I

EPOS
O GILGAMEŠOVI

■ garamond
Přeložil Lubor Matouš

© Garamond, 2018
Translation © Lubor Matouš 1976
Preface © Lubor Matouš 1976
Epilogue © Lubor Matouš 1976

ISBN 978-80-7407-427-1
HYMNA NA GILGAMEŠE

O Gilgameši, králi dokonalý, soudce Anunnaků,

moudrý kníže, největší z lidí,
jenž obhlížíš světové strany, vládce podsvětí,
pane spodního světa!

Ty soudcem jsi, jako bůh vše prohlédáš,

v podsvětí stojíš a soud ukončuješ.
Nemůže být změněn rozsudek tvůj, slovo tvé je
nezapomenutelné.
Ty tážeš se a vyšetřuješ, soudíš a prohlédáš
a správně řídíš.
Sám Samaš do rukou tvých soud i rozsudek svěřil.
Králové, místodržící i knížata před tebou klečí,
o prohlédneš ledví jejich a rozsudek vynášíš.
 PŘEDMLUVA

Od prvního vydání eposu o Gilgamešovi ve Státním na­

kladatelství krásné literatury nás dělí již téměř dvě desíti­
letí. Veden snahou vyvolat u čtenáře představu, jaký vývoj
prodělal epos od doby starobabylónské z počátku 2. tis.
př. n. 1. až do novoasyrského kanonického vydání ze
7. stol. př. n. 1., podal jsem tehdy překlad jednotlivých
verzí odděleně. Ze často nebylo možno zabránit opako­
vání některých epizod, jak tomu bylo např. u obou
snů věštících Gilgamešovi příchod Enkidua na konci
1. tabulky z knihovny Aššurbanipalovy a na začátku
II. tabulky starobabylónské verze, je samozřejmé.
Abych u čtenáře docílil lepšího dojmu celku, pokusil
jsem se ve 2. vydání z roku 1971 na podnět Mladé fronty
o jakousi „gilgamešovskou harmonii“, podobně jako asy-
riolog A. Schott ve svém německém překladu z roku
1934. Vzal jsem za základ nejmladší a nejúplnější novo-
asyrskou verzi z knihovny Aššurbanipalovy, chybějící
nebo fragmentární verše jsem doplnil starší verzí staroba-
bylónskou, resp. středobabylónskou a chetitskou, a pasáže
shodné nebo jen málo odchylné vypustil.
Tento rozšířený a značně přepracovaný překlad je ja­
kýmsi kompromisem mezi 1. a 2. vydáním: i zde jsem se
přidržel tzv. gilgamešovské harmonie, ale varianty odchyl­
ných verzí jsem uvedl pro srovnání v poznámkách pod
čarou. Aby byl zdůrazněn dobový charakter jednotlivých
verzí, někdy od sebe vzdálených o více než jedno tisíciletí,
najde čtenář jejich označení u příslušných veršů.
Značné změny proti předchozím vydáním bylo nutno
provést v uspořádání různých fragmentů, týkajících se vý­
kladu snů, které měl Gilgameš během tažení proti

7
Chumbabovi ve IV. tabulce na základě nových poznatků,
publikovaných prof. Landsbergerem z Chicaga v jeho po­
smrtném článku v Revue ďAssyriologie 1968. Podstatně
byla rozšířena i VIL tabulka nálezem fragmentu z Me-
gidda na území Palestiny. Novou interpretaci některých
obtížných míst mi umožnily i různé studie o eposu
o Gilgamešovi, které vyšly v posledních letech, a v nepo­
slední řadě i oba základní, dosud nedokončené slovníky,
Chicago Assyrian Dictionary a německý Akkadisches
Handwórterbuch od W. Von Sodena.

V Praze, květen 1975 Lubor Matouš

8
 ÚVOD

Epos o Gilgamešovi, který známe v jeho kanonické po­

době jako báseň o 12 zpěvech z Aššurbanipalovy kni­
hovny ze 7. stol. př. n. 1., není dílem jediného člověka.
Má za sebou dlouhý vývoj a svými počátky sahá do konce
3. tis. př. n. 1., kdy vznikl ústně tradovaný cyklus sumer-
ských epických písní, navzájem volně spjatých postavou
Gilgameše a zachovaných teprve v opisech z počátku
2. tis. př. n. 1.
Abychom mohli sledovat téměř dvoutisíciletý vývoj,
kterým prošla tato báseň od svých počátků, až dosáhla
své konečné podoby, musíme si připomenout aspoň
v hlavních liniích obsah eposu, tak jak se nám nejlépe
zachoval v novoasyrské kanonické verzi z knihovny ni-
nivské.
Vlastnímu eposu je předeslán prolog, v němž je podán
krátký obsah básně. Děj začíná v Uruku, kde vládne
mocný král Gilgameš, ze dvou třetin bůh a z jedné člověk.
Jeho vláda těžce doléhá na obyvatele Uruku. již od čas­
ného rána budí své poddané zvukem bubnu k těžké práci
na stavbě městské hradby. Aby vystupňoval co nejvíce sílu
mužů, zakáže jim i styk s jejich ženami. Ale ty, pobouřeny
neslýchaným chováním svého vládce, se obrátí na bohy
s prosbou, aby učinili konečně přítrž nesnesitelné tyranii
Gilgamešově.
Sám nejvyšší bůh Anu, současně i ochránce Uruku, vy­
slyší jejich žádost a za pomoci bohyně Aruru stvoří polo-
divokého člověka, aby změřil své síly s Gilgamešem a zba­
vil tím jeho poddané těžkého útlaku. Tak se narodí
Enkidu, muž s bujnými, volně splývajícími vlasy a s tělem
porostlým chlupy, který žije se zvířaty ve stepi, živí se

9
s gazelami travou a s divokým dobytkem hasí svou žízeň
u napajedel. Lovci, honícímu na stepi zvěř, zasypává jámy
hlínou a vytrhává nastražené léčky. Ale proti takovému
silákovi, jako je Enkidu, se cítí i lovec bezmocný, a proto
se obrátí o radu na samého vládce Uruku, krále Gilga-
meše.
Gilgameš mu dá nevěstku Šamchatu, aby pomocí
svých vnad svedla Enkidua a odloudila jej tak dobytku,
s nímž vyrůstal na stepi. Lest se zdaří a Enkidu se oddává
po šest dnů a sedm nocí rozkoši s nevěstkou. Když se jí
konečně nasytí a chce se vrátit ke svým zvířatům, pozná,
že se mu odcizila a dávají se před ním na útěk. Teď si
Enkidu uvědomuje svou slabost, ale ztráta tělesné síly je
vykoupena nabytím rozumu, jehož se mu nedostávalo.
A ve své osamělosti zatouží po lidském přátelství, jehož
potřebu až dosud necítil. Nachází je zprvu v dočasném
soužití se Samchatou — ale to je jen předzvěstí daleko
hlubšího a trvalejšího přátelství s Gilgamešem.
I Gilgameš na druhé straně je připravován na toto přá­
telství, jež pro něho má být osudné a má změnit dosa­
vadní způsob jeho života. Dříve než Enkidu vstoupí do
Uruku, je na něj Gilgameš upozorněn dvěma sny, jejichž
smysl mu objasní jeho matka, bohyně Ninsun. V prvním
svém snu spatřil meteor, který naň spadl a málem jej po­
hřbil svou tíhou, v druhém viděl sekeru a pocítil k ní
lásku jako k ženě. Výklad snů je stejný, meteorem i seke­
rou je míněn Enkidu, který se má stát jeho nejlepším přít­
elem.
Mezitím prodělával Enkidu v Uruku poslední pro­
měnu z animálního tvora v civilizovaného člověka tím,
že se naučil jíst chléb a pít pivo. Gilgameše zastihne právě
v okamžiku, kdy se chystá vstoupit do domu příbuzen-

10
štva, aby tam slavil svátou svatbu s bohyní Išcharou.
V bráně se Enkidu postaví Gilgamešovi na odpor a mezi
oběma dojde k zápasu, v němž Gilgameš podlehne. Když
však v Enkiduovi pozná protivníka, který jediný se mu
může vyrovnat smělostí a silou, uzavře s ním přátelství na
život a na smrt.
Gilgameš, hnán touhou posvětit toto nerozlučné přá­
telství nějakým významným činem, rozhodne se sprovo­
dit ze světa všechno zlo a nespravedlnost, jež rozsévá
Chumbaba, sídlící v dalekém, nepřístupném lese v liba­
nonských horách. Enkidu mu však líčí nepřekonatelné
obtíže, s nimiž se musí setkat, pokusí-li se proniknout do
cedrového lesa, táhnoucího se do vzdálenosti několika mil
a střeženého netvorem, jehož ústa chrlí oheň a jehož dech
přináší smrt. Ale Gilgameš se nedá odvrátit od svého
předsevzetí. Připomíná, že nikdo kromě bohů nemůže
uniknout smrti - co však zbude navždy po člověku, je
jeho slavné jméno. Gilgamešova slova přimějí konečně
Enkidua k tomu, aby svolil k výpravě proti Chumbabovi.
Ale dříve než se Gilgameš může vydat na cestu, musí
si vyžádat svolení starších. Ti se nejprve postaví proti jeho
plánu, když však poznají, že pevně trvá na svém předse­
vzetí, dají své svolení a svěřují jej zkušenému Enkiduovi,
který zná cestu. Aby teď oba hrdinové mohli s úspěchem
skončit výpravu proti strážci cedrového lesa, je ještě třeba
požehnání boha slunce Šamaše. Prostředníkem je jim
Gilgamešova matka Ninsun. Na střeše své svatyně přinese
oběť Samašovi, a když se jí dostane jeho svolení pro
Gilgameše, adoptuje Enkidua za svého syna, čímž upevní
přátelský svazek mezi oběma hrdiny.
Těžce vyzbrojeni mečem, sekyrou a lukem, vydali se oba
přátelé na výpravu k cedrovému lesu. Za dlouhého po­

11
chodu, jehož vzdálenost představovala cestu jednoho a půl
měsíce,kterou oba hrdinové vykonali za pouhých šest dnů,
měl Gilgameš pět prorockých snů. Každého večera, když
se oba připravovali ke spánku, vystoupil Gilgameš na
horu, aby přinesl oběť Šamašovi. Ale dříve než Enkidu po­
stavil na hoře stan k ochraně před větrem, upadl Gilgameš
dospánku. Ve snu viděl horu, která se zřítila a málem po­
hřbila oba přátele. Podle Enkiduova výkladu představovala
hora Chumbabu a věštila vítězství nad ním.
Druhé noci viděl Gilgameš ve snu býka, před nímž
klesl na kolena, a jakéhosi muže, který jej uchopil za ruku
a napojil vodou. I tento sen vyložil Enkidu jako příznivý:
býkem je míněn Šamaš a neznámý muž je ochránce
Gilgamešův, Lugalbanda.
Další sny se dochovaly jen fragmentárně. V třetím,
apokalyptickém snu, viděl Gilgameš, jak z nebes i země
šlehaly blesky a plál oheň, až se nakonec snesl jako smr­
tonosný popel na zem. Enkiduův výklad k tomuto tře­
tímu snu se nedochoval. Ztracen je také obsah čtvrtého
snu, že však i ten věštil vítězství nad Chumbabou, vysvítá
z Enkiduovy odpovědi Gilgamešovi. Až na nepatrné
zbytky je ztracen i obsah posledního, pátého snu, který
měl Gilgameš, když dorazil s Enkiduem k pohoří liba­
nonskému.
Přes zjevnou snahu o příznivý výklad Gilgamešových
snů pokouší se Enkidu přimět svého druha k návratu.
Když se mu to však nezdaří, chce se vrátit do Uruku
sám. V zoufalství se obrátí Gilgameš na Šamaše, od ně­
hož se mu dostane záruky vítězství. Musí si však pospíšit,
dokud si Chumbaba, který již na dálku zaslechl kroky
obou přátel, neoděje svých sedm košil a nezmizí v lesní
houštině. Enkidu, povzbuzen slovy Šamašovými a vý­

12
zvou Gilgamešovou, se konečně rozhodne stát po boku
svému příteli a neopustit jej v nebezpečném boji proti
Chumbabovi.
Oba hrdinové pak vstoupí do cedrového lesa. Mlčky,
užaslí nad jeho neobyčejnou rozlohou, obdivují se nád­
herným kmenům cedrů, pod nimiž raší husté keře. Ihned
se pustí do kácení stromů, aby je dopravili po Eufratu do
Uruku a z nejkrásnějšího z nich vyrobili dveře pro
Enlilovu svatyni v Nippuru. Toto jejich počínání pobou­
řilo Chumbabu, který vyzval oba hrdiny na souboj před
svým příbytkem. Vtom ale Šamaš rozpoutal proti
Chumbabovi osm bouřlivých větrů, které jej oslepily tak,
že se musil vzdát. Lapený Chumbaba se obrátil na
Gilgameše, aby mu daroval život, ale ten, na naléhání
Enkiduovo, jej ťal mečem do šíje a při třetí ráně zabil.
Oba druzi se pak vydali s odříznutou hlavou Chumba-
bovou na vítěznou cestu zpět.
Po návratu do Uruku Gilgameš odstranil ze svého těla
poslední stopy boje, umyl se, oděl v čistý šat a posadil se
s korunou na hlavě na královský trůn. Uchvácena jeho
krásou, vzplane k němu prudkou láskou bohyně Ištar
a nabídne mu manželství. Ale Gilgameš, který dobře ví,
jak nestálá je Ištar v lásce, odmítne její milostné nabídky
a vyčte jí všechny milence. Ištar, pobouřena touto uráž­
kou, vystoupí na nebe a žádá svého otce Ana, aby ji pom­
stil a seslal proti oběma hrdinům nebeského býka. Avšak
Gilgamešovi se spolu s Enkiduem podaří po těžkém zá­
pase býka přemoci a zabít. Enkidu rozvášněn vytrhne
z něho kýtu a vmete ji posměšně Ištaře do tváře.
Na počest slavného vítězství nad nebeským býkem
uspořádá Gilgameš velkou hostinu. Enkidu upadne po
ní v hluboký spánek a má sen, který mu věští brzkou

13
smrt: bozi po krátké úvaze rozhodli, že jeden z obou
hrdinů musí být potrestán za nerozvážný čin. Ortel padl
na Enkidua, Gilgameš má být zachován.
Když Enkidu procitne ze sna a uvědomí si blízký ko­
nec, začne - připoután již na lůžko - proklínat postupně
hned dveře, které vyrobil z pokácených cedrů Chumba-
bova lesa a daroval Enlilovi do chrámu Ekuru, hned lovce,
že jej připravil o úlovek, hned nevěstku, že jej přivedla do
Uruku a seznámila s Gilgamešem. Ale tu zasáhne sám
bůh slunce a napomíná umírajícího, jak nespravedlivý je
vůči nevěstce, která mu dala účast na tak bohatém životě,
posvěceném přátelstvím s Gilgamešem. To konečně při­
měje Enkidua, aby svá prokletí změnil v požehnání.
Poté Enkidu usne a má opět sen. Tentokrát mu vidění
podsvětí věští neodkladnou smrt; je uveden do země, „od­
kud není návratu“, do říše, kde mrtví zbaveni světla se
živí jen prachem a hlínou. A po tomto snu se Enkiduova
nemoc zhoršuje, až dvanáctého dne zemře v Gilgamešově
náručí.
Náhlý skon milovaného přítele vyvolal v Gilgamešovi
hluboký otřes. Po šest dní a sedm nocí jej oplakává, aniž
se hne od Enkiduova lůžka, neustále doufaje, že se mu
snad přece podaří vzbudit jej k novému životu. Když však
pozná marnost svého snažení, vystrojí mu slavný pohřeb
a dá mu vytesat sochu ze zlata a lazuritu. Ale s myšlenkou
na smrt se smířit nemůže.
Gilgameš viděl za svého života umírat mnoho lidí, ale
teprve při skonu vlastního přítele si uvědomil, co je to
smrt, a počal o ní hlouběji přemýšlet. Strach před ne­
odvratným osudem jej žene na step daleko od lidí. Aby
zvěděl, jak překonat smrt, vydá se za svým předkem Uta-
napištimem, jehož jediného z lidí obdařili bozi nesmrtel­

14
ností a usadili daleko v moři na ostrově blažených. Cesta
za ním vede Gilgameše k hoře Masu, střežené štíry v lid­
ské podobě, odtud pohořím, kde vládne věčná tma, až
k mořskému břehu, kde v nádherné zahradě, obklopené
stromy z drahokamů, bydlí šenkýřka bohů Siduri.
Když jí Gilgameš vypoví o svém žalu, o svém příteli
Enkiduovi, o jeho smrti a o tom, proč se vydal na dalekou
cestu za Uta-napištimem, zrazuje jej Siduri od marného
hledání smyslu a tajemství života a radí mu, aby místo
toho bezstarostně užíval přítomného okamžiku v rado­
vánkách. Avšak tato hedonistická filozofie Siduřina ne­
může uspokojit Gilgameše.
Marně varuje Siduri před obtížným přechodem přes
vody smrti, které dosud nikdo kromě boha Samaše ne­
překročil. Jediný Uršanabi, lodivod Uta-napištima, může
přes ně převést Gilgameše, protože má kamenné sošky,
jakési amulety, chránící před nebezpečím smrti. Gilgameš
se ihned vydá do lesa, kde bydlí Uršanabi, ale v hněvu
rozbije kamenné sošky a tím se zbaví možnosti dojít cíle
své cesty.
Když se poté setká s Uršanabim, vypráví mu o tom, co
jej sem přivedlo. Jelikož jsou kamenné sošky roztříštěny,
nařeže Gilgameš na radu lodivodovu v lese 120 dlouhých
holí, aby jimi mohl odstrkovat loď přes vody smrti, kde
není ani větru, ani proudu. Ale protože po každém od­
strčení musí použitou hůl odhodit, aby si nepotřísnil ruce
nebezpečnou vodou, jsou tyče spotřebovány dříve, než do­
razí k cíli. Tu nezbývá Gilgamešovi než strhnout svůj šat
a držet jej v rukou nad hlavou jako plachtu tak dlouho, do­
kud nepřistanou u ostrova, kde sídlí Uta-napištim.
Na Gilgamešovu otázku o tajemství života může však
Uta-napištim dát jen povšechnou odpověď, že na světě

15
není nic věčné a že vše, co vzniká, je již při svém zrodu
odsouzeno k zániku. Neuspokojen tímto vysvětlením,
žádá Gilgameš svého předka, aby mu vyprávěl, jak tedy
on získal věčný život. V odpověď na tuto netrpělivou
otázku líčí mu Uta-napištim obšírně, jak jednoho dne se­
slali bozi na zem potopu, před níž jej jako jediného z lidí
zachránili a obdařili věčným životem.
Ale protože se tato událost nemůže opakovat a bozi se
již neshromáždí, aby podobným způsobem darovali ne­
smrtelnost Gilgamešovi, zbývá jen jediná možnost, jak
nabýt věčného života: vydržet beze spánku po šest dnů
a sedm nocí. Avšak Gilgameš, unaven a vyčerpán namá­
havou cestou, usne, sotva se posadí. Uta-napištim však
ví, že Gilgameš, až se probudí ze spánku, bude tvrdit, že
vůbec nespal. A proto své ženě radí, aby na svědectví
toho, že Gilgameš skutečně usnul, pekla denně čerstvý
chléb, podle něhož by poznal, jak dlouho spal. Když se
pak Gilgameš po sedmi dnech probudil z tvrdého spánku,
usvědčí jej sedm chlebů, položených u jeho hlavy, že ve
zkoušce neobstál a že neodvratně ztratil věčný život.
Aby však neodešel domů s prázdnýma rukama, pro­
zradí mu Uta-napištim na prosbu své ženy tajemství rost­
liny života, která roste na dně oceánu. Bez váhání se
Gilgameš ponoří na mořské dno, utrhne zázračnou rost­
linu a vrací se s ní do Uruku. Ale i o tu přijde — spolkne
ji had, když ji Gilgameš položí na zem u studánky, aby se
osvěžil její studenou vodou. A tak se Gilgameš vrací z da­
leké pouti do svého rodného města s prázdnýma rukama,
a jediná útěcha, která mu teď zbývá, je jeho vlastní dílo:
mohutná hradba obepínající Uruk. S pýchou ukazuje
Uršanabimu její silné zdi a základy. A tak končí celý epos,
stejně jak začínal prolog - oslavou městské hradby.

16
 Poslední, XII. tabulka, v níž se mluví o sestupu
Enkidua do podsvětí, souvisí jen velmi volně s předcho­
zím vyprávěním a byla přidána k eposu o Gilgamešovi
značně pozdě.
To je tedy ve vší stručnosti obsah babylónského eposu
o Gilgamešovi podle nejmladší a nejúplnější verze
z Ninive. Že však pramenem novoasyrského zpracování
byla starší předloha babylónská, nasvědčovaly nejen po­
známky na některých tabulkách z Aššurbanipalovy kni­
hovny, ale i první nález starobabylónské předlohy k vy­
právění o setkání Gilgameše se Siduri na tzv. Meissnerově
tabulce, publikované r. 1902.
Avšak pro domněnku, že ani tato fáze eposu není nej­
starší a že předpokládá ještě starší vzory v tehdy již mrt­
vém jazyce sumerském, mluvil jasně nesemitský původ
jmen obou hrdinů, Gilgameše a Enkidua. Když pak byl
r. 1914 uveřejněn sumerský fragment vyprávění o potopě,
který byl prototypem k obdobné epizodě v kanonickém
vydání z Ninive, přestala být domněnka o sumerském pů­
vodu eposu pouhou hypotézou. Dnes kromě tohoto frag­
mentu s líčením potopy, která původně neměla nic spo­
lečného s Gilgamešem a byla teprve později vtělena jako
vyprávění Uta-napištima do eposu, známe ještě pět epic-
kých básní ze sumerského cyklu o Gilgamešovi, z nichž
pouze tři pod tituly Gilgameš a Chuvava, Gilgameš a dub,
Gilgameš a Agga, jsou uvedeny v katalogu literárních děl
z nippurské knihovny.
První z nich, Gilgameš a Chuvava, je samostatná báseň,
líčící Gilgamešovo tažení proti Chuvavovi (v asyrské verzi
Chumbabovi), strážci cedrového lesa. Gilgameš, dívaje se
jednou přes hradbu svého města, vidí, jak vody odnášejí
mrtvá těla, a uvědomí si, že i jemu je souzeno dříve či

17
později zemřít. Aby jeho jméno přežilo aspoň nějakým
slavným činem, obrátí se na boha slunce o svolení k vý­
pravě proti Chuvavovi. Vybere si padesát svobodných
mužů, kteří nejsou vázáni žádnými rodinnými pouty,
a vyrazí s nimi k cedrovému lesu. Když překročí sedmou
horu, upadne do těžkého spánku a probere se z něho te­
prve po delší době. Enkidu varuje svého pána před
Chuvavou a radí mu, aby upustil od další cesty. Ale
Gilgameš neuposlechne, v boji Chuvavu zajme a spoutá.
Chuvava se obrátí na boha slunce s prosbou o milost, ale
Enkidu jej v hněvu zabije, strčí jeho hlavu do pytle a ode­
bere se s Gilgamešem k Enlilovi. Ten však, rozzloben je­
jich činem, oba prokleje.
Když srovnáme sumerskou verzi s pozdějším novoasyr-
ským zpracováním Gilgamešovy výpravy proti Chumba-
bovi, vidíme, že obě vyprávění se přes společné rysy nav­
zájem značně liší. Oběma je společná touha zajistit si
slavným činem jméno po smrti. V sumerské verzi v roz­
hovoru s Enkiduem motivuje Gilgameš svou výpravu
proti Chuvavovi:

„Tam, kde jméno proslaveno bylo,

své chci proslavit jméno,
tam, kde jméno nebylo proslaveno,
jméno bohů proslavit chci!“

Podobně i v starobabylónské tabulky z Yaleovy univerzity

VI, 13:

„Padnu-li já, — pak zajistím sobě jméno.“

18
V obou podáních se také Gilgameš zachová vůči Chu-
vavovi, který jej prosí o milost, jako shovívavý a velkorysý
vládce, na rozdíl o Enkidua, který Chuvavu zabije.
V jednotlivostech se však obě verze liší. V sumerské
básni je Gilgameš na své cestě doprovázen padesáti
muži, zatímco v babylónském eposu se vydá na nebez­
pečné tažení proti Chuvavovi sám se svým přítelem
Enkiduem. V sumerské verzi shromáždění starších ne­
hraje před odchodem na výpravu žádnou roli, není tu
zmínky o prorockých snech Gilgamešových, doprová­
zejících výstup obou hrdinů na cedrovou horu, a také
popis lesa, střeženého Chuvavou, je mnohem kratší než
v ninivské verzi.
Jiná sumerská báseň, Nebeský býk, popisuje zápas obou
hrdinů s nebeským býkem, kterého na žádost své dcery
Inanny poslal bůh An proti Uruku. Zatímco v eposu měl
býk pomstít Ištaru za urážky, kterých se jí dostalo od
Gilgameše, když mu činila milostné nabídky, je v sumer­
ské básni motivováno seslání nebeského býka na zem jako
odnětí Gilgamešova práva rozhodovat v Giparu, Inannině
svatyni v chrámu Eanně.
Další báseň z cyklu o Gilgamešovi nese název Gilgameš
a dub. Vypráví se v ní, jak za dávných časů, když byl stvo­
řen svět, vyrostl na břehu Eufratu dub. Jednoho dne jej
vyvrátil jižní vítr a řeka jej odplavila na svých vlnách.
Bohyně Inanna, která se právě procházela po břehu, za­
chytila dub, odnesla do Uruku a zasadila ve své posvátné
zahradě, aby si z jeho dřeva dala vyrobit trůn a lože. Přešla
léta, strom vyrostl a zmohutněL Když se chystala dub
podtít, viděla, že v jeho kořenech se uhnízdil had, v ko­
runě si vystavěl hnízdo pták Anzu a ve kmeni si vykotlala
příbytek divoženka Lilit. Tu přispěchal Inanně na pomoc

19
Gilgameš, zabil hada, načež pták Anzu vyplašen ulétl se
svými mláďaty do hor a divoženka prchla na poušť.
Namísto aby si teď dala pro sebe vyrobit trůn a lože,
odmění Inanna Gilgameše za jeho služby bubnem a pa­
ličkami, zhotovenými z poraženého stromu. Jimi pak ty­
ranizuje Gilgameš obyvatele Uruku (srov. ninivskou verzi
eposu o Gilgamešovi, I. tab.). Na stížnost mladých dívek,
které patrně žádají jeho potrestání, spadl buben i s palič­
kami Gilgamešovi do podsvětí (k tomu srov. pozn. 153).
Gilgameš želí jejich ztráty a volá:

„Kdo mi teď přinese z podsvětí buben?

Kdo mi teď přinese z podsvětí paličky?“

Těmito verši začíná bez jakékoliv souvislosti s předchozím

dějem vlastního eposu XII. tabulka ninivské verze. Odtud
až do konce je tato poslední tabulka eposu o Gilgamešovi
téměř doslovným překladem sumerské předlohy.
Enkidu, o němž se tu mluví jako o živém, ačkoliv
podle novoasyrské verze zemřel brzy po vítězném návratu
z výpravy proti Chumbabovi, se nabídne Gilgamešovi
přinést z podsvětí buben a paličky. Před sestupem do říše
mrtvých mu dá Gilgameš rady, jak se chovat, aby proti
sobě nepopudil mrtvé. Protože však Enkidu konal pravý
opak toho, co mu nařizoval Gilgameš, byl v podsvětí za­
držen. Gilgameš se obrátí nejprve na Enlila, pak na boha
měsíce Siná, aniž něčeho dosáhl. Teprve Enki mu poradil,
aby otevřel v zemi česno, kterým by mohl vystoupit duch
Enkidua z podsvětí. Jako závan větru se objeví jeho duch
a Gilgameš mu klade stereotypní otázky: „Toho, jenž ...,
jsi viděl?“, na něž Enkidu stejně stereotypně odpovídá:
„Ano, viděl.“ Z Enkiduových odpovědí se Gilgameš do­

20
zvídá, jak pochmurný je život po smrti, když se lidské tělo
rozpadne v prach a červi je požírají jako starý šat. Nejlépe
se daří tomu, kdo zplodil sedm synů, nebo bojovníku,
jenž padl na poli bitevním. Ten však, jehož mrtvola ne­
byla pohřbena, musí se živit jen pomyjemi z hrnců a kůr­
kou chleba, pohozenou na ulici. A tímto bezútěšným ob­
razem končí zcela neočekávaně poslední tabulka ninivské
verze.
Z básně, známé pod názvem Gilgamešova smrt, která
měla původně asi 450 řádek, se nám zachovalo jen velmi
málo, než abychom mohli rekonstruovat její obsah. Říká
se v ní, že „Enlil, otec bohů, určil jako osud Gilgamešovi
království, ale věčně trvající život mu neurčil“. O Gilga­
mešovi se dále říká, že „ulehl na lože určení osudu, z ně­
hož se nemohl zvednout“. Tato báseň nebyla pojata do
kanonického vydání eposu.
Rovněž poslední skladba ze sumerského cyklu básní
o Gilgamešovi, zvaná Gilgameš a Agga, jejímž námětem
je historická událost z období válek mezi severním měs­
tem Kiší a jižním Urukem, nebyla pojata do eposu
o Gilgamešovi. Agga, král kišský, posílá do Uruku ke
Gilgamešovi své posly s výzvou, aby se mu podrobil
a Uručané aby pro něj vykonávali těžké práce zemědělské,
zřizovali studny a jiná zavodňovací zařízení. Gilgameš se
obrátí na shromáždění starších, aby odmítli tyto poža­
davky a postavili se Aggovi na odpor. Protože u starších
nenachází pochopení, přednese tuto svou výzvu před
shromážděním mužů zbraně schopných, kteří jsou
ochotni bojovat proti Kiši.
Ale když se po několika dnech objevil Agga před
hradbami Uruku a obklíčil jej, zavládla v městě sklíčená
nálada. Gilgameš v řeči k hrdinům volá po dobrovol-

21
niku, který by byl odhodlán jít k Aggovi s poselstvím.
Přihlásí se jakýsi Gišchurdura, sluha královského zbro-
jíře. Ale sotva prošel městskou branou, je chycen, zmlá­
cen a předveden před Aggu. Když se jeho pán objevil na
hradbě a Agga se ptá, zda je to Gilgameš, odpoví hrdě,
že kdyby to byl jeho král, přivodil by již pouhým zjevem
porážku Aggova vojska. Když poté sám Gilgameš vy­
stoupil na hradbu a Enkidu vyrazil s vojskem z brány,
je Agga zajat. Ale Gilgameš dá Aggovi jako vítěz velko­
dušně svobodu.
Tyto sumerské básně o Gilgamešovi jsou nejstarším sta­
diem pozdějšího babylónského eposu o Gilgamešovi.
Sumerové sami nevytvořili žádný epos ve smyslu kano­
nického vydání, jak je známe z knihovny Aššurbanipa-
lovy. Sumerské básně představují jen dějově navzájem ne­
související cyklus, jehož ústřední postavou byl urucký král
Gilgameš. Epické zpracování je dílem neznámého bás­
níka, který v 18. stol. př. n. 1. přetvořil různé epizody
z Gilgamešova života v souvislé epické vyprávění.
Starobabylónská verze ve srovnání s kanonickým vydáním
byla značně kratší, ale obsahovala již - i když neznáme
přesné rozdělení na tabulky — všechny epizody známé
z verze novoasyrské. Ze do eposu byla v té době vtělena
také epizoda o potopě, ukazuje obdobný fragment ze
13. stol. př. n. 1., nalezený v Ugaritu v Sýrii, jehož písař
s jasně foinickým jménem zřejmě znal příslušný opis sta-
robabylónského originálu.
Epizoda o potopě nebyla přijata do eposu o Gilgame­
šovi ze sumerské předlohy, která počíná stvořením člověka
a založením pěti předpotopních měst a pokračuje vyprá­
věním o Ziusudrovi, babylónském Uta-napištimovi, jenž
jediný přežil zkázu lidského rodu, ale z mladšího staro-

22
babylónského eposu o Atrachasisovi. V této básni se vy­
práví, jak se jednoho dne bozi rozhodli svořit člověka, aby
místo nich vykonával práci. Když se však lidstvo na zemi
rozmohlo a vzrostlo tak, že svým hlukem rušilo bohy ve
spánku, seslali na něj bozi jako trest nemoci, sucho a hlad.
A protože se všechna tato opatření neukázala příliš účin­
nými, sáhli bozi k poslednímu trestu — zničit lidstvo po­
topou. Ale bůh Enki, který to vždy myslil s lidmi dobře,
vyzradil ve snu rozhodnutí bohů Atrachasisovi, tj.
„Vsemoudrému “ (příjmení Uta-napištima z eposu
o Gilgamešovi v XI. tabulce), zbožnému králi, který si
postavil loď a zachránil se v ní před potopou, jež zničila
veškeré lidstvo. Tato epizoda, která tvořila obsah III. ta­
bulky, byla ze starobabylónského eposu o Atrachasisovi
převzata v pozměněné formě do eposu o Gilgamešovi
jako odpověď Uta-napištima na Gilgamešovu otázku, jak
nabyl nesmrtelnosti.
Vyprávění o potopě z eposu o Atrachasisovi doznalo
velkého rozšíření: je známo v řeckém podání ze spisů ba­
bylónského kněze Berossa z doby seleukovské a dochovalo
se nám i v bibli v Genezi neboli 1. knize Mojžíšově, ve
dvou verzích, v tzv. jahvistické a kněžské.
Redaktorem konečné verze eposu o Gilgamešovi byl
Sin-leqe-uninni, učený kněz, který žil ve 12. stol. př. n. 1.
na konci období kassitského, vyznačujícího se kanonizací
babylónské a asyrské literatury. Jeho zásluhou se dostalo
eposu posledního zpracování, jak je známo z novoasyr-
ského vydání ze 7. stol. př. n. 1. Ukazuje na to doslovná
shoda fragmentu VI. tabulky eposu o Gilgamešovi
z 9. stol. př. n. L, nalezeného v Aššuru, s pozdějším opi­
sem z knihovny Aššurbanipalovy v Ninive. O závěrečnou,
XII. tabulku s popisem podsvětí a líčením posmrtného

