Mechanické čištění

v čistírnách odpadních vod

Seminární práce z předmětu

hydrologie stokových sítí

Vypracoval: Martin Smolík

2. ročník obor vodní hospodářství KS
12. dubna 2010
Obsah

Obsah....................................................................................................................................................2
2. Úvod.................................................................................................................................................3
3. Technologie mechanického čištění...................................................................................................4
3.1. Česle......................................................................................................................................4
3.1.1. Likvidace shrabků..............................................................................................................5
3.2. Lapáky...................................................................................................................................5
3.2.1. Lapáky štěrku.....................................................................................................................5
3.2.2. Lapáky písku......................................................................................................................5
3.2.3. Lapák tuků a olejů (lapoly).................................................................................................8
3.3. Usazovací nádrže...................................................................................................................9
3.3.1. Horizontální usazovací kruhové nádrže ..........................................................................10
3.3.2. Horizontální usazovací obdélníková nádrž......................................................................10
3.3.3. Usazovací nádrže s vertikálním průtokem........................................................................11
2. Úvod

Odpadní vody obsahují nečistoty minerální a organické povahy, které jsou

ve vodě rozptýleny nebo rozpuštěny. Technologie čištění odpadních vod je dána
především složením, obsahem, druhem, původem a charakterem těchto látek.
Technologie čištění odpadních vod komunálních a průmyslových jsou obvykle
principiálně shodné, ale čištění průmyslových odpadních vod je doplněno
o specifické postupy a úpravy dle chemického složení, vlastností a koncentrace
znečišťujících látek.

Odpadní voda prochází při čištění několika stupni, které se mohou navzájem
kombinovat. Jedná se o stupeň mechanický, biologický případně chemický. Po
projití těmito stupni čištění je vyčištěná voda vedena do recipientu a separovaný kal
je dále zpracováván a poté využit např. ke hnojení zemědělských půd nebo
spalován.
3. Technologie mechanického čištění
Mechanické čištění spočívá především v odstranění hrubých makrosko-
pických látek, jejichž přítomnost by mohla v dalších stupních čištění vést k
mechanickým závadám a zanášení objektů ČOV. Zařízení, která se za tímto
účelem používají jsou česle, síta, lapáky písku a tuku a usazovací nádrže.

Z hlediska technologie se jedná o poměrně jednoduché procesy založené na

jevech jako jsou sedimentace, flotace nebo cezení. Při návrhu těchto zařízení je
nutno zohlednit druh, charakter a stav stokové sítě, zabezpečení stokové sítě proti
průniku hrubých nečistot, technologie používané v ČOV a jejich náchylnost k
zanášení hrubými nečistotami a technologii kalového hospodářství.

3.1. Česle
Česle slouží k zachycení nejhrubších nečistot plovoucích nebo vznášejících
se v proudu odpadních vod. Unášené hrubé vzplývající nebo plovoucí nečistoty
bývají z velké části nehnilobné a v dalším procesu čištění by byly příčinou
provozních potíží např. textilní zbytky, vlákna a jiné součásti z plastů, folie, pryž,
kuchyňské odpadky, dřevo apod. Česle zároveň slouží jako ochrana strojního
zařízení čistíren a čerpadel před ucpáváním nebo mechanickým poškozením. Proto
jsou umístěny na vtoku do ČOV za lapáky štěrku a písku.

Česle jsou tvořeny řadou ocelových prutů nebo pásů (česlic). Jsou zasazeny
do pevného rámu, který je umístěn většinou pod úhlem 30o až 60o v příkopovém
žlabu za lapákem štěrku. Podle vzdálenosti mezi česlicemi rozeznáváme česle
hrubé a jemné. Hrubé česle mají rozteč průlin mezi česlicemi 50 – 100 mm a jemné
česle 5 – 25 mm. Materiál zachycený česly je shrabován ručním nebo
mechanickým stíráním pomocí hrabel. Hrubé česle se obvykle používají na velkých
a středních čistírnách jako ochrana strojně stíraných jemných česlí a jsou obvykle
stírány ručně. Na čistírnách menších se instalují většinou pouze česle hrubé.

