Pokus o legalizaci eutanázie v Maďarsku

Daniel Fraš 1.B

7. ledna 2024

Maďarský právník Dániel Karsai je jeden z mnoha lidí postižených sklerózou. Jedná se o nemoc, která
Dániela pomalu, ale jistě zabíjí a on s tím nemůže nic dělat, než jen přihlížet a prožívat postupné
zhoršování jeho stavu. Přichází totiž nekontrolovatelně o schopnost ovládat své svaly, dokud se
nedostane do bodu, ve kterém nebude moct komunikovat, polykat ani dýchat a zemře. Podle něj se
jedná o ztrátu důstojnosti a on se toho dožít nechce. „Důstojný život musí znamenat víc než jen utrpení,
a musí s sebou přinejmenším nést možnost svobodně se rozhodnout,“ povídá Karsai.
Díky svým činům se Karsai v Maďarské politice, novinářství i právnictví stal poměrně známou osobou.
Snažil se přesvědčit soudce ve Štrasburku, aby přikázali Budapešťské vládě legalizovat v Maďarsku
eutanazii. Nedá se říci, že se mu to vyloženě povedlo, ale prý je s výsledky soudních procesů spokojený.
Nebylo potřeba si ani připravovat takové množství argumentů, neboť argumenty pro legalizaci eutanázie
jsou poměrně jasné. Jednou už se někdo o legalizaci eutanázie u soudu v Maďarsku snažil, žaloba byla
avšak zamítnuta. Karsai argumentuje, že se svět za tu dobu posunul a soud musí rozhodovat znovu.
Nemluví pouze o důstojnosti, ale i o lidských právech. Uvádí větu z Evropské úmluvy o ochraně lidských
práv, že žádný Evropan nemá být trýzněn a nemá být snižována jeho důstojnost. Jeho vlastní otec i bratr
stojí za veškerou Karsaiovou prací a silně ho podporují. Hlavní důvod, proč se nechce vydat například do
Švýcarska sám uvedl při rozhovoru s novináři časopisu Reflex. „Nechci umírat někde na klinice v Ženevě,
chci umřít doma, tady. A chci, aby mi to můj domov umožnil.”
Podle něj má nejlepší předpoklady pro pokus o prolomení tohoto zákona právě on. Je právník, je mladý,
jeho přátelé také a je kolem něj spousta lidí, kteří jsou schopni mu pomoct. Je gay, nemá děti a nikoho tu
za sebou nenechá. Má peníze a vše stojí na jeho straně, aby mohl eutanázii v Maďarsku učinit
skutečnou. Sám tuto myšlenku řekl.
Navíc za ním stojí široká veřejnost, neboť je názor na eutanázii v Maďarsku spíše kladný. Když byl
konečně po dlouhém mlčení politiků pozván opozicí na slyšení do parlamentu, tak to dopadlo tak, že
většina poslanců Fideszu mlčeli po celou dobu slyšení a na konci se s Karsaiem ani nerozloučili. To
vyvolalo veřejné pobouření, které donutilo politiky omluvit se Karsaiovi skrze dopisy a samotný Tamáš
Fabiny, hlava maďarské evangelické církve, ve veřejném listu Karsaiovi uvedl, že jeho argumenty
neakceptoval, ale že je každý den nucen jeho postoj k situaci pečlivě promýšlet.
Názory dvou stran:

„ALS (amyotrofická laterální skleróza) vede k extrémně ponižující životní situaci, která vás stále více
zbavuje nezávislosti. Poslední stadium nemoci je prakticky vegetativní existence, bez možnosti vědomé
aktivity nebo komunikace. Tato forma existence pro mě postrádá jakýkoli smysl a důstojnost,“ uvádí
Dániel Karsai. „Podle mého osobního a profesního názoru je úplný zákaz rozhodování o ukončení života
v Maďarsku porušením mých základních lidských práv, zejména práva na sebeurčení založeného na
lidské důstojnosti, zákazu nelidského a ponižujícího zacházení a práva na svobodnou volbu ideologického
přesvědčení. Vzhledem k tomu, že v Maďarsku neexistuje žádný právní prostředek nápravy tohoto
porušení, podal jsem stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.“

„Případ se týká práva na smrt z vlastní vůle osoby postižené amyotrofickou laterální sklerózou
(ALS), typem onemocnění motorických neuronů. Pomoci někomu ukončit vlastní život je v Maďarsku
trestným činem, a to i tehdy, když k tomu dospěje člověk zdravé mysli, ale má nevyléčitelné
degenerativní onemocnění a nechce žít,“ uvádí soud.
Ministerstvo uvedlo, že Maďarsko považuje za „nepřijatelná“ všechna rozhodnutí a aspirace,
které „umožňují druhým ukončit život člověka“.

Můj názor:

Můj osobní názor je takový, že by se eutanázie v Maďarsku legalizovat měla. Nemyslím tím pro
všechny, ale pouze pro lidi, kteří jsou postiženi nevyléčitelnou nemocí, která je postupně připravuje o
základní lidské schopnosti a práva, jako například zmíněná ALS, nebo třeba určité formy rakoviny.
Neznamená to, že by někdo psychicky nemocný, například těžkými depresemi nebo schizofrenií, mohl
eutanázii podstoupit. Před eutanázií by měl být pacient jak fyzicky, tak psychicky vyšetřen a měla by být
uskutečněna určitá forma závěru, zdali je na tom jedinec tak “špatně,” že už nemá jeho život v podstatě
smysl, nebo zde nějaká naděje je. Upřímně si myslím, že by měla eutanázie být zavedena
ve více zemích, například i u nás. Právě teď v Česku trpí nemocí ALS přibližně 800 lidí, z čehož každý rok
100 zemře a nových 100 se objeví a myslím si, že by tito lidé měli mít možnost rozhodnout o své smrti.
Mám osobní zkušenosti v blízkém okolí s dožitím “bez důstojnosti” a musím uznat, že Karsaiovi
plně rozumím. Vidět v lidech, kteří ví, co je čeká, tu bezmoc a nechuť k životu je opravdu smutné a
ponuré.
Když ponecháme vše stranou, je lepší odjet do Švýcarska a zemřít v zemi, kterou pomalu člověk
ani nezná, nebo to legalizovat v domovské zemi a zemřít tam, kde se člověk narodil, popřípadě prožil
svůj život?

Zdroje:
Urbanová, Anna. IROZHLAS opakuje: ‚Chci zemřít důstojně.‘ Právník s ALS podal stížnost na Maďarsko
kvůli zákazu eutanazie. Online. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/als-daniel-
karsai-stiznost-madarsko-evropsky-soud-pro-lidska-prava_2311070620_aur. [citováno 2024-01-07].

Brolík, Tomáš. Reflex opakuje: Nevím, jak umřu. Ale chci mít možnost umřít podle svého. Reflex. 2. ledna
2024, str. 35