15 Stát, politické strany

Teorie vzniku státu, znaky, funkce, typy a formy státu. Funkce a klasifikace politických stran

Stát
– definice – forma organizace lidské společnosti, instituce ovládající obyvatelstvo na určitém území za pomocí
legitimního násilí (právoplatné donucení)
– pojmenování – z italského stato – status, řád, 15. st.
– podstata státu: znaky státu
o území – suchozemský prostor, vnitřní i pobřežní vody, prostor nad i pod nimi
o obyvatelstvo – osoby obývající dané území a spadající pod státní moc
o státní organizace – orgány státní moci (parlament, vláda, soudy + administrativní aparát, armáda, policie)

vznik nejstarších států

– první státy ve starověku – Egypt, Mezopotámie, Sumer (4.–3. tisíciletí př. n. l.), normy chování odvozeny většinou ze
zvykového práva
– 8.st. př. n. l. - klasické řecké polis (městské státy) předchůdci moderního státu – Athény
veřejné prostranství (agora) – polit. diskuse, trhy, bohoslužby atd., místo, kde se občané mohli aktivně účastnit politiky
– Římané – civitas – obec, místo agory fórum
vznik moderních států
– moderní stát spojován s obdobím renesance, 15.-17. st.
– 1648 – Vestfálský mír (30letá válka) zásadní vliv, suverenita státu, mezinárodní právo, nezasahování do vnitřních věcí,
sekularizace (kdo vládne, určuje víru)
– centralizace politické moci, stálá armáda, zdokonalení daňového systému, vznik úřednického aparátu, diplomatické
vztahy, rozdělení státní moc 3 složky
– psaná ústava (první ŠVÉ, DÁN, 17. st. soupis pravidel)

Dějiny české státnosti

– počátek 9.-10. st. – Velkomoravská říše, raná forma státu
– 995 - Přemyslovci, sídlo Praha, sjednocení území – Přemyslovský stát (Čechy a Morava)
– 12.-13. st. stabilizace království, Přemysl Otakar I., 1212 – Zlatá bula sicilská – dědičná držba královského titulu
– 14. st. – Karel IV., země Koruny české 1348, nový politický střed SŘŘ
– 1458 – Jiří z Poděbrad, první zvolený panovník – zástupci českých stavů
– 1526 – Habsburkové, 400 let až do roku 1918 součást rakouské země (Uhry atd.)
– 1914-1918 – po 1WW autonomie států RAK-UH, 28. 10. 1918 - vznik Československé republiky, TGM – prezident (Beneš
+ Štefánik), Karel Kramář – předseda vlády
– 1919 – připojení Podkarpatské Rusi
– 1918–1938 - první republika
– 30. léta 20. st. – Adolf Hitler, nacistické NĚM,30. 9. 1938 Mnichovská dohoda, připojení sudet NĚM
– 1.10. 1938–14.3. 1939 – druhá republika
– Česká republika (1.1. 1993 – V. Havel)

– suverenita státu – svrchovanost, státní moc je neomezená a nezávislá na jiné vnitřní nebo vnější moci, samostatnost
– současný stav – počet suverénních států podle OSN k 2024 – 193
(každý zdroj/stát uznává jiný počet suverénních států – spory, historický kontext atd.)
– autonomní území – součást unitárního státu, územní celek spravovaný odlišně a s vyšším rozsahem samosprávy

největší státy dle rozlohy (2024)

největší státy dle počtu obyvatel
1. Rusko
1. Čína
2. Kanada
2. Indie
3. USA
3. USA
4. Čína
4. Indonésie
5. Brazílie
5. Pákistán
Teorie vzniku státu
– smluvní teorie – stát vznikl jako smlouva mezi lidmi, zrušení přirozeného stavu, organizace a založení státu, každý občan
se vzdává části své suverenity ve prospěch celku
• Hobbes – dílo Leviathan, lidé se podřizují absolutní moci panovníka, výsledkem smlouvy absolutní stát
• Locke – dílo Dvě pojednání o vládě – smluvní stát, občané mají přirozená práva před i po vzniku státu, možnost
odvolat panovníka, výsledkem smlouvy je konstituční monarchie, poprvé dělení moc
• Rousseau – dílo O společenské smlouvě, vliv na formování moderní demokracie, soulad potřeb občana i státu,
kritika soukromého vlastnictví (předchůdce socialismu)

– mocenská – vláda silnějších nad slabšími

• násilí – stát produktem uplatnění sílí
– náboženská – božský původ státu, vznikl a existuje z boží vůle, odráží v sobě boží dokonalost
– patriarchální – vznik postupným rozšiřováním rodiny, státní moc – moc otce nad rodinou
– teokratická – božský původ státu i panovníka

Funkce státu
1) Vnitřní funkce státu (bezpečnostní, právní, ekonomické, sociální, kulturní)
• garance lidských práv a svobod
• zachování řádu, spravedlnosti
• obrana
• ekonomika, školství, zdravotnictví, kultura

