DP PETRIKOVA PETRA Final Tisk 3

MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA BIOLOGIE
Tvorba výukového programu na dílčí téma z biologie

člověka na platformě Open Source a jeho otestování na
žácích 8. ročníku ZŠ
Diplomová práce
Brno 2017
Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:
Mgr. Martina Jančová, Ph. D. Bc. Petra Petříková

Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím

pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se
zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty

Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
------------------------------
podpis
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí diplomové práce, paní
Mgr. Martině Jančové, Ph. D.
OBSAH
1. ÚVOD
2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1 TRÁVICÍ SOUSTAVA
2.1.1 Úvod
2.1.2 Funkce trávicí soustavy
2.1.3 Obecná stavba trávicí soustavy
2.1.3.1 Sliznice……………………………………...………………………...8
2.1.3.2 Podslizniční vazivo……………………………...……………………9
2.1.3.3 Svalovina a povrchové vazivo ...……………………...…………...…9
2.1.4 Řízení hybnosti a sekrece v trávicí soustavě
2.1.4.1 Nervové řízení……………...………………………………………..10
2.1.4.2 Humorální řízení………………..…………….……………………..10
2.1.5 Orgány trávicí soustavy, jejich stavba a funkce………………………..
2.1.5.1 Dutina ústní…..………….…………………………………………..10
2.1.5.2 Hltan…………………...…………………………………………….14
2.1.5.3 Jícen………...……………………………………………………….14
2.1.5.4 Žaludek……………...……….……………………………………....14
2.1.5.5 Tenké střevo….……………………...……………………………....15
2.1.5.6 Tlusté střevo.…...…………………………………………………....16
2.1.5.7 Pobřišnice…………………………………………………………....18
2.1.5.8 Játra….…...…………………………………………………….…....19
2.1.5.9 Žlučník a žlučové cesty………….…..……………………………....20
2.1.5.10 Slinivka břišní.……………………………………………………..21
2.1.6 Výživa ..……………………………………………………………………21
2.1.6.1 Sacharidy……………………………………………………………22
2.1.6.2 Proteiny……………………………………………………………..22
2.1.6.3 Lipidy……….22
2.1.6.4 Minerální látky a stopové prvky….……..………………………..…23
2.1.6.5 Vitaminy………...……….………………………………………..…23
2.1.7 Zásady zdravé výživy…………....…………………………………………
2.1.8 Alternativní směry výživy
2.1.8.1 Vegetariánství....………...…………………………………………..27
4
2.1.8.2 Veganství……………………………………...……………………..27
2.1.8.3 Fruitariánství..…………………...…………………………………..28
2.1.8.4 Makrobiotické stravování……...…………………...………………..28
2.1.8.5 Výhody a nevýhody alternativního stravování..….…………..……..28
2.1.9 Onemocnění trávicí soustavy
2.1.9.1 Peptidický vřed……….….…………………………………………..29
2.1.9.2 Žlučové kameny....……….…………..……………………………...30
2.1.9.3 Virové hepatitidy……...……………………………………………..30
2.1.9.4 Celiakie…………..……...…………………………………………..31
2.1.9.5 Akutní apendicitida...………………………………………………..32
2.1.9.6 Průjem……….…..………...………………………………………...32
2.1.9.7 Zácpa………….....…………………………………………………..33
2.1.9.8 Kolorektální karcinom………....…………..………………………..34
2.1.9.9 Salmonelóza, cholera, úplavice.…….…………………………...…..34
2.1.9.10 Poruchy příjmu potravy……..……….………………...……….…..34
2.1.9.11 Obezita…………....……..…….……………………………….…..36
2.2 E-LEARNING A ONLINE VYUČOVÁNÍ………38
2.2.1 E-learning....................................38
2.2.1.1 Formy e-learningu…………………………………………………...38
2.2.1.2 Výhody e-learningu………….…………………...……………….....39
2.2.1.3 Nevýhody e-learningu……….……...…………………..…………...39
3. METODICKÁ ČÁST41
3.1 ODBORNÁ ČÁST41
3.1.1 Zjišťování obsahu učiva trávicí soustavy v učebnicích pro ZŠ41
3.1.2 Metodika tvorby výukového programu43
3.1.2.1 Pedagogické pojetí e-learningu……………………………………...43
3.1.2.2 Příklady systémů pro tvorbu e-learningu………..……………...…...44
3.1.2.3 Systém Wordpress…………..…….………….……………………...44
3.1.2.4 Obsah a struktura e-learningového kurzu………….……..………....44
3.1.2.5 Tvorba e-learningu z didaktického hlediska…....…………………...45
3.1.2.6 Tvorba studijních textů e-learningu….……....……………………...45
3.1.2.7 Struktura kapitol studijních textů…………….…………...…….…...46
3.1.3 Metodika výzkumu46
5
3.1.4 Metodika zhodnocení výsledků47
4. DIDAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………….48
4.1 ZAŘAZENÍ TRÁVICÍ SOUSTAVY V RVP………..……...….………..……. 48
4.1.1 Výchovně-vzdělávací cíle ………………………………………………….48
4.1.2 Mezipředmětové vztahy…..….…….….…….……………………………...49
4.1.3 Myšlenkové operace….….………….…….………………………………...49
4.1.4 Dovednosti……….…..…………..……….…………………………….…...49
4.1.5 Praktický dopad….……………………...…………...……………………...50
4.2 TVORBA VÝUKOVÉHO PROGRAMU…………...…….……………………
4.3 STRUKTURA VÝUKOVÉHO PROGRAMU
5. VÝSLEDKY
5.1 VÝSLEDKY PRETESTU A POSTTESTU
5.1.1 Srovnání pretestu a posttestu: testové otázky
5.1.2 Srovnání pretestu a posttestu: obrázek trávicí soustavy
5.1.3 Celkové srovnání pretestu a posttestu
6. ZÁVĚR
7. LITERATURA
8. SOUHRN
9. PŘÍLOHY
6
1. ÚVOD
V současné době jsou ve výuce stále více využívány moderní technologie, jako je
počítač, internet, DVD nosiče a další. Jednou z moderních součástí výuky může být
i výukový program, který je dostupný na internetu online, tedy e-learning. Takovýto
výukový program lze využít například jako doplněk běžné výuky ve škole, při
samostudiu, kdy žák může postupovat dle svého vlastního tempa, nebo pokud je žák
dlouhodobě nemocný. V některých státech světa online výukové programy nahrazují
prezenční výuku ve školách.
Mnou vytvořený výukový program je určen pro žáky 8. ročníku základní školy,
neboť právě v tomto ročníku je učivo trávicí soustavy probíráno.
Hlavní cíle práce:
1. Vytvoření elektronického výukového programu na téma trávicí soustava na

platformě Open Source. Jako Open Source platforma byl vybrán Wordpress,
kde byly umístěny veškeré učební texty, obrázky a další materiály k tématu.
2. Otestování vytvořeného výukového programu na žácích 8. ročníku základní
školy
3. Vyhodnocení výsledků testování výukového programu na žácích 8. ročníku
základní školy
Vytvořený výukový program může sloužit nejen žákům 8. ročníku, ale i učitelům
jako zdroj inspirace pro výuku, nebo běžným uživatelům internetu jako zdroj informací
zabývající se problematikou trávicí soustavy.
7
2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1 TRÁVICÍ SOUSTAVA
2.1.1 Úvod
Trávicí soustava slouží k příjmu a zpracování potravy. Formují ji vlastní orgány
trávicí soustavy (dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo), ve
kterých dochází k trávení a vstřebávání potravy, a přídatné orgány (slinné žlázy, játra,
žlučník, slinivka břišní), které tvoří, shromažďují a vydávají do trávicí soustavy trávicí
šťávy. Široce používaným označením pro trávicí soustavu je gastrointestinální trakt
(Merkunová & Orel, 2008).
2.1.2 Funkce trávicí soustavy

Hlavní funkcí trávicí soustavy je přijímání potravy (ingesce), její mechanické
zpracování, chemický rozklad živin (cukrů, tuků, bílkovin), převedení těchto látek
vzniklých rozkladem spolu s vodou, minerálními látkami a vitaminy do krve nebo
lymfy. Zpracování potravy probíhá ve třech po sobě následujících dějích – trávení
(digesce), vstřebávání (absorpce) a odstraňování nestravitelných a odpadních látek ven
z těla (defekace) (Machová, 2002).
Mezi další funkce trávicí soustavy patří sekrece hormonů, které řídí činnost
trávicí soustavy, produkce vitaminů bakteriálními kmeny v tlustém střevě,
zneškodňování mikroorganismů pomocí žaludeční šťávy (HCl) a mízní tkáně ve stěně
tenkého střeva (Peyerovy pláty) (Merkunová & Orel, 2008).
2.1.3 Obecná stavba trávicí soustavy

Trávicí trubice má v celém svém rozsahu jednotnou stavbu. Je tvořena čtyřmi
základními vrstvami: sliznicí (tunica mucosa), podslizničním vazivem (tunica
submucosa), svalovinou (tunica muscularis) a povrchovým vazivem (tunica adventitia
či tunica serosa) (Vargová & Páč, 2008).
2.1.3.1 Sliznice
Sliznice vystýlá celou trávicí trubici zevnitř a má šedorůžovou až červenou
barvu. Je neustále zvlhčována sekretem žlázových buněk a sekretem hlouběji uložených
nebo extramurálních žláz (Vargová & Páč, 2008). Vytváří rozhraní mezi zevním
a vnitřním prostředím organismu, zamezuje vstupu mikroorganismů do vnitřního
8
prostředí a propouští jen ty látky, které jsou pro organismus prospěšné. Sliznice je
v jednotlivých částech trávicí trubice přizpůsobena specifické funkci, vytváří cirkulární
nebo podélné řasy (plicae) nebo vybíhá v drobné klky (villi) (Machová, 2002).
Sliznice trávicí trubice je tvořena třemi vrstvami – epitelem, vazivem, tenkou
vrstvou hladké svaloviny. Epitel je od začátku trávicí trubice po žaludek a v blízkosti
řitního otvoru mnohovrstevný dlaždicovitý, neboť v těchto úsecích je epitel sliznice
hodně mechanicky namáhán, v ostatních úsecích je jednovrstevný válcový (resorpční).
Pod epitelem se nachází slizniční vazivo, které je bohatě protkáno sítí krevních cév,
mízních cév a nervových vláken. Vlákna hladké svaloviny mohou být přítomna
v některých úsecích v nejhlubší slizniční vrstvě, přizpůsobují sliznici peristaltickým
pohybům vlastní svaloviny trávicí trubice (Vargová & Páč, 2008).
2.1.3.2 Podslizniční vazivo

Podslizniční vazivo spojuje sliznici se svalovinou, jsou v ní obsaženy cévní
a nervové pleteně, případně žlázy (Vargová & Páč, 2008).
2.1.3.3 Svalovina a povrchové vazivo

Svalovina je buď hladká, nebo příčně pruhovaná. Příčně pruhovaná svalovina se
nachází v úseku od dutiny ústní po dolní třetinu jícnu, dále v okolí zevního svěrače a
řitního otvoru. Hladká svalovina tvoří zbytek trávicí trubice, je uspořádaná ve vnitřní
kruhovou (cirkulární) a zevní podélnou (longitudální) vrstvu (Merkunová & Orel,
2008).
Svalová vrstva má jak schopnost místních kontrakcí, kdy dochází
k promíchávání obsahu, tak mohutnějších stahů, kdy je obsah posouván do dalších
oddílů trávicí trubice (peristaltika) (Vargová & Páč, 2008).
Povrch trávicí trubice je pokrytý vrstvou řídkého vaziva (tunica adventitia) nebo
hladkou vazivovou blánou (tunica serosa) (Vargová & Páč, 2008).
2.1.4 Řízení hybnosti a sekrece v trávicí soustavě

Přijatá potrava je v trávicí soustavě zpracovávána mechanicky (zajišťováno
hybností jednotlivých částí trávicí trubice) a chemicky (působením trávicích šťáv).
Hybnost je výsledkem činnosti svaloviny (viz kapitola 2.1.3.3.). Sekreci trávicích šťáv
zajišťují žlázky ve stěně trávicí trubice a přídatné trávicí žlázy, jejichž šťávy přitékají do
trávicí trubice vývody. Hybnost a sekrece trávicích šťáv je řízena nervově a humorálně
(látkově) (Vargová & Páč, 2008).
9
2.1.4.1 Nervové řízení
Nervové řízení je zprostředkováno pomocí reflexů, které mohou být
nepodmíněné (vrozené) a podmíněné (naučené). Oba reflexy spouštějí sekreci trávicích
šťáv v celé trávicí trubici. Na řízení reflexní hybnosti má největší podíl střevní nervový
systém (nervové pleteně ve stěně trávicí trubice) (Vargová & Páč, 2008).
Nepodmíněné reflexy jsou vybavované drážděním mechanoreceptorů potravou
(reagují na velikost napětí stěny trávicí soustavy), drážděním chemoreceptorů složkami
tráveniny (reagují na koncentraci glukózy, pH) a drážděním termoreceptorů (Rokyta
& kol., 2016).
Podmíněné reflexy jsou spouštěny zrakovými a čichovými podněty, slovem
o jídle, představou jídla, návykem na jídlo v určitý čas apod. (Vargová & Páč, 2008)
Centrální nervová soustava působí prostřednictvím autonomního nervového
systému – parasympatikus má převážně účinek zesilující, sympatikus zeslabující
(Rokyta & kol., 2016).
2.1.4.2 Humorální řízení

Chemické složení obsahu trávicí trubice je podnětem pro tvorbu hormonů.
Hormony společně s motilitou (hybností) ovlivňují i sekreci trávicích šťáv.
Cholecystokinin (dříve pankreozym), produkovaný buňkami tenkého střeva, zvyšuje
kontrakce žlučníku a sekreci slinivky břišní. Gastrin, který se tvoří v žaludku,
počátečním oddílu tenkého střeva a ve slinivce břišní, zvyšuje motilitu žaludku a sekreci
kyseliny chlorovodíkové v žaludku (Rokyta & kol., 2009).
Mezi další hormony patří sekretin, vznikající ve stěně dvanáctníku, serotonin,
glukagon a další (Vargová & Páč, 2008).
2.1.5 Orgány trávicí soustavy, jejich stavba a funkce
2.1.5.1 Dutina ústní (Cavum oris)

Je počátečním oddílem trávicí trubice. Začíná ústním otvorem (rima oris),
kraniálně ji ohraničuje patro (palatum), kaudálně spodina ústní (diaphragma oris),
anterolaterálně tvoří její stěny rty (labia) a tváře (buccae). Hlavním obsahem dutiny
ústní jsou zuby (dentes) a jazyk (lingua). Dutina ústní je zubními oblouky rozdělena na
předsíň dutiny ústní (vestibulum oris) a vlastní dutinu ústní (cavitas oris proprium).
10
Dutina ústní zabezpečuje ukousnutí potravy, její mechanické rozmělnění žvýkáním
a promíchání se slinami (Vargová & Páč, 2008).
Sliznice dutiny ú stní

Celá dutina ústní a zadní plocha rtů jsou vystlány sliznicí, na alveolárních
výběžcích horní a dolní čelisti přirůstá sliznice pevně k okostici a vytváří dáseň
(gingiva). Sliznice obsahuje žlázky, které produkují sliny (Machová, 2002).
Tvrdé a měkké patro

Tvrdé patro (palatum durum) odděluje dutinu ústní od dutiny nosní, je kostěné.
Sliznice, která jej pokrývá, vybíhá vzadu v měkké patro (palatum molle), hmotou
měkkého patra je svalstvo. Zadní okraj měkkého patra vybíhá uprostřed v čípek, od
čípku sestupují do stran dvě slizniční řasy, v jamce mezi oběma řasami je na každé
straně mandle patrová (tonsilla palatina). Mandle obsahují mízní tkáň, chrání před
infekcí. V povrchu mandlí se nacházejí epitelové buňky, lymfocyty, leukocyty
a bakterie - při jejich přemnožení mandle zduří a při polykání bolí (Machová, 2002).
Jazyk a spodina ú stní

Spodina ústní je svalová přepážka, která vyplňuje prostor dolní čelisti, leží na ní
jazyk. Jazyk (lingua) je svalnatý pohyblivý orgán, tvořený převážně z příčně pruhované
svaloviny, rozlišujeme na něm kořen, tělo a hrot. Ke spodní ploše jazyka přirůstá ze
spodiny ústní uzdička (frenulum linguae). Hřbet jazyka je pokrytý růžovou sliznicí
s různými typy drobných výběžků - papil. Ve sliznici jazyka jsou uloženy slinné žlázy,
ve stěnách některých papil chuťové pohárky. Jazyk slouží především k rozmělňování
potravy, je sídlem chuti, uplatňuje se při polykání a řeči (Machová, 2002).
Zuby (dentes)
Následující část byla upravena podle Vargová & Páč (2008) a Merkunová
& Orel (2008).
Zuby jsou tuhé útvary uložené v dutině ústní. Soubor všech zubů vytváří chrup
(dentice). Zuby jsou usazeny v zubním lůžku ohraničeném kostními výběžky čelisti
(alveoly) a pokrytém dásní (gingiva). Základní tkání zubů je zubovina (dentinum), která
je pevnější než kostní tkáň, dalšími tkáněmi jsou zubní sklovina (email), zubní cement
(cementum), zubní dřeň (pupa dentis).
11
Zub je složen z korunky (corona dentis), krčku (collum dentis) a kořene (radix
dentis). Korunka vyčnívá nad dáseň, má bílou až nažloutlou barvu, její povrch je krytý
sklovinou (email). Krček je krátký úsek přechodu mezi korunkou a kořenem,
u zdravého zubu je překrytý dásní. Kořen je zanořen v zubním lůžku, je krytý zubním
cementem. Upevnění kořene v lůžku zajišťuje ozubice (periodontium), tuhé vazivo
uspořádané do šikmo probíhajících snopců. Uvnitř zubu je dřeňová dutina (cavum
dentis), v ní je uložena zubní dřeň (pulpa dentis), dřeňová dutina pokračuje do zubního
kořene jako kanálek (canalis radicis dentis). Zubní dřeň obsahuje cévy a nervy, které do
dutiny vnikají otvory v hrotech kořenů.
Chrup člověka je heterodontní, to znamená, že se skládá z několika stavebně
odlišných typů zubů – řezáků (dentes incisivi), špičáků (dentes canini), třenových zubů
(dentes praemolares) a stoliček ( dentes molares).
V průběhu života se u lidí vytvářejí dva typy chrupu: dočasný a stálý. Dočasný
chrup (mléčný, primární) je tvořen celkem dvaceti zuby (8 řezáky, 4 špičáky,
8 stoličkami), začíná se prořezávat kolem 6. – 24. měsíce života, od 6. roku života
postupně vypadává. Trvalý chrup je tvořen 32 zuby (8 řezáky, 4 špičáky, 8 třenovými
zuby, 12 stoličkami). Třetí stoličky se začínají prořezávat nepravidelně, po 18. roce
života, u některých jedinců se neprořežou vůbec.
Pro označení jednotlivých typů zubů se používá zubní vzorec, ten rozděluje celý
chrup do čtyř kvadrantů. Horní zuby se zapisují nad vodorovnou čáru kříže, dolní zuby
pod čáru. Jednotlivé zuby se označují písmeny nebo čísly. Pro zuby dočasného chrupu
se používají malá písmena s indexem nebo římské číslice, pro zuby trvalého chrupu se
používají velká písmena s indexem nebo arabské číslice.
Schéma dočasného chrupu (Vargová & Páč, 2008):

V IV III II I I II III IV V
m2 m1 c i2 i 1 i 1 i 2 c m1 m 2
Schéma trvalého chrupu (Vargová & Páč, 2008):

8 7 6 5 4 3 2 1 1 2 3 4 5 6 7 8
M3 M2 M1 P2 P1 C I 2 I1 I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3
12
Slinné žlá zy
Sliny jsou neustále vyměšovány mnoha drobnými slinnými žlázkami (glandulae
salivarie) ve sliznici dutiny ústní. Při přijímání potravy přitékají sliny také ze tří párů
velkých slinných žláz – příušní, podčelistní a podjazykové. Vyměšování slin je
nepodmíněný reflex, vybavovaný působením potravy na chuťové pohárky jazyka, může
být způsoben i vůní nebo hovorem o jídle (Machová, 2002).
Příušní žláza (glandula parotis) je největší ze všech slinných žláz a je uložena
před ušním boltcem. Její vývod je asi 5 cm dlouhý, prochází svalstvem tváře a ústí proti
druhé horní stoličce. Produkuje vodnatý (serózní) sekret (Machová, 2002).
Podčelistní žláza (glandula submandibularis) má vejčitý tvar, je uložena na dně
dutiny ústní pod obloukem dolní čelisti a vydává převážně vodnatý (serózní) sekret.
Podjazyková žláza (glandula sublingualis) je nejmenší z velkých slinných žláz.
Je uložena pod jazykem a je převážně hlenová (mucinózní) (Merkunová & Orel, 2008).
Průměrně se každý den vyloučí 1 až 1,5 litru slin. Sliny jsou převážně složeny
z vody, dále obsahují vazký hlen – mucin, antibakteriálně působící imunoglobuliny typu
A a lyzozym, trávicí enzym alfa-amyláza (dříve ptyalin) a některé odpadní látky jako
močovina a kyselina močová (Merkunová & Orel, 2008).
Sliny zvlhčují potravu, formují sousto pomocí lepivého mucinu, působí
antimikrobiálně, zahajují štěpení škrobů díky alfa-amyláze, chrání zuby před zubním
kazem (tím, že omývají zuby od zbytků jídla, mikrobů apod., navíc obsahují Ca 2+), ředí
škodlivé látky, upravují teplotu potravy, rozpouštějí potravu a tím umožňují působení
potravy na chuťové receptory (Merkunová & Orel, 2008).
Trá vení v ú stech a polyká ní

Potrava je v dutině ústní zpracovávána mechanicky pomocí žvýkacích svalů,
zubů a jazyka. Potrava je mísena se slinami a zvlhčována enzymem alfa-amylázou,
který chemicky štěpí škroby na dextrin a dále na maltózu (jednodušší cukry).
Rozmělněná natrávená potrava vytváří sousto, které se pohybem jazyka dostává k jeho
kořeni. Po dotknutí sousta měkkého patra a patrových oblouků se vybaví polykací
reflex. Tento reflex je nepodmíněný a jeho centrum je v prodloužené míše. Při polykání
se zdvihne měkké patro a hltanová příklopka uzavře vchod do hrtanu, aby sousto
nemohlo vniknout do dýchacích cest, zastaví se dýchací pohyby (nádech i výdech). Dále
dojde k několika souboru pohybů hltanu, při nichž se sousto dopraví do jícnu (Machová,
2002).
13
2.1.5.2 Hltan (pharynx)
Hltan je společným oddílem trávicí a dýchací soustavy, procházejí jím sousta
z dutiny ústní do jícnu a zároveň slouží k vedení vzduchu z dutiny nosní do hrtanu. Jde
o trubici dlouho až 15 cm, uloženou před krční páteří, horním koncem připojenou k bázi
lební, kaudálně přechází do jícnu. V jeho přední stěně se nacházejí tři otvory, horním
komunikuje s dutinou nosní, středním s dutinou ústní a spodním s hrtanem (Vargová
& Páč, 2008).
2.1.5.3 Jícen (oesophagus)

Jícen je až 28 cm dlouhá trubice, spojující hltan se žaludkem. Probíhá před
páteří, leží vlevo od střední roviny (pouze v místě bifurkace průdušnice je vychýlen
vpravo). V průběhu jícnu se nacházejí tři krátká zúžení, první je při přechodu hltanu do
jícnu, druhé v místě bifurkace průdušnice, třetí při průchodu jícnu bránicí (Vargová
& Páč, 2008).
Posunování sousta jícnem je podporováno stahem svaloviny, který se šíří
z hltanu na jícen. Rychlost pohybu sousta závisí na jeho konzistenci (Merkunová
& Orel, 2008).
2.1.5.4 Žaludek (lat. gaster, řec. ventriculus)

