ALES MAREČEK

JAROSLAV HONZA
1. vydání, reprint 2005

Recenzent:

RNDr. Jan Jelínek

Obálka & typografie ©DaTaPrint, Brno

Aleš Mareček, Jaroslav Honza
© N a k l a d a t e l s t v í O l o m o u c s . r. o.

ISBN 80-7182-057-1
 t

O b sa h

DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ
1. Ú v o d .............................................................................................................................. 11

2. Halogenderiváty u h lovod ík ů ...................................................................................12

2.1. Příprava halogenderivátů................................................................................................... 12
Příprava halogenderivátů substitučními reakcem i.................................................... 12
Příprava halogenderivátů adičními reakcem i.............................................................16
2.2. Vlastnosti halogenderivátů .............................................................................................. 18
Fyzikální vlastnosti halogenderivátů......................................................................... 18
Chemické vlastnosti halogenderivátů......................................................................... 19
2.3. Význam halogenderivátů uhlovodíků ............................................................................. 20

3. Organokovové slou čeniny....................................................................................... 22

3.1. Příprava organokovových slo u č e n in ............................................................................... 22
3.2. Vlastnosti organokovových sloučenin............................................................................. 23
3.3. Využití organokovových slo u č e n in ................................................................................. 23

4. H ydroxyderiváty........................................................................................................ 25
4.1. Příprava hydroxyderivátů .................................................................................................26
Příprava alkoholů........................................................................................................ 26
Příprava feno lů ............................................................................................................ 28
4.2. Vlastnosti hydroxyderivátů.............................................................................................. 29
Fyzikální vlastnosti hydroxyderivátů......................................................................... 29
Chemické vlastnosti hydroxyderivátů ....................................................................... 30
4.4. Využití hydroxyderivátů ...................................................................................................35

5. Thioalkoholy a thiofenoly......................................................................................... 38
5.1. Příprava thioalkoholů a thiofenolů ................................................................................. 38
5.2. Vlastnosti a využití thioalkoholů a thiofenolů................................................................39

6. Ethery ..........................................................................................................................40
6.1. Příprava e th e rů .................................................................................................................... 40
6.2. Vlastnosti etherů ................................................................................................................42
Fyzikální vlastnosti e th e rů ......................................................................................... 42
Chemické vlastnosti etherů ........................................................................................42
6.3. Využití e th e rů ...................................................................................................................... 43

7. Aldehydy a ketony ....................................................................................................44

7.1. Příprava aldehydů a k e to n ů .............................................................................................. 44
7.2. Vlastnosti aldehydů a keton ů............................................................................................ 47
4

Fyzikální vlastnosti aldehydů a ketonů ..................................................................... 47

Chemické vlastnosti aldehydů a ketonů..................................................................... 48
7.3. Využití aldehydů a k e to n ů .................................................................................................50

8 . K a rb o x y lo v é k y s e l i n y ...........................................................................................................52
8 .1. Příprava karboxylových kyselin ......................................................................................53
8.2. Vlastnosti karboxylových k y s e lin ....................................................................................55
Fyzikální vlastnosti karboxylových kyselin...............................................................55
Chemické vlastnosti karboxylových kyselin .............................................................56
8.3. Využití karboxylových kyselin ........................................................................................58

9. S íla k y se lin a v ý p o č ty p H ................................................................................................... 62

9.1. Výpočty pH .........................................................................................................................64
9.1.1. Výpočty pH roztoků silných kyselin a zásad...............................................................64
9.1.2. Výpočty pH roztoků slabých kyselin a zásad ....................... ..................................... 66

10. F u n k č n í d e riv á ty ky selin .................................................................................................69

10.1. Soli karboxylových k y se lin ............................................................................................ 69
Příprava solí karboxylových kyselin ......................................................................... 69
Vlastnosti a význam solí karboxylových kyselin .................................................... 70
10.2. Halogenidy karboxylových k y selin ............................................................................... 71
Příprava halogenidů karboxylových kyselin .............................................................71
Vlastnosti a význam halogenidů karboxylových kyselin..........................................72
10.3. Anhydridy karboxylových kyselin ............................................................................... 73
Příprava anhydridů karboxylových k y se lin ...............................................................73
Vlastnosti a význam anhydridů karboxylových kyselin ..........................................74
10.4. Estery karboxylových k y s e lin ........................................................................................75
Příprava esterů karboxylových kyselin ..................................................................... 75
Vlastnosti a význam esterů karboxylových kyselin.................................................. 76
10.5. Amidy karboxylových k y selin ........................................................................................77
Příprava amidů karboxylových kyselin ..................................................................... 77
Vlastnosti a význam amidů karboxylových kyselin.................................................. 78
10.6. Nitrily ............................................................................................................................... 78
10.7. Deriváty kyseliny u h lič ité .............................................................................................. 79

11. S u b s titu č n í d e riv á ty k a rb o x y lo v ý c h k y s e lin .............................................................81

11.1. Halogenkyseliny ..............................................................................................................81
Příprava halogenkyselin..............................................................................................81
Vlastnosti a význam halogenkyselin .........................................................................83
11.2. H ydroxykyseliny............................................................................................................. 84
11.3. A m inokyseliny.................................................................................................................. 86
Příprava aminokyselin ................................................................................................ 86
Vlastnosti a význam aminokyselin............................................................................. 87
11.4. Oxokyseliny ...................................................................................................................... 89
 5

12. N itrosloučeniny.........................................................................................................91
12.1. Příprava nitrosloučenin ................................................................................................... 91
12.2. Vlastnosti a význam nitrosloučenin............................................................................... 95

13. A m in y .......................................................................................................................... 96
13.1. Příprava a m in ů .................................................................................................................. 96
13.2. Vlastnosti a význam a m in ů .............................................................................................98

14. Heterocyklické slo u čen in y ...................................................................................101

14.1. Pětičlenné heterocykly................................................................................................... 101
14.2. Šestičlenné heterocykly.................................................................................................107
14.3. Složitější heterocyklické slo u č e n in y ...........................................................................111

15. Syntetické makromolekulám! látky ..................................................................112

15.1. Polymerace .....................................................................................................................113
15.1.1. Radikálová polymerace............................................................................................113
15.1.2. Iontová polymerace.................................................................................................. 114
Kationtová polymerace.............................................................................................. 114
Aniontová polym erace.............................................................................................. 115
15.2. P o ly a d ic e .........................................................................................................................116
15.3. Polykondenzace..............................................................................................................117

16. Optická aktivita...................................................................................................... 118

BIOCHEMIE
1. Úvod do studia biochemie .....................................................................................123
1.1. Látkové složení živé h m o ty ............................................................................................ 123
Biogenní prvky ........ ............................................................................................... 123
Význam vody pro živé organismy ........................................................................... 124
Koloidní charakter živých soustav ......................................................................... 125
1.2. Přírodní lá tk y .................................................................................................................... 126

2. Sacharidy................................................................................................................... 128
2.1. Monosacharidy ................................................................................................................128
2.1.1. Vlastnosti monosacharidů..........................................................................................134
2.1.2. Přehled a význam monosacharidů............................................................................. 135
2.2. O ligosacharidy.................................................................................................................. 137
2.2.1. Vlastnosti oligosacharidů ..........................................................................................137
2.2.2. Rozdělení a význam oligosachridů........................................................................... 138
Disacharidy neredukující..........................................................................................138
Disacharidy redukující ............................................................................................139
Trisacharidy .............................................................................................................. 140
2.3. Polysacharidy .................................................................................................................. 140
2.3.1. Vlastnosti polysacharidů............................................................................................141
6

2.3.2. Rozdělení a význam polysacharidů........................................................................... 141

Polysacharidy stavební ............................................................................................ 141
Polysacharidy zásobní .............................................................................................. 142
Polysacharidy se specifickými funkcemi ...............................................................143

3. L i p i d y ........................................................................................................................................144
3.1. Jednoduché lipidy ............................................................................................................145
T u k y ........................................................................................................................... 145
Vosky ......................................................................................................................... 145
3.2. Složené lipidy .................................................................................................................. 146
Fosfolipidy ...............................................................................................................146
Glykolipidy.................................................................................................................146

4. P e p tid y a b í l k o v i n y ............................................................................................................. 147

4.1. P e p tid y ............................................................................................................................... 147
4.2. B ílk o v in y ........................................................................................................................... 148
4.2.1. Struktura bílkovin...................................................................................................... 150
4.2.2. Rozdělení a význam bílkovin ....................................................................................153
Jednoduché bílkoviny ..............................................................................................153
Složené bílkoviny...................................................................................................... 154

5. E n z y m y ...................................................................................................................................155
5.1. Názvosloví e n z y m ů ..........................................................................................................155
5.2. Rozdělení e n z y m ů ............................................................................................................157
5.2.1. Kofaktory ...................................................................................................................157
Koenzymy oxidoreduktas ........................................................................................158
Koenzymy transferas ................................................................................................ 159
5.3. Enzymová k a ta lý z a ......................................................................................................... 159
5.3.1. Substrátová specifita e n zy m ů ....................................................................................160
5.3.2. Podmínky enzymové a k tiv ity ................................................................................... 161
Vliv teploty ...............................................................................................................161
Vliv pH .....................................................................................................................161
Vliv aktivátorů.......................................................................................................... 162
Inhibice .....................................................................................................................162

6 . V ita m in y ................................................................................................................................ 164

6.1. Vitaminy rozpustné v tu c íc h .......................................................................................... 164
6.2. Vitaminy rozpustné ve vodě .......................................................................................... 166

7. N u k le o v é k y s e l i n y ............................................................................................................... 168
7.1. Složení nukleových k y se lin ............................................................................................ 168
7.2. Struktura nukleových kyselin ........................................................................................171
7.3. Význam nukleových kyselin .......................................................................................... 172

8 . E n e rg e tic k ý m e ta b o lis m u s .............................................................................................. 175

 7

8.1. Makroergické sloučeniny ...............................................................................................175

9. Metabolismus sacharidů ....................................................................................... 178

9.1. Katabolismus sacharidů................................................................................................... 178
9.1.1. Anaerobní odbourávání sacharidů, glykolýza...........................................................178
9.1.2. Aerobní odbourávání sacharidů ................................................................................181
9.1.3. Pentosový cyklus........................................................................................................ 184
9.2. Biosyntéza sacharidů...........................................................................................................185
9.2.1. Fotosyntéza.................................................................................................................185
Primární (světelná) fáze fotosyntézy ....................................................................... 187
Sekundární (temnostní) fáze fotosyntézy................................................................. 190
Fotorespirace .............................................................................................................192
C 4-rostliny.................................................................................................................192
CAM-rostliny ...........................................................................................................193

10. Metabolismus lip id ů ..............................................................................................194

10.1. Katabolismus lip id ů ....................................................................................................... 194
10.2. Biosyntéza t u k ů ..............................................................................................................197
10.3. Acetyl-CoA a jeho význam v metabolismu lipidů a sa c h a rid ů ...............................197

11. Metabolismus b ílk o v in ......................................................................................... 199

11.1. Katabolismus bílkovin a am ino k yselin ...................................................................... 199
11.2. Biosyntéza aminokyselin a bílkovin ...........................................................................200
Biosyntéza am inokyselin..........................................................................................201
Biosyntéza bílkovin .................................................................................................. 202

12. Metabolismus nukleových kyselin......................................................................204

12.1..Katabolismus nukleových k y se lin ............................................................................. 204
12.2..Biosyntéza nukleových kyselin ................................................................................. 204

13. Sekundární m etabolity......................................................................................... 206

13.1. A lk a lo id y .........................................................................................................................206
13.2. Isoprenoidy .................................................................................................................... 207
Tetraterpeny, triterpeny ............................................................................................208

14. Regulace m etab olism u ......................................................................................... 210

14.1. Propojení metabolických d ě j ů ......................................................................................210
14.2. Regulace metabolických procesů, hormony ..............................................................211
14.2.1. H orm ony...................................................................................................................213

P ř ílo h y ............................................................................................................................ 215

Názvosloví derivátů uhlovodíků .............................................................................. 221

V ýsledky..........................................................................................................................242
R ejstřík ..........................................................................................................................245
 Úvodní slovo

V ážení přá telé,

p ře d k lá d á m e Vám p o s le d n í d íl n a š í tříd íln é u čeb n ice chem ie. K niha j e ro zčlen ěn a do

tř í částí:

- p r v n í část n a va zu je na d ru h ý d íl učebnice a j e věno vána p ro b lem a tice d erivá tů u h lo ­

vodíků. U čivo j e ro zčlen ěn o d o je d n o tliv ý c h k a p ito l p o d le ch a ra k teristic ký ch skupin.
9. k a p ito la j e věn o vá n a výp o čtů m pH . S to u to p ro b lem a tik o u js te se j i ž se tk a li v p r v ­
n ím d ílu u čeb n ice, kd e však b yly p o d á n y p o u z e z á k la d n í in form ace. 15. k a p ito la je
vě n o vá n a syn te tic k ý m m a kro m o leku lá rn ím látkám a 16. k a p ito la o p tic k é aktivitě.

- n á p ln í d r u h é čá sti kn ih y j e b io ch em ie. U čivo j e ro zčleněno na b io ch e m ii p o p isn o u ,

za b ý v a jíc í se stru k tu ro u a v la stn o stm i lá tek tv o říc ích živo u p říro d u a n a b io c h e m ii
dyn a m icko u , k te rá stu d u je lá tk o v é a en e rg e tic k é zm ěn y u v n itř živých soustav.

- tře tí čá st k n ih y j e věnována n á zv o slo v í d erivátů uhlovodíků. J e d n o tliv é ka p ito ly o b s a ­

h u jí p řík la d y k p ro c v ič e n í p ro b íra n é látky.

Text je , s te jn ě ja k o v p ře d c h á ze jíc íc h dílech, d o p ln ěn k líčo v ým i slovy, k te rá u m o žň u ­

jíc ím i rychlo u o rie n ta c i v textu a p o h o d ln é o p a k o v á n í učiva.

Z á věrem b ych o m rádi p o d ě k o v a li f ir m ě D ataprint, k terá p ro v ed la g ra fic ko u úp ra vu

knihy. N á š d ík p a tř í i p a n u RNDr. J a n u Jelín ko vi, který nám p o sk y tl řadu c e n n ý ch p ř i­
p o m ín e k.

M n o h o ú sp ěch ů ve stu d iu Vám p ř e jí

a u to ři
DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ
 11

1. Úvod

Organické sloučeniny, jejichž molekuly obsahují kromě

uhlíku a vodíku i jiné prvky, například kyslík, dusík nebo síru
se označují společným názvem deriváty uhlovodíků. Jejich
vzorce lze odvodit náhradou jednoho nebo více atomů vodíku
v molekule uhlovodíku tzv. charakteristickou skupinou
I I
— C— H — C — Skup — Skup
I I
uhlovodík derivát charakteristická
uhlovodíku skupina

Charakteristická skupina je tvořena jedním nebo několika charakteristická

atomy. Její vlastnosti podmiňují chemické chování dané slou- skupina
čeniny. Pro snazší orientaci v dalším textu jsm e některé důle­
žité deriváty uhlovodíků a jejich charakteristické skupiny uspo­
řádali do tabulky.

název charakteristická
obecný vzorec
sloučeniny skupina
halogen- - F, — Cl X = F, Cl, Br, I
R— X
deriváty — Br, — I R = alkyl nebo aryl

aminy — nh2 R — NH 2 R = alkyl nebo aryl

alkoholy — OH R — OH R = alkyl
""
fenoly — OH R — OH R = aryl

0 0
aldehydy II II R = alkyl nebo aryl
—C—H R— C — H

0 0
ketony II R 1, R 2 = alkyl nebo aryl
— c— R .1— C11 — R 2

ethery —0— R 1— O — R 2 R 1, R 2 = alkyl nebo aryl

0
karboxylové II íí R = alkyl nebo aryl
kyseliny — C — OH R— C — OH
i
12

2. Halogenderiváty uhlovodíků
Nahrazením jednoho nebo více atomů vodíku v molekule
uhlovodíku halogenem vznikají halogenderiváty uhlovodí­
charakte risti cká ků. Charakteristickou skupinou těchto sloučenin je atom halo­
skupina genu (F, Cl, Br, I). Názvosloví halogenderivátů je uvedeno
v samostatné kapitole na konci učebnice.
Halogenderiváty nepatří mezi přírodní látky. Zvyšování je ­
jich obsahu v biosféře je výsledkem činnosti člověka. Pro pří­
pravu halogenderivátů se využívají nasycené, nenasycené i aro­
matické uhlovodíky a alkoholy.

2.1. Příprava halogenderivátů

Pro přípravu halogenderivátů se užívají substituční a adič-
ní reakce. Substituovat můžeme uhlovodíky, ale i některé deri­
váty uhlovodíků (alkoholy).

Příprava halogenderivátů substitučními reakcemi

Typickou reakcí využívanou pro přípravu halogenderivátů
je radikálová substituce. Tímto způsobem se z alkanů, alke-
nů a aromatických uhlovodíků s postranním řetězcem připra­
vují zejména chlorderiváty, které jsou hospodářsky velmi vý­
znamné.
průběh Z chemie uhlovodíků již víte, že každá radikálová substi­
radikálové substituce tuce se skládá ze tří fází. První se nazývá iniciace. V jejím prů­
běhu dochází k homolýze vazby v molekule chloru. Reakce je
katalýzo vána světlem nebo zvýšenou teplotou.

Druhou fází je propagace. Atomy chloru reagují s mole­

kulami uhlovodíku za vzniku uhlíkatého radikálu a chlorovo­
díku. Uhlíkatý radikál následně atakuje další molekulu chlo­
ru. Výsledkem je vytvoření vazby mezi uhlíkem a chlorem
a uvolnění atomu chloru (radikálu), který reaguje s další mole­
kulou uhlovodíku.
 13

— C . + Cl — Cl ------ ►— C — Cl + Cl.
I I

Poslední fází diskutované reakce je term inace, při níž

dochází k zániku radikálů jejich vzájemným spojením.
C l. + C l. ------ ► Cl — Cl

— c . + . c — -- ► — c —c —
I I I I

Z praktického hlediska není přímá halogenace nasycených

uhlovodíků výhodná, protože vede ke směsi halogenderivátů,
které je pak nutno (mnohdy obtížně) dělit. Přímá halogenace
se proto nejčastěji využívá pouze pro chloraci methanu.

Reaktivita vazby C-H při radikálové substituci klesá v řadě: reaktivita vazby C -H
c c H H
1 . 1 ^ I I
C—C —H > c —C —H > C—C —H > H—C —H
I
C
1
H
I
H
I
H
Stejným způsobem klesá i stabilita příslušných radikálů a zkracuje se
také jejich doba života.

Radikálovou substituci lze uskutečnit i u nenasycených

uhlovodíků. Je však nutné pracovat při teplotách kolem
500 °C, protože při nižších teplotách dochází přednostně k adi­
ci chloru na násobnou vazbu (viz dále). Tímto způsobem se na­
příklad vyrábí allylchlorid z propenu nebo vinylchlorid z ethe-
nu.
CH2 = CHCH3 + Cl2 500 - 600 °c^ CH2 = CHCH2C1 + Cl2
allylchlorid

c h 2= c h 2 + Cl2 500 °c ► CH2 = CHC1 + HC1

vinylchlorid

Nej větší praktický význam mají radikálové substituce aro­

matických uhlovodíků s postraním alifatickým řetězcem.
14

K substituci dochází především na atomu uhlíku, který je vázán

přímo na aromatické jádro. Reakce se provádí působením ele­
mentárního chloru a je iniciována ultrafialovým zářením nebo
zvýšením teploty.

Počet atomů chloru vstupujících do molekuly závisí na jeho

dávkování.

Bromace uhlovodíků probíhá analogicky jako chlorace, je

však méně hospodárná, proto jí z technologického hlediska
byla věnována menší pozornost. Jodace přímým působením
jodu prakticky neprobíhá. Rovnáha reakce je výrazně posu­
nuta ve prospěch reaktantů. Fluorace uhlovodíků elementár­
ním fluorem probíhá velmi prudce a je provázena vývojem
značného množství tepla. Dochází při ní k destrukci uhlíkaté­
ho skeletu a kromě fluorovodíku a směsi fluorovaných uhlo­
vodíků vzniká též značné množství sazí. Přímou fluoraci lze
proto uskutečnit jen za značného zředění reakční soustavy
dusíkem a za využití katalyzátoru.

Doposud nebyla probrána příprava halogenderivátů aro­

matických uhlovodíků, které patří mezi významné sloučeni­
ny. Příslušné reakce probíhají mechanismem elektrofilní sub­
stituce, za katalytického působení halogenidů železitých nebo
průběh hlinitých. Celý děj probíhá ve třech krocích. Reakce je zahá-
elektrofilní substituce jena interakcí halogenidů kovu, který je Lewisovou kyselinou,
s halogenem za vzniku komplexu. Vazba mezi atomy haloge­
nu se polarizuje a může dojít k její heterolýze provázené vzni­
kem kationtu X+.

X 2 + AlX 3 ^ = ^ X 8+
- - - X - - - A l X f ^ = ^ X+ + [AlX4f
 Druhým krokem reakce je vytvoření 7t-komplexu a jeho pře­
chod na G-komplex. Rychlost vzniku G-komplexu určuje rych­
lost celé halogenační reakce.

+ x+ rychle^ — ►X + r malu- 'H

n - komplex ct - komplex

Poslední fází reakce je odtržení protonu ze G-komplexu tet-

rahalogenhlinitanovým nebo tetrahalogenželezitanovým ani-
ontem.

[OJ + A1X3
X / \ / X
+ p H + [ A I X J ---------- ► ^ +

o-komplex

Zavedení dalšího halogenu do molekuly získaného halo- halogenace

genbenzenu se řídí pravidly aromatické elektrofílní substi­ halogenderivátů
tuce. Halogeny, které patří mezi substituenty I. třídy usměrňují benzenu
vstup dalšího halogenu do poloh ortho a para. Produktem halo-
genace do druhého stupně je směs obou izomerů (viz druhý díl
naší učebnice). Pro přípravu meta izomerů je nutno použít po­
někud složitější postup, který však rozebírat nebudeme.

M echanizmem aromatické elektrofílní substituce (náhrada

vodíkového atomu vázaného na aromatickém jádře atomem
halogenu) probíhá také halogenace homologů benzenu, napří­ halogenace
klad toluenu. homologů benzenu
 16

Zbývá dodat, že aromatické sloučeniny, které ve své struktu­

ře obsahují skupiny aktivující aromatické jádro v poloze orho
a para (substituenty I. třídy) se halogenují nebyčejně snadno.

halogenace naftalenu Z halogenací arom atických sloučenin tvořených dvěm a

kondenzovanými benzenovými jádry si uvedeme halogenací
naftalenu. Při nižších teplotách vstupuje halogen hlavně do
polohy a . x

00 00
naftalen
'

Halogenderiváty uhlovodíků se často připravují reak­

průběh cemi alkoholů s halogenovodíky. Reakce probíhá mechanis­
substituce nukleofilní mem nukleofilní substituce a je zahájena protonizací alkoho­
lu. Vzniklý kation potom reaguje s halogenidovým aniontem
f
a přechází, za současného odštěpení vody, na příslušný halo-
genderivát.

R— O — H + HX J f i u R— O — H + C I- _pomaly R _ x +
I
H

Reaktivita halogenidových aniontů klesá od jodidového

k fluoridovému: I~> Br~ > C f > F~. Stejně klesá síla odpoví­
dajících halogenovodíkových kyselin: HI > HBr > HCl > HF.
Kyseliny jodovodíková a bromovodíková reagují většinou
snadno. Kyselina chlorovodíková je již méně účinná a bez obtí­
ží reaguje pouze s nejreaktivnějšími alkoholy. Nejsnáze dochá­
zí k náhradě OH skupiny u terciárních a nejobtížněji u primár­
ních alkoholů (viz. kapitola hydroxyderiváty).