2) Vnější funkce státu (obranné, diplomatické, hospodářské)

• mezinárodní bezpečnost
• světový már
• integrace
• spolupráce
• obrana

– právní stát – existence právního řádu – soubor všech právních předpisů ve státě, vztah mezi občanem a státem
vyjádřen právem, nezávislost soudnictví

Základní politické doktríny

– individualismus – liberalismus, suverenita jednotlivce nad suverenitou celku, svoboda a přirozená práva jednotlivce
– kolektivismus – jednotlivec podřízen celku, socialismus, komunismus, ateismus, organiscismus, legitimizace
autoritativních režimů a totality

Formy státu dle různých hledisek

– rozdělení podle hlavy státu
• republika – z latiny res publica – věc veřejná, představitelé voleni n a základě ústavy (občany, zákonodárným
sborem atd.), moderní republika – oddělení 3 složek moci, dělme podle vztahu zákonodárné a výkonné moci
o prezidentská – v čele prezident, volen přímo, v čele výkonné moci, vybírá členy kabinetu (poradní
fce), výkonná moc nezávislá na zákonodárné, př. USA
o poloprezidentská – rozdělení výkonné moci mezi vládu (předsedu vlády) a prezidenta, volen přímo,
větší pravomoci než v parlamentní demokracii, spolu s vládou tvoří exekutivu, vláda je nezávislá na
prezidentovi, ale závislá na parlamentu, např. Francie
o parlamentní – vedoucí postavení parlament, složený z poslanců více stran, je mu odpovědná vláda,
prezident – formální postavení, př. ČR, ITA, Irsko, podle pravomocí premiéra lze dělit i dále (kancléřská
rep. – NĚM)
o islámská – v některých muslimských státech, oficiální náboženství islám, zákonodárství a způsob vlády
nesmí odporovat islámskému právu – šaría, př. Írán, Afghánistán, Pákistán

• monarchie – dědičná, doživotní vláda jednoho panovníka, na základě rozsahu moci panovníka dělíme
o absolutní – panovník má veškerou moc, nejvyšší zákonodárce i soudce, FRA – Ludvík XIV.
o konstituční – panovník omezen pravomocemi dalších státních orgánů, se kterými se dělí o vládu,
omezen ústavou (konstitucí), př. Švédsko, Španělsko, Dánsko
 o parlamentní – výkonná moc v rukou vlády na základě voleb, panovník má formální a ceremoniální
pravomoci, Velká Británie
o teokratická – moc soustředěna v rukou kněží, plní vůli boha – oprávnění k řízení státních záležitostí,
př. Vatikán – papežský stát

– rozdělení podle územního členění

• unitární stát – jednotný stát s jedinou vládou, jedinými zákony, jediným občanstvem na celém území státu,
jednomu centru moci jsou podřízeny nižší správní jednotky (různá míra autonomie), př. ČR, Polsko
• federace – složený (polkový) stát, spojení více států/zemí/provincií/kantonů, , vzdaly se části své suverenity ve
prospěch celku, jednotné zákonodárství, ale i vlastní ústava, zákony jednotlivých částí a dvojí soustava
nejvyšších státních orgánů, společná zahraniční politika, měna, soudní systém, př. USA (50), NĚM (16), ŠVÝ (26)
• konfederace – svaz států, volné smluvní sdružení samostatných států, úzká spolupráce v některých oblastech,
vlastní ústavy, občanství, státní orgány pro společné zajištění zahraniční politiky, obchodu a měny, zejména
v minulosti př. NIZ, dnes Commonwealth of Nations (bývalé britské kolonie)
• říše, protektorát

– rozdělení podle režimu

• demokracie – vláda lidu, práva, svobody, volby
• autokracie – vláda úzkého okruhu lidí/jednotlivce, více druhů/možností
o diktatura – potlačuje základní lidská práva a svobody, nepřipouští opoziční názory, neváhá použít
proti občanům teror, mnohdy nedodržuje ani své zákony, 3 typy – jednoduchá, caesaristická, totalitní,
př. RUS, BĚLORUS, S KOREA
o sofokracie – vláda moudrých – filosofů (nezáleží na původu)
o monarchie – obvykle dědičná vláda jedince (až do jeho smrti/abdikace), Dánsko, Španělsko, Švédsko,
Velká Británie, Belgie, Lucembursko, Norsko, císařství, vévodství, knížectví, emirát, sultanát
o aristokracie - (dědičně vymezená) vláda urozených
o timokracie – vláda nejsilnějších dle majetku
o oligarchie – nedemokratická vláda pár privilegovaných – prominentních osob
o technokracie – vláda technické inteligence – vzdělanci, vědci, inženýři atd.
o byrokracie – vláda úředníků, hierarchie podřízených/nadřízených

sociální stát „welfare state“ – od pol. 19. st., základní úkoly – péče o občany (staří, postižení, nezaměstnaní), zabezpečení
– problémy, krize sociálního státu – tempo, výdaje, stárnutí populace, úpadek hodnot, náklady na byrokracii, efektivita,
legitimizace, globalizace
politický pluralismus – existence více politických subjektů vedle sebe, které se za rovných podmínek podílejí na řízení státu, pol.
systému, více skupin – víc názorů – volby, jeden ze základních rysů demokratické společnosti, základem vládnutí – vznik, zánik,
ovlivňují se, konkurence, výhry, prohry, střídání – dynamický děj