Žaludek je nejširší oddíl trávicí trubice, který slouží k hromadění spolykané
potravy, k jejímu mechanickému rozmělnění, a pomocí enzymů obsažených v žaludeční
šťávě k chemické přeměně na tráveninu (Vargová & Páč, 2008).
Žaludek leží v dutině břišní pod bránicí, je rozložený pod levým obloukem
žeberním směrem k pupku (Merkunová & Orel, 2008). Jeho tvar a velikost je
individuálně variabilní, obvykle je však dlouhý kolem 25 cm a jeho objem je 1,5 až dva
litry (Vargová & Páč, 2008).
Přechod jícnu v žaludek se jmenuje česlo (cardia), následuje tělo žaludku
(corpus ventriculi), které se směrem vzhůru vyklenuje v klenbu (fornix), směrem dolů
se zužuje ve vratníkovou předsíň (antrum) a končí vratníkem (pylorus). Česlo i vratník
jsou opatřeny svěrači (Merkunová & Orel, 2008).
Ž aludeční šťá vy
V sliznici žaludku jsou obsaženy trubicovité žlázky, které za den vyloučí zhruba
dva litry žaludeční šťávy (Machová, 2002). Žaludeční šťáva obsahuje hlavně vodu, dále
14
kyselinu chlorovodíkovou (HCl), hlen, pepsinogeny, žaludeční lipázy, vnitřní faktor
(tzv. Castleho faktor) (Merkunová & Orel, 2008).
Kyselina chlorovodíková je silně kyselá, způsobuje bobtnání vaziva (význam při
trávení bílkovin masa), podporuje vstřebávání železa a vápníku, chrání vitaminy B 1, B2
a C, působí antimikrobiálně. Před vlivem HCl chrání sliznici žaludku hlen. Vlivem HCl
se v žaludeční šťávě obsažené pepsinogeny aktivují na pepsin, který zahajuje trávení
bílkovin v žaludku. Žaludeční lipázy jsou biologicky málo významné, neboť tráví
jenom emulgované tuky, kterých je v potravě minimální množství. Vnitřní (Castleho)
faktor chrání vitamin B12 a umožňuje jeho vstřebávání v tenkém střevě (Merkunová
& Orel, 2008).
Sekreční činnost žaludku je řízena jak nervově, tak látkově (humorálně).
Nervové řízení je vyvoláno stejnými podněty, jako vyměšování slin v dutině ústní
(popsáno v kapitole 2.1.5.1). Sekreční činnost žaludku podporuje klid, dobrá nálada, ale
také koření, výtažky z masa, alkohol apod. Hněv, rozrušení a spěch sekreční činnost
snižují (Machová, 2002).
Látkové (humorální) řízení zajišťuje gastrin, vznikající v G-buňkách vratníkové
oblasti žaludku a ve stěně dvanáctníku (Merkunová & Orel, 2008).
Hybnost žaludku a trá vení

Žaludek je schopen pojmout až dva litry rozmělněné potravy. Po přijetí
posledního sousta potravy se uzavře česlo, žaludeční stěna se přimkne k obsahu žaludku
(žaludeční peristola) a obsah žaludku je prostupován žaludeční šťávou. Po té následují
pohyby žaludku (peristaltika), které podporují promíchávání obsahu žaludku s žaludeční
šťávou, potrava se tak pomalu mění v tráveninu (chymus). Trávenina je postupně
protlačována do dvanáctníku tak, aby nedocházelo k jeho přehlcování. Doba, kterou
setrvává potrava v žaludku, se liší podle skladby potravy, cukry se tráví mnohem
rychleji než tuky (Merkunová & Orel, 2008).
2.1.5.5 Tenké střevo (intestinum tenue)

V tenkém střevě se dokončuje trávení, vstřebávají se v něm produkty trávení
a odvádějí se z něj nestravitelné a nestrávené zbytky do tlustého střeva. Má délku tři až
pět metrů, skládá se v kličky, které pod játry a žaludkem vyplňují dutinu břišní
a zasahují i do malé pánve. Tenké střevo se dělí na tři části: dvanáctník (dudodenum),
lačník (jejunum) a kyčelník (ileum) (Machová, 2002).
15
Trá vení v tenkém střevě
Trávení v tenkém střevě začíná ve dvanáctníku, do kterého ústní vývod slinivky
břišní a jater. Z jater přichází do dvanáctníku žluč (viz kapitola 2.1.5.9), ze slinivky
břišní přichází do dvanáctníku pankreatická šťáva, viz kapitola (2.1.5.10) (Machová,
2002).
Podíl na trávení živin v tenkém střevě má tedy šťáva ze slinivky břišní, žluč
a vlastní šťáva tenkého střeva, která je silně zásaditá, aby neutralizovala tráveninu
přicházející z žaludku. Zvláště silný zásaditý hlen produkují ve dvanáctníku Brunnerovy
žlázy (Merkunová & Orel, 2008).
Šťáva tenkého střeva obsahuje trávicí enzymy peptidázy a disacharázy.
Peptidázy dokončují trávení bílkovin na aminokyseliny, disacharázy (sacharáza, laktáza,
maltáza) štěpí disacharidy na monosacharidy (Merkunová & Orel, 2008).
Vstřebá vá ní živin v tenkém střevě

V tenkém střevě se vstřebává až 90 % přijatých živin a vody, proto je potřeba,
aby ke kontaktu tráveniny se stěnou střeva docházelo na co největší ploše, sliznice
tenkého střeva tedy vybíhá v klky (resorpční plocha tenkého střeva je 40 m 2 i více).
K využití takto velké plochy je potřeba, aby byl zajištěn dostatečný přísun krve, sliznice
je tedy bohatě zásobena krevními a mízními cévami (Merkunová & Orel, 2008).
Produkty trávení tuků - mastné kyseliny, se vstřebávají ve formě micel, které
tvoří se složkami žluči. Pokud mají krátký řetězec (do 18 uhlíků v molekule),
vstřebávají se do krve vrátnicové žíle, odkud se dostávají přímo do jater. Mastné
kyseliny s dlouhým řetězcem se vstřebávají do mízy (Merkunová & Orel, 2008).
Glukóza a aminokyseliny se pomocí aktivního transportu vstřebávají do krve,
nejčastěji v součinnosti s aktivním vstřebáváním sodíku. Voda se vstřebává ze střeva do
krve vlásečnic osmózou. Vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K) se vstřebávají jako
součást micel (Merkunová & Orel, 2008).
2.1.5.6 Tlusté střevo (intestinum crassum)

Tlusté střevo je uloženo po celém obvodu dutiny břišní. Má délku asi 1,5 metru,
jeho šířka je 5 až 8 centimetrů. Tvoří jej čtyři části: slepé střevo (intestinum caecum)
s červovitým výběžkem (appendix vermiformis), tračník (colon), esovitá klička (colon
sigmoideum) a konečník (rectum) (Machová, 2002).
16
Slepé střevo
Slepé střevo je počátečním a zároveň nejširším oddílem tlustého střeva. Leží
v pravé jámě kyčelní, horní konec plynule přechází do tračníku. Do horní části slepého
střeva se z levé strany otvírá koncová část tenkého střeva, jeho vyústění je opatřeno
nepravou chlopní (valva ileocaecalis), která zabraňuje zpětnému průchodu obsahu
tlustého střeva do tenkého střeva (Vargová & Páč, 2008).
V oblasti pod nepravou chlopní odstupuje ze slepého střeva červovitý výběžek
(appendix vermiformis), který je individuálně dlouhý, od 0,5 až do 50 centimetrů. Má
nápadně vyvinutou lymfatickou složku, proto bývá často označován jako tonsilla
abdominalis. Jeho poloha je variabilní, nejčastěji však směřuje do malé pánve (Vargová
& Páč, 2008).
Tračník
Tračník navazuje na horní konec slepého střeva, má tři části: vzestupný, příčný
a sestupný tračník. Vzestupný tračník (colon ascendens) směřuje k dolní ploše jater, kde
ohbím přechází v téměř pravém úhlu v tračník příčný (colon transversum). Příčný
tračník probíhá peritoneální dutinou doleva ke slezině, kde ohbím přechází do
sestupného tračníku (colon descendens). Sestupný tračník směřuje do esovité kličky,
kaudálním směrem se postupně zužuje (Vargová & Páč, 2008).
Esovitá klička
Esovitá klička navazuje na sestupný tračník v levé jámě kyčelní. Jde o nejužší
část tlustého střeva, má délku až 40 centimetrů. Klička je svým tvarem podobná
položenému velkému písmenu S (Vargová & Páč, 2008).
Konečník
Jedná se o poslední úsek tlustého střeva, na povrch těla ústí řitním otvorem
(anus), který obsahuje dva svěrače. Vnitřní svěrač je z hladké svaloviny, zevní svěrač je
tvořen svalovinou příčně pruhovanou, je ovládaný vůlí (Merkunová & Orel, 2008).
Pohyby tlustého střeva

Tlusté střevo vykonává tři typy pohybů: kývavé, peristaltické a velké. Kývavé
pohyby mísí obsah střeva, peristaltické pohyby obsah posunují. Velké pohyby se
opakují 3 až 4 krát denně, zejména po naplnění žaludku novým jídlem (Machová,
2002).
17
Pohyby tlustého střeva jsou řízeny reflexně a látkově (humorálně). Mezi
humorální faktory zvyšující hybnost patří gastrin a cholecystokinin, mezi faktory
snižující hybnost patří sekretin, glukagon a somatostatin. Mezi reflexní stimuly patří
rozepnutí žaludku přijatou potravou, dvanáctníku tráveninou a tlustého střeva obsahem
(Merkunová & orel, 2008).
Vyprazdň ová ní tlustého střeva (defekace)

Přesunem obsahu z vyšších částí tlustého střeva do konečníku roste v konečníku
tlak, dochází k dráždění receptorů citlivých na tah, ty začnou vysílat vzruchy do
defekačního centra v křížové míše. Centrum v křížové míše vyvolá stah hladké
svaloviny konečníku, který je doprovázen pocitem nucení na stolici. Zároveň dojde
k ochabnutí vnitřního svěrače. K vyprázdnění je však nezbytné vůlí povolit zevní
svěrač. Při vyprazdňování dochází k hlubokému vdechu, kdy se současně stahují břišní
svaly (tzv. břišní lis), vzroste nitrobřišní tlak a tím se podpoří odchod stolice
z konečníku. Pokud je pocit nucení na stolici opakovaně potlačován, může dojít
k poruchám defekačního reflexu až k chronické zácpě (Merkunová & Orel, 2008).
Skladba stolice je závislá na skladbě potravy, její barvu ovlivňují žlučová
barviva. Stolice obsahuje vodu, anorganické látky, nestravitelné a nevstřebané složky
tráveniny, bakterie a jejich produkty, součásti trávicích šťáv, odloučené buňky výstelky
V tlustém střevě jsou přítomny saprofytické i hnilobné bakterie. Saprofytické
bakterie produkují některé vitaminy skupiny B a vitamin K, které se vstřebávají do krve.
Dále zkvašují vlákninu a nestravitelnou součást potravy, přičemž vznikají plyny (oxid
uhličitý, vodík a metan) rozpínající střevo, což podporuje peristaltiku. Hnilobné bakterie
podporují hnití zbytku bílkovin, přičemž ve střevě vznikají jedovaté látky způsobující
typický zápach stolice. Důležitý je příjem dostatečného množství vlákniny, který
v potravě udržuje kvasné a hnilobné procesy v rovnováze (Merkunová & Orel, 2008).
2.1.5.7 Pobřišnice (peritoneum)

Pobřišnice je blána vystýlající dutinu břišní, v níž je převážná část trávicího
ústrojí uložena. Pobřišnice přechází na povrch většiny orgánů v dutině břišní jako
pobřišnice útrobní. V některých místech vytváří pobřišnice rozsáhlejší řasy, na které
jsou jednotlivé orgány trávicího ústrojí zavěšeny (Machová, 2002).
18
2.1.5.8 Játra (hepar)
Játra jsou největší žlázou lidského těla, váží asi 1,5 kg a jejich délka je kolem 25
cm (Vargová & Páč, 2008). Jsou uložena pod pravou klenbou bránice, k níž jsou
zavěšena vazivovým pouzdrem. Zepředu jsou játra kryta pravým žeberním obloukem,
který většinou nepřesahují. Játra jsou vazivovou přepážkou rozdělena na dva
laloky - pravý, který je větší a levý, který je menší (Machová, 2002).
Uprostřed dolní plochy jater je jaterní branka, kterou do jater vstupuje jaterní
tepna a vrátnicová žíla a kudy vystupuje žlučovod (Machová, 2002). Jaterní tepna
přivádí do jater okysličenou krev a živiny, před vstupem do jater se dělí na pravou
a levou jaterní tepnu pro pravý a levý jaterní lalok. Vrátnicová žíla přivádí do jater
odkysličenou krev s látkami vstřebanými v oblasti trávicí trubice, přiváděné látky jsou
v jaterních buňkách metabolicky měněny (Merkunová & Orel, 2008).
Stavba jater
Hlavní stavební a funkční součástí jater je žlázový jaterní parenchym, jehož
základní morfologickou jednotkou je jaterní lalůček (lobulus venae centralis). Jaterní
lalůček má tvar šestibokého hranolu, jeho povrch je krytý tenkou vazivovou vrstvou.
Středem jaterního lalůčku prochází centrální žíla (vena centralis), kolem ní jsou
rozloženy jaterní buňky (hepatocyty), uspořádané paprsčitě do jaterních trámců
(Vargová & Páč, 2008).
Mezi trámci buněk se nacházejí jaterní prostory naplněné krví – sinusoidy.
V sinusoidách se mísí okysličená tepenná krev a krev vrátnicová. Z této krve jaterní
buňky odebírají kyslík a vstřebané látky (potřebné i toxické), zároveň řadu vlastních
produktů vydávají zpět. Krev ze sinusoidů je odváděna do centrální žíly (vena centralis)
směrem ke středu jaterního lalůčku, centrální žíla se postupně spojuje do jaterních žil
(venae hepaticae), které ústní do dolní duté žíly (vena cava inferior) (Vargová & Páč,
2008).
Jaterní buňky neustále vytvářejí žluč. Žluč je odváděna žlučovými kanálky
(canaliculi biliferi), které začínají ve štěrbinách mezi jaterními buňkami (hepatocyty).
Žlučové kanálky odvádějí vznikající žluč na periferii jaterního lalůčku do žlučových
vývodů, žluč je tedy odváděna opačným směrem než krev (Vargová & Páč, 2008).
19
Funkce jater
Játra jsou hlavním centrem metabolismu základních živin lidského těla (cukrů,
tuků a bílkovin). Mezi jejich funkce patří (Merkunová & Orel, 2008):
- ukládání glukózy ve formě glykogenu, při nedostatku glukózy v krvi se jaterní
glykogen odbourává na glukózu
- vznik lipoproteinu (VLDL a HDL)
- detoxikace – přeměna čpavku na močovinu, která je vylučována do moči;
inaktivace látek jako je např. alkohol, odstraňování mnoha z těchto látek do žluče
- odbourávání hormonů
- zasahování do metabolismu vitaminů (jsou zásobárnou vitaminu D, E, K, B 12)
a minerálních látek (železa, mědi, kobaltu)
- odbourávání starých krvinek (z hemu rozpadlých červených krvinek vzniká
bilirubin)
- upravování bilirubinu tak, aby byl schopen vyloučit se do žluče
- snižování cholesterolu, který je využíván pro tvorbu žlučových kyselin, zároveň ale
cholesterol vytvářejí
- díky intenzivnímu metabolismu jsou zdrojem tepla
- jsou zásobárnou krve
- ovlivňování procesu srážení krve
- tvorba žluči
- zneškodňování mikroorganismů a cizorodých složek vstřebaných ve střevě
2.1.5.9 Žlučník a žlučové cesty

Žluč (bilis, fel) je žlutá tekutina, která vzniká v jaterních buňkách. Je složena
z 95 % z vody, dále ze solí žlučových kyselin, žlučových hematogenních pigmentů
(bilirubin, biliverdin), cholesterolu a dalších látek. Má silně zásaditou reakci, čímž
neutralizuje kyselou tráveninu dvanáctníku. Žluč se podílí na emulgaci tukových složek
tráveniny, je nezbytná pro vstřebávání mastných kyselin (Vargová & Páč, 2008).
Z jater je žluč odváděna z pravého jaterního laloku pravým žlučovodem (ductus
hepaticus dexter), z levého levým žlučovodem (ductus hepaticus sinister). Tyto
žlučovody se sbíhají ve společný jaterní vývod, k němuž se připojuje vývod žlučníku
(ductus cysticus), který pokračuje do dvanáctníku jako žlučovod (ductus choledochus)
(Merkunová & orel, 2008).
20
Žlučník (vesica fellea) je orgán hruškovitého tvaru, ležící ve výřezu na spodní
ploše jater. Bazální část žlučníku přesahuje dolní okraj jater a je viditelná při pohledu na
játra zepředu. Žlučník má objem asi 50 ml, hromadí se v něm postupně žluč, která se
zahušťuje vstřebáváním vody. Při příchodu tráveniny do dvanáctníku je žluč ze žlučníku
reflexně vyprazdňována (Vargová & Páč, 2008).
2.1.5.10 Slinivka břišní (pankreas)

Slinivka břišní je protáhlá žláza o délce 12 až 16 centimetrů. Rozlišujeme u ní
hlavu, tělo a ocas (Vargová & Páč, 2008).
Slinivka je žláza smíšená, obsahuje tkáň s vnitřní (endokrinní) i vnější
(exokrinní) sekrecí. Tkáň s exokrinní sekrecí tvoří trávící šťávu, která vývodem odtéká
do dvanáctníku. Tkáň s endokrinní sekrecí – Langerhansovy ostrůvky, tvoří a uvolňuje
do krve hormony inzulin, glukagon a somatostatin (Merkunová & Orel, 2008).
Šťáva slinivky břišní má silně zásaditou reakci, přispívá k neutralizaci
žaludečních šťáv v tenkém střevě. Šťáva obsahuje enzymy – alfa-amylázu (tráví škroby
až na maltózu), lipázy (v přítomnosti žluči odštěpují mastné kyseliny z tukových látek),
nukleázy (štěpí nukleové kyseliny), enzymy štěpící bílkoviny (trypsinogen,
chymotrypsinogen, prokarboxypeptidázu) – ty jsou do vývodů vylučovány v neaktivní
formě, aktivují se až po příchodu do střeva (Merkunová & Orel, 2008).
2.1.6 Výživa
Vývoj organizmu je závislý na příjmu potravy. Látky přijímané organizmem mají
zahrnovat kvalitativní i kvantitativní hledisko. Kvalita přijímané potravy závisí jak na
typu základních živin, tak na přítomnosti vitaminů, stopových prvků a minerálních látek
Pokud dospělý člověk přijímá vysoce energicky bohatou potravu a má nízký
energický výdej, začnou se u něj vytvářet tukové zásoby a vyvíjí se otylost. Při nízkém
příjmu potravy a větším energickém výdeji začne člověk na hmotnosti ubývat. Nadváha
i podváha jsou rizikovými faktory, které mohou vést ke zdravotním komplikacím
Příjem potravy je řízen z hypotalamu, kde je centrum hladu a centrum sytosti.
Hypotalamická centra dostávají aktuální informace z mechanoreceptorů trávicího
systému (např. ze žaludku při hladových kontrakcích nebo při rozpětí žaludečních stěn).
Lze je stimulovat i chemicky, podnětem pro stimulaci je glykemie, aminoacidemie
21
a hladina volných mastných kyselin v krvi. Informaci o velikosti tukových zásob přináší
hormon tukové tkáně – leptin. Příjem potravy i zastavení jejího příjmu jsou ovlivňovány
také mozkovou kůrou a částmi limbického systému. Jíme, i když nemáme hlad, ale
pouze chuť na něco. Stejně tak jíme méně například při dlouhotrvajícím stresu. Centrum
příjmu tekutin je rovněž lokalizováno v hypotalamu (Rokyta & kol., 2009).
Mezi základní složky potravy patří sacharidy, lipidy, proteiny, minerální látky,
vitaminy. Potrava by měla být složena ze 2/3 rostlinného původu a z 1/3 živočišného
původu (Rokyta & kol., 2009).
2.1.6.1 Sacharidy
Sacharidy, tzn. škroby (polysacharidy) a cukry (mono a oligosacharidy), mají
být ve stravě zastoupeny asi z 55 %, přitom je podstatné, aby větší část tvořily
škroboviny (např. rýže, těstoviny, brambory). Potraviny patřící do škrobovin obsahují
i další důležité minerální látky, vitaminy a vlákninu. Vláknina (polysacharid celulózy)
je obsažena především v ovoci a zelenině. Z energického hlediska je pro člověka
bezvýznamná, protože nemáme enzymy na její štěpení, podporuje však střevní motilitu,
střevní sekreci a tedy proces trávení (Trojan & kol., 2003).
2.1.6.2 Proteiny
Proteiny by měly být zastoupeny ve stravě z 15 až 20 %. Mohou být živočišného
(maso, mléčné výrobky, vejce) nebo rostlinného původu (luštěniny). Příjem proteinů má
být takový, aby pokryl všechny potřeby proteosyntetických aktivit v organismu. Bilance
proteinů je posuzována dusíkovou bilancí, ta je vyrovnaná pokud příjem dusíku
přijatých v bílkovinách odpovídá jeho výdeji. Větší příjem proteinů je žádoucí u dětí
a těhotných žen. Příjem bílkovin je nezbytný pro zdravý vývoj organismu, jeho
imunitních schopností a adaptability, jejich nadbytečný příjem však zatěžuje játra
a ledviny (Trojan & kol., 2003).
2.1.6.3 Lipidy
Lipidy by měly být ve stravě zastoupeny z 25 až 30 %. Lipidy jsou základní
složkou každé buněčné membrány a intracelulárních organel, mají vysoké zastoupení
v mozku a nervových vláknech. Tuky tvoří v lidském těle hlavní energetickou rezervu,
mechanickou a tepelnou ochranu (Trojan & kol., 2003).
Zásadní význam pro člověka mají především nenasycené mastné kyseliny
přítomné v rostlinných tucích a v rybím tuku, při jejich nedostatku dochází k poruchám
22
růstu a vývoje, snižuje se odolnost organismu. Nasycené mastné kyseliny jsou
zastoupeny v živočišných tucích (Trojan & kol., 2003).
2.1.6.4 Minerální látky a stopové prvky

