UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Katedra Obecné antropologie

Bc. Anna Kernerová

Sebehodnocení (self-esteem) a body image

v souvislosti se somatotypy
Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Věra Pivoňková, Ph.D.

Praha 2016
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně. Všechny použité prameny a
literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného
titulu.

V Praze dne 24.6.2016 ………………………….

(podpis)
 Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce Mgr. Věře Pivoňkové, Ph.D.
za její cenné rady a podporu, kterou mi během studia poskytovala. Dále děkuji své
rodině a přátelům, zvláště Andymu, Markétě, Terezce a Dielovi za podporu a Míše a
Áje, které mne svědomitě tahaly ven a nenechávaly mi čas na psaní. Jarouškovi děkuji
za trpělivé vysvětlování statistiky a Jamiemu za to, že je. Děkuji také Mgr. Lence
Martinec Novákové, Ph.D. za její cenné rady, podporu a za pomoc s překladem
dotazníků. Za pomoc s překladem děkuji také Mgr. Anetě Polánské.
 Obsah
Abstrakt ............................................................................................................................ 7
Abstract ............................................................................................................................. 8
ÚVOD............................................................................................................................... 9
TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 12
1. Body imagea struktura osobnosti ............................................................................... 12
1.1 Sebesystém Já ....................................................................................................... 12
1.2 Vývoj sebepojetí a sebehodnocení, jeho obsah a struktura ................................... 15
1.3 Výzkum sebepojetí a sebehodnocení .................................................................... 16
1.4 Identita .................................................................................................................. 17
2. Tělo, sebepojetí a identita ........................................................................................... 18
2.1 (Ne)spokojenost s tělem........................................................................................ 21
2.1.1 Vymezení pojmu, oddělení od dalších konstruktů ......................................... 21
2.1.1.1 (Ne)spokojenost s tělem versus pozitivní body image ........................... 21
2.1.1.2 (Ne)spokojenost s tělem versus narušené vnímání vlastního těla ............... 21
2.1.2 Faktory ovlivňující nespokojenost s tělem u žen ........................................... 22
2.1.2.1 Ženský ideál krásy a média, objektivizace a internalizace ...................... 22
2.1.1.2 Objektivizace a internalizace ideálu krásy u žen ..................................... 23
2.1.2.2 Faktor emočního ladění u žen .................................................................. 24
2.1.2.3 Faktor věku u žen .................................................................................... 25
2.1.2.4 Další faktory u žen................................................................................... 25
2.1.3 Nespokojenost s tělem u mužů ....................................................................... 26
2.1.3.1 Mužský ideál krásy a média, objektivizace a internalizace ..................... 26
2.1.3.2 Faktor emočního ladění u mužů .............................................................. 27
2.1.3.3 Faktor věku u mužů ................................................................................. 28
2.1.3.4 Další faktory u mužů ............................................................................... 28
3. Výzkum body image ................................................................................................... 29
3.1 Trvalé versus situační body image ........................................................................ 29
3.2 Výzkum nespokojenosti s tělem ........................................................................... 30
3.3 Výzkum celkového body image............................................................................ 31
4. Vztah BMI k body image ........................................................................................... 32
4.1 BMI a nespokojenost s tělem ................................................................................ 32
4.2 BMI a protektivní faktory nespokojenosti s tělem a poruch příjmu potravy ........ 33

4
 4.3 BMI a poruchy příjmu potravy ............................................................................. 33
4.4 Jiná psychiatrická onemocnění ............................................................................. 34
4.5 Interakce BMI s dalšími faktory ........................................................................... 34
5. Výzkum tělesnosti s použitím antropometrických metod .......................................... 36
5.1 Problematický body mass index ........................................................................... 36
5.3 Biotypické přístupy ............................................................................................... 36
5.3.1 Ernst Kretschmer ............................................................................................ 37
5.3.2 William Sheldon ............................................................................................. 38
5.3.3.1 Kritika a rozvinutí metod určování somatotypů ...................................... 41
5.3.3.2 Odpověď na kritiku práce Williama Sheldona ........................................ 42
6. Cíle výzkumu .............................................................................................................. 44
6.1 Hypotézy ............................................................................................................... 44
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 45
1 Materiály a metody ...................................................................................................... 45
1.1 Výzkumný vzorek ................................................................................................. 45
1.2 Použité metody ..................................................................................................... 46
1.2.1 Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ) ................. 46
1.2.2 Rosenbergova sebehodnotící škála (RSES) ................................................... 48
1.2.3 Beckův inventář deprese (BDI-II) .................................................................. 49
1.2.4 State-Trait Anxiety Inventory for Adults (STAI) ........................................... 49
2.4.5 Test siluet podle Dosedlové a kol. (2008, převzato podle Fialová a Krch,
2012)........................................................................................................................ 50
1.3 Antropometrická měření ....................................................................................... 50
2. Procedura .................................................................................................................... 52
3. Etické aspekty ............................................................................................................. 52
4. Statistická analýza ...................................................................................................... 53
4.1 Kruskal-Wallis ANOVA ........................................................................................ 53
4.2 Mann-Whitneyův pořadový test ........................................................................... 53
4.3 Spearmanův koeficient pořadových korelací ........................................................ 54
5. Výsledky ................................................................................................................. 54
5.2 Výsledky u žen ...................................................................................................... 55
5.2.1 Deskriptivní statistiky žen .............................................................................. 55
5.2.2 Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypu............................. 60
5.2.2.1 Rozdíly mezi somatotypy v body image žen ........................................... 61

5
 5.2.3 Vztah mezi body image a sebehodnocením (self-esteem), úzkostností a
depresivitou u žen.................................................................................................... 65
5.3 Výsledky u mužů .................................................................................................. 68
5.3.1 Deskriptivní statistiky mužů........................................................................... 68
5.3.2 Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypu u mužů ................ 72
5.3.2.1 Rozdíly mezi somatotypy v body image u mužů .................................... 73
5.3.3 Vztah mezi body image a dalšími proměnnými u mužů ................................ 74
6. Diskuse ....................................................................................................................... 77
6.1 Porovnání popisu tělesné morfologie skrze BMI a somatotypy ........................... 77
6.2 Rozdíly mezi somatotypy v body image žen ........................................................ 77
6.3 Vztah mezi body image, sebehodnocením (self-esteem), úzkostností a
depresivitou u žen.................................................................................................... 80
6.4 Rozdíly mezi somatotypy v body image u mužů ............................................. 82
6.5 Vztah mezi body image, sebehodnocením (self-esteem), úzkostností a
depresivitou u mužů ................................................................................................ 83
7. Limity výzkumu ......................................................................................................... 86
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 88
Seznam použité literatury ............................................................................................... 91
Přílohy ............................................................................................................................ 99
Příloha číslo 1: Popis jednotlivých somatotypů .......................................................... 99
Příloha číslo 2: Sociodemografický dotazník ........................................................... 100
Příloha číslo 3: Test siluet podle Dosedlové a kol. (2008) ....................................... 102
Příloha číslo 4: Český překlad dotazníku Multidimensional Body-Self Relations
Questionnaire ............................................................................................................ 104
Příloha číslo 5: Rosenbergova škála sebehodnocení ................................................ 109
Příloha číslo 6: Český překlad dotazníku State-Trait Anxiety Inventory for Adults -
Trait ............................................................................................................................110
Příloha číslo 7: Beckův inventář deprese - II .............................................................112

6
Abstrakt

Předkládaná práce se soustředí na souvislost mezi body image (postojem k vlastnímu

tělu) a somatotypy u české studentské populace. Předchozí studie ukázaly souvislost mezi
body image a BMI, avšak somatotypy popisují tělesnou morfologii detailněji, neboť
popisují množství tělesného tuku (endomorfní složka), míru rozvinutí svalů a robustnost
kostí (mesomorfní složka) a relativní délku končetin vzhledem ke zbytku těla (ektomorfní
složka). Naší studie se zúčastnilo 71 žen a 70 mužů, kteří po internetu vyplnili baterii
dotazníků (Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire pro určení body image;
Test siluet podle Dosedlové pro zjištění spokojenosti s vlastním tělem; Rosenbergovu
sebehodnotící škálu pro určení sebehodnocení (self-esteem) , State-Trait Anxiety Inventory
– T pro zjištění míry anxiety; a Beckův inventář deprese – II na zjištění míry depresivity.
Probandi byli dále antromometricky změřeni a pomocí metody Cartera a Heath (1990) byli
přiřazeni k určitému somatotypu. Celkem bylo ve výzkumném souboru nalazeno 5
somatotypů u mužů (endomorf, mesomorf, ektomorfní mesomorf, mesomorf-ektomor a
ektomorf) a 6 somatotypů u žen (endomorf, endomorf-mesomorf, mesomorf, mesomorf-
ektomorf, ektomorf a centrální typ). Výsledky všech dotazníků byly poté statisticky
porovnány mezi jednotlivými kategoriemi somatotypů. Statistická analýza byla provedena
pomocí Kruskal-Wallis ANOVY, Mann Whitneyova pořadového testu a Spearmanových
koeficientů pořadových korelací. Výsledky naší studie ukázaly signifikantní rozdíl u obou
pohlaví mezi somatotypy v body image, které lze vysvětlit různou mírou zastoupení
endomorfní komponenty v jednotlivých somatotypech. Nenalezli jsme ale žádné rozdíly
mezi somatotypy v body image, které by se daly vysvětlit mírou zastoupení mesomorfní
komponenty v somatotypu, a to jak v případě žen, tak i v případě mužů, ačkoliv u mužů
jsme rozdíly vzhledem k výsledkům předchozích studií předpokládali. U obou pohlaví se
pak dle očekávání objevily signifikantní pozitivní korelace mezi body image a
sebehodnocením (self-esteem) a signifikantní negativní korelace mezi body image,
úzkostností a depresivitou. Skutečnost, že jsme v případě mesomorfní komponenty
v somatotypu jsme mezi somatotypy nenalezli žádné rozdíly v body image u mužů, může
být způsobena nedostatečnou variabilitou ve studii zastoupených somatotypech a relativně
nizkým počtem jedinců v jednotlivých skupinách.

Klíčová slova: body image, somatotypy, antropometrie, tělesná morfologie, BMI

7
 Abstract

This thesis focuses on the relationship between body image and somatotypes in the
young Czech student population. Previous studies have shown a relationship between body
image and BMI, notwithstanding, somatotypes describe body morphology in a more
detailed way. Somatotypes describe the amount of body fat (endomorphy), the amount of
muscle mass and the robustness of bones (mesomorphy), and the length of arms and legs
relative to the rest of the body (ectomorphy). Seventy-one women and seventy men
participated in our study. They completed a battery of questionnaires (The Multidimensional
Body-Self Relations Questionnaire; The Body Figure Scale of Dosedlová et al., 2008;
Rosengerg’s self-esteem scale; State-Trait Anxiety Inventory – T; and Beck’s Depression
Inventory – II). Then they underwent an anthropometric measure of somatotype
components (endomorphy, mesomorphy, and ectomorphy) according to Carter and Heath’s
anthropometric method and were assigned to a certain somatotype. In our sample, there
were 5 somatotypes in men (endomorph, mesomorph, ectomorphic mesomorph,
mesomorph-ectomorph and ectomorph) and 6 somatotypes in women (endomorph,
endomorph-mesomoroph, mesomorph, mesomorph-ectomorph, ectomorph and the central
type). The questionnaires’ scores were then statistically compared between somatotype
categories. Statistical analysis included Kruskal-Wallis ANOVA, Mann Whitney U test, and
Spearman’s Rank-Order Correlation. Results showed a significant difference between
somatotypes in body image in both men and women which could be explained by a
different amount of endomorphy in the somatotypes. However, we have not found any
difference between somatotypes in body image which could be explained by different
amount of mesomorphy in the somatotypes in both men and women. In the case of men,
these results are surprising as we assumed that the difference in body image would be based
on the amount of mesomorphy in the somatotypes, similarly to the previous studies. In both
men and women, there has been found (according to our assumptions) significant positive
correlations between self-esteem and body image, significant negative correlations between
depresivity and body image, and between trait anxiety and body image. The fact that we
have not found a difference between somatotypes in body image, which could be explained
by the amount of mesomorphy in the somatotypes, could had been caused by the low
variability in somatotypes in our study and relatively low amount of participants presented
in each somatotype.

Key words: body image, somatotypes, anthropometry, body morphology, BMI

8
 ÚVOD

Výzkum lidského těla má v antropologii své nezastupitelné místo. Lidské tělo

nám poskytuje jak morfologické, tak i behaviorální znaky, a ty je možné zkoumat a
spekulovat o jejich vývoji a funkci z hlediska evoluce. Pomocí fenotypu lze usuzovat na
mechanismy přírodního i pohlavního výběru. Pohlavní výběr se pravděpodobně
uplatňuje v případě vytvoření znaků, které nedávají svému nositeli žádnou výhodu
z hlediska přežití, ale jsou atraktivní pro opačné pohlaví (Flégr, 2009). V případě znaků,
které jsou považovány za atraktivní u člověka, často závisí na konkrétní společnosti: na
jejím přístupu ke zdrojům, prostředí, ve kterém žije, sociálním uspořádání a tak dále
(Cash a Smolak, 2011).

Vliv prostředí a kultury na podobu lidského těla lze snadno demonstrovat na

ideálu ženské a mužské krásy. Cash a Smolak (2011) a další autoři uvádějí, že ve
společnostech, kde je nedostatek potravy nebo je její přísun nestálý (typicky lovci a
sběrači), je za ideál ženské krásy považována žena, jejíž tělo obsahuje mnoho tuku. Má
se za to, že když má žena hodně tuku, je zdravá a více fertilní a dokáže svého budoucího
potomka snadněji udržet při životě. Naopak v dnešních západních společnostech, kde je
zdrojů nadbytek, je ideálem ženské krásy velmi štíhlá žena, která je chápána jako mladá,
zdravá a fertilní. Oceňuje se také vůle k tomu starat se o svůj zevnějšek. Za podobu
ideálu ženské krásy je nejspíš zodpovědný pohlavní výběr, ve kterém se ženy snaží
zapůsobit na muže. Pohlavní výběr je nejspíše zodpovědný i za ideál mužské krásy, což
je štíhlý, vysoký a svalnatý muž (Cash a Smolak, 2011). Takový muž se jeví jako
sociálně úspěšný a schopný zajistit materiální i sociální zdroje pro partnerku a její
potomky. Svalnatá a vysoká postava navíc působí na jiné samce dominantně, a proto si
spíše rozmyslí případnou konfrontaci (van Vugt a kol., 2008).

Evoluční teorie dokážou vysvětlit změny v tělesné morfologii, avšak nedokážou

nahlédnout to, jak může tělesná morfologie souviset s myšlením, prožíváním a
chováním jednotlivce. K objasnění toho, jak se jedinec cítí, jak o sobě smýšlí a jak se na
základě toho chová, je lépe využít oblast sociální psychologie. Ta se, mimo jiné, zabývá
tím, jak se jedinec vztahuje sám k sobě, jak se tento vztah formuje a co vše ovlivňuje.
Pracuje také s tělesným sebepojetím (body image), tedy kognitivní, afektivní a

9
behaviorální složkou postoje k vlastnímu tělu (Výrost a Slaměník, 2008;
Nakonečný, 2000).

Sociální psychologové se ale většinou vůbec nezajímají o to, jak tělo reálně
vypadá, a nehledají v této oblasti téměř žádné vztahy. V předchozích studiích, a to nejen
sociálně psychologických, bylo většinou k popisu tělesné stavby použito BMI (body
mass index). BMI ale pracuje jen s údaji o výšce a váze (váha/výška v metrech2), která o
tvarové variabilitě lidské tělesnosti, o její konstituci a proporcionalitě vypovídá jen
minimálně. Hlavním nedostatkem BMI je fakt, že tento index nijak nerozlišuje mezi
tělesným tukem a rozvinutím svalové hmoty a robustností kostí. To znamená, že lidé
s vyšším množstvím tělesného tuku a lidé, kteří mají rozvinuté svaly a robustní kosti,
mohou dosáhnout stejné či podobné hodnoty BMI. Výzkumy také ukazují, že vztah
mezi BMI a hodnocením vlastního těla není lineární (Alexandru, 2009). Dalo by se říci,
že čím nižší BMI, tím lépe (Goswami a kol., 2013, Strauman a Glenberg, 1994, Watkins
a kol., 2008). Avšak tento vztah není tak jednoduchý. BMI okolo hodnoty 17 není ani u
jednoho pohlaví vnímáno pozitivně a lidé jej chtějí zvýšit. Ženy jsou se svým tělem
spokojeny do hodnoty 20,7, muži do hodnoty 26,8 (Alexandru, 2009). Zatímco ženy
jsou nejvíc nespokojeny s množstvím tuku v těle, pro muže je kromě tuku důležité také
množství svalové hmoty (Fialová a Krch, 2012). BMI přitom mezi tukem a svaly
nerozlišuje.

V rámci našeho výzkumu bychom se tedy chtěli zaměřit na souvislost mezi body
image a popisem těla, který dokáže rozlišit jednotlivé složky tělesné konstituce, a tudíž
přinést o morfologii lidského těla podrobnější informace. Chtěli bychom propojit
výzkum body image s reálnou tělesnou morfologií. Domníváme se, že tato syntéza
může přinést hlubší porozumění konceptu body image ve vztahu s tělesnou morfologií, ,
což by mohlo pomoci i v prevenci poruch příjmu potravy nebo v situaci narušeného
vnímání vlastního tělesného schématu.

K tomuto účelu chceme použít podrobnější popis tělesné morfologie, než jaký
nabízí BMI. Zvolili jsme metodu antropometrického určení somatotypu. Jedná se o
měření obvodů těla, šířky kostí, kožních řas, váhy a výšky. Z těchto dat budeme
vypočítávat tělesný typ, který je dán třemi složkami: endomorfní, což je množství tuku;
mesomorfní, což je množství svalové hmoty a rozvinutí kostí; a konečně ektomorfní,

10
která udává, jak velký je povrch těla, tedy jak dlouhé má končetiny a jak je má štíhlé
(Carter a Heath, 1990). Popis tělesné morfologie na základě těchto tří složek vyvinul v
roce 1940 v americký psycholog William Sheldon. Ten chtěl ukázat, že etnické rozdíly
nejsou důležité a že všichni Američané sdílejí podobnou tělesnou morfologii. Sheldon
provedl výzkum na 46 000 mužích a na základě celkových fotografií jejich nahých těl
vyvinul metodu určování somatotypu z fotografií a každého participanta přiřadil
k určitému tělesnému typu. Sheldon v knize „The Atlas of Men“ (1954) uvádí 88
tělesných typů, které jsou založeny na trojčíslí, jež udává endomorfní, mesomorfní a
ektomorfní složku tělesné stavby. Sheldon ke každému somatotypu uvádí sadu
fotografií jedinců odlišného etnického původu a také psychologický popis, který
vychází ze Sheldonova anekdotického pozorování.

Carter a Heath (1990) z této typologie vyšli a posunuli metodiku určování

somatotypů více matematickým směrem. V našem výzkumu bychom rádi prozkoumali
vztah mezi body image a reálnou tělesnou morfologií určenou metodou
antropometrického určení somatotypu. Zaměříme se přitom také na depresivitu a
úzkostnost jako na psychologické proměnné, které mohou souviset s body image.
Doufáme, že se nám podaří hlouběji pochopit vztah mezi těmito proměnnými a mimo
jiné třeba také osvětlit, proč vztah mezi body image a BMI není lineární.

Tato práce má transdisciplinární charakter a bude se pohybovat na pomezí sociální

a evoluční psychologie, neboť se ukazuje, že tyto dva přístupy jsou ve výzkumu
prožívání lidské tělesnosti nejvíce nosné.

11
 TEORETICKÁ ČÁST
1. Body image a struktura osobnosti

Body image neboli postoj k vlastnímu tělu, jehož výzkum je pro naši práci
stěžejní, je jednou ze součástí celkového vnímání vlastního Já, neboli sebesystému Já.
Tento systém je třeba vysvětlit jako první, abychom vůbec porozuměli body image a
jeho místu ve struktuře osobnosti. Později se v textu budeme zabývat aspekty fyzického
těla.

1.1 Sebesystém Já

Člověk si je vědom sám sebe. Zažívá své tělo a své myšlenky, přemýšlí o nich. Já
si lze představit jako objekt, který je zkoumán, i jako subjekt, který zkoumá (Výrost a
Slaměník, 2008). Vnímá sám sebe a zažívá své tělo i mysl. Toto lze označit termínem
sebereflexe, který souvisí s několika dalšími psychologickými konstrukty. Nás budou
zajímat sebepojetí, sebehodnocení a seberegulace.

Sebepojetí neboli obraz Já je kognitivní složkou sebesystému. Zahrnuje to, co o

sobě jedinec ví, jak se poznává a do jakých kategorií se zařazuje. Pro sebepojetí jsou
důležitá self schémata, což jsou vodítka k tomu, které informace k sobě pustit. Fungují
jako integrace a stabilizátory osobnosti a udržují to, jak o sobě jedinec smýšlí. S novou
rolí a novým self schématem se může sebehodnocení změnit, i když třeba jen mírně
(Výrost a Slaměník, 2008). Sebepojetí v sobě obsahuje reálné ego (to, jak se jedinec
hodnotí), ideální ego (touha kým by chtěl být) a požadované ego (kým si myslí, že by
měl být). Míra rozporu mezi reálným egem a ideálním egem se projevuje jako
(ne)spokojenost se sebou a jako míra, do které jedinec sám sebe akceptuje
(Nakonečný, 2000).

Sebehodnocení, tedy emoční složka sebesystému, v sobě spojuje kognitivní i

emoční obsah. Jedinec se porovnává s normami, především s ideálním Já..
Sebehodnocení můžeme chápat buď jako sebeevaluaci nebo jako self-esteem (neboli
sebehodnocení), což je celkový pocit ze sebe (Výrost a Slaměník, 2008). Sebehodnocení

12
má explicitní a implicitní složku. Explicitní sebehodnocení (self-esteem) sám jedinec
vědomě vyjadřuje, mluví o něm, vyplní o něm dotazník. Implicitní sebehodnocení
jedinec nereflektuje. Projevuje se v chování, které může sledovat vnější pozorovatel.
Obvykle je zjišťováno pomocí úkolových testů.

V rámci celkového sebehodnocení (self-esteem) se podle sebediskrepanční teorie

(Higgins, 1987, 1989) reálné Já často se dostává do konfliktu s ideálním Já (ideal self),
nebo se s ním alespoň porovnává. V ideálním Já se zrcadlí přání, jací bychom měli být,
a touhy. Další složkou Já je požadované Já, které zahrnuje charakteristiky, které bychom
podle nás měli mít. Jejich zdroj je v normách, které jsme přijali v rámci primární a
sekundární socializace. Když se složky Já v rámci sebehodnocení dostanou do
konfliktu, mohou se objevit nepříjemné pocity, které mohou vyústit až v deprese
(konflikt mezi ideálním a reálným Já) či úzkosti (konflikt mezi požadovaným Já a
reálným Já; Higgins, 1987).

Depresí či depresivitou rozumíme setrvalý stav, kdy má jedinec trvaleji smutnou

náladu, má snížené množství energie a musí se přemáhat i k jednoduchým činnostem,
trpí pocity ztráty smyslu života (Praško a kol., 2012). Autoři dále uvádějí, že se objevují
se také pocity viny, osobního selhání, narušené jídelní chování (nemá chuť k jídlu nebo
se přejídá), má narušený spánek (nemůže spát nebo nadměrně spí), má snížený zájem o
sex a mohou se objevit také sebevražedné myšlenky a chování. U každého jedince se
přitom nemusejí objevit všechny projevy.

Úzkostí či úzkostností rozumíme trvalé prožívání, kdy jsou úzkost či strach

prožívány příliš často, trvají příliš dlouho a jejich intenzita je větší, než je reálná
nebezpečnost situace (Praško a Prašková, 2005). Autoři dále uvádějí, že úzkostnost
může probíhat několika způsoby: může se objevovat v opakovaných záchvatech nebo
trvale, kdy se jedinec nadměrně zabývá různými starostmi a stresujícími myšlenkami a
strachu se nedokáže zbavit. Může se také objevovat strach ze sociálních situací.
Úzkostnost je často provázena četnými somatickými příznaky, jako jsou bušení srdce,
bolesti na hrudi, potíže s dýcháním, závrať, třes nebo pocení.

Důležité pro sebehodnocení (self-esteem) je také to, jaké mínění podle nás o nás
mají druzí (podrobněji viz obrázek číslo 1).

13
 Obrázek číslo 1: Interakční kruh sebehodnocení (self-esteem) a hodnocení ostatními.
Převzato podle Výrosta a Slaměníka (2008).

Nakonec musíme zmínit také konativní složku sebesystému neboli seberegulaci.

Jde o to, jak se vlivem sebepojetí a sebehodnocení (self-esteem) chováme. Je však nutné
brát v potaz to, že chování není ovlivněno výhradně jen sebepojetím a sebehodnocením
(self-esteem), ale že se na něm podílí celá řada faktorů (Výrost a Slaměník, 2008).
Avšak ty nejsou pro účely této práce podstatné.

Je podstatné zmínit, že sebepojetí, sebehodnocení a seberegulace se vzájemně

prolínají a nelze je od sebe jasně odlišit.

14
1.2 Vývoj sebepojetí a sebehodnocení, jeho obsah a struktura

Nyní se zaměřme na to, jak se sebepojetí a sebehodnocení mění v průběhu života

a jak jsou organizovány.

Počátek vývoje sebepojetí nastává ve chvíli, kdy si batole uvědomí svou odlišnost
od okolního světa, své Já. Do tří let dítě toto vědomí nemá a chápe se jako součást své
matky (Šulová, 2010). V tomto věku si dítě utváří své sebepojetí nejprve na základě
mapování svého těla pomocí dotyků a pohybů (Nakonečný, 2000) a na základě toho, jak
na něj reagují příbuzní. Díky sociálnímu učení (modelování a posilování) se dítě učí
samo sebe zařazovat do základních kategorií jako pohlaví (Jsem holčička, nejsem kluk.)
nebo věk (Fialová a Krch, 2012; Nakonečný, 2000). Postupem času se sebepojetí začne
utvářet kolem toho, jak dítě vypadá, co má rádo a co vlastní (Mám modré autíčko.)
(Fialová a Krch, 2012; Nakonečný, 2000). Tito autoři dále uvádějí, že ve školním věku
dítě zařazuje sebe samo do složitějších kategorií a porovnává se s vrstevníky v tom, co
vše dovede. Adolescenti náhled na sebe výrazně mění. Hodnotí svou osobnost, a to jak
pozitivně, tak i negativně. Důležité jsou pro ně jejich postoje a hledání své identity. Také
velmi prožívají svou tělesnost; jejich tělo se mění a oni se s ním sžívají. Hodnotí svou
atraktivitu a stydí se za své nedostatky. V mladé dospělosti se pozornost obrací jinam, a
to zejména k akceptaci vrstevníky a u mužů zejména k budování statusu. Toto má velký
vliv na sebeúctu jedince. Ve středním věku je pro sebepojetí hlavní zvládání svých
sociálních rolí a řešení konfliktů mezi nimi, které přirozeně vznikají. Ve stáří jedinec
hodnotí svůj život. V této životní etapě je pro sebepojetí klíčové to, kolik toho jedinec
zvládne, sociální kontakty a aktivní způsob života. Je nutné zmínit, že ve všech fázích
života je důležité přijetí vrstevníky (Fialová a Krch, 2012; Nakonečný, 2000).

Sebepojetí je u dětí nejprve globální, jednodimenzionální. S postupem času se

vyvíjí do hierarchické multifasetové podoby. Na vrcholu hierarchie sebepojetí stojí
globální sebepojetí, které je velmi stabilní. Jednotlivé části sebepojetí, které stojí
v hierarchii níže, jsou více situačně závislé (Fialová a Krch, 2012). Autoři dále uvádějí,
že co se týče vývoje sebehodnocení (self-esteem), jeho základy získává jedinec už v
dětství a je velmi závislé na hodnocení dítěte rodiči a významnými druhými. Později je

15
podstatný vliv vrstevníků, obzvláště v pubescenci. Podstatná změna v sebehodnocení
(self-esteem) nastává také při nástupu do práce a zakládání rodiny (Fialová a Krch,
2012). Z popisu vývoje sebepojetí a sebehodnocení je tedy zřejmé, že jejich proměny
v průběhu života by měly být brány v potaz při každém plánování výzkumu v této
oblasti.

1.3 Výzkum sebepojetí a sebehodnocení

Sebepojetí neboli obraz Já je vždy propojeno s emočním vztahem k sobě (self-

esteem, sebehodnocení). Psychologové sebehodnocení nejčastěji zkoumají pomocí
kvalitativních metod, nejvíce pomocí rozhovorů a pozorování. Takto lze zkoumat
explicitní i implicitní sebehodnocení. Také kvantitativními metodami lze zkoumat obě
složky sebehodnocení (self-esteem). Implicitní sebehodnocení (self-esteem) lze měřit
například testem Implicit Association Test (IAT, Greenwald a kol., 1998). Jedná se o test
asociací s kategoriemi já x ostatní, pozitivní x negativní. Tyto kategorie jsou
prezentovány ve dvou podmínkách (já x pozitivní, ostatní x negativní; já x negativní,
ostatní x pozitivní), přičemž je pořadí randomizováno. Sleduje se rychlost přiřazování
nabídnutých slov do kategorií. Lidé s vyšším implicitním sebehodnocením (self-esteem)
jsou v přiřazování rychlejší a samozřejmě se také liší od lidí s nízkým implicitním
sebehodnocením (self-esteem) ve výsledných asociacích (Richetin a kol., 2012).
K měření explicitního sebehodnocení (self-esteem) se používají dotazníky. Blascovich a
Tomaka (1991) uvádějí, že nejužívanější metodou je v této oblasti Rosenbergova škála
sebehodnocení (1965). Tento dotazník se skládá z deseti položek a je k dispozici
standardizovaný v české verzi. Jeho plné znění uvádějí ve své práci Blatný a Osecká
(1994).

16
 1.4 Identita

Se sebepojetím a sebehodnocením velmi úzce souvisí identita. Cvencek a kol.

