Ceaseless - PROLOG

"Ta duše byla označena od narození. Nebylo zamýšleno, aby žila mimo tento životní čas." - Bůh

"Odleť pryč, prosím. Drže se dál od mého pokoje. Mohla jsem být nahá!" (Pagan - Existence."

"Ta duše byla předpovězena ne jednou, ale už dvakrát." - Bůh

"Do mého domu přišla duše. Dotkla se mě a mluvila se mnou. Před tebou semnou duše nikdy
nemluvily." (Pagan - Existence)

"Jestli si rozhodnutý, že má tahle duše zůstat po tvém boku, pak musí být učiněna volba." - Bůh

"Nemůžeš mě vyděsit a neuteču pryč." (Pagan - Existence)

"Ty víš, že ta duše má spřízněnou duši. Jestli má její duše existovat navěky, pak si musí zvolit tebe
místo spřízněné duše stvořené jako její druhá polovina." - Bůh

"Tohle je nejvzácnější a nejdokonalejší dárek, jaký mi kdy kdo dal. Dal jsi mi zpátky vzpomínku, kterou
budu navždy opatrovat." (Pagan - Predestined)

"Ta duše viděla příliš. Ví víc než by duše měla. Nemůže si nechat své vzpomínky. Volba by byla
nespravedlivá, pokud by je měla." - Bůh

"Šetřím ho pro svýho sexy, žhavýho kluka." (Pagan - Predestined)

"Každý moment, který s tebou strávila bude odstraněn z jejích vzpomínek. Nebude si pamatovat
setkání se Smrtí a tvoje porušení pravidel, abys jí zachránil. Nebude si pamatovat jak pro tebe
bojovala. Nebude si pamatovat překonanou kletbu, zatímco byla pod kouzlem voodoo ducha. Vše
bude vyčištěno.

Jestli jí chceš, Dankmare, pak budeš muset vyhrát její srdce nad spřízněnou duší pro ní stvořenou.
Jen tehdy pro tebe bude možné nechat si jí navěky.

Musí projít touho zkouškou." - Bůh

"Věř mi, Danku Walkere, mám oči jen pro tebe. Nikdo jiný se ke mně ani nepřiblíží." (Pagan -
Predestined)
Ceaseless - 1.kapitola

Pagan

Miranda zajela svým zbrusu novým Land Roverem na prázdné parkovací místo před Jemison Hall,
naším novým domovem na příštích devět měsíců.

"Věříš tomu, že jsme tady?" zašeptala v úžasu Miranda, zatímco jsme zíraly na historickou, cihlovou
budovu před námi. Máma byla absolventka univerzity Boone. Boone byla malá soukromá vysoká ve
Westonu, Tennessee. Když jsme sem byly s Mirandou obě přijaty, napadlo mě, že to je přesně kde
mám být. Jít na větší státní universitu mě děsilo. Líbily se mi menší místa s pocitem intimnější
atmosféry.

"Pořád se snažím pochopit skutečnost, že jsme na vysoké," odpověděla jsem, když jsem otvírala
dveře auta.

"Já vím, že jo?"

Obě jsme vystoupily z SUV a šly ke kufru, abychom začaly vykládat naše krabice. Máma s námi
nemohla jet, protože měla spisovatelskou konferenci v Chicagu. A s Mirandou jsme se obě shodly, že
je špatný nápad, aby s námi jeli její rodiče. Mít je tady by bylo trochu trapné. Protože jsme tohle
dělaly společně, rozhodly jsme se být nezávislé a zvládnout to bez pomoci kohokoli dalšího. Měly
jsme jedna druhou.

Teď při pohledu na množství krabic a zavazadel nahromaděných v kufru Mirandina Land Roveru jsem
uvažovala jestli to nebyla chyba. Bude nám trvat hodiny než tohle všechno vynosíme do pokoje.

"Tohle nám zabere věčnost," zasténala zoufale Miranda. Chystala jsem se odpovědět, když mojí
pozornost upoutal hlasitý, vibrující zvuk, opravdu dobrých reproduktorů. Zdrojem hudby byl malý,
černý kabriolet, který právě zajel na místo vedle nás. První věc, které jsem si všimla na řidičce auta
byly divoké, blond vlasy s jasně růžovými špičkami.

Řidička vypnula motor, za což byly moje uši okamžitě vděčné. Otevřela dveře a vyskočila z auta. Z
jejího oblečení a makeupu bylo zřejmé, že byla emo. Měla tlusté černé oční linky a černé vojenské
boty. Jediná věc, která k tomu trochu neseděla byly její vlasy. Sytě růžová nebyla zrovna moc emo,
ne? Položila si jednu ruku na bok, udělala obrovskou bublinu ze žvýkačky a bezostyšně na nás civěla.
Hlasitě vcucla bublinu a usmála se. "Tohle hovno bude zábava," řekla pobaveným tónem, pak se
otočila a zamířila ke koleji.

Jakmile byla z doslechu, Miranda mě pevně popadla za ruku, "Prosím bože, jen ať nebydlí nikde blízko
nás. Děsí mě."

V tom jsem s ní nemohla nesouhlasit. Kývla jsem a sáhla pro nejbližší krabici. "Pochybuju, že jí
budeme vídat často. Tohle je velká budova. Nejspíš nebudeme ani na stejném patře. Teď popadni
krabici a vykládáme."

"Doufám, že máš pravdu. Neměla bych přeparkovat? Však víš, pryč od ní," zeptala se Miranda.

"Jen vezmi krabici a přestaň se bát," odpověděla jsem a rozhodně zamířila ke koleji.
Divoce vypadající blondýna stála na schodech, sledujíc mě, když jsem došla k dvojitým dveřím
vchodu. Nešla dovnitř. Sklopila jsem pohled od ní na zem, abych nezakopla a nespadla.

Hlasitý rachot způsobil, že země zavibrovala. Zakopla jsem a upustila krabici s botama, kterou jsem
nesla. Navzdory mému úsilí je udržet, boty se mi rozsypaly po chodníku. Skoro jsem zavrčela frustrací.
Položila jsem si ruce na boky a tiše proklínala, že jsme nenechaly jet Mirandiny rodiče s námi. Tohle
byla teprve moje první krabice a mě se ani nepodařilo dostat jí bezpečně dovnitř.

Dunivý zvuk motoru zesílil, otočila jsem hlavu a uviděla černo-stříbrnou motorku zastavit pár metrů
ode mě a mojí botové katastrofy. Byla to jeho chyba, že jsem ty věci upustila. Co to dělá, že jezdí
okolo kampusu na tak hlasitý motorce? Když jsem vzhlédla od problematické motorky, můj pohled se
setkal s párem briliantově modrých očí. Moje rychlé nadechnutí bylo hlasité, jak po mě jeho pohled
přejížděl. On byl prostě tak…tak…pozoruhodně perfektní. Tmavé husté řasy rámovaly ty nejšíleněji
modré oči jaké jsem kdy viděla. Dlouhé tmavé vlasy se mu vlnili na límci a měl je zastrčené za ušima.
Dokonalá ústa byla stočená do úsměvu. Počkat…úsměv. Potřásla sem hlavou, abych přestala
kompletní fyzické vyhodnocování, které jsem cizinci prováděla. Podařilo se mi převrátit mírně
ohromený výraz do mrzutosti.

"Myslíš, že by sis mohl pořídit hlasitější motorku, protože si nemyslím, že tahle vzbudila lidi v
Austrálii?" vyštěkla jsem, sklonila se a začala sbírat boty, zatímco jsem se cítila trapně.

"To je moje vina?" zeptal se hypnoticky sexy přízvukem. S tím se dalo počítat. Kluk co vypadá takhle,
musí mít i odpovídající hlas.

"Vylekal jsi mě stejně jako jsi vzbudil spící děti v okolních státech," odpověděla sem, házejíc jedny z
mých kovbojských bot do krabice.

Koutkem oka jsem ho viděla zvednout se a přehodit jednu z jeho v džínech oděnou nohu přes
motorku. Skvělý. Teď šel sem. Přesně to jsem potřebovala. Udržovala jsem pozornost na botách
roztroušených všude kolem, když kráčel ke mně. Jeho černé boty se zastavily těsně před mou
hromadou bot. Sklonil se a zvedl růžovou lodičku, kterou jsem sotva kdy nosila. Nebyla jsem si ani
jistá proč jsem je koupila. Koupila jsem si je kvůli něčemu, ale nemohla jsem si vzpomenout co to
bylo. Zvedl i druhou a já si uvědomila, že je v rukách drží téměř zbožně. Nemohla jsem si pomoct a
byla jsem zvědavá. Otočila jsem hlavu, abych se na něj podívala. Díval se dolů na moje růžové boty
jakoby ho na nich něco rozesmutnilo. Měla jeho ex-přítelkyně taky takové? Nebo to byl jen sexy
blázen?

"Vrátíš mi moje boty?" zeptala jsem se a napřáhla pro ně ruku. Zdvihl pohled a ta překvapivě modrá
barva byla z blízka ještě úžasnější. Byl tam taky smutek. Jasně jsem ho viděla a něco uvnitř mě
zabolelo. Ani jsem toho kluka neznala. Proč jsem se tak hluboce zajímala o zjevnou bolest, kterou se
zabýval?

"Tyhle se mi líbí. Vsadím se, že na tobě vypadají krásně," řekl a obě je opatrně položil do krabice.
Chtěla jsem se z jeho chraplavého tónu zachvět.

"Díky," odpověděla jsem rozpačitě. Nevěděla jsem co jiného říct.

"Jsi připravenej odrazit, Danku?" zeptala se blondýna s růžovými konečky, když překročila moje boty
a šla k motorce. Ona byla s ním? Byl tu, aby jí vyzvedl? Emo holku? Opravdu?

"Ne, Gee, nejsem," řekl jí. Jeho pozornost byla lichotivá a současně trochu znervózňující. Bylo to jako
by čekal až něco řeknu nebo udělám. Nevěděla jsem co chce, ale bylo těžké neudělat cokoli co by ho
mohlo potěšit. Sáhl pro další pár bot a dal ho do krabice. Pokračoval dokud nebyly všechny boty
zpátky uvnitř. Těsně padnoucí, černé tričko, které měl na sobě dělalo úžasné věci s jeho rukama, když
zvedl krabici a postavil se, čekajíc na instrukce.

"Kam s tím?" zeptal se.

Nebyla jsem si jistá jestli chci jeho pomoc, ale rozhodně jsem jí potřebovala. Miranda zrovna
přecházela ulici. Věděla jsem vteřinu, kdy na něm spočinula pohledem. Otevřela pusu a upustila
krabici, kterou nesla. Co to sakra? Byl sexy, ale musela vysypat krabici svých vlasových přípravku na
ulici? Do háje. Tímhle způsobem se do našeho pokoje nikdy nenastěhujeme.

"ACH MŮJ BOŽE," zakřičela, zakryla si pusu a poskakovala na špičkách. Přesunula jsem se z trapnosti k
ponížení. Bála jsem se na kluka podívat. Miranda se chovala jako šílenec.

"Mirando," zasyčela jsem a snažila se jí přimět, aby se přestala chovat jako nějaká bláznivá fanynka k
úplně cizímu klukovi. Pak zvedla prst a začala na něj ukazovat. Fantastický. Zbláznila se.

"Víš kdo to je?" zeptala se mě, vyjekla a pořád na něj zírala.

Měla bych vědět kdo je? Co tím myslela? Uniklo mi něco? Otočila jsem se a podívala se na něj znovu.
Pořád byl tak neuvěřitelně sexy, ale byl to prostě jen kluk. Pobavený úsměv na jeho tváři mě
upozornil, že možná věděl proč se chová jako by přišla o rozum.

"Kdo jsi?" zeptala jsem se a pozorně si ho prohlížela.

Modrá v jeho očích začala…zářit?

"Dank Walker," odpověděl a nespustil ze mě pohled. Bylo těžké se od jeho očí odvrátit. Bylo v nich
něco magického. Skoro jakoby k němu bylo moje tělo přitahováno. Nelíbilo se mi to. Děsilo mě to.
Bylo to špatné. Nebylo to normální.

"Pagan, ty nevíš kdo to je? Ach. Můj. Bože! To si ze mě musíš dělat srandu. Měla bych tě začít brát víc
ven. Nemůžu uvěřit, že tu přede mnou opravdu stojíš. A držíš Paganinu krabici. Chodíš sem?
Nevěděla jsem, že jdeš na vysokou? Jsem tak velký fanoušek. Yet YouStay je moje vyzvánění. Muluju
jí!"

Vyzvánění? Počkat…

"Ty jsi hlavní zpěvák té kapely," odmlčela jsem se, protože jsem si nemohla vzpomenout na jméno.
Věděla jsem, že je Miranda milovala. Prostě jsem jí většinou vypustila, když šla s něčím dál a dál.

"Chladná duše, Pagan! On je hlavní zpěvák Chladné-zatracené-duše. Jak to můžeš nevědět?"

informovala mě Miranda, když překročila její kartáče a vysoušeč vlasů, aby se dostala blíž k Danku
Wolkerovi.
"Jsem tvůj největší fanoušek," řekla mu, měla jsem pocit, že to už mu došlo.

"Je hezké tě poznat," odpověděl zdvořile, ale jen se na ní podíval a pak se jeho pozornost vrátila ke
mně. Z jeho pobaveného úsměvu jsem měla pocit jakoby věděl něco, co já ne. To mě štvalo.

"Můžu tu krabici vzít. Díky žes mi nabídl pomoc, ale zvládnu to," řekla jsem a natáhla ruce, abych si
vzala krabici, kterou držel. Nadzdvihl jedno obočí a posunul krabici z mého dosahu.

"Jsem si jistý, že to všechno zvládneš sama, Pagan. Ale chci ti to odnést do pokoje. Prosím." Nemohla
jsem být neslušná. Řekl prosím.

"Chce si to odnést sama, Danku. Dej jí tu zatracenou krabici a jdeme. Máme něco na práci," zavolala
emo holka, která teď seděla na jeho motorce.

Očima mu problesklo něco, o čem jsem si byla pěkně jistá, že byl vztek. Ani se jejím směrem
nepodíval. "Ignoruj jí," řekl mi, když kývl hlavou ke dveřím koleje. "Veď mě."

Nechtěla jsem aby mě divoká, lehce děsívá holka, žijící na mojí koleji nenáviděla, ale Miranda mě
šťouchala do ruky jako idiot. Chtěla, abych nechala Danka Walkera odnést mi krabici s botama a on
byl očividně rozhodnutý pomoct mi.

"Dobře, fajn, jen vezmu další krabici. Mirando, ukaž mu kde je pokoj." Miranda se na mě zářivě
usmála a vděčně kývla.

Pobavený výraz zmizel a Dank Walker se zdál naštvaný.

Fajn. Dobře. Neměl by to zkoušet na jinou holku, zatímco mu jedna sedí vzadu na motorce. Nebyla
jsem pitomá. Věděla jsem, že kluci z rockovejch kapel jsou hráči. To nebylo nic pro mě.

Mirana začala překypovat slovy a ještě dalšími slovy, když vykročila ke koleji, snažíc se velmi tvrdě
udržet si Dankovu pozornost. Nemohla ho zvládnout. Neměla jsem pochyby. Míříc zpátky k Land
Roveru jsem se pokoušela zablokovat jejich hlasy a soustředit se na krabice, které jsem potřebovala
vyložit.

Ceaseless - 2.kapitola

Dank

Ještě před třemi dny jsem jí držel v náručí a ona usnula, zatímco mi vyprávěla co všechno si zabalila.
Dobíral jsem si jí, že si toho zabalila příliš a nevejde se jí to do pokoje. Slíbila mi, že si vezme ty růžové
lodičky na naše první, oficiální univerzitní rande. Všechno mělo být perfektní. Pagan mě milovala.

Teď mě ani nezná.

"Tady to je," oznámila Miranda, když otevřela dveře pokoje, který jak jsem věděl sousedil s Geeiným.
Ujistil jsem se o tom. Taky jsem věděl, že tenhle pokoj byl největší, který byl k dispozici. Chtěl jsem,
aby Pagan měla to nejlepší. Chtěl jsem, aby každá její zkušenost byla perfektní. Už si toho se mnou
tolik prošla. Tohle měl být začátek našeho 'šťastně až do smrti'.

"Ach, wow. Je obrovský! Zajímalo by mě jestli jsme ve správným? Jsme jenom prvačky." Vzrušení v
jejím hlase, když se otáčela po pokoji mi připomnělo, že i ona všechno zapomněla. Moje existence v
lidském světě celý minulý rok byla změněna. Pagan si nevzpomínala. Vzali jí to. Každá vzpomínka---
byla pryč.

"Můžeš tu krabici položit na tuhle stranu pokoje. Pagan bude chtít být dál od koupelny. Trvá mi
dlouho připravit se a tak bude moct ráno spát dýl." Miranda měla pravdu. Pagan po ránu netrávila
moc času přípravami. To mi taky připomnělo, že tu nebudu, abych jí objímal a líbal její ospalou tvář.
Položil jsem krabici vedle její skříně. Projela mnou ostrá bolest z odloučení. A pak tu byl strach. Co
když si mě Pagan nevybere? Co když jí nikdy znovu objímat nebudu? Co když se na mě už nikdy
nepodívá s láskou v očích? Dokážu bez toho existovat?

Ne, nedokážu.

"Budeme mít zpoždění," zavrčela Gee ode dveří. Bylo na čase jít sbírat duše. Bylo ale tak těžké jí teď
opustit, když jsem jí měl zase blízko. Byt neschopen se jí dotknout, nebo jí umožnit, aby mě viděla
bylo mučení.

"Ach, máš zkoušku?" zeptala se Miranda a házela řasama mým směrem. Zapomněl jsem, že byla
fanoušek Chladné duše. Už to bylo chvíli co jsem pro ní byl Paganin kluk. Skutečnost, že byla fanynka
se vytratila. Tohle bude nepříjemné.

"Ne, má koncert," vysvětlila Gee pobaveným tónem.

"Wow, kde? Je vyprodaný? Moc ráda bych šla. Nikdy v životě jsem vás neviděla živě."

Ale ano, viděla. Několikrát. Ale to bylo taky zapomenuto. Než jsem mohl vyrukovat s vhodnou
odpovědí, Gee mě přerušila.

"Pagan venku mluví s klukem. Takovým s jižanským tatíkem, jestli víš co tím myslím."

Do prdele.

Proklouzl jsem kolem Mirandy a vystrčil Gee ven, když jsem si razil cestu dolů na parkoviště, nejbližší
možnou rychlostí podobné lidské. Ale protože jsem věděl, že je Leif v Paganině blízkosti a ona neví
kdo to je, nebo co udělal, cítil jsem právo k lehce rychlejšímu cestování. Nechtěl jsem Pagan vyděsit
tím, že bych se prostě objevil ze vzduchu. Takže jsem došel vedle ní. Leif mojí přítomnost cítil,
protože se mu napjalo celé tělo.

"Můžu ti pomoct odnosit věci dovnitř?" zeptal se jí Leif a díval se jí přes rameno ve snaze najít mě.

Začínal jsem dělat krok v před, když mě Gee popadla za ruku a tvrdým trhnutím mě stáhla zpátky.
"Přestaň. Pamatuj si, on není její typ. Uklidni se. Nech jí to zvládnout. Všechno posereš, když se budeš
chovat jak nějakej bláznivej, poblouzněnej chlap. Tohle není kluk, do kterýho se zamilovala.
Zamilovala se do temného, tajuplného Danka Walkera. Zamilovala se do Smrti. Buď tenhle chlap.
Přestaň být zlomený, ubohý, posedlý slídil. To jí zpátky nepřivede. A věř tomu nebo ne, taky chci
Pagan zpátky."

Měla pravdu. Pevně jsem zaťal pěsti a čekal.

"Ne, díky. Zvládnu to. Bylo hezké tě poznat," informovala ho Pagan lehce otráveným tónem, který
zmírnil mojí úzkost. Gee měla pravdu. Leif nebyl Paganin typ. Nikdy nebyl. Věděl jsem, že ten kluk
není dost blbej na to, aby se mi jí znovu pokusil vzít. Jeho otec by to nedovolil. Jen testoval vody, aby
věděl jestli skutečně zapomněla.

"Vidíš? Zvládla to. Teď mazej. Chovej se záhadně a sexy. Dostaň svojí prdel na motorku a beze slova
odjeď."

Opustit Pagan bylo těžký. Nechtěl jsem, aby musela odnosit všechny tyhle věci dovnitř. Chtěl jsem to
pro jí udělat. Měl jsem být ten, kdo to udělá. Ona mi to měla splatit sexuálními laskavostmi.
Vtipkovali jsme o tom týdny. Ale teď…byla tady. Sama.

"Ty tu zůstaň. Zůstaň nablízku. Pomoz jí se nastěhovat. A hlavně od ní drž voodoo prince daleko.
Vrátím se hned jak to bude nelidsky možné."

Gee překvapivě nic nenamítala.

Pagan

"Chytrej krok. Vypadal jako hnusák."

Blondýna s růžovými konečky byla nečekaně vedle mě. Neslyšela jsem jí přijít, ale byla jsem
zaměstnaná na pokusy zbavit se přespříliš přátelského kluka, který mě potkal u Mirandina auta a
nepochopil náznaky.

"Byl dost milý. Jen nejsem blázen, abych ukazovala cestu do svýho pokoje každýmu klukovi v
kampusu," vysvětlila jsem. A taky jsem nechtěla, aby měli pocit, že jim za jejich pomoc něco dlužím.

Holka sáhla do auta a vytáhla můj kufr. Nebyla jsem si jistá co si o tom myslet. Vylekal mě řev
nastartovaného motoru a já se otočila, abych viděla odjíždět Danka Walkera aniž by se podíval mým
směrem. Ne že bych to opravdu očekávala. Chci říct, byl hodně milý a zdál se tak nějak zaujatý, ale
zrovna jsem ho nepovzbuzovala.

"Nejedeš s ním?" zeptala jsem se holky, když kolem mě procházela s mým kufrem v jedné ruce a
krabicí v druhé. Opravdu mi hodlala pomáhat vykládat? Proč? Neudělal jsem nic, abych vyhrála její
laskavost. Nevypadala jako někdo, kdo si dělá přátelé lehce.

"Rozmyslela jsem si to. Je dneska trochu otravnej," řekla aniž by se na mě podívala. Sledovala jsem jí
jak jde ke vchodu na kolej, pak jsem se otočila a sama vzala další krabici. Nevěděla do jakého pokoje
jít a i kdyby ho sama našla, Miranda by vyšilovala, kdyby emo holka vešla do pokoje, zatímco je tam
sama.

O pět hodin později jsme byly kompletně vybalené. Dokonce i náš velká pokoj byl zařízený. Vzaly jsme
prázdné krabice k popelnicím, naplnily ledničku lahvemi s vodou a já přenechala půlku své skříně
Mirandě. Koupila si příliš mnoho oblečení, aby se vešlo do její. To nebylo ani v nejmenším
překvapující. Napadlo mě, že bude jednodušší žít s napěchovaným šatníkem, než poslouchat příštích
devět měsíců Mirandiny nářky, že její skříň není dost velká. Krom toho, při velikosti tohohle pokoje
jsme mohli klidně do rohu postavit jednu z těch cestovních skříní.

"Pořád nemůžu uvěřit, že je v pokoji připojeném k našemu a nemusí se o něj s nikým dělit. Co je zač?
Dítě rockový hvězdy? TO JE ONO! Ona je dítě nějakýho slavnýho rockera. Vypadá na to. Očividně se
dobře zná s Dankem Wolkerem a má peníze a moc mít pokoj na koleji jen pro sebe. A taky má to
divný jméno. Kdo pojmenuje svoje dítě 'Gee', kromě nějaký slavný osoby?"

Většinu času jsem odsouvala Mirandiny bláznivý nápady stranou, ale tentokrát měla možná pravdu.
Nikdo jiný na koleji neměl pokoj jen pro sebe, všechny ostatní měly spolubydlící. Je pravda, že náš
pokoj byl obrovský, dokonce větší než Geein, ale dělily jsme se o něj. Sedla jsem si dolů na černě
puntíkatou deku, na které Miranda trvala, že jí musím mít. Chtěla, abychom ladily. Její byla černá s
bílými puntíky a moje byla bílá s černými. Vzor mi byl opravdu ukradený, ale upřímně bych se
spokojeně přikryla prošívanou dekou z domova. Miranda zuřivě zasyčela, když jsem to navrhla. Takže,
jsme měly puntíky. Všechno ostatní bylo také černo-bílé. Černá a bílá byla její momentální
dekorativní posedlost. Dokonce nám koupila i odpovídající nástěnky s černými a bílými stuhami, visící
nad našimi stoly, těsně vedle černých a bílých suchých mazacích tabulí.

"Vypadá to dobře, ne?" zeptala se domýšlivě, když si sedla vedle mě. Byla šťastná z toho jak se sem
všechno hodilo. Já byla jen ráda, že nechala plakát OneDirection doma. Neměla jsem ráda boy-bandy
a určitě jsem je nechtěla na zdi v pokoji celý rok.

"Odvedla jsi dobrou práci," souhlasila jsem a ona se rozzářila. Nebylo potřeba moc k tomu jí
rozesmát. Chvíli si procházela těžký obdobím, když její přítel, Wyatt, zemřel. My tři jsme vyrůstali
společně. Jeho ztráta mě taky zasáhla, ale ne tak těžce jako jí. Oni měli spojení, které jsem nesdílela.
Nakupování do našeho pokoje jí zaměstnávalo celý minulý měsíc a pomalu se začínala léčit.

"Co budeme dělat teď? Chceš se jít mrknout po kampusu? Nebo najít něco k jídlu? Kolejní jídelna je
ještě do zítra zavřená. Budeme muset opustit kampus, abychom našly bistro."

Chystala jsem se odpovědět, když dovnitř vešla Gee skrz koupelnu, která propojovala naše pokoje.
"Znám perfektní místo kam se jít najíst a trochu se pobavit. Tak jdeme, mrchy."

Ceasseless - 3.kapitola

Pagan

I když to byl věkem vyhrazený klub, Gee nás bez problémů dostala dovnitř. Chtěla jsem odmítnout jít,
ale Miranda byla celá nadšená, když nás vyhazovač mávnutím pustil dovnitř. Musela jsem jít, abych
držela Mirandu od problémů.
"Přestaň se mračit, Peggy Ann. Není to tak špatný. Uvolni se," řekla mi Gee, když jsme šly k jednomu z
volných stolů.

"Jmenuju se Pagan," informovala jsem jí.

"Bývala s tebou větší sranda," zamumlala. Co tím sakra myslela? Znaly jsme se nanejvýš šest hodin.
Chystala jsem se jí na to zeptat, když se přede mě postavil kluk.

"Ahoj, krásko. Jsi tu nová? Tyhle oči bych si pamatoval, kdybych je už předtím viděl."

Unaveně jsem si povzdychla a vzhlédla k němu. "Opravu? To je to nejlepší na co se zmůžeš?" zeptala

jsem se s nadzdviženým obočím.

Jeho zmatené zamračení mě naštvalo a obešla jsem ho.

"Krutě! To se mi líbilo," zasmála se Gee, když jsme si sedaly k baru. Miranda mě popadla za ruku a
trhla mnou směrem k ní, "Teď se nedívej, ale je tady Jay," zašeptala mi vzrušeně do ucha.

Věděla jsem, že Jay chodil na Univerzitu Tennessee, což bylo jen o jedno město dál od nás, ale
nečekala jsem, že na něj narazim tak brzo, zvlášť ne můj první večer na vysoký. Začala jsem se ohlížet,
ale Miranda mi pevně sevřela ruku. "Řekla jsem nedívej se. Je s holkou. Tancujou u sebe opravdu
blízko a no, myslím že mu možná obskakuje nohu."

"Co chceš k pití Pay-gan," zeptala se Gee, posměšným hlasem převracejíc moje jméno, když jsem jí
předtím opravila.

"Cola bude fajn," řekla jsem a odvrátila pozornost od Mirandina smrtícího sevření mojí ruky ke Gee,
seděla na barové stoličce jakoby byla skutečně dost stará na to objednat si něco víc než limonádu.

"Chceš Colu? Proč nejsem překvapená?" odpověděla, obracejíc oči v sloup. Její pohled sklouzl ode mě
na něco za mým ramenem.
"No, do prdele," zamumlala.

Zvědavě jsem se otočila a můj pohled se setkal s Jayovým. Opravdu tancoval s holkou, která mu právě
možná obskakovala nohu. Rukama svíral její zadek a něco jí šeptal do ucha, nebo to aspoň dělal než
mě uviděl. Usmála jsem se jeho překvapenému výrazu. Byla jsem si jistá, že neměl tušení, že jsem na
Boone. Nemluvila jsem s ním od Wyattova pohřbu. Usmála jsem se, mávla na něj a otočila se zpátky,
abych se podívala na Gee. Pozorně mě pozorovala jako bych měla každým okamžikem odpadnout na
zem. Co má za problém? Byla prostě dost divná, aby mě znervózňovala.

"Ty ho znáš?" zeptala se, přejíždějíc pohledem ze mě na Jaye.

Pokrčila jsem rameny a zvedla Colu, kterou přede mě barman postavil. "Jo, chodil na naší střední,"
vysvětlila jsem. Nechtělo se mi jí vysvětlovat, že jsme spolu taky tři roky chodili. Určitě by mě nějak
tou informací přivedla do rozpaků.

"Tři roky to byl její kluk. Byli nerozluční." Ozvala se Miranda se svým šťavnatým drbem. Za tohle jí
budu muset později poděkovat.

"Hmmm…no, Pay-gan, musíš se rozhodnout co chceš dělat, protože jde sem," odpověděla Gee. Zdála
se naštvaná.

Skvělý.

"Pagan?" při Jayově překvapeném tónu jsem si přála, abych dnes zůstala na koleji. Právě teď se mi do
toho nechtělo. Zvlášť, když Gee sledovala každý můj pohyb. Zhluboka jsem se nadechla, vynutila si
úsměv na tváři a otočila se čelem k Jayovi.

"Ahoj Jayi."

"Nazdárek, Jayi. Sranda tě tu potkat," řekla se smíchem Miranda.

"Nemůžu uvěřit, že jsi tady," řekl Jay s obrovským úsměvem na tváři. "Co tady děláš?"

"Obě chodíme na Boone," vysvětlila jsem.

"Boone? Opravdu? To jako, že bydlíš jen třicet minut ode mě?" nadšení v jeho hlase mě překvapilo.
Už to byl rok a půl co jsme se rozešli. Nebylo to jako bychom byli dávno ztracení kamarádi.

"Jo. Dneska jsme se přistěhovaly," řekla Miranda než se znovu napila svojí Shirley Temple. Alespoň
jsem doufala, že to je Shirley Temple. Gee se určitě nepodařilo objednat jí něco s alkoholem.

"Kdy´s mi chtěla zavolat? A dát mi vědět, že jsi přímo za rohem?" Jayova pozornost byla zaměřená na
mě, ale já sledovala blondýnu, která mu předtím obskakovala nohu. Podle výrazu její tváře nebyla
moc šťastná. Sledovala jsem jak k nám došla a objala rukama Jayovu paži. Přesunula jsem oči od
jejího vzteklého pohledu k jeho náhle napjatému.

"Takže, kdo jsou tvojí přátelé, Jay Jayi?" zeptala se a tiskal se k němu.

Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nerozesmála při 'Jay Jay'. Miranda mě kopla a já slyšela její
tlumený smích. Ta přezdívka jí taky rozesmála.

"Ehm, tohle je, ehm," koktal.

Rozhodla jsem se ho zachránit z okamžiku paniky a usmála jsem se na jeho novou přítelkyni. "Ahoj, já
jsem Pagan a tohle je Miranda. Chodily jsme s Jayem na střední." Tak strašně jsem chtěla říct s Jay
Jayem, ale odolala jsem pokušení, protože jsem věděla, že kdybych to řekla, vybuchla bych smíchy.
Zvedla ruku a projela Jayovi rozcuchané blond vlasy, zatímco mě nepřestávala pozorovat. Zřejmě
jsem byla ten, koho měla ráda nejmíň. "Opravdu? Nikdy žádnou z vás nezmiňoval."

To bylo trochu překvapující. Vzhledem k tomu, že jsme se rozešli to léto, když šel na vysokou. Myslela
jsem si, že mu budu při nejmenší trochu chybět. Hádám, že jsem se spletla. Pokrčila jsem rameny,
"Nejspíš jsme se na jeho žebříčku důležitosti neřadily příliš vysoko," odpověděla jsem. Sklouzla jsem
pohledem Jayovi a usmála se. S touhle konverzací jsem skončila. Viděla jsem jak zamračeně svraštil
čelo a rozhodla se ho zbavit dokud můžu. Poslední co jsem od něj nebo Mirandy chtěla bylo, aby se
začali hrabat v minulosti.

"Bylo hezký tě znova vidět, možná do sebe zase někdy narazíme v příštích třech letech." Otočila jsem
se zpátky na svojí židli a nechala spadnout úsměv. Teď byl na řadě on, aby odešel. Už jsme měli náš
malý, divný moment. Čas jít dál.

"Máš pořád stejný číslo?" zeptal se Jay. Sakra s tím. Fakt to tomu klukovi nedocházelo? Neměla jsem
o něj zájem. Šel dál. Ježiš.

"Jo. Její číslo se nezměnilo," odpověděla Miranda, když bylo očividné, že se k tomu nechystám.

Tentokrát jsem já nakopla Mirandu.

"Au!" vypískla.

"Zbav se jich," zašeptala jsem Gee, která seděla překvapivě tiše a celou věc sledovala.

Mrkla na mě a obrátila pozornost k Jayovi. "Vypadá to, že si Pagan už nechce povídat-povídat, Jay-
Jayi. Takže se se svojí přítelkyní můžete vrátit k vašemu obskakování na parketu. Předtím to bylo
zábavný."

Zakryla jsem si obličej rukama. Proč jsem jí věřila, že tohle zvládne? Miranda vybuchla smíchy a taky
se od nich otočila pryč. Nechala jsem oči pevně zavřené v naději, že prostě odejdou. Nechtěla jsem,
aby si Jay myslel, že jsem sledovala jeho hříšný tanec.

"Jsou pryč. Nemáš zač," oznámila mi Gee, zvedla svojí prázdnou skleničku do vzduchu a zachrastila
ledem. "Je celkem roztomilej, ale myslím, že ta holka co se na něj věšela má místo nehtů stříbrný
hroty a je připravená rozpárat každého do se přiblíží."

"Všimla jsem si," odpověděla jsem a dopila zbytek limonády ve skleničce.

"Pořád je do tebe hotovej," řekla Miranda šťouchajíc mě do ruky. Byla slepá? Jay byl velmi zadaný.
Vždycky byl ke všem zdvořilý a přátelský. Samozřejmě, že byl i k nám. Od prváku do třeťáku, kdy
odmaturoval rok před námi jsme dělali všechno společně.

"Ne, není. Krom toho, nikoho nehledám."

Miranda si povzdychla a našpulila pusu, "Nikdy nehledáš. Ani jsi si dneska nevšimla jak sexy je Dank
Walker."

Tak v tom se pletla. Byl jsem si velmi vědomá toho jak sexy byl. To by musel být člověk slepý, aby mu
to ušlo a dokonce i tehdy by to s jistotou mohl říct. Jeho hlas byl hypnotický. Ale byl to zpěvák v
rockové skupině. Nebyl můj typ. Kluci jako on chtěli holku jen na tak dlouho, aby jí svlíkli a dostali do
postele. Pak šli dál.

"Všimla jsem si. Jen mi je to jedno. Nedělám do rockerů. To je tvoje záležitost." Gee si odkašlala a
přivedla tak k sobě mojí pozornost. "Co máš proti muzikantům?"

"Skutečnost, že chtějí mít každou noc jinou holku. Sex, drogy a rock'n roll," odpověděla jsem.

Gee si mě chvíli prohlížela a pak pomalu kývla hlavou jakoby souhlasila. "Možná, ale Dank není tvůj
typický zpěvák."

"Jasně, že není," odpověděla jsem a z mého tónu odkapával sarkasmus. "Nemám náladu se o tom
bavit. Jak dlouho tu musíme zůstat?"

"Zrovna jsme přišly, Pagan. Žádnej roztomilej kluk mě ještě ani nevyzval k tanci," zafňukala Miranda,
ohlédla se přes obě ramena, aby zkontrolovala jestli si jí prohlížejí nějací kluci, po kterých by se
případně vrhla.

"Dobře, fajn. Počkáme dokud si nezatancuješ, pak můžeme odejít?"

"Začalas bejt pěkně nudná, Peggy Ann," zamumlala Gee.

Co to furt měla s tím říkat mi Peggy Ann? Věděla, že moje křestní jméno je Pagan. A proč pořád dělala
jako by jsme se znaly dýl než půl dne? Jela v drogách? Dneska byla na motorce Danka Walkera.
Možná byla fanynka. Neberou fanynky drogy a nepsí s kapelou?

"Ach, páni!" vyjekla tiše Miranda a zatahala mě za ruku. Za námi stáli dva kluci. Jeden z nich vypadala
povědomě; už jsem ho předtím musela někde vidět.

"Ráda tě poznávám Nathane," řekla Miranda sladkým hlasem. Takovým, o kterém si myslela, že je
sexy a používala ho jen když s ní mluvil atraktivní kluk. Ten povědomý na ní byl velice soustředěný.
Rukou si projel tmavě hnědé vlasy, kterým vlny na konečcích dodávaly divoký vzhled. Líbil se mi.
Nebyla jsem si přesně jistá proč, ale schvalovala jsem ho.

"Tohle je moje kamarádka Pagan," představila mě Miranda klukům.

"Pagan, tohle je Nathan a Kent. Oba chodí na UT."

Kent přikročil ke mně. "Jestli si se mnou zatancuješ, myslím, že tvoje kamarádka půjde tancovat s
Nathanem a pokud sis všimla, on prakticky slintá. Co jsme sem přišli, nespustil z ní oči." Škádlivý
úsměv, když se díval na Nathana, zmírnil všechny starosti co jsem měla. Nebalil mě. Byl tu jako
Nathanova opora. Vstala jsem a vzala Kentovu nabízenou ruku.

"Ráda si zatancuju," usmála jsem se na Mirandu, "protáhni tomu klukovi kosti." Řekla jsem jí, což jí
rozesmálo, když vstávala a vklouzla rukou do Nathanovi. Zíral na ní, jako by právě objevil vzácní
drahokam. Líbilo se mi to. Hodně. Doteď měl Nathan můj souhlas.

"Vůbec nevadí, utečte vy dvě a jděte si zatancovat. Já budu sedět tady a pít," řekla Gee, připomínajíc
mi, že je tady. Cítíc vinu jsem se na ní ohlédla, ale ona měla na tváři pobavený úsměv, takže jsem
věděla, že jen popichuje. Krom toho, Gee byla bláznivá rocková fanynka. Ty nebalí vysokoškoláky.

"Brzo budeme zpátky," ujistila jsem jí.

Zvedla svůj nejnovější drink, "Je mi fajn a skvěla přímo tady. Prosím, jděte se bavit. Možná se uvolníš,
Peggy Ann." Obrátila jsem oči v sloup nad jejím neustálým užíváním její přezdívky. Uvědomila jsem si,
že pro ní budu vždycky Peggy Ann. Nepřestane mi tak říkat.

"Jdem tancovat," řekla jsem Kentovi. Odvedl mě na přecpaný parket. Všude se pohybovala těla.
Většina z nich byla stejně intenzivní jako Jay a jeho holka. Opravdu jsem doufala, že Kent nečeká, že
se o něj o celého budu třít. To nebyl druh tance, do kterýho bych šla.

"Předtím jsem tě viděl mluvit s Pottsem. Znáš ho?"

On znal Jaye? Univerzita Tennessee byla velký místo. Jak divné. "Ehm, jo. Jay a já jsme spolu chodili
na střední."

Kent nás zatáhl do davu a vklouzl mi rukou kolem pasu. Nebyla jsem si jistá jestli se mi to líbí.
"Opravdu? To je dobrý. Jay a já jsme ve stejným bratrstvu."

Ach. Kluk z bratrstva. Skvělý.

"Chodíš na UT?" zeptal se se zájmem.

"Ne. Jsem na Boone."

Kend sklouzl rukou po mém boku níž a přitáhl mě k sobě, když se hudba zpomalila do sexy rytmu.
Nelíbilo se mi to. Pohledem jsem prohlížela dav dokud jsem nenašla Mirandu, abych viděla co s
Nathanem dělají. Byla zabalená v jeho náručí a dívala se na něj jakoby byl nejkrásnější kluk jakýho kdy
viděla. Chtěla jsem, aby si to užila. Potřebovala nějakou zábavu a začít chodit ven s dalšími kluky. Ale
zvládnu se srovnat s Kentem, který se o mě všude třel, abych jí dopřála tuhle chvíli?

Zrovna v tu chvíli mi kolem pasu vklouzly dvě silné ruce a pevně mě chytly. Na krku mě lechtal teplý
dech a místo, aby mě to vylekalo, měla jsem z toho radost. "Čas vypršel," řekl za mnou hluboký, sexy
ospalý hlas. Kent vykulil oči.
"Ty jsi…ty jsi…do prdele! Ty jsi Dank Walker. Z Chladný duše." Kentovi paže mě okamžitě pustily, když
ustoupil zpátky. Jeho pohled byl zaměřený na kluka za mnou. Proč za mnou stál Dank Walker a dělal
si na mě nějak velký nárok jsem si nebyla jistá, ale v tuhle chvíli jsem byla jen ráda, že už se na mě
netlačí Kentova pánev.

"Jo. Teď jdi," odpověděl Dank. Kent kývl a couval mezi pohybujícími se těly.

Otočila jsem se a zamračila se na něj. Výraz úlevy v jeho tváři mě překvapil. "Co to mělo znamenat?"
zeptala jsem se.

Dankovi oči se změnily z vroucí vířivky jak sledoval Kenta odcházet na jemnou záři, když se podíval na
mě. "Bylo ti s ním nepříjemně."

Jak to věděl? "Možná. Ale proč se staráš?"

Dank si frustrovaně povzdychl a zavrtěl hlavou, "Nevím. Ale starám."

