Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid

1. Erich Maria Remarque – Vlastním jménem Erich Paul Remark, se narodil v Osnabrücku 22. června
1898. Studoval na učitelském ústavu v Münstru, roku 1916 ovšem vstoupil do1. světové války jako
obyčejný voják. Po válce se živil různě. Pracoval jako učitel, automobilový závodník, ale nakonec
pracoval jako redaktor časopisu „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru. Své
zážitky a pocity fronty napsal do své knihy Na západní frontě klid a Cesta zpátky. Tyto knihy se
brzy po svém vydání staly bestsellerem a Remarque se díky nim stal světoznámým spisovatelem.
V roce 1931 se odstěhoval do Švýcarska před sílícím nacismem v Německu. Nacisté ho totiž neměli
rádi, protože on ve svých knihách píše proti válce. Naopak Hitler chce válku, jakožto prostředník
pro německý „Lebensraum“ – životní prostor. V roce 1939 se odstěhoval do USA a od roku 1947
byl americkým občanem. Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce 1958 se podruhé oženil s
americkou filmovou hvězdou Paulette Goddart, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Remarque
umírá na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice v švýcarském Locarnu.
2. Je to próza – próza je každý psaný text nepsaný ve verších. Řadíme zde román, novelu, romaneto,
povídku, fejeton, pohádka, báje, mýtus, esej. Píšeme-li prózu, řídíme se při sestavování vět logikou
a gramatickými pravidly, text se člení do odstavců, slova, která k sobě významově patří, se
neoddělují pauzou
3. Román – prozaický epický žánr. Román je delší než novela a povídka (uvádí se min 40 tis. Slov).
Příběh se rozvíjí několika směry, více hlavních postav a mnoho vedlejších postav. (historický,
román řeka, dobrodružný, realistický, psychologický, filozofický, rodinný, humoristický, válečný).
4. Funkční styl je umělecký - zaměřuje se na funkci poznávací, estetickou a osobitost vyjádření.
Využívá všech jazykových prostředků. Převažuje zejména vypravování či popis. Často dochází k
prolínání více slohových postupů.
 Slohový postup je vyprávěcí Tento postup referuje příběhy, události či děje jako jedinečné.
Usiluje o to, aby sdělení bylo zajímavé, nechybělo mu napětí, bylo barvité a také i názorné. Lze v
něm uplatnit různé kompozice, jako chronologickou (děj ubíhá přirozenou časovou posloupností),
retrospektivní (děj ubíhá od konce k začátku) či paralelní (více vedle sebe jdoucích dějových linií).
 Ich-forma (Pavlovy úvahy), Er-forma (závěrečná zpráva o Pavlovy smrti)
 Jazyk je spisovný – neutrální, hovorný
 Vypravěčem je Pavel Baumer – hlavní hrdina
5. Zasazení ukázky do kontextu (co bylo před a po); v jaké části knihy (viz. Obsah)
6. Charakteristika postav:
Pavel Bäumer (Erich Maria Remarque) - vypravěč a hlavní postava, pochází z chudé rodiny
Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla
Müller - bývalý spolužák Pavla, "ještě pořád s sebou vláčí učebnice a sní o válečné
maturitě, v bubnové palbě šprtá fyzikální poučky"
Tjaden - jedlík, snadno uniká z problémů
Stanislav Katczinsky - nejstarší, neoficiální vůdce jejich skupiny
Himmelstoss – velitel, desátník, v civilu listonoš, šikanuje, omezenec
7. Období
Realismus – umělecký směr 19. Století, který se snaží o věcné, střízlivé zobrazení člověka a
společnosti, kde osobnost umělce ustupuje do pozadí.
Próza o první světové válce – hlavní téma 1. Světová válka
Romain Rolland – Petr a Luciie
Henry Barbusse – Oheň
Arnold Zweige – Velká válka bílých mužů (cyklus románus)

1
8. Obsah
Kniha vypráví příběh gymnazisty Pavla Bäumera, který se spolu se svojí třídou „dobrovolně“, pod
vlivem propagandy jejich učitele Kantorka, dostane na bojiště první světové války. Už v počátcích,
které tráví ve výcvikovém táboře, začíná pomalu mladický zápal upadat. Při tom bývají vystaveni
šikaně nejhrubšího rázu ze strany jejich nadřízeného desátníka Himmelstosse a pomalu jsou z lidí
přetvářeni na vojáky.
Poté jsou odesláni na frontu, kde brzy začnou umírat první kamarádi. Zde se již téměř úplně proberou
z toho, co jim říkal jejich učitel Kantorek Z toho že jdou bojovat za čest jejich národa a podobné věci,
které vehnali mnoho naivních, mladých Němců do války, ve které ani bojovat nechtěli. Paradoxně i
díky věcem, které je naučil pobyt s Himmelstossem se skupina přátel naučí na frontě žít (spíše přežít)
a občas se mezi bojem a utrpením radovat. Jinak dny nudy střídají dny nebezpečí a přímého ohrožení
jejich života, ať už bubnovou palbou, plynovým útokem, nebo jejich protiútokem, kdy padají pod
palbou kulometu vojáci jak mouchy.
Zlom přijde poté, co zemře několik Pavlových nejbližších přátel, hlavně Katzinski, a poté co navštíví
svoji rodinu ve válkou relativně nepoškozeném světě. Po několika dnech zjišťuje, že po letech na
frontě již není schopen (ani relativně) normálního života a nemá si ze svou rodinou co říct. Vrací se
zpátky na frontu, kde nachází lidi se kterými prožil a hlavně přežil několik let v pekle zákopů, lidi se
kterými si rozumí.
Ale doba je neúprosná. S tím, jak se válka neustále prodlužuje, začíná se prohlubovat zoufalství.
Téměř už nikdo nevěří ve vítězství a v to zač bojují. Pavel je ke konci války zraněn a na nějakou dobu
odjíždí z fronty. V nemocnici se opět setkává s jeho bývalými spolužáky. Nemůže vyjít z údivu, mnoho
je jich zmrzačených a zprávy, které má o ostatních také nejsou nejlepší. Po uzdravení se vrací na
frontu, kde paradoxně ve dne kdy noviny zhodnotily situaci slovy: „…na západní frontě klid…“, umírá.
Z jejich třídy jich zbylo šest…o těch pojednává román Cesta zpátky.

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z
fronty. Remarque podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou.
Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého
konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.
Popisuje ztracenou generaci. Byli to lidé, kteří se vrátili domů z války, ale nedokázali se přizpůsobit
normálnímu životu. Byli „ztraceni“ a nedokázali začít žít znovu.