Gravitační pole

Gravitační pole

• Vyskytuje se kolem každého hmotného

tělesa

• Zprostředkovává vzájemné působení

hmotných těles

• Vlastnost těles působit na sebe gravitačním

polem se nazývá gravitační interakce
 Gravitační síla
• Je mírou gravitačního působení těles

• Je vždy přitažlivá

• Jevu, u kterého se uplatňuje gravitační síla

říkáme gravitace

• Gravitace se výrazně projevuje u těles s

velkou hmotností
 Newtonův gravitační zákon
•
 Příklad
Určete, jakou silou se přitahují Měsíc a
Země, je-li hmotnost Země 6·1024 kg a
hmotnost Měsíce je 7,4·1022 kg a jejich
vzdálenost je 380 000 km
 Řešení příkladu

m1  6 10 24 kg
m 2  7,4 10 22 kg
r  380000km
Fg  ?( N )
 Řešení příkladu

m1  m 2
m1  6 10 kg
24 Fg   2
r
m 2  7,4 10 kg22
11 6  10 24
 7, 4  10 22
Fg  6,67 10
r  380000km 380000000 2

Fg  ?( N ) Fg  2 10 N
20
 Gravitační zrychlení
Je uděleno tělesu o dané hmotnosti gravitační
silou
Podle 2. N. p. z. platí:

m2 = m, r = Rz, m1 = Mz

Směr je do středu Země

Rozdělení gravitačního pole
• Centrální pole • Homogenní pole
 Tíhové zrychlení
• Značka: g, (zde vliv ještě odstředivého zrychlení)

• Je uděleno tělesu tíhovou silou

• Směr je svisle dolů

• Nejmenší je na rovníku, největší na

pólech, kde je rovno gravitačnímu
zrychlení

• Zavedeno normální tíhové zrychlení

gn= 9,81m·s-2
 Gravitační pole Slunce
• Je mnohonásobně silnější než gravitační
pole Země

• Pohyb těles v gravitačním poli Slunce se

řídí Keplerovými zákony
 Keplerovy zákony
• Popisují chování těles v gravitačním poli
Slunce z hlediska kinematiky

• Existují tři základní zákony

 První Keplerův zákon
• Popisuje tvar trajektorie

• Planety se pohybují kolem Slunce po

elipsách málo odlišných od kružnic, v
jejichž společném ohnisku je Slunce
 Druhý Keplerův zákon
• Vysvětluje pohyb planet

• Obsahy ploch opsané

průvodičem planety za
jednotku času jsou
konstantní

• Nejrychleji se pohybuje
planeta v perihéliu
(přísluní) a nejpomaleji v
aféliu (odsluní)
 Třetí Keplerův zákon
• Je vyjádřen vztahem mezi oběžnými
dobami dvou planet a jejich středními
vzdálenostmi od Slunce

• Poměr druhých mocnin oběžných dob

dvou planet je roven poměru třetích délek
jejich hlavních poloos 2 3
T1 a1
2
 3
T2 a2
Pohyby těles v homogenním
tíhovém poli Země
• Pohyby těles, jejichž trajektorie jsou malé
vzhledem k rozměrům Země

• Předpokládá se, že na tělesa působí pouze

tíhová síla FG

• Počáteční rychlost v0 ≠ 0 …vrhy

 Volný pád
• Již dříve v kinematice

• Počáteční rychlost v0 = 0

• Pohyb je rovnoměrně zrychlený a přímočarý

• Zrychlení tělesa je rovno tíhovému zrychlení

• Platí: v = g · t
s = 1/2 · g · t2

• g – tíhové zrychlení
(konstanta g = 9,81 m/s2)
• t - čas
• s – dráha
• v - rychlost
 Příklad a řešení
• Určete, dobu, za kterou dopadne kámen do
propasti hluboké 125m. 2s
t 
2
s  125m g
t  ?s 2s
t
g
1
s   g  t 2 / 2 2 125
2 t
2s  g  t 2 9,81
t  5,05s
 Vrh svislý vzhůru
• Pohyb těles vržených svisle vzhůru

• Počáteční rychlost je nenulová

• Pohyb je rovnoměrně zpomalený a

přímočarý

• Rychlost tělesa se s rostoucí výškou

zmenšuje
• V nejvyšším bodě je rychlost nulová

• Po dosažení nejvyššího bodu se těleso

vrací volným pádem zpět

• Platí: v = v0 - g · t
s = v0 t - 1/2 · g · t2

• g – tíhové zrychlení, t - čas

• v0 – počáteční rychlost, s – dráha
• Nejvyšší bod, do kterého těleso vystoupí,
nazýváme: výška vrhu
2
• Lze odvodit: v0
h
2g
• Dobu, za kterou těleso vystoupí do
nejvyššího bodu, nazýváme: doba výstupu

• Lze odvodit: v0
th 
• (0 = v0 – g⋅th) g
 Příklad a řešení
• Určete, dobu výstupu a výšku výstupu
tělesa vrženého svisle vzhůru rychlostí
40m/s. v  40m  s 1
2 0
v0
v0  40m  s 1 h th  ? s
2g v0
h  ?m th 
40 2 g
h
2  9,81 40
h  81,5m th 
9,81
t h  4,1s
 Vrh vodorovný
• Pohyb těles vržených v určité výšce ve
vodorovném směru