Dobře…To bylo nečekaný.

"Zatancuješ si se mnou, Pagan?"

Prohlížela jsem si Danka, když mě pozorně sledoval, čekajíc na odpověď. Nevěřila jsem klukům jako
on. Žádná holka by neměla. Ale nemohla jsem ho odmítnout. Položila jsem mu ruku na paži. Jeho
ruce byly pořád na mém pase. Hudba okamžitě zpomalila. Sexy basy se zmírnily do něčeho
jednoduchého a hladkého. Uvolnila jsem se v jeho náručí a důvěra přišla snadno. Dankovi ruce se
nepotulovaly. Nedělal svým tělem vulgární pohyby. Místo toho si mě držel blízko, když jsme se
pohybovali na hudbu. Vůně na jeho tričku byla něco temného a exotického. Chtěla jsem do něj
zabočit nos a tu vůni vdechovat. Tenhle kluk mohl být nebezpečný. Všechno na něm bylo
neodolatelné. Lehce jsem otočila hlavu tak, abych ho mohla lépe cítit a lekla jsem se tichého zavrčení,
které mu zavibrovalo v hrudi.

Co to bylo?
Vzhlédla jsem k němu a jeho oči byly teď chladné a tvrdé a zaměřené na něco za mnou. Ohlédla jsem
se přes rameno a uviděla tam stát Jaye. Ruce měl zastrčené v kapsách a na ruce mu chyběla jeho
přítelkyně. Díval se na mě. Otočila jsem se z Dankovi náruče a postavila se čelem k Jayovi. Potřeboval
něco?

"Ahoj, Jayi," řekla jsem ve snaze zmírnit náhlé napětí. Znali se ti dva?

"Pagan. Chtěl jsem vědět jestli by sis se mou kvůli starým časům nezatancovala. Neuvědomil jsem si,
že jsi ehm, s Dankem Walkerem. Wow, vypracovala ses vysoko."

Zasmála jsem se. Tihle kluci byli udělaný do Dankovi kapely. "Nejsem s Dankem. Zrovna dneska jsme
se seznámili. Ráda si s tebou zatancuji, když to tvojí holce nebude vadit. Ale napřed mě nech dokončit
tenhle tanec."

Jay přejel očima ze mě na Danka, pak rychle zpátky ke mně. "Jo, jasně. Budu čekat."

Věnovala jsme mu uklidňující úsměv, protože se z ničeho nic zdál opravdu nervózní. Divné, Jay nebyl
nervózní typ. Otočila jsem se, abych svoje ruce položila zpátky na Dankovi. Jeho svaly se pod mým
dotykem napjaly a moje představivost se rozjela. Bez trička by byl neuvěřitelný. Nemusela jsem to
vidět, abych to věděla.

"Znáš ho," řekl Dank pomalým, klidným tónem.

"Ano. Chodili jsme spolu na střední," vysvětlila jsem a záměrně vynechala fakt, že to byl můj první a
jediný přítel. Dank se zdál Jayem naštvaný. Nejspíš jsem si to představovala, ale pro případ jsem Jaye
chránila. Na muzikanta byl Dank Walker opravdu dobře stavěný.

"Máš ho ráda?" zeptal se.

No, tohle bylo dost přímý. Přestala jsem tancovat a podívala se na něj. "Opravdu si nemyslím, že to je
tvoje věc. Poznali jsme se teprve dneska."
Dank se kousl do spodního rtu a sakra bože, jestli to nebylo žhavý jako samo peklo. Opravdu jsem
chtěla ten spodní ret vytáhnout ven a sát ho. Byla jsem na to stejně špatně, jako kterákoli jiná
bláznivá fanynka. Zrovna jsem toho kluka potkala a měla jsem špatný myšlenky.

"Dobře. Máš pravdu. Omlouvám se," odpověděl.

Ze smutného výrazu v jeho očích mě bolelo srdce. Potlačila jsem touhu natáhnout ruku a dotknout se
jeho tváře. Nechtěla jsem, aby byl smutný. Vyzněla jsem zle? To jsem nechtěla.

"Prostě jen tancujme," řekla jsem, když začal hrát další sexy rytmus. Dank kývl a sjel rukama níž po
mých bocích, když si mě přitahoval blíž. Hladký a jednoduchý způsob jakým se jeho tělo pohybovalo s
mým, mi rozbušilo srdce očekáváním. Jeho ruce opustily můj pas a obtočily mi zápěstí. Podívala jsem
se na něj, když mi chytil a zvedl ruce, aby si je omotal kolem krku, tisknouc moje tělo blíž k jeho. Z
temného lesku v jeho očích se mi zadrhl dech. Nebyla jsem dost zkušená, abych hrála v jeho světě.
Ale bez ohledu na to jak nebezpečný mohl být pro moje srdce, zdálo se, že se nemůžu osvobodit od
hypnotického kouzla, které nade mnou měl.

"Dobře, milovníku, proč už tady Peggy Ann nepustíš. Máš pár míst kam musíš jít a pár lidí, který
navštívit." Geein hlas mě přivedl zpátky do reality. Nechala jsem spadnout ruce z jeho krku a o krok
couvla.

"Gee," z varování zaznívajícího z jeho hlasu jsem se zachvěla.

"Nebuď hned celej nasranej. Jen ti připomínám tvoje plány," odpověděla a kladla důraz na poslední
slovo. Co přesně byla Gee pro Danka Walkera?

Ceaseless - 4.kapitola

Dank

Chystal jsem se Gee uškrtit. Pagan mě hřála. Byla v mém náručí a já našel trochu míru před strachem,
který mě svíral od chvíle co jsem zjistil, že bych jí mohl ztratit.

"Danku," odpověděla Gee drze. Věděl jsem, že má pravdu. Ještě jsem dnes v noci nedokončil sbírání
duší, ale věděl jsem, že tu Pagan byla. Cítil jsem její emoce. Její duše mě stále volala, dokonce i když si
mě ona už nepamatovala.

"Ehm, nechám vás dva si to vyřešit. Stejně jsem Jayovi slíbila tanec," Pagan couvala pryč.

Neopouštěj mě.
Pagan ztuhla. Sakra. Mluvil jsem k její duši. Slyšela mě. Když si mě prohlížela měla očích zmatený
výraz a já doufal, že si vzpomene; že její mozek bude přemožen duší. Ale zavrtěla hlavou a
pokračovala dál pryč. "Musím jít," řekla v rychlosti, pak se otočila a utekla.

"Chytrý tah, blbče. Zrovna si jí k posrání vyděsil," řekla Gee povzdechem.

"Proč jsi nás vyrušila? Znám svoje povinnosti. Nepotřebuju, aby ses do toho pletla."

Gee nadzdvihla obě blonďatá, propíchnutá obočí. "Ach, opravdu? No, pokud přestaneš toužit po
Pagan na dost dlouho, aby sis vzpomněl, že máš svojí práci. Musíš jí nechat udělat vlastní rozhodnutí.
Když to uděláš, nebudu do toho vstupovat. Jo, měl jsi jí celou zamotanou v tom sexy, temným kouzlu,
co umíš. Ale její duše je spojená s Jayovou. Potřebuje se tomu postavit. Pak se musí rozhodnout.
Nemůžeš přijít a zadržet jí pokaždé, když se k němu přiblíží."

S vrčením jsem odcházel k východu. Tohle jsem nepotřeboval poslouchat. Měla pravdu a já
nenáviděl, že jí má. Pagan se musí znovu sblížit s Jayem. Tohle byl souboj. Takový, který můžu dost
dobře prohrát. Zašklebil jsem se, když mnou projela bolest. Ztráta Pagan nebylo něco co bych mohl
přijmout.

Podíval jsem se na taneční parket a moje oči okamžitě našly její. Sledovala mě odcházet. Jay s ní
nebyl. Stála sama na vnější straně pohybujících se těl s pozorností kompletně zaměřenou na mě.
Zastavil jsem a díval se na ní zpátky. Viděl jsem naklonění její hlavy, měkkost rtů a zájem v jejích
očích. Dnes večer jsem jí zaujal. To byla dobrá věc. Mohla Pagan, která denně nevidí duše akceptovat
Smrt stejně jako ta, která vyrostl zatímco vídala část tohoto světa, ke které byli ostatní slepí. Přišel za
ní Jay, dotkl se jejího ramene a ona se otočila, aby se na něj podívala. Nemohl jsem zůstat a sledovat
to.

Pagan

"Dostanu teď ten tanec?" zeptal se Jay nahlas přes hudbu. Ohlédla jsem se zpátky na Danka, abych
viděla jestli tam pořád je. Zdál se smutný, nebo osamělý. Chtěla jsem si s ním jít promluvit. Ale byl
pryč. Nebyl dobrý nápad mít zájem o hlavního zpěváka. Ano, těžko ho šlo ignorovat, ale bylo v mém
nejlepším zájmu přijít na to jak se přes jeho přitažlivost dostat.

"Ano, já," zastavila jsem se uprostřed věty. Jeho holka byla zpátky a omotávala mu ruku kolem pasu.
Jay měl ve tváři očividnou frustraci.

"Pojď si se mnou zatancovat," zapředla, když mu strčila obě ruce pod tričko. Jo, to pro mě bylo dost.

"Musím jít. Bylo hezký tě zase vidět," řekla jsem a utekla než stihl něco říct. Přejela jsem pohledem
bar, abych našla Gee sedící tam s překříženýma nohama a úsměvem na tváři. Miranda stále tancovala
s Nathanem. I když jsem chtěla hrozně moc odejít, nechtěla jsem Mirandě ukončit noc příliš brzy.
Zřejmě se dobře bavila. Šla jsem za Gee. Možná si prostě vemu taxíka domů a nechám jí tu s
Mirandou.

"Co se stalo s klukem z bratrstva číslo dva?" zeptala se Gee než se znovu napila svýho pití.

"Jsem připravená odejít. Když si vezmu taxi, můžeš tu počkat na Mirandu?"

Gee pokrčila rameny, "Hádam, že jo. Ještě je pořád dost brzo. Proč už to balíš?"
Protože kluk, se kterým bych chtěla tancovat je pryč.

"Jsem unavená. Byl to dlouhý den," odpověděla jsem.

"Dobře. Tak se uvidíme později," řekla Gee a zavrtěla na mě dlouhými, černými nehty.

Naposledy jsme se podívala na Mirandu; úsměv na její tváři, zatímco mluvila s Nathanem byl moje
odpověď. Byla v pohodě. Dobře pro ní.

Kouř byl všude. Byla jsem v něm ztracená. Nemohla jsem panikařit. Pokud jsem chtěla přežít, nemohla
jsem zpanikařit. Hrudník se mi svíral z nedostatku kyslíku. Pomalu jsem se brodila kouřem, modlila se,
abych se dostala ven dřív než mě pohltí temnota. Skrz hustotu se objevilo malé světlo a mě těžce
postrčila naděje. Nohy jsem měla těžké. Čím blíže jsem se dostávala ke světlu, tím pomaleji se
pohybovalo moje tělo. Stávalo se těžší zvedat nohy a pokládat jednu před druhou. Podlomila se mi
kolena a já si uvědomila, že to nezvládnu. Světlo tam bylo. Tak blízko. Ale já se k němu nedostanu.
Kouř mě pohlcoval. Znovu jsem se přiškrceně nadechla, když moje kolena uhodila o cement pode
mnou.

Obklopily mě silné paže a dušení ustalo. Zhluboka a klidně jsem se nadechla. Paže mě držely blízko
pevné, teplé hrudi. Snažila jsem se otevřít oči, ale nemohla jsem.

"Jsi v pořádku. Jsem tady," ujistil mě hluboký hlas. Ten hlas jsem znala. Chytila jsem se trička, které
pokrývalo tělo co mě drželo. Chtěla jsem ho vidět. Znala jsem ho.

"Pomoc," prosila jsem. Moje oči nešly otevřít.

"Vždycky. Jsi v pořádku. Tohle je jen zlý sen. Jsem tady," uklidňoval mě. Věřila jsem mu. Nemohla jsem
ho vidět, ale moje tělo vědělo, že je v bezpečí. Uvolnila jsem se v jeho náručí a znovu se zhluboka
nadechla.

"Chci tě vidět," řekla jsem mu.

"Přál bych si, abys mohla. A jednoho dne znovu uvidíš." Jeho matoucí odpověď byla to poslední co řekl
než se ozvalo hlasité zvonění.

Prudce jsem otevřela oči a zírala do stropu svého pokoje na koleji.

"Vypni to," bručela Miranda a hodila polštář na budík vedle mojí postele. Za hodinu jsme měly
orientační schůzku prváků. Natáhla jsem ruku a stiskla odložit. Pamětí mi poletovaly kousky snu.
Chtěla jsem si ho pamatovat. Něco na něm mi udělalo radost. Ale nemohla jsem si vzpomenout.
Seděla jsem na okraji postele a usilovně vzpomínala, když budík spustil znovu. Bylo tam něco, co jsem
si chtěla zapamatovat, ale nemohla jsem na to přijít. Měla jsem okno. Frustrovaně jsem odhodila
přikrývku a vstala. Miranda se zachumlala hlouběji do svojí peřiny. Neměla jsem tušení v kolik hodin
se včera konečně dostala domů. Bylo téměř nemožné jí vzbudit, když měla nedostatek spánku. Tohle
ráno bude složitý. Rozhodla jsem si dát sprchu a pak jí teprve vzbudit. Orientačka byla povinná. Bude
muset vstávat a jít tam i kdyby neměla ani dost času vyčistit si zuby a vyměnit zmuchlané oblečení.

Gee stála před zrcadlem. Nedívala se na něj. Byla k němu zády a se založenýma rukama se opírala o
pult jakoby na někoho čekala. Vlasy už měla upravené-no aspoň tak čemu říkala úprava a byla
oblečená. Byla venku dýl než já. Jak to, že vypadala tak čile?
"Přispala sis, Peggy Ann?" zeptala se a posunula se ze svého místa před umyvadlem. Opravdu jsem
potřebovala sprchu, ale nebyla jsem z těch co by se svlékali před ostatními lidmi.

"Jo, nemůžu uvěřit, že ty jsi tak vzhůru. Ale když už jsi vstala a oblékla ses, mohla bys jít odtud, abych
mohla udělat to samé?"

Gee se odstrčila od pultu. "No jo, no jo. Ale hádám, že bys chtěla napřed slyšet o osobním pozvání,
které jsi dostala na páteční koncert Chladné duše."

Sledoval jsem jak se Gee vydala ke dveřím, aby mě nechala o samotě jak jsem jí žádala. Neměla bych
se jí ptát na koncert. Nerandím s muzikanty. To byl špatný nápad.

"Počkej. Co tím myslíš? Dank mě pozval?" Byla jsem slabá. Tomu klukovi se těžko odolávalo.

Gee se zastavila a usmála se. "Jo. Pozval. Dokonce sebou můžeš vzít kamarádku, když budeš chtít. Do
zákulisí a tak."

Zákulisí. To znamenalo, že mě chce vidět. Že jo? Touhle myšlenkou jsem se nepotřebovala zabývat,
ale on dělal tak těžko zapamatovatelný, že je špatnej kluk. Nechoval se tak. Zdál se spíš osamělý,
nebo ztracený. Ne jako playboy jak jsem se o něm rozhodla první den.

"Dobře. Chci jít. A jsem si jistá, že Miranda bude chtít taky." Chtěla jsem se jí zeptat proč mi nezavolal
sám, nebo jestli mi dá jeho číslo, ale on s tím nepřišel a možná bych se ptát neměla.

"Vyřídím mu to. Ale na druhou stranu ho možná uvidíš dřív než já," odpověděla Gee, pak otevřela
dveře a zase je za sebou zavřela, než jsem se mohla zeptat co tím myslela.

Dank

Čekal jsem na ní od chvíle co jsem dnes ráno opustil její pokoj. Minulá noc byla první, kdy jsem šel do
jejích snů. Připadalo mi to jako narušování soukromí, kterého jsem se nikdy nechtěl dopustit. Ale když
jsem tam seděl, sledoval jak spí a ujišťoval se, že je v bezpečí, začala mít noční můru. Trvalo mi jen
pár okamžiků rozhodnout se jestli jít nebo ne do jejího snu a zmírnit její strach nebo jí fyzicky držet,
jak jsem byl zvyklí to dělávat, když měla noční můry. Rozhodl jsem se, že bezpečnější bude její sen.

V momentě kdy zazvonil budík jsem odešel. Brzy by měla dorazit do téhle budovy. Postával jsem
kolem stromu, opíral se o něj a udělal jsem se viditelným. Vysokoškolačky měly rády zpěváky. Když
jsem byl v kampusu musel jsem se vyhýbat dotěrným, agresivním ženám.

"Dank Walker? To není možný. Slyšela jsem, že tě viděli v kampusu, ale nevěřila jsem tomu. A tady
jsi," hned si mě všimla holka. Začala se prohrabávat batohem. "Někde tu mam propisku. Mohl bys mi
podepsat batoh, nebo tričko, ach ještě líp-mojí podprsenku?" řekla, když vytahovala propisku z
batohu.

Začala si zvedat tričko, než mi došlo, že si s tou podprsenkou nedělá srandu.

"Ne. Nepodepisuju podprsenky," držel jsem tužku, kterou mi podala a odvrátil pozornost od ní k se
studentům blížícím se k budově. Můj pohled se setkal s Paganiným. Do prdele. Viděla jak bylo triko tý
holky nahoře. Strčil jsem propisku zpátky jejím směrem, aniž bych přerušil oční kontakt s Pagan a
obešel jí. "Musím jít," bylo jediné vysvětlení co jsem jí dal.
Pagan otočila hlavu a dívala se přímo před sebe, když spěchala k budově. Nechystal jsem se jí nechat
jít dovnitř aniž by se mnou promluvila.

Mluv se mnou, Pagan. Prosím.

Zarazila se. Promluvit jí v hlavě bylo nefér, ale nesnášel jsem nebýt schopný ukázat jí, kdo jsem byl.
Chtěl jsem, aby mě viděla. Chtěl jsem aby mě i tak milovala.

"Dobrý ráno, Pagan," řekl jsem, když jsem se zastavil vedle ní. Naklonila hlavu ke straně a podívala se
na mě. Z vylekaného a zmateného pohledu v jejích očích jsem se cítil provinile. Už jí takhle nebudu
promlouvat do hlavy. Nebyla připravená.

"Danku?" její hlas zněl jako by pokládala otázku.

Natáhl jsem se pro její batoh s knihami a ona mě ho v jejím stále zmateném stavu nechala vzít.
Přehodil jsem si ho přes rameno a kývl směrem k budově kde bude celý příští semestr Paganina třída
počtů.

"Raději si pospěš, nebo budeš mít zpoždění."

Potřásla hlavou a pak zaměřila oči na její batoh přes moje rameno. Malé zamračení jí zvrásnilo čelo.
"Co to děláš?" zeptala se.

"Beru ti knihy dovnitř. Vypadaly těžký," vykročil jsem ke vchodu než se stihla rozhodnout, že chce
batoh zpátky. Nesl jsem jí ho dovnitř. Chtěl jsem, aby mě každý chlap v dohledu viděl nést jí batoh. Už
jsem se musel vyrovnávat s její spřízněnou duší. Nechtěl jsem být nucený vidět jí ještě s někým
dalším. Ukazoval jsem svoje nároky.

"Ach. No, jo. Na představování pro prváky jsme dostali spoustu informací, pak jsem musela jít do
knihkupectví a vyzvednout si nějaké knihy co mi chyběly. Tohle je jediná hodina, kterou dneska mám.
Tenhle profesor je očividně náročný a nechce zmeškat jediný den vyučování."

Miloval jsem slyšet jí mluvit. Když jsme se dostali ke dveřím, otevřel jsem je a ustoupil stranou, aby
mohla vejít. Podívala se ke stromu, kde jsem stál, když přišla a pak zpátky na mě. "Viděla jsem tě s
tou holkou, ona se pro tebe svlíkala? Rozmyslela si to a rozhodla se, že striptýz na veřejnosti je špatný
nápad?"

Roztomilý, škádlivý tón jejího hlasu mi vykouzlil úsměv na tváři. "Chtěla abych jí podepsal
podprsenku. Řekl jsem jí, že podprsenky nepodepisuju; pak jsem tě uviděl a vrátil jí propisku, abych
tě mohl dohonit než utečeš."

"Ach," odpověděla a zastavila se u dveří číslo 312. "A proč nepodepisuješ podprsenky?"

Pagan se mnou flirtovala? Sakra, ten její rošťácký třpyt v očích mě přiváděl k šílenství. Překonal jsem
vzdálenost mezi námi a sklonil hlavu dokud jsem neměl rty přímo vedle jejího ucha. "Je jenom jedna
podprsenka, kterou bych rád podepsal." Paganin dech se zadrhl a já se pro sebe usmál, než jsem se
narovnal. Chtěl jsem ochutnat. Už to bylo tak dlouho co jsem naposledy ochutnal její ústa…její pleť.

Vešel jsem do třídy a zoufale se snažil se udržet. Vdechovat její vůni uvedlo moje smysly do nejvyšší
pohotovosti. Pagan vkročila dovnitř, zatímco jsem jí držel dveře. Džíny, které měla na sobě obepínaly
její zadek jako druhá kůže. Bylo nemožné nedívat se jak šla přes třídu. Odtrhl jsem od ní pohled a
prohlížel si ostatní studenty, abych viděl, kdo další jí pozoruje. Nechtěl jsem, aby se dívali.

Ceaseless - 5.kapitola

Pagan

Promluvil mi v hlavě nebo jsem přicházela o rozum? Nebyla jsem schopná soustředit se na nic co říkal
učitel počtů. Naštěstí to bylo spíš uvítání a přehled osnov. Pak jsme byli propuštěni. Byla jsem si jistá,
že jsem propásla něco důležitého, ale Dank Walker byl vedle mě. Oči každý holky v místnosti byly na
něm a mě zabrnělo tělo pokaždé, když se otřel rukou o mojí a to se stávalo často. Skoro jakoby věděl
co to se mnou dělá a ujišťoval se, že to udělá dost často, aby mě udržel roztřesenou.

Když jsme odcházeli měl mojí tašku s knížkama pořád přehozenou přes rameno, byla jsem nucená
přetrpět každou fanynku, která ho zastavila, aby se ho zeptala na jeho koncert, podstrčila mu svoje
číslo a z hlouby duše mu slibovala vše za strip show. Kdyby nebylo faktu, že jsem opravdu chtěla svůj
batoh a chtěla jsem vědět jestli mi znovu promluví v hlavě teď, když jsem plně vzhůru, takže bych
mohla posoudit jestli to bylo nebo nebylo skutečný, odešla bych a nechala ho s jeho zbožňujícími
fanynkami.

"Pojď za mnou," řekl Dank, když mě vzal za ruku a vedl mě pryč od holky uprostřed věty. Musela jsem
popoběhnout, abych s ním udržela krok, když mě vedl k velkému dubu za budovou. Byl pod ním
piknikový stůl. On se schovával?

"Tady vzadu si mě nevšimnou," vysvětlil a ujistil se, že ho strom blokuje od všech pohledů než se
posadil na piknikový stůl. Něco na tom vidět ho tam tak sedět bylo povědomé. Skoro jako bych
zažívala déjá vu. Usmál se jakoby mi četl myšlenky.

"Jsem překvapená, že jsi odešel a nechal tam tu poslední holku. Kdybys jí sem přivedl, jsem si dost
jistá, že by ses od ní dočkal nějaké pěkně nemravné akce. Už se ti chystala nabídnout, že ti porodí
prvorozené dítě."

Dank se zasmál a zavrtěl hlavou. "Přežiju to. Nebyla můj typ."

Zatím jsem si nebyla jistá jaký je jeho typ. Nejen že se zdálo, že mě sleduje, ale ani jsem ho s nikým
neviděla. Bylo to protože jsem byla výzva?

"Proč se zajímáš o mě? Kdybych ti nabídla, že se pro tebe svlíknu, utekl bys? Jsem jedinečná hračka,
se kterou sis nikdy nehrál?" ujistila jsem se, že se usmívam, když jsem se ptala. Nechtěla jsem znít
jako blbec, ale opravdu jsem chtěla vědět proč já. Byly tu k dispozici spousty holek, které byly víc než
ochotné dělat co by chtěl, kdy by chtěl. Dank položil batoh na dřevěná prkna stolu a pomalu vstal.
Jeho oči na mě byly zaměřené a intenzita toho pohledu mě skoro děsila. Občas se jeho oči nezdály
skutečné. Zdály se nepřirozené-krásně nepřirozené a strašidelné.

"Pochop to, Pagan Moore," začal hlubokým sexy hlasem. "pokud bys mi někdy nabídla, že se pro mě
svlékneš, pak bys měla mojí kompletní a naprostou pozornost."

Ach můj bože.

Těžce jsem polkla a podařilo se mi dát mu skoro nepostřehnutelné kývnutí. Dank necouvl, místo toho
se přibližoval, dokud jsem nebyla přitisknutá ke stromu. "Ty nejsi hra. Nikdy pro mě nebudeš hra,"
řekl, když mi špičkou prstu přejížděl po čelisti. Touha v jeho očích byla příliš silná. Nedávalo to smysl.
Seznámili jsme se teprve včera. Proč na mě reagoval takovým způsobem? A proč se moje srdce
mohlo zbláznit, když byl tak blízko?

"Už je to tak dlouho. Nemůžu tě nepolíbit," zašeptal než jeho ústa přikryla moje. Jeho slova nedávala
smysl, ale to mi zapadlo do zadní části mysli, když mi jeho jazyk vklouzl do pusy a bohatá, dekadentní
a cizí chuť mi dráždila smysly. Ruce mi vyletěly vzhůru na jeho ramena a držela jsem se ho jako o
život. Zeslábla mi kolena a potřebovala jsem oporu, ale možná jsem ho prostě chtěla udržet na místě.
Přesně takhle. Nadechla jsem se teplé, temné vůně, která mě pohltila jak jeho tělo přeplňovalo moje.
Jeho zuby se mi otřely o spodní ret a já zanaříkala, když mi začal líbat místo za uchem. Teplý dech mě
lechtal na kůži. Pevně jsem sevřela jeho tričko a přitiskla se blíž. Jedno jeho koleno mi vklouzlo mezi
nohy a usadilo se tam, způsobujíc, že mnou projížděly jiskry potěšení.

"Ach," zasténala jsem, když pohyboval kolenem výš. Tělo se mi v odpovědi zachvělo. Dank mi zabořil
hlavu do křivky mezi krkem a ramenem. Těžký dech a jeho náhlý klid mi řekl, že se tohle chýlilo ke
konci. Nechtěla jsem, aby to skončilo, ale na druhou stranu, způsob jakým jsem reagovala na nevinný
polibek možná znamenal, že jsem na polibky Danka Walkera ještě nebyla připravená. Začala jsem se
hýbat a jeho ruce se mi kolem pasu zpevnily.
"Ne. Prosím. Ještě ne. Dovol mi tohle," prosebný zvuk jeho hlasu, když vyřkl ta slova proti mojí kůži
mě přiměl k tomu udělat o co požádal. Kdo by na tohle mohl říct ne?

Při jeho těžkém dechu se mi hlavou honily velmi špatné myšlenky. Jeho ruce sklouzly kolem mě a
přitáhl mě blíž, když spustil koleno dolů, ale nohou zůstal mezi mými. "Přijdeš v pátek? Chci tě tam,"
řekl, když konečně zvedl hlavu a podíval se na mě.

On nebyl můj typ. Nebyl bezpečný. Ale bylo mi to jedno. Byla jsem vysokoškolačka. Už jsem byla v
bezpečí dost dlouho. Bylo na čase projevit trochu divočejší stránku. "Ano, budu tam."

Dank zavřel oči úlevou a v koutcích úst se mu usadil úsměv. "Byl jsem připravenej tě podplácet. Bylo
je snazší než jsem si myslel," odpověděl.

"Uplatit mě? Možná jsem měla odolávat trochu dýl."

Dank sklopil oči a prohlížel si má ústa. "Co chceš, Paga? Jen si řekni."

Whoa. Znovu byl trochu moc intenzivní.

"Ehm, no, zrovna teď bych si chtěla jít zdřímnout, protože jsem vstávala brzo a moc se v noci
nevyspala." Byla jsem si jistá, že to nebyla odpověď v jakou doufal, ale byla to pravda. Dank ustoupil a
mě bylo okamžitě chladno. "Nenech Gee, aby tě nutila dělat co nechceš. Ona nepotřebuje tolik
spánku jako ty."

Byli příbuzní? Nic jiného nedávalo smysl. Zdála se mu blízká, ale nebyli pár nebo něco takového.
"Jsem velká holka. Zvládnu Gee."

Dank se krátce sexy zasmál a kývl, "Jo. Já vím."

Dank

"Ona si nepamatuje ani tebe. Čekal jsem, že na mě zapomene. Ale proč si nepamatuje tebe?" cítil
jsem jeho příchod, ale čekal jsem dokud Pagan nebyla dost daleko než jsem se otočil a podíval se na
něj.

Leif, voodoo duch, který měl jednou nárok na Paganinu duši, stál několik stop ode mě. Myslel jsem si,
že když jsem jí od něj bral s varováním, že ukončím jeho svět, bude to pro něj dost, aby se držel pryč.
Ten kluk byl na pokraji stupidity. "Ona není tvoje starost. Navruhuju, aby ses vrátil do Vilokanu a hrál
si tam se svými kamarády. Moje trpělivost s tebou je čím dál tím tenčí, voodoo princi."

Zíral na mě a zkřížil si ruce na hrudi. "Nedělám nic špatnýho. Nechal jsem jí nepokoji. Jen jsem se
přišel podívat jestli je v pořádku. Než ses ukázal ty, chránit Pagan byl jediný život jaký jsem znal."

Leif byl Paganiným temným andělem. O kterém ani nevěděla, že existoval. Jeho chorý a zvrácený
nárok na její duši byl něco, o co jsem bojoval s jeho otcem, voodoo pánem smrti na jeho vlastním
území.

"Už sis s Paganinou budoucností zahrával dost. Ona se právě teď učí jaké to je žít normální lidský
život. Jsem jediný od koho potřebuje zajišťovat ochranu. Nebudu tolerovat tvoje poflakování kolem.
Tohle není tvoje věc."

Leif se chystal říct víc, když se po mém boku objevila Gee. "No, podívejme co nám tu peklo vyvrhlo,"
řekla s povzdechem a svalila se dolů na stůl. "Musím se ujistit, že si vy kluci hezky hrajete? Protože já
budu a užiju si z toho každou minutu."

Leifův pohled byl ještě nenávistnější, když obrátil pozornost ke Gee. Mezi těma dvěma nebyla žádná
ztracená láska. "Ona si nepamatuje ani tebe," zavrčel Leif.

"Aaaaach dívej, Dankmare. Je pořád stejně rychlý jako býval. No nejsme my to ale šťastlivci?"

"Neodejdu dokud mi jeden z vás nevysvětlí co se to s Pagan děje," dožadoval se.

Gee se zasmála a já věděl, že její malý záchvat humoru se rychle tenčí. Voodoo princ na něj dost tlačil.
"Pagan je v pohodě. Hledá sama sebe bez nároku zla nad její duší."

Leif začal postupovat dopředu a Gee mu za míň než setinu vteřiny stála v obličeji. Pohybovala se
nelidskou rychlostí a já se rychle rozhlédl kolem, abych se ujistil, že jí nikdo neviděl.

"Udělej ještě jeden krok tímhle směrem a sejmu tě," zasyčela.

"Měl bys jít. Tohle je tvoje poslední varování."

Leif se nehádal. Byl pryč.

Gee zanadávala a otočila se, aby se na mě podívala. "Sakra. Doufala jsem, že tu zůstane. Mohla být
sranda. Chci mu nakopat tu jeho voodoo prdel už přes rok."

"Byla by zábava to sledovat," souhlasil jsem. "Ale potřebujeme jít pracovat. Na Haiti bylo
zemětřesení. Ošklivé."

Gee si povzdychla. "Hádám, že mě tentokrát bereš sebou."

Překvapený z jejího nedostatku nadšení jsem se zastavil a nadzdvihl obočí jejím směrem.

"Ach, nedívej se na mě tak. Můžu si pomoct, když se mi líbí být vysokoškolačka? Je to pekelně víc
srandy, než se s tebou zabývat mrtvými lidmi."

Ceaseless - 6.kapitola
Pagan

Když jsem vešla do pokoje Miranda stála u svojí skříně s několika outfity ležícími na obou postelích a
stolech. Strávila jsem zbytek dne prohlížením si mých dalších tříd, schůzkami s profesory a hledáním
blízkých kaváren, kde bych se ráno mohla cestou na hodiny zastavit.

"Vybuchlo nám oblečení?" zeptala jsem se, když sem za sebou zavírala dveře a dívala se na
nepořádek přede mnou.

"Možná," nervózně si okusovala spodní ret. "Nemám co na sebe. Nic." S jistotou jsem věděla, že má
dost věcí na oblečení malé země. Chtěla tím říct, že nemá co na sebe na rande. Musí to být někdo,
kdo se jí opravdu líbil, protože jsem jí už roky neviděla takhle vyšilovat kvůli oblečení.

"Kdo je ten šťastnej kluk?" zeptala jsem se, přesunujíc mojí modrou, džínovou sukni a její královsky
modré zavinovací tričko, abych si mohla sednout na vlastní postel.

"Nathan. Ten kluk z klubu," zatleskala nadšeně rukama. "A mrkej na tohle! Je ve stejném bratrstvu
jako Jay. Chtějí nás obě vzít dneska na večeři a do kina."

Oh-hou. Tohle nebude fungovat.

"Ehm, no, víš je tu jedna věc. Jay má holku, nebo je očividně ve vztahu. Viděla jsem to včera v klubu.
Víš, nemam ráda drama a tohle vypadá na dost vážný drama. Musíš za mě říct Jayovi 'Ne, díky'."

Mirandina tvář opadla a upustila červenou bundu, kterou držela před zrcadlem. "Pagan, prosím. Je to
pro mě důležitý. Nathan je, on je jako, prostě jsem k nikomu nic takového necítila, od, no od
předtím," viděla jsem jí v očích slzy, když na mě zuboženě koukala.

"Od Wyatta?"
Popotáhla a přikývla. "Není to tak silné jako to co jsem cítila k Wyattovi, ale teprve jsem ho potkala.
Buší mi z něj srdce a pokaždé když se mě dotkne cítím mravenčení. On není Wyatt. Ale když jsem s
ním nebolí mě srdce."

No, kruci. Konečně našla kluka, se kterým se mohla pohnout dál a je to kamarád mého ex. Prostě
zatraceně perfektní.

"Jsem si jistá, že Nathan se tebou pořád bude chtít jít na rande, dokonce i když já nepůjdu s Jayem,"
ujistila jsem jí.

Miranda přešla pokoj a odstrčila oblečení vedle mě na stranu, aby si mohla sednout. "Jsem si jistá, že
jo. Ale ještě ho neznam moc dobře. Zrovna jsme se seznámili. Dneska jsme byli na kafi a skončili
hodinovým povídáním. Políbil mě. Bylo to…wow. Jen tě tam chci mít sebou na našem prvním
oficiálním rande. Budu se cítit líp, když budu vědět, že nejsem sama."

Dvakrát kruci.

"A co Jayova holka?" Prosím, řekni že je psycho a že by mi mohla jít po krku, jestli s ním někam půjdu.
To by byla moje jediná cesta ven.

"Nathan říkal, že Jay a Victoria nejsou spolu. Ona je v sesterstvu co dělá věci pro jeho bratrstvo. Jede
po něm už přes rok. Lepí se na Jaye a dokud jsi nevešla do klubu neměl s tím problém. Teď věci s
Victorií ukončil. Nathan říkal, že od chvíle co tě viděl jsi všechno o čem mluví. No tak, bude to zábava.
Pořebuju tě tam."

Tohle byl problém. Podívala jsem se do Mirandiných prosebných očí a věděla jsem, že nebudu
schopná říct ne. "V kolik hodin tu budou?" zeptala jsem se a ona vyskočila a zaječela.

"V sedm," odpověděla. Jsou teprve tři. Proč se připravuje už teď?

"Máme čtyři hodiny. Proč ta panika s oblečením?"

Miranda obrátila oči v sloup. "Protože mi to zabere čtyři hodiny udělat všechno co můžu, abych
vypadala reprezentativně."

Sesbírala jsem oblečení, které nechala na mojí posteli, přešla s ním k její a hodila ho tam. "Dej ty věci
pryč. Jdu se prospat. Jestli to mám udělat, pak se na to rozhodně potřebuju vyspat. Jsem vyčerpaná."

"Fajn. Najdu ti něco na sebe. Ale slib mi, že vstaneš včas, aby ses osprchovala a oholila si nohy.
Chystám se ti vybrat mini. Jayovi se vždycky líbily tvoje nohy."

Brrr.

Dank

Náctiletá holka nevěnovala pozornost stopce. Bylo to až příliš povědomé. Rozdíl byl v tom, že jsem
její duši nepozoroval. Nebyl jsem jí zaujatý. Pomačkané auto bylo omotané kolem elektrického
sloupu. Její rodiče stáli stranou a plakali, zatímco jejich pohledy plné naděje zůstávaly zaměřené na
auto. Chtěli, aby byla nějaká šance, že jejich dcera přežila. Že až hasiči auto rozstřihnou, najdou jí tam
živou. Já věděl, že ne. Její duše se uvolňovala, když vycítila mojí přítomnost.

Sáhl jsem do sutin a vytáhl duši ven. Šla ochotně. Na tváři měla zmatený výraz, který jsem vídal
denně, když se na sebe ohlédla zpátky a pak na rodiče. Ještě neporozuměla, že už není ve svém těle.

"Pojď, holka, čas zamířit nahoru. Budeš mít nový život než se naděješ. Rozluč se s nimi," informovala
ji Gee, když vzala duši za ruku a odešly.

Nezůstal jsem tam a nečekal na to až její rodiče zjistí, že se jejich nejhorší strach naplnil. Měl jsem
toho na jeden den dost. Jen jsem se chtěl jít podívat za Pagan, ale měl jsem k sesbírání ještě tisíce
duší.
Šel jsem k náklaďáku, který se převrátil ve snaze minout dívčino auto. Zastavil jsem se na místě, kde
záchranáři prováděli řidiči masáž srdce. I když záchranáři pracovali na záchraně jeho života, jeho duše
už se uvolnila z těla a dívala se dolů na svojí prázdnou schránku. Vedle mě se objevila Gee a beze
slova ho vzala za ruku, říkala mu, že začne znovu a možná by si tentokrát nemusel vypracovat pivní
pupek.

Pagan

"To není fér. Naprosto nespravedlivý." Miranda se mračila do zrcadla před které nás postavila.
"Strávila jsem hodiny přípravama. Ty míň než třicet minut a pořád vypadáš líp."

Miranda byla nádherná. Měla perfektně upravené všechny svoje divoké vlny kolem tváře. Červený
top bez rukávů, který zkombinovala se stříbrnou sukní, která jí končila těsně nad koleny zdůrazňovali
všechny její křivky. Nathan neměl šanci. "Jsi vážně pomatená. Jsi sexy. Přiznej si to a jdeme," řekla
jsem, než se mohla jít znovu převléknout.

"Jsi si jistá? Neříkáš to jen tak, že ne?" Pořád stála před zrcadlem a pohrávala si s tričkem a vlasy.

"Jsem si jistá. No tak. Už jsou nejspíš dole a čekají na nás." A já už to chtěla mít za sebou.

"Možná bych si měla vzít kozačky. Ty v těchhle kožených vypadáš vražedně," odpověděla Miranda
aniž by se pohnula.

Podívala jsem se dolů na hnědé kožené boty a modrou džínovou sukni, do které mě Miranda oblékla.
"Můžeš si vzít kozačky jestli chceš. Je mi to jedno. Půjdu nějaký najít."
Miranda se zamračila. "Ne. To by se moc nehodilo k tomu co mam na sobě. Krom toho, ty by sis
nakonec nazula tvoje Converse nebo něco stejně bláznivýho. Je zázrak, že se mi podařilo dostat do
těchhle. Nebudu teď pokoušet štěstí."

Usmála jsem se, protože měla pravdu. Jestli si zuju tyhle boty, obuju si svoje Converse. "Tak jdeme,"
odpověděla jsem a otevřela dveře.

"Dobře. Fajn. Dobře. Dokážu to," připomínala si Miranda v zrcadle, pak se otočila a zamířila ke mně.
Možná se mi jí podaří dostat ven před půlnocí.

"To je v pohodě, Mirando. Je to jen kluk a tohle je jen rande," ujistila jsem jí, když jsem jí vytáhla ven
na chodbu.

Přikývla. "Máš pravdu. Je to jen kluk. Tohle je jen rande."

Šly jsme dolů do haly, kde řekli, že se s námi sejdou. Slyšela jsem holčičí smích a hluboké hlasy, když
jsme se dostaly blíž. "Slyším je," zašeptala Miranda.

"Jo. Vypadá to, že se baví s některou z našich sousedek," odpověděla jsem. Možná Jay uvidí někoho
kdo se mu bude líbit a nechá mě být. Pak by se se šílenou Victorií musela zabývat ona.

Vešly jsme do haly a uviděly Jaye mluvit a smát se s holkou, se kterou jsem se ještě neznala, ale viděla
jsem jí se včera nastěhovat. Holky s Jayem vždycky flirtovaly. On byl přátelský druh člověka.
Nathanovi oči se okamžitě zaměřily na Mirandu. Když jsem uviděla úsměv na jeho tváři ve chvíli kdy jí
uviděl, všechno tohle stálo za to. Ten kluk se mi líbil.

Jak jsme se přibližovaly, Nathan dloubl loktem do Jaye a ten přestal mluvit se zrzkou a otočil se, aby
se na nás podíval. Jeho oči po mě pomalu přejely. Holka, se kterou mluvil se natáhla, stiskla mu ruku
a řekla něco o tom, že ho uvidí zítra večer. Málem jsem se rozesmála. Zrovna byl přistižen jak si
domlouval rande s jinou holkou, zatímco na mě čekal. To bylo k nezaplacení. Kdybych na tohle rande
nešla kvůli Mirandě, využila bych to jako mojí omluvu a vycouvala. Ale nemohla jsem jí to udělat. Ne,
když měl Nathan v očích výraz zbožné úcty, když se na ní díval. Jo, budu se muset zabývat s Romeo
Jayem celý večer. Možná by se mohla Miranda seznámit se zrzkou a příště by mohli jít na dvojitý
rande společně.
"Pagan, wow. Vypadáš úžasně," řekl Jay, když vykročil směrem ke mně a nechal svojí kamarádku za
sebou.