Minerální látky jsou významnými stavebními prvky a součástí některých enzymů
a přenašečů (mediátorů). Mezi hlavní minerální látky patří vápník, fosfor draslík, sodík,
chlor, hořčík. Mezi stopové prvky patří železo, jod, zinek, měď, kobalt, selen, fosfor
a další (Rokyta & kol., 2009).
Sodík je hlavním extracelulárním kationtem, je obsažen v kuchyňské soli. Jeho
doporučená denní dávka je 3 až 5 gramů, jeho průměrný příjem je však až třikrát vyšší.
Draslík je hlavním intracelulárním kationtem. Je přítomen v mase, banánech,
bramborách. Vápník je extracelulární kation obsažený v mléce, luštěninách, máku
a dalších. Je nezbytný pro mineralizaci kostí a zubů, pro hemokoagulaci a kontrakci
svalů. Fosfor je látka nutná pro výstavbu kostí a buněčných membrán. Hořčík je
důležitým aktivátorem některých enzymů, jeho zdrojem jsou ořechy, hrách, maso.
Železo je nepostradatelnou látkou pro tvorbu hemoglobinu a pro buněčné oxidace,
přijímáme ho v potravě především v zelenině a v mase. Jod je důležitý pro tvorbu
hormonů štítné žlázy, je obsažen hlavně v mořských rybách a v jodované kuchyňské
soli (Rokyta & kol., 2009).
2.1.6.5 Vitaminy
Většina vitaminů je přijímána z potravy, lidský organismus si je až na výjimky
(vit. K a B12) neumí vytvořit. Vitaminy jsou nezbytné pro metabolické reakce
v organismu. Jejich nedostatek (hypovitaminóza, avitaminóza) může vyvolávat
zdravotní problémy. Nadbytek vitaminů (hypervitaminóza) je možný pouze u vitaminů
rozpustných v tucích, protože se uskladňují v tukové tkáni, zatímco vitaminy rozpustné
ve vodě se při nadbytku vylučují močí (Rokyta & kol., 2009).
Vitaminy dělíme na rozpustné v tucích – A, D, E, K a rozpustné ve
vodě – zbývající vitaminy (Merkunová & Orel, 2008).
Vitamin A
Podle funkce se nazývá axeroftol, podle chemické struktury retinol. Je nezbytný
pro tvorbu očního purpuru – rodopsinu, při jeho nedostatku vysychá rohovka, je
významným antioxidantem. Jeho zdrojem jsou např. mrkev, rajčata, listová zelenina,
23
kdy je přijímán jako provitamin karoten nebo může být přijímán ze stravy živočišného
původu např. jater, mléka (Rokyta & kol., 2009).
Vitamin D
Působením UV paprsků se tvoří v kůži jeho předchůdce, v aktivní formu se
přeměňuje chemickým procesem v játrech a ledvinách. Vitamin D (kalciferol)
podporuje vstřebávání vápníku a fosforu ze střeva, jeho nedostatek způsobuje u dětí
nedostatečnou mineralizaci kostí (křivici - rachitis), u dospělých odvápnění kostí
a pokles svalového napětí. Jeho zdrojem jsou rybí tuk, vaječný žloutek, mléko
Vitamin E
Vitamin E (tokoferol) patří mezi antioxidanty, podporuje tvorbu buněčných
membrán, syntézu DNA a RNA, je nezbytný pro stavbu a funkci nervového systému,
chrání játra před vlivem organických rozpouštědel – např. alkoholem. Při jeho
nedostatku může docházet k poruchám plodnosti a nervové soustavy. Jeho zdrojem jsou
např. obilné klíčky, ořechy, rostlinné oleje, listová zelenina (Merkunová & Orel, 2008).
Vitamin K
Část vitaminu K (fytochinon) se tvoří činností bakterií v tlustém střevě. Je
významný pro tvorbu koagulačních faktorů, zejména protrombinu v játrech. Jeho
nedostatek se projevuje zvýšenou krvácivostí. Jeho zdrojem je hlavně zelená zelenina,
např. salát, hrách, špenát (Rokyta & kol., 2009).
Vitamin B1
Vitamin B1 (thiamin) se uplatňuje při metabolismu cukrů. Při jeho nedostatku
vzniká onemocnění beri-beri, projevující se poruchami periferních nervů a centrální
nervové soustavy. Jeho zdrojem jsou hlavně vnitřnosti, maso, obilné klíčky, droždí
Vitamin B2
Vitamin B2 (riboflavin) se podílí na metabolismu cukrů a bílkovin v buňkách
oka, kůže, sliznice střeva. Jeho nedostatek vyvolává kožní záněty. Zdrojem vitaminu B 2
jsou maso, vejce, kvasnic, fazole, arašídy, v malé míře je tvořen bakteriemi v tlustém
střevě (Merkunová & Orel, 2008).
24
Vitamin B3
Vitamin B3 neboli vitamin PP (niacin, nikotinamid či kyselina nikotinová) je
součástí enzymů a účastní se buněčných oxidací. Při jeho nedostatku vznikají záněty
kůže (pelagra) a záněty periferních nervů. Zdrojem vitaminu B 3 je droždí, maso, mléko,
vejce (Rokyta & kol., 2009).
Vitamin B5
Vitamin B5 neboli kyselina pantotenová je nezbytná pro metabolismus cukrů,
tvorbu glukózy z necukerných zdrojů, syntézu cholesterolu a z něho vznikajících
steroidních hormonů – pohlavních a kůry nadledvin. Jeho nedostatek způsobuje únavu,
svalové křeče, nedostatečnou tvorbu steroidních hormonů. Zdrojem vitaminu B 5 jsou
kvasnice, vnitřnosti, luštěniny. Malé množství mohou vytvářet i bakterie tlustého střeva,
skladuje se v játrech a ledvinách (Merkunová & Orel, 2008).
Vitamin B6
Vitamin B6 (pyridoxin) se účastní řady metabolických reakcí. Jeho nedostatek
může způsobovat záněty sliznice, pomalé hojení ran a zánětu. Nachází se v droždí,
luštěninách, játrech apod., nebo se může tvořit v tlustém střevě pomocí bakterií (Rokyta
& kol., 2009).
Vitamin B9
Vitamin B9 neboli kyselina listová se podílí na tvorbě bílkovin a je nezbytný pro
krvetvorbu. Při jeho nedostatku vzniká anemie. Zdrojem vitaminu B 9 je listová zelenina,
vnitřnosti, droždí, vejce, jeho malé množství se může tvořit v tlustém střevě působením
bakterií (Rokyta & kol., 2009).
Vitamin B12
Vitamin B12 (cobalamin) obsahuje kobalt, který je nezbytný pro tvorbu
červených krvinek, metabolismus aminokyselin a tvorbu acetylcholinu. Pro jeho
vstřebávání je důležitý vnitřní (Castleho) faktor žaludeční šťávy. Při nedostatku tohoto
vitaminu dochází k poruchám krvetvorby a k neuropsychickým potížím. Jeho zdrojem
jsou játra, ledviny, vejce, sýry, maso, nenachází se v rostlinné potravě (Merkunová
& Orel, 2008).
25
Vitamin H
Vitamin H, známý pod názvem biotin, podporuje růst a dělení buněk.
Nedostatek biotinu způsobuje záněty kůže, únavu, bolesti svalů. Jeho zdrojem jsou
vnitřnosti, droždí (Rokyta & kol., 2009).
Vitamin C
Vitamin C (kyselina askorbová) podporuje tvorbu bílkovin, hlavně kolagenu, má
detoxikační účinek, podporuje tvorbu protilátek. Nedostatek vitaminu C způsobuje
sníženou odolnost vůči infekčním onemocněním a kurděje. Jeho zdrojem jsou
především ovoce a zelenina (Rokyta & kol., 2009).
2.1.7 Zásady zdravé výživy

V současnosti lze naleznout spoustu zdrojů týkajících se různých doporučení
ohledně zdravého stravování, kvalita těchto zdrojů však může být různorodá.
K tomu, abychom věděli jaké množství, a které potraviny jsou pro naše zdraví
vhodné, nám může sloužit potravinová pyramida. Potraviny umístěné v základně
pyramidy jsou ty, které by se měly jíst nejčastěji a v největším množství, směrem
k vrcholu pyramidy jsou potraviny, které by se měly konzumovat v menším množství.
Na úplném vrcholu pyramidy jsou ty potraviny, které bychom měli konzumovat jen
výjimečně. Potraviny jsou v jednotlivých patrech řazeny zleva doprava, potraviny více
vlevo bychom měli konzumovat ve větším množství než potraviny znázorněné vpravo
(Kunová, 2011).
Obrázek č. 1: Potravinová pyramida (zdroj: www.fzv.cz)
26
Mezi doporučené zásady zdravé výživy podle Fóra zdravé výživy (www.fzv.cz)
patří:
- rozložení pestré stravy do celého dne
- zvýšení množství spotřebované zeleniny a ovoce (400 g zeleniny a 200 g
ovoce denně)
- konzumace nejlépe neslazených tekutin v množství nejméně 2 l
- konzumace mléčných výrobků, nejlépe zakysaných
- používání kvalitních rostlinných olejů
- konzumace libového masa, bez viditelného tuku
- omezení konzumace smažených pokrmů, sušenek, keksů apod.
- nepřisolovat pokrmy
- pravidelný pohyb, udržování optimální tělesné váhy
2.1.8 Alternativní směry výživy

V dnešní době existuje velké množství lidí, kteří se snaží stravovat jinak, než je
pro zbytek populace běžné. V následující kapitole budou nastíněny hlavní alternativní
směry výživy.
2.1.8.1 Vegetariánství
Vegetariány můžeme rozdělit do více skupin, podle míry konzumace
živočišných produktů. Nejmírnější skupinou vegetariánů jsou semivegetariáni, kteří
konzumují ryby, drůbež, mléčné výrobky i vejce. Laktoovovegetariáni nejedí žádné
maso, z živočišných produktů konzumují pouze vejce a mléčné výrobky. Tyto dvě
skupiny, na rozdíl od následujících, netrpí nedostatkem vitaminu B 12, neboť konzumují
v určité míře i živočišné bílkoviny (Kunová, 2011).
Laktovegetariáni konzumují z živočišných produktů pouze mléčné výrobky, je
pro ně náročnější zajistit, aby přijímali dostatek kvalitních bílkovin (Kunová, 2011).
2.1.8.2 Veganství
Pojem veganství zavedli už v roce 1944 zakladatelé Britské veganské
společnosti. Ta definuje veganství jako způsob života, jehož snahou je v co největší
možné míře vyloučit všechny formy využívání zvířat a krutosti páchané na zvířatech
kvůli jídlu, oblečení nebo jinému účelu (www.veganskaspolecnost.cz).
Z předchozí definice vyplývá, že veganství se nedotýká jen stravování, ale je
i životní filozofií, která odmítá jakékoliv využívání zvířat pro lidský užitek.
27
Vegani tedy odmítají veškeré potraviny živočišného původu včetně medu.
Z toho plyne problematické dodržování potřebných dávek bílkovin, železa, zinku,
vápníku a vitaminu B12. Zajištění dostatku bílkovin je možné kombinací bílkovin
z obilovin spolu se sójovou bílkovinou. Vitamin B12 musí být přijímán formou
potravinových doplňků, neboť se nachází pouze v živočišných produktech (Kunová,
2011).
Z veganství by se dalo vyčlenit vitariánství. Toto stravování rovněž neakceptuje
konzumaci živočišných výrobků, na rozdíl od veganství se potrava tepelně neupravuje.
Konzumuje se tedy jídlo a pití v co nejpůvodnější podobě, tzv. „raw food“, potraviny
jsou konzumovány syrové, ohřáté či sušené do 42-45° C, případně pomleté,
rozmixované, odšťavněné. Do vitariánského stravování nepatří nic vařeného, pečeného,
smaženého, grilovaného ani fritovaného, nejsou konzumována žádná barviva, „éčka“,
konzervanty, rafinovaný bílý cukr apod. (www.syrova-strava.cz).
2.1.8.3 Fruitariánství
Tento výživový směr povoluje pouze konzumaci ovoce, v malém množství
i ořechy. Fruitariánství není vhodné především pro děti a dospívající, protože dochází
k nedostatku bílkovin, vitaminů a minerálních látek (Kunová, 2011).
2.1.8.4 Makrobiotické stravování

Makrobiotika je podobně jako veganství i životním stylem. Má několik stupňů,
u nejpřísnějšího je konzumována pouze obilná strava, mírnější formy povolují zeleninu,
ale sladké pokrmy i ovoce by se jíst neměly. Makrobiotici se domnívají, že si tělo
vytvoří samo potřebné živiny z živin jiných, dokonce odmítají i jakékoliv léky s tím, že
všechny choroby se dají léčit výživou (Kunová, 2011).
2.1.8.5 Výhody a nevýhody alternativního stravování

Z hlediska rizikovosti alternativního stravování může být špatná skladba
jídelníčku, která nezajišťuje pestrou a vyváženou stravu. Naopak správně sestavený
jídelníček poskytuje velké množství vitaminů, vlákniny a oproti klasické stravě řadu
zdravějších variant potravin jako celozrnné pečivo a těstoviny, tempeh, vyšší příjem
čerstvého ovoce a zeleniny. S alternativním stravováním souvisí i zdravější styl
života – nekuřáctví, abstinence od alkoholu, větší množství pohybu apod. (Kunová,
2011).
28
2.1.9 Onemocnění trávicí soustavy
Nemocí a poruch trávící soustavy je celá řada, zde byly vybrány nemoci, které
patří mezi nejběžnější a zároveň se o nich zmiňují učebnice pro základní školy.
2.1.9.1 Peptidický vřed
Popis a příčiny onemocnění

Vřed v žaludku nebo ve dvanáctníku je defektem sliznice, který může pronikat
i hlouběji pod slizniční vrstvu, v krajním případě může proděravět celou stěnu orgánu.
Vřed má obvykle kulatý nebo oválný tvar, vzniká samonatrávením sliznice peptidickou
aktivitou vlastní žaludeční šťávy. Vředy se tak mohou vyskytovat všude v trávicí
trubici, kde je přítomna volná kyselina chlorovodíková (HCl) (Klener, 2012).
Příčina vzniku onemocnění

Existuje řada teorií o příčinách vzniku peptidických vředů, pravděpodobně
mohou vznikat v důsledku genetických vlivů, důsledkem psychických zátěžových
situací (stres) a v důsledku působení bakterie Helicobacter pylori (Klener, 2012).
Příznaky onemocnění
Projevem dvanáctníkového vředu je typická bolest nalačno, která se mírní
požitím potravy. U žaludečních vředů nejsou symptomy charakteristické, obecně lze
říci, že čím je vřed v žaludku lokalizován blíže k ústům, tím časněji po jídle vzniká
bolest. Diagnóza se potvrzuje endoskopickým vyšetřením, u každého zjištěného vředu
se provádí odběr vzorků sliznice na mikroskopické vyšetření (biopsie), neboť některé
formy karcinomu žaludku se mohou chovat a vypadat jako peptidický vřed (Klener,
2012).
Léčba onemocnění
Při léčbě je doporučován relativní tělesný a duševní klid a dostatek spánku.
Zákaz nebo aspoň omezení kouření, nedoporučuje se požívat ty složky potravy, které
stimulují žaludeční sekreci – káva, alkohol, silný čaj. Dále se podávají různé skupiny
léčiv (Klener, 2012).
29
2.1.9.2 Žlučové kameny
Popis onemocnění
Žlučové kameny neboli cholelitiáza je přítomnost žlučových konkrementů ve
žlučníku nebo ve žlučových cestách (Klener, 2012).

Mezi rizikové faktory vzniku žlučových kamenů patří výživa (strava bohatá na
tuky), obezita, starší věk, dědičné faktory. Zvýšené riziko výskytu žlučových kamenů je
u žen (Herold, 2000).
Nemoc se může projevovat asymptomaticky, symptomaticky či kolikou. Mezi
projevy patří tlak v pravém podžebří, nesnášenlivost tuků, plynatost, říhání. Diagnostika
se opírá o zobrazovací metody (sonografické vyšetření, počítačovou tomografii nebo
magnetickou rezonanci) (Klener, 2012).
Nejúčinnější a časově nejméně náročné je laparoskopické odstranění žlučníku.
Dieta a lázeňské léčení jsou omezeny pouze na osoby odmítající operační řešení,
případně pro dobu do provedení operace (Klener, 2012).
2.1.9.3 Virové hepatitidy
Popis onemocnění
Virové hepatitidy představují jeden z nejzávažnějších celosvětových
zdravotnických problémů. Existuje velké množství lidí, kteří jsou viry infikováni, navíc
některé důsledky onemocnění mohou být velmi závažné. Důležité však je, že proti
několika typům virů existují očkovací látky (Klener, 2012).

Příčinou vzniku onemocnění jsou viry, nejdůležitější původci virových infekcí
jater jsou označovány písmeny A-G, rozlišujeme tedy hepatitidy A-G (Klener, 2012).
30
Tabulka č. 1: Způsob přenosu různých typů hepatitid (podle Herolda, 2000)
Způsob přenosu/ typ hepatitidy A B, D C E
fekálně-orální + - - +
krví a jejími produkty vzácně + + -
pohlavním stykem vzácně + + -
perinatálně - + + -
Virová infekce i zánět jaterní tkáně může být akutní nebo chronický. Typickým
příznakem akutní hepatitidy je žloutenka. Při delším trvání je zánět jaterní tkáně
dlouhodobý, v jeho důsledku může dojít k cirhóze jater a karcinomu jater (Klener,
2012).
V průběhu akutní infekce se vystřídá několik stádií nemoci. Nejdříve dochází
k inkubačnímu stádiu, které se většinou neprojevuje žádnými příznaky, u různých typů
hepatitid může být různě dlouhé (od 15 dnů až po 180 dnů). V další fázi dochází
k únavě, bolesti kloubů, slabosti. Po té dochází k rozvoji nemoci – zbarvení kůže
a sliznic do žluta v důsledku zvýšené hladiny bilirubinu v krevní plazmě. Následuje
rekonvalescence - mizení příznaků, obnova kondice (Klener, 2012).
Léčba většiny hepatitid je podpůrná, důležitý je klidový režim a dieta, nezbytná
je abstinence alkoholu. Nemocní jsou hospitalizováni na infekčních odděleních
v nemocnicích (Klener, 2012).
2.1.9.4 Celiakie
Popis onemocnění
Je to celoživotní geneticky podmíněné autoimunitní onemocnění (Fojtík, 2012).

Nemoc vzniká po různě dlouhé době konzumace obilovin s obsahem lepku
(glutenu). Základem vzniku nemoci je genetická predispozice (Fojtík, 2012).
31
Projevy nemoci závisí na genetické výbavě člověka, věku, délce expozice
lepkem, rozsahu a stupni postižení střevní sliznice. Typickým projevem bývá průjem,
váhový úbytek, anémie, předčasná osteoporóza (Fojtík, 2012).
Jedinou možnou léčbou je úplné vyloučení potravin obsahující lepek (Klener,
2012).
2.1.9.5 Akutní apendicitida
Popis onemocnění
Jedná se o nejčastější zánětlivou náhlou příhodu břišní, jde o zánět červovitého
přívěsku - apendixu (Valenta, 2007).

Příčina vzniku není zcela jasná, předpokládá se přemnožení bakterií v apendixu
při jeho částečné nebo úplné neprůchodnosti z důvodu např. zduření lymfatické tkáně
při infekci (Valenta, 2007).
Mezi příznaky patří nevolnost, nauzea, zvracení, zpočátku neurčitá bolest kolem
pupku, která se postupně soustřeďuje do pravého podbřišku. Diagnóza se opírá
o anamnézu, poklepovou a dekompresní bolestivost a citlivost v pravém podbřišku
(Valenta, 2007).
Akutní apendicitida se léčí chirurgicky – odstraněním apendixu, buď
laparoskopicky, nebo klasickým otevřeným způsobem řezu v pravém podbřišku
(Valenta, 2007).
2.1.9.6 Průjem
Popis onemocnění
Průjmem není samostatné onemocnění, jde spíše o symptom. Projevuje se příliš
častým chozením na stolici (více než 3 krát denně), tekutou nebo sníženou konzistenci
stolice a zvýšeným množstvím stolice (Herold, 2000).
32
Průjem může vznikat z mnoha příčin - vlivem infekce, bakterií, intoxikací
jedovatými látkami (arzen, rtuť, měď, jedovaté houby), požitím léků, potravinovými
alergiemi, chronickými zánětlivými onemocněními střev (např. Crohnova choroba),
vlivem karcinomů ad. (Herold, 2000).
Viz popis onemocnění
Při léčbě je především nutné zjistit příčinu průjmu. U průjmů také často dochází
k dehydrataci, proto je potřeba doplnit vodní a iontové ztráty, dále podávat léčiva
(antidiaroika, protizánětlivé léky, antibiotika) (Klener, 2012).
2.1.9.7 Zácpa
Popis onemocnění
Pod pojmem zácpa rozumíme obtížné vyprazdňování tuhé stolice až nemožnost
spontánní defekace. Zácpa může být subjektivním jevem, za normální frekvenci je
povařováno vyprazdňování od 3 krát za týden až po 3 krát za den (Herold, 2000).

Zácpa může být buď akutní, nebo chronická. Akutní zácpa trvá několik dní,
může jít buď o nevinnou epizodu (např. při změně pobytu při cestování či událostech
narušující navyklý rytmus života) nebo o náhlou příhodu břišní či střevní
neprůchodnost. Chronická zácpa je civilizační nemoc, u primitivních národů se
nevyskytuje (Klener, 2012).
Léčba zácpy spočívá v pravidelnosti v jídle a režimu dnes, dostatečnému příjmu
tekutin a konzumování potravin s dostatečným množstvím vlákniny. Důležitý je
i dostatek pohybu, případně masáže břicha. Projímadla se ordinují uvážlivě v krajních
případech (Klener, 2012).
33
2.1.9.8 Kolorektální karcinom (karcinom tračníku a konečníku)
Popis onemocnění
Jedná se o nádor vycházející z buněk střevní sliznice, která je neustále
obměňována. Toto onemocnění je celosvětově na prvním místě jak ve výskytu, tak
v úmrtnosti mezi zhoubnými nádory. V České republice je ročně nově diagnostikováno
kolem 8 tisíc pacientů a až 4,5 tisíce pacientů na něj u nás ročně umírá (Klener, 2012).

Za rizikové faktory vzniku se považují chronická zánětlivá onemocnění,
nedostatek vlákniny v potravě, nadbytek tuků a glycidů a výskyt tohoto karcinomu
v rodině (Klener, 2012).
Nemoc, zvláště pokud se karcinom vyskytuje v pravém tračníku, kde je střevo
prostorné a střevní obsah řídký, může probíhat delší dobu asymptomaticky. Pacienti
přicházejí většinou již s hmatným nádorem kvůli nevolnosti, hubnutí, slabosti, hmatný
nádor představuje pokročilý nádor. Nádory vyskytující se v sestupném tračníku
a v esovité kličce se projevují poruchami těchto pasáží, neboť je zde tračník užší
a střevní obsah tužší. Časté jsou kolikovité bolesti břicha. U nádorů rekta dominuje
defekace krvavého hlenu (Klener, 2012).
Jedinou metodou léčby je chirurgická léčba. Jako paliativní léčba se používá
chemoterapie. Podstatná je u této nemoci včasnost diagnózy, od roku 2009 zahájilo
Ministerstvo zdravotnictví ČR celorepublikový screeningový program zaměřený na
včasný záchyt tohoto karcinomu (Klener, 2012).
2.1.9.9 Salmonelóza, cholera, úplavice

Tyto nemoci jsou bakteriálního původu (úplavice může být vyvolána
i prvokem). Většinou způsobují průjmy, bolesti břicha, zvracení. Jejich léčba spočívá
v rehydrataci, dietním režimu a podávání příslušných léčiv (Herold, 2000).
2.1.9.10 Poruchy příjmu potravy

Mezi poruchy příjmu potravy patří mentální anorexie a bulimie. Příčiny těchto
nemocí jsou souhrnem několika nepříznivých faktorů: dospíváním, sportem
34
vyžadujícím nízkou tělesnou hmotnost, modelingem, zvýšeným důrazem na vzhled,
důrazem na sebekontrolu v rodině. Neexistuje však žádná specifická příčina, jejímž
odstraněním by se nemocný automaticky vyléčil. Nemocní často mívají nízké
sebevědomí a sebehodnocení. Psychické problémy, které nemoc provází, jsou ale spíše
důsledkem nedostatečné výživy, než její příčinou (Krch & Marádová, 2003).
Mentá lní anorexie

U mentální anorexie nemocní neodmítají jídlo z důvodu nechuti k jídlu, ale
proto, že nechtějí jíst, za účelem snížení hmotnosti. Nemocný se o jídlo zpravidla velmi
zajímá – sbírá zdravé recepty apod. (Krch & Marádová, 2003).
Mezi základní diagnostická kritéria mentální anorexie patří (Krch, 1999):
 Udržování nízké tělesné hmotnosti, vyhýbání se pokrmům spojeným
s nadměrným cvičením
 Strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle
 Poruchy menstruačního cyklu u žen, ztráta sexuálního zájmu a potence
u mužů
 Pokud dojde k začátku onemocnění před pubertou, jsou pubertální
projevy opožděny nebo úplně zastaveny, po uzdravení dochází
k dokončení puberty
Mentá lní bulimie

Mentální bulimie je charakteristická opakujícími záchvaty přejídání s přehnanou
kontrolou tělesné hmotnosti. Mezi základní diagnostická kritéria mentální bulimie patří
(Krch, 1999):
 Opakované přejídání se (alespoň dvakrát týdně po dobu tří měsíců)

 Neodolatelná touha po jídle, zabývání se jídlem
 Provokované zvracení, užívání projímadel, střídavá období hladovění ve
snaze snížit váhu po předchozím přejídání se
 Pocit tloušťky, obava ze ztloustnutí
Při bulimii, na rozdíl od anorexie, nedochází k závažnějšímu úbytku hmotnosti.

