1.

přednáška
Takže víte, že dějiny zprávy se zabývaly historicky vývojem úřadů a institucí, jednotlivé
zprávy, zkoumají úlohů, zjistka zprávního, studářského. Já bych si říkala, že ty dějiny zprávy
přistali takovou člověkou kostru, jsou nezbytné samozřejmě pro archiváře, ale jsou důležité i
pro historiky, protože právě ta kostra podobitých úřadů je důležitá potom pro pochopení
fungování té společnosti a pro archivářů speciálních vesek, pro to, který úřad kompetentní,
nějaké písemnosti produkoval, když se dají najít nějaké informace. Což, můžu říct, ze strojků,
když normální zprávy, tak to často uniká.

Je to důležitý předmět.

Můžete s tím neslohovat, můžete proti tomu protestovat, ale to je takový nejseštější návěr.
Takže předmět je to důležitý, právě protože ten správný vývoj je propojen těsně s vývojem
politickým, ekonomickým, právním, ale i sociálním. Protože ten charakter státní moci nebo
konkrétně podobaté státní moci je vždycky výsledující toho sociálního vývoje a zůstává
potmustit tak dlouho, dokud zase vlastně ty hodné změny nemají takového rozsahu, že ta
podobaté státní moce k tomu přestává odpovídat a nerevítí si to nějakou změnu.

Tady je změna historie tohoto státu, kterou nastalo samotně několik let nekolik let, a právě
to popojení tedy vzájemného, to znamená, že ty dějné strávy zase nemůžou úplně vykládat
bez těch širších dovolních souvislostí, je potřeba mít ty znalosti širší. Tak, to by bylo dějná
správa, jiná správa je veřejná správa, kterou vykonává stát. Vykonává jí buď přímo, pomocí
strávních úřadů, které jsou do těch účelů smyslené, anebo splatřetkovaně vykonává stát
udrženou správu jinými subjekty, třeba nějaké ty vyšší úřady strávní celky, profesní komory a
podobně, a na některé tuto instituce stát to přenáší, právě ten výkon je státní správu.

Veřejná správa znamenuje obstarávání veřejných obchodů, všichni ty činnosti, které sledují
veřejný zájem, ty zájem jsou tam můžou být různé, zájem každého lidi je čána moderní
společnosti a členovat té společnosti stále s kterou bych znamenala je samozřejmě jiný,
nicméně ta veřejná správa tedy obstarává ty různé obchody s tým spojené a zahrnuje to
soubou institucí, které právě zahrňují nebo právě zajišťují to obstarávání těchto různých
potřeb toho zájemu. Takže ukolená veřejná správa je především ochrana veřejného
pořádku, zajištění bezpečnosti, samozřejmě tam patří obrák státu, patří tam realizace
zahraniční politiky, provádání zprávské politiky, přijímání záležných práví předpisů, které se
potom přestání přestupků nebo dalších zprávních deliktů, protože vlastně nelze všechno
nechávat, to samozřejmě není tak, že by všechno fungovalo úžasně a ta ukolená veřejné
správa je zajišťovat téčeho vlastně sociálního stáře zdravotnictví, školství, kultury, vědy a
výzkolů. Zase samozřejmě tohle neplatí právě mistře dověrkovou, který by vědy a výzkolů
zdravotnictví v jedné stávě tešil, ale směřeně se našich součástnístv potom už kolem jedné
stávě vědělá více otázků o vědných způsobených právů.

Je to třešeno na této součástnictví samozřejmě existují výhrady, je to třešeno tak, že se