• Výsledný pohyb je složený z rovnoměrného

přímočarého pohybu ve směru rychlosti a z
volného pádu ve svislém směru

• Počáteční rychlost je nenulová

• Trajektorií je část paraboly s vrcholem v
místě vrhu

• Platí: x = v0 · t
y = h - 1/2 · g · t2

• g – tíhové zrychlení
• t – čas, h – výška, ve které pohyb začíná
• x– x-ová souřadnice v čase t
• y – y-ová souřadnice v čase t
• Vodorovná vzdálenost místa vrhu a místa
dopadu se nazývá: délka vrhu

• Platí: d  v0 2h
g
• Dobu, za kterou těleso dopadne,
nazýváme: doba letu

• Platí: td  2h
g
 Příklad 1 a řešení
• Určete, souřadnice tělesa po 3 sekundách,
bylo-li vrženo z výšky 80m rychlostí 20m/s.
v0  20m  s 1 v0  20m  s 1
t  3s t  3s
h  80m h  80m
x  ?m y  ?m
x  v0  t 1
y  h   g t2
x  20  3 2
1
x  60m y  80   9,81  32
2
y  35,9m
 Příklad 2 a řešení
• Určete, délku vrhu a dobu letu tohoto
1 1
v
tělesa. 0  20 m  s v 0  20 m  s
t  3s t  3s
h  80m 
h  80m
d  ?m td  ? s
2h 2h
d  v0 td 
g g
2  80 2  80
d  20 td 
9,81 9,81
d  80,8m td  4,03s
 Vrh šikmý vzhůru
• Pohyb těles vržených šikmo vzhůru pod
elevačním úhlem α

• Výsledný pohyb je složený z rovnoměrného

přímočarého pohybu ve směru šikmo vzhůru
a z volného pádu ve svislém směru

• Počáteční rychlost je nenulová

• Trajektorií je část paraboly s vrcholem v

jejím nejvyšším místě
• Platí: x = v0 · t ·cosα
y = v0 · t ·sinα - 1/2 · g · t2

• g – tíhové zrychlení konstanta

• t - čas
• x– x-ová souřadnice v čase t
• y – y-ová souřadnice v čase t

• Vodorovná vzdálenost místa vrhu a místa

dopadu se nazývá: délka vrhu
 v0 sin 2
2
• Platí:
d
g
• Dobu, za kterou těleso dopadne,
nazýváme: doba letu

2v0 sin 
• Platí: td 
g
• Největší délka vrhu je pod úhlem 450

• Nezanedbáme-li odporovou sílu, parabola

se mění v balistickou křivku
• Nejvyšší bod, do kterého těleso vystoupí
se nazývá: výška výstupu

1 v0 sin 2 
2
• Platí: h
2 g
 Příklad a řešení
• Hráč vykopl míč z povrchu hřiště pod
úhlem 45o počáteční rychlostí 20m/s.
Určete do jaké výšky míč vystoupil?

v0  20m  s 1 1 v0 sin 2 
2
h
  45o 2 g
h  ?m 1 20 2 sin 2 45 o
h
2 10
h  10m
Pohyby těles v centrálním
gravitačním poli Země
 Centrální gravitační pole
• Ve všech místech
gravitačního pole
Země směřuje
gravitační síla do
středu Země
• Střed Země je
gravitační střed
centrálního pole
 Rychlost kruhová
• Těleso se kolem Země m – hmotnost tělesa
pohybuje po kružnici Mz – hmotnost Země


Rz – poloměr Země
mM Z mvk2 
 Fg  Fd    h – výška tělesa nad povrchem
 RZ  h  RZ  h 
2

Země
• Velikost kruhové rychlosti κ – gravitační konstanta
závisí na výšce h, ale
nezávisí na hmotnosti tělesa   6,6742 10 11 m 3  kg 1  s 2

M Z
vk 
RZ  h
 1. Kosmická rychlost - kruhová
• 1 – malá počáteční rychlost
v0, pohyb po trajektorii tvaru
elipsy
2 – při větší počáteční
rychlosti těleso opisuje
celou elipsu
3 – těleso opíše kružnici se
středem v gravitačním
středu Země, rychlost se
nazývá kruhová vk

M Z
h  RZ  vk 
• RZ
1
vk  7,9 km  s  1. kosmická rychlost
 2. Kosmická rychlost (parabolická)
• 4 - těleso se kolem Země
pohybuje po elipse (v0 > vk)
Bod P – perigeum
- těleso má od středu Země
nejmenší vzdálenost
Bod A – apogeum
- těleso má od středu Země
největší vzdálenost
• 5 – uzavřená elipsa se mění
na parabolu – těleso se 2M Z
vp   vk 2
trvale vzdaluje od Země RZ  h
rychlost se nazývá
parabolická (úniková) vp v p  11,2 km  s 1  2. komická rychlost
 3. Kosmická rychlost
• Při dosažení 3. kosmické rychlosti těleso opouští sluneční
soustavu.

v  16,7 km  s 1