(2015) uvádějí, že sebehodnocení (self-esteem) má zásadní vliv na utváření identity a
její stabilitu už u předškolních dětí. Vymezení pojmu identita je poněkud složité, jelikož
se na něm výzkumníci nemohou shodnout. Proti sobě stojí osobnostní a situační přístup.
Osobnostní přístup chápe identitu jako něco, co jedinci poskytuje stabilitu a kontinuitu v
čase (I když se něco změnilo, jsem to pořád já.), smysl své existence (Fialová a Krch,
2012; Nakonečný, 2000; Výrost a Slaměník, 2008) a svou odlišnost od ostatních
(Výrost a Slaměník, 2008). Jde tedy o relativně stabilní prožívání a přesvědčení o tom,
kým jedinec je. Naproti tomu situační přístup chápe identitu jako něco, co je utvářeno
v sociálních interakcích a v závislosti na nich se mění. Příznivci postmoderního přístupu
k identitě jdou až do extrému, kdy tvrdí, že identita mimo sociální interakci ani
neexistuje a je stále znovu konstruována a potvrzována (Bačová, In Výrost a Slaměník,
2008). Výrost a Slaměník (2008) uvádějí ještě střední cestu. Podle nich je důležité,
jakým vlastnostem přisuzuje jedinec důležitost a bez kterých by se nemohl obejít. Jde o
takové vlastnosti, na kterých si jedinec zakládá svou důstojnost, hrdost a čest. Tato část
identity je tedy velmi stabilní, a jak důležitost vlastností klesá, klesá i stabilita ostatních
částí identity. Identita je vždy utvářena v závislosti na společnosti, jíž je jedinec členem
(Fialová a Krch, 2012) Společenské normy a hodnoty internalizované v rámci primární
a sekundární socializace (nejprve skrze rodinu, později prostřednictvím vrstevníků) mají
na utváření identity velký vliv, jelikož je jedinec postupně přijal za vlastní a organizuje
kolem nich své myšlení a chování (Výrost a Slaměník, 2008).

17
2. Tělo, sebepojetí a identita

Jednou ze složek celkové identity je tělesná identita, kterou se nyní budeme

podrobněji zabývat. „Tělo je považováno za jednu z nejdůležitějších částí celkového
sebepojetí“ (Fialová a Krch, 2012, str. 29). Podrobněji viz obrázek číslo 2.

Obrázek 2: Struktura sebepojetí (Fialová a Krch, 2012).

Skrze tělo zažíváme svět a také vyjadřujeme svou individualitu. Prozrazujeme ji

už jen tím, co máme na sobě, jaký máme účes nebo tím, jak se pohybujeme (Richmond
a McCroskey, 1991). To všechno zároveň u sebe vnímáme, prožíváme a nějak se k tomu
vztahujeme. Toto označujeme termínem „tělové schéma“ (Fialová a Krch, 2012).
Každý jedinec své tělo nějak hodnotí a porovnává jej s ideálem krásy. Jak jsme již
zmínili, ideál krásy je kulturně závislý a mění se podle norem a hodnot dané kultury.
Ideál ženské krásy je přitom mnohem proměnlivější než ideál mužské krásy. To, co se
mění nejvíce, je představa o tom, kolik by ženské tělo mělo obsahovat tuku.
V kulturách, kde je málo zdrojů, je tuk oceňován jako známka fertility a někdy i
bohatství (Cash a Smolak, 2011). V západních společnostech je ideálem ženské krásy
štíhlost, mládí a zdraví. Ideální muž je potom svalnatý, vysoký a v dobré fyzické
kondici (Cash a Smolak, 2011; Fialová a Krch, 2012). Obě pohlaví jsou tlačena
společností k tomu, aby se o své tělo starala a udržovala jej zdravé, upravené a v kondici
(Fialová a Krch, 2012). Právě celkový vzhled, zdraví (fyzické i psychické) a tělesná
výkonnost jsou přitom základy tělesného sebepojetí (Fialová a Krch, 2012). Pokud se

18
mezi ideálem krásy a reálným tělem objeví diskrepance, pozorujeme stejný
mechanismus jako u konfliktu reálného a ideálního Já. Mohou se tedy objevit pocity
nespokojenosti, které mohou vést k touze se ideálu přiblížit, ale mohou také vyústit až
v depresi (Fialová a Krch, 2012). A obdobně, rozpor mezi reálným tělem a reálným či
domnělým požadavkem na vzhled těla druhými může vést k úzkostem a pocitu ohrožení
(Fialová a Krch, 2012). V západních společnostech je tlak na štíhlost u žen tak silný, že
se nespokojenost s tělem objevuje velice často. Záleží ale na celkovém sebehodnocení
(self-esteem), do jaké míry bude diskrepance v sebepojetí pro jedince ohrožující.
Jedinec s vysokým sebehodnocením (self-esteem) se s diskrepancí hůře vyrovná,
zatímco jedinec s nízkým sebehodnocením ji zvládne snadněji (Blatný,
Plháková, 2003).

Tělesné sebepojetí, o kterém jsme až dosud mluvili, lze brát jako synonymum
k termínu „postoj k vlastnímu tělu“ nebo „body image“. Dále budeme v této práci užívat
termín body image. To se dělí na tři složky, které jsou ale vzájemně velmi provázány.
Zaprvé je tu složka kognitivní, která obsahuje to, co o svém těle víme; jak vypadá, jaký
má tvar, jaká je jeho funkčnost atd. Dále je tu složka emoční, tedy hodnocení vlastního
těla. Zde se můžeme ptát na spokojenost s tělem, na vlastní hodnocení kondice,
výkonnosti atd. Třetí složkou je složka behaviorální, kde zkoumáme, jak se kognitivní a
emoční složka projevují v chování. Všímáme si životního stylu, stravování, cvičení atd.
(Fialová a Krch, 2012).

Body image je multidimensionální konstrukt, jehož velká část je spojena se

sebehodnocením (self-esteem). Body image například zahrnuje hodnocení vlastního
vzhledu a hodnocení velikosti svého těla. Meijboom a kol. (1999) experimentálně
dokázali, že u lidí, kteří drží redukční dietu, se po vyvolání pocitu neúspěchu a snížení
sebehodnocení (self-esteem) začali tito lidé negativně vyjadřovat o svém těle. Také
pacienti s dysmorfofobií a narušeným vnímáním svého vzhledu vykazovali v porovnání
se zdravými kontrolami subklinickými populacemi nižší sebehodnocení (self-esteem), a
to jak implicitní, tak explicitní (Buhlmann a kol., 2008; Buhlmann, 2009).

Fialová a Krch (2012) uvádějí, že tělesné sebepojetí je závislé na konkrétním

období ontogenetického vývoje. V dětství je jedinec orientován na soutěžení s ostatními,
v pubertě je důležité vyrovnat se se změnami svého těla a přijmout novou identitu.

19
Adolescenti jsou orientováni ponejvíce na svou atraktivitu pro druhé pohlaví, v
dospělosti je nejdůležitější dostát společenským normám – jednak v chování, ale také ve
vzhledu. S přibývajícím věkem se jedinec více orientuje na tělesné zdraví (Fialová a
Krch, 2012).

Body image se mění také podle toho, do jaké míry jedinec cvičí a jakou k tomu
má motivaci (Holman a Tylka, 2014), přičemž sportovci mluví o vyšší spokojenosti
s tělem (Krane a kol., 2004, Langdom a Petracca, 2010; Swami a Tovée, 2009). Většina
studií se v této otázce zaměřuje jen na ženy a tyto práce uvádějí, že cvičení u žen
redukuje míru negativních pocitů k tělu a že také zmírňuje nespokojenost s tělem (např.
Campbell a Hausenblas, 2009; Hausenblas a Fallon, 2006; Reel a kol., 2007). Tento
efekt se objevil i u pacientek s poruchami příjmu potravy. Snížila se jejich touha po
štíhlosti a poklesla nespokojenost s tělem. Obézní ženy po dlouhodobém cvičení
pociťovaly větší spokojenost se vzhledem, atraktivitou a funkčností těla a měly pocit, že
pro sebe něco udělaly. Motivací ke cvičení u nich byl vzhled (Pearson a Hall, 2013). U
vysokoškolaček se po cvičení dostavilo příjemné afektivní ladění a zmírnilo se
negativní (Raedeke, 2007).

Homan a Tylka (2014) upozorňují na fakt, že pokles nespokojenosti s vlastním

tělem u žen neznamená hned spokojenost s tělem a přicházejí s konceptem pozitivního
body image. To se skládá z bezpodmínečného přijetí svého těla se všemi jeho
nedostatky a vadami, dále zaměřeností na tělo, tedy vnímáním, jak se tělo cítí a co
potřebuje (jako protiklad k zaměření se na vzhled) a konečně tu najdeme také
spokojenost s funkčností těla. Důležitá je také motivace ke cvičení. Homan a Tylka
(2014) uvádějí, že u žen nacházíme zaprvé motivaci „být štíhlá“ a touhu přiblížit se
ideálu krásy západní společnosti. Ženy se po cvičení cítí lépe, jelikož se ideálu trochu
přiblížily. Druhá forma motivace vychází spíše z pozitivního body image, a to je touha
být fit, tedy udržovat se v kondici a něco pro své tělo udělat. Tyto ženy si podle Homan
a Tylka (2014) cvičení více užívají a oceňují své tělo (body appreciation). Na obě
pohlaví pak má vliv, do jaké míry lidé akceptují jejich vzhled (Tylka, Homan, 2015).
Pokud je domnělá či skutečná míra akceptace nízká, muži i ženy cvičí proto, aby se
přiblížili ideálu krásy; tedy u žen štíhlost a u mužů množství svalové hmoty, funkčnost
těla a V tvar postavy. Pokud je domnělá či skutečná míra akceptace vysoká, obě pohlaví
cvičí spíše proto, aby byla fit.

20
 Důležitým faktorem jsou i sociokulturní vlivy (k jaké sociální vrstvě daný jedinec
náleží, jaké má vzdělání, co je v dané kultuře považováno za krásné; Fialová a Krch,
2012).

2.1 (Ne)spokojenost s tělem

2.1.1 Vymezení pojmu, oddělení od dalších konstruktů

2.1.1.1 (Ne)spokojenost s tělem versus pozitivní body image

Termínem spokojenost s tělem (body satisfaction) označujeme to, jak jedinec

hodnotí velikost, tvar a váhu svého těla (Grogan, 2008) a odkazuje k míře diskrepance
mezi ideálním a reálným tělem. Pokud je diskrepance velká, mluvíme o nespokojenosti
s vlastním tělem, a pokud je malá, mluvíme o spokojenosti či malé nespokojenosti
s tělem. Vedle toho ještě existuje „pozitivní body image“ a je třeba zdůraznit, že se tento
konstrukt nerovná absenci nespokojenosti s tělem. Pozitivní body image v sobě totiž
spojuje několik dalších konstruktů. Jak již bylo zmíněno dříve, patří sem oceňování těla,
zaměřenost na to, jak se tělo cítí a co potřebuje, a spokojenost s funkčností těla (Homan
a Tylka, 2014). Tiggemann a McCourt (2013) se ve své studii provedené na ženách ve
věku 18–75 let rovněž přiklánějí k tomu, že nejde o totožné konstrukty. Zjistili, že mezi
pozitivním body image a nespokojeností s tělem existuje negativní korelace, avšak
s přibývajícím věkem u žen tento vztah slábne.

2.1.1.2 (Ne)spokojenost s tělem versus narušené vnímání vlastního těla

Od nespokojenosti s vlastním tělem je také důležité oddělit koncept narušeného

vnímání vlastního těla (jeho velikosti a tvaru; body image distortion). Zdá se totiž, že se
jedná o dva rozdílné koncepty (Cash a Green, 1986; Gardner, 2001; Gardner a Brown,
2010), přičemž zkoumání narušeného vnímání těla probíhalo převážně na ženách.
Jednoduše řečeno, žena, která je nespokojená se svým tělem, nemusí mít nutně narušené
vnímání těla. Myers a Crowther (2008) a Tylka a Hill (2004) k tomu uvádějí, že jak
v případě nespokojenosti s tělem, tak v případě narušeného vnímání těla může dojít
k narušení emoční složky body image (která ovlivňuje to, jak se ke svému tělu

21
vztahujeme; Fialová a Krch, 2012). Myers a Crowther (2008) a Tylka a Hill (2004) dále
uvádějí, že je-li tedy emoční složka narušena (když jedinec nevnímá jasně své emoce
anebo k nim nemá přístup), může to ovlivnit spokojenost s tělem. Extrémním příkladem
narušení vnímání těla a velké nespokojenosti s tělem je mentální anorexie. Lidé, kteří
trpí touto nemocí, omezují příjem potravy na minimum a nadměrně cvičí, se svým tělem
jsou ale stále nespokojeni a zdá se jim větší, než ve skutečnosti je (Krch a kol., 1999). U
zdravé populace při narušeném vnímání těla a nespokojenosti s tělem může dojít ke
zvýšení míry, do které se jedinec za své tělo stydí a ke zvýšení tendence k tomu dívat se
na své tělo jako na objekt, který podléhá hodnocení druhými lidmi a jejich sexuální
touze (sebeobjektivizační teorie; Frederikson a Roberts, 1997).

2.1.2 Faktory ovlivňující nespokojenost s tělem u žen

2.1.2.1 Ženský ideál krásy a média, objektivizace a internalizace

Na nespokojenost s tělem má velký vliv vizuální prezentace štíhlého ideálu krásy.

Metaanalýzy experimentálních studií ukazují, že vystavení štíhlému ideálu krásy vede k
nespokojenosti s tělem u žen (Grabe a kol., 2008; Groesz a kol., 2002). To může mít za
následek poruchy příjmu potravy, obezitu, dysmorfofobickou poruchu, depresi,
úzkostnost a nízké sebehodnocení (Dittmar, 2009; Glauert a kol., 2010; Littleton a
Ollendick, 2003). Pod pojem poruchy příjmu potravy řadíme mentální anorexii,
mentální bulimii a záchvatovité přejídání (Krch a kol., 1999). Anorexie je stav, kdy má
jedinec narušené vnímání vlastního těla a vnímá jej tlustší, než ve skutečnosti je anebo
že má jiný tvar. Anorektici se omezují v jídle nebo nechtějí jíst vůbec. To pak vede
k podváze (BMI pod hodnotou 17,5) a k tomu, že nakonec ani jíst nemohou, i kdyby
chtěli. Anorektici také nadměrně cvičí, používají přípravky na vyvolání průjmu a sami
si vyvolávají zvracení. Taktéž mají obavy ze ztloustnutí a velmi se zabývají svým
vzhledem a svou váhou. Nemoc ve větší míře postihuje ženy a může být smrtelná.
Mentální bulimie je nemoc, při které se nemocný přejídá a poté si vyvolává zvracení a
užívá různá laxativa a diuretika. Neustále se zabývá jídlem a obává se, že by mohl
ztloustnout. Mentální bulimie nevyvolává výrazný váhový úbytek, ale snadno může
přerůst v anorexii. Záchvatovité přejídání je nejčastější porucha příjmu potravy u mužů.
Jde o to, že se jedinec přejí (sní toho víc než ostatní lidé za stejnou dobu a často s jídlem

22
nedokáže přestat, dokud vše nesní). Posléze ale nedochází k chování, které by vedlo ke
snížení váhy (zvracení anebo užívání diuretik, anoretik nebo laxativ). Záchvatovité
přejídání se často pojí s nadváhou či obezitou. Dysmorfofobická porucha je
charakterizována nadměrnou nespokojeností a pozorností ke konkrétní části těla, která
se nemocnému zdá malá, velká nebo jinak nedokonalá (Fialová a Krch, 2012).
V poslední době se ukazuje, že příčinný vztah mezi nespokojeností s tělem a
sebehodnocením, negativními pocity a úzkostí je zřejmě oboustranný (Arcizsewki a
kol., 2012). Studie ukázala, že čím menší sebehodnocení (self-esteem) ženy mají, tím
nespokojenější a nejistější ohledně těla budou a tím spíše budou podléhat touze přiblížit
se ideálu krásy.

2.1.1.2 Objektivizace a internalizace ideálu krásy u žen

Výzkumy ukazují, že u žen existuje silná spojitost mezi internalizací štíhlého

ideálu a nespokojeností s tělem; konkrétně, že internalizace štíhlého ideálu krásy (tedy
přijetí ideálu za vlastní měřítko hodnocení krásy) vede k vyšší nespokojenosti s tělem
(například Keery a kol., 2004; Shroff a Thompson, 2006; Stice aWhitenton, 2002).
Fitzsimmons a kol. (2012) konkrétně uvádějí, že internalizace slouží jako prediktor
nespokojenosti s tělem a že tento vztah je moderován tím, že ženy nahlížejí na své tělo
očima druhých. Vztah mezi internalizací štíhlého ideálu krásy a nespokojeností s tělem
může také vysvětlit teorie sociálního srovnávání, jejímž autorem je Leon Festinger
(Festinger, 1954). Tato teorie říká, že když jedinec vidí někoho, kdo je na tom v nějaké
oblasti lépe, ohrožuje to jeho sebehodnocení (self-esteem) a náladu. Když ale jedinec
vidí někoho, kdo je na tom hůř než on, tak se spíše vnímá pozitivněji. Konkrétní
aplikace této myšlenky na výzkum body image provedli ve svém výzkumu Lykins a kol.
(2014). Výsledky ukázaly, že ženy u jiných žen zaměřují svou pozornost na části těla, se
kterými jsou u sebe nespokojeny a porovnávají se (sledováno pomocí eye trackeru).
Pokud si myslí, že jsou na tom lépe než model, jejich spokojenost s tělem se o něco
zvýší a naopak.

Internalizace je potom do značné míry spojena s objektivizací. Frederickson a

Roberts (1997) vysvětlují objektivizaci tak, že pod tlakem sociálních norem a
vystavování se ideálu štíhlého těla žena přijme ideál krásy za vlastní a přestane sama
sebe vnímat jako osobu a začne se vnímat jako objekt, který lidé mohou hodnotit na
23
základě vzhledu. Začne se více zabývat tím, jak vypadá a jak ji lidé na základě toho
hodnotí. Začne sama na sebe nahlížet pohledem jiných lidí (body surveillance), což je
podle Fitzsimmons-Craf a kol. (2012) mediátor vztahu mezi internalizací štíhlého ideálu
a nespokojeností s tělem. Žena se může se začít za své tělo stydět a mohou se objevit i
příznaky poruch příjmu potravy (Calogero a kol., 2005; Frederickson a kol., 1998;
McKinley, 1999; Moradi a kol., 2005; Tiggemann a Kuring, 2004; Tiggemann a Lynch,
2001). Krawczyk a Thompson (2015) vztah mezi internalizací a objektivizací testovali
experimentálně. Této mezisubjektové studie se účastnili ženy a muži, kteří měli za úkol
podívat se na šest obrázků, kde a) byly ženy vyobrazeny jako objekty sexuální touhy
(experimentální situace) nebo b) kde byly neutrální podněty (auto, telefon, ptáci atd.,
kontrolní situace). Po experimentální situaci ženy i muži s vyšší mírou internalizace
kulturních ideálů krásy uváděli vyšší míru nespokojenosti s vlastním tělem. Calogero a
Thompson (2009) uvádějí, že větší míra internalizace ideálu krásy vede k častějšímu
sebepozorování těla a studu za své tělo, což opět vede k nespokojenosti se svým tělem.

V současnosti se západní ideál krásy posouvá od čistě štíhlého ideálu k ideálu,

kdy je žena štíhlá a zároveň zdravá a v kondici (fit ideál). Ukazuje se ale, že vystavení
fit ideálu bez vlivu štíhlosti nemá u žen na spokojenost s tělem téměř žádný vliv
(Benton a Karazsia, 2015; Homan a kol., 2012).

2.1.2.2 Faktor emočního ladění u žen

Jak již bylo dříve zmíněno, nespokojenost s tělem může vést ke smutné náladě a
úzkostnosti (Fialová a Krch, 2012). Avšak studie naznačují, že tento vztah může být
oboustranný, i když toto studie uvádějí jen pro změny v body image na základě aktuální
situace. Haedt-Matt a kol. (2012) provedli experiment, kdy ženám navozovali smutnou
náladu (experimentální podmínka) nebo neutrální náladu (kontrolní podmínka).
Participantky poté měly na Visual Analog Scale (VAS) ohodnotit spokojenost s vlastním
tělem. Ukázalo se, že ženy v experimentální podmínce hodnotily svou spokojenost
s tělem podstatně hůře než ženy v kontrolní podmínce. Vliv úzkostnosti na
nespokojenost s tělem vyzkoumaly ve své studii Owen a Spencer (2013). Autorky
původně zkoumaly vliv vystavení obrázkům „štíhlých modelek“ (BMI okolo hodnoty
17) a vliv vystavení obrázkům modelek „se zdravou váhou“. Po vystavení stimulům

24
měly ženy na počítači vymodelovat postavičku, která podle nich odpovídá ideálu krásy
a postavičku, která odpovídá tělu participantek. Mimo jiné se zjistilo, že ženy s vyšší
mírou bazální úzkostnosti byly více ovlivněny prezentovanými stimuly, a to tak, že po
prezentaci obrázků „štíhlých modelek“ se cítily více ohroženy štíhlými stimuly (a také
po jejich prezentaci modelovaly ideální postavičku s nižším BMI než po prezentaci
obrázků modelek se „zdravou váhou“). U žen s nízkou mírou úzkostnosti se žádný efekt
prezentace stimulů neobjevil.

2.1.2.3 Faktor věku u žen

Roli, zdá se, hraje také věk. Tiggemann a McCourt (2013) zkoumaly 158 žen ve
věku 18–75 let a zjistily, že čím je žena starší, tím pozitivnější má body image.

2.1.2.4 Další faktory u žen

Nespokojenost s tělem mohou ovlivňovat také další faktory, jako je nadměrné

zabývání se svým tělem (Etu a Gray, 2010) nebo posmívání se vrstevníků dívkám kvůli
vzhledu a váze (k čemuž se později připojuje také snížený příjem potravy a bulimie;
Menzel a kol., 2010). Spokojenost s tělem může ovlivňovat také typ attachmentu
(Bowlby, 2010). Attachment je vazba na primární pečovatelskou osobu, jež bývá
většinou matka. Tato vazba se utváří v raném dětství a představuje jakousi šablonu pro
utváření všech ostatních vztahů. Attachment tedy přetrvává i do dospělosti a orientuje se
podle míry úzkosti (tendence prožívat úzkost při odloučení) a vyhýbání (tendence
vyhýbat se kontaktu s vazbovou osobou, když je zakoušena úzkost; Fraley a Waller,
1998). McKinley a Randa (2005) zjistili, že pokud si je žena ve vztazích nejistá, může
být i méně spokojená se svým tělem, přičemž u jisté vazby může být spokojenost
s tělem vyšší.

25
 2.1.3 Nespokojenost s tělem u mužů

Body image u mužů je poměrně málo zkoumaný fenomén. Zdá se, že v některých
ohledech je mechanismus u mužů stejný jako u žen, avšak v případě nespokojenosti
s tělem nacházíme mezipohlavní rozdíly (Adams a kol., 2005).

2.1.3.1 Mužský ideál krásy a média, objektivizace a internalizace

Studie se shodují v tom, že muži vidí jako tělesný ideál mít hodně svalové hmoty,
a to zejména v horní části těla (například Bergeron a Tylka, 2007; Cafri a Thompson,
2004; McCreary a Sasse, 2000; Ridgeway a Tylka, 2005; Tigemann a kol., 2008).
Adams a kol. (2005) avšak ve svém kvalitativním výzkumu zjistili, že ideál mužské
krásy není jen jeden, ale že se ideál individuálně může lišit co do míry svalové hmoty, a
tak mužský ideál pro muže není tak ohrožující jako pro ženy štíhlý ideál ženy. Roli hraje
také fakt, že muži nejsou na svůj vzhled zaměřeni v takové míře jako ženy (Adams a
kol., 2005). Vzhled muže zajímá hlavně, co se týče společenských norem toho, jak by
měl „správný muž“ vypadat. Muži mají za to, že společnost vyžaduje, aby muž byl
svalnatý a silný. Tento tlak muži vnímají v posledních desetiletích intenzivněji
v souvislosti s proměnou genderových rolí, kdy muž už není automaticky vnímán jako
silný a maskulinní a musí tyto vlastnosti sám prokázat, mimo jiné také svým vzhledem
(Blashill, 2011). Pro muže je v tomto ohledu stěžejní tedy to, jak působí na ostatní
(Adams a kol., 2005), a toto může fungovat jako motivace k tomu se o svůj vzhled více
starat (body investment; Cash, 2002).

Daniel a Bridges (2010) se pokusili mužskou touhu mít svaly vysvětlit pomocí
objektivizační teorie (Frederickson a Roberts, 1997), která vysvětluje touhu po štíhlosti
u žen. Pod tlakem sociálních norem a vystavování ideálu štíhlého těla žena přestane
sama sebe vnímat jako osobu a začne se vnímat jako objekt, který mohou lidé hodnotit
na základě vzhledu. Začne se více zabývat tím, jak vypadá a jak ji lidé na základě toho
hodnotí. Může se začít za své tělo stydět a mohou se objevit i příznaky poruch příjmu
potravy (Calogero a kol., 2005; Frederickson a kol., 1998; McKinley, 1999; Moradi a
kol., 2005; Tiggemann a Kuring, 2004; Tiggemanna Lynch, 2001). Výzkumníci se
nemohou shodnout v tom, jestli lze tímto modelem vysvětlit také touhu mít svaly u

26
mužů. Někteří se přiklánějí k názoru, že ano (Hebl a kol., 2004; Martins a kol., 2007;
Morrison a kol., 2003; Morry a Staska, 2001; Strelan a Hargreaves, 2005; Tiggemann a
Kuring, 2004). Tento názor může být podpořen tím, že i z mužů se v poslední době
stávají objekty hodnocení, hlavně v médiích (Rolhinger, 2002), a muži jsou také se
svými těly v poslední době méně spokojení (Arbour a Martin Ginis, 2006). Navíc u
mužů také pozorujeme tendenci přiblížit se ideálu krásy podobně jako u žen, i když ne v
takové míře (Daniel a Bridges, 2010). Daniel a Bridges (2010) se ale přiklánějí k
názoru, že mechanismus za touhou mít svaly je nejspíše jiný než u žen u touhy po
štíhlosti. Stejní autoři ve svém výzkumu zjistili, že internalizace mužského ideálu krásy
u mužů přímo ovlivňuje touhu mít více svalů bez očekávaných intervenujících
proměnných studu za své tělo a nahlížení na sebe očima druhých, jak je tomu u žen.

Tylka (2011) vysvětluje model mužské nespokojenosti s tělem podrobněji.

Zjistila, že když na muže působí sociální tlak k tomu, aby byli mesomorfní (od přátel,
rodiny, partnerky, společnosti obecně), spíše dojde k internalizaci mesomorfního ideálu,
což potom vede buď k nespokojenosti s množstvím svalové hmoty (a to dále může vést
k touze a chování k nabírání svalů; Swami a kol., 2013), nebo k nespokojenosti
s množstvím tuku v těle (a to může vést k poruchám příjmu potravy).

Daniel a Bridges (2010) důrazně upozorňují, že k měření nespokojenosti s tělem u

mužů se většinou používají dotazníkové nástroje vyvinuté původně pro ženy (kromě
dotazníku na zjištění touhy mít více svalů) a že je více než potřeba vyvinout
dotazníkové nástroje pro muže.

Nespokojenost s tělem u mužů může vést k vážným poruchám, jako jsou poruchy
příjmu potravy (Kearney-Cooke a Steichen-Asch, 1990), a to především
k záchvatovitému přejídání se (Hudson a kol., 2007), bigorexii (což je touha mít více a
více svalů; Pope a kol., 1997) a zneužívání steroidů (Blouin a Goldfield, 1995).

2.1.3.2 Faktor emočního ladění u mužů

Co se týče nálady a nespokojenosti s tělem u mužů, Brechan a Kvalem (2015)

zjistily, že vztah mezi nimi je moderován sebepojetím. Konkrétně, že pokud je míra
nespokojenosti s tělem vysoká, může dojít ke snížení sebehodnocení a následně zvýšení
27
depresivních pocitů. McFarland a Kaminski (2009) zjistili, že úzkostnost a depresivita
fungují také jako prediktory nespokojenosti s tělem. Vztah mezi nespokojeností s tělem
a depresivitou je zřejmě oboustranný, stejně jako vztah mezi nespokojeností s tělem a
úzkostností.

2.1.3.3 Faktor věku u mužů

Nespokojenost s tělem u mužů také souvisí s věkem. Murray a Lewis (2014)

uvádějí, že mladí muži jsou více nespokojeni se svými svaly a výškou. Nespokojenost
potom s věkem klesá, ale když už se u mužů ve starším věku objeví, týká se hlavně míry
tuku.

2.1.3.4 Další faktory u mužů

Nespokojenost s tělem se u mužů v poslední době objevuje celkem často, avšak ne

všichni muži trpí poruchami příjmu potravy. Dakanalis a kol. (2015) zjistili, že vztah
mezi nespokojeností s tělem a poruchami příjmu potravy je moderován interakcí
nespokojenosti s tělem s dalšími proměnnými. Ty se mohou vyskytovat samostatně
nebo pohromadě. Pokud se s nespokojeností s tělem objeví zároveň a) nejistá-úzkostná
vazba attachmentu (tedy že jedinec potřebuje mnoho podpory a ujišťování od druhých),
b) emoční disregulace, c) perfekcionismus anebo d) nízké sebehodnocení (self-esteem),
vede to ke zvýšení touhy mít svaly, a ta potom k poruchám příjmu potravy (a naopak,
pokud se objeví jistá vazba attachmentu, emoční stabilita, vyšší sebehodnocení a nízká
míra perfekcionismu, k poruchám příjmu potravy by dojít nemělo).

Také posmívání se kvůli vzhledu od vrstevníků je podle Vartanian a kol. (2001)

silným prediktorem nespokojenosti s tělem. Posmívání kvůli vzhledu zažívají více
muži, kteří jsou velmi hubení nebo naopak obézní a mají málo rozvinuté svaly (Bardon-
Cone a kol., 2007). Tento fakt znovu poukazuje na to, nakolik na muže působí
společenský tlak „mít rozvinutou svalovou hmotu a mít sílu“.

