ERNEST MILLER HEMINGWAY (1899-1961)

STAŘEC A MOŘE (1952)

Autor
 Americký prozaik (romány, povídky, novely), žurnalista a esejista, považován za čelního představitele
tzv. ztracené generace (autoři, kteří zažili 1.sv.v. a zobrazují ji ve svých dílech; popisují pocity vojáků po
návratu z války – jsou psychicky zničení a mají problém se zařazením do společnosti).
 Vyrůstal v rodině lékaře, který svým nadšením záhy v synovi vzbudil lásku k přírodě, lovu a sportu. Jeho
matka byla velice pobožná.
 Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po absolvování
školy se stal reportérem kansaského listu Star.
 Na začátku války odjel dobrovolně do Itálie jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Zde
byl těžce raněn. Po válce pokračoval jako zahraniční zpravodaj. Stále více se věnoval literatuře.
 Psal převážně o mužích vedoucích nebezpečný způsob života (např. o vojácích, rybářích a lovcích, o
toreadorech). Jeho díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a do pozadí
jejich skutků.
 Většina jeho děl byla inspirována bohatými osobními zážitky - dětské zkušenosti z Michiganu, kontakt s
přírodou a motivy války se objevují už v jeho prvních povídkách.
 Byl těžkým alkoholikem
 V roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se), nezanechal po sobě žádný vysvětlující
dopis.
 Hlavními motivy v jeho dílech jsou lidská statečnost a odvaha. On staví člověka do velmi těžkých
životních situací, staví mu těžký osud a čeká, jestli obstojí. Pro Hemingwaye člověk obstojí vždy, i přes to,
že podlehne (nejdůležitější je snažit se až do konce). Do děl vkládá své osobní zážitky a prožitky, vše
staví na dobré psychologické charakteristice postav.
 ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams
 získal Nobelovu cenu za literaturu za dílo „Stařec a moře“ (1954) a Pulitzerovu cenu
 další významná díla: Fiesta, Sbohem armádo, Komu zvoní hrana (romány)

Charakteristika díla
 Příběh o starém rybáři je metaforou o životě. Její podstatou ale není skeptické přesvědčení o marnosti
počínání, ale oslava síly a vytvalosti, schopnosti vytrvat až do konce a nevzdávat se. Důležitější než
konečná výhra je samotný boj – vytrvat, nevzdávat se a vést ten boj čestně a s plným nasazením.
 Jinými slovy ukazuje, že smyslem lidského života a štěstí není zisk nebo bohatství, ale hluboké
uspokojení, pramenící z čestného zápasu a vypětí sil k uskutečnění cíle.
 dílo bylo později zfilmováno

Čas a prostor
 děj se odehrává v rybářské osadě nedaleko Havany (Kuba) a poté na širém Karibském moři
 40. léta 20.stol. (období před válkou)

Postavy
 Santiago – starý samotářský rybář, který žije v odloučení a je sžit s přírodou; je statečný, odhodlaný a
vytrvalý (i přes to, že už několik měsíců nic nechytil, snaží se o to dál; i když je ryba obrovská, boj s ní
nevzdává, i když se zdá být předem prohraný); důležitější je pro něj vytrvat, než vyhrát
 Chlapec – odvážný, odevzdaný, obětavý, má rád Santiaga, pečuje o něj
Děj
 V rybářské osadě nedaleko Havany žije starý rybář Santiago. Celé léto denně vyjížděl s loďkou na
moře, ale rybářské štěstí mu nepřálo. Bydlí v chatrči a trpí hladem. Pečuje o něj chlapec, kterého
Santiago naučil lovit ryby. Chlapcův otec si nepřeje, aby se starcem dále jezdil, protože už dlouho nic
nechytil.
 Osmdesátý pátý den vyjíždí na moře stařec opět sám. Dá návnadu na háček a čeká. Nejprve uloví
malého tuňáka a později pocítí, že na jeho návnadu skočila velká ryba. Ryba je tak obrovská, že by ho
zasytila na dlouhou dobu a ještě by mohl velkou část prodat.
 Úpěnlivě s rybou bojuje, až má ruce úplně od krve. Hovoří sám se sebou a oslovuje i chycenou rybu,
jako svého přítele, soupeře a bratra. Přesto ani na okamžik nepochybuje, že rybu zabije. Konečně je ryba
slabá a vynořuje se na hladinu a stařec vidí jak je veliká.
 Když ryba krouží kolem loďky vrazí jí harpunu přímo do srdce. Poté ryba bolestí vyskočí vysoko nad
hladinu, stařec znovu obdivuje její velkolepost a poznává, že je to marlin s dlouhým mečem na hlavě.
 Ryba je mnohem větší než samotná loďka a tak rybu přiváže k boku lodi a snaží se jí odtáhnout zpět.
 Problémem je, že ryba krvácí a tím přitahuje žraloky. Po několika hodinách jeho rybu napadne první
žralok. Stařec mu zabodne harpunu do hlavy, ta se přetrhne a zmizí v moři. Stařec tuší, že ho cestou
napadnou další a tak se na ně připravuje. Druhý útok se snaží odradit nožem. A když ztratí i nůž mlátí
žraloky veslem. Později ho přeci jen žraloci přemůžou a celou rybu mu sežerou.
 Když dorazí na břeh zbyde z ryby pouze kostra. Je zničen, ale není poražen. Cítí se unavený a usne ve své
chatrči tvrdým spánkem. Po ránu ho vítají a chlapec pláče nad jeho neštěstím. Stařec chlapci věnuje to
jediné, co mu zbylo, její meč. Rybáři obdivují starcův úlovek a chlapec mu přináší kávu a společně
vymýšlejí plány na další lov.

Literární druh/žánr
 próza, epika
 novela

Forma textu
 chronologický
 Píše tzv. „metodou ledovce“ – jedná se o strohý, úsečný, úsporný vypravěčský styl, který nemá moc
komentářů, odboček, je spíše obecný a postrádá detailní popisy a projevy hlubokých emocí, přesto je
v něm mistrně skryta dynamika a napětí. Popisuje jen to důležité a je oproštěn od všech vedlejších a
nedůležitých informací. Dává prostor vlastní představivosti.
 střídání vypravěčské perspektivy – nejdříve objektivní er-forma, poté neznačená přímá řeč postavy,
vnitřní monolog

Jazykové prostředky
 španělské výrazy
 přímá řeč, neznačená přímá řeč, monology (se sebou, nebo i se svojí rukou)
 kontrasty, metafory, přirovnání