Pokud k závažnému úbytku hmotnosti dojde, jde o bulimickou formu mentální anorexie
(Krch & Marádová, 2003).
35
Zdravotní problémy způ sobené poruchami příjmu potravy
V důsledku nesprávné výživy a užíváním projímadel dochází k úbytku
hmotnosti, která vede k citlivosti na chlad, zácpě, únavě, zhoršení pleti, vypadávání
vlasů, srdečním obtížím (arytmii), osteoporóze (Krch & Marádová, 2003).
Častým vyvoláváním zvracení může dojít ke zranění krku a jícnu, k narušení
rovnováhy tělesných tekutin a solí, a z toho vyplývajícím problémům se srdcem
a ledvinami. Žaludeční šťávy vylučované při zvracení poškozují zubní sklovinu (Krch
& Marádová, 2003).
Poruchy příjmu potravy velmi narušují psychickou pohodu člověka, jeho osobní
a společenský život. Z psychických procesů převažuje sebelítost, deprese, osamělost,
zvyšuje se možnost nepřiměřených reakcí, zhoršení koncentrace, zpomalení
psychického tempa, náladovost, snížení zájmu o okolí, egocentrismus (Krch
& Marádová, 2003).
Léčba mentá lní anorexie

Pokud je úbytek váhy více než 25 % z doporučené váhy, je vhodná úplná nebo
částečná hospitalizace v nemocnici. Pobyt je zaměřen jak na fyzickou stránku nemoci a
stabilizaci funkcí, tak na psychoterapii. Důležitým bodem v procesu uzdravení je aktivní
spolupráce pacienta. Dalšími možnostmi léčby jsou ambulantní lékařská péče, řízená
svépomoc, rodinná terapie, farmakoterapie apod. (Krch, 1999).
2.1.9.11 Obezita
Světová zdravotnická organizace označila obezitu za největší zdravotní problém
současnosti i přesto, že třetina světové populace trpí nedostatkem potravy (Kovács
& Babinská, 2008).
Popis onemocnění a stanovení obezity

Obezita je definována jako nadbytek tukové tkáně. Nejpoužívanějším měřítkem
pro hodnocení tělesné váhy je tzv. Body Mass Index (BMI), který je podílem hmotnosti
v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech (BMI = hmotnost (kg) / výška 2 (m)
(Kovács & Babinská, 2008).
Za normální váhu se považuje výsledek BMI v rozmezí 19-24,9; za nadváhu
25-29,9, za obezitu 30-40 a obezitu ohrožující život výsledek nad 40 (Kunová, 2011).
BMI výsledek může být zavádějící u řady aktivních sportovců, kterým může
vycházet hodnota na hranici nadváhy a obezity, přestože nemají nadměrné množství
36
tukové hmoty v těle. Proto se v současnosti používá řada dalších metod k určení
obezity, které přesně změří obsah tukové tkáně v těle. U mužů by mělo být procento
váhy tuku v těle 10-20 %, u žen 20-30%. Dalším důležitým ukazatelem obezity je
obvod pasu, u mužů by neměl být vyšší než 94 cm, u žen 80 cm. Pokud je obvod vyšší,
je to znakem toho, že se tuk hromadí v rizikové oblasti těla. Při hubnutí by mělo klesat
procento tuku v těle na hodnoty co nejbližší normě (Kunová, 2011).

Vznik obezity je spojen hlavně s přejídáním a sníženým množstvím fyzických
aktivit, kdy příjem převyšuje energetický výdej. Obezita souvisí i s dalšími faktory jako
je pohlaví, věk, etnikum, vzdělání, příjmy, genetika, dietní zvyklosti, kouření, alkohol
(Šeráková, 2006).
Dů sledky onemocnění
Obezita zatěžuje organismus, obézní lidé mají často vysoký cholesterol, diabetes
II. typu, problémy kardiovaskulárního systému, onemocnění žlučníku, dýchacího
systému, poruchy pohybového systému, obecně sníženou tělesnou výkonnost a různá
nádorová onemocnění. Kromě zdravotních problémů nastávají u obézních lidí
i problémy psychosociální (Šeráková, 2006).
Léčbou obezity se zabývá oblast interní medicíny - obezitologie. Obezita je
léčena buď konzervativně, nebo chirurgicky. Konzervativní léčba zahrnuje upravení
životosprávy, zvýšení pohybové aktivity, zařazení vhodných stravovacích návyků,
případně psychoterapii i farmakoterapii (www.bandingklub.cz).
Chirurgická léčba zahrnuje plikaci žaludku, bandáž žaludku či
biliopankreatickou diverzi. Plikace žaludku je laparoskopický zákrok, kdy je objem
žaludku zmenšen tak, že se stěna žaludku zanoří dovnitř a prošije nevstřebatelnými
stehy. Bandáž žaludku spočívá v umístění bandáže kolem žaludku tak, že jej rozdělí na
dvě části ve tvaru přesýpacích hodin. Při příjmu potravy má pacient pocit sytosti po
naplnění menší horní části žaludku a sní tak menší množství potravy. Při
biliopankreatické diverzi se přemosťuje velká část tenkého střeva, které je tak z procesu
trávení a vstřebávání vynecháno, tím pádem dochází ke snížení množství energie
konzumované v potravě (www.obklinika.cz).
37
2.2 E-LEARNING A ONLINE VYUČOVÁNÍ
Současní žáci žijí ve stále více medializovaném světě, počítače a internet se tak staly
součástí jejich běžných aktivit.
Online výuka je způsob výuky, který je podporovaný počítačem prostřednictví

internetu. Pro tyto účely se vytváří webová platforma, která umožní uskutečňování
vyučovací hodiny mezi studenty a vyučujícím. K výhodám online výuky patří možnost
studia z jakéhokoliv místa, kde je připojení k internetu a kde se žáci cítí příjemně
(Brcková & Rukovanský, 2012).
Součástí online výuky jsou i multimediální prvky jako prezentace, texty, odkazy,
animace, videa, komunikace s vyučujícím a spolužáky, které obohacují klasický
vzdělávací proces (Brcková & Rukovanský, 2012).
2.2.1 E-learning
Definicí e-leaningů existuje spousta. Podle Průchy, Walterové & Mareše (2009) je
e-learning učení založené na počítačích nebo typ učení, kde jsou znalosti distribuovány
elektronickými zařízeními.
E-learning využívá spoustu vyučovacích metod, které vedou k dosažení cíle výuky,
nemůže být sám označován za metodu. Stejně tak jej nemůžeme označovat formou
výuky, neboť při jeho využívání je využíváno mnoho forem výuky (individuální,
skupinová, frontální) (Brcková & Rukovanský, 2012).
Podle Barešové (2011) představuje e-learning úplně novou didaktickou metodu,
která dosud nebyla jednoznačně představena a přijata.
Výstupem e-learningu většinou bývá distanční text, který podporuje různé cíle
výuky. Může se jednat o rozsáhlé kurzy plně distančního charakteru nebo může jít jen
o doplnění prezenční výuky. Nástrojů vhodných pro zařazení do e-learningu je spousta,
může jít o vystavení studijních materiálů na internetu nebo intranetu, autotesty,
komunikaci v diskuzních fórech nebo pomocí mailů atd. (Brcková & Rukovanský,
2012).
2.2.1.1 Formy e-learningu

E-learning se dělí na dvě základní formy: online a offline e-learning. Online
znamená připojení k internetu, offline je použití počítače bez připojení k internetu.
Online e-learning je také nazýván jako Web Based Training (WBT), při této formě
38
e-learningu dochází k zpřístupnění vzdělávacích obsahů, jako jsou elektronické
distanční texty, fotogalerie apod. (Brcková & Rukovanský, 2012).
Při offline e-learningu neboli Computer Based Trainingu (CBT) není žák
připojen k síti, ale pracuje s CD či DVD nosiči. Tato forma je však v současnosti na
ústupu (Brcková & Rukovanský, 2012).
2.2.1.2 Výhody e-learningu

E-learning je moderní vzdělávací forma 21. století, nemůže však nahradit
tradiční formy vzdělávání, lze jej chápat jako smysluplnou podporu výuky. Kombinace
mediálních zprostředkovacích forem může motivovat obzvlášť ty žáky, kteří raději než
knihy a učebnice využívají počítač a internet (Brcková & Rukovanský, 2012).
Výhody e-learningu podle Brckové & Rukovanského (2012):
- Časová nezávislost – žák má možnost studovat v době, kdy sám chce a vyhradí
si čas
- Respektování individuálního tempa – žák studiu věnuje tolik času, kolik sám
potřebuje
- Náklady – především na provoz učebny, tisk studijních materiálů, dopravu do
školy
- Možnost využití multimediálního a interaktivního obsahu
- Kontrola získaných znalostí
- Aktuálnost informací
- Zvýšení znalostí a dovedností v oblasti IT
- Zařazení audio a videodokumentů
- Zobrazení abstraktních obsahů pomocí simulací
2.2.1.3 Nevýhody e-learningu

Mezi nevýhody e-learningu patří, že jsou uživatelé závislí na technické
funkčnosti systému. Problémem také může být počáteční investice do vybavení
moderními technologiemi a do připojení k internetu.
Nevýhody e-learningu podle Brckové & Rukovanského (2012):
- E-learningový kurz je přínosný tehdy, když jsou žáci dostatečně motivováni,
kurz by měl být zajímavý a zábavný
- Náklady na zakoupení softwaru pro přípravu kurzu
- Počítačová gramotnost žáků
39
- Únava plynoucí z učení z monitoru počítače
- Schopnost samostudia a sebedisciplina
- Omezení sociálních kontaktů, výměna zkušeností a informací
- Náročnější navigace a orientace v systému
Jak vyplývá z výše uvedeného textu, e-learning má své výhody i nevýhody.

V současnosti vedou tendence k tomu, aby se propojily výhody prezenční výuky
a e-learningu.
40
3. METODICKÁ ČÁST
3.1 ODBORNÁ ČÁST
3.1.1 Zjišťování obsahu učiva trávicí soustavy v učebnicích pro ZŠ

Abych mohla vytvořit obsah výukového programu, zjišťovala jsem, jaké učivo je
v jednotlivých učebnicích obsaženo.
Při zjišťování obsahu učiva trávicí soustavy učebnic přírodopisu jsem

postupovala tak, že jsem nejdřív ze všech učebnic vypsala všechny základní části učiva
daného tématu. Části učiva jsem vypsala do tabulky do sloupce kategorie. Devět částí se
týkalo kapitoly nemocí trávicí soustavy, devět částí se týkalo kapitoly výživy a pět částí
se týkalo kapitoly zásady zdravé výživy. Celkem bylo zjištěno dvacet tři různých částí
kapitol. Učivo týkající se orgánů trávicí soustavy jsem do tabulky nezahrnovala, neboť
bylo obsaženo ve všech zkoumaných učebnicích.
Číslo jedna v tabulce znamená, že se daná část učiva trávicí soustavy v učebnici
objevila. Nula znamená, že o dané části učiva trávicí soustavy v učebnici nebyla
zmínka.
41
Tabulka č. 2: Srovnání obsahu trávicí soustavy v učebnicích pro ZŠ
UČEBNICE
NOVÁ ČG PRODO
KATEGORIE ŠKOLA SPN S FORTUNA FRAUS S SCIENTIA
1. zácpa 1 0 0 0 0 0 1
2. průjem 1 0 1 0 0 0 1
3. salmonelóza 1 0 1 0 1 0 0
Nemoci TS
4. Zánět slepého střeva 1 0 1 0 0 1 1

5. Hepatitida (A, B, C) 1 0 1 1 1 0 1
6. Žaludeční vředy 1 0 1 0 1 0 0
7. Žlučové kameny 1 0 1 0 0 1 1
8. Paradontóza 1 0 1 1 0 0 1
9. Kazy 1 0 1 1 0 0 1
1. Cukry 1 1 1 1 1 1 1
2. Tuky 1 1 1 1 1 1 1
3. Bílkoviny 1 1 1 1 1 1 1
4. Vitaminy 1 1 1 1 1 1 1
Výživa
5. Minerální l. 1 0 1 1 1 1 1
6. Voda 1 1 1 1 1 1 0
7. E hodnota potravin 0 1 0 0 0 0 0
8. E činností 0 1 0 0 1 0 0
9. Vegetariánství 0 0 1 0 0 0 0
1. Potravinová
Zásady zdravé v.
pyramida 1 0 0 0 1 0 0
2. BMI index 1 0 0 0 0 0 0
3. Obezita 1 0 1 0 1 0 0
4. Mentální anorexie 1 0 1 0 1 1 0
5. Mentální bulimie 1 0 0 0 1 1 0
CELKEM Z 30 20 7 17 9 14 10 12
Co do počtu obsažených kapitol dopadla nejlépe učebnice nakladatelství Nová

škola s dvaceti obsaženými částmi kapitol. V učebnici nakladatelství Nová škola chyběli
informace o energetických hodnotách potravin, energetické náročnosti lidských činností
a o vegetariánství.
Druhou nejlepší učebnicí z hlediska obsahu učiva byla učebnice České

geografické společnosti, které měla sedmnáct částí kapitol z dvaceti tří možných.
Chyběli v ní informace o zácpě, energetické hodnotě potravin, energetické náročnosti
lidských činností, potravinové pyramidě, BMI indexu a mentální bulimii.
42
Nejhůře dopadla učebnice Státního pedagogického nakladatelství, kde bylo
obsaženo pouze sedm částí kapitol z dvaceti tří možných. V této učebnici jako v jediné
nebyly zmíněny žádné nemoci trávicí soustavy. Dále v ní byla vynechána kapitola
týkající se zásad zdravé výživy. Kapitola týkající se zásad zdravé výživy byla úplně
vynechána i v učebnicích nakladatelství Scientia a Fortuna.
Do svého výukového programu jsem zařadila všechny základní části učiva

daného tématu, které se vyskytly v učebnicích. Všechny části učiva byly obsaženy
vlastním textem vycházejícím z teoretické části práce, kromě části učiva týkající se
energetických hodnot potravin a energie vydané při různých činnostech. Ty jsem
zařadila do rubriky Zdravá výživa a alternativní směry stravování, kde mají žáci za úkol
zapsat si veškeré potraviny snědené za ten den a pomocí hypertextového odkazu
rozkliknout stránky, kde potřebné hodnoty najdou a spočítají.
3.1.2 Metodika tvorby výukového programu
3.1.2.1 Pedagogické pojetí e-learningu

V počáteční fázi vývoje e-learningu byl kladen důraz na vývoj a růst
technologických platforem pro realizaci vzdělávání, ale méně se řešily inovativní
přístupy ke vzdělávání. E-learning využívá konstruktivní přístup ke vzdělávání.
Základem je aktivní přístup žáka, který si sám konstruuje své vědění. (Kopecký, 2006)
Učitel při e-learningu není vyloučen z procesu vzdělávání a žáci nesmí být
v rámci studia izolování. Důležitá je komunikace a zpětná vazba pomocí diskuzí apod.
(Hrušková, 2009).
Podle Brckové & Rukovanského (2012) existuje pět základních pilířů, o které by
se vzdělávání pomocí e-learningu mělo opírat:
- Aktivita – žáci se účastní výukového programu
- Spolupráce – žáci se účastní diskuzí
- Přizpůsobivost a přístupnost – výukový program je přizpůsoben potřebám
a požadavkům žáků (přizpůsobení výukových cílů, stylu, času)
- Kvalita – výukový program je vytvořen odborníkem na danou problematiku,
umožňuje žákům přístup k cenným informačním zdrojům
- Vhodnost pro životní styl – studium je přizpůsobeno životu žáků – je nezávislé
na místě pobytu, tempu, časových možnostech
43
Psychologické výzkumy ukazují, že čím více smyslů žák do procesu učení zapojí,
tím více učiva a faktů si zapamatuje. Z tohoto důvodu by v e-learningu mělo být použito
co nejvíce audio-vizuálních prvků (Barešová, 2011).
3.1.2.2 Příklady systémů pro tvorbu e-learningu

E.learningové kurzy mohou být tvořeny pomocí LMS (Learning Management
Systém), webblogů nebo webových stránek (Černý & kol., 2015).
Mezi nejznámější LMS patří Moodle, ATutor, Blackboard Learning Systém
nebo SharepointLMS. Webinář je zkratkou slov web based seminar, jde o formu výuky,
která je realizována prostřednictvím webu, obvykle zajišťuje přenos videa, zvuku,
prezentací, textových a dalších prvků (Černý & kol., 2015).
Webové redakční systémy např. Wordpress a Joomla jsou nejoblíbenějšími
a nejznámějšími webblogy pro správu obsahu. Jejich výhodou je automatizace správy
obsahu a zadávání obsahu přímo do systému, malá náročnost na technické dovednosti
a s tím spojená minimalizace chyb v průběhu publikačního procesu. Dalšími výhodami
je zařazení různých pluginů, díky nimž lze web přizpůsobit na jakoukoliv aplikaci a také
to, že jsou tyto systému zdarma (Tihlařík, 2014).
3.1.2.3 Systém Wordpress

Systém Wordpress má jednoduché uživatelské rozhraní, jednoduché a rychlé
přidávání nového obsahu. Je určen pro internetové blogy, webové prezentace různé
složitosti (Tihlařík, 2014).
3.1.2.4 Obsah a struktura e-learningového kurzu

E-learningový kurz by měl mít podle Černého & kol. (2015) tuto strukturu:
1. Na začátku každé lekce je potřeba žáka zaujmout a vnitřně motivovat. Patří
sem uvedení cílů lekce, podání vysvětlení, proč je potřeba daný problém
studovat.
2. Dále by měl následovat hlavní učební materiál v podobě textu, mluveného
slova či videa. Text může mít formu zápisků, skript nebo může pouze
rozvíjet dílčí část tématu.
3. Každá lekce by měla mít prostor pro vlastní práci žáka. Může se jednat
o otázky k zamyšlení, pracovní list nebo úkoly, které bude žák plnit, aby sám
co nejlépe pochopil studijní materiál.
44
4. Rozšiřující studijní materiály, které umožňují žákům věnovat se hlouběji
tomu, co je z daného tématu zaujme.
5. Další částí kurzu by měl autoevaluační test, který nabízí zpětnou vazbu,
podává žákovi informace o tom, co se ne/naučil.
6. Předposlední částí kurzu by měla být evaluace a reflexe tématu ze strany
žáka. Žák by se měl na konci zamyslet, jaký přínos pro něj probraná látka
měla. Reflexe žáka je subjektivním pocitem, obtížně se hodnotí.
7. Poslední částí kurzu by měla být aplikace a transfer, např. upevňování látky
kreativní technikou (např. básnička shrnující informace)
3.1.2.5 Tvorba e-learningu z didaktického hlediska

Před psaním studijního textu e-learningu musí být nejdřív vymezeny cíle výukového
kurzu. Po té by měla být vytvořena osnova textu a následně psaní učebního textu. Při
psaní studijních textů je důležité zvážit potřebu multimediálních pomůcek, vybrat
vhodné ilustrace a doplňky textu jako jsou schémata, obrázky, tabulky, diagramy apod.
Nezbytnou součástí těchto textů jsou příklady, shrnutí kapitol a různá cvičení, na závěr
by měl být uvedena dostupná literatura, které umožní prohlubování učiva (Zlámalová,
2008).
3.1.2.6 Tvorba studijních textů e-learningu

Při psaní e-learningových textů je kladen důraz na grafickou úpravu celého textu,
použití kurzívy, různé velikosti písma, nadpisů, odlišných barev textu, piktogramů atd.
Věcná správnost textu je samozřejmým požadavkem na e-learningový text (Zlámalová,
2008).
Vzhledem k omezeným možnostem konzultací studijního textu studujícího
s učitelem, musí být dodrženy obecné psychologické, pedagogické a didaktické zásady
(srozumitelnosti, přiměřenosti, postupnosti, názornosti, aktivizace studujícího,
soustavnost, trvalost vědomí). Hlavní zásadou psaní studijních e-learningových textů je
srozumitelnost, tzn., že by text měl být členěn na odstavce, které obsahují pouze jednu
hlavní myšlenku. Formulované věty by měly být krátké, bez souvětí a vztažných
zájmen. V textu by měly být používány české výrazy, cizí použitá slova by v textu měla
být ihned definována. Další důležitou součástí studijního textu jsou pasáže, kdy
vyučující navazuje kontakt se žákem. Tyto pasáže bývají označovány jako průvodce
studiem (Zlámalová, 2008).
45
3.1.2.7 Struktura kapitol studijních textů
Kapitoly studijního textu by měly obsahovat tyto základní části (Zlámalová, 2008):
úvod, výkladovou část, závěr.
1. Ú vod
a) Studijní cíle kapitoly
Cíle musí být jednoznačné, konkrétní a kontrolovatelné. K účelu kontrolovatelnosti

slouží tzv. aktivní slovesa (Zlámalová, 2008).
b) Čas potřebný na studium
Definování optimální doby studia patří k nesložitějším úkolům. Doba, kterou vyučující
stanoví, bývá většinou podhodnocena, neboť se autorovi textu může zdát, že je látka
jednoduchá. Riziko může nastat i u nadhodnocení doby studia, protože se žákovi může
zdát, že něco přehlédl, podcenil nebo ho příliš dlouhá doba studia odradí od studia
(Zlámalová, 2008).
c) Klíčová slova – pojmy k zapamatování
Jedná se o termíny a cizí slova, které jsou nutné pro naučení a porozumění
studijnímu textu. U klíčových slov je možné vložit hypertextový odkaz, kdy si žák
kliknutím na odkaz otevře vysvětlení významu nebo definici slova (Zlámalová, 2008).
2. Výkladová část – viz kapitola 3.1.2.7
3. Závěr – souhrn kapitol

Souhrn by měl stručně a jasně vystihovat podstatné a nejdůležitější informace, o kterých
kapitola pojednává. Souhrn má tím větší metodický význam, čím je kapitola obsáhlejší.
3.1.3 Metodika výzkumu

Pro výzkum účinnosti mnou vytvořeného výukového programu jsem podle
výchovně vzdělávacích cílů vytvořila pretest. Součástí pretestu bylo 15 uzavřených
otázek se čtyřmi odpověďmi (viz příloha 2) a obrázek trávicí soustavy, který jsem
nakreslila, a ke kterému měli žáci přiřadit orgány trávicí soustavy. Pretest byl žákům
podán týden před začátkem spuštění e-learningu .
46
Pretestu byl anonymní a celkem se jej zúčastnilo 63 žáků 8. ročníku základní
školy, z toho 39 dívek a 24 chlapců. Pretest byl rozdělen na 2 části, a to na 15 testových
otázek s výběrem jedné správné odpovědi a na popis obrázku trávicí soustavy. Celkový
počet bodů, který mohli žáci získat, byl 26. Část s otázkami byla za 15 bodů a popis
obrázku pak za 11 bodů.
Po pretestu žáci otestovali ve škole ve dvou vyučovacích hodinách přírodopisu

samotný výukový program, který si zobrazili na stránkách mujprirodopis.tode.cz. Každý
z žáků mohl ve studiu postupovat podle svého vlastního uvážení. Mimo tyto dvě
vyučovací hodiny bylo žákům doporučeno, aby se na výukový program podívali ještě
sami doma.
Po nastudování programu žáky proběhl posttest. Žáci na něj byli upozorněni

a bylo jim doporučeno, aby se na něj učili podle výukového programu. Motivací pro
žáky měla být dobrá známka. Posttestu se zúčastnilo celkem 65 žáků, a to 35 dívek a 30
chlapců. Testové otázky i popis obrázku v posttestu byl shodný s pretestem, tuto
informaci ale žáci až do poslední chvíle neměli.
Posttest byl vyhodnocen, výsledky pretestu i posttestu jsou v kapitole