Fluoroderiváty se většinou připravují dalším typem reakce, která je zalo­

žena na záměně atomů halogenů v molekulách již existujících halogenderi-
vátů. Pro reakci se nejčastěji využívá fluorid antimonitý, ale lze použít i jiné
| fluoridy např. AgF a KF
3CHC13 + 2SbF, 3CHClF2 + 2SbCl,

Příprava halogenderivátů adičními reakcemi

Halogenderiváty uhlovodíků lze získat i adicí halogenu
na násobné vazby. Reakce mohou, podle zvolených podm í­
nek, probíhat buď iontovým nebo radikálovým mechanizmem.
 17

Pro iontový průběh reakce je nutné, aby došlo k polariza­ průběh

ci vazby v molekule halogenu působením Lewisovy kyseliny. adice elektrofilní

X2 + A 1X 3 ^ ---------- X 5- - ~ X - - - A i x f ^ — ^ X* + [A IX 4 ] '

Vzniklý kation X + vytvoří s dvojnou vazbou 7i-komplex,

který pak pomalu přesmykuje na karboniový ion:

^ c = c ^ + V lych"! . pomalu. - c - c ^
x+ X
I
7t-komplex

Posledním krokem reakce je adice halogenidového anion-

tu a uvolnění katalyzátoru:
X

— C1— C ' + r 1 - ---------► — CI — C1—

[AIX4J + AIX,
■ I I I
X X

Radikálové adice probíhají stejně jako radikálové substi­ průběh

tuční reakce řetězovým mechanizmem a jsou iniciovány UV adice radikálové
zářením. Příkladem radikálové adice je výroba hexachlorcyk-
lohexanu fotochemickou adicí chloru na benzen:

C 6H 6 + 3C12 UV ► C 6H6C16

Halogenace nenasycených uhlovodíků lze také provádět adice halogenovodíků

s využitím halogenovodíků (např. HC1). O tom, zda reakce
proběhne mechanismem radikálovým nebo iontovým, roz­
hodnou konkrétní reakční podmínky (přítomnost katalyzátoru
apod.). Jako příklad průmyslově významné iontové adice si
uvedeme reakce probíhající při výrobě vinylchloridu z acetyle-
nu a chloroprenu z vinylacetylenu (l-buten-3-in). Uvědomte
si, že adice halogenovodíků proběhla v souladu s Markovni-
kovým pravidlem (viz druhý díl naší učebnice).

C H = C H + HCI HSCh. aktivm_uhli^ CH 2 — C H C |

vinylchlorid

CH2= CH— C = C H + HC1 CuCI- NH£ l C H 2— C H — C — C H 2

I
chloropren Cl
18

2.2. Vlastnosti halogenderivátů

Fyzikální vlastnosti halogenderivátů

Hustoty i body varu halogenderivátů jsou ve srovnání
s uhlovodíky od nichž jsou odvozeny vyšší a rostou s rostou­
cím protonovým číslem halogenu a také s počtem atomů halo­
genu v molekule sloučeniny (závisí tedy na molekulové hmot­
nosti halogenderivátů).

sloučenina bod varu [°C] hustota [g.cm'3]

chlorderiváty ch4 -161,6 0,424 g.dm '3

methanu CH^Cl -24 0,920
C H 2C12 41 1,336
CHCI3 61 1,480
CCI 4 77 1,575

sloučenina bod varu [°C] hustota [g.cm *1

c h 3f -78 0,882
halogenderiváty
methanu CH 3C 1 -24 0,920
CH3Br 5 1,732
CH 3I 42 2,279

skupenství Nejlehčí halogenderiváty jsou za normálních podmínek

plyny, těžší kapaliny a halogenderiváty s vysokou molekulo­
vou hmotností, jako např. hexachlorethan CCl3- CCl 3 (teplo­
ta tání 187 °C) pevné látky.
.3
Mezi kapaliny s nejvyšší hustotou se řadí bromoform (p = 2,89 g.cm )
a dijodmethan (p = 3,34g.cm’3), které se využívají v mineralogii ke stanove-
I ní hustoty minerálů.

rozpustnost Halogenderiváty uhlovodíků jsou velmi málo rozpustné ve

vodě, ale samy velmi dobře rozpouští mnohé organické slouče­
niny. U řady halogenderivátů (např. u chloroform u CHC1 3
a tetrachlormethanu CC14) byly však prokázány karcinogenní
vlastnosti (rakovinotvomé látky), proto se jejich využití ome­
zuje.
 19

Chem ické vlastnosti halogenderivátů

Energie vazby mezi atomem uhlíku a atomy halogenů kle­ energie vazby
sá od fluoru k jodu; délka vazby, která je podmíněna rostou­
cím atomovým poloměrem atomu halogenu, však stejným smě­
rem roste.
Polarita vazby C-X , kde X = atom halogenu, je závislá na polarita vazby
rozdílu elektronegativit vázaných atomů a klesá s rostoucím
protonovým číslem vázaného halogenu. Na atomu uhlíku váza­
ném s atomem halogenu vzniká v důsledku jejich rozdílných
elektronegativit kladný parciální náboj, to znamená, že atomy
halogenu působí záporným indukčním efektem.

Posun vazebného elektronového páru směrem k atomu halo­

genu za vhodných reakčních podmínek napomáhá k heteroly-
tickému štěpení vazby. Díky polaritě vazby se tedy na uhlíko­
vém atomu tvoří centrum, které může být místem ataku nuk-
leofilního činidla. Snadnost štěpení vazby mezi atomem uhlí­
ku a halogenu však závisí také na tom, jak snadno může
reagující částice vychýlit elektrony a-vazby z jejich rovno­
vážné polohy. Popsaný jev, nazývaný polarizovatelnost vazby, polarizovatelnost
vede ke změně velikosti parciálních nábojů na atomu uhlíku vazby
a halogenu. Je zřejmé, že k posunu elektronů G-vazby dochá­
zí snadněji, je-li s atomem uhlíku vázán atom halogenu s niž­
ší elektronegativitou a větším atomovým poloměrem. Polari­
zovatelnost vazby uhlík - halogen roste proto od fluoru k jodu,
tedy opačným směrem než její polarita. Vzhledem k tomu, že
polarizovatelnost vazby C -X ovlivňuje její reaktivitu více
než její polarita, jsou z halogenderivátů nej reaktivnější slou­
čeniny obsahující vazbu C-I.
Pokud se stane, že atom halogenu je vázán na atomu uhlí­
ku, ze kterého současně vychází násobná vazba, dojde ke vzni­
ku kladného mezomerního efektu.

Volné elektronové páry přítomné na atomu halogenu interagu-

jí s elektrony 7i-systému násobné vazby a tím dochází ke zkrá­
cení délky vazby mezi atomem uhlíku a halogenu za součas­
ného zvýšení její energie. V důsledku toho je heterolytické ště­
pení vazby ztíženo a reaktivním centrem se stává jiné místo
v molekule.
20

2.3. Význam halogenderivátů uhlovodíků

alkylační reakce Halogenderiváty jsou velmi často výchozími látkami pro
přípravu a výrobu mnohých organických sloučenin. Běžně se
využívají k zavedení alkylového zbytku do molekul jiných
organických sloučenin. Uvedené děje jsou proto označovány
jako alkylační reakce a halogenderiváty jako alkylační činid­
la.
Halogenderiváty uhlovodíků vstupují do celé rady reakcí,
ve kterých je atom halogenu nahrazován například -O H sku­
pinou za vzniku alkoholů nebo -N H 2 skupinou za tvorby ami­
nů. Tyto a další charakteristické reakce halogenderivátů budou
postupně vysvětleny v následujících kapitolách.

Halogenderiváty uhlovodíků patří mezi hospodářsky vý­

znamné sloučeniny. Mnohé z nich však mají nežádoucí vedlej­
ší účinky, o kterých se v době jejich maximálního využití nevě­
dělo.
Typickým příkladem je DDT - neboli 1,1,1- trichlor-2,2-
bis(4-chlorfenyI)ethan, který patří mezi mimořádně účinné
insekticidy.

CC13

význam D D T DDT se aplikovalo v obrovských množstvích při potírání

nemocí přenášených hmyzem, jako je např. tyfus a malárie.
O dosažených výsledcích svědčí skutečnost, že objevitel insek-
ticidních vlastností DDT, P. Miiller, byl v roce 1948 vyzname­
nán Nobelovou cenou. Teprve mnohem později se zjistilo, že
DDT se v přírodě podobně jako jiné halogenderiváty tém ěř
neodbourává, a jako takové se hromadí v živých organismech,
kde může vyvolat nežádoucí genetické změny. Proto byla výro­
ba a užití DDT ve většině zemí zakázána. V naší republice (teh­
dejší Československo) byl tento insekticid zakázán v roce 1974.
freony Některé fluorované uhlovodíky - tzv. freony se používa­
ly jako vyháněcí směsi (tzv. propelenty) u aerosolových výrob­
ků (laky na vlasy, různé spreje apod.) a jako chladící média do
chladicích zařízení. Přestože měly pro tyto účely víc než vhod­
né vlastnosti, produkce freonů je celosvětově omezována od
doby, kdy byl prokázán jejich podíl na likvidaci ozonové vrst­
vy.
 21

Polymerací tetrafluorethylenu F2C = CF 2 se vyrábí poly-

merní sloučenina s obchodním názvem teflon. Teflon -f CF2- teflon
CF 2 -J-n je velmi odolný vůči chemikáliím a lze jej používat
v teplotním rozsahu od -7 0 do 250°C. Samotný tetrafluorethy-
len se vyrábí zahříváním chlordifluormethanu CHC1F2 (Freo­
nu 2 2 ) na 650 - 800 °C.
Prům yslově významným halogenderivátem je trifluor-
chlorethylen FC1C=CF2, který je výchozí látkou pro výrobu
plastu s obchodním názvem teflex -f CC1F-CF2^ . Teflex je teflex
podobně jako teflon odolný vůči chemikáliím , ale má nižší
tepelnou odolnost. Taje přibližně při 230 °C.
Brom trifluorm ethan CB rF 3 a dibrom difluorm ethan
CBr 2F 2 se používají jako náplně do halonových hasicích pří­
strojů. Obě sloučeniny nahradily dříve používaný tetrachlor-
methan.
Trichlorm ethan CHC13, neboli chloroform je bezbarvá
kapalina charakteristického zápachu, která se často užívá jako
rozpouštědlo. Dříve se chloroform používal také v lékařství
k provádění narkózy. Bylo však zjištěno, že má karcinogenní
účinky, a proto bylo jeho užívání zakázáno.
Tetrachlorm ethan CC14, je bezbarvá jedovatá kapalina
charakteristického zápachu. Stejně jako chloroform je dobrým
rozpouštědlem. Dříve se jím plnily hasící přístroje, které byly
velmi účinné. Pro jeho jedovatost a také proto, že při hašení
ohně tetrachlormethanem vznikají jedovaté zplodiny, se jako
náplň do hasicích přístrojů přestal používat.
Chlorethen H 2C=CHC1, neboli vinylchlorid je základní su­
rovinou pro výrobu polyvinylchloridu-f CH 2-CHC1^, který je Polyvinylchlorid
znám pod názvem PVC. Používá se pro výrobu podlahových
krytin, obalových materiálů apod.

* Číslo uváděné u freonů sestává ze tří číslic. První číslice značí počet atomů
uhlíku v molekule freonu zmenšený o jednotku. Druhá číslice udává počet
vodíků zvětšený o jednotku a třetí počet fluorových atomů. Pokud je freon
odvozen od methanu, první číslo (nula) se neuvádí.
22

3. Organokovové sloučeniny
Organokovové sloučeniny obsahují ve svých molekulách
silně polární nebo iontovou vazbu kov-uhlík. Na atomu uhlí­
ku se nachází parciální záporný náboj.
CS — M8 M = atom kovu

3.1. Příprava organokovových sloučenin

Organokovové sloučeniny se získávají reakcí alkyl- nebo
arylhalogenidů (nikoli fluoridů) s některými kovy například
lithiem, hořčíkem nebo rtutí. Nejznámější z organokovových
alkylmagnezium- sloučenin jsou tzv. Grignardova činidla, která je možno cha-
halogenidy rakterizovat obecným vzorcem RMgX (R = uhlovodíkový zby­
tek, X = Cl, Br, I). Připravují se reakcí alkyl- nebo arylhalo­
genidů s hořčíkovými hoblinami v etheru . Jako příklad si uve­
deme reakci jodm ethanu s hořčíkem, kterou vzniká methyl-
magneziumjodid.
CH 3 — I + Mg ether . CH 3 — Mgl
methylmagneziumjodid

Podobně brombenzen reaguje s hořčíkem za vzniku fenyl-

magneziumbromidu.

0 f . «. — O ř " 1“
fenylmagneziumbromid

Ether tvoří, za využití volných elektronových párů přítomných na atomu

I
kyslíku, donorakceptorní vazby s kationtem kovu. Vzniklý komplex je roz­
pustný v reakčním prostředí a proto je povrch hořčíku schopen další reakce.

(C 2 H 5)20 — M g — 0 (C 2 H 5 ) 2
X
* Ethery jsou diethylether
organické sloučeniny, vsolvát
jejichž molekulách jsou dva alkyly
nebo aryly vázány přes atom alkylmagneziumhalogenidu
kyslíku. Jejich složení lze vyjádřit obecným
vzorcem R -O -R . Více si povíme v kapitole č. 6.
 23

Skupinou látek reaktivnějších než Grignardova činidla jsou

sloučeniny organolithné. Získávají se reakcí příslušných halo-
genderivátů s lithiem. Pro přípravu alkyllithných sloučenin se
většinou vychází z chorderivátů. Tak například reakcí 1-chlor-
butanu s lithiem vzniká butyllithium:

CH 3CH 2CH 2CH2CI + 2Li -----------► CH 3CH 2CH 2CH2Li + LiCl

butyllithium

Aryllithná činidla se získávají reakcí lithia s arylbromidy.

Některé obtížně dostupné organokovové sloučeniny se získávají s vyu- §

žitím snadno připravitelných Grignardových činidel. Tak například tetra- §
methylcín vzniká reakcí methylmagneziumbromidu s chloridem cíničitým: J
4CH3MgBr + SnCl4 -------- ►(CH,)4Sn + 4MgBrCl
tetramethylcfn

3.2. Vlastnosti organokovových sloučenin

Organokovové sloučeniny jsou velmi reaktivní látky. Jejich
reaktivita roste současně s polaritou vazby kov-uhlík. U orga- reaktivita
nosodných nebo organodraselných sloučenin, které patří mezi
nej reaktivněji organokovy, má vazba mezi alkalickým kovem
a uhlíkem iontový charakter. Naproti tomu ve sloučeninách
organolithných je již vazba C -L i pouze polární. Organolithné
sloučeniny jsou proto dobře rozpustné v nepolárních rozpou­ rozpustnost
štědlech, mezi které patří například kapalné uhlovodíky (ben­
zen, cyklohexan aj.).
Reaktivnější organokovová činidla jsou velmi citlivá na pří­
tomnost vlhkosti, vzdušného kyslíku, ale i oxidu uhličitého.
Rada z nich je v suchém stavu na vzduchu samozápalná.

3.3. Význam organokovových sloučenin

Organokovové sloučeniny se využívají především v orga­
nických syntézách. Významné jsou zejména organolithné
a organohořečnaté sloučeniny. Grignardova činidla se použí­ Grignardova činidla
vají například k vnášení alkylové skupiny do molekul aldehy­
dů nebo ketonů. Princip těchto reakcí, jejichž produktem jsou
alkoholy, spočívá v adici organokovových činidel na karbony-
lovou funkční skupinu:
 Značný průmyslový význam mají také organohlinité slou­
čeniny, například triisobutylaluminium. Ty se společně s halo-
Zieglerovy genidy titanu a vanadu používají pod názvem Zieglerovy (čti
katalyzátory Cíglerovy) katalyzátory při beztlakové polymeraci ethenu
a propenu. Produktem reakce je polyethylen a polypropylen.
Řada organokovových sloučenin má i jiné uplatnění. Orga-
nocíničité sloučeniny jsou součástí přípravků určených k hube­
ní plísní, organortuťnaté sloučeniny se používají jako insekti­
cidy a v lékařství jako antiseptika. Známou organokovovou slo­
učeninou je tetraethylolovo (C2H5)4Pb, které se přes svoji
jedovatost přidává do benzínů jako antidetonační přísada
použití (zvyšuje jejich oktanové číslo). Ekologická nebezpečnost této
tetraethylolova látky spočívá v tom, že se při hoření benzínu rozkládá za vzni­
ku olova. Aby nedocházelo k jeho usazování na stěnách válců,
je do benzínu současně s tetraethylolovem přidáván i dibrom-
ethan. Ten se ve válci motoru termicky rozkládá za vzniku ethe­
nu a bromu. Brom pak reaguje s olovem na těkavý bromid
olovnatý, který odchází společně s výfukovými plyny do
ovzduší.
 25

4. Hydroxyderiváty
H ydroxyderiváty jsou organické sloučeniny vznikající charakteristika
náhradou jednoho nebo více atomů vodíku v molekule uhlo- hydroxyderivátů
vodíku hydroxylovou skupinou (skupinami) -O H . Názvosloví
hydroxyderivátů je uvedeno v samostatné kapitole. Pokud je
-O H skupina vázána na uhlíkový atom alifatického řetěz­
ce, hovoříme o alkoholech, v případě, že je vázána na uhlí­
ku, který je součástí aromatického jádra, o fenolech.
V molekulách alkoholů je -O H skupina vázána na uhlíko­
vém atomu, z něhož vycházejí pouze jednoduché vazby. Dů­
vodem je skutečnost, že systém nesoucí násobnou vazbu na
uhlíku k němuž je poutána -O H skupina není stabilní a stabi­
lizuje se přesmykem:

H2C = C — O H ---- ►HiC — C = O

I I
H H
vinylalkohol acetaldehyd

Stálé nejsou ani systémy, ve kterých se nacházejí dvě, pří­

padně tři skupiny -O H vázané na jednom uhlíkovém atomu.
V těchto případech je stabilizace systému provázena odštěpe­
ním molekuly vody.

OH OH
I I
— C — OH — ► — C = O + H ,0 — C — OH — ► — C = O + H20
I I I I
OH OH

Podle typu uhlíkového atomu na němž je vázána -O H rozdělení alkoholů

skupina dělíme alkoholy na primární, sekundární a terciár­
ní. Alkoholy primární mají na uhlíkovém atomu, k němuž se
váže hydroxylová skupina, maximálně jednu alkylovou sku­
pinu. Sekundární alkoholy mají tyto skupiny dvě, terciární tři.

I
H H — C—
I I I I I I I I I
— c — C — C — OH — C— C — C — — C— C — C —
I I I I I I I I I
H OH OH
primární sekundární terciární
alkohol alkohol alkohol
26

Podle počtu -O H skupin vázaných v molekule dělíme

alkoholy na jednosytné a vícesytné. Jednosytné alkoholy
obsahují ve svých molekulách jednu -O H skupinu, vícesytné
dvě a více těchto skupin.

rozdělení fenolů Fenoly jsou látky, ve kterých je -O H skupina vázána pří­

mo na atom uhlíku aromatického jádra. Podle počtu -O H sku­
pin se dělí podobně jako alkoholy najedno- a vícesytné.
OH

jednosytný dvojsytný jednosytný trojsytný

alkohol alkohol fenol fenol

4.1. Příprava hydroxyderivátů

Alkoholy a fenoly se získávají rozdílnými způsoby, proto
se jejich přípravám budeme věnovat odděleně.

Příprava alkoholů
Některé alkoholy se vyrábějí z přírodních látek. Jako pří­
klad lze uvést ethanol, který se získává kvašením cukrů.
Výchozími látkami pro průmyslovou výrobu alkoholů bývají
nejčastěji nenasycené uhlovodíky, halogenderiváty, případně
aldehydy a ketony.
příprava Jednou z nejužívanějších metod výroby alkoholů je adice
primárních alkoholů vody na dvojnou vazbu, katalyzovaná kyselinou sírovou nebo
fosforečnou. Celá reakce probíhá v několika fázích. Nejdříve
se, při rychlém elektrofilnímu ataku dvojné vazby protonem
uvolněným z kyseliny sírové, vytvoří 7C-komplex. Ten se poma­
lu rozpadá za vzniku uhlíkatého kationtu.

Xc = < / + H* 1Tchl15 ► c + C P° - V C — C
/ \ / \ /| \
H
H+
Tt-komplex

Vzniklý kation pak rychle reaguje s hydrogensíranovým anion-

tem.
 27

\ +/ rychle
c—C + HSO 4 - c —c —
/I \ I I
H H OSO 3H

Posledním krokem reakce je hydrolýza vazby C -O , která pro­

bíhá mechanismem nukleofilní substituce.
I \ S
—c —c- IOw
—H —c — c — H 2S 0 4
l Cl 10 I I
H OSO 3H H H OH

Se stoupající m olekulovou hm otností uhlovodíku klesá koncentrace

kyseliny sírové i reakční teplota, kterou je nutno použít k provedení reakce.
Snadněji, tedy za nižší teploty a s použitím méně koncentrované kyseliny,
reagují také alkeny, u nichž na uhlíkovém atomu vázaném dvojnou vazbou
dochází současně k větvení řetězce.