23
života byl epos rozšířen vlivným knězem na dvoře
Sargona a Sancheriba, Nabu-zuqup-kenem, na přelomu
8. a 7. stol. př. n. 1.
Znalost eposu o Gilgamešovi se neomezovala jen na
území Babylónie a Asyrie, ale pronikla záhy daleko za hra­
nice starověké Mezopotámie. V hlavním městě chetitské
říše Chattušaš, poblíž dnešní turecké vísky Boghazkóy,
byly nalezeny fragmenty eposu o Gilgamešovi nejen v ja­
zyce chetitském, ale i churrijském a akkadském. Svrchu
zmíněná tabulka s líčením potopy, objevená v Ugaritu,
a nález zlomku VII. tabulky u Megidda v Palestině svědčí
o tom, že epos o Gilgamešovi byl rozšířen i v okolních
zemích, po celé klínopisné oblasti Blízkého východu.
Po stránce umělecké jeví novoasyrská verze ve srovnání
se starobabylónským zpracováním značný pokrok. Proti
strohému vyprávění starobabylónské verze vyznačuje se
novoasyrské zpracování větší epičností a dramatičností.
Ukazuje to i sama stavba verše, který je ve starším znění
kratší a úsečnější, kdežto v novějším zpracování nabývá
delších rozměrů. Rozdíl se jeví i ve větším propracování
detailů v jednotlivých částech eposu: zatímco starobaby-
lónský epos se vyznačuje věcností, vyniká novoasyrská
verze uměleckým zvládnutím látky. Epizody vzájemně ne­
související jsou tu podřízeny jednotnému ději, takže báseň
působí dojmem krásného celku.
Ve zpracování látky projevují pozdější verze daleko
větší měrou než starobabylónská předloha snahu po se-
vřenosti a jednotě nejen děje, nýbrž i místa. Tak např. za­
tímco události předcházející setkání obou hrdinů jsou
roztrženy v babylónské verzi líčením dvou snů Gilgame-
šových mezi step a Uruk, je v asyrském podání děj sjed­
nocen tím, že popis toho, co se zatím odehrálo v Uruku,

24
je vložen do úst nevěstky, vypravující obsah Gilgamešo-
vých snů Enkiduovi ještě před jeho příchodem do Uruku
(srov. pozn. 20).
Z hlediska literárního nemá epos o Gilgamešovi ob­
doby v celém babylónském písemnictví. Zatímco v ostat­
ních eposech babylónských, jako např. v básni o stvoření
Enuma elis, ve zpěvu o bohu moru Errovi nebo v básni
o sestupu Ištary do podsvětí, jsou středem zájmu bozi, us­
tupuje v eposu o Gilgamešovi mytologická stránka do po­
zadí a hrdinou je člověk, který miluje a nenávidí, který
se raduje a pláče, který doufá i zoufá. Gilgameš, ačkoliv
sám ze dvou třetin bůh, je přece jen člověkem se všemi
lidskými vlastnostmi a problémy nám blízkými. Ne že by
v eposu byla pouta se světem božským úplně zpřetrhána:
vždyť na stvoření Gilgameše se podílejí sami bozi. A na
boha slunce Šamaše se Gilgameš stále obrací s žádostmi
o radu. Ale i když se téměř na každém kroku setkáváme
s bohy, je všude tento božský svět jen pouhým pozadím,
na něž je promítnut hlavní děj eposu.
Tématem první části eposu je chvála přátelství a hrdin­
ské odvahy, ústředním motivem druhé části je úzkost
před smrtí a hledání věčného života. Vlivem přátelství se
Gilgameš pozvolna mění ze smyslného člověka, hledají­
cího rozkoše městských radovánek, v muže odhodlaného
čelit všem útrapám na nebezpečné výpravě do pohoří li­
banonského. Po vítězství nad Chumbabou a nebeským
býkem se stane Gilgameš zpupným. Ke zlomu v jeho ži­
votě dojde po Enkiduově smrti, kdy si uvědomí pomíje-
jícnost lidské slávy. Veškeré jeho úsilí se zaměří k hledání
věčného života. Již tím, že odmítl milostné nabídky Ištary,
která spolu se svým milencem Tammuzem symbolizovala
neustálý koloběh života a smrti, zrodu a umírání, dal na­

25
jevo, že jeho představa věčného života nemá nic společ­
ného s takto pojímanou vírou v nesmrtelnost. Jeho před­
stava věčného života nemá také nic společného s užíváním
bezstarostného života v zahradě bohyně Siduri, která mu
slibuje věčnou blaženost a zapomenutí na útrapy pozem­
ské. Taková představa věčnosti je Vzdálena Gilgamešovu
dynamickému pojetí života, které spočívá ve stálém pře­
máhání smrti, ve stálém boji proti nižší přírodě v člověku
a v postupném sebezdokonalování.
Tento protiklad starého a nového přístupu k životu je
nejlépe patrný tehdy, když se náš hrdina octne tváří v tvář
Uta-napištimu, jedinému člověku obdařenému nesmrtel­
ností. Hned při setkání s ním si všimne Gilgameš nápad­
ného rozdílu mezi sebou a Uta-napištimem. Zatímco on
se rve se životem, trmácí se za rozřešením otázky po věč­
ném životě, užívá Uta-napištim blaženého života v nečin­
nosti. Gilgameš poznává, že smrt je nevyhnutelná, ale
chce ji překonat neustálým omlazováním. Tragédie spo­
čívá v tom, že v okamžiku, kdy se zmocní rostliny, jejíž
jméno je „Stařec se stává mladým“, ztratí ji znovu vlastní
vinou.
Bohem, který hraje v eposu o Gilgamešovi nejdůleži­
tější roli, je bůh Šamaš. Gilgameš (a s ním i babylónský
básník) je stoupencem kultu boha slunce. K němu se ob­
rací, dříve než podnikne výpravu proti Chumbabovi.
Podle fragmentu chetitské verze je Šamaš Gilgamešovým
pomocníkem v konečném boji proti Chumbabovi - bez
něho by asi stěží mohl doufat ve vítězství nad tímto ne­
tvorem, zosobňujícím všechno zlo, které Šamaš nenávidí.
Také pozdější novoasyrská verze eposu svým rozdělením
do 12 tabulek uchovala spojení Gilgameše s bohem
slunce, který na své denní pouti prochází dvanácti zna­

26
meními zvěrokruhu. Bůh Šamaš byl v Babylónii uctíván
ve dvou velkých městech, na severu v Sipparu a na jihu
v Larse. Protože dialekt starobabylónské verze je úzce
spřízněn s nářečím jihobabylónským, je pravděpodobno,
že autor eposu o Gilgamešovi, stoupenec kultu Samašova,
žil v Larse - patrně v době, kdy ještě toto město hrálo vý­
znamnou politickou úlohu, dříve než babylónský král
Chammurabi učinil konec jeho samostatnosti. Tím by
bylo datum vzniku starobabylónské verze eposu stano­
veno na dobu nepříliš pozdější než rok 1730 př. n. 1.
Epos o Gilgamešovi je svou základní myšlenkou,
hledáním odpovědi na otázku o věčném životě, výrazem
mezopotamské kultury a je právem charakterizován jako
babylónský národní epos, protože jeho hrdina, urucký
král Gilgameš, ztělesňuje ve své osobě ideál babylónského
člověka. Tato báseň, která vznikla dávno před řeckou
Iliadou a Odysseou, je bezesporu nejstarším eposem
světové literatury. V orientálním předhelénském světě
nemá obdoby — ani Egypťané, ani Chetité nezanechali
skladby, která by se s ním mohla měřit svou hloubkou
a krásou.

27
EPOS O GILGAMEŠOVI
 TABULKA PRVNÍ

Toho, jenž vše zřel až k hranici země, Asyrská verze

z knihovny
jenž poznal všechna moře, opěvat chci.1 Aššurbanipalovy
Vše viděl a prozkoumal rovnou měrou,
byl nadán moudrostí a znalostí všech věcí.
On tajemství zřel, odhalil skryté
a přinesl zvěst o tom, co před potopou bylo.
Dalekou cestou šel, až únavou padl a zesmutněl
a všechny útrapy vryl v kamennou stélu.
Hradbu dal vystavět kol Uruku hrazeného,2
kol svaté Eanny, pokladnice čisté.

Pohleď na jeho hradbu, jež vystavěna je jak podle nitě!3

Hleď na jeho podezdívku, jíž podobnou nikdo
nevytvoří!
Dotkni se prahu, jenž z dávných pochází časů,
přistup blíž k Eanně, příbytku Ištařině4

1 Doplnění těchto počátečních, značně poškozených veršů prologu

se zakládá na obdobných úvodech k některým epickým nebo hym-
nickým skladbám babylónským.
2 Hradba, kterou dal Gilgameš obehnat Uruk a již básník opěvuje
nejen v prologu, ale i v závěrečných verších XI. tabulky eposu, byla
nalezena při výkopech v dnešní Várce v Iráku. Byla postavena z tzv.
plankonvexních cihel, dole plochých, nahoře oblých, a obepínala
město v obvodu 9 km.
3 Konec řádky poškozen, podle jiného výkladu „její vlys je jak
z kovu“.
4 Eanna, tj. „dům nebes“, byl chrám bohyně Ištary, známé pod su-
merským jménem Inanna, tj. „paní nebes“. Chrámové město kolem
Eanny bylo střediskem rozsáhlého hospodářského života.

30
jíž podobné pozdější král ni člověk nevytvoří.
Na hradbu uruckou vystup, procházej se po ní,
prozkoumej základy její, bedlivě prohlédni zdivo,
zda jeho cihly nejsou z pálené hlíny
a jeho základy nepoložilo mudrců sedm.

Jeden sar město je, jeden sar zahrady, jeden sar Asyrská
verze
okrsek s pozemky Ištařina chrámu, z Nimrudu
tři sary pozemků kol Uruku se táhnou.
Měděnou schránku s tabulkami hledej,
zámkem ji otevři, který je z bronzu,
uvolni závěr skrytého pokladu,
vyjmi jej a bedlivě pročítej tabulku z lazuritu,
jak prošel Gilgameš všemi útrapami,
nejvyšší z vládců, vážený pro svou vznešenost.

On, hrdina, potomek Uruku, trkavý býk,

jako první jde vpředu,
kráčí vzadu jako pomocník svých bratří.
Mocná síť, ochrana svých mužů,
rozlícená potopa, jež ničí kamenné hradby,
potomek Lugalbandy, Gilgameš dokonalý je silou,
syn vznešené krávy, ženy Ninsuny.
Toť Gilgameš, dokonalý, budící úctu,
jenž otevřel soutěsky horské,
jenž kopal studny na svazích hor.
On překročil oceán i daleká moře, až k východu slunce,
on prozkoumal všechny světové strany, hledaje život.
Ve své síle dospěl až k Uta-napištimovi vzdálenému
a obnovil život, jejž potopa vyhladila.
Kdo by se mezi četnými národy
v hodnosti královské vyrovnat mohl jemu?

31
Kdo jako Gilgameš mohl by říci: „Já věru jsem králem“,
jehož jméno nazváno bylo Gilgameš toho dne,
kdy se zrodil?

Gilgameše5, postavou dokonalého, Chetitská verze

z Boghazkóy
stvořil hrdinský bůh.
I stvořili bozi Gilgameše v postavě jeho.
Nebeský Šamaš mu propůjčil krásu,
bůh bouřky mu statečnost dal.

Tak stvořili velcí bozi Gilgameše:

vysoká jedenáct loktů postava jeho byla,
a devět pídí v šíři měřila prsa jeho
a tři pídě dlouhé bylo jeho mužství.

Ze dvou třetin bůh a člověk z jedné6 tvar Asyrská verze

jeho těla božsky původ jeví, Aššurbanipalovy
neb božská matka zkrášlila postavu jeho.
/chybí asi 4 řádky/

I prošel zeměmi všemi, Chetitská verze

z Boghazkóy
až dorazil do Uruku města.

Jak divoký býk zvedá svou hlavu, Asyrská verze

z knihovny
rovného sobě nemá v tasení zbraní. Aššurbanipalovy

5 Na stvoření Gilgameše se podle chetitské verze podíleli sami bozi:

bůh Šamaš ho obdařil krásou, bůh bouřky, známý u Chetitů chur-
rijským jménem Tešup, mu propůjčil sílu.
6 Svůj božský původ odvozoval Gilgameš od své matky, bohyně
Ninsun. Jeho otcem byl podle našeho eposu král Lugalbanda, podle
sumerského seznamu králů kněz, zvaný Lilia.

32
Vyplnit rozkazy připraveni jsou jeho druzi.
Muži uručtí stále ve strachu prodlívají.
„Nepouští Gilgameš syna k otci,
ve dne i v noci v hněvu se vzpíná.
Gilgameš je pastýřem Uruku hrazeného,
mocný, silný a všeho znalý.
Nepouští Gilgameš k milenci dívku,
dceru hrdiny, manželku muže udatného.“

Jejich nářek zaslechli bohové velcí,

bohové nebes pána Uruku, Ana7, zavolali:
„Tys stvořil silného býka,
jenž nemá rovného v tasení zbraní.
Bubnem jsou buzeni jeho druzi.
Nepouští Gilgameš syna k otci, ve dne v noci
nutí i děti k práci.
On je teď pastýřem Uruku hrazeného,
on, jejich pastýř — a přece je utlačuje!
Mocný, silný a všeho znalý!
Nepouští Gilgameš dívku k milenci,
dceru hrdiny, manželku muže udatného.“

Jejich nářek uslyšel vznešený Anu.

I zavolali Aruru8 mocnou: „Tys, Aruru, stvořila,
co poručil Anu,
nyní stvoř, co poroučí teď! Ať čelí jeho
bouřlivému srdci,
nechť změří spolu síly — ať oddychne si Uruk!“

7 Anu, nejvyšší bůh babylónského panteonu, byl vládcem Uruku,

kde měl svůj chrám.
8 Bohyně Aruru je stvořitelkou lidí - spolu s bohem Eou - v staro-
babylónském eposu o Atrachasisovi.

33
Když to Aruru uslyšela, stvořila v srdci svém podobu Ana.
Aruru si umyla své ruce, hlínu odrýpla9 a hodila na step.
I stvořila Enkidua statečného, v nočním tichu zrozeného,
obdařeného Ninurtovou10 silou.
Porostlé srstí je tělo jeho, na hlavě vlasy má jak žena,
kadeře vlasů bujně mu rostou jak Nisabě11!
Nezná ni lid, ni zemi, oděn je oděvem Sumukana12!
S gazelami trávou se živí,
s divokou zvěří k napajedlu se tlačí
a stejně jako zvířatům voda lahodí jeho srdci! -

Lovec kladoucí léčky

u napajedla setkal se s ním.
Den první, druhý i třetí se setkával s ním.
Když jej spatřil lovec, tvář jeho ustrnula.
Do domu svého vstoupil se stádem svým,
úzkost jej pojala, ustrnul, zmlknul.
Rozbouřilo se srdce jeho, zachmuřila se tvář jeho,
hoře se vphzilo do jeho nitra
a jeho tvář se podobala tomu, jenž z daleké přichází cesty.

Svá ústa otevřel lovec a k otci svému praví:

„Otče můj, byl tu jakýsi muž, jenž přišel z hor,

9 Technika tvoření z hlíny je vzata, stejně jako v bibli a v egyptské

mytologii, z řemesla hrnčířského; právě tak jako hrnčíř na svém hrn­
čířském kruhu tvoří různé nádoby, tvořili bozi podle starověkých
mytologií lidi z hlíny.
10 Ninurta, bůh války.
11 Nisaba, též Nidaba, sumerská bohyně obilí a umění písařského.
12 Sumukan, sumersky Šakan, byl bohem divokých zvířat a do­
bytka, žijícího ve stepi.

34
je nejmocnější v zemi svou paží.
Jak souhvězdí Anovo13 mocné jsou paže jeho.

Po horách stále chodí,

neustále s dobytkem spásá trávu
a stále k napajedlu jeho nohy míří.
Bojím se přiblížit k němu.
Zasypal jámy, které jsem vyhloubil,
vytrhal léčky, které jsem nakladl,
dobytek s polní zvěří mi odloudil,
brání mi konat práci v poli.“
Otevřel ústa svá otec jeho a k lovci mluví:
„Synu můj, v městě Uruku Gilgameš sídlí,
silnějšího není nad něho v zemi,
jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.
Vydej se ke králi Uruku,
zvěst mu dej o silném muži!
On ti dá nevěstku! Přiveď ji k onomu muži!
Ať ho zdolá jako silák!
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,
ať ona odhodí svůj šat a odhalí svůdné vnady!.
Jakmile ji spatří, k ní se přiblíží;
avšak zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, se odcizí jemu.“

Uposlech rady otce svého,

ke Gilgamešovi se odebral lovec.
Vydal se na cestu, až v Uruku stanul:
„Dopřej mi sluchu, Gilgameši!
Jakýsi muž, jenž přišel z hor,

13 Je míněn meteor nebeský. Bůh Ann zde jako personifikace ne­

bes.

35
nejmocnější je v zemi, velkou má sílu.
Jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.
Po horách stále chodí,
neustále s dobytkem spásá trávu
a stále k napajedlu jeho nohy míří.
Bojím se přiblížit k němu.
Zasypal jámy, které jsem vyhloubil,
vytrhl léčky, které jsem nakladl,
dobytek s polní zvěří mi odloudil,
brání mi konat práci v poli.“

I mluví Gilgameš k němu, k lovci:

,Jdi, lovce můj, nevěstku Šamchatu14 přiveď s sebou!
Až s dobytkem přistoupí k napajedlu,
ať ona odhodí šat svůj a odhalí svůdné vnady!
Jakmile ji spatří, k ní se přiblíží,
avšak zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, se odcizí jemu.“

Odešel lovec, nevěstku Šamchatu s sebou vede.

Odebrali se cestou přímou
a třetího dne na místo určení dorazili.
Lovec s nevěstkou na místě tom usedli spolu.

U napajedla seděli den první i druhý,

až přišel dobytek, aby se u napajedla napil;
dorazila sem zvířata, voda lahodila jejich srdci,
i on, Enkidu, jenž v horách byl zrozen,

14 Šamchat, tj. „bujará“, bylo původně vykládáno jako jiný název

pro nevěstku (babylónsky charimtu, tj. oddělená). Dnes se kloníme
k názoru, že Šamchat je vlastní jméno nevěstky, poslané Enkiduovi
Gilgamešem.

36
s gazelami trávou se živí,
s dobytkem u napajedla pije
a stejně jak zvířatům voda lahodí jeho srdci. -

Tu spatřila jej nevěstka, muže divokého,

člověka loupežného, ze samého středu stepi.
„Tot on, Šamchato! Uvolni svá ňadra,
odhal své lůno, tvou rozkoš ať vezme,
nezdráhej se, ale vezmi mu dech!
Až tě spatří, přistoupí k tobě.
Rozhrň svůj šat, ať si na tebe lehne,
učiň s ním, divochem, jak dělá žena!
Však zvířata jeho, s nimiž vyrůstal v stepi, se odcizí jemu.
Mužství jeho ti lahodit bude!“

Šamchat svá ňadra uvolnila, lůno odhalila, její rozkoš vzal,

nezdráhala se, ale dech mu vzala.
Rozhrnula svůj šat, on lehl si na ni,
učinila s ním, s divochem, jak dělá žena.
Mužství jeho jí lahodilo.
Po šest dní a sedm nocí Enkidu s Samchatou
obcoval bez ustání.

A když se nasytil rozkoše její,

svou tvář otočil k zvířatům svým.
Jakmile jej spatřily, Enkidua, na útěk se gazely daly.
Zvěř štěpní daleko od něho pádí.
Vymrštil Enkidu své očištěné tělo,
však nehnuté zůstaly stát jeho nohy1^, neb odešla
zvířata jeho.*

'5 V originále „kolena“.

37
Zeslábl Enkidu, jeho běh není, jako byl dříve,
ale na duchu výrost a rozumem vyspěl.

I navrátil se a k nohám nevěstky used.

Šamchatě do tváře hledí
a uši jeho naslouchají, co jemu nevěstka praví.
I mluví nevěstka k němu, k Enkiduovi:
„Moudrý16 jsi, Enkidu, bohu se podobáš!
Proč se zvířaty běháš po stepi?
Pojď, zavedu tě do Uruku hrazeného,
do chrámu svátého, příbytku Ana a Ištary17,
kde žije Gilgameš, dokonalý silou,
a jako divoký býk mocí převyšuje lidi.“

„Budeš jej milovat jak sebe sama. Starobabylónská verze

Nuže, teď ze země povstaň, Podle Pensy“y
místa, jež pastýřům k spánku slouží.“

Takto mluvila k němu, její řeč mu příjemná byla. Asyrská

Přítele hledá,’ >jenž by
J
rozuměl
)
srdci ijeho.
knihovny . verze
Aššurbanipalovy
I praví Enkidu k ní, k nevěstce:
„Pojď, Šamchato, vezmi mne s sebou
do chrámu svátého, příbytku Ana a Ištary,
kde žije Gilgameš, dokonalý silou,
jenž jako divoký býk mocí převyšuje lidi!

16 Řádka na začátku poškozena, podle jiného doplnění místo

„moudrý“ možno překládat „krásný“.
17 Anu, sumersky An, tj. „nebe“, byl nejvyšším bohem babylón­
ského panteonu. Podle dvojjazyčného, sumersko-akkadského mýtu
o „povýšení“ Ištary pozvedl Anu Ištaru na nejvyšší bohyni a učinil ji
svou manželkou vedle bohyně Antu. Anu, právě tak jako Ištar (viz
pozn. 4), měl svou svatyni v Uruku.

38
Směle chci jej vyzvat a pak ať tuhý je zápas!
V Uruku chci vzkřiknout: Já jsem silný!
Jakmile vstoupím, osudy změním.
Ten, jenž se na stepi zrodil, nadán je silou!“

„Nechť Gilgameš zhlédne tvou líc!

Gilgameše ti ukážu. Kde je, já zajisté vím.
Pojď, Enkidu, do Uruku hrazeného,
kde muži opasky jsou opásáni
a den co den svátek se slaví,
kde přebývají chlapci rozkoše
a nevěstky krásné postavou,
svůdných vnad a veselí plné,
muže statečné z nočního lože vyjiti nutí.

Tobě, Enkidu, který život neznáš,

chci ukázat Gilgameše, člověka neklidného18!
Na něho pohleď, v tvář jeho zírej!
Je mužně krásný a plný síly,
celé jeho tělo půvabem kypí.
Má větší sílu než ty!
Spánku on nezná ve dne ni v noci.
Ó Enkidu, své chování změň!
Sám Šamaš miluje Gilgameše.
Anu, Enlil i Ea19 rozšířili jeho smysly.
Dříve než jsi z hor přišel,
Gilgameš v Uruku viděl tě ve snu. - 20

18 Doslova: „muž radosti a žalu“.

19 Anu, bůh nebes, Enlil, bůh země, a Ea, bůh vod a moudrosti,
představovali nejvyšší trojici babylónského panteonu.
20 Zatímco v starobabylónské verzi oba sny, věštící Gilgamešovi pří­
chod Enkidua do Uruku, tvoří samostatné vyprávění, jsou v novo-
asyrské verzi vloženy do úst nevěstky.

39
Gilgameš vstal, aby rozřešil sen. I pravil své matce:
,Matko má, měl jsem sen této noci,21
na nebi mnoho hvězd rozseto bylo.
jak souhvězdí Anovo padalo to na mne.
Chtěl jsem to zvednout, však těžké to bylo pro mne,
chtěl jsem to odstrčit, nemohl jsem tím pohnout!
Urucká země stanula u něho,
celá země se shromáždila k němu,
lidé se k němu tlačí.
Muži se kolem něho kupí
a jak slabému děcku líbají mu nohy.
Tu jako k ženě jsem k němu pocítil lásku22*24
k tvým nohám jsem jej položil.
Ty jsi jej mně naroveň postavila!“
Gilgamešova matka, moudrá, všeho znalá,
pánu svému praví,
Ninsun2^, moudrá, všeho znalá, Gilgamešovi praví2"1:

21 Místo této řádky ve starobabylónské verzi:

„Matko má, za noci
bujaře jsem se procházel mezi muži.“
22 Ve starobabylónské verzi místo toho:
„Opřel jsem se čelem,
ostatní mne podepřeli.“
2:5 Ninsun, tj. „paní divoké krávy“, manželka zbožštěného krále
Lugalbandy, matka Gilgamešova, je v eposu o Gilgamešovi vykla-
dačkou snů. Niftsuné a Lugalbandovi postavil v Uruku chrám král
Anam.
24 Odpověď Ninsuny ve starobabylónské verzi odchylně od novo-
asyrské:
„Snad, Gilgameši, ten, jenž je jako ty,
zrodil se ve stepi, hory jej vychovaly.
Až jej spatříš, zaraduješ se.
Muži mu budou líbat nohy,

40
,Tvůj druh, to jsou hvězdy nebes.
To, co jako souhvězdí Anovo na tebe padalo,
co jsi chtěl zvednout, však těžké to pro tebe bylo,
co jsi chtěl odstrčit, ale nemohls tím pohnout,
co jsi ty položil k nohám mým —
já, která jsem jej tobě naroveň postavila -
k němuž jako k ženě jsi pocítil lásku:
to značí silného druha, jenž přítele ochrání.
Je nejmocnější v zemi, má sílu,
jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.
K němuž jako k ženě jsi pocítil lásku,
to značí: on tě vždy chránit bude.
Toto je výklad snu tvého.1
Gilgameš podruhé k své matce mluví:
,Matko má, druhý jsem viděl sen.
V Uruku hrazeném sekera ležela, k ní se shromáždili,
urucká země stanula u ní,
celá země se k ní shromáždila,
lidé se k ní tlačí,
k tvým nohám jsem ji položil25
k ní jako k ženě jsem pocítil lásku.
Tys jej mně naroveň postavila!*

Gilgamešova matka, moudrá, všeho znalá,

pánu svému praví,
Ninsun, moudrá, všeho znalá, Gilgamešovi praví:
,Sekera, kterou jsi viděl, je člověk.

objímat jej budeš

a ke mně jej přivedeš.“
25 Ve starobabylónské verzi odchylně: „Vzal jsem ji a k boku svému
zavěsil.“

41
Jako k ženě jsi k ní pocítil lásku,
já, která jsem jej tobě naroveň postavila —
to značí silného druha, jenž přítele ochrání.
Je nejmocnější v zemi svou paží,
jako souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho.1

A Gilgameš znovu mluvil k své matce:

,Nechť mi připadne rádce podle Enlilova slova!
Druha, rádce chtěl bych získat,
ano, získat chtěl bych druha, rádce.1

Tak poznal Gilgameš výklad svých snů.“26

Skončila Šamchat svou řeč k Enkiduovi.
A oba dva se milovali.

26 Zde končí řeč Šamchaty o tom, co se zatím událo v Uruku (srov.

pozn. 20).

42
 TABULKA DRUHÁ

Starobabylónská verze
Oděv svůj svlékla, podle Pensylvánské
jedním jej oděla tabulky27
a druhý šat
sobě navlékla sama.
Za ruku jej uchopila,
jak malé dítě27
28 jej vedla
k chýši pastýřů,
k místu dvora.

Pastýři kol něho se shromáždili. Novobabylónská

verze

Na něho zírají uvažujíce:

„Muž ten — jak Gilgamešovi on postavou podoben je.
Urostlé postavy je, jako cimbuří hlavu nese.
Snad je to Enkidu, odchovanec stepi,
jak souhvězdí Anovo pevné jsou jeho paže.“

„S gazelami pojídal trávu, Starobabylónská verze

/chybí 3 řádky/ podle Pensylvánské

27 Podle tzv. záchytné řádky, která na konci předchozí tabulky udává

začátek první řádky následující, začínala II. tabulka novoasyrské
verze slovy:
Enkidu usedl před ní...
Protože II. tabulka asyrské verze z knihovny Aššurbanipalovy je, až
na nepatrné zbytky, téměř úplně zničena, bylo nutno její obsah
nahradit starobabylónskou verzí podle tabulky z Pensylvánského
muzea.Vynechána byla pouze I. kolumna tabulky a počátek kol. II.,
které jsou paralelní s líčením obou snů Gilgamešových (srov. pozn.
21a 26) a jejich výkladem jeho matkou Ninsunou ve verzi asyrské.
28 Ve starobabylónské verzi z Uruku místo toho: „jak bozi člověka...“

43
... jen mléko zvířat
zvyklý byl sát.“

Chléb mu předložili, víno mu předložili.

Byl zaražen, dívá se
a kol sebe zírá.2^

Neví Enkidu,
jak jisti chléb,
a piti pivo
on nezná.

Nevěstka ústa svá otevřela

a pravila k Enkiduovi:
,Jez chléb, Enkidu,
to patří k žití!
A pivo pij, jak zvykem je v zemi!“
Chléb jedl Enkidu,
až do plna sytá
a piva pil
sedmero džbánků.
Rozjařila se mysl jeho a počal zpívat.
Zaplesalo srdce jeho,
tvář se mu rozzářila.
Omyl vodou
své zarostlé tělo,
pomazal olejem,
v člověka se změnil.
Roucho oblékl,

29 Ve starobabylónské verzi z Uruku místo toho:

Nejedl Enkidu chléb, přivírá oči a kol sebe hledí.

44
jako muž je nyní.
Chopil se zbraně své,
aby bojoval proti lvům.
Mohou teď ulehnout pastýři v noci.
Ubil vlky
a lvy zahnal.
Usnuli pastýři starší,
Enkidu je jejich strážcem,
člověk bdělý,
muž jedinečný.
/chybí 14 řádků/

... veselí holdoval.

Tu pozvedl své oči
a člověka spatřil.
Ipravil k nevěstce:
„Samchato, odežeň člověka toho!
Proč jen sem přišel?
Na jeho jméno se otázat chci!“

Nevěstka na člověka zvolala,

před něj předstoupila a pravila jemu:
„Holá, muži, kam spěcháš,
proč s takovou námahou jdeš?“
Muž otevřel ústa svá
a k Enkiduovi pravil:
„Do domu příbuzenstva30 mne pozvali.
Je již osudem lidí
o nevěstu se ucházet.
Pro slavnostní hostinu naložil jsem sobě

30 Domem příbuzenstva je míněna svatba, resp. manželství.

45
nádherné svatební koláče.31
Pro Gilgameše32, krále Uruku, města prostranných tržišť,
otevřena je záclona lidu pro volbu nevěst33
ano, pro Gilgameše, krále Uruku, města
prostranných tržišť,
otevřena je záclona lidu
pro volbu nevěst.
S manželkou, jak jemu osudem přisouzeno, obcovat bude
nejprve on
a po něm leníci jeho.34

Tak v radě bohů

již při odříznutí pupeční šňůry
mu osudem určeno bylo.“

Při slovech onoho muže

zbledly mu tváře,
/chybí 9 řádků/

31 Řádky, značně poškozené, jsou podle navrhovaného doplnění

různě interpretovány.
„Těžké koše s cihlami nakládal občanům města,
teď péče o jídlo leží na bedrech usměvavých žen.“
Tím se zřejmě míní, že o obživu obyvatelstva se musejí starat ženy,
protože muži jsou neustále zaměstnáni prací na městské hradbě.
32 Ve starobabylónské verzi je jméno Gilgamešovo psáno zkratkou
GIŠ.
33 Gilgameš má právo odhrnout záclonu (vlastně „síť“), která oddě­
lovala manželské lože od příbuzných a zvaných hostí.
34 Tato řádka, která byla dosud překládána „a teprve potom manžel
její“ byla vykládána jako iusprimae noctis, tj. právo první noci, re­
zervované pro Gilgameše jako vládce Uruku. Ve skutečnosti se tu
jedná o kolektivní svatbu, při níž nejprve Gilgameš a potom jeho
leníci volí nevěstu, aby se odebrali k jejímu svatebnímu loži.

46
Enkidu kráčí vpřed
a Šamchat za ním.
Když vstoupil do Uruku, města prostranných tržišť,
lidé se shromáždili kol něho.
I stanul na ulici
Uruku, města prostranných tržišť.
Shromážděni jsou lidé
a hovoří k němu:
„Svým vzrůstem se podobá Gilgamešovi,
jen menší je postavy,
ale silnějších kostí.
Tam, kde se narodil,
živil se jarními rostlinami
a mléko zvířat
sál neustále.“

Stále se konaly oběti v Uruku,

muži se očišťovali.
„Připravena je mísa z mědi,
pro muže, jehož vzhled bez vzruchu je ...,
Gilgamešovi, jako bohu,
se dostalo protivníka.“
Pro Išcharu35 lože
je připraveno,
Gilgameš s bohyní
v noci se setká.36

Išchara, bohyně, která bděla nad posvátným ritem svatební noci.

