Moliére - Lakomec

Klasicismus a osvícenství
Klasicismus a osvícenství

 17. – 18.stol., vznikl ve Francii, odtud rozšíření do celé Evropy až do Ameriky, vychází z antiky, základem
je pevný systém estetických pravidel a norem
 Klasicismus - z latiny = vynikající, vzorový
 Důraz na rozum, citové hodnoty potlačeny, kázeň, střídmost, pravda
 Nebyl dán prostor pro fantazii autora
 Potlačen INDIVIDUALISMUS
 Osvícenství – intelektuální hnutí 18.stol.(encyklopedisté), kladlo důraz na rozum a prosazovalo vedle
tolerance i společenské a politické změny ve jménu pokroku, v literatuře
 Empír = vrcholná fáze klasicismu, ve výtvarném umění a architektuře, šlechtický styl
 Architektura – Pantheon a Vítězný oblouk v Paříži, Versailles
 Hudba – Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart, J. Haydn

Literatura

 Respektována Aristotelova zásada 3 jednot – místa, času (během 24 hodin) a děje (1 dějová linie)
 Nicolas Boileau – zformuloval pravidla klasicismu v díle Umění básnické, rozdělil literární žánry na vysoké
a nízké:
a) vysoký styl
-pro šlechtu, eposy, ódy, hymny, tragédie
b) nízký styl
-pro měšťany, komedie, bajky, satiry
 Představitelé:
I. 17. století
Pierre Corneile – Cid
Jean Racine – Faidra
Moliére - Lakomec
Jean De la Fontaine – Bajky
Carlo Goldoni – Poprask v laguně, Mirandolina, Sluha dvou pánů

II. Osvícenci
 Velké dílo = ENCYKLOPEDIE, autoři: Denis Diderot, Jean le Rond d´ Alembert, přispívali: Voltaire, J.J.
Rosseau, Ch. L. Montesquieu

Denis Diderot – Jeptiška

Daniel Defoe – Robinson Crusoe
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty
Moliére (Jean Babtiste Poquelin, 1622 – 1673)
 Výchova dědečka ho vedla k divadlu
 Byl zaměstnán u královského dvora – podpora krále
 Vycházel z lidového divadla a antických komedií (Komedie o Hrnci – Plautus -> inspirace pro hru
Lakomec), hry byly aktuální, kritizoval lidské chyby, přetvářku, církev
 U dvora nenáviděn, ale jeho hry se lidem líbily
 Díla: Tartuffe, Don Juan, Misantrop, Zdravý nemocný, Scapinova šibalství

Lakomec
 Vycházel z antické hry: Plautus - Komedie o hrnci
 Druh – drama, žánr – komedie
 Téma: ukázka až chorobné touhy po penězích, lakota
 Motiv: ukradení truhly plné peněz, chamtivost
 Místo a čas: ubohý Harpagonův dům v Paříži (na to jak je bohatý, skromně zařízen), 17.stol., v průběhu
jednoho dne
 Postavy:

- Harpagon
o lichvář, 60-ti letý muž, vdovec, chtěl si vzít chudou mladou dívku Marianu, o které si myslel, že je
chudá, tím pádem nebude mít žádné nároky na něj
o absolutně jedinečným literárním typem, vyhroceným do extrémů, všichni kolem něj včetně něho
musí žít v chudobě
- Kleant
o Harpagonův syn, zamilovaný do Mariany
o Chytrý, ale otci odporovat nedokáže, má se oženit s bohatou starou vdovou
- Eliška
o Harpagonova dcera, zamilovaná do Valéra
o Hodná, chytrá a upřímná
o Vymýšlí plány, jak dosáhnout svého (přemýšlí o tajných zásnubách)

- Valeair
o Harpagonův sluha
o Nesouhlasí s Harpagonovými názory, ale naoko se s nimi ztotožňuje
o nechtěl za svou práci peníze, dělal to jen proto, aby mohl být blízko Elišky
- Mariana
o Anselmova dcera
o Chudobná, zájem má Harpagon i Kleant, ale Mariana chce Kleanta
- Anselmo
o Bohatýr, otec Valeaira a Mariany
o Měla si ho vzít Eliška
- Čipera
o Kleantův sluha
o Ze slova „La Fléche“ = útočný šíp
o Vychytralý, pohotový, ukryl Harpagonovy peníze, odvážný
o Nomen omen = autor pomocí jména charakterizuje postavu
- Frossina
o dohazovačka

 Kompozice: chronologická, 5 dějství, zápletka, tři jednoty – jednota místa, času a děje
 Forma: prozaická, dialogy, monology, scénické poznámky, repliky
 Jazyk: spisovný, hovorový¨
  Děj:

Příběh vypráví o lakomém Harpagonovi, který schovává velké jmění, a jeho dětech Kleantovi a Elišce. Kleant i
Eliška jsou zamilovaní a oba mu chtějí své city říci, přestože jsou i vědomi, že s tím jejich otec nebude souhlasit a
v tom případě chtějí se svými protějšky utéci. V té chvíli se ale Kleant dozví, že jeho otec zamýšlí sňatek s krásnou
Marianou, do které je zamilovaný. Harpagon také přislíbil staršímu bohatému muži svou dceru a synovi vybral
vdovu se jměním po manželovi. Oba jsou nešťastní a snaží se sňatkům, které by měly proběhnout ještě ten večer,
ze všech sil zabránit. Kleant se přizná otci, že Marianu miluje a ona jeho, avšak otec nechce nic slyšet a odmítá se
mladé dívky vzdát. Situaci však zcela změní krádež Harpagonovy kasičky, kde měl uschovaných třicet tisíc zlatých.
Harpagon obviňuje každého a chce komisařem nechat zatknout celé město. Obviní Valéra, že poklad ukradl a ten
si myslí, že tím myslí svou dceru a nedopatřením se tak přizná k jejich lásce a zaslíbení. V té chvíli přichází Anselm,
nastávající Elišky, a Kleant, který slíbí Harpagonovi navrácení peněz, když svolí k oběma sňatkům. Tehdy se také
dozvídáme, že Valér je ztracený syn Anselma, jehož pravé jméno je hrabě Tomáš d‘ Alburci, a Mariana je zároveň
jeho sestra. Harpagon tedy povolí sňatky obou mladých párů pod podmínkou, že Anselm zaplatí všechny výdaje.