5. Výsledky.
3.1.4 Metodika zhodnocení výsledků

V pretestu byly uzavřené otázky, správná odpověď byla hodnocena jedním
bodem, za špatnou odpověď nebyly strženy žádné body. Hodnocena byla zvlášť testová
část, zvlášť obrázková část a po té ještě obě části dohromady. Vyhodnoceny byly
i otázky, u kterých žáci nejvíce chybovali i s odpovědí, kterou nejčastěji zaškrtávali. Pro
lepší orientaci byly vytvořeny grafy, viz kapitola 4. Výsledky.
4. DIDAKTICKÁ ČÁST
4.1 ZAŘAZENÍ TRÁVICÍ SOUSTAVY V RVP
Zdrojem této kapitoly je RVP ZV 2017, dostupný z www.msmt.cz. Učivo trávicí

soustavy je v RVP ZV zařazeno ve vzdělávací oblasti člověk a příroda ve vzdělávacím
oboru přírodopis, vzdělávací obsah biologie člověka. Učivo:
47
 anatomie a fyziologie – stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány,
orgánové soustavy (trávicí)
 nemoci, úrazy a prevence – příčiny příznaky, praktické zásady a postupy při
léčení běžných nemocí; závažná poranění a život ohrožující stavy, epidemie
 životní styl – pozitivní a negativní dopad prostředí a životního stylu na zdraví
člověka
Očekávané výstupy:
Žák
P-9-5-01 určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského
těla, vysvětlí jejich vztahy
P-9-5-04 rozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich
prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu života
P-9-5-05 aplikuje první pomoc při poranění a jiném poškození těla
4.1.1 Výchovně vzdělávací cíle:

Žák vyjmenuje orgány trávicí soustavy.
Žák vlastními slovy popíše funkci jednotlivých orgánů trávicí soustavy.
Žák popíše polohu a objasní stavbu orgánů trávicí soustavy.
Žák charakterizuje vybrané nemoci trávicí soustavy, prevenci jejich vzniku a způsoby
léčby.
Žák vysvětlí pojmy cukry, tuky, bílkoviny, vitaminy, minerální látky a vyjmenuje, které
potraviny patří do těchto skupin.
Žák objasní význam zásad zdravého stravování a negativního dopadu nezdravé
životosprávy na zdravotní stav člověka.
Žák vyjmenuje konkrétní příklady zdraví škodlivých a zdraví prospěšných potravin
a činností.
4.1.2 Mezipředmětové vztahy

a. Vertikální
Vzdělávací oblast člověk a jeho svět; vzdělávací obsah člověk a jeho zdraví; učivo
lidské tělo, péče o zdraví, návykové látky, závislosti a zdraví, přivolání pomoci
v případě ohrožení fyzického a duševního zdraví
48
b. Horizontální
- Přírodopis a fyzika: Hmotnost potravin, energetické hodnoty potravin a lidských
činností, hmotnost a výška člověka, délka střev
- Přírodopis a chemie: chemické složení potravin, chemické značky minerálních látek,
vody
- Přírodopis a výchova ke zdraví: zdravý životní styl, zdravá strava, prevence nemocí,
podváha, nadváha, zásady pitného režimu
- Přírodopis a matematika: výpočet BMI indexu
- Přírodopis a informační a komunikační technologie: práce s počítačem, internetem
- Přírodopis a český jazyk: veškerý pravopis textu, např. výživa, sacharidy, bílkoviny
- Přírodopis a anglická jazyk: BMI (Body mass index)
4.1.3 Myšlenkové operace

Analýza – př. Rozdělení trávicí soustavy na jednotlivé orgány
Syntéza – př. Sjednocení jednotlivých orgánů do orgánové soustavy trávicí
Srovnávání – př. Určování míry podobnosti a odlišnosti funkcí jednotlivých orgánů
trávicí soustavy, srovnávání odlišností jednotlivých onemocnění trávicí soustavy
4.1.4 Dovednosti
Zacházení s jednotlivými pojmy, které trávicí soustava obsahuje
Slovní komunikace – popis orgánů, obrázků trávicí soustavy
Grafická komunikace – používání nákresů a schémat trávicí soustavy
Aplikace teoretických poznatků do praxe – vliv nezdravého stravování na zdravotní stav
člověka
Popis typických příznaků onemocnění a poruch trávicí soustavy
Srovnávání podstatných znaků a rozdílů orgánů a onemocnění trávicí soustavy.
Definování pojmů trávicí soustavy (např. obezita, bílkoviny apod.)
Hodnocení – utvoření vlastního názoru na alternativní směry stravování
4.1.5 Praktický dopad

Žák si rozšíří znalosti o jednotlivých orgánech trávicí soustavy, jejich nemocí,
prevenci a léčby nemocí trávicí soustavy. Rozšíří si znalosti zdravé výživy a pochopí
potřebu vyvážené stravy pro zdravý růst a vývoj člověka.
49
4.2 TVORBA VÝUKOVÉHO PROGRAMU
Výukový program byl z důvodu snadné orientace a snadné tvorby vytvořen na
Open-source softwaru Wordpress, který je dostupný pro všechny uživatele zdarma.
V rámci výukového programu byly vytvořeny tři teoretické rubriky trávicí
soustavy: Orgány trávicí soustavy, Přehled onemocnění a poruch trávicí soustavy,
Zdravá výživa a alternativní stravování. Teoretické rubriky vychází z odborných
poznatků sepsaných v teoretické části této práce.
Dále byla zařazena rubrika Obrázky trávicí soustavy, kde si žáci mohli
prohlédnout obrázky použité v textu detailně, jak s popisem, tak bez popisu. Všechny
obrázky a fotky krom potravinové pyramidy jsou mé vlastní a mohou být volně použity
pro další výuku.
V rubrice Procvičování učiva žáci najdou testové otázky jak vyřešené, tak
nevyřešené, aby si žáci mohli otestovat, zda jsou jejich znalosti na dobré úrovni, nebo je
nutné si své znalosti ještě doplnit. Celkem bylo vytvořeno 81 uzavřených testových
otázek.
4.3 STRUKTURA VÝUKOVÉHO PROGRAMU

1. Motivace
Na začátku lekce, bylo potřeba žáky zaujmout, motivovat je. Žáky jsem se snažila
namotivovat na začátku každé z rubrik pomocí otázek, které je měly uvést do problému.
K motivaci žáků měla sloužit i anketa, která je umístěna v levém sloupci programu.
2. Učební materiál
V úvodu studijních kapitol by měly být cíle. Výchovně vzdělávací cíle byly
zvoleny, viz kapitola 3.2.2.1. Pro studijní text byly cíle upraveny, aby byly pro žáky co
nejvíce srozumitelné. Cíle jsou zmíněny na úvodní stránce výukového kurzu.
Ukázka:
Po prostudování těchto stránek zvládnete:
 vyjmenovat orgány trávicí soustavy, vysvětlit jejich funkci a přiřadit orgány správně
k obrázku trávicí soustavy
 charakterizovat nejběžnější onemocnění trávicí soustavy, prevenci vzniku těchto
onemocnění a jejich způsob léčby
 stanete se malými odborníky na výživu, zvládnete vysvětlit vliv zdravého stravování na
zdraví člověka
50
Ve výkladové části byl kladen důraz na grafickou úpravu textu, aby byl text pro
žáky co nejpřehlednější a nejsrozumitelnější. Pro nadpisy byly použity odlišné barvy,
důležité pojmy a části textu byly zvýrazněny tučně a červeně.
Text je členěn na odstavce, psaný většinou v bodech, bez dlouhých odstavců
a vztažných zájmen. K cizím výrazům v textu byl vložen hypertextový odkaz.
Pasáže navazující kontakt s žákem byly zvýrazněny zelenou barvou.
Souhrn kapitol se objevil na konci všech tří rubrik. V krátkých větách shrnoval
základní nejdůležitější informace. Souhrn kapitol byl označen třemi vykřičníky
a označen červenou barvou.
3. Prostor pro vlastní práci žáka
Pro vlastní práci žáka jsou ve studijním textu průběžně vloženy otázky, na které má
odpovědět nebo které má vyhledat. Pracovní listy jsou vloženy v rubrice Procvičování
učiva.
4. Rozšiřující studijní materiály
Vzhledem k tomu, že celý výukový program obsahuje poměrně dost psaného textu,
zařadila jsem jako rozšiřující materiál odkazy na videa týkající se trávicí soustavy. Jsou
zde videa České televize z pořadu Diagnóza a z pořadu Pološero díl Anorexie.
K rozšíření učiva slouží i hypertextové odkazy v průběhu studijního textu.
5. Autoevaluační test
V rubrice Procvičování učiva je zařazeno 81 uzavřených otázek týkajících se trávicí
soustavy, na které by měl být žák schopen odpovědět.
6. Reflexe tématu
Reflexe žáka je velmi subjektivní. Každá žák by se měl na konci zamyslet, jestli se
něčemu novému naučil. Jako reflexe mohl v tomto případě žákům sloužit posttest, který
byl vyhodnocen a oznámkován.
51
5. VÝSLEDKY
Výsledkem této diplomové práce je výukový program, který je umístěn na

stránkách mujprirodopis.tode.cz. Výsledná textová podoba programu, obrázky, fotky,
úkoly k upevnění učiva a všechny testové otázky a pretest jsou v příloze 1 až 14 této
práce.
5.1 VÝSLEDKY PRETESTU A POSTTESTU
Pretest (a zároveň posttest) byl rozdělen na 2 části. První částí byly uzavřené
otázky, kde mohli žáci získat maximálně 15 bodů. Druhou částí byl popis obrázku
trávicí soustavy, kde mohli žáci získat maximálně 11 bodů. Celkový maximálně možný
počet bodů byl tedy 26.
5.1.1 Srovnání pretestu a posttestu: testové otázky
Úspěšnost u jednotlivých otázek - pretest

60
55
50
45
40
35
Počet žáků
Správná odpověď
30
Špatná odpověď
25
20
15
10
5
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Číslo otázky
Graf č. 1: Úspěšnost žáků u jednotlivých otázek (pretest)
52
Úspěšnost u jednotlivých otázek - posttest
60
55
50
45
40
35
Počet žáků
Správná odpověď
30
Špatná odpověď
25
20
15
10
5
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Číslo otázky
Graf č. 2: Úspěšnost žáků u jednotlivých otázek (posttest)
V grafu č. 1, který vychází z výsledků pretestu, je úspěšnost u jednotlivých

otázek mnohem horší, než je tomu u grafu č. 2. Z celkového počtu 15 otázek pouze
u šesti z nich převažuje správná odpověď. U zbylých devíti otázek (3, 4, 6, 8, 9, 11, 12,
13 a 14) převažují odpovědi špatné. Jako nejjednodušší se jeví otázka číslo 10, která
se týká obezity. Na tuto otázku odpovědělo správně 56 žáků, pouze 7 žáků zvolilo
špatnou odpověď. Naopak nejhůře dopadla otázka číslo 13, týkající se zdroje vitaminu
B12. V tomto případě bylo správných odpovědí pouze 13, zbylých 50 žáků odpovědělo
špatně.
V grafu č. 2, který vychází z výsledků posttestu, je celkem 11 otázek

z celkových 15, kde převažuje správná odpověď. Špatné odpovědi převažují pouze
u 4 otázek (otázky č. 9, 12, 13 a 14). I v tomto případě byla nejsnadnější otázka číslo 10
a otázka, která dělal žákům největší problém, byla opět ta s číslem 13.
Detailnější informace o počtech a procentech správných a špatných odpovědí

u jednotlivých otázek v pretestu a v posttestu lze vyčíst z následující tabulky č. 3.
53
Tabulka č. 3: Úspěšnost žáků u jednotlivých otázek v pretestu a posttestu:
PRETEST POSTTEST
Číslo
otázky Správná Špatná Správná Špatná
[%] [%] [%] [%]
odpověď odpověď odpověď odpověď
1. 45 71,4 18 28,6 48 73,8 17 26,2
2. 41 65,1 22 34,9 56 86,2 9 13,8
3. 30 47,6 33 52,4 42 64,6 23 35,4
4. 27 42,9 36 57,1 33 50,8 32 49,2
5. 45 71,4 18 28,6 51 78,5 14 21,5
6. 25 39,7 38 60,3 33 50,8 32 49,2
7. 54 85,7 9 14,3 53 81,5 12 16,5
8. 20 31,7 43 68,3 38 58,5 27 41,5
9. 20 31,7 43 68,3 32 49,2 33 50,8
10. 56 88,9 7 11,1 60 92,3 5 7,7
11. 31 49,2 32 50,8 38 58,5 27 41,5
12. 25 39,7 38 60,3 23 35,4 42 64,6
13. 13 20,6 50 79,4 20 30,8 45 69,2
14. 16 25,4 47 74,6 32 49,2 33 50,8
15. 49 77,8 14 22,2 55 84,6 10 15,5
Průměr - 52,6 - 47,4 - 63,1 - 36,9
Úspěšnost žáků u testových otázek

16
14
12
10
Počet žáků
8 Pretest
Posttest
6
4
2
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Počet získaných bodů
Graf č. 3: Úspěšnost žáků v části s testovými otázkami (pretest + posttest)
54
V grafu č. 3 je evidentní nárůst úspěšnosti v posttestu. V pretestu byl nejnižší
počet získaných bodů 3 a to u tří žáků. V postestu byl nejnižší získaný počet bodů 5,
získali jej dva žáci. Minimální získaný počet bodů se tak navýšil 3 na 5 bodů.
Následující tabulka č. 4 obsahuje informace o tom, kolik žáků dosáhlo určitého počtu
bodů v části s testovými otázkami.
Tabulka č. 4: Počty žáků s dosaženými počty bodů v části s testovými otázkami (pretest
+ posttest)
Počet Pretest Posttest Pretest Posttest

bodů
D CH D CH celkem celkem
1 - - - - - -
2 - - - - - -
3 2 1 - - 3 -
4 1 - - - 1 -
5 2 - 1 1 2 2
6 4 6 1 3 10 4
7 6 3 5 4 9 9
8 10 4 6 4 14 10
9 6 5 5 3 11 8
10 6 3 4 5 9 9
11 1 1 5 7 2 12
12 - - 2 2 - 4
13 1 - 5 - 1 5
14 - - 1 - - 1
15 - 1 - 1 1 1
39 24 35 30 63 65
D = dívky, CH = chlapci
Z tabulky č. 4 vyplývá, že nejvyššího počtu bodů v části s testovými otázkami

dosáhl v pretestu i v posttestu pouze jediný žák (chlapec). Více jak 10 bodů získali
v prestestu pouze 4 žáci, kdežto v posttestu jich bylo celkem 23. V rozmezí od 5 do 10
bodů bylo v pretestu celkem 55 žáků, v posttestu pak 42. Méně jak 5 bodů získali
v pretestu celkem 4 žáci, v posttestu se v této bodové škále neumístil nikdo.
55
5.1.2 Srovnání pretestu a posttestu: obrázek trávicí soustavy
Správnost řešení popisu obrázku - pretest

65
60
55
50
45
40
35
30
Počet žáků
25 Správné řešení
20 Špatné řešení
15
10
5
0
í ní
tn ta
n en dek ra ík vo vo ix ík
ú s hl jíc lu ját lučn břiš stře stře end ečn
a ža ž a ap n
tin é
ivk enk lust
é ko
du sli
n t t
Orgány trávicí soustavy
Graf č. 4: Správnost řešení popisu obrázku (pretest)
Správnost řešení popisu obrázku - posttest

60
50
40
30
Počet žáků
Správné řešení
20 Špatné řešení
10
0
í ní
stn ta
n en dek ra ík vo vo ix ík
ú hl jíc lu ját lučn břiš stře stře end ečn
a ža ž a ap n
utin é
ivk enk lust
é ko
d n
sli t t
Graf č. 5: Správnost řešení popisu obrázku (posttest)
56
Z grafů č. 4 a 5 je zřejmý nárůst správných odpovědí v posttestu. V pretestu bylo
pouze 7 otázek s převažujícím správným řešením, v posttestu to pak bylo všech 11.
Z grafů je dále patrné, že nejproblemovějšími orgány při popisu byla v obou případech
slinivka břišní, dále žlučník, žaludek a játra. V posttestu došlo k výraznějšímu zlepšení
při popisu žaludku a jater. K téměř bezproblémovým částem patřil začátek a konec
trávicí soustavy, tedy dutina ústní a konečník.
Pro detailnější přečtení výsledků správných a špatných řešitelů u jednotlivých

položek popisu obrázku slouží následující tabulka č. 5.
Tabulka č. 5: Správnost řešení u jednotlivých částí popisu obrázku trávicí soustavy

(pretest + posttest)
Orgány Pretest Posttest

trávicí
soustavy Správně [%] Špatně [%] Správně [%] Špatně [%]
dutina ústní 61 96,8 2 3,2 65 100,0 0 0,0
hltan 55 87,3 8 12,7 60 92,3 5 7,7
jícen 47 74,6 16 25,4 58 89,2 7 10,8
žaludek 27 42,9 36 57,1 52 80,0 13 20,0
játra 29 46,0 34 54,0 53 81,5 12 16,5
žlučník 26 41,3 37 58,7 43 66,2 22 33,8
slinivka
břišní 24 38,1 39 61,9 41 63,1 24 36,9
tenké střevo 54 85,7 9 14,3 58 89,2 7 10,8
tlusté střevo 55 87,3 8 12,7 61 93,8 4 6,2
apendix 50 79,4 13 20,6 60 92,3 5 7,7
konečník 61 96,8 2 3,2 64 98,5 1 1,5
Počet chyb 204 100
Průměr 44,5 70,6 18,5 29,4 55,9 86,1 9,1 13,9
Jak plyne z tabulky č. 5, stejně jako v první části posttestu s testovými otázkami,
také u popisu obrázku došlo ke zlepšení výsledků. V pretestu se objevilo celkem 204
chybných popisů, nicméně u posttestu se jejich počet zredukoval na 100 chyb, tedy
méně než polovinu. Nejčastější záměny jsou patrné v tabulce č. 6.
57
Tabulka č. 6: Nejčastější záměny orgánů při popisu obrázku trávicí soustavy
slinivka břišní
tenké střevo
tlusté střevo
dutina ústní
konečník
apendix
žaludek
močový
měchýř
žlučník
slezina
hrtan
hltan
játra
jícen
plíce
nic
dutina ústní 1/0 1/0
hltan 5/2 2/2 1/1
jícen 1/0 7/4 1/0 4/2 1/1 2/0
žaludek 1/0 27/7 1/0 2/3 2/1 1/1 1/1 1/0
játra 30/10 1/0 2/1 0/1 1/0
žlučník 6/1 0/2 22/13 1/0 4/3 4/2 0/1
slinivka břišní 1/1 1/0 25/19 0/1 3/0 8/3
tenké střevo 4/1 1/2 2/1 0/1 2/1 0/1
tlusté střevo 1/0 1/0 0/1 4/1 2/0 0/2
apendix 2/0 2/1 2/3 4/0 1/0 2/1
konečník 1/0 0/1 1/0
Z tabulky č. 6 lze vyčíst, jak žáci zaměňovali navzájem dva orgány při popisu
obrázku trávicí soustavy. První číslo před lomítkem značí počet chybujících žáků
v pretestu, číslo za lomítkem počet chybujících žáků v posttestu. K nejčastější záměně
dvou orgánů docházelo v pretestu v případě jater a žaludku, kdy si játra za žaludek
zaměnilo 30 žáků. V posttestu došlo ke zlepšení, zaměnilo si jej 10 žáků. Druhou
nejčastější chybou byla záměna žaludku za játra, v pretestu jej zaměnilo 27 žáků
v posttestu 7. Třetí nejčastější chybou byla záměna slinivky břišní za žaludek, v pretestu
slinivku s žaludkem zaměnilo 25 žáků, v posttestu 19. Celkově by se tedy dalo
konstatovat, že největší problémy v popisu obrázku trávicí soustavy dělaly žákům
problémy orgány dutiny břišní, tedy játra, žaludek a slinivka břišní. Nicméně po
absolvování výukového programu došlo u žáků v těchto problémových orgánech ke
zlepšení.
58
Úspěšnost žáků u popisu obrázku
40
35
30
25
Počet žáků
20 Pretest
Posttest
15
10
5
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11
Graf č. 6: Úspěšnost žáků v části s popisem obrázku (pretest + posttest)
Stejně jako tomu bylo v grafu č. 3, týkajícím se úspěšnosti v části s testovými

otázkami, i zde, v grafu č. 6 je evidentní nárůst úspěšnosti žáků v posttestu oproti
pretestu. Bohužel došlo ke snížení hodnoty minimálního získaného počtu bodů, což
přičítám tomu, že posttest nebyl anonymní a žáci se mohli stydět za špatnou odpověď.
Nicméně nárůst počtu žáků s plným počtem bodů v této části posttestu je
nepřehlédnutelný. V pretestu získalo plný počet bodů u popisu obrázku trávicí soustavy
pouhých 9 žáků, v posttestu jich bylo 36.
5.1.3 Celkové srovnání pretestu a posttestu

Tabulka č. 7: Průměry, maxima a minima bodů získaných v pretestu:
Průměr Maximum Minimum

PRETEST
body [%] body [%] body [%]
otázky 7,8 52,0 13 86,7 3 20,0
D obrázek 7,7 70,0 11 100,0 3 27,3
celkem 15,6 60,0 22 84,6 8 30,8
otázky 8,1 54,0 15 100,0 3 20,0
CH obrázek 7,8 70,9 11 100,0 5 45,5
celkem 15,9 61,2 21 80,8 8 30,8
CELKEM 15,8 60,8
59
Tabulka č. 8: Průměry, maxima a minima bodů získaných v posttestu:

POSTTEST
body [%] body [%] body [%]
otázky 9,7 64,7 14 93,3 5 33,3
D obrázek 9,7 88,2 11 100,0 5 45,5
celkem 19,3 74,2 25 96,2 13 50,0
otázky 9,3 62,0 15 100,0 5 33,3
CH obrázek 9,3 84,5 11 100,0 2 18,2
celkem 18,5 71,2 26 100,0 11 42,3
CELKEM 18,9 72,7
Z tabulek č. 7 a č. 8 je patný nárůst téměř všech hodnost v posttestu oproti

pretestu. Průměrný počet bodů v první části, tedy u testových otázek, se v pretestu
pohybuje okolo 8, kdežto u posttestu jsou hodnoty dívek i chlapců nad hranicí 9 bodů.
Maximální možný počet bodů v části s testovými otázkami byl 15. Této hranice dosáhla
chlapecká část v obou testech, ovšem v obou případech se jednalo o jediného žáka, jak
je zřejmé z tabulky č. 4. U dívek došlo k nárůstu ze 13 na 14 bodů. Minimální počet
získaných bodů v pretestu byl u dívek i chlapců 3 body. V posttestu došlo k nárůstu na
minimálních 5 bodů z testových otázek. Graficky jsou tyto hodnoty znázorněny níže,
v grafu č. 7.
V části s popisem obrázku byl v pretestu průměrný počet bodů u dívek i chlapců
pod hranicí 8, kdežto v posttestu se chlapci dostali na hodnotu 9,3 bodů a dívky
dokonce 9,7 bodů. Celkový počet bodů byl v této části 11. V pretestu této hranice
dosáhlo pouhých 9 žáků a v posttestu jich bylo celkově 36, což je patrné z grafu č. 6.
Graficky jsou tyto hodnoty znázorněny níže, v grafu č. 8.
Průměrný počet bodů v pretestu v celkových hodnotách byl u dívek 15,6 bodů
a u chlapců pak 15,9. V posttestu dosáhly dívky hodnoty 19,3 bodů a chlapci pak 18,5
bodů na test. Stejně tak došlo ke zvýšení hodnot maximálních a minimálních počtů
bodů.
60
Výsledky pretestu - otázky
15
14
13
12
11
10
9 dívky
Počet bodů
8 chlapci
7
6
5
4
3
2
1
0
Graf č. 7: Výsledky žáků v části testových otázek (pretest)
Výsledky posttestu - otázky