Popsaným způsobem, adicí vody na ethen, se vyrábí jeden

z nejvýznamnějších alkoholů - ethanol.
h 2s o 4
H2C = CH2 + H20 CH3CH2OH

Adicí vody na alkeny s delším řetězcem vznikají sekun­ priprava

dární alkoholy. Je-li řetězec v místě dvojné vazby součas­ sekundárních
ně větven, vznikají alkoholy terciární. Přistupující -O H sku­ a terciárních
pina je v souladu s Markovnikovým pravidlem vázána na uhlí­ alkoholů
kový atom s menším počtem atomů vodíku.
h 2s o 4
CH 3 — CH = CH 2 + H20 CH3— CH — CH,
I
OH
propen 2 -propanol

H,C h 3c H3C
Hj SQ4 I H ,0
H ,C — C = CH- h 3c — c— ch3 ►h 3c — c — c h 3
I I
o s o 3h OH
2 -methyl- 1 -propen 2 -methylpropan-2 -ol

Dvojsytné alkoholy se připravují oxidací alkenů zředě- příprava

ným roztokem manganistanu draselného. Obecně lze prů- dvojsytných
běh reakce popsat následující rovnicí: alkoholů
KMnQ4. H20
R — CH = CH — R R — CH — C H — R
I I
OH OH
 Nejjednodušší dvojsystný alkohol ethandiol (ethylengly-
kol) se vyrábí oxidací ethylenu vzduchem. Reakce je kataly-
zována stříbrem a jejím meziproduktem je ethylenoxid:

ch 2= c h 2 + o 2 c h 2 — c h 2 h- q-4, H2-» c h 2 — c h 2
| 2 | 2
OH OH
ethylenoxid ethandiol

Některé alkoholy se získávají hydrolýzou halogenderi-

vátů uhlovodíků roztoky uhličitanů alkalických kovů. Tato
metoda má praktické využití v případě, že halogenderivát je
snadněji dostupný než příslušný alkohol. Z toluenu, který snad­
no podléhá fotochloraci (viz kap. 2), se uvedeným způsobem
připravuje benzylalkohol.

benzylchlorid benzylalkohol

Příprava fenolů
fenol Fenoly se nejčastěji syntetizují přím o z arom atických
uhlovodíků. Průběh reakce si budeme demonstrovat na syn­
téze fenolu. Prvním krokem reakce je sulfonace aromatického
uhlovodíku koncentrovanou kyselinou sírovou nebo oleem za
zvýšené teploty.
S 0 3H
+ H 2S 0 4 ---------► + h 2o

kyselina benzensulfonová

Kyselina benzensulfonová se převede na sodnou sůl. Ta se dále

taví s hydroxidem sodným za vzniku fenolátu sodného.

s 0 3N a ^ \/O N a
+ 2NaOH 300 °C > ( n i + Na 2S ° 3 + H20

benzensulfonan sodný fenolát sodný

Fenolát sodný se pak nechá zreagovat s oxidem uhličitým

a vodou na fenol.
 29

ONa OH
+ CO 2 + H20 + NaHCOj

fenol

Hydrochinon, který patří mezi dvojsytné fenoly, se vyrábí oxidací ani­ hydrochinon
linu. Meziproduktem při této syntéze je p-chinon, z něhož se hydrochinon
získává redukcí oxidem siřičitým.
OH

OH
anilin hydrochinon

4.2. Vlastnosti hydroxyderivátů

Fyzikální vlastností hydroxyderivátů

V m olekulách všech alkoholů je vázána jedna nebo více
hydroxylových skupin. Na kyslíku -O H skupiny se nacházejí
dva volné elektronové páry. Vzhledem k tomu, že vazba mezi
kyslíkem a vodíkem je polární, a na vodíkovém atomu proto
existuje parciám í kladný náboj, -O H skupiny hydroxyderivá­
tů se podílejí na tvorbě vodíkových můstků. Jejich přítomnost
se projevuje zvýšenými teplotami varu. Prohlédněte si násle­
dující tabulku:

látka vzorec bod varu vliv vodíkových

dim ethylether CH 3OCH 3 -2 4 °C můstků na bod varu

ethanol CH 3CH2OH 78,3 °C

voda h 2o 100 °C

Mezi molekulami dimethyletheru se na rozdíl od ethano-

lu vodíkové m ůstky tvořit nemohou. Ethanol má bod varu
78,3 °C, zatímco dimethylether, který má stejnou molekulo­
vou hm otnost, má bod varu pouze -24 °C. Uvědomte si, že
voda, která má výrazně nižší molekulovou hmotnost než obě
uvedené látky, má bod varu nej vyšší. Důvodem je skutečnost,
že v molekule vody jsou na rozdíl od ethanolu k dispozici dva
atomy vodíku, které se mohou na tvorbě vodíkových můstků
podílet. Jak dokum entuje následující tabulka, bod varu roste
30

i s počtem -O H skupin vázaných v molekule hydroxyderi-

vátu.

vliv počtu -OH látka vzorec

skupin v molekule

vC
0
na bod varu 1 -propanol CH3CH2CH2OH

n
1 ,2 -propandiol CH 3CHCH 2OH 189 °C

OH

l ,2,3-propantriol HOCHjCHCHzOH 290 °C

OH

rozpustnost alkoholů Přítomnost -O H skupin v molekule má vliv i na rozpust­

nost hydroxyderivátů. Nižší alkoholy až po propanol a také
terciární butylalkohol jsou s vodou neomezeně m ísitelné.
U vyšších alkoholů je mísitelnost s vodou omezená, nejvyšší
alkoholy se s vodou již nemísí. Je tomu tak, protože u nižších
alkoholů převládá vliv polární -O H skupiny nad vlivem
nepolárního uhlíkatého zbytku. S rostoucím počtem uhlíko­
vých atomů v alkylu však jeho vliv roste a postupně převládá.
Rozpustnost alkoholů ve vodě roste i se zvyšujícím se počtem
-O H skupin přítomných v molekule.
rozpustnost fenolů Fenoly se ve vodě rozpouštějí poměrně málo. I zde platí, že
vícesytné fenoly se rozpouštějí ve vodě lépe než jednosytné.
Z jednosytných fenolů je nejrozpustnější fenol.

Chemické vlastnosti hydroxyderivátů

Dříve než se budeme věnovat typickým reakcím hydroxy­
derivátů, zamyslíme se nad polaritou vazeb C -O -H . Nejnižší
elektronegativitu z uvedených tří atomů má vodík a nejvyšší
kyselost alkoholů kyslík. Z toho vyplývá, že polárnější je vazba mezi kyslíkem
a vodíkem. Vodík vázaný v hydroxylové skupině je kyselý
(možnost jeho odštěpení v podobě protonu), ale vzhledem ke
kladnému indukčnímu efektu, kterým působí alkyly, jsou alko­
holy méně kyselé než voda. Na základě stejného předpokladu
lze tvrdit, že z alkoholů s alifatickým nevětveným řetězcem
bude nejkyselejší methanol.
Pokud bychom porovnávali alkoholy, které mají ve svých
molekulách stejné počty atomů uhlíku, nejkyselejší bude vždy
 31

primární alkohol a nejméně kyselý alkohol terciární. Naše

předpoklady odvozené na základě polarity vazeb a znalosti
indukčního efektu potvrzují hodnoty Ka vybraných alkoholů
uvedené v následující tabulce:

Alkohol Ka vliv struktury molekuly

CH 3OH 7 ,94.10'16 na kyselost alkoholů

CH 3CH 2OH 1,26.10 16

c h 3c h 2c h 2o h 7,94.1 0 17
CH 3CHOH
I
ch3 7,94.10'18

ch3
I
c h 3c o h
6,31-1020
I
ch3

Z uvedených hodnot vyplývá i to, že nejslabší bází bude

alkoholátový ion vzniklý odštěpením protonu z molekuly pri­
márního alkoholu. (Pokud se kyselina snadno zbaví svého pro­
tonu, pak její konjugovaná zásada, která z ní takto vznikne,
nebude mít velkou tendenci přijmout ho zpět.). Je zřejmé, že
nejsilnější bází bude anion vzniklý obdobným způsobem z mo­
lekuly terciárního alkoholu.

Nyní se budeme zabývat rozdílnou kyselostí vodíkové­ kyselost fenolu

ho atomu vázaného v -O H skupině alkoholu a fenolu. Lze
předpokládat, že fenolátový anion vzniklý odštěpením vodí­
kového kationtu z molekuly fenolu bude stabilizován v důsled­
ku delokalizace záporného náboje na benzenovém jádře, to
znamená, že bude slabší bází než anion alkoholátový.

Jeho konjugovaná kyselina, tedy fenol, bude proto silnější

kyselinou než alkohol. Správnost naší úvahy lze doložit hod­
notami Ka vybraných fenolů.
32

vliv substituentu
na kyselost fenolu

Všimněte si, že kladný indukční efekt methylové skupiny

způsobil, že o- a p-kresol jsou méně kyselé než fenol. Pokud
je však na aromatickém jádře vázán atom halogenu, který
působí záporným indukčním efektem (v uvedených případech
tento efekt převládá nad kladným mezomerním efektem), zvy­
šuje se kyselost vodíkového atomu -OH skupiny.

Vliv substituentu může být dokonce tak velký, že například 2,4,6-trinit-

| rofenol (tzv. kyselina pikrová) je již silnou kyselinou.
OH

NOj
kyieUna pikrová

I Skupina N 0 2 patří mezi substituenty se záporným indukčním i mezomer-

I ním efektem, a má proto tendenci snižovat elektronovou hustotu na aromatic-
| kém jádře. To se projeví vzrůstem polarity vazby O-H a tím i kyselosti
I atomu vodíku vázaného v této skupině.
Z příkladů uvedených v tabulce lze také odvodit, že s ros­
toucí vzdáleností substituentu od -O H skupiny klesá jeho vliv
na kyselost vodíku hydroxylové skupiny.

reakce alkoholů Vzhledem ke kyselosti vodíku vázaného v hydroxylové sku­

s alkalickým i kovy pině jsou alkoholy schopné reagovat s alkalickými kovy. Ná­
hrada atomu vodíku kovem však probíhá méně bouřlivě než reak­
ce alkalického kovu s vodou. Produktem reakce je alkoholát.
2R OH + 2 M ---------- ► 2R — OM + H2 M = alkalický kov
alkoholát R = alkyl
Přímou reakcí kovu s alkoholem se připravují i alkoholáty hořečnaté
| a hlinité, které se často uplatňují v organické syntéze. Pro úspěšný průběh
| reakce je však nutné do reakční směsi přidat několik krystalků jodu, jehož
| prostřednictvím se povrch kovu aktivuje.
 33

Všechny alkoholáty působením vody hydrolyzují. hydrolýza alkoholátu

Průběh reakce vyjadřuje následující obecná rovnice:
R — OM + H 20 - R — OH + MOH M = alkalický kov
R = alkyl
Uvedená reakce má za následek, že alkoholy nereagují s roz­
toky alkalických hydroxidů. Hydrolýza alkoholátů je však vrat­
ná, proto jsou reakce alkoholů s roztoky hydroxidů provedi­
telné; z reakční směsi stačí pouze odstraňovat vznikající vodu.
Tímto způsobem se například vyrábí ethanolát sodný.

Fenoly jsou v porovnání s alkoholy i vodou kyselejší, reakce fenolů

proto přímo reagují nejen s alkalickými kovy, ale i s rozto- s alkalickými kovy
ky alkalických hydroxidů. Vzniklé fenoláty se vodou neroz­
kládají. Jako příklad si uvedeme vznik fenolátu sodného.

fenolát sodný

Fenoly jsou velmi slabé kyseliny, slabší než např. kyselina uhličitá. Fe­
nolát lze proto snadno převést na fenol reakcí s vodným roztokem oxidu uhli­
čitého.
' ONa COj + H20
í^ V
------ ► I ()I
0H + NaHCOj

Mezi nejvýznamnější reakce hydroxyderivátů patří je­ oxidace primárních

jich oxidace. Nejprve se budeme zabývat oxidacemi alkoho­ a sekundárních
lů. V průmyslovém měřítku se provádějí tak, že se páry alko­ alkoholů
holů vedou při teplotě 300 °C přes katalyzátor, kterým bývá
kovová měď nebo slitina mědi a niklu. Primární alkoholy se
za současné dehydrogenace oxidují na aldehydy, zatímco oxi­
dací sekundárních alkoholů vznikají ketony.
O
Pii 300 T
R — CH 2— OH ’ > R— C — H + H2
aldehyd

R1— CH — R 2 Cu- 300 °c > R1 — C — R 2 + H2

OH O
keton

Při oxidacích primárních alkoholů bývá často oxidačním

činidlem roztok manganistanu draselného. Při provádění oxi-
34

dace je však třeba počítat s tím, že vznikající aldehydy mohou

být dále oxidovány až na karboxylové kyseliny. Vzniklé kyse­
liny mají stejný počet atomů uhlíku jako výchozí alkoholy. Děj
zachycuje následující obecná rovnice:
O O
KM n04
R— C— H ----------- * R — C — OH
aldehyd karboxylová kyselina

Produkty oxidace sekundárních alkoholů - ketony jsou vůči

další oxidaci odolné. Reakci lze uskutečnit pouze za drastic­
kých podmínek. Vzniklé karboxylové kyseliny mají ve svých
molekulách menší počet atomů uhlíku než oxidované alkoho­
ly. (V průběhu reakce dochází ke štěpení molekuly ketonu.)

R 1 — CH 2 — C — R 2 -° - d-a-t'-c» R 1 — C — OH + HO — C — R 2
II II II
O O O

oxidace Oxidace terciárních alkoholů probíhají většinou za vzni-

terciám ích alkoholů ku uhlovodíků s násobnou vazbou a na rozdíl od primárních
a sekundárních alkoholů nejsou provázeny odštěpením vodí­
ku, ale vody (dehydratací).

c h 2r 3 c h r3
l l 2 Cu, 300 °C i II 2
R — C— R — --------- ► R — C — R + H 20

OH

oxidace fenolů Fenoly, zvláště vícesytné, které m ají hydroxyskupiny

v polohách ortho nebo para, lze poměrně snadno oxidovat.
Oxidací vznikají chinony. Například oxidací hydrochinonu
vzniká p-benzochinon.

hydrochinon p-benzochinon

eliminační reakce Alkoholy lze podrobit i elim inační reakci. V jejím prů-
alkoholů běhu dochází k odštěpení molekuly vody za současného vzni­
ku alkenu. Jako příklad si uvedeme přípravu ethenu z ethano-
lu působením kyseliny sírové.
 35

Reakce probíhá v několika krocích. Prvním je vznik alkyl-

oxoniové soli:
CH 3CH 2 — O — H + H O — S 0 3H -------- ►CH 3CH2 — O — H "O — S 0 3H

H
ethyloxoniumhydrogensulfát

Její anion a kation následně reagují za vzniku ethylhydro-

gensulfátu (ester anorganické kyseliny - estery viz dále), kte­
rý není termicky stabilní. Účinkem zvýšené teploty se rozpa­
dá na ethen a kyselinu sírovou:
CH 3CH 2 — O — H " O — S 0 3H -------- ►CH 3CH2 — O — S 0 3H + H20
pj ethylhydrogensulfát

CH 2
& S
Z CH,
\ S /*
x
1 ’■\ 160 °C II L , | \
- OH --------- * + x OH
ch2 o ) ch2 o
^ ' H

ethylhydrogensulfát

Mezi nejvýznam nější reakce hydroxyderivátů patří esterifikace

reakce alkoholů s organickými kyselinami. Produktem reak­
ce je ester a voda. Tato reakce bude podrobně popsána v ka­
pitole zabývající se reakcemi organických kyselin. Zde si pou­
ze jako příklad uvedeme reakci kyseliny octové s ethanolem:
O O
II II
CH3C — OH + H O — CH 2CH 3 ----------►CH 3C — O — CH 2CH 3 + H20
kyselina octová ethylester kyseliny octové

4.4. Využití hydroxyderivátů

Methanol neboli methylalkohol CH3OH se nejčastěji vy- jednosytné alkoholy
rábí katalytickou hydrogenací oxidu uhelnatého. Reakce se pro­
vádí za zvýšené teploty a tlaku; jako katalyzátor slouží směs
oxidů chromitého a zinečnatého.

CO + 2H 2 Zn° » CH3OH
36

Methanol je prudce jedovatá kapalina. Jeho požití má za násle­

dek poškození nebo úplnou ztrátu zraku, případně smrt.
Smrtelná dávka je závislá na řadě faktorů (tělesná hmotnost,
odolnost postiženého aj.) a pohybuje se v rozmezí 10 - 100 ml.
Nebezpečnost methanolu spočívá v tom, že pro jeho vůni
a chuť může dojít k záměně s ethanolem, který je základní sou­
částí všech alkoholických nápojů (viz dále). Methanol se pou­
žívá jako rozpouštědlo a patří mezi základní průmyslové suro­
viny.
Ethanol neboli ethylalkohol CH 3CH2OH je nej významněj­
ším alkoholem. Často se pro jeho označení používá triviální
název líh nebo také jen alkohol. Vyrábí se kvašením cukerných
šťáv obsažených v cukrové řepě, cukrové třtině, případně nej­
různějších druzích ovoce. Ethanol se vyrábí také synteticky -
reakcí ethenu s vodou. Proces je katalyzován kyselinou fosfo­
rečnou nebo sírovou. Ethanol se používá při výrobě léčiv,
v kosmetice apod. Pamatujte si, že je jedovatý. Požití větší dáv­
ky ethanolu může mít za následek i smrt. Dlouhodobé pra­
videlné požívání alkoholických nápojů vyvolává závislost na
ethanolu.
dvojsytné alkoholy Ethylenglykol (1,2-ethandiol) HOCH 2CH 2OH se užívá
jako složka těžko mrznoucích směsí a jako surovina pro výro­
bu polyuretanů a polyesterů. Je jedovatý.
trojsytné alkoholy Glycerol (1,2,3-propantriol) je typickým představitelem
vícesytných alkoholů. Často bývá uváděn pod triviálním
názvem glycerin. Je součástí přírodních tuků a olejů. Není je ­
dovatý. Používá se k výrobě kosmetických přípravků a glyce-
roltrinitrátu.
Glyceroltrinitrát se vyrábí z glycerinu působením kyseli­
ny dusičné v přítomnosti kyseliny sírové (směs koncentrova­
né kyseliny sírové a dusičné se nazývá nitrační směs).
OH ono2
I i I
HOCH 2CHCH2OH + 3H N 0 3 - - 0 2N 0 — CH 2 — CH— CH 2 — 0 N 0 2 + 3H20
glycerol glyceroltrinitrát

Glyceroltrinitrát nesprávně (komerčně) nazývaný nitrogly-

cerin je velmi nebezpečná kapalina, protože exploduje již při
slabém nárazu. Při výbuchu se uvolňuje značné množství ply­
nů, které jsou příčinou velké razance této výbušniny.
4C 3H 5(0 N 0 2)3 ------- ^12002 + 6N 2 + 0 2 + 10H20
 37

„Nitroglycerin“ objevil A. Nobel. Při pozdějších výzkumech

zjistil, že napuštěním této kapaliny do infuzóriové hlinky se
značně zmenší její citlivost na náraz při zachování exploziv­
ních vlastností. Tak byl objeven dynamit. „Nitroglycerin“ je
také účinný lék proti srdečnímu onemocnění (angína pectoris).
Fenol je bílá krystalická látka. Je jedovatý a leptá pokož­ fenoly
ku. Jeho 2% vodný roztok se pod názvem karbolová voda pou­
žíval k desinfekci. Fenol je jednou ze základních surovin uží­
vaných pro výrobu léčiv, barvi v, výbušnin a plastů.
Dvojsytné fenoly pyrokatechol, resorcinol a hydrochi-
non jsou tuhé, ve vodě rozpustné látky.
OH OH

¿ r d \ qH
hydrochinon

pyrokatechol resorcinol

Pyrokatechol a hydrochinon nejsou na vzduchu příliš stálé.

Mají silné redukční účinky a proto se používají jako vývojky
v černobílé fotografii. Resorcinol se používá pro výrobu bar-
viv.
38

5. Thioalkoholy a thiofenoly
Thioalkoholy a thiofenoly jsou simé obdoby alkoholů a fe­
nolů. Ve svých molekulách obsahují funkční skupinu -S H .
Jejich názvosloví je součástí samostatné kapitoly uvedené na
konci učebnice.

R — SH R = alkyl, aryl CH 3CH 2 — SH

thioalkohol thiofenol

5.1. Příprava thioalkoholů a thiofenolů

příprava thioalkoholů Thioalkoholy se připravují zahříváním alkoholického roz­
toku hydrogensulfidu sodného nebo draselného s alkylhalo-
genidem. Reakce probíhá mechanizmem nukleofilní substituce.

HSi / + ^ R — X ------ ►H S — R + iXI

Jako příklad si uvedeme vznik ethanthiolu (ethylmerkaptan)

reakcí bromethanu s hydrogensulfidem draselným.
C 2H 5Br + KHS --------►KBr + C 2H 5SH
ethanthiol

Thioalkoholy lze také připravit reakcí alkoholu se sulfanem

za katalytického působení oxidu hlinitého. Další možností je
reakce alkenů se sírou a vodíkem za zvýšené teploty a katalý­
zy sulfidem molybdeničitým.

CjHgOH + H 2S ■Al- ° --» C 2H5SH + H 20

M oS2
CH 2 = CH 2 + S + H 2 -------^ C 2H 5SH

příprava thiofenolu Arylhalogenidy se pro přípravu thiofenolů nehodí, protože

jsou málo reaktivní. Thiofenoly se většinou získávají reduk­
cí chloridů arensulfonových kyselin v kyselém prostředí.
Redukčním činidlem je atomární vodík, který vzniká přímo
v reakční soustavě reakcí kyseliny sírové se zinkem .

V průběhu reakce kyseliny sírové se zinkem vzniká nejprve atomární vodík.

Často se v této souvislosti hovoří o vodíku ve stavu zrodu. Ke tvorbč moleku­
lárního vodíku dochází až následnou reakcí, která však probíhá velmi ochotně.
 39

benzensulfonylchlorid thiofenol

5.2. Vlastnosti a využití

thialkoholů a thiofenolů

Thioalkoholy a thiofenoly mají větší relativní molekulovou fyzikální vlastnosti

hmotnost než odpovídající alkoholy a fenoly. V porovnání
s nimi však mají nižší body varu, protože síra má na rozdíl
od kyslíku velmi malou schopnost tvořit vodíkové můstky.
Například ethanol má bod varu 78 °C a ethanthiol 37 °C.
Thioalkoholy a thiofenoly jsou kyselejší než alkoholy chemické vlastnosti
a fenoly, podobně jako sulfan je kyselejší než voda. Proto napří­
klad jejich alkalické soli můžeme získat reakcí s hydroxidy,
zatímco alkoholy poskytují soli pouze reakcí s alkalickými
kovy. Thioalkoholy a thiofenoly se poměrně snadno oxidu­ oxidace thioalkoholů
jí. Průběh a míra oxidace závisí na použitém oxidačním činid­
le. Například mírnou oxidací thioalkoholů a thiofenolů vzduš­
ným kyslíkem vznikají příslušné dialkyl nebo diaryldisulfidy.
4 RSH + 0 2 -------- ►2 R — S — S — R + 2 H 20

R = alkyl nebo aryl dialkyldisulfid

nebo diaryldisulfid

Energická oxidace může vést až ke vzniku příslušné sulfono-

vé kyseliny.
Thioalkoholy a thiofenoly se již v nepatrných koncentracích význam thiofenolů
projevují velmi nepříjemným zápachem. Této vlastnosti se vy­
užívá například k odorizaci zemního plynu, který se běžně
používá k vytápění domácností. (Zemní plyn, který je v čistém
stavu bez zápachu, tvoří se vzduchem prudce výbušnou směs.)
Butanthiol je součástí nepříjemně páchnoucího sekretu tchoře.

Zn + H2S 0 4 ------►ZnS04 + 2H
2 H ------►H2

Atomární vodík je mnohem reaktivnější než jeho molekulární podoba, proto

vystupuje jako silné redukční činidlo. Má-li však dojít k redukci vodíkem „ve
stavu zrodu“, musí být jeho příprava provedena přímo v reakční soustavě.
V opačném případě vznikají dvojatomové molekuly.
40

6. Ethery
charakteristika Ethery jsou organické sloučeniny, které ve svých moleku­
etherů lách obsahují alkyly nebo aryly spojené přes atom kyslíku.
Jejich složení vystihuje obecný vzorec:

R 1— O — R 2 R1, R" = alkyl, aryl

Názvosloví etherů je uvedeno v samostatné kapitole na kon­

ci učebnice. Výchozími látkami pro jejich přípravu jsou často
alkoholy a fenoly. Ethery se získávají nukleofilními substitu­
cemi za využití alkylačních činidel - např. halogenderivátů
nebo alkylhydrogensulfátů (ROSO 3H).

6.1. Příprava etherů

příprava Nej významnějším zástupcem etherů je diethylether. Vyrábí
diethyletheru se přiléváním ethanolu ke kyselině sírové za teploty 140 °C.
Z reakční směsi se oddestilovává směs etheru s vodou.

