28.

EKOLOGIE
= věda zabývající se vztahy mezi organismy a mezi organismy a prostředím
- zakladatel: Ernst Haeckel
DĚLENÍ: => velká věda, která zabíhá do mnoha oblastí – podle úrovně, na níž jsou ekologické vztahy porovnávány
a) dle prostředí – ekologie vod, lesa
b) dle organismů – ekologie rostlin, živočichů, mikroorganismů
c) dle úrovně vztahů mezi organismy
a. autoekologie – vztahy na úrovni jedince v rámci druhu
b. demekologie – vztahy na úrovní populace
c. synekologie – vztahy na úrovni společenstva, ekosystémů
ZÁKLADNÍ POJMY
1. JEDINEC (individuum) = jeden konkrétní organismus vyskytující se na určitém území v určitém čase
2. POPULACE – soubor všech jedinců téhož druhu na určitém území v určitém čase
živý systém, v němž se projevují biologické vlastnosti jedinců, ale i biologické vlastnosti celé skupin
ZNAKY
2
• hustota (denzita) – počet jedinců na ploše (m , ha)
• maximální hustota je dána nosnou kapacitou prostředí (potrava, prostor, světlo)
• minimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných na rozmnožování, lov, ochranu
• ocitne-li se populace na této hranici, je považována za ohrožený druh
• množivost, porodnost (natalita) – počet nových jedinců v určitém čase
• je přímo závislá na rychlosti metabolismu a nepřímo závislá na jejich velikosti
• úmrtnost (mortalita) – počet úmrtí jedinců v určitém čase
• minimální mortalita – teoretická, za ideálních podmínek (je konstantní)
• ekologická mortalita – realizovaná, dána skutečnými podmínkami, je vždy vyšší než minimální úmrtnost
VZTAHY MEZI POPULACEMI
1. NEUTRÁLNÍ – populace jsou na sobě zcela nezávislé, neovlivňují se
2. POZITIVNÍ – mutualismus (symbióza) – vzájemně prospěšné soužití
Kooperace – vzájemné postupné sdružování, může být kdykoli přerušeno
3. KOMENZALISMUS – dožírání zbytků
4. NEGATIVNÍ – konkurence – vzájemné soupeření o životní potřeby
predace – vztah mezi predátorem a jeho kořistí
amenzalismus – jeden druh organismus poškozuje svými chemickými látkami jiný organismus (toxiny)
parazitismus – vztah mezi hostitelem a parazitem
endoparazité, ektoparazité

3. SPOLEČENSTVO (biocenóza) – soubor všech populací vyskytujících se na určitém území v určitém čase
o přirozené – vzniklo dlouhodobým samovolným vývojem
o umělé – člověkem šířená druhotná společenstva (vysazování stromů)
o diverzita společenstva – druhová pestrost – čím je větší, tím je společenstvo stabilnější
o stabilní – např. tropický les
o nestabilní – např. zahrada – na její udržení je potřeba dodatková energie (obdělávání)
o monocenóza – společenstvo tvořeno jedinci jedné populace (kulturní společenstva uměle vysázená – obilné pole,
smrkový porost, jabloňová plantáž)
o polycenóza – společenstvo tvořeno jedinci více populací
fytocenóza = rostlinné společenstvo
zoocenóza = živočišné společenstvo
ekoton = hranice mezi sousedními společenstvy
ekotonální efekt – mohou se zde vyskytovat druhy obou ekosystémů, a navíc druhy typické pro přechodné prostředí
(přechod lesa a louky, pole a louky, porost břehové vegetace)
4. EKOSYSTÉM – základní funkční jednotka přírody
 o biocenóza (společenstvo) + neživá příroda (slunce, teplo, voda, půda, nadmořská výška), stanoviště (biotop)
o je otevřený, vyvíjející se živý systém, v němž dochází ke koloběhu látek, energie, gen. info.