28
 3. Výzkum body image

Body image a jeho součásti lze zkoumat buď nepřímo pomocí projektivních testů
a pozorování chování, nebo přímo, tak, že se na body image přímo zeptáme (Fialová a
Krch, 2012). To lze udělat kvalitativními i kvantitativními metodami. Body image lze
kvalitativně zkoumat například pomocí rozhovoru (nejlépe polostrukturovaného) nebo
vybarvování postavičky, kde se jednotlivými barvami vyjadřuje nespokojenost
s vlastním tělem a jeho částmi. U kvantitativních metod je potřeba se nejdříve pečlivě
rozhodnout, co přesně je předmětem výzkumu (Cash a Smolak, 2011).

3.1 Trvalé versus situační body image

První rozhodnutí je, zda zkoumat body image jako trvalou charakteristiku jedince,
která se napříč situacemi výrazně nemění. Druhá možnost je zkoumat situační body
image, který má také své nezastupitelné místo, neboť k nějakým změnám v konkrétních
situacích přeci jen dochází. Situační body image se zkoumá pomocí tří nástrojů (Cash a
Smolak, 2011), a to Physical Appearance State and Trait Anxiety, která zjišťuje, do jaké
míry participant cítí úzkost ohledně jednotlivých částí těla; Visual Analogue Scale, na
které participant zaškrtává na deseticentimetrové škále, jak se právě cítí; a Body image
State Scale, která měří situační hodnocení vzhledu, velikosti a tvaru postavy, atraktivitu,
váhu a hodnocení toho, jak jedinec vypadá v porovnání s ostatními.

Ve výzkumu body image se ale výzkumníci mnohem častěji zaměřují na body

image jako na trvalou charakteristiku. Cash a Smolak (2011) ve své knize uvádí, že u
kvantitativních metod zkoumání body image jako trvalé charakteristiky existují čtyři
oblasti výzkumu: a) spokojenost či nespokojenost s tělem, b) kognitivní složka body
image (přesvědčení, představy, interpretace a atribuce, které se vztahují k tělu), c)
afektivní složka body image (emoce vztažené k tělu, sebehodnocení – self-esteem) a d)
behaviorální složka (konkrétní dotazy na to, jak se podle participanta projevují
předchozí složky v chování, tj. jestli se například vyhýbá zrcadlům, jak dlouho se
upravuje, atd.).

29
 3.2 Výzkum nespokojenosti s tělem

Pokud nás zajímá jen spokojenost či nespokojenost s tělem, je zaprvé možné

použít škálu kreslených siluet ženského nebo mužského těla. S touto metodou přišli jako
první Stunckard a kol. v roce 1983 (Stunkard a kol., 1983, citováno dle Fialová a Krch,
2012). Škála byla nejprve vytvořena jen pro ženy a zobrazovala devět ženských siluet
(od nejštíhlejší po nejotylejší). Od té doby prošla škála řadou transformací, z nichž se
nám zdá nejvydařenější verze od Dosedlové a kol. (2008; citováno dle Fialová a Krch,
2012). Autoři přepracovali škálu na šest siluet pro ženy (od nejštíhlejší po nejotylejší) a
přidali také škálu pro muže s mužskými siluetami (od nejštíhlejšího po nejotylejšího),
kde zohlednili rozdíly v míře svalové hmoty v horním torzu postavy. Jedinec tedy má za
úkol nejdříve vybrat postavičku, která odpovídá jeho reálnému tělu a poté vybrat
postavičku, která odpovídá ideálnímu tělu. Rozdíl mezi oběma postavičkami pak
odpovídá míře nespokojenosti s tělem.

Další možností, jak zjišťovat míru nespokojenosti s tělem, je dotazník, který se ptá
přímo na míru spokojenosti s jednotlivými částmi těla. Toto je například případ
subškály Spokojenost s částmi těla (Body Areas Satisfaction; BAS) dotazníku The
Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire (MBSRQ; Cash, 2000). Tato
subškála se v devíti položkách zaměřuje na to, jak je jedinec spokojen s obličejem,
vlasy, hýžděmi, boky, stehny, nohama, pasem a oblastí žaludku, hrudí či prsy, rameny,
pažemi, množstvím svalové hmoty, váhou, výškou a celkovým vzhledem. Participant
odpovídá na škále 1 (velmi nespokojen/a) až 5 (velmi spokojen/a). Hodnoty všech
odpovědí se poté sečtou a vydělí devíti. Výsledek udává míru (ne)spokojenosti s tělem.

30
 3.3 Výzkum celkového body image

Co se týče dalších třech oblastí výzkumu body image (afektivní, kognitivní a

behaviorální), existují dotazníky, které se zaměřují jednotlivě na některou z nich a
případně měří nějaký dílčí jev. Existují ale také dotazníky, které se zaměřují na body
image komplexně. A jedním z nich je Multidimensional Body-Self Relations
Questionnaire (MBSRQ; Cash, 2000). Tento dotazník obsahuje deset subškál: a)
orientace na vzhled, b) hodnocení vzhledu, c) orientace na kondici, d) hodnocení
kondice, e) orientace na zdraví, f) hodnocení zdraví, g) pozornost k nemocem, h) obavy
ze ztloustnutí i) sebeposuzovaná váha, j) spokojenost s částmi těla. Participant odpovídá
na pětibodové Likertově škále (1 zcela nesouhlasím, 5 zcela souhlasím). Výsledky
subškál nelze slučovat. Výjimkou jsou subškály Orientace na kondici a Orientace na
zdraví, které lze sloučit do škály Orientace na kondici/zdraví. Druhou výjimkou jsou
subškály Hodnocení kondice a Hodnocení zdraví, které lze sloučit do subškály
Hodnocení kondice/zdraví). Cash a Smolak (2011) uvádějí, že tento dotazník je zaměřen
na spokojenost s tělem jako pouze na jednu z oblastí body image. Při pohledu na
jednotlivé položky dotazníku se ale zdá, že dotazník postihuje body image komplexně
ve všech čtyřech oblastech (tedy i oblasti behaviorální, i když jen skrze sebeposuzované
chování). Je ale pravda, že hlavní důraz je v dotazníku kladen na afektivní složku body
image a nespokojenost s tělem.

31
 4. Vztah BMI k body image

Ukazuje se, že BMI má zásadní vztah k body image.

4.1 BMI a nespokojenost s tělem

Tím hlavním je nespokojenost s tělem, kterou ženy zakoušejí podstatně častěji než
muži (Yates, Edman, a Aruguete, 2004). U žen byl nalezen vztah mezi dosaženou
hodnotou BMI a spokojeností s tělem (Goswami a kol., 2012; Frederick a kol., 2006;
Lattimore a Hutchinson, 2010). Některé studie uvádějí, že čím nižší hodnotu BMI ženy
mají, tím jsou s tělem spokojenější. Alexandru (2009) ale poukazuje na to, že i příliš
nízké BMI (okolo 17) vede k nespokojenosti se svým tělem u obou pohlaví a k touze
BMI zvýšit. Podle výsledků stejného výzkumu ženy s hodnotou BMI nad 20,7 už ale
chtějí BMI snížit, zatímco muži jsou se svým BMI spokojeni do hodnoty 26,8.
Výsledky těchto studií poukazují, že vztah mezi spokojeností s vlastním tělem a BMI
není lineární a že do tohoto vztahu vstupují i další faktory. Zdá se, že tento vzorec
nespokojenosti s tělem v souvislosti s BMI je specifický pro Euroameričanky, protože
například Hispánky a Afroameričanky jsou s tělem nespokojeny, až když mají nadváhu
(Fitzgibbon a kol., 2000), a u jiných populací je nespokojenost s tělem silně závislá na
dané kultuře a jejím ideálu krásy (Yates a kol., 2004). Některé studie uvádějí, že muži
jsou nespokojeni s tělem nejen, když mají nadváhu, ale také když mají podváhu
(Frederick a kol., 2006). Tuto skutečnost lze jen těžko vysvětlit pomocí BMI. Můžeme
spekulovat o tom, že čím méně svalů muži mají, tím spíše budou se svým tělem
nespokojeni (a že si tedy přejí být svalnatější). McCreary a kol. (2006) ale oponují, že
vůbec nezáleží na tom, kolik svalů muži reálně mají, protože ve svém výzkumu
neobjevili žádný vztah mezi reálným množstvím svalové hmoty (měřeným pomocí
antropometrických metod, kdy bylo celkové množství svalové hmoty určováno na
základě údajů o váze, množství tělesného tuku určeného pomocí měření kožních řas a
výšky) a touhou mít svaly. Objevil se jen vztah mezi obvodem bicepsů a posilováním
svalů. Avšak sami autoři zpochybňují své výsledky; podle nich je možné, že použitá
antropometrická metoda jen není vhodná pro tento typ výzkumu. I my se domníváme,
že by bylo vhodnější použít citlivější měření svalové hmoty a vzít v potaz také
robustnost kostí.

32
 4.2 BMI a protektivní faktory nespokojenosti s tělem a
poruch příjmu potravy

BMI má přímý i nepřímý dopad také na rozvoj psychiatrických onemocnění. BMI

podle Wilson a kol. (2005) může fungovat jako přímý prediktor poruch příjmu potravy a
spokojenosti s tělem. Konkrétně, čím vyšší BMI, tím vzrůstá nespokojenost s tělem a
tendence k poruchám příjmu potravy. Autoři však v této studii nezkoumali vliv dalších
proměnných. BMI má pozitivní vliv už na samotnou touhu být štíhlá, a to dokonce větší
než WHR (Wilson a kol., 2005). U žen s nižším BMI funguje jako protektivní faktor
proti poruchám příjmu potravy flexibilita v body image (schopnosti přijmout negativní
myšlenky a pocity ohledně svého těla a přitom neměnit své chování; Sandoz a kol.,
2013; Kelly a kol., 2014; Liss a Erchull, 2015). Štíhlé ženy, které zároveň mají vyšší
flexibilitu v body image, jsou tedy méně náchylné k poruchám příjmu potravy. U žen
s vyšším BMI je potom důležitá míra sebepřijetí a sebepodpory (self-compassion). Čím
vyšší je míra sebepřijetí a sebepodpory, tím méně budou ženy s vyšším BMI vykazovat
tendenci k poruchám příjmu potravy (Kelly a kol., 2014; Liss a Erchull, 2015).

4.3 BMI a poruchy příjmu potravy

Anorektičky s nižšími hodnotami BMI si své BMI velmi hlídají a jsou také velmi
pozorné ke změnám BMI (Cornelissen a kol., 2015). V experimentu byly anorektičky
nejdříve antropometricky vyšetřeny a poté jim byl předložen obrázek ženského těla
s BMI 13, 17 nebo 21. Anorektičky měly určovat, jestli je BMI ženy na obrázku nižší,
stejné nebo vyšší než jejich BMI. Z výsledků vyplynulo, že anorektičky s nižšími
hodnotami byly v BMI v přisuzování přesnější než anorektičky s vyššími hodnotami
BMI a než zdravé kontroly a také uváděly, že hodnota BMI jich samotných je vyšší, než
ve skutečnosti byla. Anorektičky s vyšší hodnotou BMI obrázek nadhodnocovaly a
myslely si, že samy mají hodnotu BMI nižší, než ve skutečnosti měly. Diagnostický a
statistický manuál Americké psychiatrické společnosti (DSM V, APA 2013) dále uvádí,
že anorektičky chtějí být obecně stále štíhlejší, nezávisle na hodnotě svého BMI. Oproti
anorexii není BMI zřejmě ve vztahu k bulimii (žádný vztah nenalezli například Lafrance
a kol. (2014), Grilo a kol. (2015) a Racine a Wildes (2015). Pacienti s poruchou

33
záchvatovitého přejídání mohou díky této poruše nabírat váhu, a tak mívají v porovnání
s anorexií a bulimií vyšší BMI (Alvarenga a kol., 2014) a může to u nich vést až
k obezitě (APA, 2013).

4.4 Jiná psychiatrická onemocnění

Když je BMI vysoké a ženy vnímají vyšší sociální tlak na to, aby byly štíhlé,
může to vést až k depresi (Jeffers a kol. (2013)). Stejný efekt může mít i stud za své
tělo, který pramení z diskrepancí mezi ideálním a reálným tělem (Výrost a Slaměník,
2008) a může také vyústit v depresi (Liss a Erchull, 2015). Vztah mezi BMI a
hodnocením svého těla (body esteem) může být také moderován strachem ze
ztloustnutí, a to silněji než touhou být štíhlá. Vyšší hodnota BMI a větší míra
nespokojenosti s tělem u žen může vést k úzkosti ze sociálních situací, přičemž jde spíše
o úzkost spojenou s tím, jak vypadají, než úzkost obecně (Titchener a Wong, 2015).
Ženy se bojí hlavně negativních komentářů od druhých lidí a posměchu kvůli tomu, jak
vypadají (APA, 2013). Také se zjistilo, že ženy s vyšším BMI nemusí nutně zakoušet
nespokojenost s tělem, ale že do značné míry záleží na tom, zda jsou stabilně naladěny
spíš pozitivně nebo spíš negativně (Lattimore a Hutchinson, 2010; Carr a kol., 2007).

4.5 Interakce BMI s dalšími faktory

BMI je také asociováno s neuroticismem (jedním z pěti osobnostích faktorů

dotazníku Big Five; John, a Srivastava, 1999), přičemž tento vztah nacházíme u obou
pohlaví. Ženy i muži, kteří mají vyšší BMI a jsou zároveň neurotičtí, jsou méně
spokojeni s tělem a méně jej oceňují (body appreciation; Benford a Swami, 2014;
Satinsky a kol., 2012).

Vliv BMI na body image je také spojen s perfekcionismem, a to u obou pohlaví.

Čím menší BMI a perfekcionismus, tím lepší sebehodnocení založené na vzhledu
(appearance self-esteem). Jakmile BMI nebo perfekcionismus stoupá, tak se
sebehodnocení založené na vzhledu snižuje (Bardone-Cone, Cass, a Ford, 2008).
Podobný vzorec také u žen vykazuje oceňování vlastního těla (body appreciation;
Satinsky a kol., 2012).

34
 BMI má zřejmě u žen přímý vztah s nespokojeností s váhou (Gao a kol., 2013)
a touhou po zhubnutí (Arciszewski a kol., 2012). Gao a kol. (2013) uvádějí, že ženy
s normálním či nižším BMI, které jsou nespokojeny s váhou, se v jejich studii váhou
více zabývaly (weight concern) a cítí, že jejich body image negativně ovlivňuje situace,
kdy jsou vystaveny obrázkům žen s nadváhou. Co se touhy po zhubnutí týče, ženy
s nadváhou chtějí zhubnout nezávisle na tom, jakou mají míru diskrepance mezi
reálným a ideálním tělem, zatímco ženy s normální váhou a podváhou chtějí zhubnout
jen v případě, že zažívají větší míru diskrepance mezi reálným a ideálním tělem
(Arciszewski a kol., 2012). To můžeme vysvětlit tak, že vliv BMI na touhu po zhubnutí
zřejmě není moderován mírou diskrepance; ta tedy hraje roli jen u nižších hodnot BMI.

35
 5. Výzkum tělesnosti s použitím antropometrických
metod
5.1 Problematický body mass index

Jak již bylo uvedeno v úvodu, BMI nepovažujeme za vhodný nástroj k popisu
tělesné morfologie. Za největší problém považujeme fakt, že BMI nerozlišuje mezi
svaly a tukem, přičemž se ukazuje, že tento rozdíl je pro muže i ženy důležitý. U mužů
se ukazuje, že jsou nespokojeni s tělem, ať už mají BMI nízké (do hodnoty 17), nebo
mají BMI příliš vysoké (nad hodnotu 26,8; Alexandru, 2009). S pomocí pouhého BMI
lze tuto skutečnost jen obtížně postihnout. U žen se zase v poslední době objevuje nejen
touha být štíhlá, ale také touha být fit a v kondici (Benton a Karazsia, 2015; Homan a
kol., 2012). Pro určování tělesné konstituce a jejímu vztahu k psychice tak považujeme
za vhodnější podrobnější popis, například metodou stanovení somatotypu.

5.3 Biotypické přístupy

Již Hippokratés byl přesvědčen, že tělesná stránka jedince je propojena se

stránkou psychickou (Nakonečný, 1995). Měl za to, že v těle se mísí čtyři tekutiny: žluč
(cholerická složka), černá žluč (melancholická složka), krev (sangvinická složka) a hlen
(flegmatická složka). Jejich poměr a mísení ústí v temperament jedince (tedy v chování
a prožívání založeném na tělesné konstituci; Říčan, 2010). Myšlence o propojení
fyzické a psychické stránky jedince se vědci začali více věnovat ve 20. století v rámci
biotypologie. (Fetter a kol., 1967). Vědci se v rámci ní začali zabývat jedincem jako
holistickým celkem a začali se věnovat takzvaným „konstitučním typům“, což je
spojení určitých fyzických a psychických vlastností, a toto spojení se opakuje u více lidí
(Fetter a kol., 1967). Konstituční typy představují v biologii určitou strukturu
organismu, jejíž dynamika a regulace jsou dány zejména činností žláz s vnitřní sekrecí.
Tato struktura je vyjádřena jako fenotyp, což označuje to, jak se tělesná struktura jeví
pouhému zraku, a také označuje pozorovatelné chování. Fenotyp je výsledkem působení
genotypu a vlivů prostředí (Flégr, 2009). Konstituce je v biotypických přístupech
chápána jako něco trvalého, co se nedá v krátkém čase změnit nebo se to nedá změnit
vůbec (Fetter a kol., 1967).

36
 5.3.1 Ernst Kretschmer

Konstitučními typy se zabývala například německá biotypická škola, konkrétněji

její představitel Ernst Kretschmer (1888 – 1964; Nakonečný, 1995). Ten na základě
anekdotického pozorování teoretizoval o souvislostech mezi určitými typy stavby těla a
určitými psychickými nemocemi. Zastával přitom předpoklad, že mezi psychickou
normalitou a psychickým onemocněním existuje plynulý přechod, a tak později
výsledky svých úvah vztáhl i na zdravou populaci.

Kretschmer ve své knize „Körperbau und Charakter“ (1921) rozlišuje tři tělesné
typy. A) Leptosomní typ, který se vyznačuje protaženým vzrůstem, chybí mu podkožní
tuk, má problémy přibrat na váze, vystupují mu žebra, trup a končetiny jsou dlouhé a
štíhlé. Charakterově má tento typ sklony ke schyzotymii, která se u astenika projevuje
až jako schizofrenie. Schyzotymie je stav, kdy jedinec kolísá mezi psychickou
přecitlivělostí a bezcitností. Jedinec je často introvertní a ostýchavý. B) Pyknický typ
má sklony k tloušťce, tuk se mu ukládá zejména v obličeji a na trupu, hýždích a lýtkách,
krk má tlustý a krátký, končetiny jsou oblé a krátké, svaly málo vyvinuté. Tento typ
Kretschmer popisuje jako cyklotymní, což znamená, že má sklony k bipolární afektivní
poruše. Tento psychický stav lze popsat jako kolísání nálady mezi velmi povznesenou
náladou (mánií) a velmi smutnou náladou (depresí), přičemž nálada se může u jednoho
z těchto pólů ustálit. Chování je otevřené, společenské a spontánní. Jedinec se snadno se
rozzlobí a snadno se také uklidní, nemá sklony k nervozitě. C) Atletický typ se
vyznačuje střední výškou, rozvinutým svalstvem a robustními kostmi, V tvarem postavy
(vyvinutým svalstvem v oblasti ramen a horního torza postavy, svalnatým a plochým
břichem) a relativně štíhlýma nohama. Kretschmerova teorie byla později testována
experimentálně a statisticky a byla částečně potvrzena (Nakonečný, 1995).

37
 5.3.2 William Sheldon

Asi nejznámější konstituční teorii představil americký psychiatr William Sheldon

ve svých pracích „Varieties in Human Physique“ (1940), „Varieties of Deliquent Youth“
(1950) a „Atlas of Men“ (1954). Postavil se proti diskriminaci kvůli barvě pleti nebo
etnickému původu. Sheldon se snažil poukázat na to, že rozdíly mezi jednotlivými
americkými etniky jsou pouze vnější a že se tato etnika od sebe jinak fyzicky neliší.
Sheldon se snažil amalganizovat všechna americká etnika a pohlížet na ně jako na
národ. Tento národ podle něj lze na základě tělesné stavby rozčlenit do tělesných typů, a
to nezávisle na etnické příslušnosti. Sheldon byl fascinován rostoucími objevy genetiky
a svou knihu „Atlas of Men“ (1954) chápal jako pokus o vytvoření atlasu lidských
tělesných typů popsaných jedním jednotícím kritériem Sheldon přímo uvádí:

„Koncept somatotypu … může poskytnout startovací bod pro exaktní genetickou

studii lidské tělesnosti. Metoda somatotypu jako první nabízí lidskou taxonomii, která je
slučitelná s ideou polymorfismu druhů, což reflektuje skutečnost, že ve variabilitě lidské
tělesnosti existují plynulé přechody. Somatotypy představují morfofenotypové rozpětí
variability, které vlastní rozpoznatelné charakteristiky a jsou funkčními výsledky
genetického a vývojového procesu. Somatotypy a jejich fyziologické koreláty
představují první popisný krok ve výzkumu genetického pleitropismu a polygenické
interakce.“ (Sheldon, 1954, str. XIV)

Sheldon (1954) zkoumal vzorek 46 000 mužů. Každého muže požádali, aby se
svlékl donaha, vyfotografovali jej ze tří úhlů a fotoskopickou metodou (viz dále)
porovnával jejich morfologické znaky. Nalezl celkem 88 různých somatotypů. Každý
somatotyp je vyjádřen trojčíslím, které udává poměr tří tělesných složek, jež určují
tělesnou strukturu jedince. Název každé složky odkazuje ke třem zárodečným listům
embrya: endodermu, mesodermu a ektodermu. Endomorfní komponenta je
pojmenovaná po zárodečném listu endodermu, ze kterého vzniká trávicí systém.
V popisu tělesné morfologie představuje množství tělesného tuku. Mesomorfní
komponenta odkazuje k zárodečnému listu mesodermu a později udává množství
svalové hmoty a robustnost kostí. Ektomorfní komponenta se jmenuje po ektodermním
zárodečném listu a v popisu tělesné morfologie odkazuje ke šlachovitosti, poměru

38
výšky a váhy a poměru objemu těla vzhledem k jeho obsahu.

Různá distribuce těchto tělesných komponent se pak podle Sheldona odráží na

třech úrovních osobnosti konkrétního jedince: na jeho morfologii, temperamentu a
chování. Tyto spojitosti ve své knize „Atlas of Men“ (1954) uvádí pro každý z 88
somatotypů. U každého somatotypu uvádí soubor fotografií, jak může konkrétní
morfologie vypadat, a přidává i detailní psychologický popis jeho temperamentu a jeho
„totemové zvíře“. Totemové zvíře pak k celému somatotypu přirovnává. Je možné, že se
v případě totemového zvířete inspiroval Freudovou prací „Totem a tabu“ (Pivoňková In:
Blažek a Trnka, 2008). Totem je podle Freuda „zpravidla zvíře, jedlé, neškodné nebo
nebezpečné, vzácněji rostlina či přírodní síla, se zvláštním vztahem k celému rodu.“
(Freud, první vydání v roce 1932, citováno dle pozdějšího vydání v roce 1991, str. 12;
v případě Sheldona tedy k somatotypu).

Pro ilustraci můžeme uvést Sheldonův popis tří extrémních tělesných typů
(extrémní endomorf, extrémní mesomorf a extrémní ektomorf). Extrémní endomorf má
velmi rozvinutý trávicí trakt a sklon k ukládání podkožního tuku. Jeho temperament je
viscerotonní, což znamená, že je uvolněný, extravertní, je společenský, rád jí a rád se o
sobě rozpovídá. Pohybuje se pomalu a rozvážně. Jeho totemovým zvířetem je siréna,
která se ocitla na suchu. Sheldon uvádí, že pokud nemá tento somatotyp vhodné
prostředí (pokud není dostatečně majetkově zajištěný), je zcela bezmocný. Extrémní
mesomorf má velmi rozvinuté svalstvo, atletickou postavu a jeho kosti jsou robustní.
Má hranaté rysy, kůže je silná díky bohaté podkožní pojivové tkáni. Jeho temperament
je somatotonní, což znamená, že touží po svalové aktivitě, touží vydávat energii, může
toužit po moci, vyznačuje se i seberealizací, agresivitou a nezdrženlivostí. Jeho
totemovým zvířetem je orel. To odkazuje k tomu, že je to velký a silný dravec, který je
ke své kořisti nemilosrdný. Je avšak také trochu těžkopádný a náchylný ke zranění.

Když se o svou muskulaturu přestane starat, může rychle zlenivět a nabrat tuk.
Extrémní ektomorf má v poměru k ostatním částem těla největší mozek a centrální
nervový systém. Tato komponenta se posuzuje jako relativní délka končetin vůči
ostatním částem těla. Temperamentem tohoto typu je cerebrotonie, což je obrovská
vnímavost, až přecitlivělost, vůči vnějším podnětům, utlumenost, sklon k samotářství,
žijí spíše vnitřním životem a mají sklon k fantazii. Jeho totemovým zvířetem je

39
pakobylka, která podle Sheldona odpovídá uvedeným vlastnostem (Sheldon, 1954).

Ze Sheldonovy práce jsou většinou uváděny jen tyto tři extrémní tělesné typy a je
opomíjena variabilita v zastoupení jednotlivých tělesných složek, která je ale pro
Sheldonovu práci zásadní. Jak již bylo řečeno, Sheldon u každého muže pořídil po jedné
fotografii ze třech různých úhlů (zepředu, z boku a zezadu) a pomocí fotoskopické
metody přiřazoval ke každé komponentě (endomorfní, mesomorfní a ektomorfní)
hodnotu od jedné do sedmi, a to následujícím způsobem: když usoudil, že je jedinec
průměrně endomorfní, přiřadil k endomorfní komponentě hodnotu 4; pokud byl jedinec
extrémně endomorfní, přiřadil hodnotu 7; pokud byl jen minimálně endomorfní, přiřadil
hodnotu 1 (a analogicky u mesomorfie a ektomorfie). Škála byla ordinální a
s uzavřenými konci. Sheldon si byl vědom toho, že je jeho metoda velmi subjektivní.
Argumentoval tím, že hodnotící škálu teprve vyvíjí a že vše, co je nyní objektivní, bylo
na svém počátku subjektivní. Sám upozorňoval na to, že jeho škála představuje teprve
počátek práce na metodě somatotypizování a že její standardizace je prací pro jeho
následovníky.

Sheldon představil somatotypy, fotografie a charakteristiky pouze pro muže. Měl

v plánu vydat také Atlas of Women, avšak k tomu nikdy nedošlo. Proti jeho záměru
protestovaly americké feministky, kterým vadilo, že by se v knize objevily fotografie
nahých žen (Carter a Heath, 1990).

Je důležité zmínit, že Sheldon nikdy neověřoval, zda se u tělesných typů opravdu

objevují uváděné psychologické charakteristiky. Pozdější studie žádné korelace
neodhalily (Carter a Heath, 1990).

40
 5.3.3.1 Kritika a rozvinutí metod určování somatotypů

Sheldon na svých výzkumech spolupracoval mimo jiné s Barbarou Heath, která

posléze z jeho práce vyšla a podrobila ji kritice.

Zaprvé kritizovala Sheldonovu myšlenku, že somatotyp je dán geneticky (genotyp

vyjádřen ve fenotypu) a že sice v průběhu života může nabývat odlišných podob, ale že
základ zůstává stejný a somatotyp se tedy nemění. Carter a Heath (1990) ale oponují, že
nebyl nalezen žádný genetický základ jednotlivých komponent somatotypu, a že
somatotypy nejsou dědičné. Podle Cartera a Heath (1990) je somatotyp spíše výsledkem
interakce genů s prostředím a v průběhu života se mění (například podle toho, jaký
jedinec dělá sport). Nejstabilnější ze všech komponent je ektomorfie, která se mění jen
velmi málo.

Zadruhé Heath kritizovala podobu škál, které Sheldon využíval k hodnocení

somatotypů. Sheldon pracoval s ordinálními sedmibodovými škálami, které Heath
považovala za příliš hrubé. Podobu škál přepracovala na škály spojité s otevřenými
konci, které jsou potřeba v případech, kdy je nějaká z komponent nadměrně rozvinutá.

Zatřetí kritizovala to, že Sheldon podle ní pracuje jen se dvěma komponentami.

Heath se totiž domnívala, že Sheldon chápal ektomorfní složku jako opak endomorfní
složky (Sheldon ale ektomorfní komponentu chápal jako délku končetin). Carter a
Heath přepracovali ektomorfní komponentu v tom smyslu, že jde spíše o celkovou
linearitu těla, tedy jestli je tělo spíše široké nebo spíše vysoké, a sledují poměr objemu
těla vzhledem k jeho obsahu a to, jak dlouhé má jedinec končetiny.

Začtvrté Heath uvádí, že sama metoda hodnocení somatotypů z fotek je

neobjektivní a že (prý) Sheldon nikomu neposkytl svá data. Heath argumentuje tím, že
když chtěla sama s fotografiemi od 46 000 účastníků pracovat a ohodnotit je, našla
fotografie jen 15 000 mužů, a u těch navíc nedospěla ke stejným výsledkům jako
Sheldon, i když ji somatotypizování učil on sám (Carter a Heath, 1990). Autoři k tomu
dodávají, že velmi záleží na metodě, jakou jsou fotografie hodnoceny i na podobě škál.

Zapáté se kritika týkala toho, že v populaci je podstatně méně somatotypů, než si

41
Sheldon myslel. Heath ukázala, že 83 % zkoumaných mužů (velikost vzorku bohužel
autoři neuvádějí) se podařilo rozčlenit do 27 somatotypů a že zbylých 17 %
zkoumaných mužů odpovídalo 61 somatotypům. Carter a Heath tedy 88 Sheldonových
somatotypů zredukovali na 13 (viz příloha číslo 1).

Problematické bylo také to, že Sheldon prezentoval somatotypy jen pro muže.
Uvedl sice, že 76 z nalezených 88 somatotypů platí i pro ženy, ale toto prohlášení ničím
nedoložil (Carter a Heath, 1990).

Problematické je i přiřazování psychických charakteristik k jednotlivým typům.