36 Míněna je svátá svatba, spojená s ritem plodnosti, při níž bohyni
zastupovala chrámová velekněžka.

47
Když Enkidu přišel,
v ulici stanul
a Gilgamešovi cestu zatarasil.37
Do ložnice vstoupit
Gilgamešovi zabraňuje.
/chybí 5 řádků/

Spatřil Gilgameš Enkidua

na stepi zrozeného.
Rozhněval se Enkidu,
zvedl se
a proti němu stanul.
Utkali se na tržišti země,
Enkidu bránu zatarasil
svou nohou,
Gilgamešovi vstoupit nedal.

A chytli se jak zápasníci,

do sebe se zaklesli.
Veřeje vyrvali,
až se stěny třásly.
Gilgameš a Enkidu
se chytli
a jak zápasníci do sebe se zaklesli.
Veřeje vyrvali,
až se stěny třásly.
Na kolena klesl Gilgameš,
na zemi nohu svou —
utišil se hněv jeho,

37 V novoasyrské verzi odchylné:

do domu příbuzenstva Enkidu zahradil bránu svou nohou.

48
obrátil se k němu hrudí.
Když se k němu obrátil hrudí,
pravil Enkidu k němu,
ke Gilgamešovi:
„Jak jedinečného tvá matka
tě porodila,
divoká kráva z obory38
bohyně Ninsun.
Nad ostatní muže tvá hlava se tyčí,
království nad lidmi
do vínku tobě dal Enlil.
Všechna knížata země převyšuje tvá hlava.
, Starobabylónskáverze
/obsahující uzavřeni přátelství mezi Gilgamesem podle pensyivállské
a Enkiduem, je velmi fragmentární/ tabulky39

...políbili se
a přátelství uzavřeli.
/Ke konci mezery se zřejmě líčilo, jak Gilgameš přivedl ke své
matce Ninsuně Enkidua, aby pro něho vyprosil požehnání.
Částečně zachováno v II. tabulce III. a IV. kolumny novoasyrské venz!

,Je nejmocnější v zemi, má sílu, Asyrská verze

• i i v jz a . / v • i z knihovny
jak souhvězdí Anovo jsou mocné paže jeho. Aššurbanipalov;
Požehnání mu dej, aby mým bratrem byl!“

38 K tomuto epitetu bohyně Ninsun srov. pozn. 23.

39 Starobabylónská tabulka z Yaleovy univerzity, která navazuje
bezprostředně na tabulku Pensylvánskou, odpovídá svým obsahem
II. tabulce novoasyrské verze z knihovny Aššurbanipalovy. Podle
kolofonu, obsahujícího údaje o vydání a odpovídajícího v našich
knihách tiráži, tvořila Pensylvánská tabulka o celkovém počtu
4 x 60 = 240 veršů II. tabulku starobabylónská verze.

49
Gilgamešova matka otevřela svá ústa
a svému synu odpovídá —
Ninsun, divoká kráva, Gilgamešovi praví:
„Synu můj,...
hořce........

/4 fragmentární řádky, obsahující odpověď Gilgamešovu Ninsuně/

„Nemá Enkidu ni otce, ni matku,
jeho divoké vlasy nestříhal nikdo,
na stepi zrozen byl, nikdo jej nevychoval.“

Vtom tu Enkidu stanul a jeho řeč slyšel,

bylo mu teskno a vzdychl.

/začátek kolumny fragmentární/ Starobabylónská verze

Slzami naplnily se Enkiduovy oči, , podle tabulky
...... z Yaleovy univerzity
u srdce jej zabolelo
a zasténal hořce.
Věru, slzami naplnily se Enkiduovy oči,
u srdce jej zabolelo
a zasténal hořce.
Gilgameš sklonil svůj pohled
a k Enkiduovi pravil:
„Proč se, příteli můj,
oči tvé slzami naplnily?
Proč zabolelo tě u srdce,
proč zasténals hořce?“

Enkidu otevřel ústa svá

a ke Gilgamešovi pravil:
„Nářek, příteli můj,
mi stahuje hrdlo,
ochably paže mé,

50
zeslábla má síla.“
I otevřel Gilgameš ústa svá
a k Enkiduovi pravil:

/4 poškozené řádky/
„V lese bydlí Chuvava40 silný.
Ty a já, my jej zabijeme,
veškeré zlo země vyhladíme
a cedry pokácíme!“
/3 fragmentární řádky/

Enkidu otevřel ústa svá

a ke Gilgamešovi pravil:
„Vím, příteli můj, po horách
když se zvěří jsem chodíval,
do dálky šedesáti dvouhodin41 je příkopy obehnán les.
Kdo však se do něho odváží vstoupit?
Chuvava — jeho hlas je bouře,
jeho ústa jsou oheň,
jeho dech je smrt.
Pročs jenom zatoužil
učinit toto?
Nemožno podstoupit boj
o sídlo Chuvavovo.“42

40 Chuvava, v asyrské verzi Chumbaba, strážce cedrového lesa, byl

zobrazován na terakotách, používaných k věštění, v podobě ovčích
vnitřností.
41 Dvouhodina je vzdálenost dvouhodinového pochodu, tj. asi 10 km.
42 Novobabylónská verze namísto toho:
„Kdo mezi Igigy s ním měřit se může?“

51
Gilgameš otevřel ústa svá
a k Enkiduovi pravil:
„Na horu cedrovou vystoupit chci,
jež v lese hlubokém leží...
Z2 fragmentární řádky/
Do lesa táhnout chci,
k příbytku Chuvavovu.
Pro boj mi sekera stačí!
Ty zůstaň zde,
já sám se na cestu vydám!“

Enkidu otevřel ústa svá

a ke Gilgamešovi pravil:
„Jak máme jít
k lesu cedrovému?
Strážcem jeho je Ver43
statný, jenž spánku nezná.
Chuvava - bůh Ver je s ním.

Adad ho nadal bouřlivým hlasem,

že kdykoliv vzkřikne, hory se třesou.
Aby chránil cedry, Enlil
jako hrůzu jej pro lidi určil.“

Gilgameš otevřel ústa svá

a k Enkiduovi pravil:
„Kdo, příteli můj, vystoupí k nebi?
Se Šamašem věčně jen bohové dlí,
však lidem jsou sečteni dnové.

Ver byl bohem bouřky. Podle seznamu bohů je Iluver, tj. bůh
Ver, identický s Adadem.

52
Vše, co činí, je jen vání větru.
Ty se snad smrti chceš bát?
Co se to stalo s tvou hrdinskou silou?
Chci tedy před tebou kráčet,
ať volají tvá ústa: Jdi vpřed! Ustrašen nebudí
Padnu-li já — pak zajistím sobě jméno:
.Gilgameš — bude se říkat — ,se silným Chuvavou
v boji se utkal.
Když on se narodil, tys na stepi vyrůstal.
Lev tě napadl.. však ty víš vše!‘
/4 fragmentární řádky/
Protožes toto mi řekl, zarmoutil jsi mé srdce.
Ruce chci přiložit k dílu
a pokácet cedry
a jméno věčné zajistit sobě!
Teď, příteli můj, ke kovářům si pospíšit chci,
aby před námi ulili zbraně.“

Za ruce se chytli, ke kovářům spěchali.

Usedli mistři a spolu se radí.
Topůrka velká ulili,
ulili sekery o třech hřivnách2^,
ulili veliké meče.
Každý brousek o váze dvou hřiven,
rukojeti o třiceti minách po obou stranách
a pochvy o třiceti minách z pravého zlata.
Gilgameš i Enkidu, každý z nich nesl výzbroj
o deseti hřivnách.

44 Gilgameš tím naráží na dřívější statečnost Enkiduovu, která teď

kontrastuje s jeho strachem.
Hřivna obsahovala 60 min a mina vážila asi 480 g.

53
Uzavřel sedmero uruckých bran.
Přicházeli lidé, kupil se národ
na ulicích Uruku, města prostranných tržišť.
Gilgameš slyšel jejich radostný pokřik
na ulicích Uruku, města prostranných tržišť.
A lid usedl před ním.
I promlouvá Gilgameš takto
k lidem Uruku, města prostranných tržišť:46
„Proti silnému Chuvavovi vytáhnout chci!
Toho, o němž se mluví, chci já, Gilgameš, spatřit!
jehož jméno jmenují všechny země,
toho chci dostihnout v cedrovém lese.
Jak statečný je potomek Uruku,
chci vyhlásit v zemi.
Ruce chci přiložit k dílu a pokácet cedry,
jméno věčné chci zajistit sobě!“

46 V starobabylónské verzi z Uruku následuje Gilgamešova řeč

k shromážděným obyvatelům města:
„Slyšte mne, mladí muži...
muži uručtí, kteří poradit znáte!
Cítím se silným, abych se na cestu vydal,
abych podstoupil boj, jejž neznám.
Až vstoupím do brány urucké,
až se navrátím zpět,
svátek Nového roku slavit bych chtěl,
slavnosti novoroční a radostné zpěvy ať zazní,
nechť lidé hlasitě volají ,elluru‘!“

Enkidu k starším se obrátil:

„Řekněte mu, aby do lesa nešel,
cesta tam schůdná není..

/konec tabulky chybí/.

54
Starší Uruku, města prostranných tržišť,
Gilgamešovi odpověď dali:
„Mladý jsi ještě, Gilgameši, příliš tě unáší srdce,
ty ani nevíš, co vlastně děláš.
Jak slýcháme, děsivý je Chuvavův vzhled.
Kdo by se odvážil čelit zbraním jeho?
Do dálky šedesáti dvouhodin je příkopy obehnán les,
kdo se však odváží do něho vstoupit?

Chuvava — jeho hlas je bouře,

jeho ústa jsou oheň, jeho dech je smrt!
Pročs jenom zatoužil učinit toto?
Nemožno podstoupit boj o sídlo Chuvavovo!“

Vyslechl Gilgameš slova svých rádců

a s úsměvem pohlédl na svého druha:
„Nyní, příteli můj, takto jsem rozhodnut:
I když se bojím, na cestu se vydám,
s tebou chci jít do lesa cedrového!“
/chybí asi 7 řádků/
„Ať tě ochraňuje tvůj bůh,
ať tě přivede po cestě zpět
do přístaviště Uruku, města prostranných tržišť.“

Poklekl Gilgameš a pozvedl ruku svou:

„To, co řekli, ať se stane.
Nyní se na cestu vydám. Šamaši, k tobě zvedám ruce.
Ať napříště
zůstanu zdráv na své duši!
Do přístaviště ve zdraví navrať mne zpět,
vezmi mne v ochranu svou!“

55
Gilgameš zavolal přítele svého,
aby se podíval na jeho věštbu.47
/chybí asi 6 řádků/
Z Gilgamešových očí kanuly slzy:
„Cestu, kterou jsem nikdy nešel,
vůbec, můj bože, neznám, jak po ní kráčet.
Zůstanu-li zdráv na své duši,
z radosti srdce tě velebit chci,
chci užívat domova v hojnosti tvé
a na trůn tě posadit chci!“

Jeho výzbroj mu přinesli,

velké meče,
luky i toulce
do rukou vložili jemu.
Sekery se chopil,
na rámě vložil svůj toulec
s anšanským48 lukem.
Na opasek svůj připevnil meč.

Ted po ulici se ubírají spolu.

Na Gilgameše se obracejí lidé:
„Kdy se tedy do města vrátíš?“

47 Bylo zvykem před každým větším rozhodnutím dotázat se bohů

na věštbu. Počáteční verše VI. kolumny nasvědčují, že její výsledek
nebyl příznivý pro oba hrdiny.
48 Anšan, krajina v Elamu, dnešním záp. Íránu.

56
 TABULKA TŘETÍ

Starší mu Žehnají^ Starobabylónské verze

। v • i zi • / i podle tabulky
a Gilgamešovi na cestu udílejí rady: , zYaleXyuniverzity
„Nespoléhej, Gilgameši, jen na svou sílu,
nechť jasné jsou tvé oči, na sebe dávej pozorů0
Před tebou ať Enkidu kráčí,
znáť on stezku a po cestě již šel.
On dobře ví o příchodech k lesu
a o zlých úmyslech Chuvavových.
Již dříve ochránil druha.
Jeho oči jsou jasné, on ochrání tebe!
Nechť Šamaš splní tvá přání,
ať ukáže očím tvým, o čem tvá ústa mluví!
Nechť otevře tobě uzavřenou stezku,
ať pro tvé kroky učiní cestu schůdnou,
horu ať nohám tvým učiní schůdnou.

49 Tímto řádkem začíná III. tabulka asyrské verze z knihovny

Aššurbanipalovy.
5° V novoasyrské verzi místo toho:
„Nechť tvé oči jsou syté, zasaď pevně svou ránu!
Ten, který vpředu kráčí, ochrání druha svého,
ten, jenž cestu zná, přítele svého střeží.
Ať Enkidu před tebou kráčí -
on zná cestu k lesu cedrovému,
uvyklý bitvě a zkušený v boji;
nechť Enkidu přítele chrání a ve zdraví zachová druha,
přes výmoly nechť přenáší jeho tělo!
Ve shromáždění našem krále jsme svěřili tobě,
abys nám krále zdravého vrátil.“

57
Ať ti noc přinese, z čeho bys pocítil radost,
a Lugalbanda51 nechť při tobě stojí
v přání tvém!
Dosáhni rychle splnění svých přání.
V řece Chuvavově, k níž dospěti chceš,
nohy své umyj!

Za nočního odpočinku vykopej studnu,

ve svém měchu měj stále čistou vodu.
Studenou vodu obětuj Šamašovi
a vždy pamatuj na Lugalbandu!“

Enkidu otevřel ústa svá a ke Gilgamešovi pravil

„Tak, jak jsi rozhodl, na cestu se vydej!
Nechť srdce tvé nezná strachu, na mne jen hleď
Tam, kde své obydlí ustavil,
na cestu, po níž Chuvava chodí,
poruč teď jiti - je pošli odtud!“

Gilgameš otevřel ústa svá a k starším pravil:

/chybějí 3 řádky/
„S Enkiduem, jenž se mnou půjde,
uskutečnit chci, o čem jsem mluvil.
Vaši radu s radostí srdce jsem výslech.“

Vyslechli starší tuto řeč jeho,

snažně jej prosili mladí muži:
„Jdi, Gilgameši,

5' Podle sumerského seznamu králů byl Lugalbanda vládcem uruc-

kým a druhým předchůdcem Gilgamešovým. V eposu o Gilgame­
šovi jsou uváděni Lugalbanda a bohyně Ninsun (srov. pozn. 6) jako
rodiče Gilgamešovi.

58
tvůj bůh Šamaš nechť té doprovází,
ať ti dá dosáhnout splnění tvých přání!“
/poslední 2 řádky poškozeny/

Gilgameš otevřel ústa svá, aby mluvil, Asyrská verze

z knihovny
a k Enkiduovi pravil: Aššurbanipalovy
„Nuže, příteli můj, do Egalmach5253pojďme,
k Ninsuně, královně mocné!
Ninsun, moudrá, všech věcí znalá,
uváženými kroky naše nohy řídit bude.“

Navzájem se uchopili a ruku v ruce

Gilgameš s Enkiduem do Egalmach se ubírali,
k Ninsuně, královně mocné.
Zvedl se Gilgameš a do jejího chrámu vstoupil:
„Ninsuno, svou odvahu jsem ukázal.
Na cestu dalekou k Chumbabovi vydat se chci,
boj podstoupit chci, jejž neznám,
na cestu vydat se chci, kterou neznám.
Až do dne, kdy se zpět vrátím,
až dorazím do lesa cedrového,
až mocného Chumbabu skolím,
a všechno zlo, jež Šamaš55 v nenávisti chová,
vymýtím z povrchu země,
za mne se modli k Samašovi!
Až Chumbabu usmrtím a vykácím jeho cedry,

52 Egalmach, tj. „vznešený palác“ byl chrám bohyně Ninsun

v Uruku.
53 Bůh slunce Šamaš trestá jako bůh spravedlnosti každé zlo a ne­
spravedlnost.

59
pak ať zavládne v zemi mír, nahoře i dole,
ať se mi odměny dostane od tebe!“

Ta slova Gilgameše, syna svého,

se sklíčeným srdcem vyslechla Ninsun.
/zbytek kolumny chybí/
Do své komnaty vstoupila Ninsun,
své tělo potřela rostlinou vonnou,
šatem se oděla, ozdobou svého těla,
připjala šperk, ozdobu svých ňader,
opasek uvázala a korunu připevnila.
Postříkla vodou zemi i prach.

Po schodech vyběhla, na střechu vystoupila,

nahoru vyšla a před Šamašem zápalnou oběť vykonala.
Když oběť vykonala, ruce své pozvedla k Šamašovi:
„Proč jsi mi dal za syna Gilgameše a obdařil ho
nepokojným srdcem?
Teď jsi jej podnítil, aby se vydal
na cestu dalekou k Chumbabovi.
Boj chce podstoupit, jejž nezná,
na cestu se chce vydat, kterou nezná.

Až do dne, kdy se zpět vrátí,

až dorazí do lesa cedrového,
až mocného Chumbabu skolí
a všechno zlo, jež v nenávisti chováš, vymýtí
z povrchu země:
ve dne, kdys ty znamení dal,
ať Aja54, nevěsta tvá, ti jej beze strachu připomíná!

54 Bohyně Aja, manželka Šamašova, má připomínat svému man­

želu, aby - jako bůh slunce — ochraňoval Gilgameše ve dne.

60
Pak strážcům noci jej v ochranu svěř,
hvězdám a večer Sinoví55, tvému otci!“
/zbytek II. kolumny a celá III. kolumna, až na nepatrné zbytky, chybí/

/začátek kolumny chybí/

Zhasila zápalnou oběť odříkávajíc zaklínání,
Enkidua zavolala, aby mu radu udělila:
„Enkidu, silný, tys nevzešel z mého lůna!
Teď jsem mluvila k tobě se zasvěcenými kněžkami
Gilgameše,
s velekněžkami, posvátnými služebnicemi chrámu.“

Drahokam vložila Enkiduovi na krk.

Velekněžky jej vzaly k sobě
a dcery bohů o jeho výchovu pečovaly.
„Já jsem Enkidu, jehož Ninsun
přijala za spřízněného Gilgameše.“56
/zbytek IV. kolumny a celá V. kolumna chybí/

/začátek kolumny chybí/

Nechť Enkidu přítele chrání a ve zdraví zachová druha,
přes výmoly ať přenáší jeho tělo!
Ve shromáždění našem krále jsme svěřili tobě,
abys nám krále zdravého vrátil!“57

55 Sin, otec Šamašův, bůh měsíce.

56 Aby bohyně Ninsun upevnila přátelský svazek mezi oběma hrdi­
ny, adoptovala Enkidua za svého syna. Tento akt nového spříznění
s Gilgamešem je dotvrzen upevněním drahokamu na šíji Enkiduovu.
57 Řeč obsahuje závěrečné rady starších Gilgamešovi a Enkiduovi
před jejich výpravou proti Chumbabovi.

61
Enkidu otevřel ústa svá, aby mluvil,
a ke Gilgamešovi pravil:
„Příteli můj...“
/zbytek kolumny chybí/

62
 TABULKA ČTVRTÁ

/chybí asi 10 řádek/ Novobabylónská

verze
Po dvaceti dvouhodinách 58 zákusek si ulomili, zUruku
po třiceti dvouhodinách ulehli k spánku,
za celý den padesát dvouhodin urazili.
Cestu jednoho měsíce a patnácti dnů - již třetího dne
k hoře libanonské dorazili.5960
A večer proti slunci studnu vykopali.

Pak Gilgameš na horu vystoup Asyrská verze

. i zn i z knihovny
a jemnou mouku00 vysypal na ni: Aššurbanipalovy
„Horo, přines mi sen, poselství dobré!“
Pro Gilgameše Enkidu připravil
a upevnil ochranu proti větru.61
Pak jej k spánku uložil...
Nyní je jak obilí na horách pokosené.
Zatímco Gilgameš klečí, bradou svou o kolena opřen,
spánek, který se na lidstvo rozlévá, dopadl na něj.
/chybí asi 5 řádek/

58 Míněny jsou jednotlivé etapy na pochodu k cedrovému lesu.

59 Akkadská verze z Boghazkby uvádí odchylně:
Za ruce se uchopili a u cíle k odpočinku ulehli.
Když k Eufratu dorazili, bohu Slunci oběť přinesli.
Odtamtud pak šestého dne až k pohoří došli.
(Zatímco tedy podle verze z Boghazkóy cesta z Uruku k libanon­
skému pohoří trvala 6 dnů, urazili podle novobabylónská verze oba
hrdinové tutéž vzdálenost za pouhé tři dny.)
60 Pro kterého z bohů je tato oběť určena, není jasno.
61 Tím je patrně míněn stan, který postavil Enkidu na hoře, aby
chránil Gilgameše před větrem.

63
„Příteli můj, sen, který jsem zřel, ti vyprávět chci.
V hlubině horské jsme stáli,
tu se zřítila hora
a my jsme byli jak malé mušky v rákosí!“

Enkidu, jenž se na stepi zrodil a vyrostl tam,

sen vyložil příteli svému:
„Příteli můj, krásný je tvůj sen,
nádherný je to sen.

Příteli můj, hora, kterou jsi viděl, Chumbaba je;

Chumbabu spoutáme a jej usmrtíme
a jeho mrtvolu na step pohodíme.
Zrána to všechno skončí!“

Po dvaceti dvouhodinách zákusek si ulomili,

po třiceti dvouhodinách ulehli k spánku.
A večer proti slunci studnu vykopali.

Pak Gilgameš na horu vystoup

a jemnou mouku vysypal na ni:
„Horo, přines mi sen, poselství dobré!“

Vystup na horský svah a pohlédni jen! Starobabylónská

O spánek božský jsem oloupen byl. z TeU Harmalu62
Můj příteli, zřel jsem sen. O jak hrůzný,
jak zmatený byl!
Právě jsem chytal stepního býka:
svým zabučením rozpoltil zemi, oblaka prachu
zakryla nebe.

62 Mezi novoasyrskou verzí z Ninive a starobabylónskou verzí z Tell

Harmalu, která obsahuje Gilgamešovo vyprávění druhého snu a jeho
výklad Enkiduem, byla větší mezera.

64
Na kolena jsem klesl před ním.
Jakýsi muž uchvátil údy mé, sevřeny drží mé paže;
ruku mi podal, ze země zvedl.
Vodou ze svého měchu mne napojil.“

„Bůh je to, příteli můj, k němuž teď jdeme.

Ani v nejmenším divoký býk nepřátelský není!
Divoký býk, jehož jsi zřel, je ochránce Samaš!
V nejvyšší nouzi uchopí naši ruku.
Ten, jenž tě napojil vodou ze svého měchu,

je tvůj bůh, který ti poctu prokazuje,

bůh Lugalbanda. Spojme se
a vykonejme jedinečné dílo, jež nemá na světě rovno!
/chybí asi 8 řádek/

63 Vedle této kanonické verze se nám dochoval obsah druhého snu

v nekanonické akkadské verzi z Boghazkóy:
Otevřel ústa svá Enkidu a ke Gilgamešovi pravil:
„Z tvého snu mám radost, velmi se mi líbí.“
Pak sklonil svou tvář...
Navzájem se uchopili a k odpočinku se odebrali.
Spánek, který se rozlévá z noci, dopadl na ně.
V polou noci však náhle spánek jej opustil.
Svůj sen vyjevil Enkiduovi: „Příteli můj,
ty jsi mne nevzbudil? Proč jen jsem procit?
Enkidu, příteli můj, viděl jsem sen.
To tys mne probudil! Jak jen bych procitnout mohl?“

„Po prvním snu sen druhý jsem viděl.

Ve snu tom, příteli můj, hora se zřítila,
k zemi mne srazila, mé nohy spoutala.
Oslňující lesk to byl. Tu jeden muž se zjevil,
v celé zemi jeho krása neměla rovné.
Zpod hory mne vyprostil,
vody mi dal pít a mé srdce se uklidnilo.
Na pevnou zemi postavil mé nohy.“

65
„Horo, přines mi sen, poselství dobré!“ Asyrská verze
z knihovny
Pro Gilgameše Enkidu připravil Aššurbanipalovy
a upevnil ochranu proti větru.
Pak jej k spánku uložil...
Nyní je jak obilí na horách pokosené.
Zatímco Gilgameš klečí, bradou svou o kolena opřen,
spánek, který se rozlévá na lidstvo, dopadl na něj.

Za střední hlídky svůj spánek přerušil,

vstal a příteli svému pravil:
„Příteli můj, nevolal jsi mne? Proč jsem se tedy vzbudil?
Nedotkl ses mne? Proč jen jsem poděšen?
Nešel snad bůh kolem? Proč nehybné jsou mé údy?
Příteli můj, třetí sen jsem viděl,
a sen, který jsem uzřel, byl děsný.
Volala nebesa, země hřměla,
náhle vše zmlklo a vzešla tma.
Vyšlehl blesk a vzplanul oheň.
Tam, kde zhoustl, dštila smrt.
Zrudla záře, pohasl oheň,
a vše, co spadlo, proměnilo se v popel.
Pojď dolů, v stepi se radit můžem!“

I mluví Enkidu k tomu bohu,

ke Gilgamešovi praví: „Příteli můj, nuže pojdme.

Nepřátelský byl Chuvava,

ale hora nebyla vůbec nepřátelská.
Pojď a odhod strach ...
On se objeví...“

„Co se člověka týče, jehož jsi viděl...“

/následuje 5 fragmentárních řádků/

66
Vyslechl Enkidu jeho sen, jejž mu přednesl,
a ke Gilgamešovi praví.
/zbytek tabulky chybí/

„Výklad snu, který jsi viděl, Novobabylónská

příteli můj, je tento: verze
Vi i i . i z Uruku
Chumbaba je jako ...
Dříve než světlo vzplane,
my vítězství získáme nad ním!
Chumbaba, proti němuž jsme vytáhli v hněvu,
na jeho šíji nohu položíme!
Toto je výklad dobrého poselství Šamašova.“

Po dvaceti dvouhodinách zákusek si ulomili,

po třiceti dvouhodinách ulehli k spánku,
padesát dvouhodin urazili za celý den.
A večer proti slunci studnu vykopali...

Pak Gilgameš na horu vystoup

a jemnou mouku vysypal na ni:

„Horo, přines mi sen, poselství dobré!“

Pro Gilgameše Enkidu připravil
a upevnil ochranu proti větru.
Pak jej k spánku uložil...
Nyní je jak obilí na horách pokosené.
Zatímco Gilgameš klečí, bradou svou o kolena opřen,
spánek, který se na lidstvo rozlévá, dopadl na něj.64
65
/zbytek tabulky chybí/

64 Výklad třetího snu není dochován. Rovněž je ztracen obsah

Gilgamešova čtvrtého snu na novobabylónské tabulce z Uruku.
6<’ Pátý sen Gilgamešův není, až na nepatrné zbytky, dochován.

67
 Asyrská verze
/chybí 37 řádek/
z knihovny
Před Šamašem, hrdinou, kanuly jeho slzy: Aššurbanipalovy
„Vzpomeň si, cos v Uruku slíbil
mé matce Ninsuně. Při mně stůj a vyslechni mne!“
Gilgameše, potomka v Uruku zrozeného,
bůh Šamaš vyslechl řeč úst jeho
a vzápětí zazněla výstraha pro něho z nebe:
„Pospěš si, jdi proti němu, aby do lesa nevstoupil!
Ještě si neoděl svých sedm ochranných košil66,
jen jednu má na sobě, a šest jich odložil.“

Oni se za ruku uchopili

a jako divocí býci vyrazili.
Poprvé zvolal, úzkostí zachvácen,
strážce lesů silným hlasem zavolal,
Chumbaba, jako hrom zavolal zdáli:
/chybí několik řádek/

„Příkrou cestou jeden nemůže jít,

ale dva, když si pomáhají, společně ji zdolají.
Natřikrát složený provaz přetrhnout nelze,
a dva mladí lvíčci jsou silnější než jejich otec.“67
/chybí 18 řádků/
Enkidu otevřel ústa svá a ke Gilgamešovi mluví:
„Když do lesa sestoupím
a otevru bránu, ochabnou mé paže!“

66 Sedm košil, které má na sobě Chumbaba, je patrně totožno s pa­

prsky starobabylónské verze z Iščali (srov. pozn. 70).
67 Tyto 4 počáteční verše obsahují Gilgamešovu chválu na přátelství
(srov. paralelní verše ze sumerské epické básně „Gilgameš a Chu­
vava“).

68
Gilgameš otevřel ústa svá a k Enkiduovi mluví:
„Příteli můj, jsme snad tak ubozí?
Veškerým nebezpečím jsme prošli,
a teď, když už cíl před námi na dosah leží,
máme snad ustoupit, dříve než skácíme cedry?
Příteli můj, bitvy znalý,
ty, který jsi zkušený v boji, smrti se přece nebudeš bát!
Při mně stůj, ale buď opatrný!
Tvůj hlas ať hlasitě zní jako cimbál!
Ať zmizí ochablost z tvých paží a pokleslost ať ustoupí
z tvých kolen!
Příteli můj, zůstaň zde, společně půjdeme teď.
K boji ať odhodláno je tvé srdce, zapomeň na smrt,
neměj strach!
Muž smělý, obratný a obezřetný,
jenž kráčí vpředu, ochrání sebe a ve zdraví
ať zachová druha!
Však oba když padnou, zajistí si jméno.“

K lesu zelenému dospěli oba,

jejich slova zmlkla, bez hlesu stanuli.

69
 TABULKA PÁTÁ

Na okraji lesa Stanuli, Asyrská verze

, ,vi i o z knihovny
Zírají na výsku cedru, Aššurbanipalovy
zírají na vchod k lesu.
Tam, kde se procházel Chumbaba, zůstala
po něm stopa.
V pořádku jsou udržovány cesty a upravovány stezky.
Vidí cedrovou horu, příbytek bohů, svatyni Irnini6869
.
Před horou tou vznosné cedry bují,
příjemný je jejich stín, vůně plný.
Navzájem srostlá jsou křoviska, v listí zahalená,
a pod cedry oleandry raší.
/zbytek kolumny chybí/60

/začátek kolumny chybí/ Starobabylónský

Gilgameš pravil k Enkiduovi: fragment
z Iščali
„Až my tam dorazíme,
záře paprsků70 ve zmatku zmizí,
záře paprsků zmizí, potemní se lesk.“

68 Irnini, patrně identická s Ininni, babyl. Ištarou, bohyní planety

Venuše.
69 Z V. tabulky se v novoasyrské verzi — až na několik fragmentár-
ních řádků - téměř nic nezachovalo. Její obsah možno však částečně
doplnit na základě starobabylónské verze z Iščali (staré Nerebtum
v povodí řeky Dijaly) a z chetitské verze, která však prvních pět
tabulek verze ninivské podává zkráceně na jedné tabulce.
70 Paprsky byly atributem bohů a démonů. Gilgameš se obává, že
pohasne-li jejich záře, nenajdou Chuvavu ve tmě. V sumerské epické
básni „Gilgameš a Chuvava“ se mluví o sedmi lescích hrůzy, které
jsou patrně totožný se sedmi košilemi v novoasyrské verzi.

70
Enkidu pravil k němu, ke Gilgamešovi:
„Příteli můj, nejprve polap ptáka! Kam půjdou pak
mládata jeho?
Záři paprsků budeme hledat potom!
Ty, jak mláďata v trávě pobíhat budou sem a tam,
jej znovu k zemi sraz, pak teprv zabij pomocníky jeho!“

Gilgameš svou rukou se sekery chopil, Chetitská verze

a když cedry se kácet jal, i Enkidu se sekery z Bo8hazk°y
chopil a také on cedry kácel.

A když Chuvava zaslechl hluk,

vzkypěl v něm hněv: „Kdo to přišel,
aby kácel stromy, jež na hoře
jsem pěstoval, i vznešené cedry?“
A tu k nim shora z nebe
promlouvá Šamaš: „Pojďte blíž,
nemějte strach! Vstupte dovnitř,
dokud není ještě doma!

Slyšel ta slova Enkidu ...

A když Enkidu s Gilgamešem dovnitř vešli,
Chuvavu nadmíru rozhněvali.
Tu k nim Chuvava pravil: „Nahoru vás pozvednu,
až k samému nebi vás vezmu.
A pak vás srazím
a na temnou zemi shodím!“

Pozved je nahoru, ale k nebi je nevzal,

srazit je chtěl, ale na temnou zemi
je neshodil.
/8 fragmentárních řádků/

71
Proudem mu kanuly slzy.
A Gilgameš pravil k nebeskému Šamašovi:
/2 nejasné řádky/
„Před Šamaše nebeského jsem předstoupil,
na cestu jsem se vydal
a s Chuvavou jsem se v boji utkal.“

I vyslechl nebeský Šamaš modlitbu Gilgamešovu.

Proti Chuvavovi mocné větry
se zvedly: orkán i severák,
bouřlivý vítr, mrazivý vítr, smršť a horký van.
Osm větrů se zvedlo proti němu
a Chuvavovi do očí bijí.
Nemůže jiti vpřed,
nemůže ustoupit vzad.
I zanechal Chuvava námahy marné.