5. BIOM – velký krajinný ekosystém se společnými charakteristickými znaky (teplota a množství srážek)

např.
o tundra – velmi nízké teploty
o tajga – jehličnaté lesy, nižší teplota
o listnaté lesy – průměrná teplota, větší množství srážek
o stepi – vyšší teplota, malé množství srážek
o tropický deštný les – vysoká teplota,
velké množství srážek
o savana, poušť

Potravní ekologie
stanoviště + souhrn abiotických faktorů
o je označení pro faktor v životním prostředí, který nesouvisí s živými
organismy (není a nebyl jejich součástí) - podnebí, ovzduší, voda a vlhkost
teplota, světlo
Potravní pyramida
- znázorňuje vzájemné potravní vztahy v rámci ekosystému, zároveň zachycuje
koloběh látek; jednosměrný tok látek a na každém stupni pyramidy dochází ke
ztrátě energie
- prvotní zdroj energie = slunce (fotosyntéza)
- producenti – autotrofní zelené rostliny, jediný zdroj organické hmoty
- konzumenti – závislé heterotrofní organismy
o mohou se živit:
▪ producenty = býložravci = konzumenti 1. řádu
▪ konzumenty nižšího řádu = dravci, šelmy = konzumenti 2. a 3. řádu
- dekompozitoři (rozkladači) – mikroorganismy (bakterie, plísně, houby), odbourávají mrtvou organickou hmotu na minerální
látky
- paraziti – na producentech i konzumentech
o hyperparazitizmus – na parazitujícím parazitovi parazituje další parazit (u cizopasných blanokřídlých)
Potravní řetězce
- soubor organismů, které jsou na sobě potravně (troficky) závislé
- pastevně kořistnický – rostlina → býložravec → drobný masožravec → velký masožravec – velikost těla konzumentů se
postupně zvětšuje, počet klesá
- dekompoziční (rozkladný) – rozklad mrtvé organické hmoty
- rozkladný = detritový – postupný rozklad organické hmoty za vzniku humusu až minerálních látek – odumřelý
organismus → saprofytní hmyz → houba → řada bakterií – velikost těla konzumentů se zmenšuje, počet roste
- parazitický – opak pastevně kořistnického – hostitel → parazit → hyperparazit (savec → na něm parazitující hmyz → parazitické
bakterie → případně bakteriofág)

6. BIOSFÉRA – živý obal Země, souhrn všech ekosystémů na Zemi

7. AREÁL – soubor stanovišť, kde se daný druh vyskytuje, např. areál slona afrického a zmije obecné
- takové území, které splňuje ekologické požadavky daného druhu
 - velikost areálu je dána ekologickou valencí druhu
o euryvalentní druhy (kosmopolitní organismy)
o velké areály – stenovalentní druhy (endemické organismy) – malé areály
- kosmopolitní organismy – žijí téměř na celé zemi (bakterie, potkan)
- endemické organismy – žijí pouze na určitých místech na Zemi (kivi jižní-Nová Zéland,violka sudetská-Sudetko-
karpatský endemit)
- reliktní organismy – druh, který byl na daném místě rozšířen hodně, ale změnou životních podmínek se teď
vyskytuje jen na určitých místech (ostružník moruška)
o glaciální relikt – pozůstatek z doby ledové (ostružiník moruška-v Krkonoších glaciální relikt, ve
Skandinávii hojně, žábronožka)
- synantropní organismy – doprovázejí člověka a jeho sídla (kokoška, vrabec, myš, moucha, pěťouch maloúborný)
- invazní druh – zavlečeni na místa, kde původně nežili a přinášejí různé onemocnění pro běžné organismy v okolí
(rak signální, plzák španělský)

- ekologická nika
▪ postavení (fce) organismu v ekosystému
▪ způsob, jakým je zapojen do fungování ekosystému (ve vztahu k ostatním
organismům i prostředí), životní strategie
o prostorová nika – místo vhodné pro organismus – např. větší les pro rysa
o potravní nika – vše, co slouží k obživě organismu – např. pařez pro dřevokaznou
houbu
- ekologická valence (EV)
▪ rozmezí podmínek prostředí, ve kterém je organismus schopen žít
▪ minimum (dolní mez) – nejnižší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě může přežít, letální hranice (smrtící)
▪ maximum (horní mez) – nejvyšší hodnota podmínek, za nichž organismus ještě žije, letální hranice (smrtící)
▪ optimum – hodnota podmínek nejvhodnějšího život organismu

o tolerance – míra schopnosti organismu snášet nepříznivé podmínky

o šířka ekologické valence
▪ stenovalentní (úzká) – mají malou toleranci ke kolísání podmínek prostředí
(bioindikátoři)
▪ euryvalentní (široká) – mají velkou toleranci vůči kolísání podmínek např. –
moucha, šváb, kopřiva