Carter a Heath (1990) uvádějí, že Sheldon opřel tyto své závěry o výzkum, který
provedl jen na 33 mužích a vysoké korelace, které prezentuje pro somatotypy a jejich
psychické charakteristiky, jsou ve skutečnosti velmi slabé nebo nulové. Carter a Heath
tedy psychické charakteristiky vynechali z oblasti svého zájmu a zaměřili se na
zdokonalování somatotypních metod. Kromě metody určování somatotypu z fotografií
přidali také antropometrickou metodu určování somatotypů. Ta spočívá v měření
obvodů těla, šířky epikondylů femuru a humeru, měření tloušťky kožních řas a měření
váhy a výšky. Metoda bude podrobněji popsána v praktické části v metodologii práce.

5.3.3.2 Odpověď na kritiku práce Williama Sheldona

Jak již bylo zmíněno výše, Sheldon si byl vědom toho, že jeho práce není
bezchybná (Sheldon, 1954). Je nutné si uvědomit, že pro svou práci neměl žádné
podklady, protože existovalo naprosté minimum prací, které by se popisu lidských
somatotypů věnovaly. Sheldon byl tedy průkopníkem a musel vymyslet celou svoji
obsáhlou metodu a nástroje. Sám ve své knize uvádí, že je teprve na začátku výzkumu a
popisu somatotypů a že je na jeho následovnících, aby jeho práci upravili a rozvinuli.
Heath ve své kritice například zmiňuje, že Sheldonovy sedmibodové ordinální škály
jsou pro určování somatotypů příliš hrubé a nevhodné a že vůbec celá metoda
hodnocení somatotypů je neobjektivní. Sheldon (1954) s těmito výtkami souhlasil.
Škála podle něj není ideální, „ale nic lepšího nemáme“ (1954, str. 6) Také ve své knize
napsal, že souhlasí s tím, že jeho metoda není objektivní a dodává: „Vše, co je dnes
objektivní, bylo nejdříve subjektivní.“ (1954, str. 6). Shrnuto, každá práce musí někde
začínat a Sheldonovy somatotypy představují začátek ve zkoumání a popisu
42
somatotypů. Carter a Heath jsou oni následovníci, o nichž Sheldon mluvil a kteří jeho
práci rozvinuli.

V naší práci si klademe otázku, zda by somatotyp přece jen mohl souviset
s psychikou, a to konkrétně s tím, jak se jedinec v těle cítí, jak je s tělem spokojený, co
si o svém těle myslí a jak se na základě toho k tělu chová (body image).

43
 6. Cíle výzkumu

Cílem výzkumu bylo se zaměřit na výzkum body image v rámci variability

tělesnosti mladé české populace, která byla kategorizována metodou určení somatotypů
popsaných Heath a Carterem (1990) Dále bylo zjišťováno jejich body image , jejich
self-esteem a také vliv depresivity a úzkostnosti, neboť se ukázalo, že tyto proměnné
mohou mít vztah k hodnocení vlastní tělesnosti (body image) (Fialová, Krch, 2012;
Owen a Spencer, 2013; Brecham a Kvalem, 2015; McFarland a Kaminski, 2009; Haedt-
Matt a kol., 2012). Předpokládali jsme, že lidé rozdílných somatotypů budou mít
odlišný vztah ke svému tělu i odlišné sebehodnocení a že se objeví i mezipohlavní
rozdíly.

6.1 Hypotézy

1. H0: Body image bude nezávislé na příslušnosti k somatotypu.

HA1: Vyšší zastoupení endomorfní složky v somatotypu bude v negativním
vztahu k body image.
2. H0: Body image bude nezávislé na příslušnosti k somatotypu.
HA2: Vyšší zastoupení mesomorfní složky v somatotypu u mužů bude v
pozitivním vztahu k body image.
3. H0: Body image bude nezávislé na celkovém sebehodnocení (self-esteem).
HA3: Zvyšující se sebehodnocení (self-esteem) bude v pozitivním vztahu k body
image.
4. H0: Body image bude nezávislé na trvalém depresivním ladění.
HA4: Zvyšující se míra depresivity bude v negativním vztahu k body image.
5. H0: Body image bude nezávislé na trvalé úzkostnosti.
HA5: Zvyšující se míra úzkostnosti bude v negativním vztahu k body image.

Přesný průběh výzkumu a jeho výsledky bude popsán v empirické (následující)

části práce.

44
 PRAKTICKÁ ČÁST

1. Materiály a metody

1.1 Výzkumný vzorek

Původním záměrem bylo nasbírat data od 70 žen a 70 mužů, kteří musí podstoupit
obě fáze studie. V první fázi výzkumu měli účastníci za úkol po internetu vyplnit sadu
dotazníků. Ve druhé fázi měli přijít na antropometrické měření somatotypu. Výzkum
započalo celkem 292 lidí. Z toho jich 177 vyplnilo dotazník (87 žen a 90 mužů).
Druhou fázi výzkumu dokončilo 71 žen a 70 mužů. Všichni účastníci studie pocházeli
ze studentské populace (věk 18—30 let). Vyřazovací kritéria byla následující: a)
přítomnost fyzického či duševního onemocnění (což by mohlo mít vliv na body image);
b) těhotenství či mateřství (což by také mohlo ovlivnit body image); c) ukončené
studium (účastníci museli být studenti kvůli změnám v sebepojetí, sebehodnocení (self-
esteem) a změně statusu po nástupu do práce). Průběžně jsme se také snažili regulovat
účast na základě toho, jakou participanti měli velikost oblečení, abychom zajistili
zastoupení různých tělesných typů. To bylo zjištěno tím, že účastníci měli v dotaznících
na internetu vyplnit, jakou mají velikost oblečení (S, M, L, XL atd.). Na základě toho,
které kategorie velikosti oblečení jsme měli nasbírané, bylo nebo nebylo umožněno
dokončit dotazník a zúčastnit se druhé fáze výzkumu.

Účastníci studie byli nabíráni metodou sněhové koule pomocí letáku šířeného přes
sociální sítě. Také jsme každého účastníka požádali, aby leták šířil mezi své známé. Za
účast ve výzkumu byla nabízena odměna 200 Kč.

45
 1.2 Použité metody
1.2.1 Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire
(MBSRQ)

Tento dotazník zjišťuje body image účastníků, respektive podle manuálu

k dotazníku spíše spokojenost s tělem jako jen jednu ze čtyř oblastí výzkumu body
image. Dotazník se skládá z deseti subškál zaměřených na vnímání vlastní tělesnosti:
hodnocení vzhledu, orientace na vzhled, hodnocení kondice, orientace na kondici,
hodnocení zdraví, orientace na zdraví, pozornost k nemocem, obavy ze ztloustnutí,
sebeposuzovaná váha a spokojenost s jednotlivými částmi svého těla. V tabulce níže
uvádíme popis jednotlivých subškál. Dotazník má šedesát devět položek, na které
účastníci odpovídají na pětibodových škálách. U prvních osmi subškál respondenti
uvádějí, nakolik s daným výrokem souhlasí (1: zcela souhlasím – 5: zcela nesouhlasím),
míru spokojenosti s jednotlivými částmi svého těla vyjadřují na škále 1: zcela
nespokojen/a – 5: zcela spokojen/a a sebeposuzovanou váhu hodnotí na škále 1: velká
podváha – 5: velká nadváha.

Tabulka číslo 1: Popis subškál dotazníku MBSRQ

Název subškály Popis subškály

Sleduje pocity fyzické přitažlivosti či nepřitažlivosti a sleduje míru, do které je jedinec spokojen s tím, jak
Hodnocení vzhledu
vypadá

Orientace na vzhled Sleduje míru toho, nakolik se jedinec zabývá svým vzhledem a kolik do něj investuje energie a času.

Hodnocení kondice Sleduje, nakolik se jedinec cítí fyzicky fit. Vyšší skóre je také spojeno s touhou si kondici udržet či zlepšit.

Sleduje míru, do které jedinec investuje svůj čas, energii a další zdroje k tomu, aby si udržel kondici
Orientace na kondici
nebo ji zlepšil.

Hodnocení zdraví Sleduje, nakolik se jedinec cítí zdravý a jak náchylný je podle sebe k nemocem.

Sleduje míru, do které jedinec investuje času, energie a dalších zdrojů k tomu, aby si udržel zdravý
Orientace na zdraví
životní styl.

Sleduje míru, do které se jedinec zabývá tím, že by mohl být nemocný, a míru, do které se zaměřuje na
Pozornost k nemocem
nejrůznější příznaky potenciálních nemocí.

Tato škála je podobná škále Hodnocení vzhledu. Ale škála Spokojenosti s částmi těla se zaměřuje na
Spokojenost s částmi těla
spokojenost s jednotlivými částmi těla, z nichž poté počítá celkovou spokojenost s tělem.

Obavy ze ztloustnutí Sleduje obavy ze ztloustnutí, nespokojenost s váhou, držení diet a omezování se v jídle.

Sebeposuzovaná váha Sleduje, kolik si jedinec myslí, že váží a zda je podle něj jeho váha normální.

46
 Dotazník MBSRQ podle Cashe (2011) odkazuje k míře nespokojenosti s vlastním
tělem jako jen k jedné ze čtyř oblastí výzkumu body image. My se ale domníváme, že
pokrývá všechny čtyři oblasti výzkumu body image, tedy afektivní složku, kognitivní
složku, behaviorální složku (skrze sebepopisované chování) a míru nespokojenosti
s tělem.

Tento dotazník bylo nejdříve potřeba přeložit z angličtiny do češtiny, což jsme
provedli svépomocí, avšak neudělali jsme zpětný překlad do angličtiny, jak by bylo
metodologicky optimální. Plně si proto uvědomujeme, že námi vytvořenou českou
podobu dotazníku nelze použít pro jiné než výzkumné účely. Aby se mohl používat pro
jiné účely, je nutné provést zpětný překlad a ověřit, jak česká verze dotazníku funguje
v českém prostředí a jaké jsou její normy. U jednotlivých škál jsme provedli testy
vnitřní konzistence, abychom ověřili, nakolik se shodují s vnitřní konzistencí anglické
verze dotazníku. Níže uvádíme tabulku, ve které jsou tyto údaje zaznamenány.

Tabulka číslo 2: Vnitřní konzistence škál dotazníku MBSRQ

Ženy Muži
Počet
Název škály položek Originál Originál
škály Česká verze Česká verze
(Cronbachovo (Cronbachovo
(Cronbachovo alfa) (Cronbachovo alfa)
alfa) alfa)
Hodnocení vzhledu
7 ,88 ,907 ,88 ,888
(Appearance evaluation)
Orientace na vzhled
12 ,88 ,878 ,85 ,835
(Appearance orientation)
Hodnocení kondice (Fitness
3 ,77 ,762 ,77 ,705
evaluation)
Orientace na kondici (Fitness
13 ,91 ,938 ,9 ,903
orientation)
Hodnocení zdraví (Health
6 ,8 ,807 ,83 ,675
evaluation)
Orientace na zdraví (Health
8 ,78 ,613 ,78 ,647
orientation)
Pozornost k nemocem (Illness
5 ,78 ,751 ,75 ,737
orientation)
Spokojenost s částmi těla
9 ,77 ,775 ,73 ,799
(Body areas satisfaction)
Obavy ze ztloustnutí
4 ,73 ,65 ,76 ,652
(Overweight preoccupation)
Sebeposuzovaná váha (Self-
2 ,89 ,8 ,7 ,797
clasified weight)
N= 87 žen, 90 mužů

47
 Hodnota Cronbachova alfa je podobná nebo nižší než v manuálu originálního
testu. Hodnoty v manuálu ale bývají často nadhodnoceny a v empirických studiích bývá
vnitřní konzistence škál nižší než v manuálu. V naší studii se objevují také vyšší
hodnoty než v manuálu. To může být způsobeno nepřesným překladem či případy, kdy
má výraz v angličtině výrazně užší sémantické pole než je tomu v češtině. Česká verze
dotazníku je uvedena v příloze číslo 4.

1.2.2 Rosenbergova sebehodnotící škála (RSES)

Tento dotazník má 10 položek zjišťujících sebehodnocení účastníků, pět

odkazujících k sebeúctě (např. Myslím si, že mám řadu dobrých vlastností.) a pět k
sebesnižování (např. Zdá se mi, že nemohu být u sebe na nic zvláštního hrdý(á).).
Účastníci odpovídají na čtyřbodových škálách (plně souhlasím – částečně souhlasím –
částečně nesouhlasím – plně nesouhlasím; viz příloha číslo 5).

U tohoto dotazníku se výzkumníci neshodují v tom, jak s ním analyticky pracovat.

Blatný a Osecká (1994) uvádějí, že k analýze lze přistoupit třemi způsoby. Zaprvé na
výsledky dotazníku můžeme nahlížet jako na jednodimenzionální ukazatel, který
vypovídá o celkovém sebehodnocení (global self-esteem). Druhou možností je chápat
dotazník jako dvoufaktorový ukazatel, který měří míru sebeúcty a míru, do které jedinec
snižuje svou hodnotu. Třetí přístup k analýze dotazníku, se kterým přišli Blatný a
Osecká (1994), pracuje v analýze se třemi faktory; sebeúctou, srovnávání s ostatními a
mírou, do které jedinec snižuje sám sebe. My jsme se rozhodli pracovat s výsledky
tohoto dotazníku jako s jednodimenzionálním ukazatelem, který odkazuje ke
globálnímu sebehodnocení (self-esteem). Tento způsob interpretace výsledků je shodný
s originálním použitím dotazníku.

48
 1.2.3 Beckův inventář deprese (BDI-II)

Tento dotazník má 21 položek, které zjišťují intenzitu příznaků depresivity za

posledních 14 dní včetně aktuálního dne a účastníci odpovídají na čtyřbodových škálách
(např. 0 Příliš se budoucnosti neobávám. 1 Budoucnosti se obávám. 2 Vidím, že se už
nemám na co těšit. 3 Vidím, že budoucnost je beznadějná, má situace se nemůže
zlepšit.). Kompletní znění dotazníku je uvedeno v příloze číslo 7.

Depresivitu v rámci této studie chápeme jako trvalý stav prožívání. Nejde nám o
to sledovat aktuální přechodné stavy, jelikož se zaměřujeme na problematiku vztahu
body image a reálné tělesné morfologie. V předložené práci se snažíme postihnout
trvalé spojení mezi psychickou a fyzickou stránkou jedince. Depresivitu měřenou tímto
nástrojem vyhodnocujeme jako trvalou nespokojenost se sebou a v žádném případě se
nesnažíme o diagnostiku. Tento dotazník používáme, protože se na popis depresivních
příznaků zaměřuje podrobněji a přesněji než předchozí verze (například upravuje
položky, které se týkají spánku či obtíží v oblasti příjmu potravy). Také zjišťuje míru
příznaků depresivity za delší časové období než předchozí verze (14 versus 7 dní;
Gottfried, 2015).

1.2.4 State-Trait Anxiety Inventory for Adults (STAI)

Tento dotazník má dvě části, z nichž první je zaměřena na aktuální stav (STAI-S)
a druhá na trvalý stav (STAI-T). My použijeme tuto druhou část. Má 20 položek, na
které účastníci odpovídají na čtyřbodových škálách 1. téměř nikdy – 4. téměř vždy
(např. Obvykle se cítím příjemně.).

Úzkostnost chápeme jako trvalý stav prožívání a také s ní tak v práci pracujeme.
V žádném případě se nesnažíme o diagnostiku.

Tento dotazník jsme taktéž překládali z angličtiny svépomocí a ani v tomto

případě nedošlo ke zpětnému překladu. Je možné jej využít pro výzkumné účely, ale
nikoli pro diagnostiku. Také u tohoto dotazníku by mělo být nejdříve zjištěno, jak
funguje pro českou populaci a jaké jsou jeho normy. Provedli jsme test vnitřní

49
konzistence škály. V anglickém originále je vnitřní konzistence škály měřící trvalou
úzkostnost ,086, v české verzi ,915 pro ženy a ,914 pro muže. Vyšší hodnoty vznikly
nejspíše tak, že překlad některých položek není přesný nebo je pro určité položky
v angličtině více výrazů s jemnými rozdíly, ale v češtině užíváme výrazů pro to samé
méně nebo jen jeden. Český překlad dotazníku je přiložen v příloze číslo 6.

2.4.5 Test siluet podle Dosedlové a kol. (2008, převzato podle

Fialová a Krch, 2012)

Tento test měří míru nespokojenosti s tělem a vychází z klasického Stunkardova

testu siluet. Tato přepracovaná verze zobrazuje ordinální škálu šesti siluet ženských
nebo mužských postav. Ve verzi pro ženy (tj. ženské postavy) jsou siluety zobrazeny od
nejštíhlejší po nejotylejší. Ve verzi pro muže autoři pracují také s množstvím svalové
hmoty, protože se v pre-testu studie Dosedlové a kol. (2008) zjistilo, že si muži
nedokážou zvolit siluetu jen na základě tělesného tuku. Účastníci mají nejprve vybrat
postavu, která nejvíce odpovídá jejich tělu, a poté vybrat postavu, která podle nich
odpovídá ideálu krásy pro vlastní pohlaví. Škála siluet je ordinální a ke každé siluetě
náleží číslo (1 nejštíhlejší silueta, 6 nejotylejší silueta). Rozdíl mezi zvolenými siluetami
je vyjádřen číslem (účastník například určí siluetu, která odpovídá jeho tělu, jako siluetu
číslo 3 a silueta, která podle něj odpovídá ideálnímu tělu, má číslo 2. Rozdíl mezi
zvolenými siluetami je tedy 1.) Rozdíl odpovídá míře nespokojenosti se svým tělem.
Tento test by použit jako doplňující nástroj k měření nespokojenosti s tělem a k
porovnání výsledků dotazníku MBSRQ. Tento test je přiložen v příloze číslo 3.

1.3 Antropometrická měření

Účastníci na sobě měli kvůli přístupu k měřeným oblastem těla jen minimum
oblečení (spodní prádlo). Jelikož Carter a Heath (1990) uvádějí ve svém dělení
somatotypů hodnoty pro nahé účastníky, bylo třeba od naměřené váhy účastníků odečíst
váhu oblečení (5 dkg u mužů a 11 dkg u žen). K měření byla potřeba váha, výškoměr-
antropometr, posuvné měřítko na měření vzdáleností (například šířky epikondylu
humeru), krejčovský metr na obvodové rozměry a kaliper na měření kožních řas (Heath
a Carter, 1990).Pro určení somatotypu bylo třeba změřit následující údaje:

50
 a) hmotnost,
b) výšku (účastník se patami, hýžděmi a zády dotýká zdi, paty má u sebe, horní
linie otvoru ucha je v horizontální linii s dolní linií oka, nadechne se a zadrží dech,
výška je měřena od podlahy k vertexu),
c) obvod napjaté paže v nejširším bodě,
d) obvod lýtka v nejširším bodě,
e) vzdálenost mezi mediálním a laterálním epikondylem humeru měřenou na
dolním konci kosti pažní, přičemž paže je ohnutá v lokti v pravém úhlu,
f) vzdálenost mezi mediálním a laterálním epikondylem femuru (na dolním konci
kosti stehenní, účastník sedí, koleno je v pravém úhlu),
g) kožní řasa nad tricepsem (na zadní straně uprostřed mezi loktem a nadpažkem),
h) subscapulární kožní řasa (pod dolním úhlem lopatky)
i) suprailiakální kožní řasa (měření se provádí cca 3 cm nad trnem kosti kyčelní),
j) kožní řasa na lýtku (účastník sedí, koleno je v úhlu 90°, měří se v místě
největšího objemu lýtka).

Kožní řasy se vždy uchopí mezi palec a ukazovák a vytáhnou směrem od svalu,
poté se měří kaliperem 1 cm pod místem, kde kůži držíme.

Přesnost měření výšky a obvodů napjaté paže a lýtka musí být 1 mm. Přesnost
měření vzdálenosti epikondylů musí být 0,5 mm. Přesnost měření tloušťky kožních řas
by měla být 0,5 mm u jiného typu. Carter a Heath(1990) doporučují, že by všechna
měření měla být provedena na pravé straně těla a měla by být jednou opakována, aby se
snížilo riziko chybného měření. Test-retest reliabilita by měla být vyšší než 0,9 (výška a
váha 0,98, obvody a vzdálenosti epikondylů 0,92—0,98, kožní řasy 0,9—0,98).
Všechna měření prováděla autorka práce, která se metodiku měření učila cca tři měsíce
na svých kamarádech a známých (15 žen, 10 mužů ve věku 17—74 let, kteří se měření
účastnili opakovaně podle potřeby zlepšování dovedností autorky práce).

Získané antropometrické údaje jsme posléze zanesli do programu Somatotype –

Calculation and Analysis. Program na základě těchto údajů spočítal pro každého
účastníka hodnotu pro endomorfní komponentu, mesomorfní komponentu a ektomorfní
komponentu. Nakonec určil somatotyp, do kterého účastník spadá, zvlášť pro muže a
zvlášť pro ženy. Trial verze programu je dostupná na Somatotype.org a je pro účely

51
výzkumu zcela dostačující.

2. Procedura

Účastníky jsme nejprve informovali o záměrech studie po internetu pomocí letáku

a požádali jsme je o účast ve výzkumu. Poté měli účastníci za úkol vyplnit přes internet
sérii dotazníků, které jsme zadali do internetového rozhraní Qualtrics.com. Tato první
část studie zabrala účastníkům cca 30 minut. Na druhou část výzkumu jsme účastníky
pozvali prostřednictvím e-mailu do experimentální místnosti v centru Prahy. Tam je
autorka práce znovu informovala o záměrech studie, o jejím průběhu a o zásadách
ochrany dat a požádala je o vyplnění informovaného souhlasu. Poté byla provedena
baterie antropometrického měření a Waist-to-hip ratio u žen a Shoulder-to-waist ratio u
mužů). S ohledem na požadavek na velké přesnosti bylo měření opakováno a u prvních
20 účastníků (z toho 10 mužů) byla všechna měření provedena dvakrát. Test reliability
dále potvrdil přesnost měření hodnotou 0,95. Tato druhá část výzkumu trvala ze začátku
30 minut, u pozdějších testovaných účastníků 20 minut nebo méně (s rostoucí rychlostí
antropometrického měření a hlavně s rostoucími dovednostmi autorky práce). Na konci
jsme účastníkům výzkumu předali odměnu 200 Kč a podle anonymizovaných kódů,
které si každý účastník na začátku výzkumu vytvořil, byla spárovaná data z dotazníků a
z antropometrického měření.

3. Etické aspekty
Se získanými daty nakládáme v souladu se zákonem 101/2000 Sb. Všichni
účastníci byli po seznámení se s účely studie a výzkumnou procedurou požádáni o
podpis informovaného souhlasu s účastí ve studii. Byli upozorněni na to, že všechna
jejich data jsou anonymní a budou využita výhradně pro výzkumné účely. Informovali
jsme je o tom, že ze studie mohou kdykoliv odstoupit bez udání důvodu. Data byla
uchována anonymně pod kódovým označením každého účastníka.

52
 4. Statistická analýza

Data byla analyzována za pomocí následujících metod: a) Kruskal-Wallis

ANOVA, b) Mann-Whitneyův U test, c) Spearmanův koeficient pořadové korelace.

4.1 Kruskal-Wallis ANOVA

Tento test je obdobou klasické ANOVY pro neparametrická data a srovnává

několik nezávislých výběrů. Test pracuje tak, že každé hodnotě dané proměnné nejprve
přiřadí konkrétní pořadí a poté mezi několika skupinami porovnává jejich průměrné
pořadí. Pokud je v testu nalezen signifikantní rozdíl v proměnné mezi několika
skupinami, nelze určit, mezi kterými skupinami rozdíl je. Je tedy zapotřebí provést post
hoc test. Tento test byl použit pro zjištění existence rozdílů mezi jednotlivými
somatotypy v body image.

4.2 Mann-Whitneyův pořadový test

Tento nástroj slouží jako neparametrická obdoba t-testu nebo jako obdoba t-testu
pro ordinální data či neparametrická data. T-test porovnává, zda se dva nezávislé výběry
liší v průměru dané proměnné. Mann-Whitneyův test pracuje tak, že všechny hodnoty
dané proměnné srovná za sebe podle jejich velikosti a na základě toho jim přiřadí
konkrétní pořadí. Dále porovnává, jestli se průměrné pořadí mezi výběry liší. My jsme
s tímto nástrojem pracovali jako s post hoc testem a testovali jsme jím, které
somatotypy se mezi sebou liší body image. Vždy je třeba vybrat dvě skupiny, které se
mají porovnat. Test poté vybere a seřadí hodnoty dané proměnné jen z těchto dvou
skupin a porovná jejich průměrné pořadí. Srovnání je nutné provést pro
všechny skupiny.

53
4.3 Spearmanův koeficient pořadových korelací

Tento neparametrický test slouží k určení míry korelace mezi proměnnými. Test
hodnoty každé proměnné srovná za sebe a podle jejich velikosti jim přiřadí konkrétní
pořadí. Tato pořadí pak mezi sebou koreluje. Touto metodou jsme ověřovali míru
korelace mezi body image, depresivitou a úzkostností.

5. Výsledky

Výzkumný vzorek tvořilo 71 žen a 70 mužů ve věku 18—30 let, které jsme na
základě jejich tělesné morfologie rozčlenili do skupin. Demografický popis vzorku
uvádíme níže pro každé pohlaví odděleně. Carter a Heath (1990) rozeznávají 13
somatotypů pro muže a 13 typů pro ženy (viz přílohu číslo 1). Uvádějí ale, že pro
potřeby analýzy je možné typy sloučit do větších skupin (při zachování biologické
logiky), aby zastoupení v nich bylo větší.

Muže jsme sloučili do pěti skupin podle toho, jaká komponenta v jejich
somatotypu převládala. Pro účely studie byla vytvořena kategorie endomorf, která
v sobě spojovala všechny somatotypy, v nichž se objevila endomorfní komponenta
(endomorf, endomorfní mesomorf, endomorf-mesomorf). Zastoupení těchto
jednotlivých somatotypů bylo v našem výzkumném vzorku velmi malé a nebylo by
možné je kvůli malé četnosti data zpracovávat statistickými metodami. Druhou
výjimkou je typ ektomorfní mesomorf, který je v našem souboru silně zastoupen, a
proto jsme se rozhodli jej nechat samostatně. Dále jsme také zachovali přechodný typ
mesomorf-ektomorf, protože nebylo možné určit převládající typ. Shrnujeme, že muže
jsme tedy rozčlenili do 5 kategorií: endomorf, mesomorf, ektomorfní mesomorf,
mesomorf-ektomorf, ektomorf. Z analýz jsme vyloučili muže, jejichž somatotyp byl
označen jako centrální typ, jelikož byl zastoupen jen dvěma případy. Tento typ bohužel
nebylo možné připojit k jiné skupině. Do celkové analýzy byla použita data od 68
mužů, kteří byli zařazeni do jednotlivých somatotypů.

Ženy jsme sloučili do šesti kategorií podle stejné logiky jako u mužů. Somatotypů
pro ženy je v naší studii více než somatotypů pro muže, protože se u žen objevila větší

54
variabilita v somatotypech než u mužů. Vznikly tyto kategorie: endomorfky,
endomorfky-mesomorfky, mesomorfky, mesomorfky-ektomorfky, ektomorfky, centrální
typ. U jedné ženy nebylo možné identifikovat její somatotyp, a proto byla z analýzy
vyloučena. U dalších dvou byl identifikován somatotyp endomorf-ektomorf, který je
velmi netypický. Kvůli malé velikosti skupiny a nemožnosti přiřazení k jiné skupině
byly tyto dva případy také vyřazeny. Do analýzy ženských somatotypů a jejich vztahů
s dalšími proměnnými tak vstoupilo 68 případů. Popis somatotypů uvádíme v příloze
číslo 1.

Výsledky uvádíme odděleně pro ženy a pro muže, jelikož jsou jejich body image i
tělesná morfologie rozdílné.

5.2 Výsledky u žen

5.2.1 Deskriptivní statistiky žen

Výzkumu se zúčastnilo 71 žen ve věku 18—35 let (průměrný věk 22,31,

směrodatná odchylka 2,457). 5 žen studovalo přírodovědné obory, 7 žen studovalo
technické obory, 23 ženy studovaly přírodovědné obory, 4 ženy studovaly zdravotnické
obory, 28 žen studovalo společenskovědní obory a 1 žena studovala umělecký obor.

