1. Jak se uchovávali informace před výpočetní technikou?

–
informace, data, děrný štítek, mechanický stroj, parní stroj
Informace a data
V dávných dobách se informace uchovávaly převážně pomocí fyzických médií a metod, které
jsou odlišné od dnešních digitálních systémů. Některé z hlavních způsobů uchování informace
zahrnovaly písmo a rukopisy, knihy, kameny, tabulky a nápisy, ústní tradice, artefakty a umělecká díla.
Děrný štítek je první médium pro záznam. Informace = reprezentována cívka na určité pozici.
Místa pro otvory jsou uspořádána do matice. První použití – 1890 při sčítání obyvatel USA. Obecně se
využívaly v osmdesátých letech dvacátého století.
Mechanický stroj je zařízení, které přenáší pohyby a síly, mění jejich rychlost, velikost, směr
nebo smysl otáčení. Při těchto změnách ovšem množství přenášené mechanické práce neroste, nýbrž
naopak ubývá o ztráty, způsobené třením apod.
Parní stroj je pístový tepelný stroj, spalovací motor s vnějším spalováním, přeměňující
tepelnou energii vodní páry na energii mechanickou, nejčastěji rotační pohyb.

2. Popište historický vývoj výpočetní techniky – generace,

významná jména, významné počítače
Nultá generace. Období druhé světové války (1939 – 1945)
Za kalkulačky se používají elektromechanické počítače využívající většinou relé. Pracovaly
obvykle na kmitočtu okolo 100 Hz. Hybnou silou vývoje nulté generace se stala druhá světová (1939 –
1945) válka, kdy došlo k velkému pokroku souběžně v různých částech světa.
První generace. Období 1945 – 1950
Zpočátku byl program vytvářen na propojovacích deskách, později byly využity děrné štítky a
pásky, které též sloužily spolu s řádkovými tiskárnami k uchování výsledků. V této době neexistovaly
ani operační systémy ani programovací jazyky ani assemblery.
Druhá generace. Období 1957 – 1965
Hlavní charakteristikou druhé počítačové generace je použití tranzistoru na místo elektronek.
Tranzistory byly menší, spolehlivější, rychlejší a levnější. Nejen díky tomu vzrostla výpočetní rychlost
až na 230 000 operací za sekundu.
Třetí generace. Období 1965 – 1980
S postupem času roste počet tranzistoru v integrovaném obvodu (zvyšuje se integrace). V této
době byl výkon počítače úměrný druhé mocnině jeho ceny, takže se vyplatilo koupit co nejvýkonnější
počítač a později prodávat jeho strojový čas.
Čtvrtá generace. Období od roku 1981
Nastává vstup střediskových počítačů (mainframe) ve prospěch pracovních stanic a v roce 1981
počítač IBM PC a kompatibilní počítače. Přichází éra systému DOS a vznikají grafická uživatelská
rozhraní.
Pátá počítačová generace. Období od roku 1990 – současnost
V 80. letech se předpokládalo, že se po roce 1990 objeví zcela nová architektura počítače,
odlišná od von Neumannovy koncepce. Tato generace se měla vyznačovat umělou inteligenci
schopnou nejen úlohy řešit, ale i nalézat algoritmy řešení. Rychlost těchto počítačů se neměla měřit
operacích za sekundu, ale v logických úsudcích za jednotku času. Pátá počítačová generace však zatím
existuje pouze v teoretických modelech nebo počátečních stádiích výzkumu.
Za vynálezce dnešních počítačů je považován Charles Babbage, který v 19. století vymýšlel
základní principy fungování mechanického stroje pro řešení složitých výpočtů. Za prvního přímého
předchůdce současných elektronických počítačů lze považovat elektronový ENIAC
Blaise Pascal byl francouzský matematik, fyzik, vynálezce a filozof žijící 17. století. Jeho
jméno je spojeno s významnými příspěvky k výpočetní technice, konkrétně s vynálezem prvního
mechanického stroje, nazvaného Pascalina.
Pascalina byla první mechanická kalkulačka, kterou Pascal vynalezl v roce 1642 ve věku
pouhých 19 let. Tento přístroj umožňoval provádět základní aritmetické operace a byl považován za
předchůdce moderních kalkulaček. Pascalina měla kola a ozubená kolečka, která umožňovala
uživatelům provádět výpočty pomocí mechanických pohybů.
Blaise Pascal tímto vynálezem položil základy pro vývoj mechanických počítačů a přispěl
k rozvoji výpočetní techniky. Jeho práce představovala přelom v možnostech automatizace
matematických výpočtů a předběhla svou dobu. Pascalová práce a jeho vynálezy mají významný vliv
na historii výpočetní techniky a jsou důležitým prvkem počátku počítačové revoluce