- ekologická sukcese
▪ dlouhodobý vývoj ve společenstvu směřující k vytvoření stability za daných podmínek
▪ některé druhy mizí, jiné se objevují, sukcesí se zpravidla stává ekosystém složitějším a stabilnějším
▪ sukcese končí stádiem, kdy je stabilní a v rovnováze
o klimax
▪ nejstabilnější a nejkomplexnější společenstvo, které dospělo k rovnováze s podnebím – představuje optimální
životní podmínky rostlinných i živočišných druhů podle jejich nároků v určitém prostoru
▪ u nás lesy (bučiny, smrčiny)
o primární – osídlování na místech, kde se předtím organismy vůbec nevyskytovaly (holé skály, lávové příkrovy)
o sekundární – regenerace po přírodní katastrofě či zásahu člověka (sesuvy, požáry, povodně, dvůr)
o pionýrské organismy – první org., které začnou osídlovat nové prostředí – lišejníky, mechy, řasy, trávy

ABIOTICKÉ FAKTORY
- vlivy neživé přírody – světlo, teplo, voda, vzduch, půda, geografická poloha, nadmořská výška

1. SVĚTLO
- hlavní zdroj energie pro život
 - radioaktivní záření – pod 300 nm
- UV (ultrafialové) záření – 90 % zachycuje ozonosféra, 300-390 nm (10% radiační energie slunce) – význam: tvorba vitaminu
D v kůži člověka, jinak většinou škodlivé (mutagenní, baktericidní, brzdí růst rostlin, ničí mikroorg.)
- viditelné záření – u člověka 380-750 nm
- infračervené záření – nad 760 nm, tepelné
Vliv na rostliny
- fotosyntéza – fotosynteticky aktivní záření (400-700 nm)
a. světlomilné – pouštní, naše plevele (nesnesou stín)
b. stínomilné – mechy, kapradiny, hrachor (nepotřebují stále světlo)
c. neutrální – šalvěj, srha
- fotoperioda – délka denního osvětlení
- podle fotoperiody, která stačí ke kvetení se r. dělí na
a. krátkodenní – kratší než 12 hod – rýže, sója (kolem rovníku)
b. dlouhodenní – více než 12 hod – řepa, oves
c. neutrální – délka osvitu nemá na kvetení vliv – sedmikráska
Vliv na živočichy
- orientace zrakem; biorytmy – periodické biologické jevy (rozmnožování, stěhování, výměna srsti)
- denní či noční aktivita (denní, soumrační, noční živočichové)

2. TEOLOTA PROSTŘEDÍ
- zdroje: infračervené záření, teplo přijaté od okolí, teplo uvolněné při metabolismu
- teplotní optimum u většiny rostlin a živočichů: 15-30 °C
- eurytermní organismy – snesou velké výkyvy teplot, vyskytují se v různých zeměpisných šířkách (rozmezí od -5 °C do
+55 °C) -puma americká, sysel, štika, holub, většina lučních a hájových rostlin
- stenotermní organismy – snesou malé kolísání teplot
o teplomilné (termofilní) – snášejí vysoké teploty (banánovník, žirafy, řasny horkých pramenů, palmy, anakonda)
o chladnomilné (psychrofilní) – snášejí nízké teploty (sob, tučňák, vrba, ostružiník)
o kryofilní – rostliny žijící na ledu a sněhu (chvostoskoci, řasa Chlamydomonas nivalis)
o extrémofilové – psychrofilní – např. spory některých bakterií vydrží až -271 °C ↑ termofilní – např. pro bakterie
horkých podmořských pramenů je optimum kolem 100 °
Vliv na rostliny
- transpirace – odpařování vody průduchy na listech → ochlazení, ale ztráta vody
- chlupy, lesklé listy (vrstva vosku – izolace)
- ovlivňuje fyziologický proces (sklápění, opad listů, rozmnožování)