Tu odpověděl Chuvava Gilgamešovi:

„Pusť mne, Gilgameši! Ty budeš mým pánem
a já tvým sluhou! A stromy,
které jsem v pohoří vypěstoval,
z nich silné pro tebe skácím
a domy z nich postavím tobě!“

Ale Enkidu Gilgamešovi pravil:

„Nedej nic na slova,
jež Chuvava prones!
Nedaruj Chuvavovi život!“
/zbytek tabulky chybí/

Poslechl Gilgameš slova svého druha, Pokračování

starobabylónského
rukou se sekery chopil fragmentu z Iščali
a tasil meč z opasku svého.

72
Gilgameš do šíje jej ťal,
jeho druh Enkidu jej udeřil znovu a
při třetí ráně Chuvava pad. -
Zmatek nastal, ticho se rozhostilo,
když strážce Chuvavu k zemi srazil.
Na dálku dvou dvouhodin naříkají cedry.
S ním i jeho přítel Enkidu jej zabil.

Zabil Enkidu strážce lesa.

Při jeho slovech se chvěly Saria a Labnana71.
Pak ztichly hory,
ztichly všechny hřebeny horské.
I kácel nádherné cedry, roztříštěné shodil k úpatí hory.
Když jich pokácel sedm,
uchopil síť i meč vážící osm hřiven,
tíhu to osmi hřiven, a do lesa vnikl.
Otevřel skryté obydlí Anunnaků72.
Gilgameš kácí stromy, Enkidu kořeny vykopává.

Enkidu pravil k němu, ke Gilgamešovi:

„Gilgameši, kácej cedry...!“73

Asyrská verze
I odřízli hlavu Chumbabovu. z knihovny
Aššurbanipalovy

71 Saria je starý název pro pohoří Hermon, Labnana je označení pro

dnešní Libanon.
72 Anunnakové je souhrnné označení pro bohy nebe a země.
73 Na levém okraji fragmentu z Iščali jsou zbytky dvou posledních
řádků:
„... na břehu Eufratu... cedry,“ v nichž se patrně mluvilo o tom, jak
Gilgameš a Enkidu dopravovali trámy poražených cedrů po řece do
Uruku.

73
 TABULKA ŠESTÁ

Umyl špinavé vlasy, očistil zbraně své, Asyrská verze

z knihovny
na záda spustil si vrkoče vlasů, Aššurbanipalovy
odhodil špinavý oděv a oblékl čistý,
v plášť se zahalil a opaskem sepjal.

A když si Gilgameš korunu na hlavu vložil,

ke kráse jeho vznešená Ištar pozvedla oči:
„Pojď ke mně, Gilgameši, manželem mým se staň!
Daruj, ach daruj mi svou sílu!
Ty se staň mužem mým a já tvou ženou!
Vůz ti dám zapřáhnout z lazuritu i ze zlata,
jehož kola jsou ze zlata a rohy z jantaru!
Nechť tažen je démony bouře, velkými mezky!
V cedrové vůni do domu našeho vstup!
Když do domu našeho vstupovat budeš,
nechť vznešení kněží74 líbají tvé nohy!
Nechť poklekají před tebou králové, vládci i knížata
a bohatství hor i zemí co poplatek přinášejí tobě!
Ať kozy tvé trojčata, tvé ovce dvojčata vrhnou,
tví osli s nákladem v běhu nechť muly předčí!
Kůň tvůj, do vozu zapřažený, ať vyniká tryskem,
tvůj býk, ke jhu připřažený, ať nemá sobě rovna!“

Gilgameš otevřel ústa svá

a ke vznešené Ištaře mluví:
„Co ti mám dát, až si tě brát budu.
Chceš snad olej pro tělo nebo roucho?
Potřebuješ snad jídlo, abys hlad uklidnila?

7z* Podle jiného výkladu „nechť práh i trůn“.

74
Mám ti předložit chléb, jaký se na bohy sluší,
mám tě snad napojit mokem, jak se na krále sluší?

K čemu? Ulice bud obydlím tvým,

...a odívej se pláštěm!
Proč bych si tě vlastně měl brát?
Ty jsi krb, který led nerozpustí,
dveře nedokončené, jež nezadrží vítr ni průvan,
palác, který drtí i statečné muže,
slon, který střásá pokrývku svou,
smůla, jež pošpiní toho, kdo ji nese,
měch, který smáčí toho, kdo jej nese.
Vápenec, který zdi kamenné drolí,
obléhající beran, jenž ničí hradby nepřátelské země,
střevíc, tlačící nohu svého pána.

Kterého milence jsi navěky měla ráda?

Který z tvých ptáčků vzlétne k tobě?
Nuže, milence tvé ti vyčtu!

Tammuzovi7^, milenci tvého mládí,

rok co rok určuješ lkáni. —
Pestrého ptáčka jsi milovala,
udeřilas jej a křídlo mu zlomila.
Teď v lese sedí a volá: ,Mé křídlo!“ —75
76
Milovala jsi lva, dokonalého silou,
sedm a sedm jam jsi pro něho vykopala. —

75 Tammuz, bůh vegetace, je odsouzen trávit polovinu roku v pod­

světí.
76 Babylónsky kappi, tj. „mé křídlo“, onomatopoický název ptáka
allalu

75
Milovala jsi oře, v bitvě proslulého,
bičík s bodcem a řemeny určila jsi mu,
sedm dvouhodin trysku určila jsi mu,
pít vodu zkalenou určila jsi mu,
a jeho matce Sílili určilas lkáni. —
Milovala jsi pastýře, hlídače stád,
jenž stále ti posílal podplamenici
a denně pro tebe kůzlátka zabíjel.
Udeřilas jej a ve vlka proměnila,
takže jej vlastní hlídači honí
a jeho psi jej do stehna kousají. —

Milovala jsi Išullana, zahradníka otce svého,

jenž stále ti přinášel košíčky datlí
a denně ti nádherné hostiny strojil.
Oči jsi pozvedla k němu a předstoupilas před něj:
,Ó můj Išullane, užijme mužné tvé síly!
Vystrč svou ,ruku‘77! Zaboř se do mého lůna!1

I mluví k tobě Išullanu:

,Co vlastně ode mne žádáš?
Co matka má nepekla, toho já nejedl,
a nyní mám jíst s urážkou a kletbou?
Mám snad proti mrazu se pokrýt stébly trávy?1
Když jsi vyslechla jeho řeč,
udeřilas jej a v žábu78 proměnila
a samé útrapy dalas mu zakusit.

A kdybys mne teď milovala, jako s nimi

i se mnou bys naložila!“

77 Zde eufemisticky penis erectus.

78 Podle jiného výkladu „v nebožáka“.

76
Když to Ištar uslyšela79
rozhněvala se Ištar a na nebe vystoupila.
Před svého otce Ana80 předstoupila,
před Antou, matkou její, jí kanuly slzy:
„Otče můj, Gilgameš mne urazil.
Gilgameš mne zavalil urážkami,
urážkami a kletbami.“

Otevřel ústa svá Anu

a k vznešené Ištaře mluví:
„Což jsi ty sama nedráždila krále Gilgameše?
Proto tě Gilgameš zavalil urážkami,
urážkami a kletbami.“

Otevřela ústa svá Ištar

a k Anovi, svému otci, mluví:
„Otče můj, dej mi, prosím, nebeského býka,
aby Gilgameše zabil v sídle jeho!
Odepřeš-li mi dát nebeského býka,
zničím Gilgameše v sídle jeho.
Své kroky zaměřím do podsvětí,
vyvedu mrtvé, aby pojedli živé,
a mrtví svým počtem překonají živé.“81

Otevřel ústa svá Anu a k vznešené Ištaře mluví:

„Dcero má, jestliže učiním, co na mne žádáš,

79 Doplněno částečně podle novoasyrské verze z Aššuru.

80 Podle urucké tradice byla Ištar dcerou boha nebe Ana. Podle jiné
tradice byla dcerou boha měsíce Šina.
81 Verše jsou citátem z babylónského mýtu „Ištařina cesta do pod­
světí“ (viz Dodatek).

77
po sedm let nebude slámy ni trávy.
Nejdříve shromáždi dostatek slámy
a vypěstuj hojně trávy!“

Otevřela ústa svá Ištar

a k Anovi, svému otci, mluví:
„Dostatek slámy jsem shromáždila
a vypěstovala hojně trávy.
Aby po sedm let bylo slámy,
nakupila jsem dostatek zrna
a vypěstovala hojně trávy.“
/3 fragmentární řádky/
Když Anu slova Ištary výslech,
předal jí uzdu nebeského býka.
Uzdu vzala a býka odvedla na zem.

Když přišel na nivu Uruku hrazeného,

býk nebeský sestoupil k Eufratu.

Při jeho prvním zafunění jáma se otevřela,
jedno sto Uručanů se zřítilo do ní.82
Při jeho druhém zafunění jáma se otevřela
a dvě stě Uručanů se zřítilo do ní.
Při jeho třetím zafunění jáma se otevřela
a Enkidu spadl do ní.
Ale Enkidu na hřbet býka se vyšvih.
Vyskočil Enkidu,
za rohy popad nebeského býka.
Tu nebeský býk mu do tváře vchrstl svou slinu
a tlustým ocasem uhodil jej.

82 V ninivské verzi ještě další: a dvě stě lidí, tři sta lidí.

78
Otevřel Enkidu ústa svá
a ke Gilgamešovi mluví:

„Příteli můj, v mnohých půtkách jsme se proslavili,

jak jen teď skolíme nebeského býka?
Příteli můj, viděl jsem, jak útočí proti nám.
Jen v sílu svou důvěru skládám.
Chci vyrvat mu srdce a předložit Samašovi.
Za ocas chci uchopit býka.
/2 fragmentární řádky/
Až mne napadne, meče se chop,
mezi šíj, rohy a chřtán
svůj meč mu vraz!“

Pak honil Enkidu nebeského býka,

až jej konečně chytil za jeho tlustý ocas.
Oběma rukama pevně jej držel
a Gilgameš, jako zápasník smělý,
statečný a zkušený v boji,
vrazil mu meč mezi šíj, rohy a chřtán.

Když skolili nebeského býka, srdce mu vytrhli

a před Samaše položili.
Pak zpět ustoupili a před Samašem na tvář padli.
Potom se posadili oba bratří. —

Vystoupila Ištar na hradby Uruku hrazeného,

s nohama skleslýma vyskočila a nářek ze sebe vyrazila:
„Běda Gilgamešovi, který mne pohanil,
nebeského býka mi zabil!“

79
Když tuto řeč Ištary Enkidu zaslech,
vytrhl kýtu nebeského býka a ve tvář jí vmet:
„Kdybych tě dostih, pak s tebou
bych naložil právě tak jako s tímto!
Vnitřnosti bych zavěsil na tvé rámě!“

I shromáždila Ištar dívky své,

nevěstky a chrámové kněžky
a nad kýtou nebeského býka jaly se lkát.

I svolal Gilgameš řemeslníky

a umělce všechny.

Obdivují umělci tloušťku rohů jeho.

Z třiceti hřiven lazuritu ulity byly,
dva palce tlustá byla jejich rohovina.
Šest korů83 oleje, obou to míru,
daroval k pomazání Lugalbandovi84, bohu svému.
Odnesl je a pověsil ve své komnatě panské.

V Eufratu ruce si umyli,

objali se a na cestu vydali,
jak ulicemi Uruku projíždějí,
shromažďuje se urucký lid, aby je viděl.

Gilgameš k služebnicím paláce svého

tato promlouvá slova:
„Kdo z hrdinů je nejkrásnější,
kdo mezi muži nejskvělejší?

83 Dutá míra kor, musersky gur, obsahovala asi 30 galonů.

84 Lugalbanda byl otcem Gilgamešovým (srov. pozn. 6 a 51).

80
Gilgameš z hrdinů je nejkrásnější,
Gilgameš je nejskvělejší mezi muži!
Ta, jíž jsme kýtu nebeského býka do tváře vmetli
v našem hněvu,
Ištar, na ulici nikoho nemá, kdo by potěšil její srdce!“

Gilgameš vystrojil slavnost v paláci svém. -

Usnuli hrdinové, ležící na nočním loži.
Usnul i Enkidu a vidí sen.
Vyskočil z lože Enkidu a vyjeví sen,
ke svému příteli řka:
„Příteli můj, o čem se radili velicí bozi?“85

85 Poslední verš VI. tabulky představuje tzv. záchytnou řádku (srov.

pozn. 27) následující tabulky. Ve verzi aššurské následuje ještě kolo-
fon: Šestá tabulka „Toho, jenž vše zřel“, série „Gilgameš“. Podle jeho
originálu opsáno, prohlédnuto a kolacionováno. Písař Aššur-ra’im-
napišti, mladší pomocník, jehož ,uši jsou obrácený k bohu Naubovi
a bohyni Tašmetum.

81
 TABULKA SEDMÁ

/začátek chybí/
„My strávíme noc.“ Pak nastalo světlo. Chetitská verze
I odpověděl Enkidu Gilgamešovi:
„Slyš, jaký sen jsem této noci měl:
Anu, Énlil a nebeský Šamaš se radili spolu.
I pravil Anu Enlilovi:
,Proč zabili nebeského býka
a také Chuvavu skolili?
Ten z nich,1 Anu pravil,,zemřít musí,
jenž vytrhal horské cedry!“
I pravil Enlil:,Nechť Enkidu zemře!
Gilgameš však zemřít nesmí!“

Nebeský Šamaš však odporoval hrdinnému Enlilovi:

,Což nezabili nebeského býka i Chuvavu
na můj rozkaz?
A teď má nevinný Enkidu zemřít?“
Hněvem však vzplanul Enlil k nebeskému Šamašovi:
,Protože k nim jako k rovným denně jsi chodil.““ —

Enkidu nemocen před Gilgamešem ležel.

A jemu po lících proudem stékaly slzy:
„Bratře můj, bratře můj milý! Proč mne zachránit
chtějí na úkor
mého bratra?“
A mluví dále: „U ducha smrti,
mám se snad posadit u jeho dveří?
A nemám již nikdy svého milého bratra očima uzřít?“
/chybí asi 10 řádků/

82
I hovoří Enkidu Akkadská verze
silným hlasem k Enlilovi: v Palestině
„Já jsem nekácel cedry...
/2 fragmentární řádky/
V cedrovém lese, kde přebývají velicí bozi,
žádný jsem nezabil strom!“

Jak hlasitě ve snu mluvil, probudil Gilgameše

a jemu to oznámil.
„Dobrý a příznivý je to sen,
cenný, dobrý — obtížný však.“

Enkidu otevřel ústa svá Asyrská verze

z knihovny
a ke Gilgamešovi pravil: Aššurbanipalovy
„Pojď, příteli, k Enlilovi...!“

U vchodu do Ekuru, chrámu Enlilova,

dřevěnou bránu86 spatřili oni.
/chybí 4 řádky/

Enkidu pozvedl oči své,

s branou jak s člověkem mluví,
ale brána z lesa je nechápavá,
rozumu v ní není:
„V okruhu dvaceti dvouhodin jsem vybíral
tvé krásné dřevo,
až konečně jsem spatřil vysoký cedr.
Nebylo dřeva, jež by se ti vyrovnat mohlo.

86 Brána, kterou Enkidu po svém návratu do Uruku dal vytesat

z pokácených cedrů Chuvavova lesa a daroval Enlilovi do chrámu
Ekuru.

83
Šestkrát dvanácte loktů obnášela tvá výška, dvakrát
dvanácte loktů obnášela tvá šířka.
Tvé panty, tvé kování a tvou petlici
zhotovil jsem, pozvedl jsem tě v Nippuru87.
O bráno, kdybych já věděl, že toto se stane,
že taková je krása tvého dřeva,
sekery bych se chopil, zaťal ji do dřeva
a vyrobil vor!“
/II fragmentárních řádků/

Asyrská verze
„Proč jen, ó bráno, jsem tě zhotovil? z knihovny
Proč jen jsem do Nippuru odnesl tebe?88 Aššurbanipalovy
Kéž by král, jenž po mně přijde, opravil tebe,
kéž by bůh ...
mé jméno změnil a a nahradil je svým,
mé dveře vytrhl a postavil svoje!“
Uslyšel slova jeho, náhle se zvedl prudce,
uslyšel Gilgameš Enkidua, přítele svého, a slzy mu po
tváři kanuly,
svá ústa otevřel Gilgameš a k Enkiduovi mluví:
„Ty jsi muž rozumný — proč vedeš tak divné řeči?
Proč, příteli můj, tvé srdce mluvilo tak divné věci?
Tvůj sen byl nádherný — mnoho v něm úzkosti bylo,
tvé rty ještě teď jak mouchy bzučí.
Ano, starostí přináší mnoho, ale ten sen je drahocenný!
Pro živého nářek jeho svědčí,
ten sen zanechal nářek pro živého.89

87 Nippur, město ve střední Babylónii, proslulé kultem boha Enlila.

88 V sultantepské verzi jsou zpravidla psány dva verše na jednom
řádku, rozděleném oddělovacím znaménkem.
89 Podle výkladu Gilgamešova přináší Enkiduův sen naději na
uzdravení a v jeho nářku spatřuje slzy zdravého pohnutí.

84
A teď k velkým bohům se chci pomodlit.
O milost žádat chci, na tvého boha se obrátím.90
Snad otec bohů, Anu, milostiv bude,
snad Enlilovi se tě zželí, smiluje se Šamaš,
ze zlata tvou sochu chci pro něho ulít!“
/Další velmi poškozené řádky obsahují odpověď Šamašovu, že rozhod­
nutí bohů změnit nelze a že tedy Enkiduův osud je zpečetěn./

Jakmile zazářil první třpyt jitra, Starobabylónská

verze z Uru91
pozvedl Enkidu hlavu svou a před
Šamašem pláče,
před září božského slunce prolévá hořké slzy:
„Na tebe se obracím, Šamaši, protože osud
se proti mně spikl,
protože mně ten ničema lovec
ukořistit nedal tolik, co mému druhu.
Ať nekořistí tolik jako druh jeho!
Ať jeho zisk je zničen a zeslabena jeho síla!
Ať zvěř se vyhne jeho léčkám,
ať zmizí jak mračno!“
Potom, když lovce proklel, seč byl,
zachtělo se srdci jeho i Šamchatu proklít:
„Nuže, Šamchato, osud ti určím,
osud, jenž nekončí na věky věků.
Prokleji tebe prokletím velkým,
má prokletí ať stihnou tě co nejrychleji!
Dům pro své rozkoše nebudeš sobě stavět,

90 Řádkou začíná zadní strana Sultantepské tabulky. Je značně po­

škozená a je doplněna z větší části podle smyslu.
91 Částečně doplněno podle asyrské verze z knihovny Aššurbanipa-
lovy a ze Sultantepe.

85
do bordelu ženštin si nebudeš vodit muže.
Ať polévají pivem tvé krásné lůno,
ať opilec pokálí blitím tvůj slavnostní šat!
/2 fragmentární řádky/
Z třpytivého alabastru ať se ti nedostane nic!

Čisté stříbro, nádhera lidstva, v tvém domě

ať není ukládáno!
Ať hází odpadky do tvého domu!
Prach z křižovatky ať za příbytek slouží tobě
a pustá místa ať jsou ložem tvým!
Ať se zdržuješ ve stínu zdi
a bodláčí a trní ať drásá tvé nohy!
Ať opilec i střízlivý tě udeří ve tvář!
/následují 2 fragmentární řádky/
...a každý, kdo vkročí do tvého domu, ať tobě spílá.
Díru v tvém domě ať nespravuje tesař
a v skulinách tvé střechy ať sídlí kulich!
Ať žádná hostina se neslaví v příbytku tvém!
/2 fragmentární řádky/
Ať přístup k tvému lůnu je pokryt hnojem,
ať bezcenný je dar toho, pro něhož odkryješ lůno,
protože mně, čistému, manželkou chtělas být,
protože proti mně, čistému, jsi se prohřešila!“

Uslyšel Šamaš řeč jeho úst92 Asyrská verze

z knihovny
a okamžitě z nebes naň volá: Aššurbanipalovy
„Proč, ó Enkidu, proklínáš Šamchatu,
která ti dala jíst chléb hodný bohů,
dala ti pít víno hodné králů,

92 Další řádky jsou ve verzi z Uru vypuštěny

86
oblékala tě v nádherné roucho
a krásného Gilgameše ti za druha dala?
A teď je Gilgameš přítelem a tvým rodným bratrem!
Na loži vznešeném ukládá tebe,
na loži pocty ti spočinout dá.
Posadil tě na místě klidu po straně levé,
aby knížata země líbala tvé nohy!
Lid urucký nechává pro tebe kvílet a plakat,
veselý národ pro tebe naplní žalem.
A jestli tě přežije, špinavé nechá své tělo,
lví se oděje kůží a uteče na step.“

Uslyšel Enkidu slova Šamaše hrdiny

a uklidnilo se jeho rozhněvané srdce.
„Nuže, Šamchato, osud chci určit tobě:
má ústa, která tě proklela, ať se obrátí a žehnají tobě!
Ať vládcové i knížata milují tebe.
Ať muž vzdálený jednu dvouhodinu v stehno se bije,
ať muž vzdálený dvě dvouhodiny potřásá svou kšticí!93
Ať neodpírá ti vojevůdce a rozváže ti svůj měšec,
ať korále ti daruje, lazurit a zlato,
ať tě podaruje náušnicemi z tepaného zlata
a zato zrno jak déšť ať jeho sýpky plní.
Do chrámu bohů nechť uvede tě kněz!
Ať pro tebe opuštěna je manželka, matka sedmi dětí!“

Hořko je v mysli Enkiduovi.

A jak tak sám na loži leží,
nitro své za noci vyjeví příteli svému:
„Poslyš, příteli můj, sen jsem zřel této noci.

93 Znak netrpělivosti a touhy.

87
Hlučela nebesa, ozvěnou odpovídala země,
a mezi nimi stál jsem já!
Tu vyvstal člověk, tvář jeho byla temná,
ptáku Anzuovi9^ tvář jeho se podobala,94 9596
jeho ruce byly lví tlapy, jeho nehty orlí drápy.

Za vlasy mne popad a na mne se obořil drsně.

Když jsem jej udeřil, jak skákadlo poskakoval,
když on mne udeřil, mou zacelil ránu.
Jak divoký býk po mně dusal,
pevně mi sevřel celé tělo.
,Zachraň mne, příteli můj!“ jsem zavolal, ale tys
mne nezachránil,
neb jsi se bál.“
/chybí 4 řádky/
„V holuba mne proměnil,
takže mé paže jak u ptáků se pokryly peřím. -

Uchopil mne, uvedl do domu temnot,

příbytku Irkally9*5,
do domu, z něhož ten, jenž vstoupil, nevyjde nikdy.
Po cestě, odkud návratu není,
do domu, kde ti, kteří v něm bydlí, jsou zbaveni světla,
kde prach je jejich stravou a pokrmem hlína.

94 Anzu (čtený dříve Zu) je pták bouře podobný orlu se lví hlavou.
95 Ve fragmentu z Megidda zkráceně:
„Ve snu muž se mi zjevil,
postavou malý, mocný však silou,
podobu Anzua tvář jeho měla.“
96 Irkalla, ze sum. Irigal, název podsvětí.

88
Jak ptáci jsou oděni peřím,97
světla nezří, sedí v temnotách.
V domě prachu, do něhož jsem vstoupil,
spatřil jsem trůny a koruny rozházené,
knížata, která kdys korunu nosila a od dávných dob
na zemi vládla,
jako sluhové Ana a Enlila na stůl pečené maso předkládali,
pečený chléb jim předkládali a studenou vodu
z měchu nalévali. -
V domě prachu, do něhož jsem
vstoupil, bydlí žalmisté a velekněží,
bydlí zaklínači a šílenci svati,
bydlí mastiči velikých bohů,
bydlí Etana9899, bydlí bůh Sumukan",
bydlí královna podsvětí Ereškigal100.

Beletseri101, písařka podsvětí, před ní klečí,

tabulku drží a předčítá jí.
Pozvedla hlavu svou a spatřila mne:
,Kdo přivedl sem toho člověka?1

97 Verše jsou citátem z babylónského mýtu „Ištařina cesta do pod­

světí“ a z básně o „Nergalovi a Ereškigale“.
98 Etana byl podle sumerského seznamu králů 12. král I. dynastie
kišské. Jeho legendární let do nebe za rostlinou plodnosti na zádech
orla je obsahem akkadského mýtu o Etanovi.
99 Sumukan, bůh zvířat (srov. pozn. 9).
100 Ereškigal, tj. „paní velké země“, byla královnou podsvětí.
101 Beletseri, tj. „paní stepi“ (step zde ve významu „podsvětí“), byla
písařkou v říši mrtvých.

89
/chybí/
„Ten muž se mnou sdílel námahy všechny -
pomysli, kudy všude jsem s ním chodil!“

„Můj přítel zřel sen, k němuž výkladu není.“102

Den, kdy ten sen viděl, byl u konce se svými silami.
Enkidu na lože uleh.
Den prvý, den druhý, co Enkidu na svém loži leží,
den třetí, den čtvrtý, co Enkidu na svém loži leží,
pátý, šestý, sedmý, co Enkidu na svém loži leží,
osmý, devátý, desátý den, co Enkidu na svém loži leží,
zhoršila se nemoc Enkiduova.
Bylo to jedenáctého, dvanáctého dne, co se mu přitížilo,
když z lože svého Enkidu vstal,
a na Gilgameše zvolal:
„Přítel můj ke mně nenávist pojal.
Tak jak mi kdysi v Uruku slíbil,
v bitvě, jíž jsem se bál, mi dodával mysli.
Můj přítel, jenž v bitvě mne zachránil, mne
opustil teď.“
/zbytek kolumny chybí/

102 Apostrofou na Gilgameše končí Enkiduovo líčení posledního

snu, na něž dává Gilgameš lakonickou, pesimisticky vyznívající od­
pověď.

90
 TABULKA OSMÁ

Sotva se ukázal první třpyt jitra, Asyrská verze

ze Sultantepe
Gilgameš na svého přítele zvolal:
„Enkidu, příteli můj, tvá matka, gazela,
otec tvůj, divoký osel, zplodili tebe.
Čtyři divoké oslice svým mlékem tě vychovaly
a dobytek se všemi pastvinami seznámil tebe.
Enkiduovy cesty až k cedrovému lesu,
at oplakávají tě a neutiší se v noci ani ve dne,
ať oplakávají tě starší rozhlehlého města Uruku hrazeného,
kteří nám žehnali zvednutou rukou.
Ať oplakávají tebe muži z pohoří a hor,
po nichž jsme kdysi oba chodili spolu.
Ať oplakávají tě nivy a naříkají jako tvá matka,
ať oplakávají tě cedry a přinášejí ti olej,
cedry, které jsme káceli v našem hněvu.
Ať pláče nad tebou medvěd, hyena, pardál, tygr i gepard,
lev, divoký býk, srna i kozorožec a všechna zvěř polní!
Ať pláče nad tebou bystřina Ulai103, po jejíchž březích
jsme se procházeli,
ať pláče nad tebou svátý Eufrat,
u něhož jsme čerpali do měchu vodu.
Ať oplakávají tě muži Uruku širokého, hrazeného,
ti, kteří spatřili, jak jsme skolili nebeského býka,
ať oplakává tě oráč
a dobré město pozvedne tvé jméno,
ať oplakává tě ten,
jenž obilí připravil pro ústa tvá,
ať oplakává tě ten,

103 Ulai je starý název pro řeku Karun v jihozáp. Iránu.

91
jenž položil máslo na tvé údy,
ať oplakává tě ten,
jenž napojil vínem tvá ústa.
Nevěstka ať tě oplakává...,
olejem ses pomazal a příjemné ti to bylo.
Ať oplakávají tě ...,
v domě příbuzenstva ti prstenec dali.
Ať oplakávají tě ...,
ať bratří jak pro sestry nad tebou pláčí,
ať si pro tebe rvou svůj vlas!
... Enkidu, tvá matka i otec tvůj jsou v jeho stepi.“

„Slyšte mne, muži, slyšte mne, starší z Uruku! Asyrská

verze
Já pro Enkidua, přítele svého, pláču, z knihovny
jak plačka naříkám hořce. Aššurbanipalovy
Sekero mé paže, oporo mé ruky,
meči opasku mého, štíte, jenž jsi byl přede mnou,
můj sváteční oděve, roucho mé radosti!
Zlý démon povstal a vzal mi tě pryč.

Příteli můj, divoký mezku, který jsi honil osly hor,

pardály stepi,

Enkidu, příteli můj, divoký mezku, který jsi honil osly

hor, pardály stepi!
Když jsme se setkali a na horu vystoupili,
lapili nebeského býka a zabili,
Chumbabu skolili, jenž sídlil v cedrovém lese10^ —
jaký je to spánek, jenž se tě zmocnil?

104 ye verzj ze Sultantepe odchylně:

skolili Chumbabu, mocného krále cedrového lesa.

92
Zachmuřen jsi a už mne neslyšíš?“10^

Ale on nepozvedá oči100.

Dotkl se srdce jeho, to však již nebije.
Jako nevěstě příteli svému zahalil tvář.
Jako orel nad ním krouží,
jako lvice, jež byla o svá mláďata oloupena,
dopředu, dozadu, sem a tam chodí,
vlasy kadeřavé si rve a po zemi rozsévá,
svá krásná roucha strhává a jako odporná je zahazuje.

Asyrská
Sotva se ukázal první třpyt jitra, verze
v zemi Gilgameš rozhlásit dal: ze Sultantepe105
106
107

„Kováři, brusiči drahokamů, kovotepce,

zlatníku, rytče,
vytvoř přítele mého, vytesej jeho sochu!“

Sochu přítele jeho vytvořili,

jeho údy nadlidských rozměrů byly,
„...z lazuritu tvá prsa, ze zlata tvé tělo...“108

Pokračování
„Na lože vznešené jsem uložil tebe, asyrská verze
na lože pocty jsem tě položil! z knihovny
Aššurbanipalovy

105 Ve verzi ze Sultantepe pokračování Gilgamešovy řeči v 1. osobě.

106 Verze ze Sultantepe má místo „oči“ variantu „svou hlavu“.
107 Epizoda o soše byla vypuštěna ve verzi ninivské, která po mezeře
asi 26 veršů pokračuje v líčení nářku Gilgamešova nad zemřelým
přítelem.
108 Zbytek kolumny, v němž se vyprávělo, jak Gilgameš po sedm
dní a sedm nocí oplakával svého přítele, než se odhodlal jej pohřbít,
chybí.

93
Posadil jsem tě na místo klidu po levé straně,
aby knížata země líbala tvé nohy.
Urucký lid nechal jsem pro tebe kvílet a lkát,
bujarý národ jsem pro tebe naplnil žalem.
Já po smrti tvé jsem vlasy své špinavé nechal,
oděl se kůží lví a utíkám na step.“

Sotva se ukázal první třpyt jitra,

uvolnil jeho pouta...
/zbytek kolumny chybí/

/obsahující popis pohřebních obřadů za Enkidua, chybí/

, , . , Starobabylónská
/chybí asi 30 radku/ verze pod]e
Meissnerovy
„Jejich kůží se odívá, pojídá syrové
maso.
K studním, Gilgameši, jichž předtím nikdy nebylo,
od těch dob, co vodu honí můj vítr!“
Šamaš se zarmoutil, vydal se k němu
a ke Gilgamešovi mluví:
„Kam běžíš, Gilgameši?
Život, jejž hledáš, nenalezneš.“

Gilgameš k němu mluví, k Samašovi statečnému:

„Když jsem po stepi chodil a bloudil,
bylo snad na zemi hojně odpočinku?
A přece jsem spal po celá léta!

109 I. kolumna této tabulky, obsahující Šamašovu odpověď na

Gilgamešovu otázku po smyslu života, tvořila patrně část tabulky
ninivské verze.

94
Nechť oči mé spatří slunce, ať leskem jeho se nasytím!
Vzdálila se snad tma? Kolik je tu světla?
Kdy bylo dopřáno mrtvému spatřit lesk slunce?“

95
 TABULKA DEVÁTÁ

Gilgameš pro Enkidua, přítele svého, Asyrstó verze

i izv » z knihovny
horce place a utíká na step: Aššurbanipalovy
„Až já zemru, nebudu snad jako Enkidu?
Hoře se vphzilo do mého nitra.
Ze strachu před smrtí utíkám na step,
k Uta-napištimu, synu Ubara-tutua,110
na cestu jsem se vydal a spěšně kráčím.
K soutěskám horským jsem dorazil v noci,
spatřil jsem lvy a ulekl jsem se.
Svou hlavu pozvedl jsem, k Sinoví se modlím
a k Ištaře111 vznešené, mezi bohy stoupají prosby mé:
,... ve zdraví mne zachovejte!“*

noci ulehl — ze sna se probudil.

Viděl, jak ve světle Luny ze života se radovali.
Sekeru pozved ve své ruce,
tasil meč z opasku svého,
jako šíp mezi ně vpadl
a úderem na všechny strany je rozptýlil,
/zbytek kolumny poškozen/

Jméno té hory je Mášu112.

Když dorazil k hoře Mášu,

110 Syn Ubara-tutua, tj. „chráněnec boha Tutua“ (podle sum. se­
znamu králů spíše vnuk Ubara-tutua), poslední vládce před poto­
pou.
111 Ištar byla dcerou Šina, boha měsíce (srov. pozn. 80).
112 Masu, tj. „dvojenci“ pohoří na konci světa, nazvané podle dvou
hor, mezi nimiž zapadá slunce.