"Prosím, nenech se mnou vyrušovat," odpověděla jsem, otáčejíc pozornost na holku, kterou nechal
za sebou, čekající na jeho odpověď.

Byl nervózní. Povzbudivě jsem se na něj usmála. "Opravdu Jayi. Nevadí mi to. Dokonči svůj rozhovor.
Nespěchám."

Jay si mě chvíli prohlížel a já mu ve tváři mohla vidět nerozhodnost. Už jsem nebyla ta zamilovaná
sedmnáctka, co nechal za sebou. Ta loď už doplula. Zavrtěl hlavou, přistoupil ke mně a položil mi ruku
nízko na záda. "Jsem připravenej jít. Jen jsem byl přátelský."

Zamračení na dívčině tváři říkalo něco jiného. Sundala jsem si jeho ruku ze zad a ustoupila. "Jestli jsi jí
zval ven, pak jdi prosím dokončit co jsi začal. Jsi hrubý," zašeptala jsem.

Povzdychl si. "Kurva."

Sledoval jsem jak si frustrovaně projel rukou skrz vlasy. Znala jsem ho příliš dobře. Dokázal jsem číst
jeho řeč těla. "Neměla jsi to slyšet. Sakra. Posral jsem to. Zvát jí ven zatímco jsem čekal na tebe bylo
nezdvořilý. Omlouvám se."

Pokrčila jsem rameny. "Jdu na tohle rande jen protože mě Miranda prosila. Víš, že jí nedokážu říct ne.
Takže žádný strach. Řekla bych ať místo mě vezmeš tu zrzku, ale Miranda mě dnes večer potřebuje.
Takže jsi se mnou uvíznul."

Jay vytřeštil oči. "Počkat. Ne. Nechci být na rande s nikým jiným. Chci být s tebou. chyběla jsi mi. To
tam, to jsem se prostě jen choval jak kretén. Jsem zvyklý zvát holky ven, kdykoli to vypadá na zábavu.
Ale to je zlozvyk. Odmítl bych jí i kohokoli jiného, kdybych měl místo toho šanci jít s tebou."

No, to bylo milý, ale bylo to nešťastný. Protože zvyk nebo ne, já nebyla dost blbá na to, abych šla.
"Tenhle tvůj zlozvyk není zdravý a to znamená. Jdi dokončit cos začal. Počkám s Mirandou a
Nathanem," odpověděla jsem a šla ke dveřím, kam odešli Miranda s Nathanem, aby nám dopřáli
soukromí. Ne, že bychom ho potřebovali.

"Omlouvám se za zdržení. Jakmile dokončí přípravy svého rande na zítra, můžeme jít."

Nathan zavřel oči a zavrtěl hlavou. "Blbec," zamumlal. Když je znovu otevřel, omluvně se na mě
podíval.

"Omlouvám se za to. On flirtuje pořád. Ale hádám, že to víš."

Vlastně jsem nevěděla. Na střední škole neflirtoval s nikým jiným kromě mě.

"Jay, kterého znám by tohle nikdy neudělal. Přála bych si, abys ho odpálkovala a šla zpátky nahoru.
Možná zavolala Danku Walkerovi, když je do tebe tak žhavej a wow on a tvůj sexy zadek." Miranda
byla naštvaná. A mohl za to Jay.

"Ty znáš Danka Walkera?" zeptal se Nathan. "Jako zpěváka Chladný duše?" slyšela jsem mu v hlase
nedůvěru.

"Jo, zná ho. Viděla jsem ho dnes jak jí nese knížky na hodinu," odpověděla Miranda samolibě.
Nevěděla jsem, že to viděla.

"Dobře. Jsem připravenej. Znovu se za to omlouvám," řekl Jay, když přišel k nám.

"Jsi kretén," odpověděl Nathan. "Debilní kretén."

Jay si frustrovaně povzdychl. "Jo, já vím."

Ceaseless - 7.kapitola
Pagan

Jestli se Jay omluví ještě jednou, nacpu mu do krku bagetu. Aspoň pak by mohl zmlknout. Snažila
jsem se několikrát změnit téma a když to nefungovalo, připojila jsem se k Mirandinu a Nathanovu
rozhovoru. Což chvíli fungovalo dobře, ale teď se k sobě choulili a šeptali si na jejich straně boxu a my
byli na naší straně s mojí kabelkou mezi námi jako bariérou.

"Chystáš se mi odpustit?" zeptal se Jay.

"Nejsem naštvaná, Jayi. Není co odpouštět. Jsem na tomhle rande kvůli Mirandě. Nikdy jsem s tím
nesouhlasila, protože bych s tebou chtěla trávit čas. Takže, prosím, pojďme mluvit o něčem jiném."
Zlomila jsem rekord.

"Takže ten nezájem, který od tebe dostávám není protože jsem byl debil, ale protože je ti opravdu
jedno s kým mě vidíš?" zeptal se s malou dávkou překvapení v hlase.

"Přesně. Jsi starý kamarád. Bylo hezký tě včera vidět, ale tohle je jen o tom, že jsem tu kvůli
Mirandě."

Jay se opřel o židli a pohrával si s ubrouskem na talíři. "Měl jsem jedinou šanci změnit tvůj názor a
posral jsem to." Špulil pusu. Fantastický.

"Měli jsme svojí věc. Bylo to opravdu dobrý, ale teď jsme starší. Věci se mění."

"To že mi bereš dech, když vejdeš do místnosti se nezměnilo," odpověděl, když zdvihl oči, aby se na
mě podíval. To bylo dost sladký na to, aby ho to dostalo z maléru, kdybych měla zájem. Byl ale jen
dobrý kamarád. Natáhla jsem ruku a stiskla tu jeho. "Děkuju. To se hezky poslouchá. Ale musíme se
prostě shodnout na to, že budeme jen přátelé. A když přijde na řadu tenhle tvůj zvyk, zvát ven
atraktivní holky, můžeme se tomu smát," dobírala jsem si ho.

Jay mi věnoval pokřivený úsměv. "Bože, chyběla jsi mi."

"No, ty jsi mi vlastně vůbec nechyběl," odpověděla jsem a vybuchla smíchy nad raněným výrazem
jeho tváře. "Dělám si srandu. Taky se mi po tobě stýskalo." Možná. Když jsem o něm přemýšlela. Což
minulý rok nebylo často.

"Už jste se vy dva smířili? Protože jestli uslyším Jaye ještě jednou se omluvit, možná ho strčím pod
protijedoucí auto," řekl Nathan.

"Ano, všechno dobrý. Budeme kamarádi a Jay může zvát ven kohokoli chce, kdykoliv chce,"
odpověděla jsem. Nathan si Jaye chvíli prohlížel se starostlivým výrazem ve tváři a pak se přinutil k
úsměvu.

"Jestli jste s tímhle upořádáním spokojení vy, tak my taky."

Miranda přikývla. "Jo, to zní jako dobrý plán. Kromě toho, Pagan má v pátek večer rande s Dankem
Walkerem. Dal jí propustku do zákulisí na jeho koncert. A mě nechal jít taky."

"Jak ses o tom dozvěděla?" ještě jsem jí o tom nic neřekla.

Pokrčila rameny. "Gee mi to řekla."

No jasně. Gee se ujišťovala, že přijdu. Dokonce už přišla na to, že mě Miranda dokáže donutit dělat
věci, které nechci. Ale po dnešním večeru jsem opravdu chtěla jít. Dank Walker se vůbec nezdál jako
špatné rozhodnutí po tom co jsem byla venku s 'normálním, milým' klukem. Přinejmenším, když jsem
s Dankem chová se jako bych byla v okolí jediná osoba.

"Neseznámila ses s ním teprve včera v klubu?" zeptal se Jay a mračil se.

"Ne. Posbíral jí boty, když jsme sem včera přijely. Upustila celou krabici bot na ulici. On slezl ze svý
velký, drsňácký motorky, přišel jí je posbírat a odnesl je do pokoje. Myslím, že jí sleduje." Miranda
zavrtěla obočím.

"Jeho kapela není známá dobrou pověstí. Jsou hlučný a dostávají se do malérů. Zdržovat se kolem něj
není bezpečný, Pagan," Jay nezněl přesvědčivě.

"Do teď nebyl nic jiného než milý, zdvořilý a velmi pozorný," odpověděla jsem, když jsem se soukala
ze svojí sedačky. Nechtěla jsem se dostat do pozice, kdy bych musela Danka před Jayem bránit. To
bylo směšný.

"Nejdůležitější věc tady je, že moje nejlepší kamarádka randí s hlavním zpěvákem Chladné duše a já
mám propustku do zákulisí. Nesnažte se měnit téma," ozvala se Miranda. Nathan z toho ale vůbec
nevypadal moc nadšený. Teď se oba mračili. Trocha žárlivosti by mohlo být pro Nathana dobrá. Díky
Mirandě to vypadalo příliš jednoduše.

"Proč dal tobě lístky do zákulisí?" zeptal se Nathan, když se natáhl pro Mirandinu ruku.

"Protože věděl, že beze mě by Pagan nešla," odpověděla. Měla naprostou pravdu. Neměla bych na to
odvahu, kdyby nestála vedle mě.

"Hmmm," byla Nathanova jediná odpověď. Chudák kluk. Chtěl protestovat a věděl, že na to nemá
žádné právo, protože se právě seznámili.

"Takže, na jaký film se jdeme podívat?" zeptala jsem se, měníc téma.

"No, chtěl jsem navrhnout akční film, kterých je v kině teď několik co jsem chtěl vidět, ale potom co
jsem slyšel, že koncem týdne vyrážíte za rockovou kapelou, mám pocit, že potřebuju zrychlit svojí
hru. Takže jsem ochotnej přijmout jakýkoli romatický film navrhnete," odpověděl Nathan.

Miranda se zasmála. "Ach, máš štěstí. Už jsem jedinej romantickej film co teď dávají viděla. Nestál za
nic."

"Díky bohu," povzdechl si dramaticky Jay.

"Tak teda akční film," oznámil Nathan.

Dank

Seděl jsem na Paganině posteli a snad po sté v rozpětí deseti minut se podíval na hodiny. "Jak dlouho
je pryč?" zeptal jsem se Gee, když vešla do pokoje.

"Byla jsem s tebou, vzpomínáš?"

Byla, ale domu se vrátila přede mnou. Začínal jsem se o Pagan bát, když jí ani jeden z nás nehlídal.

"Předtím než poukážeš na to, že jsem se domů dostala o hodinu dřív než ty, měla bych ti říct, že jsem
si cestou udělala malou zastávku. Zkontrolovala jsem Paganinu máma a skákla jsem se podívat jestli
tu kolem neucítim tu malou voodoo děvku."

Za tohle jsem na ní nemohl být naštvaný.

"Ona je s ním."

Gee jen přikývla. Ona i já jsem věděli, že se tohle stane. Nemohl jsem tomu zabránit. Její srdce si
bude muset vybrat. Ale sakra, bylo to těžký. Dneska semnou roztála jako dřív. Neodstrčila mě pryč;
chtěla mě. Věděl jsem, že část jí si vzpomíná. Její tělo mi odpovídalo. A já musel věřit, že je její srdce
dost silné na to, aby obnovilo paměť. Zaplavilo mě teplo přítomnosti její duše.

"Je zpátky," řekla jsem a vstal. Vešla do budovy.

"Uvidím co se mi povede zjistit. Ale zacouvej do rohu," odpověděla Gee a mávala na mě. Nebyl jsem v
téhle formě pro lidi vidět. Ustoupil jsem do rohu a čekal.

Dveře se rozletěly a dovnitř vešla vesele povídající Miranda. Nerozuměl jsem všemu co říkala, protože
všechno na co jsem se dokázal soustředit byly boty na vysokém podpatku a krátká sukně, kterou
měla Pagan na sobě. SAKRA. Jakmile to ze sebe svlíkne, spálím to. Způsobem jakým je oblečená by
mohla způsobit války. Hodlal jsem ho ulovit a zabít, jestli se jí dotknul. Vezmu jeho duši ať je čas nebo
ne. Gee si odkašlala a já odtrhl pohled od Paganina lahodně oblečeného těla, abych se na ní podíval.
Musela mi to přečíst z obličeje; věnovala mi varovný pohled. Tyhle boty se ztratí. A ta sukně taky.

"Nebylo to tak špatný, ne?" zeptala se Miranda usmívající se na Pagan.

Pagan obrátila oči v sloup a rozepla boty. Možná bych je vůbec nemusel spálit. Místo toho je
schovám. Uvidíme jestli si je někdy vezme kvůli mně.

"Otřásla jsi Jayovi světem. Kdy se stal tak sebestřednej? Bože. Zbožňuju fakt, žes mu řekla jak je úplně
jedno, že pozval tu couru ven. A co se to stalo? Tím chci říct, byl tady, aby tě vyzvedl a ona se na něj
pověsí. Není to zoufalý?"

Pagan si pomalu stáhla botu a kdybych mohl slintat, byl jsem si pěkně jistej, že by se to právě dělo.
Sakra, bylo to žhavý. Natáhla se po druhé botě a udělala to samé.

"Je mi to fuk. Může ho mít. Proč jsem s tím klukem tři roky chodila? Nic na něm nevidím."

Její slova pronikla do mojí chlípné představivosti a já zvedl hlavu, abych se jí podíval do tváře. Ona ho
neměla ráda? Cože? Ale on byl její spřízněná duše.

"Je jiný než si pamatuju. Byl nudý."

Gee se usmála mým směrem. Pagan sáhla po knoflíku košile. Ach, jo.

Pak se otevřely dveře koupelny a dovnitř vešla velmi viditelná Gee.

"Takže, bavily jste se mrchy?" zeptala se a přerušila Paganino rozepínání košile. Sakra Gee.
"Miranda si to báječně užila. Já na druhou stranu trpěla a za to mi Miranda hodně dluží."

Jí se to opravdu nelíbilo…a znovu si rozepínala košili.

"Jay nebyl tak špatný. Jen začal večer tím, že pozval ven jinou holku, zatímco čekal až Pagan dorazí.
Dostali jsme se přes to. Pagan to zvládal bravurně a zábavně, ale on pořád vypadal jako pitomec."

Jay pozval ven někoho jiného? Copak ten kluk neviděl jak se Pagan oblíkla? Kruci. Možná bych si s tím
vůbec nemusel dělat hlavu. On byl idiot. A poslední knoflík Paganiny košile byl rozepnutý a ona jí
upustila na zem. Přesunul jsem se tak, abych mohl sedět na posteli a dívat se.

"Těší se na páteční večer. Nepřizná to, ale já můžu říct, že jo," řekla Miranda, zvedla Paganinu
zahozenou košili a hodila jí po ní.

"Změnila jsi názor na kluky z kapely?" zeptala se Gee. Nebyl jsem si jistý, co tím myslí, ale zeptám se jí
jakmile se odtud dostaneme. Pagan zvedla jedno rameno a já se modlil ke všemu co bylo svaté, aby si
sundala tu růžovou podprsenku. Možná to bylo vniknutí do jejího soukromí, ale byl jsem Smrt,
zatraceně. Mohl jsem mít nějaký výhody. "Rozhodla jsem se nesoudit knihu podle obalu. Neuškodí
dát Danku Walkerovi šanci."

"Možná chce víc než šanci," zamumlala Gee jen do mého ucha.

Pagan si začala rozepínat sukni.

"Jdu se osprchovat. Můžete si o mě klidně povídat, protože já vím, že budete," informovala je Pagan
vešla do koupelny těsně předtím než jí sukně volně sklouzla po nohách a dopadla na podlahu. Byl
jsem v pokušení jí tam následovat, ale to by bylo špatný. Zuřila by, kdyby to věděla. Podíval jsem se
na Gee, která byla připravená ze mě vybuchnout smíchy.

Ceaseless - 8.kapitola

Pagan

"Zůstávám z dohledu a jen ti šeptám.

Slova, která nemůžu říct. Slova, která nepotřebuješ slyšet.

Slova, kterým nemůžu dovolit plést se mi do cesty.

Teď, nemůžu zůstat sám. Nemůžu ignorovat co mi bylo ukázáno.

Získala jsi mě a nestarám se o to kdo to ví.

Získala jsi mě a mě je jedno jestli je to vidět.

Jsem oslabený a jsem silnější ve tvém náručí.

Získala jsi mě a já tě potřebuju cítit blízko."

Stojíš, chceš víc než čemu můžeš kdy porozumět.

Stojím bezmocný, potrobuju splnit každý tvůj příkaz.

Chci vidět tvůj úsměv a to mě stravuje a svazuje obě ruce.

Nic co můžu nabídnout nebude nikdy hodno tvojí lásky.

Je zázrak, že mě vidíš a neutekla jsi.

Strávím celý svůj život snahou být muž, kterým si myslíš, že jsem.

Teď, nemůžu zůstat sám. Teď, jsem pod tvým vlivem.

Nemůžu ignorovat co mi bylo ukázáno.

Získala jsi mě a nestarám se o to kdo to ví.

Získala jsi mě a mě je jedno jestli je to vidět.

Jsem oslabený a jsem silnější ve tvém náručí.

Získala jsi mě a já tě potřebuju cítit blízko.

Máš v očích oheň.

Uchvátila jsi každého, kohos pustila do svého bludiště.

Nevím nic o tvých myšlenkách,

ale potřebuju se vyhřívat v teple tvých paprsků.

Nic co uděláš, nemůže být nikdy špatně.

Navždy budeš ve všech směrech perfektní.

Teď, nemůžu zůstat sám. Teď, jsem pod tvým vlivem

Ovládla jsi mě a teď, nemůžu ignorovat co mi bylo ukázáno

Získala jsi mě a nestarám se o to kdo to ví.

Získala jsi mě a mě je jedno jestli je to vidět.

Jsem oslabený a jsem silnější ve tvém náručí.

Získala jsi mě a já tě potřebuju cítit blízko."

Neodbytně sladká hudba hrála v temnotě znovu a znovu. Nemohla jsme otevřít oči, ale nebyla jsem
vystrašená. Věděla jsem, že jsem v bezpečí. Slova mě ukonejšila a já nakonec upadla zpátky do
hlubokého spánku. Jasně modré oči zářící do noci byly poslední věc, kterou jsem si pamatovala.

"VSTÁVEJ! Spala jsi jak zabitá. Přísahám. Zvedni ten svůj lítej zadek. Za deset minut nám začíná
hodina," řvala na mě Miranda, zatímco mě mlátila polštářem.

Zasténala jsem, převalila se a zablokovala rány polštářem. "Jsem vzhůru. Teď už můžeš přestat."

"Bylo na čase. Už jsem zkusila všechno ostatní. Jsem vzhůru už přes hodinu. Tvůj pitomej budík se
ujistil, že vstanu. Nechápu jak můžeš spát při takovým otravným zvuku."

"Spala jsme během budíku?" zeptala jsem se, sedla si a zastínila si oči před ranním sluncem. Bylo po
osmé. Nebudu v čas na hodině literatury. Kruci. Skvělý první dojem."

"Jo, spala. To se nikdy nestalo. Cos dělala, vzala si prášky na spaní?"

Vstala jsem a protáhla se. "Ne, jen jsem spala opravdu dobře," odmlčela sem se a zamyslela se nad
zvláštní temnotou a hudbou. Ten hlas a ta písnička… "Byla tam písnička," zastavila jsem se. Miranda si
bude myslet, že přicházím o rozum.

"Není čas se teď bavit o písničkách. Tady, obleč si to a vyčisti si zuby. Musíme jít. Dobrá věc, že
vypadáš sexy i bez makeupu."
Miranda mi strčila do ruky šortky a tričko a zatlačila mě do koupelny. Myslím, že jí o tý písničce
neřeknu. I když někomu jsem to říct chtěla.

Dank nebyl na hodině literatury. Byla jsem zklamaná, že se neukázal a nevzal mi knížky, ale ulevilo se
mi, protože jsem se mohla soustředit na svojí práci. Být schopná poslouchat a soustředit se na slova
pojišťovalo, že tímhle kurzem projdu. První den a my už dostali úkol. Taky jsme museli pracovat ve
skupinách. To nebylo nic pro mě. Skupiny se skládaly ze tří holek a tří kluků. Měli jsme přečíst tři
různé literární práce o sebe-destruktivních mužích. Pak jsme měli napsat referát z ženského a
mužského pohledu, o tom jak se muži v určených příbězích sebe-zničili. Také jsme museli určit, koho z
nich bychom mohli spojit se současností a popsat jak tahle sebe-destrukce ovlivnila politiku.

Zastrčila jsem knihy do batohu a zamířila si k tabuli přečíst v jaké jsem skupině. Každý člen skupiny
měl vedle svého jména napsanou e-mailovou adresu, takže jsme se mohli navzájem zkontaktovat
jakmile přečteme první knihu o Ethanovi Frome. Postoupila jsem vpřed. Už jsem jí vlastně četla.
Fronta řídla, protože někteří lidé odcházeli aniž by se podívali. Přistoupila jsem k tabuli a prohlížela si
seznam se svým jménem.

Keith Fromer

Pagan More

Jessi Gilheart

Jackson Driver

Maddy McGowin

Dank Walker

Přestala jsem číst jména a ohlédla se. Jak to, že tu bylo Dankovo jméno? Nebyl na téhle hodině?
Nebo jo? Dívka za mnou si podrážděným způsobem odkašlala. Rychle jsem si iPhonem vyfotila jména
lidí ve skupině a jejich e-maily a uhnula z cesty.
Vynechal Dank hodinu?

Dank

V době kdy jsem skončil s dušemi bylo už příliš pozdě na to, abych šel s Pagan na hodinu literatury.
Nesnášel jsem, že jsem zmeškal možnost sedět s ní, ale včera v noci jsem zůstal a zpíval jí moc
dlouho. To bylo něco, po čem se mi stýskalo. Nemohl jsem se přimět odejít dokud jsem nevěděl, že
pokojně spí.

Dveře z Anglické budovy se otevřely a vyšla z nich Pagan se zamračeným obličejem. Nelíbilo se mi,
když byla nešťastná. Vyšel jsem z úkrytu a postavil se jí do cesty.

"Ach, Danku. Ty jsi tady," zdála se překvapená.

"Jo. Doufala jsi, že jsem skončil?" zeptal jsem se škádlivě.

Její zamračení opadlo a rozzářila se na mě. To bylo lepší. "Byla jsem zvědavá jak to, že jsi zmeškal
první hodinu literatury."

Viděla seznam. Budeme spolu trávit taky studijní čas. Čím víc času s ní jsem mohl dostat, tím líp. Teď
když jsem věděl, že o Jaye neměla skutečný zájem, dýchalo se mi o něco snadněji.

"Byl jsem včera dlouhou venku. Dohoním to."

"Mám poznámky. A mám trochu času než se sejdu s Mirandou. Jestli chceš jít na kafe, nebo zajít k
piknikovému stolu, můžu ti dát všechno cos zameškal," nabídla.
Preferoval bych kdybychom šli někam do většího soukromí, ale to nebylo možné. Nikdy bych nebyl
schopný vysvětlit jak jsem se tak snadno dokázal proplížit do jejího pokoje a neměl jsem pokoj kam
bych se s ní vplížil. To je něco co opravdu potřebuju napravit. Budu potřebovat byt, aby to aspoň
vypadalo jakože tu žiju. Bude zvědavá a dokud nebudu vědět, že mě miluje, nemůžu jí říct kdo
skutečně jsem. Nemyslím si, že by mě akceptovala, kdybych jí vysvětlil svojí existenci o něco dřív.

Knihovna. Tam jste mohli být o samotě, když znáte ta správná místa. "Co třeba knihovna?" zeptal
jsem se. Oči se jí rozzářily.

"Perfektní. Musíme ti sehnat kopii Ethana Fromea jestli jsi jí ještě nečetl."

Mohli jsme předstírat, že potřebuju výtisk Ethana Fromea. "Tak jdem pro ní," odpověděl jsem.

Pagan přikývla a vydala se ke knihovně. Vzal jsem jí tašku s knížkama. Nenáviděl jsem vidět jí nosit se
s tím. Vypadalo to na jejím rameni tak těžce. "Vezmu to. Veď mě" řekl jsem když se na mě ohlédla.
Začervenala se a zamumlala díky, když zamířila k velké třípatrové budově, kde jak jsem věděl bylo
velmi tiché a odlehlé horní patro. Už jsem to vlastně zkontroloval.

Otevřel jsem jedny z dvojitých těžkých dveří a přidržel je pro Pagan. "Jdi do vrchního patra," zašeptal
jsem jí a kývl směrem ke schodišti nalevo. Pagan nic nenamítala. Držela se instrukcí a já šel za ní.
Výhled na její roztomilý zadek v šortkách co měla dnes na sobě dělal tenhle nápad ještě lepší. Došla
do nejvyššího patra a ohlédla se na mě. "Kam teď?"

"V zadu je studovna, která je obvykle prázdná, takže můžeme mluvit aniž bychom někoho rušili,"
vysvětlil jsem.

Nikdo tam vzadu nebyl. Pokud ano, byl jsem připravený je přimět aby odešli.

"Máš dnes ještě nějakou hodinu? Tohle byla dneska moje jediná," zeptala se mě Pagan, když si
vytáhla židli a posadila se na ní.
"Taky jsme pro dnešek skončil, takže nepospíchám," odpověděl jsem. Chtěl jsem všechen čas, který
jsem tu s ní o samotě mohl dostat.

"Dobře," usmála se a vytála ven svojí učebnici literatury a sešit.

"Mám nečitelný písmo, když se snažím psát rychle. Příští týden by mi měl poštou přijít notebook.
Máma mi ho posílá. Do tý doby, musím všechno čmárat na papír."

Musela se obejít týden bez notebooku. Věděl jsem, že to pro ní bude těžký. Chtěl jsem, aby měla do
čeho psát. Pagan si ráda dělala důkladné poznámky. Nebude schopná to udělat jen s tužkou a
papírem. "Mám noťas co nepoužívám. Můžeš si ho klidně půjčit dokud ti nedorazí tvůj."

Rozzářily se jí oči. "Opravdu? Máš jeden na víc?"

Neměl jsem žádný, ale jeden koupím jakmile odtud odejdu. "Je celý tvůj."

"Děkuju. Zachránils mi život. To je tak úžasná nabídka. Slibuju, že se o něj dobře postarám."

Z výrazu její tváře se mi chtělo jít a koupit jí pět notebooků a cokoli dalšího co by chtěla.

"Ohledně toho pátečního koncertu," začala Pagan. Prosím, jen ať to teď neodvolá. Chtěl jsem jí tam.

"V kolik hodin tam máme být? Jdeš tam dřív a rozehříváš se?"

"Koncert začíná v osm, ale začneme se rozehrávat kolem páté. Pak odpočíváme a poflakujeme se v
zákulisí až do vystoupení."

"Ach, vau. V kolik by jsme měly přijít?"

Na tuhle otázku jsem ještě nebyl připravený. Chtěl jsem jí přesvědčit, aby se mnou šla na zkoušku a
nechat Mirandu přijít později s Gee.

"Měla bys něco proti tomu jet se mnou na zkoušku a zůstat tam se mnou celý večer?"

Neodpověděla hned. Sledoval jsem jak jí po tváři přeběhla řada emocí. "Ehm, no. A co Miranda s
Gee? Ony taky půjdou dřív?"

Zavrtěl jsem hlavou, "Ne, přišly by o něco později."

Chtěl jsem jí bez jejích garde dám.

"Ach," odpověděla a několikrát se kousla do spodního rtu než se na mě znovu podívala. "Bude v
pořádku, když prostě přijdu s nimi? Miranda se těší a z Gee je pořád nervózní. Plus, zatímco se budeš
rozehřívat, byla bych sama."

Tvrdě jsem se snažil, aby se mi ve tváři neodrazilo zklamání. "To je v pořádku, Pagan. Cokoli ti bude
příjemnější."

Připomínat si, že to bude chtít čas bylo těžké. Chtěl jsem se vrátit zpátky k tomu kde jsme skončili. Ale
pro Pagan jsem byl jen kluk, kterého zrovna potkala. Takový, o kterém si není jistá jestli mu věří.

"Dobře, díky," odpověděla a začala z batohu vytahovat víc papírů. Zapomněl jsem, že jsme tady
proto, abych dohnal co jsem zameškal ve třídě. "Jak jsem řekla, mám poznámky, ale nejspíš jsem si
zapsala víc než bylo nutné. Můžeš se na ně mrknout a zapsat si dolů výtah. Zajdu najít kopírku a
okopíruju ti osnovy. Ach, a podívám se taky po tý knížce." Vstala a zamířila ke schodům. Opřel jsem se
o židli a zavřel oči. Jeden den, mám jí zpátky.

Ceaseless - 9.kapitola
Pagan

Najít kopírku bylo snazší než jsem si myslela. Najít Ethana Fromea byla taky hračka. O sedm minut
později jsem mířila zpátky po schodech do malého osamoceného ukrytu za Dankem. Využila jsem
hledání kopírky a knihy jako omluvu dostat se od něj pryč, takže jsem se mohla zhluboka nadechnout
a srovnat si myšlenky. Rozhodně o mě měl zájem. Teď už jsem to nemohla popírat. Taky jsem si byla
víc než jistá, že tohle místo vybral pro víc než studijní účely a z toho jsem byla nadšená a vystrašená
zároveň.

Dank se opíral o židli s nohama položenýma na stole s překříženými kotníky. Něco mi na téhle pozici
bylo zvláštně povědomé. Tohle bylo už podruhé kdy jsem měla pocit, že ho vidím dělat něco
povědomého. Zdálo se mi o něm? Bylo to ono?

"To bylo rychlý," protáhl Dank, kdy ke mně otočil hlavu a jeho modré oči se setkaly s mými.

Položila jsem před něj knížku a obešla stůl, abych se znovu posadila na židli. "Tady to máš," podala
jsem mu osnovy. "Podíval ses na moje poznámky?" zeptala jsem se.

Dank nechal nohy spadnout zpátky dolů na podlahu a naklonil se přes stůl. "Jo. Dostal jsem co jsem
potřeboval. Díky, žes mi pomohla do dohnat. Neměl jsem dnes ráno zmeškat."

Když snížil hlas jako teď, chtělo se mi z toho začít si ovívat tvář. Už tak byl smrtelně sexy. Nemusel
mluvit chraplavým a hlubokým hlasem. Pak byl sexy ještě víc.

"Jsem rád, že v pátek večer přijdeš," řekl naklánějíc se ke mně blíž. Cítila jsem jak se k němu taky
nakláním, neschopná tu přitažlivost zastavit.

"Děkuju za pozvání," odpověděla jsem. Můj hlas zněl bez dechu. Prostě skvělý. Zněla jsem stejně
afektovaně jako jsem se cítila.
Dank odstrčil svojí židli dozadu a vstal. Sledovala jsem jak přešel ke mně a pak ke mně napřáhl ruku.
Věděla jsem co chce a chtěla jsem to taky. Jestli dostanu opáčko toho co se stalo včera u stromu, pak
jsem s tím byla velmi v pohodě. Dank mě vytáhl na nohy a omotal si mojí ruku kolem krku. Propletla
jsem mu prsty do vlasů a on zavřel oči a zhluboka se nadechl. Líbilo se mi dívat se jaký na něj má můj
dotek účinek. Druhou rukou jsem mu přejela po paži směrem vzhůru a kolem jeho krku, zatímco jsem
se mu dívala do obličeje, fascinovaná evidentní dychtivostí z těsného sevření jeho rtů a lesku v očích.

Rozhodla jsem se, že tentokrát nebudu čekat já na něho. Přitáhla jsem ho k sobě, přikryla jeho ústa
svými a pořádala o svolení olíznutím jeho spodního rtu. Byl tak plný a stejně měkký jak vypadal,
chtěla jsem o ochutnat od první chvíle co jsem ho uviděla. Dankovi ruce mi vyjely nahoru po žebrech
a spočinuly těsně pod spodním lemem podprsenky. Kolik jsme toho doteď věděla o klucích, byla jsem
pěkně naivní. Jay a já jsme se líbali a dotýkali, ale nic nebylo tak vzrušující. Byla jsem si víc než jistá, že
jestli se Dank dotkne mých prsou sežehnou mě plameny. Nebylo možné, že by si nevšiml mého
zrychleného dýchání. Skoro jsem se za reakci na jeho dotek styděla, ale tiché, oceňující vrčení,
vycházející mu z hrudi, když chutnal mé rty a kůži, mě ujistilo, že si tohle užíval stejně moc jako já.

"Prosím, pojeď v pátek večer se mnou," prosil Dank, když dál pokračoval v líbání mého krku a klíční
kosti. Tohle byla nefér žádost. Celou mě rozpálil a pak mě prosil. Jak měla holka při tomhle jasně
myslet?

"Nemůžu. Miranda mě potřebuje," odpověděla jsem, srdce mi bušilo proti hrudníku. Jeho ústa se mi
vznášela nad hlubokým výstřihem a teplý dech mě lechtal na citlivé pokožce. Byla jsem téměř v bodě,
kdy bych začala žebrat, když sklouzl rukama dolu, chytil mě za zadek, zvedl a posadil mě na stůl za
mnou. Dank se mi postavil mezi nohy a ruce mi položil zpátky na pas.

"Je to tak nejspíš lepší," řekl nakonec, když zvedl rty a znovu jimi zakryl moje. Chtěla jsem vědět co
tím myslel, ale jeho jazyk byl v mojí puse a dělal se mnou věci jaké jsem předtím nikdy nedělala.
Přitáhla jsem si k sobě jeho tělo blíž a oplácela mu polibek se vším vzrušením a potřebou, kterou ve
mně vzbuzoval.

"Kdybys přišla, nebyl bych schopný zkoušet. Chtěl bych s tebou být sám. Poslouchat tě mluvit,
sledovat tě se usmívat a hledal bych důvody k líbání tvého těla."

Whoa. Možná bych měla jít…

Jeho ruce mi pomalu klouzly nahoru po břiše dokud každá z nich nedržela jedno z mých prsou. Když
mi bříškem palců pohladil bradavky, přerušila jsem polibek a zalapala po dechu. Pocit vycházející z
jeho doteku mi projel tělem přímo do mého jádra. Dank přestal a sledoval mě. Nepohnul znovu palci,
ale ani nedal ruce pryč. Podívala jsem se na něj, abych mu dala vědět, že čekám. Zaskočil mě, ale
chtěla jsem víc. Znovu pohnul palci a tentokrát posouval prsty dokud mi nevklouzly do podprsenky a
stáhly jí dolů.

V tu chvíli jsem na schodech uslyšela kroky a hlasy. Dankovi ruce byly okamžitě pryč, narovnal mi
tričko a pak ode mě ucouvl. Slezla jsem ze stolu a posadila se zpátky na židli, protože jsem si nebyla
jistá jestli jsou moje nohy připravené na skutečnou chůzi. Odvážila jsem se podívat na Danka, který
seděl zpátky na svojí židli s mými poznámkami v rukách. Na ústech měl pokřivený úsměv a já mu na
rtech viděla pozůstatky mého lesku na rty. Natáhla jsem ruku a palcem jsem mu přejela po rtech,
abych setřela stopky, které zůstaly po našem polibku. Dank mě chytil za zápěstí a políbil ho než ho
pustil a vstal.

"Nemůžu tu zůstat a dívat se na tebe aniž bych se tě dotýkal. Potřebuju na čerstvý vzduch," přiznal.

To se mi líbilo. Hodně se mi to líbilo.

Dank

Moje soustředění šlo k čertu. Všechno na co jsem dokázal myslet byl způsob jakým jsem cítil Pagan
pod svýma rukama, celou měkkou a sladkou. Kdybychom nebyli vyrušení, nebyl jsem si jistý jak
daleko by mě nechala zajít a jestli bych byl schopný přestat, kdyby mě nezastavila. Brzy jsem měl
odejít shromažďovat duše, ale napřed jsem měl zkoušku s kapelou. Neukazoval jsem se na všech
zkouškách, ale členové skupiny to naštěstí nikdy nezmiňovali. Někdy na to byli příliš v rauši, někdy
jsem jim pomohl zapomenout.

"Dneska večer zkoušíš?" zeptala se Gee, když se objevila před mým Harleyem potom co jsem
zaparkoval.
"Jo, proč? Je Pagan v pořádku?" zeptal jsem se a ani neslezl v případě, že bych potřeboval odejít.

Gee obrátila oči v sloup a zavrtěla hlavou. "Pagan je v pohodě. Je zalezlá v pokoji a učí se. Bylo mi
zakázáno vstupovat. Zřejmě jsem jí rušila."

S úsměvem jsem slezl z motorky a zamířil ke vchodu do klubu, kde jsme mívali zkoušky. V zadu byla
místnost s malým pódiem, která měla dobrý zařízení. Bubeník, Loose, byl příbuzný s majitelem. Gee
se mnou srovnala krok.

"Co to děláš?" zeptal jsem se a ohlédl se na ní.

"Nudím se. A Loose je sexy jak blázen."

Skvělý. To jsem rozhodně nepotřeboval. Aby se Gee dala dohromady s člověkem. Už tak šli po mě.
"Nemůžeš s ním nic dělat, Gee. Je to člověk."

"Nechystám se za něj vdávat a mít zatracený děcka, Danku. On je něco jako mužská děvka. Sexy,
nemravný kluk, který se ke mně hodí. Jen noc pro zábavu, to je všechno co chci."

Zastavil jsem se před vchodem a držel dveře, aby je nemohla otevřít. "Nemůžeš tam jít a flirtovat s
ním. Už tak se mnou tam ze shora zametaj, protože jsem je nasral. Jestli porušíš to samý pravidlo,
budu to já kdo to odnese."

Gee protočila oči. "Tak dramaticky? Jen si s ním chci užít trochu zvrhlý zábavy. To nikdy nebylo
porušení pravidel. To zamilovat se do smrtelníka je fuj-fuj. Píchat ty zkažený není velká věda. Už se to
předtím stalo."

Nemohl jsem se s ní hádat, protože měla pravdu. Dokud se do Loose nezamiluje budeme v bezpečí. A
věděl jsem, že nehrozí, aby se Loose zamiloval do jedný holky, protože on je miloval všechny.
Gee vešla do zkušebny přede mnou a já si uvědomil, že rychle změnila oblečení. Džíny a 'Fuck You'
tričko byli teď pryč a měla na sobě krátké, těsné, červené šaty a černé boty, které měly po stranách
červené lebky. Vrtíc hlavou jsem přešel k ledničce a vytáhl si láhev s vodou.

"Podívejme na tebe. Díky ti, a všemu co je svatý, za prsa co se ti chystají vypadnout z těch šatů,"
zavolal Loose zpoza bubnů.

"Uber hochu. Musíme si projet písničky na páteční večer než jí odvlečeš na záchody a využiješ svojí
oblíbenou kabinku," varoval ho Les, druhý zpěvák a baskytarista.

"Dank zrovna dorazil. Proč se nerozehřejete, zatímco já budu dělat společnost jeho kamarádce.
Podělíš se Danku, ne?" zeptal se Loose. Tiše jsem Gee proklel než jsem se otočil čelem ke kapele. "Je
celá tvoje," odpověděl jsem.

Loose byl ve vteřině pryč ze svojí stoličky a seskakoval z pódia. "Vrátím se," zavolal, když položil ruku
Gee na zadek.

Když sklonil hlavu, aby jí začal šeptat do ucha, zablokoval jsem je. Nechtěl jsem to slyšet. Ten kluk
zrovna narazil na svýho soupeře. Po tomhle už nikdy nebude stejnej.

"Nevadí ti nechat ho si tahle vzít tvojí holku? Protože nechci žádný rvačky před tak velkým koncertem
jako bude v pátek," řekl Les, když si šel pro láhev vody.

"Ona není moje holka, jen stará kamarádka. Kdyby to byla moje holka, nevyšel by odsud živej."

Les přikývl a napil se. "Poznamenáno. Chceš začít a projít si písničky, zatímco se Loose baví a čekáme
na další dva až sem dorazí?"

"Jo, jdeme na to."

Ceaseless - 10.kapitola

Pagan

Jen moji profesoři literatury a počtů cítili potřebu začít hodiny o týdne dřív. Zbytek mých přednášek
začne až příští týden. Mohli jsme se sejít s profesory a vybrat si naše učební osnovy, takže potom co
jsem tohle udělala, můj první týden vysokoškolských hodin byl u konce.

Mohla jsem si přečíst Ethana Fromea, když už to byly dva roky co jsem ho četla. Taky jsem si mohla
zajít pro kafe a projít si svoje osnovy na počty. Počty mě děsily k smrti; na matiku jsem moc nebyla a
nikdy nebudu. Z koupelny vyšla Miranda, oblečená jakoby se chystala někam do klubu, ale byla
teprve jedna odpoledne. "Jak vypadám?" zeptala se a zatočila se.

"Jako bys chtěla protancovat celou noc a nechávat si kupovat drinky," odpověděla jsem.

Miranda se zasmála. "Dobře. Protože, chci."

"Počkej? Cože? Uvědomuješ si, že je teprve jedna? Kluby neotvírají dřív jak v osm a bez Gee se stejně
dovnitř nedostaneš."

Miranda pokrčila rameny a začala pózovat před zrcadlem. "Nejdu do klubu. Jdu na úplně první
bratrskou párty."

"V jednu odpoledne?"

Miranda mi věnovala podrážděný pohled, pak se koukla zpátky do zrcadla a našpulila rty. "Ne,
hlupáčku. Nathan tu bude v šest, aby mě vyzvedl. Zajdeme si na něco k jídlu a pak pojedeme do
domu bratrstva."
Pořád mi to nedávalo smysl. "Tak proč jsi teda připravená pět hodin předem?"

