18.

Dusíkaté deriváty
• obsahují ve svých molekulách vazbu C – N
• dusík je trojvazný (pokud jeho atomy nenesou náboj)
• významné skupiny dusíkatých derivátů jsou nitrosloučeniny a aminy

• dusík je součástí i významných biologicky aktivních přírodních látek jako např.

bílkoviny nebo nukleové kyseliny

Nitrosloučeniny
CHARAKTERISTIKA
• obsahují jednovaznou nitroskupinu NO2, vázanou na uhlík
• strukturu nitroskupiny můžeme znázornit dvěma rovnocennými vzorci:

NOMENKLATURA

• předpona nitro, halogeny nebo násobné vazby mají přednost v číslování

• podle počtu substituentů dělíme:

 VLASTNOSTI

• jde převážně o kapaliny (např. nitromethan, nitroethan, nitrobenzen) nebo pevné

látky (např. TNT, methandinitrobenzen)
• nerozpustné ve vodě
• mají typické aroma
• některé jsou jedovaté
CHARAKTERISTIKA VAZBY
• vazby vycházející z dusíkového atomu ke kyslíkům jsou rovnocenné a stejně
dlouhé, zároveň vazba mezi N a O je delokalizovaná
• nitroskupina dodává I- (záporný indukční efekt, protože dusík má vyšší
elektronegativitu než uhlík) a M- (záporný mezomerní efekt, substituent 2. třídy)
PŘÍPRAVA
• nitrací uhlovodíků (substituční reakce)
◦ substituce radikálová - (cyklo)alkan + HNO3(zřeď.) → nitrosloučenina + H2O
◦ substituce nukleofilní - halogenderivát + NaNO2 → nitrosloučenina + NaCl
◦ aromatické uhlovodíky – elektrofilní substituce

REAKCE
ZÁSTUPCI

Aminy
CHARAKTERISTIKA
• obsahují aminoskupinu NH2
◦ substituent I. třídy (volný el. pár) ⇒ M+, sbst. v polohách ortho a para
◦ elektronegativita dusíku vyšší než uhlíku ⇒ I-
• dělení aminů - podle počtu odštěpených atomů vodíku

NOMENKLATURA - předpona amino- nebo přípona amin (diamin atd atd)

VLASTNOSTI
• nejnižší aminy jsou plyny s charakteristickým zápachem po amoniaku, rozpustné
ve vodě (tvoří vodíkové vazby)
• vyšší alifatické a aromatické aminy jsou kapaliny
• aminy odvozené od naftalenu jsou pevné, krystalické, bez zápachu
• s rostoucí molekulovou hmotností klesá jejich rozpustnost ve vodě
CHARAKTERISTIKA VAZBY
• díky volnému elektronovému páru na dusíku mají aminy:
◦ zásaditý charakter (jsou schopny vázat H+), tzn. že jejich vodné roztoky reagují
alkalicky a s kyselinami poskytují amoniové soli
▪ zásaditost aminů je ovlivněna charakterem uhlovodíkového zbytku v molekule
aminu, např. methylová skupina vyvolává +I-efekt, a tudíž je elektronová
hustota na dusíkovém atomu v methylaminu CH3NH2 větší než v amoniaku,
proto je methylamin zásaditější než amoniak

◦ nukleofilní charakter (jsou donorem elektronů)

• aromatické aminy jsou slabší báze než např. methylamin, protože M+
PŘÍPRAVA
• redukce nitrosloučenin (reakce u nitrosloučenin, ty trubko mosazná)
REAKCE
• vznik amoniových solí reakcí aminů (jako zásady) s kyselinami:

• DIAZOTACE

• KOPULACE
ZÁSTUPCI

22. Syntetické makromolekulární látky

CHARAKTERISTIKA
• uměle vyrobené látky s vysokou molekulovou hmotností, tvořené
MAKROMOLEKULAMI – částicemi složenými z velkého počtu atomů spojených do
dlouhých řetězců (makromolekuly mají desítky až tisíce atomů, jejich Mr > 10000)
• existují také přírodní makromolekulární látky složené z makromolekul, např.
bílkoviny, nukleové kyseliny či polysacharidy
• POLYMER označujeme obecně jakoukoliv makromolekulární látku
• MONOMER základní stavební částice, ze kterých vzniká polymer
• HOMOPOLYMER - složen z jednoho stejného monomeru (PVC,...)
• KOPOLYMER - složen z různých monomerů (ABS - Akrylonitrilbutadienstyren)
 • POLYMERAČNÍ STUPEŇ n udává počet monomerů v řetězci
• polyreakce (polymerace, polykondenzace, polyadice) jsou reakce, při nichž z
monomerů vznikají polymery – polymery se v užším slova smyslu označují
pouze produkty polymerace
VLASTNOSTI
• výhodné vlastnosti:
◦ pevné, dobře tvarovatelné, lehké, odolné vůči chemikáliím
◦ tepelné i elektrické izolanty
◦ snadno se opracovávají
• nevýhodné vlastnosti:
◦ měkké, hořlavé
◦ v rozpouštědlech snadno bobtnají
◦ špatně propouštějí vodu a plyny
◦ odolné vůči mikroorganismům (špatně se rozkládají)
KLASIFIKACE
1. Podle typu reakcí jejich vzniku
a. připravené polymerací (PVC)
b. připravené polykondenzací (polyamidy)
c. připravené polyadicí (polyuretan - molitan)
2. Podle chování při zvýšené teplotě
a. termoplasty (při zahřátí měknou, po ochlazení mají své původní vlastnosti,
jsou dobře rozpustné v organických rozpouštědlech, např. polyethylen )
b. reaktoplasty (při zahřátí se rozkládají, dochází ke změně ve struktuře jejich
makromolekul, odolávají organickým rozpouštědlům, epoxid. pryskyřice)
c. elastomery (lze natahovat na několikanásobek jeho délky, která se po
přerušení působící síly vrátí do původního tvaru, např. syntetické kaučuky)
3. Podle tvaru molekuly
a. lineární
b. rozvětvené
c. síťované

PŘÍPRAVA
• POLYMERACÍ - většinou radikálová, např. PVC
 • POLYKONDENZACÍ, jíž se účastní dva různé monomery, z nichž každý má nejméně
dvě různé funkční skupiny, jako vedlejší produkt vzniká např. H2O, nebo NH3

• POLYADICÍ, jíž se účastní dva různé monomery, z nichž každý má nejméně dvě
různé funkční skupiny, dochází k postupnému přemísťování vodíkových protonů,
vedlejší produkt nevzniká
◦ jeden z monomerů při polyadici musí obsahovat slabě kyselý vodík, který se
během reakce uvolní a přesune na jiné místo

ZÁSTUPCI
Plasty vyráběné polymerací
Polyethylen PE
• vyrábí se z ethylenu CH2=CH2
• je pevný, odolný vůči vodě, chemikáliím, mrazu
• použití: výroba lahví, sáčků, folií, trubek, užitkových předmětů, vláken
Polystyren PS
• vyrábí se polymerací styrenu
• tvrdý, průhledný, dobrý izolátor
• použití: neměkčený k výrobě různých spotřebních předmětů (např. misky), měkčený
pěnový polystyren slouží jako obalový a izolační materiál
• měkčený polystyren má hustotu nižší než voda, a slouží proto k výrobě záchranných
pásů a „nepotopitelných“ člunů
Polyvinylchlorid PVC
• vyrábějí se polymerací vinylchloridu CH2=CHCl
• málo odolný proti vyšším teplotám (nad 45 °C) a mrazu, při teplotách nad 110 °C se z
PVC odštěpuje jedovatý chlorovodík
• použití: ◦ neměkčený – k výrobě trubek, desek a profilů
◦ měkčený – k výrobě podlahových krytin, hraček, fólií atd.
◦ fólie z měkčeného PVC získala obchodní název igelit
Polytetrafluorethylen
• vyrábějí se polymerací tetrafluorethylenu CF2=CF2
• výborný elektroizolátor, patří mezi nejodolnější plasty (chemicky i
tepelně) – polytetrafluorethylen také pod obchodním názvem Teflon
Plasty vyráběné polykondenzací
Polyestery PES
• vyrábějí se polykondenzací dvojsytných alkoholů a dikarboxyl. kyselin
• pevné, odolné proti oděru