Česle se člení také na pevné a pohyblivé. Pevné česle se používají u

starších čističek. Jsou tvořeny železnými tyčemi, skloněnými proti vodě (sklon 3:1)
a shrnují zachycené látky do sběrného žlabu. Horní část česel je kryta z důvodů
zabránění šíření pachu. Rotační česle se vyrábějí podle šířky přiváděcího kanálu v
rozmezí od 0,3 m do 1,2 m. Jsou z nerezavějící oceli a kvalitních plastů. Jejich
podstatou je lamelový dopravník, který má šířku průlin 1 až 12 mm. V horní části
rotačních česel zachycené nečistoty přepadají do připraveného zásobníku nebo
jsou šnekovým popřípadě pásovým dopravníkem dopraveny do přistaveného
kontejneru.
3.1.1. Likvidace shrabků
Manipulace se shrabky a jejich likvidace patří k hygienicky nejzávadnějším
procesům na čistírně odpadních vod. Shrabky se likvidují kompostováním nebo
zapravováním do půdy, ukládáním na skládkách, lisováním a spalováním.
Kompostování shrabků případně jejich zapravování do půdy představuje jedno-
duchý způsob jejich likvidace. Kompostování shrabků se používá především
na malých čistírnách.

Ukládání na skládkách se hojně používá pro všechny velikostní kategorie

čistíren. Skládky musí být určeny hygienickými orgány a při jejich výběru se musí
dbát na to, aby nebyla znečištěna podzemní voda.

Hygienicky nejméně závadné způsoby likvidace shrabků jsou lisování

a spalování. Lisováním ve speciálních lisech se objem shrabků sníží na čtvrtinu
až pětinu a vlhkost klesne na 70 – 60 %. Spalování je možno provádět ve
speciálních pecích přímo na čistírnách nebo ve spalovnách městských odpadů. Aby
se zamezilo vzniku nepříjemného zápachu, musí být teplota spalování nejméně
800 oC. U menších čistíren je možno shrabky nezachycovat, nýbrž je rozmělnit
a rozmělněné přivádět s odpadní vodou do usazovacích nebo aktivačních nádrží.

3.2. Lapáky
Další důležitý proces v čistícím procesu je zachycování unášeného materiálu
pomocí lapáků. Lapáky pracují na principu snížení průtočné rychlosti vody.
Unášený materiál je těžší než běžné organické nerozpuštěné látky a proto se
usazuje rychleji. V lapácích se odstraňují suspendované, těžké anorganické látky
jako písek, úlomky skla, jemná škvára apod. Odstraňují se, aby se zabránilo
zanesení potrubí, nebo opotřebení čerpadel a potrubí. Těžké nečistoty jsou v
dalším provozu čistírny nežádoucí, protože v kalu tvoří pevnou usazeninu, kterou
nelze hydraulicky dopravovat. Je ji třeba mechanicky rozrušit a odstranit náročnou
a nehygienickou ruční prací nebo sacím vozem.

3.2.1. Lapáky štěrku

Tyto lapáky bývají u moderních ČOV zařazeny jako první technologické
zařízení mechanického stupně čištění odpadních vod. Lapáky štěrku mají význam
především v období přívalových dešťů. Odstraňují velké a těžké předměty. Lapák
štěrku je jímka situovaná těsně před čistírnou na přivaděči odpadních vod. Obvykle
se zařazují tam, kde se používají strojně stírané jemné česle.

3.2.2. Lapáky písku

Lapáky písku slouží k odstranění unášených a sunutých těžších nečistot.
V lapácích písku se odstraňují těžké anorganické látky například písek, úlomky
skla, jemná škvára a propouští organický kal, který se zachycuje a zpracovává v
dalších částech čistírny.
 Písek má přibližně dvojnásobnou hmotnost než organické nerozpuštěné
látky. Proto je třeba odstraňovat suspendované anorganické i organické látky
odděleně. V sedimentačních nádržích by docházelo ve vyhnívací nádrži k
rozvrstvení kalu, písek by se postupně hromadil u dna nádrže. Nakonec by se
musela nádrž odstavit a písek vyklidit, což by bylo z mnoha důvodů nepříjemné.

Lapáky písku pracují na principu snížení průtočné rychlosti vody. Průtočná

rychlost v lapáku nesmí klesnout natolik, aby nedocházelo k usazování kalových
částic s vysokým obsahem organických podílů. Doporučená doba zdržení odpadní
vody je 30 sekund. V ideálním lapáku písku by se měl zachytit pouze minerální
podíl suspenze do velikosti zrn 0,1 mm až 0,2 mm bez organických příměsí.