podívá do nových záležitostí, takže se podívá k tomu sebe a myslím, že to platí pořád. A patří
se mnou také, že jednou prostřední třeba vlastně k moderných záležitostí, ale třeba doprava
se řešila také už v ráno, v středověrku, když zase to nezaleštoval stát nejakým institucem.
Takže ten úkolem doředná správa také přichází vlastně až později na dva různé.
Až v česnáctém století v souvislosti právě s rozvojem společnosti, s politickým vývojem
konkrétní, v tomhle případě českých zemí a spoustu těch bureokratizací, bureokratizace to
je pořád proces, který objevňuje řadu odporností, se právě objevuje v tom česnáctém
století, víc se s tím předkáte v diplomatice, ale samozřejmě ty jiné zprávy toho vylé zasahuje
také. Ta bureokratizace potom vrcholila, jak se událí, vrcholila v období kerezijanských a
kresnických reform, ale byrokratizace je to celé slovo, které se stejně neustále. Tak ještě z ní
mějí další pojem, a sice samozpráva, což zase váme určitě známe, ale jenom připomenuji, že
to je také forma dořejmé zprávy, ale podstatové samozprávy spočívá v tom, že se na ní
podílí nějaké společenství lidí územně, nebo jinak organizované společenství lidí a řeší si své
záležnosti samostatně, či mít vazorníky o těch průzných záležnostech člavy právě toho
společenství, ale i většinou prostřednictvím nějakých velených oddání.

Ta samozpráva to taková přichází potom až vlastně po tom období, kterými se tady budeme
zanímat, to znamená od toho roku 1848, jako tak hodně opravdu významná součást tady
dořejmé zprávy. A zase i ta samozpráva, která se vzniká úsobně na základě velkého právního
radice. K tomu samozprávě, kterými se tady zabýváme, nebudeme, ale budeme se zabývat
vývojem oblasti obrávců Monachie, možná Monachie stalovské, ale možná přece Monachie
křelotistické, takže se souplotní tedy vlády, určitě víte, jaké formy to jsou, na většinu
opravdu důležitých vkladních, takže saločká Monachie, ta forma vlády, na které se podíví
právě to stalo, předpůjte z té společnosti.

Absolutistická Monachie je taková Monachie, která vládí přímo v způsobě státní mečí,
nenechá se nikým oblédnit, není nemezen ústavů, paramíty není nemezen, takže výpad,
který se tedy absolutně používá, není právě absolutní, ale absolutní Monachie skončila
nejméně, kdyby byla velká francouzská revoluce která postupně přicházela do dalších zemí,
a u nás zase to tady potom, ta vtázka už vývoje v roce 1837, kdy přijel kapitul ústavu a na to
přijel ústav další. A Monachie končí tady v roce 1918, která přijel následnou republika, ale to
už, kdy jedeme do předměta někoho mého vkladu. O tom roku 1838 je to tady Monachie
konstituční, kde právě autorita paní Nikale je omezená ústavou parlamentem.

Parlament tady používáme trochu obecné slovo, když samotným je názvě těch parlamentů,
kterých jsme odměšili se, těch ročníků zemí, které tvořili té době halubůvské sečtáři. A
vyšedneme se vládky úplně vlastně nejvzátornější podměny, čiže my si dáme majit celé
podměny, protože podměny stejně budou narážet, takže si nechci většině tu vodní část tím
zahodcovat. Můžeme se trošku navíc sledovat čas, což ale je úplně úžasné.

Na začátku semestru můžete než máme trošku zaběhný ten rozvrh, protože vždycky se
začíná jiné samozřejmě. Tak teď přejdu k tomu dalšímu úbornímu vymezení a sice vymezení
toho prostoru, o kterém jdeme mluvit. Myslím, že to pro vás bude doufání, to pro vás bude
opakování, to pro vás bude důvodní pohledek, ale je dobré se prostě přičelit na nějaké slovo
vláda a... Takový oborač není.

Aha. Jestli není tam, to není tam. Je tam mapa, kterou najdete speciálně vytvořená.

Najdete jí a činníci vždycky jsou stále s tím podměnili. Přepočímá o čem tady vlastně
budeme mluvit. Tohle je tady mapa, která znala země, která znamená země kloubně čestké,
kterou už tadyhle dospadnu, protože tenhle boje vždycky vzniká ve středověku, ale jeho
pátnost nekoličí s středověkem.
Pokud jde o vývoj čestkého státu, tak dá se říct, že nejprve v roce 30. byl ten vývoj dovršen v
těch pozdějších granicích. Ty granice se potom už tolik neměnily, třeba Hladsko, které tam
právě hezky je vytvořená.