3. Definujte výpočetní systémy – systém, automat, turingův stroj,

turingův test, asimovovy zákony robotiky, robot
Systém lze chápat jako množinu prvků a vazeb mezi nimi, které jsou účelově definovány na
nějakém objektu. Systém/soustava je souhrn souvisejících prvků, sdruženy do nějakého smysluplného
celku. Je to uspořádaná množina prvků a vztahů mezi nimi, které z určitého souboru tvoří relativní
celek.
Slovo automat (z řeckého automatos, samohybný) označuje technické zařízení, stroj nebo
přístroj, který je zařízen tak, že na nějaký spouštěcí impulz samostatně a spolehlivě vykonává předem
určené činnosti, a to bez přímého lidského zasahování.
Turingův stroj je teoretický model počítače popsaný matematikem Alanem Turingem, který se
používá pro modelování algoritmů v teorii vyčíslitelnosti.
Turingův test je pokus Alana Turinga v roce 1950, který má za cíl ověřit, jestli se nějaký
systém umělé inteligence se chová opravdu inteligentně. Umělou inteligenci, která testem projde,
nazýváme silná inteligence, ale taková zatím ještě nebyla vyvinutá (k dispozici je pouze slabá). Jelikož
však pojem inteligence lze jenom těžko definovat (a tím hůře testovat), používá Turingův test
porovnání s člověkem. Výsledek Turingova testu by mohl ovlivnit náš pohled na vědomí strojů, lidské
vnímání i podstatu inteligence, stále je proto významným tématem ve filozofii umělé inteligence.
Tři Asimovy zákony robotiky jsou pravidla chování robotů, definována Isaacem Asimovem
v jeho povídkách a později románech. Principy, které tyto zákony představují, jsou považovány za
obecné shrnutí základních požadavků ba vývoj a používání robotů a časem se staly dogmatem sci-fi
literatury.
 Robot nesmí napadnout lidskou bytost
  Robot musí poslouchat příkazy lidí, pokud to neodporuje pravidlo 1
 Robot musí chránit sám sebe a svoji existenci, pokud to neodporuje pravidlům 1 a 2
 Robot je automatizovaný stroj, který pracuje samostatně na předem definovaných úlohách,
reaguje při různých mírách interakce s okolním světem, případně vlastní představu. Pracuje
pomocí senzorů.

4. Vysvětlete princip kalkulátorů a digitalizace – kalkulátor,

spojitý a nespojitý signál, přenos informace
Kalkulátory jsou zařízení, která provádějí matematické operace a další výpočty. V základním
principu fungují pomocí mikroprocesoru, který zpracovává vstupní data a aplikuje na ně různé operace
podle vybraného režimu. Existuje několik typů kalkulátorů:
 Jednoduché kalkulátory
 Vědecké kalkulátory
 Finanční kalkulátory
 Programovatelné kalkulátory
 Grafické kalkulátory
 Statistické kalkulátory
 Inženýrské kalkulátory