55
Tabulka číslo 3: Deskriptivní statistiky žen: vzdělání, míra sportovních aktivit, ideál
krásy
Somatotyp Vzdělání Míra sportovních aktivit Ideál krásy

Dolní kvartil 1 3,25 2,25

Endomorf Medián 1 4 3

Horní kvartil 2 4 3

Dolní kvartil 1 2 2

Mesomorf Medián 1 2 3

Horní kvartil 2 3 3

Dolní kvartil 1 3 2,75

Endomorf-mesomorf Medián 1 3 3

Horní kvartil 2 4 3

Dolní kvartil 1 1,75 2

Mesomorf-ektomorf Medián 1 2 2,5

Horní kvartil 1,25 3 3

Dolní kvartil 1 2 2

Ektomorf Medián 1 3 2

Horní kvartil 2 3,5 3

Dolní kvartil 1 1 3

Centrální typ Medián 2 2,5 3

Horní kvartil 2 3,75 3

N= 68
Vzdělání= 1: středoškolské, 2: bakalářské, 3: magisterské/inženýrské
Sport= 1: téměř vůbec nebo vůbec až 5: velmi často
Ideál krásy= 1: velmi vychrtlá silueta, 3: západní ideál krásy, 6: velmi otylá silueta

56
Tabulka číslo 4: Deskriptivní statistiky žen: body image
Orientace Pozornost Sebe -
Hodnocení Orientace Hodnocení Hodnocení Orientace Spokojenost Obavy ze
na k posuzovaná
vzhledu na vzhled kondice zdraví na zdraví s částmi těla ztloustnutí
kondici nemocem váha

Medián 3,429 3,25 2,333 2,846 2,833 2,625 3,2 3,444 1,875 3

Endomorf
Dolní kvartil 2,679 2,688 2 1,865 2,458 2,5 2,65 2,722 1,25 3
(N=8)

Horní kvartil 3,786 3,646 3,167 3,154 3,417 3,094 3,4 3,861 3,125 3,5

Medián 3,571 3 3,333 3,769 3,5 3,25 2,8 3,333 2,5 3

Mesomorf
Dolní kvartil 2,429 2,75 2,333 2,846 3 2,625 2 2,556 1,75 3
(N=23)

Horní kvartil 3,857 3,833 4 4,231 4 3,5 3,4 3,778 3 4

Medián 3,571 2,875 3,5 3,192 3,833 3,125 2,9 3,278 2 3,5
Endomorf-
mesomorf Dolní kvartil 2,607 2,563 2,833 2,808 3,167 2,719 2,5 2,861 1,688 3
(N=14)
Horní kvartil 4,179 3,458 3,667 3,654 4,208 3,281 3,4 3,778 2,313 4

Medián 3,857 3,208 3,167 4,231 3,667 3,313 3,1 3,611 2,125 3
Mesomorf
-ektomorf Dolní kvartil 3,571 3,021 3 3,135 3,333 2,969 2,55 3,333 1,688 1,875
(N=6)
Horní kvartil 4,143 3,646 3,75 4,25 4,333 3,875 3,8 4,139 2,563 3

Medián 4,143 3,5 3 3,692 3,5 3,125 2,8 3,667 1,25 2,5

Ektomorf
Dolní kvartil 3,786 2,375 2,333 2,808 3,25 2,938 2,2 3,389 1 2
(N=9)

Horní kvartil 4,5 3,708 3,667 4 4,583 3,688 3,4 4,5 1,375 3

Medián 4,071 4,042 3,5 3,846 3,75 3,313 3,3 3,667 2 3

Central
Dolní kvartil 3,714 2,938 2,75 3,115 2,667 3,156 2,6 3,472 1,75 2,625
(N=8)

Horní kvartil 4,25 4,229 4,25 4,462 4,375 3,656 3,55 3,972 3,188 3

N= počet případů
Proměnné body image mohou nabývat hodnot 1 až 5, přičemž vyšší hodnoty značí kladný postoj k vlastnímu tělu.

57
Tabulka číslo 5: Deskriptivní statistiky žen: další proměnné
Spokojenost
Celkové
s tělem
sebehodnocení Úzkostnost Depresivita BMI WHR
hodnocená
(self-esteem)
testem siluet

Medián 24 46 12,5 23,457 0,76 0,5

Endomorf
Dolní kvartil 21,5 35 5 20,211 0,699 -0,75
(N=8)

Horní kvartil 29,25 59,5 19,5 27,134 0,789 1

Medián 21 42 9 23,147 0,761 1

Mesomorf
Dolní kvartil 17 36 5 21,266 0,7 0
(N=23)

Horní kvartil 24 52 18 24,593 0,779 2

Medián 19 41,5 10,5 23,237 0,737 1

Endomorf-
mesomorf Dolní kvartil 14,75 37,75 3,75 22,031 0,713 0
(N=14)
Horní kvartil 27 51,75 19,75 24,756 0,769 2

Medián 20,5 45 11,5 19,416 0,71 0,5

Mesomorf-
ektomorf Dolní kvartil 20 39,25 8,25 19,014 0,684 -1
(N=6)
Horní kvartil 23 58 22 19,933 0,746 1

Medián 19 43 12 17,945 0,721 0

Ektomorf
Dolní kvartil 13,5 32 5,5 17,587 0,698 -1
(N=9)

Horní kvartil 23 48,5 14,5 19,205 0,742 0

Medián 17,5 42 8,5 20,524 0,731 0

Central
Dolní kvartil 14,25 31 2,5 20,015 0,689 -0,75
(N=8)

Horní kvartil 23 47,75 14,5 20,982 0,746 0,75

N= 68
Proměnná Sebehodnocení (self-esteem) může nabývat hodnot od 0 do 40. Vyšší hodnoty znamenají negativní sebehodnocení (self-
esteem).
Proměnná Depresivita může nabývat hodnot od 0 do 63. Čím vyšší hodnoty, tím větší míra depresivity.
Proměnná Úzkostnost může nabývat hodnot od 0 do 60. Čím vyšší hodnoty, tím větší míra úzkostnosti.
U proměnné BMI jsou za normální považovány hodnoty od 18,5 do 24,5. Odchylky od těchto hodnot znamenají buď vychrtlost, nebo
problémy s nadváhou.
WHR je ukazatel atraktivity. U žen je za nejatraktivnější považována hodnota 0,7.
Proměnná Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet může nabývat kladných i záporných hodnot. Čím větší je vzdálenost od nuly, tím
je větší nespokojenost s tělem.

58
 Níže uvádíme popis proměnných vyjadřujících spokojenost s jednotlivými částmi
těla v našem souboru žen.

Tabulka číslo 6: Popis proměnných vyjadřujících spokojenost s jednotlivými částmi těla

u žen
Spokojenost
Somatotyp s boky, s pasem s
s s s hrudí s množstvím
stehny a oblastí s váhou s výškou celkovým
obličejem vlasy nebo prsy svalové hmoty
a hýžděmi žaludku vzhledem

Medián 4 4 4 4 2,5 3 3,5 4

Endomorf Dolní kvartil 3 3 2 1,25 3 2 1,25 3 3,25

Horní kvartil 4 5 4 2,75 4 3 4 4,75 4

Medián 3 4 3 3 4 3 3 4 4

Mesomorf Dolní kvartil 2 3 2 2 2 2 2 4 2

Horní kvartil 4 4 4 4 4 4 4 5 4

Medián 4 4 2,5 2,5 4 2 2,5 4 4

Endomorf
- Dolní kvartil 3 3,75 1,75 2 2,75 2 2 3,75 3
mesomorf
Horní kvartil 4 4 4 3,25 4,25 4 4 5 4

Medián 4 3 3 4,5 4 4 4 4 4

Mesomorf
Dolní kvartil 3,75 1,75 1,75 2 3 3,5 3 3,75 3,75
-ektomorf

Horní kvartil 4,25 4,25 4 5 4,25 4 4 5 4,25

Medián 4 4 4 4 4 2 4 5 4

Ektomorf Dolní kvartil 3 2 3 4 2,5 2 3,5 4 4

Horní kvartil 4,5 5 5 5 4 3,5 5 5 5

Medián 4 4,5 4 3 3,5 3,5 4 4,5 4

Centrální
Dolní kvartil 4 4 2,25 2,25 2,25 2 2,25 4 4
typ

Horní kvartil 4 5 4 4 4,75 4 4,75 5 4,75

N= 68
Vyšší hodnoty značí vyšší spokojenost s částmi těla.

59
 5.2.2 Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypu

Rozdíl mezi somatotypy v body image u žen jsme nejprve testovali pomocí
Kruskal-Wallis ANOVY, abychom zjistili, zda je mezi somatotypy rozdíl v dalších
závislých proměnných.

Tabulka číslo 7: Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypu u žen

Název proměnné Χ2 p

Hodnocení vzhledu 13,560 ,019

Orientace na vzhled 4,736 ,449

Hodnocení kondice 6,032 ,303

Zaměřenost na kondici 12,076 ,034

Hodnocení zdraví 6,764 ,239

Orientace na zdraví 8,972 ,110

Pozornost k nemocem 1,973 ,853

Spokojenost s částmi těla 9,444 ,093

Obavy ze ztloustnutí 17,533 ,004

Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet 10,532 ,061

Spokojenost s obličejem 7,478 ,187

Spokojenost s vlasy 6,013 ,305

Spokojenost s boky, hýžděmi, stehny a nohama 9,027 ,108

Spokojenost s pasem a oblastí žaludku 16,476 ,006

Spokojenost s hrudí nebo prsy 1,586 ,903

Spokojenost s množstvím svalové hmoty 5,260 ,385

Spokojenost s váhou 12,493 ,029

Spokojenost s výškou 6,390 ,270

Spokojenost s celkovým vzhledem 10,508 ,062

N= 68
Χ2= síla statistického testu, p= hodnota hladiny významnosti

Nalezli jsme signifikantní rozdíl mezi somatotypy v proměnných Hodnocení

vzhledu (Χ2(5) = 13,56, p = ,019), Zaměřenost na kondici (Χ2(5) = 12,076, p = ,019),
Obavy ze ztloustnutí (Χ2(5) = 17,533, p = ,004), Spokojenost s pasem a oblastí žaludku
(Χ2(5)= 16,476, p = ,006) a Spokojenost s váhou (Χ2(5) = 12,493, p = ,029).

60
 5.2.2.1 Rozdíly mezi somatotypy v body image žen

Tímto testem jsme ověřovali, mezi kterými tělesnými typy se nachází rozdíly
v proměnných, kde v Kruskal-Wallis ANOVĚ vyšly signifikantní rozdíly.

Tabulka číslo 8: Rozdíly mezi somatotypy v hodnocení vzhledu u žen

Srovnávané skupiny Hodnoty kontrastu U p

Endomorf vs. mesomorf 15,38 vs. 16,22 87 ,821

Endomorf vs. endomorf-mesomorf 10,75 vs. 11,93 50 ,682

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 5,63 vs. 10 9 ,05

Endomorf vs. ektomorf 5,56 vs. 12,06 8,5 ,008

Endomorf vs. centrální typ 5,75 vs. 11,25 10 ,02

Mesomorf vs. endomorf-mesomorf 18,07 vs. 20,54 139,5 ,5

Mesomorf vs. ektomorf-mesomorf 13,76 vs. 19,75 40,5 ,122

Mesomorf vs. ektomorf 13,65 vs. 23,78 38 ,006

Mesomorf vs. centrální typ 13,87 vs. 22,13 43 ,026

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 9,82 vs. 12,08 32,5 ,432

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 9,89 vs. 15,28 33,5 ,063

Endomorf-mesomorf vs. centrální typ 10,14 vs. 13,88 37 ,193

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 6,33 vs. 9,11 17 ,234

Mesomorf-ektomorf vs. centrální typ 6,58 vs. 8,19 18,5 ,474

Ektomorf vs. centrální typ 9,89 vs. 8 28 ,438

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti.

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou vyznačeny v tabulce

tučně, avšak po Bonferroniho korekci, kdy hladina signifikance klesla z ,05 na ,0083,
můžeme říci, že v proměnné Hodnocení vzhledu jsme nalezli signifikantní rozdíl jen
mezi endomorfkami a ektomorfkami (U = 8,5, p = ,008) a mezi mesomorfkami a
ektomorfkami (U = 38, p = ,006). Tyto rozdíly jsou v tabulce vyznačeny žlutě.

61
Tabulka číslo 9: Rozdíly mezi somatotypy v zaměřenosti na kondici u žen
Hodnoty kontrastu U p

Endomorf vs. mesomorf 9,06 vs. 18,41 36,5 ,012

Endomorf vs. endomorf-mesomorf 8 vs. 13,5 28 ,055

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 5,06 vs. 10,75 4,5 ,011

Endomorf vs. ektomorf 6,5 vs. 11,22 16 ,054

Endomorf vs. centrální typ 5,44 vs. 11,56 7,5 ,01

Mesomorf vs. endomorf-mesomorf 20,85 vs. 15,96 118,5 ,183

Mesomorf vs. ektomorf-mesomorf 14,37 vs. 17,42 54,5 ,434

Mesomorf vs. ektomorf 17,07 vs. 15,06 90,5 ,585

Mesomorf vs. centrální typ 15,48 vs. 17,05 80 ,588

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 8,96 vs. 14,08 20,5 ,075

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 11,32 vs. 13,06 53,5 ,549

Endomorf-mesomorf vs. centrální typ 9,79 vs. 14,5 32 ,101

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 9,75 vs. 6,83 16,2 ,214

Mesomorf-ektomorf vs. centrální typ 7,75 vs. 7,31 22,5 ,845

Ektomorf vs. centrální typ 8 vs. 10,13 27 ,386

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou vyznačeny v tabulce

tučně. Avšak po Bonferroniho korekci, kdy hladina signifikance klesla z ,05 na ,0083,
výsledky neprokázaly žádný statisticky významný rozdíl v zaměřenosti na kondici mezi
kategoriemi jednotlivých somatotypů v případě žen.

62
Tabulka číslo 10: Rozdíly mezi somatotypy v obavách ze ztloustnutí u žen
Srovnávané skupiny Hodnoty kontrastu U p

Endomorf vs. mesomorf 11,56 vs. 11,46 55,5 ,973

Endomorf vs. endomorf-mesomorf 12,88 vs. 17,09 67 ,265

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 7,19 vs. 7,92 21,5 ,745

Endomorf vs. ektomorf 11,88 vs. 6,44 13 ,023

Endomorf vs. centrální typ 7,44 vs. 9,56 23,5 ,368

Mesomorf vs. endomorf-mesomorf 21,8 vs. 14,39 96,5 ,042

Mesomorf vs. ektomorf-mesomorf 15,93 vs. 11,42 47,5 ,242

Mesomorf vs. ektomorf 20,22 vs. 7 18 <,001

Mesomorf vs. centrální typ 16,41 vs. 17,81 82,5 ,665

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 10,04 vs. 11,58 35,5 ,588

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 15 vs. 7,33 21 ,007

Endomorf-mesomorf vs. centrální typ 10,79 vs. 12,75 46 ,49

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 11,67 vs. 5,56 5 ,009

Mesomorf-ektomorf vs. centrální typ 7,08 vs. 7,81 21,5 ,744

Ektomorf vs. centrální typ 5,61 vs. 12,81 5,5 ,003

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti.

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou vyznačeny v tabulce

tučně, avšak po Bonferroniho korekci, kdy hladina signifikance klesla z ,05 na ,0083,
zůstaly signifikantní následující rozdíly (vyznačeny v tabulce žlutě). V proměnné Obavy
ze ztloustnutí jsme nalezli rozdíl mezi mesomorfkami a ektomorfkami (U = 18, p <
,001), dále mezi endomorfkami-mesomorfkami a mesomorfkami-ektomorfkami (U =
21, p = ,007) a mezi ektomorfkami a majitelkami centrálního somatotypu (U = 5,5, p =
,003).

63
Tabulka číslo 11: Rozdíly mezi somatotypy ve spokojenosti s pasem a oblastí žaludku u
žen
Srovnávané skupiny Hodnoty kontrastu U p

Endomorf vs. mesomorf 11,19 vs. 17,67 53,5 ,074

Endomorf vs. endomorf-mesomorf 9,25 vs. 12,79 38 ,193

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 5,56 vs. 10,08 8,5 ,036

Endomorf vs. ektomorf 5 vs. 12,56 4 ,001

Endomorf vs. centrální typ 6,19 vs. 10,81 13,5 ,044

Mesomorf vs. endomorf-mesomorf 20,11 vs. 17,18 135,5 ,410

Mesomorf vs. ektomorf-mesomorf 13,89 vs. 19,25 43,5 ,159

Mesomorf vs. ektomorf 13,85 vs. 23,28 42,5 ,008

Mesomorf vs. centrální typ 15,61 vs. 17,13 83 ,675

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 9,18 vs. 13,58 23,5 ,111

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 8,68 vs. 17,17 16,5 ,003

Endomorf-mesomorf vs. centrální typ 10,32 vs. 13,56 39,5 ,239

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 7,83 vs. 8,11 26 ,900

Mesomorf-ektomorf vs. centrální typ 8,58 vs. 6,69 17,5 ,386

Ektomorf vs. centrální typ 11,22 vs. 6,5 16 ,043

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou vyznačeny v tabulce

tučně, avšak po Bonferroniho korekci, kdy hladina signifikance klesla z ,05 na ,0083,
zůstaly signifikantní následující rozdíly (vyznačeny v tabulce žlutě). Rozdíl se objevil
mezi endomorfkami a ektomorfkami (U= 4, p = ,001), mezi mesomorfkami a
ektomorfkami (U = 42,5, p = ,008) a mezi endomorfkami-mesomorfkami a
ektomorfkami (U = 16,5, p = ,003)

64
Tabulka číslo 12: Rozdíl mezi somatotypy ve spokojenosti s váhou u žen
Srovnávané skupiny Hodnoty kontrastu U p

Endomorf vs. mesomorf 16,5 vs. 15,83 88 ,853

Endomorf vs. endomorf-mesomorf 11,56 vs. 11,46 55,5 ,972

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 6,5 vs. 8,83 16 ,276

Endomorf vs. ektomorf 6,5 vs. 11,22 16 ,047

Endomorf vs. centrální typ 7,25 vs. 9,75 22 ,282

Mesomorf vs. endomorf-mesomorf 18,76 vs. 19,39 155,5 ,858

Mesomorf vs. ektomorf-mesomorf 13,61 vs. 20,33 37 ,075

Mesomorf vs. ektomorf 13,59 vs. 23,94 36,5 ,004

Mesomorf vs. centrální typ 14,48 vs. 20,38 57 ,103

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 9,21 vs. 13,5 24 ,118

Endomorf-mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 9,14 vs. 16,44 23 ,009

Endomorf-mesomorf vs. centrální typ 10,07 vs. 14 36 ,154

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 6,17 vs. 9,22 16 ,163

Mesomorf-ektomorf vs. centrální typ 7,33 vs. 7,63 23 ,890

Ektomorf vs. centrální typ 10,17 vs. 7,69 25,5 ,289

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti.

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou vyznačeny v tabulce

tučně, avšak po Bonferroniho korekci, kdy hladina signifikance klesla z ,05 na ,0083,
zůstal signifikantní jen rozdíl mezi mesomorfkami a ektomorfkami, (U = 36,5, p =
,004). Tento rozdíl je v tabulce vyznačen žlutě.

5.2.3 Vztah mezi body image a sebehodnocením (self-esteem),

úzkostností a depresivitou u žen

Vztah mezi body image a dalšími proměnnými jsme testovali pomocí

Spearmanových pořadových korelací.

65
Tabulka číslo 13: Vztah mezi body image a sebehodnocením (self-esteem), úzkostností a
depresivitou u žen
Celkové
Body image sebehodnocení Úzkostnost Depresivita
(self-esteem)
rho -,010 -,006 ,018
Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet
p ,935 ,959 ,883

rho -,649 -,499 -,391

Hodnocení vzhledu
p <,001 <,001 ,001

rho -,112 -,067 ,009

Orientace na vzhled
p ,365 ,586 ,940

rho -,359 -,332 -,209

Hodnocení kondice
p ,003 ,006 ,088

rho -,424 -,275 -,195

Orientace na kondici
p <,001 ,023 ,112

rho -,574 -,593 -,469

Hodnocení zdraví
p <,001 <,001 <,001

rho -,306 -,274 -,324

Orientace na zdraví
p ,011 ,024 ,007

rho -,162 -,205 -,132

Pozornost k nemocem
p ,187 ,093 ,283

rho -,508 -,431 -,422

Spokojenost s částmi těla
p <,001 <,001 <,001

rho ,213 ,246 ,161

Obavy ze ztloustnutí
p ,081 ,044 ,189

rho -,432 -,328 -,344

Spokojenost s obličejem
p <,001 ,006 ,004

rho -,312 -,319 -,274

Spokojenost s vlasy
p ,010 ,008 ,024

rho -,209 -,227 -,098

Spokojenost s boky, hýžděmi a nohama
p ,087 ,063 ,426

rho -,227 -,102 -,310

Spokojenost s pasem a oblastí žaludku
p ,063 ,408 ,010

rho -,347 -,270 -,232

Spokojenost s hrudí či prsy
p ,004 ,026 ,057

rho -,387 -,299 -,257

Spokojenost s množstvím svalové hmoty
p ,001 ,013 ,034

rho -,237 -,242 -,248

Spokojenost s váhou
p ,052 ,047 ,042

rho -,261 -,200 -,214

Spokojenost s výškou
p ,032 ,102 ,080

rho -,357 -,247 -,271

Spokojenost s celkovým vzhledem
p ,003 ,042 ,025
N= 68
rho= hodnota korelačního koeficientu, p= hladina hodnoty významnosti

66
 Jelikož bylo nutno provést Bonferroniho korekci kvůli počtu zkoumaných
proměnných, klesla hladina signifikance z ,05 na ,0022. Signifikantní pod touto
hladinou zůstaly následující vztahy (označeny v tabulce žlutě).

Nalezli jsme signifikantní negativní korelace mezi sebehodnocením (self-esteem)

a následujícími proměnnými: a) hodnocení vzhledu (rho = -,649, p < ,001), b) orientace
na kondici (rho = -,424, p < ,001), c) hodnocení zdraví (rho = -,574, p < ,001), d)
celková spokojenost s tělem (rho = -,508, p < ,001), e) spokojenost s obličejem (rho = -
432, p < ,001), f) spokojenost s množstvím svalové hmoty (rho = -,387, p = ,001).

Dále jsme nalezli signifikantní negativní korelace mezi úzkostností a

následujícími proměnnými: a) hodnocení vzhledu (rho = -,499, p < ,001), b) hodnocení
zdraví (rho = -,593, p < ,001), c) celková spokojenost se svým tělem
(rho = -,431, p < ,001).

Signifikantní negativní korelace jsme objevili také mezi depresivitou a

následujícími proměnnými: a) hodnocení vzhledu (rho = -,391, p = ,001), b) hodnocení
zdraví (rho = -,469, p < ,001), c) celková spokojenost se svým tělem
(rho = -,422, p < ,001).

67
5.3 Výsledky u mužů

5.3.1 Deskriptivní statistiky mužů

Výzkumu se zúčastnilo 70 mužů ve věku 18—35 let (průměrný věk byl 22,31 let,
směrodatná odchylka byla 2,457). 4 muži studovali ekonomické obory, 27 mužů
studovalo technické obory, 25 mužů studovalo přírodovědné obory, 3 muži studovali
zdravotnické obory a 9 mužů studovalo společenskovědní obory.

Tabulka číslo 14: Deskriptivní statistiky mužů: vzdělání, míra sportovních aktivit a ideál krásy

Somatotyp Vzdělání Míra sportovních aktivit Ideál krásy

Medián 1 3 3

Endomorf Dolní kvartil 1 2 3

Horní kvartil 2 4 4,75

Medián 1 2 3

Mesomorf Dolní kvartil 1 1 3

Horní kvartil 1,5 3 3,5

Medián 1 2 3

Ektomorfní mesomorf Dolní kvartil 1 2 2

Horní kvartil 2 3 3

Medián 1 2 3

Mesomorf-ektomorf Dolní kvartil 1 1 1,75

Horní kvartil 2,25 3,25 3

Medián 1 4 2

Ektomorf Dolní kvartil 1 2 1,5

Horní kvartil 2 4 2,5

N= 68
Vzdělání= 1: středoškolské, 2: bakalářské, 3: magisterské/inženýrské
Sport= 1: téměř vůbec nebo vůbec až 5: ano, velmi často
Ideál krásy= 1: velmi vychrtlá silueta, 3: západní ideál krásy (rozvinutá mesomorfní složka), 6: velmi otylá silueta

68
Tabulka číslo 15: Deskriptivní statistiky mužů: body image
Orientace Pozornost Spokojenost
Hodnocení Orientace Hodnocení Hodnocení Orientace Obavy ze Sebeposuzovaná
Somatotyp na k s částmi
vzhledu na vzhled kondice zdraví na zdraví ztloustnutí váha
kondici nemocem těla

Medián 3,214 2,75 3,667 3,731 3,667 2,625 2,5 3,278 2 3,5

Endomorf Dolní
2,643 2,417 2,667 2,712 3,333 2,406 2 2,694 1,5 3
(N= 24) kvartil
Horní
3,857 3,167 4 4,231 4 3,25 3,2 3,944 2,688 4
kvartil

Medián 3,857 3,083 4 4,308 3,667 3,375 2,8 3,444 1,5 3

Mesomorf Dolní
2,786 2,792 2,833 3 3,25 2,75 2,1 3,222 1,375 2,5
(N= 5) kvartil
Horní
4,143 3,583 4,167 4,615 4,583 3,563 2,8 3,833 1,75 3,5
kvartil

Medián 3,643 3,167 3,667 3,769 3,833 2,688 2,8 3,556 1,75 3

Ektomorfní
Dolní
mesomorf 3,286 2,75 2,667 3,173 3,375 2,406 2 3,333 1,25 2,5
kvartil
(N= 24)
Horní
4 3,417 4 4,423 4,125 3,25 3,35 3,778 2,188 3
kvartil

Medián 3,857 3,292 3,833 3,885 3,667 3,063 3,1 3,833 1,625 2,5

Mesomorf-
Dolní
ektomorf 3,393 2,271 2,917 3,404 2,708 2,594 2,4 3,194 1,25 1,75
kvartil
(N= 6)
Horní
4,107 3,688 4,333 4,635 4,5 3,406 3,45 4,139 2,125 3
kvartil

Medián 3,714 3 2,333 2,923 3,667 2,625 3,2 3,444 1,25 2

Ektomorf Dolní
1,643 2,625 1,833 2,308 3,167 2,125 2 2,056 1 1
(N= 9) kvartil
Horní
4,214 3,417 3,167 3,692 3,833 3,313 3,4 4,056 1,875 2
kvartil
N= počet případů
Proměnné body image mohou nabývat hodnot 1 až 5, přičemž vyšší hodnoty značí kladný postoj k vlastnímu tělu.

69
Tabulka číslo 16: Deskriptivní statistiky mužů: další proměnné
Spokojenost
Celkové s tělem
Somatotyp sebehodnocení Úzkostnost Depresivita BMI SWR hodnocená
(self-esteem) testem
siluet

Medián 20 42 10 26,343 1,327 0

Endomorf
Dolní kvartil 17,25 38 5,25 24,952 1,211 -0,75
(N= 24)

Horní kvartil 27 56,5 20 28,462 1,375 1,75

Medián 24 47 9 23,953 1,384 0

Mesomorf
Dolní kvartil 11 27 0,5 23,142 1,378 -1
(N= 5)

Horní kvartil 29,5 55,5 13,5 25,544 1,493 1

Medián 19,5 40,5 10 22,133 1,429 -1

Ektomorfní
mesomorf Dolní kvartil 16,25 35 5,75 21,394 1,350 -1
(N= 24)
Horní kvartil 22 47,5 16,5 22,86 1,467 0

Medián 17 39 6 20,863 1,446 -1

Mesomorf-
ektomorf Dolní kvartil 16,5 36 4,25 19,488 1,388 -1,25
(N= 6)
Horní kvartil 19,75 41,75 7,25 21,63 1,486 0

Medián 23 51 10 18,977 1,485 -1

Ektomorf
Dolní kvartil 16,5 31 3,5 18,376 1,419 -1,5
(N= 9)

Horní kvartil 25,5 54 19,5 19,201 1,505 0

N= počet případů
Proměnná Sebehodnocení (self-esteem) může nabývat hodnot od 0 do 40. Vyšší hodnoty znamenají negativní sebehodnocení (self-
esteem).
Proměnná Depresivita může nabývat hodnot od 0 do 63. Čím vyšší hodnoty, tím větší míra depresivity.
Proměnná Úzkostnost může nabývat hodnot od 0 do 60. Čím vyšší hodnoty, tím větší míra úzkostnosti.
U proměnné BMI jsou za normální považovány hodnoty od 18,5 do 24,5. Odchylky od těchto hodnot znamenají buď vychrtlost, nebo
problémy s nadváhou.
SWR (shoulders-to-waist ratio) je ukazatel atraktivity u mužů. Čím vyšší hodnoty, tím spíše má muž V tvar postavy, který je pro ženy
atraktivní (avšak jen pokud není muskulatura příliš excesivní).
Proměnná Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet může nabývat kladných i záporných hodnot. Čím větší je vzdálenost od nuly, tím
je větší nespokojenost s tělem.

70
 Dále uvádíme popis hodnocení spokojenosti s jednotlivými částmi těla.

Tabulka číslo 17: Popis proměnných vyjadřujících spokojenost s částmi těla u mužů
Spokojenost

Somatotyp s
s s boky, s pasem a
s hrudí množstvím s s celkým
obličeje s vlasy stehny a oblastí s výškou
nebo prsy svalové váhou vzhledem
m hýžděmi žaludku
hmoty

Medián 4 4 4 2 4 3 2 4 3,5

Dolní
Endomorf 2 4 2,25 2 2,25 2,25 2 2 2,25
kvartil
Horní
4 5 4 3 4 4 4 5 4
kvartil

Medián 3 4 4 4 4 4 4 4 4

Dolní
Mesomorf 2 2,5 3 2,5 3 4 3 2,5 2,5
kvartil
Horní
4 4 4 4 4 4 4,5 4 4
kvartil

Medián 4 4 3,5 4 4 4 4 4 4

Ektomorfní Dolní
3 2,25 2 2 3 3 3 4 4
mesomorf kvartil
Horní
4 4 4 4 4 4 5 5 4
kvartil

Medián 3,5 4 4,5 4 3 3,5 3 4,5 4

Mesomorf- Dolní
2,75 3,75 3,5 3 2,75 2 2 4 3
ektomorf kvartil
Horní
4,25 4,25 5 4,25 4,25 4,25 4,25 5 4
kvartil

Medián 4 4 4 3 2 2 3 4 4

Dolní
Ektomorf 2 2 2 1 1 1 1,5 3 2
kvartil
Horní
4 4,5 4 4 4 4 4 5 4
kvartil
N= 68
Vyšší hodnoty značí vyšší spokojenost s částmi těla.

71
 5.3.2 Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypu u
mužů

Tabulka číslo 18: Rozdíly v body image na základě přiřazení k somatotypuu mužů
Název proměnné Χ2 p hodnota

Hodnocení vzhledu 4,974 ,29

Orientace na vzhled 3,593 ,464

Hodnocení kondice 9,624 ,047

Orientace na kondici 6,367 ,173

Hodnocení zdraví 1,237 ,872

Orientace na zdraví 4,083 ,395

Pozornost ke zdraví 2,094 ,718

Spokojenost s částmi těla 3,887 ,422

Obavy ze ztloustnutí 6,644 ,156

Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet ,311 ,989

Spokojenost s obličejem 2,611 ,625

Spokojenost s vlasy 3,554 ,470

Spokojenost s boky, hýžděmi, stehny a nohama 4,014 ,404

Spokojenost s pasem a oblastí žaludku 8,487 ,075

Spokojenost s hrudí či prsy 4,273 ,370

Spokojenost s množstvím svalové hmoty 7,423 ,115

Spokojenost s váhou 10,415 ,034

Spokojenost s výškou 3,731 ,444

Spokojenost s celkovým vzhledem 4,083 ,395

N= 68
Df = 4, Χ2= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti

Signifikantní výsledky jsou v tabulce označeny žlutě a tučně. Nalezli jsme rozdíly
mezi skupinami v těchto proměnných: Hodnocení kondice (Χ2 = 9,624, p = ,047), a
Spokojenost s váhou (Χ2 = 10,415, p = ,034). Aby bylo možné zjistit, mezi kterými
skupinami rozdíly jsou, je potřeba provést post hoc testy.