Pokud si to pomyšlí, tak tady je vývoj částí čestkého státu už od 11. letí, ale daleko přes tu
granici, tu 15-26, kterými začínáme, a dokonce v nípké pohlednosti 20. století.

To bylo v Hladsku, takže čistým zemím velmi dlouho. Pak tam byly ty oblasti severních
Čechy, co trošku měnilo do Nínsku, nebo Pirna, která dneska je třeba z Německa, ale jsem
dlouhou dobu tak už byla německá, nebo svatská, čestní většina tak výrobně byla taky česká,
ale pak byla vztavena Markova, takhle od konce 13. století patřily Čecháky, běžky Šupnovský
a Kubanský na severu Čech a nebo Sušickou v západních Čechách.

A naopak na jihu, tzv. Vitorasko, tam ten vývoj byl taky takový zajímavý, což je oblast, kde
není moc ta přirozená hranice, protože jinak ty hranice většinou byly tvořeny těmi
hraničnými hovozdy v tom hranném středověku, ale pořád jsou tam hory, šumava, krušné
hory, korun, výhřevské hory, koruše a tak dále, takže díky tomu vlastně ten stát byl docela
překráněn, ale tam, kde ta přirozená hranice tolik není, tak tam někde docházelo do
problému, když bylo vývoj oblastí Vitorasko, které bylo překráněno v 1990, když bylo vývoj
oblastí České republice, tak byl překráněn vývoj oblastí na silně plným nakousu, jako
nevyplacené léno, a když byl ten vývoj třeba v 20. století, tam byl taky zajímavý, ale díky
tomu štačení byl překráněn.

Nicméně ty důvody nějakého českého státu neopčitě nebyly v Čechy, které byly v ještě ať
Sežitavském a Pražským, dále na Davách, Královské České, takrapské, muravské a také
odpávsko je jednoho všechnoho velkého všichního stálectva, což je tady, můžeme zase
trošku vynotit, v současné hranice, v hranice současného českého státu. Přicemž to
odpávsko bylo přemyslovské, respektive, přemysl Takary II. ho udělal skému, jeho doškové
mikuláři odpávskému a navázal na to potom i Jan Výcenzorský, když odpávsko udělal jako
lénovství novým mikulářem, takovým mikulářem 2. potvrdil to potom i Karol IV.

přičas po smrti mikuláře 2. v roce 1377 byla ta vlastní rozdělená na odpávsku a Česko. Ale
jako výpovědča předvěděkuji vás, nechci zaťažovat, to je důležité Slesko. Slesko tady je
hodně řečný, má právě z této oblasti těch nejlepších návnic, takže tohle se ukazuje ta
proměna a zase už je to věc, která stahá i přes ten rok 1526, anikoli málo, takže zase budete
si vědět, že to byl čistý stát.

Zase jenom připomenuji, že to Slesko mělo výhodně pestý vývoj, protože to výhodně byla
dvě knížectí, Bratislavsko a Polsko, kde vládla se stáli teď pěstovců. Ale protože ten náhok na
vládu měl každý dost větší kníže a podíl na té vládě, podíl po ovci, tak nacházel ke štěpení
těch tých řectí a přestupování a podobně. A zítrali věcné hrančíce lety, které byly spojené
jednotlivou příslušnostní vládce a vnitřně byly samostatné, dokonce 13.

februáru 17. A tam se postupně právě projevoval ten Český věk, některý byl předpřímyslel
takhle divaněho, tak se počul, že vládl Bratislav Divník, který získal jednou z sechovaných
některých knížat, třeba výchovní vládě čínská, to je nějaký doře. Jak známo, snažil se
vládnout těchto soustředních oblast velkopolská, vládl se za manželku Eriši Rošku, ale měl
takhle divaněho divání, protože vládl celou divní zemstu v roce 13.
a od pozdějného následování o stejné divaně Bratislav Divník, která byla připrávě na cestě
vládla Polska. Nicméně v České republice se naponala záležitost, že se právě pětta obzirních
získal, získali pět obzirních sechovaných několik knížek. A postupně jsou právě i řada
věděcími vědickým rádmi posvědčení vědických návratů, třeba vědickou vládu, jsem si říkala
český, bratislavský, získal to Bratislavsko, stalo Hovsko a důležité tam byly takzvané
krenčanské republice z roky 1335, protože na základných nějich byla uznána strchovna
postředna Lucemburského, která je většině se svých něžských stresů, což je tedy polské
strany.

