Tereza Kubelková P22000245 - FP

Rituály přechodu
Rituály přechodu pomáhají rozdělit jednotlivé fáze života. Umožňují klidnější, bezpečnější přechod a
následné začlenění do společnosti.

Rituály obecně se liší na základě kultury a náboženství. Ty, které se vážou k období dětství a narození,
mohou sloužit k různým účelům. Například k ochraně před nemocemi či démony. Rituály se dají dělit i
podle účastníků, na koho se mají vztahovat (zda zasahují dítě i matku, nebo jen samotné dítě).

Jak bylo již zmíněno rituál přechodu má pomoci se změnou. Při narození se v některých kulturách dítě
odlučuje od matky, jakožto od původního prostředí. Po porodu může dokonce docházet k oddělování
dítěte a matky i na pár dní, což mi přijde jako narušování vazby, kterou spolu novorozenec a jeho matka
mají získat, ale pro některé kultury je to považováno za běžné.

Dále bývá velice rituálně vnímáno přeříznutí pupeční šňůry. Například v Paňdžábu se liší předmět, jimž
se šňůra přeřezává na základě pohlaví. Což může být spojené s uvedením dítěte z bezpohlavního světa.
Samotné uchovávání odstraněné pupeční šňůry se také pojí s rituály. Ty mohou souviset se snahou
ovlivnění budoucnosti dítěte. Někdy se šňůra zakope daleko od obydlí, v jiných kulturách se může
zakopat přímo v domě, případně se schová u příbuzného. Podobně se dá zacházet i s odstraněnou
předkožkou u obřízky, což je také jeden z rituálů přechodu, který je spojovaný především s judaismem
a islámem. Rituálně lze vnímat první mytí i první stříhání vlásků, které u rozličných kultur nastávají
v různém časovém úseku od porodu. I tehdy se jedná o rituály odloučení. Takové rituály mohou
souviset i s dotekem se zemí.

V kulturách, které věří na minulé životy se vyžívají předměty zemřelých předků, aby se určilo, kým duše
bývala. Tím proběhne přijetí do rodiny. Rodina obecně hraje při rituálech přechodu velkou roli.

Pokud se podíváme na rituály, které jsou určeny pro starší děti, tak například v Číně slouží pro ochranu
dítěte bohyně „Matka“, ta nad nimi má ochranu až do šestnácti let. Pokud je dítě nemocné je možné
se k ní modlit. Rodinu poté navštíví kněz, který po vykonání určitých kroků uskuteční rituál, jehož
součástí je i dřevěná soška, se kterou se dítě pohřbívá, když se nedožije šestnácti let. S tímto rituálem
se pojí i rozšířený motiv bran (dveří) a procházení skrz ně, který můžeme najít v Africe či právě v Asii.

Závěr

Rituály přechodu najdeme ve všech kulturách. Jsou nedílnou součástí při průchodu životem a mají své
místo i v moderní společnosti. Myslím, že si je zcela neuvědomujeme kvůli tradici a díky tomu, že jsou
určitými jistotami, o kterých v duchu víme, že nastanou.