Digitalizace je proces přeměny spojitého signálu na digitální. Jedná se o převod analogového

signálu na digitální. Spočívá ve dvou nezávislých procesech: vzorkování a kvantování. K převodu
signálu slouží A/O převodníky.
Analogový nebo spojitý signál probíhá v čase nepřetržitelně a dosahuje libovolných hodnot.
Například audio singál, video signál atd. Zdrojový signál pro digitalizaci.
Digitální nebo nespojitý (také číslicovy, diskrétní) signál je reprezentován sekvencí
binárních čísel (0;1) která vyjádřijí hodnotu pravidelně se opakujících krátkých vzorků původního
signálu.
Sériový přenos:
 Data jsou posílaná po jednom bitu za druhým, postupně po sérii
 Využívá jedinou komunikační linku, což usnadňuje implementaci a snižuje náklady
 Kvůli malé rychlostí, sériový přenos je často vhodný pro přenos dat na velké vzdálenosti

Paralelní přenos:
 Současné posílání dat po více komunikačních linkách nebo vícerozměrných spojích
 Zvýšení rychlostí přenosu, protože se všechny bity posílají najednou
 Využívá se pro krátké vzdálenosti, kde není problém s rušením signálu nebo ztrátou dat

Sériově-paralelní přenos:
 Kombinuje výhody předchozích přenosů
 Data jsou rozdělená do menších bloků, které jsou posílany sériově, ale v rámci každého bloku
se posílají paralelně
 Tím lze dosáhnout vyšší rychlostí přenosu než u sériového přenosu, ale je potřeba více
komunikačních linek než u sériového přenosu
 5. Nakreslete a vysvětlete princip von Neumannovy a Harvardské
koncepce – popište jednotlivé části koncepce, rozdíly, využití
Von Neumannova architektura je v informatice označení pro jednoduché schéma
programovatelného počítače, které používá jednu sběrnici, na kterou jsou připojeny všechny aktivní
prvky (procesor, paměť, vstupy a výstupy).

Jednotlivé části koncepce:

Operační paměť – slouží k uchovávání zpracovaného programu, zpracovaných dat a výsledků výpočtů
ALU – provádí veškeré aritmetické a logické operace. Obsahuje sčítačky, násobičky, a komparátory
Řadič – řídící jednotka, která řídí činnost všech částí PC. Toto řízení je prováděno pomocí řídících
signálů, které jsou zasílány jednotlivým modulům. Reakce na řídící signály, stavy jednotlivých
modulů jsou naopak zasílány zpět řadiči pomocí stavových hlášení
Vstupní zařízení – zařízení určená pro vstup programu a dat
Výstupní zařízení – zařízení rčaná pro výstup výsledků, které program zpracoval

 Do operační paměti se pomocí vstupních zařízení pomocí ALU umístí program, který provede
výpočet
 Stejným způsobem se do operační paměti umístí data, která bude program zpracovávat
 Proběhne vlastní výpočet, jehož jednotlivé kroky provádí ALU. Tato jednotka je v průběhu
výpočtu spolu s ostatními moduly řízena řadičem PC. Mezivýsledky výpočtu jsou ukládány
do operační paměti
 Po skončení výpočtu jsou výsledky poslány přes ALU na výstupní zařízení

Harvardská architektura je počítačová architektura, která fyzicky odděluje paměť programu a

dat a jejich spojovací obvody. Byla navržena ve 30. letech 20. století Howardem Aikenem. Název
pochází z elektromechanického počítače Harvard Mark I – zástupce 0. generace, který implementoval
tuto architekturu.