• použití: výroba textilních vláken, filmů

Polyamidy PAD
• vyrábějí se polykondenzací diaminů s dikarboxylovými kyselinami
• pevné, odolné, dobře tvarovatelné
• použití: výroba textilních vláken (nylon, silon), lan, užitkových předmětů
Plasty vyráběné polyadicí
Polyuretany
• vyrábějí se polyadicí diizokyanátů a dvojsytných alkoholů
• lehké, pevné
• použití: výroba lepidel, pěnového molitanu, textilních vláken

Heterocyklické sloučeniny
CHARAKTERISTIKA
• cyklické deriváty uhlovodíků, jejichž kruh obsahuje kromě uhlovodíkových atomů i
jeden nebo více atomů jiných prvků - HETEROATOM (nejčastěji kyslík, síra, dusík)
• heterocyklické sloučeniny jsou základem složitých struktur, které jsou součástí
rostlinných i živočišných organismů (sacharidů, nukleových kyselin, aminokyselin,
vitamínů, alkaloidů atd.), jejich zdrojem je hlavně ropa
• názvy jsou nejčastěji triviální
◦ v systematických názvech se využívají předpony:
▪ ox – pro kyslík

▪ thi – pro síru

▪ az – pro dusík
• podle velikosti heterocyklu a počtu heteroatomů v molekule rozlišujeme:
◦ pětičlenné heterocyklické sloučeniny s jedním nebo více heteroatomy
◦ šestičlenné heterocyklické sloučeniny s jedním nebo více heteroatomy
◦ složitější heterocyklické sloučeniny s více kondenzačně spojenými heterocykly

• u pětičlenných cyklů jsou atomy uspořádány do pětičlenného kruhu, do konjugace

se zapojuje i volný elektronový pár heteroatomu, vzniká π- elektronový systém
tvořený jako u benzenu 6 elektrony
 • u šestičlenných cyklů se volný elektronový pár heteroatomu do konjugace
nezapojuje, což způsobuje jejich zvýšenou zásaditost a polaritu

• dusík a kyslík jako heteroatomy v pyrrolu a furanu jsou elektronegativnější, silněji

poutají elektronový pár a stabilita heterocyklů je slabší

ZÁSTUPCI
Pětičlenné heterocykly s jedním heteroatomem
Pyrrol
• bezbarvá kapalina, nepříjemně páchnoucí kyselého charakteru (N si bere el.)
• vyskytuje se v černouhelném dehtu
• je stavební jednotkou řady přírodních biologicky významných látek, např. chlorofyl,
hemoglobin, bilirubin), jejichž základem jsou pyrrolová jádra
• porfin, histamin - látky vyplavující se při alergické reakci, taky z pyrrolu
• významné deriváty pyrrolu:
◦ aminokyselina prolin a hydroxyprolin, které jsou součástí bílkovin
◦ indol (benzopyrrol) – krystalická látka s příjemnou vůní, je obsažen v květech
jasmínu a v citrusech, je základem řady alkaloidů
Furan
• bezbarvá, ve vodě málo rozpustná kapalina, zapáchá podobně jako chloroform
• struktura je základem cyklických forem sacharidů nazvaných furanózy
• taky alkaloidy
Šestičlenné heterocykly s jedním heteroatomem
Pyridin
• zásaditá jedovatá kapalina, s charakteristickým zápachem
• vyskytuje se v černouhelném dehtu, používá se jako rozpouštědlo
• mezi významné deriváty pyridinu patří:
◦ kyselina nikotinová
▪ vzniká biochemickými procesy v organismu, využívá se při výrobě léků
▪ kys. nikotinová a nikotinamid tvoří vitamin B3, tzv. niacin
◦ nikotinamid (amid kyseliny nikotinové)
▪ je součástí koenzymů NAD+ a NADP+, které se účastní
oxidačně-redukčních pochodů v živých organismech
◦ benzoderivát chinolin
▪ je obsažen v alkaloidech, léčivech
ALKALOIDY
CHARAKTERISTIKA
• sekundární metabolity rostlinného původu obsahující většinou dusíkatý
heterocyklus (někdy i furan)
 • nevyskytují se volně, ale ve formě solí organických kyselin
• často vykazují fyziologické účinky na živočišné organismy, ovlivňují především
činnost nervové soustavy, a proto se využívají často v lékařství (vyrábějí se i
synteticky) nebo se zneužívají jako drogy či jedy