Miranda přestala dělat sexy pózy v zrcadle, otočila se a podívala se na mě. "Tohle je zkouška. Mám
toho mnohem víc než se sem dostane. Koukám se jak v tom vypadám. Pak se převlíknu, vyčešu si
vlasy nahoru a možná použiju trochu modrých očních stínů-nebo myslíš, že by to bylo příliš? Možná
bych měla jít ve stříbrných." Pokračovala v mrmlání a já si zakryla obličej polštářem. Byla jsem
unavená jen z přemýšlení o jedněch přípravách, na tož několika.

"Myslím, že ses oficiálně zbláznila," odpověděla jsem.

Miranda se zasmála. "Já vím, že jo. Ale musím být perfektní. Tahle noc musí bude perfektní. Opravdu
ho mám ráda, Pagan."

Byla jsem za to ráda, ale upřímně, opravu si musí hrát na skutečný život panenky Barbie, aby na něj
zapůsobila?

Přerušilo nás zaklepání na dveře, sundala jsem si polštář z tváře a posadila se. Miranda šla ke dveřím
a otevřela, aniž by se napřed zeptal kdo to je. Když jsem uviděla kdo tam stojí, přála jsem si, aby to
udělala. Byla to Victoria.

"Můžu ti pomoct?" zeptala se Miranda, když jí poznala. Postavila se před Victorii a položila si ruku na
bok. To byl její obraný postoj. Jako by byla Miranda dost velká na to, aby kohokoli sundala.

"Jsem tu, abych viděla tvojí kamarádku," odpověděla Victoria.

"Tak to nemáš svůj den, protože to se nestane."

Slyšela jsem v jejím hlase zavrčení. Miranda si právě udělala nepřítele. "Víš ty, že Nathan píchá mojí
Kappa sestru Sieru? Teď už to budou tři měsíce co jsou kámoši na sex. Byl s ní včera v noci potom co
od tebe odešel."
Byla jsem dole z postele a odstrčila Mirandu z cesty než ta děvka stihla říct víc. Nevěřila jsem jí, ale
věděla jsem, že Miranda ano. Byla jsem dobrá ve čtení lidí a viděla jsem způsob jakým se Nathan na
Mirandu dívá. Nepochybovala jsem, že si s touhle Sierou jedno zahrával, ale ani na minut jsem
nevěřila, že by to stále trvalo.

"Přišla jsi sem za mnou. Co chceš?" zeptala jsem se a přála si, abych si od Jaye držela odstup. Tohle
byl ten druh scény, které jsem nenáviděla a za každou cenu se jim vyhýbala. Nebyla jsem na holčičí
rvačky-zvlášť ne kvůli klukovi, kterýho jsem nechtěla.

"Cokoli si myslíš, že začnete ty a Jay oživovat, by sis měla raději znova promyslet. Drže se zpátky
děvko. Já se nedělim. Většinu nocí je v mojí posteli. Ty jsi jenom nová hračka. Ty ho rychle unudí." Jed
odkapávající z její hlasu byl velmi nemístní. Rozčilovala se kvůli ničemu.

"Doufám, že ty a Jay spolu budete mít v posteli dlouhý a šťastný život. Mě je to jedno. Nemám o něj
zájem. Je to jen starý kamarád, nic víc. Takže si sbal svoje hrozby a jdi se o ně podělit s tou zrzkou
dole v hale, protože ona je jediná v týhle budově, kdo Jaye chce." Nedala jsem jí čas na odpověď.
Zabouchla jsem jí dveře před obličejem.

V pokoji bylo děsivé ticho a já se rozhlédla, abych viděla kde je Miranda. Dveře do koupelny byly
otevřené a byla puštěná sprcha. To nebylo dobrý znamení. Měla několik dalších outfitu a účesů na
vyzkoušení před šestou. Jestli se sprchuje, znamená to že uvěřila zlomyslným slovům, která na ní
Victoria vychrlila.

Vešla jsem do koupelny, vytáhla se a sedla si na pult. Slyšela jsem ze sprchy vycházet tiché vzlyky a
škytání.

"Jestli to z něco stojí, tak já jí nevěřím," řekla jsem dost nahlas, aby mě přes vodu slyšela.

Miranda popotáhla a krátce se zasmála. "Já jo. Nevzal mě včera večer k němu. I potom co jsem se ho
zeptala. Řekl, že to uděláme někdy jindy. Hned potom tom co jsme dojedli večeři mu někdo volal a on
se choval vesele a nervózně celý zbytek večera. Dokonce ukončil rande o něco dřív. Myslela jsem si,
že si to jen vymýšlím. Byl tak sladký, když mě líba.," znovu vzlykla. Byla jsem připravená Nathana
uškrtit. "V tom případě to je ten největší idiot co znám. Jsi úžasná a vtipná a každý kluk, který má to
štěstí, že o něj máš zájem by si měl svoje největší štěstí uvědomit a ne si ho posrat."
Miranda se smutně zasmála. "Miluju tě, Pagan."

"Já tě taky miluju," odpověděla jsem.

"Můžeme se dnes večer dívat na druhou řadu Upířích deníků a jíst zmrzlinu? Potřebuju to. Tohle je
poprvé co jsem si myslela, že mám po Wyattovi někoho ráda a stane se tohle. Je to na prd," škytla.

"Dojdu pro zmrzlinu. Ty vytáhni DVDčka," řekla jsem jí a seskočila z pultu.

"Stýská se mi po něm, Pagan," zněla tak smutně a poraženě. Nemusela jsem se ptát, koho myslí.
Věděla jsem, že mluví o Wyattovi. Taky se mi po něm stýskalo. Ale věděla jsem, že její ztráta byla
naprosto jiná.

"Já vím. Dosprchuj se a já se hned vrátím se spoustou zmrzky a dvěma lžícema."

"Dobře."

****

Mirandin mobil přestal konečně vyzvánět. Jakmile jsem zatarasila dveře a informovala Nathana, že
jestli přijde, zavolám ochranku kampusu a nechám ho zatknout, konečně to vzdal a odešel. To bylo
přede dvěma dny. Od té chvíle jsem byla zalezlá s Mirandou v našem pokoji. Dívaly jsme se na první,
druhou i třetí řadu Upířích deníků. Snědly jsme nejmíň galon zmrzliny než by mělo být legální.
Pochybovala jsem, že se v pondělí vejdu do džínsů.

Podíval jsem se na hodiny. Bylo po čtvrté a věděla jsem, že se tu každou chvíli objeví Gee, aby nás
rozpohybovala. Mirandě bylo dneska líp. Smály jsme se spolu skoro celé ráno. Jediná věc, která
způsobile její mračení bylo vyzvánění mobilu. Které konečně přestalo někdy kolem oběda. Buď to
Nathan vzdal, nebo se přesunul k plánu B, když plán A selhal. Miranda nehodlala zvedat telefon.
Včera, někdy kolem oběda se přesunula ze smutku ke vzteku. Dokonce vylezla z pokoje a řekla, že jde
na čerstvý vzduch, zaběhat si a flirtovat kluky. Měla jsem z jejího zotavování lepší pocit.

Otevřely se dveře a dovnitř strčila hlavu Gee. "Jste připravený být dnes večer sexy prdelky? Jsme VIP,
bejby," svůj komentář zakončila mrknutím.

Od incidentu s Mirandou jsem Danka neviděla. Párkrát mi zavolal a psal, získal moje číslo po povolení,
které zavolal přes Gee. Včera večer byl v textovkách dokonce trochu odvážnej. Potají jsem se z toho
rozechvěla, ale nezašel moc daleko. Než jsem se nažhavila a rozjela, popřál mi dobrou noc a řekl mi ať
jdu do postele, abych byla na dnešek odpočatá.

"Jo, jsem připravená, ale nejsem bláznivá fanynka," odpověděla jsem.

"Ty jsi fanynka. Jediná, kterou Dank Walker nechá, aby se k němu přiblížila."

Ceaseless - 11.kapitola

Dank

Zbytek skupiny si dával voraz v hlavním salónu v zákulisí. Měl jsem je dost rád, ale před koncertem je
obklopovaly fanynky a ty mi lezly na nervy. Z mnoha z nich jsem cítil smutek a nemoci. Co lidští muži
často viděli jako sexy mě odpuzovalo, protože vše co jsem viděl byla duše. Jejich duše byly slabé a
narušené. Sklouzl jsem na kožený gauč a zvedl si nohy nahoru. Pagan tu bude každou chvíli, spolu s
Gee a Mirandou, která se bude chtít setkat se zbytkem skupiny. Miranda bude zklamaná. Jsou úplně
stejní jako ostatní rockové kapely. Mají svoje závislosti. Myslí si, že před nimi všechny ženský padaj do
kolen. Jsou všechno čeho se Pagan bála, že jsem byl já. Překvapilo mě zaklepání na dveře. Myslel
jsem si, že Gee nakráčí rovnou dovnitř.
"Pojď dál," zavolal jsem a vstal, abych přivítal Pagan. Chtěl jsem jí to tu ukázat. Nebyla to Pagan. Byla
to fanynka, kterou jsem předtím viděl s Loosem. Tady nebyly fanynky vítané. "Jsi ve špatný
místnosti," odpověděl jsem, znovu se posadil a čekal až dorazí Pagan.

"Hups," zachichotala se a vstoupila do místnosti, zavírajíc za sebou dveře. Copak ta holka nemluví
anglicky? Taky měla herpes. Cítil jsem to z jejího těla.

"Hned. Odtud. Vypadni." Nařídil jsem a ukázal ke dveřím. Uvidím její duši mnohem dřív než bych měl
jestli nepřestane užívat drogy.

"Náročný. Mám ráda, když je chlap šéf," nejistě ke mně vykročila. Její duše byla poskvrněná. Z
vnějšku měla všechno jak chtěl člověk vypadat, ale uvnitř byla odporná.

"Tohle je poslední varování. Zavolám ochranku a nechám tě vyhodit."

Tohle se stávalo jednou nebo dvakrát za koncert. Stalo se to pro ně hrou, aby viděly jestli je některá
dost talentovaná na to, aby mě donutila nechat jí zůstat. Nechápaly, že to co jsem viděl nebylo
lákavé.

"Býváš naštvaný. Varovali mě než jsem sem šla. Vsadím se, že tě můžu udělat šťastným," byla už
skoro u mě, když jsem se od ní přesunul pryč a ona zakopla a přistála na gauči. Vytáhl jsem z kapsy
telefon a vyťukal číslo ochranky v zákulisí.

"Mám v pokoji jednu co odmítá odejít. Chci jí venku z budovy."

"Hned to bude, pane Walkere," byla rychlá odpověď.

"Ach brouku, ani jsi mě nenechal ukázat ti jak jsem talentovaná," zafňukala ze svojí rozvalené pozice
na gauči.

Dveře se rozletěly a dovnitř vešla Gee, následovaná Pagan a Mirandou. Aspoň že jsem byl na druhé
straně místnosti od napůl oblečený holky, která ležela na gauči jakoby na mě čekala.
"Má zavolat ochranku?" zeptala se Gee, když se podívala holku, jejíž poškozená duše byla to jediné co
viděla.

"Už jsem to udělal. Čekám až si sem pro ní přijde," odpověděl jsem, obešel jí a natáhl se, abych vzal
Pagan za ruku.

Před ztrátou paměti tohle Pagan už viděla. V čase, kdy se moji fanošci dozvěděli, že mám přítelkyni,
bylo to ještě horší. Udělali jsme si z toho hru. Pagan hádala, kolik holek budeme muset z mého
pokoje před vystoupením vyhodit. Teď měla ve tváři obavy.

"Čekám na tebe," ujistil jsem jí, když se dívala na holku bez trička a s opravdu velkýma, falešnýma
prsama, které se jí přelévaly z podprsenky. Vypadalo to inkriminovaně. "Za chvíli bude pryč. Ochranka
už pro ní jde, přišla jsem bez pozvání."

Pagan se zamračila a obrátila ke mně pohled. "Kde má tričko?" zeptala se mě pomalu jakoby čekala
až přiznám, že mám s nedostatkem jejího oblečení něco společného.

"Nejspíš v druhé místnosti kde je kapela. Už sem takhle přišla. Moje odmítání poflakovat se s kapelou
a fanynkama, sem většinou přivede tu odvážnější z nich, aby se ujistili, že nezměním názor.
Nezměním. Nezahrávám si s drogama a pohlavníma chorobama."

Pagan za rty zatahal malý úsměv, když se otevřely dveře a jeden kluk z týmu klubové ochranky vešel
dovnitř a vytáhl holku z jejího místa na gauči.

"Chci, aby byla mimo klub zatímco jsem tady," připomněl jsem mu.

Přikývl, "Ano pane."

"Proč oni můžou zůstat. Taky přišly nepozvaný," zakňučela a plácla kluka do zad. "Nech mě na pokoji.
Mám větší kozy než ony a saju," dveře se za nimi zabouchly a přerušily cokoli co chtěla ještě říct. Díky
bohu.
Jakmile byly dveře zavřené, zhluboka jsem se nadechl.

"Vau, to bylo zajímavý," provokovala Pagan.

Usmál jsem se na ní a pak přesunul pozornost ke Gee. "Proč nevezmeš Mirandu seznámit zbytkem
kapely." Nebyl to návrh; věděl jsem, že Gee a ostatní v pokoji to ví taky.

"JUPÍÍÍ!" tleskla Miranda rukama. "Přinesla jsem si fixu-podepíšou mi tričko?"

Měla na sobě bílé tričko, které kapela loni prodávala na plážovém koncertu. Vzala na ten koncert
Pagan, i když ta v té době nevěděla kdo nebo co jsem. "Podepíšou ti všechno o co je požádáš, ale
pamatuj si, že je to zkažená banda.Můžeš dnes večer skončit s hodně jménama na hrudi." Miranda se
nad mým varováním rozzářila. Rozhodně už měla lepší náladu. Pagan mi řekla o tom co se stalo s tou
další holkou. Přál jsem si, abych jí mohl říct, že to bude v pořádku. Duše, kterou milovala ve Wyattovi
byla stejná duše, která žila uvnitř Nathana. Ale nemohl jsem. Bude si na to muset přijít sama.

"Postarám se o to. Bude v pořádku," odpověděla Gee a odvedla Mirandu ze dveří, nechávajíc mě o
samotě s Pagan.

"Proč mám pocit, žes je právě poslal pryč schválně?" zeptala se Pagan, když se na mě dívala skrz řasy.

"Protože jsi chytrá holka. Mám pro holky s mozkem slabost," odpověděl jsem.

"Aaaaach, to vysvětluje proč si nechtěl tu modelku bez trička s dokonalým tělem, která byla víc než
ochotná udělat cokoli bys chtěl." V duchu jsem se zděsil při vzpomínce na tu holku co tu byla. Nechtěl
jsem vzít Pagan ani na gauč a nechat jí sedět tam kde byla. Bylo to tam teď špinavý.

"Všechno co jsem s ní chtěl dělat, bylo dostat jí od sebe k sakru pryč. Nic na tý trosce nebylo
atraktivní."
Pagan se moje odpověď líbila. Mohl jsem jí to vidět na očích. Dokazoval jsem jí, že nejsem zkažený a
sexem poblázněný jak o mě usuzovala, protože jsem byl zpěvák v kapele. Udělala krok ke mně a já
jsem nenatáhl ruku, abych se jí dotkl. Chtěl jsem vidět co přesně plánuje udělat. Jestli se dá do
pohybu, možná jí popadnu a obejmu, ale právě teď jsem chtěl, aby měla pocit kontroly.

"To je hodně sexy, Danku Walkere. Jen abys věděl. Většina kluků by se nestarala o nic jiného kromě
jejího vzhledu." Údiv v jejím hlase mi nadmul hruď.
"Jsem rád, že sis uvědomila, že jsem hlubší než byl tvůj první předpoklad," odpověděl jsem. Pagan mi
položila ruku na prsa a přejela jí vzhůru, dokud se nedotýkala přívěsku, který mi koupila před mým
posledním koncertem, než jí vzali vzpomínky. Řekla, že hlavní zpěváci potřebují nějaký šperk. Vybrala
Keltský uzel na černém provázku. Řekla, že je ten uzel nekonečný jako my. Od té doby jsem ho
nesundal. Dokud jsem nešel na scénu měl jsem ho schovaný pod tričkem. Neměl jsem rád, když se ho
lidi dotýkali. Pagan mi ho dala. Bylo to děsivý. Držela uzel v ruce a já cítil zvláštní pocit síly, že ho má
znovu v rukách.

"To je keltský uzel. Proč sis vybral tohle?" zeptala se a vzhlédla ke mně se zájmem v očích.

"Někdo mi ho dal," vysvětlil jsem a čekal jestli uvidím, že jí něco z toho secvakne. Přejela palcem přes
chladný kov.

"Nikdy nekončící uzel," řekla tiše, jako by si pro sebe opakovala vzpomínku.

Neodpověděl jsem. Nechtěl jsem přerušit jakoukoli malou vzpomínku, která by se mohla chtít probít
ven. Spustila ruku z mojí hrudi, otočila se a odešla ode mě pryč. To nebylo co jsem čekal.

"Co se děje?" zeptal jsem se, skoro jsem se bál promluvit.

Pokrčila rameny a trochu popotáhla. Sakra, ona brečela. Proč brečí? Udělal jsem dva dlouhé kroky,
postavil jsem se za ní a přitáhl si jí na hruď. "Proč pláčeš?" zeptal jsem se jemně.

Zhluboka se nadechla a zavrtěla hlavou. "Já nevím." Zvedla ruku a setřela si slzy z tváří. "Prostě se mi
najednou chtělo brečet. Bylo to divný. Omlouvám se. Nevím co se to se mnou děje."
Naděje. Měl jsem naději. Keltský uzel uvnitř ní něco spustil.

Pagan

Dank si bude myslet, že jsem idiot. Knedlík, který se mi udělal v krku ve chvíli, kdy jsem držela
přívěšek v rukách byl divný. Zeptala jsem se na něj a on o něm mluvit s takovou úctou v hlase, že jsem
nedokázala přemoct vzlyk. Oči se mi okamžitě zaplnily slzami. Jak šílený, že jo?

Dost mě udivilo, že nezavolal ochranku, aby mě odtud vyprovodili. Držel mě. Byl tenhle kluk vůbec
skutečný? Většina kluků by mě odepsala jako šílence. Pevně mě objímal rukama. Opřela jsem si hlavu
o jeho hruď a užívala si to. Něco na tom, že mě držel bylo tak pohodlné. Cítila jsme se bezpečně.

"Brzo jdeme na pódium. Půjdeš se na mě dívat ze strany jeviště? Byl bych rád kdyby se na tebe mohl
dívat a vidět tě v bezpečí mimo dav. Tohle je jeden z nejdivočejších klubů v jakém jsme kdy hráli."

Jeho ochranitelský půd by mě měl naštvat. Sotva jsme se seznámili….ale nenaštvalo. Byl Jay někdy
ochranitelský? Choval se ke mně vůbec někdo kdy ochranitelsky, kromě mojí mámy?

"Dobře. A co Gee a Miranda?" zeptala jsem se, stále jsem stála zády u jeho hrudi a s rukama pevně
kolem sebe.

"Taky můžou zůstat, když budou chtít. Můžou procházet kolem nebo stát s tebou. Gee zná hranice
tohohle místa."

To bylo něco na co jsem chtěla znát odpověď. Kdo pro něj byla Gee?

"Jak se s Gee znáš? Myslela jsem si, když jsem tě poprvé viděla, že vy dva jste pár, ale pochopila jsme,
že tak to není."
Dank mě otočil čelem k sobě. "Gee je jedna z nejstarších přátel, který mám."

Zvláštní způsob jak to říct. Myslel tím, že jsou přátele už hodně dlouho? Jako od dětství? Otevřela
jsem pusu, abych se zeptala, ale v tom se rozletěly dveře a do nich vešli kluci s typickým vzhledem
rockerů.

"Kurva chlape, byl jsem nasranej, když mi řekli, žes nechal vyhodit tu blonďatou sexy kočku, ale
mmm, kámo, není divu když jí nahradil tenhle kousek." Otevřeně na mě zíral kluk s dlouhými blond
dredy staženými dozadu v culíku a tmavě hnědýma, červeně lemovanýma očima jakoby hodně málo
spal nebo možná vykouřil příliš trávy.

"Loose, tohle je Pagan. Je tu se mnou. Jen se mnou," odpověděl Dank a stále mi rukama objímal pas.
"Nikdo se k ní nepřiblíží. Nikdo se jí nedotkne."

Loose nadzdvihl jeho téměř kompletně vyholená obočí. "Chápu. Žádný dělení se o Danksterovo
holku. I když je to sakra škoda, protože tahle je fakt pěkná."

Kluk s ježatýma, nepřirozeně červenýma vlasama do Loose strčil. "Koleduješ si o nakopání prdele.
Vycouvej a drž hubu. Tenhle frajer je děsivej jak svině."

Dank ukázal na kluka co zrovna mluvil. "To je Les. Má nejnormálnější jméno v kapele. Taky zpívá
druhý hlas."

"Ahoj," odpověděla jsem, nejistá co jiného bych měla říct.

"Je celá slušná. To je sexy," odpověděl Loose a mrknul na mě.

Dovnitř vešel kluk s vyholenou hlavou a nejmíň patnácti piercingy v uchu a chytil Loose za rameno.
"Doprav svojí prdel na jeviště než budeme v mínusu o jednoho bubeníka."
"Tohle je Rubber a prosím neptej se," řekl Dank, když plešoun kývl hlavou a strkal Loose ze dveří.

"Show Time, Danku; jdem rozmetat tohle místo," zavolal Les, když následoval ty dva.

"Byli jak sis je představovala?" zeptal se Dank, mračil se a ve tváři měl obavy.

"Ano. Přesně jak jsem očekávala," ujistila jsem ho a zamířila ke dveřím.

"Počkej, zapomněl jsem něco zmínit," řekl.

Ohledla jsem se na něj, "Co je to?"

Překonal vzdálenost mezi námi. "Potřebuju pusu pro štěstí."

Ach můj bože, ano. To klidně můžu. Položila jsem mu obě ruce na ramena a natáhla se, abych ho
rychle políbila na rty. On měl jinou představu. Vtáhl můj spodní ret do pusy a jemně ho stál než mi do
úst vklouzl jazykem a propletl ho s mým. Skončilo to příliš brzy. Ustoupil a zhluboka se nadechl.

"Dobře. Musím odtud vypadnout než se rozhodnu, že to zvládnou beze mě a zamknu dveře."

Pocit závratě ze sexuální sily, která přišla spolu s jeho slovy byla překvapující. Opravdu se mi líbilo, že
jsem ho tak přitahovala. Ale na druhou stranu, který holce by se to nelíbilo.

Dank sáhl dolů a vzal mě za ruku, když jsme šli k vchodu na jeviště. S mrknutím mi pustil ruku a
vykročil na pódium. Pohltil ho kouř a já na moment zpanikařila, když mi hlavou probleskla vzpomínka
na uvěznění v kouři a někoho kdo mě zachránil-ale to se nikdy nestalo.

Bubny začaly vřít zvláštní změní zvuků a ječení fanoušku se uklidnilo. Sledovala jsem jak Dank vyšel z
kouře do světla červeného reflektoru. Na jeviště dopadlo něco co vypadalo jako kalhotky a několik
podprsenek. Musí chvíli trvat si na tohle zvyknout. Jako další vykročil do světla Les a Rubber přišel
poslední. Změť bubnů zesílila jak Loose hrál hypnotickou melodii. Do mixu vstoupil zvuk elektrické
kytary a pak se připojil Dankův hlas.

Nebezpečí, nebezpečí běží chladným

Vědomím, ale strach stejně tak.

Smrt přichází a přesto nemůžeš jít

Stojíš, zatímco drží ocelové pásy.

Nechoď. Nechoď kde slunce nesvítí.

Víš, že varování bylo vyřčeno.

Přichází si pro to co je moje a já vím, že to tak bude.

Pojď, je tam všechno co zbylo. Opusť, tvůj hřích

beze vzteku.

Nebezpečí bylo poslední žádostí pekla.

Pojď, je tam všechno co zbylo. Opusť, tvůj hřích beze vteku.

Odpuštění ještě nebylo dáno. Ještě ne. Ještě ne.

Žádné slitování.

"To je jejich nová. Miluju jí," zašeptala mi Miranda, když přišla vedle mě.

"Je to trochu morbidní sračka, ne?" řekla Gee naštvaným tónem.

Sledoval jsem Danka zpívat a přemýšlela, jakou jeho písničku už jsem předtím slyšela. Jeho hlas mi byl
povědomí. Něco jsem ho zpívat slyšela. Ale jeho věci nebyly mainstream, takže jsem věděla, že to
nebylo v rádiu. Zaletěl ke mně očima a za koutky úst mu zatahal úsměv, než se znovu otočil k davu a
začal další písničku. Les mluvil s jejich fanoušky. Dank byl možná hlas, ale nebyl osobnost. Nehrál si s
davem. Les v tom odváděl skvělou práci. Přesto holky stejně skandovaly Dankovo jméno.

"Hraje toho tajmenýho dobře," řekla uznale Miranda. "Milujou ho protože cítí, že skrývá nějaký velký
tajemství a oni ho chtějí vědět."

Gee si odfrkla a my se obě otočily, abychom se na ní podívaly. Jestli měl Dank tajemství, ona by ho
znala. "Nikdo nechce dovnitř jeho hlavy. Věřte mi."

Cítila jsem potřebu ho obhajovat. Setřásla jsem to a podívala se zpátky na něj. Znala jsem ho jeden
týden. Ona ho znala většinu jeho života. Nevěděla jsem opravdu nic. "Přestaň se mračit, Peggy Ann.
Jen jsem si tě dobírala. Dank Walker má svoje tajemství, ale nic před čím bys utekla. Věř mi, když ti to
říkám."

To bylo lepší. Teď už ohledně něj nebyla tak negativní. Měla jsem Danka ráda. Vůbec nebyl jak jsem si
poprvé myslela. Chystala jsem se něco říct Mirandě, když se hra Dankovi kytary stala jediným
zvukem. Zbytek kapely ustoupil do pozadí nechávajíc ho ve středu jeviště. Něco mě uvnitř bolelo.
Bylo to z osamělého, smutného zvuku hudby, nebo z pohledu na Danka stojícího tam v temnotě
samotného? Nebyla jsem si jistá co to přesně bylo, ale bolelo mě z toho v hrudi. Pak začal zpívat.
Každé slovo mnou zaškubalo. Něco na tom co zpíval. Ta melodie se kolem mě omotávala. Chtěl jsem
jít k němu a obejmout ho. Opřela jsem se o zeď, když mi slova 'Přesto zůstáváš' rozbušila srdce. Co se
to se mnou dělo? V hlavě mi divoce bušilo a slova 'Přesto zůstáváš' bubnovala znovu a znovu, začalo
se mi ztěžka dýchat a rozmazal se mi zrak. Slyšela jsem Gee ptát se jestli jsem v pořádku. Slyšela sem
Mirandin zoufalý hlas, že mám panický záchvat. Nedokázala jsem se ani na jednu z nich soustředit. Ta
slova mě topila. Dusila mě. Potřebovala jsem vzduch.
"Uhněte," mlhou se zval Dankův hlas a mě se podařilo nabrat trochu potřebného dechu. Zakašlala
jsem, když mi vzduch vstoupil do plic. "Jsem u tebe, Pagan. Je to v pořádku. Mrzí mě to," mumlal další
věci, kterým jsem nerozuměla, ale uklidňovali mě. Srdce mi začalo zpomalovat a bušení trochu
zmírnilo bolest. Dank mě držel a kolébal mě v náručí. Rukou mě jemnými tahy hladil po hlavě.
Najednou jsem byla unavená.

"Je v pořádku?" zeptala se někde blízko Gee.

"Jo, teď už dýchá lehce," odpověděl Dank.

"Co se to sakra stalo? V jednu chvíli byla v pohodě a najednou měla plnohodnotný záchvat úzkosti.
Vím co to je, protože jsem jich měla několik, když mi zemřel přítel. Viděla jsem jí to ve tváři. Nemohla
dýchat, neviděla," Miranda zněla rozrušeně. Zvedla jsem hlavu z Dankovi hrudi, vzhlédla jsem a viděla
jsem, že Dank sedí na podlaze, zády opřený o zeď a já jsem byla na jeho klíně. Vedle nás klečela
Miranda a zběsile si mnula ruce.

"Je mi dobře. Nevím co se stalo. Něco se prostě zlomilo," snažila jsem se to vysvětlit. Rozhodla jsem
se jim neříkat, že jsem ztratila kontrolu ze slov písničky.

"Je to důsledek. Dostatečně jsi nespala. Přizpůsobuješ se. Nutila jsem tě chodit v noci ven a pak na
tebe navalila všechny svoje podělný emoce. Brečela jsem ti na rameni a tys byla ta jediná, kdo mi
pomáhal cítit se líp. Je to moje chyba. Musím přestat být velký mimino." Zvedla jsem ruku, abych
zastavila Mirandu před její náhlou potřebou vzít na sebe všechnu vinu.

"Jsem v pořádku. Nic není tvoje vina. Nevím co to spustilo, ale už je mi dobře." Cítila jsem se jako
idiot stočená v Dankově náručí. Byl zázrak, že mě ten kluk ještě neodpálkoval. Začala jsem vstávat,
aby se mohl vrátit na pódium ke kapele. Znělo to jakoby to ostatní členové zvládali bez něj. Rychle
vyskočil a přešlapoval vedle mě jako bych se měla skácet na zem.

"Měl bys být tam venku," řekla jsem mu kývajíc hlavou směrem k jevišti.

"Můžu jeden večer vynechat. Chceš, abych tě odvezl zpátky na kolej?" Jeho ustaraný hlas dělal tohle
všechno ještě víc ponižující. Byla jsem blázen, mentálně nestabilní kamarádka.
"Ne. Opravdu. Jsem v pohodě, ale myslím, že půjdu jestli to Mirandě nebude vadit," ohlédla jsem se
na ní a ona souhlasně přikývla.

"Já tě odvezu. Ona může zůstat a poslechnout si zbytek vystoupení," řekl, prohlížel si mojí tvář jako
by čekal, že se v ní objeví nějaká odpověď.

"Zvládnu to, Danku. Jdi si dělat svoje. Máš před sebou ještě dlouhou noc," ozvala se Gee a Dank po ní
střelil varovný pohled. Bylo to něco co jsem si u něj zvykla vídat jejím směrem. Dělal to často.

"Je mi fajn. Jdi zpívat," ujistila jsem ho znovu a jemně ho tlačila ke vchodu na jeviště.

Dankovo zamračení se ještě prohloubilo a začal vrtět hlavou. Gee vykročila dopředu, chytila ho za
ruku a něco mu naštvaně zašeptala do ucha. Jeho poraženecký povzdych mě trápil, ale když skončila
přikývl a podíval se na mě. "Dobře. Jestli jsi si jistá, že budeš v pořádku. Jen řekni slovo a já tě vezmu
zpátky na kolej."

"Určitě," odpověděla jsem.

Dank kývl, otočil se a vyběhl zpátky na jeviště. Dav v klubu vypukl v jásot a vyvolávání jeho jména.

"Dobře, Peggy Ann, dostanem tě odtud než začne znova zpívat. Očividně je to tvůj kryptonit."

Ceaseless - 12.kapitola

Dank
Bylo pořád ještě brzy a studenti ještě nezaneřádili kampus. Celou noc jsem tvrdě pracoval a snažil se
držet vzpomínku na Paganino duševní zhroucení z hlavy. Brzy si vzpomene. Zvedl jsem ruku a dotkl se
keltského uzlu pod tričkem. Tohle vyvolalo vzpomínku. Písnička, kterou jsem pro ní napsal jí poslala
na kolena. Vzpomínky tam byly, snažily se osvobodit. Ale i když jsem hrozně chtěl, aby si vzpomněla,
věděl jsem, že lidská mysl je křehká věc. Gee mi včera večer připomněla, že jsem mohl nadělat při
spěchu, dostat její paměť zpátky, škodu.

"Dankmare," z ranní mlhy vykročila Jaslyn, přepravce, který také sloužil jako posel. Na rozdíl od Gee
vypadala každým coulem tak nadpozemsky jak by jste očekávali.

"Ano," odpověděl jsem váhavě. Naposledy, když se ukázala, aby mi něco řekla, nebylo to nic
příjemného.

"Božstvo není spokojené. Tlačíš tu dívku příliš tvrdě. Dokonce ještě ani neobnovila citové spojení se
svou spřízněnou duší. Její paměť nebude obnovená dokud nebude učiněno spravedlivé rozhodnutí."

Proč tohle dělají? Pokud s ním není spojená, neznamená to, že mu už její srdce nepatří…paměť
nepaměť? Musel být důvod proč nebyla schopná nic cítit k duši, která pro ní byla stvořená. "Netlačím.
Čekám. Ale duše, která očekávají, že pro ní bude něco znamenat, nemá šanci. On ani není připravený
na jakýkoli druh vztahu."

Jaslyn mi věnovala smutný úsměv. "Také jsem ti přišla říct, abys byl připravený. Přichází to. Duše se
spojí a až tak učiní, musíš ustoupit a nechat je: Smrt nesmí zasahovat. Tvá práce není ochraňovat tuto
dívku. Jestli tě miluje, pak za tebou přijde. Smrt nemůže jít k ní."

"Chtějí abych vycouval?" zeptal jsem se nevěřícně. To se nestane. Pokud je nějaká šance tohle vyhrát,
pak jí musím ukázat co pro mě znamená. Její srdce to ví. Mysl si to jen nepamatuje.

"Buď připravený na spojení duší. Tak to má být. Ty nejsi její osud. Nicméně, pokud v době kdy její
duše najde svého druha a srdcem bude stále chtít tebe, pak to bude její volba. Vzpomínky budou
navráceny. Jestli si zvolí svou spřízněnou duši, pak budou její vzpomínky ztraceny navždy."

Neodpověděl jsem. Nebylo co říct. Měl jsem moc vzít život z těla, ale tam to končilo. Tohle jsem
kontrolovat nemohl. Utváření osudu nebylo na mě. Jaslyn zmizela, nechala mě s poselstvím a
varováním. Tohle se nebude dít tak jednoduše jak jsem si myslel. Bůh znal budoucnost. Oni věděli co
přijde dalšího. Připravovat se na vztek, který mě bude stravovat bylo to poslední o co jsem se staral.

Pagan

Bušení na naše dveře v osm hodin ráno bylo nevítané. Byla sobota a já chtěla dlouho spát. Miranda
zasténala a popadla polštář, aby si jím přikryla hlavu a uši.

"Kdo to k čertu je?" zabručela, když já se snažila setřásl ospalou mlhu ze zmateného mozku.

"Nevím, ale nebude žít dlouho," odpověděla jsem, odhodila deku a vylezla z postele. Podívala jsem se
dolů a uvědomila si, že jsem spala v teplákách a tílku. Byla jsem dostatečně zakrytá. Ale na druhou
stranu bylo teprve osm, osoba bušící na naše dveře musela být holka. Takže moc nezáleželo na to být
náležitě zakrytá.

Trhnutím jsem otevřela dveře a naštvaná slova, která jsem se chytala říct mi odumřela na jazyku,
když jsem se dívala do očí velmi rozrušeného a odhodlaného Nathana.

"Pokoušel jsem se ho zastavit," řekl za ním Jay. Přesunula jsme pohled z Nathana k Jayovi, pak jsem
se podívala do prázdné chodby. Jak to že tím bušením všechny nevzbudili?

"Co to je?" zeptala jsem se zmateně.

Nathan mě odsunul stranou za pomoci jen malé síly, protože jsem to nečekala a vtrhl do pokoje.
"Nezvedá mi telefony a tys mi nedovolila vstoupit do budovy, když jsi byla vzhůru. Takže, jsem nechat
Jaye podplatit holku a ta nás dostala dovnitř, když jsi nebyla vzhůru, abys mě zastavila."
Miranda se posadila na posteli, deka jí spadla k pasu a odhalila tenkou, bílou košilku, ve které spala.
Přemýšlela jsem, že jí řeknu ať se zakryje, ale šokovaný výraz v její tváři mě zastavil. A zdálo se, že si
toho ani jeden z nich nevšimli.

"Nathane?" zaskřehotala ospalým hlasem.

On přešel pokoj, klekl si vedle postele a pak vytáhl deku nahoru tak, aby jí zakryl prsa. Za to jsem mu
musela připsat body. "Potřebuju, abys mě vyslechla. Nebudu se obhajovat, pokud mi nedáš šanci."

Nebyla jsem si jistá jestli by jsme měli s Jayem odejít z pokoje, nebo jestli mě tu Miranda chce. Takže
jsem prostě stála na místě u dveří.

"Na tom nezáleží. Už jsem se přes to dostala." To se ani nepřiblížilo přesvědčivosti.

Klika u dveří naproti přes chodbu se začala otáčet, popadla jsem Jaye za ruku, vtáhla ho do pokoje a
rychle jsem zavřela dveře než nás mohl někdo nachytat s klukama v pokoji. Chtěla jsem, aby Nathan
řekl co přišel říct. Oba, Miranda a Nathan se na nás podívali jak teď stojíme v pokoji přede dveřmi.
Pokrčila jsem rameny. "Holky naproti v pokoji jsou vzhůru," vysvětlila jsem.

Nathan kývl hlavou ke koupelně, "Můžete jít tam a dát nám trochu soukromí?"

"Jistě," odpověděla jsem, chytla Jaye za ruku a táhla ho za sebou. Chtěla jsem vyřešit tuhle záležitost
a Mirandu nebude snadné přesvědčit. Strávily jsme celé dva dny jedením zmrzliny a sledováním
Damona, aby se přes tohohle kluka dostala.

Jakmile jsme byli bezpečně zalezlí v koupelně, pustila jsem Jayovu ruku a vytvořila mezi námi nějakou
vzdálenost. Tenhle zmatek byl stejně jeho chyba.

"Co se s nimi stalo?" zeptal se Jay, když jsem se zády opřela o dveře Geeina pokoje.

"Ty to nevíš?" zeptala jsem se. Opravdu byl tak zaneprázdněný svýma ženskýma kamarádkama, že se
Nathana nezeptal co se stalo?
"Ani Nathan to doopravdy neví. Jen to co jsi mu řekla u dveří ten večer kdy se snažil dostat dovnitř,
ukázala se Victoria a podělila se o jeho sexuální zvyky s Mirandou a ona nemá zájem být součástí
toho."

Neřekla jsem to dost srozumitelně, ale myslela jsem, že mu to dojde, když s tou holkou vlastně
pravidelně spal. "Victoria mě přišla varovat kvůli tobě. Miranda byla defenzivní a snažila se postavit
mezi nás. Pak Victoria informovala Mirandu, že Nathan pravidelně spí s nějakou holkou jménem
Siera. Ona že je jeho a teď cituju, 'kámoška na sex' a že se má Miranda držet zpátky."

Jay vytřeštil oči a zavrtěl hlavou. "Tahle sračka není pravda. Nathan měl se Sierou krátkej flirt před
dvěma měsíci. Byl to jen sex. Oni jí ani neměl moc rád. Myslím, že od tý doby spolu párkrát spali, ale
jen protože on se moc opil na párty v domě bratrstva a ona se na něj vrhla."

Přikývla jsem. "Tak trochu jsem si to myslela. Doufejme, že si to všechno vyjasní."

Jay udělal krok směrem ke mně. "A co ty? Co řekla Victoria tobě?"

"Ach, že to vy dva děláte jako králíci, a že na tebe mám zapomenout. Že o mě nemáš zájem. Jsem jen
nová hračka na týden."

Jay se zamračil a praštil dlaní do pultu. "Je mi kurva blbě z těch jejích sraček. Řekl jsem jí ne. Odstrčil
jsem jí, ale ona je pořád přesvědčená, že jí chci."

"Snažíš se mi tím říct, že to neděláš jako to dělají na Discovery Channel?" zeptala jsem se pobaveným
tónem.

Jay se zamračil. "Jasně, měli jsme párkrát sex. Ona je v kampusu jedna z těch co si snadno lehne. Ale
nic k ní necítím. Byla jen šikovná. Teď pochopila, že chci něco víc."

Hezký. V posledních dnech byl celej o respektu k holkám. "Hmmm zdá se mi, že bys měl být možná
opatrnější v tom kam to strkáš."
Jay si povzdychl a opřel se bokem o umyvadlo. "To zničilo jakékoli malou šanci, kterou jsem u tebe
možná měl na další rande, že jo?"

Přikývla sem. "Jo, docela dost. Ačkoli, jestli se budeš cítit líp, byla jsem proti randění s tebou ještě
předtím než si na našem posledním rande pozval jinou holku ven."

Jay si projel oběma rukama skrz vlasy a zaklel si pod vousy. "Nečekal jsem, že mi znovu vkročíš do
života, Pagan. Pořád jsem na tebe myslel, ale přes rok jsem si říkal, že jsi pryč. Že tě znovu neuvidím.
Neměl jsem s nikým vážný vztah, protože jsem je vždycky srovnával s tebou. Nikdo nikdy neprošel.
Ano, spal jsem s holkama okolo a chodil hodně na rande, ale byl to jen můj způsob jak se s tím
vypořádat. Kdybych věděl, že mi znovu vstoupíš do života, všechno bych udělal úplně jinak."

No, tohle bylo hezký. Neměnilo to co jsem cítila, ale pořád bylo hezký to slyšet.

Dveře se otevřely a Miranda strčila hlavu dovnitř, "Mohli by jste všichni odejít?"

"Ehm, jo, mohla bych napřed dostat oblečení?" zeptala jsem se a prohlížela si její velmi radostný
výraz.

"Jo, vydrž. Nechoď ven, ale," řekla a zabouchla nám dveře před obličejem.

"Myslím, že můj kámoš nejspíš už věci uhladil," řekla Jay a trochu se zasmál.

"Jo, myslím, že máš pravdu.

Dveře se pootevřely a než se zase zavřely byly dovnitř strčené krátké, modré, džínové šorty a tričko
Rolling Stones, které bylo až příliš těsné, což Mirannda moc dobře věděla. Zámek se zacvakl a já se
ohlédla na Jaye.

"Budeš muset odejít Geeinými dveřmi, než se převlíknu."

Jay se usmál. "Slibuju, že zavřu oči."

