2.

Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

Síla
Zrychlení tělesa je přímo úměrné výslednici sil působících na těleso a nepřímo úměrné
jeho hmotnosti.

Jedná se o druhý Newtonův zákon.

F=m∗a

Kde F – síla působící na těleso [N], m – hmotnost [kg], a – zrychlení tělesa [ms-2]

Jednotkou síly je 1 N (Newton)

Síla je vektorová fyzikální veličina.

V případě více působících vnějších sil na daný objekt je třeba určit její výslednici tedy
jako vektorový součet všech vnějších působících sil.

Obr. 1 vektorový součet působících sil

Třecí síla
Při posouvání tělesa po podložce brání tomuto pohybu vazby mezi tělesem a
podložkou. Tento odpor proti pohybu je definován jednou silou, kterou nazýváme třecí
síla.
Třecí síla (FT na Obr. 2) působí podél podložky a je orientována vždy proti pohybu těles.

Obr. 2 Třecí síla

 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

Pokud pro jednodušší výpočty třecí sílu zanedbáme, tak podložku, po kterém se
pohybuje těleso, nazýváme dokonale hladkou.

Smykové tření
Třecí síla FT při smykovém tření (při působení sil jako je uvedeno na Obr. 2), má pak
velikost:

F T =f∗N

f je součinitel smykového tření, N je výsledná reakce podložky (je stejně velká jako
výsledná síla působící kolmo na podložku, ale má opačný směr)

Pozn. Pokud máme těleso na vodorovné podložce a na těleso v kolmém směru

nepůsobí již žádná jiná síla než tíhová, tak pak velikost N je rovna velikosti G. V jiném
případě musíme vektorově sečíst všechny síly působící ve směru kolmém k podložce,
pokud síly působí v jiném než kolmém směru k podložce, tak vektorově pak sčítáme
jejich dílčí úseky (kolmé průměty do normály). Srovnej s Obr. 3, kde je velikost normály
N odpovídající velikosti kolmého průmětu síly G do normály roviny neboli N = Gcos(α).

Obr. 3 Nakloněná rovina

Koeficient tření
Koeficient (součinitel) smykového tření f závisí na materiálu a kvalitě obou povrchů.
Koeficient smykového tření je zpravidla větší, pokud jsou tělesa v klidu. Proto
 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

rozlišujeme koeficient smykového tření statický f 0, když jsou tělesa proti sobě v klidu, a
dynamický f , když se pohybují.

Gravitační síla

Isaac Newton v roce 1665 na základě znalostí Keplerových zákonů formuloval při
popisu pohybu planet kolem Slunce a pozorování pohybu Měsíce kolem Země
gravitační zákon:

„Dva hmotné body se ve Vesmíru přitahují silou, která je úměrná součinu jejich
hmotností a nepřímo úměrná čtverci jejich vzdáleností.“

m1 m2
F g=G 2
r

kde G je Newtonova gravitační konstanta (G = 6,67.10 -11 Nm2kg-2), m1, m2 jsou hmotnosti
těles, r je vzdálenost mezi nimi.

Síla je vektorová veličina, ale toto rovnicí vypočítáme jen její velikost jako skalár.

Newtonův gravitační zákon je použitelný pouze pro slabá gravitační pole a současně
pokud se v nich tělesa pohubují malými rychlostmi ve srovnání s rychlostí světla.

Gravitační síly jsou vždy přitažlivé. Pokud bychom chtěli tedy vypočítat jejich vektorové
působení, tak můžeme třeba vypočítat gravitační sílu působící na první těleso:

m1 m2 r
F g 1=−G 2
r r

Kde r je polohový vektor 1. tělesa vzhledem ke druhému.

Odstředivá síla
Je to síla působící na těleso resp. hmotný bod směrem od středu křivosti trajektorie. V
případě pohybu po kružnici jde o střed této kružnice. V obecnějším případě pohybu po
hladké křivce jde o střed oskulační kružnice.
Pokud se budeme v inerciální vztažné soustavě pohybovat po zakřivené trajektorii, bude
na nás působit dostředivé zrychlení. Podle druhého Newtonova zákona (zákon síly)
musí být toto zrychlení totiž způsobeno silou, kterou těleso B působí na těleso A. Síla
 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