C H 3C H 2O H + H 2S 0 4 --------- ► c h 3c h 2o s o 3h + h 2o
ethylhydrogensulfát

CH3CH2— 0 1 + ^ c h 2c h 3 --------- ► c h 3c h 2 — o — c h 2c h 3 + h 2s o 4

H
1 c^ O1S O 3H diethylether

Pokud má reakce proběhnout uvedeným způsobem, je tře­

ba dodržet reakční teplotu a dbát, aby ethanol byl stále v nad­
bytku. Uvědomte si, že v závislosti na způsobu provedení této
reakce může vznikat také ethen.

výroba etherů Výchozí látkou pro výrobu některých etherů jsou nižší
alkeny získané při zpracování ropných produktů. Jejich reak­
cí s kyselinou sírovou vznikají alkylhydrogensulfáty, které se
nechají reagovat s příslušným alkoholem za vzniku etheru.
Celý děj si můžeme demonstrovat na propenu:
 41

ch2= ch + h 2s o 4 -------- ► c h 3 — C H — o — S 0 3H

CH 3 CH 3
isopropylhydrogensulfát

CH3 — CH— O — S 0 3H + HO — CH — CH3 --------►CH3 — CH— O — CH — CH3 + H2S 0 4

ch3 ch3 ch3 ch3

2 -propanol diisopropylether

Z vícesytných alkoholů se obdobným i reakcemi při- příprava

pravují cyklické ethery. Nejdůležitější z nich jsou tetra- cyklických etherů
hydrofuran a dioxan.
CH2 - c h 2 /C H 2 - C H 2x

r-H
C H2 r uH 2
C 0\ /0
\ / XCH2 — C H /
o
tetrahydrofuran dioxan

Vzorce obou látek se často zapisují schematicky:

n
x r
<r\
\ ____/
Nejjednodušší cyklický ether - ethylenoxid neboli oxiran se
vyrábí přímou oxidací ethylenu kyslíkem nebo vzduchem. Tato
průmyslově významná reakce se uskutečňuje za zvýšené tep­
loty a je katalyzována stříbrem.
2CH 2 = CH 2 + 02 — 2 CH2 — CH2

ethylenoxid (oxiran)

Smíšené ethery, v jejichž molekulách jsou přes atom kys- příprava

líku vázány dva nestejné uhlovodíkové zbytky, se připravují smíšených etherů
reakcí alkoholátu s halogenderivátem , který obsahuje jiný
uhlovodíkový zbytek než alkoholát. Reakce probíhá mecha­
nizmem nukleofilní substituce. Butylethylether lze například
připravit reakcí ethanolátu sodného s brombutanem:

CH 3CH2ONa + BrCH 2CH 2CH 2CH3 --------► CH 3CH 2 — O — CH2CH2CH 2CH 3 + NaBr
butylethylether
42

výroba Další významnou skupinou etherů jsou alkylvinylethery.

alkylvinyletherů Vyrábějí se adicí alkoholů na acetylen. Reakce probíhá za zvý­
šené teploty a v přítomnosti hydroxidu draselného.
CH = CH + H— O — R CH2 = CH— O — R
alkylvinylether
Alkylvinylethery jsou schopné polymerovat a používají se při
výrobě umělé kůže a lepidel. Příkladem takové látky je vinyl-
methylether, jehož polymerací vzniká polyvinylmethylether.

— CH2 — CH—
i n
och3
polyvinylmethylether

6.2. Vlastnosti etherů

Fyzikální vlastnosti etherů
skupenství Ethery se vyznačují charakteristickou vůní, jsou značně
těkavé a hořlavé. Dimethylether je za normálních podmínek
plyn, vyšší ethery jsou kapaliny a některé alifatickoaromati-
cké ethery jsou pevné látky. Body varu etherů jsou nižší než
body varu alkoholů s odpovídající m olekulovou hmotností,
protože molekuly etherů nemohou být vzájemně poutány vodí­
kovými můstky.
rozpustnost Rozpustnost etherů ve vodě klesá s velikostí uhlovodíko­
vých zbytků. Tetrahydrofuran a dioxan, které patří mezi cyk­
lické ethery jsou ve vodě rozpustné. Kapalné ethery dobře roz­
pouštějí řadu organických sloučenin, a proto se používají
v organické syntéze jako rozpouštědla a extrakční činidla.

Chemické vlastnosti etherů

Polarita vazby mezi atomem uhlíku a kyslíku vede ke vzni­
ku parciálního kladného náboje na atomu uhlíku. Ten se pro­
nukleofilní substituce to stává místem, kde může dojít k nukleofilní substituci. Ethery
jejichž kyslík se váže s primárními atomy uhlíku uhlovodíko­
vých zbytků nejsou příliš reaktivní. Citlivější k nukleofilnímu
napadení jsou cyklické ethery s malým kruhem. Jako příklad
si uvedeme reakci ethylenoxidu s Grignardovým činidlem:
 CH 2 — CH2 + R— MgX ------- ►CH2 — CH 2 — R 2 » CH 2 — CH2 — R

OMgX OH
ethylenoxid

Volné elektronové páry přítomné na atomu kyslíku způsobují, že moleku- §

ly etherů jsou donory elektronů. Ethery proto vystupují jako Lewisovy báze.
Této schopnosti se využívá např. u diethyletheru, který je schopen vytvořit
komplex s fluoridem boritým (Lewisova kyselina).

C H 3C H 2 f c h 3c h , f

1 — 1 I I
------*• IO—B—F
C H >C H = F ch ,c h 2 F

Fluorid boritý, který se používá jako katalyzátor pro polymerace a další

reakce, je za normálních podmínek plyn; komplexní sloučenina vytvořená
s diethyletherein je však kapalná a práce s ní je pohodlnější.

6.3. Využití etherů

Diethylether (CH 3CH2)20 je snadno těkavá a vysoce hoř­
lavá kapalina, která se používá jako rozpouštědlo a extrakční
činidlo. Jeho směs se vzduchem je výbušná. Dříve se diethy­
lether užíval i jako narkotikum.
Ethylenoxid neboli oxiran je výchozí látkou pro řadu prů­
myslových syntéz. Patří však mezi rakovinotvorné látky. Při
hydrolýze ethylenoxidu vodou nebo zředěnou kyselinou síro­
vou vzniká ethylenglykol.

ch2— ch2 -Hl° +> c h 2 — c h 2

U OH OH

ethylenoxid ethylenglykol
44

7. Aldehydy a ketony
charakteristika Aldehydy a ketony jsou organické sloučeniny, které ve
svých molekulách obsahují velmi reaktivní karbonylovou
funkční skupinu. V molekulách aldehydů je na karbonylové
skupině kromě alkylu nebo arylu vázán atom vodíku, zatímco
v ketonech karbonylová skupina spojuje dva uhlovodíkové
zbytky. Názvosloví aldehydů a ketonů je uvedeno v samostat­
né kapitole na konci učebnice.
\C = O
R'\C = O
r'\C = O
,,
R,R" = alkyl nebo aryl
/ H/ RV
karbonylová aldehyd keton
skupina

Aldehydy a ketony jsou pro svoji reaktivitu výchozími látka­

mi v řadě organických syntéz. M noho z nich patří mezi pří­
rodní látky.

7.1. Příprava aldehydů a ketonů

příprava aldehydů Aldehydy lze získat přímou oxidací nebo dehydrogena-
a ketonů cí primárních alkoholů. Ketony vznikají obdobnými reak­
cemi z alkoholů sekundárních. Oxidace se provádí vzduš­
ným kyslíkem za přítomnosti katalyzátoru. Dochází k ní vždy
na uhlíkovém atomu, který nese -O H skupinu. Děj vystihují
následující reakční schémata:
H H R R
+Ot I +Oi , I
R— C — OH
-h2o R—C = O R — C — OH
-h2o
R 1— C = 0
aldehyd keton
H H
primární alkohol sekundární alkohol

Využití přímé oxidace primárních alkoholů je omezené, pro­

tože získané aldehydy snadno podléhají oxidaci až na karbo-
xylové kyseliny. Uvedená metoda je vhodná pro přípravu alde­
hydů, které lze z reakční směsi průběžně oddestilovávat.

výroba aldehydů Základem průmyslových výrob aldehydů se staly dehyd-

rogenační reakce primárních alkoholů. V jejich průběhu
se páry alkoholu za zvýšené teploty vedou přes katalyzátor,
 45

kterým je jem ně rozptýlená měď nebo stříbro. Tímto způso­

bem se například vyrábějí formaldehyd (methanal) a acetal­
dehyd (ethanal).
H H

c h 3o h Cu’ Ag ► h c = o + h 2 c h 3c h 2o h Cu' Ag~> c h 3c = o + H 2

formaldehyd acetaldehyd

Ethanal se také vyrábí adicí vody na acetylen (nukleofil- adice vody

ní adice). Reakce se provádí v přítomnosti zředěné kyseliny na trojnou vazbu
sírové a je katalyzována rtuťnatými solemi. Jejím m ezipro­
duktem je nestabilní vinylalkohol, který přechází ve svou tau-
tomerní formu ethanal.
H
H2S 0 4, H g S 0 4 I
CH = CH + H20 —-——— -— -► H2C = CH — OH -------- ► H 3C — C = O
vinylalkohol acetaldehyd
ethanal

Adice vody na homology acetylenu vede ke vzniku ketonů.

Tyto reakce, jejichž průběh vystihuje následující obecná rov­
nice, nemají na rozdíl od předchozí reakce průmyslové využi-

R— C = C H + H20 ------- ► R — c — CH,

alkylmethylketon

Některé významné aldehydy se vyrábějí adicí oxidu uhelnatého hydroformylace

a vodíku na alkeny, tzv. hydroformylací alkenů. Produktem reakce, která alkenů
probíhá za katalytického působení karbonylů kovů, např. Ni(CO)4, je směs
izom erních aldehydů, nerozvětvený izom er však převládá. Průběh reakce
vyjadřuje následující obecná rovnice, místa štěpení meziproduktu jsou vyzna­
čena přerušovanou šipkou:
o
II
r —ch= ch 2 + co + h 2 R—CH—CH2 + H 2 -----►R — C H 2 — C H 2 — C — H

+
R — CH— CH,
I
C—H
II
O

Symetrické ketony je možno připravit suchou destilací příprava

vápenatých nebo barnatých solí karboxylových kyselin. symetrických ketonů
46

(RCOO)2Ca ------► R — C — R + CaCO,

II
O
Tato metoda našla průmyslové uplatnění při výrobě acetonu.
(CH 3COO)2Ca ------► CH 3 — C — C H 3 + C a C 0 3
II
octan vápenatý O

oxidace aromatických Aldehydy a ketony s karbonylovou skupinou vázanou

uhlovodíků přímo na aromatické jádro se získávají oxidací arom a­
tických uhlovodíků nesoucích na arom atickém kruhu
alkylovou skupinu. Oxidaci lze provést většinou běžných oxi­
dačních činidel. Volbou reakčních podmínek je však třeba do­
sáhnout, aby oxidace nebyla příliš hluboká a konečným pro­
duktem reakce byl aldehyd nebo keton. Jako oxidační činidlo
se často používá oxid manganičitý v prostředí kyseliny sírové.
Oxidací toluenu tak vznikne benzaldehyd:
H

benzaldehyd
Pokud je postranní řetězec delší, dochází ke vzniku karbonylo-
vé funkční skupiny vždy na uhlíku vázaném přímo na aroma­
tickém jádře.
O

acetofenon

Podobně jako se alkoholy připravují hydrolýzou alkyl-

halogenidů, lze i aldehydy a ketony připravit hydrolýzou
monotopických dihalogenderivátů. (Tyto deriváty mají oba
atomy halogenu vázány na stejném atomu uhlíku.) K jejich
hydro lýza hydrolýze se užívá vlhkého oxidu olovnatého nebo stříbrného,
dihalogenderivátů protože použití silných zásad by vedlo k odštěpení dvou mole­
kul halogenovodíku a ke vzniku alkinu. Meziproduktem reak­
ce je nestabilní monotopický dihydroxyderivát, který odštěpe­
ním molekuly vody přechází na příslušný aldehyd nebo keton.
Průběh reakcí znázorňují následující schémata:
 47

H H H
I i I
R— C R— C — OH — R— C = 0

X OH
X = atom halogenu

R R R2
,1 j I
R — C — OH ►R — C = 0
I
OH X = atom halogenu

Uvedená reakce se využívá zejména pro přípravu arom atic­

kých aldehydů, například benzaldehydu.

Při prům yslové výrobč benzaldehydu se však hydrolýza dihalogenderivátu

provádí koncentrovanou kyselinou sírovou.
O SO 3 H

O SO 3 H
kyselina benzylidensírová benzylaldehyd

7.2. Vlastnosti aldehydů a ketonů

Fyzikální vlastnosti aldehydů a ketonů

Formaldehyd je za normálních podmínek plyn. Vyšší alde­ skupenství
hydy a ketony jsou kapaliny, nejvyšší pevné látky. Jejich body
varu jsou vyšší než body varu příslušných nenasycených uhlo­
vodíků, případně etherů o přibližně stejné molekulové hmot­
nosti, ale podstatně nižší než body varu odpovídajících alko­
holů. Je tomu tak proto, že mezi molekulami aldehydů a keto­
nů existují, díky polaritě karbonylové skupiny, přitažlivé síly
mezi dipóly, ale ke vzniku vodíkových můstků mezi jejich
molekulami dojít nemůže.
Aldehydy a ketony o nízké molekulové hmotnosti jsou ve rozpustnost
vodě rozpustné, s rostoucí molekulovou hmotností však jejich
rozpustnost silně klesá. Dobrým rozpouštědlem aldehydů
i ketonů je ethanol a diethylether. Nižší aldehydy (formalde­
hyd a acetaldehyd) mají velmi pronikavý zápach, vyšší alde­
hydy a některé ketony se vyznačují příjemnou vůní. Některé
z nich jsou součástí různých druhů pižma.
48

Chemické vlastnosti aldehydů a ketonů

reaktivita aldehydů Aldehydy i ketony jsou velmi reaktivní látky. M echaniz­
a ketonů mem nukleofilní adice reagují například s alkoholy, vodou,
amoniakem, aminy apod. Reaktivita aldehydů a ketonů spočí­
vá v tom, že jejich molekuly obsahují karbonylovou funkční
skupinu, jejíž 7i-elektrony jsou posunuty k elektronegativněj-
šímu atomu kyslíku, a na atomu uhlíku se proto vytvoří parci­
ální kladný náboj. Nukleofilní adice probíhají tím snadněji,
čím nižší je elektronová hustota na uhlíku karbony lově skupi­
ny. Z toho co již víme je zřejmé, že alkyly vázané na karbo-
nylové funkční skupině budou svým kladným indukčním efek­
tem snižovat její reaktivitu. Reaktivita aldehydů a ketonů bude
proto klesat od formaldehydu přes vyšší aldehydy ke ketonům.
Je logické, že přítomnost arylu v porovnání s alkylem vede
k dalšímu snížení reaktivity aldehydů a ketonů.

nukleofilní adice Reakce aldehydů, případně ketonů s nukleofilním činid­

lem lze rozdělit do dvou kroků. První krok, který svou poma­
lostí určuje rychlost celé reakce, spočívá v adici nukleofilní
částice na uhlík karbonylové funkční skupiny.
I
B| / + ' C = 0 — ►b — cI — O"
I I
Druhým krokem je rychlá reakce vytvořeného aniontu s elek-
trofilní částicí, nejčastěji s protonen. Řada reakcí tohoto typu
proto probíhá v kyselém prostředí.
i I
B— C — O- + H — X ------ ► B — C — OH + XI"
I I
vznik poloacetalu Např. kysele katalyzovaná reakce aldehydu s alkoholem
a acetalu vede podle podmínek provedení ke vzniku poloacetalu nebo
acetalu.
H H
I I
O — C — OH O — C—O
li I li I li
R R R R R
poloacetal acetal

Reakci aldehydu s alkoholem, katalyzují stopová množství chlorovodíku.

Nejprve působením chlorovodíku dojde k protonaci kyslíkového atomu kar­
bonylové funkční skupiny a následnému snížení elektronové hustoty na ato­
mu uhlíku:
 49

H H

C=0 + HC1 ;= * C ^O —H + cr

l t
Reakce pokračuje nukleofilním napadením vzniklého meziproduktu mole­
kulou alkoholu; dochází k interakci volných elektronových párů přítomných
na atomu kyslíku -O H skupiny alkoholu s uhlíkovým atomem karbonylové
funkční skupiny.
H H
1+
C ^=0— H +
i
R 1— OH 5 = ^ H—
+ ^
O — C — OH

i
R
L. R1
R

V zniká kation, ze kterého je chloridovým aniontem odtržen proton.

Produktem reakce je sloučenina zvaná poloacetal.

H H

H — O — C — OH + c r ^ O — c — OH + HC1
I , RI 1,1
R 1 R R
poloacetal

Poloacetal obsahuje ještě jednu -O H skupinu, která je rovněž schopna pro-

tonace.

H H

O — C — OH + H+ O— C—O— H
I, I I, I I
R R R1 R H

Vzniklý kation může reagovat s další molekulou alkoholu, tentokrát za vzni­

ku acetalu.

A cetaly js o u na rozdíl od volné ald eh y d o v é skupiny stálé ochrana

v a lk a lic k é m prostředí. T é to vlastnosti se v y u ž ív á napřík lad aldehydové skupiny
k o ch ran ě ald e h y d o v é skupiny při reakcích probíhajících v al­
ka lic k é m prostředí. A ld e h y d o v á sk upina se před pro v e d e n ím
reakce převede na acetal, ze kterého se po jejím ukončení snad­
no u volní p ů so b e n ím velmi zředěné anorganické kyseliny.
H H
H+
O — C — O + h 2o C= 0 + 2 R 1— OH
li i I, I
R1 R R1 R

A c e ta ly k e to n ů a a r o m a tic k ý c h a ld e h y d ů se p řip ra v u jí
j i n ý m zp ů so b e m . Blíže se touto prob lem atik ou z abývat n e b u ­
dem e.

Přítomnost karbonylové funkční skupiny v molekulách aldehydů a keto­ aldolová kondenzace

nů má vliv i na sousední atomy uhlíku. Její působení je tak silné, že za vhod­
ných podm ínek (bazická katalýza) může dojít k odštěpení atomu vodíku
50

vázaného na atomu uhlíku, který sousedí s karbonylovou funkční skupinou,

ve formě protonu. Vzniká tak anion, který je schopen převzít funkci nuhleo-
filního činidla při reakci s další molekulou aldehydu nebo ketonu. Popsaná
reakce se nazývá aldolová kondenzace neboli aldolizace. Jako příklad si uve­
deme aldolizaci acetaldehydu:
c h 3c h = o + O H ' ------- ► - |C H 2 C H = 0 + h 2o

c h 3c h = c T ^ - | c h 2c h = = o ------- * c h 3c h — c h 2 c h = o

O-
c h 33c h — c h 2 c h = o + h 2o ------- * c h 33c| h — c h 2 c h = o + OH'

O- OH
aceialdol
Mezi významné aldolové kondenzace patří reakce fenolu s formaldehydem,
kterou se připravují vysokomolekulámí látky známé pod názvem bakelit.

oxidace aldehydů Aldehydy a ketony lze podrobit i oxidačním reakcím.

Oxidace aldehydů probíhá poměrně snadno a jejím produktem
jsou karboxylové kyseliny.
O O
R— C — H °xidace- ► R— C — OH
karboxylová
kyselina •

oxidace ketonů Ketony se oxidují obtížněji než aldehydy. Při reakci dochá­
zí ke štěpení původního uhlíkatého skeletu za vzniku dvou
molekul karboxylových kyselin. Například oxidací nejjedno­
duššího ketonu - acetonu vzniká kyselina octová a mravenčí.
O
II
2 CH 3 CCH 3 + 3 0 2 --------- ►2 CH 3COOH + 2HCOOH
aceton kys. octová kys. mravenčí

7.3. Využití aldehydů a ketonů

Formaldehyd neboli methanal HCHO se vyrábí oxidací
methanolu vzdušným kyslíkem za katalytického působení stříb­
ra nebo mědi při teplotě 300 °C. Formaldehyd je plynná látka
štiplavého zápachu, dobře rozpustná ve vodě. Hoří nesvítivým
plamenem za vzniku oxidu uhličitého a vody. Z vodného roz­
toku formaldehydu se po delším stání vylučuje lineární poly­
mer, zvaný paraformaldehyd. Pokud je vodný roztok formal­
dehydu destilován do zředěné kyseliny chlorovodíkové, vzni­
ká krystalický trimer, označovaný názvem trioxan.
 51

HOCH2(OCH2)nOCH2OH H2C CH2

paraformaldehyd q q
va ť 2
trioxan
Formaldehyd je základní surovinou pro výrobu fenolformal- fenolform aldehydové
dehydových pryskyřic, např. bakelitu. Vodné roztoky formal- pryskyřice
dehydu se užívají v biologii, lékařství a zvěrolékařství ke kon­
zervaci tkáňových preparátů a k desinfekci.
Acetaldehyd neboli ethanal CH3CHO se průmyslově vyrá­
bí adicí vody na acetylen. Acetaldehyd je těkavá bezbarvá
kapalina pronikavého zápachu, dobře rozpustná ve vodě. Na
živé organizmy má stejné účinky jako formaldehyd, je však
méně dráždivý. Acetaldehyd se užívá k výrobě kyseliny octo­
vé, léčiv, voňavek aj. Působením kyseliny chlorovodíkové
nebo sírové polymeruje na kapalný trimer, tzv. paraldehyd, kte­
rý se užívá v lékařství jako sedativum. Působením plynného
chlorovodíku na etherický roztok acetaldehydu vzniká bílý
cyklický tetramer, tzv. metaldehyd, který je součástí tuhého
lihu. (Tuhý líh používaný do turistických vařičů apod. je smě­ tuhý líh
sí tetra-, penta- a hexameru).
CH3
i
. O. O-CH
H3C — HC CH— CH3 H3C — HC O
I I I I
<x . o O CH— CH3
CH H C -0
I |
CH3 ¿H 3
paraldehyd metaldehyd

Benzaldehyd C 6H5CHO je nejdůležitějším aromatickým

aldehydem. V přírodě se vyskytuje v semenech mandloně,
broskví, meruněk apod. Má hořkomandlovou vůni a je špatně
rozpustný ve vodě. Vyrábí se oxidací toluenu vzdušným kyslí­
kem a používá se při výrobě barviv a léčiv.
Propanon (CH3)2CO neboli aceton je hořlavá kapalina. aceton
Jeho páry smísené se vzduchem jsou výbušné. Je toxický.
Používá se jako rozpouštědlo, při výrobě plastů a ve farm a­
ceutickém průmyslu.
Cyklohexanon je olejovitá kapalina vonící po mátě pepmé.
Vyrábí se z fenolu. Užívá se pro výrobu polyamidových vláken.
52

8. Karboxylové kyseliny
charakteristika K arboxylové kyseliny jso u látky, které ve své m olekule
obsahují jednu nebo více karboxylových funkčních skupin.
O O
COOH — C — OH R— Č — O H R = alkyl, aryl
k arboxylová skupina karb o x y lo v á k y selin a

Jako příklad si uvedeme kyselinu octovou a šťavelovou. K yse­

lina octová m á jednu karboxylovou funkční skupinu, kyselina
šťavelová dvě a je nejjednodušší dvojsytnou kyselinou.
O O O
CH3 — c — OH H O — C — C — OH
k y selin a octová k y selin a šťavelová

N ázvosloví karboxylových kyselin je uvedeno v sam ostatné

kapitole na konci učebnice.

deriváty Od karboxylových kyselin lze odvodit dva typy derivá­

karboxylových tů. Více si o nich řeknem e v sam ostatných kapitolách, ale
kyselin základní inform ace o těchto látkách využijem e již nyní. První
skupinu tvoří tzv. funkční deriváty, které vznikají substitucí
na karboxylové funkční skupině. K nejběžnějším funkčním
derivátům patří soli karboxylových kyselin, estery, chloridy,
am idy aj. (Jejich obecné vzorce porovnejte s obecným vzor­
cem karboxylové kyseliny).