A k tomu pak přišlo ještě získání sídnice a jablů v roce 1368 zase snadkovou politikou, která
štětká hodně jiné, které štětky dokonalé nebratí, takže v roce 1368 byly snadky s anonsním
vlízkou sídnice a jablů a bylo to 25 vlíckých nároků a v tomto základu byla tzv. bezprostřední
kýžecství, kde čistý královátek římal, a taky kýžecství, kde neměla být udělená čistého státu,
což byla Bratislav, Mohov, Něskrbek, sídnice a jablů, ale celé to výzorí mělo své podstavení.
A zase tam dochází o nějaké přístupování, například nějaký drobný ziskům a podobně, zase
vlastně nic nesebožovat, ale už teď řeknu, že celá tahla oblast Sleská, velkého Sleska, byla
součástí Českého státu v roku 1761.

Takže takto velké to Slesko bylo. Na co se můžu zapomínat? Možná i Hexko. Hexko můžu
zkazit, že nechá konec jako jasnou součástí České republiky, Českého státu, ale další tak
nebylo vždycky, protože sice to Hexko bylo připojeno už v roce 1322, respektive v roku 1766,
jako zápis v jenácté našky, ale spíš to připojil tak jako vrocensky z titulu Lokálnice řízkého
jmény, protože ještě před důchodem na Moravském hodinu a v 1370, že se musel postoupit
na Rudolfu Jankubůvskému, ten zase slíbil, že to dostane jako dělná dětce Raduta, nejméně
stála Václava II., tak to mu došlo tedy v roce 1290, jak dále zase účetním přemyslovcům to
skončilo.

A týdničku tedy získal Jankub Vrocenský v roce 1322, kdy získal to jako zástavu za slubu,
kterou věnovalo lodních bavor zahlas při žižické vojbě. Takže proto se s těmi vězeními různě
takto manipulovalo a v roce 1322 tedy jako kopsko bylo součástí Českého státu, ale ještě
mělo zvláštní postavení. Takže tady jako bylo a nebylo, bylo to vlastně spojeno formou
personální výjeb.

Padník byl český král, ale zachovávalo se to jako žižického území, se všem atributy toho
samostatného, té samostatné země. Jako jsem říkala, bylo to spojeno s českým státem
osobou panovníka, bylo to personální výjeb, to chybisko mělo vlastní místně, nestávilo se
tam takových českých úřadů ani královských ředníků. Bylo to opravdu specifické území.

Nic nejen na té materie připojeno chybisko, ale připojeno právě. Původně o čem to?
Chybisko mělo trošku větší obsah, zahálo to zase daleko do tých státních a je více dnešní.
Bylo to potom v 15.

století různě vznenšováno, třeba ze knudů křemdorství to odstupovalo a odstupovalo ano

do křemdorství křemdorstvím, nebo kláševou v Alcacích, kterých si opravdu bude dělat.
Klášer v Alcacich je krásný, dá se tam být ještě z toho kremdoru, to je právě kousek, takže
ten balcanský klášter v Alcacich získával ten další území, míšení s kámarkem a tál, další
souseb tam něco získával a až třeba získal je to samozřejmě celý křemdor. Takže je taky
trošku zlomřitejší vývoj, nic nejde chepsto, tedy České monstráty takže měly specifické
postavy.

Klášet, který teda si přijmělo v té záležnosti z jistou svědčí a jadlení, tak hlavně byl tvůrcem
toho, co je ovedeno v záhách tematy a co potom bylo opravováno nedlého a to je ten pojem
Země korunu českého. Koruna česká, koruna Bohém je koruna královský českého koronary.
Iný Bohém je tyhle výrazy, které vyvíjte různě, ale asi netřeba slyšete výraz Země korunu
české, což je pojem teď právě ve reakcí na to ořízení teritoria, zůstávání těch světlých
knižectví a vlastně složitější státoprávní vztahy, které tím způsobem vznikly.