96
jež denně východ a západ slunce střeží,
nad níž se klene jen násep nebes
a dole její ňadra až k podsvětí sahají,
jejíž bránu střeží škorpióni-lidé,
jichž hrůzné vzezření je převeliké a pohled na ně
znamená smrt,
jichž třpytivá záře oblévá hory
a slunce střeží při východu i západu jeho -
když je Gilgameš spatřil,
hrůzou a strachem se pokryla jeho tvář.
Pak dodal si mysli a před nimi poklonil se.

Škorpión-člověk volá na ženu svou:

„Ten, jenž k nám přišel — tělo jeho z božského je masa.“

Škorpiónu-člověku jeho žena odpovídá:

„Ze dvou třetin je bůh a z jedné člověk.“

I volá škorpión-člověk na onoho muže,

obraceje se těmito slovy k potomku bohů:
„Proč jsi podstoupil dalekou cestu
a přišel ke mně,
překonal bystřiny, jichž přechod je obtížný?
Chci vědět, co tě sem vede.
Proč odhodlal ses k tomu,
zvědět bych chtěl!“
/Zbytek kolumny, který obsahuje Gilgamešovu odpověď škorpiónovi-
-člověku, možno doplnit podle analogických odpovědí Gilgameše
šenkýřce, resp. Uta-napištimu.Z

/chybí 2 řádky/
„Za Uta-napištimem, svým předkem, přicházím,
jenž v shromáždění bohů se dostal, hledaje život.
Na smrt i život chci se ho zeptat.“

97
Škorpión-člověk otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi mluví:
„Nikoho nebylo, Gilgameši, jenž by dosáhl toho,
nikdo nepřešel soutěsky horské.
Na dvanáct dvouhodin uvnitř se táhnou,
hustá je temnota, není tam světla.
K východu slunce táhnou se cesty,
k západu slunce táhnou se cesty,
a dále k západu slunce se táhnou cesty.
Odtud jen Šamaše bozi vyvádějí.“
/zbytek kolumny poškozen/

/chybí 32 řádků/
„V nářku a žalu,
v mrazu i žáru,
za vzdechů i pláče na cestu jsem se vydal.
Nyní mi otevři horskou bránu!“
Škorpión-člověk otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi mluví:
„Vydej se na cestu, Gilgameši!
Hory Masu překroč směle,
hory, pohoří zlézej
a ve zdraví at přinesou tě nohy domů!
A teď ti otevřu horskou bránu!“

Když to Gilgameš slyšel,

slovům škorpióna-člověka věnoval sluch
a po cestě Šamašově vykročil k horám.

Když urazil jednu dvouhodinu,

temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.

98
Když urazil druhou dvouhodinu,
temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu,
/chybí asi 20 řádků/

Když urazil dvouhodin čtvero,

temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin pět,
temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin šest,
temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin sedm,
temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin osm, vykřikl,
temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin devět, ucítil, jak severní vítr
do tváře prudce mu zadul.
Temnota zhoustla, světla není,
nic nemůže rozeznat vpředu ni vzadu.
Když urazil dvouhodin deset,
východ byl blízko.

Když urazil dvouhodin jedenáct, před slunce

východem stanul.
Když urazil dvouhodin dvanáct, záře se
rozprostřela kolem.
A jak přímo kráčí, uviděl stromy z drahokamů.

99
Karneol nese tu ovoce,
tam vinná réva se pne.
Lazurit listí tu nese,
ovoce nese, na něž je radost pohledět.

/obsahující popis zahrady z drahokamů, téměř celá ztracena/

Když tak Gilgameš zahradou chodil,
pozvedl oči k nádheře té ...

100
 TABULKA DESÁTÁ

Šenkýřka Siduri, jež bydlí na okraji mořském Asyrská verze

z knihovny
a žije tam ... Aššurbanipalovy
Pro ni džbán vyrobili, zlaté měsidlo11^ vyrobili pro ni.
Závojem je zahalena ...

Přišel sem Gilgameš,

oděn je kozí, špínou je pokryt,
božské maso má na svém těle,
v jeho nitru je žal.
Poutníku z daleké cesty tvář jeho se podobá.

Šenkýřka do dálky zírá,

promlouvá v srdci svém, slova říká
a sama se sebou se radí:
„Snad je to lupič,
kam jen tak směle míří?“
Když uzřela jej šenkýřka, dveře závorou zamkla,
bránu svou uzavřela, závorou upevnila.
Avšak on, Gilgameš, zaslechnuv hluk,
bradu svou pozved, svůj pohled upřel na ni.

I mluví Gilgameš k ní, k šenkýřce:

„Šenkýřko, co jsi to spatřila, žes zavřela dveře své?
Svou bránu zavřelas, závorou upevnila?
Rozbiju tvé dveře, bránu tvou roztříštím!“
/chybí 11 řádků/
I mluví k ní Gilgameš, k šenkýřce:
„Lapil jsem býka, jenž z nebe přišel, a skolil.

113 Siduri připravuje pro bohy v mésidle pivo.

101
Zabil jsem strážce lesa,
zabil jsem Chumbabu, jenž sídlil v cedrovém lese,
i lvy jsem skolil v soutěskách horských.“

I praví šenkýřka jemu, Gilgamešovi:

„Byl-lis to ty, Gilgameši, který jsi strážce zabil,
Chumbabu zabil, jenž sídlil v cedrovém lese,
i lvy skolil v soutěskách horských,
lapil býka, jenž z nebe přišel, a ubil,
proč jen jsou pohublé líce tvé a vpadlé tváře,
ztrápené srdce tvé, rysy tvé ztrhané
a nitro plno žalu?
Tvář tvoje se podobá poutníku z daleké cesty.
Mrazem a slunečním žárem ošlehány jsou tvé líce,
a jako za přeludem po stepi se honíš?“

I praví k ní Gilgameš, k šenkýřce:

„Přítele mého, jehož jsem nadevše miloval, jenž se
mnou podstoupil všechny strasti,
Enkidua, jehož jsem nadevše miloval, jenž se mnou
podstoupil všechny strasti,
postihl osud lidstva.
Šest dní a sedm nocí jsem pro něho plakal,
ani pohřbít jsem jej dát nechtěl,
až červ napadl jeho tvář.114

1Starobabylónská verze má místo následujících řádků:

Což nevstane druh můj na mé volání?
Po jeho smrti života jsem již nespatřil,
jak lupič po stepi bloudím sem a tam.
Nyní však, šenkýřko, tvou tvář jsem spatřil,
nedej mi uzřít smrt, které se bojím.

102
Ze strachu před smrtí utíkám na step, neb událost
s přítelem mým těžce dolehla na mne.
Po cestách dalekých, po stepi bloudím, neb událost
s Enkiduem, přítelem mým, těžce dolehla na mne.
Teď utíkám daleko na step.
jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?
Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil,
Enkidu, přítel můj, jehož jsem miloval,
v hlínu se změnil.
Mám snad i já jako on ulehnout
a nevstat na věky věků?“ —

I mluví šenkýřka k němu, ke Gilgamešovi: Starobabylónské

verze
„Kam běžíš, Gilgameši? podle Meissnerovy
Život, jejž hledáš, nenalezneš! tabulky

Když bozi stvořili lidstvo,

smrt lidstvu dali v úděl,
život však do svých rukou si vzali.
Ty, Gilgameši, žaludek si naplň,
ve dne i v noci buď stále vesel!

Denně pořádej slavnosti,

tancuj a hraj si ve dne i v noci!
Nechť čisté jsou tvé šaty,
tvá hlava vymyta, ve vodě se koupej!
Na dítko zři, jež držíš na své ruce.
Ať manželka se raduje na tvém klíně!
Takové je lidské počínání.“115

115 Rady šenkýřky Siduri, hlásající hedonistickou filozofii užívat

bezstarostně přítomného okamžiku v radovánkách, jakož i Gilga-
mešova odpověď (verše starobab. verze) nebyly přejaty do kanonic­
kého vydání eposu o Gilgamešovi.

103
I mluví k ní Gilgameš, k šenkýřce:
„Co to jen říkáš, šenkýřko?
Rmoutí se srdce mé pro mého druha.
Co to jen říkáš, šenkýřko?
Rmoutí se srdce mé pro Enkidua.
Šenkýřko, ty bydlíš na břehu moře,
svým pohledem pronikáš do všech hlubin jeho,
ukaž mi cestu k Uta-napištimu11^!
Je-li to možno, moře chci překročit.“
Asyrská verze
/ / viv i /v z knihovny
I dále k ní mluví Gilgameš, k šenkýřce: Aššurbanípalovy
„Nuže, šenkýřko, jaká je cesta k Uta-napištimu?
Znamení její mi dej! Ó dej mi znamení její!
Je-li to možné, moře chci překročit,
možné-li to není, na step chci prchnout!“
I mluví šenkýřka k němu, ke Gilgamešovi:
„Nikdy tu, Gilgameši, přechodu nebylo
a nikdo, jenž od počátku dnů sem přišel,
nepřekročil moře.
Jedině hrdina Šamaš přes moře kráčí,
kdo však kromě Šamaše přejde na druhou stranu?
Obtížný je přechod, namáhavá je cesta přes ně.
Mezi tím jsou vody smrti, jež zahrazují tam přístup.
A i kdybys, Gilgameši, moře překročil,
co si počneš, až dospěješ k vodám smrti?

Je tu však, Gilgameši, Uršanabi, lodivod Uta-napištima,

má kamenné sošky116117, po lese hady sbírá.

116 Uta-napištim, tj. „nalezl jsem svůj život“, syn Ubara-tutua (srov.
pozn. 110), byl jediný člověk, který přežil potopu světa.
117 Kamenné sošky představují amulety, které patřily Uršanabimu

104
Nechť on spatří tvou tvář.
Je-li to možné, s ním překroč moře, není-li možné,
nazpátek ustup!“

Když to Gilgameš slyšel,

pozvedl sekeru rukama svýma,
tasil meč z opasku svého, vklouzl dovnitř
a sestoupil k soškám,
jako šíp mezi ně vpadl.
Pak usedl uprostřed lesa...
I spatřil Uršanabi lesk meče,
údery sekery slyšel...
Pak se do hlavy udeřil,
za ruku svou se uchopil...
/zbytek kolumny fragmentární/

Starobabylónské verze
V hněvu svém roztříštil je. podle Meissnerovy
tabulky

Vrátil se zpět a u něho stanul.

Sursunabu118 mu do očí hledí.
I mluví Sursunabu k němu, ke Gilgamešovi:
„Řekni mi, jaké je jméno tvé?
Já jsem Sursunabu, lodivod Uta-napištima vzdáleného.“

I mluví Gilgameš k němu, k Sursunabu:

„Gilgameš je jméno mé,
který jsem přišel z Uruku, Anova chrámu,

a měly sloužit jako ochrana před vodami smrti za plavby k Uta-na-

pištimu. Také hadi měli patrně apotropoickou sílu.
118 Sursunabu je starobabylónské jméno Uta-napištimova lodivoda,
nazývaného Uršanabi ve verzi novoasyrské.

105
který jsem prošel horami křížem krážem,
na cestě daleké k východu slunce.
A teď, když jsem spatřil tvou tvář, Sursunabu,
ukaž mi Uta-napištima vzdáleného!“

I mluví Uršanabi k němu, ke Gilgamešovi: Asyrská verze

v lil/ , , i., ,v z knihovny
„Proč jsou pohublé tvé líce a vpadlé tváře, Aššurbanipalovy
ztrápené srdce tvé, rysy tvé ztrhané
a nitro plno žalu?
Tvář tvoje se podobá poutníku z daleké cesty.
Mrazem a slunečním žárem ošlehány jsou tvé líce,
a jako za přeludem po stepi se honíš.“
I praví Gilgameš jemu, lodníku Uršanabi:
„Uršanabi, jak jen by neměly být pohublé mé líce
a vpadlé tváře,
ztrápené srdce mé, mé rysy ztrhané
a nitro plno žalu?
A jak se nemá podobat má tvář poutníku z daleké cesty?
Jak mé líce nemají být ošlehány mrazem
a slunečním žárem
a jako za přeludem se po stepi honit nemám?
Přítel můj, divoký mezek, který honil osly
hor, pardály stepi,
Enkidu, přítel můj, divoký mezek, který honil osly hor,
pardály stepi -
když jsme se setkali a na horu vystoupili,
lapili nebeského býka a zabili,
Chumbabu skolili, jenž sídlil v cedrovém lese,
lvy ubili v soutěskách horských —
přítele mého, jehož jsem nadevše miloval, jenž se mnou
podstoupil všechny strasti,
Enkidua, přítele mého, jehož jsem nadevše miloval, jenž
se mnou podstoupil všechny strasti,

106
postihl osud lidstva.
Šest dní a sedm nocí jsem pro něho plakal,
ani pohřbít jsem jej dát nechtěl,
až červ napadl jeho tvář.
Ze strachu před smrtí utíkám na step, neb událost
s přítelem mým těžce dolehla na mne.
Teď utíkám daleko na step.
Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?
Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Mám snad i já jako on ulehnout a nevstat na věky věků?“

I mluví dále Gilgameš k němu, k lodníku Uršanabi:

„Nuže, Uršanabi, jaká je cesta k Uta-napištimu?
Znamení její mi dej! O, dej mi znamení její!
Je-li to možné, moře chci překročit, možné-li to není,
na step chci prchnout!“

I praví Uršanabi jemu, Gilgamešovi:119

„Ruce tvé, Gilgameši, zmařily přechod.
Roztříštils kamenné sošky, posbírals hady.
Roztříštěny jsou teď kamenné sošky,
hadi jsou posbíráni.

119 V starobabylónské verzi (pokračování Meissnerova fragmentu)

odchylně:
On slovo k němu mluví,
Sursunabu praví jemu, Gilgamešovi:
„Kamenné sošky, Gilgameši, byly to, jež přechod mi umožnily,
poněvadž nesmím se dotknout vod smrti.
V hněvu svém roztříštils je.
Kamenné sošky u mne byly, aby mne převezly.
Sekeru vezmi, Gilgameši, teď do ruky své,
tyče o délce šedesáti loktů, pětkrát šedesát jich nařež
a k nim pak připevni lana!“

107
Uchop teď sekeru, Gilgameši, do ruky své!
Nuže, do lesa sestup a nařež dvakráte šedesát tyčí
o délce pětkrát dvanácte loktů120
ohobluj je, lana připevni a ke mně je dones!“

Když to Gilgameš slyšel,

uchopil sekeru do ruky své, tasil meč opasku svého,
do lesa sestoupil a nařezal dvakráte šedesát tyčí o délce
pětkrát dvanácte loktů,
ohobloval je, lana připevnil a k němu je dones.

Na loď teď vstoupili Gilgameš a Uršanabi,

na vlny spustili loď, od břehů pluli.
Cestu jednoho měsíce a patnácti dnů za tři dny vykonali.
Tak dospěl Uršanabi k vodám smrti.
I mluví Uršanabi k němu, ke Gilgamešovi:
„Ustup, Gilgameši, první tyč uchop!
Vod smrti se nesmí dotknout tvá ruka!

Druhou, třetí a čtvrtou tyč121, uchop, Gilgameši!

Pátou, šestou a sedmou tyč uchop, Gilgameši!
Osmou, devátou i desátou tyč uchop, Gilgameši!
Jedenáctou a dvanáctou tyč uchop, Gilgameši!“

A když Gilgameš dvakrát šedesát tyčí spotřeboval,

pak uvolnil opasek svůj

120 V textu „pět dvojitých sáhů“. Dvojitý sáh, který obsahoval 12

loktů, měřil asi 6 m.
121 Každé tyče mohlo být použito jen jednou a musela být pak od­
hozena, protože přišla do styku s vodami smrti.

108
a s těla strhl Gilgameš šaty své
a jako plachtu je pozvedl rukama svýma.

Uta-napištim do dálky zírá,

v srdci svém promlouvá slova
a sám se sebou se radí:
„Proč jsou rozbity na lodi kamenné sošky
a pluje na ní ten, jenž není jejím pánem?
Ten, jenž sem přichází, není můj člověk.
Dívám se na něj, však rozpoznat nemohu...,
dívám se na něj, však nemohu...,
dívám se na něj...
/chybí asi 21 řádků/
I mluví Uta-napištim k němu, ke Gilgamešovi:
„Proč jsou pohublé líce tvé a vpadlé tváře,
ztrápené srdce tvé, tvé rysy ztrhané
a nitro plno žalu?
Tvář tvoje se podobá poutníku z daleké cesty.
Mrazem a slunečním žárem ošlehány jsou tvé líce,
a jako za přeludem po stepi se honíš.“

I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu:

,Jak jen by neměly být pohublé mé líce a vpadlé tváře,
a jak se nemá podobat má tvář poutníku z daleké cesty?
Jak mé líce nemají být ošlehány mrazem
a slunečním žárem
a jako za přeludem se po stepi honit nemám?
Přítel můj, divoký mezek, který honil osly hor,
pardály stepi,
Enkidu, přítel můj, divoký mezek, který honil
osly hor, pardály stepi —
když jsme se setkali a na horu vystoupili,

109
lapili nebeského býka a zabili,
Chumbabu skolili, jenž sídlil v cedrovém lese,
lvy ubili v soutéskách horských —
přítele mého, jehož jsem nadevše miloval, jenž se mnou
podstoupil všechny strasti,
Enkidua, přítele mého, jehož jsem nadevše miloval,
jenž se mnou podstoupil všechny strasti,
postihl osud lidstva.

Šest dní a sedm nocí jsem pro něho plakal,

ani pohřbít jsem jej dát nechtěl,
až červ napadl jeho tvář.
Ze strachu před smrtí utíkám na step, neb událost
s přítelem mým těžce dolehla na mne.
Teď utíkám daleko na step.
Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?
Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Enkidu, přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Mám snad i já ulehnout
a nevstat na věky věků?“

I mluví dále Gilgameš k němu, k Uta-napištimu:

,Abych se dostal k Uta-napištimu a spatřil toho,
jehož vzdáleným zvou,
křížem krážem jsem prošel všechny země,
zlezl jsem strmé hory,
překročil všechna moře,
ale nikde se má tvář nenasytila sladkým spánkem.
Trápil jsem se žalem, své údy jsem naplnil hořem.
Ještě jsem nedospěl k šenkýřce a již byl obnošen můj šat.
Zabil jsem medvěda, hyenu, lva, pardála a tygra, jelena,
kozorožce, divokou zvěř, jíž step se hemží.

110
Jejich maso mi pokrmem bylo, jejich kůže šatem ...“
/3 poškozené řádky/
I mluví Uta-napištim k němu, ke Gilgamešovi:
„Proč jsi naplněn žalem, Gilgameši,
ty, jenž z těla bohů a lidí byls stvořen,
že tě tvůj otec a matka tvá smrtelným zrodili?
Což někdy pro Gilgameše
byl připraven trůn ve shromáždění bohů?“
/zbytek kolumny fragmentární/

/chybí 24 řádků/
„Kruté smrti se nevyhneš!
Což navěky stavíme dům? Což navěky pečetíme?
Což navěky bratří se o podíl dělí?
Což navěky trvá na zemi hněv?
Což navěky zvedá se řeka a záplavu přináší?
Kuklu svou opouští vážka.
Ale tvář, jež by do slunce stále hledět mohla,
odedávna tu nebyla nikdy!
Spící i mrtvý — jak sobě si podobni jsou,
což obraz smrti oba nevytvářejí?
Ať dospělý člověk, ať mladý muž! Když požehnal Enlil,
shromažďují se Anunnakové, velicí bozi.
Mametu122, jež osud tvoří, určí jim osud.
Oni udílejí smrt nebo život,
ale dny smrti nikomu známy nejsou!“

122 Mametu, bohyně podsvětí, určuje osud mrtvých.

111
 TABULKA JEDENÁCTÁ

I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu Asyrská verze

° 1 z knihovny
vzdálenému: Aššurbanipalovy
„Když se tak na tebe dívám, Uta-napištime,
v rozměrech svých odlišný nejsi, jsi jako já.
Ani rozdílný nejsi — jsi jako já!
Mé srdce je pro tebe plně oddáno boji,
ale mé rámě je nečinno vůči tobě.
Nuže, zjev mi, jak ses do shromáždění bohů dostal,
hledaje život!“

I mluví Uta-napištim k němu, ke Gilgamešovi:

„Slovo skryté chci odhalit tobě, Gilgameši,
o tajemství bohů tobě chci říci.123
Šuruppak124*, město které ty znáš,
jež na břehu Eufratu leží,
staré je město i bozi v něm.
i zatoužilo srdce velkých bohů potopu seslat.
Králem jejich byl otec Anu,
hrdina Enlil poradcem jejich,
jejich nosičem trůnu Ninurta123,
jejich dozorcem stavidel Ennugi.

Kníže Ea126 promlouvá s nimi

123 Vyprávění o potopě, vložené do úst Uta-napištimu, tvořilo pů­

vodně součást eposu o Atrachasisovi (viz Dodatek).
124 Šuruppak, město v jižní Babylónii, dnešní Fara.
125 Ninurta. tj. „pán země“, syn Enlilův.
126 Ea, bůh sladkých vod a moudrosti. Spolu s Anem, bohem nebes,
a Enlilem, bohem země, tvořil nejvyšší trojici sumerského a baby­
lónského panteonu.

112
a opakuje jejich řeč rákosové chýši:
,Chýše z rákosu, ó chýše z rákosu! Stěno, ó stěno!
Chýše z rákosu, slyš, a stěno, rozuměj!
Muži šuruppacký, synu Ubara-tutua127,
odejdi z domu! Postav lod!
Zbuduj archu, abys život svůj zachránil,
majetek zavrhni, ale život zachovej!
Všechno živoucí sémě do lodi uved!
A loď ta, kterou ty postavíš,
nechť vyměřeny jsou rozměry její,
nechť stejná je šířka i délka její!
jako Apsu128 střechou ji pokryj!1

Já jsem porozuměl a pravil jsem Eovi, pánu svému:

,Tvých slov, jež jsi mi řekl, můj pane,
si zajisté vážím a učiním tak.
Co však mám odvětit městu, lidem a starším?1

Ea otevřel ústa svá a mluví,

řka ke mně, služebníku svému:
,Takto ty budeš mluvit k nim:
Zdá se mi, že Enlil ke mně nenávist pojal.
Nechci již bydlet ve vašem městě
a na půdu Enlilovu již nechci položit své nohy.
Sestoupím na moře širé, s Eou, svým pánem,
bydliti budu.

127 Ubara-tutu (viz pozn. 110), otec Uta-napištima, krále šurup-

packého.
128 Apsu je podle babylónských představ sladkovodní oceán, umís­
těný pod zemí. Pánem Apsu byl bůh Ea.

113
On vám hojnost dá dštít,
nadbytek ptáků, množství ryb
a bohatou úrodu daruje vám.
Zrána koláče,
večer déšť pšenice vám sešle.“ -

Jakmile zazářil první třpyt jitra,

ke mně se shromáždila země.
Jako dar jeden přináší šlechtěnou ovci,
jako dar druhý přináší stepního kozla.

Všechny muže jsem vybídl k práci,

Děti nosily asfalt

a silní vše potřebné přinášeli.
Pátého dne jsem navrhl její obrys.
Jedno ,jitro“ plocha její byla, desetkrát šedesát loktů
vysoké byly její stěny,
desetkrát šedesát loktů v čtverci129 byl okraj její střechy.
Navrhl jsem podobu její a nakreslil ji.
Šesti střechami jsem ji pokryl
a rozdělil tak v sedmero pater.
Její vnitřek jsem rozdělil ještě na devět částí.
Kolíky vodní130 jsem zatloukl v její střed,
vyhledal vesla a všechno potřebné naložil na ni.

129 Babylónská archa měla podobu krychle. Jedno „jitro“, babylón­

sky iku, měřilo asi 3600 m2. Jeden babylónský loket obnášel asi
0,5 m.
130 Dřevěné kolíky, zatlučené zvnějšku, měly chránit loď před pře­
vrhnutím.

114
Šest sarů131 asfaltu jsem do pece vsypal,
tři sary smůly z ní vyšly.
Tři sary oleje přivlekli nosiči v koších,
kromě jednoho saru oleje, jehož k pečení bylo třeba,
a dvou sarů oleje, jež uskladnil lodník.

Pro lid jsem porážel býky,

denně jsem pro ně zabíjel ovce.
Mošt, sesamové víno, olej a bílé víno
lidé pili jak vodu z řeky.
Slavili svátek jak o Novém roku.
... své ruce jsem pomazal mastí.

Při západu slunce loď byla hotova.

Obtížné bylo ji na vodu spustit.
Prkny ji podložit musili shora i zdola,
až do dvou třetin se na vodě octla. —

Vše, co jsem měl, jsem naložil na ni,

všechno stříbro, které jsem měl, jsem naložil na ni.
Všechno zlato, které jsem měl, jsem naložil na ni,
vše, co jsem měl z živého sémě, jsem naložil na ni.
Na loď jsem uvedl celou svou rodinu a příbuzné své.
Zvěř štěpní a drobná zvířata štěpní, všechny řemeslníky
jsem uvedl na ni.

Lhůtu mi určil bůh Šamaš:

,Až zrána koláče, večer déšť pšenice sešlu,
do lodi vstup a utěsni za sebou dveře!“
Konečně nadešla určená doba.

131 Za slovem sar. řecký saros, tj. 3600, nutno patrně doplnit sutu
(tj. asi 8,5 litru).

115
Když zrána koláče, večer déšť pšenice padal,
na vzhled bouřného mraku jsem pohléd.
Strašné to bylo napohled mračno.
Vstoupil jsem do lodi a utěsnil za sebou dvéře.
Tomu, jenž utěsnil loď, lodivodu Puzur-Amurru,
svůj jsem odevzdal palác i s jeho jměním. -

Jakmile zazářil první třpyt jitra,

ze základu nebes vystouplo černé mračno.
Bůh Adad132 v něm hřímal,
Šullat a Chaniš133 kráčejí vpředu,
kráčejí nosiči trůnu přes hory, země.
Erragal13^ stavidla vytrh.
Kráčí Ninurta, nechá přetékat nádrž.
Anunnakové135 pochodně zvedli
a jejich září zažehují zemi.
Zděšení před Adadem až k nebi stoupá
a veškeren jas v temnotu mění.
Širá země jak hrnec se roztříštila.

Po celý den vál jižní vítr,

dul prudce a zkázu přivodil zemi.
Jak bitevní vřava napadal lidi.
Bratr již nevidí svého bratra
a lidi z nebe poznati nelze.
Tu sami bozi se potopy lekli
a prchnuvše vystoupili až k Anovu nebi.

132 Adad, aramejsky Hadad, bůh bouřky.

133 Šullat a Chaniš byli služebníky boha Adada.
134 Erragal, jiné jméno pro boha podsvětí Nergala.
135 Anunnakové, souhrnný název pro bohy podsvětí.

116
Jako psi choulí se bozi, jako psi na rampě leží.
Hlasitě volá Ištar,
naříká paní bohů, krásnohlasá:
,Kéž by se v bahno proměnil onen den,
že jsem já kázala zlo ve shromáždění bohů.

Jak jen jsem mohla zlo kázat ve shromáždění bohů

a ke zničení lidstva vyhlásit válku?
Takto jsem řekla: Nejprve zrodím své lidi
a potom jak rybí potěr naplní moře.‘
Bozi Anunnakové naříkají s ní,
schouleni v pláči bohové sedí.
Strachem sevřeny byly jejich rty.
Po šest dnů a sedm nocí
s potopou burácel vítr a jižní bouře srovnala zemi.
A když sedmý nadešel den, ustala jižní bouře,
potopa i boj,
jenž jako rodička kol sebe tloukl.
Uklidnilo se moře, utišilo, bouře i potopa ustaly.

Na moře jsem pohlédl, všude zavládlo ticho

a všechno lidstvo se v bahno proměnilo.
Jak plochá střecha se prostíral močál.

Poklop jsem otevřel a na mou tvář dopadlo světlo.

Poklekl jsem a usedl v pláči.
Po mé tváři kanuly slzy.
Vyhlížel jsem břehy na obzoru moře:
na dvanáctkrát dvanáct dvouhodin se vynořil ostrov.
U hory Nisir136 přistála lod.

136 Nisir, hora v Kurdistánu, patrně Pir-i-Mukurun, vysoká 2600 m.

117
Hora Nisir držela loď a zakolísat jí nedala.
Den první, den druhý hora Nisir držela loď
a zakolísat jí nedala,
den třetí, den čtvrtý hora Nisir držela loď
a zakolísat jí nedala,
den pátý i šestý hora Nisir držela loď
a zakolísat jí nedala.

A když sedmý nadešel den,

holubici jsem vyslal, volně vypustil ven.
Vylétla holubice a vrátila se,
neb vidět nebylo pevného místa, přilétla zpět.
Vlaštovku jsem vyslal, volně vypustil ven.
Vylétla vlaštovka a vrátila se,
neb vidět nebylo pevného místa, přilétla zpět.
Vyslal jsem havrana, volně vypustil ven.
Vzlétl havran a spatřil opadávající vody,
potravu hledá, poletuje, kráká, ale nevrací se.
Na čtyři větry jsem všechny vyvedl z lodi
a úlitbu vykonal.
Na samém vrcholu hory jsem přinesl zápalnou oběť.
Sedm a ještě sedm obětních nádob jsem postavil,
pod ně jsem nasypal rákos, cedrové dřevo a myrhu.

Čichali bozi vůni,

čichali bozi vůni libou.
Bozi jak mouchy kol obětníka se shromáždili.
Jakmile přišla vznešená paní bohů1^7,
pozvedla velké mouchy z drahokamů, jež jí dal
zhotovit Anu k jejímu potěšení:

137 Vznešenou paní je míněna Ištar, která byla povýšena již v staro­
babylónské době na manželku Anovu (srov. pozn.. 17).

118
,Vy bozi zde, jakože nikdy nezapomenu na svůj
náhrdelník z lazuritu,
tak v paměti budu mít tyto dny a navěky
je nezapomenu!
Nechť přijdou bozi k oběti,
však Enlil ať k oběti nechodí,
protože potopu přivodil bez uvážení
a lidstvo mé v záhubu uved!‘

Jakmile Enlil přišel,

uviděl loď,— tu vzplanul hněvem Enlil
a byl pln zloby proti Igigům138 bohům.
,Což vyváz někdo životem? Ni jeden člověk neměl
tu zkázu přežít!“

Ninurta otevřel ústa svá a mluví, řka k Enlilovi:

,Kdo dovede něco stvořit kromě Ey?
Jen Ea zná všechny věci.“

Ea otevřel ústa svá a mluví, řka k Enlilovi:

,Ty nejmoudřejší z bohů, hrdino,
jak, jak jen jsi moh potopu seslat bez uvážení?
Hříšníka trestej pro jeho hřích, zločince trestej
pro jeho zločin!
Buď povolný, aby nebyl odříznut život, popouštěj, aby...
Místo abys potopu přived, kéž by lev povstal
a umenšil lidstvo!
Místo abys potopu přived, kéž by vlk povstal
a umenšil lidstvo!

138 lgigU je označení pro velké bohy nebes.

119
Místo abys potopu přived, kéž by hlad nastal
a zahubil zemi. ^9
Místo abys potopu přived, kéž by bůh Erra139 140
povstal a zahubil zemi.
Já jsem to nebyl, jenž vyzradil tajemství velkých bohů.
Jen přemoudrému jsem dal sen uzřít, tak se on
dozvěděl tajemství bohů.
Teď však vy pomozte svou radou!“

Tu Enlil do lodi vstoupil,

chopil mne za ruce a vyved mne ven.
Vyved i ženu mou, pokleknout jí dal po mém boku,
dotkl se našeho čela a stoje mezi námi požehnal nám:
,Až dosud Uta-napištim jen člověkem byl,
nyní Uta-napištim a jeho žena ať podobni
jsou nám bohům,
ať daleko při ústí řek teď Uta-napištim bydlí!“
I vzali mne a daleko při ústí řek141 mne usadili.
Však kvůli tobě kdo nyní shromáždí bohy,
abys nalezl život, jejž hledáš?
Nuže, po šest dní a sedm nocí k spánku neuléhej!“ —
Ale sotva se posadil na svá stehna,
spánek jak mlha na něho dechl.
I mluví Uta-napištim k ní, ke své ženě:

139 Narážka na epos o Atrachasisovi, podle něhož seslal Enlil na hlu­

čící lidstvo sedm suchých let, dříve než se rozhodl zahubit je poto­
pou.
140 Erra, bůh moru. Podle eposu o Atrachasisovi seslal Enlil na lid­
stvo jako trest mor.
141 Podle sumerské epické básně o potopě je míněn ostrov Dilmun,
dnešní Bahrain v Perském zálivu.

120
„Pohleď jen na toho mladíka, jenž po životě toužil!
Spánek jak mlha na něho dechl.“

I mluví jeho žena k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:

„Dotkni se ho, aby se vzbudil ten člověk!
Cestou, po které kráčel, nechť se ve zdraví vrátí!
Branou, jíž vyšel, ať vrátí se do země své!“
I praví Uta-napištim k ní, ke své ženě:
„Zlé je lidstvo, on oklame tebe.
Nuže, napeč mu chleby a k jeho hlavě je pokládej
a dny, jež prospí, na stěně vyznač!142

I pekla chleby a k jeho hlavě je kladla

a dny, jež prospal, na stěně vyznačila.
Chléb jeho první je vyschlý,
druhý scvrklý, třetí zvlhlý, u čtvrtého zbělela kůra,
pátý je do Šeda zbarven, šestý je čerstvě upečen
a sedmý - náhle se ho dotkl a tu se probudil ten muž.