15
14
13
12
11
10
9 dívky
Počet bodů
8 chlapci
7
6
5
4
3
2
1
0
Graf č. 8: Výsledky žáků v části testových otázek (posttest)
61
Celková úspěšnost žáků
10
9
8
7
6
Počet žáků
Pretest
5
Posttest
4
3
2
1
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26
Graf č. 9: Celková úspěšnost žáků v pretestu a posttestu
Graf č. 9 je spojením grafů č. 3 a 6 a jedná se tedy o celkové výsledky pretestu

a posttestu. I zde je dobře patrný nárůst úspěšnosti v posttestu oproti pretestu, kdy došlo
k navýšení jak minimálního počtu získaných bodů (z 8 na 11), tak k navýšení počtu
maximálního (z 22 na 26). Nejvyšší počet žáků (deset) dosáhlo celkem 17 bodů z 26
možných, druhý nejvyšší počet žáků (devět) dosáhl 22 bodů z 26 možných.
62
6. ZÁVĚR
Cílem této diplomové práce bylo vytvoření výukového programu o trávicí soustavě
na platformě Open-source, jeho otestování na žácích osmého ročníku a následné
vyhodnocení výsledků. Cíle práce byly splněny.
Výukový program byl vytvořen na Open-source platformě Wordpress, který má

jednoduché uživatelské rozhraní a rychlé přidávání obsahu. Lze jej nalézt na
mujprirodopis.tode.cz.
Výukový program obsahuje učební materiál v podobě textu, který je doplněn
motivačními a kontrolními otázkami. Text je doplněn hypertextovými odkazy, které
vysvětlují cizí výrazy nebo rozšiřují učivo. Text dále obsahuje vlastnoručně kreslené
obrázky a fotky, které je možné rozkliknout a zvětšit. Další součástí výukového
programu je soubor 81 testových otázek a pracovní list sloužící k procvičení učiva
žákem. Rozšiřující studijní materiály jsou ve formě odkazů na videa, neboť výukový
program je textově poměrně obsáhlý.
Výukový program byl otestován celkem na 65 žácích osmého ročníku. Žáci byli
testováni před zahájením výukového programu pomocí pretestu. Po nastudování
výukového programu žáci dostali stejný test jako v pretestu. V pretestu byl průměr
celkových získaných bodů z celého testu 15,8 z 26 možných, což odpovídá úspěšnosti
60,8 %. V posttestu byl průměr celkových získaných bodů z celého testu 18,9 z 26
možných, což odpovídá 72,7 %. Celkově došlo tedy k nárůstu úspěšnosti v posttestu
o 3,1 bodu což odpovídá 11,9 %. V pretestu byli úspěšnější chlapci, kteří získali
průměrně 15,9 bodů z 26 možných, což odpovídá 61,2 %. Dívky v pretestu získaly
průměrně 15,6 bodů, což je 60 %. Na posttest se dokázaly lépe připravit dívky, kdy byl
průměrný zisk bodů 19,3 z 26 možných, což je 74,2 %, chlapci získali průměrně 18,5
bodu, což je 71,2 %. Celkovým nejúspěšnějším řešitelem se stal chlapec, který získal
v posttestu plný počet bodů.
63
7. LITERATURA
1. tištěné zdroje:
BAREŠOVÁ, A. 2011. E-learning ve vzdělávání dospělých. Praha: Vox. ISBN 978-

808- 7480-007.
BRCKOVÁ, J. & RUKOVANSKÝ, I. 2012. Metody on-line výuky. České Budějovice:

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích. ISBN 978-80-
7468-047-2
ČERNÝ, M. & kol. 2015. Distanční vzdělávání pro učitele. Brno: Flow.
ISBN 978-80-905480-7-7
FOJTÍK, P. 2012. Celiakie a osteoporóza: disertační práce. Brno: Masarykova

univerzita, Lékařská fakulta
HEROLD, G. 2000. Vnitřní lékařství: systematické vnitřní lékařství pro studenty i

lékaře. Praha: Petr Dlouhý. ISBN 8023863568
HRUŠKOVÁ, L. 2009. Online výuka jako komplexní výuková metoda. AUSPICIA:.

6(3). ISSN 1214-4967.
KLENER, P. 2012. Vnitřní lékařství. IV. vydání. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-857-
5
KOPECKÝ, K. 2006. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: HANEX. ISBN 80-
85783-50-9.
KOVÁCS, L. & BABINSKÁ, K. 2008. Obezita, výživa a pohybová aktivita u detí.

Bratislava: Univerzita Komenského. 44 s. ISBN 978-80-223-2552-3
KRCH, F. D. 1999. Poruchy příjmu potravy. Vymezení a terapie. Praha: Grada. ISBN
80-7169-627-7
KRCH, F. D. & MARÁDOVÁ, E. 2003. Výchova ke zdraví. Poruchy příjmu potravy,

příručka pro učitele. Praha: VÚP.
64
KUNOVÁ, V. 2011. Zdravá výživa. II. vydání. Praha: Grada. 140 s. ISBN 978-80-247-
3433-0
MACHOVÁ, J. 2002. Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum.

ISBN 80-7184-867-0.
MERKUNOVÁ, A. & OREL, M. 2008. Anatomie a fyziologie člověka: pro humanitní

obory. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1521-6.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. & MAREŠ, J. 2009. Pedagogický slovník. VI. vydání.
Praha: Portál. ISBN 978-807-3676-476.
ROKYTA, R. & kol. 2009. Somatologie. Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7357-
454-3
ROKYTA, R. & kol. 2016. Somatologie: učebnice. Praha: Wolters Kluwer.

ISBN 978-80-7552-306-8
TIHLAŘÍK, J. 2014. Využití počítače pro přípravu výuky v distančních formách studia:
bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí
bakalářské práce Jiří STRACH
TROJAN, S. & kol. 2003. Lékařská fyziologie. IV. vydání. Praha: Grada. ISBN 80-247-
0512-5
VALENTA, J. 2007. Základy chirurgie. II. vydání. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-
403-4
VARGOVÁ, L. & PÁČ, L. 2008. Panoráma antropologie biologické – sociální –

kulturní: modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných
oborů“. Anatomie pro antropology II. Splanchnologie. Brno: Nadace
Universitas. ISBN 978-80-7204-616-4
ZLÁMALOVÁ, H. 2008. Distanční vzdělávání a eLearning. Praha: Univerzita Jana

Amose Komenského. ISBN 978-80-86723-56-3
65
2. elektronické zdroje:
Banding klub [online]. © 2006, poslední revize: neuvedeno [cit. 25. srpna 2017].
Dostupný z WWW: < http://www.bandingklub.cz/>.
Česká veganská společnost [online]. © 2017, poslední revize: 6.2.2017

[cit. 25. srpna 2017]. Dostupný z WWW: < http://veganskaspolecnost.cz/>.
Fórum zdravé výživy [online]. © 2017, poslední revize: 1.8.2017 [cit. 26. srpna 2017].
Dostupný z WWW: < http://www.fzv.cz/>.
OB Klinika [online]. © 2017, poslední revize: neuvedeno [cit. 20. srpna 2017].
Dostupný z WWW: < http://www.obklinika.cz/>.
Rámcový vzdělávací pro základní vzdělávání [online]. © 2017, Praha: MŠMT.

[cit. 12. září 2017]. Dostupný z WWW: < http://www.msmt.cz/file/41216/>.
Syrová-strava.cz [online]. © 2017, poslední revize: 24.7.2017 [cit. 25. srpna 2017].
Dostupný z WWW: < http://www.syrova-strava.cz/>.
ŠERÁKOVÁ, H. 2006. Současné názory na obezitu a nadváhu u běžné populace dětí

a dospělých. [online]. © 2017, [cit. 5. září 2017]. Dostupný z WWW:
<http://www.ped.muni.cz/z21/2006/konference_2006/sbornik_2006/pdf/079.pdf/>.
66
8. SOUHRN
Diplomová práce Tvorba výukového programu na dílčí téma biologie člověka na

platformě Open Source a jeho otestování na žácích 8. ročníku ZŠ má dvě části.
První část je zaměřena na teoretická východiska tvorby práce. Druhá část je

zaměřena na samotnou tvorbu výukového programu na platformě Wordpress a testování
tohoto programu na žácích 8. Ročníku ZŠ.
Klíčová slova: trávicí soustava, výukový program, e-learning, Wordpress
ABSTRACT
This diploma thesis, which is named Creating of instructional programme on
subtopic of human biology in Open Source and its testing on 8th grade pupils of
primary school, is divided into two parts.
The first part is focused on the theoretical background of the work. The second
part is focused on creating of e-learning program and its testing on the 8th grade pupils
of primary school.
Key words: digestive system, instructional programme, e-learning, Wordpress
67
9. PŘÍLOHY
Příloha 1 Text výukového programu
Příloha 2 Pretest
Příloha 3 Trávicí soustava bez popisu
Příloha 4 Trávicí soustava s popisem
Příloha 5 Slinné žlázy
Příloha 6 Zub
Příloha 7 Játra, slinivka, žlučník
Příloha 8 Průřez žaludkem
Příloha 9 Sacharidy
Příloha 10 Bílkoviny rostlinné
Příloha 11 Bílkoviny živočišné
Příloha 12 Tuky
Příloha 13 Žlučové kameny
Příloha 14 Soubor testových otázek

Příloha č. 1 Text výukového programu
Úvod
Vítejte na stránkách týkajících se přírodopisného učiva!
Na těchto stránkách se dozvíte vše, co vás zajímá o trávicí soustavě člověka.
játra, žlučník, slinivka (zdroj: autorka)
Po prostudování těchto stránek zvládnete:

 vyjmenovat orgány trávicí soustavy, vysvětlit jejich funkci a přiřadit orgány správně k
obrázku trávicí soustavy
 charakterizovat nejběžnější onemocnění trávicí soustavy, prevenci vzniku těchto
onemocnění a jejich způsob léčby
 stanete se malými odborníky na výživu, zvládnete vysvětlit vliv zdravého stravování na
zdraví člověka
Pokud budete mít chuť, odpovězte na anketní otázku v levém sloupci
VYSVĚTLIVKY K TEXTŮM:
 poznámky, otázky (???), podněty učitele jsou vyznačeny touto zelenou barvou
 tučně jsou zvýrazněny důležité části textu
 nejdůležitější části textu jsou vyznačeny červeně, stejně jako shrnutí kapitol, které je
navíc označeno ještě třemi vykřičníky (!!!)
 hypertextové odkazy jsou označeny touto modrou barvou – můžeš si je rozkliknout a
dozvědět se tak víc o daném tématu.
K dispozici je i rubrika „Obrázky„, kde lze obrázky zvětšit a přečíst si detailní popisky
obrázků, dále rubrika „Otázky k procvičení tématu„, kde naleznete souhrnné otázky k
procvičení nabytých znalostí učiva o trávicí soustavě.
PŘEHLED RUBRIK:
Přehled onemocnění a poruch trávicí soustavy
Zdravá výživa a alternativní směry stravování
Obrázky k tématu TS
Otázky k procvičení tématu TS
Videa k tématu TS
Literární a webové zdroje textu
??? Víš, k čemu slouží trávicí soustava a z jakých orgánů je tvořena?
??? Byl bys schopen přiřadit k obrázku trávicí soustavy názvy orgánů?
Pokud ano, můžeš se sebou být spokojen! Tvoje vstupní znalosti o trávicí soustavě jsou
na skvělé úrovni :-). Pokud jsi odpověď na otázky nevěděl, nezoufej, vše potřebné se
dozvíš po přečtení textu.
orgány trávicí soustavy (zdroj: autorka)
Úvod
 Trávicí soustava slouží k příjmu a zpracování potravy.
 Tvoří ji tyto orgány: dutina ústní (11.), hltan (1.), jícen (2.), žaludek (4), tenké střevo
(5.) a tlusté střevo (8.) a přídatné orgány jako slinné žlázy, játra (10.), žlučník (9.) a
slinivka břišní (4.), které produkují trávicí šťávy.
Funkce TS
 příjem potravy
 mechanické a chemické zpracování potravy
 vstřebávání živin, minerálních látek, vitaminu do krve
 odstraňování nestravitelných zbytků a odpadních látek z těla ven
Stavba stěny TS
 Stěna TS má jednotnou stavbu, je tvořena čtyřmi vrstvami:
1. sliznicí (vystýlá trávicí trubici zevnitř, má šedorůžovou až červenou barvu)
2. podslizničním vazivem (obsahuje cévy a nervy)
3. svalovinou (stahováním svaloviny dochází k promíchávání a posouvání obsahu do
dalších oddílů TS, v oblasti dutiny ústní a řitního otvoru je ovládána vůlí)
4. povrchovým vazivem
Činnost trávicí soustavy

 Potrava, která je přijata do trávicí trubice, je zpracována mechanicky a chemicky:
1. Mechanicky je zpracována pomocí pohybu svaloviny jednotlivých částí trávicí
trubice.
2. Chemicky se zpracovává díky působení trávicích šťáv.
Pohyb trávicí trubice a vyměšování trávicích šťáv jsou řízeny pomocí nervů a
hormonů.
Spouštěčem činnost trávicí trubice je dráždění receptorů v trávicí trubici jídlem, ale
podnětem pro činnost může být i představa jídla, čichový podnět, bavení se o jídle.
!!! Trávicí soustava slouží k příjmu a zpracování potravy. Potrava je

zpracovávána mechanicky (pohybem svaloviny) a chemicky (trávicími šťávami).
Orgány trávicí soustavy tvoří dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté
střevo.
??? Už víš, k čemu souží trávicí soustava a jaké jsou orgány trávicí soustavy?
??? Byl bys nyní schopen přiřadit k obrázku trávicí soustavy názvy orgánů?
Pokud ano, můžeš pokračovat dál v textu.

Pokud ne, zkus si předchozí text projít ještě jednou

V předchozí části textu ses dozvěděl, které orgány tvoří trávicí soustavu.
??? Věděl bys, jakou funkci jednotlivé orgány trávicí soustavy zastávají?
??? Kolik zubů má dospělý člověk?
??? Která tkáň v lidském těle je ze všech nejtvrdší?
Pokud ano, gratuluji! Tvoje vědomosti jsou výborné!

Pokud ne, nevadí, od toho je tady následující text.
1. Dutina ústní
 Je počátečním oddílem trávicí soustavy.

 Zpracovává se v ní přijatá potrava činností žvýkacích svalů, zubů a jazyka.
 Potrava je zde promíchávána slinami a chemicky zpracovávána (díky enzymu alfa-
amyláza).
1.1. ZUBY
 Soubor všech zubů tvoří chrup.

 Zub se skládá z korunky, krčku a kořene.
 Korunka je část zubu, která vyčnívá nad dáseň. Krček je malý úsek přechodu mezi
korunkou a kořenem. Kořen je zanořený v zubním lůžku.
 Základní zubní tkání je zubovina, která je pevnější než kost.
Povrch zubu na korunce je krytý zubní sklovinou, na krčku a kořeni je krytý zubním
cementem. Uvnitř zubu se nachází zubní dřeň (nervy a cévy), která pokračuje do
kořene jako kanálek.
zub (zdroj: autorka)
 V průběhu lidského života se vytvářejí dva typy chrupu: MLÉČNÝ (dočasný)

a STÁLÝ.
 Mléčný chrup je tvořen 20 ZUBY (celkem 8 řezáků, 4 špičáky, 8 stoliček),
prořezává se kolem 6. až 24. měsíce života.
 Trvalý chrup má 32 ZUBŮ (celkem 8 řezáků, 4 špičáky, 8 třenových zubů, 12
stoliček). Třetí stoličky na každé straně se prořezávají nepravidelně, po 18. roce života,
říká se jim zuby moudrosti.
1.2. SLINY A SLINNÉ ŽLÁZY
 Při přijímání potravy přitékají do dutiny ústní sliny ze tří párů slinných žláz: příušních,
podčelistních a podjazykových
 Sliny jsou dále vyměšovány nepřetržitě mnoha drobnými slinnými žlázkami, které se
nacházejí v dutině ústní.
slinné žlázy (zdroj: autorka)
 Každý den se vyloučí asi 1 až 1,5 litru slin.

 Sliny jsou slouženy převážně z vody, hlenu (mucinu) a trávicího enzymu alfa-
amylázy.
Úkolem slin je:
 zvlhčování potravy
 počátek trávení – štěpení škrobů na jednodušší cukry
 zneškodňování bakterií přicházejících do úst
 rozpouštění potravy, tím umožňují působení potravy na chuťové receptory
 chránění zubů před zubním kazem díky omývání zubů od zbytků jídla
!!! Dutina ústní je počátečním oddílem trávicí soustavy. Potrava se zde promíchává
se slinami, které jsou vylučovány 3 páry slinných žláz a drobnými slinnými
žlázkami. Zub se skládá z korunky, krčku a kořene. Dospělý chrup je tvořen 32
zuby, mléčný je tvořen 20 zuby.
??? Kolik zubů má chrup dospělého člověka?

??? Která tkáň je v těle člověka nejtvrdší?
??? Kolik litrů slin každý člověk denně vyloučí?
Pokud jsi věděl odpovědi na všechny otázky, můžeš pokračovat ve čtení textu.
Pokud jsi odpovědi na otázky nezvládl, vrať se ještě jednou k předchozímu textu.
??? Jak je možné, že se nám spolknuté sousto nedostane do dýchacích cest, ale do
žaludku?
??? Máme v žaludku nějakou kyselinu? K čemu nám tato kyselina slouží a jak je
možné, že nám kyselina nerozloží žaludek?
–> odpovědi najdeš v následujícím textu
5. Hltan
 Hltan je 15 cm dlouhá trubice, kterou prochází sousto z dutiny ústní do jícnu.

 Je společným oddílem trávicí a dýchací soustavy
 Hltanová příklopka zabraňuje vniknutí sousta do dýchacích cest.
6. Jícen
 Jícen je až 28 cm dlouhá trubice, spojuje hltan se žaludkem

 Sousto v jícnu je posunováno pomocí stahů svaloviny.
7. Žaludek
 Žaludek leží v dutině břišní, slouží k hromadění spolykané potravy.

 Tvar a objem žaludku může být různorodý.
 Je schopen přijmout až 2 litry potravy
 Doba, kterou je potrava v žaludku, záleží na skladbě potravy, cukry se tráví rychleji než
tuky.
žaludek (zdroj: autorka)
Ve sliznici žaludku se vytvoří denně až dva litry žaludeční šťávy.

!!! Žaludeční šťávy obsahují vodu, kyselinu chlorovodíkovou (HCl),
hlen (mucin), pepsinogen.
 Kyselina chlorovodíková (HCl) je silně kyselá.
 Sliznice žaludku před ní musí být chráněna hlenem, aby nedošlo k jejímu natrávení.
 Úkolem kyseliny chlorovodíkové je ničení choroboplodných zárodků, chránění
vitaminů skupiny B.
 Umí taky aktivovat pepsinogen na enzym pepsin, pepsin je důležitý při trávení
bílkovin.
Tak už víš…
??? Jak je možné, že se nám spolknuté sousto nedostane do dýchacích cest, ale do
žaludku?
??? Máme v žaludku nějakou kyselinu? K čemu nám tato kyselina slouží a jak je
možné, že nás kyselina nerozloží celé?
??? Je tenké střevo tenčí a delší než tlusté?

??? Je nutné, abychom měli tolik orgánů trávicí soustavy nebo je možné žít bez
některého z nich?
??? Vzniká žluč ve žlučníku?
–> odpovědi najdeš v následujícím textu
8. Tenké střevo
 Tenké střevo má délku 3 až 5 metrů.

 Jeho první úsek se nazývá dvanáctník.
 Do tenkého střeva ústí šťávy ze slinivky břišní (pankreatická šťáva) a z jater (žluč)
 Tenké střevo si vytváří navíc ještě svoji šťávu.
 Tyto šťávy se podílejí na trávení bílkovin, tuků a cukrů.
játra, žlučník, slinivka (zdroj: autorka) orgány trávicí soustavy(zdroj: autorka)
!!! V tenkém střevě se dokončuje trávení, vstřebávají se v něm látky a nestravitelné

zbytky se posouvají dále do tlustého střeva.
9. Tlusté střevo
 Tlusté střevo má délku asi 1,5 metru.

 Je složeno ze slepého střeva s červovitým výběžkem, tračníku, esovité
kličky a konečníku.
 Do tlustého střeva přicházejí z tenkého střeva nestravitelné zbytky, dochází zde

k vstřebávání vody a tím i k zahušťování střevního obsahu, který je vůlí odstraňován
ven z těla.
 V tlustém střevě jsou přítomny bakterie, některé z nich mohou produkovat vitaminy
skupiny B a vitamin K. Jiné bakterie způsobují hnití zbytků bílkovin a způsobují zápach
stolice.
10. Játra
 Játra se nacházejí na pravé straně pod klenbou bránice, jsou kryta žebry.
 Játra mají temně červenou barvu a jsou rozdělena na dva laloky.
 Váží až 1,5 kg.
Játra jsou pro lidský život nezbytná, protože vykonávají mnoho funkcí. Jsou hlavním
centrem metabolismu (látkové přeměny) základních živin – cukrů, tuků a bílkovin.
Mezi jejich další funkce patří:

 odbourávání starých červených krvinek
 ukládání zásobních látek
 probíhá zde detoxikace (odstranění jedovatých látek)
 jaterní buňky neustále vytvářejí žluč, ta se hromadí ve žlučníku, který se nachází na
spodní straně jater
 jsou zdrojem tepla, díky chemickým procesům, které v nich probíhají
Jaterní buňky poškozuje alkohol a jedy!
11. Žlučník
 V jaterních buňkách se tvoří žluč, která je z jater odváděna žlučovodem do žlučníku,

kde se hromadí.
 Ze žlučníku je žluč odváděna do dvanáctníku (počátečního oddílu tenkého střeva).
játra, žlučník, slinivka (zdroj: autorka) žlučové kameny (zdroj: autorka)

 Žlučník leží na spodní ploše jater.
 Žluč je žlutá tekutina, která je složena z vody, solí žlučových kyselin, žlučových barviv
(bilirubin), cholesterolu a dalších látek. Podílí se na trávení tukových složek potravy.
12. Slinivka břišní
 Slinivka je protáhlá žláza, měřící až 16 cm.

 Slinivka břišní produkuje inzulin, který putuje do krve a udržuje stálou hladinu cukru
v krvi.
 Dále produkuje pankreatickou šťávu, která obsahuje enzymy štěpící cukry, tuky,
bílkoviny.
 Pankreatická šťáva je zásaditá, aby mohla neutralizovat kyselé žaludeční šťávy.
 Vývod slinivky břišní ústí do dvanáctníku (počátečního oddílu tenkého střeva).
Tak už víš…
??? Je tenké střevo tenčí a delší než tlusté?
??? Je nutné, abychom měli tolik orgánů trávicí soustavy, nebo je možné žít bez
některého z nich?
??? Vzniká žluč ve žlučníku?
!!! Souhrn kapitoly orgány trávicí soustavy

Trávicí soustava slouží k příjmu a zpracování potravy. Potrava je zpracovávána
mechanicky (pohybem svaloviny) a chemicky (trávicími šťávami). Orgány trávicí
soustavy tvoří dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké a tlusté střevo.
Dutina ústní je počátečním oddílem trávicí soustavy. Potrava se zde promíchává se
slinami, které jsou vylučovány 3 páry slinných žláz a drobnými slinnými žlázkami. Zub
se skládá z korunky, krčku a kořene. Dospělý chrup je tvořen 32 zuby, mléčný je tvořen
20 zuby.
Žaludek slouží k hromadění potravy, jeho objem je až 2 litry. Obsahuje žaludeční šťávy,
které jsou složeny z vody, kyseliny chlorovodíkové (HCl), hlenu a pepsinogenu.
Kyselina chlorovodíková ničí choroboplodné organismy.
Tenké střevo měří 3-5 metrů. Jeho úkolem je vstřebávání látek a dokončování trávení.
Tlusté střevo měří 15 metru. V tlustém střevě se vstřebává voda a nestravitelné zbytky
jsou vylučovány ven z těla.
Játra jsou centrem metabolismu (látkové výměny) lidského těla. Vykonávají řadu funkcí
a jsou pro lidský život nezbytná. Tvoří se v nich žluč. Poškozuje je alkohol a jedy.
Žlučník je orgán nacházející se na spodní straně jater. Hromadí se v něm žluč, která se
podílí na trávení tuků.
Slinivka břišní produkuje inzulin (ten udržuje stálou hladinu cukru v krvi) a
pankreatickou šťávu štěpící cukry, tuky a bílkoviny.
Přehled onemocnění a poruch trávicí soustavy
??? Víš co to znamená, když se řekne, že má někdo v žaludku „helikoptéru“?