O O O O
II II
R — C — OM R- C OR R— C — NH' R— C — X

sůl karboxylové ester karboxylové amid karboxylové halogenid karboxylové

kyseliny kyseliny kyseliny kyseliny

Substituční deriváty, které tvoří druhou skupinu derivátů

karboxylových kyselin, vznikají náhradou jednoho nebo více
atomů vodíku v uhlíkatém řetězci kyseliny atom em jiného prv­
ku nebo skupinou atom ů. Pokud dojde k náhradě atom u vodí­
ku atom em halogenu, hovořím e o halogenkyselinách, v přípa­
dě jeho náhrady hydroxylovou skupinou o hydroxykyselinách,
je-li substituentem am inoskupina, o am inokyselinách apod.
 53

O o O
i II I II I II
— C — C — OH — c — c — OH — c — c — OH
I I I
X OH NH2

halogenkyselina hydroxykyselina aminokyselina

U vědom te si, že substituční deriváty karboxylových kyse­

lin m ají krom ě karboxylové funkční skupiny ještě další ch a­
rakteristickou skupinu, například -C l, -O H , -N H 2.

8.1. Příprava karboxylových kyselin

Některé karboxylové kyseliny můžeme izolovat z jejich pří­ oxidace alkanů
rodních zdrojů. Průmyslově se karboxylové kyseliny získá­
vají katalytickou oxidací n-parafinů (alkanů C 20 až C 30)
vzdušným kyslíkem . R eakcí krom ě kyselin vzniká i směs dal­
ších oxidačních produktů jak o jsou např. alkoholy a ketony.
K yseliny se ze směsi zpravidla izolují ve formě svých sodných
solí, které se okyselením převádějí na karboxylové kyseliny.

D alší m etodou přípravy karboxylových kyselin je oxidace oxidace alkenů

nenasycených uhlovodíků roztokem m anganistanu drasel­
ného. Při reakci dochází k rozštěpení uhlíkatého skeletu nena­
syceného uhlovodíku v m ístě dvojné vazby. Vznikají soli, ze
kterých se příslušné kyseliny získávají opět okyselením .

O O
1 2 KMnQ. 1 II 1
R — C = C — R -------- ^ R — C — OK + R — C — OK

R 1, R 2 = alkyly

Roztokem manganistanu draselného lze oxidovat i postran­ oxidace postranního

ní řetězce aromatických uhlovodíků. Tímto způsobem se dří­ řetězce aromátů
ve vyráběla kyselina benzoová.

to lu en b enzoan d raselný kyselin a benzoová

54

Podobně lze získat oxidací p-xylenu kyselinu tereftalovou, kte­

rá je surovinou pro výrobu um ělého vlákna znám ého pod ob­
chodním názvem terylen.
COOH

k y selin a tereftalo v á

COOH

oxidace aromátů Karboxylové kyseliny je možno připravit i katalytickou

oxidací aromatických uhlovodíků. V první fázi reakce vzni­
ká anhydrid příslušné kyseliny, který hydrolýzou poskytuje
požadovanou kyselinu. Tak například katalytickou oxidací ben­
zenu vzniká anhydrid kyseliny m aleinové (m aleinanhydrid)
a oxidací naftalenu anhydrid kyseliny ftalové (ftalanhydrid).
Produktem jejich následné hydrolýzy jsou příslušné kyseliny.

O O
m aleinanhydrid kyselina m aleinová

O o

ftalanhydrid kyselina fialová

* Anhydrid kyseliny vzniká spojením dvou karboxylových funkčních skupin

za odstoupení molekuly vody:
o o o o
II ,____
— C — Cfrl
_ II
HO C —
II
-------► — C — O — C —
II + H20
anhydrid
 55
Některé karboxylové kyseliny se připravují energickou oxidace
oxidací prim árních alkoholů m anganistanem draselným nebo primárních alkoholů
chrom sírovou sm ěsí (sm ěs dichrom anu draselného a koncent­
rované kyseliny sírové).
O O
KMnO„ „ J| KMnO, _
R— C H 2 — O H --------—*■R— C — H --------—* R— C — O H
p rim árn í ald eh y d k arboxylová
alkohol kyselin a

M eziproduktem reakce je aldehyd. Proto lze karboxylové oxidace aldehydů

kyseliny získávat i oxidací aldehydů. Této reakce se využívá
pouze tehdy, pokud je aldehyd snáze dostupný než odpovída­
jící prim ární alkohol.

Například kyselina krotonová se vyrábí oxidací krotonaldehydu oxidem man-

ganičitým.
o o
CH3C H = C H — c — H CH3CH = C H — C — OH
krotonaldehyd kyselina krotonová

V případech, kdy alkohol ani aldehyd nejsou běžně k dispozici, lze pro
přípravu karboxylových kyselin využít i G rignardových činidel, která se
nechají reagovat s přebytkem oxidu uhličitého. Meziproduktem reakce je pří­
slušná sůl, ze které se kyselina uvolní hydrolýzou.

A " " H-,0

R— MgX + C ------► R— C — OMgX -----2— ►R— C — OH
Cil
*o
Uvedená reakce se často používá k přípravě kyselin „značených“ radioaktiv­
ním nuklidem uhlíku C na karboxylové funkční skupině. „Značené slouče­
niny“ mají velký význam při studiu mechanizmu chemických reakcí.

8.2. Vlastnosti karboxylových kyselin

Fyzikální vlastnosti karboxylových kyselin

Karboxylové kyseliny jsou většinou pevné, krystalické lát­ skupenství
ky. Kapalné jsou pouze alifatické kyseliny s jednou karboxy-
lovou skupinou v m olekule a s nižším počtem atom ů uhlíku
v řetězci. A lifatické karboxylové kyseliny se sudým počtem
uhlíkových atom ů v m olekule m ají vyšší bod tání než kyseli­
ny m ající o jeden uhlíkový atom více nebo méně, tedy s lichým
počtem uhlíkových atomů.
56

body tání
alifatických
jednosytných kyselin

rozpustnost Nižší alifatické kyseliny s jednou nebo dvěm a karboxylo-

vými skupinam i jsou rozpustné ve vodě. R ozpustnost vyšších
alifatických karboxylových kyselin i kyselin arom atických je
malá. N ižší m onokarboxylové kyseliny se vyznačují ostrým
zápachem . Zvláště silně čpí kyselina máselná. Vyšší alifatické
kyseliny i kyseliny obsahující karboxylovou skupinu vázanou
na arom atickém jádře jsou prakticky bez zápachu.

Chemické vlastnosti karboxylové kyselin

Molekuly organických kyselin jsou schopny s využitím kar­
boxylových skupin tvořit vodíkové můstky. Proto se karboxy­
lové kyseliny někdy vyskytují jako dimery.
O.........H— O — C —R
li ii
R— C — O — H ..........O

síla Většina karboxylových kyselin patří mezi slabé kyseli­

karboxylových ny. O rganické kyseliny jsou silnější než kyselina uhličitá, ale
kyselin mnohem slabší než anorganické kyseliny, jako je kyselina chlo­
rovodíková, sírová aj. Hodnoty Ka nesubstituovaných organic­
kých kyselin se většinou pohybují v rozm ezí 10"4 až 1 0 ’5.
Kyselost vodíku -O H skupiny v karboxylových kyselinách
je podstatně vyšší než kyselost vodíku ve stejné skupině obsa­
žené v alkoholech. Důvodem je přítom nost karbonylu v kar­
boxylové funkční skupině. K yslík v karbonylu m á tendenci
přitahovat elektrony 7i-vazby více než uhlík. V důsledku toho
dochází k posunu elektronů, a tím k oslabení vazby m ezi kys­
líkem a vodíkem v hydroxylové skupině.

— C — 0 « -H
 57

Sílu karboxylových kyselin velmi ovlivňují uhlovodíko­

vé zbytky a substituenty vázané v jejich molekulách. S ohle­
dem na dříve probrané učivo je zřejm é, že substituenty s klad­
ným indukčním efektem zvyšují elektronovou hustotu na vaz­
bě mezi kyslíkem a vodíkem a tím snižují sílu kyseliny. Z kyse­
lin obsahujících alifatický řetězec je proto nejsilnější kyselina
m ravenčí.

i£ ° snížení síly kyseliny

R -» C — C — O — H
I
R = su b stitu en t s +1 efek tem

Závěr, který jsme právě učinili lze doložit hodnotam i Ka nej­

jednodušších alifatických kyselin:

kyselina vzorec Ka vliv uhlovodíkového

m ra v e n č í HCOOH 1 ,7 0 .1 0 4 zbytku na sílu
kyseliny
o c to v á C H 3C O O H 1 ,7 3 .1 0 5
p ro p io n o v á c h 3c h 2c o o h 1 ,3 2 .1 0 5
2 , 2 -d im e th y lp ro p io n o v á (C H ^ C C O O H 9 ,5 5 .1 0 '6

Substituenty se záporným indukčním efektem mají naopak ten­

denci elektronovou hustotu na vazbě mezi kyslíkem a vodíkem
v -O H skupině snižovat, a tím vazbu oslabovat. Tyto substitu­
enty sílu kyselin zvyšují.

/ °
IMl
X«—C — C — O — H zvýšení síly kyseliny
I VJ
X = su b stitu en t s -I efektem

Do jak é míry lze ovlivnit sílu karboxylové kyseliny přítom ­

ností substituentu se záporným indukčním efektem dokládají
hodnoty Ka uvedené v následující tabulce:
. .... --------------

kyselina vzorec Ka vliv substitientu

o c to v á C H 3C O O H 1 ,7 3 .1 0 5 na sílu kyseliny
c h lo ro c to v á C H 2C IC O O H 1 ,5 5 .1 0 3
d ic h lo ro c to v á c h c i 2c o o h 5 ,1 3 .1 0 2
tric h lo ro c to v á C C I.C O O H 8 ,3 2 .1 0 1
58

S rostoucí vzdáleností substituentu od karboxylové skupiny

jeho vliv slábne.

kyselina vzorec Ka
vliv polohy
CH3CH2CHCOOH
substitientu 2 -chlorbutanová 1
1,45.10 ' 3
na sílu kyseliny Cl
CH3CHCH2COOH
3-chlorbutanová 8,71.10 5
Cl

4-chlorbutanová CH2 CH2 CH2COOH 3,02.1 o ' 5

Cl

butanová CH 3CH 2CH2COOH 1,51.10 5

Sílu kyseliny také zvyšuje přítom nost násobné vazby

nebo aromatického já d ra v blízkosti karboxylové skupiny.
V těchto systém ech převládá záporný indukční efekt skupin
obsahujících násobnou vazbu nebo arylů nad jejich kladným
m ezom erním efektem . To m á za následek snížení elektronové
hustoty m ezi kyslíkem a vodíkem , což vede ke zvýšení kyse­
losti uvažovaných systémů.

¿ li
CH2 = f c h « ^ c — H ^ / T C~ °

Anion vytvořený odštěpením protonu (zbytek kyseliny) se nao­

pak působením m ezom erního efektu stabilizuje. Jiným i slovy
řečeno: vzniklý anion je slabší bází než anion u něhož tento
efekt nepůsobí.

8.3. Využití karboxylových kyselin

K arboxylové kyseliny jso u velm i rozm anitou skupinou
organických sloučenin. V následujícím přehledu jsou zahrnu­
ty některé význam né kyseliny s jednou nebo dvěm a funkční­
mi skupinam i.
monokarboxylové Kyselina mravenčí neboli kyselina m ethanová H C O O H
kyseliny se vyskytuje v tělech m ravenců, vos, ale i v listech kopřiv. Prů­
m yslově se vyrábí oxidací m ethanolu
C H 3O H + 0 2 -------- ►H C O O H + H 20
 nebo reakcí hydroxidu sodného s oxidem uhelnatým za zvý­
šené teploty.

CO + N aO H -------- ►H C O O N a

HCOONa + H C 1 -------- ► H C O O H + N aC l

K y selina m ravenčí je bezbarvá kapalina ostrého zápachu.

Používá se v konzervárenství, při barvení látek a pro své bak-
tericidní účinky také jako dezinfekční prostředek. Velké m nož­
ství této kyseliny se spotřebuje i při zpracování kůží v kože­
dělném prům yslu.
Kyselina octová neboli kyselina ethanová C H 3CO O H , je
čirá kapalina, štiplavého zápachu. Je slabší kyselinou než kyse­
lina m ravenčí. Běžně se s ní setkávám e ve formě octa, který je
jejím 8 % roztokem . K yselina octová se nejčastěji vyrábí octo­
vým kvašením lihových roztoků nebo oxidací acetaldehydu
vzdušným kyslíkem .

O O
II o2 II
C H 3 — C — H ----- *-*• C H 3 — c — O H

acetaldehyd kyselina octová

Z prům yslového hlediska je také význam ná oxidace butanonu

ch ro m síro v o u sm ěsí (sm ěs koncentrované kyseliny sírové
a dichrom anu draselného).

O O
K,Cr 207, H,SO,
C H 3C H 2 — C — C H 3 ------- -? -* 2 C H 3 — C — O H
butanon kyselina octová

K yselina octová se používá k výrobě acetátového hedvábí,

v konzervárenském prům yslu a také při výrobě léčiv, napří­
klad acylpyrinu. Její sůl, octan hlinitý (C H 3C O O )3Al se uží­
val k přípravě obkladů na otoky.
Kyselina máselná, C H 3C H 2 C H 2C O O H , neboli kyselina
butanová, se vyznačuje velmi nepříjem ným zápachem. Ve for­
mě esteru je obsažena v másle. Při jeho žluknutí se uvolňuje.
Kyselina palm itová C 15H31C O O H a kyselina stearová
C 17H 35C O O H jsou ve form ě esterů přítom ny v tucích. Z tuků
se reakcí s alkalickým i hydroxidy vyrábějí jejich sodné nebo
draselné soli užívané jak o m ýdla. Z ástupcem vyšších m ast­
ných kyselin s nenasyceným i vazbam i je kyselina olejová
C H 3(CH 2)7C H =C H (C H 2)7COOH, která se vyskytuje v olejích.
60

Její dvojnou vazbu lze odstranit hydrogenací. Uvedený proces

má praktické využití při výrobě ztužených tuků z rostlinných
olejů.
Kyselina benzoová C 6H5COOH je nejjednodušší arom atic­
kou m onokarboxylovou kyselinou. V přírodě se vyskytuje vol­
ná i vázaná ve form ě esterů. V čistém stavu je to bílá krysta­
lická látka. Používá se volná i ve formě své sodné soli v potra­
vinářském průmyslu jako konzervační činidlo. Kyselina benzo­
ová je také výchozí sloučeninou pro řadu organických syntéz
v chem ickém prům yslu.
dikarboxylové Nejjednodušší dikarboxylovou kyselinou je kyselina šťa-
kyseliny velová (COOH )2, která se vyskytuje v rostlinách ve formě solí.
Prům yslově se vyrábí term ickým rozkladem m ravenčanu sod­
ného. M eziproduktem reakce je šťavelan sodný.

COONa
2H C O O N a ---------- ► | + H2
COONa
m ravenčan sodný šťavelan sodný

K yselina šťavelová je jedovatá. U žívá se k přípravě m ořidel,

ale také jako standard v analytické chemii. Zde se využívá její
reakce s m anganistanem draselným , který ji oxiduje na oxid
uhličitý. R eakce se provádí v kyselém prostředí.

5 (C O O H )2 + 2K M n04 + 3 H 2S 0 4 ------ ►K 2S 0 4 + 2 M n S 0 4 + 1 0 C 0 2 + 8 H 20

Další důležitou dikarboxylovou kyselinou je kyselina adipo-

vá, která se používá při výrobě Nylonu. Výchozí látkou pro její
výrobu je tetrahydrofuran, který se nechá za zvýšené teploty
a tlaku a za využití katalyzátoru reagovat s oxidem uhelnatým
a vodou.

I-------- 1 CH2— C H 2
+ 2 CO + H 20 J2 Í5 U | I
o ch 2 CH2
I
HOOC COOH
tetrahydrofuran kyselina adipová

Kyselina ftalová patří m ezi nejjednodušší arom atické

dikarboxylové kyseliny. V čistém stavu tvoří bílé destičkovité
krystaly. Při zahřívání taje a zároveň se rozkládá; ztrácí vodu
a přechází na ftalanhydrid. Ten je výchozí surovinou pro výro­
bu barvi v a indikátorů. Využívá se i při výrobě plastů.
 COOH

COOH
kyselina kyselina
ftalová lereftalová

Kyselina tereftalová, která je izom erem kyseliny ftalové,

se využívá pro výrobu um ělých vláken ja k o je trevíra, tesil
a terylen.
62

9. Síla kyselin a výpočty pH

Voda patří m ezi látky, které m ohou vystupovat jak o kyse­
liny i jako zásady. To znam ená, že voda je schopna odštěpit
proton (kyselina) a přejít tak ve svou konjugovanou zásadu
O H - nebo naopak proton přijm out (zásada) a přejít ve svou
autoprotolýza vody konjugovanou kyselinu H 30 +. Oba děje ve vodě probíhají sou­
časně a dochází k tzv. autoprotolytické reakci:
2H 20 — H 30 + + O H “
Průběh reakce lze charakterizovat rovnovážnou konstantou:
K= [H3Q +] - [OH~]
[HzO ]2

M ěřením bylo prokázáno, že při teplotě 25 °C je v čisté vodě

obsaženo 1,0.10 ’7 m ol.dm '3 kationtů H 30 + a stejné látkové
množství aniontů OH- . Rovnováha uvedené reakce je tedy sil­
ně posunuta doleva. Na základě této skutečnosti m ůžem e vztah
pro výpočet rovnovážné konstanty upravit následujícím způ­
sobem:
K • [H20 ]2 = [H30 +] • [O H - ]

Protože koncentrace iontů H 30 + a O H - jsou velmi nízké, m ů­

žem e koncentraci disociovaných m olekul vody oproti je jí
celkové koncentraci zanedbat. Jinými slovy řečeno, koncentra­
ce nedisociovaných molekul vody se prakticky nemění, je kon­
stantní. Za tohoto předpokladu lze rovnovážnou koncentraci
vody zahrnout do rovnovážné konstanty a vytvořit tak k o n ­
iontový součin vody stantu novou, značenou Kv:
Kv = K • [H20 ]2

S využitím předchozího vztahu m ůžem e psát:

Kv = [H30 +] • [O H - ]
D osazením experim entálně zjištěných hodnot do vztahu pro
Kv vypočtem e její hodnotu:
Kv = [1.10’7] • [1.10 7] = 1.10 14
K onstanta Kv se nazývá iontový součin vody a pro teplotu
25 °C má hodnotu 1.10"14. Platí:
[H30 +] • [O H - ] = 1 .1 0 14
 63

U vědom te si, že zvýšení koncentrace H 30 + iontů v roztoku

m usí být zákonitě provázeno snížením koncentrace iontů OH-
a naopak. Rovnici nyní zlogaritm ujem e a vynásobím e -1.
log[H30 +] + log[O H - ] = -14
-lo g [H 30 +] - lo g [ O H '] = 14

Dosazením z a -lo g [H 30 +] a-lo g [O H ”] získáme výsledný vztah:

-lo g [H 30 +] = pH -log[OH~] = pOH

pH + pOH = 14
V ýsledná rovnice nám um ožňuje vyjadřovat kyselost i zá-
saditost roztoků prostřednictvím hodnoty pH. V čisté vodě je
koncen trace oxoniových kationtů a hydroxidových aniontů
stejná, platí tedy, že pH = pOH. P oložím e-li pH = x, potom
také pOH = x. D osazením do výše uvedené rovnice získám e:
2x = 14, odtud x = 7. Tím to způsobem jsm e vypočítali, že při
teplotě 25 °C je pH čisté vody a každého dalšího neutrálního pH čisté vody
vodného roztoku rovno 7.

Pokud budeme do vody zavádět například chlorovodík, kte­

rý se vůči vodě chová jako kyselina, koncentrace H 30 + iontů
se bude postupně zvyšovat. Záporně vzatý dekadický logarit­
mus jejich koncentrace bude klesat a hodnota pH bude proto
nižší než 7 . Pokud do vody přidám e například hydroxid sod­
ný, který ve vodném prostředí disociuje na ionty OHT a N a+,
záporně vzatý dekadický logaritm us koncentrace O H ” bude
klesat a hodnota pH tedy poroste. (Připom ínám e, že vychází­
me ze vztahu pH + pOH = 14.) Pro teplotu 25 °C tedy platí:

pH < 7 => roztok je kyselý kyselost a zásaditost

pH = 7 => roztok je neutrální roztoku
pH > 7 => roztok je zásaditý

Z ávěrem je d n a d ůležitá poznám ka. H odnota iontového

součinu vody se s rostoucí teplotou zvyšuje. Například pro tep­
lotu 0 °C je hodnota Kv = 1,14.10"15 (pH neutrálního b o d u je
7,47) a pro teplotu 35 °C je hodnota Kv = 2,09.10 14 (pH
neutrálního bodu je 6,84).

* Předpokládejm e, že v roztoku kyseliny bude koncentrace H30 + iontů rov­

na 10 3 m o l.d m 3. Je jasné, že 10 ’> 10‘7. Nyní vytvoříme záporný dekadic­
ký logaritmus obou čísel: -lo g 10 1 = 3, -lo g 10 7 = 7. Z uvedeného plyne, že
vyšší koncentraci H 30 + iontů odpovídá nižší hodnota pH.
64

Z definice plyne, že pH je rovno záporně vzatému dekadickém u loga­

ritmu koncentrace vodíkových iontů. V koncentrovaných roztocích kyselin
však může být koncentrace vodíkových iontů tak vysoká, že odpovídající
pH bude mít zápornou hodnou (pH kyseliny bude například -1 ). Ze stejné­
ho důvodu mohou mít koncentrované roztoky hydroxidů hodnotu pH větší
než 14. Zapamatujte si, že v těchto případech již nelze hovořit o koncentra­
ci, a le je nutno brát v úvahu aktivitu. A ktivita je jakým si „projevem kon­
centrace“ a v porovnání s ní je vždy menší. Její hodnota se od koncentrace
vzdaluje tím více, čím je roztok koncentrovanější. Aktivitou se více zabý­
vat nebudeme, protože tato problematika přesahuje rámec středoškolské che­
mie. Spokojím e se s konstatováním , že definice pH by m ěla znít: pH je
záporně vzatý dekadický logaritmus aktivity vodíkových iontů.
Za podmínky existence autoprotolýzy lze naprosto stejným způsobem
odvodit vztah pro pH i v nevodných prostředích. Lze například definovat
stupnici pH pro kapalný amoniak, jehož autoprotolýzu vyjadřuje následující
rovnice: 2N H 3í==í NH 4 + NHŤ. V tom to konkrétním případě se však pod
označením pH skrývá -lo g [N H 4 ] a z pochopitelných důvodů bude jin á
i hodnota příslušné konstanty.

9.1. Výpočty pH
Začnem e opakováním . Podle Brónstedovy teorie je kyseli­
na tím silnější, čím snadněji odštěpí proton a zásada je tím sil­
nější, čím snadněji proton váže. Sílu kyseliny a zásady m ůže­
me kvantitativně vyjádřit prostřednictvím hodnoty její diso-
ciační konstanty.

9.1.1. Výpočty pH roztoků silných kyselin a zásad

Silné kyseliny a zásady jsou ve zředěných vodných rozto­
cích prakticky zcela disociovány. Proto při výpočtech pH jejich
roztoků nem usím e vycházet z příslušné disociační konstanty.

Jaké je pH:
Příklad 1 A) 0,01 M roztoku kyseliny bromovodíkové?
B) 0,0007 M roztoku kyseliny sírové?
Řešení A:
Kyselina bromovodíková je silná jednosytná kyselina.+Jako taková je ve
zředěném roztoku plně disociována. Koncentrace H 3O iontů je tedy pří­
mo rovna koncentraci kyseliny. Pro výpočet pH stačí zjistit záporný
dekadický logaritmus koncentrace kyseliny:
pH = -lo g 0,01
pH = 2

Odpověď: pH 0,01 M roztoku kyseliny bromovodíkové je rovno 2.