I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:

„Právě když spánek se na mne snášel,
náhle ses mne dotkl a probudil mne!“

I mluví Uta-napištim k němu, ke Gilgamešovi:

„Teď, Gilgameši, své chleby spočítej,
to, co je na stěně vyznačeno, nechť je ti známo!
První tvůj chléb je již vyschlý,
druhý scvrklý, třetí zvlhlý, u čtvrtého zbělela kůra,
pátý je do Šeda zbarven, šestý je čerstvě upečen
a při sedmém ses probudil náhle.“

142 Každý upečený chléb má být důkazem jednoho prospaného dne.

121
I mluví Gilgameš k němu, k Uta-napištimu vzdálenému:
„Co jen mám dělat, Uta-napištime! Kam teď mám jít?
Mého těla zmocnil se démon
a v mé ložnici sedí smrt.
A kamkoliv obrátím svůj krok, číhá jen smrt.“

I mluví Uta-napištim k němu, k lodivodu Uršanabi:

„Uršanabi, nechť přístav pohrdá tebou a převoz nechť
chová tě v nenávisti!
Ty, který ses často plavil k pobřeží jeho, ted postrádej
jeho břehu
Člověka, jehož jsi přivedl sem - špína spoutala jeho tělo,
krásu jeho údů kůže zohavily.
Vezmi jej odtud, Uršanabi, odveď jej ke koupeli,
aby smyl vodou špínu do sněhobílá!
Ať odhodí své kůže, moře ať je odnese pryč a jeho
krásné tělo ať znovu zazáří!
Nechť obnovena je čelenka na jeho hlavě,
nechť se oděje rouchem, aby zakryl nahotu svou!
Až přijde do svého města,
až dospěje na svou cestu,
ať se nepošpiní jeho šat a ať je stále nový!“

I vzal jej Uršanabi, odvedl ke koupeli

a vodou smyl jeho špínu do sněhobílá.
Odhodil své kůže, moře je odneslo
a jeho krásné tělo zazářilo znovu.
Obnovil čelenku na své hlavě,
oděl se rouchem, aby zakryl nahotu svou.
Až přijde do svého města,
až dospěje na svou cestu,
ať se nepošpiní jeho šat a ať je stále nový!

122
Gilgameš a Uršanabi vstoupili na loď,
na vlny spustili loď a pluli pryč. -

I mluví k němu, k Uta-napištimu vzdálenému,

manželka jeho:
„Gilgameš přišel sem, namáhaje se i trmáceje.
Co mu chceš dát, až vracet se bude do své země?“

On však, Gilgameš, pozvedl veslo

a k břehu přirazil loď.

Tu pravil Uta-napištim jemu, Gilgamešovi:

„Gilgameši, tys přišel sem namáhaje se a trmáceje.
Co ti mám dát, až vracet se budeš do své země?
Slovo skryté chci vyjevit tobě,
o rostlině, jež život dává, chci říci tobě.
Kořeny rostliny té se bodláčí podobají,
její píchnutí růži. Do rukou tě píchne.
Až se zmocní tvé ruce rostliny té, pak nalezneš život!“

Když to uslyšel Gilgameš, otevřel...,

těžké kameny uvázal na své nohy.
Táhly jej dolů na dno širého moře.
I popad rostlinu, třebas jej do rukou píchla.
Pak těžké kameny odříz od nohou svých
a na břech jej vyneslo moře. -

I mluví Gilgameš k němu, k lodivodu Uršanabi:

„Uršanabi, rostlina tato je rostlina proti neklidu,
skrze niž člověk dosáhnout může uzdravení.
Do Uruku hrazeného chci ji odnést a dát jíst, a tak
rostlinu vyzkoušet.

123
Její jméno je ,Mladým stává se stařec“.
I já z ní chci jíst a k svému mládí se vrátit.“

Po dvaceti dvouhodinách jídlo si ulomili,

po třiceti dvouhodinách k spánku uléhali.

Tu viděl Gilgameš studnu, jejíž voda byla chladná.

I sestoupil dolů, aby se umyl v její vodě.
Vůni té rostliny ucítil had,
tiše vylez a rostlinu odnes.
A když se vracel, odhodil kůži.

Tenkráte Gilgameš used a hořce plakal,

po tváři jeho stékaly slzy.
A uchopil za ruce lodivoda Uršanabi:
„Pro koho, Uršanabi, se namáhaly mé ruce,
pro koho jsem proléval krev srdce svého?
Ni špetku dobra jsem pro sebe nedosáhl,
jen pro ,lva země“1^3 jsem vykonal dobro!
Do dálky dvaceti dvouhodin stoupá teď příval vod
a já, sotva jsem otevřel koryto, nářadí jsem upustil.
Co bych teď mohl nalézt, abych položil na svou stranu?
Ó kéž bych raději ustoupil
a zanechal na břehu koráb!“ —

Po dvaceti dvouhodinách jídlo ulomili,

po třiceti dvouhodinách k spánku uléhali,
až dorazili do Uruku hrazeného.

„Lvem země“ se míní had, který se po pozření rostliny života

omlazuje tím, že svléká svou kůži.

124
I mluvil Gilgameš k němu, k lodivodu Uršanabi:
„Na hradbu uruckou vystup, Uršanabi,
procházej se po ní,
prozkoumej základy její, bedlivě prohlédni cihly, zda
její cihly nejsou z pálené hlíny
a její základy nepoložilo mudrců sedm!
Jeden sar město je, jeden sar zahrady, jeden sar okrsek
s pozemky Ištařina chrámu
a tři sary pozemků kolem Uruku se táhnou.“144

144 Návratem hrdiny do Uruku a oslavnými verši na hradbu uruc­

kou, shodnými s prologem, končil původně epos o Gilgamešovi.
Tabulka XIL, která byla přidána do kanonického vydání patrně na
počátku 7. stol. př. n. 1. učeným knězem Nabu-zuqup-kenem, je
vlastně doslovným překladem druhé poloviny sumerské epické básně
„Gilgameš a dub“. Redaktor novoasyrské verze vypustil, ze sumerské
básně úvod o stvoření světa a o dubu a do eposu o Gilgamešovi přejal
jen Enkiduovo líčení podsvětí. V kolofonu poslední tabulky čteme:
„XII. tabulka ,série Gilgameš“. Konec.“

125
 GILGAMEŠ A DUB145
Sumerská epická báseň

Za onoho dne, onoho dávného dne,

za oné noci, oné vzdálené noci,
onoho roku, onoho dávného roku,
kdy kvéry se rozvily podle božského plánu,
kdy květy do země byly zasazeny podle božského plánu,
kdy V sýpkách země vše uloženo bylo,
kdy oheň v peci země zapálen byl,
kdy nebe se od země vzdálilo,
kdy od nebe země se oddělila,
kdy sémě lidstva ustanoveno bylo.

Když An nebe se zmocnil,

když Enlil země se zmocnil
a Ereškigale do vínku podsvětí bylo dáno,146
když se na cestu vydal, když se na cestu vydal,
když otec do podsvětí se vydal,
když Enki147 do podsvětí se vydal,
tenkráte na krále malé dopadaly,
na Enkiho velké dopadaly,

'^5 Báseň známa též pod názvem „Gilgameš a vrba“. Jaký strom je
míněn sum. slovem chalub, bab. chuluppu, není jisto. Někteří v něm
spatřují název pro „plačící vrbu“ (Salix babylonica). Protože však
z něho byly vyráběny dřevěné předměty, jako je židle a postel, jedná
se pravděpodobně o zvláštní druh dubu, dováženého z východních
zemí do Mezopotámie.
146 Když byla oddělena země od nebe, stal se pánem nebe bůh An,
pánem země bůh Enlil a bohyni Ereškigale připadlo podsvětí (srov.
„Sestup Ištary do podsvětí“ v Dodatcích).
147 Enki, babylónsky Ea, byl bohem sladkých vod (srov. pozn. 126).

126
malé kameny rukou házeny byly,
velké kameny prakem odpalovány byly.

Palubu člunu Enkiova

jak zuřivé větry napadaly.
Proti králi vlny u přídě lodi
jak šakali se vzpínají,
proti Enkimu vlny na záď lodi
jak lvi dorážejí. —

Tenkráte byl jeden strom, tím stromem byl dub,

jenž na břehu svátého Eufratu zasazen byl.
Eufrat jej napájel vodou svou.
Z kořene jej vyvrátil jižní vítr, zlomil mu větve
a na svých vodách jej unášel Eufrat.

Když paní na příkaz Anův se přiblížila,

na příkaz Enlilův se přiblížila,
svou rukou strom uchopila a do Uruku odnesla,
do krásné zahrady svaté Inanny odnesla jej.
I pečovala paní o strom rukama svýma, pečovala
o něj nohama svýma,
starala se paní o strom rukama svýma, starala
se o něj nohama svýma.
„Kdy konečně budu moci usednout na zářící
trůn?“ pravila.
„Kdy konečně budu moci ulehnout na zářící
lože?“ pravila.

Do šířky rostl strom, jeho kmen rozetnout nemohla.

U jeho kořene vystavěl si hnízdo had, proti němuž jsou
kouzla bezmocná,

127
v jeho větvích pták Anzu148 svá mláďata odchovával
a v jeho kmeni divoká žínka si obydlí vystavěla.

Panna, jež stále volá, jež obveseluje srdce,

svátá Inanna slzy prolévala.
Když slunce se zvedlo z komnaty své,
jeho sestra, svátá Inanna,
mluví k hrdinnému Utuovi149:
„Bratře můj, když osudy určovány byly,
když země vodami hojnosti se naplnila,
když An se nebe zmocnil,
když Enlil země se zmocnil
a Ereškigale do vínku podsvětí bylo dáno,
když na cestu se vydal, když na cestu se vydal,
když otec do podsvětí se vydal,
když Enki do podsvětí se vydal,
tenkráte na krále malé dopadaly,
na Enkiho velké dopadaly,
malé kameny rukou házeny byly,
velké kameny prakem odpalovány byly.
Palubu člunu Enkiova
jak zuřivé větry napadaly.
Proti králi vlny u přídě lodi
jak šakali se vzpínají,
proti Enkimu vlny na záď lodi
jak lvi dorážejí.

148 Anzu, pták bouře se lví hlavou (srov. pozn. 94).

149 Utu, babylónsky Šamaš, byl synem boha měsíce Nannara, bab.
Šina, a bratrem bohyně Inanny, bab. Ištary (srov. pozn. 80).

128
Tenkrát byl jeden strom, tím stromem byl dub,
jenž na břehu svátého Eufratu zasazen byl.
Eufrat jej napájel vodou svou.
Z kořene jej vyvrátil jižní vítr, zlomil mu větve
a na svých vodách jej unášel Eufrat.
Já, paní, na příkaz Anův se přiblížila,
na příkaz Enlilův se přiblížila,
svou rukou jsem strom uchopila a do Uruku odnesla,
do krásné zahrady svaté Inanny jsem jej odnesla.

Já, paní, pečovala jsem o strom rukama svýma, pečovala

jsem o něj nohama svýma,
já, Inanna, paní, starala se o strom rukama svýma,
starala se o něj nohama svýma.
,Kdy konečně budu moci usednout na zářící trůn?'
pravila jsem;
,Kdy konečně budu moci ulehnout na zářící lože?1
pravila jsem.
Roků pět uplynulo, roků deset uplynulo.
Do šířky rosd strom, jeho kmen jsem rozetnout nemohla.
U jeho kořene vystavěl si hnízdo had, proti němuž jsou
kouzla bezmocná,
v jeho větvích pták Anzu svá mláďata odchovával
a v jeho kmeni divoká žínka si obydlí vystavěla.
Já, panna, jež stále volá, jež obveseluje srdce,
já, svátá Inanna, prolévám slzy.“ —

Za věc tu, o níž mu mluvila jeho sestra,

bratr její, hrdina, statečný Utu, se nepostavil. -

Když slunce se zvedlo z komnaty své,

k hrdinnému Gilgamešovi

129
svátá Inanna, sestra jeho, mluví:
„Bratře můj, když osudy určovány byly,
když země vodami hojnosti se naplnila,
když An nebe se zmocnil,
když Enlil země se zmocnil
a Ereškigale do vínku podsvětí bylo dáno,
když se na cestu vydal, když se na cestu vydal,
když se otec do podsvětí vydal,
když se Enki do podsvětí vydal,
tenkráte na krále malé dopadaly,
na Enkiho velké dopadaly,
malé kameny rukou házeny byly,
velké kameny prakem odpalovány byly.
Palubu člunu Enkiova
jak zuřivé větry napadaly.
Proti králi vlny u přídě lodi
jak šakali se vzpínají,
proti Enkimu vlny na zád lodi
jak lvi dorážejí.
Tenkráte byl jeden strom, tím stromem byl dub,
jenž na břehu svátého Eufratu zasazen byl.
Eufrat jej napájel vodou svou.
Z kořene jej vyvrátil jižní vítr, zlomil mu větve
a na svých vodách jej unášel Eufrat.
Já, paní, na příkaz Anův se přiblížila,
na příkaz Enlilův se přiblížila,
svou rukou jsem strom uchopila a do Uruku odnesla,
do krásné zahrady svaté Inanny jsem jej odnesla.

Já, paní, pečovala jsem o strom rukama svýma, pečovala

jsem o něj nohama svýma,
já, Inanna, paní, starala se o strom rukama svýma,
starala se o něj nohama svýma.

130
,Kdy konečně budu moci usednout na zářící trůn?“
pravila jsem;
,Kdy konečně budu moci ulehnout na zářící lože?“
pravila jsem.
Roků pět uplynulo, roků deset uplynulo.
Do šířky rostl strom, jeho kmen jsem rozetnout
nemohla.
U jeho kořene vystavěl si hnízdo had, proti němuž jsou
kouzla bezmocná,
v jeho větvích pták Anzu svá mláďata odchovával
a v jeho kmeni divoká žínka si obydlí vystavěla.
Já, panna, jež stále volá, jež obveseluje srdce,
já, svátá Inanna, prolévám slzy.“ —

Za věc tu, o níž mu mluvila jeho sestra,

její bratr15°, hrdina Gilgameš, se postavil.
Výzbroj vážící padesát min připevnil na svá bedra,
s tím, co vážilo padesát min1^1, jak s třiceti šekely1^2
zacházel.
Svou bronzovou sekeru, svou sekeru pro cestu,
svou sekeru, výzbroj na cestu,
vážící sedm talentů a sedm min, uchopil do své ruky.

U kořene dubu zabil hada, proti němuž jsou

kouzla bezmocná.

150 y duplikátu vynecháno.

151 Sumerská mina, odpovídající asi našemu '/2 kg váhy, se dělila
na 60 šekelů; 60 min tvořilo 1 talent.
152 „Zacházet s něčím jako se 30 šekely“ je v sumerštině výraz pro
pohrdání, nicotnost. Srov. např. sum. báseň „Nářek nad zkázou
města Uru“ a obdobné rčení o „30 stříbrných“ v Novém zákoně, za
něž prodal Jidáš Ježíše.

131
Tu v jeho větvích pták Anzu
svá mláďata popad a do hor je odnes.
V jeho kmeni své obydlí divoká žínka rozkotala
a do pustiny prchla.
Strom odřízl u kořene a vytrhl jeho větve.
Větve ty synové jeho města, kteří jej
doprovázeli, rozřezali.
Svaté Inanně pro její trůn
a pro její lože to daroval.
Ona pak z kořene dubu buben zhotovila
a z jeho větví paličky1 vyřezala.

Bubnu dal zaznít na volném prostranství i v ulicích.

Hlasitě zní to na volném prostranství i v ulicích
a muži města jsou buzeni bubnem.
Hořkost a bědu on působí vdovám.
„Ó můj muž, ó má nevěsta,“ naříkají hořce.
„Ten, jenž měl matku - ta teď přináší chléb synovi svému,
ten, jenž měl sestru — ta teď nalévá vodu bratru svému.“

Když pohasla noční hvězda,

místo, kde jeho buben byl položen, obtáhl kruhem.
Před sebe pozvedl buben a odnesl do svého domu.
Zrána na místě, jež kruhem označeno bylo,
zaklínání prones.

Pro nářek mladičkých dívek

153 Slova „buben“ a „paličky“ představují podle jiného výkladu vý­

razy pro obruč a hůlku. Zdá se pravděpodobnější, že je tu míněn
buben, jímž budil Gilgameš své poddané ke stavbě městské hradby.
To bylo předmětem stížnosti, se kterou se obrátily urucké ženy na
bohy.

132
buben jeho a paličky do .velkého příbytku'154 spadly.
Natáhl po nich svou ruku, ale nedosáhl je,
natáhl po nich svou nohu, ale nedosáhl je.
U brány podsvětních bohů se posadil.

Gilgameš prolévá slzy a hlasitě volá:

„Ó běda mému bubnu, běda mým paličkám,
buben, jehož kouzlo zpět nemohu dostat,
věc, již nahradit není možno!
Tenkráte měl můj buben přece jen zůstat
v truhlářově domě!“155

.Velkým příbytkem“ je míněno podsvětí.

'55 Tímto veršem, v němž projevuje Gilgameš své hoře nad ztrátou
bubnu a paliček, začíná XII. tabulka asyrské verze eposu o Gilga­
mešovi. Tento verš však nepředstavuje patrně první, nýbrž čtvrtou
nebo pátou řádku poslední tabulky.

133
 TABULKA DVANÁCTÁ

„Můj buben měl dnes přece jen zůstat Asyrská verze

i i /v v i v z knihovny
V truhlářově domě, Aššurbanipalovy
kéž by byl přenechán ženě truhlářově, jako
mé rodné máti,
kéž by byl přenechán dceři truhlářově, jako
mé mladší sestře!

Kdo mi teď přinese z podsvětí buben?

Kdo mi teď přinese z podsvětí paličky?“
jeho služebník Enkidu praví jemu:
„Můj pane, proč pláčeš? Proč rmoutí se tvé srdce?
Já ti přinesu z podsvětí buben,
já ti přinesu z podsvětí paličky,
cc

I praví Gilgameš jemu, Enkiduovi, služebníku svému:

„Jestliže do podsvětí sestoupit chceš,
vezmi si k srdci mou radu!
Šat čistý na sebe neber,
jinak jak na cizince budou na tebe křičet!
Olejem vonným z misky se nemaž,
jinak se shromáždí k tobě, jakmile ucítí jej!
Nevrážej do země oštěp,
jinak tě obklopí, kteří oštěpem zasaženi budou!
Netřímej hůl ve své ruce,
jinak se duchové mrtvých před tebou třásti budou!
Sandály neobouvej na své nohy
a netrop v podsvětí hluk!
Ženu svou, kterou miluješ, nelíbej,
ženu svou, k níž nenávist chováš, nebij!

134
Syna svého, kterého miluješ, nelíbej,
syna svého, k němuž nenávist chováš, nebij,
jinak by tě popadl podsvětní nářek.
Té, jež tu odpočívá, té, jež tu odpočívá, matce
Ninazua15 , jež tu odpočívá,
čistá ramena šaty nepokrývají,
její ňadra jak misky řásněmi z vlny zakryta nejsou.“

Neposlech Enkidu rad svého pána.

Šat čistý na sebe vzal,
poznali, že je cizincem.
Olejem vonným z misky se pomazal,
shromáždili se k němu, jakmile jej ucítili.
Do země oštěp vrazil,
obklopili jej, kteří oštěpem zasaženi byli.
Hůl v ruce své třímal, duchové mrtvých
se před ním třásli.
Sandály obul na nohy své,
v podsvětí tropil hluk.
Políbil ženu svou, tu, kterou miloval,
udeřil ženu svou, k níž nenávist choval.
Políbil syna svého, toho, jehož miloval,
udeřil syna svého, k němuž nenávist choval.
Podsvětní nářek jej popad.
Té, jež tu odpočívá, jež tu odpočívá, matce Ninazua,
jež tu odpočívá,
čistá ramena šaty nepokrývají,
její ňadra jak misky řásněmi z vlny zakryta nejsou.

Matkou podsvétního boha Ninazua, tj. „pána lékaře“, byla

Ereškigal, královna podsvětí (srov. pozn. 146).

135
Tenkráte se Enkidu z podsvětí nahoru nevrátil.
Namtar1 ^7 jej nepopad, Asakku1 ^8 jej nepopad —
podsvětí jej popadlo.
Nelítostný Nergalův1-59 strážce jej nepopad —
podsvětí jej popadlo,
mezi muži na poli bitevním nepad —
podsvětí jej popadlo.
Tenkráte šel syn Ninsuny157160, nad Enkiduem,
159
158
služebníkem svým, slzy prolévaje,
do Ekuru161, Enlilova chrámu, se odebral sám:
„Enlile, otče, buben mi do podsvětí spadl,
paličky mi do podsvětí spadly,
Enkidua, který sestoupil dolů, aby je vynes,
Namtar nepopad, Asakku jej nepopad —
podsvětí jej popadlo.
Nergalův nelítostný strážce jej nepopad —
podsvětí jej popadlo,
mezi muži na poli bitevním nepad —
podsvětí jej popadlo.“

Otec Enlil mu odpověď nedal. Do Sinová chrámu162

se odebral sám:
„Sine, otče, buben mi do podsvětí spadl,

157 Namtar, personifikovaný Osud, byl poslem Ereškigaly.

158 Asakku, démon nemoci.
159 Nergal, bůh podsvětí, manžel Ereškigaly (srov. mýtus o Nergalu
a Ereškigale).
160 Synem Ninsuny je míněn Gilgameš (srov. pozn. 6).
161 Ekur, tj. „dům hory“, Enlilův chrám v Nippuru.
162 Centrum kultu boha měsíce Siná bylo v Uru, v chrámu
Ekišnugal.

136
paličky mi do podsvětí spadly.
Enkidua, který sestoupil dolů, aby je vynes,
Namtar nepopad, Asakku jej nepopad -
podsvětí jej popadlo,
Nergalův nelítostný strážce jej nepopad —
podsvětí jej popadlo,
mezi muži na poli bitevním nepad -
podsvětí jej popadlo.“

Otec Sin mu odpověď nedal. Pak do Eova chrámu163

se odebral sám:
„Eo, otče, buben mi do podsvětí spadl,
paličky mi do podsvětí spadly,
Enkidua, který sestoupil dolů, aby je vynes,
Namtar nepopad, Asakku jej nepopad -
podsvětí jej popadlo,
Nergalův nelítostný strážce jej nepopad —
podsvětí jej popadlo,
mezi muži na bitevním poli nepad —
podsvětí jej popadlo.“

Otec Ea však radu věděl.

K Nergalu, statečnému hrdinovi, takto mluví:
„Nergale, statečný hrdino, slyš mne!
Mohl bys přece otevřít česno země,
aby duch Enkidua z podsvětí vystoupit mohl
a svému bratru o řádu podsvětním přinesl zvěst!“

Statečný hrdina Nergal poslechl Eu,

a sotva otevřel v zemi česno,
když Enkiduův duch jak závan větru z podsvětí vyšel.

163 Chrám boha Ey, Eabzu, byl v městě Eridu.

137
Objímali se, odtrhnout se nemohli
a radili se, vzdychajíce při tom.
„Pověz mi, příteli můj, pověz mi, příteli můj,
o řádu podsvětním, jak jsi jej spatřil, mi pověz!“

„Nepovím ti, příteli můj, nepovím ti.

Kdybych ti o řádu podsvětním, jak jsem jej spatřil,
povědět měl,
pak by ses posadit musil a plakat!“
„Věru, já se chci posadit a plakat.“

„Příteli, tělo mé, jehož ses dotýkal s radostí

v srdci svém,
jak staré roucho rozžírají červi;
tělo mé, jehož ses dotýkal s radostí v srdci svém,
rozpadlo se a je plno prachu.“

Tu pravil Gilgameš, vrhnuv se v prach,

pravil král Gilgameš, vrhnuv se v prach:
„Toho, jenž jednoho syna zplodil, jsi viděl?“ —
„Ano, viděl,
hořce u hřebíků pláče,
jež byly vraženy do jeho zdi.“
„Toho, jenž dva syny zplodil, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
na dvou cihlách sedí a pojídá chléb.“
„Toho, jenž tři syny zplodil, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
vodu pije z měchu, jejž mu podává mladík.“
„Toho, jenž čtyři syny zplodil, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
jak ten, jenž zapřáhá spřežení oslů, se raduje
srdce jeho.“
„Toho, jenž pět synů zplodil, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
jak laskavý písař, jehož ruka je stále otevřena,
ve spravedlnosti vstupuje do paláce.“

138
„Toho, jenž šest synů zplodil, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
jeho srdce se raduje jak ten, jenž zapřahá pluh.“
„Toho, jenž sedm synů zplodil, jsi viděl?“ - „Ano, viděl,
jak společník bohů na trůnu sedí
a naslouchá hudbě píšťal.“164
/chybí asi 30 řádků/

„Toho, jenž kůlem byl ubit, jsi viděl?“ - „Ano, viděl,

stěží do podsvětí přišel při vytrhávání kolíků ..."
„Toho, jenž smrtí náhlou zemřel, jsi viděl?“ -
„Ano, viděl,
na nočním lůžku leží a studenou pije vodu.“
„Toho, jenž v bitvě byl zabit, jsi viděl?“ — „Ano, viděl,
otec i matka hlavu mu podpírají a jeho žena se sklání
nad ním.“
„Toho, jehož mrtvola je na stepi pohozena, jsi viděl?“ -
„Ano, viděl,
jeho duch v podsvětí pokoje nemá.“
„Toho, jehož duch nemá nikoho, kdo by jej ošetřoval,
jsi viděl?“ - „Ano, viděl,
pomyje z hrnců a kůrky chleba, jež se na ulici válejí,
pojídat musí.“

164 Řádky jsou doplněny podle sumerské verze.

139
 DODATKY

K III-V. TABULCE EPOSU O GILGAMEŠOVI:

GILGAMEŠ A CHUVAVA
Sumerská epická báseň

Vládce do hor .Živého'1rozhod se jiti,

Gilgameš vládce do hor,Živého' rozhod se jiti.
I praví Enkiduovi, služebníku svému:
„Enkidu, až dosud cihla osudu rozhodnutí mi nepřinesla.
Do hor chci vstoupit, proslavit jméno své.
Tam, kde jméno proslaveno bylo, své chci
proslavit jméno,
tam, kde jméno nebylo proslaveno, jméno bohů
proslavit chci!“

Jeho služebník Enkidu odpovídá jemu:

„Králi můj, do hor chceš-li vstoupit, zprav o tom
boha Utua,
boha Utua, hrdinu Utua o tom zprav!
Neb hory jsou dílem boha Utua.
Hory, kde cedry se kácejí, jsou dílem boha Utua.
Zprav o tom boha Utua!“

Gilgameš uchopil svýma rukama kůzle sněhobílé,

kůzle hnědé, jako obětní dar, ke své přivinul hrudi.
Rukou svou uchopil stříbrné žezlo
a k Utuovi nebeskému takto mluví:
„Ó Utu, až do hor vstoupím, bud spojencem mým,

’“5 ;Živým‘ je míněn Chuvava, strážce cedrového lesa.

140
až do hor, kde cedry se kácejí, já vstoupím, mým
spojencem bud!“
Z nebe mu Uru odpovídá:
„Věru, jsi statečný zápasník, ale pro hory čím jsi ty?“

„Ó Utu, slovo chci promluvit k tobě, slovům

mým popřej sluchu,
chci toho dosáhnout pro tebe, popřej mi sluchu!
V městě mém umírají lidé — sklíčeno je mé srdce,
lidé hynou - těžké je srdce mé.
Přes hradby jsem se nakláněl
a spatřil, jak mrtvá těla unášejí vody.

Což i mně toto souzeno je? Věru, je tomu tak.

Ani nejdelší člověk nebes nedosáhne,
ani nejširší zemi neobejme!
Až dosud cihla osudu rozhodnutí mi nepřinesla.
Do hor chci vstoupit, jméno své proslavit.
Tam, kde jméno proslaveno bylo, své chci
proslavit jméno,
tam, kde jméno nebylo proslaveno, jméno
bohů proslavit chci!“

Bůh Utu co oběť srdce přijal slzy jeho

a jako člověku milosti jemu prokázal milost.
Sedm hrdinů, syny jedné matky,
první je lev, jenž ...,
druhý je zmije, jež ...,
třetí je drak, jenž ...,
čtvrtý je spalující oheň, jenž ...,
pátý je zuřivý had, jenž srdce rdousí,
šestý je ničivá povodeň, jež zemi zachvacuje,
sedmý je blesk, jejž nikdo zpět neobrátí —

141
těch sedm hrdinů, syny jedné matky,
odvedl Utu do slojí horských. —
Ten, jenž poráží cedry, s radostí do příprav se pustil,
vládce Gilgameš s radostí se pustil do příprav.
Jak jednoho muže vyzval své město
a po dvojicích je přehlíd.

„Kdo vlastní dům, do svého domu, kdo matku má,

ke své matce;
padesát svobodných mužů, kteří to, co já, vykonat
chtějí, nechť stane po mém boku!“
Kdo vlastnil dům, do svého domu, kdo matku měl,
ke své odešel matce;
padesát svobodných, kteří to, co on, vykonat chtěli,
stanulo po jeho boku. -

K domu kovářovu zaměřil své kroky.

Meč s mocnou sekerou, své ,paže statečnosti“, ulít si dal.
K černým hájům v stepi zaměřil své kroky,
palmy, duby, jabloně a jalovec tam kácel.
Synové jeho města, kteří jej provázeli, do svých
je chopili rukou.
Gilgameš z Kullaby166 vyrazil,
k hoře, kde cedry se kácejí, své zaměřil kroky.167

Kullaba bylo původně samostatné město v bezprostřední blíz­

kosti Uruku. Spojením těchto dvou měst vznikl na počátku 3. tis.
př. n. 1. velký Uruk. O Gilgamešovi se často mluví jako o „pánu
města Kullaby“.
167 Řádky, které jsou v hlavním textu fragmentární, byly nahrazeny
příslušnými verši z duplikátu.

142
První horu překročili, nenašel cedr srdce svého.
Když však sedmou horu překročili,
cedr srdce svého našel.
Gilgameš vládce cedr skácel.
/8 poškozených řádků/'^8
Dotýká se jej, ale on nevstává,
mluví k němu, ale on neodpovídá:
„Ty, který ležíš, ty, který ležíš,
Gilgameši vládce, synu Kullaby, jak dlouho
chceš ještě ležet?
Temnou stala se země, pokryl ji stín,
temnota pohltila její světlo.
Již složil Utu svou vznešenou hlavu v klín Ningaly16^,
své matky,

Gilgameši, jak dlouho chceš ještě ležet?

Syny svého města, kteří tě doprovázejí,
nenech na sebe čekat na úpatí hory!
Nedopusť, aby tvá rodná matka na ulici tvého města
vyhnána byla.“

Popřál mu sluchu,
jeho hrdinným slovem jak šatem se přikryl,
roucho své za třicet šekelů, jež nesl v ruce, přitiskl
na svá prsa,

168 Jejich smysl není jasný. Snad Chuvava zpozoroval, že Gilgameš

kácí cedr, a poslal na něj hluboký spánek. Tam, kde text je opět sro­
zumitelný, někdo, patrně Enkidu, se snaží probudit Gilgameše
ze spánku.
169 Bůh slunce Utu byl synem Ningaly, manželky boha měsíce
Nannara (srov. pozn. 149).

143
na ,velké zemi“ se zvedl jak býk,
ústa svá přitiskl k zemi a políbil ji:
„Při životě Ninsuny, mé rodné matky, a mého svátého
otce Lugalbandy,
nechť jsem jako ten, jenž na kolenou mé rodné matky
Ninsuny usedl, aby byl obdivován,“
A podruhé mluví k němu:
„Při životě Ninsuny, mé rodné matky, a mého svátého
otce Lugalbandy,
dokud ho nedostihnu, ať je člověk či bůh,
krok svůj, jenž do hor míří, do města nezamířím.“

Však věrný služebník, z obavy o jeho život,

svému pánu odpovídá:
„Pane můj, protožes neviděl člověka toho, nebojíš se,
já však, protože jsem toho člověka spatřil, cítím strach.
Hrdina - jeho zuby jsou zuby dračí,
jeho tvář je tvář lví,
jeho hlas je hlučící potopy příval,
jeho čelo je hořící pochodeň, před kterou nikdo se
nemůže únikem spasit.
Králi můj, do hor jdi, já však do města půjdu,
tvé matce chci zvěstovat tvou slávu, nechť ona ji hlásá,
až zemřeš, chci jí dát zprávu, a ona slzy prolévat bude.“

„Nebude jiný umírat pro mne a loď s nákladem

neklesne ke dnu,
natřikrát složenou látku nikdo neroztrhne,
jeden dvou nepřemůže, v chýši z rákosí oheň neuhasne.
Ty pomoz mně, já pomohu tobě, co se nám může stát?
Když klesl, když klesl ke dnu,

144
když člun maganský170 klesl ke dnu,
když člun, ,moc Magila“, klesl ke dnu,
všechno živé ve ,člunu Živého' se potopilo.
Nuže, dejme se na cestu, po něm se podívejme!
Až k němu půjdeme,
bude tam strach, bude tam strach, odvrať jej pryč!
Bude tam hrůza, bude tam hrůza, odvrať ji pryč!“

„Jak si tvé srdce přeje! Nuže, na cestu se dejme!