má stejná směr jako její zrychleni (do středu), a proto se nazývá dostředivou silou.
Třetí Newtonův zákon nám říká, že pokud těleso B působí silou na těleso A pak musí
také těleso A působit stejně velkou silou na těleso B v opačném směru (zákon akce a
reakce).
To tedy znamená, že dostředivá síla vyvolá stejně velkou reakci ve směru od středu
otáčení, kterou nazveme odstředivá síla.
Velikost odstředivé síly se dá vypočítat např. podle vzorce:
2
v
F o=m
r
kde m je hmotnost tělesa [kg], v je jeho okamžitá rychlost [ms-1], r je poloměr křivosti
oblouku [m].
Pozn. V této rovnici vidíme, že velikost odstředivé síly roste s kvadrátem rychlosti a
také se zmenšujícím se poloměrem, tak pozor na jízdu autem vysokou rychlostí v
zatáčkách o malém poloměru.

Tíhová síla
Pokud bychom byli na povrchu Země, která nerotuje, tak bychom byli ve směru do jejího
středu přitahováni gravitační silou Fg. Jenže všichni víme, že Země rotuje kolem své osy
s periodou přibližně 24 hodin a tedy na nás bude kromě gravitační síly Fg působit také
síla odstředivá Fo. Výsledná tíhová síla FG je výslednicí vektorového součtu gravitační
síly Země a odstředivé síly vzniklé otáčením Země kolem své osy.
Tíhová síla se mění se zeměpisnou šířkou a je vždy (až na póly) menší než gravitační
síla a nemá (kromě na rovníku a na pólech) s ní ani stejný směr.
F G=m g

kde g je tíhové zrychlení v daném místě. Tíhové zrychlení závisí na nadmořské výšce a
zeměpisné šířce.
Hodnota tíhového zrychlení na Zemi činí v českých zeměpisných šířkách (49 až 51°)
přibližně 9,81 m/s².Pro fyzikální a technické použití se využívá hodnoty normálního
tíhového zrychlení na 45° zeměpisné šířky u hladiny moře, jehož velikost je
gn = 9,80665 m/s²
 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

Tíha (označována jako G) je fyzikální veličina vyjadřující v daném tíhovém poli silu
tělesa působící na jeho závěs nebo podložku pod tělesem, pokud je toto těleso v klidu.
G=F G

Graficky si můžeme působení gravitační, odstředivé a tíhové síly na těleso na povrchu

Země znázornit:
F G=F g + F 0

Obr. 4 Tíhová síla, gravitační síla, odstředivá síla na povrchu Země

 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

Archimedův zákon
„Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou, která se rovná tíze kapaliny
tělesem vytlačené.“
Můžeme tedy pro velikost vztlakové síly psát:
F VZ =Gk =mk g=V k ρk g

kde mk je hmotnost kapaliny, Vk je objem kapaliny,ρk je hustota kapaliny.

Obr. 5 Tíhová síla, vztlaková síla

Pokud vezmeme těleso o hmotnosti mt a vložíme ho do kapaliny o hustotě ρ k, tak na

těleso budou působit tyto síly (viz. Obr. 5):

F=F ¿−F VZ

F=mt g−V k ρk g

F=V t ρt g−V k ρk g
 2. Gravitační pole – síla, třecí síla, koeficient tření, gravitační síla, tíhová síla,
odstředivá síla, vztlaková síla, Archimedův zákon.

Jelikož objem ponořeného tělesa je stejně velký, jako je objem kapaliny, kterou vytlačí
po ponoření, tak můžeme psát:
F=V k ρt g−V k ρ k g

F=V k g(ρt −ρk )

Dostáváme tak následující tři možné případy výsledné síly, která působí na tuhé těleso.
 hustota tuhého tělesa je větší než hustota kapaliny
Velikost tíhové síly, která působí na těleso, je větší než velikost hydrostatické
vztlakové síly. Výslednice sil směřuje dolů a těleso uvolněné z klidu tedy klesá.
 hustota tuhého tělesa je stejná jako hustota kapaliny
Velikost tíhové síly je stejně velká, jako je velikost hydrostatické vztlakové síly.
Vůči sobě mají tyto síly opačný směr. Těleso uvolněné z klidu se v kapalině
vznáší, tzn., nestoupá ani neklesá.

 hustota tuhého tělesa je menší než hustota kapaliny

Velikost tíhové síly je menší než je velikost hydrostatické síly vztlakové a těleso
plove na hladině.