Základní dělení lapáků písku:

- Horizontální lapáky
- Vertikální lapáky
- Lapáky s příčnou cirkulací

Horizontální lapáky písku

Horizontální lapáky písku jsou malé průtočné nádrže. Zmenšuje se v nich
průtočná rychlost a tím unášecí schopnost vody. Jde o betonovou nádrž, která
se od vtoku rozšiřuje a má obdélníkový tvar. Většinou se používá dvoukomorový
lapák písku. Jedna komora se používá v případě malých průtoků nebo v případech,
kdy je z druhé komory písek vyklízen. Nevýhodou těchto lapáků písku je kolísání
průtočné rychlosti vody během provozu a přerušovaný provoz s ručním vyklízením.
Nejjednodušší je lapák komorový. Skládá se ze dvou nebo více úzkých žlabů (1),
do kterých je podle potřeby voda rozdělena pomocí stavítek (2), která jsou
zobrazena na obrázku č. 1.

Obr. 1. Dvoukomorový lapák písku: 1 – žlaby, 2 – stavítka

Ve snaze odstranit kolísání průtočné rychlosti vody byly vyvinuty horizontál-

ní lapáky písku s konstantní rychlostí, nazývané též lapáky písku s kontrolovanou
rychlostí. Ty mají na konci žlabu zařazený kontrolní přeliv, clonu. Clona svým
zmenšeným profilem vzdouvá vodu ve žlabu, tím se zvětšuje průtočná plocha a
průtočná rychlost zůstává konstantní. Nejčastěji se používá trojúhelníkový žlab s
parabolickou clonou, obdélníkový žlab s hyperbolickou clonou, parabolický žlab s
obdélníkovou clonou. Cílem zařazení clony v lapáku písku je udržovat konstantní
průtočnou rychlost při různých průtocích, tj. při různé výšce plnění ve žlabu. Jako
clony se často používá tzv. Parshallův žlab, který vedle udržování konstantní
rychlosti v lapáku písku, slouží současně jako vodoměrné zařízení.

Dalším strojně stíraným lapákem písku je Dorrův lapák písku uvedený

na obr. č. 2. Odpadní voda proudí z přívodního žlabu (1) do usazovacího prostoru
a odtéká žlabem (2). Důsledkem kolísání průtoku dochází k usazování značného
množství organických látek. Proto součástí lapáku musí být pračka na písek (3).
Usazený písek je shrnován stíracím zařízením k obvodu, kde otvorem (4)
propadává do jímky.

Obr. 2. Dorrův lapák písku: 1 – přívodní žlab, 2 – odtokový žlab, 3 – pračka na

písek, 4 – otvor do jímky

Vertikální lapák písku

U vertikálních lapáků písku splašková voda natéká do vtokového válce, kde
dojde k částečnému snížení rychlosti a uklidnění vody. Ve vtokovém válci je
zabudovaná norná stěna, která mění směr vody nejprve ke dnu a za nornou stěnou
o 180o vzhůru, kde již stoupá vlastním usazovacím prostorem lapáku. Poté písková
zrna obsažená ve splaškové vodě začnou sedimentovat do prostoru akumulace
písku. Usazený písek se vyklízí mamutkou. Voda zbavená písku stoupá vnějším
mezikružím vzhůru a přes přepadovou hranu odtéká do kanalizace (obr. 3.).

U vertikálních lapáků písku se používají vírové a provzdušňované lapáky

písku, které zvyšují efektivnost propírání. Provzdušňované lapáky jsou zdrojem
pachů a proto by měli být zakryty a měli by mít odvod vzdušiny do dezodorizace.
Nevýhodou těchto lapáků je proměnnost rychlosti s průtokem. V důsledku toho
je písek často znečištěn suspendovanými organickými látkami a musí se prát.

Obr. 3. Vertikální lapák písku: 1 – norná stěna, 2 – usazovací prostor, 3 – kalový prostor

Lapák písku s příčnou cirkulací

Mezi tyto lapáky patří vírový lapák a provzdušňovaný lapák písku.

Provzdušňovaný lapák písku je žlab provzdušňovaný podél jedné stěny.
Provzdušňuje se tak, aby rychlost příčné cirkulace ve vzdálenosti 5 až 10 cm
nad dnem byla 0,25 až 0,3 m.s-1. Příčná cirkulace je podpořena zabudováním
norné stěny. Písková zrna jsou cirkulací vháněna na nornou stěnu a posunují se ke
dnu. Na dně se shrabují do jímky strojním zařízením.