72
 5.3.2.1 Rozdíly mezi somatotypy v body image u mužů

Pro porovnávání skupin v proměnných, kde vyšly v Kruskal-Wallis ANOVĚ

signifikantní rozdíly, jsme použili Mann-Whitneyův test. Chtěli jsme zjistit, kde přesně
se rozdíly nacházejí.

Tabulka číslo 19: Rozdíl mezi somatotypy v hodnocení kondice u mužů

Srovnávané skupiny Kontrast U p

Endomorf vs. mesomorf 14,48 vs. 17,50 47,5 ,462

Endomorf vs. ektomorfní mesomorf 24,52 vs. 24,48 287,5 ,998

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 14,69 vs. 18,75 52,5 ,306

Endomorf vs. ektomorf 19,6 vs. 10,06 45,5 ,011

Mesomorf vs. ektomorfní mesomorf 18 vs. 14,38 45 ,379

Mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 5,7 vs. 6,25 13,5 ,777

Mesomorf vs. ektomorf 10,4 vs. 5,89 8 ,05

Ektomorfní mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 14,96 vs. 17,67 59 ,496

Ektomorfní mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 19,56 vs. 10,17 46,5 ,012

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 11,33 vs. 5,78 7 ,017

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti

Signifikantní rozdíly pod hladinou signifikance ,05 jsou v tabulce zvýrazněny. U

mnohonásobných srovnání je ale potřeba provést Bonferroniho korekci, po níž klesla
hladina signifikance na ,01. Po této korekci nezůstal žádný rozdíl signifikantní.

73
Tabulka číslo 20: Rozdíl mezi somatotypy ve spokojenosti s váhou u mužů
Spokojenost s váhou Kontrast U p

Endomorf vs. mesomorf 13,85 vs. 20,5 32,5 ,099

Endomorf vs. ektomorfní mesomorf 18,56 vs. 30,44 145,5 ,003

Endomorf vs. mesomorf-ektomorf 14,85 vs. 18,08 56,5 ,402

Endomorf vs. ektomorf 16,48 vs. 18,39 95,5 ,603

Mesomorf vs. ektomorfní mesomorf 15,1 vs. 14,98 59,5 ,976

Mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 7 vs. 5,17 10 ,343

Mesomorf vs. ektomorf 9,1 vs. 6,61 14,5 ,265

Ektomorfní mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 16,56 vs. 11,25 46,5 ,169

Ektomorfní mesomorf vs. mesomorf-ektomorf 18,52 vs. 12,94 71,5 ,126

Mesomorf-ektomorf vs. ektomorf 8,17 vs. 7,89 26 ,904

N= 68
U= hodnota testové statistiky, p= hodnota hladiny významnosti

Signifikantní rozdíl pod hladinou signifikance ,05 je v tabulce zvýrazněn tučně. U

mnohonásobných srovnání je ale potřeba provést Bonferroniho korekci, po níž klesla
hladina signifikance na ,01. Po této korekci nicméně zůstal rozdíl signifikantní a nalezli
jsme jej mezi endomorfy a ektomorfními mesomorfy (U = 145,5, p = ,003).

5.3.3 Vztah mezi body image a dalšími proměnnými u mužů

Vztah mezi body image a dalšími proměnnými jsme testovali pomocí

Spearmanových koeficientů pořadových korelací.

74
Tabulka číslo 21: Vztah mezi body image a sebehodnocením (self-esteem), úzkostností
a depresivitou u mužů
Celkové
Název proměnné sebehodnocení Úzkostnost Depresivita
(self-esteem)

rho ,073 ,047 ,148

Spokojenost s tělem hodnocená testem siluet
p ,553 ,706 ,229

rho -,568 -,559 -,410

Hodnocení vzhledu
p <,001 <,001 ,001

rho -,243 -,108 ,027

Orientace na vzhled
p ,046 ,379 ,828

rho -,402 -,382 -,283

Hodnocení kondice
p ,001 ,001 ,020

rho -,385 -,377 -,111

Orientace na kondici
p ,001 ,002 ,366

rho -,415 -,469 -,287

Hodnocení zdraví
p <,001 <,001 ,018

rho -,128 -,143 -,157

Orientace na zdraví
p ,298 ,244 ,200

rho -,018 ,056 -,067

Pozornost k nemocem
p ,885 ,652 ,589

rho -,437 -,506 -,421

Spokojenost s částmi těla
p <,001 <,001 <,001

rho ,100 ,313 ,249

Obavy ze ztloustnutí
p ,419 ,009 ,040

rho -,258 -,238 -,111

Spokojenost s obličejem
p ,034 ,051 ,369

rho -,012 -,083 -,150

Spokojenost s vlasy
p ,923 ,499 ,223

rho -,341 -,278 -,229

Spokojenost s boky, hýžděmi a nohama
p ,004 ,022 ,061

rho -,327 -,413 -,504

Spokojenost s pasem a oblastí žaludku
p ,006 ,000 ,000

rho -,240 -,331 -,184

Spokojenost s hrudí či prsy
p ,048 ,006 ,132

rho -,214 -,214 -,169

Spokojenost s množstvím svalové hmoty
p ,080 ,079 ,169

75
 rho -,288 -,411 -,271
Spokojenost s váhou
p ,017 ,001 ,025

rho -,030 -,078 ,049

Spokojenost s výškou
p ,810 ,526 ,693

rho -,480 -,448 -,345

Spokojenost s celkovým vzhledem
p <,001 <,001 ,004

N= 68
rho= hodnota korelačního koeficientu, p= hladina signifikance

Jelikož bylo nutno provést Bonferroniho korekci kvůli počtu zkoumaných

proměnných, klesla hladina signifikance z ,05 na ,0022. Signifikantní pod touto
hladinou zůstaly následující vztahy (označeny v tabulce žlutě).

Nalezli jsme signifikantní negativní korelace mezi sebehodnocením (self-esteem)

a těmito proměnnými: hodnocení vzhledu (rho = -,568, p < ,001), hodnocení kondice
(rho = -,402, p = ,001), orientace na kondici (rho = -,385, p = ,001), hodnocení zdraví
(rho = -,415, p < ,001), celková spokojenost se vzhledem (rho= -,480, p < ,001).

Signifikantní negativní korelace jsme také objevili mezi úzkostností a

následujícími proměnnými: hodnocení vzhledu (rho = -,559, p < ,001), hodnocení
kondice (rho = -,382, p = ,001), orientace na kondici (rho = -,377, p = ,002), hodnocení
zdraví (rho = -,469, p < ,001), spokojenost s váhou (rho = -,411, p = ,001), spokojenost
s celkovým vzhledem (rho = -,448, p < ,001).

Signifikantní negativní korelace jsme nalezli i v případě depresivity a těchto

proměnných: hodnocení vzhledu (rho = -,410, p = ,001), spokojenost s celkovým
vzhledem (rho = -,448, p < ,001)

76
 6. Diskuse

6.1 Porovnání popisu tělesné morfologie skrze BMI a

somatotypy

Pro každé pohlaví jsme nejprve uvedli popisné statistiky. Z nich mimo jiné
vyplynulo, že rozdílné somatotypy sdílejí podobné hodnoty BMI. Tento výsledek se
objevil nejen u endomorfních a mesomorfních somatotypů, ale u žen také u centrálního
somatotypu a somatotypu mesomorf-ektomorf a u mužů u somatotypů ektomorfní
mesomorf a mesomorf-ektomorf. Tento výsledek není překvapivý, jelikož k podobnému
zjištění dospěla i Genovese (2009). Ta ve své studii ověřovala tvrzení Maddan a kol.
(2008), kteří uvádějí, že na základě BMI lze participanty přiřazovat k jednotlivým
somatotypům. Genovese (2009) zkoumala data od 200 mužů z originální studie
Sheldona a kol. (1954) a zabývala se tím, zda lze na základě BMI správně přiřadit
somatotyp. Zjistila ale, že pouze 55 % mužů bylo přiřazeno správně. Ukazuje se tedy, že
BMI poskytuje velmi hrubý a nepřesný popis tělesné morfologie a nedokáže dobře
rozlišovat mezi tukem, kostmi a svaly a délkou končetin. Metoda určování somatotypů
podle Cartera a Heath (1990) je podle našeho názoru v popisu lidské morfologie o
mnoho přesnější.

6.2 Rozdíly mezi somatotypy v body image žen

Očekávali jsme, že se mezi somatotypy objeví rozdíly v body image, a že tyto

rozdíly bude možné vysvětlit mírou rozvinutí endomorfní komponenty v somatotypu; a
to tak, že vyšší zastoupení endomorfní složky v somatotypu bude v negativním vztahu
k body image žen (alternativní hypotéza 1). Naše očekávání vycházelo z toho, že ženy
jsou v západních společnostech tlačeny k tomu, aby byly co nejštíhlejší (Grabe a kol.,
2008; Groesz a kol., 2002) a samy si touhu po štíhlém těle internalizují (Keery a kol.,
2004; Shroff a kol., Stice a Whitenton, 2002), což vede k vyšší nespokojenosti
s vlastním tělem, pokud nejsou štíhlé. V předchozích studiích byl u žen nalezen vztah
mezi BMI a body image (Goswami a kol., 2012; Frederick a kol., 2006; Lattimore a
Hutchinson, 2010), který však neměl lineární průběh (Alexandru, 2009). Autor tento
nelineární vztah u žen nijak nediskutuje. Uvádí jen, že ženy touží po tom, aby byly co

77
nejštíhlejší, ale už nediskutuje o tom, proč jsou ženy se svým tělem nespokojeny, když
BMI klesne pod hodnotu 17. Výsledky naší studie ukazují, že se objevují rozdíly mezi
somatotypy v body image žen, a to konkrétně v subškálách hodnocení vzhledu, obav ze
ztloustnutí, spokojeností s oblastí pasu a žaludku a spokojeností s váhou následujícím
způsobem.

V proměnné Hodnocení vzhledu jsme u žen nalezli signifikantní rozdíl mezi

ektomorfkami a endomorfkami (U = 8,5, p = ,008) a mezi ektomorfkami a
mesomorfkami (U = 38, p = ,006) . V obou případech ektomorfky hodnotily svůj vzhled
lépe než srovnávaná skupina. Tato zjištění podporují naši alternativní hypotézu číslo 1,
tedy že zvyšující se zastoupení endomorfní složky v somatotypu bude v negativním
vztahu k body image. Tyto výsledky můžeme interpretovat tak, že zvyšující se
ektomorfie zároveň také znamená snižující se endomorfní komponentu, což se příznivě
odráží v situaci hodnocení svého vzhledu. Kdybychom tělesnost zkoumali jen pomocí
BMI, vyšlo by nám, že čím ženy mají nižší BMI, tím více jsou se vzhledem spokojeny,
ale že tento vztah není lineární, tak jak to uvádí Alexandru (2009; tento nelineární vztah
ale nijak neinterpretuje). Výsledky naší studie poskytují přesnější informace, které
naznačují, že u žen spokojenost s vlastním vzhledem souvisí spíše s rozvinutím
endomorfní složky, než pouze s tělesnou váhou, jak bychom mohli vyvozovat na
základě vztahu spokojenosti s vlastním tělem a BMI. Na základě této argumentace
můžeme říci, že jsme došli k podrobnějším a přesnějším výsledkům, než jaké by
poskytla metoda tělesného popisu jen na základě BMI.

Také v proměnné Obavy ze ztloustnutí zřejmě hraje roli míra rozvinutí

endomorfní komponenty. Výsledky naší studie ukazují, že endomorfní mesomorfky se
obávají ztloustnutí více než ektomorfky (U = 21, p = ,007), mesomorfky se ztloustnutí
obávají více než ektomorfky (U = 18, p < ,001), majitelky centrálního typu postavy se
ztloustnutí obávají více než ektomorfky (U = 5,5, p = ,003). Tato zjištění také podporují
naši alternativní hypotézu číslo 1, tedy že zvyšující se zastoupení endomorfní složky
v somatotypu bude v negativním vztahu k body image. Zjištěné výsledky můžeme
interpretovat tak, že ektomorfky fyziologicky nemají sklony k ukládání tuku a to je pro
ně charakteristické po celý život, neboť somatotyp je podle Sheldona stálá
charakteristika (Sheldon a kol., 1954). Carter a Heath (1990) sice nesouhlasí s tím, že
jsou somatotypy neměnné, dodávají ale, že ektomorfní komponenta bývá v somatotypu

78
poměrně stabilní. Annis (2004), van den Brink a kol. (2012) a Argyrides a Kkeli (2015)
ve svých studiích uvádějí, že vyšší hodnoty BMI jsou u žen spojeny s větší mírou obav
ze ztloustnutí. To koresponduje s našimi výsledky, avšak opět můžeme dodat, že naše
výsledky naznačují, že obavy ze ztloustnutí jsou spojeny jen s rozvinutím endomorfní
komponenty. Na základě našich výsledků jsme také schopni prohlásit, že co se týče
obav ze ztloustnutí, nenacházíme mezi somatotypy žádné rozdíly, které by naznačovaly,
že obavy ze ztloustnutí se liší s rozvinutím mesomorfní složky. Zarážející je však
skutečnost, že endomorfky se neobávají ztloustnutí signifikantně více než ektomorfky.
Možné vysvětlení je, že endomorfky už mají vyšší množství tuku v těle, a tak se
neobávají dalšího ztloustnutí (což je ale v rozporu s předchozími studiemi; Annis, 2004;
van den Brink a kol., 2012; Argyrides a Kkeli, 2015). Obavy ze ztloustnutí pak tedy
nacházíme v naší studii u somatotypů, které jsou spíše mesomorfní a mohly by snadno
přibrat na váze.

V proměnné Spokojenost s pasem a oblastí žaludku se mezi somatotypy objevily

tyto signifikantní rozdíly, které naznačují, že: ektomorfky jsou spokojenější s pasem a
oblastí žaludku více než endomorfky (U = 4, p = ,001); ektomorfky-mesomorfky jsou
spokojenější s pasem a oblastí žaludku než endomorfky-mesomorfky (U = 16,5, p =
,003); ektomorfky jsou spokojenější s pasem a oblastí žaludku než mesomorfky (U =
42, p = ,008). Tyto výsledky rovněž podporují alternativní hypotézu číslo 1, tedy že
zvyšující se zastoupení endomorfní složky v somatotypu bude v negativním vztahu
k body image. U této proměnné zřejmě opět pozorujeme touhu po tom být co
nejštíhlejší, a to bez ohledu na rozvoj mesomorfní komponenty. Výsledky spokojeností
s oblastí pasu a žaludku můžeme diskutovat s výsledky studií, které se zaměřují na
výzkum poměru pasu a boků (Waist-to-hip ratio, WHR), který se považuje za významný
marker ženské atraktivity (například Çatikkaş, 2011). Tato autorka ve své studii dospěla
k závěru, že ženy jsou se svým tělem spokojenější s klesající hodnotou WHR. Výsledky
naší studie naznačují, že ženy jsou nespokojené s pasem a oblastí žaludku, ať už mají
rozvinutou endomorfní nebo mesomorfní komponentu. Je tedy možné, že spokojenost
s pasem a oblastí žaludku může být spojena s celkovou hodnotou WHR, a to nezávisle
na charakteru dominantní komponenty.

U proměnné Spokojenost s váhou jsme nalezli signifikantní rozdíl mezi

mesomorfkami a ektomorfkami, kdy ektomorfky jsou spokojenější se svou váhou než

79
mesomorfky (U = 36,5, p = ,004). Na základě tohoto výsledku se přikláníme spíše
k nulové hypotéze číslo 1, tedy že body image nebude souviset s přiřazením
k somatotypu. Výsledky předchozích studií přitom ukazují na to, že spokojenost s váhou
negativně souvisí s BMI (například Goswami a kol., 2012 nebo Frederick a kol., 2006).
Výsledky naší studie naznačují, že spokojenost s váhou může být spojena spíše
s ektomorfní komponentou, a to dále výrazněji než s rozvinutím mesomorfní
komponenty.

Z našeho pohledu je zajímavé si položit otázku, proč se výše popsané rozdíly

objevily většinou u ektomorfek v porovnání s ostatními somatotypy a proč se rozdílů
neobjevilo více a mezi jinými somatotypy. Tyto nálezy by se daly opět vysvětlit pouze
v populaci rozšířenou touhou po štíhlosti. Avšak je tu také možnost, že tyto výsledky
jsou způsobeny nevyváženou velikostí jednotlivých kategorií somatotypu (například 9
žen v jedné kategorii a 23 ve druhé). Nábor participantů probíhal na základě jejich
velikosti oblečení (S, M, L, XL, XXL a větší). U žen probíhala větší regulace náboru
participantek než u mužů, jelikož se nejvíce hlásily ženy s velikostí S a M. Jejich účast
jsme postupem času omezovali ve prospěch participantek s velikostí L a větší. I tak ale
vzorek není příliš vyvážený.

6.3 Vztah mezi body image, sebehodnocením (self-esteem),

úzkostností a depresivitou u žen

Dále jsme zkoumali, jaký je vztah mezi sebehodnocením (self-esteem),

úzkostností, depresivitou a body image.

Naše výsledky naznačují, že čím lepší mají ženy sebehodnocení (self-esteem), a)

tím lépe hodnotí svůj vzhled (rho = -,649, p < ,001), b) tím více se zaměřuje na svou
kondici (rho = -,424, p < ,001), c) tím lépe hodnotí své zdraví (rho = -,574, p < ,001), d)
tím spokojenější je se svým tělem (rho = -,508, p < ,001), e) tím spokojenější je
s obličejem (rho = -432, p < ,001), f) tím spokojenější s množstvím svalové hmoty (rho
= -,387, p = ,001). Uvedená zjištění platí i naopak, jelikož neurčujeme příčinnost.
Negativní korelace jsou způsobeny tím, že Rosenbergova sebehodnotící škála pracuje se
škálami 1 až 4, kde nižší hodnoty značí lepší sebehodnocení (self-esteem) a vyšší

80
hodnoty negativní sebehodnocení (self-esteem). Vyšší skóre ve výsledku
Rosenbergerova dotazníku znamená celkově nižší self-esteem. Na základě zjištěných
výsledků se přikláníme k alternativní hypotéze číslo 3, kterou jsme formulovali tak, že
zvyšující se sebehodnocení (self-esteem) bude v pozitivním vztahu k body image, a to
konkrétně v proměnných hodnocení vzhledu, orientace na kondici, hodnocení zdraví,
spokojenost s obličejem, spokojenost s množstvím svalové hmoty. Výsledky naznačují,
že sebehodnocení (self-esteem) je u žen v pozitivním vztahu k přijetí vlastní tělesnosti a
k ochotě do svého těla investovat, aby bylo fit a zdravé. Koneckonců, body image je
součástí sebepojetí a sebehodnocení (například Durso a kol., 2016; Swami, 2015;
Claudat, 2016).
U úzkostnosti jsme zjistili následující vztahy. Čím méně jsou ženy úzkostné, a)
tím lépe hodnotí svůj vzhled (rho = -,499, p < ,001), b) tím lépe hodnotí své zdraví (rho
= -,593, p < ,001), c) tím jsou spokojenější s částmi svého těla (rho = -,431, p < ,001).
Uvedená zjištění platí i naopak, jelikož neurčujeme příčinnost. Na základě zjištěných
výsledků se přikláníme k alternativní hypotéze číslo 5, tedy že zvyšující se míra
úzkostnosti bude v negativním vztahu k body image; konkrétně k hodnocení vzhledu,
hodnocení zdraví a spokojenosti s celkovým vzhledem. Tato zjištění jsou v souladu se
zjištěními Heron a Smyth (2013), kteří ve své studii prokázali platnost sebediskrepanční
teorie, kterou vyslovil Higgins (Higgins, 1987; Higgins, 1989). Heron a Smyth (2013)
uvádějí, že když se objeví nesoulad mezi tím, jaké tělo žena má (reálné tělo) a jaké si
myslí, že by měla mít (požadované tělo), povede to k úzkosti a poklesne míra přijetí
svého těla. Je možné, že v naší studii se vliv diskrepance mezi reálným a požadovaným
tělem (a z toho plynoucí úzkost) projevil právě na souvislosti mezi rostoucí úzkostí a
negativnějším hodnocení vzhledu, hodnocení zdraví a spokojenosti s částmi těla.
Fialová a Krch (2012) ovšem dodávají, že je ale také možné, že úzkostnost nevychází
z diskrepance mezi reálným a požadovaným tělem, ale že když je jedinec obecně
úzkostný, projeví se to i v body image (Fialová a Krch, 2012).

Co se depresivity týče, nalezli jsme následující vztahy. Čím méně jsou ženy
depresivní, a) tím lépe hodnotí svůj vzhled (rho = -,391, p = ,001), b) tím lépe hodnotí
své zdraví (rho = -,469, p < ,001), c) tím jsou spokojenější s částmi svého těla (rho = -
,422, p < ,001); a naopak. Na základě těchto zjištění se přikláníme k alternativní
hypotéze číslo 4, tedy že zvyšující se míra depresivity bude v negativním vztahu k body
image, a to konkrétně k hodnocení vzhledu, hodnocení zdraví a celkové spokojenosti

81
s tělem. Nalezené vztahy můžeme interpretovat dvěma způsoby. Zaprvé, nespokojenost
se vzhledem svého těla je obecně známá jako jeden z příznaků depresivity (například
Gottfried, 2015) a je zařazena také v dotaznících měřících míru depresivity. Zadruhé,
Heron a Smyth (2013) prokázali, že depresivní ladění může pramenit i z diskrepance
mezi reálným a ideálním tělem (Higgins, 1987; Higgins, 1989). Tato diskrepance
nejdříve vede k nespokojenosti se svým tělem (Brecham a Kvalem, 2015; Fialová a
Krch, 2012), ale postupem času může přerůst až v depresivní ladění či v depresi jako
takovou.

6.4 Rozdíly mezi somatotypy v body image u mužů

Očekávali jsme, že u mužů najdeme bohaté souvislosti mezi endomorfní

komponentou a proměnnými body image. Četné souvislosti jsme také očekávali mezi
mesomorfní komponentou a proměnnými body image. V případě naší studie a po
uplatnění Bonferroniho korekce jsme jediný rozdíl mezi somatotypy nalezli u
spokojenosti s váhou, a to konkrétně, že ektomorfní mesomorf je se svou váhou
spokojenější než endomorf (U = 145,5, p = ,003). Nelze přesně usuzovat na to, zda je
tento výsledek spojen spíše se zastoupením endomorfní složky v somatotypu nebo se
zastoupením mesomorfní složky v somatotypu.. Výsledky předchozích studii se přiklání
k tomu, že muži jsou se svou váhou (a tělem celkově) nespokojeni jak v případě, kdy
jsou endomorfní, tak i v případě, že mají málo rozvinutou mesomorfní složku (například
Alexandru, 2009 a jeho zjištění, že muži jsou se svým tělem spokojeni od hodnoty BMI
17 do hodnoty 26,8). To, že mužům záleží také na rozvinutí mesomorfní složky
(konkrétně tedy rozvoj svalů, protože na robustnost kostí se jiné studie nezaměřovaly),
uvádí mnoho studií (například Bergeron a Tylka, 2007; Cafri a Thompson, 2004;
McCreary a Sasse, 2000; Ridgeway a Tylka, 2005; Tigemann a kol., 2008). To, jak
významné pro muže svaly jsou, lze asi nejlépe demonstrovat na studii Dosedlové a kol.
(2008), kdy si muži v klasickém Stunkardově testu siluet nedokázali vybrat siluetu
postavy, která odpovídala mužskému ideálu krásy anebo jim samým. Bylo proto potřeba
škálu siluet pro muže přepracovat tak, aby rozlišovala mezi tukem a rozvinutím svalů (a
teoreticky také robustností kostí, i když s touto částí mesomorfní komponenty autoři ve
studii nepracovali).

82
 Důvod, proč se mezi somatotypy objevil jen jediný rozdíl, lze nejspíše hledat
v nevyváženosti vzorku, co se týče zastoupení jednotlivých somatotypů. Další možné
vysvětlení poskytuje Daniel a Bridges (2010), a to že řada dotazníkových metod
zjišťování body image byla vyvíjena především pro ženy a nemusí být vhodná pro
zjišťování body image u mužů. Cash (2000) sice uvádí, že jeho dotazník MBSRQ je
vhodný i pro muže, ale možná by bylo vhodnější použít dotazníky vyvinuté přímo pro
muže. Těch je ale velice málo a nepokrývají všechny oblasti výzkumu body image, jak
je tomu u dotazníku MBSRQ.

6.5 Vztah mezi body image, sebehodnocením (self-esteem),

úzkostností a depresivitou u mužů

Dále jsme zkoumali, jaké mají proměnné sebehodnocení (self-esteem), úzkostnost

a depresivita vztah k body image u mužů.

Zjistili jsme, že čím vyšší mají muži sebehodnocení (self-esteem), a) tím lépe
hodnotí svůj vzhled (rho = -,568, p < ,001); b) tím lépe hodnotí svou kondici (rho = -
,402, p = ,001); c) tím více jsou na svou kondici orientováni (rho = -,385, p = ,001); d)
tím lépe hodnotí své zdraví (rho = -,415, p < ,001); e) tím jsou celkově spokojenější se
svým tělem (rho = -,437, p < ,001); f) a tím jsou spokojenější se svým celkovým
vzhledem (rho = -,480, p < ,001); a naopak. Můžeme se přiklonit k alternativní hypotéze
číslo 3, tedy že zvyšující se sebehodnocení (self-esteem) bude v pozitivním vztahu
k body image, a to konkrétně k hodnocení vzhledu, hodnocení kondice, orientaci na
kondici, hodnocení zdraví, celkové spokojenosti s tělem a spokojenosti s celkovým
vzhledem. Negativní korelace jsou způsobeny tím, že Rosenbergova sebehodnotící
škála pracuje se škálami 1 až 4, kde nižší hodnoty značí lepší sebehodnocení (self-
esteem) a vyšší hodnoty negativní sebehodnocení (self-esteem). Vyšší skóre ve výsledku
Rosenbergerova dotazníku znamená celkově nižší self-esteem. Výsledky můžeme
interpretovat tak, že sebehodnocení (self-esteem) zřejmě u mužů souvisí spíše
s afektivní složkou body image. Signifikantní vztah mezi sebehodnocením (self-esteem)
a orientací na kondici není překvapením, když uvážíme, nakolik se u mužů objevuje
touha mít svaly (Frederick a kol., 2007; Grogan, 2008 a další). Vztah mezi všemi
afektivními proměnných body image a celkovým sebehodnocením (self-esteem) není

83
překvapivý i z toho důvodu, že body image je jednou ze součástí sebepojetí a
sebehodnocení (self-esteem), což je v souladu s výsledky předchozích studií (například
Durso a kol., 2016; Sepulveda a kol., 2016; Murphy a kol., 2016).

V případě úzkostnosti se v naší studii ukazuje, že čím méně jsou muži trvale
úzkostní, a) tím lépe hodnotí svůj vzhled (rho = -,559, p < ,001); b) tím lépe hodnotí
svou kondici (rho = -,382, p = ,001); c) tím více jsou na svou kondici orientováni (rho =
-,377, p = ,002); d) tím lépe hodnotí své zdraví (rho = -,469, p < ,001); e) tím jsou
spokojenější se svou váhou (rho = -,411, p = ,001); f) a tím jsou spokojenější se svým
celkovým vzhledem (rho = -,448, p < ,001); a naopak. Na základě zjištěných výsledků
se přikláníme k alternativní hypotéze číslo 5, tedy že zvyšující se míra úzkostnosti bude
v negativním vztahu k body image, a konkrétně u hodnocení vzhledu, hodnocení
kondice, orientace na kondici, hodnocení zdraví, spokojenost s váhou a spokojenost
s celkovým vzhledem. Zjištěné výsledky můžeme interpretovat tak, že úzkostnost má u
mužů v našem souboru dopad hlavně na afektivní složku body image a že čím jsou muži
méně úzkostní, tím spíše se chtějí udržovat v kondici, a to nezávisle na svém
somatotypu. S klesající úzkostností nejspíše ubývá také pochyb, zda má vůbec smysl se
udržovat v kondici. Naše výsledky jsou v souladu se sebediskrepanční teorií (Higgins,
1987; Higgins, 1989), kterou ve své studii potvrdili Halliwell a Dittmar (2006). Autoři
uvádějí, že když se objeví nesoulad mezi tím, jaké tělo muž má (reálné tělo) a jaké si
myslí, že by měl mít (požadované tělo), povede to k úzkosti a poklesne míra přijetí
svého těla. Menší úzkostnosti mužů tedy můžeme považovat za marker spokojenosti
s vlastním tělem.

Co se týče depresivity u mužů, zjistili jsme, že čím méně jsou muži trvale
depresivní, a) tím lépe hodnotí svůj vzhled (rho = -,410, p = ,001); b) a tím jsou
spokojenější se svým celkovým vzhledem (rho = -,448, p < ,001); a naopak. Na základě
zjištěných výsledků se přikláníme k alternativní hypotéze číslo 4, tedy že zvyšující se
míra depresivity bude v negativním vztahu k body image; konkrétně k hodnocení
vzhledu, hodnocení zdraví a spokojenosti s celkovým vzhledem. Nalezené vztahy
můžeme interpretovat dvěma způsoby, obdobně jako u žen. Zaprvé, nespokojenost se
vzhledem svého těla je jedním z příznaků depresivity (Gottfried, 2015), a proto není
překvapením, že jsme mezi depresivitou a hodnocením vzhledu a spokojenost
s celkovým vzhledem nalezli negativní korelace. Zadruhé, depresivní ladění může

84
pramenit i z diskrepance mezi reálným a ideálním tělem (Halliwell a Dittmar, 2006);
Higgins, 1987; Higgins, 1989). Tato diskrepance nejdříve vede k nespokojenosti se
svým tělem (Brecham a Kvalem, 2015; Fialová a Krch, 2012), ale postupem času může
přerůst až v depresivní ladění či v depresi jako takovou.