Vliv na živočichy
- studenokrevní (ektotermní) – teplota ovlivňuje jejich celkovou aktivitu, nižší teplota → stav strnulosti
o teplota těla závisí na okolí, malá produkce tepla, vysoké ztráty
o teplota ovlivňuje rozmnožování, zbarvení (nižší teploty – tmavé formy), aktivitu pohybu, příjmu potravy
 o bezobratlí, ryby, paryby, obojživelníci, plazi
- teplokrevní (endotermní) – teplota těla je stála – intenzivní metabolismus, krevní oběh, termoregulace (pocení, třes); teplota
ovlivňuje velikost a zbarvení těla (nižší teploty – s větlejší formy), chování, příjem potravy a vody, migrace,
o savci, ptáci; zimní spánek (hibernace) – křeček; nepravý zimní spánek – možnost probuzení i během zimy (medvěd,
jezevec); letní spánek (estivace) – hlavně za sucha (krajta, suchomilka)
- Glogerovo pravidlo – v teplejších a vlhčích oblastech jsou živočichové téhož druhu tmavší (tygr v Asii tmavší než tygr
sibiřský)
- Bergmannovo pravidlo – jedinci téhož druhu mají v teplejších částech svého areálu menší tělo, zvířata v chladnějších
oblastech mají větší objem těla (jeleni, vlci, lišky)
- Allenovo pravidlo – v
chladnějších oblastech
mají živočichové téhož
nebo blízce příbuzných
druhů relativně kratší
končetiny, ocas a uši,
protože vyčnívající části těla snadněji chladnou, dělení buněk probíhá
pomaleji a růst těchto orgánů byl během evoluce potlačen

- zimní spánek – hibernace – aktivní snížení životních funkcí, strnulost těla (ježek, křeček, netopýr)
o aktivní schopnost změnit tělesnou teplotu podle potřeby a udržovat homeostázu v podmínkách podchlazení
o podmíněna ročním endogenním rytmem (dědičně fixovaná)
o nástup usnadňuje snížení teploty po delší dobu, zkrácení doby osvětlení, změny ve složení a množství potravy
o před hibernací hromadění tukových zásob, utlumení centra sytosti
- nepravý zimní spánek – během hibernace se nesnižuje tělesná teplota, možnost probuzení i během zimy (medvěd, jezevec)
- letní spánek – estivace – pouštní hlodavci, stepní sysel, pouštní plazi, poloopice, někteří vačnatci

3. VODA
- univerzální rozpouštědlo; mořská, sladká (proudící, stojatá, podzemní, periodické), brakická
- vnitřní i vnější prostředí organismů
- tlak – stoupá s hloubkou, salinity – obsah soli ve vodě – ovlivňuje zamrzání vody, pohyb, osmotické děje, orientaci;
propustnost světla – kolísá od několika cm do několika metrů; kyslík; teplota
Vliv na rostliny
- rostliny – příjem hlavně kořeny
- hydrofyty = vodní – rostliny vázané na vodní prostředí (okřehek, lakušník vodní, leknín)
- hygrofyty = vlhkomilné – rostliny rostoucí na mokrých až zbahněných půdách (blatouch)
- mezofyty = střední nároky – rostliny rostoucí na vlhkých, čerstvě a mírně vlhkých půdách (kopretina)
- xerofyty = suchomilné – rostliny rostoucí na půdách suchých, nebo převážnou část roku suchých (kavyl)
Vliv na živočichy
- vodní – hydrobionti – vyžadují vodu (prvoci, vířníci)
- vlkhomilní – hygrofilní – vyžadují vysokou půdní vlhkost (stínka, chvostoskoci, žížaly)
- středně vlhká stanoviště – mezofilní
- suchomilné – xerofilní (mol šatní, hmyz, pavouci)
4. VZDUCH
- organismy žijí v nejspodnější vrstvě atmosféry – troposféře
- složení vzduchu: dusík 78 %; kyslík 21 %; oxid uhličitý 0,03 %; ostatní 0,97 %
vlastnosti: tlak – 0,1 Mpa – klesá s nadmořskou výškou
hustota – nízká – létání, dobrá pohyblivost, lidská sídliště do 5000 m, rostliny a živočichové 6000 m
proudění – rostliny – pozitivní: opylení, transport (semena, plody), - negativní: vývraty, vysoušení, vznik vlajkových
forem solitérních stromů
- živočichové – pozitivní: transport, orientace (zachycení pachů), plachtění, -negativní: zavlečení do nepříznivých
podmínek, ochlazování, vysoušen
- eroze (rozrušování a odnos půdy vlivem větru a vody)
vlhkost – ovlivňuje vodní bilanci suchozemských organismů
Echolokace netopýrů, pachová ostraha
znečištění atmosféry:
emise – znečišťující látky vypouštěné do ovzduší (tuhé: ucpávají průduchy na listech, při ovlhčení rozpustné složky unikají do
pletiv, rozrušují asimilační barviva; plynné: produkt spalování uhlí (SO2), metalurgická výroba (HF), automobilový a letecký
provoz)
imise – reakce emisí s dalšími emisemi a vzduchem, která následně dopadá na zem
emise:
- CO2 – skleníkový efekt – vzniká působením CO2, vodní páry, NOx, freonů, CH4 – propouští krátkovlnné viditelné záření
vyzařované Sluncem, ale zachycuje a nepropouští dlouhovlnné tepelné záření vyzařované z ohřátého zemského povrchu
a tím dochází k oteplování planety
- SO2, NOx – kyselé deště – škodí rostlinám
- freony – ozonová díra – poškození ozónosféry na Zemi dopadá více UV záření

