chce dle cara,
lhát, písahat a dlat si

ze soud kašpara!*

Ministr osvty divný

plán ml pohotové,
aby se ta božská živnost
ponechala vdov.

Že si mže na svou ruku

pibrat tovaryše,
šikovného jezovitu
anebo derviše.

Že to bude lacinjší
a v dobrém poádku,
neb on sám že jim pispje
radou na poátku. —
 ESKÁ POESIE

Pi tom však byl potutelné

církevní plemeno,
sám povede
myslil, že to
na vdovino jméno.

Ministr vojenský pravil

»Co dovede bže,
každý starý generál to
taky zastat mže.

Zvyklý na subordinaci
bude cara ctíti,

aeráru se mže pi tom

pense ušetiti.

Ze všech nejlíp by to trefil

maršál Komispetr,
pouštt hrzu na sedláky,
na to on je metr.

Pro jistotu se mu mže

áký literátus,
chlapík v pée vycviený,
pidati ad latus.

Tak pivedem' knžstvo s vojskem

k jednomu komandu,
zorganisujeme písnj'
tu církevní bandu.

Pan ministr policejní

beze všeho kiku
podal písemn své votum
v zaveném paklíku.
 KAREL HAVLÍEK

Policie jako koky

ráda po tm chodí,
v jasném svtle veejnosti
nerada se brodí.

A své votum zapeetil,

pece bych se vsadil,
že uhodnu, co on asi

tajn caru radil

Jist zpovd, jezovity,

oistec, latinu,
pokoru a trplivost
pi chleb a vínu;

kousek nebe, na udici

pár volavých svatých;
všechna moc pochází s hry,
pluk ert rohatých.

Z epigram.

ECCLESIA MILITANS.

Proti církve protivníkm,

bezbožným akatolíkm,
vydal páter Rože podle zvyku
na sto arších ostrou polemiku,
v tuhé vazb s kovanými rohy:
všem kacím mže petlouc' — nohy!
332 ESKÁ POESIE

Geografický.

Nechlubte se, vlastenci,

není to vc
ádná,
že netee odjinud
do ech voda žádná.
Toíme-li ze sudu
nedolévajíce,
zstanou nám na spodu
brzy jen kvasnice.
Nechlubte se, nechlubte,
špatná je to sláva,
že vytéká do Nmec
všechna eská šáva.

Ethnografický.

Hanák velké panák,

ztžka vekraoje,
jedno noho drohó
k pedo postrkoje.

Z HISTORIE LITERATURY ESKÉ.

eských knížek hubitelé lítí:

plesnivina, moli, Jezoviti.

 KAREL HAVLÍEK 333

Kasuistický.

Ptáš se, byl-li Jezovitou Jonáš,

ninivetský missioná? —
Nemoh býti! v tom je chyba,
že »Jonáše spolkla ryba.*
Jezovita — pravím vám —
byl by polkl rybu sám
Nebyl Jezovita, neb ho mla
ti dni v biše — a nezcepenla!!

Talenty.

Pavlu h a Petru
závist, ticho!
lip;

ticho,
kacím dal Pánbh vtip,
bicho.

Jiný varians:

Kaplanm dal Pánbh vtip,

faráovi bicho.

Sympathetické léení.

Bodne-li t žíhadélkem vela,

vlož na ránu hned
její vlastní med!
bodne-li t epigramská stela,
vlož na ránu — prostedek máš jistý

chumá vlas z epigramatisty.

 ESKÁ POESIE

Svornost.

Takto svornosti té vaší tajný smysl zní:

»Dlej ty, co chceme my.«
U mne tedy zase svornost znamená:
>Dlejte vy, co chci já.«

TOAST.

Sláva slavným! Od všech budiž ctín

fará v tín
. . . .

nemá nad nj milejšího Hospodin

ani hospodyn.

Etymologický.

Odkud vzalo — zkouším 'žáky —

jméno Rakous poátek?
>0d rak, neb oni taky
chodí poád nazpátek.

ÚINKY BLOHORSKÉ BITVY.

Pokavad se s ech kacíství nesmeklo,

mli v echách nebe a po smrti peklo.
Tetko blohorská! co nám dal tebe, Bh
máme v echách peklo a po smrti nebe.
 KAREL HAVLÍEK

MlSANTHROPICKÝ.

Od erta vás pro ten božský hnv

koupil Ježíš za všechnu svou krev;
já však mním, když na mne pijde spleen,

že bych za vás nedal trochu slin.

Obrácený svét.

eské slovesnosti osud pouta kuje:

censura ji tiskne, tiskcí censuruje.

Modlitba eská.

Svatý Jene z Nepomuku!

drž nad námi svoji ruku,
a nám Bh
dá co dal Tob:
by náš jazyk neshnil v hrob.

