TROPY – jazykové prostředky založené na přenášení K. J.

Erben: Zlatý kolovrat

významu slov Okolo lesa pole lán
Hoj jede, jede z lesa pán
Personifikace – zosobnění, neživá věc se chová jako živá,
popř. autor oslovuje neživé předměty Anafora – opakování slov na začátku veršů
J. Wolker: Žně P. Bezruč: Kyjov
Slunce je veliký básník Vždy veselo bývalo v Kyjově
a napsalo krásnou báseň Vždy veselo v Kyjově bude
zlatým perem na naši zem.
Epifora – opakování slov na konci veršů
Zvukomalba = onomatopoie - např. opakování hlásky „L“ Česká lidová píseň
navozuje tleskání Když jsem k vám chodíval přes ty lesy
K. J. Erben: Vodník Ach ouvej, přes ty lesy,
…na topole podle skal Bývalas, má milá, veselejší,
zelený mužík zatleskal Ach ouvej, veselejší

Epiteton – básnický přívlastek, např. stříbrný vítr, bouřlivý Epanastrofa – opakování slova na konci jednoho a na
rok začátku druhého verše
F. L. Čelakovský: Ilja Volžanin
Oxymóron – vyjadřuje spojení dvou jevů, které se A nazván Volžanin, po vychování,
vzájemně vylučují (mrtvé milenky cit) po vychování u matky Volhy…

Přirovnání – je na stejném obrazném principu jako Aliterace – opakování začátečních písmen po sobě jdoucích
metafora, porovnání dvou jevů se společným rysem (ošklivá slov
jak noc) J. Suchý: Takový je život
J. Seifert: Píseň o rodné zemi Potkal potkan potkana
Krásná jako kvítka na modranském džbánku pod kamenem pod kamenem
je ta země, která vlastí je ti, počkat pane potkane
krásná jako kvítka na modranském džbánku, ať se vám nic nestane.
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti. Inverze = anastrofa – zpřeházení běžného pořádku slov
Francois Villon: Balada
Metafora – nepřímé pojmenování na základě vnější Já u pramene jsem… namísto Já jsem u pramene…
podobnosti (hlad – nejlepší kuchař)
SYNTAKTICKÉ FIGURY
Metonymie – nepřímé pojmenování na základě vnitřní Elipsa – vynechání určité části výpovědi (vyplývající
souvislosti (půjčil si Kunderu) z kontextu)
K. J. Erben: Polednice
Hyperbola – nadsázka A zas do hrozného křiku –
P. Bezruč: Ostrava „I bodejž tě sršeň sám-!
Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem Že na tebe, nezvedníku,
sto roků kopal jsem uhlí, Polednici zavolám!“
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly. ŘEČNICKÉ FIGURY
Řečnická otázka a odpověď
Kontrast – záměrné umístění jevů, slov či myšlenek
s opačným významem vedle sebe Apostrofa – řečnické oslovení neživého objektu nebo
nepřítomné osoby
Eufemismus – zjemnění nepříjemné skutečnosti (usnout na J. Wolker: Těžká hodina
věky = zemřít) …milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené
z lásky, světla a víry,
Dysfemismus – zhrubění skutečnosti (pazoura = ruka) Dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte

Synekdocha – záměna části za celek (přišel o střechu nad

hlavou)
P. Bezruč: Červený květ
„Jsou duše drsné, co samy šly žitím“

Ironie - řečené je myšleno obráceně (Tobě to ale sluší)

FIGURY - určují se pouze v poezii; jsou to sousloví

založená na opakování slov, hromadění jednotlivých slov.
Při jejich užití se nemění význam slov, která figuru vytváří.

Epizeuxis – opakování téhož slova nebo slov krátce za

sebou