Samotného tě tu nechat nechci!“ —

Chuvava stál u svého domu ze dřeva cedrového,

upřel na něho pohled svůj, pohled smrti,
svou hlavou pokynul k němu, potřásl hlavou,
zvolal na něho, vyrazil křik:
„Kdo jsou ti mladíci... ?“

Gilgameš pocítil strach, jeho nohy se třásly, poděšen byl,

však po cestě, kterou šel, nevrátil se zpět.
/chybí 2 řádky/
„Pokloň se, Gilgameši, ruku svou na zem polož,
pak se zvedni a řekni mu to!“

Poklonil se Gilgameš Chuvavovi, položil na zem

svou ruku,
pak se zvedl a řekl mu toto:
„Při životě Ninsuny, mé rodné matky, a mého svátého
otce Lugalbandy,
své sídlo v horách neznáš, nechť je tedy známo!
Pro tvé malé nohy jsem zhotovil střevíce malé,
pro tvé velké nohy jsem zhotovil střevíce velké.“

*7° Magan, země u Perského zálivu, pozdější Oman.

145
Když svůj první lesk hrůzy171 Chuvava proti němu vrhl,
synové města, kteří jej doprovázeli,
jeho větve oklestili, svázali
a na úpatí hory položili.172
V okamžiku, kdy skončil sedmý lesk hrůzy, blížil se
k ložnici jeho,
ke zdi jej přitlačil, jak hada ukrytého ve vinném keři,
v tvář jej udeřil, jako by mu polibek vtiskl.

Zadrkotaly zuby Chuvavovi,

Gilgameše za ruku chopil:173
„Pane můj, slovo ti chci říci.
Matku, která mne zrodila, neznám, otce, který mne
zplodil, neznám;
v horách jsem se zrodil a ty mne vychováš.“

Zapřísahal Gilgameše při nebi, zemi i podsvětí,

za ruce jej chopil, zemi políbil před ním.

Tenkrát soucit jal srdce Gilgameše, syna Ninsuny,

a k Enkiduovi, služebníku svému, mluví:
„Enkidu, nechť odletí na své místo lapený pták,
nechť v klín své matky se vrátí zajatý muž!“

171 Leskem hrůzy jsou míněny paprsky, které vycházejí z Chuvavovy

hlavy (srov. pozn. 70). V novoasyrské verzi se mluví o sedmi košilích
Chumbabových (srov. pozn. 66).
172 Duplikát z leidenské sbírky de Liagre Bóhla opakuje řádky ještě
pětkrá pro každý z dalších pěti lesků.
173 Duplikát z Leidenu místo toho odchylně:
Jak lapený horský býk, na provaz uvázaný,
jak zajatý voják, na rukou spoutaný, k němu se přiblížil.
Do očí Chuvavovi vstoupily slzy, byl bledý.

146
I odpoví Enkidu Gilgamešovi:174
„I největšího, jenž moudrosti nemá,

uchvátí Osud - Osud, jenž rozdílu nezná.

Jestliže lapený pták odejde na své místo,
jestliže v klín své matky se vrátí zajatý muž,
pak ty na klín své rodné matky se nevrátíš více.“

I praví Chuvava Enkiduovi:

„Spatně jsi jemu mluvil o mně, Enkidu!
Člověče najatý za stravu, který se vlečeš za svým
protějškem, proč jsi jemu mluvil špatně o mně?“
Protože takto mluvil,
Enkidu ve svém hněvu odřízl jeho šíji
a hlavu do pytle vhodil.
Před Enlila předstoupili.
Před Enlilem půdu políbili,
shodili pytel na zem, hlavu vyňali z něho
a před Enlila položili.

Když spatřil Enlil hlavu Chuvavovu,

pro čin Gilgamešův se rozhněval.
„Proč jste tak učinili?
Protože jste na něho vztáhli ruku,
protože jste zničili jeho jméno,

174 Duplikát z Leiden u má místo toho (odpověď Enkiduova):

„Ale ty, zajat-li budeš, v klín své matky se nevrátíš více,
viděl snad někdo uvolnit ruce zajatého velekněze,
aby se do svatyně vrátit směl,
aby se zajatá kněžka vrátila v nádheře?
Dáš-li mu svobodu, cesty horské ti zatarasí
a soutěskami hor ti projiti nedá.“

147
nechť před vámi se usadí,
vaše čisté jídlo ať sní on,
vaši čistou vodu ať vypije on!“

I zbavil Enlil Chuvavův příbytek hrůzného lesku.

První lesk daroval vznešené řece,
druhý lesk daroval..
třetí lesk daroval...,
čtvrtý lesk daroval mocnému lvu,
pátý lesk daroval kamenům,
šestý lesk daroval horám,
sedmý lesk daroval bohyni Nungal17^

Gilgamešovi, králi lesku, jenž do hor vstoupil, k moři

došel, buď sláva!
Silnému Enlilovi — sláva! Bohu Enkimu — sláva!
Božský Gilgameši, vládce Kullaby, sladká je
tvá píseň chvály!*

Nungal je dcerou bohyně podsvětí Ereškigaly. Lesk v rukou

Nungaly znamená hrozbu Gilgamešovi a Enkiduovi.

148
 GILGAMEŠ A AGGA
Sumerská epická báseň

Poslové Aggy, syna Enmebaragesiho,

z Kiše ke Gilgamešovi do Uruku přišli.
Gilgameš před staršími svého města
záležitost svou vyložil a jejich odpověď žádá:
„Dokončit studnu, dokončit všechny studně země,
dokončit studně i malé kanály země,
vyhloubit studnu a vědro k provazu připevnit.176
Nepodrobujme se paláci kišskému, smeťme jej zbraní!“

Než shromáždění starších jeho města

Gilgamešovi odpovídá:
„Dokončit studnu, dokončit všechny studně země,
dokončit studně i malé kanály země,
vyhloubit studnu a vědro k provazu připevnit.
Podrobme se paláci kišskému, nesmetejme jej zbraní!“

Gilgameš, vládce Kullaby,

jenž pro Inannu vykonal hrdinské činy,
slova starších svého města nevzal si k srdci.
Podruhé Gilgameš, Kullaby vládce,
před muži města svého tu záležitost vyložil a jejich
odpověď žádá:
„Dokončit studnu, dokončit všechny studně země,
dokončit studně i malé kanály země,
vyhloubit studnu a dokončit provaz k upevnění.
Nepodrobujme se paláci kišskému, smeťme jej zbraní!“

176 Poslové kišského krále Aggy žádají, aby se Uručané podrobili je­
jich vládci, zřizovali pro něj studny, kanály a vykonávali těžké země­
dělské práce.

149
Tu shromáždění jeho města Gilgamešovi odpovídá:
„Stále jen státi a stále jen sedět,
u prince královského dlít neustále
a stále jen bodcem pohánět osly,
kdo pro to všechno měl by trpělivost?
Nepodrobujme se paláci kišskému, však
smeťme jej zbraní!

Uruk, dílo bohů,

Eanna, chrám, který sestoupil z nebe,
sami bohové velcí kult jeho stanovili!

Jeho mohutná zeď se dotýká mraků.

K jeho obydlí vznešenému základy položil An.
Ty ses o něj staral, hrdinný králi,
který hlavy srážíš, kníže, jejž miluje An.
Což by ses obával příchodu jeho?
Jejich voje se zmenšují, zadní prchají,
jejich voje mu nemohou čelit.“

Tenkráte srdce Gilgameše, vládce Kullaby,

nad slovy mužů města se zaradovalo a jeho mysl
se rozzářila.
K služebníku svému, Enkiduovi, mluví:
„Nuže, teď rýč sekerou zaměň,
na rámě své vrať bitevní zbraň,
ať strach a hrůzu působí.
Až přijde on, ať strach veliký se ho ze mne zmocní.
Nechť zmatena je mysl jeho a jeho rozvaha roztříštěna.“

Neuplynulo pět dnů, neuplynulo deset dnů,

Agga, syn Enmebaragesiho, obklíčil Uruk.

150
Uruk upadl do zmatku,
Gilgameš, Kullaby vládce,
k jeho hrdinům promlouvá:
„Ustrašeni jste, hrdinové moji!
Kdo však má odvahu, nechť vstane, k Aggovi jej
chci vyslat!“

Tu Girišchurdurra, pobočník královský,

chválu vzdá svému králi:
,Já k Aggovi chci se vydat,
nechť zmatena je mysl jeho a jeho odvaha roztříštěna!“

I prošel Girišchurdurra městskou branou.

Když Girišchurdurra procházel městskou branou,
uchopili ho u vstupu do městské brány.
Zmlátili tělo Girišchurdurry
a před Aggu předvedli.
I mluví on k Aggovi.
Však neskončil ještě svou řeč, když zbrojíř z Uruku
na hradbu vystoupil.
Přes zeď se naklonil,
Agga ho tam spatřil
a ke Girišchurdurrovi mluvil:
„Otroku! Je snad ten člověk tam tvůj král?“
„Ten člověk tam není mým králem.
Kdyby ten člověk tam byl králem mým,
hrozné by bylo jeho čelo,
v jeho očích by byl hněv,
jeho vous z lapis lazuritu,
jeho prsty by přinášely milost.
Což v tisících by lidé nepadali a v tisících
znovu se nezvedali,

151
a v tisících opět se neváleli v prachu?
Což by se nezhroutily všechny nepřátelské země,
,ústa země“ prachem by se nenaplnila
a rohy nákladních lodí by se neodtrhly?
Což Aggu, krále Kiše, by nezajal uprostřed
jeho vojska?“177
Dále bijí, dále tlučou,
dále mlátí tělo Girišchurdurry.

Po zbrojíři z Uruku Gilgameš na hradbu vystoupil.

Hrůza padla na starší i mladší z Kullaby.
Mužové uručtí do rukou svých uchopili bitevní zbraně,
u vchodu do městské brány a na ulici se postavili.

Když procházel Enkidu městskou branou,

Gilgameš přes zeď se nakláněl.
Tam spatřil jej Agga.
„Otroku! Je snad ten člověk tam tvůj král?“
„Věru, ten člověk je mým králem!“
Jakmile to řekl,
v tisících padali, v tisících se znovu zvedali.
A v tisících opět se váleli v prachu.
Všechny nepřátelské země se zhroutily,
,ústa země“ se prachem naplnila
a rohy nákladních lodí se roztrhly.
Aggu, krále Kiše, zajal uprostřed jeho vojska.

177 Podle jiného výkladu řádku již nepatří do odpovědi Girišchur­

durry. Překlad by pak zněl:
„Agga, král Kiše, svůj bojový hněv nepotlačil.“

152
Gilgameš, Kullaby vládce,
k Aggovi praví:
„Aggo, můj vládce, Aggo, můj nadřízený,
ó Aggo, můj vojevůdce,
ó Aggo, zrním jsi nasytil ptáka uprchlého,
ó Aggo, tys mi dal dech, tys mi dal žití!
O Aggo, uprchlíka v bezpečný klín jsi vzal!“

„Uruk, dílo bohů,

vysoká zeď, hradba, jež se dotýká nebes,
vznešené obydlí, jež založil An,
ty ses o něj staral, králi hrdinný,
ty hlavy srážíš, tys kníže, jehož miluje An.“178
Do Kiše propustil Aggu.
Před Utuem moc dřívějších dnů mu vrátil.

O Gilgameši, vládce Kullaby,

tvá chvála je dobrá!

178 V řádcích opakuje Agga chválu na Uruk z řeči, kterou se obrací

shromáždění mladých mužů na Gilgameše.

153
 SESTUP IŠTARY DO PODSVĚTÍ

K VIL tabulce eposu o Gilgamešovi: Ninivská verze

K zemi bez návratu, k zemi Ereškigaly,
Ištar, Sinová dcera,179 se jiti odhodlala.
Ano, odhodlala se jiti Ištar, Sinová dcera.

Do domu temnot, příbytku Irkally,

do domu, z něhož ten, jenž vstoupil, nevyjde nikdy.
Po cestě, odkud návratu není,
do domu, kde ti, kteří do něho vstoupí,
jsou zbaveni světla,
kde prach je stravou jejich a pokrmem hlína.
Světla nezří, v temnotách sedí,
jak ptáci jsou oděni peřím.
Na dveřích i závorách se ukládá prach.180

Když Ištar dorazila do země bez návratu,

k vrátnému brány se obrací slovy:
„Vrátníku, otevři mi svou bránu,
otevři mi bránu, abych vstoupit mohla!
Neotevřeš-li mi bránu, abych nemohla vstoupit,
roztříštím podsvětní bránu, závoru rozbiju,
roztříštím práh, vyvrátím dveře181

179 Ištar byla dcerou boha měsíce Šina a sestrou Ereškigaly.

180 Aššurská verze po tomto verši přidává ještě další řádku:
A všude vládne hrobové ticho.
181 Aššurská verze přidává ještě další verš:
„rozbiji závoru, vytrhnu veřeje“.

154
vyvedu mrtvé, aby pojedli živé,
a mrtví svým počtem překonají živé.“182

Vrátný otevřel ústa svá a pravil

k vznešené Ištaře, řka:
„Zadrž, má paní, neshazuj bránu!
Půjdu a oznámím tvé jméno královně Ereškigale.“
I vešel vrátný a k Ereškigale mluví:
„Hle, sestra tvá Ištar u brány čeká.
Ta, jež šňůru na skákání třímá, jež čeří hlubiny před
králem Eou.“

Když to slyšela Ereškigal,

jak odříznutý tamaryšek zbledla její tvář,
jak zlomený rákos zčernaly její rty:
„Co její srdce přináší ke mně? Co její myšlenky sem žene?
To je to: já piji vodu s Anunnaky,
jím hlínu místo chleba a piji vodu místo piva!
Mám snad oplakávat muže, kteří opustili ženy?
Mám snad oplakávat dívky, jež z klína svých milenců
vyrvány byly?
Nebo mám oplakávat útlé děti, jež předčasnou
zemřely smrtí?
Jdi, vrátníku, otevř jí bránu
a podle dávných zákonů s ní jednej!“

Odešel vrátný a otevřel jí bránu:

„Vstup, paní má, ať Kuta183 se raduje z tebe,

182 K citátu v eposu o Gilgamešovi srov. VI. tab.

183 Kuta, město v Babylónii, proslavené kultem boha Nergala, man­
žela Ereškigaly (srov. pozn. 159). Zde je Kuta jiné označení pro pod­
světí.

155
ať palác země, z níž návratu není, se raduje z tebe!“
Když prováděl ji první branou, odňal jí velikou
korunu s hlavy.
„Proč, vrátníku, vzal jsi mi velikou korunu s hlavy?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“

Když prováděl ji druhou branou, s uší jí odňal

náušnice její.
„Proč, vrátníku, vzal jsi mi náušnice s mých uší?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“

Když prováděl ji třetí branou, drahé kameny

s krku jí sňal.
„Proč, vrátníku, vzal jsi mi drahé kameny s krku?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“

Když prováděl ji čtvrtou branou, ozdoby s ňader jí sňal.

„Proč, vrátníku, sňal jsi mi ozdoby s ňader?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“
Když prováděl ji pátou branou, s boků jí sňal opasek
z porodních kamenů.
„Proč, vrátníku, vzal jsi mi s boků opasek
z porodních kamenů?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“
Když prováděl ji šestou branou, s rukou i nohou jí
náramky sňal.

156
„Proč, vrátníku, sňal jsi mi náramky s rukou i nohou?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“

Když prováděl ji sedmou branou, pás cudnosti

s těla jí sňal.
„Proč, vrátníku, vzal jsi mi pás cudnosti s těla?“
„Vstup, paní má, takové jsou zákony vládkyně
podsvětní říše!“

Když Ištar vstoupila do země, z níž návratu není,

Ereškigal ji spatřila a před ní vzplanula hněvem.
Neopanovala se Ištar a vyjela na ni.

Otevřela svá ústa Ereškigal a praví,

k Namtaru184, vezíru svému, promlouvá slova:
„jdi, Namtare, v paláci mém ji zavři,
šedesát nemocí proti ní vyved, proti Ištaře!
Nemoc očí proti jejím očím,
nemoc paží proti jejím pažím,
nemoc nohou proti jejím nohám,
nemoc srdce proti jejímu srdci,
nemoc hlavy proti její hlavě,
proti ní celé, proti jejímu celému tělu!“

Když paní Ištar do země sestoupila, z níž návratu není,

na krávu neskáče býk, oslici neoplodňuje osel,
a dívku na ulici neoplodňuje muž.

184 Namtar, tj. „Osud“, posel a vezír Ereškigaly (srov. pozn. 157).

157
Sám ve své komnatě uléhá muž, uléhá dívka na své straně.

Papsukkal18^, vezír velikých bohů — zvadlé je vzezření

jeho, jeho tvář zachmuřena,
v smuteční je oblečen šat a špinavý vlas nosí.

Odešel Papsukkal k Sinoví, otci svému, a pláče,

před Eou králem své proléval slzy:
„Ištar do podsvětí sestoupila, nepřišla nahoru.
Od té doby, co Ištar do země sestoupila, z níž
návratu není,
na krávu neskáče býk, oslici neoplodňuje osel
a dívku na ulici neoplodňuje muž.
Sám ve své komnatě uléhá muž,
uléhá dívka na své straně.“

I stvořil Ea v moudrém svém srdci slovo,

stvořil eunucha Asušunamira185 186.
„Jdi, Asušunamire, k bráně země se odebeř, z níž
návratu není!
Sedm bran země, z níž návratu není, ať se
před tebou otevře,
a Ereškigal až tě spatří, ať se raduje z tebe!
Až se utiší její srdce a rozjasní mysl její,
zavaž ji přísahou při velkých bozích!187

185 Papsukkal (sumersky sukkal znamená „vezír“) byl posel bohů.

186 Asušunamir (v aššurské verzi zkráceně Asnamer), tj. „jeho vý­
chod je nádherný“, eunuch, stvořený bohem Eou, má si svou krásou
získat přízeň Ereškigaly.
187 V aššurské verzi následuje za touto řádkou ještě jeden verš: „stvoření,
jež se nezrodilo z matčina lůna“. Tím se zřejmě naráží na slib Ereškigaly,
že může splnit přání jen tvoru, který nemá matky a je bez pohlaví.

158
Pozvedni hlavu svou a na měch pozornost obrať:
,Hoj, paní má, ať mi měch podají, abych se z něho
napil vody!*“188

Když to slyšela Ereškigal,

udeřila se v boky, do prstu svého se kousla:
„Žádal jsi ode mne něco, co žádati nelze.
Jdi, Asušunamire, velikým prokletím chci tě proklít!
Chléb ze struh městských nechť je potravou tvou
a výkaly z městských nádob nechť jsou nápojem tvým!
Stín hradeb ať je příbytkem tvým,
ať práh co obydlí ti slouží!
Ať opilec i střízlivý tě ve tvář udeří!“189

Otevřela svá ústa Ereškigal a praví,

k Namtaru, vezíru svému, promlouvá slova:
,Jdi,.Namtare, zabuš na Egalginu190!
Veřeje ozdob drahokamy,
Anunnaky vyveď a na zlatý trůn je posaď!
Ištaru vodou života pokrop a přiveď ji ke mně!“ —

I šel Namtar, zabušil na Egalginu,

veřeje ozdobil drahokamy,
Anunnaky vyved a posadil na zlatý trůn.
Pokropil Ištaru vodou života a přivedl ji.

188 Kožený měch obsahoval patrně „vodu života“, kterou měl

Asušunamir pokropit Ištaru a navrátit jí tak opět život.
189 K citátu v eposu o Gilgamešovi srov. VIL tab.
190 Egalgina (v aššurské verzi Diligina), tj. „palác spravedlnosti“,
byl sídlem podsvětních bohů Anunnaků.

159
První ji provedl branou, pás cudnosti na její tělo jí vrátil.
Druhou ji provedl branou, náramky na ruce
i nohy jí vrátil.
Třetí ji provedl branou, z porodních kamenů
opasek jí vrátil.
Čtvrtou ji provedl branou, ozdoby na ňadra jí vrátil.
Pátou ji provedl branou, drahé kameny na krk jí vrátil.
Šestou ji provedl branou, náušnice na uši jí vrátil.
Sedmou ji provedl branou, na hlavu velkou korunu
jí vrátil.
„Jestliže nedá ti výkupné, přiveď ji zpět!191
A pokud se Tammuze192 týče, milence mládí tvého,
vodou čistou jej umyj, vonným olejem jej pomaž,
v červený šat jej oděj a hrát nech na flétnu z lazuritu,
a milenky ať obveselují jeho mysl!“ -

Když si Bělili193 navlékla náhrdelník,

korály byl naplněn její klín,
slyšela nářek svého bratra; Bělili do svého šperku uhodila,
korály její klín naplnily.

„Bratře můj jediný, k žalu mne nepřiváděj!

Až Tammuz vystoupí ke mně, s ním flétna z lazuritu

a prsten z karneolu vystoupí ke mně,
s ním vystoupí ke mně plačící muži a plačky,
a ať i mrtví vystoupí a čichají obětní kouř!“

191 Podsvětí, „zemi bez návratu“, může opustit jen ten, kdo za sebe
zaplatil výkupné bohyni Ereškigale.
192 Tammuz, sum. Dumuzi, tj. „pravý syn“, bůh vegetace, který
tráví půl roku v podsvětí (srov. pozn. 75).
193 Bělili, sestra Tammuzova, oplakává podle sum. mýtu svého
bratra po jeho odvlečení démony do podsvětí.

160
 K XL TABULCE EPOSU O GILGAMEŠOVI:

ATRACHASIS

Tabulka III

/chybí 10 řádků/ Starobabylónská

Atrachasis194 otevřel ústa svá
a praví k pánu svému:
„Podstatu snu mi dej poznat,
abych nalezl jeho smysl!“
Enki195 otevřel ústa svá
a praví k služebníku svému:
„ ,V ložnici mám hledat,' ty říkáš.
Poselství, jež ti řeknu,
u sebe střež!
Stěno, slyš mne,
chýše z rákosu, všechna má slova střež!
Strhni dům, postav loď,
archu zbuduj
a zachraň život!
A loď, kterou ty postavíš -
ať vyměřeny jsou rozměry její,
nechť stejná je šířka
i délka její!
Jako Apsu střechou ji pokryj,
nechť slunce nevidí dovnitř,

194 Atramchasis (asyrsky Atrachasis), tj. „nadmíru moudrý“,

„přemoudrý“, je epiteton Uta-napištima (srov. epos o Gilgamešovi,
tab. XI.).
195 Enki, v novoasyr. verzi XI. tabulky eposu o Gilgamešovi Ea.

161
nechť je pokryta shora i zdola,
ať její výstroj je pevná!
Asfaltem vyztuž pevně její stěny!
Já potom sešlu tobě déšť,
nadbytek ptáků, hojnost ryb.“

„Stanovené znamení, jež tobě sešlu, v paměti střež. Novoasyrská

Do lodi vstup, spusť dveře lodní,
a do ní nalož své zrní, svůj majetek i jmění,
svou ženu, rodinu i příbuzné své a řemeslníky,
zvěř štěpní a drobná zvířata štěpní, jež trávu spásají,
pošlu já tobě, aby čekala u brány tvé.“

Atrachasis otevřel ústa svá a mluví,

řka Eovi, pánu svému:
„Nikdy jsem nestavěl loď:
na zemi nakresli mi její nákres,
abych nákres viděl a postavil lod!“
I nakreslil Ea na zemi nákres.

Otevřel písečné hodiny a naplnil je; Starobabylónská

a písek potopu za sedm nocí mu předpověděl.
i přijal ten pokyn Atrachasis a
shromáždil starší u brány své.
I otevřel ústa svá Atrachasis
a takto promlouvá k starším:
„S vaším bohem můj bůh se nepohodl,
Enki a Enlil se navzájem rozhněvali
a z mého domu mne vypudili.
Poněvadž já Enkiho ctím,
o té věci mi řekl.
Nechci již bydlet ve vaší zemi

162
a na půdu Enlilovu nechci již položit své nohy!“
/chybí 10 řádků/
Prkna přinášel tesař,
spony vazač rákosu přinášel.
Děti smůlu přinášely,
chudák, co bylo potřebí, přines,
/chybí 15 řádků/
Všechno stříbro, jež měl, naložil na loď,
všechno zlato, jež měl, naložil na loď.
/8 fragmentámích řádků/
... pozval svůj lid
... k hostině
a všechny své příbuzné uvedl na loď. —

Oni dosyta jedí,

oni dosyta pijí.
Ale on hned vchází dovnitř, hned vychází ven.
Ani se neposadí, ani si nepoklekne.
Zlomeno je jeho nitro, zalito žlučí.
Pak se vzhled počasí změnil
a na oblacích Adad zahřměl.

Když zaslechl hlas boží,

přinesl smůlu a utěsnil loď.
Když zavřel za sebou závoru dveří,
Adad zahřímal v mračnu.
Vichr se divoce zvedl
a on odřízl provaz a uvolnil loď.
/začátek fragmentární/
Jak puklý hrnec je zlomen hlas její.
... vystoupla záplava vod.
A jako bitva proti lidem její síla vyrazila.

163
Bratr již nevidí svého bratra,
k poznání v záhubě nejsou.
Potopa bzučí jak divoký býk,
jak nářek orla hučely větry
a temnota houstla, nebylo slunce.
/7 fragmentárních řádků/
Bez sebe je Enki,
když viděl, jak synové jeho
před něho vrženi byli.
Rty Nintu196, vznešené paní,
pokryl strach.
Sedí Anunnakové, velicí bozi,
strádajíce žízní a hladem.
Když to spatřila bohyně, zaplakala,
rodička bohů, moudrá Mami197.
„Den ať ztemní,
ať znovu se zkalí!“
Já ve shromáždění bohů
jak jen jsem mohla rozhodnout takto
společně s nimi s konečnou platností?
Když Enlil svým chytrým ústům mluviti dal,
jako tato Tiruru198
neplatným učinil by můj výrok!

Jen pro sebe samotnou

a proti sobě jsem naslouchala hlučení jejich.
Mouchám Jež nade mnou lítají,
se podobá potomstvo mé.

196 Nintu, tj. „paní rodička“, je jeden z názvu pro „bohyni matku“.
197 Mami, jméno pro „matku“, přejaté z dětské řeči jako jiný název
pro „bohyni matku“.
198 Tiruru, neznámá bohyně, ztělesňující patrně zlo.

164
Jako ten, jenž dlí v domě nářku,
zmlkl můj hlas!
Mám snad vystoupit k nebi,
jako bych žila
v domě nepřátelském?
Kam odešel poradce Anu,
jehož rozkazu poslechli synové jeho?
On, jenž přivodil potopu bez uvážení
a v záhubu uved mé lidstvo!“
/chybí 3 řádky/

Naříká Nintu ...

„Potopu děsnou stvořili oni ...
Moře i řeky
jak vážky naplnili.
Tak jako vor se přitiskli k pastvině,
tak jako vor na zádech pluli k břehu.
Spatřila jsem je a plakala nad nimi;
přestala jsem již ronit nad nimi slzy.“
Plakala a ulevila svému nitru.
Naříkala Nintu,
touhou se spalovala.
A s ní po zemi plakali bozi.

Nářkem se zalykala,
až jako po víně žízeň pociťovala.
Kde ona usedla v nářku,
usedli s ní a jak ovečky
koryto naplnili.
Horečkou vyschlé jsou jejich rty,
hladem
se třesou.

165
Po sedm dní a sedm nocí
padal déšť, orkán a bouře,
/zbytek kolumny fragmentární/
/chybí asi 30 řádků/
„Na čtyři větry jsem je vyvedl
a úlitbu vykonal.“
/chybí 2 řádky/
Čichali bozi vůni libou.
Jak mouchy kol se shromáždili,
a když oběť ochutnávali,
Nintu se zvedla
a před nimi vzkřikla:
„Kam odešel Anu,
rozvážný rádce?
Přišel snad ke kouři Enlil,
ten, jenž bez uvážení přivodil potopu
a lidstvo v záhubu uved?
Na úplném zničení se usnesla ústa vaše
a nyní ztemněly jasné jejich tváře.“
A ona se přiblížila k velikým mouchám z drahokamů,
jež jí Anu zhotovit dal a přines darem:
„Mé je to hoře,
nyní můj osud urči!
Nechť mne z bolesti vyvede,
ať mi ukáže přízeň!
/2 fragmentární řádky/

velké mouchy z drahokamů,

svůj náhrdelník z lazuritu
zajisté v paměti budu mít navždy!“

166
Když hrdina Enlil uviděl lod,
proti Igigům vzplanul hněvem.
„My všichni velicí Anunnakové
jsme se přísahou zavázali!
Však kde se teď živý tvor vzal?

Jak mohl přežít zkázu jediný člověk?“

Anu otevřel ústa svá
a pravil k Enlilovi:
„Kdo jiný než Enki
to udělat mohl?
Rákosové chýši dal vyjevit rozkaz!“

Enki otevřel ústa svá

a pravil k velkým bohům:
„Věru, před vaší tváří jsem to udělal!
Za záchranu života nesu já odpovědnost!
/5 fragmentárních řádků/
Na hříšníka trest svůj vlož!“
/zbytek fragmentární/

167
 VYPRÁVĚNÍ O POTOPĚ
PODLE BEROSSA Z BABYLÓNU
Podle Eusebiovy Kroniky

Po smrti Ardata199 vládl jeho syn Xisuthros200 18 sa-

rů201. Za něho nastala velká potopa...:
Kronos202 mu zjevil ve snu, že patnáctého měsíce
Daisia203 bude lidstvo potopou zahubeno. Dal příkaz za­
kopat všechny - jak první, tak střední a poslední - spisy
a uložit je v městě boha slunce, v Sipparu204, potom zbu­
dovat loď a vejít do ní se svými příbuznými a přáteli, na­
ložit ji potravinami i nápoji, uvésti do ní též zvířata, ptáky
a čtvernožce, a se vším se připravit k plavbě. Kdyby se jen
dotazovali, kam chce plout, má dát odpověď: „K bohům,
poprosit je, aby lidem dobro prokazovali.“ - A on ne­
opomněl zbudovat loď, jejíž délka byla pět stadií205
a šířka dvě stadie. A když ji opatřil vším, co mu bylo po­
ručeno, uvedl do ní svou ženu, děti a příbuzné.
Když nastala potopa a rychle opadla, Xisuthros vypus­
til několik ptáků; ale protože nenalezli ani potravu, ani

199 Ardates (podle jiné verze Opartes) je Ubara-tutu, otec posled­

ního krále před potopou, Xisuthry.
200 Xisuthros, sum. Ziusudra, tj. „život dlouhých dnů“; je sumerské
jméno hrdiny potopy, Uta-napištima.
201 Řecké saros, ze sumerského sar, znamená číslovku 3600.
202 Kronos, řecký bůh nebes, odpovídá v XI. tabulce eposu
o Gilgamešovi bohu Anovi.
203 Makedonsko-řecký měsíc daisios odpovídal našemu dubnu—
květnu.
2°4 Sippar, město v Babylónii, známé kultem boha slunce Šamaše.
205 Babylónský stadión obnášel 360 královských loktů.

168
místo, kde by spočinuli, vrátili se do lodě. Po několika
dnech vypustil znova ptáky, a ti se vrátili do lodi s pac­
kami zmazanými od bláta. Potom vypustil potřetí další,
ale ti se již do lodi nevrátili. I poznal Xisuthros, že se země
ukázala; a otevřel přiklop ve střeše a spatřil, že loď přistála
na hoře. I vyvedl ven svou ženu, děti a lodivoda. Pak po­
líbil zemi, postavil oltář a přinesl oběť bohům. Ale od té
chvíle zmizel těm, kteří s ním vystoupili z lodi.
A ti, kteří zůstali v lodi a nevyšli s těmi, kteří byli
s Xisuthrem, potom když se vylodili, hledali jej a volali
jménem. Ale Xisuthros se jim již neobjevil; jen hlas zně­
jící z nebe jim připomínal, aby byli zbožni, a že on jen
pro svoji zbožnost nyní bydlí s bohy a že i jeho ženě,
jeho dceři i lodivodu se dostalo stejné pocty. A vyzval
je, aby se vrátili do Babylónu - tak totiž že zní nařízení
bohů; vyzvednout ze Sipparu knihy, které tam leží za­
kopány, a dát je lidstvu — a že místo, kde přistáli, je země
arménská.
A když to všechno uslyšeli, obětovali bohům a vydali
se pěšky do Babylónu. A z lodi, která přistála v Arménii,
zůstaly až do dnešního dne třísky na pohoří Kordyjském
v Arménii. A někteří odškrabují asfalt z lodi, berou jej
pro uzdravení a jako amulet k odvrácení nemocí. —
A oni pak, když dorazili do Babylónu, vykopali knihy
v městě Sipparu, založili mnoho měst, postavili chrámy
a obnovili Babylón.