 65

Řešení B:
Kyselina sírová je silná dvojsytná kyselina. Lze proto předpokládat, že
ve zředěném roztoku b^ide prakticky úplně disociována do druhého stup­
ně. K oncentrace H 3O je v tomto případě rovna dvojnásobku koncen­
trace kyseliny. pH roztoku je rovno zápornému logaritmu dvojnásobku
koncentrace kyseliny sírové:
pH = -lo g 2 . 0,0007
pH = 2,85

Odpověď: pH 0,0007 M roztoku kyseliny sírové je rovno 2,85.

Jaké je pH:
A) 0,002 M roztoku KOH? Příklad 2
B) 0,00018 M roztoku Ba(OH)2?
Řešení A:
Hydroxid draselný je silný jednosytnýhydroxid a ve zředěném roztoku
je zcela disociován. Koncentrace OH iontů bude proto shodná s kon­
centrací hydroxidu. pH roztoku vypočteme ze vztahu:
pH = 1 4 -p O H
tedy pH = 14 - (-lo g 0,002)
p H = 11,3

Odpověď: pH 0,002 M roztoku hydroxidu draselného je rovno 11,3.

ŘešeniB:
Hydroxid barnatý je silný dvojsytný hydroxid. Lze proto předpokládat,
že ve zředěném roztoku bude prakticky úplně disociován. Je jasné, že
koncentrace OH iontů je dvojnásobkem koncentrace hydroxidu barna-
tého. pH roztoku vypočteme ze vztahu:
pH = 1 4 -p O H
tedy pH = 14 - (-2 . log 0,00018)
pH = 10,56

Odpověď: pH 0,00018 M roztoku hydroxidu barnatéhoje rovno 10,56.

pH roztoku kyseliny chlorovodíkové je 2,15. Vypočítejte, jaká je kon­ Příklad 3

centrace této kyseliny.
Řešení:
Kyselina chlorovodíková je silná jednosytná kyselina, lze tedy předpo­
kládat, že její koncentrace bude shodná s koncentrací iontů H 3O pří­
tom ných v jejím roztoku. Proto při vlastním výpočtu vyjdeme z defini­
ce pH, do které stačí dosadit a odlogaritmovat.
z definice plyne: pH = -lo g cu „+
3
po dosazení: 2,15 = -lo g c „ „+
HiU
-3 -3
po odlogaritmování: c „ „ + = 7,08 . 10 mol.dm
ri^U
v našem případě: c H Q+ = cH a
-3 -3
Odpověď: Koncentrace kyseliny chlorovodíkové je 7,08 . 10 ~ mol.dm .
66

Příklad 4 Roztok hydroxidu barnatého má pH = 10,85. Vypočítejte koncentraci

Ba(OH)2.
Řešení:
Hydroxid barnatý je silný dvojsytný hydroxid. Lze proto předpokládat,
že ve zředěném roztoku bude zcela disociován.

z definice plyne: p O H = 1 4 -p H

po dosazení: pOH = 14 - 10,85 = 3,15

z definice plyne: pOH = cQH-

po dosazení: 3 ,1 5 = -lo g cQH-

-4 -3
po odlogaritmování: cQH- = 7 ,0 8 .1 0 mol.dm

Koncentrace hydroxidu barnatého, který patří ke dvojsytným hydroxi­

dům, je polovinou koncentrace iontů OH .

2 CBa(OH )2 = COH” ° dtud: CBa(OH), = 1/2 COH"

-4 - 4 - 1
po dosazení: cD . „ , , = 0,5 . 7,08 . 10 = 3 ,5 4 .1 0 mol.dm
v Ba(OH)2
-4 -3
Odpověď: Koncentrace roztoku hydroxidu barnatého je 3.54 . 10 mol.dm .

9.1.2. Výpočty pH roztoků slabých kyselin a zásad

Slabé kyseliny a slabé zásady nejsou ve vodných roztocích
plně disociovány. Proto při výpočtech pH jejich roztoků m usí­
me vycházet z disociační konstanty dané kyseliny či zásady.
Vše si vysvětlím e na několika příkladech.

Příklad 5 Vypočítejte pH 0,15 M roztoku kyseliny octové (Ka = 1,75.10 5).

Řešení:
a) Kyselina octová patří mezi slabé kyseliny, proto je i ve zředěných roz­
tocích disociována jen částečně. D isociaci kyseliny octové vystihuje
následující rovnovážná konstanta:
_ [CH 3C O O ] . [H+]
a [CH 3COOH]
Jestliže si koncentraci [CH 3COO ] označíme jako x, koncentrace [H+]
bude rovna také x. (Uvědomte si, že oba ionty vznikly disociaci kyseli­
ny octové.) Koncentrace nedisociované kyseliny octové bude rovna její
celkové (analytické) koncentraci zmenšené o koncentaci disociované
kyseliny. V našem případě [CH 3COOH] = 0,15 - x.
, _ ,„ - 5 [ x ] . [x]
po dosazeni: 1,75 . 10 = ■ rn , ------ -
r [0 ,1 5 - x ]

x = 1,622 . 10 3 mol.dm 3
 67

b) pH vypočteme jako záporný dekadický logaritmus x:

pH = -lo g 1,622. 10' 3
pH = 2,79

Odpověď: pH roztoku 0,15 M kyseliny octové je 2,79.

Jaká musí být molární koncentrace kyseliny propionové (Ka = 1,33.10 5), Příklad 6
aby její roztok měl pH = 2,4?
Řešení:
a) Roztok kyseljny propionové má mít pH = 2,4. Odpovídající koncen­
traci iontů H30 získáme odlogaritmováním této hodnoty:

c „ „ = 3,981 . 10 3 mol.dm 3
3

b) Nyní vyjdeme ze vztahu pro rovnovážnou konstantu Ka:

_ [C H ,C H ?COQ-] . [H+]
a [CH 3C H 2COOH]
Kyselina propionová^je jednosytná kyselina, proto platí [CH 3CH2COO ]
= [H ] = 3,981 . 10’". Rovnovážná koncentrace nedisociované kyseliny
propionové bude rovna její celkové koncentraci zmenšené o koncentraci
disociované kyseliny: [CH 3CH 2COOH] = x - 3,981 . 10‘3.

,5 [3,981 . 10 '3] . [3,981 . 10’3]

po dosazení: 1 ,3 3 .1 0 = -----------------------*---------------
[ x - 3,981 . 10 ]

x = 1,19 mol.dm 3
.3
Odpověď: Kyselina propionová musí mít koncentraci 1,19 mol.dm .

Jaké je pH 0,1 M roztoku amoniaku, jestliže jeho Kb = 1,77.10 5? Příklad 7

Řešení:
a) Vyjdeme ze vztahu pro Kb amoniaku:
[NH 4] . [OH- ]
Kh =
[NH3]
Víme, že platí [NH 4] = [OH ]. Položíme-li koncentraci [OH ] = x, může­
me psát:
-5 M ■[x]
1,77 . 10 = ■■
[0,1 - x ]

x = 1,33 . 10 3 mol.dm 3.

b) pH roztoku vypočteme ze vztahu:

pH = 1 4 -p O H
po dosazení: pH = 1 4 - ( - l o g 1,33 . 10 3)
pH = 11,12

Odpověď: pH roztoku amoniaku je 11,12.

68

Příklad 8 Jaká je Kb slabé jednosytné zásady, jestliže její 0,05 M roztok má

pH = 11,5?
Řčkní:
a) Ze vztahu 14 = pH + pOH vypočteme pOH:
pOH = 1 4 -1 1 ,5 = 2,5
Koncentraci OH iontů přítomných v roztoku získáme odlogaritmová-
ním hodnoty pOH:
c „ TJ- = 3,1622 . 10 mol.dm
UH
b) Nyní využijeme vztah pro Kb slabé jednosytné zásady obecného vzor­
ce ZOH:
_ [Z+] . [OH~]
b [ZOH]
Je zřejmé, že pro jednosytnou zásadu ZOH platí [Z ] = [OH ].

po dosazení: _■»
_ [3,1622. 10 ] . [3,1622. 10 ]
b_ [0 ,0 5 -3 ,1 6 2 2 .1 0 '3]

Kb = 2,13 . 10'4
-4
Odpověď: Kb slabé jednosytné zásady je 2,13 . 10 .

Otázky a úkoly
i
1. Z 5 g kusového hydroxidu sodného byly připraveny 3 dm roztoku. Vy­
počítejte jeho pH. Mr(NaOH) = 40,0
[Výsledek: pH = 12,62]

2. 0,5g 50% kyseliny sírové bylo zředěno na objem 1 dm . Jaké bude pH

takto připraveného roztoku? M r(H 2S 0 4) = 98
[Výsledek: pH = 2,29]
3
3. Jaké bude pH roztoku vzniklého sm ísením 250 cm 0,01 M roztoku
kyseliny sírové s 200 cm 3 0,025 M roztoku hydroxidu draselného?
(Zanedbejte objemovou kontrakci.)
[ Výsledek: pH = 7]

4. Jaké množství hydroxidu sodného bylo použito pro přípravu 20 dm ? roz­

toku, jehož pH = 12,2? Mr(NaOH) = 40,0
[ Výsledek: 12,68 g]

5. Jaká je Ka slabé jednosytné kyseliny, jestliže její 0,12 M roztok má

pH = 2,95?
[Výsledek: Ka = 1,05 .1 0 ' ]

6. Jaká je koncentrace roztoku amoniaku, (Kb = 1,77 . 10 5), jestliže jeho

pH = 11,1?
[Výsledek: 8,97 . 10 mol.dm ]

Poznámka: Uvedené příklady byly vybrány z našich sbírek řešených a neře­

šených příkladů, které jsou běžně v prodeji.
 69

10. Funkční deriváty

karboxylových kyselin
F unkční deriváty karboxylových kyselin se odvozují od charakteristika
kyselin zásahem do jejich funkční skupiny. N ejdůležitější
z nich jsou soli, anhydridy, estery, halogenidy, am idy a nitrily.

10.1.Soli karboxylových kyselin

Soli organických kyselin vznikají stejně jako soli anorga­
nických kyselin náhradou jejich kyselého (odštěpitelného) ato­
mu vodíku atom em kovu. O rganické kyseliny, které m ají ve
své m olekule více karboxylových skupin mohou tvořit i hydro-
gensoli.

Příprava solí karboxylových kyselin

Soli se nejčastěji připravují reakcí karboxylové kyseli­ reakce kyseliny
ny s hydroxidem nebo uhličitanem příslušného kovu. Oba s hydroxidem
děje si m ůžem e dem onstrovat na reakci kyseliny octové s hyd­ a uhličitanem
roxidem a uhličitanem sodným.
CH 3 COOH + NaOH -------► CH3COONa + H20
octan sodný

2 CH3COOH + Na2C 0 3 ------ ►2CH3COONa + CQj + H20

octan sodný

Některé soli organických kyselin lze také připravit reak­ reakce kyseliny
cí kyseliny s neušlechtilým kovem, například se zinkem . s neušlechtilým
kovem
2 CH 3 COOH + Zn -------► (CH3 COO)2Zn + H2
octan zinečnatý

Solné a draselné soli vyšších m astných kyselin (palm itové zmýdelnění tuků
a stearové), zvané m ýdla, se připravují zm ýdelněním tuků, ve
kterých jsou uvedené kyseliny vázány ve formě esterů. (Průběh
této význam né reakce si podrobně vysvětlím e při probírání
esterů.)
70

Vlastnosti a význam solí karboxylových kyselin

Významnou reakcí solí organických kyselin je jejich
dekarboxylace dekarboxylace, tedy reakce, při níž dochází k odstranění kar-
boxylové skupiny. Reakce se provádí tak, že se bezvodá sod­
ná sůl zahřívá s hydroxidem sodným . V zniká uhlovodík, kte­
rý obsahuje v m olekule o jeden atom uhlíku m éně než m ěla
výchozí sůl a uhličitan sodný.
RCOONa + N a O H ------- ►R— H + Na 2 C 0 3
uhlovodík

síla organických Vzhledem k tomu, že organické kyseliny jsou pom ěrně sla-
kyselin bé, lze je z jejich solí vytěsnit anorganickou kyselinou, např.
kyselinou chlorovodíkovou.

O
II
C — ONa OH

C — ONa
2 HC1
a OH
+ 2NaCl

II
O
ftalan sodný kyselina ftalová

hydrolýza solí Anionty karboxylových kyselin podléhají snadno hydrolý-

ze. Proto vodné roztoky sodných nebo draselných solí organic­
kých kyselin, např. octan sodný, mají zásaditou reakci.

CH 3 COO_ + H 20 = ř = i CH3COOH + OH"

Jak znázorňuje uvedená rovnice, jedná se o rovnovážný děj.

Po ustavení rovnováhy je v roztoku obsaženo jisté m nožství
iontů OH", které mu udělují zásaditou reakci.

využití solí Ř ada solí organických kyselin má praktické využití. M ezi

nej význam nější patří octan sodný a octan draselný, které
slouží jak o katalyzátory při tzv. P erkinově syntéze (syntéza
organických kyselin z arom atických aldehydů). O ctan hlini­
tý nalezl využití v lékařství při přípravě obkladů. Benzoan sod­
ný je význam ným konzervačním prostředkem . Sodné a d ra ­
selné soli vyšších mastných kyselin (stearové a palm itové) se
užívají jako mýdla.
 71

10.2.Halogenidy karboxylových kyselin

H alogenidy karboxylových kyselin neboli tzv. acylhalo- charakteristika
genidy lze odvodit od organických kyselin náhradou skupiny
-O H v karboxylové funkční skupině halogenem. Zbytek kyse­
liny vzniklý odtržením -O H skupiny se nazývá acyl.
O 0 0
II II II
R— C — OH R— C — R— C — X
kyselina acyl acylhalogenid
halogenid kyseliny

A cylhalogenidy jsou reaktivnější než halogenuhlovodíky,

aldehydy nebo ketony. Je tomu tak, protože elektronegativní atom
halogenu snižuje elektronovou hustotu na uhlíku karbonylové
skupiny více, než je tomu v molekulách aldehydů a ketonů.

Příprava halogenidů karboxylových kyselin

Z acylhalogenidů jsou nej význam nější chloridy. Připravují příprava chloridů
se zahříváním chloridu fosforitého, fosforečného nebo dichlo-
ridu kyseliny siřičité (thionylchloridu) s organickým i kyseli­
nam i. Z hlediska izolace reakčních produktů je nejvhodnější
výchozí látkou thionylchlorid. V průběhu výše popsané reak­
ce krom ě acylhalogenidů vzniká oxid siřičitý a chlorovodík,
které jsou plynné, a unikají proto z reakční soustavy.
O O o
n ii ii
R— C — OH + C l— S — C l ------ ► R— C — Cl + S02 HC1

kyselina thionylchlorid acylchlorid

Pro prům yslové využití byla navržena reakce sodných solí výroba chloridů
příslušných kyselin s trichloridem kyseliny fosforečné (tri-
chloridem fosforylu) nebo dichloridem kyseliny sírové (dichlo-
ridem sulfurylu), které poskytují dobře izolovatelné nejedovaté
vedlejší produkty. Jako příklad lze uvést přípravu benzoyl-
chloridu z benzoanu sodného.
O O

benzoan sodný benzoylchlorid

72

Uvedené postupy se využívají i pro přípravu chloridů kyse­

lin obsahujících více karboxylových skupin v m olekule.

Vlastnosti a význam halogenidů karboxylových kyselin

vlastnosti A cylchloridy jsou kapalné, v některých případech i krysta­
acylhalogenidů lické látky ostrého zápachu, které m ají podstatně nižší body
varu než kyseliny od nichž jsou odvozeny. Jsou velmi reaktiv­
ní a v organické syntéze se užívají jako acylační činidla, tedy
k zavádění acylskupiny do m olekul organických sloučenin.
V ětšina reakcí, do kterých acylchloridy vstupují probíhá m e­
chanism em nukleofilní substituce.

reakce s vodou Acylchloridy reagují s vodou za vývoje chlorovodíku

a vzniku organické kyseliny.
O O

R — C —Cl + H20 ------ ► R— C — OH + HC1

acylchlorid kyselina

Jako příklad si uvedeme reakci acetylchloridu s vodou.

O o
CH3— c —Cl + HzO ------►CH3— c — OH + HC1
acetylchlorid kyselina octová

reakce s alkoholem Acylchloridy reagují i s alkoholy a produktem reakce je

ester kyseliny a chlorovodík. Obecný m echanizm us této nuk-
leofilně substituční reakce lze popsat následující rovnicí:
O O
ii i i'
C — Cl ------ ► R — O — C + HC1

R2
acylchlorid ester

reakce s amoniakem M echanizm em nukleofilní substituce probíhá i reakce acyl-

chloridu s am oniakem . Při reakci vzniká am id kyseliny
a chlorid am onný.
O O
li ii
R— C — Cl + 2NH3 ------ » R— C — NH 2 + NH 4 CI
acylchlorid amid kyseliny
 73

10.3.Anhydridy karboxylových kyselin

V zorec anhydridu karboxylové kyseliny je m ožno odvodit charakteristika
na základě kondenzace dvou karboxylových funkčních sku­
pin, spojené s odštěpením m olekuly vody.
O O O o
— c —o -H + H— O - - C — — C— O— C— + HoO

C elý děj lze vyjádřit následující obecnou rovnicí:

O 0 0 O
II II
R— C — O -H + H— O — C — R R— C — O — C — R + H2 0
anhydrid
karboxylové kyseliny

Příprava anhydridů karboxylových kyselin

Anhydridy karboxylových kyselin se nejčastěji získáva­ příprava anhydridů
jí reakcí acylhalogenidu karboxylové kyseliny s její sodnou
solí. R eakce probíhá m echanism em nukleofilní substituce.
O O O O

R— C — ONa + C — Cl R— C — O — C — R NaCl
sodná sůl R anhydrid
kyseliny acylchlorid

Jako příklad si uvedeme reakci octanu sodného s acetylchloridem. Produktem

reakce je anhydrid kyseliny octové.

c h 3 — c — ONa f C — Cl - CH3— c —o —c —CHj + NaCl

octan sodný I anhydrid kyseliny octové
CH3
acetylchlorid

V technické praxi jsou často využívány i jiné způsoby přípravy anhyd­

ridů, které vycházejí ze snadno dostupných sloučenin. Například anhydrid
kyseliny octové se vyrábí reakcí octanu sodného s dichloridem sulfurylu výroba anhydridu
(dichlorid kyseliny sírové). Acetylchlorid vzniká přímo v reakční směsi a rea­ kyseliny octové
guje s dalším octanem sodným za vzniku anhydridu. Celý děj je možno
vyjádřit sum ární rovnicí:
4 CH3COONa + S 0 2 C12 2 (CH3C 0 )20 + Na2 S 0 4 + 2 NaCl
74

Vlastnosti a význam anhydridů karboxylových kyselin

vlastnosti A nhydridy nižších alifatických m onokarboxylových kyse­
lin jsou ostře páchnoucí kapaliny, zatím co anhydridy vyšších
mono- a dikarboxylových kyselin jsou pevné krystalické lát­
ky. A nhydridy organických kyselin patří m ezi silná acylační
reaktivita činidla, jsou však m éně reaktivní než halogenidy odpovídají­
cích kyselin.
reakce s vodou Reakcí anhydridů s vodou vzniká příslušná kyselina.
o o O
II II II
R— C — O — C — R + H20 ------ ► 2 R — C — OH
anhydrid kyseliny kyselina

Jako příklad si uvedeme reakci acetanhydridu s vodou:

(CHjCO^O + H20 ----- ►2 CHjCOOH
acetanhydrid kyselina octová

reakce s hydroxidem O bdobná reakce s hydroxidy alkalických kovů probíhá

rychleji, protože hydroxidy jsou silnějšími nukleofilním i činid­
ly než voda. Produktem reakce je sůl kyseliny a voda:
(R C 0)20 + 2NaOH ------ ► 2RCOONa + H20
anhydrid kyseliny sůl kyseliny

Reakcí anhydridů s alkoholy a fenoly vznikají estery

reakce s alkoholem a karboxylové kyseliny. Nukleofilním činidlem v této reakci
je alkohol nebo fenol:
_ O O O O
, - / ^+ nC —P O — Ci'
R — O l'
>
------- ► R — O — C
ii + H— O— C
i'
<■1 l2 I, l2 l2
H R R R R

alkohol anhydrid kyseliny ester kyselina

nebo fenol

Jako příklad si uvedeme reakci fenolu s acetanhydridem. Jejím produktem

je kyselina octová a její fenylester.
QHjOH + (CH3C0)20 -----* CH3COOC^H5 + CH3COOH
fenol acetanhydrid fenylester kyselina octová
kyseliny octové
10.4. Estery karboxylových kyselin
Estery jsou významnou skupinou přírodních látek. Vyskytují
se například v tucích a olejích. Připravují se tzv. estrerifikací,
reakcí karboxylové kyseliny s alkoholem.

Příprava esterů karboxylových kyselin

E sterifikace probíhá pouze v kyselém prostředí, proto se esterifikace
provádí za přídavku silné anorganické kyseliny, např. kyseli­
ny sírové. E ste rifik a c e je rovnovážná reakce; její výtěžek lze
zvýšit odstraňováním některého z reakčních produktů z reak-
ční sm ěsi. Pokud je reakce katalyzována kyselinou sírovou,
váže tato kyselina vznikající vodu.
Pokud si pozorně prohlédnete následující rovnici, jistě vám
neujde, že ve vzniklém esteru je obsažen kyslíkový atom hyd-
roxylové skupiny alkoholu, zatím co v odštěpené m olekule
vody je vázán kyslíkový atom původně přítom ný v karboxy­
lové skupině kyseliny.
O

R 1— C — O H + H — O — R2 R!C O O R + H 20
kyselina alkohol ester

Prvním krokem esterifikace je protonace karboxylové skupiny kyseliny. mechanizmus

Zachycení protonu atom em kyslíku karboxylové skupiny má za následek esterifikace
zvýšení elektronového deficitu na jejím atomu uhlíku a tím také usnadnění
nukleofilního ataku molekulou alkoholu.
o o —H
II . I-
C—O + H+ +C — O — H
I, I I,
R1 H R1

V dalším kroku dochází k vytvoření vazby mezi kyslíkovým atom em

hydroxylové skupiny alkoholu a uhlíkovým atomem karboxylové skupiny §
kyseliny. Následuje odštěpení molekuly vody a protonu.

H IO — H H IO — H H— Ó — H
ir* r* I I I
IOl' + t C - O - H ^ t 0 - C - O - H ^ O - C - 0 - H ^ O - C = O + H20 +
*2
R Rli1 l 22 RI.1
R U2
R R <22
R R>1 i

Tato sk u tečnost byla prokázána reakcí kyseliny benzoové

s m ethanolem obsahujícím radioaktivní izotop kyslíku lsO.
76

io IQ
C6 H5COOH + H o c h 3 — ►c ^ c o och3 + h 2o
kyselina methanol methylester
benzoová kyseliny benzoové

příprava esterů P rim árn í alkoholy tvoří estery snadněji než alkoholy
sekundární. Estery terciárních alkoholů se tím to způsobem
nepřipravují. Pro jejich syntézu se m ísto karboxylové kyseli­
ny často užívá acylchlorid. V edlejším produktem reakce je
chlorovodík.