Vírový (tangenciální) lapák písku je vertikálně postavený válec, do něhož

tangenciálně vtéká odpadní voda. Válec má kónické dno s jímkou, ve které
se shromažďuje písek. Písková zrna jsou odstředivou silou hnána na odvodové
stěny lapáku a posunována ke dnu. Písek se z jímky těží mamutkou.

3.2.3. Lapák tuků a olejů (lapoly)

Podle potřeby se za lapák písku můžou zařadit ještě lapoly, které zachycují
veškeré organické látky nemísitelné s vodou. Tyto látky mají nižší hustotu než
je hustota vody. Oleje a tuky v ČOV můžou způsobovat zalepování nebo ucpávání
zařízení a propojovacích potrubí, rušení průběhu čistících procesů tvorbou emulzí,
zatěžování biologického stupně čištění. Tím můžou zhoršovat účinnost celé ČOV.
U průmyslových vod je výhodnější odstraňovat tuky a oleje přímo v průmyslových
závodech, kde je jejich koncentrace vysoká a lze je účinněji odstranit.
U městských odpadních vod není lapák tuků a olejů bezpodmínečně nutný.
V městské čistírně procházejí tuky lapákem písku. Částečně se zachytí v
primárních usazovácích nádržích jako plovoucí nečistoty. Zbylý obsah je natolik
nízký, že nepůsobí žádné problémy při biologickém čištění.

Lapák tuků je průtočná nádrž, v níž je výstup lehkých látek usnadněn

zmenšenou průtočnou rychlostí v nádrži. Uvnitř vany jsou norné stěny, které jsou
opatřeny žlábky. Žlábky jsou oleje a tuky odváděny do separátní nádrže. Ze
separátní nádrže jsou dopravovány ke zneškodnění methanizací, spálením nebo
skladováním. Vzestup lehkých látek k hladině napomáhá provzdušňování vody
bublinkami vzduchu. Ty jsou vypouštěny ze dna nádrže. Provzdušňování též
zabraňuje usazování organického kalu, který je z vody odstraňován na dalších
jednotkách čistírny.

3.3. Usazovací nádrže

Další způsob mechanického čištění odpadních vod je usazování (sediment-
ace). Využitím gravitace se může u městských odpadních vod dosáhnout zlepšení.
Odstraní se usaditelné látky, které se po usazení označují jako čistírenský kal.
Při čištění městských odpadních vod jsou usazovací nádrže řazeny před
biologické čištění a nazývají se primární usazovací nádrže. Za biologickým čištěním
jsou pak umístěny dosazovací nádrže. Dosazovací nádrže pracují na stejném
principu jako usazovací nádrže a používají se pro separaci biologického kalu. Z
konstruk- čního hlediska není mezi usazovacími a dosazovacími nádržemi žádný
rozdíl.

Čistírenský kal můžeme dělit podle částic na zrnitý a vločkovitý. Zrnitý kal je
tvořen zrnitými částicemi anorganické (písek, hlína aj. nezachycené v lapáku
písku), případně i organické povahy. Vločkovitý kal vzniká shlukováním velmi
jemných částic převážně organického původu. K jeho vzniku dochází i samovolně v
městské stokové síti. V čistírenském provozu se uměle vyvolává vznik vloček. Při
sedimentaci se vločky zvětšují a v důsledku toho se zvětšuje rychlost klesání
vloček. Proto u sedimentačních nádrží je důležité plošné zatížení a jejich hloubka.
U městských odpadních vod jde většinou o směs obou druhů kalů. Strukturu kalu
ovlivňuje hlavně množství a kvalita přidávaných průmyslových odpadních vod. V
usazovacích a zahušťovacích nádržích můžeme rozeznávat prostou sedimentaci,
rušené usazování a zahušťovací suspenzi.

O prosté sedimentaci hovoříme, když se jednotlivé částice navzájem

neovlivňují a klesají konstantní rychlostí. Probíhá u zrnitého kalu v málo
koncentrovaných suspenzích. V koncentrovanějších suspenzích mluvíme o
usazování rušeném, kdy dochází vlivem sedimentace jedněch částic k ovlivňování
sedimentační rychlosti částic druhých a tím se jejich pád zpomaluje. Vzroste-li
koncentrace suspenze na hodnotu, při které se začíná tvořit fázové rozhraní mezi
kapalnou a tuhou fází, částice ztrácejí svůj individuální charakter. V takovém
případě hovoříme o zahušťovací suspenzi.