"Ne, ani za milion let," ujistila jsem ho a sehnula se, abych sesbírala věci.

"No tak, Pagan. Slíbil jsem, že se nebudu dívat."

Musel si ze mě dělat srandu. Byla jsem snad někdy ochotná se před ním převlíkat?

Zaklepala jsem na Geeiny dveře a když jsem nedostala žádnou odpověď, otevřela jsem.

Nakoukla jsem dovnitř a našla pokoj prázdný. Dobře. Aspoň mě neuvidí plížit se ven s Jayem přes
koupelnu. "Čistej vzduch, teď jdi pryč."

Jay vystrčil spodní ret jakoby trucoval a já ho vystrčila ze dveří a zamkla se uvnitř.

Ceaseless - 13.kapitola

Dank

Duše, která ohrožovala můj úspěch na to vyhrát Pagan zpátky vyšla z její koleje, zatímco jsem čekal až
vyjde ven ona. Přehodil jsem nohu přes Harley a postavil se. Co sakra dělal na její koleji?

"Gee," řekl jsem tiše, věděl jsem, že mě uslyší ať je kdekoliv. Měl by mít raději dobrý důvod pro ten
přiblblý úsměv na tváři. Vzhlédl nahoru do okna Paganina pokoje. Zaťal jsem obě ruce v pěsti a
vykročil směrem k němu. Nebyl jsem si jistý co hodlám říct, nebo udělat, ale musel jsem vědět proč
byl v jejím pokoji.

"Whoa, zpomal Cowboyi; kam jdeš?" Gee mě popadla za ruku, když se mi objevila po boku.

"Nakopat jeho zatracenej zadek," odpověděl jsem a vytrhl ruku z jejího sevření.

"Ne. Nejdeš. Tohle se mělo stát. Pamatuješ? Má se znovu spojit se svojí spřízněnou duší. Jejich duše
se musí spojit, Danku. Uklidni se kurva."

Věděl jsem to. Nenáviděl jsem to, ale věděl jsem to. "Proč vyšel z její koleje tak zatraceně brzo ráno a
kde jsi vůbec byla ty?"

Gee se usmála. "Jsem si jistá, že to není nic z toho na co myslíš. Pagan se ani nelíbí. A k tomu kde
jsem byla-prostě řekněme, že tvůj bubeník je dnes ráno chťastnej chlap."

"Ne znova Loose. Nemůžeš se zaplést, Gee," varoval jsem jí. Moje myšlenky byly přerušeny, když se
otevřely dveře budovy a ven vyšla Pagan. Srdce mi bušilo proti hrudi jen při známce o ní. Měla na
sobě šortky, takové co byly trochu příliš krátké na to, aby je nosila na veřejnosti a její tričko
nenechávalo žádný prostor pro představivost. Viděl jsem jí se zamračit a sledoval jsem její pohled ke
klukovi čekajícímu na ní. Srát na pravidla. Nebudu tu stát a nenechám jí s ním nikam jít, zvlášť ne
takhle oblečenou.

"Danku, ne," zavolala za mnou Gee, ale ignoroval jsem jí a šel dál. Nepotřeboval jsem od ní
přednášku, zvlášť ne když zase spala s bubeníkem.

Pagan se rozhlédla a její pohled se setkal s mým. Na rtech se jí usadil malý úsměv a já se chtěl vítězně
praštit do hrudi. Byla ráda, že mě vidí. Neusmívala se na něj. Usmívala se na mě.

"Danku?" překvapený tón jejího hlasu byl doprovázený radostným leskem v očích.
"Dobré ráno," odpověděl jsem a snažil jsem se vymyslet způsob jak jí přimět jít zpátky dovnitř, aby se
převlékla a neznít při tom jako debil.

"Co tady děláš?"

Čekám až tě uvidím.

Doširoka otevřela oči a já si uvědomil, že jsem znovu neúmyslně mluvil s její duší. Musím to přestat
dělat. "Byl jsem vzhůru brzo a myslel jsem, že se zastavím a podívám se jestli se mnou nezajdeš na
snídani."

Její úsměv zakolísal jak se její mozek snažil zpracovat fakt, že mě slyšela promluvit jí v hlavě.

"Pagan? Jdeš?" zeptal se Jay a udržoval si od nás odstup. Byl ze mě nervózní; cítil jsem jeho strach.

Pagan se zamračila a podívala se na něj. "Jdu kam?"

To je moje holka. Odpálkuj ho.

"Myslel jsem, že si zajdeme dát kafe a chvíli si popovídáme zatím co oni, však víš," ukázal na její
pokoj.

Pagan se podívala zpátky na mě a já vážně uvažoval o prošení. Stiskla rty dohromady, pak otočila oči
zpátky k Jayovi "Ehm, vlastně ne. Myslela jsem, že odcházíš. Jsem si jistá, že Nathan najde cestu
zpátky. Miranda má auto."

Vybrala si mě. Nutkání natáhnout se, přitáhnout si jí k sobě blíž a poslat klukovi majetnické varování
bylo ohromné, ale udržel jsem se na uzdě.

"Půjdeš s ním?" zeptal se Jay tvrdě. Šlehl jsem očima jeho směrem a on ztuhl. Jo, radši to ber jako
varování.
"Ano, Jay, jdu. Ne že by ti do toho něco bylo."

Políbím jí jakmile odejde a nechá nás k čertu o samotě. Jay otevřel pusu a já stáhl rty do úšklebku.
Zastavil se. Chytrej kluk.

Vrtíc hlavou se otočil a šel pryč.

Natáhl jsem ruku a propletl prsty s jejími. "Pojďme se najíst."

Usmála se dolů na naše ruce, pak vzhlédla a podívala se na mě. "Dobře. Kam?"

Přitáhl jsem jí k sobě blíž. "Kamkoli chceš."

Rozhlédla se a uviděla přes ulici zaparkovaný Harley. "Jedeme na tomhle?" zeptala se.

"Jestli je to v pořádku. Můžu ti slíbit, že budeš naprosto v bezpečí."

Několikrát se kousla do spodního rtu , když to zvažovala. Nakonec přikývla. "Dobře, jo. Jedeme."

Přivezl jsem sebou helmu pro případ, že by souhlasila jet se mnou. Vytáhl jsem jí ze zadní přihrádky,
nasadil jí ji na hlavu a zapnul. Byla rozkošná. Měl jsem jí jednu takovou pořídit dřív. Vypadala by sexy,
kdyby se mnou vzadu na motorce jezdila do školy každý ráno.

"Jak vypadám?" zeptala se.

"Sexy. Zatraceně sexy."

Tváře jí pokryla červeň a sklonila hlavu, aby jí skryla. Nasedl jsem na motorku a podal jí ruku. "Pojď."
Vklouzla rukou do mojí a já jí přidržoval, když přehazovala nohu přes zadek a přimáčkla se mi na záda.
Když mě objala a rukama se mi pevně chytla trička na břiše, zavřel jsem oči a vzdychl. Jo, tohle bylo
dobrý. Opravdu dobrý.

Pagan

Jízda vzadu na motorce, pevně přitisknutá k Danku Walkerovi byla jedna z těch zkušeností, které by
měla zažít každá žena než zemře. Nic se s tím nedalo srovnat. Temná, exotická vůně, která byla jen
jeho mi zaplavila smysly. Moje prsty a dlaně se mu otíraly o svaly na břiše a ach bože, byly to pěkný
svaly. Na rozdíl od ostatních břišních svalů co jsem viděla, jeho byly opravdu, opravdu vyrýsované.
Měl je víc než jen vypracované, bojovala jsme s potřebou vklouznout rukou pod tričko, abych se
dozvěděla jaká je na dotek pokožka co pokrývá tak dokonalé břicho. Bohužel, naše jízda skončila příliš
brzy. Dank zajel motorkou před malou kavárnu, před kterou byla cedule se snídaňovým menu.

Dank slezl z motorky a pomohl mi dolů. Byla jsem troch rozhozená, ale hrálo to v můj prospěch,
protože mě vzal kolem pasu a přitáhl si mě k hrudi. Teď jsem věděla jaká ta hruď je. Byla jsem velmi
nadšená z toho dostávat se do blízkosti jeho břicha a hrudi.

"Líbilo se mi to. Hodně," řekl tichým sexy hlasem. Ztěžka jsem polkla a přikývla. Měla bych být
upřímná. Taky se mi to hodně líbilo.

"Jo, mě taky." Podívala jsem se mu dolů na břicho. Opravdu jsem ho chtěla vidět nahé.

"Na co koukáš, Pagan?" pobavený tón nezamaskoval fakt, že je rozpálený.

Rozhodla jsem se být odvážná. "Přemýšlela jsem jak vypadá tvoje břicho. Po naší jízdě mám pár
představ, ale…" hlas se mi vytratil.
Dankova ruka stiskla můj pas a zhluboka se nadechl. "Jestli mi chceš svlíknout tričko, budu víc než
šťastný ti vyhovět. Ale můžeme to udělat až kolem nás nebudou žádný lidi?"

Přikývla jsem a přitiskla rty dohromady, abych zadržela smích. Právě jsem požádala kluka, aby si
svlíknul tričko. Udělala jsem někdy něco takového? Bylo to osvobozující. Dank mě vzal za ruku a vešli
jsme do malé, roztomilé kavárny zaplavené lahodnými vůněmi. Bylo to místo, kde jste si mohli
sednout kam jste chtěli a Dank mě vedl do vzdáleného rohu ke stolu pro dva. Přidržel mi židli, byla
jsem si jistá, že to pro mě ještě nikdy nikdo předtím neudělal.

Jakmile se posadil, naklonil se dopředu a jeho modré oči byly skoro blízko zářícímu lesku, který často
dostávaly. "Teď nevím jak budu moct jíst. Všechno na co dokážu myslet je fakt, že mě chceš bez
trička."

Zachichotala jsem se, zakryla si pusu a rozhlédla se. Místo bylo živé, ale ne moc tak zaplněné. Tam
kde jsme seděli jsme měli trochu soukromí. "Promiň. Neměla jsem něco takového říkat."

Dankovi oči zaplály a on se natáhl a vzal mě za ruku. "Ne. Jestli něco chceš, zeptej se mě. Cokoliv."

Ehm. Dobře. To bylo, uhm, trochu intenzivní. Ale na druhou stranu jsem si na Dankovu intenzitu
začala zvykat. Rozhodně o mě měl zájem. O tom nebylo pochyb. Měl mě rád tolik jako já jeho. Proti
tomuhle neměl Jay šanci.

"Můžu vám nabídnout něco k pití?" zeptal se čiperný hlas a já trhla rukou zpátky, polekaná
vyrušením.

"Pagan?" zeptal se Dank a díval se na mě místo na servírku. Obrátila jsme pozornost od něj na dívku,
která se na mě vůbec nedívala. Očima se vpíjela do Danka. Nemohla jsem jí to mít za zlé. Ani trošku.

"Pomerančový džus, prosím." Přikývla, načmárala si to a pak se toužebně podívala na Danka.

"Mléko," odpověděl a stále se díval na mě.

"Tady jsou vaše jídelní lístky. Za pár minut se vrátím pro vaše objednávky," řekla Dankovi, který jí
ignoroval.

"Díky," odpověděla jsem.

Odešla a já se podívala zpátky na Danka. "Jsem z tebe nervózní," řekla jsem mu. Zamračil se a opřel se
o židli. "Promiň."

Skvělý. Teď vypadal ustaraně. Jak se může někdo jako on v jednu chvíli jevit tak tvrdě a
nedotknutelně a v druhou tak citlivě a raněně? Byl jeden velký rozpor.

"Neomlouvej se. Nedala jsem si ráno sprchu a nemám žádný makeup. Nečekala jsem, že tě uvidím,
když mě dnes ráno Miranda vykopla z pokoje s ničím jiným kromě tohohle oblečení."

Dank se usmál. "Vypadáš dokonale. Jako vždycky." Pak se odmlčel a znovu se naklonil dopředu. "Proč
tě Miranda vykopla?"

"Nathan se jí dnes ráno přišel omluvit. Vzbudil nás bušením na dveře. Jay byl s ním. Každopádně,
nejsem si jistá co řekl, aby to napravil, protože nás vykopla. Jsem si jistá, že mají na pilno, což bylo to
proč na mě hodila oblečení a řekla ať jdu pryč."

"Tím se vysvětluje dnešní ráno. Bál jsme se, že mám konkurenci."

Byla tu nějaká konkurence? O mě? Bože.

"Ne. Momentálně jsi jediný s kým mám zájem trávit víc času."

Potěšený úsměv, který se mu rozlil po tváři stál za to říct tohle nahlas.

Bylo před nás postavené naše pití a já si uvědomila, že jsem se do lístku ještě ani nepodívala. Dank
vysvětlil, že potřebujeme ještě pár minut.
Ceaseless - 14.kapitola

Pagan

Dnes ráno se mi podařilo vstát s budíkem, takže jsem měla čas na krátkou zastávku v kavárně. Budu
tak během hodiny víc vzhůru. Miranda stále spala, když jsem odcházela. První hodina jí dnes začínala
až v jedenáct, takže si dnes mohla přispat. Bohužel já jsem takovýmhle rozvrhem obdařená nebyla.

Po strávení sobotního rána s Dankem jsem šla do knihovny a našla další knihy, které jsem
potřebovala na hodiny literatury. Pak jsem šla brzy spát. Miranda byla venku s Nathanem a vrátila se
až v sedm hodin v neděli ráno. Znovu jsem ten víkend byla vzbuzená příliš brzy. Trvala na tom, že
strávíme den nakupováním nového spodního prádla a bot.

Několikrát jsem si sem tam napsala s Dankem a jednou mi volal, ale neviděla jsem ho. Ne že by se
nesnažil. Miranda mi jen sebrala v neděli všechen čas. Když šla ten večer ven s Nathanem, Dank nebyl
kolem. Alespoň jsem se dostala brzy do postele.

Fronta v kavárně se nehýbala moc rychle. Podívala jsem se na hodiny na mobilu, měla jsem patnáct
minut. Chůze odtud trvala asi pět minut, takže by to mělo být dobrý.

Konečně se blonďák přede mnou pohnul. V rukách držel dva kelímky s kávou a usmíval se na mě.
Vrátila jsem mu úsměv a čekala až konečně odejde, abych mohla postoupit a objednat si ranní kofein,
ale kluk neustoupil. Podal mi jedno kafe. Co to dělá? Dělí se? Ehm, ne díky. Byla jsem v Latté vybíravá.

"Karamelové Letté se šlehačkou. Jen pro tebe," řekl veselý cizinec. Jak věděl co si chystám objednat?
A proč mi to objednal? Byl to slídil? Neměla bych zavolat policii?

"Další prosím," řekl rozmrzelým tónem kluk za pultem. Zdržovali jsme.

"Vezmi si to. Ten kluk to zrovna udělal. Nevypiju dvě." Probodával mě upřímnýma, laskavýma očima.
Možná měl jen štěstí v odhadu. Nebo bych opravdu měla zavolat poldy.

Vzala jsme si od něj kelímek a ustoupila z fronty. Holka za mnou hlasitě vzdychla a zamumlala,
"Konečně. Děkuju."

Usrkla jsem si pití a uvědomila si, že je přesně tak jak ho mám ráda. Přinejmenším bych mu měla
poděkovat a být zdvořilý. O soudním příkazu budu přemýšlet později.

"Ehm, díky za kafe. Nejsem si jistá jak jsi věděl co chci, ale díky. Přišla bych pozdě na hodinu, takže mi
to pomohlo."

"Můžu tě doprovodit?" zeptal se pohybujíc se semnou, když jsem vyrazila ke dveřím.

"Ehm, jo, myslím. Chodíš sem?" zeptala jsem se, když se mnou srovnal krok. Tiše se zasmál a mě se
postavily chlupy na rukách. To nebylo dobrý znamení. Přestala jsem pít kafe. Něco tu nehrálo.
"Jsem prostě místní," byla odpověď. Místní sériový vrah, kterému jsem právě nakráčela do spárů.
"Musím přiznat, že jsem to s tvojí kávou risknul a měl jsem štěstí. Snažil jsem se na tebe zapůsobit
svým rytířstvím. Místo toho to vypadá, že jsem tě vystrašil. To jsem nechtěl."

Byl pozorný. To se mu muselo nechat. Přikývla jsem a stále si nedala další doušek kafe. Celá tahle
situace mi začínala lézt na nervy. Neměla jsem kafe, které bych mohla bezpečně pít a přijdu pozdě na
hodinu jestli mě ten kluk nenechá na pokoji.

"Byl jsem zvědavý. Máš přítele?" No, šel rovnou k věci. Mohla jsem lhát a nechat ho to zabalit, nebo
jsem mohla odpovědět upřímně a utéct do budovy.

"Ehm, ne že by ti do toho něco bylo, ale ne." Teď bych se měla rozeběhnout?

"Takže, ty a Dankmar, chci říct, Dank Walker nejste spolu?" Počkat…Cože? Jak věděl o Dankovi? Byl
jeho fanoušek? Možná tohle byl Dankův slídil.

"Hm, ne. Zrovna jsem Danka poznala," odpověděla jsem a zrychlila tempo. Kluk se zastavil a já
myslela, že se od něj dostanu pryč, když jsem ho slyšela mě dobíhat.

"Ty jsi ho před vysokou neznala? Jako na střední?" Co to měl ten kluk za otázky? Ach. Otázky…byl to
reportér z jednoho z těch bulvárních časopisů. To muselo být ono. Neuvědomila jsem si, že
je Chladná duše už tak velká. Pronásledoval mě paparazzi.

"Poslouchej, zrovna jsem toho kluka poznala. Nic o něm nevím. Nech mě na pokoji," vyštěkla jsem a
vrátila mu zpátky kafe, pak jsem se otočila a rozeběhla se přes ulici než se změnila světelná
signalizace. O tomhle budu muset Dankovi říct. Nebo Dankmarovi…to bylo jeho opravdové jméno?

"Vau, Peggy Ann. Před kým utíkáš?" zeptala se Gee a stoupla si přede mě, když jsem dorazila k
budově.

"Nějakej praštěnej, zvědavej kluk. Myslím, že to byl reportér z bulváru. Vyptával se mě na můj vztah s
Dankem. Nebo Dankmarem, jak mu říkal."

Geein pobavený výraz zmizel a otočila hlavu zpátky k ulici odkud jsem právě přišla. Ve tváři se jí
objevil úšklebek. Ohlédla jsem se a no jasně, ten kluk tam pořád stál a díval se na nás, v obou rukách
kelímky s kafem.

"Ty ho znáš? Protože mě opravdu vyděsil."

Gee zavrtěla hlavou. "Voodoo chlapec neví kdy přestat."

"Voodoo chlapec?" zeptala jsem se zmateně.

Gee ke mně obrátila pohled. "To nic. Jen plácám nesmysly. Pojď, vlastně spolu máme hodinu. Tohle
mě bude bavit. Ach a vem si tohle. Je to od Casanovi." Do rukou mi strčila batoh.

"Co je to?" zeptala jsem se.

"Potřebovala jsi laptop a Dank ho doručil. Pojď," řekla Gee, otočila se na podpatku černých,
kožených, vojenských bot a zamířila k budově. Musela jsem spěchat, abych jí dohnala.
Zapomněla jsem, že zmínil, že mě nechá používat jeho notebook. Tohle mi hodně zjednoduší týden.
Máma na můj nový pořád nedala dohromady dost peněz. Hned jak ho uvidím, určitě mu musím
poděkovat. Doufala jsem, že Danka uvidím dnes ráno, ale nebylo možné, abychom spolu měli víc než
dva předměty. Aspoň jsem na tomhle měla Gee. No…to možná nebyla dobrá věc. Možná nakonec
bude víc rušivá než cokoli jiného. Gee doopravdy flirtovala s profesorem. Těžce. Až se několikrát sytě
rudě začervenal. Ten muž se většinu hodiny zakloktával. Bylo to dost zábavný. Nenaučila jsem se
jedinou věc. Aspoň, že nám dal nějaké odkazy a webovky s týdenními úkoly.

"Ty jsi neuvěřitelná," řekla jsem se smíchem, když jme šly ke koleji. Před počty s Dankem jsem měla
tři hodiny.

Gee pokrčila rameny. "Co? Byl roztomilej. A trochu podivín. Ráda jim vyjebávam s hlavama. Krom
toho to hovno tam je nudný. Mám lepší věci na práci."

"Jestli chceš těmahle přednáškama projít, raději bys měla věnovat pozornost tomu co říká, než jak ho
uvézt do rozpaků." Ačkoli byla sranda to sledovat.

"Změna tématu. Ten kluk dneska ráno. Drž se od něj dál, když ho znova uvidíš."

Ona ho znala? Její komentář o 'Voodoo chlapci' mě trápil, ale Gee byla divná a říkala hodně věcí jen
tak. Zazdila jsem to. Teď jsem si začínala dělat obavy.

"Je nebezpečný?" zeptala jsem se a ohledla se, abych se viděla jestli nás nesleduje. Možná to zavolání
poldů nebyl tak špatnej nápad.

"Neublíží ti. Věř mi. Jen se mu vyhýbej. Dost brzo zmizí."

Musí to být paparazzi jak jsem předpokládala. Hlavní zpěvá Chladné duše neupoutá jeho pozornost
na moc dlouho. Ne když můžou nahánět filmové hvězdy se špatným chování. Když jsme zahnuly za
roh a objevil se před námi výhled na kolej, uviděla jsem Danka opírajícího se o motorku s rukama
zkříženýma na prsou mluvit se skupinou holek. Vypadal velmi nezaujatě a jeho pohled okamžitě našel
můj. Nic jim neřekl, když se narovnal a šel od nich pryč směrem ke mně. Tohle byl přesně způsob jak
jsem chtěla, aby se kluk se kterým uvažuju randit choval, když s ním flirtujou jiné holky. Nemohla
jsem zadržet přitroublý úsměv na tváři.

"Vypadá to, že Romeo čeká až se vrátíš."

Dank

Jestli byl můj čas omezený, než se Pegan začne napojovat na Jaye, pak jsem se hodlal sakra ujistit, že
mě nedostane z hlavy. Strávil jsme celé ráno plánováním našeho večera. Teď jsem jí jen musel přimět
souhlasit.

Gee zamumlala. "Pagan měla dnes ráno nějaký Bourbon Street kafe," když kolem mě procházela
cestou na kolej.

Nepotřeboval jsem vysvětlení. Varoval jsem Leifa, ale on byl připravený vměšovat se dál.
Nepamatovala si ho. Jeho čas s ní skončil. Jeho pobyt kolem jí jen mátl.
"Hej," řekla Pagan místo pozdravu. Zastavila se přede mnou. Nevypadala rozrušeně nebo vyděšeně.
Cokoli jí Leif řekl nenadělalo škodu. Ghade opravdu potřebuje svému dětcku sehnat nový koníček.
Pagan už nadále pro tuhle zábavu nebyla k dispozici.

"Dobré ráno. Jaká byla hodina?"

Pokrčila rameny, pak se jí po tváři rozlil pobavený úsměv. "Gee udělala z profesora svým flirtováním
červenající se trosku."

Nechte to na Gee a ona způsobí rozruch kamkoli vejde. "Opravdu? Beru to tak, že sis show užila."

Pagan se zasmála. "Jo, užila. Neměla bych, ale byla to příliš velká sranda na to, abych to ignorovala. A
taky bylo mnohem jednodušší dělat si poznámky na notebooku cos mi poslal. Moc ti děkuju. Slibuju,
že se o něj budu dobře starat."

"Dank Walker! Ach vau, viděla jsem tě minulý týden v klubu Butter. Byl jsi úžasnej," ta holka se
postavila před Pegan a položila mi ruku na hruď, když začala žvanit ještě víc. Chytil jsem jí za zápěstí a
sundal si její ruku z těla, pak jsem se natáhl za ní, vzal za ruku Pagan a přitáhl si jí k sobě.

"Díky, jsem rád, že sis představení užila. Jestli nás omluvíš, máme tu soukromí rozhovor," informoval
jí. Přeletěla očima ze mě na Pagan a na tváři se jí usadil nevzrušený úsměv. Vklouzl jsem rukou Pagan
kolem pasu a přitiskl si jí blíž k boku. Ochotně popošla.

"Ach, no, kdybys chtěl trochu víc vzrušení, najdeš mě tady v zadu," ukázala na kolej. Musela žít s
Pagan ve stejné budově. Potřebuju dát Gee vědět, že tahle by se mohla chtít mstít.

"Jsem si jistý, že to se nikdy nestane," odpověděl jsem.

Holka se otočila a rozzlobeně odkráčela pryč. Nebyla zvyklá na odmítnutí.

"Co je to s ní? Jde po každým klukovi, se kterým randím."

Paganina odpověď mě přiměla napnout se. Přidusila mě vlna vzteku a žárlivosti, která se přese mě
převalila. Pagan to neviděla.

"Jo, opravdu. Ale přinejmenším sis s ní nedomluvil rande přímo přede mnou. Jay si s ní dělal plány,
zatímco byl na rande se mnou. Vlastně mi to bylo jedno, ale bylo to trochu trapný. Nic pro moje ego."

On byl debil. Jak mohl být její spřízněná duše? Nehodili se k sobě. Byl daleko od toho, aby jí byl
hoden. "Ten kluk je idiot. Vy dvě se nadáte srovnávat. Ona ti nesahá po kotníky."

Pagan se prudce nadechla a pak ke mně otočila tvář. "Dobře, jo, v tomhle jsi opravdu dobrý, Danku
Walkere. Opravdu dobrý."

"Jsem rád, že se ti tvůj laptop líbí. Klidně používej ten batoh, vejdou se ti do něj další knížky. Znamená
to, že se semnou svezeš na další hodinu?" zeptal jsem se vytahujíc její helmu.

Koutek úst se jí zdvihl a sáhla po helmě. "Děkuju. Udělám to tak, a jo, myslím, že se s tebou svezu."
Ceaseless - 15.kapitola

Pagan

Měla jsem rande s Dankem. Opravdové rande, žádnou improvizovanou snídaní-skutečný rande. Jen
my dva. Byla jsem stejně tak nadšená jako nervózní. Ale nebyla jsem si jistá co si vzít na sebe. Tímhle
způsobem se musela cítit Miranda, když se připravovala na schůzku s Nathanem.

"Můžeš jít v klučičích kraťasech a podprsence, ale tam kam dnes večer jdete se bude oblečení
vyžadovat," řekla Gee, když vešla bez zaklepání do pokoje přes společnou koupelnu.

"Vtipné," odpověděla jsem a zamračila se na ní. "Nemůžu se rozhodnout co si vzít. Řekl, že si mám
obléknout cokoliv budu chtít, ale nebylo to moc nápomocný."

"Myslím, že tím nemyslel, že je oblečení nepovinné," protáhla Gee a svalila se mi na postel.

"Myslíš? Dík, žes mi dala vědět. A hádám, že se nebudu moct celou noc procházet kolem ve spodním
prádle."

Gee se zasmála. "Na druhou stranu, nejspíš by se mu to líbilo. Ale i tak pořád hlasuju pro oblečení."

"Mám si vzít něco běžného nebo elegantního? Čemu by dal přednost?" zeptala jsem se Gee, když
jsem si prohlížela svůj skromný šatník.

"Chceš můj upřímný názor?"

Ohlédla jsem se na ní přes rameno. "Ano. Chci. Znáš ho lépe než já."

Gee na souhlas přikývla. "Dobře, vezmi si ty růžové šaty a růžové podpatky. Nadělá si z toho do
kalhot."

Růžové šaty? Opravdu? Ani jsem si nebyla jistá proč jsem si je koupila. Nikdy předtím jsem je neměla
na sobě. Sáhla jsem po ramínku a vytáhla je ven. Byly nevinným způsobem sexy. Možná byly trochu
víc slavnostní, ale na druhou stranu neřekl, že nemám být elegantní. Vzpomněla jsem si jak zvedat ty
růžové boty a držel je jakoby byly vzácné. Možná měl pro růžové boty na podpatku slabost.

"Oblíkni si tohle a nebude schopnej se soustředit. To ti můžu odpřísáhnout."

Gee ho znala dobře. Dám na její názor. "Dobře. Když to říkáš."

O dvě hodiny později jsem byla oholená, s vytrhaným obočím, oblečená a připravená, když někdo
zaklepal na dveře. Kdo to byl? Potřebovala jsem za pět minut odejít dolů do haly na schůzku s
Dankem. Miranda byla pořád venku s Nathanem. Byli spolu na obědě a podle jejích textovek se to
zvrhlo v něco víc. Gee mě opustila hned potom co jsem si začala lakovat nehty na nohou. Přežila
všechno moje fintění, které byla schopná zvládnout.

Otevřela jsem dveře a v nich stál Dank, v khaki kalhotách, tmavě modré košili s jedním rozepnutým
knoflíčkem u krku a samozřejmě v jeho botách, držíc tucet rudých růží. Z pohledu na něj se mi sbíhaly
sliny. Jeho překvapený výraz, když si všiml co mám na sobě nezůstal nepovšimnutý. Z čeho byl
překvapený? Že jsem se mohla upravit líp?

"Pagan, ty, uch, vau, já…v růžové se mi opravdu líbíš."

Tuhle jeho stránku jsem měl skutečně ráda. Tu ne tak studenou a sebevědomou stránku. Tu co byla
zranitelná. Ukázala jsem na růže. "Ty jsou pro mě?"

Podíval se dolů na zapomenutou kytici v ruce a zasmál se. "Jo, jsou." Podal mi je a já si uvědomila, že
to bylo poprvé. Žádný kluk mi nikdy nepřinesl růže.

"Děkuju," odpověděla jsem a ustoupila, aby mohl vejít dovnitř z chodby než někdo něco řekne. Než
odejdeme chtěla jsem napřed dát růže do vody a nechat ho stát na chodbě byl špatný nápad. Mohli
by ho chytit. Neměla jsem vázu…rozhlédla jsem se po pokoji po něčem do čeho růže dát.

"Co tohle?" řekl Dank, přešel k mému stolu a zvedl prázdný stojan na tužky, na kterém Miranda
trvala, že musíme koupit protože ladil k dalším roztomilým věcem na stole. Byl perfektní.

"Ano! Konečně najde využití," Vzala jsem stojánek a šla s ním do koupelny, abych ho vypláchla a
naplnila vodou. Když jsem se vrátila do pokoje, Dank stál před mojí nástěnkou a prohlížel si fotky ze
střední školy, které jsem tam přišpendlila. Na několika z nich byl Wyatt. Na pár moje máma, ale na
většině z nich jsem byla jen já s Mirandou. Neměla jsem z let na střední moc fotek. Zvlášť z
posledního ročníku. Z toho nebylo nic. Někdy jsem si ani nemohla vzpomenout na věci jako můj
maturitní ples, nebo kdo se mnou byl ve třídě. Všechno bylo rozmazané. Máma říkala, že to je trauma
ze ztráty Wyatta co mi zamotalo hlavu. Miranda to cítila stejně, tak to dávalo smyl. Ona ztratila svého
kluka, ale obě jsme ztratily nejlepšího kamaráda.

"To je Wyatt," vysvětlila jsem, když jsem se postavila vedle něj. "Byl to Mirandin přítel a můj hodně
blízký kamarád. Minulý rok zemřel."

Dank kývl hlavou. Byl na něm vidět smutek, skoro jakoby rozuměl tomuhle druhu bolesti. Taky
někoho ztratil? "Jsem si jistý, že to bylo těžké."

Jo bylo to hrozné. "Nenávidím smrt. Je to tragická věc, která si přijde pro nás všechny. Pro někoho
dřív, pro někoho později."

Dankovi ztuhla ramena a odstoupil ode mě pryč. Co jsem řekla? O tomhle jsem dnes večer mluvit
nechtěla. Smrt byla tak morbidní a smutná.

"Omlouvám se. Ani jsem neměla s tak smutným tématem začínat."

Sledovala jsem jak se Dank díval ven z okna místo, aby se podíval na mě. S něčím bojoval. Jen jsem si
přála, abych věděla co to je. Potom co se zdálo jako několik minut, ale ve skutečnosti to byly jen
vteřiny ke mně obrátil pozornost. "Smrt nemůže pomoct tomu co rozhodl osud."

To bylo mnohem hlubší než cokoli co jsem očekávala, že mu vyjde z úst. Měl pravdu, ale pořád. Kývla
jsem, "To je pravda. Myslím, že bychom z tragédií neměli vinit smrt. Osud není něco co by mohl
někdo ovládat."
Dank si těžce povzdychl. Tenhle kluk se v životě musel se smrtí vyrovnávat víc než jednou. Jen tak dál,
Pagan. Vyrukuj s něčím zneklidňujícím a zkaz náladu. "Jsi připravená?" zeptal se nakonec, prolamujíc
ticho.

"Ano."

Dank mi pokynul, abych šla první a otevřel mi dveře. Ujistila jsem se, že venku nikdo není než mě
následoval. Napětí ve vzduchu kolem nás bylo silné. I když jsem věděla, že je to moje vina, nevěděla
jsem co jsem řekla. Mohla jsem na něj zatlačit, aby mi řekl co špatného jsem řekla, nebo to nechat
plavat ze strachu, že zkazím náš večer. Možná se mi ochotně otevře jindy. Nedostala jsem od něj
žádný náznak, že by o tom chtěl mluvit. Když jsme vešli na parkoviště, chystala jsem se nabídnout, že
pojedeme Mirandiným autem, když jsem si všimla zaparkované limuzíny. Dank mě obdařil
pokřiveným úsměvem. "Nemohl jsem tě nechat jet v šatech a podpatcích na motorce."

Jak mohl vědět, že budu mít šaty a podpatky?

"Gee," odpověděl aniž bych se musela zeptat.

"Ach, to dává smysl, ale Miranda mi řekla, že si můžeme vzít její auto. Věděla jsem, že tvoje motorka
a moje šaty by nebyla dobrá kombinace."

"Tohle bude větší zábava," mrkl, otevřel dveře a pomohl mi nastoupit. Řidič nevystoupil. Pomyslela
jsem si, že to bylo divné, ale nezmínila jsem se o tom.

Dank

Mít Pagan tak blízko u sebe, oblečenou v těch malých růžových šatech, které jsem tak miloval a s
odhalenýma nohana, zmírnilo bolest v hrudi způsobenou jejími předchozími slovy o nenávisti ke
smrti. Nevěděla co řekla; v jejích myšlenkách byla smrt událost, ne bytost. Většina lidí to tak vnímala.
Moje práce nepřinášela žádnou slávu ani popularitu. Bral jsem duše. Věc, o kterou lidé nejvíc pečovali
a já jí jim bral. Pagan ztratila Wyatta. Nenáviděla smrt kvůli téhle ztrátě, přestože to nebyla vina
smrti.

"Takže, můžeš mi teď říct kam máme namířeno?" zeptala se. V očích jsem jí viděl obavy. Potřeboval
jsem se z toho dostat. Cítila to a já nechtěl tenhle večer zničit protože řekla, že mě nenávidí.
Nemyslela to tak. Jen jít dál aniž bych slyšel, že mě miluje mě dostávalo. Nebýt schopný vidět v jejích
očích lásku a oddanost, dělalo každý den pochmurný.

"Brzy tam budeme. Jsi vždycky tak netrpělivá?" usmál jsem se na ní, takže věděla, že si jí dobírám a
její ramena se uvolnila. Svojí předchozí reakcí jsem jí rozrušil.

"Ano, fakticky, jsem," odpověděla.

"Možná bych pro zábavu mohl jízdu trochu protáhnout."

Pagan do mě strčila ramenem. "Nepodceňuj mě. Dokázala bych tě složit."

A já bych jí rád nechal.

"Myslíš, že jo? Hádám, že sledovat tvůj pokus by bylo vrcholem mého letošního roku."
Pagan s vyzývavým pohledem nadzdvihla obočí, sklonila se a sundala si boty. Co to sakra? Obě je
položila na sedadlo naproti nám a pak obrátila pozornost ke mně. "Jsi si tím jistý? Protože moje
velikost může být zavádějící."

"Pokud mi tím chceš říct, že se chystáš skočit na jakoukoli část mýho těla pak prosím, Pagan, všemi
prostředky do toho."

Okamžitě zrudla. Sakra. Chystala se vycouvat.

"Ehm," řekla a dívala se na mě jakoby si nebyla jistá, jaký bude její další krok.

"Chystala ses mi ukázat jak snadno mě položíš na lopatky. Nezačínej se stydět teď, potom cos ve mně
vzbudila naděje."

Pagan sklonila hlavu a trochu se zasmála. Využil jsem situace a dřív než věděla co se děje jsem jí
rychlým pohybem položil zády na sedadlo a skláněl se nad ní.

"Mám tě. Co teď budeš dělat?" zeptal jsem se, když se její polekaný výraz změnil ve vypočítavý lesk.
Nadzdvihla se nahoru a než jsem si uvědomil co dělá, přitiskla rty na moje. Její malé a bíle zuby
oždibovaly můj spodní ret a pak ho jazykem lehce olízla, než jím vklouzla do mé velmi hladové pusy.
Ruce měla na mojí hrudi a pohybovala jimi níž, čímž všechny normální myšlenky odletěly. Dokázal
jsem se soustředit jen na jedinou věc: Pagan a jaký vyvolávala pocit, jak chutnala a na malé potěšené
zvuky vycházející jí z hrdla.

Rukama mě zatlačila zpátky a nohy mi omotala kolem pasu. Zvedl jsem se, vytahujíc jí sebou a ona se
vrtěla dokud mi obkročmo neseděla na klíně. Zabořil jsem jí ruce do vlasů, když mi stiskla boky a pak
se pomalu odtáhla. Vítězný úsměv na její tváři byl nádherný.

"Kdo je teď nahoře? Nepodceňuj mě," řekla chraplavým hlasem.

Kdybych už dávno nebyl v moci téhle ženy, teď by se to stalo. Tohle byla moje Pagan.

Ceaseless - 16.kapitola

Pagan

První věc, kterou jsem uviděla tónovanými okny limuzíny byla mihotavá bílá světélka. Byly jich tisíce.
Posunula jsem se, abych líp viděla kam nás řidič dovezl. Právě jsem strávila víc než deset minut na
Dankově klíně, líbala ho na nechávala se líbat. Obrovský prostor vypadal jako pole s altánem
pokrytým bílými světélky uprostřed něj. Světla pověšená od altánu k okolním stromům dodávala
pocit baldachýnu světla. Co bylo tohle za místo?

Limuzína zastavila a já se ohlédla na Danka, který sledoval mě místo, aby se díval z okna. "Kde to
jsme?" zeptala jsem se.

Dank se usmál sexy úsměvem jaký uměl jen on a řidič otevřel dveře. Vystoupila jsem a Dank mě
následoval. Dank poděkoval vysokému, tmavému muži, který pak nastoupil zpátky do auta a odjel.
Rozhlédla jsme se po osamoceném místě, na kterém Dank očividně těžce zapracoval, aby bylo
ohromující.

"Není to zahrada Hesperides, ale na druhou stranu, kdo by chtěl jíst zlatá jablka a vyhýbat se drakovi.
Tahle zahrada je mnohem lepší volba."

Opravdu právě rocker přirovnal tohle místo k Hařině zahradě? Působivé. Ale na druhou stranu, často
se mu dařilo mě překvapovat.

"Je to nádhera. Jak jsi tohle všechno udělal?" zeptala jsem se, když mě vzal za loket a vedl k altánu.

"Mám svoje způsoby."

Vždycky byl tak na pozoru. Neměla jsem očekávat, že mi opravdu řekne jak se mu podařilo dostat
velký, složitý altán doprostřed opuštěného pole a pak pokrýt místo světélky. Tři stopy k altánu byly
lemovány světly. Uprostřed zakrytého místa byl kulatý, malý stolek. Byl zakrytý stříbrným ubrusem a
stály u něj dvě židle. Ve středu stolu stála kytice nějakých exotických květin, které jsem nikdy
neviděla. Dokonce i skelněná váza měla uvnitř světýlka. Opravdu si s tím musel dát hodně práce.
Okamžitě jsem byla velmi vděčná, že jsem si neoblíkla džíny.

"O čem přemýšlíš?" zeptal se blízko mého ucha. Z tepla jeho dechu na kůži jsem se zachvěla.

"Přemýšlím o tom, že na mě musel chtít udělat opravdový dojem, nebo tohle investuješ do každého
svého prvního rande." Samozřejmě jsem si dělala legraci, a tak jsem se na něj usmála, když jsem to
říkala, aby věděl že to nemyslím vážně.

"Nikdy jsem si neuvědomil jak sexy může taková drzá pusa být," odpověděl.

Z reproduktorů skrytých v rozích altánu začala hrát tichá hudba. Dank mi podal ruku. "Zatancuješ si se
mnou?"

Vklouzla jsem rukou do jeho a on si mě přitáhl k hrudi. Tohle bylo jiné než náš první tanec v klubu.
Bylo to sladší, upřímnější. Méně o přitažlivosti a víc o spojování.

"Pagan?" zeptal se mi Dank tiše vedle ucha.

"Ano," odpověděla jsem, díky výšce z podpatků jsem mu mohla položit bradu na rameno.

"Můžeš mi něco slíbit?"

To byla divná žádost. Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak jsem přikývla. "Ano."

Znovu si těžce povzdychl. Něco ho dnes večer trápilo. "Jednoho dne si na tohle budeš potřebovat
vzpomenout. Vzpomenout si jaký to byl pocit. Potřebuju, aby sis tuhle vzpomínku vryla do paměti a
držela jí tam."

Tohle byla z daleka nejpodivnější věc jakou mi kdy kdo řekl, nebo mě o ni požádal. Zněl skoro jakoby
umíral. "Ehm, dobře," odpověděla jsem váhavě.

Tiše se zasmál. "Omlouvám se. Někdy jsem příliš vážný."

Bez pochyby. Zval mě za ruku, zvedl jí do vzduchu a zatočil mě. Rozhodla jsem se pro teď zapomenout
na jeho zlověstnou žádost a užívala jsem si nejromantičtější rande na jakém jsem kdy byla. Když
skončila písnička, Dank přešel ke stolu a přidržel mi židli. "Vím, že to vypadá, že jsme tu venku úplně
sami, ale nemám v úmyslu tě nechat hladovět."