??? Vznikají žlučové kameny tak, že sníme omylem nějaké kamínky v potravě?
??? Víš, jakým způsobem lze zjistit, jestli máš nadváhu nebo podváhu?
??? Z jakého důvodu si lidé nechávají operativně zmenšovat žaludek?
??? Které onemocnění je ve vyspělém světě nejčastější?
–> Odpovědi se dozvíš v následujícím textu
1. Peptidický vřed
 Peptidický vřed vzniká v důsledku natrávení sliznice žaludkuči dvanáctníku (prvního

oddílu tenkého střeva) žaludeční šťávou.
 Příčiny: působení bakterie (Helicobacteru pylori) – bakterie Helicobacter – lidově
řečeno helikoptéra, stres, dědičnost
 Příznaky: většinou bolest břicha po jídle nebo na lačno
 Léčba: podávání léků, klid, omezení alkoholu a kouření.
??? Najdi na internetu, jakým způsobem se může člověk nakazit Helicobacterem

(např. zde)
2. Žlučové kameny
 Příčiny: V důsledku výživy bohaté na tuky se mohou ve žlučníku utvářet žlučové
kameny
 Příznaky: Nemocní trpí bolestí pod pravými žebry, nesnášenlivostí tučných jídel,
plynatostí, říháním.
 Léčba: se provádí chirurgickým odstraněním žlučníku.
žlučové kameny (zdroj: autorka)
3. Hepatitida (žloutenka)
 Hepatitida je zánět jaterní tkáně

 Příčiny: buď v důsledku nadměrné konzumace alkoholu (cirhóza) nebo vlivem virů.
 Podle toho, jaký typ viru hepatitidu způsobuje, označujeme i typ hepatitidy – A, B, C,
D. Projevem hepatitidy je žloutenka – zežloutnutí kůže a bělma očí.
 Hepatitida typu A je též nazývána nemocí špinavých rukou. Dá se jí předcházet

dodržováním hygienických návyků. Můžeme se proti ní nechat očkovat, stejně jako
proti hepatitidě typu B.
 Hepatitidy typu B, C a D se přenášejí pohlavním stykem nebo krví, vyskytují se

proto především u lidí užívajících drogy nebo mezi homosexuály.
 Léčba: nemocní lidé jsou hospitalizováni v nemocnici na infekčním oddělení, musí

dodržovat klid, dietu, nesmí pít alkohol. Neléčená hepatitida může způsobit cirhózu či
rakovinu jater.
4. Celiakie
 Celiakie je celoživotní onemocnění vznikající po konzumaci obilovin s obsahem lepku

u lidí, kteří k nemoci mají dědičné dispozice.
 Projevy: mohou být nesnadno rozeznatelné, lidé trpící celiakií mívají průjmy, trpí
úbytkem váhy, anémií.
 Jedinou možnou léčbou je úplné vyloučení potravin obsahující lepek.
5. Zánět apendixu
 Jedná se o zánět červovitého výběžku slepého střeva

 Příčiny: vzniku zánětu nejsou zcela jasné, může jít o přemnožení bakterií nebo snížení
průchodnosti slepého střeva v důsledku zduření lymfatické tkáně.
 Příznaky: nevolnost, horečka, zvracení, bolest břicha, která se postupně přemisťuje
do pravého podbřišku.
 Léčba: spočívá v chirurgickém odstranění apendixu.
orgány trávicí s. (zdroj: autorka)
??? Připomeň si v kapitole orgány trávicí soustavy, kde se v těle nachází apendix,
pomůže ti k tomu obrázek
6. Průjem
 Projevy: časté chození na stolici a snížená konzistence stolice.

 Příčina: většinou infekce, bakterie nebo intoxikace jedovatými látkami (např. požití
jedovatých hub nebo látek jako rtuť).
 Léčba: spočívá ve zjištění příčiny průjmu a případném podávání léčiv (např. živočišné
uhlí, Endiaron).
 Při průjmu také často dochází k dehydrataci organismu, proto je potřeba doplňovat
ztráty vody.
7. Salmonelóza, cholera, úplavice.
 Jde o nemoci bakteriálního původu, které způsobují průjmy, bolesti

břicha a zvracení.
 Salmonelózu vyvolávají bakterie po požití špatně tepelně upraveného nakaženého
masa nebo vajec.
 Cholera a úplavice se v civilizovaném světě téměř nevyskytují.
Léčba těchto nemocí je podobná jako u průjmu.
8. Zácpa
 Zácpa je opakem průjmu.

 Jedná se o obtížné až nemožné vyprazdňování stolice.
 Léčba: spočívá v pravidelném příjmu potravy s dostatečným množstvím vlákniny a
dodržováním pitného režimu.
 Důležitý je i dostatek pohybu, aby došlo k zvýšení pohybů střev a posunování potravy
ve střevech.
9. Rakovina tlustého střeva
 Rakovina tlustého střeva je v současné době na prvním místě výskytu a

v úmrtnosti mezi nádory. V české republice je každý rok diagnostikováno více než 8
tisíc pacientů.
 Rizikovým faktorem pro vznik rakoviny tlustého střeva je nedostatek vlákniny
v potravě, nadbytek tuků, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, roli hraje i
dědičnost.
 Problémem je, že se nemoc může dlouho projevovat bez příznaků, později nemocní
nacházejí krev ve stolici, trpí nevolnostmi, slabostí, ztrácejí váhu.
 Léčebnou metodou je chirurgické odstranění nádoru doplněné chemoterapií. Důležité je
včasné odhalení této nemoci, vyšetření tlustého střeva se nazývá kolonoskopie.
??? Má kolonoskopie něco společného s jízdním kolem? Vyhledej na internetu, od čeho

je tento název odvozen a jak toto vyšetření probíhá
10. Poruchy příjmu potravy
??? Víš jaký je rozdíl mezi mentální anorexií a bulimií?

… pokud ne, vše se dozvíš v následujícím textu:
 Mezi poruchy příjmu potravy patří MENTÁLNÍ ANOREXIE a BULIMIE.

 Tato onemocnění vznikají v důsledku souhry několika nepříznivých faktorů:
dospíváním, sportem vyžadujícím nízkou tělesnou hmotnost, modelingem, zvýšeným
důrazem na vzhled, na sebekontrolu. Nemocné většinou provází psychické problémy.
MENTÁLNÍ ANOREXIE
 U této nemoci nemocní odmítají jídlo za účelem snížení hmotnosti.
 Nemocný o jídlo ale jeví velký zájem – sbírá zdravé recepty, počítá energetické
hodnoty potravin.

Mezi příznaky mentální anorexie patří:
 záměrné udržování nízké tělesné hmotnosti
 nadměrné cvičení
 strach z tloušťky
 zkreslená představa o vlastním těle
 poruchy menstruačního cyklu u žen
 ztráta potence u mužů
 ztráta sexuálního zájmu
??? Pokud máš zájem o více informací, podívej se na tento dokument o anorexii.
MENTÁLNÍ BULIMIE
 Pro mentální bulimie jsou typické záchvaty přejídání se s přehnanou kontrolou tělesné
hmotnosti.
 Bulimičky po přejedení záměrně vyvolávají zvracení, užívají projímadla.
ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY ZPŮSOBENÉ PORUCHAMI PŘÍJMU
POTRAVY
 úbytek hmotnosti, zácpa, únava

 citlivost na chlad
 zhoršení pleti, vypadávání vlasů
 srdeční obtíže (arytmie)
 osteoporóza (řídnutí kostí)
 při častém zvracení může dojít poranění krku, jícnu, žaludeční šťávy ze zvracení
poškozují zubní sklovinu
 psychické problémy – deprese, osamělost, sebelítost, zpomalení tempa, náladovost,
nezájem o okolí, egocentrismus
LÉČBA PORUCH PŘÍJMU POTRAVY
Léčba může probíhat pobytem v nemocnici, psychoterapií, rodinnou terapií či

podáváním léčiv. Důležitou součástí léčby je aktivní spolupráce pacienta.
11. Obezita
 Obezita je jedním z největších zdravotních problémů vyspělé civilizace.

 Obezita je spojena s přejídáním, konzumací nezdravých potravin a nedostatkem
pohybu.
Obezita se vyznačuje nadbytkem tukové tkáně v těle.
Pro hodnocení obezity může sloužit tzv. BMI (Body Mass Index)
??? Zkus si vypočítat své BMI (pomůže ti buď následující vzoreček nebo odkaz na
webové stránky pro výpočet BMI)
Výpočet BMI= váha v kg/ výška v metrech na druhou

např. váha 70 kg, výška 1,75 m
výpočet: BMI = 70 / 1,75*1,75
BMI = = 22,85 ⇒ optimální váha
Tabulka výsledků (zdroj: bodymassindex.cz):
HODNOTA BMI KLASIFIKACE

< 18,5 podváha
15,5 – 24,9 optimální váha
25 – 29,9 nadváha
> 30 obezita
Výsledky mohou být zavádějící, protože sportovcům může vycházet hodnota na hranici
nadváhy a obezity, přestože nemají nadměrné množství tuku v těle.
Platí, že obsah tuku v těle by u mužů neměl být vyšší než 20 % a u žen vyšší než 30 %.
DŮSKEDKY OBEZITY
Obezita zatěžuje organismus. Lidé mívají vysoký cholesterol, diabetes, problémy se

srdcem a cévami, onemocnění žlučníku, poruchy pohybového aparátu, celkovou
sníženou výkonnost, psychosociální problémy.
LÉČBA OBEZITY
Základem léčby je změna životosprávy – hlavně jídelníčku a zařazení pravidelného

pohybu do režimu dne.
Při léčbě obezity je možno přistoupit i k chirurgické léčbě:
Plikaci nebo bandáži žaludku – chirurgicky se zmenší žaludek, tím pádem je

konzumováno menší množství potravy a dojde dříve k pocitu nasycení.
Další možností je přemostění tenkého střeva – tím pádem nedochází ke vstřebávání
živin a sníží se tak množství energie konzumované v potravě.
!!!
 Nemoci TS: žaludeční vředy, žlučové kameny, hepatitida, celiakie, zánět apendixu,
průjem, zácpa, rakovina tlustého střeva
 Poruchy příjmu potravy: anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvatové přejídání)
 Obezita: problém hlavně vyspělé civilizace, výpočet pomocí BMI či tuku v těle
Zdravý výživa a alternativní směry stravování
??? Víš, které potraviny obsahují nejvíce cukrů, nejvíce tuků a nejvíce bílkovin
??? Myslíš, že jíme jenom když máme hlad?
??? Existuje nějaký vitamin, který získáme pouze konzumací živočišných
produktů?
??? Má potravinová pyramida něco společného s Egyptem?
??? Živili se syrovou stravou lidé jenom v pravěku nebo se někdo takovýmto
způsobem stravuje i v dnešní době?
–> dozvíš se v následující kapitole
Výživa
 Správný vývoj lidského organizmu je závislý na příjmu potravy.

 Je důležité přijímat kvalitní potraviny, obsahující správný poměr
cukrů, tuků a bílkovin.
 Dále bychom měli přijímat dostatečné množství vody, vitaminů a minerálních látek.
Pokud člověk přijímá stravu, která je energicky vysoce bohatá a zároveň zařazuje do
svého běžného života málo pohybu, začnou se vytvářet tukové zásoby a vyvíjí
se obezita.
 Podnět pro příjem potravy je řízen z mozku (z hypotalamu), do kterého proudí
informace z receptorů v trávicím systému.
 Pocit hladu vyvolává např. nízké množství cukrů v krvi nebo hladové stahy prázdného
žaludku.
 Pocit sytosti navozuje zvýšené množství cukru v krvi, potravou roztažený žaludek nebo
různé hormony.
Příjem potravy bývá v mnoha případech návykový a jíme bez ohledu na pocit hladu
nebo sytosti (např. posezení u televize, jezení v určitou denní dobu).
Mezi základní složky potravy patří cukry, tuky a bílkoviny.
1. Cukry
 Cukry by měly v naší stravě tvořit polovinu z přijatého množství potravy.

 Cukry můžeme rozdělit na složitější (polysacharidy), které jsou obsaženy například
v rýži, těstovinách a bramborách
 jednodušší (monosacharidy), které jsou v ovoci (glukóza, fruktóza), ale i ve
slazených nápojích.
 Slazené nápoje nejsou pro zdraví člověka dobré, protože zvyšují hladinu cukrů v krvi a
mohou způsobovat cukrovku.
V ovoci a zelenině je navíc obsažena vláknina, která podporuje trávení.
sacharidy I(zdroj: autorka) sacharidy II(zdroj: autorka)
2. Bílkoviny
 Bílkoviny by měly ve stravě tvořit asi pětinu přijatého množství potravy.

 Bílkoviny mohou živočišného původu – maso, mléčné výrobky, vejce
 nebo rostlinného původu – luštěniny.
 Přijímat větší množství bílkovin by měly především děti a těhotné ženy, aby se
organismus správně vyvíjel.
bílkoviny živočišné (zdroj: autorka) bílkoviny rostlinné (zdroj: autorka)
3. Tuky
Tuky by měly ve stravě tvořit až 30 % přijatého množství potravy. Tuky tvoří v lidském
těle energetickou zásobu, mechanickou a tepelnou ochranu. Můžeme je rozdělit
na rostlinné – ty získáváme ze semen či plodů rostlin, např. ořechy, rostlinné oleje a
na živočišné – sádlo, máslo. Člověk by měl přijímat tuky především rostlinné, které
obsahují tzv. nenasycené mastné kyseliny, které jsou důležité pro zdravý růst a vývoj
jedince a odolnost organismu.
Tuky (zdroj: autorka)
4. Minerální látky
 Minerální látky patří mezi významné stavební látky a součásti enzymů.

 Mezi nejdůležitější minerální látky
patří vápník (Ca), fosfor (P), draslík (K), sodík (Na), hořčík (Mg).
 Vápník a fosfor je důležitý pro stavbu kostí a zubů.
 Draslík a sodík se podílejí na přenosu nervových vzruchů.
 Sodík je v současné době u většiny lidí přijímán ve větším množství, než je doporučeno,
protože je obsažen v kuchyňské soli, která je používána v nadbytečném množství.
 Železo je nepostradatelnou látkou pro tvorbu krevního barviva (hemoglobinu).
5. Vitaminy
 Vitaminy si lidský organismus (až na výjimky vit. K a vit. B) neumí sám vytvořit.
Musíme je tedy přijímat z potravy.
 Nedostatek vitaminů (avitaminóza) může způsobit zdravotní problémy.
 Nadbytek vitaminů (hypervitaminóza) je možná pouze u vitaminů rozpustných v tucích.
Vitaminy dělíme na rozpustné v tucích – A, D, E, K (pomůcka RADEK) a rozpustné

ve vodě – B, C.
Tabulka přehledu vitamínů:

Vitamíny
Název Projevy při nedostatku: Zdroje:
:
mrkev, rajčata, listová zelenina, játra,
A vysychání rohovky oka
mléko
Působením UV paprsků vzniká v kůži
nedostatečná mineralizace kostí
jeho předchůdce, který se pomocí
D (rachitida), odvápnění kostí, pokles
chemických procesů přeměňuje na vit.
Vitamíny rozpustné v tucích
svalového napětí
D; rybí tuk, vaj. Žloutek, mléko
obilné klíčky, ořechy, listová zelenina,
E poruchy plodnosti a nervové soustavy
rostlinné oleje
zelená zelenina – salát, hrách, špenát
K zvýšená krvácivost (tvorba: činností bakterií v tlustém
střevě)
Název Projevy při nedostatku: Zdroje:
:
snížená odolnost vůči nemocím,
C ovoce, zelenina
kurděje
Vitamíny rozpustné ve vodě
onemocnění zvané beri-beri (poruchy

B1 periferních nervů a centrální nervové vnitřnosti, maso, onilné klíčky, droždí
soustavy)
B2 kožní záněty maso, vejce, kvasnic, fazole, arašídy
(v malé míře je tvořen bakteriemi
v tlustém střevě)
záněty kůže (pelagra) a záněty
B3 droždí, maso, mléko, vejce
periferních nervů
kvasnice, vnitřnosti, luštěniny
únava, svalové křeče, nedostatečná (malé množství mohou vytvářet i
B5
tvorba steroidních hormonů bakterie tlustého střeva); skladuje se
v játrech a ledvinách
droždí, luštěniny, játra
záněty sliznice, pomalé hojení ran a
B6 (může se tvořit v tlustém střevě
zánětu
pomocí bakterií)
listová zelenina, vnitřnosti, droždí,
vejce (malé množství se
B9 anémie (chudokrevnost)
může tvořit v tlustém střevě
působením bakterií)
poruchy krvetvorby a játra, ledviny, vejce, sýry, maso,
B12
k neuropsychické potíže nenachází se v rostlinné potravě
6. Zásady zdravé výživy
Doporučení zdravého stravování:
 Dbej na to, aby přijímaná potrava byla pestrá a rozložená do celého dne
 Zvyš množství konzumace zeleniny a ovoce
 Pij dostatek tekutin, nejlépe neslazené vody
 Pravidelně konzumuj mléčné výrobky a kvalitní rostlinné oleje
 Omez smažené pokrmy, chipsy, sušenky, keksy a další laskominy
 Nepřisoluj si pokrmy
7. Potravinová pyramida
 K tomu, abyste zjistili, které potraviny jsou nebo nejsou pro vaše zdraví vhodné, může
sloužit potravinová pyramida (pyramida díky svému trojúhelníkovému tvaru).
 V potravinové pyramidě jsou dole znázorněny potraviny, které by se měly konzumovat
v největším množství. Na vrcholu pyramidy nalezneme potraviny, které by se měly
konzumovat jen výjimečně. Potraviny na levé straně pyramidy bychom měli
konzumovat ve větším množství než potraviny znázorněné vpravo.
potravinová pyramida
Potravinová pyramida (zdroj: www.vimcojim.cz)
??? Zapiš si vše, co jsi dnes snědl, v tomto odkazu najdeš, jaké kalorické hodnoty má
jídlo, které jsi snědl. Spočítej celkovou hodnotu snědeného jídla a porovnej ji
s doporučenou hodnotou (vypočítáš na stejných webových stránkách).
??? Zamysli se nad tím, jestli je třeba ve tvém jídelníčku něco zlepšit.
??? Konzumuješ potraviny nacházející se na vrcholu pyramidy nejméně jak je
doporučeno, nebo na zdravou stravu nedbáš?
8. Alternativní směry výživy
V současnosti existuje velké množství lidí, kteří se stravují jinak, než je běžné pro
zbytek populace.
??? Stravuješ se běžně nebo je tvůj jídelníček něčím odlišný?
9. Vegetariánství
Vegetariáni nekonzumují v určité míře živočišné produkty (= maso, vejce, mléčné

výrobky). Někteří nejedí jenom maso, další maso ani vejce. Vegetariány, kteří
nekonzumují maso, vejce ani mléčné výrobky, nazýváme vegany.
10. Veganství
Vegani se vyznačují tím, že nekonzumují žádné živočišné produkty ani med. Veganství
se netýká jenom stravování, ale i jejich životního stylu, kdy se snaží chránit zvířata a
přírodu (např. nenosí kožené oblečení a boty, dbají na životní prostředí a ekologii)
11. Vitariánství / „Raw food“ stravování

Vitariáni stejně jako vegani nekonzumují živočišné výrobky, navíc ale konzumují
jenom jídlo, které není tepelně upraveno.
12. Makrobiotické stravování
Toto stravování má několik stupňů. Někteří konzumují pouze obilnou stravu, mírnější
formy povolují i zeleninu. Ovoce ani sladké pokrmy nekonzumují. Mimo jiné
makrobiotici odmítají jakékoliv léky.
NEVÝHODY ALTERNATIVNÍHO STRAVOVÁNÍ

Rizikem u alternativního stravování může být špatná skladba jídelníčku a konzumace
stále stejných potravin. Lidé, kteří nekonzumují žádné živočišné produkty, nezískávají
z potravy vitamin B12, musí jej užívat v potravinových doplňcích.
VÝHODY ALTERNATIVNÍHO STRAVOVÁNÍ

Vegetariáni a vegani většinou konzumují velké množství ovoce a zeleniny, které
poskytují velké množství vitaminů a vlákniny. Oproti klasické stravě preferují zdravější
varianty potravin jako celozrné pečivo, celozrné těstoviny, tempeh apod.
Výhodou může být i celkový zájem o zdravější styl života – nekuřáctví, abstinence od
alkoholu, větší množství pohybu.
Tak už víš…
??? Myslíš, že jíme jenom když máme hlad?
??? Existuje nějaký vitamin, který získáme pouze konzumací živočišných
produktů?
??? Má potravinová pyramida něco společného s Egyptem?
??? Živili se syrovou stravou lidé jenom v pravěku nebo se někdo takovýmto
způsobem stravuje i v dnešní době?
!!! Mezi základní složky potravy patří: cukry, tuky a bílkoviny. Cukry jsou obsaženy
hlavně v ovoci, rýži a těstovinách. Tuky jsou obsaženy v rostlinných olejích, ořeších,
másle, sádle. Bílkoviny jsou obsaženy v mase, vejcích, mléčných výrobcích a
luštěninách.
!!! Vitaminy si většinou lidský organismus neumí vyrobit sám, musí být přijaty ve
stravě. Dělíme je na ve vodě rozpustné: C, B a v tucích rozpustné A, D, E, K.
!!! K tomu, abychom se lépe orientovali, které jídlo je zdravé a které je třeba
konzumovat v menším množství, slouží potravinová pyramida.
Příloha č. 2 Pretest
1. Mezi orgány trávicí soustavy patří:

a) Dutina ústní, hrtan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo
b) Dutina ústní, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, ledviny, močový měchýř
c) Dutina ústní, hltan, hrtan, žaludek, tlusté střevo
d) Dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo
2. Stálý (dospělý) chrup je tvořen:

a) 22 zuby
b) 32 zuby
c) 20 zuby
d) 28 zuby
3. Žaludeční šťáva je složena z:

a) Vody, kyseliny sírové, hlenu, pepsinogenu
b) Vody, kyseliny chlorovodíkové (HCl), hlenu, pepsinogenu
c) Vody, kyseliny chlorovodíkové (HCl), virů a bakterií
d) Vody, hlenu, pepsinogenu, virů a bakterií
4. V tenkém střevě se:

a) Dokončuje trávení a vstřebávají se živiny
b) Zahajuje trávení, natrávená potrava se posunuje do žaludku
c) Vstřebávají nestravitelných zbytků
d) Vstřebává voda a zahušťuje se střevní obsah
5. Vyber pravdivé tvrzení:

a) Tlusté střevo je delší než tenké, měří 1,5 metru
b) Tlusté střevo je stejně dlouhé jako tenké, měří 3 – 5 metrů
c) Tenké střevo je delší než tlusté, měří 3 – 5 metrů
d) Tenké střevo je kratší než tlusté, měří 1,5 metru
6. Která z uvedených látek se tvoří v jaterních buňkách:

a) Kyselina chlorovodíková
b) Kyselina sírová
c) Žluč
d) Moč
7. Jaterní buňky nejvíce poškozuje:

a) Coca-cola a slazené nápoje
b) Alkohol a drogy
c) Zelenina a ovoce
d) Bílkoviny z masa
8. Žlučník se nachází:
a) V podbřišku
b) Na spodní ploše žaludku
c) V krku, pod dutinou ústní
d) Na spodní ploše jater
9. Slinivka břišní produkuje:

a) Kyselinu chlorovodíkovou a pankreatickou šťávu
b) Žluč a pankreatickou šťávu
c) Inzulin a pankreatickou šťávu
d) Inzulin a kyselinu chlorovodíkovou
10. Pokud člověk přijímá energicky bohatou stravu a zároveň má málo pohybu,
hrozí mu:
a) Anorexie
b) Bulimie
c) Hepatitida
d) Obezita
11. Cukry (sacharidy) se nacházejí především v těchto potravinách:

a) Rýži, těstovinách, ovoci
b) Masu, vejcích
c) Oleji, sádlu, ovoci
d) Oleji, zelenině
12. Mezi bílkoviny rostlinného původu patří:

a) Mléčné výrobky, vejce, maso
b) Luštěniny (čočka, fazole)
c) Rostlinné oleje, např. olivový olej
d) Ovoce a zelenina
13. Vitamin B12 lze získat pouze při konzumaci:

a) Ovoce a zeleniny
b) Rostlinných olejů typu olivový olej apod.
c) Živočišné stravy
d) Stravy, která není tepelně upravená
14. Celiakie je:

a) Onemocnění žlučníku vzniklé v důsledku přijímání tučné stravy, kdy jedinou
léčbou je chirurgické odstranění žlučníku
b) Celoživotní onemocnění, kdy jedinou možnou léčbou je vyloučit ze stravy
potraviny obsahující lepek
c) Zánět jaterní tkáně, kdy jedinou možnou léčbou je klid, dieta a zákaz
konzumace alkoholických nápojů
d) Zánět červovitého výběžku slepého střeva. Mezi příznaky patří bolest
pravého podbřišku a léčba spočívá v odstranění červovitého výběžku
15. Které z následujících onemocnění nejvíce odpovídá popisu:

Pro tuto nemoc jsou typické záchvaty přejídání, kdy nemocný přehnaně
kontroluje svoji váhu. Po přejedení nemocný záměrně vyvolává zvracení a užívá
projímadla.
a) Anorexie
b) Celiakie
c) Bulimie
d) Hepatitida
Doplň k šipkám názvy orgánů trávicí soustavy: játra, žaludek, dutina ústní, konečník,
jícen, slinivka, hltan, tlusté střevo, tenké střevo, žlučník, červovitý výběžek (apendix)
Orgány trávicí soustavy k popisu (zdroj: autorka)

Příloha 3 Trávicí soustava bez popisu

Příloha 4 Trávicí soustava s popisem
orgány trávicí soustavy s popisem (zdroj: autorka)

Příloha 5 Slinné žlázy
slinné žlázy (zdroj: autorka)
slinné žlázy s popisem (zdroj: autorka)

Příloha 6 Zub
stavba zubu (zdroj: autorka)
stavba zubu s popisem (zdroj: autorka)

Příloha 7 Játra, slinivka, žlučník
játra, žlučník, slinivka s popisem (zdroj: autorka)

Příloha 8 Průřez žaludkem
řez žaludkem (zdroj: autorka)
řez žaludkem s popisem (zdroj: autorka)

Příloha 9 Sacharidy
sacharidy I. (zdroj: autorka)
sacharidy II. (zdroj: autorka)

Příloha 10 Bílkoviny rostlinné
bílkoviny rostlinné (zdroj: autorka)

Příloha 11 Bílkoviny živočišné
bílkoviny živočišné (zdroj: autorka)

Příloha 12 Tuky
tuky (zdroj: autorka)

Příloha 13 Žlučové kameny
žlučové kameny (zdroj: autorka)

Příloha 14 Soubor testových otázek
1. Trávicí soustavu zevnitř vystýlá C

a) Kůže
b) Svalovina
c) Sliznice
d) Vazivo
2. Stěna trávicí soustavy je tvořena vrstvami tkání v tomto pořadí: B

a) Svalovinou, povrchovým vazivem, podslizničním vazivem, sliznicí
b) Sliznicí, podslizničním vazivem, svalovinou, povrchovým vazivem
c) Podslizničním vazivem, svalovinou, sliznicí, povrchovým vazivem
d) Sliznicí, svalovinou, podslizničním vazivem, povrchovým vazivem
3. Chemické zpracování potravy znamená že: B

a) Člověk potřebuje přijímat speciální chemickou látky v potravě, aby potrava
mohla být natrávena
b) Potrava se zpracovává díky působení trávicích šťáv
c) Zpracování potravy díky pohybům svaloviny jednotlivých částí trávicí
trubice
4. Pohyb trávicí trubice a vyměšování trávicích šťáv je řízeno pomocí: A

a) Nervů a hormonů
b) Jenom hormonů
c) Jenom nervů
d) Vůlí
5. Podnětem pro spuštění činnost trávicí trubice může být i představování si jídla A
a) Ano
b) Ne
6. Mezi orgány trávicí soustavy patří: D

e) Dutina ústní, hrtan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, játra, žlučník,
slinivka břišní
f) Dutina ústní, hrtan, žaludek, tlusté střevo, ledviny, močová trubice, žlučník
g) Dutina ústní, hltan, žaludek, tenké a tlusté střevo, ledviny, močová trubice,
močový měchýř
h) Dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, játra, žlučník,
slinivka břišní
7. Zub se skládá z těchto tří částí: B

a) Kořene, kmene, korunky
b) Kořene, krčku, korunky
c) Kořene, kmene, krčku, korunky
d) Kmene, krčku, korunky
8. Kost je pevnější než zubovina B

a) Ano
b) Ne
9. Povrch zubu na zubní korunce je krytý: C

a) Zubní dření
b) Zubním cementem
c) Zubní sklovinou
10. Povrch zubu na krčku a kořeni je krytý: B

a) Zubní dření
b) Zubním cementem
c) Zubní sklovinou
11. Zubní dřeň se nachází B

a) Na povrchu zubu
b) Uvnitř zubu
c) Na povrchu a uvnitř zubu
12. Zubní dřeň: D

a) Obsahuje svalovinu, do kořene zubu pokračuje jako kanálek
b) Obsahuje nervy a cévy, do kořene zubu pokračuje jako zubní sklovina
c) Obsahuje sliny, do kořene zubu pokračuje jako dáseň
d) Obsahuje nervy a cévy, do kořene zubu pokračuje jako kanálek
13. Mléčný chrup je tvořen: C

a) 22 zuby
b) 32 zuby
c) 20 zuby
d) 18 zuby
14. Stálý chrup je tvořen: B

e) 22 zuby
f) 32 zuby
g) 20 zuby
h) 28 zuby
15. Mléčný chrup je tvořen: A
a) 8 řezáky, 4 špičáky, 8 stoličkami
b) 8 řezáky, 4 špičáky, 8 třenovými zuby, 12 stoličkami
c) 8 řezáky, 8 špičáky, 4 stoličkami
d) 4 řezáky, 4 špičáky, 4 třenovými zuby, 8 stoličkami
16. Trvalý chrup je tvořen: B

a) 8 řezáky, 4 špičáky, 8 stoličkami
b) 8 řezáky, 4 špičáky, 8 třenovými zuby, 12 stoličkami
c) 8 řezáky, 8 špičáky, 8 třenovými zuby, 8 stoličkami
d) 8 řezáky, 8 špičáky, 4 třenové zuby, 12 stoličkami
17. Zuby moudrosti se obvykle prořezávají: C

a) Všechny zároveň po získání občanského průkazu
b) Nepravidelně od 1. nástupu dítěte do školy
c) Nepravidelně, po 18. roce života
d) Všechny zároveň v důchodovém věku
18. Zubní vzorec dětského chrupu se vyjadřuje čísly: A

a) 2 1 0 2
b) 2 2 0 1
c) 2 1 2 3
d) 1 2 2 3
19. Zubní vzorec trvalého chrupu se vyjadřuje čísly: C

a) 2 1 0 2
b) 2 2 0 1
c) 2 1 2 3
d) 1 2 2 3
20. Tři páry slinných žláz jsou: D

a) Podčelistní, poddásňové, podjazykové
b) Příušní, přízubní, přijazykové
c) Podčelistní, podmandlové, podjazykové
d) Příušní, podčelistní, podjazykové
21. Kolik litrů slin se průměrně denně vyloučí? B

a) 10 - 15 litrů
b) 1 - 1,5 litrů
c) 100 – 150 litrů
d) 1 – 1,5 mililitrů
22. Sliny obsahují trávicí enzym, který se jmenuje: A
a) Alfa-amyláza
b) Kyselina chlorovodíková
c) Pepsinogen
d) Kyselina sírová
23. Sliny jsou tvořeny převážně z: A

a) Vody, hlenu, trávicího enzymu alfa-amylázy
b) Vody, kyseliny chlorovodíkové, trávicího enzymu alfa-amylázy
c) Vody, žluči, hlenu
d) Vody, žlučí, trávicího enzymu alfa-amylázy
24. Hltanová příklopka: B

a) Zabraňuje vniknutí vzduchu do žaludku
b) Zabraňuje vniknutí sousta do dýchacích cest
c) Zabraňuje vniknutí sousta do žaludku
d) Zabraňuje vniknutí vzduchu do plic
25. Jícen je: D

a) Trubice spojující žaludek a tenké střevo
b) Trubice spojující dutinu nosní s dutinou ústní
c) Trubice vypuzující potravu z konečníku
d) Trubice spojující hltan a žaludek
26. Žaludek má objem zhruba: C

a) 20 litrů
b) 2 dcl
c) 2 litry
d) 8 litrů
27. Cukry jsou tráveny rychleji než tuky, tzn, zasytí nás na kratší dobu: A
a) Ano
b) Ne
28. Žaludeční šťáva je složena z: B

e) Vody, kyseliny sírové, hlenu, pepsinogenu
f) Vody, kyseliny chlorovodíkové (HCl), hlenu, pepsinogenu
g) Vody, kyseliny chlorovodíkové, virů a bakterií
h) Vody, hlenu, pepsinogenu, virů a bakterií
29. Před natrávením žaludku kyselinou chlorovodíkovou žaludek chrání:

a) Kyselina sírová
b) Hlen
c) Viry a bakterie
d) Žlučové šťávy
30. První úsek tenkého střeva se nazývá: C

a) Třináctník
b) Třicátník
c) Dvanáctník
d) Jedenáctník
31. Tenké střevo má tuto funkci: A

e) Dokončování trávení a vstřebávání živin
f) Zahájení trávení, posun potravy do žaludku
g) Přijímání potravy a vstřebávání nestravitelných zbytků
h) Vstřebávání vody a zahušťování střevního obsahu
32. Tenké střevo má délku: A

a) 1,5 metru
b) 15 - 30 metrů
c) 3 - 5 metrů
d) 30 - 50 metrů
33. Tlusté střevo má délku C

a) 1,5 metru
b) 15 - 30 metrů
c) 3 - 5 metrů
d) 30 - 50 metrů
34. V tlustém střevu dochází k: C

a) Vstřebávání nestravitelných zbytků
b) Zahájení trávení, posunu potravy do žaludku
c) Vstřebávání vody a zahušťování střevního obsahu
d) Dokončování trávení a vstřebávání živin
35. V tlustém střevě jsou přítomny bakterie

a) Ano
b) Ne
36. Játra jsou uložena: B

a) Na levé straně pod žebry
b) Na pravé straně pod žebry
c) U každého člověka individuálně
d) V podbřišku
37. V játrech dochází k: A

a) Látkové přeměně cukrů, tuků a bílkovin
b) Zahušťování potravy a jejímu posunování do konečníku
c) Tvorbě moči
d) Rozmělňování potravy a jejímu posunu do žaludku
38. V jaterních buňkách se tvoří: C

e) Kyselina chlorovodíková
f) Kyselina sírová
g) Žluč
h) Moč
39. Játra jsou pro lidský život nezbytná: A

a) Ano
b) Ne
40. Jaterní buňky nejvíce poškozuje: B

e) Coca-cola a slazené nápoje
f) Alkohol a drogy
g) Zelenina a ovoce
h) Bílkoviny z masa
41. Žlučník se nachází: D

e) V podbřišku
f) Na spodní straně žaludku
g) V krku, pod dutinou ústní
h) Na spodní ploše jater
42. Slinivka břišní produkuje: C

e) Kyselinu chlorovodíkovou a pankreatickou šťávu
f) Žluč a pankreatickou šťávu
g) Inzulin a pankreatickou šťávu
h) Inzulin a kyselinu chlorovodíkovou
43. Slinivka břišní ústí do: B

a) Žaludku
b) Dvanáctníku
c) Třináctníku
d) Tlustého střeva
44. Inzulin slouží k: A

a) Udržování stálé hladiny cukru v krvi
b) Trávení tuků
c) Rozkladu cukrů, tuků, bílkovin
d) Tvorbě pankreatické šťávy
45. Pankreatická šťáva slouží k: B

a) Udržování stálé hladiny cukru v krvi
b) Rozkladu cukrů, tuků, bílkovin
c) Tvorbě kyseliny chlorovodíkové
d) Tvorbě žluči
46. Pokud člověk přijímá energicky bohatou stravu a zároveň má málo pohybu,
hrozí mu: D
e) Anorexie
f) Bulimie
g) Hepatitida
h) Obezita
47. Cukry se nacházejí především v těchto potravinách: A

e) Rýži, těstovinách, ovoci
f) Masu, mléku, ovoci
g) Oleji, sádlu, ovoci
h) Bramborách, oleji, zelenině
48. Vláknina, je obsažena především v těchto potravinách: D

a) Masu a mléku
b) Oleji a sádlu
c) Čaji a kávě
d) Ovoci a zelenině
49. Vláknina je potřebná pro: A
a) Podporu trávení
b) Podpoře vylučování většího množství slin
c) Obranu proti cukrovce
d) Pro vstřebávání vody v organismu
50. Mezi bílkoviny živočišného původu patří: C

a) Luštěniny
b) Sádlo a oleje
c) Mléčné výrobky, vejce, maso
d) Ovoce a zelenina
51. Mezi bílkoviny rostlinného původu patří: B

e) Mléčné výrobky, vejce, maso
f) Luštěniny
g) Sádlo a oleje
h) Ovoce a zelenina
52. Rostlinné tuky přijmeme ve stravě z: A

a) Ořechů a rostlinných olejů
b) Sádla a másla
c) Mléka a mléčných výrobků
d) Ovoce a zeleniny
53. Mezi vitaminy rozpustné v tucích patří: B

a) B, C
b) A, D, E, K
c) A, B, C
d) K, E, B, C
54. Mezi vitaminy rozpustné ve vodě patří: A

a) B, C
b) A, D, E,K
c) B, D
d) C, K
55. Mezi zásady správného stravování nepatří: D

a) Jíst pestrou stravu pravidelně během dne
b) Omezit smažené pokrmy a chipsy
c) Příjem dostatečného množství ovoce a zeleniny
d) Zvýšit příjem soli v potravě
56. Mezi zásady správného stravování patří: C

a) Zvýšená konzumace soli
b) Zvýšená konzumace chipsů a sušenek
c) Zvýšená konzumace zeleniny a ovoce
d) Zvýšená konzumace alkoholických nápojů
57. V potravinové pyramidě jsou na vrcholu znázorněny potraviny, které bychom: A

a) Měli konzumovat jen výjimečně
b) Měli konzumovat ve větším množství
c) Měli konzumovat 5 krát denně
58. Vegetariáni nekonzumují: B

a) Ovoce a zeleninu
b) Maso
c) Alkoholické nápoje
d) Rýži, brambory a těstoviny
59. Vegani z uvedených potravin konzumují: D

a) Mléčné výrobky a vejce
b) Maso a sádlo
c) Med a smetanu
d) Zeleninu a luštěniny
60. Vitariáni konzumují jídlo, které je tepelně upraveno: B

a) Ano
b) Ne
61. Vitamin B12 lze získat pouze při konzumaci:

e) Ovoce a zeleniny
f) Rostlinných olejů typu olivový olej apod.
g) Živočišné stravy
h) Stravy, která není tepelně upravená
62. Peptidický vřed nezpůsobuje C

a) Bakterie
b) Stres
c) Vir
63. Při peptidickém vředu dochází k natrávení: D

a) Sliznice tlustého střeva žaludeční šťávou
b) Jater žaludeční šťávou
c) Sliznice žaludku potravou
d) Sliznice žaludku žaludeční šťávou
64. Žlučové kameny vznikají jako důsledek konzumace: A

a) Tučných potravin
b) Minerálních vod
c) Sladkých potravin
d) Nízkotučných potravin
65. Hepatitida je: A
a) Zánět jaterní tkáně
b) Zánět žaludku
c) Zánět střev
d) Zánět slinivky břišní
66. Hepatitida se projevuje: B

a) Dlouhodobým kašlem a pocitem na zvracení
b) Zežloutnutím kůže a bělma očí
c) Měsíc trvajícím průjmem
d) Plynatostí, říháním
67. Hepatitida typu A je také nazývána jako: B

a) Nemoc pohlavního styku
b) Nemoc špinavých rukou
c) Nemoc zkaženého jídla
d) Nemoc konzumace alkoholu
68. Neléčená hepatitida může způsobit: A

a) Cirhózu a rakovinu jater
b) Peptidický vřed
c) Neustávající průjmy
d) Neustávající zvracení
69. Celiakie je nesnášenlivost: C

a) Cukru
b) Vitaminů
c) Lepku
d) Tučných potravin
70. Appendix (červovitý výběžek slepého střeva) se obvykle nachází: A

a) V pravém podbřišku
b) V levém podbřišku
c) Pod pravým žebrem
d) Pod levým žebrem
71. Kolonoskopie je: C

a) Vyšetření žaludku
b) Odstranění žlučníku
c) Vyšetření tlustého střeva
d) Onemocnění trávicí soustavy
72. Mezi poruchy příjmu potravy patří: B

a) Salmonelźa, cholera a úplavice
b) Anorexia a bulimie
c) Celiakie
d) Veganství
73. Bulimie se projevuje: B

a) Bolestí v pravém podbřišku
b) Záchvaty přejídání
c) Zežloutnutím kůže a bělma očí
d) Úplným odmítáním jídla
74. Anorexii charakterizuje: A

a) Odmítání jídla za účelem snížení hmotnosti
b) Přejídání se a následné vyzvracení jídla
c) Zežloutnutí kůže a bělma
d) Bolest v pravém podbřišku
75. BMI se používá pro: D

a) Hodnocení počtu zubů v chrupu
b) Vyšetření tlustého střeva
c) Vyšetření žaludku
d) Hodnocení obezity
76. U žen by obsah tuku v těle neměl být vyšší než: C

a) 10 %
b) 20 %
c) 30 %
d) 50 %
77. U mužů by obsah tuku v těle neměl být vyšší než: B

a) 10 %
b) 20 %
c) 30 %
d) 40 %
78. Bandáž žaludku znamená: B

a) Chirurgické zvětšení žaludku, za účelem přijímání většího množství potravy
např. u anorektiček
b) Chirurgické zmenšení žaludku, za účelem snížení přijímaného množství
potravy
c) Chirurgické odstranění žaludku používané např. při rakovině žaludku
d) Chirurgické odstranění peptidického vředu
79. Nedostatek vitaminu C se projevuje: C

a) Svalovými křečemi
b) Nedostatečnou tvorbou hormonů
c) Sníženou odolností vůči nemocím
d) Anémií (chudokrevností)
80. Celiakie je:

e) Celoživotní onemocnění, kdy jedinou možnou léčbou je vyloučit ze stravy
potraviny obsahující lepek
f) Onemocnění žlučníku vzniklé v důsledku přijímání tučné stravy, kdy jedinou
léčbou je chirurgické odstranění žlučníku
g) Zánět jaterní tkáně, kdy jedinou možnou léčbou je klid, dieta a zákaz
konzumace alkoholických nápojů
h) Zánět červovitého výběžku slepého střeva. Mezi příznaky patří bolest
pravého podbřišku a léčba spočívá v odstranění červovitého výběžku
81. Které z následujících onemocnění nejvíce odpovídá popisu:

Jde o zánět jaterní tkáně, kdy jedinou možnou léčbou je klid, dieta a zákaz
konzumace alkoholických nápojů. Tato nemoc se projevuje zežloutnutím
očního bělma a kůže:
a) Celiakie
b) Rakovina tlustého střeva
c) Hepatitida
d) Peptidický vřed

DP PETRIKOVA PETRA Final Tisk 3

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

DP PETRIKOVA PETRA Final Tisk 3

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

MASARYKOVA UNIVERZITA

Tvorba výukového programu na dílčí téma z biologie

Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:

Mgr. Martina Jančová, Ph. D. Bc. Petra Petříková

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím

Souhlasím, aby diplomová práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty

Hlavní cíle práce:

1. Vytvoření elektronického výukového programu na téma trávicí soustava na

2.1 TRÁVICÍ SOUSTAVA

2.1.2 Funkce trávicí soustavy

2.1.3 Obecná stavba trávicí soustavy

2.1.3.2 Podslizniční vazivo

2.1.3.3 Svalovina a povrchové vazivo

2.1.4 Řízení hybnosti a sekrece v trávicí soustavě

2.1.4.2 Humorální řízení

2.1.5 Orgány trávicí soustavy, jejich stavba a funkce

2.1.5.1 Dutina ústní (Cavum oris)

Sliznice dutiny ú stní

Tvrdé a měkké patro

Jazyk a spodina ú stní

Schéma dočasného chrupu (Vargová & Páč, 2008):

Schéma trvalého chrupu (Vargová & Páč, 2008):

Trá vení v ú stech a polyká ní

2.1.5.3 Jícen (oesophagus)

2.1.5.4 Žaludek (lat. gaster, řec. ventriculus)

Hybnost žaludku a trá vení

2.1.5.5 Tenké střevo (intestinum tenue)

Vstřebá vá ní živin v tenkém střevě

2.1.5.6 Tlusté střevo (intestinum crassum)

Pohyby tlustého střeva

Vyprazdň ová ní tlustého střeva (defekace)

2.1.5.7 Pobřišnice (peritoneum)

2.1.5.9 Žlučník a žlučové cesty

2.1.5.10 Slinivka břišní (pankreas)

2.1.6.4 Minerální látky a stopové prvky

2.1.7 Zásady zdravé výživy

Obrázek č. 1: Potravinová pyramida (zdroj: www.fzv.cz)

2.1.8 Alternativní směry výživy

2.1.8.4 Makrobiotické stravování

2.1.8.5 Výhody a nevýhody alternativního stravování

2.1.9.1 Peptidický vřed

Popis a příčiny onemocnění

Příčina vzniku onemocnění

Příčina vzniku onemocnění

2.1.9.3 Virové hepatitidy

Příčina vzniku onemocnění

Příčina vzniku onemocnění

2.1.9.5 Akutní apendicitida

Příčina vzniku onemocnění

Příčina vzniku onemocnění

Příčina vzniku onemocnění

2.1.9.9 Salmonelóza, cholera, úplavice

2.1.9.10 Poruchy příjmu potravy

Mentá lní anorexie

Mentá lní bulimie

 Opakované přejídání se (alespoň dvakrát týdně po dobu tří měsíců)

Při bulimii, na rozdíl od anorexie, nedochází k závažnějšímu úbytku hmotnosti.

Léčba mentá lní anorexie

Popis onemocnění a stanovení obezity

Příčina vzniku onemocnění

Online výuka je způsob výuky, který je podporovaný počítačem prostřednictví

2.2.1.1 Formy e-learningu

2.2.1.2 Výhody e-learningu