5. PŮDA
- nejsvrchnější zvětralá vrstva litosféry
- pedosféra: půdní obal země (výsledek litosféry – matečné horniny, atmosféry – podnebí, srážky, a biosféry – živé organismy)
- neživá složka: minerální látky a odumřelé organismy – humus
- živá složka: edafon = soubor všech organismů žijících v půdě (řasy, bakterie, houby, prvoci, žížaly, hmyz, obratlovci)
- rostlina kde kyselosti pH půdy:
acidofyty – na kyselých půdách s pH menším než 6,7 (vřes, azalka, kostřava ovčí, bika hajní, rosnatka okrou.)
neutrofyty – rostou na půdách s pH 7 (většina organismů)
alkalofyty – na zásaditých půdách s pH větším než 7,2 - vápence (koniklec, sleziník, bělozářka liliovitá, plži, ostřice)
některé rostliny opadem – zvyšují kyselost půdy (smrk); snižují kyselost půdy (lípa)

6. GEOGRAFICKÁ POLOHA 7. NADMOŘSKÁ VÝŠKA

- rostlinná (vegetační) pásma

 BIOTICKÉ
FAKTORY
- vliv živé přírody

Vzájemné vztahy mezi organismy

• vnitrodruhové – v rámci populace
• mezidruhové – v rámci biocézy (mezi populacemi)
- patří sem: nároky na prostor, potravu, úkryt, rozmnožování
1. vnitrodruhové
- kladné: agregace – nakupení na 1 místě (stádo, smečka, hejno, rodina), rozmnožování, zisk potravy, stěhování, ochrana
- záporné: konkurence, kompetice – vzájemné soupeření o životní potřeby, prostor, potravu, partnera
2. mezidruhové
- neutrální: neutralismus – populace na sobě zcela nezávislé, neovlivňují se (housenka x leonard)
- kladné: kooperace – vzájemně prospěšné nezávazné sdružování, ale není nutné (stáda kopytníků)
komenzalismus – soužití pro jeden druh nezbytné, druhý není poškozen (epifytní rostliny využívají oporu
stromů, hyeny dojídají po lvech)
mutualismus, symbióza – nezbytné a trvalé vzájemně prospěšné soužití (lišejníky, mykorhiza)
- záporné: amenzalismus – jeden druh organismu (inhibitor) působí negativně na druhý (amenzál) produkty svého
metabolismu (penicilin x bakterie)
konkurence – vzájemné si škodí – soutěž o světlo, vodu, potravu (dravci)
predace – vztah mezi dravcem (predátorem) a jeho kořistí – predátor bývá větší a početně slabší než kořist,
kterou okamžitě zabíjí, rovnováha v přírodě
parazitismus – vztah mezi hostitelem a parazitem, parazit žije na úkor hostitele, ale nezabíjí ho (tasemnice, blechy)
Voda
- hlavně mezi ovzduším a zemským povrchem (změna skupenství)
- zásadní roli na koloběh vody má sluneční energie
- výpar → srážky → vsak → podzemní vody
- 97 % oceány
Uhlík (CO2)
- hlavně v atmosféře a rozpuštěný ve vodě – oceány (využíván fytoplanktonem k fotosyntéze)
- z ovzduší – fotosyntéza – začlenění do organických látek
- do ovzduší – z dýchání, odpadní produkty a z masa odumřelých zbytků (dekompozitoři), spalování fos. paliv, sopečná činnost
Kyslík
- hlavně v atmosféře a rozpuštěný ve vodě
- z ovzduší spotřeba – dýchání, rozklad odumřelých těl, spalování fosilních paliv
- do ovzduší – fotosyntéza zelených rostlin (neustálý příjem kyslíku)
- ovlivňuje člověk
Dusík
- hlavní v atmosféře
- z ovzduší jen mikroorganismy (nitrogenní bakterie)
- smrt → rostliny → živočichové → rozklad (nitritační bakterie) → rozkladači → amoniak (NH3) → dusitany → dusičnany
- do těla živočichů se dostává potravou – tvorba bílkovin
- zpět do ovzduší – denitrifikační bakterie