Rozhlédla jsem se kolem a opravdu, od lesa k nám přicházel muž ve smokingu, nesl stříbrný podnos a
dvě skleněné láhve Coly.

Usmívajíc se na Danka jsem řekla, "Nemůžu uvěřit, že jsi tohle všechno připravil."

Mrkl na mě. "Chtěl jsem zapůsobit, když je tohle naše první oficiální rande."

"No, všechna moje předchozí rande už jsi mi vyplavil z hlavy, takže si můžeš sednout a uvolnit se."

Dank se zasmál, když před nás číšník pokládal lahve a otevřel je. Zvedl víko na stříbrném podnosu a
pak naplnil dvě sklenice ledem a postavil je vedle lahví.

"Nevím jak si vůbec mohl pomyslet na to, že bych byla schopná tohle někdy zapomenout," řekla jsem
v úžasu, když nám číšník naservíroval jahody v čokoládě.

"Dobře. To je účel," odpověděl.

****

Už to byl skoro celý den co jsem viděla nebo slyšela o Dankovi. Včera po našem rande mě odvezl
domů a já napůl čekala, že na mě dnes ráno bude čekat před kolejí až vyjdu ven. Pak jsem čekala, že
bude čekat před budovou kde máme první hodinu. Ale znovu se na literatuře neukázal. Po obědě,
když pořád nezavolal ani se neukázal jsem začala přemýšlet o tom, jestli jsem včera večer udělala
něco špatně. Od prvního dne co jsme se potkali se mu podařilo ukázat alespoň dvakrát denně.
Myslela jsem si, že po našem večeru bude kolem mě ještě častěji. Těšila jsme se až ho uvidím.
Dokonce jsem mu několikrát málem napsala, ale přemohla jsem se. Moje číslo měl. Teď když už
zapadalo slunce a on se mi pořád neobtěžoval ani napsat, rozhodla jsem se, že pro mě možná včerejší
noc znamenala víc než pro něj. Možná to přece jen byl standard pro jeho první rande. Možná to pro
něj nic víc neznamenalo.

Srovnala jsme si knihy a nastrkala je do batohu. Strávila jsem dvě hodiny učením v knihovně. Miranda
se připravovala na další rande s Nathanem a byla tak ukecaná, že jsem nebyla schopná se soustředit.
Tohle bylo mnohem lepší. Myšlenkami jsem se zatoulala zpátky k včerejšímu večeru a co jsem mohla
udělat špatně.

Noční vítr byl dnes abnormálně studený. Vytáhla jsem si knihy na rameni výš a šla směrem ke koleji.
Byla to skoro míle, ale napadlo mě, že procházka bude dobré cvičení. Nerada jsem se pokoušela
parkovat Mirandino SUV. Bála jsem se, že ho poškrábu.

"Danku, přestaň," ozval se ze tmy chichotavý ženský hlas. Krev mi zamrzla. Zastavila jsem se a čekala
až uslyším víc. Určitě jsem se přeslechla.

"Chci ochutnat," odpověděl známý hluboký hlas. Zkroutil se mi žaludek.

"Nemůžu se tady svlíkat. Někdo by mohl přijít," zašeptala holka a pak vydala malé zasténání.
"Roztáhni nohy," odpověděl.

Chtěla jsem pohnout nohama. Chtěla jsem se od hlasu dostat co nejdál. Ale nemohla jsem. Nohy mi
nespolupracovaly.

"Přímo tady?" zeptala se holka bez dechu.

"Jo," řekla a trochu zasténal. Jo, budu zvracet.

"Ach, Danku, mmmm tohle je moc dobrý."

Rozeběhla jsem se. Neohlédla jsem se.

Dank

Pracoval jsem celý den, abych dohnal včerejší noc s Pagan. Dnešní večer jsem měl nicméně v úmyslu
znovu strávit s ní. Prošel jsem prázdným parkem než jsem se objevil před Paganinou kolejí. Leif seděl
na lavičce čelem k budově s nohama pokrčenýma v kolenou a s rukama složenýma na hrudi. Co tady
pořád dělal? Neznala ho, natož aby ho chtěla. Teď když byla její duše osvobozená od jeho nároku
nepamatovala si ho ani týden. Po týdnu zapomněla na divného cizince, který jí objednal kafe a
vyptával se jí. Měla duši. On ne. Nikdy tu nemohlo být trvalé spojení. Duch zrozený z Voodoo se nikdy
nemohl spojit s duší vytvořenou Stvořitelem. Bylo to snadné. On to věděl.

"Proč jsi tady?" neobtěžoval jsem se s oznamováním svého příchodu.

"Protože ti něco dlužím," odpověděl jen.

Co to má sakra znamenat? Podíval jsem se na něj, "Vysvětli to."

Leif pokrčil rameny. "Není moc co vysvětlovat, Dankmare. Vzal jsi mi Pagan. Nikdy už si na mě
nevzpomene. Ztratil jsem všechno co jsem kdy znal a miloval. Takže si myslím, že si na oplátku
zasloužíš to samé."

Pořád to nedávalo žádný smysl. Věděl jsem, že je Pagan v bezpečí. Už se nemohl dotknout její duše.
Držel jsem život její duše ve svých rukách. "Nikdy si tě nevybrala. Vybrala si mě. Nemáš tady žádnou
moc."

Leif se postavil a ustoupil ode mě. On ani jeho otec nebyli rádi v mojí blízkosti. Znali svoje místo v
systému věcí. Moje moc byla nekonečná; jejich byla vyčarovaná z věřících lidí. Váha síly byla těžce na
mém posouzení.

"Řekněme, že nikdy nevíš. Když budeš mít štěstí přijdeš na to, ale škoda už byla napáchaná. Sbohem,
Dankmare," Leif se ještě jednou před tím než zmizel ohlédl na okno Paganina pokoje. Jeho věcný tón
byla jediná věc, která mi dělala starosti. Zdál se, že měl z něčeho strach. Nejistota. Měl city jen k
jediné osobě. Na nikom jiném mu nezáleželo. Pagan.

Musel jsem jí najít. Zavřel jsem oči a vycítil její duši. Byla zraněná. Byla na koleji. Prudce jsem otevřel
oči a našel před sebou stát Gee.
"Jsi v zasranym maléru. Přesně jsem to nepochopila, ale vím že je to pěkně v prdeli." Gee zavrtěla
hlavou a ukázala k Paganinu pokoji. "Myslí si, žes dělal sprosťárny za knihovnou s nějakou holkou. Je
si jistá, žes to byl ty. Ta holka vykřikovala tvoje jméno a tys jí odpovídal. Není to pěkný."

Kurva.

"Není to jakoby do tebe byla zamilovaná. Jelikož si nemůže vzpomenout kdo jsi, ale očividně se cítí
zrazená. Nadává si, že neposlechla svůj počáteční instinkt a jak ráda je, že to zjistila tak brzy. Rockeři
jsou na hovno a ty jsi kretén. Myslím, že tohle to shrnuje."

Svalil jsem se na lavičku a zabořil obličej do dlaní. Jak tohle sakra napravím? Udělal jsem pokrok. Když
se s ní Jayova duše začala spojovat, měl jsem jí omotanou kolem prstu. Znovu jsem si našel cestu k
jejímu srdci. Ale teď? Myslela si, že jsem píchal jinou holku? Venku? Kdy?

"Kdy se to stalo?" zeptal jsem se Gee.

"Přišla do pokoje a práskla dveřmi asi před patnácti minutama. Nazývala tě velmi barvitýma
jménama, o kterých jsem ani netušila, že ví, že existujou."

Nikdy nevíš.

Leifova slova se mi zopakovala v hlavě. Sledoval okno jejího pokoje. Choval se jakoby ho něco trápilo.
Pagan byla naštvaná. Věděl proč. On to způsobil. Já mu vzal Pagan a on mi to vrátil.

"Leif," řekl jsem, když jsem se podíval zpátky na okno.

"Cože? Myslíš si, že to udělal ten stupidní voodoo zplozenec?"

Přikývl jsem. "Já vím, že jo. Je to odplata."

"Do prdele s tím. Půjdu mu rozkopat prdel," zavrčela Gee.

"Potřebuju tě tam nahoře u ní, Gee. Chci aby ses ujistila, že je v pořádku. Dohlédni na ní. Já musím
najít způsob jak tohle napravit, ale ona mě právě teď k sobě nepustí."

Gee si povzdychla. "Chci nakopat voodoo zadek. Ne poslouchal holčičí nadávání."

"Prosím, Gee."

"Fajn, půjdu. Ale ty musíš vymyslet co jí řekneš."

Kývl jsem. "Já vím."

Gee odešla jak jsem jí požádal.

Ceaseless - 17.kapitola
Pagan

Čtyři dny vyhýbání se Dankovi a ignorace Gee, když se snažila o něm začít, se neskutečně táhly. Tohle
bylo stupidní. Byla jsem s Dankem Walkerem na jednom skutečném rande. Několikrát jsem ho
políbila a propadla jeho sexy charismatu. Každá holka se někdy zabouchne do kluka z kapely. Stává
se. To je život. Poučíš se z toho a jdeš dál. Byla jsem na to připravená. Trápilo mě proč mě to tak
hluboce trápí. Čekala jsem, že mě v životě nikdo skutečně nezradí. Ale byla tohle zrada? Nechodili
jsme spolu. Nic jsme si neslibovali. Dank mohl píchat holku vzadu za budovou, pokud chtěl. Já jsem se
s ním nechystala mít sex. Byl přitažlivý. Byla otázka času, kdy by se to stalo. Měla jsem trochu
pošramocenou pýchu, ale byla jsem připravená se z toho otřepat.

Víkend jsem strávila o samotě v pokoji učením. Bylo pondělí ráno a Dank bude na mojí další hodině.
Usmívala jsem se, budu zdvořilá a nezaujatá. Není důvod chovat se jakoby se něco stalo. Za celý
víkend nezavolal ani nenapsal. Byla jsem si jistá, že věděl o mém vyslechnutí jeho venkovní sex párty,
protože to věděla Gee. Bohužel tam byla, když jsem si to vyslechla, takže viděla mojí okamžitou
reakci. Já jsem opravdu, opravdu doufala, že Dankovi o téhle scéně nevyprávěla. Budu předstírat, že
ne pokud mu dnes budu muset čelit. Trochu jsem se do téhle romantiky zamotala a to byla moje
první chyba. Otevírajíc dveře na počty jsem si uvědomila, že minulý týden mi Dank dovnitř nosil
knihy. Jednou mě svezl na hodinu v zadu na jeho motorce. Nerozhlédla jsem se po místnosti, abych
viděla jestli tu Dank už je. Našla jsme si prázdné místo a soustředila jsem se na to, abych zabránila
očím potulovat se po třídě. Kdyby seděl se svojí hračkou pro tenhle týden; raději bych se měla
věnovat velkou pozornost profesorovi.

Položila jsem knihy na stůl, vytáhla si tužky a sešit. Dala jsem jeho laptop Gee a řekla jí ať se ujistí, že
ho dostane zpátky. Už jsem ho nepotřebovala. To samozřejmě nebyla pravda, ale byla jsem naštvaná.
Po zádech mi přejelo brnění a já aniž bych se podívala věděla, že stín který dopadl na můj stůl patřil
Dankovi. Sakra.

"Můžu si sem sednout?" jeho hlas byl chraplavý a bez humoru. Byli jsme obklopení lidmi a profesor
přicházel před třídu. Nemohla jsem mu říct ne aniž bych udělala scénu. Nemluvě o skutečnosti, že
bych mu dala vědět, že mě jeho sex-kapáda trápila.

"Jistě," odpověděla sem s nuceným úsměvem a soustředila se na čísla, která psal profesor na tabuli.
Musel si sednout tak blízko? Mohla jsem pracovat, aniž bych ho musela cítit. Už jsem věděla, že voní
k nakousnutí. Nepotřebovala jsem připomínku.

"Chystáš se na mě podívat?" zeptal se.

Ne, sakra. Nechtěla jsem se na něj dívat. Přinutila jsem otočit hlavu a setkala se s jeho pohledem.
Vypadal smutně. To jsem nečekala. Proč byl smutný? Ačkoli na to jsem se ho zeptat nemohla. Neměla
jsem v úmyslu nechat tuhle věc zajít někam dál. Určila jsem si hranici. On bude muset zůstat na svojí
straně. Byl jen spolužák a kamarád mojí spolubydlící. Nic víc.

"Můžeme si o tom promluvit?" Mluvil tiše. Nechtěl, aby ho někdo slyšel.

"Není o čem mluvit. Musím poslouchat, jestli chci projít z téhle hodiny," odpověděla jsem se stejným
falešným úsměvem.

"Pagan," začal a já zvedla ruku, abych ho zastavila.

"Jestli tu chceš i dál sedět, hned přestaň."

Přikývl. "Omlouvám se."

Nenáviděla jsem způsob jaký sebou trh, když jsem tak tvrdě promluvila. Jen jsem chtěla, aby šel pryč.
Co se ho týkalo, nechtěla jsem nic cítit. Hodina se vlekla hlemýždím tempem. Když byla konečně u
konce, nepodívala jsem se na Danka. Celou přednášku jsem ho úspěšně ignorovala. Což bylo s
ohledem na to, že neřekl ani slovo, jednoduché. Strčila jsem si sešit do batohu a vstala. Dank pořád
seděl na židli, upřeně zíral přímo před sebe s hlubokým zamračením na jeho šíleně hezkém obličeji.

Neměla bych se starat, že je smutný. Mělo by mi to být jedno. Neměla bych se starat; opakovala jsem
si pro sebe, když jsem šla uličkou ke dveřím. Neohlédla jsem se. Nebyl k tomu žádný důvod. Bolest v
hrudi, když jsem vycházela z budovy a nechávala tam Danka sedět samotného, jakoby mě
přemlouvala. Promnula jsem ruce zabalené v pěst přes bolest a šla dál. Za třicet minut mám studijní
skupinu.
****

Nečekala jsem, že dneska uvidím na schodech před kolejí sedět Jaye. Ani jsem na to vlastně neměla
náladu, ale možná tu byl, aby vyzvedl zrzku. Pořád jsem neznala její jméno. Mohla to být ona kdo byl
s Dankem ve tmě. Když se naše oči setkaly, usmála jsem se na něj. Jay byl milý kluk. Alespoň byl
opravdový. Nechoval se, jakoby měl o vás zájem. Dal vám na vědomý, že není druh kluka pro jednu
holku. To jsem musela respektovat.

"Ahoj, Jayi," řekla jsem, když jsem došla ke schodům. Nenapadlo mě, že se budu muset zastavit na
kus řeči.

Jay se postavil a blokoval mi cestu do schodů. "Pagan, ahoj."

Dobře, řekli jsme si svoje zdvořilé pozdravy. Měla jsem plno úkolů. Chystala jsem se ho obejít, ale on
se natáhl a chytl mě za ruku. "Počkej. Chtěl jsem s tebou mluvit."

No, kruci. "O čem?" zeptala jsem se s pohledem upřený na vchod a doufala, že mu dojde, že mám na
práci jiné věci.

"Vím, že jsem to minulý týden podělal. Byl jsem idot. Ale jsi všechno na co poslední dva týdny myslím.
Nemůžu tě dostat z hlavy. Prosím, jen se mnou pojď na kafe. Budeme aspoň kamarádi. Chybíš mi."

Miranda byla pořád pryč s Nathanem a teď, když se kolem mě nemotal Dank, byla jsem osamělá.
Kamarád by se hodil. S Jayem jsem věděla jak si stojím. Byl ke mně snadno čitelný. Žádná tajemství,
žádné sexy planoucí pohledy, které by mě přiváděly na špatné myšlenky.

"Přátelé by byli dobrý. Potřebuju kamaráda. Miranda tráví víc času v kampusu UT s Nathanem, než
tady."
Jayovi se na tváři rozzářil obrovský úsměv, který jsem kdysi milovala. "Takže můžeme jít na kafe
hned? Nebo máš plány s učebnicemi?"

Knížky mohly počkat. "Jen si hodím věci do pokoje a hned budu zpátky. Prosím, klidně pozvi ven
kohokoli kdo vyjde ven a zaujme tě," škádlila jsem ho.

Jay se zamračil a já si uvědomila, že si nemyslí, že je to vtipné. "To byl vtip. Jestli máme být kamarádi,
budeš se muset uklidnit," řekla jsem než jsem otevřela dveře a zamířila nahoru do pokoje. Jakmile
jsem došla ke dveřím, zvuky sténání mě zastavily před otočením kliky. Přitiskla jsem ucho ke dveřím a
slyšela Mirandu vykřikovat očividným potěšením. Ach, vau. Ona s tím klukem měla fakt sex. Ucouvla
jsem, přešla k Geeiným dveřím a zaklepala.

Gee otevřela a zvedla ruce, aby si vyndala vatové tampóny z uší. "Co, nechceš zajít na porno show
tam vedle?" zeptala se.

"Ne, opravdu ne. Můžu si tu nechat tašku? Jay na mě čeká venku a jdeme na kafe."

Zamračila se a kývla hlavou. Sáhla ven a vzala mi batoh z rukou. "Jo, fajn." Co měla za problém? Byl to
jen můj batoh. "Jak dlouho tam jsou?" zeptala jsem se a podívala se k pokoji a při vrčení, které se z
něj ozývalo jsem se přikrčila. Obešla bych se bez toho, abych to slyšela.

"Dost dlouho. Jsou jak králíci. Zkurvený králíci."

Chudák Gee, uvízla tady a poslouchala je. "Nechceš jít se mnou a s Jayem na kafe?"

Gee zvedla propíchnuté obočí a zavrtěla hlavou. "Ne, díky. Jsem v pohodě. Vata funguje."

"Dobře, jestli jsi si jistá."

Chodbou se ozvalo Mirandino 'Ach bože'. Ta holka byla šílenec. Někdo jí nachytá. Šla jsem ke dveřím
našeho pokoje a zabušila na ně. "Ztlum to, Mirando." Gee zavrtěla hlavou a zavřela dveře, když jsem
šla dál. Jay stál hned za dveřmi a čekal na mě. Taky byl sám. Překvapující. "Promiň, že to trvalo tak
dlouho. Miranda a Nathan jsou v našem pokoji…" hlas se mi vytratil.

Jay se zasmál. "Jo, no jsem jen rád, že se přestěhovali sem. Začínal jsem toho mít plný zuby."

"Cože? Chceš tím říct, že tohle není poprvé?"

Jay zavrtěl hlavou. "Ne. Ani z daleka."

Nemohla jsem uvěřit, že měla divoký, hlasitý sex s klukem, kterého zrovna poznala. Není divu, že byla
pořád pryč. Hodila to za hlavu pěkně rychle. Budeme si o tom muset promluvit. První vztah co má po
Wyattovi a ona skočí do fyzické části za míň než dva týdny.

"Neměla jsem tušení."

Jay pokrčil rameny. "Stává se. Jsou do sebe opravdu hotový. Nathan o ní nonstop mluví. Možná je
trochu brzy na sex, ale oba se zdají neschopný udržet ode sebe ruce pryč."

"Jo, to jsem slyšela. Několikrát," zamumlala jsem.

S tím mi Jay poplácal ruku. "Netrap se tím Pagan. Prostě buď ráda, že konečně našla život po
Wyattovi. A upřímně, nikdy předtím, jsem neviděl Nathana do někoho takhle udělanýho. Normálně
nemá moc zájem."

To bylo trochu lepší, ale stejně, za dva týdny?

"Pořád se vídáš s Dankem Walkerem?"

Obrátila jsem oči v sloup. "Nikdy jsem se nevídala s Dankem Walkerem. Byli jsme na jednom rande.
Jednom. Pak byl připravený přesunout se k další holce."
"Je to u tebe v pořádku?" zeptal se mě Jay a sledoval mojí reakci.

"Jo, je. Jak jsem řekla, bylo to jen jedno rande. Žádná velká věda. Nebyla jsem jeho typ. Ty a já už
jsme to věděli."

Došli jsme k Jayovu malému, oblíbenému sportovnímu autu, které dostal k maturitě. Nemohla jsem si
vzpomenout jak se jmenuje. Jen jsem věděla, že ho miluje. Šel k mojí straně a otevřel mi dveře.
Vklouzla jsem dovnitř a on je zase zavřel.

Tohle bylo pohodlné. Věděla jsem co očekávat.

Ceaseless - 18.kapitola

Dank

Nemluvila se mnou. Nemohl jsem jí nutit. Potřeboval jsem si získat její důvěru. Sakra, potřeboval
jsem, aby si na mě vzpomněla. Aby si vzpomněla na nás. Stál jsem naproti přes ulici a sledoval jak jí
Jay koupil kafe a posadili se. Byli jako dva staří přátelé. Bylo to už víc než rok a oni tu seděli a smáli se
jakoby neuplynul žádný čas. Odpustila mu, že byl pitomec, ale se mnou odmítala mluvit. Bylo tohle
ono, před čím jsem byl varován? Začne teď Pagan k Jayovi něco cítit?

"Necítí k němu nic víc než přátelství a náklonnost. Můžeš to vidět až odtud," řekla Gee, když se
objevila vedle mě.

"Doufám. Byla tak blízko, aby si vzpomněla. Něco ke mně cítila. Teď, nic. Nepromluví se mnou víc než
jednoslabičné slovo a to jen když mám štěstí."
"Tohle je zkouška, Dankmare. Věděl jsi, že to přijde. Její duše musí mít možnost se rozhodnout. Když
je s tebou tak nemá šanci, protože její city k tobě jí pohlcují, dokonce i když si nepamatuje proč. Její
srdce na tebe reaguje. Její duše tě zná."

Pálily mě oči. Projela mnou bolest. Byla moje. Vlastnila mě. Ale nenáviděla mě. Jak jsem takhle mohl
fungovat? Právě teď jsem neměl žádnou šanci vyhrát její srdce nebo duši.

"Přestaň postávat kolem a být ublížený a všechny tyhle sračky. Jdi s tím něco udělat. Jsi Dank Walker.
Jsi kurva Smrt. On je jen lidská duše. Chápeš. Jdi to nějak vymyslet."

Gee byla vždycky dobrá v povzbuzujících proslovech. A měla pravdu. Potřeboval jsem se dát
dohromady a najít způsob jak jí dostat zpátky. Přišel jsem k ní jako člověk. Jen další kluk. Nevpadl
jsem jí do duše. Mohl jsem se dostat na místa kam Jay nemohl.

"Co když si nikdy nevzpomene?"

"V tom případě radši zajisti, aby se do tebe znovu zamilovala."

"Jak jsem to udělal poprvé?"

"Pustil jsi jí dovnitř."

Pustil jsem jí dovnitř. Viděla mé skutečné já. Nebál jsem se jí ukázat kdo jsem. Nikdy jsem před ní
neskrýval fakt, že nejsem člověk. Možná nevěděla, že jsem Smrt, ale myslela si, že jsem duše. Tahle
Pagan už neviděla duše, které se potulovaly po zemi. Už na ní neležel nárok Voodoo pána mrtvých. To
bylo zapomenuto. Zacházel jsem s ní jako s někým jiným. S někým, koho mohla odmítnout. Pagan
byla silná. Před ničím se neschovávala.

Jsi moje Pagan Moore. Vždycky budeš moje.

Sledoval jsem jak přestala poslouchat Jaye a rozhlédla se. Postoupil jsem dopředu ze stínu stromů.
Našla mě očima. Až odsud jsem v nich mohl vidět zmatek.
Patřím ti. Jednou jsi to věděla. Hodlám se ujistit, že si vzpomeneš.

Z ruky jí vypadl hrneček s kávou a ten kluk odskočil z dosahu horké tekutiny, která stékala ze strany
stolu. Tohle bylo to co jsem měl celou dobu udělat. Bylo na čase se ujistit, že Pagan rozumí, že tu
nejsem z žádného jiného důvodu než jen kvůli ní.

Pagan

Dank mi mluvil v hlavě. Jak? Nebyla jsem blázen. Sledovala jsem ho naproti přes ulici. Stál tam a
promlouval mi v hlavě. Po cestě zpátky na kolej jsem se nemohla soustředit na ni co Jay říkal. Oba
jsme měli oblečení polité kávou. Možná jsme měli i nějaké popáleniny. Vše co jsem byla schopná
dělat, bylo omluvit se. Nepodařilo se mi víc než to. Protože Dank mi mluvil v hlavě; promlouval mi do
myšlenek. Byl to jeho hlas. Slyšela jsem ho hlasitě a jasně. Zastavila jsme se u Geeiných dveří a
dvakrát zaklepala, ale ona neodpovídala. Frustrovaná jsem šla do svého pokoje a začala otevírat
dveře, pak jsem si to rozmyslela a napřed zaklepala. Nechtěla jsem vidět Nathanův nahej zadek.
Žádná odpověď. Odemkla jsem dveře a šla dovnitř. Mirandila postel byla rozházená a já usoudila, že o
tom nechci přemýšlet. Měla bych se soustředit na Danka Walkera mluvícího mi v hlavě. Byl
kouzelník? Znělo to pitomě jen vyslovit. Měl něco s voodoo, protože jsem slyšela Gee říkat něco o
voodoo víc než jednou. Ne, to nedává žádný smysl. Rozletěly se dveře a dovnitř vešla Miranda s
úsměvem od ucha k uchu.

"Jsem šíleně zamilovaná," řekla se šťastným povzdechem a zavřela dveře. Opřela se o ně a obrátila ke
mně rozzářený a velmi spokojený obličej.

"Řekla bych, že je to touha, když jsi toho kluka sotva poznala," rozhodla jsem se být upřímná. Měla
mylnou představu jestli si myslela, že je zamilovaná.

"Touha, láska, to všechno jde ruku v ruce," odpověděla s mávnutím ruky. Věděla jsem ze zkušenosti,
že to není pravda. Zažila jsem touhu s Dankem, ale nikdy jsem ho nemilovala.
"Promiň za to předtím Pagan, nemáš tušení jak je dobrej."

"Prosím, okamžitě přestaň. Nechci slyšet detaily z tvého sexuálního života. Slyšela jsem toho dost
předtím. Jsem si velmi vědomá toho, že si užíváš."

Miranda se zahihňala, skočila na svojí postel, padla do ní obličejem a začala očichávat polštář. "On je
úžasnej a tak dobře voní."

"Dobrý vědět," odpověděla jsem.

"Ach, slyšela jsem žes šla na kafe s Jayem. Jak to šlo?" zeptala se Miranda a objímala si polštář na
hrudi.

"Šlo to dobře dokud jsem neupustila hrnek a oba nás nepolila. Myslím, že mám na ruce možná
popáleninu. Dobře mě to spálilo."

Mirana si zakryla pusu. "Ach, ne! Byl Jay naštvanej?"

Nemám tušení jak Jay reagoval, protože všechno na co jsem myslela byl Dank…v mojí hlavě. Tohle
jsem jí skutečně říct nemohla. "Lekl se a pak se smál. Nic moc jinýho. Museli jsme se jít oba domů
převlíknout."

Miranda se začala smát a nemohla přestat. Musela jsem se usmát, protože to bylo legrační. Je víc než
jisté, že jsem Jayovi zničila tričko. Nejspíš bych mu měla nabídnout, že mu koupím nový.

"Dneska mají párty v domu bratrstva. Můžu si přivést koho chci. Jay bude rád, když přijdeš. Jen jestli
mu nebudeš pálit tělo."

Nemyslela jsem si, že postavit se Victorii na párty bratrstva bylo něco co bych právě teď chtěla řešit.
Kromě toho jsme s Jayem byli jen přátelé a on skončí s nějakou holkou a já tam zůstanu sama a budu
se celou noc plácat mezi opilýma klukama z bratrstva. Ne, nejdu do toho. "Raději zůstanu tady.
Dodělám si nějaký další úkoly a půjdu brzo do postele."
Miranda si povzdechla a zavrtěla hlavou. "Přicházíš o všechnu zábavu na vysoké."

Snažila jsme se užít si nějakou vysokoškolskou zábavu a neskončilo to dobře.

Miranda zůstávala po párty u Nathana. Tohle se víc než pravděpodobně stane trendem. Nerada jsem
byla sama, ale Gee byla hned vedle. Zachumlala jsem se pod deku a zavřela oči. Jakmile jsem začala
usínat, pokoj naplnil zvuk strun kytary. Snažila jsem se otevřít oči, ale nemohla jsem. Začala jsem
panikařit. Ještě jsem nespala. Proč nemůžu otevřít oči.

To jsem jen já, Pagan.

Dankův hlas byl znovu v mojí hlavě. Potřebovala jsem otevřít oči. Pak začal zpívat úchvatnou,
povědomou písničku, kterou jsem slyšela na jeho koncertu. Byla to ta písnička, ze které jsem dostala
záchvat úzkosti. Tentokrát tu nebyl žádný strach. Jen teplo

"Nebyla jsi určená pro led, nebyla jsi stvořená pro bolest.

Svět který žije uvnitř mě, není svět do kterého bys měla patřit.

Byla jsi předurčena hradům a životu na slunci.

Před chladem, který ze mě proudí bys měla utéct.

Přesto zůstáváš držíš se ve mně,

Přesto zůstáváš, natahuješ ruce, které musím odhánět pryč.

Přesto zůstáváš, i když vím, že to pro tebe není správné.

Přesto zůstáváš

Přesto zůstáváš.

Nemůžu cítit teplo, potřebuji cítit led.

Chci si to vše udržet v sobě, dokud neucítím ostří

Tak tě odháním a křičím tvoje jméno

Vím, že tě nemám potřebovat, přesto mi dáváš vše.

Přesto zůstáváš držíš se ve mně,

Přesto zůstáváš, natahuješ ruce, které musím odhánět pryč.

Přesto zůstáváš, i když vím, že to pro tebe není správné.

Přesto zůstáváš

Přesto zůstáváš.

Chci si to vše udržet v sobě, dokud neucítím ostří

Tak tě odháním a křičím tvoje jméno

Vím, že tě nemám potřebovat, přesto mi dáváš vše.

Přesto zůstáváš držíš se ve mně,

Přesto zůstáváš, natahuješ ruce, které musím odhánět pryč.

Přesto zůstáváš, i když vím, že to pro tebe není správné.

Přesto zůstáváš

Přesto zůstáváš.

Oh, Temnota vždy bude můj plášť a ty jsi hrozba pro odhalení mé bolesti.

Tak odejdi, odejdi a vymaž mi vzpomínky.

Musím čelit životu, který mi byl předurčen.

Nezůstávej a nenič všechny mé plány.

Nemůžeš mít mou duši, ach, já nejsem člověk.

Prázdná nádoba kde žiji není určena pro pocit tepla, které přinášíš.

Odháním tě a odháním.
Přesto zůstáváš.

Oooooh

Přesto zůstáváš

Přesto zůstáváš

Přesto zůstáváš."

Dank

Rozhodl jsem se, že moje lidská forma je v tomhle okamžiku méně užitečná. Šel jsem kampusem,
následujíc Pagan ve svojí pravé formě. Mohly mě vidět jen duše. Ty které kdysi vídala Pagan. Minulou
noc tvrdě spala potom co jsem jí do spánku zpíval. Nemoct jí hrát na kytaru a držet jí bylo těžké, ale
ještě nebyla připravená mě přijmout. Nebudu jí dělat něco nevítaného. Pagan vyšla ven z potravin a
rozhlédla se. Hledala mě? Věděl jsem, že nehledá Jaye.

Hledáš mě?

Ztuhla a pak lehce kývla hlavou.

Sejdeme se v parku přes ulici.

Neodpověděla hned, ale otočila se, aby se na park podívala. Následovalo malé kývnutí. Sledoval jsem
jí jít tím směrem a šel jsem krok za ní.
"Jak to, že tě cítím. Kde jsi?" zeptala se tichým šepotem.

Cítila mě za sebou. To se mi líbilo. Její duše mě poznávala.

"Jsem přímo tady," odpověděl jsem, když jsem se objevil vedle ní. Poskočila a vyjekla. Pak se její výraz
začal měnit spíš do naštvaného pohledu. Zrychlila tempo a jen několika kroky jsme přešli ulici a ocitli
se v prázdném parku.

"Co jsi, proč jsi v mojí hlavě, jak jsi mi včera v noci zpíval a jak to že jsi se zrovna objevil odnikud?"
vychrlila ze sebe slova. Věděl jsem, že si myslí, že říct tohle na hlas zní šíleně.

"Nejsem člověk. Jednou jsi to věděla."

Pagan rozhodila rukama. "Co tohle má sakra znamenat? Nejsi člověk? Musíš mi dát něco co dává
smysl, Danku."

Tohle jsem nezvládal dobře.

"Já vím a jestli mi dáš vteřinu, tak dám," ujistil jsem jí a ona si položila ruce v bok a naklonila hlavu ke
straně, aby mi dala vědět, že čeká. Nemohl jsem jí říct, že jsou její vzpomínky pryč. To bylo jediné
pravidlo, které jsem měl. Nikdy ale neřekli, že jí nemůžu říct, že jsem Smrt. No, možná to naznačili, ale
skutečně to neřekli. Nemysleli si, že bych měl dost odvahy jí to říct, protože by to mohl být zádrhel v
získání její lásky. Pravidla byla, že se do mě musí znovu zamilovat a dát mi přednost před svou
spřízněnou duší.

"Ta písnička co jsem ti včera večer zpíval. Ta která tě rozrušila na koncertu," udělal jsem k krok k ní a
ona se napjala. "Můžeš mi říct její slova? Pamatuješ si je?"

"Přesto zůstáváš?"
"Ano, ale je jich tam víc. Vzpomínáš si na ně? Na nějaké z nich?"

Potřeboval jsem, aby si na něco vzpomněla. Něco z naší minulosti co by se obnovilo. Zpíval jsem jí tu
písničku a čekal až si její duše vzpomene co jsme měli.

"Nebyla jsi určená pro led, nebyla jsi stvořená pro bolest. Svět který žije uvnitř mě, není svět do
kterého bys měla patřit. Byla jsi předurčena hradům a životu na slunci. Před chladem, který ze mě
proudí bys měla utéct." Říkala ta slova pomalu, snažila se je pochopit.

"Ano. To je dobrý. Pamatuješ si nějaká další?"

Zavřela oči a zavrtěla hlavou. "Snažím se." Pak oči prudce otevřela. "Nezůstávej a nenič všechny mé
plány. Nemůžeš mít mou duši. Já nejsem člověk. Prázdná nádoba kde žiji není určena pro pocit tepla,
které přinášíš. Odháním tě a odháním…Přesto zůstáváš."

"Dává ti něco z toho smysl?" pořád jsem se držel naděje, že si na něco vzpomene.

"Ne. Je to hodně smutné a temné. Nic z toho nedává smysl."

Povzdychl jsem si a projel si rukou ve vlasech. Jak jsem jí měl tohle vysvětlit? "Víš co to je duše,
Pagan? Myslím tím jestli skutečně chápeš co to duše znamená?"

Nakrčila nos. "Jo, je to to, co je uvnitř. Je to kdo jsi."

Přikývl jsem. "A tělo je schránka pro duši. Jakmile tělo zemře, duši je dán další život."

"Takže ty jsi jeden z těch reinkarnačních věřících?"

Ne, nebyl jsem věřící. Znal jsem fakta. Zavrtěl jsem hlavou, "Ne. Nevěřím v něco. Já vím. Tvoje duše je
to kdo jsi. V tomhle těle i v tom dalším, stále jsi to ty. Vždycky to budeš ty. Já nemám duši, Pagan.
Tohle není tělo. Ne jako tvoje. Jsem to já. Můžu se zjevovat lidem a chodit vedle nich neviditelný.
Vybírám si kdo mě uvidí."

"Jsi jako…duch? Protože v tohle já nevěřím. Dotýkala jsme se tě, vím, že jsi velmi skutečný."

Usmívajíc se poprvé co tahle konverzace začala jsem zavrtěl hlavou. "Ne, nejsem duch. Jsem ten, kdo
přijde vzít duši z těla. Moje práce je vzít duši z těla, kde už nadále nemůže sídlit. Pošlu duši dál a je jí
dáno nové tělo."

Pagan tam stála a obezřetně si mě prohlížela. Mohl jsem vidět jak její mysl zpracovává co jsem jí
právě řekl. Nazývat se něčím co řekla, že nenávidí jsem nechtěl. Nechtěl jsem, aby mě okamžitě
nenáviděla, kvůli tomu jménu.

"Nerozumím. Co to je."

"Ach, pro zkurvený nebesa boží. Musela jsem to udělat minule a hodlám to udělat i tentokrát. Prostě
to ode mě zní líp," oznámila Gee, když vyšla zpoza stromu.

Pagan se otočila, aby se na ní podívala. "Gee?"

"Jo, Peggy Ann, jsem to já. Kdo jinej by poslouchal tyhle pitomý hovna?"

"Gee, nech mě to udělat," řekl jsem, nechtěl jsem jí tady.

"Nemůžeš to udělat, Dankmare. Měl bys nechat pusu zavřenou. Ale nemohl jsi. Teď jsi tohle začal a
musíš to dokončit," Gee otočila pozornost k Pagan.

"Na tuhle písničku už jsme si jednou zatancovali, ale můžu ti říct, že to tenkrát bylo pekelně
zábavnější. Drama bylo napjatý a Dankova existence visela na vlásku. Tentokrát se nemusíme bát, že
budou umírat lidi a tyhle blbosti."
"Gee, odejdi," nařizoval jsem. Ale Gee byla jedna z mála bytostí, co ze mě neměli strach.

"Jasná věc. Ale napřed mě nech tohle objasnit. Pagan, Dankův skutečný název v obrovském schématu
věcí je Smrt. Když je tvůj čas jít, tohle je chlápek, kterej se ukáže."

Pagan ode mě udělala krok pryč, pak další. Přejížděla vyděšeným pohledem mezi mnou a Gee. Čekal
jsem až se začne dohadovat, nebo nazve Gee lhářem. Neudělala ani jednu z těch věcí.

"Řekni něco, Pagan," prosil jsem.

"Drž se ode mě," poručila, pak se otočila a utekla.

Ceaseless - 19.kapitola

Pagan

Bála jsem se spát. Miranda byla pryč. Gee byla…Gee byla Dankova stará kamarádka. Vyskočila jsem,
běžela ke dveřím do koupelny a ze svojí strany je zamkla. Pak jsem šla a zamkla i dveře pokoje.
Nebylo to tak, že bych jim nevěřila. Dank mi promlouval v hlavě, ovládal můj spánek a zjevoval se
odnikud. Byl něco jiného. Akceptovat, že byl Smrt bylo jednodušší než si myslet, že je něco jako duch,
kouzelník nebo nedej bože-upír. To byla mýtická stvoření. Nebyli skuteční. Ale Smrt, Smrt skutečná
byla.

Mohla být smrt něco víc než jen to, že tělo zemře? Duše musí jít. Je tam zavolána Srmt, protože je
jediný kdo může duši vzít? To dávalo smysl. Věřila jsem mu. Stejně tak jsem z něj byla ale vyděšená.
Pro člověka nebylo zdravé mít vztah se Smrtí. On byl konec všeho. Nebyla jsem připravená zemřít.
Nechtěla jsem ho znovu vidět dokud nebude můj čas jít. A doufám, že se to nestane dokud nebudu
stará a vrásčitá.
Vylekalo mě zaklepání na dveře koupelny a já popadla nejbližší věc, kterou jsem našla. Ořezávátko na
tužky. Ne zrovna nejvýhružnější.

"Otevři dveře, Peggy Ann, nebo půjdu dovnitř. Je to pro mě opravdu jednoduché."

Byla taky Smrt? Je jich víc? Zpívají všichni v rockových kapelách nebo se oblíkají jako emaři?

"Fajn. Nebudu se doprošovat," řekla Gee, když se objevila v pokoji.

"Co jsi zač?" zeptala jsem se, couvla zpátky k posteli a ořezávátko jsem držela před sebou.

"Co hodláš dělat? Uzemníš mě ořezávátkem? Opravdu?" Gee nevěřícně zavrtěla hlavou a sedla si na
kraj Mirandiny postele, pak znovu vyskočila. "Zapomněla jsme na akci co se na týhle věci nedávno
děla. Myslím, že postojím."

"Prosím, jen jdi pryč," naléhala jsem.

"Napřed potřebuju, aby ses mě zeptala na všechny kraviny, co se ti honí hlavou. Nemluvíš s Dankem,
tak mluv se mnou."

"Ty jsi taky Smrt?" zeptala jsem se, protože jsem potřebovala vědět jestli se mám začít modlit za svojí
duši a vyhrabat Mirandin růženec.

"Smrt je jen jedna bytost. Dankmar je smrt. Vždycky byl a vždycky bude."

"Proč mu říkáš Dankmar?"

"Je to jeho jméno. Dankmar znamená 'Slavný pro svého ducha'. Dřív používal jen jméno Smrt. Stará
irská dáma mu dala tohle těsně před odchodem svojí duše. Říkala, že si zaslouží vhodnější jméno."
Jeho jméno něco znamenalo? Proč to se mnou trhnulo? Byl Smrt, pro rány boží. "Proč je hlavní
zpěvák v kapele?"

Gee se zakuckala smíchy. "To je zatraceně dobrá otázka. Dokonce i Smrt se může nudit. Každých pár
desetiletí je to něco jiného. Všechno to začalo v prvním století, kdy se stal Gladiátorem. Seznam je
dlouhý, ale co mě pobavilo nejvíc bylo, když byl v roce 1500 pirát, psanec v 1800 a v roce 1920
gangster. Našel hudbu, která se mu začala na počátku osmdesátých let líbit. Takže teď, když Smrt
nesbírá duše, zpívá s rockovou kapelou. Nicméně, jeden čas a není to tak dlouho s tím chtěl taky
skoncovat. Měl něco jiného, čím zaplňoval čas. To se v poslední době změnilo."

"Takže Smrt chodí po zemi? Nemá žádné jiné obydlí?" Bylo pro mě těžké tohle pochopit.

"Jo. Prostě zaplňuje svůj omezený volný čas koníčky."

"Co si pak teda ty?"

"Já jsem přepravce. Odvádím duše, které vzal Dank z těl. Beru je nahoru nebo dolů. Podle toho jak si
vedli. Ty, které jdou nahoru dostanou další život. Je to dost jednoduché. Lidé se to snaží komplikovat.
Stvořitel nedělá nové duše často. Jen když se toho děje mnoho zlého a množství dobra je omezené.
Například, ty jsi nová duše."