• mnoho z nich má narkotické účinky a opakované užití může vést k závislosti,

jde o návykové látky (např. kodein, morfin)
ZÁSTUPCI
Opiové alkaloidy
• jejich směs se získává v surové formě jako opium, což je šťáva z nezralých
makovic, z něj se izoluje např.:

◦ morfin, který slouží k tišení velkých bolestí, je návykový, způsobuje zúžení zornic,
jeho derivátem je návyková polosyntetická droga heroin (diacetát morfinu) se
silnějšími účinky než morfin
◦ kodein, který se používá k tlumení kašle
Tropanové alkaloidy
• kokain se získává z kokového keře, má anestetický účinek, působí rychlé
znecitlivění, zvyšuje výkon, má krátkodobý účinek
• skopolamin má obdobné účinky jako atropin
Námelové alkaloidy
• námel je útvar, který vzniká v semeníku lipnicovitých rostlin působením parazitické
houby paličkovice nachové
◦ LSD je diethylamid kyseliny lysergové, jedná se o halucinogenní drogu

Ostatní alkaloidy - zmíněny u zástupců heterocyklů

Pyran
• mezi významné deriváty patří:
◦ tetrahydropyran
▪ je podstatou cyklických forem sacharidů nazýváme pyranózy
▪ např. glukopyranosa, atd..
Šestičlenné heterocykly se dvěma heteroatomy
Pyrimidin
• od jeho struktury se odvozují dusíkaté báze, které se podílejí na stavbě nukleových
kyselin, tzv. pyrimidinové báze

Heterocyklické sloučeniny se dvěma kondenzovanými heterocykly

Purin
• je tvořen pyrimidinovým a imidazolovým cyklem
• je to pevná krystalická látka zásaditého charakteru
• od jeho struktury se odvozují dusíkaté báze, které se podílejí na stavbě
nukleových kyselin, tzv. purinové báze:
• derivát kofein obsažený v kávě nebo čaji stimuluje centrální nervový systém a
povzbuzuje srdeční činnost

Nukleové kyseliny
CHARAKTERISTIKA
• patří mezi přírodní makromolekulární látky, tvoří dlouhé vláknité molekuly
• jsou nositeli genetických informací, slouží k uchování a přenosu dědičných
znaků z generace na generaci
• genetická informace je z nich přepisována do struktury bílkovin
• jsou složkou prakticky všech buněk
• existují dva typy nukleových kyselin:
◦ deoxyribonukleová kyselina (DNA), která zajišťuje uchování dědičných
znaků v buněčném jádře
◦ ribonukleová kyselina (RNA), která zajišťuje přenos dědičných znaků do
struktury bílkovin (v procesu zvaném proteosyntéza)
STRUKTURA
• složení nukleových kyselin:
◦ cukerná složka (pentóza): 2-deoxy-D-ribóza obsažená v DNA, D-ribóza
obsažená v RNA

◦ dusíkaté báze (heterocyklické báze):

▪ purinové – adenin, guanin
▪ pyrimidinové – cytosin, thymin, uracil
▪ thymin je obsažený pouze v DNA a uracil je obsažený pouze v RNA
◦ zbytek kyseliny trihydrogenfosforečné
• spojením pentózy s bázemi N-glykosidovou vazbou vzniká nukleosid
◦ podle báze, která je v nich vázána, nazýváme jednotlivé nukleosidy: adenosin,
cytidin, guanosin, thymidin, uridin
 ◦ nukleosidy jsou v molekule DNA spojeny 3´, 5´-diesterovými vazbami (vazby se
účastní hydroxylová skupina na 3. a 5. uhlíku pentózy) – jeden konec řetězce má
proto hydroxylovou skupinu na 3. uhlíku pentózy (3´-konec) a druhý konec má
volnou fosfátovou skupinu na 5. uhlíku (5´-konec)
• esterifikací hydroxylové skupiny na 5. uhlíku pentózy nukleosidů kyselinou
fosforečnou vzniká nukleotid
• primární struktura je určena pořadím jednotlivých nukleotidů spojených esterovou
vazbou do polynukleotidového řetězce (k vytvoření vazby dochází mezi zbytkem
kyseliny fosforečné na 5´uhlíku jednoho nukleotidu a hydroxylovou skupinou
vázanou na 3´uhlíkovém atomu pentózy druhého nukleotidu)
• sekundární struktura je dána prostorovým uspořádáním polynukleotidového řetězce:
◦ molekula DNA je tvořena dvěma polynukleotidovými řetězci (je
dvouvláknová) stočenými do dvoušroubovice
◦ molekula RNA je obvykle tvořena jedním polynukleotidovým řetězcem (je
jednovláknová) a dvoušroubovice vzniká mezi dvěma částmi téhož řetězce – u
některých virů existuje také dvouvláknová RNA
◦ spojení mezi vlákny šroubovice je realizováno pomocí vodíkových vazeb mezi
komplementárními bázemi obou řetězců (cytosin je komplementární s
guaninem, adenin je u DNA komplementární s thyminem a u RNA s uracilem)
• terciární struktura je určena prostorovým uspořádáním šroubovice