Ani fenol většinou netvoří estery přímou esterifikací, ale reaguje s anhyd-
ridem příslušné kyseliny. Například fenylester kyseliny octové se připravu­
je reakcí acetanhydridu s fenolem,
o
OH
II
CH3 C x £CH 3
o
+ /° ~ * O + C H 3C - ° H
c h 3c
fenol fenylester kyselina
kyseliny octové octová
acetanhydrid

Vlastnosti a význam esterů karboxylových kyselin

kyselá hydrolýza Estery v přítom nosti kyselin i hydroxidů podléhají hydro-
lýze. Kyselou hydrolýzou esterů vzniká alkohol a karbo-
xylová kyselina.
R !COOR 2 + H20 R ^O O H + R2OH
ester kyselina alkohol

alkalická hydrolýza Produktem alkalické hydrolýzy esterů je alkohol a sůl kyse­

liny.
R ^O O R 2 + M O H ----- > R*COOM + R2OH
ester sůl alkohol

H ydrolýza esterů patří m ezi prům yslově význam né reakce.

výroba mýdla Využívá se například při výrobě mýdel. M ýdla a vedlejší pro­
dukt reakce - glycerol se získávají alkalickou hydrolýzou este­
rů vyšších m asných kyselin s glycerolem , které jso u hlavní
součástí tuků. Kyselou hydrolýzou tuků vznikají vyšší m astné
kyseliny a glycerol.

* Mýdla jsou sodné nebo draselné soli kyseliny palmitové a stearové. Sodné
soli vyšších mastných kyselin jsou tuhé a vyrábějí se z nich čisticí a prací
prostředky. Draselné soli mají mazlavou konzistenci a využívají se pro pří­
pravu dezinfekčních prostředků.
 77

o
II kyselá (HC1)
OH OH OH
CH2— O — C(CH2 ) I4 CH3 I I I
ch2— c h —ch2 + 3 CH3 (CH2 ) 14COOH
o
glycerol kyselina palmitová
c h — o — c ( c h 2 )14c h 3 hydrolýza
o
II alkalická (NaOH)
OH OH OH
CH 2 — o — C(CH2 ) 1 4 CH3 I I I
CH2 — CH— CH2 + 3 CH3 (CH2 ) 14COONa
tuk
glycerol palmitan sodný
(sodné mýdlo)

Další reakcí esterů, která má průmyslové využití, je re- reesterifikace

esterifikace. Její m echanism us se podobá hydrolýze esterů.
R eakce je k ataly zo vaná silnou kyselinou, na estery se však
nepůsobí vodou, ale jiným alkoholem .

O O
R 1— C — O R 2 + R 3O H R 1— C — O R 3 + R2OH

E stery jso u kapalné, ojediněle pevné krystalické látky. fyzikální vlastnosti

Zpravidla jsou nerozpustné ve vodě. Estery vřou při teplotě niž­ esterů
ší než je bod varu kyseliny, která se na jejich vzniku podílela.
Estery totiž, na rozdíl od karboxylových kyselin, nemohou tvo­
řit vodíkové m ůstky. Pro řadu esterů je ch arakteristická p ří­
jem ná vůně, m nohdy připom ínající ovoce.

10.5. Amidy karboxylových kyselin

A m idy organických kyselin vznikají náhradou -O H skupi­ charakteristika
ny obsažené v karboxylové funkční skupině am idoskupinou

- NH - O O
II II
R— C — OH R— C — NH2
kyselina amid kyseliny

Příprava am idů karboxylových kyselin

V ýchozím i látkam i pro přípravu am idů jsou karboxylové
kyseliny a většina jejich funkčních derivátů. Amidy se často
78

získávají termickým rozkladem amonných solí, které vzni­

kají reakcí kyseliny s am oniakem .

O 0 0
II II zahřívání
R— C — OH + NH 3 -------►R— C — ONH4 ------------►R— C — NH2 + H20
kyselina amonná sůl amid kyseliny

Pro přípravu amonných solí lze místo amoniaku použít i aminy. Produk­
tem reakce jsou amidy, které nesou na atomu dusíku jeden nebo dva alkyly.
Například reakcí kyseliny mravenčí s dimethylaminem vzniká dimethylfor-
mamid.
o o
II II
H— C — OH + HN(CHj) 2 ------ ►H— C — N(CH3 )2 + H20
kyselina mravenčí dimethylamin dimethylformamid

Funkční deriváty karboxylových kyselin lze převést na am i­

dy za m írnějších podm ínek než sam otné kyseliny, přičem ž
reaktivita klesá v řadě chloridy, anhydridy a estery. C elý děj
lze vyjádřit následující obecnou rovnicí:

O O
II nh3 II
R— C — Z ---- -*■ R— C — NH2 Z = — Cl, — OCOR, — OR
funkční derivát amid kyseliny
kyseliny

Vlastnosti a význam amidů karboxylových kyselin

fyzikální vlastnosti Am idy organických kyselin jsou kapalné nebo krystalické
látky, s vysokým i body tání a varu. Tato vlastnost je dána pří­
tom ností vodíkových m ůstků m ezi jejich m olekulam i.

Í
Uvědomte si, že amidy, které nesou na atomu dusíku dva alkyly (například
dimethylformamid) vodíkové můstky tvořit nemohou. Mají proto nižší body
varu než amidy nesubstituované.

10.6. Nitrily
Nitrily jsou organické sloučeniny, které ve svých m oleku­
lách obsahují funkční skupinu - C = N.
příprava A lifatické nitrily se často získávají reakcí kyanidů alka­
lických kovů s alkylhalogenidy. Tyto reakce patří do skupi-
 79

ny n ukleofilních substitucí. O becný m echanizm us reakce

vyjadřuje následující schéma:

i N ^ C r Z + ^ R — X -------►R— C = N| + X'
nitril

N itrily se také p řip rav u jí reakcí esterů m inerálních

kyselin s kyanidy alkalických kovů. Například reakcí dim et-
hylesteru kyseliny sírové s kyanidem draselným vzniká ace-
tonitril.

(CH 3 0 ) 2 S 0 2 + 2KCN ----- ►2CH3CN + K2 S 0 4

dimethylester acetonitril
kyseliny sírové

M ezi p rům yslové význam né nitrily patří akrylonitril.

Vyrábí se reakcí propenu s am oniakem a kyslíkem.
2CH2= CH— CH3 + 2NH3 + 3 0 2 ------ ►2CH2= CH — CN 6 H20
akrylonitril
A krylonitril je surovinou pro výrobu syntetických vláken.
Nitrily jsou jedovaté kapaliny nebo krystalické látky, které vlastnosti
vřou při nižší teplotě než karboxylové kyseliny, od kterých jsou nitrilů
odvozeny. V kyselém i alkalickém prostředí hydrolyzují.
Produktem hydrolýzy jsou v závislosti na reakčních podm ín­
kách am idy nebo i sam otné kyseliny.
O O
H ,0 II H ,0 II
R— C = N — ►r — c — NH2 — —+R — C — OH
nitril kyseliny amid kyseliny kyselina

10.7. Deriváty kyseliny uhličité

N apadla vás otázka, proč se nyní budem e zabývat deriváty
kyseliny uhličité, o které jsm e si řekli, že patří m ezi anorga­
nické kyseliny? N apište si její strukturní vzorec a zjistíte, že
tato sloučenina ve své m olekule obsahuje karbonylovou funk­
ční skupinu, na kterou jsou vázány dvě -O H skupiny.
Nej významnějším derivátem kyseliny uhličité je diamid
kyseliny uhličité neboli močovina. Tato krystalická látka se močovina
vyrábí reakcí am oniaku s oxidem uhličitým.
80

O
II
C 0 2 + 2NH 3 ------- ► h 2n — c — n h 2 + h 2o
močovina

M očovina byla první organickou sloučeninou, kterou se po­

dařilo připravit um ěle (m im o živý organism us). U žívá se jako
dusíkaté hnojivo a přidává se do krm ných sm ěsí pro dobytek.
Slouží také k výrobě am inoplastů.
fosgen Dichlorid kyseliny uhličité neboli fosgen je bezbarvý vel­
mi jedovatý plyn, který byl v první světové válce použit jako
bojová chem ická látka. V současné době se využívá v organic­
ké syntéze. P řipravuje se vedením sm ěsi oxidu uhelnatého
a chloru přes aktivní uhlí.
O
II
CO + Cl2 ------- * C l— C — Cl
fosgen

Fosgen se svým i chem ickým i vlastnostm i podobá chlori­

dům karboxylových kyselin. N apříklad reakcí s am oniakem
ho lze převést na m očovinu.
 81

11. Substituční' deriváty

karboxylových kyselin
V znik funkčních derivátů karboxylových kyselin je pod­ charakteristika
m íněn zm ěnam i v karboxylové funkční skupině, která je pro
organické kyseliny charakteristická. Proto tyto deriváty mají
v p orovnání s karboxylovým i kyselinam i, od kterých jsou
odvozeny, výrazně odlišné vlastnosti. Substituční deriváty
vznikají substitucemi v uhlíkatém řetězci, ke změnám v kar­
boxylové funkční skupině nedochází. Proto substituční deri­
váty karboxylových kyselin m ají vlastnosti kyselin - m ohou
odštěpit vodíkový kation. M ezi nej význam nější substituční
deriváty karboxylových kyselin patří halogenkyseliny, hydro-
xykyseliny, am inokyseliny a oxokyseliny.

11.1. Halogenkyseliny
H alogenkyseliny lze odvodit náhradou jednoho nebo více
atomů vodíku v uhlíkatém řetězci kyseliny halogenem. V zhle­ charakteristika
dem k tom u, že karboxylová skupina ovlivňuje reaktivitu uhlí­ halogenkyselin
katého řetězce kyseliny, je zřejmé, že substituce na atomu uhlí­
ku so usedícím s karboxylovou funkční skupinou (uhlík a )
bude probíhat jiným způsobem než na uhlících vzdálenějších.

YI 5 I BI oJ
— C — C — C — C — COOH
I I I I

Příprava halogenkyselin
a-halogenkyseliny se většinou připravují přím ou halo-
genací organických kyselin za katalytického působení čer­
veného fosforu. Popisem reakčního m echanizm u se zabývat cl-halogenkyseliny
nebudem e. Spokojím e se konstatováním , že se jed n á o elek-
trofilní substituci.
Cl

R — CH 2 — COOH C-2- P* R — CH— COOH

a-chlorkyselina
Tím to způsobem se vyrábí například kyselina m onochlor-
octová, která slouží jako výchozí látka pro přípravu kyseliny
82

hydroxyoctové a am inooctové. D alší chlorací postupně vzni­

kají kyselina dichloroctová a trichloroctová.

Cl Cl
I I
C H 2C O O H CHCOOH C l— C C O O H
I I I
Cl Cl Cl
k y selin a k y selin a k y selin a
m o n o ch lo ro cto v á dich lorocto v á trich lo ro cto v á

(3-hcilogenkyseliny P-halogenkyseliny se často získávají adicí halogenovo-

díku na a,(3-nenasycené kyseliny. Jako příklad si uvedem e
vznik p-chlorkyseliny:
O O
II II
R — C H = C H — C — OH + H C 1 ---------► R — C H — C H 2 — C — O H
I
a,p-ncnasycená kyselina Cl P-chlorkyselina

afi-dihalogen- oc,P-dishalogenkyseliny se připravují adicí halogenu na

kyseliny a,[3-nenasycené kyseliny. Například:
O O
II II
R — C H = C H — C — OH + B r 2 ---------► R — C H — C H — C — O H
I I
Br Br
a,P-nenasycená kyselina a,P-dibromkyselina

Příprava fluorkyselin je zcela odlišná od přípravy ostatních

halogenkyselin. Tato problem atika však přesahuje rámec stře­
doškolského učiva.

aromatické Aromatické halogenkyseliny se obvykle připravují halo-

halogenkyseliny genací karboxylových kyselin nebo oxidací aromatických
halogenuhlovodíků. Pokud bude výchozí látkou karboxylová
kyselina, její funkční skupina způsobí, že halogen bude navá­
zán do polohy meta. Jestliže nevíte proč, uvědom te si, že kar­
boxylová skupina patří mezi substituenty 2. třídy. Jako příklad
si uvedem e chloraci kyseliny benzoové. Produktem reakce je
kyselina m -chlorbenzoová.
 \

83

COOH COOH

k y selin a kyselin a
ben zoová m -chlorbenzoová

Pokud chcem e získat kyselinu o-chlorbenzoovou, musíme postupovat

jiným způsobem. Vyjdeme z toluenu. Jeho chlorací vznikne o-chlortoluen
(halogenuhlovodík), který následnou oxidací například manganistanem dra-
selným poskytne kyselinu o-chlorbenzoovou.

toluen o-chlortoluen kyselina

o-chlorbenzoová

Vlastnosti a význam halogenkyselin

Z probraného učiva víme, že halogenkyseliny jsou v porov­ síla halogenkyselin
nání s nesubstituováným i kyselinami silnější. Obecně platí, čím
je atom halogenu vázán blíže ke karboxylové funkční skupině,
tím je kyselina silnější. Síla halogenkyselin s halogenem um ís­
těným ve stejné poloze klesá s rostoucím protonovým číslem
halogenu, tedy od fluoru k jodu. S rostoucím počtem atomů halo­
genu vázaných v molekule síla kyseliny pochopitelně roste.

Zahříváním a-halogenkyselin s vodnými roztoky hyd­ reakce s hydroxidy

roxidů vznikají a-hydroxykyseliny. Výjimku tvoří fluorova­
né kyseliny, jejichž vlastnostm i a reaktivitou se zabývat nebu­
deme. R eakce probíhá m echanism em nukleofilní substituce.

R— C H — C O O H + 2 N a O H ------- ►R — C H — C O O N a + N aX
I I
X OH

a-halogenkyselina a-hydroxykyselina

U [3-halogenkyselin dochází účinkem hydroxidu pouze k eliminaci halo- g

genovodíku za vzniku a,(3-nenasycených kyselin. i

Reakcí oc,a-dihalogenkyselin s vodou vznikají a-oxoky- hydrolýza

seliny: dihalogenkyselin
84

R R
I I
X— C —X + H20 ------*> C = 0 + 2HX
I I
C 00H COOH

a-oxokyselina

Uvedené reakce se netýkají fluorkyselin. Vazba mezi uhlíkem a fluorem

§ je tak pevná, že se působením hydrolytických činidel nemění. Pro porovná­
ní uvádíme hydrolytické rekace ethylesteru kyseliny fluoroctové a chloroc-
| tové. V prvním případě vzniká kyselina fluoroctová a ve druhém kyselina
1 -hydroxyethanová neboli glykolová.

CHzFCOOQHj + H20 ------►CH2FCOOH + C ^ O H

ethylester kyselina
kyseliny fluoroctové fluoroctová

OH
1 I
CHzCICOOCjHs + 2HzO ------* CH2COOH + C2H5OH + HC1
ethylester kyselina
kyseliny chloroctové glykolová

vlastnosti H alogenkyseliny jsou většinou krystalické jedovaté látky,

halogenkyselin které leptají pokožku. Z fyziologického hlediska jsou zajím a­
vé fluorkyseliny a jejich soli. Například fluoroctan draselný je
příčinou značné jedovatosti jihoafrického keře nazývaného
D ichapetalum cym osum . Je zajím avé, že z fluorkyselin jsou
jedov até pouze sloučeniny se sudým počtem atom ů uhlíku
v molekule.

11.2. Hydroxykyseliny
Hydroxykyseliny obsahují v uhlíkatém řetězci alespoň je d ­
příprava nu hydroxylovou skupinu, a-hydro xyk yselin y se připravují
hydroxykyseliti hydrolýzou sodných solí a-halogenkyselin. Reakce se prová­
dí zahříváním jejich vodného roztoku. Tím to způsobem
z chloroctanu sodného vzniká kyselina hydroxyoctová neboli
glykolová.

C l— CH2COONa + H20 ------ ►HO — CH 2COOH + NaCl

ch lo ro ctan sodný ky selina
hydro x y o cto v á

Syntézou alifatických hydroxykyselin s hydroxylovou skupi­

nou v poloze (3, případně vzdálenější, se zabývat nebudem e.
 85

Aromatické hydroxykyseliny se často připravují zahří­

váním příslušného fenolátu s oxidem uhličitým za zvýše­
ného tlaku. Tím to způsobem se ve formě své sodné soli získá­
vá kyselina salicylová, která patří m ezi nej význam nější aro­
m atické hydroxykyseliny.

fen o lát sodný salicylan sodný

H ydro x y k y selin y jsou krystalické látky, většinou dobře vlastnosti

rozpustné ve vodě. Vzhledem k tom u, že hydroxylová skupi­ hydroxykyselin
na má záporný indukční efekt, jsou hydroxykyseliny, zvláště
ty, jejichž hydroxylová skupina se nachází blízko skupiny kar-
boxylové, silnější než nesubstituované kyseliny. H ydroxylové
skupiny však nem ají tak velký vliv na zvýšení síly kyseliny
jako atom y halogenů.

Vlastnosti hydroxykyselin jsou závislé na vzdálenosti hydroxylové sku­

piny od karboxylu. Například při zahřívání a-hydroxykyselin s alifatickým
řetězcem dochází k esteriflkační reakci hydroxylové skupiny jedné mole­
kuly s karboxylovou skupinou molekuly druhé. Výsledkem je cyklický ester,
tzv. laktid. Jako příklad si uvedeme vznik glykolidu reakcí dvou molekul
kyseliny hydroxyoctové (glykolové):
HO H
I I o
° = c \ 0 = / nch,
H ,C + -------- * I I + 2 h !°
2 \ I H,C C=0
0 c= o \ /
1 I °
H OH glykolid

(3-hydroxykyseliny při zahřívání, zvláště za kyselé katalýzy, poskytují

a,|3-nenasycené kyseliny.
OH
I
RCH— CH 2 C 0 0 H
H+ RCH = CHCOOH + H20

P -hyd ro x y k y selin a a ,P -n e n a sy c e n á k y selin a

y-a 5-hydroxykyseliny snadno podléhají intramolekulární esterifikaci.

Produktem reakce jsou laktony.
CH 2 — c h 2 „+ CH2— c h 2
1 1 — 1 1 + h 2o
R— CH COOH R— CH C= 0
OH O
y-hydroxyky selin a y-lakton
86

Uvědomte si, že dochází k esterifikační reakci karboxylové skupiny s hyd-

| roxylovou skupinou téže molekuly. Laktony se svými vlastnostmi podoba­
jí esterům, a proto je lze s ohledem na způsob vzniku považovat za vnitřní
/ estery.

11.3. Aminokyseliny
A m inokyseliny obsahují ve svém alifatickém řetězci am i-
noskupinu. N ejdůležitější z nich jsou a-am inokyseliny, které
jsou základními stavebními jednotkami bílkovin. Aminokyseliny
se připravují obdobným i způsoby jako hydroxykyseliny.

Příprava aminokyselin
a -aminokyseliny a-aminokyseliny se připravují reakcí a-halogenkyseli-
ny s vodným roztokem amoniaku.

R— C H — C O O H R— C H — C O O H
I I
X n h 2
a-halogenkyselina a-aminokyselina

(3-aminokyseliny (3-aminokyseliny se připravují adicí am oniaku na oc,|3-

nenasycené kyseliny. S ohledem na výchozí látky je zřejm é,
že v průběhu reakce vznikne am onná sůl, ze které se kyselina
musí uvolnit.

R O R o
I II NH, I H
C H = C H — C — OH ----- ^ CH — C H 2 — C — OH
I
a,(3-nenasycená kyselina N H 2 a.p-am inokyselina

aromatické A rom atické aminokyseliny se často získávají redukcí

aminokyseliny příslušných nitrosloučenin. Jako příklad si uvedem e přípra­
vu kyseliny m -am inobenzoové redukcí kyseliny m -nitroben-
zoové železem v prostředí kyseliny chlorovodíkové.

COOH COOH

kyselina kyselina
m-nitrobenzoová m-aminobenzoová
 87

Vlastnosti a význam aminokyselin

A m inokyseliny jsou krystalické látky s pom ěrně vysokým vlastnosti
bodem tání. R ozpouštějí se většinou pouze ve vodě. Amino­
kyseliny ve svých molekulách obsahují bazickou (-N H 2)
i kyselou (-COOH) skupinu, proto reagují s kyselinami i se
zásadam i. Jako příklad si uvedem e reakci kyseliny am ino-
octové s kyselinou chlorovodíkovou a hydroxidem sodným .
R eakcí s kyselinou chlorovodíkovou vzniká hydrogenchlorid
kyseliny am inooctové:

C H 2C O O H + HC1 - C H 2C O O H
I I
n h 2 N H 3CI
kyselina hy d ro g en ch lo rid
am inooctová k yseliny am inooctové

S hydroxidem sodným reaguje kyselina am inooctová za vzni­

ku am inooctanu sodného:

C H 2C O O H + N aO H ■> C H 2C O O N a
I I
nh2 NH2
ky selin a am in o o ctan sodný
am inooctová

Pokud am in o k y selina ve své m olekule obsahuje stejné aminokyseliny

počty karboxylových skupin a am inoskupin, její reakce je při­ zásadité, neutrální
bližně neutrální. Je-li karboxylových skupin v porovnání s ami- a kyselé
noskupinami více, reakce am inokyseliny je kyselá, v opačném
případě zásaditá. Jako příklad si uvedem e tři znám é am inoky­
seliny - kyselinu asparagovou, lysin a glycin.
kyselina asparagová glycin lysin
HOOC — C H 2C H — C O O H CH2 — COOH C H 2CH 2C H 2C H 2C H — C O O H
I I I
nh2 nh2 NBi NH,
kyselá n eutráln í zásad itá

V ysvětlili jsm e si, že am inokyseliny díky svém u složení izoelektrický bod

mohou reagovat s kyselinam i i se zásadam i. Pokud budem e
k roztoku am inokyseliny přidávat kyselinu a tím snižovat pH
soustavy, potlačím e schopnost karboxylové skupiny uvolňovat
proton a ta zůstane v neionizované formě. Z a těchto podm ínek
aminoskupina přejde na kation -N H 3. Přídavkem zásady dojde
ke zvýšení pH roztoku a nastane opačná situace: karboxylová
88

skupina se bude vyskytovat ve form ě aniontu -C O O ” a am i-

noskupina, která nebude schopná přijm out proton, zůstane
v neionizované podobě -N H 2. Při určité hodnotě pH nastane
situace, že karboxylová skupina bude ve form ě aniontu a am i-
noskupina ve form ě kationtu. Tato hodnota pH je pro každou
aminokyselinu charakteristická a nazývá se izoelektrický bod.
+h+ +oh; - h 2o
R — C H — COOH « - > R — C H — C O O - <------------- » R — C H — C O O "
+ oh ;- h 2o | +h +
n h 3+ NH£ nh2
izoelektrický bod

!
Při hodnotě izoelektrického bodu se am inokyselina nachází ve formč tzv.
vnitřní soli: karboxylová skupina je ve formě aniontu -C O O ” a aminoskupi-
na ve formě kationtu -N H 3 .

V izoelektrickém bodě m á am inokyselina nejm enší ro z ­

pustnost ve vodě. Pokud se hodnota pH zm ění, rozpustnost
kyseliny ve vodě vzroste, protože vlivem am fotem ího charakte­
ru látky vzniká buď am oniová sůl nebo karboxylátový anion.
Hodnoty izoelektrického bodu se v závislosti na struktuře am i­
nokyselin nacházejí pro neutrální am inokyseliny v rozm ezí pH
4,8 až 6,3, pro zásadité 7,6 až 10,8 a pro kyselé 2,7 až 3,2.