Je modernější alternativou von Neumannovy koncepce, která umožňuje počítači číst data
rychleji a efektivněji způsobem, kterého von Neumannova architektura není schopná. Hlavní rozdíly
souvisí s fungováním centrální procesorové jednotky.
Rozdíly
Ve von Neumannově architektuře nemůže CPU číst instrukci a vykonávat funkci současně,
zatímco architektura Harvard to umožňuje. V počítačovém systému založeném na této architektuře
jsou instrukce obvykle uloženy v paměti pouze pro čtení, zatímco von Neumann ukládá instrukce a
data ve stejném sběrnicovém systému.
Protože tato architektura ukládá informace stejnou cestou paměti, von Neumannova architektura
zjevně běží mnohem pomaleji než ekvivalent Harvardu. Hardvarská architektura má v podstatě
složitější obvody. Jeho CPU je schopno vykonávat více úkolů najednou a to je výrazní výhoda oproti
von Neumannově architektuře
Hardvarská architektura používá oddělenou paměť pro program a pro data. Tato architektura
byla navržena Howardem Aikenem v třicátých letech minulého století na Harvardské univerzitě ve
Spojených státech při vývoji reléového počítače HARVARD MARK 1 (1944). Dále byla využita na
Pensylvánské univerzitě pro elektronkový počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator and
Calculator).

6. Počítačová skříň a zdroj – funkce skříně počítače, druhy, rack,

funkce zdroje, vlastnosti zdroje, UPS
Funcke skříně počítače
 chránit součásti PC před poškozením
 snadná přeprava počítače s místa na místo
 Počítačové komponenty, jako je základní deska, pevný disk a napíjecí zdroj, jsou nachýlné
k poškození prachem a politím. Pouzdro udržuje komponenty v chráněném prostředí vzduchu a
udržují počítač ve správné teplotě. Pouzdra také poskytují určité uživatelské rozhrání, včeně tlačítka
napájení, přístpu k jednotkám a zástrčkám pro periferní zařízení. Světelné signály integrované do
pouzdra informují o fungování PC.
Druhy počítačové skříně
 desktop
 minitower
 miditower
 bigtower
Rack je speciální systém pro montáž a propojování jednotlivých serverových komponent do
jedné perfektně uspořádané struktury, kterou lze rychle a jednoduše připojit do elektrické a datové sítě
Funkce zdroje počítače
Počítačový zdroj má za úkolo napájet veškeré komponenty počítače. Napájí jednak základní
desku, procesor, paměti a přídavné karty, tak i všechny pevné disky a mechaniky v počítači
nainstalované. Počítačové zdroje poskytují různý výkon. Záleží hlavně na typu skříně a na množství
osazených přídavných karet. Kvalitní napájecí zdroje by měly udržet počítač v chodu i za situace, kdy
síťové napětí klesne na 80V na dobu až 2 sekundy, nebo na hodnotu 70V na půl sekundy. Zdroj by měl
počítač chránir před poškozením i pokud dojde k výpadku proudu, poklesu napětí či špičce až 2500V
Rack je speciální systém pro montáž a propopjování jednotlivých serverových komponent do jedné
perfektně uspořádané struktury, kterou lze rychle a jednoduše připojit do elektrické a datové sítě
UPS
Záložní zdroje pro výpočetní techniku nesou označení UPS (Uninterruptible Power Supply),
neboli nepřerušitelný zdroj napájení. Když dojde k výpadku elektřiny, záložní zdroj zafunguje, a ještě
nějaký čas udrží techniku v chodu. Je tedy dostatek času na uložení práce, dokončení veškšrých
procesů a regulární vypnutí stolního PC či serveru