- člověk do oběhu zasahuje hnojením půd
Fosfor
- hlavně v horninách – fosfátové nerosty
- z hornin – zvětráváním a činností mikroorganismů → rostliny → živočichové po smrti (rozklad těl) zpět do půdy
- zvýšený obsah ve vodě → eutrofizace vod – přemnožení řas a sinic
Člověk a životní prostředí
- člověk je součástí řady ekosystémů, je součástí vzájemných vztahů a prostředí
- člověk životní prostředí využívá, ovlivňuje, mění, přizpůsobuje, a naopak je ŽP
ovlivňován
Historický vývoj vlivu člověka na prostředí
- vývoj ekosystémů probíhal od vzniku života na Zemi – dlouhodobý, trval miliony let
- člověk se stal součástí ekosystémů před necelými 2 miliony let, většinu této doby
člověk prostředí nijak výrazně neovlivňoval
Pravěk – člověk se podřizuje ekologickým zákonitostem, lidská populace byla
malá, zásahy do ekosystémů nevýrazné
Starověk – rozvoj zemědělství, pastevectví, budování větších sídel, těžba rud a dřeva, už tehdy rozsáhlé odlesnění =>
vodní i větrná eroze
Středověk – rozsáhlé kácení lesů kvůli rozvoji zemědělství a zakládání nových sídel
Novověk – od nástupu průmyslové revoluce (v Evropě od 18. století) se stupňuje těžba dřeva, uhlí, ropy, rud, rozvoj
zemědělské činnosti, zakládají se a rozšiřují města, rozvoj obchodu => stavba nových komunikací, nástup dopravních
prostředků → to vše vedlo k:
• výraznému poškozování ekosystémů (kácení a vypalování TDL, vysušování mokřadů...)
• vyhubení mnoha druhů organismů (vakovlk, moa)
• snížení stavů až ohrožení dalších druhů (např. tygr, panda...)
• rozšiřování jiných druhů (chovná zvířata, pěstované rostliny, synantropní druhy)
- negativní vliv člověka se projevuje v několika posledních tisíciletích (nejzávažnější poškození ve 20. století) – způsobeno:
→ prudkým růstem populace (v 17. století, rozvoj zemědělství -> množství potravy, vyšší úroveň hygieny a
lékařských poznatků); s rostoucím počtem obyvatel se zvyšují nároky na množství potravy, obydlí, dopravu...
→ růstem intelektuálních schopností člověka (rozvoj výrobních procesů, bez ohledu na přírodní zákonitosti),
dochází ke stále zvyšujícímu čerpání přírodních zdrojů – těžba rud, uhlí, ropy, surovin, spotřeba vody...
Globální problémy
- problémy, které ovlivňují celou planetu a jejichž řešení vyžaduje společný přístup všech států
- sociální: populační exploze, potravinová krize, šíření epidemií, drogová závislost, ozbrojené konflikty, terorismus
- ekonomické: surovinová krize (neobnovitelné zdroje – vyčerpání), chudoba a zaostalost (omezený přístup k pitné vodě,
zdravotní péče, vysoká porodnost a úmrtnost)
- enviromentální: snížení biodiverzity – biologické rozmanitosti (odlesňování, nepřiměřený lov živočichů, zavlékání
nepřirozených rostlinných a živočišných druhů na nová území), ekologické katastrofy, globální klimatické změny

ekologické katastrofy – havárie ropných tankerů, ropných vrtů, lesní požáry,

havárie v průmyslu – př. chemických továren, kácení tropických lesů, jaderné
katastrofy
znečištění ovzduší (u vzduchu)
smog – vzniku smogu pomáhá inverze (obrácené rozvrstvení teplého a
studeného vzduchu)
smog londýnský (redukční, zimní) – převážně v zimě ze zplodin
spalování (kouř + mlha) za inverze, hlavní složka SO2