169
 VYPRÁVĚNÍ O POTOPĚ PODLE BIBLE
GENESIS

A) Verze jahvistická

I viděl Jahve, že se rozmnožuje na zemi zlo člověka a že

po všechen čas chová ve svém srdci jen zlé myšlénky. A li­
toval Jahve, že učinil člověka na zemi, a rmoutil se v srdci
svém. I řekl Jahve: „Vyhladím ze země člověka, jehož jsem
stvořil, od člověka až po dobytče, až po plazy a až po ptac­
tvo nebeské, neb je mi líto, že jsem je učinil. Noach206
však našel milost v očích Jahve.
I řekl Jahve k Noachovi: „Vejdi ty i všechen dům tvůj
do lodi, neb tebe jsem shledal spravedlivým před poko­
lením tímto. Ze všeho dobytčete čistého vezmeš sobě po
sedmi, samce i samičku jeho, a z dobytčete, jež čisté není,
dvě, samce i samičku jeho. A také z ptactva nebeského po
sedmi, samečka i samičku jeho, aby zachováno bylo živé
sémě na vší zemi. Neboť již za sedm dní já spustím na zemi
déšť po čtyřicet dnů a čtyřicet nocí a vyhladím všechno bytí,
které jsem učinil, z povrchu zemského.“ I učinil Noach vše,
jak mu Jahve přikázal...
A stalo se po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zem...
A trval příval na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí... a zavřel
za ním Jahve (loď). A zmohly se vody a rozmnožily se velmi
na zemi a loď plula na vodách ... A všechno, co mělo dech
života ve svých nozdrách, ze všeho, co bylo na souši, zahy­
nulo. A tak vyhladil207 všechno bytí, které bylo na povrchu
zemském, od člověka až po dobytče, až po plazy a až po

206 Noach, hebrejský tvar pro Noema Bible kralické.

207 Tj. Jahve.

170
ptactvo nebeské; a ti ze země vyhlazeni byli. A zůstal toliko
Noach a ti, kteří s ním byli v lodi.
A zastavil se příval z nebe a vody se vrátily z povrchu zem­
ského ... I stalo se po čtyřiceti dnech, otevřel Noach okno
v lodi, které udělal, a vypustil havrana. Vylétl a vrátil se zase,
protože nevyschly ještě vody ze země. Potom vypustil holu­
bici, aby viděl, zda již opadly vody z povrchu zemského.
Ale nenalezla holubice, kam by položila packu své nohy,
a vrátila se k němu do lodi, neboť vody byly ještě na povrchu
celé země. I vztáhl svou ruku, vzal ji a přinesl k sobě do lodi.
A počkal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holu­
bici z lodi. I přiletěla k němu holubice kvečeru a hle, čerstvý
list olivový byl v jejím zobáku. I poznal Noach, že opadly
vody z povrchu zemského. I počkal ještě dalších sedm dní
a vypustil holubici, ale tentokráte se již k němu nevrátila...
I odkryl Noach poklop lodi, díval se a viděl, že vyschl
povrch zemský... I postavil Noach oltář Jahvemu a vzal ze
všech dobytčat čistá, ze všeho ptactva čisté a přinesl je jako
oběť na oltář. A čichal Jahve příjemnou vůni a řekl Jahve
v srdci svém: „Nebudu již zlořečit kvůli člověku, protože
myšlení lidského srdce je zlé od mladosti jeho a nebudu již
biti všechno živé, poněvadž jsem je učinil.
A po všechny dny země sémě i žeň, chlad i horko, léto
i zima, den i noc nepřestanou.“

171
 B) Verze kněžská

Toto je rodokmen Noacha. Noach byl muž spravedlivý,

byl dokonalý mezi svým pokolením, s Elohimem208.
Noach stále chodil. A zplodil Noach tři syny: Sema,
Chama a Jafeta. Ale země byla zkažena před Elohimem
a země se naplnila nepravostí. A viděl Elohim zemi a hle,
byla zkažena, neboť veškeré tělo lidské pokazilo svou cestu
na zemi.
I řekl Elohim Noachovi: „Konec všeho lidského těla
nadešel před mou tváří, neboť plna je země nepravosti od
nich. Hle, já zničím zemi. Postav sobě loď ze dřeva gofer,
učiníš cely v lodi a asfaltem ji potřeš zevně i zevnitř. A toto
je, jak ji uděláš: tři sta loktů bude délka lodi, padesát loktů
její šířka a padesát loktů její výška. Okno uděláš v lodi
a ukončíš ji shora v délce jednoho loktu; a dveře lodi po
straně umístíš, a učiníš v ní přihrádky spodní, druhé
i třetí. A hle, já pak uvedu potopu na zemi, aby zničila
veškeré tělo, v němž je duch života. Vše, co je na zemi,
zhyne!
Ale s tebou učiním smlouvu svou: a vejdeš do lodi ty,
i synové tvoji, a žena tvá i ženy tvých synů s tebou. A ze
všech živočichů, ze všeho těla po dvou vezmeš do lodi,
abys je zachoval na životě se sebou: budou samec a sa­
mice. A z ptactva podle jeho druhů a z dobytka podle
jeho druhů a ze všech plazů zemských podle jejich druhů:
po dvou vejdou k tobě, abys je zachoval na životě. A ty si
vezmi všechny pokrmy, které je možno jisti, učiň zásoby
sobě, aby sloužily tobě i jim jako pokrm!“

208 Elohim, označení pro boha (v Bibli kralické Hospodin), je

vlastně množné číslo od eloah, tj. „bůh“.

172
 I učinil Noach, tak jak jemu přikázal Elohim, tak
učinil.
A Noach byl stár šest set roků, když nastala potopa na
zemi. A vešel Noach i synové jeho a žena i ženy jeho synů
s ním do lodi pro vody potopy. Z dobytka čistého a z do­
bytka, který není čistý, a z ptactva a ze všeho, co se plazí
na zemi, po dvou vešli k Noachovi do lodi, samec a sa­
mice, tak jak rozkázal Elohim Noachovi.
V šestistém roce života Noachova, v měsíci druhém,
sedmnáctého dne měsíce, v ten den vytryskly všechny
prameny podzemní a okna nebeská se otevřela ... Toho
dne vešel Noach, Sem, Cham a Jafet, synové Noachovi,
a žena Noachova a tři ženy synů jeho do lodi. Oni
i všichni živočichové podle svých druhů, a všechen doby­
tek podle svého druhu a všichni plazi plazící se na zemi
a všechno ptactvo podle svého druhu, všichni ptáci,
všechno, co má křídlo. A vešli k Noachovi do lodi po
dvou ze všeho těla, v němž je duch života. A ti, co vešli,
samec a samice ze všeho těla, tak jak přikázal jemu
Elohim ... A vzrostly vody velmi na zemi a loď plula po
vodách. A vzrůstaly vody velice velmi na zemi, až byly
přikryty nejvyšší hory pod vším nebem. Patnáct loktů se
zvedaly vody nad nimi a přikryty byly hory. A zemřelo
veškeré tělo, které se hýbe po zemi, z ptáků, z dobytka
a ze všech červů, kteří lezou po zemi, a i veškeré lidstvo
... A vzrůstaly vody na zemi po sto padesát dnů.
I rozpomenul se Elohim na Noacha a na všechny ži­
vočichy a na všechen dobytek, který byl s ním v lodi.
I přivedl Elohim vítr na zemi a vody počaly opadávat.
I zavřely se prameny podzemní a okna nebeská ... A vody
počaly mizet a opadávat ze země ke konci sto padesáti
dnů, a loď spočinula sedmého měsíce, sedmnáctého dne

173
měsíce na hoře Ararat20^. A vody pak odcházely a opa­
dávaly až do desátého měsíce; v desátém měsíci, prvního
dne měsíce objevily se vrcholky hor... I stalo se šestistého
prvního roku209
210 v měsíci prvém, prvního dne měsíce, vy­
schly vody ze země ... A v měsíci druhém, dvacátého
sedmého dne měsíce, země byla suchá.
I mluvil Elohim k Noachovi, řka: „Vyjdi z lodi, ty a tvá
žena a synové tvoji a ženy synů tvých s tebou! A všechny
živočichy, kteří jsou s tebou ze všeho těla, z ptáků a do­
bytka a ze všech plazů, plazících se po zemi, vyved s se-
bou! Ať se množí na zemi, a ať se rozplozují a rostou na
zemi!
I vyšel Noach a jeho synové a jeho žena a ženy synů jeho
s ním. A všichni živočichové, všichni plazi a všechno ptac­
tvo a všechno, co se hýbe na zemi, vyšli s ním z lodi podle
druhů svých ...
A požehnal Elohim Noachovi a jeho synům. A řekl
jim: „Plodte se, rozmnožujte se a naplňte zemi!“ —

209 Ararat, asyrsky Urartu, krajina v Arménii.

210 Tj. života Noachova.

174
 KOMENTÁŘ
k českému překladu eposu o Gilgamešovi

Na existenci babylónského eposu o Gilgamešovi poukázal

první George Smith r. 1872 v památné přednášce, ko­
nané v Britské společnosti biblické archeologie, kde podal
širší veřejnosti zprávu o líčení potopy na základě klíno­
pisných pramenů z knihovny Aššurbanipalovy a zároveň
zdůraznil nápadné shody s popisem potopy v bibli.
Všechny tehdy známé tabulky a zlomky tohoto eposu,
chované v Britském muzeu, vydal r, 1890 profesor asyri-
ologie na Baltimorské univerzitě P. Haupt v publikaci,
kterou nazval „Das babylonische Nimrodepos“, protože
se domníval, že hrdina eposu o Gilgamešovi je totožný se
známým biblickým velkým lovcem před Hospodinem,
Nimrodem. O toto vydání se opírá první vědecké zpra­
cování od P. Jensena ve sbírce ,Assyrisch-babylonische
Mythen und Epen“ (1900).
Nové vydání, doplněné fragmenty objevenými v Brit­
ském muzeu po Hauptově publikaci, připravil roku 1928
oxfordský asyriolog R. Campbell Thompson v monu­
mentálním díle „The Epic of Gilgamesh“, které sloužilo
za podklad pro náš překlad, rozšířený o nedávné nálezy
ze Sultantepe, uveřejněné O. R. Gurneym pod názvem
„Two Fragments from the Epic of Gilgamesh from Sultan
Tepe“ v „Journal of Cuneiform Studies“ (1954), a z Uru,
publikované C. J. Gaddem v revue „Iraq“ (1966) v článku
„Some Contributions to the Gilgamesh Epic“. Britskými
výkopy v Nimrudu, Starém Kalachu, byl objeven doplňu­
jící fragment k prologu, uveřejněný D. J. Wisemanem
v časopise „Iraq“ z r. 1975.

175
 Počátkem našeho století byl vydán berlínským asyri-
ologem B. Meissnerem ve sbírce „Mitteilungen der
Vorderasiatischen Gesellschaft“ (1902) první starobaby-
lónský fragment eposu o Gilgamešovi s epizodou
o Siduri. K tomu jako druhá přibyla r. 1917 starobaby-
lónská tabulka z Pensylvánského muzea, uveřejněná St.
Langdonem, na niž navazuje jako třetí tabulka z Yaleovy
univerzity, publikovaná M. Jastrowem a A. Clayem
r. 1920. Obě představují II. a III. tabulku novoasyrského
kanonického vydání.
Po druhé světové válce byl starobabylónský materiál
k eposu o Gilgamešovi rozšířen výkopy v Iráku o další tři
důležité fragmenty. V městě Iščali byla nalezena tabulka
s líčením závěrečné fáze tažení proti Chuvavovi, uveřej­
něná Th. Bauerem jako „Ein viertes altbabylonisches
Fragment des Gilgamesch Epos“ v časopise „Journal of
Near Eastern Studies“ (1957). Gilgamešovy sny ze IV. ta­
bulky eposu obsahuje zlomek z Teil Harmalu, vydaný
J. van Dijkem v časopise „Sumer“ XIII (1957). A konečně
v Gilgamešově sídelním městě Uruku, dnešní Várce, byl
nedávno nalezen další zlomek starobabylónské verze IV.
tabulky, uveřejněný v „Zeitschrift fůr Assyriologie“
zr. 1973.
Vedle těchto tabulek a fragmentů z doby starobabylón­
ské byly nalezeny zlomky eposu o Gilgamešovi i v peri­
ferních oblastech: v archívu králů chetitských v Boghaz-
kóy, jednak v jazyce chetitském, zpracované J.
Friedrichem v „Zeitschrift fůr Assyriologie“ z r. 1929, jed­
nak v jazyce churritském, uveřejněné A. Kammenhu-be-
rovou v „Můncher Studien zur Sprachwissenschaft“
(1961). Dodatečně nalezené fragmenty vydal H. Otten
v „Istan-buler Mitteilungen“ (1969) pod názvem „Die

176
ersteTafel des hethitischen Gilgamesch“. Chetitská verze,
která je značně kratší, spojovala na první tabulce příběhy
I.-V. tabulky novoasyrská verze z knihovny Aššurbani-
palovy.
Epické básně sumerského cyklu o Gilgamešovi byly
zpracovány S. N. Kramerem:
„Gilgameš a Chuvava“ pod názvem „Gilgamesh and the
Land of the Living“ v časopise „Journal of Cuneiform
Studies“ z r. 1947;
„Gilgameš a dub“ pod názvem „Gilgamesh and the
Huluppu-tree“ ve sbírce „Assyriological Studies“ čís. 10
zr. 1938;
„Gilgameš a Agga“ v časopise .American Journal of
Archeology“ z r. 1949.211
Číslování řádek novoasyrské verze z Aššurbanipalovy
knihovny v našem překladu je shodné s číslováním
u R. Campbella Thompsona. Každá tabulka tohoto ka­
nonického vydání obsahovala šest kolumen neboli sloup­
ců - z toho tři na přední a tři na zadní straně - po 50 řád­
cích, tj. celkem 300 řádek. Ve své úplné formě čítal epos
o Gilgamešovi, psaný na 12 tabulkách, z nichž poslední
byla značně kratší, kolem 3300 veršů. Starobabylónské
tabulky byly menšího rozsahu od dvou (jako fragment
z Iščali) do šesti kolumen, jako např. Pensylvánská tabulka
s celkovým počtem 240 řádek.
Báseň sama, která je známa v literatuře jako epos
o Gilgamešovi, se nazývala podle první řádky, kterou za­
čínala, ša nugba imuru, tj. „ten (resp. toho), jenž vše zřel“.

211 Úplná bibliografie, obsahující více než 260 titulů knih a článků
o eposu o Gilgamešovi do r. 1958 byla uveřejněna v P. Garelliho
sborníku „Gilgamesh et sa légende“ (1960).

177
Podle některých kolofonů, např. ke XII. tabulce (srov.
pozn. 144), byla označována jako ef^zz/ŘlIŠ.GIN.MAŠ,
tj. „série Gilgameš“212. Ve starší sumerské verzi bylo
jméno Gilgameš psáno ideograficky ^GIŠ.BILGA.MEŠ
s výslovností Bilgameš a s významem „Stařec-mladík“,
tedy totéž jako rostlina, kterou nalezl Gilgameš po dlou­
hém putování na dně oceánu a jež se nazývala „Mladým
se stává stařec“ (srov. XI. tab.).
Starobabylónská verze užívá pro jeho jméno zkratky
^GIŠ, v chetitském zpracování z Boghazkóy se objevuje
ve tvaru Gišgimaš, v churritských fragmentech jako
Galgamiš. Řecká forma FiXyapoo se zachovala ve zkazce
u Aeliana v jeho knize „De natura animalium“. Podle
řecké tradice byl Gilgamos vnukem babylónského krále
Senechera, jemuž bylo věštěno, že jej syn jeho dcery při­
praví o vládu. Král dal proto dítě hned po narození shodit
z hradeb. Dítě však zachytil orel, odnesl do zahrady a tam
je nalezl strážce, vychoval je a dal mu jméno Gilgamos.
Když Gilgamos dorostl, stal se králem babylónským.
S hrdinou naší epické básně má však řecký Gilgamos pra­
málo společného.
Přesto, že Gilgameš byl uctíván již v dávných dobách
jako bůh a soudce podsvětí, je velmi pravděpodobné, že
jde o osobu historickou. V tzv. sumerském seznamu králů
se o něm říká, že „božský Gilgameš, jehož otcem byl dé­
mon, velekněz z Kullaby,213 vládl 126 roků“. Je uváděn
jako král druhé dynastie po potopě, vládnoucí koncem
4. a počátkem 3. tis. př. n. 1. v jihobabylónském městě

212 Zkratka před ideogramem odpovídá determinativu

pro sumerské dingir, tj. „bůh“.
213 K tomu srov. pozn. 166.

178
Uruku, dnešní Várce. Z epické sumerské básně „Gilgameš
a Agga“ se dovídáme o válce mezi jižním Urukem a se­
verním Kišem. Z historického hlediska je důležitá sku­
tečnost, že dynastie kišská a urucká, které jsou uváděny
v seznamu králů po sobě, vládly částečně současně a že
poslední kišský král Agga byl současníkem pátého krále
dynastie urucké, Gilgameše.
Jméno Gilgamešovo není sice doloženo žádným sou­
časným nápisem, přesto však se můžeme domnívat, že
jde o osobu historickou. Svědčí o tom úlomek dosud
nejstaršího sumerského nápisu se jménem otce Aggova,
předposledního krále kišského, Enmebaragesiho. A pro­
tože podle hymny krále 3. dynastie, Šulgiho, není Agga,
ale Enmebaragesi protivníkem Gilgamešovým, je
možné, že boj o nadvládu mezi severním Kišem a jižním
Urukem, představovaný na jedné straně Enmebaragesim
a na druhé straně Gilgamešem, byl v pozdější epické
básni „Gilgameš a Agga“ vylíčen jako spor mezi Aggou
a Gilgamešem.
Podle jiného sumerského nápisu, který popisuje stále
se opakující rozpad a znovuobnovení svatyně Ninuly
Tummalu v Nippuru, ovládal Gilgameš i město Nippur
ve střední Babylónii. A pro jeho historičnost svědčí ko­
nečně i nápis pozdějšího krále z Uruku, Anama, že pro­
slulá hradba urucká je dílem Gilgamešovým.
Tato hradba, zmiňovaná v prologu a epilogu eposu,
která obepínala město dvojím pásem, byla postavena ze
zvláštních tzv. plankonvexních cihel (srov. pozn. 2), jichž
bylo používáno v džemdetnasrském období. Tím by
bylo možno datovat Gilgamešovu vládu do doby kolem
r. 2700 př. n. 1., kam podle archeologických nálezů urucká
hradba velmi pravděpodobně patří.

179
 Také popis hradby, jak je znám ze závěrečných veršů XI.
tabulky, odpovídá obrazu, který si možno učinit z výkopů
ve Várce z r. 1935.214 Plocha města, obehnaného hradbou,
zaujímala rozlohu asi 5 km". Vlastní centrum s chrámy, pa­
láci a obytnými domy zámožných měšťanů tvořilo přibližně
jednu třetinu, druhá třetina byla zastavěna domy chudšího
obyvatelstva a zbytek byl vyhrazen palmovým zahradám. Za
městskými hradbami se rozprostírala do dálky pole, jejichž
rozdělení a kanalizační systém možno ještě dnes dobře roz­
poznat. A tak archeologické nálezy potvrzují jen to, co se
o Uruku říká v básni, když jej Gilgameš ukazuje po návratu
domů lodivodu Uršanabimu z městských hradeb:
„Jeden sar město je, jeden sar zahrady, jeden sar s po­
zemky Ištařina chrámu a tři sary pozemků kolem Uruku se
táhne“ (XI. tab.).
Po stránce básnické se vyznačuje verš eposu o Gilgame­
šovi metrem, podloženým — na rozdíl od řecké časomíry —
slovním přízvukem. Akkadština (společný název pro asyr-
štinu a babylónštinu) patří k jazykům se silným expirator-
ním přízvukem. Nejčastěji leží přízvuk na předposlední sla­
bice, je-li tato krátká, na třetí od konce. Verše epických
básní215 mívají obyčejně čtyři přízvučné slabiky; nepří-
zvučné, jichž bývá různě, nejsou pro akkadské metrům roz­
hodující. Verš bývá rozdělen uprostřed césurou, která je
někdy vyznačena v písmě mezi druhou a třetí přízvučnou
slabikou. Řidčeji jsou verše s pěti (2 + 3 nebo 3 + 2), někdy
i s šesti (3 + 3) přízvučnými slabikami (např. VI. tab.). Verše
končí obyčejně trochejem, tj. přízvučnou a nepřízvučnou

214 Srov. A. von Haller, Siebenter vorlaufiger Bericht iiber die in

Uruk-Warka unternommenen Ausgrabungen (1935).
215 I. M. Ďjakonov, Epos o Gilgameše (1961), str. 134-136.

180
slabikou. Epiteta s příslušným slovem, s nímž tvoří jed­
notný logický celek, nemají dva, ale jeden přízvuk.
Konečný vokál slova před následujícím vokálem bývá ve
výslovnosti (nikoliv v písmu) elidován, neboli vypouštěn,
např. rubňt(u) Ištar „vznešená Ištar“ (VI. tab.).
Pro akkadskou poezii je charakteristický i slovosled,
odlišný od slovosledu v próze. Zatímco v próze stojí —
pod vlivem sumerštiny — přísudek na konci věty, může ve
vázané řeči stát - jako původně i v ostatních semitských
jazycích, k nimž akkadština patří — podmět, resp. před­
mět po přísudku.

Jako příklad budiž zde uveden počátek VI. tab.:

ímsi malěšu úbbiba tillěšu
unássis kimmássu élu sěrišu
íddi maršutíšu ittálbiša zakútisu
asat(i) ittachlipámma rákis agúcha
Gilgameš agášu iteprámma
ana dúnki ša Gilgameš lna ittáši rubňt(u) Ištar

(„Umyl špinavé vlasy, očistil zbraně své,

na záda spustil si vrkoče vlasů,
odhodil špinavý oděv a oblékl čistý
v plášť se zahalil a opaskem sepjal.
A když si Gilgameš korunu na hlavu vložil,
ke kráse jeho vznešená Ištar pozvedla oči.“)
L. M.

181
 INDEX

Adad, aramejsky Hadad, bůh bouřky

Aelianus, Claudius, řecký fdozof (asi 170-235
n 11.)\
n.
Agga, poslední král I. dynastie kišské, součas­
ník Gilgamešův
Aja, manželka boha slunce Šamaše
Anam, urucký král z počátku 2. tis. př. n. 1.
Antu, manželka boha nebes Ana
Anu, (sumersky An), bůh nebes, uctívaný
v Uruku
Anunnakové, bohové podsvětí (v protikladu k Igigům)
Anzu, (dříve čtený Zu), pták bouře s křídly orla
a lví hlavou
Apsu, sladkovodní oceán, který podle babylón­
ských představ ležel pod povrchem
zemským
Ararat, z babyl. Urartu, hora v Arménii
Ardates, řecký tvar jména sumerského krále
Ubara-tutua
Aruru, jedna z bohyň matek, stvořitelka
Enkidua
Asakku, démon nemoci
Asušunamir, eunuch stvořený Eou (podle asyrské
verze „Sestup Ištary do podsvětí“)
Aššurbanipal, asyrský král (668—627), zakladatel kni­
hovny v Ninive
Atrachasis, příjmení Uta-napištima v XI. tab. eposu
o Gilgamešovi a jméno hrdiny, který
podle stejnojmenného eposu přečkal po­
topu

182
Babylón, z babylónského Bab-ili, tj. „brána boží“,
hlavní město říše babylónské
Bělili, sestra boha vegetace Tammuze
Beletseri, písařka v podsvětí
Berossos, řecký píšící kněz babylónský za Antiocha
I. (3. stol. př. n. 1.), autor knihy
„Babyloniaca“

Daisios, makedonsko-řecký měsíc, náš duben-

květen
Dilmun, ostrov v Perském zálivu, dnešní Bahrain,
kde podle sumerské tradice sídlil
Ziusudra
Dumuzi, tj. „pravý syn“, babylónský Tammuz,
bůh vegetace
Džemdet-Nasr, pahorek asi 40 km severovýchodně od
Babylónu, naleziště pestře barevně kera­
miky z období cca 2800—2700 př. n. 1.

Ea, (sumersky Enki), bůh sladkých vod

a moudrosti, uctívaný v Eridu
Eabzu, tj. „dům Apsu“, chrám boha Enki
v Eridu
Eanna, tj. „dům nebes“, chrám bohyně Inanny
v Uruku
Egalgina, tj. „palác spravedlnosti“, sídlo podsvět-
ních bohů Anunnaků
Egalmach, tj. „vznešený palác“, chrám v Uruku
Ekišnugal, chrám boha měsíce Nannara v Uru
Ekur, tj. „dům hory“, chrám boha Enlila
v Nippuru
Elohim, hebrejský výraz pro Boha
Enki, tj. „pán země“, babyl. Ea
Enkidu, přítel Gilgamešův

183
Enlil, bůh země, uctívaný v Nippuru
Enmebaragesi, král I. dynastie kišské, otec krále Aggy
Emmerkar, král I. dynastie urucké
Ennugi, bůh podsvětí
Ereškigal, tj. „paní velké země“, bohyně podsvětí,
sestra Inanny
Eridu, jihobabylónské město, dnešní Abu-
-Šahrain
Erra, bůh moru, uctívaný v Kutě
Erragal, jiné jméno pro boha podsvětí Nergala
Etana, legendární král I. dynastie kišské
Eufrat, řeka v Mezopotámii

Gilgameš, pátý král I. dynastie urucké, hrdina

eposu o Gilgamešovi
Gipar, svatyně Inanny v chrámu Eanné
Girišchurdu rra, pobočník krále Gilgameše

Cham, druhý syn biblického Noacha

Chammurabi, šestý král I.dynastie babylónské
(1792-1750 př. n. 1.)
Chaniš, služebník boha bouřky Adada
Chattušaš, hlavní město říše chetitské, dnešní
turecká víska Boghazkóy, asi 145
východně od Ankary
Chumbaba, asyrská forma babylónského jména
Chuvava
Churrité, maloasijský národ neznámého původu
Chuvava, asyrsky Chumbaba, obr sídlící v libanon­
ském cedrovém lese

bohové nebes (v protikladu k Anunna-

kům)
Ilu-Ver, tj. „bůh Ver“, označení boha Adada

184
Inanna, tj. „paní nebes“, babylónsky Ištar,
bohyně lásky, uctívaná v Eanně
Irigal, babylónsky Irkalla, jeden z názvů pro
podsvětí
Imini, bohyně, patrně identická s Ininni =
Inanna
Iščali, staré Nerebtum, město v povodí řeky
Dijaly
Išchara, bohyně neznámého původu, bývá iden­
tifikována s Ištarou
Ištar, (sumersky Inanna), bohyně lásky
Išullanu, zahradník boha Ana

Jafet, třetí syn biblického Noacha

Jahve, hebrejský výraz pro Boha

Kalchu, dnešní Nimrud, město v Asýrii

Kassité, horský národ, který ovládal Babylónii po
půl tisíciletí až do r. 1157 př. n. 1
Kiš, severobabylónské město, dnešní Ohei-
mir
Kronos, řecký bůh, podle Berossa identický se su-
merským bohem nebe Anem
Kullaba, původně samostatné město, později čtvrť
Uruku
Kuta, město proslavené kultem boha podsvětí
Nergala, dnešní Tel Ibrahim

Labnana, babylónský název pohoří libanonského

Larsa, dnešní Senkere, město v jižní Babylónii
Lilit, divoženka, noční démon
Lilia, podle sumerského seznamu králů sku­
tečný otec Gilgamešův
Lugalbanda, otec Gilgameše a manžel bohyně Ninsun

185
Lullu, první člověk, stvořený z těla a krve zabi­
tého boha

Magan, země u Perského zálivu, dnešní Oman

Magilum, název země
Mametu, bohyně podsvětí, personifikace Osu­
du
Mami, jeden-z názvů pro bohyni matku
Mášu, pohoří na konci světa
Megiddo, město v Palestině
Mezopotámie, tj. „mezinci , původně jizm cast území
mezi Eufratem a Tigridem

Nabu, bůh písařství

Nabu-zuqup- kněz a astronom na dvoře asyrských
-ken, králů Sargona a Sancheriba v 8. stol
př. n. 1.
Namtar, personifikovaný Osud, posel bohyně
podsvětí Ereškigaly
Nannar, babylónsky Sin, bůh měsíce, uctívaný
v Uru
Nergal, bůh podsvětí, manžel Ereškigaly
Nimrud, staré Kalchu, město v Asýrii
Ninazu, tj. „pán lékař“, syn bohyně podsvětí
Ereškigaly
Ninlil, manželka boha Enlila
Ninsun, bohyně, Gilgamešova matka
Nintu, tj. „paní rodička“, jeden z názvů pro bo­
hyni matku
Ninurta, tj. „pán země“, bůh války
Nippur, město ve střední Babylónii, dnešní
Nuffar
Nisaba, bohyně vegetace
Nisir, hora v Kurdistánu

186
Noach, hebrejské jméno biblického Noema, hr­
diny potopy
Nungal, dcera bohyně podsvětí Ereškigaly

Opartes, řecký tvar jména sumerského krále

Ubara-tutua

Papsukkal, posel Ana a Ištary

Puzur-Amurru, lodivod Uta-napištimovy archy

Saria, starý název pro pohoří Hermon

Seleukovci, dynastie založená Seleukem I. r. 312 př.
n. 1. v městě Seleucia, na břehu Tigridu
poblíž Bagdádu
Sem, první syn biblického Noacha
Siduri, šenkýřka bohů
Sílili, matka oře, milence Ištařina
Sin, (sumersky Nannar) bůh měsíce
Sin-leqe-uninni, učený kněz z doby kassitské, uváděný
v literárních katalozích babylónských
jako autor eposu o Gilgamešovi
Sippar, severobabylónské město, dnešní Abu
Habba
Sumukan, (sumersky Šakan), bůh divokých zvířat
a dobytka
Sursunabu, babylónská forma asyrského jména
Uršanabi

Šakan, babylónsky Sumukan, bůh divokých

zvířat
Samaš, (sumersky Utu), bůh slunce
Samchat, tj. „bujará“, jméno nevěstky, která svedla
Enkidua
Šullat, služebník boha bouřky Adada

187
Šuruppak, babylónské město, dnešní Fara

Tammuz, (sumersky Dumuzi), bůh vegetace

Tašmetum, manželka boha písařství Nabua
Tešup, churrijský název maloasijského boha
bouřky
Tummal, svatyně Ninlily v Nippuru

Ubara-tutu, podle eposu o Gilgamešovi otec Uta-na-

pištima, podle sumerského seznamu
králů jeho děd
Ugarit, dnešní Ras-Samra v Sýrii
Ulai, řeka, dnešní Karun
Ur, jihobabylónské město, dnešní Mukajjar
Urartu, stát na území dnešní Arménie
Uršanabi, lodivod Uta-napištima
Uruk, jihobabylónské město, dnešní Varka
Uta-napištim, tj. „nalezl život“, král Šuruppaku, který
přečkal potopu
Utu, babylónsky Samaš

Ver, jméno boha bouřky Adada

Xisuthros, řecký tvar jména sumerského hrdiny

Ziusudry

Ziusudra, tj. „život dlouhých dnů“, sumerské

jméno hrdiny potopy
Zu, správně Anzu (viz tamtéž)

188
 OBSAH

Hymna na Gilgameše...................................................... 5
Předmluva..........................................................................7
Úvod................................................................................... 9

EPOS O GILGAMEŠOVI
Tabulka první................................................................. 30
Tabulka druhá................................................................. 43
Tabulka třetí................................................................... 57
Tabulka čtvrtá................................................................. 63
Tabulka pátá................................................................... 70
Tabulka šestá................................................................... 74
Tabulka sedmá................................................................. 82
Tabulka osmá................................................................. 91
Tabulka devátá................................................................. 96
Tabulka desátá............................................................... 101
Tabulka jedenáctá........................................................ 112
Gilgameš a dub (sumerská epická báseň).................... 126
Tabulka dvanáctá.......................................................... 134

DODATKY
K III.-V. tabulce: Gilgameš a Chuvava (sumerská epická
báseň).............................................................................140
Gilgameš a Agga
(sumerská epická báseň)............................................... 149
KVIL tabulce: Sestup Ištary do podsvětí.................... 154
KXI. tabulce: Atrachasis............................................. 161
Vyprávění o potopě podle Berossa z Babylónu........... 168
Vyprávění o potopě podle bible (Genesis) .................... 170
a) Verze j ahvistická..................................................... 170
b) Verze kněžská........................................................172

Komentář k českému překladu

eposu o Gilgamešovi................................................... 175

Index...............................................................................182
 EPOS O GILGAMEŠOVI

Z asyrsko-babylónských tabulek,
vydaných R. C. Thompsonem
(The Epic of Gilgamesh. Boston 1934),
a ze sumerských epických básní, vydaných S. N. Kramerem
(publikovaných časopisecky),
přeložil, předmluvou, poznámkami a komentářem
opatřil prof. dr. Lubor Matouš
Redakce Michal Kalina
Sazba www.printondemand.cz
Obálku navrhla Marie Nováková, BM
Vytiskla tiskárna Centa spol. s r.o., Brno
Vydalo nakladatelství Garamond
jako svou 605. publikaci.
Vydání v tomto výboru první
Stran 192
Praha 2018

www.e-garamond.cz
Epos o Gilgamešovi je považován za vůbec první epické
dílo na světě. Popisuje dobrodružství sumerského krále
Gilgameše při hledání nesmrtelnosti. Text z počátku 2. ti­
síciletí př. n. 1. se opisováním a různými úpravami vyvíjel,
takže existuje řada jeho verzí. Základ tvoří dvanáct ta­
bulek, v nichž se mj. objevuje předobraz biblické potopy
a Noemovy archy.
Gilgameš (původně Bilgames, řecký Gilgamos) měl být
pátý král sumerského města Uruk, kterému vládl 126 let,
v pozdějších textech se objevuje jeho zbožštění. Většina
historiků se domnívá, že se jedná o skutečnou historickou
postavu.