7. Základní deska a BIOS – funkce, typy, pojmenovat sloty,

konektory, firmware, BIOS, UEFI
Základní deska patří mezi klíčové prvky každé počítačové sestavy. Funguje totiž jako mozek,
přes který proudí informace do jednotlivých komponentů v podobě procesoru, operační paměti RAM
nebo grafické karty. Také je klíčem pro možné budoucí rozšíření funckí nebo připojení dalšího
příslušenství.
Typy základních desek
 ATX – standart vytvořen firmou Intel v roce 1995. Dnes patří k nejpouživanějším
 microATX – zmenšená verze ATX, o 25% kratší, obsahuje méně rozšiřujících slotů.
Dnes nejvíc se používá u kancelářských počítačích
 E-ATX – prodloužená verze ATX
 Flex ATX
Sloty a konektory
 Patice pro CPU
 2 až 4 sloty RAM
 Chip set
 tPM chip
 napájecí porty
 pcl-express x16 + x1
 UEFI rozhrání
 SATA konektory
 USB 2.0 a 3.2 pro přední panel
 M.2 sloty
 Chladič
Firmware neboli mikroprogramové vybavení je v informatice označení pro software, který slouží pro
řízení nějakého systému. Řídí například semafory, počítačové díly, mobílní telefon, digitální
fotoaparát, syntezátor adt
BIOS je základní firmware, slouží pro řízení zařízenía řídí komunikaci ve nejnízší úrovni. Jeho
programový kód uložen na základní desce v nevolatilní paměti typu ROM, EEPROM nebo modernější
flash, s možností update
UEFI (Uified Extensible Firmware Interface) je systém oddělený od OS. Archaický BIOS pracující na
16b platformě byl nahrazen UEFI někdy v roce 2012, kdy se na trh uved OS Windows 8. Od té doby
je nedílnou součástí jakékoliv výpočetní techniky uvedené na trh. Má za výhody propracovanější
grafické prostředí, zrychlení bootování daného PC a možnost nabootovat výpočetní techniku
z libovolně velkého diskového oddílu

8. Definujte mikroprocesor I – princip, architektury Intel a AMD, řadič, cache, jádra, vlákna,
frekvence

9. Definujte mikroprocesor II – princip, x86 a x64, komunikace s okolím, taktování,

multiprocesory, instrukce

10. Definujte sběrnice – definice, všechna dělení sběrnic, PCLe, SATA, USB

11. Rozhrání pro grafický výstup – vysvětlení a parametry VGA, DVI, HDMI, DP, Thunderbolt

12. Vnitřní paměti I – definice, všechna dělení, volatilní a nevolatilní paměť, operační a
vyrovnávací paměť
 Paměť je elektronická součástka či zařízení, které slouží k uložení informace. Tyto informace
uchovává po požadovanou dobu a znovu je získá pro další použití. Informace je vyjádřená jako číselná
hodnota v binární soustavě, popřípadě je nositelem informace modulovaný analogový signál. Pro
uchování informace tedy stačí signál (např. el. napětí), který má dva stavy. Není třeba znát velikost
signálu. Postup:
 Čísla se uloží do paměti
 Dojde k výpočtu (CPU-ALU)
 Číslo bude uloženo do paměti
Rozdělení pamětí:
- Vnitřní, operační, interní:
Umístěny na základní desce
Ukládání dat, která se právš zpracovávají
Rychlejší přístup něž k vnější paměti
Zapojeny jako matice paměťových buněk
Každá buňka má kapacitu 1b
- Vnější, externí:
Zařízení pro dlouhodobější ukládání dat
Data se vypnutí napájení neztrací
Přístup k vnější paměti je podstatně pomalejší
Rozdělení vnitřních pamětí:
- Přístup k buňkám paměti:
Paměti s libovolným přístupem (např. RAM)
Paměti se sériovým přístupem (např. SAM)
Paměti se speciálním přístupem
Sekvenční – před zpřístupením informace z paměti je nutné přečíst všechny předcházející infprmace
(páska)
Přímý – je možné zpřípustnit přímo požadovanou informaci (S/DRAM)
- Změna dat:
RWM
ROM
WOM
PROM
EPROM
EEPROM
- Realizace paměťové buňky:
Statické paměti uchovávájí informace po celou dobu, kdy je paměť připojená ke zdroji
elektrického napětí.
Dynamické paměti zapsanou informaci mají tendenci ztrácet i v době, kdy jsou připojeny
k napájení. Je potřeba periodicky provádět refresh, aby nedošlo ke ztrátě informací.
- Destruktivnost při čtení
Destruktivní – přečtení z paměti vede ke ztrátě této informace. Přečtená informace po přečtení
musí být následovně do paměti opět zapsaná.
Nedestruktivní – přečtení informace žádným negativním vlivem tuto informaci neovlivní.
Energetivký závislé:
 - Volatilní pamět k udržení informace vyžaduje neustálé napájení. Tzn, ztrátí uložené informace
po odpojení od zdroje napájení.
- Nevolatilní paměť dokáže uchovat uloženou informaci ikdyž není napájená. Uchovává tedy
informace i po dobu, kdy není připojená ke zdroji elektrického napájení.
Vyrovnávácí paměť – velmi rychůá paměť malé kapacity, která slouží ke zryclení toku dat mezi
procesorem a operační paměťi
13. Vnitřní paměti II – ROM, PROM, EPROM, EEPROM, SRAM, DRAM, Flash, CMOS,
virtuální paměť
 ROM = Read Only Memory
= statická, nevolatilní paměť pouze pro čtení informací. Data jsou pevně zapsána při jejich výrobě a
potom již není možné žádným způsoben obsah měnit.
Při výrobě ROM se používají různé realizace paměťových buněk. Tato paměťová buňka může být
realizována jako dvojice nespojených vodičů a vodičů propojených přes polovodičovou diodu.