Je to spanoveno v listinách Klášetového ze 7.11.1348. Klášetový byl úžasný, mnoha o něm

víte, ale pro historiky, pro studenty je to skvělé v tom, že on toho 7.11.1348 nedal třeba do
listy. Takže jedna z nich je třeba zakládací listy, naměřací ty Karlovy a další listy má
7.11.1348. A i když to pojem nebyl úplně novým, co dojdu do toho návrhu cembuského
uprávě v 13.22, ale ta koruna byla vlastně ten ideální nadosobní princip, který stál i na tý
panovník, který předjišoval na toho panovníka nadzemskou obcí samozřejmě a znamenal
vlastně propojení těch zemí propojení do budoucnosti. Tak to bylo vápláno do budoucnosti
a nebylo to připomázáno právě ani na osobi toho panovníka, ani na tu vládnutí dynastii.

To znamená v tomhle případě i v Stavice Burky, ale takové milé dny se potřebně sčítaly, ale
bylo právě právě to propojení těch zemí bylo vázáno jako korunu. Ta koruna všechno
zastřešovala, vyjadřovala tu jednotu těch zemí a je tady vyjší pojem než to královský.
Královský české bylo to nejvyšší formá, ale vlastně ta koruna to ještě přeřešovala.

Je to státný území, bylo chápáno, že to mají takovou korunu, ne toho králu. Takže to území
vlastně bylo inkorporováno tou korunou, když se je to takový číkal, ale toho předvěděl
chápání bylo skutečností, aby te panovníci, aby to byly denigráci, to znamená, aby tu
panovníci dostali zloženosti, které byly korunovány, které byly posvěcovány při té
korunovaci a tady to je vlastně takový formát nadřazený pojem a koruna. Medikálním
symbolem toho principu byla přitom svatovácovská koruna, kterou taky všichni znáte, občas
z přístupní veřejnosti, korálskému politici se snaží něco vytřískat, ale to nebylo taky
aktualizované, ale svatovácovská koruna je zase to, co nechal vytvořit tehle štětí a zase to
souvisí s tou symbolikou prý koruna.

Je to koruna, která ten celý opět oficiálně patřil a vlastně to byla koruna, která patřila celou
světskému světství, a král si tu korunu navíc vůčoval. To je prostě majetek světovská koruna,
ten majetek bych vám rozhovoril, ale patří takového svatému korunu a tudíž ten pomazaný
pan ví, který vůčoval, to by to jestli konec kapověra, že ten dohovovaný mění, tak to si
nemůžeme dát na hlavu, protože špatně dopadne, ale to zase raději nebudou všichni znáti,
ale každopádně ten pojem koruna byl tedy významný z toho hlediska, že to nabízalo
možnost posílení centralizace, spolení vlády těch jednotlivých území, protože zase právě na
světu korunu mění odkrát ten pomazaný král, a ten byl prostřednictvím té koruny spojené s
těmi svými zemími, ale vlastně i s tím svatým vládstvem, nebo s tím zemským aftronem, a
prostřednictvím toho svatého vládstva se stěžte, jakožto králu králu. No máme tady takovou
návěru, ale zase nebudu toho vládět, budu jistě radši dočet právě toho, co velmi úspěšně se
myslím s těmi devítěnámi strávy.
Proč to všechno připomínat? Protože ten pojem sice zavedl král čtvrtý, v roce 1368, a vůbec
to ptá párníků zemí, těchto zemíkovních českých, a vlastně v rámci potom hlavně afgurského
nemrky ty zemíkovní české už ztratily trošku na tom významu, už to nemělo ten význam jako
kříve, a vlastně i sezání těchto zemí v rámci králních orgánů ten význam zase byl větší.
Nicméně formální, jako historický, jako státokránní terénů, ty zemíkovní české vlastně
zemíkově až v roce 1368. To je zase důležité pro ptá párníků kteří v Českým světě došly do
spadu stůlecká zemíků českých.
This file is longer than 30 minutes.