85
 7. Limity výzkumu

Naše studie byla provedena na českých studentech ve věku 18 – 30 let a její

závěry nelze zobecňovat na osoby v jiném věku či na osoby, které nejsou ve
studentském věku. Fialová a Krch (2012) uvádějí, že body image se totiž mění
v závislosti na věku i statusu. U adolescentů se body image orientuje podle
sebeposuzované atraktivity a hledání identity a při nástupu do práce má na body image
vliv také změna statusu (zejména u mužů) a větší vliv mají i společenské normy.

Jako další limit našeho výzkumu vnímáme způsob překladu dotazníků MBSRQ a
STAI z anglického originálu. Tyto dotazníky jsme překládali svépomocí a neprovedli
jsme zpětný překlad do angličtiny. To může snižovat validitu těchto nástrojů a testy
vnitřní konzistence škál obou dotazníků naznačují, že překlad zřejmě nebyl úplně
přesný. Rozdíly v Cronbachově alfa mezi českými překlady a anglickými originály jsou
sice poměrně malé, ale i tak se domníváme, že je třeba na tento limit upozornit. Námi
přeložené dotazníky MBSRQ a STAI-T mohou být využity pouze k výzkumným
účelům a v žádném případě by neměly v této podobě sloužit pro potřeby diagnostiky.

Zásadní limitací naší studie je malá variabilita v somatotypech a nevyvážené

zastoupení participantů v jednotlivých kategoriích somatotypů. Tento nedostatek mohl
být způsoben nevhodnou metodou náboru participantů. I když jsme se snažili účast ve
výzkumu regulovat na základě velikosti oblečení (S, M, L, XL, XXL a více), i tak
máme kategorie velmi nevyvážené. Výsledky naší studie tak vnímáme spíše jako
pilotní. Je ale otázkou, jakou jinou metodu náboru participantů zvolit. Při použití BMI
jako vstupního kriteria by se objevil stejný problém jako s velikostí oblečení. Jako
nejlepší způsob se jeví nabírat participanty osobně. Avšak schopnost určovat somatotyp
od pohledu vyžaduje náročný trénink a velké zkušenosti a umí to jen málokdo. Další
možností by bylo nabírat participanty v posilovnách nebo ve skupinách obézních žen,
které se snaží zhubnout. Avšak u obou skupin pozorujeme aktivní snahu své tělo změnit,
a to by mohlo později zkreslit výsledky výzkumu hlavně ve vztahu k body image.
Budoucí studie by se měly zaměřit na otázku, jakým způsobem participanty nabírat tak,
aby v somatotypech byla větší variabilita a nebylo přitom zapotřebí nabírat tisíce
participantů (jako to udělali Sheldon a kol., 1954).

86
 Limitem naší studie je možná také zvolená metoda určování somatotypů. V
Metodě Cartera a Heath (1990) se antropometrická měření provádějí jen na pravé straně
těla. Bylo by možná přesnější provádět měření na obou stranách těla a v analýze
zohlednit, která ruka je dominantní. Pro participanty by to ale znamenalo, že by na
měření strávili více času. V metodice Cartera a Heath (1990) je ale uvedeno, že všechna
měření mají být na pravé straně těla kvůli standardizaci měření pro všechny
participanty. Také výpočty v této metodě pracují jen s pravostrannými měřeními a je na
nich založeno i přiřazování k jednotlivým somatotypům. Oboustranné měření by také
zvýšilo nepohodlí participantů.

87
 ZÁVĚR

Cílem této práce bylo nejdříve shrnout základní poznatky týkající se postoje
k vlastnímu tělu (body image) a lidské tělesné morfologie popisované pomocí
somatotypů. Předchozí studie se tělesnou morfologií zabývaly z většiny jen pomocí
BMI, které ale pracuje jen s údaji o váze a výšce a tělesnou morfologii a její variabilitu
popisuje jen velmi hrubě. Nerozlišuje totiž mezi zastoupením svalové a tukové složky
v celkové hmotnosti těla. Celá řada studií navíc ukazuje, že zejména pro muže je tento
rozdíl velmi důležitý, protože touží mít svaly a nechtějí mít velkou míru tělesného tuku
(například Bergeron a Tylka, 2007; Cafri a Thompson, 2004; McCreary a Sasse, 2000;
Ridgeway a Tylka, 2005; Tigemann a kol., 2008). Navíc se ukázalo, že vztah mezi BMI
a body není lineární (viz Alexandru, 2009). Popis tělesné morfologie pomocí metody
somatotypů byl zvolen proto, že tělesnou morfologii popisuje přesněji a podrobněji.
Somatotypy se skládají z endomorfní složky (množství tělesného tuku), mesomorfní
složky (množství svalové hmoty a robustnost kostí) a ektomorfní složky (relativní délka
končetin vzhledem ke zbytku těla). Dále byla popsána stručná historie vzniku
somatypologické metody od jejího zakladatele W. Sheldona až po jeho následovatatele
Cartera a Heath byly v krátkosti pojednány limity původního stanovování somatotypu.
V empirické části práce jsme poté zkoumali rozdíly v body image v rámci nalezených
somatotypů v u studentské české populace. Ve studii jsme předpokládali nalézt rozdíly
ve vztahu body image k endomorfní a mesomorfní složce v závislosti na pohlaví
probadna. U žen jsme předpokládali nalézt negativní vztah mezi body image a mírou
zastoupením endomorfní komponenty. U mužů jsme předpokládali nalézt pozitivní
vztah mezi body image a zastoupením mesomorfní komponenty. . Dále jsme zkoumali
vztah mezi body image a dalšími psychologickými charakteristikami: sebehodnocením
(self-esteemem), depresivitou a úzkostností. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny
Kruskal-Wallis ANOVOU, Mann Whitneyho pořadovým testem a Spearmanovými
koeficienty pořadových korelací.

Výsledky u mužů i žen ukázaly, že se mezi somatotypy objevují rozdíly v body

image. V případě žen jsme byly nalezeny statisticky významné rozdíly v následujících
subškálách dotazníku Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire, který byl
použit k operacionalizaci body image: hodnocení vlastního vzhledu, zaměřenost na to

88
být v kondici, rostoucí obavami ze ztloustnutí, nespokojenost s pasem a oblastí žaludku
a nespokojenosti s váhou. U mužů byly nalezeny statisticky významné rozdíly mezi
somatotypy jsou pouze v proměnné spokojenost s váhou. Výsledky naznačují, že tyto
rozdíly mohou souviset s mírou rozvinutí endomorfní složky v rámci určitého
somatotypu, a to tím způsobem, že čím více je endomorfní komponenta rozvinutá, tím
se zhoršuje body image ve výše popsaných subškálách. Výsledky naší studie jsou
v souladu s výsledky předchozích studiií, které uvádějí, že ženy jsou se svým tělem
nespokojenější, když mají zároveň vyšší hodnotu BMI. U mužů vycházejí předchozí
studie podobně: muži s nadváhou jsou se svým tělem nespokojenější, avšak dokud mají
normální BMI (18 – 24,5), tak spokojeni s tělem jsou (Alexandru, 2009). U obou
pohlaví jsme nenalezli signifikantní rozdíly mezi somatotypy v body image, které by
mohly být vysvětleny mírou rozvinutí mesomorfní komponenty v somatotypu, což bylo
pro zejména v případě mužů překvapivé. Předchozí studie totiž uvádějí, že muži
obecně touží po svalech (například Bergeron a Tylka, 2007; Cafri a Thompson, 2004;
McCreary a Sasse, 2000; Ridgeway a Tylka, 2005; Tigemann a kol., 2008).
Předpokládali jsme proto nalézt souvislost mezi zastoupením mesomorfní komponenty
v somatotypu a body image. Tento předpoklad, že však v naší studii nepotvrdil. , Fakt,
že jsme mezi somatotypy nenalezli rozdíly v body image, které by mohly být
vysvětleny na základě zastoupení mesomorfní komponenty v somatotypu, může být
způsoben n malým zastoupením jedinců v jednotlivých somatotypech a absencí
extrémních typů variabilitou v somatotypech v našem souboru mužů. Výsledky tak
považujeme spíše za pilotní. Podle našich předpokladů jsme nalezli signifikatní
pozitivní korelaci mezi sebehodnocením (self-esteem) a body image a dále signifikantní
negativní korelaci jmezi body image a depresivitou či úzkostností. Nalezenou korelaci
mezi sebehodnocením (self-esteem) a proměnnými dotazníku MBSRQ můžeme
vysvětlit tak, že body image je jednou ze součástí sebepojetí a sebehodnocení (self-
esteem) a korelace tak lze očekávat. Zbylé korelace můžeme vysvětlit zaprvé na základě
sebediskrepanční teorie (Higgins, 1987, 1989, Heron a Smyth, 2013 pro ženy a
Halliwell a Dittmar, 2006 pro muže), a to tak, že když se objeví rozdíl mezi reálným
tělem a ideálním tělem, může to vést k depresivitě; a když se objeví rozdíl mezi reálným
tělem a požadovaným tělem, může to vést k úzkostnosti. Zadruhé, je možné, že obecně
depresivnější a úzkostnější jedinci mají horší body image.

89
 Tato studie představuje první krok pro hlubší a podrobnější porozumění
souvislosti mezi body image a tělesnou morfologií a naznačuje možný metodologický
směr pro studie, které se tímto tématem dále budou zabývat. Věříme, že tato studie a
studie, které na ni naváží, mohou být užitečné i v praxi, a to v prevenci a terapii poruch
příjmu potravy. Tato studie by mohla do budoucna pomoci lépe porozumět důvodům,
proč jsou jedinci se svým tělem nespokojeni azda a jaký má nespokojenost s tělem
vztah k tělesné morfologii. V terapii poruch příjmu potravy by pak mohl být užitečný
kognitivní přístup a práce s motivací. Pacienti by podstoupili antropometrické měření
těla a poté by byli seznámeni s jeho skutečnou morfologií a s mírou rozvinutí všech tří
komponent somatotypu. Terapie by poté mohla být zaměřena na porovnávání představ o
morfologii těla s realitou a zaměřit se na to, jakou má jedinec motivaci být se svým
tělem nespokojen a zda to nějak souvisí s reálnou či představovanou morfologií těla.

90
 Seznam použité literatury

Adams, G., Turner, H., & Bucks, R. (2005). The experience of body dissatisfaction
in men. Body Image, 2(3), 271–283.
Alvarenga, M. S., Koritar, P., Pisciolaro, F., Mancini, M., Cordás, T. A., &
Scagliusi, F. B. (2014). Eating attitudes of anorexia nervosa, bulimia nervosa, binge eating
disorder and obesity without eating disorder female patients: differences and similarities.
Physiology & Behavior, 131, 99–104.
American Psychiatric Association. (2013). Diagnostic and statistical manual of
mental disorders (5th ed.). Washington, DC: American Psychiatric Association.
Annis, N. M., Cash, T. F., & Hrabosky, J. I. (2004). Body image and psychosocial
diffrences among stable average weight, currently overweight, and formerly overweight
women: The role of stigmatizing experiences. Body Image, 1(2), 155–167.
Arbour, K. P., & Martin Ginis, K. A. (2006). Effects of exposure to muscular and
hypermuscular media images on young men’s muscularity dissatisfaction and body
dissatisfaction. Body Image, 3(2), 153–161.
Arciszewski, T., Berjot, S., & Finez, L. (2012). Threat of the thin-ideal body image
and body malleability beliefs: Effects on body image self-discrepancies and behavioral
intentions. Body Image, 9(3), 334–341.
Argyrides, M., & Kkeli, N. (2015). Predictive factors of disordered eating and
body image satisfaction in cyprus. International Journal of Eating Disorders, 48(4), 431–
435.
Bardone-Cone, A. M., Cass, K. M., & Ford, J. A. (2008). Examining body
dissatisfaction in young men within a biopsychosocial framework. Body Image, 5(2), 183–
194.
Benford, K., & Swami, V. (2014). Body image and personality among British men:
Associations between the Big Five personality domains, drive for muscularity, and body
appreciation. Body Image, 11(4), 454–457.
Benton, C., & Karazsia, B. T. (2015). The effect of thin and muscular images on
women’s body satisfaction. Body Image, 13, 22–27.
Bergeron, D., & Tylka, T. L. (2007). Support for the uniqueness of body
dissatisfaction from drive for muscularity among men. Body Image, 4(3), 288–295.
Blascovich, J., & Tomaka, J. (1991). Measures of self-esteem. In J. P. Robinson, P.
R. Shaver & L. S.Wrightsman (Eds.), Measures of personality and social psychological
attitudes (Vol. 1) (pp. 115-160). New York, NY: Academic Press.
Blashill, A. J. (2011). Gender roles, eating pathology, and body dissatisfaction in
men: A meta-analysis. Body Image, 8(1), 1–11.
Blatný, M., Osecká, L. (1994). Rosenbergova škála sebehodnocení: struktura
globálního vztahu k sobě. Československá psychologie, 38, 6, 481-488
Blatný, M., Plháková, A. (2003) Temperament, Inteligence, Sebepojetí: nové
pohledy na tradiční téma psychologického výzkumu. 1. vyd. Brno: Psychologický ústav.
Akademie věd ČR; Tišnov: Sdružení SCAN, 150 s. ISBN 80-86620-05-0.
Blouin, A. G., & Goldfield, G. S. (1995). Body image and steroid use in male body-
builders. International Journal of Eating Disorders, 18, 159–165.
Bowlby, J. (2010) Vazba: teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem. Vyd.
1. Praha: Portál, 2010. 356 s. ISBN 978-80-7367-670-4.
Brechan, I., & Kvalem, I. L. (2015). Relationship between body dissatisfaction and
disordered eating: Mediating role of self-esteem and depression. Eating Behaviors, 17,

91
49–58.
Buhlmann, U., Teachman, B. A., Gerbershagen, A., Kikul, J., & Rief, W. (2008).
Implicit and explicit self-esteem and attractiveness beliefs among individuals with body
dysmorphic disorder. Cognitive Therapy and Research, 32, 213–225.
Buhlmann, U., Teachman, B. A., Naumann, E., Fehlinger, T., & Rief, W. (2009).
The meaning of beauty: Implicit and explicit self-esteem and attractiveness beliefs in body
dysmorphic disorder. Journal of Anxiety Disorders, 23, 694–702.
Cafri, G., & Thompson, J. K. (2004). Measuring Male Body Image: A Review of
the Current Methodology. Psychology of Men & Masculinity, 5(1), 18–29.
Calogero, R. M., & Thompson, J. K. (2009). Potential implications of the
objectification of women’s bodies for women's sexual satisfaction. Body Image, 6(2), 145–
148.
Campbell, A., & Hausenblas, H. A. (2009). Effects of exercise interventions on
body image: A meta-analysis. Journal of Health Psychology, 14, 780–793.
Carr, D., Friedman, M. A., & Jaffe, K. (2007). Understanding the relationship
between obesity and positive and negative affect: The role of psychosocial mechanisms.
Body Image, 4(2), 165–177.
Carter, J. L., & Heath, B. H. (1990). Somatotyping: development and applications
(Vol. 5). Cambridge University Press.
Cash, T. F. (2000). Body image assessments: MBSRQ. The Multidimensional Body
Self-Relations Questionnaire Users’ Manual.
Cash, T. F. (2002). Cognitive-behavioral perspectives on body image. In T. F. Cash
& T. Pruzinsky (Eds.), Body image: A handbook of theory, research, and clinical practice
(pp. 38–46). New York: Guilford Press.
Cash, T. F., & Green, G. K. (1986). Body weight and body image among college
women: perception, cognition, and affect. Journal of Personality Assessment, 50(2), 290–
301.
Cash, T. F., & Smolak, L. (Eds.). (2011). Body image: A handbook of science,
practice, and prevention. New York: Guilford Press.
Çatikkaş, F. (2011). Physical Correlates of College Students’ Body Image
Satisfaction Levels. Social Behavior and Personality: An International Journal, 39(4),
497–502.
Claudat, K., White, E. K., & Warren, C. S. (2016). Acculturative Stress, Self-
Esteem, and Eating Pathology in Latina and Asian American Female College Students.
Journal of Clinical Psychology, 72(1):88-100.
Cornelissen, K. K., Bester, A., Cairns, P., Tovée, M. J., & Cornelissen, P. L. (2015).
The influence of personal BMI on body size estimations and sensitivity to body size
change in anorexia spectrum disorders. Body Image, 13, 75–85.
Cvencek, D., Greenwald, A. G., & Meltzoff, A. N. (2016). Implicit measures for
preschool children confirm self-esteem’s role in maintaining a balanced identity. Journal
of Experimental Social Psychology, 62, 50–57.
Dakanalis, A., Clerici, M., Prunas, A., Zanetti, M. A., Riva, G., & Italiano, I. A.
(2014). Body Dissatisfaction and Eating Disorder Symptomatology: A Latent Structural
Equation Modeling Analysis of Moderating Variables in 18-to 28-Year-Old Males. The
Journal of Psychology, 00(0), 1–27.
Daniel, S., & Bridges, S. K. (2010). The drive for muscularity in men: Media
influences and objectification theory. Body Image, 7(1), 32–38.
Dittmar, H. (2009). How Do “Body Perfect” Ideals in the Media Have a Negative
Impact on Body Image and Behaviors? Factors and Processes Related to Self and Identity.
Journal of Social and Clinical Psychology, 28(1), 1–8.

92
 Dosedlová, J., Slováčková, Z., Fialová, L., Kebza, V. (2008). Předpoklady zdraví a
životní spokojenosti. 1. vyd. Brno: MSD, 2008. 141 s. svazek 1. ISBN 978-80-7392-010-
4.
Durso, L. E., Latner, J. D., & Ciao, A. C. (2016). Weight bias internalization in
treatment-seeking overweight adults: Psychometric validation and associations with self-
esteem, body image, and mood symptoms. Eating Behaviors, 21, 104–108.
Etu, S. F., & Gray, J. J. (2010). A preliminary investigation of the relationship
between induced rumination and state body image dissatisfaction and anxiety. Body
Image, 7(1), 82–85.
Festinger, L. (1954). A theory of social comparison processes. Human Relations, 7,
117–140.
Fialová, L. & Krch, F. D. (2012). Pojetí vlastního těla-zdraví, zdatnost, vzhled. Praha:
Karolinum. 278 s. 978-80-246-2160-9
Fetter, V., Prokopec, M., Suchý, J. Titlbachová, S. (1967). Antropologie. Praha:
Academia. 704 s. ISBN 40
Fitzgibbon, M. L., Blackman, L. R., & Avellone, M. E. (2000). The relationship
between body image discrepancy and body mass index across ethnic groups. Obesity
Research, 8(8), 582–589.
Fitzsimmons-Craft, E. E., Harney, M. B., Koehler, L. G., Danzi, L. E., Riddell, M.
K., & Bardone-Cone, A. M. (2012). Explaining the relation between thin ideal
internalization and body dissatisfaction among college women: The roles of social
comparison and body surveillance. Body Image, 9(1), 43–49.
Flégr, J. Evoluční biologie. 2. vyd. Praha: ACADEMIA, 2009. IBSN 978-80-200-
1767-3.
Fraley, R. C., Hudson, N. W., Heffernan, M. E., & Segal, N. (2015). Are adult
attachment styles categorical or dimensional? A taxometric analysis of general and
relationship-specific attachment orientations. Journal of Personality and Social
Psychology, 109(2), 354–368.
Frederick, D. A., Peplau, L. A., & Lever, J. (2006). The swimsuit issue: Correlates
of body image in a sample of 52,677 heterosexual adults. Body Image, 3(4), 413–419.
Frederickson, B. & Roberts, T. ( 1997). Objectification theory: Towards
understand- ing women’s lived experience and mental health risks. Psychology of Women
Quarterly, 21, 173-206.
Fredrickson, B. L., Roberts, T., Noll, S. M., Quinn, D. M., & Twenge, J. M. (1998).
That swimsuit becomes you: Sex dif- ference in self-objectification, restrained eating, and
math performance. Journal of Personality and Social Psychology, 17, 269–284.
Freud, S. (1991; 1. vydání originálu 1932). Totem a tabu. Vtip a jeho vztah
k nevědomí. Praha: Práh. 181 s. ISBN 80-7252-006-7
Gao, X., Li, X., Yang, X., Wang, Y., Jackson, T., & Chen, H. (2013). I can’t stop
looking at them: Interactive effects of body mass index and weight dissatisfaction on
attention towards body shape photographs. Body Image, 10(2), 191–199.
Genovese, J. E. C. (2009). Can Body Mass Index (BMI) be used as a proxy for
somatotype? Social Science Journal, 46(2), 390–393.
Gardner, R. M. (2001). Assessment of body image disturbance in children and ado-
lescents. In J. K. Thompson & L. Smolak (Eds.), Body image, eating disorders, and
obesity in youth: Assessment, prevention, and treatment (pp. 193–213). Washing ton, DC:
American Psychological Association.
Gardner, R. M., & Brown, D. L. (2010). Body image assessment: A review of
figural drawing scales. Personality and Individual Differences, 48(2), 107–111.
Glauert, R., Rhodes, G., Fink, B., & Grammer, K. (2010). Body dissatisfaction and

93
attentional bias to thin bodies. International Journal of Eating Disorders, 43(1), 42–49.
Gottfried, J. (2015): Recenze metody BDI-II. Testfórum, č. 5, s. 20-25
Grabe, S., Ward, L. M., & Hyde, J. S. (2008). The role of the media in body image
concerns among women: A meta-analysis of experimental and corre-lational studies.
Psychological Bulletin, 134, 460–476.
Greenwald, A. G., McGhee, D. E., & Schwartz, J. L. (1998). Measuring individual
differences in implicit cognition: the implicit association test. Journal of personality and
social psychology, 74(6), 1464.
Grilo, C. M., Ivezaj, V., & White, M. A. (2015). Evaluation of the DSM-5 severity
indicator for bulimia nervosa. Behaviour Research and Therapy, 67, 41–44.
Groesz, L. M., Levine, M. P., &Murnen, S. K. (2002). The effect of experimental
pre-sentation of thin media images on body satisfaction: A meta-analytic review.
International Journal of Eating Disorders, 31, 1–16.
Grogan, S. (2008). Body image: Understanding body dissatisfaction in men,
women and children (2nd ed.). New York: Routledge
Haedt-Matt, A. A., Zalta, A. K., Forbush, K. T., & Keel, P. K. (2012). Experimental
evidence that changes in mood cause changes in body dissatisfaction among
undergraduate women. Body Image, 9(2), 216–220.
Halliwell, E. & Dittmar, H. (2006) Associations between appearance-related self-
discrepancies and young women's and men's affect, body satisfaction, and emotional
eating: a comparison of fixed-item and participant-generated self-discrepancies.
Personality and Social Psychology Bulletin, 32(4):447-58.
Hausenblas, H. A., & Fallon, E. A. (2006). Exercise and body image: A meta-
analysis. Psychology and Health, 21, 33–47.
Hebl, M. R., King, E. B., & Lin, J. (2004). The swimsuit becomes us all: Ethnicity,
gender, and vulnerability to self-objectification. Personality and Social Psychology
Bulletin, 30, 1322–1331.
Heron, K. E., & Smyth, J. M. (2013). Body Image Discrepancy and Negative
Affect in Women’s Everyday Lives: An Ecological Momentary Assessment Evaluation of
Self-Discrepancy Theory. Journal of Social and Clinical Psychology, 32(3), 276–295.
Higgins, E. T. (1987). Self-discrepancy: a theory relating self and affect.
Psychological review, 94(3), 319.
Higgins, E. T. (1989). Self-discrepancy theory: What patterns of self-beliefs cause
people to suffer. Advances in experimental social psychology, 22, 93-136.
Homan, K. J., & Tylka, T. L. (2014). Appearance-based exercise motivation
moderates the relationship between exercise frequency and positive body image. Body
Image, 11(2), 101–108.
Homan, K., McHugh, E., Wells, D., Watson, C., & King, C. (2012). The effect of
viewing ultra-fit images on college women’s body dissatisfaction. Body Image, 9(1), 50–
56.
Hudson, J. I., Hiripi, E., Pope, H. G., Jr., & Kessler, R. C. (2007). The prevalence
and corre-lates of eating disorders in the national comorbidity survey replication.
Biological Psychiatry, 61(3),
Jeffers, A. J., Cotter, E. W., Snipes, D. J., & Benotsch, E. G. (2013). BMI and
depressive symptoms: The role of media pressures. Eating Behaviors, 14(4), 468–471.
John, O. P., & Srivastava, S. (1999). The Big-Five trait taxonomy: History,
measurement, and theoretical perspectives. In L. A. Pervin & O. P. John (Eds.), Handbook
of personality: Theory and research (Vol. 2, pp. 102–138). New York: Guilford Press.
Julian, L. J. (2011). Measures of anxiety: State-Trait Anxiety Inventory (STAI),
Beck Anxiety Inventory (BAI), and Hospital Anxiety and Depression Scale-Anxiety

94
(HADS-A). Arthritis Care & Research, 63(S11), 467-472.
Keery, H., van den Berg, P. & Thompson, J. K. (2004). An evaluation of the
tripartite influence model of body dissatisfaction and eating disturbance with adolescent
girls. Body Image, 1, 237–251.
Kelly, A. C., Vimalakanthan, K., & Miller, K. E. (2014). Self-compassion
moderates the relationship between body mass index and both eating disorder pathology
and body image flexibility. Body Image, 11(4), 446–453.
Krane, V., Choi, P. Y. L., Baird, S. M., Aimar, C. M., & Kauer, K. J. (2004). Living
the paradox: Female athletes negotiate femininity and muscularity. Sex Roles, 50, 315–
329.
Krawczyk, R., & Thompson, J. K. (2015). The effects of advertisements that
sexually objectify women on state body dissatisfaction and judgments of women: The
moderating roles of gender and internalization. Body Image, 15, 109–119.
Krch, F. D., & Kol., A. (1999). Poruchy příjmu potravy Vymezení a terapie. Praha:
Grada Publishing. 238 s. ISBN 80-7169-627-7.
Lafrance Robinson, A., Kosmerly, S., Mansfield-Green, S., & Lafrance, G. (2014).
Disordered eating behaviours in an undergraduate sample: Associations among gender,
body mass index, and difficulties in emotion regulation. Canadian Journal of Behavioural
Science / Revue Canadienne Des Sciences Du Comportement, 46(3), 320–326.
Langdon, S. W., & Petracca, G. (2010). Tiny dancer: Body image and dancer
identity in female modern dancers. Body image, 7(4), 360-363.
Lattimore, P., & Hutchinson, R. (2010). Perceived calorie intake and state body-
image satisfaction in women attempting weight loss: A preliminary investigation. Body
Image, 7(1), 15–21.
Liss, M., & Erchull, M. J. (2015). Not hating what you see: Self-compassion may
protect against negative mental health variables connected to self-objectification in college
women. Body Image, 14, 5–12.
Littleton, H. L., & Ollendick, T. (2003). Negative body image and disordered
eating behaviour in children and adolescents: What places youth at risk and how can these
problems be prevented? Clinical Child and Family Psychology Review, 6, 51–66.
Lykins, A. D., Ferris, T., & Graham, C. A. (2014). Body region dissatisfaction
predicts attention to body regions on other women. Body Image, 11(4), 404–408.
Maddan, S., Walker, J. T., & Miller, J. M. (2009). The BMI as a somatotypic
measure of physique: A rejoinder to Jeremy E.C. Genovese. Social Science Journal, 46(2),
394–401.
Martins, Y., Tiggemann, M., & Kirkbride, A. (2007). Those speedos become them:
The role of self-objectification in gay and heterosexual men’s body image. Personality
and Social Psychology Bulletin, 33, 634–647.
McCreary, D. R., & Sasse, D. K. (2000). An exploration of the drive for
muscularity in adolescent boys and girls. Journal of American College Health : J of ACH,
48(6), 297–304.
McFarland, M. B., & Kaminski, P. L. (2009). Men, muscles, and mood: The
relationship between self-concept, dysphoria, and body image disturbances. Eating
Behaviors, 10, 68–70.
McKinley, N. M., & Randa, L. A. (2005). Adult attachment and body satisfaction.
An exploration of general and specific relationship differences. Body Image, 2(3), 209–
218.
Meijboom, A., Jansen, A., Kampman, M., & Schouten, E. (1999). An experimental
test of the relationship between self‐esteem and concern about body shape and weight in
restrained eaters. International Journal of Eating Disorders, 25(3), 327-334.

95
 Menzel, J. E., Schaefer, L. M., Burke, N. L., Mayhew, L. L., Brannick, M. T., &
Thompson, J. K. (2010). Appearance-related teasing, body dissatisfaction, and disordered
eating: A meta-analysis. Body Image, 7(4), 261–270.
Moradi, B., Dirks, D., & Matteson, A. (2005). Roles of sexual objectification
experiences and internalization of standards of beauty in eating disorder symptomatology:
A test and extension of objectification theory. Journal of Counseling Psychology, 52, 420–
428.
Morrison, T., Morrison, M., & Hopkins, C. (2003). Striving for bodily perfection?
An exploration of the drive for muscularity in Canadian men. Psychology of Men and
Masculinity, 4, 111–120.
Morry, M., & Staska, S. (2001). Magazine exposure: Internalization, self-
objectification, eating attitudes, and body satisfaction in male and female university
students. Canadian Journal of Behavioral Science, 33, 269–279.
Murphy, E., Dooley, B., Menton, A., & Dolphin, L. (2016). What factors mediate
the relationship between global self-worth and weight and shape concerns? Eating
Behaviors, 21, 142–149.
Murray, T., & Lewis, V. (2014). Gender-role conflict and men’s body satisfaction:
The moderating role of age. Psychology of Men & Masculinity, 15(1), 40–48.
Myers, T. A., & Crowther, J. H. (2008). Is self-objectification related to
interoceptive awareness? an examination of potential mediating pathways to disordered
eating attitudes. Psychology of Women Quarterly, 32(2), 172–180.
Nakonečný, M. (1995). Psychologie osobnosti. 1. vyd. Praha: Academia. 336 s.
ISBN 80- 200-0525-0
Nakonečný, M. (2000) Sociální psychologie. Praha: Academia. 287 s. ISBN 80-
200-0690-7
Owen, R., & Spencer, R. M. C. (2013). Body ideals in women after viewing
images of typical and healthy weight models. Body Image, 10(4), 489–494.
Pearson, E. S., & Hall, C. R. (2013). Examining body image and its relationship to
exercise motivation: An 18-week cardiovascular program for female initiates with
overweight and obesity. Baltic Journal of Health & Physical Activity, 5(2), 121–131.
Pivoňková, V: Historické poznámky In Blažek, V. (2009). Lidský obličej: Vnímání
tváře z pohledu kognitivních, behaviorálních a sociálních věd. Praha: Karolinum. 256 s.
ISBN 978-246-1556-1.
Pope, H. G., Jr., Gruber, A. J., Choi, P., Olivardia, R., & Phillips, K. A. (1997).
Muscle dysmorphia—An under recognised form of body dysmorphic disorder.
Psychosomatics, 38(6), 548–557.
Praško, J., Buliková, B., & Sigmundová, Z. (2010). Depresivní porucha a jak ji
překonat. Praha: Galén.
Praško, J., & Prašková, H. (2005). Psychoterapie úzkostných poruch. Psychiatrie,
9(2), 150–160.
Racine, S. E., & Wildes, J. E. (2015). Dynamic longitudinal relations between
emotion regulation difficulties and anorexia nervosa symptoms over the year following
intensive treatment. Journal of consulting and clinical psychology, 83(4), 785–795.
Raedeke, T. D. (2007). The relationship between enjoyment and affective
responses to exercise. Journal of Applied Sport Psychology, 19, 105–115.
Reel, J., Greenleaf, C., Baker, W. K., Aragon, S., Bishop, D., Cachaper, C.,
Handwerk, P., Locicero, J., Rathburn, L., Reid, W. K., & Hattie, J. (2007). Relations of
body concerns and exercise behavior: A meta-analysis. Psychological Reports, 101, 927–
942.