 PROM = Programmable Read Only Memory

= statická energeticky nezávislá paměť, neobsahuje po vyrobení žádnou pevnou informaci a je až na
uživateli, aby provedl příslušný zápis informace. Tento zápis se provádí jenom jednou a pak funguje
stejně jako ROM.
Princip buňky – podobně jako u ROM. Vyrobená matice obsahuje spojené adresové vodiče s datovými
vodiči přes polovodičovou diodu a tajnou pojistku z niklu a chromu (NiCr). Takto vyrobená paměť
obsahuje na začátku jenom hodnoty 1, hodnota 0 vznikne, když se pojistka roztaví.

 EPROM = Eraseable Programmable Read Only Memory

= statická, energeticky nezávislá paměť, do které může uživatel provést zápis. Informace je možné
vymazat pomocí ultrafialového zařízení.
Tyto paměti jsou realizovány pomocí speciálních unipolárních tranzistorů, které jsou schopny na svém
přechodu udržet el. náboj po dobu až několika let. Náboj pak jde vymazat právě působením
ultrafialového záření.
Paměť obsahuje malé okénko v pouzdře integrovaného obvodu. Pod okénkem se nachází vlastní čip, a
to je místo, na které směřuje zdroj ultrafialového záření při mazání. Otvor je přelepen ochranným
štítkem, aby nedocházelo ke ztrátám informace vlivem ultrafialového záření v ovzduší.

 EEPROM = Electrically Eraseable Programmable Read Only Memory

= statická energeticky nezávislá paměť, kterou lze naprogramovat a později s ní informace vymazat.
Výhodou je vymazání elektrickým způsobem a nikoli pomocí zařízení, čímž nepohodlná manipulace
z paměti při mazání.
Při výrobě se používají speciální tranzistory technologií MNOS. Na řídící elektrodě je nasazena vrstva
nitridu křemíku (Si₃N₄) a pod ní je umístěná tenká vrstva oxidu křemičitého (SiO₂). Vlastní buňka
paměti pak pracuje na principu tunelování el. náboje na přechod těchto dvou vrstev.

