Název knihy: Radúz a Mahulena

Autor knihy: Julius Zeyer

Bibliografické údaje:
• vydání: 1.
• počet stran: 75
• vydavatelství: MKP
• rok vydání: 2O11

Zařazení do literárně-historického kontextu:

• umělecký směr, proud, program, skupina: Lumírovci, novoromantismus
• základní znaky uměleckého směru: Lumírovci vznikli okolo časopisu Lumír v 70/80. letech 19.století,
zakládali se na snaze dostat českou literaturu na světovou úroveň pomocí překladů, navazovali na májovce
• další představitelé a památky daného uměleckého směru: Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický

Znaky uměleckého směru v tomto díle:

novoRomantismus: láska, hluboké city, nadpřirozené jevy (topol)

Kontext:
• informace o postavení díla v autorově tvorbě:
Zeyer unikal do bajných světů, vyskutují se mýtické postavy, psal poezii, drama i prozu.
• jak dílo ovlivnilo další autory?
Posunul české pohádky na vyšší příčku.
• inspirovalo dílo jiné umělce? (např. zfilmování románu)
Petr Waigl natočil na motivy pohádky film z roku 1971.

Dle čeho má dílo daný název (dle postavy, místa... atp.): dle hlavních postav
Žánr díla: Antická tragédie
Kompozice díla: chronologická, 4 dějství s proměnami
Jazyk díla: velmi hudební, rytmický, obsahující archaismy, hodně uměleckých prostředků a inverzí,
s popisem přírody a pocitů
Téma díla, obsah knihy:
• Láska vítězící nad zlem
• Radúz se ocitne v lesích tatranských, kde v afektu zabije bílou laň jedné z královských dcer, Mahuleny.
Následně si svůj čin vyčítá, avšak je pozdě a je stíhán. Runa si ho znechutí a pošle ho zavřít do temné věže a
následně připevnit ke skále. Mahulena získá klíč k skalním poutům od Vratka, který vlastně všechno zvoral a byl
důvodem jak se magurští dozvěděli, že laň zabil Radúz, krátce řečeno ho omylem udal. Runa Mahuleně sice
vecpala jed pro Radúza pod záminkou, že tento kouzelný lektvárek utýraného Radúze vyléčí, naštěstí použila
Mahulena svoje poslední mozkové buňky neokupované Radúzem, aby lektvar ověřila. Oba milenci se na magurskou
královnu naštvou, ta na ně na oplátku naloží kletbu. Říká: když Radúz políbí jinou ženu, zapomene na Mahulenu. A
jak to v pohádkách bývá, tak se kletba naplnila a to rovnou po prchnutí do rodných tatranských krajů Radúze.
Mahulena by se na krátkou chvíli ponechala v lese než by Radúz psychicky připravil svoji matku Nyolu k příchodu
nového člena rodiny, v tom se dozvíme, že umřel jeho otec, proto na takové rozhovory nezůstal čas a maminka
políbila synáčka. Mahulena málem umřela nudou, když čekala v lese, ale z města byla vyhnána, jelikož se dle členů
Tartranů chovala hystericky a nevhodně. Smutná chudinka se na to transformovala v topol. Radúz se nějakou
dobu cítil nesvý a neplnohodnotný, Nyola s tím nemohla nic nadělat. Východiskem se stal sen, kde Mahulena
Radúzovi nařídila ať ji (topol), propíchne. Náš králevic si na ni nachvíli vzpomněl, emočně bouchnul, čímž
vyprovokoval Nyolu na vraždu topolu. Mahulena se zpátky vrátila do lidské podoby, Radúz si na ní vzpomněl, Nyola
ji přijala jako vlastní dceru a všichni žili šťastně.

Hlavní postavy a jejich charakteristika:

Stojmír – král tatranský. otec Mahuleny. Miloval Nyolu, zbyla na něj jen Runa.
Runa – královna tatranská. Krutá, násilná, manipulativní, pomstychtivá, žije minulostí, touží po Radúzově smrti,
naloží na svoji vlastní dceru Mahulenu kletbu.
Mahulena – Jejich velmi citlivá a romantická dcera, která se vášnivě zamiluje do Radúze a vidí v něm východisko
svého neštěstí v rodině, je připravena se pro něj obětovat, zachrání ho a následně na něj měsíce čeká.
Prija, Živa – sestry Mahuleny, podobají se matce,
Nyola – královna magurská, matka Radúza, protipól Runy, chrlí z ní bezpodmínečná mateřská láska, stará se o
Radúze v jeho smutných chvilkách, ale zpočátku se vidí jako jediná žena v životě syna (způsobuje potíže)
Radúz – královic magurský, po uši zamilovaný do Mahuleny, nevidí sebe šťastného bez její přítomnosti, statečný,
citlivý, zodpovědný
Vratko – pilný, pracující otec, má dobře nastavený morální kompas, vyčítá si omylné udání Radúze ale svoji chybu
napraví