Politické strany
– definice – hl. subjekty pol. pluralismu, dobrovolné organizované sdružení občanů s politickým programem usilující o
získání podílu na vládě, stejné politické názory, cíle
– funkce – formulace společných cílů a zájmů, zprostředkovatelské, integrativní, socializační (pol. soc.), mobilizační,
rekrutivní (výběrová), ústavní
– právní základ – Ústava I. hl. 5, článek, LZLP čl. 20 sdružovací právo, pol. strany jsou PO, členem občan 18+
– oddělenost od státu – nezakládá, neruší, neovlivňuje

– vznik politické strany – zápis do evidence, registrace na

ministerstvu vnitra, tříčlenný výbor, 1000 podpisů, stanovy
(org. řád), občané ČR, 18+, nečlenství v jiné straně, dobrovolné
rozhodnutí, omezení sdružovacího práva – celníci, vojáci, BIS,
policisté, soudci ÚS, buď nová organizace nebo rozšíření
existujícího stranického systému politické strany

– zánik politické strany – rozhodnutí Národního soudu (návrh

vlády, extremismus) nebo vlastní vůle, rozpuštění, sloučení
 – rozdělení
• dle ideologie – konzervativní, liberální, komunistické, socialistické, ekologické, křesťanské, nacionalistické atd.
(viz. otázka 14)
• dle šíře spektra
o ideologicky úzké – oslovují jen úzkou skupinu voličů, katolické strany (katolíci), agrární (zemědělci),
marxistické (dělníci), typické před 2WW, ale i dnes (strana podnikatelů, živnostníků, rolníků)
o catch all parties, všelidové – usilující o podporu všech částí společnosti, oslovují všechny sociální
skupiny (menšiny, dělníky, obchodníky, katolíky atd.), většinou se jedná o vládní (dominantní) strany
• pravolevé spektrum – pravice, levice, liberální, konzervativní, střed
o pravice X levice – př. ČSSD, KSČM

– financování politických stran

• interní – členské příspěvky, příjmy z vlastní hospodářské činnosti, pronájmy
• externí – půjčky, dary od sponzorů, státní příspěvky na základě výsledků voleb (aspoň 3 % - 6 mil. ročně)

– koalice – více stran, které se dělí o moc, obvykle obdobný politický program, společně tvoří vládu, koaliční smlouva,
volební – spojenectví pro úspěch ve volbách, vládní – povolební spojení, koalice opozičních stran – tzv. „velká/široká
koalice“, „duhová koalice“ = všechny strany
– opozice – strany, které se nepodílejí na vládě a vystupují proti ní, kontrola a kritika vlády

→ současný stav – koalice – KDU-ČSL, TOP 09, ODS + PIRSTAN, opozice – ANO, SPD (2024)

– struktura politické strany – stálá, demokraticky volená organizační struktura, zakladatel, předseda, první
místopředseda, tiskový mluvčí, členové

Českého politické spektrum – parlamentní politické strany a jejich lídři 2024

pravice
– ANO 2011 (střed) – předseda: Andrej Babiš
– TOP 09 – (středopravice) předsedkyně: Markéta Pekarová
Adamová
– KDU-ČSL (střed) – Marian Jurečka
– STAN – Vít Rakušan
– ODS – Petr Fiala
– SPD – Tomio Okamura

Levice
– Piráti (středolevice) – Ivan Bartoš
– KSČM – Kateřina Konečná
– Zelení (středolevice) – Michal Berg
Významné politické strany mocností

– UK
o Konzervativní strana
o Labouristická strana
o Liberálně demokratická strana

– USA
o Republikánská strana – středopravicová až pravicová, konzervativní, Trump
o Demokratická strana – středová až středolevicová, sociálně liberální (levicově liberální) a progresivní, Biden,
o Libertariánská strana – pravicová, libertariánská (pravicově liberální)

– Německo – spolupráce mezi stranami

o SPD – tradiční německá sociální demokracie
o CDU – konzervativní Křesťansko Demokratická unie
o CSU – Křesťansko Sociální Unie (Bavorsko)
o FDP – Svobodně demokratická strana
o Zelení – eko
o AfD – Alternativa pro Německo (proti migraci)
o Die Linke