Byla jsem nová duše. Jak divné. Lidé žili svoje životy aniž by věděli co je pak. Nevěděli jestli dostanou
další. Ale já teď věděla, že tohle je moje první šance. Moje první zkušenost. Neměla jsem žádnou
minulost. To bylo ono, měla jsem jen budoucnost.

"Je můj čas odejít? Proto jste mi s Dankem nablízku? Chystáte se vzít mojí duši brzy?" Toho jsem se
bála nejvíc. Nechtěla jsme umřít. Jestli je tohle můj první život, určitě musí být delší než pouhých
osmnáct let.

"Ne, Peggy Ann. Tvůj čas nenadešel. Vsadila bych se, že jsi jediný člověk s neomezenou životností."

"Cože?"
Gee na mě mávala. "Nic, zapomeň na to. Jen si buď jistá, že tu nejsme, abychom tě vzali. Ale Dank je
tebou fascinovaný. To tě nestaví do nebezpečí. Pokud by vzal tvojí duši, nemohl by si jí nechat. Ztratil
by jí. Stvořitel by mu jí vzal. Takže nejsi v žádném nebezpečí."

Seděla jsem tam a zpracovávala informaci. Neptala jsem se na to. Dávalo to smysl. Bylo to šíleně
bláznivý, ale dávalo to smysl. Cítila jsem v tom naprostý mír. Ale byla tu jedna věc, kterou jsem chtěla
vyjasnit. Zvedla jsem oči a setkala se s Geeinýma. "Nechci Danka znovu vidět. Mít známosti se Smrtí
není normální. Uvědomuju si, že nejsem v nebezpečí, ale chci nechat na pokoji. Chci chodit s kluky,
kteří mi nemluví v hlavě a neberou duše z těl. Ráda bych někoho, kdo není nesmrtelný. Dank je
přitažlivý. Těžko se odstrkuje. Pokud by mi zůstal na blízku, podlehla bych a pustila ho blíž. A to
nechci. Takže prosím, jdi."

Gee neodpověděla. Neměla vtipnou repliku nebo chytrou poznámku. Po pár vteřinách jsem vzhlédla
a ona byla pryč. Žádné sbohem. Žádná Gee. Žádný Dank.

Dank

Vsadil jsem a prohrál.

Gee seděla tiše vedle mě. Udělala o co jsem jí požádal. Pagan si vybrala. Dokonce ještě předtím, než
věděla, že tu nějaká volba je. Nikdy jsem neutíkal. Nechtěla mě ve svojí blízkosti. Nechtěla mě znovu
vidět. Nebudu schopný chodit po tomto světě kromě doby kdy pracuji. Nevyrovnal bych se s
vědomím, že je tady a já s ní nemůžu mluvit. Dotknout se jí. Sundal jsem si přívěsek, který mi dala a
pevně ho svíral v ruce. To bylo vše co jsem od Pagan měl-od Pagan, která mě milovala, která mě
akceptovala takového jaký jsem a chtěla mě. Nemohl jsem existovat s jakoukoli její připomínkou.
Musel jsem nechat vzpomínky za sebou. Musel jsem si vzpomenout kdo jsem byl a co jsem měl dělat.
Žádné další pobývání v lidském světě.

"Chce, abych jí nechal na pokoji." Nebyla to otázka. Jen jsem se ten fakt snažil vstřebat. Chtěl jsem,
aby byla šťastná. Se mnou šťastná nebyla. Nemilovala mě. Mohla mě vůbec kdy milovat v tomhle
světě, kde její život nebyl na hraně a ona o něj nebojovala se mnou po svém boku? Začínalo mi to
připadat nemožné. Pagan se do mě zamilovala v době jejího života, kdy jí duše neděsily. Když jí vše
dávalo smysl. Potřebovala mě a já tam pro ní byl, abych jí chránil. Zamilovala se do mě jen díky
okolnostem? To bylo to, co Bůh celou dobu věděl?

"Ona neví co chce, Danku. Je zmatená a vyděšená," řekla Gee s přesvědčením v hlase.

Rád bych věřil, že to je pravda. Ale skutečností bylo, že je teď všechno jinak. Pouto, které jsme si
vytvořili už dál necítila. Bála se mě. Chtěla mě mimo svůj život. Pagan, která neprožila celý svůj
předchozí život vídáním duší, mě milovat nechtěla. Uvědomit si to byl ten nejhorší druh bolesti.

"Nemůžu tu zůstat. Nechce mě. Jsem pro ní jen Smrt."

V Paganině pokoji byla tma a její pomalé dýchání mi řeklo, že spí. Přešel jsem ke stolu a tiše položil
přívěsek, který kdysi chtěla, abych měl protože její láska byla nekonečná jako keltský uzel, na vrchní
sešit. Byl její; nemohl jsem si ho nechat, ale taky jsem nemohl dovolit, aby ho měl někdo jiný. Bylo to
Paganino. Byla to vzpomínka na mě, která jí zůstane. Přešel jsem k posteli a naposledy se vedle ní
postavil. Dovolil jsem si sledovat jí ve spánku. Od chvíle kdy jsem jí poprvé uviděl jsem jí sledoval
spát. Bylo to stejně mírumilovné jak jsem u ní byl zvyklý. Naučila mě, že jsem schopný lásky. Naučila
mě se smát. Naučila mě co znamená něco nebo někoho bezvýhradně milovat. Mohl jsem jít dál a
nechat jí tomuhle životu, ale to co jsme prožili mi bude na vždy připomínat co jsem jednou měl. Až
bude čas, aby její duše opustila tělo, budu muset najít sílu, abych nechal jedinou vzpomínku, kterou
na mě měla, ztratit navždy.

"Sbohem, Pagan Moore," zašeptal jsem do tmy.

Ceaseless - 20.kapitola

Pagan

Vyspat se na to neudělalo přijetí o nic jednodušší. Zdálo se to jako opravdu ošklivý sen. Převalila jsem
se, abych se podívala na Mirandinu prázdnou postel. Další noc s Nathanem. Měla jsem tady dvě
kamarádky. Jedný se zapalovaly lýtka a byla pořád pryč. Druhá nebyla člověk. Byla jsem žalostně
sama. Natáhla jsem se pro mobil a projela seznam, dokud jen nenašla mámino číslo. Potřebovala
jsem slyšet její hlas. Tohle musel být stesk po domově.

"Pagan? Ahoj, zlato, jsi v pořádku?"

"Jsem v pohodě," ujistila jsem jí. Nevolala jsem domů moc často. Naposledy jsme spolu mluvily
minulý týden, když mi volala, aby se zeptala jak se zabydluju.

"Je sedm ráno. Neuvědomila jsem si, že jsi schopná být vzhůru v sedm ráno."

"Ha. Ha. Mám třikrát týdně vyučování od osmi, díky moc."

"Ach, tím se to vysvětluje. Tohle je nový fenomén. Já nad tebou ráno musela mávat slaninou, abych
tě vzbudila před půl osmou."

"Jsem teď velká holka," odpověděla jsem a cítila v knedlík v krku. Povídání s mámou nepomáhalo.
Chtěla jsem se s ní schoulit na gauči a sledovat reprízy CSI.

"Jsi si jistá? Protože nezníš moc v pořádku."

"Stýská se mi po tobě," podařilo se mi ze sebe vypravit bez pláče.

"Ach, miláčku. Taky mi chybíš! Stýská se ti po domově? Můžu přijet na návštěvu. Chceš, abych
přijela?"

Ne. Nechtěla jsem, aby jezdila na návštěvu, protože bych možná nebyla schopná nechat jí odjet. "Ne.
Je mi fajn. Jen jsem dnes ráno chtěla slyšet tvůj hlas a říct ti, že mi chybí tvoje palačinky. Karamelové
latté už není totéž."
Máma se zasmála do telefonu. "No, hned jak přijedeš domů na Díkuvzdání budou tu na tebe čekat
palačinky."

"Díky. Těším se na to. Teď už potřebuju jít. Musím se jít oblíkat."

"Dobře. Ať ne přijdeš pozdě na přenášku. Zavolej mi kdykoli budeš chtít. Jsi krásná, chytrá holka a
brzy najdeš místo kam patříš."

"Dobře. Zase ti zavolám. Mám tě ráda."

"Taky tě mám ráda, broučku. Ahoj."

"Ahoj."

Odhodila jsem mobil na postel, vstala a šla do sprchy. Oči mi přistály na stříbrném keltském uzlu,
který visíval Dankovi kolem krku. Ležen na vrchu mých sešitů. Začala jsem se pro něj natahovat, ale
zastavila jsem se. Nebyla jsem si jistá jak se sem dostal a proč tu byl. Řekla jsem mu, aby mě nechal
nepokoji. Nelíbila se mi myšlenka na to, že byl v mém pokoji zatímco jsem spala. Spěchala jsem do
koupelny. Dostat se z tohohle pokoje a do skutečného světa, kde nejsou lidé nesmrtelní byl teď můj
hlavní cíl.

Když jsem otevřela přední dveře koleje, abych vyrazila na vyučování, zastavila jsem se, když se Jay
odstrčil od zábradlí o které byl opřený. V ruce měl kafe. Věděla jsem, že Jay kafe nepije.

"Dobré ráno," řekl s úsměvem a podal mi kelímek. "Karamelové latté se šlehačkou."

"Děkuju ti," odpověděla jsem a vzala si od něj kávu. "Čím jsem si vysloužila ranní kávovou donášku?"
Jay pokrčil rameny. "Dalo mi to důvod tě vidět. Miranda mi řekla v kolik hodin budeš dnes ráno
odcházet a tak mě napadlo jestli bych si nemohl zajistit nějaký bonusový body. Skutečnost, že začnu
svůj den s tebou bylo pěkně velký lákadlo."

S úsměvem jsem si usrkla pití a souhlasně vzdychla. "No, děkuju. To je opravdu milý."

"Mám jeden postranní úmysl," řekl a promnul si ruce. To bylo gesto nervozity. Dobře jsem ho znala.

"Dobře, ale můžeme to prodiskutovat cestou na mojí hodinu? Jinak přijdu pozdě," zeptala jsem se a
vykročila kolem něj.

"Jo, jo. Jasně." Sešli jsme schody a zamířili k boční uličce vedoucí před budovu angličtiny.

"Dobře. O co teda jde, žes mě chtěl uplatit kafem takhle brzo ráno?"

"Zajímalo mě jestli je tu nějaká možnost, že bys mi dala ještě jednu další šanci na rande. Jen přátelé,
ale, no ne jen přátelé. Chci s tebou trávit čas. Možná bychom se mohli jít najíst a zajít na bowling.
Vždycky jsi mi v bowlingu nakopala zadek."

Za normálních okolnosti by tohle bylo definitivní ne. Nicméně jsem byla osamělá. Potřebovala jsem
přátele. Jay byl můj kamarád několik let. Trávit s ním čas nebyl ten nejhorší nápad na světě. Začít si se
Smrtí byl nejhorší nápad na světě. Tohle byl rozhodně krok vpřed, přinejmenším byl člověk. Nebyl tak
sexy a z jeho polibků se mi nekroutily prsty u nohou, ale byl dost hezkej. Nemohla jsem ostatní kluky
porovnávat s Dankem. Byl to nefér. On nebyl člověk, takže mu lidští kluci nemohli konkurovat.

"Jasně. To zní jako zábava. Kdy bys to chtěl spáchat?"

Jay se zastavil a díval se na mě jakoby nevěřil, že jsem právě řekla ano. Znovu se dal do pohybu a
usmíval se jako bych mu právě nabídla peníze místo rande. "Ehm, zítra večer? Další ráno nemáme
školu."

Jistě. Potřebovala jsem něco dělat. "To zní jako plán."

****

O tři týdny později jsem našla s Jayem pohodlný systém. Třikrát týdně mi nosil kávu a doprovázel mě
na hodinu. V úterý jsme se chodili s Mirandou a Nathanem ven najíst, ve čtvrtky jsme chodili na
bowling a v pátek večer byla večeře a film. Bylo to přesně jako na střední. Všechno bylo velmi
organizované a nudné.

Jedna věc, kterou jsem se naučila bylo, že mít pořád někoho kolem sebe neodstraní všechnu
osamělost. Něco chybělo. Už jsem to skoro mohla určit, ale zrovna když už jsem to měla na dosah,
zapomněla jsem, prostě to zmizelo pryč.

Dnes večer jsem měla jít na studijní skupinu s literární třídou, kam už Dank nechodil. Vadilo mi, že mi
chybí. Nemělo by se mi po něm stýskat. Vzrušení z toho, že vejdu do třídy a on tam možná bude bylo
pryč. Popadla jsem batoh s knížkami, zamířila ke dveřím a dolů ze schodů. Hlasitý skřípot kovu a řev
klaksonu mě zastavil. Pak vzduch vyplnil zvuk kroucení a skřípání kovu o kov. Lidé začali vybíhat z
kolejí, aby viděli co se stalo. Šla jsem s davem blíž k ulici, kde do sebe narazila dvě auta. Ze střech se
valil kouř. Menší auto bylo vzhůru nohama. Slyšela jsem lidi křičet, ať někdo zavolá 911; ostatní
brečeli.

Tříštění skla přivedlo pozornost všech k převrácenému autu. Hmotnost SUV musela být na okýnka už
příliš. Ani v jednoumz aut se nikdo nehýbal. Slyšela jsem kolem sebe holky na mobilech volat
ostatním lidem o nehodě. Vypadalo to, že ještě nikdo neví kdo to byl.

A právě tehdy jsem ho ucítila. Nemohla jsem ho vidět, ale byl tady. Zdálo se, že nikdo jiný si nevšiml.
Jak to, že já jo? Prohlížela jsem si obě nabouraná auta a hledala po něm jakoukoli známku, ale byl
neviditelný. Skutečnost, že jsem věděla o jeho blízkosti mě neděsila. Jestli jsem k sobě měla být
upřímná, chtěla jsem ho vidět. Po rukách mi přeběhlo teplo a já se zachvěla. "Kde jsi?" zašeptala
jsem.

Nedostala jsem žádnou odpověď.

Teplo trvalo jen krátce a pak bylo pryč. Kolem začali vřískat sirény a dav ustoupil. Byla jsem otupělá.

Byl pryč.

Bylo mi smutno. Ne protože jsem věděla, že někdo v autech zemřel. Byla jsem smutná, protože byl
nablízku a já ho nebyla schopná vidět. Proč jsem ho chtěla vidět? Bylo se mnou něco špatně?

Razila jsem si cestu davem dokud jsem nebyla osvobozená od tlaku těl tisknoucích se blízko k sobě,
jak se snažili dostat blíž, aby se podívali na nehodu. Zhluboka jsem se nadechla, kousek popošla a
sedla si na schody. Byla jsem si jistá, že dnes večer se naše studijní skupina konat nebude. Jen jsem
doufala, že v autech nebyl někdo koho jsem znala.

Začal mi zvonit telefon, vytáhla jsem ho a uviděla na displeji svítit Mirandino číslo.

"Ahoj."

"Ach můj bože. Díky bohu, že jsi v pořádku. Viděla jsem ve zprávách bouračku a bylo to přímo před
naší kolejí. Nevypustili žádné další informace, takže jsem si nebyla jistá. Jay už je na cestě tam. Volala
jsem mu a on odešel z práce a zamířil za tebou."

Neměla jsem dnes na Jaye náladu. Chtěla jsem se jen o samotě stočit do klubíčka v pokoji a
vytáhnout přívěšek schovaný v šuplíku. Dank mi ho nechal z nějakého důvodu. Potřebovala jsem
pochopit proč.

"Jsem v pořádku. Nejsem si jistá jestli ho sem pustí. Myslím, že zablokovali silnici. Ale zavolám a dám
mu vědět, že jsem v bezpečí. Bylo to zlé. Zatím niko neví kdo to byl."

"Zavolej mi jakmile to zjistíš a jdi dovnitř a buď v bezpečí," nařídila Miranda. Usmívajíc, jsem
souhlasila a zavěsila.

V době kdy Jay dorazil byla auta odtažena ze cesty, koronér prohlásil řidiče malého auta za mrtvého a
tělo bylo odvezeno pryč. Spolujezdec z druhého auta byl také prohlášen za mrtvého. Vše na co jsem
dokázala myslet bylo, jak tímhle mohl Dank denně procházet. Nikdy z toho nemohl uniknout. Trápilo
ho to? Byly v tom pro něj nějaké emoce?

"Tady, přinesl jsem ti něco k jídlu," řekl Jay, když vyšel schody a sedl si vedle mě. Nebyla jsem
schopná od nehody odejít. Seděla jsem a sledovala to. Každý moment. Každý vzlyk a nářek rodinných
příslušníku, kteří dorazili, když se dozvěděli, že zemřel někdo z jejich milovaných. Sledovala jsem to
všechno. Budou odtud dnes večer odcházet s nenávistí ke Smrti. Ta jim je vzala. Dokázala jsem
pochopit jejich bolest, ale moje srdce bolelo pro Danka. On nehodu nezpůsobil. Nezvolil, že tihle lidé
musí zemřít. Byla to jejich těla co nedokázala přežít. Nebyla jeho chyba, že duše už nadále nemohly
zůstat v tělech. Ale kvůli jeho jménu a účelu ho lidé nenáviděli. Událost v životech každého, nebyla
vůbec událost. Byla to bytost. Kdyby jen pochopili, že to nebyla vina Smrti.

"Napadlo mě žes nic nejedla," řekl Jay, když jsem si od něj vzala tašku. Vonělo to jako mastný
hamburger a hranolky. Měl pravdu. Nic jsem nejedla, ale neměla jsem na jídlo dost silný žaludek.

"Nemyslím si, že můžu jíst," řekla jsem omluvně. Bylo hezké, že na mě myslel, ale dnes večer jsem jen
chtěla jít do postele a zapomenout. Zapomenout co jsem věděla. Zapomenout co jsem viděla.
Všechno to příliš bolelo.

"Potřebuješ něco sníst. No tak, pojď dovnitř. Dívat se na to pro tebe není dobré."

Zavrtěla jsem hlavou. Musela jsem zůstat dokud neskončí. Prostě jsem ještě nemohla odejít.
"Nemůžeš jít takhle pozdě dovnitř. Můžeme prostě zůstat tady."

Jay se natáhl a vzal mě za ruku. Nebyl tu žádný nával radosti, nebo vzrušení. Moje tělo na něj takhle
nereagovalo.

Byl jen kamarád.

Ceaseless - 21.kapitola

Dank
"Je mi zle z týhle zklíčený sračky. Začíná to být ohraný. Nemůžeš být po zbytek věčnosti jako tělo bez
duše. Zvlášť, když si o ní ani nebojoval. Hodil si na ní bombu, že jsi konec lidských životů a čekáš, že tě
přijme s otevřenou náručí. Tohle není zatracená mýdlová opera."

Přecházel jsem sem a tam před Paganinou kolejí. Byly tři ráno a já zrovna dokončil svoje kolečko.
Dnes večer jsem jí viděl a bylo nemožné sem nepřijít, když jsem skončil.

"Ty víš, že mam pravdu. Vycouvala a ranila tvoje city a tys udělal tu zadumanou temnou věc a odešel.
Chlapi jsou všichni stejný."

"Zmlkni Gee. Nevím co čekáš, že udělám. Ona mě už nechce nikdy znovu vidět. Dal jsem jí co po mě
chtěla."

Gee si odfrkla. "Ne, ty jsi velký dítě. Chudáček Dank nemůže přimět Pagan, aby si na něj vzpomněla,
tak stáhne ocas a uteče. Její spřízněná ti je vděčná. Teď už mu nic nestojí v cestě."

"To stačí, Gee."

"Jak myslíš, potřebuješ vyrůst. Dnes večer se ptala kde jsi. Vím, že jsi jí slyšel. K čertu, já jí slyšela a to
jsem jí celou neochmatávala. Chtěla tě vidět."

Zastavil jsem se a vzhlédl k oknu kde spala. Řekl jsem své sbohem. Dal jsem jí normální život přesně
jak chtěla. Bylo to tak špatně? Kdybych na ní zatlačil, aby si vzpomněla, kdybych se víc snažil, aby se
do mě zamilovala, mohlo to fungovat?

"Tohle je celý nespravedlivá kravina. Ona tě miluje. Jen si nemůže vzpomenout. Ne protože by měla
nemocnou mysl, nebo poškozený mozek, ale protože jí Bůh vzal vzpomínky. A i když si její hlava
nemůže vzpomenout, její srdce ano."

Opřel jsem se o cihlovou zeď a zadíval se na hvězdnou oblohu. Mohlo by její srdce vyhrát? Mohlo
srdce vyvolat vzpomínky? Co když si jednoho dne vzpomene a já budu pryč? Co pak? Prostě jí
navždycky ztratím a nechám jí si myslet, že jsem jí nechtěl? Že jí nemiluju?

"Co mám dělat, Gee?"

"Bojovat sakra, to je to co máš dělat. Bojovat kurva."

"Nechci jí zničit. Nechci jí ublížit. Jen chci, aby byla šťastná."

"Nikdy nebude šťastná jestli si nevzpomene."

Pagan

Dveře přes chodbu naproti mému pokoji byly otevřené, když jsem vyšla ven. Dívka s pevnými,
černými kudrnami a olivovou pletí seděla na posteli a mluvila s Janet, která se o pokoj dělila s holkou
jménem Tabby. Kudrnatá holka na mě mávla, vyskočila a běžela ke dveřím.

"Ahoj, ještě jsem se nepotkaly. Jsem Babes a ano, vážně je to moje jméno, prosím neptej se. Moje
máma vykouřila hodně trávy. Janet říkala, že máš pokoj s kamarádkou Mirandou, která tu nikdy
není."
Očividně toho o mě věděla hodně. Janet vystrčila hlavu zamotanou v ručníku zpoza rohu. "Dobrý
ráno, Pagan. Omlouvám se za Babes a její ranní upovídanost. Dokáže to způsobit bolest hlavy."

Babes protočila svoje tmavě hnědé oči a zářivě se na mě usmála. Ne mnoho lidí bylo menších než já,
ale Babes měla sotva pět stop. Kouření její mámy muselo mít vliv i na růst.

"Jdeš dneska večer na Omega párty?"

Zavrtěla jsem hlavou a přiznala. "Nemám tušení co to je." Byla jsem sociální odpadlík. Teprve
nedávno jsme začala poznávat holky na koleji.

"Oooooh, musíš jít. U Omegy se pořádají nejlepší pařby. Pouštějí dovnitř jen atraktivní holky. Ty se
dovnitř dostaneš bez problému."

Ne díky. Odmítala jsem Jaye pokaždé, když se mě ptal jestli půjdu. Prostě se mi nechtělo účastnit.
Neznělo to jako něco o co bych měla zájem.

"Řekne ti ne. Nikdy nikam nechodí, kromě toho sexy kluka, který se několikrát týdně ukáže." Řekla
Janet od židle, na které seděla a česala si vlasy.

"Oh, no tak. Bude to zábava. Můžeme se spolu smát bláznivejm příšerám."

Přijdu pozdě na hodinu. "Popřemýšlím o tom," řekla jsem a šla dál chodbou.

"Bylo hezký tě poznat," zavolala za mnou.

Byla dost temperamentní. "Tebe taky," odpověděla jsem a spěchala ke dveřím než mohla říct něco
dalšího. Rozhodně napřed potřebuju kafe než se s ní znova potkám.

Čekala jsem, že na mě venku s kelímkem kafe bude čekat Jay. Ale poprvé po týdnech tu nebyl. Měla
jsem dost času stavit se po cestě v kavárně, když si pospíším.

"Přispala sis, Peggy Ann, tcs, tcs, tcs."

Zastavila jsem se a otočila se za Geeiným hlasem. Seděla na střeše svého malého sportovního auta.

"Gee?"

Obrátila oči v sloup. "Jo, aspoň to tak bylo, když jsem to naposledy kontrolovala."

Šla jsem k ní. "Co tady děláš?"

"Mám něco co ti patří. Myslela jsem, že ti to přinesu zpátky. Pokud si dobře vzpomínám, hodně ti na
tom záleželo."

O čem to mluvila? Stála jsem vedle jejího auta, když sáhla do kapsy, vytáhla něco ven a napřáhla
ruku. Pomalu jí otevřela a na dlani jí ležela malá brož. Byl to filigrán ve tvaru srdce se světle růžovými
kamínky. Srdce se mi v hrudi rozbušilo, když jsem natáhla ruku a dotkla se ho.

"Co je to?" zeptala jsem se a zvedla pohled od brože k Geeinu zvědavému výrazu.
"Myslím, že víš. Měla bys to vědět. Proč si tu brož nevezmeš a nedáš si jí do kapsy. Přemýšlej o ní.
Uvidíme, jestli se tohle cestou nedají najít vzpomínky."

Zvedla jsem jemnou brož. Vypadala staře, ale opečovávaně. Začala se mi točit hlava, když jsem jí
držela. Měla pravdu. Byla tu vzpomínka.

"Kde jsi jí vzala?"

"Je vtipné, že se mě na to ptáš. Našla jsem jí ve tvém pokoji. Přesně tam, kdes jí nechala."

Jak mohla tohle najít v mém pokoji? Nepamatovala jsme si, že bych si to kdy dala do pokoje. Znovu
jsem vzhlédla, abych se jí zeptala, ale byla pryč.

Přejela jsem palcem po kamenech.

"Můžeš tohle vzít a vrátit mi to až moje duše opustí tělo? Chci si to nechat."

Hlavou mi projela ostrá bolest. Natáhla jsem ruku a chytla se boku, auta abych neupadla.

"Dala jsem ti tuhle brož. A řekla ti, že si jí chci vzít sebou. Řekl jsi, že by se to dalo zařídit a dal sis jí do
kapsy."

V hlavě mi vzplály další plameny. Sesunula jsem se na beton. Co se to děje? Byly to vzpomínky
spojené s broží. Věci, které jsem zapomněla. Položila jsem si brož do klína a rukama se chytla za
hlavu, když bolest sílila.

"Ale nikdy jsi mě znovu neviděla. Protože tvoje duše byla smazána ze seznamu. Jediný důvod proč
jsem si tě pamatoval, bylo kvůli téhle broži."

"AAAAAAACH!" vykřikla jsem v agónii. S každou další vzpomínkou, která se mi zformoval v hlavě se
bolest zhoršovala.

"Takže, jsem se na tebe přišel podívat. Abych viděl co je na téhle duši tak výjimečného."

Znala jsem ho. Danka. Ach bože. Znala jsem ho. Slzy mi rozmazaly vidění, když jsem se na zemi
schoulila do klubíčka. Nikdo mě zastrčenou mezi auty nemohl vidět. Kousla jsem se do rtu, abych
zadržela další zvuky, když se mi vzpomínky začaly proplétat myslí. Každý dotek. Každý moment.
Všechno jsem zapomněla. Unikl mi vzlyk a já bojovala proti nářku formujícímu se mi v hrudi. Jak jsem
na něj mohla zapomenout? Milovala jsem ho. Byl pro mě vším. Jak jsem na něj mohla zapomenou?
Poslala jsem ho pryč. Vzlyky byly hlasitější a já vzdala pokusy zůstat tiše. Mezi drcením srdce a explozí
v hlavě jsem nebyla schopná ničeho jiného než jen ležet na zemi a plakat.

Ceaseless - 22.kapitola

Dank
V pokoji byla tma, když jsem dorazil. Gee mě sem zavolala. Všechno co řekla bylo "Jde o Pagan".
Přišel jsem okamžitě, ale nečekal jsem, že to bude Paganin pokoj kam mě zavolala. Rozhlédl jsem se
po pokoji a našel Pagan spát sholenou na posteli. Ještě nebyl ani čas oběda. Závěsy byly zatažené a
světla zhasnutá. Byla nemocná?

"Vzpomněla si," řekla Gee z rohu pokoje, kde seděla a sledovala mě.

"Na co přesně si vzpomněla?" zeptal jsem se a udělal krok směrem k posteli, kde Pagan spala.

"Na všechno, myslím. Sakra, já nevím. Nemluvila. Ještě nevím jak je zasažená. Jestli je mentálně
zraněná, čekám, že mě uškrtíš. Nemůžu s tou vinou žít."

Sevřela mě panika, spěchal jsem vedle postele a klekl si vedle ní. Co Gee udělala? Neměla si na nic
vzpomenout dokud se Bůh nerozhodne, že nastal čas. Doufal jsem, že se jí vrátí nějaká malá
vzpomínka, ale nikdy jsem jí nechtěl ublížit.

"Co…jsi…udělala?" zvedl jsem pohled od Paganina stále bledého těla k Gee.

"Naštvi se. Nic jinýho od tebe ani nechci. Jestli je zničená, protože jsem udělala stupidní rozhodnutí,
nebudu schopná s tim žít." Geein vážný výraz napomáhal. Gee nikdy nebyla vážná. Natáhl jsem ruku a
jemně jí odhrnul vlasy z obličeje. "Řekni mi cos udělala, Gee," prosil jsem. Nemohl jsem jí pomoct,
když jsem nevěděl co se stalo. Potřeboval jsem vysvětlení.

"Ty jsi nebojoval. Prostě jsi jí nechal jít. Srát na to. Nehodlala jsem tě nechat tak snadno vzdát. Nebyla
šťastná s tou svojí takzvanou spřízněnou duší co pro ní stvořili. Bez tebe je ztracená…dala jsem jí tu
brož."

Brož. Tu kterou jsem pro ní schovával. Tu, kterou jsem jí vrátil minulý rok na Valentýna. Vzpomněla si
na dobu, kdy jsem za ní přišel, když byla dítě. Byla od její babičky. Chtěla po mě, abych si jí zval k sobě
a vrátil jí ji v příštím životě. Ale ona tehdy nezemřela. Díky té broži jsem si pamatoval dívčino jméno.
Takže když byla Pagan Moore znovu na seznamu smrti, pamatoval jsem si na ní. Chtěl jsem jí vidět.
Byl jsem zvědavý. Pak se z toho stalo něco víc. Mnohem víc.

"Co se stalo?" zeptal jsem se a bál se z ní spustit oči. Chtěl jsem, aby se vzbudila. Ujistit se, že je
všechno v pořádku. Že její mysl neutrpěla příliš velké trauma, které by tělo nebylo schopné unést.

"Nechala jsem jí s tím. Pak jsem dostala strach, otočila se a vrátila jsem se zpátky. Byla…byla stočená
do klubíčka na betonu, po tvářích jí stékaly slzy a říkala 'Zapomněla jsem na něj. Jak jsem na něj
mohla zapomenout?'. Donesla jsem jí sem nahoru, od té doby se nepohnula a nepromluvila. Jen spí."

Nemohl jsem se právě teď zabývat Gee. Nechtěl jsem jí ve svojí blízkosti. "Jdi. Jen jdi," řekl jsem aniž
bych se na ní podíval.

"Řekni mi až se vzbudí. Potřebuju vědět, že je v pořádku."

"Řekl jsem ti, abys odešla, Gee. Už jsi udělala dost. Nech. Nás."

Nehádala se. Byla pryč.

Sáhl jsem pro Paganinu ruku a držel jí ve svojí. Byla na dotek studená. Viděl jsem její duši. Nebyla
poškozená. Tělo nebylo nemocné. Všechno bylo psychické. Zvedl jsem si její ruku k ústům a jemně jí
políbil. Neměl jsem Gee věřit. Věděl jsem, že udělá něco pitomého, když se včera v noci dožadovala,
abych bojoval. Jen jsem si nemyslel, že udělá něco tak ničivého. Pracoval jsem na plánu. Na dalším-
takovém, který by možná fungoval. Čel jsem na to, aby se do mě znovu zamilovala, celé špatně.
Chystal jsem se to napravit. Taky jsem se hodlal ujistit, že ví, že jsem nikdy neměl sex s jinou holkou.
Tohle jsem chtěl vyjasnit. Nelíbilo se mi, že jsme byli takhle poskvrnění.

Paganina ruka se v mojí pohnula a ztuhla. Čekal jsem jestli se to stane znova. Budí se? Může se
vzbudit? Její ruka sotva stiskla mojí a já jí sledoval a zoufale doufal ve víc. Po pár minutách se znovu
nepohnula. Zvedl jsem oči, abych se jí podíval do tváře. Její oční víčka se zdála modrá. Byla tak bledá.
Potřeboval jsem něco udělat. Už týdny jsem jí nedržel. Nechtěla to ode mě. Ale teď jsem to
potřeboval. Potřeboval jsem Pagan v bezpečí svojí náruče. Nemohl jsem tu sedět, zatímco ležela
schoulená do klubíčka, studená a bledá. Vše co jsem mohl dělat bylo čekat a zahřát jí.

Zul jsem si boty a odtáhl přikrývku, abych pod ní mohl vklouznout. Okamžitě se ke mně přetočila a
sevřela moje tričko v pěstech. Vydala několik malých povzdechů a pak se znovu uklidnila.

Pagan

Bylo mi teplo. Hodně teplo a něco tu nádherně vonělo. Zabořila jsem obličej do tepla. Vůně jen
zesílila. Přitiskla jsem se blíž, přejela jsem rukama vzhůru a přitáhla si jí blíž.

"Prosím, řekni mi, že tohle znamená, že jsi v pořádku," zašeptal ve tmě hluboký hlas. Teplo mluvilo.
Tvrdě jsem bojovala, abych otevřela oči. Byly tak těžké.

"To je moje holka, otevři oči a podívej se na mě," řekl znovu hlas. Znala jsem ten hlas. Projela mnou
panika, natáhla jsem se a chytla ho. Opouštěl mě. Zapomněla jsem. Řekla jsem mu, aby šel. Nevím,
nevím. Když otevřu oči bude pryč?

"Pšššt, je to v pořádku. Mám tě. V klidu, miláčku," uklidňoval mě a jeho paže byly kolem mě,
přitahovaly mě blíž. Konečně jsem otevřela oči a dívala se na hruď, ke které jsem byla přitisknutá.
Zhluboka jsem se nadechla. Tohle byl Dank. Můj Dank. Tohle byl můj Dank. Byl tady. Ach, díky bohu,
že byl tady. Odtáhla jsem se dokud jsem se na něj nemohla podívat.

"Jsi tady," hlas mi zněl přiškrceně.

"Jo, jsem tady," odpověděl. Jeho modré oči zářily ve tmě. Znala jsem tu záři. Dokonce jsem věděla, že
září ještě víc potom co vezme duši.
"Neodcházej," prosila jsem, tričko v rukách jsem chytila ještě pevněji.

"Neodejdu," ujistil mě a pak se mi podíval do očí. "Vzpomněla sis?"

Ano. Pamatuju si na všechno. V hlavě se mi přehrály poslední dva měsíce. Tyhle dva měsíce s
Dankem. Byl sám sebou a já si nic nepamatovala. Tolik se na mě snažil dosáhnout. Počkat…ta
holka…knihovna.

"Vysvětli tu holku venku u knihovny," řekla jsem, potřebovala jsem slyšet vysvětlení, protože jsem
věděla, že nějaké musí být. Můj Dank by tohle nikdy neudělal.

"Byl tam….kluk, kterého si nepamatuješ, ale věřil, že jsem mu tě sebral. Takže to nastražil tak, abys
mě nenáviděla. Chtěl, abych tě taky ztratil. Věděl, že nejsi sama sebou a využil toho."

"Leif?"

Dankovi se rozšířily oči překvapením. "Jo, Leif, ale Pagan…neměla bys být schopná si ho pamatovat.
Nemá duši."

Protože byl voodoo duch. "Já to vím, ale pamatuju si ho."

Dank mi odhrnul vlasy z obličeje a usmál se. "Nikdy jsi nebyla obyčejná. Tohle by mě nemělo
překvapovat. Tolik jsi mi chyběla."

Úleva a láska v jeho očích mi naplnily oči slzami. Zacházela jsem s ním tak špatně. "Omlouvám se.
Miluju tě, Danku. Tolik tě miluju. Nevím co se stalo. Nemůžu uvěřit, že jsem zapomněla."

Dank sklonil hlavu a vtiskl mi polibek na čelo. "Neomlouvej se. To je v pořádku. Neměla jsi s tím nic
společného. To božstvo o tomhle rozhodlo. Vzali ti vzpomínky."

Proč? Co jsem udělala špatně?

"Rozzlobila jsem je?"

Dank zavrtěl hlavou a chytil mě pevněji. Uvědomila jsem si, že v pěstech pořád svírám jeho tričko,
uvolnila jsem je a tričko uhladila.

"Když je stvořená duše, tak je jí vytvořený i partner. Jay je tvoje spřízněná duše. Nebyla jsi stvořená,
abys byla moje družka. Musela ses znovu shledat s Jayem a nechat duši rozhodnout jestli bez něj
můžeš žít. Vzali ti vzpomínky, aby byla volba spravedlivá. Nevím jak sis dokázala vzpomenout bez
jejich pomoci. Ale nesmějí se to dozvědět. Budeme muset pokračovat tak jak jsme. Chtějí, aby sis
zvolila a teď už by volba nadále nebyla férová. Nechci, aby ti znovu vzali vzpomínky."

Mohli mi je znovu vzít? Ne. Ne. To nechci. "Takže mám dělat co? Chodit s Jayem? Nechci chodit s
Jayem."

Dank se pousmál a sklonil ke mně pusu. "Ani já to nechci, ale nemůžu tě znovu ztratit? Potřebuju, aby
sis mě pamatovala."

Jeho ústa zakryla moje a já se rozhodla, že právě teď to není ta nejdůležitější věc. Tohle bylo. Vjela
jsem mu rukama do vlasů a přitáhla ho blíž. První ochutnání jeho jazyka bylo božské. Přetočila jsem
se na záda a zatáhla ho za vlasy, abych ho stáhla na sebe. Chtěla jsem jím být pokrytá. Potřebovala
jsem ho blízko. Držela jsem si od něj odstup, protože mě moje pitomá mysl zradila. Dank se posunul a
pohyboval tělem dokud nebylo perfektně usazené nade mnou. Ruce měl opřené po stranách mojí
hlavy, když ze mě držel celou váhu. To jsem nechtěla. Chtěla jsem z něj všechno. Roztáhla jsem nohy
což způsobilo, že mu boky spadly proti mně. Zastavil se před plným tlakem. Odtáhla jsem se od
polibku, "Prosím, Danku. Nedrže se ode mě."

Ztěžka polknul, pak pomalu sklonil boky dokud proti mě jeho vzrušení netlačilo plnou silou. Trochu
jsem zasténala z nového pocitu a zhoupla se proti němu. Jeho rty byly okamžitě zpátky na mých a
hladil mě uvnitř jazykem se zběsilou potřebou. Znovu jsem se proti němu nadzvedla a vydala malý
potěšený výkřik, když mi brnění mezi nohama vystřelilo jiskry do celého těla.

Dank zasténal jak se naše jazyky mezi sebou proplétaly a tentokrát to byl on kdo zatlačil boky proti
mně. Tlak byl intenzivnější. Zaklonila jsem hlavu dozadu a vydala zvuk jaký jsem nikdy předtím
neudělala. Dankovi rty začali klást polibky dolů po nastaveném krku a zastavily se u klíční kosti. Pak se
hrubou pokožkou svých prstu dotkl citlivé kůže těsně pod spodním lemem trička. Začala jsem těžce
oddechovat, doufala jsem, že nikdy nepřestane. Jeho ruka se plížila dál, dokud nenašla rozepínání
mezi prsy a snadno rozepnula podprsenku. Odstrčil nežádoucí barieru stranou a pak přejel prsty přes
každou bradavku.

"Chceš, abych přestal?" zeptal se chraplavým šepotem.

Zavrtěla jsem hlavou.

"Chci pryč tvoje tričko," řekl a díval se jak zareaguju.

"Dobře," odpověděla jsme a nadzdvihla se, abych si ho sundala.

"Ne, já ho chci svléknout," řekl zastavujíc mě.

Kývla jsem a on tričko zvedl a přetáhl mi ho přes hlavu. Stáhnul mi ramínka podprsenky a už mě nic
nezakrývalo.

"Jsi krásná," zašeptal.

Jeho pochvala mi rozbušila srdce.

"Myslím, že si vzpomínám, že jsem ti říkala jak ráda bych tě viděla bez trička," připomněla jsem mu.

Na sexy rtech se mu objevil úsměv, sáhl pro lem trička a přetáhl si ho přes hlavu.

Bože můj. Natáhla jsem se a přejela prsty po každém definovatelném břišním svalu. Teď, tohle bylo
krásný. "Pojď sem," řekla jsem a znovu se opřela o polštář.
Dank měl přivřená víčka a hladově na mě shlížel. Chtěla jsem jeho nahou hrud přitisknutou proti mojí.
Natáhla jsem ruce a položila mu je za hlavu, dovedla jsem ho celou cestu dolů dokud jsem nemohla
ochutnat jeho rty. Jeho hruď se otřela o mojí a já ho kousla do spodního rtu, vyvolávajíc Dankovo
souhlasné zasténání, když nás intimní dotek našich těl přivedl blíž k sobě.

Tohle byl můj Dank. Už jsem se necítila ztracená nebo osamělá. Ten pocit mě obklopoval posledních
několik týdnů, ale teď jsem rozuměla proč. Moje srdce vědělo, že se mi Dank vzdálil.

Ceaseless - 23.kapitola

Dank

Pagan nechtěla, abychom si znovu oblékli trička jakmile jsme nakonec udělali věcem přítrž. Když mi
zajela ruku mezi stehna byl jsem si pěkně jistej, že vyletím z kůže. Zrovna dostala zpátky svoje
vzpomínky. Na tohle ještě nebyla připravená. Dnes v noci jsme zašli sexuálně dál, než kdykoli před
tím. Chtěl jsem jí věci usnadnit, ne na ní spěchat. Jediná věc, která nás zastavila před tím abychom
zašli příliš daleko byla skutečnost, že byla vyčerpaná. Jakmile jsme přestali, schoulila se ke mně a
rychle usnula.

Nicméně Paganino pomalé dýchání způsobovalo, že se jí prsa zvedala a zase padala proti mně a
způsobené tření se nedalo ignorovat. Pokaždé, když se o mě otřely její pevné bradavky, opadla moje
kontrola o trochu víc.