Nejčastější druhy usazovacích nádrží jsou:

- horizontální usazovací kruhové nádrže
- horizontální usazovací obdélníková nádrž
- usazovací nádrže s vertikálním průtokem

3.3.1. Horizontální usazovací kruhové nádrže

Horizontální usazovací kruhové nádrže (viz. obr. 4.) jsou ploché nádrže
válcového tvaru s radiálním prouděním vody od středu nádrže směrem k obvodu.
Na obvodu je sběrný žlab s upravenou přepadovou hranou, která slouží k docílení
rovnoměrného proudění v nádrži. Nádrže jsou vybaveny stíračem dna. Ten shrnuje
kal nepřetržitě do jímky u středu nádrže. Stírač dna se otáčí rychlostí 3 - 4 cm.s-1,
optimální průměr nádrže je 15 až 30 m (může být 8 až 60 m) a hloubka nádrže je
zhruba 2 m (pro vločkovitý kal hlubší, pro zrnitý mělčí). Stírací zařízení je
připevněno k mostní konstrukci, jež se otáčí kolem osy zasazené do sloupu
uprostřed nádrže. Kola mostní konstrukce pojíždějí po kruhové koleji na obvodové
zdi nádrže. Otáčení mostu je pomocí elektromotoru. Druhý hrabák, který je na
povrchu nádrže, odstraňuje zbývající olejové částečky. V těchto nádržích jsou
anaerobní podmínky a bakterie odstraňují z vody dusičnany. Bakterie přeměňují
organické látky na jednoduché organické kyseliny. Ty mohou být snadno
metabolizovány. Fosfor akumulující bakterie využijí své zásoby polyfosforečnanů a
do vody uvolní ortofosforečnany. Metabolickými procesy přeměňují organické
kyseliny na kyselinu polyhydroxymáselnou. Takto akumulovanou zásobu energie
využijí později v aerobních podmínkách.

Obr. 4. Horizontální usazovací kruhová nádrž

3.3.2. Horizontální usazovací obdélníková nádrž

Horizontální usazovací obdélníková nádrž (viz. obr. 5.) je plochá a má tvar
hranolu. Dno usazovací nádrže je mírně skloněné proti pohybu vody a v místě
vtoku do nádrže je prohloubený kalový prostor. Nádrž je betonová, vybavená
řetězovým dopravníkem se shrnovacími hřebly nebo pojízdným stíračem se
sklopným ramenem. Ty shrnují usazený kal na dně do kónického prostoru a z něj
se usazený kal odčerpává mamutkou. Poté se dopravuje do linky na jeho
zpracování.

Obr. 5. Horizontální usazovací obdélníková nádrž

3.3.3. Usazovací nádrže s vertikálním průtokem

Usazovací nádrže s vertikálním průtokem (obr. 6.) jsou vhodné pro
menší čistírny odpadních vod. Nevyžadují nákladné strojní zařízení na odstranění
kalu. Odpadní voda přitéká do středového válce (1) usazovací nádrže o průměru D.
Protéká jím směrem ke dnu, kde pak mění směr proudění o 180o. Poté protéká
vlastním usazovacím prostorem (2) vzhůru ke sběrovým žlabům s pilovým
přepadem (3). Na výtoku ze středového válce je umístěn obrazový štít (4). Ten má
zabránit víření usazeného kalu v kalovém prostoru. Kal se shromažďuje v kalovém
prostoru, odkud se vypouští hydrostatickým tlakem a dál se zpracovává. Aby se kal
neusazoval na stěnách kalového prostoru, musí mít stěny sklon 1:1,4 až 1:2.
Velkou výhodou těchto nádrží je, že odpadá zařízení na mechanické stírání
kalu. Nevýhodou je jejich poměrně velká hloubka, která je mnohdy až 10 m. Další
nevýhodou je vysoká cena.

Obr. 6. Usazovací nádrž s vertikálním průtokem: D – průměr, h – výška, 1 – usazovací

nádrž, 2 – usazovací prostor, 3 –sběrové žlaby s pilovým přepadem, 4 – obrazový štít,
5 – kalový prostor