Demokratický.

Necho, Vašku, s pány na led:

mnohý píklad máme,
že pán sklouzne, a sedlák si

za nj nohu zláme.

NÁPIS NA PRAŽSKÉM NÁDRAŽÍ VYSTAVENÉM R. 1845.

Co se divíš, brate echu, jak enthusiasta }

Pipojili Prahu k Vídni železem — i bašta.

336 ESKÁ POESIE

Zle, matiko, zle.

Poctivému hrozí jenom hlad,

zlodji zas jenom šibenice;
eský literát má trampot více,

jemu hrozí hlad i šibenice.

Bajka politick.4.

Ve Švýcaích v demokratském kraji,

kde si na republikány hrají,

sed si vedle orla vrabík smlý dosti,

zaimaiv cosi o rovnosti.

Orel polknul vrabce místo nauem',
že pec nikdy vrabec orlu roven není.

Purkmistru slavné obce x-ské.

Chlubíváš se, a to podle práva,

že jsi ty tisíc mšan hlava. —
Jenom to si pimysliti sluší,

jaké musí mít tvá hlava uši.

Ruská konstituce.

Odjakživa dovoluje
ruský car velmožm,
míti teba tisíc duší,
jenom žádný rozum.
 KAREL HAVLÍEK 337

Rada hloupému Janku.

>Po obd, Janku,

nesmíš,* pála máti,
>oblizovat pysky,
nýbrž utírati.

Ale po hubice,
mj Janeku milej,
teba se oblízni,
jen se neutírej.*

Patriotický.

Krleš! Krleš! Krleš!

Pojte, vlastenci, jež srdce bolí,
že Bh nenadlil echy solí,
pojme, modleme se, by dobrota
boží v echách ráila zavést
zase na všetenost ženskou trest
takový, jak byl za asu Lota:
Tak dá echm spravedlnost Pán
více soli než vliské bán!
Krleš! Krleš Krleš!

eská poesie. 22
 Obsah.

Úvod k 1. svazku 1

Jan KollAr 11

Fr. Lad. elakovský 37

Jan Erazim Vocel 81

Jan Pravoslav Koubek 91

Fr. Vacek Kamenický 117

Frant. Doucha 121

Karel Hynek Mácha 133

Karel Jaromír Erben 175

Václav Jaromír Pícek 237

Boleslav Jablonský 239

Václav Štulc 243

Jos. Jar. Kalina 249

Vincenc Furch 257

Václav Bolemír Nebeíký 261

Karel Havlíek 295

Opravy.
Na str. 81. Vocel narodil se r. 1803. nikoli 1802.
Nastr. 122. v reliéfu ti CamoSnte místo Camoese.
Na str. 124. v 1 . verši ti vydav misto vzdav.
Na str. 130. ve 4. verši básn »Jen jednou
v život* ti tvar misto tvor.
 ír

DOTIŠTNO
V KNIHTISKÁRN JOS. R. VlLÍMKA V PrAZE

V MSÍCI ÍJNU L. P. 1897.

ír
 SPOLEK ESKÝCH SPISOVATELU-BELLtTHlSTU JAJ"

vydal r. 1893 knihu

ERNÁ Hodinka
VZPOMÍNKY LENU »MÁJE«.

Redigovali Ignát Herrmann, Edvard Jelínek,

Antonín Klášterský, M. A. Šimáek.

Cena knihy (o 391 stranách ve dvou svazcícli) 2 zl. 80 kr.

skvostn vázané 4 zl.

OBSAH:
Antoš Jan Dv malé vzpomínky na dva velké muže. —
:

BiTTNER Jií Mj kollega X.

: —
Cech Svatopluk Mé první vy- :

stoupeni v »Ruchu«. —
erný Adolf: Moje první návštva Lužice.
— Dr. Gi'TH Jií: Intimní listy z cestovního denníku. Havlík —
Josef: Z pohnuté doby. —
Dr. Herben Jan: Co doma o íkají. mn
— Herites František: Ti z mých nejcennjších honorá. —
HsatRMANN ignát: Zlodjem! Heyduk Adolf: —
Dva »eští generá-
lové*. —Hladík Václav: První láska. Hovorka J. M.: Me —
generála erajeva. —
Jamot R. E. Nkolik vzpomínek s doslovem.
:

— Jelínek edvard: Stopy sibiského sbha. Jirásek Alois: Pkný —

honorá. —
Klášterský Antonín: Žalovat: Klosí: Antonín: —
Kapitola ze zavené knihy. —
Kolár Josef Jií: Bramarbáš v dji-
nách dramatické lireratury. — Konrád J. D. Láska k vlasti. —
•
:

Kucha Josef: Nkolik vzpomínek z r. 1866. —

Kvapil František:
eské soirée v Batignollech. — Kvapil Jaroslav: Vzkíšení. — Dr.
PippiCH K.\rel: Naše sjezdy. — Preissová Gabriela: Nepišel. —
Rais Karel V. V blidle. : —
Sládek J. V. Jak jsme ktili a bimo- :

vali. —
Sova Antonín: Malá vzpomínka. — Stašek Antal: Vzpo-
rnínka mrtvým. —
Svtlá Karolina: Úryvek ze »Vzpomínek«. —
Šimáek M. A.: U mých dtí o mém dtství. Stech Václav: —
Nejvelectnjší! —
Dr. Štolba Josef: Dv divadelní vzpomínky. —
Šubert Frant. Ad.: Z mých toulek. — Táborský František: An-
dante. —
Vávra Jan: Z prvních dojm. Viková-Kunétická —
Bože^na: V boji se smrti. — Vrchlický Jaroslav; Vzpomínka na dva
soudruhy.

Každý lánek opaten jest i snímkem autografu

spisovatelova.

Doporuujeme tuto knihu trvalé ceny v naši nebohaté

literatue mevioirové všemu eskému te7iástvu.

 Doporuujeme následující

Díla básnigRá ^

vydaná nákladem

Jos. R. Vilímka v Praze.

Arietto l., Básné 50 kr.

ASNYK A., Poesie. Pel. Fr. Kvapil. S pod. básníka.

1 zL, váz. zl. 1-50.

Baumbach R., Zlatorog. Alpská povst. Pel. Ad.

Heyduk. S pod. básníka. 50 kr.

Byrox G. G., Nebesa a zemé. Sen. Mystérium. —

Oskar z Alvy. Pel. dr. Fr. Krsek. S pod. a život,
básníka. 50 kr., váz. 1 zl.

Cannizzaro T., Výbor básni. Pel. J. Vrchlický.

S podob, a život, básníka. 50 kr.

COPPÉE Fr., z malého svta. Básné. Pel. L. Arietto

a V. erný. S podob, a autogr. básníka. 50 kr.,
váz. 1 zl.

ervenka J., Pisné

Zdvisovy. Se skvostnými obrazy
svtlotiskovými dle originál L. Marolda a s pe-
krásnými illustr. Fr. Slabého. ást dekorativní
provedli M. Aleš a D. J.
Krajíek. Brož. zl. 2-80,

v nádherné vazb 5 zl.

Heyduk A., Na vlnách. Román v písních. Druhé

vydání. 4". Brož. zl. 1'50, nádhern váz. zl. 4- —
— Pisné. S podobiznou básníka. 1 zl., váz. 2 zl.

Kaminský B., Muži a zeny. 60 kr.

Kaminský B., z píkop. Verše. S titulní illustrací
V. Olivy. 60 kr.

KráSNOHORSKÁ E.. Na živé strun. 1 zl., váz. 2 zl.

Mašek K. (Fa Presto), Utíkej, Káo! ili: Jak by

nkteí ze souvkých veršovc eských zpracovali
theraa nár. písn
Utíkej, Káo, utíkej, Káa utíká co maže,
honí t kocour divokej. kocour ji chytit nemže.

Cena 60 kr.

Mužík A. E., Ballady a legendy. 80 kr., váz.

zl. 1-60.

— Hlasy lovka. 1 zl., váz. zl. 1.80.

Neas J., Kvity z polských luh. Výbor nejlepších

básní a veršovaných povstí vynikajících poet
polských. S pod. autor, zl. 2.80, váz. zl. 3.50.

ŠKAMPA A., Mladý svt. 1 zl. váz. zl. 1-80.

Theuriett a.. Lesní stezka. Pel. L. Arietto a V.

erný. S podob, básníka. 50 kr., váz. i zl.

Uden H. (dr. Jar. Hruška), Sestupem. Znlky. 60 kr.

— San Rento. Znlky. 60 kr.

— Sad zarstající. Básn. 60 kr.

Vrchlický J., Moderní básníci francouzští. S lite-

rárním úvodem a poznámkami životopisnými a
bibliografickými a s 25 podob. 548 str. 8". zl. 340,
váz. 4 zl.

— Poesie italská nove' doby. Básn 131 poet ital-

ských. 304 str. zl. 2.20.

— Vittoria Colo7ina. 45 kr., váz. zl. 1.30.

Zeyer Jul., Poesie. Brož. zl. 1-30, váz. zl. 230.

 University of Toronto

Llbrary

to

vrv
DO NOT
REMOVE
I
THE

•H •
CARD
to r-1
.
<D
O
O,
rH
O
FROM
THIS
0)

POCKET

Acme Library Card Pocket

•
ta
H
o^
LOWE-MARTIN CO^ UMITFD