VLASTNOSTI
• dvouvláknová struktura DNA vysvětluje její poměrně velkou chemickou stabilitu (větší
než RNA), při porušení jednoho řetězce drží druhý řetězec molekulu pohromadě a
umožňuje její pozdější opravu
• na rozdíl od DNA se RNA v alkalickém prostředí snadno štěpí na směs nukleotidů
ZÁSTUPCI
DNA
• tvoří genetickou informaci buňky
• v pořadí bází v její molekule je kódována primární strukturou bílkovin
• vyskytuje se v jádrech všech eukaryotických buněk
• jednotlivé úseky DNA, které nesou smysluplnou informaci biologického významu
(např. informaci pro syntézu jedné bílkoviny), se nazývají geny
• působením vysokých teplot (i jiných fyzikálních nebo chemických vlivů)
dochází k denaturaci DNA, která může vést až k úplnému roztržení obou
řetězců
• DNA se vyskytuje nejen v jádře, ale také v mitochondriích, chloroplastech, atd.
RNA
• v organismech přítomna v několika typech:
◦ m-RNA (messenger, informační) obsahuje přepis informací z DNA o primární
struktuře bílkovinné molekuly, je matricí pro syntézu bílkovin
◦ r-RNA je součástí ribozomů, na nichž probíhá syntéza bílkovin
◦ t-RNA přenáší aminokyseliny z cytoplazmy na ribozomy, kde jsou spojovány do
polypeptidových řetězců, pro každou aminokys. existuje alespoň jedna t-RNA
PROTEOSYNTÉZA

• proteosyntéza je proces syntézy bílkovin

• informace o přesném pořadí aminokyselin v bílkovinách je uložena v primární
struktuře DNA (je dána pořadím jejích nukleotidů)
• proteosyntéza zahrnuje 3 fáze:
◦ replikace - Při replikaci vznikne z jedné mateřské molekuly DNA naprosto stejný
úsek dceřiné DNA, polymerázy katalyzují celý proces, naruší se vodíkové můstky v
replikačním počátku, polymeráza začne připojovat nové nukleotidy a replikovat úsek
◦ transkripce je „přepis“ informace o nukleotidovém složení z molekuly DNA na
molekulu m-RNA, nukleotidy v m-RNA se řadí za sebou na základě
komplementarity bází, probíhá především v jádře
▪ po transkripci je genetická informace přenesena z buněčného jádra
(DNA) do cytoplazmy (m-RNA)
◦ translace je „překlad“ pořadí nukleotidů z m-RNA do pořadí aminokyselin
vznikajícího polypeptidového řetězce, aminokyseliny jsou na místo syntézy
transportovány pomocí t- RNA, probíhá na ribozomech:
▪ druh aminokyseliny určuje tzv. kodon (triplet) – tři za sebou následující
báze v m- RNA
▪ ke každému kodonu je komplementární antikodon – tři za sebou následující
báze t- RNA komplementární ke kodonu, každá t-RNA je specifická pro
určitou aminokyselinu
▪ při translaci se m-RNA váže na ribozom, k ní se připojí první dvě t-RNA
nesoucí aminokyseliny (vazbou kodon-antikodon), mezi aminokyselinami
vzniká peptidová vazba, nově vytvořený dipeptid zůstává vázán na druhé
t-RNA a první t-RNA se uvolní, takto se vážou další aminokyseliny, dokud
se nevytvoří celá molekula bílkovin