Výňatek z knihy a jeho interpretace:

NYOLA: Pusť mě! Prokletý ten strom ti saje duši, srdce, mozek, a proto zhyne! (Utíká k stromu,
pozvedne sekyru oběma rukama)
RADÚZ: Matko, stůj!
NYOLA: Do prachu, duchu zlý! (Udeří strom)
MAHULENA (v stromě): Ach! …
HOSTÉ: Ó, úžas! Lidský hlas z topolu ozval se!
RADÚZ: Vzdech … Jaký to vzdech … Mou prošel útrobou!
MAHULENA (dřímavě a slabě): Ó, bij, bij … Ale srdce neraň moje … to krvácí i bez tvých ran!
NYOLA (pustí sekyru): Mne jímá strach a lítost mimoděk … Ó, běda mně! Teď tryská z kmene
krev, co znamená to, bledá luno, mluv, tam na nebi … Ty mnoho víš … my lidé bloudíme …
RADÚZ: Můj strom, posvátný topol můj, má útěcha! (Objímá ho) Krev z tebe tryskla? Na mé
čelo roň ji a propal je, ať zhynu žalem tím! Matko, teď krev na hlavu moji dopadla … Co to? Náhlý jas
je ve mně … Duše jásá mi … co to?
MAHULENA (hlasem silnějším): Můj Radúze, můj sladký Radúze! Má krev tě zhojila … Ta tam je
kletba! Radúze!
RADÚZ (vykřikne velice): Mahuleno! Teď to jméno mám a s jménem tím má paměť vrací se!

Strom se rozpůlí a Mahulena stojí před Radúzem.

• Ukázka obsahuje dialog tří postav, v závorkách vidíme scénické poznámky. Přírodní motivy, inverze, květnatost.
Věty kratší, zvolací.

Kde a kdy se příběh odehrává, charakterizuj prostředí:

V pohádkovém světě s krásnou přírodou na Slovensku, v království magurském a tatranském, dle
krajiny bych odvodila, že se děj odehrává v létě, více nespecifikované.

Vlastní hodnocení knihy:

• Která postava mě zaujala a proč?

Zaujala mě rovnou dvojice postav, Radúz a Mahulena. Dělala mi dobře na duši představa, že se dvě
osoby mohou navzájem natolik milovat a překonávat společně všechny neduhy. I když je to jen
pohádka.
• Jakou otázku bych položila hlavnímu hrdinovi?
Jak se nebojíte mít otevřené srdce?
• Mohl by se tento/podobný příběh odehrát v dnešní době? Proč ano, proč ne?
V pozměněné podobě určitě, i dnes existují páry, jimž je z různých důvodů bráněno být spolu.
• Čím se kniha liší od ostatních knih, které jsem četl/četla?
Okouzlil mě jazyk ,jakým Zeyer drama napsal, působil na mě jako báseň, ale velmi epická s zabarvenými pocity.
• Byl závěr knihy pro mě jako čtenáře uspokojivý? Proč ano, proč ne?
Čekala jsem tragický konec, nesmírně mě potěšilo, že pár skončil spolu, a navíc je přijala Nyola.
• O co mě kniha obohatila, co nového jsem se dozvěděla (nové informace, myšlenky, pohled na život…).
Vnímám, že v mém případě je důležité si dokola opakovat, co chci doopravdy v životě dosáhnout a
jakým směrem se chci vydat. Hlavní postavy se v knize pevně drží svých hodnot (lásky), což mě
inspiruje.
• Co jsem od knihy očekávala, splnilo se mé očekávání?
Upřímně jsem dočista zapomněla, jak probíhala prezentace této knihy, v mé hlavě se ukotvilo, že vše
skončí smrtí mých oblíbených milenců, naštěstí konec se nejevil tak morbidním jako v dramatu
s podobným motivem Romeo a Julie.
• Doporučila bych knihu spolužákům, případně někomu? Proč ano, proč ne?
Vřele ano, ano a ano. Kniha posloužila dobře při večerním odpočinku, četla se svižně a působila dětsky.
Nedoporučila bych, jestli má čtenář jiná očekávání, třeba komplexní příběh bez divných momentů
nebo propracovanou psychologii postav (všechny postavy jsou černo-bílé)