96
 Ridgeway, T. T., & Tylka, T. L. (2005). College men’s perceptions of ideal body
composition and shape. Psychology of Men & Masculinity, 6, 209–220.
Richmond, V. P., McCroskey, J. C., & Payne, S. K. (1991). Nonverbal behavior in
interpersonal relations. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.
Rolhinger, D. A. (2002). Eroticizing men: Cultural influences on advertising and
male objectification. Sex Roles, 46, 61–74.
Rosenberg, M. (1965). Society and the adolescent self-image. Princeton, NJ:
Princeton University Press.
Říčan, P. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing. 208 s. ISBN
978-80-247-3133-9
Sandoz, E. K., Wilson, K. G., Merwin, R. M., & Kate Kellum, K. (2013).
Assessment of body image flexibility: The Body Image-Acceptance and Action
Questionnaire. Journal of Contextual Behavioral Science, 2(1-2), 39–48.
Satinsky, S., Reece, M., Dennis, B., Sanders, S., & Bardzell, S. (2012). An
assessment of body appreciation and its relationship to sexual function in women. Body
Image, 9(1), 137–144.
Sepulveda, A. R., Parks, M., de Pellegrin, Y., Anastasiadou, D., & Blanco, M.
(2016). Validation of the Spanish version of the Drive for Muscularity Scale (DMS)
among males: Confirmatory factor analysis. Eating Behaviors, 21, 116–122.
Sheldon, W. H., Dupetuis, C. W., & MacDermott, E. (1954). Atlas of men. New
York: Harper.
Shroff, H. & Thompson, J. K. (2006). The tripartite influence model of body image
and eating disturbance: A replication with adolescent girls. Body Image, 3, 17–23.
Spielberger C. (1983). Manual for the State-Trait Anxiety Inventory. rev. ed.
Consulting Psychologists Press; Palo Alto (CA)
Stice, E. &Whitenton, K. (2002). Risk factors for body dissatisfaction in
adolescent girls: A longitudinal investigation. Developmental Psychology, 38, 669–678.
Stunkard A.J., Sorensen, T.I., Schulsinger, F., eds. (1983) Use of the Danish
Adoption Register for the Study of Obesity and Thinness. New York: Raven Press
Strauman, T. J., & Glenberg, A. M. (1994). Self-concept and body-image distur-
bance: Which self-beliefs predict body size overestimation? Cognitive Therapy and
Research, 18(2), 105-125.
Strelan, P., & Hargreaves, D. (2005). Reasons for exercise and body esteem: Men’s
response to self-objectification. Sex Roles, 53, 495–503.
Swami, V., & Tovée, M. J. (2009). A comparison of actual-ideal weight
discrepancy, body appreciation, and media influence between street-dancers and non-
dancers. Body Image, 6, 304–307.
Swami, V., Neofytou, R. V., Jablonska, J., Thirlwell, H., Taylor, D., & McCreary,
D. R. (2013). Social dominance orientation predicts drive for muscularity among British
men. Body Image, 10(4), 653–656.
Swami, V. (2015). Cultural influences on body size ideals: Unpacking the impact
of Westernization and modernization. European Psychologist, 20(1), 44–51.
Šulová, L. (2010). Raný psychický vývoj dítěte. Praha: Karolinum. 247 s. ISBN
978-80-246-1820-3
Thompson, J. K. (1996). Body image, eating disorders, and obesity: An emerging
synthesis. Body image, eating disorders and obesity: An integrative guide for assessment
and treatment; Washington, DC: American Psychological Association, 1.
Tiggemann, M. (2004). Body image across the adult life span: Stability and
change. Body Image, 1(1), 29–41.

97
 Tiggemann, M., & Kuring, J. K. (2004). The role of body objectification in
disordered eating and depressed mood. British Journal of Clinical Psychology, 43, 299–
311.
Tiggemann, M., & Lynch, J. E. (2001). Body image across the life span in adult
woman: The role of self-objectification. Developmental Psychology, 37, 243–253.
Tiggemann, M., & McCourt, A. (2013). Body appreciation in adult women:
Relationships with age and body satisfaction. Body Image, 10(4), 624–627.
Tiggemann, M., Martins, Y., & Churchett, L. (2008). Beyond muscles: unexplored
parts of men’s body image. Journal of Health Psychology, 13(8), 1163–1172.
Titchener, K., & Wong, Q. J. J. (2015). A weighty issue: Explaining the association
between body mass index and appearance-based social anxiety. Eating Behaviors, 16, 13–
16.
Tylka, T. L. (2011). Refinement of the tripartite influence model for men: Dual
body image pathways to body change behaviors. Body Image, 8(3), 199–207.
Tylka, T. L., & Hill, M. S. (2004). Objectification theory as it relates to disordered
eating among college women. Sex Roles, 51(11-12), 719–730.
Tylka, T. L., & Homan, K. J. (2015). Exercise motives and positive body image in
physically active college women and men: Exploring an expanded acceptance model of
intuitive eating. Body Image, 15, 90–97.
van den Brink, F., Smeets, M. a. M., Hessen, D. J., Talens, J. G., & Woertman, L.
(2012). Body Satisfaction and Sexual Health in Dutch Female University Students.
Journal of Sex Research, 50(8), 1–9.
Van Vugt, M., Hogan, R., & Kaiser, R. B. (2008). Leadership, followership, and
evolution: some lessons from the past. American Psychologist, 63(3), 182.
Vartanian, L. R., Giant, C. L., & Passino, R. M. (2001). „Ally McBeal vs. Arnold
Schwarzenegger“: Comparing mass media, interper-sonal feedback and gender as
predictors of satisfaction with body thinness and muscularity. Social Behavior and
Personality, 29, 711–724.
Výrost, J., & Slaměník, I. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha:
Grada, 2008. 404 s. Psyché (Grada). ISBN 978-802-4714-288.
Watkins, J. A., Christie, C., Chally, P. (2008). : Relationship between body image
and body mass index in college men. Journal of American College Health, 57:95-100.
Wilson, J. M. B., Tripp, D. A., & Boland, F. J. (2005). The relative contributions of
subjective and objective measures of body shape and size to body image and disordered
eating in women. Body Image, 2(3), 233–247.
Yates, A., Edman, J., & Aruguete, M. (2004). Ethnic differences in BMI and
body/self-dissatisfaction among Whites, Asian subgroups, Pacific Islanders, and African-
Americans. Journal of Adolescent Health, 34(4), 300–307.

98
Přílohy
Příloha číslo 1: Popis jednotlivých somatotypů

Somatotyp Popis somatotypu

V somatotypu je stejnou měrou zastoupena endomorfní
Centrální typ
složka, mesomorfní složka a ektomorfní složka.
V somatotypu je dominantní endomorfní složka;
Vyvážený endomorf mesomorfní a ektomorfní složka jsou potlačeny a nabývají
zhruba stejných hodnot.
V somatotypu je dominantní endomorfní složka (množství
Mesomorfní endomorf tělesného tuku); mesomorfní složka má vyšší zastoupení
než ektomorfní složka.
V somatotypu jsou stejně rozvinuté endomorfní složka a
Mesomorf-endomorf
mesomorfní složka; ektomorfní složka je potlačena.
V somatotypu je dominantní mesomorfní složka;
Endomorfní mesomorf
endomorfní složka je více rozvinutá než ektomorfní složka.
V somatotypu je dominantní mesomorfní složka;
Vyvážený mesomorf
endomorfní složka a ektomorfní složka jsou potlačeny.
V somatotypu je dominantní mesomorfní složka;
Ektomorfní mesomorf
ektomorfní složka je více rozvinutá než endomorfní složka.
V somatotypu jsou stejně zastoupeny mesomorfní složka a
Mesomorf-ektomorf
ektomorfní složka; endomorfní složka je potlačena.
V somatotypu je dominantní ektomorfní složka;
Mesomorfní ektomorf
mesomorfní složka je více rozvinutá než endomorfní složka.
V somatotypu je dominantní ektomorfní složka; endomorfní
Vyvážený ektomorf
složka a mesomorfní složka jsou potlačeny.
V somatotypu je dominantní ektomorfní složka; endomorfní
Endomorfní ektomorf
složka je více rozvinutá než mesomorfní složka.
V somatotypu jsou stejně zastoupeny endomorfní složka a
Endomorf-ektomorf
ektomorfní složka; mesomorfní složka je potlačena.
V somatotypu je dominantní endomorfní složka; ektomorfní
Ektomorfní endomorf
složka je více rozvinutá než mesomorfní složka.
Endomorfní složka = míra tělesného tuku
Mesomorfní složka = množství svalové hmoty a robustnost kostí
Ektomorfní složka = Relativní poměr končetin ke zbytku těla

99
Příloha číslo 2: Sociodemografický dotazník
ID respondenta: Zadejte, prosím, Váš unikátní kód: První dvě písmena křestního
jména Vaší matky, Vaše iniciály, zkratka oboru, který studujete a číslo popisné
Vašeho trvalého bydliště. Například: Jméno mojí matky je Lenka, mé iniciály jsou
AK, studuji Obecnou antropologii a číslo popisné mého trvalého bydliště je 6. =
LEAKOA6.

_____________________________________________________

Jaký je Váš věk?

____________

Jaké je Vaše pohlaví?

- Žena.
- Muž.

Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

- Středoškolské.
- Vysokoškolské – bakalářské.
- Vysokoškolské – magisterské/inženýrské.

Jaké je zaměření Vašeho studia?

- Ekonomické.
- Technické.
- Přírodovědné.
- Zdravotnické.
- Společenskovědní.
- Umělecké.

Kde jste vyrůstal/a?

- V obci do 5000 obyvatel.
- V obci od 5001 do 10000 obyvatel.
- V obci od 10001 do 50000 obyvatel.
- V obci od 50001 do 100000 obyvatel.
- V obci od 100001 do 500000 obyvatel.
- V obci nad 500000 obyvatel.

Kde se v poslední době nejčastěji zdržujete?

- V obci do 5000 obyvatel.
- V obci od 5001 do 10000 obyvatel.
- V obci od 10001 do 50000 obyvatel.
- V obci od 50001 do 100000 obyvatel.
- V obci od 100001 do 500000 obyvatel.
- V obci nad 500000 obyvatel.

100
Kde bydlíte?
- S rodiči či jinými rodinnými příslušníky.
- Na koleji.
- V pronajatém pokoji.
- V pronajatém bytě.

Přivyděláváte si při studiu?

- Ano, velmi často.
- Ano, často.
- Příležitostně.
- Ne, spíš jen minimálně.
- Ne, téměř vůbec nebo vůbec.

Kolik peněz máte cca měsíčně k dispozici pro své potřeby?

- Do 5000Kč.
- 5001Kč - 10000Kč.
- 10001Kč - 20000Kč.
- 20001Kč a více.

Sportujete?
- Ano, velmi často.
- Ano, často.
- Středně často.
- Spíše jen zřídkakdy.
- Ne, téměř vůbec nebo vůbec.

Jaká je velikost Vašeho oblečení?

- S nebo menší.
- M.
- L.
- XL.
- XXL.
- XXXL a větší.

Jaká je Vaše váha?

____________

Jaká je Vaše výška?

____________

101
Příloha číslo 3: Test siluet podle Dosedlové a kol. (2008)

Verze pro ženy

Vyberte siluetu, která nejvíce odpovídá ideální ženské postavě.

Vyberte siluetu, která nejvíce odpovídá Vaší postavě.

102
Verze pro muže

Vyberte siluetu, která nejvíce odpovídá ideální mužské postavě.

Vyberte siluetu, která nejvíce odpovídá Vaší postavě.

103
 Příloha číslo 4: Český překlad dotazníku
Multidimensional Body-Self Relations Questionnaire

INSTRUKCE – PROSÍM, ČTĚTE POZORNĚ

Na následujících stránkách najdete řadu výroků o tom, jak se lidé mohou cítit, co
si mohou myslet nebo jak se mohou chovat. Ohodnoťte, prosím, nakolik vás každý
výrok vystihuje.

Všechny vaše odpovědi jsou anonymní, nepište tedy do dotazníku své jméno.
Každý výrok si pečlivě přečtěte a pomocí níže uvedené číselné škály uveďte, nakolik se
s ním ztotožňujete. Své odpovědi zaznamenávejte pomocí výběru čísla vedle každého
výroku.

PŘÍKLAD
___ Obvykle mívám dobrou náladu.
Do prázdného políčka vedle výroku napište:
1, pokud s ním rozhodně nesouhlasíte;
2, pokud s ním spíše nesouhlasíte;
3, pokud se nedá říct, že s výrokem souhlasíte, ale ani že s ním nesouhlasíte
4, pokud spíše souhlasíte;
5, pokud rozhodně souhlasíte.

V tomto dotazníku nejsou správné ani špatné odpovědi. Zkrátka zvolte možnost,
která vám nejvíce vyhovuje. Připomínáme, že vaše odpovědi jsou anonymní. Žádáme
vás, abyste odpovídal/a pravdivě a na všechny výroky.

104
 1 2 3 4 5
Nedá se říct,
Rozhodně Spíše že souhlasím, Spíše Rozhodně
nesouhlasím nesouhlasím ani že souhlasím souhlasím
nesouhlasím

___ 1. Než jdu ven, vždy se podívám, jak vypadám.

___ 2. V obchodě si pečlivě vybírám takové oblečení, ve kterém budu vypadat co
nejlépe.
___ 3. Zvládl/a bych většinu testů fyzické zdatnosti.
___ 4. Je důležité, abych měl/a dobrou tělesnou kondici.
___ 5. Mé tělo je sexuálně přitažlivé.
___ 6. Nechodím pravidelně cvičit.
___ 7. Starám se o své zdraví.
___ 8. Mám dobrý přehled o věcech, které mohou ovlivňovat mé fyzické zdraví.
___ 9. Dodržuji zdravý životní styl.
___ 10. Stále se obávám, že jsem tlustý/tlustá anebo že bych mohl/a ztloustnout.
___ 11. Líbí se mi, jak vypadám.
___ 12. Kdykoliv mám možnost, kontroluji svůj vzhled v zrcadle.
___ 13. Obvykle se dlouho připravuji, než jdu ven.
___ 14. Mám dobrou fyzickou vytrvalost.
___ 15. Nepovažuji za důležité účastnit se sportovních aktivit.
___ 16. Nedělám nic pro to, abych se udržel/a/ fyzicky v kondici.
___ 17. Mé zdraví je otázkou náhodných výkyvů nahoru a dolů.
___ 18. Být zdravý/zdravá je jednou z nejdůležitějších věcí v mém životě.
___ 19. Nedělám nic, o čem vím, že by to mohlo poškodit mé zdraví.
___ 20. Věnuji pozornost sebemenší změně váhy.
___ 21. Většina lidí si myslí, že vypadám dobře.
___ 22. Je důležité, abych vždy vypadal/a dobře.
___ 23. Na péči o vzhled používám jen několik málo přípravků.
___ 24. Snadno se učím fyzickým dovednostem.
___ 25. Není pro mne prioritou být fyzicky v kondici.
___ 26. Snažím se posilovat.
___ 27. Málokdy jsem nemocný/nemocná.
___ 28. Za své zdraví bych dal/a ruku do ohně.

105
 1 2 3 4 5
Nedá se říct,
Rozhodně Spíše že souhlasím, Spíše Rozhodně
nesouhlasím nesouhlasím ani že souhlasím souhlasím
nesouhlasím

___ 29. Často čtu časopisy o zdraví.

___ 30. Líbí se mi, jak vypadám nahý/nahá.
___ 31. Když nevypadám dobře, cítím se nejistě.
___ 32. Většinou nosím cokoliv, co je praktické a neřeším, jak vypadám.
___ 33. Nevynikám ve fyzických hrách a sportech.
___ 34. Příliš nepřemýšlím nad mými atletickými schopnostmi.
___ 35. Snažím se zlepšit svou fyzickou výdrž.
___ 36. Nikdy nevím, jak se budu po ránu fyzicky cítit.
___ 37. Pokud jsem nemocný/nemocná, nevěnuji příliš pozornosti fyzickým příznakům.
___ 38. Příliš se nestarám o to, zda jím vyváženou a výživnou stravu.
___ 39. Líbí se mi, jak mi sedí oblečení.
___ 40. Nezajímám se o to, co si lidé myslí o mém vzhledu.
___ 41. Dávám si záležet na úpravě vlasů.
___ 42. Nelíbí se mi, jak vypadám.
___ 43. Nemám potřebu zlepšovat své fyzické dovednosti.
___ 44. Snažím se být fyzicky aktivní.
___ 45. Často cítím, že jsem náchylný/náchylná k nemocem.
___ 46. Věnuji velkou pozornost možným tělesným příznakům nemoci.
___ 47. Pokud nastydnu nebo chytím chřipku, ignoruji to a funguji jako obvykle.
___ 48. Jsem fyzicky neatraktivní.
___ 49. Nepřemýšlím o svém vzhledu.
___ 50. Neustále se snažím zlepšovat svůj vzhled.
___ 51. Mám velmi dobrou koordinaci.
___ 52. Vím hodně o fyzické zdatnosti.
___ 53. Celoročně pravidelně sportuji.
___ 54. Jsem fyzicky zdravý/zdravá.
___ 55. Věnuji velkou pozornost i drobným změnám v mém zdraví.
___ 56. Jakmile zaznamenám příznaky nemoci, jdu k lékaři.
___ 57. Držím dietu, abych zhubl/a.

106
Pro ohodnocení zbývajících výroků použijte přiložené škály a svou odpověď
vyjádřenou číslem uveďte do prázdného políčka vedle výroku.

___ 58. Snažil/a jsem se zhubnout pomocí půstů či drastických diet.

1. Nikdy.
2. Zřídkakdy.
3. Někdy.
4. Často.
5. Velmi často.

___ 59. Myslím, že mám:

1. Velkou podváhu
2. Trochu podváhu
3. Normální váhu
4. Trochu nadváhu
5. Velkou nadváhu

___ 60. Když se na mne lidé podívají, myslí si, že mám:

1. Velkou podváhu
2. Trochu podváhu
3. Normální váhu
4. Trochu nadváhu
5. Velkou nadváhu

107
 61. - 69. Na níže uvedené škále vyjádřete, jak nespokojen/a či spokojen/a jste s
následujícími částmi vašeho těla či jeho vlastnostmi.

1 2 3 4 5
Ani
Velmi Spíše Spíše Rozhodně
spokojen/a ani
nespokojen/a nespokojen/a spokojen/a spokojen/a
nespokojen/a

___ 61. Obličej (jeho části, obličej jako celek)

___ 62. Vlasy (barva, síla, textura)
___ 63. Spodní část těla (hýždě, boky, stehna, nohy)
___ 64. Střední část trupu (pas, oblast žaludku)
___ 65. Horní část trupu (hruď či prsa, ramena, paže)
___ 66. Pevnost svalů
___ 67. Váha
___ 68. Výška
___ 69. Celkový vzhled

108
Příloha číslo 5: Rosenbergova škála sebehodnocení

Instrukce: Přečtěte si tvrzení v tabulce a křížkem označte, do jaké míry s uvedenými

výroky souhlasíte.

plně částečně částečně

nesouhlasím
souhlasím souhlasím nesouhlasím
1. Mám pocit, že si
uchovávám svoji osobní
důstojnost nejméně v
takové míře jako většina
□ □ □ □
ostatních lidí.
2. Jsem vždy
náchylný(á) považovat
se za neúspěšného □ □ □ □
člověka.

3. Myslím si, že mám

řadu dobrých vlastností. □ □ □ □
4. Jsem schopný(á) dělat
mnoho věcí stejně dobře
jako ostatní.
□ □ □ □
5. Zdá se mi, že nemohu
být u sebe na nic
zvláštního hrdý(á).
□ □ □ □
6. Mám k sobě dobrý
vztah. □ □ □ □
7. Chtěl(a) bych si
sám(sama) sebe více
vážit.
□ □ □ □
8. Jsem se sebou vcelku
spokojený(á). □ □ □ □
9. Občas jasně pociťuji
svoji neužitečnost. □ □ □ □
10. Někdy si myslím, že
jsem naprosto
neschopný(á).
□ □ □ □

109
Příloha číslo 6: Český překlad dotazníku State-Trait Anxiety
Inventory for Adults - Trait

Instrukce:
Níže jsou uvedeny výroky, kterými se lidé obvykle popisují. Přečtěte si výroky a
poté zakroužkujte odpovídající číselnou odpověď, kterou naleznete vždy vpravo u
výroku a to tak, abyste tím označili, jak se obvykle/obecně cítíte. Žádná odpověď není
správná ani špatná. Nad jednotlivými výroky příliš dlouho nepřemýšlejte a označte tu
odpověď, která podle Vás nejlépe vystihuje Vaše obvyklé pocity.

Skoro nikdy

Skoro vždy
Občas

Často
1. Obvykle se cítím příjemně. 1 2 3 4
2. Obvykle jsem nervózní a neklidný/á. 1 2 3 4
3. Obvykle jsem spokojen/á sám/sama se sebou. 1 2 3 4
4. Přál/a bych si být tak šťastný/á jako ostatní. 1 2 3 4
5. Jsem k ničemu. 1 2 3 4
6. Obvykle jsem odpočatý/á. 1 2 3 4
7. Jsem v pohodě a vyrovnaný/á. 1 2 3 4
8. Mám tolik problémů, že je nemohu zvládnout. 1 2 3 4
9. Dělám si zbytečné starosti s něčím,
na čem v podstatě nezáleží. 1 2 3 4
10. Jsem šťastný/á. 1 2 3 4

110
 Skoro nikdy

Skoro vždy
Občas

Často
11. Mám znepokojující (černé) myšlenky. 1 2 3 4
12. Mám nízké sebevědomí. 1 2 3 4
13. Cítím se bezpečně. 1 2 3 4
14. Snadno se rozhoduji. 1 2 3 4
15. Jsem neschopný/á. 1 2 3 4
16. Jsem spokojený/á. 1 2 3 4
17. Hlavou mi probíhají bezvýznamné myšlenky,
které mne obtěžují. 1 2 3 4
18. Zklamání prožívám tak intenzivně,
že je nemohu dostat z hlavy. 1 2 3 4
19. Jsem vyrovnaný člověk. 1 2 3 4
20. Když přemýšlím nad tím, co mě tíží,
jsem z toho napjatý/á a rozrušený/á. 1 2 3 4

111
 Příloha číslo 7: Beckův inventář deprese - II

Instrukce: Následující dotazník se skládá z 21 skupin různých tvrzení. Přečtěte si,

prosím, každou skupinu pečlivě. Vyberte v každé skupině jeden výrok, který nejlépe
vystihuje, jak se cítíte během posledních 14 dnů, včetně dneška. Pokud Vašemu stavu
odpovídá několik tvrzení, vyberte si vždy tvrzení s nejvyšším číslem. Pokaždé vyberte
ze skupiny pouze jeden výrok.

1. Smutek 5. Pocit viny

0 - Nejsem smutný/á.
1 - Většinou jsem smutný/á.
2 - Pořád jsem smutný/á.
3 - Jsem tak smutný/á, že se to nedá vydržet.
2. Pesimismus
0 - O svou budoucnost nemám obavy.
1 - O svou budoucnost se obávám více, než
dříve.
2 - Myslím, že se mi nebude dařit.
3 - Moje budoucnost je beznadějná a bude
ještě horší.
3. Minulá selhání
0 - Nemám dojem, že selhávám.
1 - Selhal/a jsem častěji, než bych měl/a.
2 - Když se dívám do minulosti, vidím
spoustu selhání.
3 - Jako člověk jsem úplně selhal/a.
4. Ztráta radosti
0 - Raduji se stejně jako dříve.
1 - Neraduji se stejně jako dříve.
2 - Téměř nemám potěšení z věcí, které jsem
měl/a rád/a.
3 - Vůbec nemám potěšení z věcí, které jsem
měl/a rád/a.
0 - Nemívám nijak zvlášť pocit viny.
1 - Cítím vinu za řadu věcí, které jsem udělal/a,
nebo měl/a udělat.
2 - Mívám často pocity viny.
3 - Pořád mám pocity viny.
6. Pocit potrestání
0 - Nemyslím, že mě život trestá.
1 - Myslím, že by mě život mohl potrestat.
2 - Očekávám trest.
3 - Myslím, že jsem životem trestána.
7. Znechucení ze sebe
0 - Myslím si o sobě pořád to samé.
1 - Ztratil/a jsem důvěru sám/sama v sebe.
2 - Jsem ze sebe zklamaný/á.
3 - Sám sebou jsem znechucený.
8. Sebekritika
0 - Nekritizuji nebo neobviňuji sám/sama sebe
více než obvykle.
1 - Jsem sám k sobě více kritický než dříve.
2 - Kritizuji se za všechny své chyby.
3 - Obviňuji se za všechno špatné, co se
přihodí.

112
9. Sebevražedné myšlenky nebo přání
0 - Nepřemýšlím o tom, že bych se zabil/a.
1 - Mám myšlenky o sebevraždě, ale neudělal/a
bych to.
2 - Chtěl/a bych se zabít.
3 - Kdybych měl/a možnost, tak bych se
zabil/a.
10. Plačtivost
0 - Nepláču více než dříve.
1 - Pláču více než dříve.
2 - Pláču kvůli každé maličkosti.
3 - Je mi do pláče, ale nejsem toho
schopen/schopna.
11. Agitovanost
0 - Nejsem více neklidný/á nebo napjatý/á než
obvykle.
1 - Cítím se více neklidný/á nebo napjatý/á
než obvykle.
2 - Jsem tak neklidný/á nebo rozrušený/á, že
je těžké to vydržet.
3 - Jsem tak neklidný/á nebo rozrušený/á, že
nemohu zůstat v nečinnosti.
12. Ztráta zájmu
0 - O jiné lidi nebo věci jsem zájem
neztratil/a.
1 - Méně se zajímám o jiné lidi nebo věci.
2 - Mnohem méně se zajímám o jiné lidi či
věci.
3 - Je těžké se zajímat o cokoliv.
113
13. Nerozhodnost
0 - Rozhoduji se stejně dobře jako dříve.
1 - Rozhodovat se je obtížnější než obvykle.
2 - Rozhoduji se mnohem obtížněji než
obvykle.
3 - Mám problém udělat jakékoliv rozhodnutí.
14. Pocit bezcennosti
0 - Necítím se bezcenný/á.
1 - Nemyslím, že mám pro lidi stejnou cenu,
jako jsem míval/a.
2 - Ve srovnání s jinými lidmi se cítím více
bezcenný/á.
3 - Cítím se úplně bezcenný/á.
15. Ztráta energie
0 - Mám stejně energie jako vždy.
1 - Mám méně energie, než jsem míval/a.
2 - Nemám dost energie, abych toho hodně
udělal/a.
3 - Vůbec na nic nemám energii.
16. Změna spánku
0 - Nevšiml/a jsem si žádných změn u svého
spánku.
1a - Spím trochu více než obvykle.
1b - Spím trochu méně než obvykle.
2a - Spím mnohem více než obvykle.
3a - Většinu dne prospím.
3b - Probouzím se o 1-2 hodiny dříve a už
nemohu usnout.
17. Podrážděnost
0 - Nejsem podrážděný/á více než obvykle.
1 - Jsem více podrážděný/á než obvykle.
2 - Jsem mnohem více podrážděný/á než
obvykle.
3 - Bývám pořád podrážděný/á.
18. Změny chutí k jídlu
0 - Necítím žádné změny chutí k jídlu.
1a - Mám trochu menší chuť k jídlu než
obvykle.
1b - Mám trochu větší chuť k jídlu než
obvykle.
2a - Mám mnohem menší chuť k jídlu než
obvykle.
2b - Mám mnohem větší chuť k jídlu než
obvykle.
3a - Vůbec nemám chuť k jídlu.
3b - Jíst mohu pořád.
114
19. Koncentrace
0 - Mohu se soustředit jako vždycky.
1 - Nejsem schopný/á se soustředit jako
obvykle.
2 - Je těžké se na cokoliv delší dobu soustředit.
3 - Nejsem schopný/á se soustředit na nic.
20. Únava
0 - Nejsem unaven/a více než obvykle.
1 - Unavím se snadněji než obvykle.
2 - Jsem příliš unavený/á, než abych dělal/a
tolik věcí, jako jsem dělával/a.
3 - Jsem tak unavený/á, že nedokážu dělat
skoro nic.
21. Ztráta zájmu o sex
0 - V současnosti jsem nezaznamenal/a změnu
zájmu o sex.
1 - Mám menší zájem o sex než obvykle.
2 - Mám nyní mnohem menší zájem o sex.
3 - Úplně jsem ztratil/a zájem o sex.