Professional Documents
Culture Documents
Hemingway, Ernest - Stařec A Moře
Hemingway, Ernest - Stařec A Moře
Autor
Americký prozaik (romány, povídky, novely), žurnalista a esejista, považován za čelního představitele
tzv. ztracené generace (autoři, kteří zažili 1.sv.v. a zobrazují ji ve svých dílech; popisují pocity vojáků po
návratu z války – jsou psychicky zničení a mají problém se zařazením do společnosti).
Vyrůstal v rodině lékaře, který svým nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho
matka byla velice pobožná.
Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování
školy se stal reportérem kansaského listu Star.
Na začátku války odjel dobrovolně do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde
byl těžce raněn. Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj. Stále více se věnoval literatuře.
Psal převážně o mužích vedoucích nebezpečný způsob života (např. o vojácích, rybářích a lovcích, o
toreadorech). Jeho díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí
jejich skutků.
Většina jeho děl byla inspirována bohatými osobními zážitky - dětské zkušenosti z Michiganu, kontakt s
přírodou a motivy války se objevují už v jeho prvních povídkách.
Byl těžkým alkoholikem
V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující
dopis.
Hlavními motivy v jeho dílech jsou lidská statečnost a odvaha. On staví člověka do velmi těžkých
životních situací, staví mu těžký osud a čeká, jestli obstojí. Pro Hemingwaye člověk obstojí vždy, i přes to,
že podlehne (nejdůležitější je snažit se až do konce). Do děl vkládá své osobní zážitky a prožitky, vše
staví na dobré psychologické charakteristice postav.
ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams
získal Nobelovu cenu za literaturu za dílo „Stařec a moře“ (1954) a Pulitzerovu cenu
další významná díla: Fiesta, Sbohem armádo, Komu zvoní hrana (romány)
Charakteristika díla
Příběh o starém rybáři je metaforou o životě. Její podstatou ale není skeptické přesvědčení o marnosti
počínání, ale oslava síly a vytvalosti, schopnosti vytrvat až do konce a nevzdávat se. Důležitější než
konečná výhra je samotný boj – vytrvat, nevzdávat se a vést ten boj čestně a s plným nasazením.
Jinými slovy ukazuje, že smyslem lidského života a štěstí není zisk nebo bohatství, ale hluboké
uspokojení, pramenící z čestného zápasu a vypětí sil k uskutečnění cíle.
dílo bylo později zfilmováno
Čas a prostor
děj se odehrává v rybářské osadě nedaleko Havany (Kuba) a poté na širém Karibském moři
40. léta 20.stol. (období před válkou)
Postavy
Santiago – starý samotářský rybář, který žije v odloučení a je sžit s přírodou; je statečný, odhodlaný a
vytrvalý (i přes to, že už několik měsíců nic nechytil, snaží se o to dál; i když je ryba obrovská, boj s ní
nevzdává, i když se zdá být předem prohraný); důležitější je pro něj vytrvat, než vyhrát
Chlapec – odvážný, odevzdaný, obětavý, má rád Santiaga, pečuje o něj
Děj
V rybářské osadě nedaleko Havany žije starý rybář Santiago. Celé léto denně vyjížděl s loďkou na
moře, ale rybářské štěstí mu nepřálo. Bydlí v chatrči a trpí hladem. Pečuje o něj chlapec, kterého
Santiago naučil lovit ryby. Chlapcův otec si nepřeje, aby se starcem dále jezdil, protože už dlouho nic
nechytil.
Osmdesátý pátý den vyjíždí na moře stařec opět sám. Dá návnadu na háček a čeká. Nejprve uloví
malého tuňáka a později pocítí, že na jeho návnadu skočila velká ryba. Ryba je tak obrovská, že by ho
zasytila na dlouhou dobu a ještě by mohl velkou část prodat.
Úpěnlivě s rybou bojuje, až má ruce úplně od krve. Hovoří sám se sebou a oslovuje i chycenou rybu,
jako svého přítele, soupeře a bratra. Přesto ani na okamžik nepochybuje, že rybu zabije. Konečně je ryba
slabá a vynořuje se na hladinu a stařec vidí jak je veliká.
Když ryba krouží kolem loďky vrazí jí harpunu přímo do srdce. Poté ryba bolestí vyskočí vysoko nad
hladinu, stařec znovu obdivuje její velkolepost a poznává, že je to marlin s dlouhým mečem na hlavě.
Ryba je mnohem větší než samotná loďka a tak rybu přiváže k boku lodi a snaží se jí odtáhnout zpět.
Problémem je, že ryba krvácí a tím přitahuje žraloky. Po několika hodinách jeho rybu napadne první
žralok. Stařec mu zabodne harpunu do hlavy, ta se přetrhne a zmizí v moři. Stařec tuší, že ho cestou
napadnou další a tak se na ně připravuje. Druhý útok se snaží odradit nožem. A když ztratí i nůž mlátí
žraloky veslem. Později ho přeci jen žraloci přemůžou a celou rybu mu sežerou.
Když dorazí na břeh zbyde z ryby pouze kostra. Je zničen, ale není poražen. Cítí se unavený a usne ve své
chatrči tvrdým spánkem. Po ránu ho vítají a chlapec pláče nad jeho neštěstím. Stařec chlapci věnuje to
jediné, co mu zbylo, její meč. Rybáři obdivují starcův úlovek a chlapec mu přináší kávu a společně
vymýšlejí plány na další lov.
Literární druh/žánr
próza, epika
novela
Forma textu
chronologický
Píše tzv. „metodou ledovce“ – jedná se o strohý, úsečný, úsporný vypravěčský styl, který nemá moc
komentářů, odboček, je spíše obecný a postrádá detailní popisy a projevy hlubokých emocí, přesto je
v něm mistrně skryta dynamika a napětí. Popisuje jen to důležité a je oproštěn od všech vedlejších a
nedůležitých informací. Dává prostor vlastní představivosti.
střídání vypravěčské perspektivy – nejdříve objektivní er-forma, poté neznačená přímá řeč postavy,
vnitřní monolog
Jazykové prostředky
španělské výrazy
přímá řeč, neznačená přímá řeč, monology (se sebou, nebo i se svojí rukou)
kontrasty, metafory, přirovnání