"No, vypadá to, že to zvládla. Žádné porušení paměti a tak," překvapil mě Geein hlas. Nečekal jsem
dnes večer její návrat. Přetáhl jsem přes nás deku.

"Jo, díky. Nebylo to zrovna něco, co jsem chtěla vidět. Takže, myslíš, žes mohl, no já nevím, dát holce
aspoň vědět? Co jsem odešla jsem se bála."

"Pšššt…nevzbuď jí. Je unavená."

"To se vsadím, že je. Probudila se divokým, žhavým sexem se Smrtí. Potřebuje odpočívat."

"To se nestalo. Sklapni," varoval jsem jí tiše, abych nevzbudil Pagan.

Gee obrátila oči v sloup. "Jo, dobře."

"Má zpátky vzpomínky. Je v pořádku. Teď jdi."

Gee mrkla a byla pryč.

"Měl bys k ní být milejší," zašeptala mi Pagan proti hrudi.

Sakra, Gee. Probudila jí.

"Omlouvám se. Jdi znovu spát."

Pagan zaklonila hlavu a ospale se na mě usmála. "No, půjdu, ale myslím, že bychom si měli napřed
obléknout trička. Budit se takhle mě nutí chtít dělat…věci."

Vědět, že chtěla dělat věci mi zrychlilo tep. Budu muset vstát a jít si dát studenou sprchu. "Jo, nejspíš
dobrý nápad."

Pagan do mě strčila a přetočila se na mě. Obkročmo se na mě posadila a položila mi ruce na ramena.

"Nebo můžeme dělat věci."

Pagan sedící na mě, s vlasy padajícími jí přes ramena, bez trička, vypadající jako bohyně bylo něco co
nemohl odmítnout žádný muž.

"Jaké věci by jsi chtěla dělat?" zeptal jsem se, natáhl ruku a palcem jí přejel přes bradavku.

"Chci ti svléknout kalhoty," zašeptala a sklopila pohled k mému břichu.

Ach, sakra. Byl jsem vyřízenej.

"Pagan, jestli si svlékneme kalhoty, věci by mohly zajít dál…" Zvedla pohled, aby se znovu setkala s
mým a s úsměvem naklonila hlavu ke straně. "Já vím. Chci zajít dál. S tebou. Právě teď."

Hlavou mi proběhly všechny důvody proč byl tohle špatný nápad, když ze mě slezla a začala si
sundávat šortky. Světle modré, krajkové kalhotky, které zůstaly, dostaly mojí plnou pozornost. Z boku
pod ně vklouzla prstem a zastavila se, než je stáhla dolů. Proč přestala? Odtrhla jsem oči od
krajkového prádla k jejímu pohledu.

Nervózně si olízla rty. "Nikdy předtím jsem před nikým nebyla nahá," přiznala.

"Dobře," řekl jsem. Natáhl jsem se, chytil jí kolem pasu a přitáhl k sobě. "Nemusíš se teď přede mnou
svlékat jestli na to nejsi připravená. Ale pokud chceš, pak budu velmi, velmi šťastný muž."

Pagan se tiše zasmála. "Vlastně budeš velmi, velmi šťastná Smrt."

Kousl jsem jí do lalůčku a zašeptal, "To je pravda a právě teď má Smrt o tobě velmi, velmi hříšné
myšlenky. Tak si prosím sundej tyhle sexy kalhotky a zalez si se mnou zpátky ke do postele."

Pagan se mi zachvěla v náručí. "To je dobrý způsob jak se zeptat." Ucouvla a pomalu si je stáhla po
nohách dokud nebyla kompletně nahá. Moje sebeovládání vybuchlo. Vstal jsem, popadl jí a položil
zády na postel, pak jsem si rychle sundal džíny a přikryl její tělo svým.

"Jsi si tím jistá?" zeptal jsem se, když jsem jí odhrnul vlasy z obličeje a zadíval se jí do očí. Mohl bych jí
jen takhle držet a byl bych šťastný. Nikdy bych nežádal víc než by mi byla ochotná dát.

Pagan posunula boky až byla moje erekce uhnízděná proti jejím teplým záhybům. "Chci to, strašně,"
zasténala, když jsem lehce sklouzl proti ní. Zvedl jsem boky a nechal jí pocítit mojí délku proti jejímu
vzrušení. Hladké teplo způsobilo, že jsem se třásl. Chtěl jsem do ní.

"Prosím, Danku, prosím," žadonila a omotala mi nohy kolem boků.

Nebyl jsem schopný udržet se zpátky. Potřeboval jsem do ní tak moc jak mě tam ona chtěla. Položil
jsem jí obě ruce vedle hlavy a nadzvedl se z ní, když jsem se odtahoval, abych se nastavil na její vstup.
Vydala tiché zasténání, které mi ještě víc rozbušilo srdce očekáváním. Vklouznul jsem do ní a nechal
přes sebe převalit vlnu extáze z toho být omotaný kolem ní. Těsné teplo nebylo jako nic co jsem kdy
cítil. Kdybych to dovolil, mohlo se tohle pro mě stát snadno drogou. Paganino tělo bylo určené k
zbožňování a já to budu rád dělat po zbytek věčnosti.

Pagan

Dank a já jsme se milovali po prvé, po druhé a po třetí než na dveře zaklepala Miranda. Dank mě
políbil a zmizel než jsem vstala a šla jí otevřít. Před dvěma týdny ztratila klíče a pořád je nenašla.

"Co jsi dělala? Volala jsem ti a psala. Ježiš holka, je těžký tě sehnat."

Miranda vešla dovnitř a mluvila jen o tom jaký je Nathan blbec. Nemohla sem se soustředit na to co
říká, protože mi došlo kdo Nathan ve skutečnosti je. Chytla jsem se kliky, abych neupadla.

"Posloucháš mě?" zeptala se Miranda. "Jsi nemocná, Pagan? Protože vypadáš jako bys měla omdlít."

Jdi si sednout na postel. Je to v pořádku. Vím na co sis vzpomněla.

Dank byl pořád tady. Přikývla jsem mu a šla si sednout na postel. "Jsem v pohodě. Jen se mi zamotala
hlava. Vzbudila jsi mě."

Miranda se zamračila a svalila se vedle mě. "Jsi si jistá?"

"Ano, naprosto."

"No, tak měla bych mu odpustit?"

Odpustit komu? Nathanovi? Byla jsem zmatená.

"Mohla bys mi to všechno vysvětlit znovu? Motala se mi hlava a špatně jsem rozuměla cos říkala."

A ano, měla by odpustit Nathanovi, protože on je Wyatt. To jsem ale samozřejmě říct nemohla. Ale
teď jsem chtěla jít Nathana obejmout a říct mu jak moc mi chyběl. Myslel by si, že jsem přišla o
rozum. Nebylo divu, že jsem ho měla tak ráda.

"Ta holka Siera. Zavolala mu v šest hodin ráno, aby jí přišel vyměnit žárovku a on šel, Pagan. Vstal a
šel jí opravit světlo. Ona není idiot. Mohla si to spravit sama. Proč to šel udělat? Nechápu ho. Minulou
noc jsme měli úžasnej, žhavej sex a já se vzbudím se vzkazem od něj, kde je napsaný jak bude hned
zpátky, že volala Siera kvůli rozbitému světlu a potřebuje pomoct to spravit."

To bylo divné. Nathan potřeboval trochu proplesknout. "Máš všechna práva být naštvaná. Ale možná
jsi ho nepochopila."

Miranda pokrčila rameny a položila mi hlavu na rameno. "Nemyslím si, že se tohle dá špatně
pochopit. Kluci jsou pitomci. Ale to ty víš. Měla jsi Danka opravdu ráda a on šel a vyspal se s jinou
holkou. Pak Jay, nudil tě. Viděla jsem si to na tváři. Taky si myslím, že zase spí s Victorií, jen abys
věděla."
Dobře. Doufala jsem, že s ní spí hodně a hodně. Pohladila jsem Mirandu po hlavě. "To je dobrý.
Vlastně to nakonec všechno dává smysl. Jako s Jayem, jestli chce Victorii, může jí mít. Mluvila jsem s
ním o tom. Nejspíš se nudil stejně jako já, když jsem s ním byla."

"Vidíš, dokonce ti je to jedno. Přeju si, aby mi to bylo jedno. Ale to já ne, Pagan. Já se starám až moc."

Samozřejmě, že ano. Pokud by to byl stále Wyatt, šla bych mu dát facku a vyříkala bych si to s ním.
Bylo divné myslet na to, že stejná duše, stejná bytost byla teď někdo jiný. Někdo koho jsem vůbec
neznala. Nemohla jsem jí Nathana propleskat.

"Jdu si teď dát sprchu, šla bys pak se mnou nakupovat? Potřebuju terapii botama."

Dank byl tady. Vzpomněla jsem si. Nechtěla jsem s ní jít nakupovat boty. Chtěla jsem zbytek dne
prosedět Dankovi na klíně. No, a líbat ho a dělat další věci.

"Ehm, myslím, že jo, ale později musím někde být. Bude to celodenní záležitost?"

Mohla jsem lhát, ale nejspíš by mě nachytala. Rozhodla jsem se vyrukovat s pravdou. "Zase se vídám
s Dankem Walkerem. Celá ta věc s holkou se nestala. Byl to jiný kluk. Neslyšela jsem věci správně."

To byla pravda.

Obě Mirandina obočí vystřelila vzhůru. "Zase se scházíš s Dankem Walkerem? Je zpátky? Neviděla
jsem ho týdny. Myslela jsem si, že se odhlásil a cestuje s kapelou."

Rozhlédla jsem se po pokoji, uvažujíc kde přesně je. "Jo, je zpátky. Žádné cestování. Zpátky…" ztichla
jsem.

Miranda se na mě divně podívala. "Dobře. No. Já se jdu připravit, ty se musíš probrat, abys mluvila
souvisle a pak půjdeme nakupovat boty."

Jakmile Miranda zavřela dveře do koupelny, spadla jsem zpátky na postel. Kruci. Nechtěla jsem jít na
nákupy.

Přikrylo mě Dankovo tělo a rty mi přejel po uchu. "Půjdu pracovat. Bav se. Ale večer jsi moje.
Půjdeme ven a užijem si to. Chci tě vzít tancovat a držet tě tak jak jsem chtěl minule v klubu. Jen mi
slib, že si vezmeš ty kozačky." Dankův hlas byl tichý, když mi šeptal do ucha. Otřásla jsem se a
posouvala mu jednu nohu nahoru po boku.

"Fajn. To zní dobře."

Dank mě políbil na krk, zatímco rukou sáhl dolů a přejel mi nahoru po noze, kterou jsem mu už skoro
omotala kolem pasu. "Miranda bude brzy venku. Musím jít. Nezačínej něco, co nemůžeme dokončit."

Zasmála jsem se a spustila nohu. "Dobře, fajn."

"Miluju tě, Pagan," řekl mi proti rtům než zmizel.

Ceaseless - 24.kapitola

Pagan

Seděla jsem před kavárnou pod slunečníkem a čekala až dorazí Jay. Napadlo mě, že pokud by jsme si
všechno vyříkali a dala jsem mu možnost vycouvat, všechno by se urovnalo. Božstvo si s touhle
spřízněnou duší zahrálo až moc. Jestli mě Jay nechce a já nechci jeho, pak by tu neměl být žádný
problém.

Dank byl někde naproti přes ulici a pozoroval mě. Souhlasil, že by tohle mohlo fungovat. Zvlášť, když
se Jay stýká s jinou holkou. Ale Dank chtěl být blízko a upřímně, měla jsem pocit jako bych ho právě
dostala zpátky po velmi dlouhém odloučení. Nechtěla jsem aby nikam chodil.

"Ahoj Pagan. Už sis objednala. Došel bych ti pro kafe," řekl Jay, když vytahoval židli a sedl si naproti
mně.

"Potřebovala jsem kofein," odpověděla jsem.

"Chyběla jsi mi včera večer v domě bratrstva na párty. Není to žádná zábava, když nejdeš se mnou."

Položila jsem hrnek a podívala se mu přímo do očí. "Jayi. Vím, že si užíváš spoustu zábavy, když tam
nejsem. Taky vím, že máš spoustu zábavy v posteli nebo kdekoli se rozhodneš to dělat s Victorií. Je to
v pořádku. Nejsem naštvaná. Jen chci, abychom si to všechno vyříkali a dospěli k nějakému uzavření."

Jay tu seděl s překvapeným výrazem ve tváři. Opravdu ten kluk nepomyslel na to, že se to zjistím?

"Nechci uzavření. Chci tebe. Jo, možná jsem dováděl kolem s Victorií, ale to jen protože jsi nikdy
nepřišla na žádnou ATO akci. Jsem jediný kluk bez rande. Victoria je do mě celá hotová. Po pár
drincích se těžko odmítá."
Jsem si jistá, že v tom celém má pravdu. "Co chceme a co potřebujeme jsou dvě velmi různé věci. Ty
potřebuješ věci, které ti já dát nemůžu, nebo ti je dát nechci. Je naprosto v pořádku, že je potřebuješ.
Dostat je od Victorie je podle mě fajn. Jen prostě nechci předstírat, že máme vztah, když ty máš sex s
někým jiným. Nechodíme spolu. Pokud mě někdo jiný pozve ven a já budu chtít jít, půjdu."

Jay se zamračil. "Kdo tě pozval ven?"

"To není podstatné. Důležitý je fakt, že máš nějaký druh citů k Victorii, protože mi přijde těžko
uvěřitelné, že bys s ní měl sex znovu a znovu a nic k ní necítil."

Jay položil lokty na stůl a zabořil si obličej do dlaní. "Nevím co je se mnou špatně. Chci tebe, Pagan.
Chci. Ale ona se na mě vrhne a já jí nedokážu odmítnout."

Chudák kluk; byl bezradný.

Natáhla jsem se a poplácala ho po ruce. "To je dobrý. Chceš jí; ona chce tebe. To je všechno v
pořádku. Klidně si užívejte, že jste spolu. Není důvod to přede mou skrývat."

Jay zvedl hlavu a podíval se na mě. "Nikdy jsi nebyla normální. Většina holek by mi vylila kafe na hlavu
a ječela by na mě. Ty mě jen poplácáš po ruce a řekneš, že moje sexuální aktivita je v pořádku. Jdi si
to užít."

Zasmála jsem se a vstala. "Ty jsi ten, kdo chtěl mezi námi dvěma o něco usilovat. Ne já. Nikdy jsem od
tohohle nechtěla nic připomínajícího lásku. Pokud ano, byla bych zničená. Ale mám tě ráda jen jako
kamaráda, Jayi. Chci abys byl šťastný."

Jay se zaklonil na židli. "To znamená, že další šanci nedostanu, že jo?"

Dělal si ze mě srandu? Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, jak jsem řekla, jsi naprosto bez šancí. Tahle loď
odplula."
"Můžeme být pořád kamarádi?"

Podívala jsem se přes ulici a viděla Danka opírat se o strom. Ruce měl založené na prsou a pozorně
nás sledoval. Věděla jsem, že slyšel každé slovo. "Můžeme být kamarádi z dálky. Žádné schůzky, jen
na sebe zamáváme až se potkáme."

"Nikdy si neodpustím, že jsem tě ztratil," řekl Jay.

"Myslím, že se přes to dostaneš. Tam venku na tebe někdo čeká. Někdo, kdo tě nebude nudit a kdo
bude milovat stejné věci jako ty."

Zavrtěl hlavou. "Určitě to není Victoria."

Tak nějak jsem s ním nesouhlasila, ale neřekla jsem nic.

"Sbohem, Jayi," řekla jsem naposledy, pak jsem se otočila a zamířila přes ulici. Na druhé straně na mě
čekal Dank. Jeho úsměv dělal všechno perfektní. Vědět, že byl tady a vždycky tu bude dělalo všechno
v pořádku.

Vkročila jsem do silnice s očima přilepenýma na něm. Řvaní klaksonu a Dankovi hrůzou naplněné oči
byly jediné varování, které jsem měla.

"Ne, Pagan. Neopovažuj se odtamtud vyjít. Zůstaň tam. Neopouštěj svoje tělo."

Dívala jsem se nahoru na Danka, který vypadal bez sebe. Oči měl naplněné neprolitými slzami.

"Proč jsi rozrušený?"

"NE! Řekl jsem, neopouštěj tělo. Pagan, vrať se tam zpátky," žadonil Dank.
"Opustila ho protože musela, Dankmare. Seber se a přemýšlej. Jsi Smrt, uklidni se kurva," Geein hlas
mě překvapil. Měl kolem sebe andělské zvonění, který jsem nikdy předtím neslyšela. Bylo téměř
legrační slyšet jí mluvit sprostě.

"Může mi někdo z vás říct, proč jste naštvaní?"

Začaly se ozývat sirény a já se otočila a viděla přijíždět naším směrem sanitky. Připojily se policejný
sirény a okamžitě jsme byli obklopeni davem lidí. Spěchali ke mně dva zdravotníci a sklonili se mi k
nohám. Jak zvláštní.

Podívala jsem se dolů a uviděla tam ležet samu sebe…ach můj bože.

"Danku?" zeptala jsem se panikaříc, když jsem sledovala muže masírovat mi srdce a dýchat mi do úst.

Objaly mě dvě teplé paže. "To je v pořádku, Pagan. Nějak to vymyslíme. Vyřeším to. Tohle se stát
nemělo. Nejsi v knihách. To bych musel vědět."

Nebyla jsem v knihách?

"Danku, jsem mrtvá?"

Neodpověděl mi hned. "Gee, rozptyl záchranáře a policii. Rozptyl všechny. Vezmu její tělo."

"Uděláš co?" zeptala se nevěřícně Gee.

"Řekl jsem ať je rozptýlíš, sakra. Beru její tělo. Něco je špatně. Tohle se nemělo stát."

Gee přikývla a rozeběhla se k davu, křičíc, "Pomoc, prosím, pomozte mi." Policisté jí začali
pronásledovat a oba zdravotníci vzhlédli, aby viděli co je to za rozruch. Vyhýbala se policistům a
ječela na záchranáře, že potřebuje dýchání z úst do úst. Hrála alergickou reakci. Ohlédla sem se na
Danka, který zvedal moje bezvládné tělo. Popadl mě za ruku a už jsme nebyli venku. Šli jsme temným
tunelem, který se neustále točil. Byla jsem příliš zaneprázdněná přemýšlením o tom co se stalo a
nepomyslela na to, abych se Danka zeptala kam jdeme.

Pak jsme z tunelu vyšli do mého pokoje na koleji? Dank položil moje tělo jemně na postel jako by na
tom záleželo. Už jsem v něm nebyla.

"Dobře. Musíš se tam vrátit," řekla a podíval se na mě.

"Ehm, nevím jak," odpověděla jsem. Co byl tak velký problém?

Dank přešel ke mně a popadl mě za ruce. Jeho byly teď na dotek chladnější. "Pagan, poslouchej mě.
Jestli vezmou tvojí duši nahoru, pak dostaneš další život. Nebudeš zase v tomhle věku dalších
osmnáct let. Budu muset počkat až dospěješ, abych se k tobě vůbec dostal. Pak je tu možnost, že mi
řekneš, abych šel pryč. Tímhle už jsme si prošli. Prosím, miláčku, prosím. Neopouštěj mě."

"Ona se nemůže vrátit do těla, Dankmare," hluboký, uhlazený hlas naplnil pokoj a otřásl zdmi.

Dank mě zastrčil za sebe a otočil se čelem k hlasu. "Tohle byla chyba. Nebyla v knihách. Pokud jí
vezmete dřív než nastane její čas, bude porušeno pravidlo."

Dankovo tělo bylo napnuté jako tětiva. Byl připraven bojovat s kýmkoli, kdo tu byl. Skutečnost, že
hlas otřásal zdmi nebyla uklidňující.

"Řekli jsme ti, že si musí vybrat," řekl hlas.

"Vybrala si," křičel Dank.

Zvedla jsem ruku a nakoukla za roh, díval se na mě muž vysoký nejméně osm stop, protože se mu
hlava dotýkala stromu a jeho oči byly stříbrné. Kompletně stříbrné-žádné panenky. "Zvolila jsem si,"
vypískla jsem. Byl vyšší než jsem si myslela.
"Jsme si vědomi její volby, Dankmare. Stejně tak dobře jsme si vědomi dalších věcí."

Cítila jsem jak mi obličej a krk polilo horko. Takže oni věděli o…nebylo tu žádné soukromí? Rozhodla
jsem se, že schovávání se za Dankem nebyl tak špatný nápad. Zacouvala jsme zpátky z obrova
dohledu.

"Nenutil jsem jí si vybrat. Nikdy ho nechtěla," řekl Dank defenzivním tónem. Opravdu by měl tohohle
muže přestat provokovat. Dank byl velký, ale ne zas tak velký.

"Jsme dost schopní rozhodovat se o věcech sami. Teď, pokud bys mě nechal dokončit kompletní
myšlenku bez přerušování, Smrti, velmi bych to ocenil."

Dank se narovnal a sáhl dozadu, aby mě vzal za ruku. Pevně jsem jí stiskla, abych ho uklidnila a dala
vědět, že jsem tady. Nikdo mě neodvede. Zatím.

"Uvážil jsi fakt, že je smrtelná? Její tělo zestárne a zemře. Měl jsi v plánu odmítnout vzít její duši až
bude její tělo tak staré, že nebude nadále schopné fungovat?"

"Slíbili jste mi, že pokud si zvolí mě, budu si jí moct nechat na věky."

"Ano, slíbili a budeš moci. Ale je tu jen jeden způsob," nastala odmlka a pak, "pojď sem, Pagan."

Dank mi pevně držel ruku a otočil mě, abych stála vedle něj. Ruku mi nepustil. "Co jí chceš? Co s ní
jdeš udělat?"

Pak se muž podíval dolů na mě a zvedl pravou ruku do vzduchu. Pokoj naplnila hustá mlha a uši mi
naplnil zvuk zurčící vody. Stiskal jsem Dankovu ruku pevněji. V prstech mi začalo teplé brnění a
pomalu se šířilo celou mou duší. Nebylo to nepříjemné, ale bylo to zvláštní. Něco se dělo. Hlasité
prásknutí způsobilo, že jsem vyskočila a objaly mě Dankovi paže.
"Je to hotové. Bojoval si pro ní tvrdě, Dankmare. Věříme, že sis zvolil dobře. Teď, dbej na tyto slova.
Bude chodit všude, kde ty. Její bytí už nadále není o duši nebo těle. Je stejná jako ty, forma božstva.
Může se objevovat v jakékoli formě. Je tvoje družka. Už nadále nemá duši. Byla přeměněná. Bude se
řídit pravidly stanovenými na místě. Může žít tento život v blízkosti duší, které miluje. Oni se nikdy
nedozví, že se změnila. Nemohou. Její vzhled se pro lidi, kterým bude nablízku bude měnit stejně jako
jejich. Jakmile bude připravená odejít ze života, který nyní vede, může opustit tyto pravidla a bez
starostí odejít jako ty."

Nerozuměla jsem většině z toho co právě řekl. Podívala jsem se na Danka, který přikývl. "Děkuju."

Závan větru a byl pryč. Ohlédla jsem se na postel…moje tělo bylo také pryč.

Dank

"Jsem pryč, nebo aspoň moje tělo je pryč," řekla Pagan tlumeným šepotem.

Ano, její lidské tělo bylo pryč. Už ho nadále nebude potřebovat. "Pochopila jsi co právě říkal?"

Pagan chtěla kývnout hlavou, pak jí zavrtěla a pokrčila rameny, "Možná trochu."

Zasmál jsem se a sklonil se, abych jí políbil na čelo. "Jsi jako já. Miranda se chystá vejít v panice do
dveří, hledá tě. Uvidí tě. Nic na tvém vzhledu pro ní nebude jiné. Jen já můžu říct, že už nejsi člověk."

"Takže jsem teď jako ty?"

Dveře se rozletěly a dovnitř vběhla Miranda, okamžitě se zastavila, když uviděla Pagan. "Pagan! Jsi
naživu. Jsi tady. Díky bohu. Jay říkal, že tě srazilo auto, pak přijeli zdravotníci, pak tam byl rozruch a
tys byla najednou pryč. Všichni tě hledají. Musíme jim dát vědět, že jsi naživu."
Miranda se dusila vzlyky a rozhodila paže kolem Pagan. "Nemůžu tě taky ztratit. Ztratila jsem Wyatta,
nemůžu ztratit tebe."

Moje oči se setkaly přes Mirandino rameno s Paganinými a jí v koutcích úst hrál úsměv. Dokázali jsme
to. Pagan se nemusela vzdát svého života a já se nemusel vzdát Pagan.

"Nikdy mě neztratíš. To ti můžu slíbit," odpověděla Pagan, pak na mě mrkla, odtáhla se a stiskla
Mirandě ramena. "Je to v pořádku. Nepamatuju si cestu zpátky sem, ale stalo se. Dank mě našel.
Myslím, že jsem nejspíš měla otřes mozku, ale teď už jsem v pořádku. Opravdu."

Miranda kývla a políbila jí na tvář. "Miluju tě, Pagan."

Pagan se zasmála. "Já tebe taky."

Ceaseless - 25.kapitola

Pagan

Ochranka klubu mě dnes večer vedla do zadního pokoje, kde na mě čekal Dank. Celá ta věc s
objevením se prostě na místě, byla něco co mě Dank musel teprve naučit. Vždycky jsem na poslední
chvíli zpanikařila a skončila na náhodných místech jako úklidová místnost na záchodech nebo v uličce
s mlékem v potravinách. Dank si užíval nekonečnou zábavu s mými pokusy a omyly.

Člen ochranky se zastavil přede dveřmi s označením soukromé a zaklepal, pak otevřel dveře a
ustoupil stranou, abych mohla vejít. Místnost byla podobná všem ostatním, které mu přidělovali na
místech, kde hrála Chladná duše. Byl tu bar s pitím a láhvemi s vodou, velká pohovka a židle na
sezení. Stěny byly pokryté zrcadli.

Dank ležel na gauči, ale vstal a šel ke mně, když jsem za sebou zavřela dveře. "Co ti trvalo tak
dlouho?" zeptal se s úsměvem na dokonalé tváři.

"Miranda s Nathanem a muchlovačka v našem pokoji, nechtěla jsem se dostat nikam do blízkosti
dokud zvuky nepřestaly."

"Ach, to ti nemůžu zazlívat. Opravdu tě potřebujeme naučit jak se převlékat silou vůle. Já si svlíkám
oblečení jedině tehdy, když jsem s tebou. Po zbytek času se prostě jen rozhodnu co chci mít na sobě a
můj vzhled se změní."
Přemýšlela jsem o tom a rozhodla se nechat tuhle lekci na později. Moje dovednosti nebyly skvělé a
myšlenka na to, že bych mohla skončit nahá na veřejnosti protože jsem udělala něco špatně, mě
nelákala. "Necháme učení tohohle na později."

Dank se zasmál jako by mi četl myšlenky a přesně věděl čeho se bojím. "Jen mi dej mi vědět až budeš
připravená. Zapracujeme na tom."

Přikývla jsem, chytl mě za ruku a odtáhl ke gauči. "Napsal jsem novou písničku. Potom co jsme, ehm,"
podíval se na mě a na rtech mu hrál plachý úsměv.

"Potom co jsme měli sex?" zeptala jsem se.

Dank zavrtěl hlavou, "Ne Pagan, to bylo milování. Nepleť si tyhle dva pojmy." Projela mnou radost z
jeho slov. Líbilo se mi, že tohle nové tělo stále cítilo emoce.

"Napsal jsem jí ráno potom co jsme se milovali. Ještě jsem se o ní nepodělil se skupinou, protože je
osobní."

Posadila jsem se a on se natáhl a zvedl kytaru ležící na židli vedle mě. Opřel si nohu o okraj gauče a
dal si popruh kytary kolem krku. Právě když jsem si začínala myslet, že Dank Walker nemůže být víc
sexy, ukázal mi jak se mýlím.

"Čemu se usmíváš?" zeptal se, když se na mě díval.

"Ach, jen jsem myslela na to, že mám nejvíc sexy kluka na planetě. Jediná věc, která by tohle dokázala
udělat ještě lepší je, kdybys byl bez trička."

Dank se šibalsky usmál a sundal si popruh kytar, pak sáhl pro lem trička, přetáhl si ho přes hlavu a
hodil mi ho na klín. "Je to lepší?" zeptal se, když si znovu nasazoval pás kytary kolem krku.

"Ach bože, ano."

Dank zavrtěl hlavou a zasmál se. "Děláš to chlapovi těžký, Pagan Moore. Chystal jsem se být
romantický a teď mam v hlavě jen nemravnosti."

Opřela jsem se, překřížila nohy a přidržela si odhozené tričko u nosu, abych si přivoněla. Možná mu
ho nevrátím.

"Sakra," zašeptal Dank, když mě sledoval. "Myslím, že teď si na slova tý písničky nevzpomenu."

Vystrčila jsem spodní ret a našpulila na něj pusu. "Ale já jí chci slyšet."

Dank zavřel oči a upravil si kytaru na pokrčeném koleni. "Tvoje přání je mým rozkazem," odpověděl s
úsměvem a zavřenýma očima. Jeho jazyk vykoukl ven a olízl rty. Najednou poslech písničky nebyl tak
důležitý. Taky jsem chtěla olíznout jeho rty. Pak začal hrát. Zvedla jsem oči od rtů, když otevřel pusu.
Naše oči se setkaly a naprosto mě přimrazily, když se k hudbě připojila slova.

"Denní světlo mizí pryč, když tě sleduji z povzdálí.

Tma si nárokuje nebe a já si přeji, abys jen věděla.

Měli bychom být na míle vzdálení, ale něco mě přitahuje blíž.

Měli bychom být vzdálení, ale gravitace nás přivádí blíž.

Blíž než tvá kůže, vzpoura hluboko uvnitř, ovládla jsi mě a

já zdá se nedokážu doplavat nahoru sám.

Jsem pod tvojí kontrolou.

Uvažuji, jak jsme se sem dostali, přemýšlím jak jsme se dostali sem na místo, kam jsme měli jít.

Oh- oh- oh-, yeah

Místo kam jsme měli jít.

Oh- oh- oh

Oh- oh- oh- yeah

Duše nejsou určeny pro věci jako tohle.

Naše světy se nikdy neměli střetnout.

Jsi na tom lépe, když odcházíš, zatímco máš něco co nechat za sebou.

Měli bychom být na míle vzdálení, ale něco mě přitahuje blíž.

Měli bychom být vzdálení, ale gravitace nás přivádí blíž.

Blíž než tvá kůže, vzpoura hluboko uvnitř, ovládla jsi mě a

já zdá se nedokážu doplavat nahoru sám.

Jsem pod tvojí kontrolou.

Uvažuji, jak jsme se sem dostali.

Přemýšlím jak jsme se dostali sem na místo, kam jsme měli jít.

Měli bychom být vzdálení, ale něco mě přitahuje blíž."

V momentě, když se jeho ruce přestaly pohybovat jsem byla nahoře a sáhla pro kytaru. Potřebovala
jsem ho obejmout. Hned. Dank pochopil můj úmysl, sundal si kytaru a položil jí, aniž by ze mě spustil
oči. Skočila jsem mu do náručí, popadla jeho obličej a párkrát mu lehce olízla rty, než jsem mu
jazykem vklouzla do pusty. Dank mě chytil za zadek a zvedl, takže jsem mu omotala nohy kolem pasu.
Milovala jsem ho. Byl můj.

"A už je to tu zase. Sakra, Dankovi se poslední dobou dostává víc pozornosti než mě." Přerušil nás
Looseho hlas. Pitomej bubeník.

"Jdi pryč," řekl Dank a ani se na našeho narušitele nepodíval.

"Nemůžu, kámo. Jdeme na podium," odpověděl Les. Skvělý, celý zbytek kapely nám dělal publikum.
Podívala jsem se na ně přes Dankovo rameno, což je ještě víc rozesmálo.

"Promiň, že přerušujem tvoje šťastný chvilky, zlatíčko, ale potřebujem našeho zpěváka," mrkl Loose.
Nikdy by na mě nemrkl, kdyby k němu nebyl Dank zády. Rubber mu dal pohlavek a zamumlal,
"Debile."

Dank mě nechal sklouznout ze svého těla, ale ruce mi pořád držel přilepené na zádech. "Myslím, že se
tohohle koníčka vzdám. Ty jsi jediné publikum, které chci. A tihle idioti mi akorát ubírají volný čas."

Ohlédla jsem se na tři kluky, kteří tvořili většinu kapely. Měli hráče na klávesy, Jeta, kterému se sotva
kdy podařilo ukázat dřív, než šli na scénu. Celou dobu byl neuvěřitelně v rauši.

"Potřebujou tě a já na tebe vždycky budu čekat na straně jeviště, když skončíš. Nevzdávej se toho
kvůli mně."

Dank mi zastrčil vlasy za ucho, "Dokud na mě budeš čekat, myslím, že to ještě chvíli vydržím."

"Tři minuty," oznámil Loose a připomněl nám, že tu ještě pořád jsou.

Přitiskla jsem rty k Dankovým a dala mu poslední rychlou pusu, pak jsem ho postrčila ke dveřím. "Jde
se na věc."

Dank

"Kdy začneš brát Pagan sebou?" zeptala se Gee, když jsme vešli do nemocnice.

"Nezačnu. Možná je nesmrtelná, ale žádat jí, aby se tímhle zabývala, není něco co bych od ní kdy
žádal." Smrt nebyla snadná. Byla to pro lidi tragická událost. Na rozdíl ode mě Pagan bývala
člověkem. Chápala tyhle pocity; pořád je prožívala. Emoce byly její součástí. I když jsem tak moc
nenáviděl být od ní pryč, nechtěl jsem jí přivést do tohoto světa.

"Ona je tvrdá, Dankmare. Ta holka byla schopná vynutit si srdcem návrat vzpomínek. Vzpomínky co
byly dočista smazaný a přesto je přivedla zpět a přežila to. Dej jí nějaký uznání."

Věděl jsem, že byla tvrdá. Milovala mě. Milovat Smrt není zrovna něco, co by dokázal každý. Nebyl
jsem nositel dobrých zpráv.

"Nech to plavat, prosím. Chci sesbírat tyhle duše a vrátit se než Pagan a Miranda dokončí svojí
dámskou jízdu venku."

"No, já se chci vrátit než Loose skončí obskakováním nějaký náhodný děvky v kabince na záchodcích.
Všichni chceme to samý."

Pořád se vídala s Loosem. Bylo to ve všech směrech na hovno. Ani jsem si nechtěl domýšlet kam to
možná povede. Gee byla jen přepravce. Nebyla božstvo. Neměla moc jako já, aby se vylízala z
porušování pravidel.

"Pořád je to jen flirt, Gee?" zeptal jsem se, když jsme se zatavili před nemocničním pokojem, kde na
nás čekal zármutek a truchlení.
"Líbí se mi jeho dredy, jasný? A všechen ten trénink s pícháním okolo ho udělal v týhle oblasti velmi
zručným. Je jen na pobavení."

Nezněla moc přesvědčivě. Tohle nebylo dobrý. Budu to řešit později. Možná to Loose ukončí a já se
tím nebudu muset zabývat.

"Není to jakoby jsme se vídali, krom pár dní v týdnu. Vím, že zbytek týdne si to rozdává někde jinde.
Jsem s tím v pohodě. Je to člověk, já ne."

Nic na tónu jejího prohlášení neznělo, že je s tím v pohodě. Velmi brzy se z ní stane žárlivá přítelkyně.
Bůh pomáhej tomu klukovi, aby přežil. Nikdy předtím nenasral nesmrtelnou. Tohle nedopadne dobře.

Když jsem vešel do pokoje neviděl jsem duši, pro kterou jsem sem přišel. Nicméně, povědomá tvář
stojící v rohu a objímajíc plačící ženu, upoutala mojí pozornost. Jay stál zpříma, když pevně svíral
blondýnu v náručí. Poznal jsem její duši. Byla to ta, od které se nedokázal držet dál, zatímco se stýkal
s Pagan. Průsvitná záře omotaná kolem jejich těl jim spojovala duše.

"No, podívejme se, co to tu máme," řekla Gee, když přišla vedle mě. Její pozornost se soustředila na
viditelné pouto mezi jejich dušemi.

"Tohle spojení jsem mezi nimi předtím neviděl," řekl jsem prohlížejíc si je, když jí Jay šeptal do ucha
uklidňující slova.

Duše, pro kterou jsem přišel vyšla z těla na posteli. Byl mladý. Také byl potížista. Obklopovala ho
temnota. Temnota, která ho označovala jako nebezpečného. Tahle duše nedostane další šanci. V
tomhle životě to zvoral.

"Ech, ach. Máme tu pukavce," zabručela Gee, když jsem pokročil vpřed, abych mu kolem zápěstí
omotal železný pás vyhrazený pro rozzuřené duše. Dodávalo to přepravci kontrolu dokud nepředá
duši do jejího konečného místa odpočinku. Jednání s narušenými dušemi mohlo být ošemetné. Dřív
jsem je musel brát dolů sám, ale časem jsme přišli na lepší způsob jak to zvládnout. Nelíbilo se mi
plýtvat časem na cestách.

"Pojď, mizero. Ať to máme za sebou," řekla mu Gee.

Tahle duše bývala Victoriinou spřízněnou. Teď když to bylo zničeno, spojení se převedlo. Jayova duše
byla teď kompletní.

Ceaseless - 26.kapitola

Pagan
Moje máma zavalila Danka milionem otázek. Nenapadlo mě to dokud se Dank cestou sem nezmínil,
že když vzali vzpomínky mě, vzali je i mámě. Dank byl vymazán z paměti každého v mém životě.
Miranda zapomněla na Danka a Leifa stejně jako jsem měla i já. I když moje paměť byla obnovená,
jejich ne. To dělalo ve věcech pěknej bordel. Věděli víc než měli. Moje máma už věděla víc než měla.
Teď byl Dank nový kluk, kterého jsem potkala na vysoký. Také byl zpěvák rockové kapely.

Máma nebyla moc nadšená, když jsem je představila, ale Dank a jeho charisma nad ní rychle zvítězili.
Přinesla jsem mu sklenici ledového čaje než jsem si vedle něj sedla na gauč. Tohle byl způsob jak to
mělo být. Moje máma si ho dost brzy zamiluje.

"Takže ty zpíváš v rockové skupině? Bereš drogy?" zeptala se máma a sledovala jeho obličej kvůli
jakékoli známce po lži. Zakryla jsem si pusu, abych se nerozesmála.

"Ne, neberu žádné drogy a ani nepuju. Nikdy jsem to nedělal. Není to nic co by mě lákalo."

Máma přikývla a střelila pohledem po mě. Neměla radost z mého očividného pobavení. "A chodíte
spolu jak dlouho? Protože já si myslela, že se znovu vídáš s Jayem."

Dank se vedle mě napjal a já ho poplácala po noze. "Jay je zamilovaný do holky jménem Victoria.
Myslel si, že chce se mnou věci oživit, ale nefungovalo to. On a já nejdeme moc dohromady.
Navzájem jsme jeden druhého nudili. To bylo během krátké doby kdy jsme měli s Dankem
nedorozumění a já s ním odmítala mluvit."

Máma na mě přimhouřila oči. "Víš jak používat ochranu, že jo?"

Tentokrát to byl Dank, kdo si přikryl pusu pěstí, aby se nesmál.

"MAMI! Neptej se mě na takový věci. Slibuju, že JESTLI budeme dělat něco co jí bude vyžadovat, ano,
použiju ochranu."

Máma pokrčila rameny. "Máma nemůže být nikdy dost opatrná. Potřebovala jsem se ujistit, že
přemýšlíš správně."
"Chápu, mami," ujistila jsem jí.

"No, to je dobře. Teď mi řekni o tom Mirandině klukovi. Slyšela jsem, že je to miláček."

Natáhla jsem se, vzala Danka za ruku a propletla si s ním prsty. Zvládl mámin výslech s přehledem.

"Dobře, myslím, že je dost dobře možné, že Miranda našla toho pravého," řekla jsem a věděla jsem
moc dobře, že je to pravda. Možná ne letos, nebo příští rok, ale jednoho dne se vezmou. V tomhle
životě i ve všech dalších. Jen vědět, že je budu moc sledovat zamilovávat se v každém dalším mi
vykouzlilo úsměv na tváři.

Později toho večera jsem byla schoulená ve své posteli. Neuvědomila jsem si, jak se mi po mém
pokoji stýskalo dokud jsem přes sebe nepřetáhla deku a neudeřila mě vůně domova. Už jsem
nepotřebovala spánek, ale ráda jsem ležela v noci v posteli. Dank říkal, že jsem se v tom trénovaná a
nemůžu nechat běžet něco, co mi dělá radost.

"Tohle se nikdy neomrzí," řekl ve tmě Dankův hlas. Otočila jsem se a uviděla ho na židli, kde dřív v
noci sedával a zpíval mi.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se a posadila se. Měl být venku a sbírat duše.

"Chystám se jít. Ale nemohl jsem odolat přijít sem a vidět tě ještě jednou zalezlou v téhle posteli.
Právě tady jsem si jednou v noci uvědomil, že ti patřím. Zpíval jsem ti a ty jsi spala. Ze snu jsi udělala
malý zvuk jakoby jsi byla zoufalá a já zpanikařil a běžel k tvému boku. Chytila jsi mě za spaní za ruku,
přitáhla sis jí k tváři a znovu jsi usnula. Už nikdy jsem se nechtěl pohnout." Vstal a šel ke mně. "Věděl
jsem, že jsem nikdy neporozuměl co lidé nazývají láska. Ale že pokud to bylo něco podobného moci,
kterou jsi nade mnou měla, tak není divu, že jí tak vášnivě hledali."

Natáhla jsem ruku a stáhla ho k sobě do postele. "Budeš mít zpoždění," řekla jsem mu, když jsem
odstrčila deku a sáhla pro okraj jeho trička.

"Proč?" zeptal se, dobrovolně zvedl ruce, takže jsem mu mohla tričko sundat.
"Protože po vyslechnutí tohohle tě nemůžu nechat odejít, dokud nedostanu všechno. Svlíkni se,
Dankmare."

Konec