 SRAM = Static Random Access Memory

= uchovávají uloženou informací po celou dobu, kdy jsou připojeny ke zdroji el. napájení. Buňka je
realizována jako bistabilní klopný obvod, který se může nacházet vždy v jednom stavu (1 nebo 0).
Tato realizace je dražší než dynamické RAM. Proto SRAM používají pouze v případě nasazení, kdy je
požadována nízká přístupová doba (15 až 20 ns). Například cache mezi procesorem a dynamickou
RAM nebo operační paměť výkonných počítačů, kde není cena rozšiřující.
Je možné uskutečnit i v technologiích TTL. Buňka pracuje podobně jako u technologie MOS

 DRAM = Dynamic Random Access Memory

= levnější a jednodušší než SRAM. Informace je uložená pomocí el. náboje na kondenzátoru. Náboj
může se vybíjet i když je paměť el. napájená.
Aby nedošlo k vybití, je nutno vždy (periodicky) provádět refresh. Tuto funkci plní některý z obvodů
čipové sady.
Refresh probíhá hromadně po celých řádcích, takže pokles výkonu kvůli nedostupnosti paměti není
dramatický. Při čtení dochází k vymazání obsahu buňky, obnova musí probíhat po každém čtení.
Uchování informace je založeno na principu nabíjení kondenzátoru, konkrétně na parazitní kapacitě
řídícího tranzistoru.
Takto vzniklý potenciál odpovídá 0 nebo 1. Kvůli vlivu svodů je potenciál vybíjen, je nutno
obnovování informace v paměťové buňce často opakovat.
Refresh probíhá paralelním sejmutím obsahu buněk na řádku, v budiči zesílený a opět na původní
místo.
Statické jsou složitější, proto nejsou velké jako dynamické. Lze číst a zapisovat. To není možné u
dynamických, kde je přístup do paměti v době obnovy zakázán.

 Flash
= elektricky programovatelná paměť, obdoba EEPROM, jsou statické a energeticky nezávislé
(nevolatilní).
Vymazání se provádí elektronickou cestou, jejich přeprogramování je možné provést přímo v počítači.
Flash-paměť není nutné před vymazáním vyjmout. Lze je zařadit jak do vnitřních a vnějších pamětí.
Vnitřně organizována po blocích, každý blok programujeme samostatně (obsah ostatních bloků je
zachován). Používá se i jako ROM například pro uložení firmware.
V blocích jsou umístěny buňky typu tranzistor Mosfet, který má řídící elektrodu rozdělenou na dvě
části.
Paměťový efekt je založen na tom, že pokud elektrony proniknou na plovoucí část, nemohou z ní již
uniknout. Elektrické pole, které vytváří, pak ovlivňuje funkci tranzistoru. Je-li tento kondenzátor nabit,
je tranzistor otevřený a buňka je ve stavu nuly. Je-li kondenzátor vybit, tranzistor je uzavřený a buňka
má stav jedničky

 CMOS
= slouží k uchování údajů, malá kapacita, nastavení počítače a jeho hardwarové konfiguraci.
Energeticky závislá, a proto je nutné je zálohovat pomocí akumulátoru umístěného na základní desce.
V ní většinou bývají uložené informace a parametry BIOSu.
Špatné nastavení může způsobit výrazné snížení výkonu, až nefunkčnost celého počítače

 Virtuální paměť
= systém, kde fyzická paměť je řízená operačním systémem. Když program potřebuje paměť, vyžádá
si ji od OS. OS pak rozhodne, na jakém místě se bude přidělená paměť nacházet. Využívá se v případě,
že vznikne nedostatek RAM paměti. V takovém případě se určitá data spuštěných procesů přesunou
z přeplněné RAM do tzv. stránkovaného souboru a místo RAM se uvolní.
Fyzicky se vlastně jedná o dočasný přesun dat z RAM paměti na pevný disk. Celý proces řídí procesor
či samostatný obvod. Výhoda – spuštění procesu není omezené aktuální velikosti RAM paměti, na
druhou stranu tato paměť zpomaluje a dochází k momentálnímu poklecu výkonu počítače
14. Vysvětlete princip ukládání dat I – mechanický záznam, magnetický záznam, HDD

15. Vysvětlete princip ukládání dat II – optický záznam, CD, DVD, Blu-ray, elektronický záznam
SSD