smog losangeleský (oxidační, letní, fotochemický) – převážně v létě

ze zplodin z dopravy za slunečního záření – namodralý opar, hlavní složky přízemní ozón, uhlovodíky, NOX, CO a CO2
řešení: Omezení spalování fosilních paliv (snížení energické náročnosti), používání čistících zařízení – filtry, využívání
ekologických způsobů dopravy
znečištění vody:
- Biologické – prosak ze silážních jam, močůvka, hnijící org. Hmota
- Chemické – průmyslová hnojiva (přehnojení, množení řas) – ropa a ropné produkty (filtr na hladině, hnití vody,
těžké kovy (z odpadů, imisí, Cd, Hg, Pb), čistící a mycí prostředky (pěna na hladině), PCB (polychlorované
bifenyly) -nátěrové hmoty – hromadí se v tukové tkáni živ.
- Fyzikální – radiace (odpad), odpadní teplo z elektráren
- řešení: Budování kvalitních čistíren odpadních vod, Zamezení průsaků nežádoucích látek do spodních vod
 znečištění půdy:
- zhutňování půdy – slehnutí půdy užíváním těžké mechanizace; eroze – působením vody a větru, 1 cm vzniká
100 - 500let; chemizace – používání pesticidů a nadměrné hnojení; imise – spadem z ovzduší – kyselé deště,
těžké kovy...; skládky komunálního odpadu – průsak škodlivých látek
- řešení: umírněné využívání hnojiv, dodržování agrotechnických postupů a biologických principů v chovu
hospodářských zvířat
další problémy:
- odpady – nárůst produkce odpadů → omezení vzniku odpadů, výroba výrobků s dlouhou životností, zpracování
odpadů – recyklace
- poškození lesů – smrková monokultura → zachování všech základních funkcí lesa, snížení emisí, šetrná těžba
- tropické deštné lesy – těžba −> plantáže, požáry → zastavení devastace
- hluk – specifický „odpad“ lidské činnosti (doprava, letiště)

OCHRANA PŘÍRODY
-organizace zabývající se ochranou druhů:
-Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN)
-Světový fond na ochranu přírody (WWF)
-Mezinárodní úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví
-Výbor světového dědictví – schvaluje zapsání výjimečných kulturních a přírodních památek
-Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)
-Česká republika
- Zákon ČNR o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. -vymezuje chráněná území

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
- velkoplošná
o národní park – původní, člověkem málo ovlivnění území, výskyt řady vzácných druhů organismů

- činnost člověka je zde značně omezená, 3 ochranné zóny, mezinárodní význam, u nás vyhlašuje Parlament

- NP Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko

- ve světě: Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Plitvická jezera v Chorvatsku, Yellowstone v USA, Galapágy

o chráněná krajinná oblast – území s přirozenými ekosystémy a chráněnými druhy organismů, hospodářská činnost omezena
▪ 3 ochranné zóny, vyhlašuje vláda, u nás 27 CHKO: Beskydy, Žďárské vrchy, Labské pískovce, Jeseníky, Český kras,
Moravský kras, Bílé Karpaty, Litovelské Pomoraví, Třeboňsko, Pálava
- maloplošná
o národní přírodní rezervace-menší území, významné ekosystémy, přísná ochrana
▪ Pouzdřanská step, SOOS, Lednické rybníky, Boubínský prales, Kováčovské kopce, Ralsko, Rejvíz
o přírodní rezervace – přísná ochrana, oblastní význam
▪ Prachovské skály, Prokopské údolí, Divoká Šárka, Malý Bezděz
o národní přírodní památka – přírodní útvar menší rozlohy
▪ Babiččino údolí, Barrandovské skály, Pravčická brána, Valašské muzeum v přírodě
o přírodní památka – přírodní útvar menší rozlohy, Husova kazatelna
o památný strom
 Krkonoše Šumava Podyjí

České Švýcarsko Vysoké Tatry Nízké Tatry

Plitvická jezera

Yellowstone Galapágy

Beskydy Žďárské vrchy Labské pískovce Jeseníky Český kras Moravský

kras Bílé Karpaty

Litovelské Pomoraví Třeboňsko Pálava Pouzdřanská step Soos Lednické rybníky Boubínský prales
Kováčovské kopce

Ralsko
Rejvíz Prachovské skály Prokopské údolí Divoká Šárka Malý Bezděz Babiččino údolí Barrandovské skály

Pravčická brána Valašské muzeum v přírodě Husova kazatelna