P ři zah řív á n í se am inokyseliny chovají obd o b n ě ja k o hydroxykyse-

! liny s -O H sk u p in o u ve ste jn é poloze, a-am inokyseliny kondenzují za
odštěpení molekuly vody na 2,5-dooxopiperaziny, které jsou analogické lakti-
I dům. p-aminokyseliny při zahřívání odštěpují amoniak a přecházejí na a, |3-
nenasycených kyseliny. Zahříváním y- a 5-am inokyselin vznikají y- respek-
i tive 8 -laktamy, které jsou analogické laktonům hydroxykyselin.
Aminokyseliny, které mají aminoskupinu ve větší vzdálenosti od kar-
i boxylové skupiny (např. kyselina e-aminokapronová) poskytují při zahřívá-
| ní lineární polyamidy. K polymernímu produktu lze dospět i zahříváním lak-
tamu. Napfíklad z e-kaprolaktamu se tímto způsobem vyrábí polyamid, kte­
rý je znám pod obchodním názvem Silon.

H2N [(CHyjCONH] n (CH2)5COOH

Silon

Doposud jsm e se zabývali jednotlivým i am inokyselinam i

a m ožným i přem ěnam i jejich m olekul. N abízí se otázka, zda
kyselé a bázické skupiny přítom né v m olekule každé am ino­
kyseliny nem ohou um ožnit vzájem nou reakci dvou a více
vznik m olekul těchto látek? Odpověď zní ano. A m inoskupina jedné
peptidické vazby m olekuly se spojí s karboxylovou skupinou druhé m olekuly za
odstoupení vody. Spojení vzniklé tím to způsobem se označuje
jako peptidická vazba.
 1 2
R, R = alkyly nebo aryly peptidická vazba

Jako příklad si uvedem e vznik peptidické vazby m ezi dvěm a

m olekulam i kyseliny am inooctové neboli glycinu:

O 0 O O
II II II
c—

I
N — C H 2— C — O H ------- ► C H 2-

i
- C H 2— OH

-z
I I i
NH' H NH2 H
glycin glycin glycinylglycin

Sloučenina vzniklá kondenzací dvou molekul am inokyse­

lin se nazývá dipeptid , ze tří molekul vzniká tripeptid, atd., až
spojením velkého počtu molekul vznikají polypeptidy. Více si
o těchto význam ných sloučeninách povím e v biochem ii.

11.4. Oxokyseliny
O xokyseliny ve svých m olekulách obsahují aldehydovou charakteristika
skupinu, případně jednu nebo více ketoskupin.
Aldehydokyseliny obsahují ve své m olekule krom ě kar-
boxylové skupiny také skupinu aldehydovou. N ejjednodušší
z aldehydokyselin je kyselina glyoxylová, která vzniká napří­
klad hydrolýzou kyseliny dichloroctové.

c h c i2 h—c = o
| + H 20 ------- ► I + 2HC1
COOH COOH
ky selin a ky selin a
d ichloroctová g lyoxylová

* Názvy peptidů se tvoří tak, že na prvním místě se uvede aminokyselina jejíž

karboxylová skupina má podíl na tvorbě peptidické vazby. K jejímu názvu
se připojí koncovka -yl. Na konci řetězce stojí aminokyselina s volnou kar-
boxylovou skupinou a v názvu se objeví bez koncovky.
 C hem ické vlastnosti aldehydokyselin určují obě funkční
skupiny. A ldehydokyseliny reagují jak o kyseliny i jak o alde­
hydy.
Ketokyseliny obsahují ve svých m olekulách krom ě kar-
boxylové skupiny také skupinu karbonylovou. N ejdůležitější
z a-k eto k y selin je kyselina pyrohroznová, která je význam ­
ným m eziproduktem m etabolických reakcí.

CH3— C — C — OH ky selin a
II II py ro h ro zn o v á
O O
Z ketokyselin jsou nej významnější p-ketokyseliny. Většina
z nich je však nestálá. Pro praktické využití mají větší význam
jejich estery. E stery (3-ketokyselin se m ohou vyskytovat ve
svých tautom em ích formách. Tento jev si budem e dokum en­
tovat na acetoctanu ethylnatém :

CH3 — C = C H — C O O Q H s C H 3— C — C H 2C O O C 2H 5

OH en o lfo rm a O k eto fo rm a
 91

12. Nitrosloučeniny
N itrosloučeniny, podobně jako aminy, o nichž budem e ho­
vořit v následující kapitole, patří do velké skupiny dusíkatých
sloučenin. N ejčastěji se připravují nitrací, tj. přím ým působe­
ním k yseliny dusičné na uhlovodíky nebo alkylací dusitanu
sodného.

12.1. Příprava nitrosloučenin

N itrace je substituční reakcí. Zatím co u alifatických a ali-
cyklických nasycených uhlovodíků probíhá substituce m echa­
nizm em radikálovým , substituce arom atických uhlovodíků je
reakcí iontovou a probíhá m echanism em elektrofilním .
Nitrace alifatických nasycených uhlovodíků se provádí substituce radikálová
zahříváním těchto látek se zředěnou kyselinou dusičnou nebo
oxidy dusíku.

Reakce je iniciována oxidem dusičitým, který je vždy v kyselině dusič­

né přítomen. Oxid dusičitý má nepárový elektron, a proto může vystupovat I
jako radikál »N 02. Oxid dusičitý atakuje molekulu uhlovodíku a dochází ke
tvorbě kyseliny dusité a alkylového radikálu.
in ic ia c e : RH + «NOj * R* + HNO2

Alkylový radikál reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku nitrosloučeni­

ny a hydroxylového radikálu, který pak vstupuje do reakce s další moleku­
lou uhlovodíku. Vzniká nový alkylový radikál a voda.
p ro p ag ace: R* + HNO3 -------- ► R — NO2 + *OH
HO* + RH ------ ► R* + H20

Jako příklad si uvedem e nitraci methanu. Produktem reakce je

nitrom ethan.
400 °C
ch 4 + hno3 ----------- ►c h 3n o 2 + h 2o
n itrom ethan

P ři nitraci vyšších homologických uhlovodíků dochá­

zí zároveň ke štěpení uhlíkatého řetězce. R eakční sm ěs
obsahuje izom em í nitroderiváty daného uhlovodíku, ale i nit­
ro sloučeniny s n ižším počtem atom ů uhlíku v řetězci než
m ěla vý ch o zí látka. T ento děj si budem e d okum entovat na
produktech nitrace propanu. R eakce se provádí za zvýšené
teploty (430 °C) a tlaku působením koncentrované kyseliny
dusičné:
92

NO,
HNO,
CH3CH2 CH3 ----------► C H 3 C H 2 C H 2 N 0 2 + C H 3 C H C H 3 + c h 3c h 2n o 2 + c h 3n o 2

1-nitropropan 2-nitropropan nitroethan nitromethan

V reakční směsi převažuje 2-nitropropan, protože sekundární

radikály jsou stabilnější než primární a snáze se tvoří. Produkty
reakce se oddělují destilací.

I
V chem ické laboratoři se alifatické nitrosloučeniny připravují alkylací du­
sitanu sodného alkylhalogenidy. Při reakci vzniká i jisté m nožství izomer-
ního alkylnitritu. Celý děj si budeme dem onstrovat na reakci 1-jodhexanu
s dusitanem sodným:

CH3 (CH2 )4 CH2I - N— -■» CH3 (CH2)4 CH2 — NOj + CH 3 (CH2)4 CH2 — o — n = o
1 -nitrohexan hexylnitrit

substituce elektrofilní N itrace arom atických uhlovodíků, například benzenu

patří mezi elektrofilní substituce. Aktivní částicí (elektrofilním
činidlem ) je nitrylový kation N 0 2, který vzniká působením
koncentrované kyseliny sírové na kyselinu dusičnou (nitrační
směs):
rychle +
H N 0 3 + H 2S 0 4 ^ H— o — N 02 + H SO 4

. pomalu
h - o - n o 2 ^ h 2o + no2
I kation
nitrylový

Reakce nitrylového kationtu s arom atickým cyklem je zahá­

je n a rychlým vznikem 7C-komplexu, který pom alu přechází
v o-kom plex.
,n o 2

+ NOÍ ^ — [ G j f '»

7r-komplex a-kom plex

o-kom plex působením hydrogensíranového aniontu přechází

za odštěpení protonu na nitrobenzen.

r^ < N02
K j J ’H + hso; --------- *• | ( j J + h 2s o 4

nitrobenzen
 93

U vědom te si, že nitroskupina svým - I a -M efektem sni­ vlastnosti

žuje elektronovou hustotu na arom atickém jádře, a tím ho vůči nitroskupiny
dalším elektrofilním reakcím částečně deaktivuje. To m á za
následek, že další elektrofilní substituce bude probíhat obtíž­
něji. Proto také nitrace nitrobenzenu vyžaduje drastičtější
podm ínky než nitrace benzenu. R eakci je třeba provádět při
vyšší teplotě a jak o nitrační činidlo se používá dým avá kyse­
lina dusičná. Vzhledem k tomu, že nitroskupina patří mezi sub-
stituenty 2 . třídy, bude m ezi reakčním i produkty značně pře­
vládat m -derivát.

m-dinitrobenzen

Připravit analogickým způsobem trinitrobenzen je velmi obtížné a výtě- I

žek reakce je velmi malý. Proto se trinitrobenzen získává oklikou z trinitro- 1
toluenu. Výchozí látkou pro výrobu trinitrotoluenu je toluen. Jeho methylová §
skupina má kladný indukční efekt, to znamená, že zvyšuje elektronovou hus- |
totu na aromatickém jádře, jiným i slovy řečeno, aktivuje ho pro elektrofilní |
substituci. Methylová skupina patří mezi substituenty 1. třídy, proto substitu- |
ce proběhne v polohách 2,4 a 6 . Konečným produktem nitrace bude 2,4,6-tri-
nitrotoluen. Tato látka se pod zkratkou TNT užívá jako výbušnina.

ch3 ch3

HNO, ♦HjSO, ^°2N^ N° 2

no2
2,4,6 -trinitrotoluen

Methylovou skupinu trinitrotoluenu lze poměrně snadno oxidovat chromsíro-

vou směsí (dichroman draselný v prostředí koncentrované kyseliny sírové) §
až na skupinu karboxylovou. Vzniklá kyselina zahříváním dekarboxyluje za
vzniku 1,3,5-trinitrobenzenu. I

NOj NOz NOz

kyselina
2,4,6-trinitrobenzoová 1,3,5 -trinitrobenzen

Naftalen lze nitrovat snadněji než benzen. Při nitraci do nitrace naftalenu
prvního stupně vzniká 1-nitronaftalen (a-nitronaftalen). Druhá
nitroskupina, vzhledem k deaktivaci substituovaného arom a-
 tického jádra, vstupuje na jád ro vedlejší a vzniká sm ěs 1,5-
a 1 ,8-dinitronaftalenu. ,

HNOj HNOj + H2S 0 4

1-nitronaftalen 1,5-dinitronaftalen 1,8-dinitronaftalen

nitrace fenolu Významnou reakcí je i nitrace fenolů. Jejich hydroxylo-

vá skupina usnadňuje vstup substituentů na arom atické jádro,
a proto lze nitraci těchto sloučenin provádět snadněji a za m ír­
nějších podm ínek než nitraci benzenu. Nitraci nejjednoduššího
fenolu lze provést již 20 % kyselinou dusičnou. Produktem nit­
race do prvního stupně je sm ěs o- a p-nitrofenolu.
OH OH OH

— ¿ r “01*
o-nitrofenol ŇO 2
p-nitrofenol

Oddělení o-nitrofenolu od p-nitrofenolu se provádí destilací. Důvodem

nižší těkavosti p-derivátu jsou vodíkové můstky: o-nitrofenol vytváří pouze
intramolekulární vodíkové můstky, zatímco p-derivát tvoří itermolekulární
vodíkové můstky, kterými je propojeno více molekul.

......... o - f < ^ ) O H------- 0 , . , N - < Q > - 0 „ ..........

O O
intermolekulámí
vodíkový můstek

Při nitraci fenolu až do třetího stupně dochází ke ztrátám , proto se tri-

nitroderivát připravuje oklikou. Fenol se nejdříve sulfonuje na kyselinu fenol-
2,4-disulfonovou, která se pak nitruje nitrační směsí. Při reakci dochází kvý-
měně skupin S 0 3H za nitroskupiny a k nitraci do třetí polohy.

SO3H NOj
kyselina 2,4,6-trinitrofenol
fenol-2,4-disulfonová (kyselina pikrová)
 95

12.2. Vlastnosti a význam nitroderivátů

Alifatické nitroderiváty jsou slabě páchnoucí bezbarvé nebo vlastnosti
nažloutlé kapaliny, zatímco aromatické mononitroderiváty ben­ nitroderivátů
zenu a jeh o hom ologů jsou většinou kapaliny nebo krystalic­
ké látky hořkom andlového zápachu. V ětšina těchto sloučenin
(např. nitrobenzen) je jedovatá, některé z nich mají insekticidní
účinky.
Nitrosloučeniny lze poměrně snadno redukovat; prak­ reakce
tické využití má pouze redukce arom atických nitrosloučenin. nitroderivátů
Výsledek reakce je závislý na podmínkách provedení. Jako pří­
klad si uvedem e redukci nitrobenzenu. Je-li prováděna zinko­
vým prachem v alkalickém prostředí, vzniká hydrazobenzen.

hydrazobenzen

Stejná reakce provedená v kyselém prostředí poskytuje anilin.

anilin

Nitrobenzen C6H5N 0 2 je bezbarvá olejovitá kapalina voní­ význam

cí po hořkých m andlích. U žívá se jako rozpouštědlo a také pro nitroderivátů
výrobu anilinu.
Typickým představitelem aromatických nitroderivátů je také
kyselina pikrová (2,4,6-trinitrofenol). Tato žlutá krystalická
látka, která m á silně hořkou chuť (řec. pikros - hořký), patří
mezi trhaviny. V chem ických laboratořích se užívá k identifi­
kaci organických zásad. T voří s nimi dobře krystalující soli,
zvané pikrany. Při identifikacích se využívá skutečnosti, že jed ­
notlivé pikrany mají ostré body tání.
96

13. Aminy
charakteristika Aminy lze formálně odvodit od amoniaku postupnou náhra­
dou atom ů vodíku alkyly nebo aryly. Am iny se dělí na prim ár­
ní, sekundární a terciární. U prim árních am inů je v m olekule
am oniaku nahrazen jeden atom vodíku, u sekundárních dva
a u terciárních všechny tři.
H— N — H H— N — R H— N — R R— N — R
I I I I
H H R R
amoniak primární sekundární terciární
amin amin amin
R = alkyl nebo aryl

13.1. Příprava aminů

příprava Alifatické aminy je možné získat reakcí alkylhalogeni-
alifatických aminů du s vodným nebo alkoholickým roztokem amoniaku. Tato
reakce vede ke sm ěsi prim árních, sekundárních a terciárních
aminů a také ke vzniku kvartém ího tetraalkylam onium haloge-
nidu. Reakci lze vyjádřit následujícím i obecným i rovnicem i:

RX + 2NH, RNH 2 + NH4X

primární
amin

RNH 2 + RX + NH 3 -------- » R 2NH + NH4X

sekundární
amin

R2NH + RX + NH 3 -------- ►R3N + NH4X

terciární
amin

R
I
R,N + RX R4NX R— N — R X
tetraalkylamoniumhalogenid R

tetraalkylamoniumhalogenid
 97

Výsledná sm ěs am inů je obtížně dělitelná, proto se pro jejich

přípravu používají jiné metody.

Alifatické aminy se vyrábějí reakcí alkoholů s am onia­ výroba

kem. Látky reagují v plynné fázi. M ethylamin se například zís­ alifatických aminů
kává reakcí par m ethanolu s am oniakem za katalýzy oxidem
thoričitým .

c h 3o h + N H 3 ---------- ► C H 3N H 2 + H 20
methylamin

Provádí-li se reakce s přebytkem alkoholu, za katalýzy oxidem

hlinitým , vzniká sm ěs prim árního, sekundárního a terciárního
am inu, která se dále dělí destilací. Tím to způsobem se napří­
klad získává sm ěs ethylam inů.
C H 3C H 2N H 2 (C H 3C H 2)2N H (C H 3C H 2)3N

ethylamin diethylamin triethylamin

Prim ární am iny se také připravují hydrogenací směsi aldehydu nebo

ketonu s amoniakem za katalýzy Raneyovým niklem.
H

R— C = 0 + NH3 + H2 .R" cyJvnlkl . R— CH2NH2 + h2o

Aromatické prim ární aminy se většinou připravují re­ příprava

dukcí příslušných nitrosloučenin. Anilin m ůžem e například aromatických aminů
získat redukcí nitrobenzenu železem v prostředí kyseliny chlo­
rovodíkové.

3 FeCl2

anilin
Z hlediska prům yslové výroby má však větší význam hydro-
genace nitrobenzenu. Reakce je katalýzo vána m ědí a provádí
se za zvýšeného tlaku.

O bdobným způsobem m ohou být redukovány i dinitro-

sloučeniny, například m -dinitrobenzen. Podle použitého činid­
la dochází k redukci jedné nebo obou nitroskupin.
98

13.2. Vlastnosti a význam aminů

fyzikální vlastnosti Methylamin, dimethylamin i trim ethylam in jsou plyny
páchnoucí po rybách. Vyšší alifatické aminy a aminy arom atic­
ké jsou kapaliny, am iny odvozené od naftalenu a dalších kon­
denzovaných arom atických uhlovodíků pevné krystalické
látky. Nižší alifatické aminy a diam iny jsou rozpustné ve vodě.
Am iny (zvláště arom atické) jsou jedovaté, benzidin a ß-naf-
tylamin jsou karcinogenní.

benzidin ß -nafty lamin

Ř ada am inů m á výrazné fyziologické účinky - k nejzná­

mějším patří horm on adrenalin. N ěkteré am iny se užívají jako
léčiva, například chloram fenikol.

chemické vlastnosti Mezi významné vlastnosti am inů p atří jejich bazicita.

Vodné roztoky am inů obsahují, podobně jako roztok am onia­
ku, anionty OH - . Chování am inů ve vodném prostředí vyjad­
řuje následující rovnice:

RNH2 + H 20 RNH3 + O H '

bazicita A lifatické am iny jso u silnějším i zásadam i než am oniak,

alifatických aminů v případě arom atických am inů je tom u naopak. Příčinou vyš­
ší bazicity alkylam inů je pozitivní indukční efekt alkylových
skupin, který působí zvýšení elektronové hustoty na atom u
dusíku. Ten má pak vyšší schopnost poutat protony než atom
dusíku vázaný v m olekule am oniaku. Sekundární am iny (dial-
kylam iny) jsou pochopitelně silnějším i bázem i než am iny pri­
m ární. Z cela v rozporu s očekáváním jsou nejm éně bazické
aminy terciární. Důvodem je m alá prostorová přístupnost dusí­
kového atomu.
bazicita U arom atických am inů (např. anilinu), je snížení bazicity,
aromatických aminů v porovnání s am oniakem , způsobeno m ezom erním efektem .
Dochází totiž ke konjugaci volného elektronového páru na ato­
mu dusíku s 7C-elektronovým systém em arom atického jádra.
To vede ke snížení elektronové hustoty na atom u dusíku a tím
ke snížení jeho schopnosti poutat protony. Je logické, že bazi­
cita difenylam inu je v porovnání s anilinem (název fenylam in
se nepoužívá) nižší.
 99

Bazicita am inů se mimo jiné projevuje i tím, že aminy reakce

reagují s kyselinami za vzniku solí. Jako příklad si uvedem e alifatických aminů
reakci diethylam inu s kyselinou chlorovodíkovou.
(CH 3 CH2)2NH + HC1 -------► (CH3 CH2 )2 NH2 C1
diethylamoniuchlorid

Aminy reagují i s alkylhalogenidy. Pokud reaguje p ri­

mární am in, vzniká sůl aminu sekundárního. Produktem reak­
ce sekundárního am inu s alkylhalogenidem je sůl terciárního
aminu. R eakce terciárního am inu poskytuje kvarterní tetra-
alkylam oniovou sůl.
RNH 2 + RBr ------ ► R2 NH2Br
dialkylamoniumbromid

R2NH + RBr ------ ► R3NHBr

trialkylamoniumbromid

R3N + RBr ------ ► RjNBr

tetraalkylaminiumbromid

Z teoretického i praktického hlediska jsou velmi vý­ reakce

znamné substituční reakce arom atických am inů. A m ino- aromatických aminů
skupina patří k n ejsiln ějším substituentům 1 . třídy a jak o
taková na arom atickém jádře usnadňuje elektrofilní substitu­
ce v polohách ortho a para. Anilin reaguje již za teploty m íst­
nosti velm i ochotně s brom em za vzniku 2,4,6-tribrom anili-
nu:

NH2

+ 3 B r 2 -------- ► Bv VJ I r+ 3H Br

Br
2,4,6-tribromanilin

N itrace a ro m atick ý ch am in ů je vzorovým příkladem změny sm ěro­

vého působení substituentu. Celý děj si vysvětlíme na nitraci anilinu. Při nit-
raci aromatických aminů je vždy nebezpečí oxidace aminoskupiny, proto ji
musíme v průběhu reakce chránit. Nitrace se provádí ve velkém přebytku
koncentrované kyseliny sírové, která s anilinem vytvoří hydrogensíran anili­
nu. A m inoskupina, která je vlastně typickým substituentem 1. třídy se ve
formě síranu chová jako substituent třídy druhé (došlo ke změně směrové­
ho působení substituentu). Toto chování je vyvoláno vznikem kladného nábo­
je na atomu dusíku, který pak odčerpává elektronovou hustotu z arom atic­
kého jádra a tím jej deaktivuje. V této fázi je nejvýhodnější polohou pro sub-
100

stiluci poloha meta. Po ukončení nitrace lze aminoskupinu snadno uvolnit

reakcí s hydroxidem sodným.
NH2 NH3 OSO3 H NH:

HNO^lljSO, > |f~Y| NiOH

síran m-nitranilinu m-nitranilin

Důležitou reakcí p rim árních arom atických am inů je

diazotace diazotace (z franc. 1'azote = dusík). D iazoniové soli obsahují
v m olekule dva vzájemně vázané atomy dusíku. V znikají reak­
cí prim árního arom atického am inu s dusitanem alkalického
kovu v přebytku kyseliny chlorovodíkové nebo sírové. Jako
příklad si uvedem e diazotaci anilinu:

((~ )V n H 2 + NaNOj + 2HC1 N = N C l' + NaCl + 2 H20

benzendiazoniumchlorid

Okyselené roztoky diazoniových solí při zahřívání hydro-

lyzují na příslušný fenol. Při reakci se uvolňuje dusík.

H,C N = N Cl" + H20 -► H3C — ^ — 0 H + HC1 + N2

p-toluendiazoniumchlorid p-kresol
Diazoniové soli jsou výchozími látkam i pro p říp rav u
azobarviv. A zobarviva vznikají tzv. kopulací - reakcí diazo-
sloučenin s am iny ve slabě kyselém nebo s fenoly ve slabě
zásaditém prostředí. Tak například benzendiazonium chlorid
reaguje s fenolátem sodným za vzniku p-hydroxyazobenzenu.

N=N cr + ONa N=N OH + NaCl

benzendiazoniumchlorid p-hydroxyazobenzen

K opulační reakcí se p řip rav u je celá řad a indikátorů.

K nejznámějším patří methyloranž a methylčerveň.

HO 3 S -N=N N(CH3 ) 2 N=N N(CH 3 ) 2

methyloranž COOH
methylčerveň
 101

14. Heterocyklické sloučeniny

H eterocyklické sloučeniny jsou látky, které v cyklickém charakteristika
řetězci obsahují krom ě uhlíkových atom ů i jed en nebo více
atomů jiných prvků, například kyslíku, síry nebo dusíku. Podle
typu heteroatom u lze heterocyklické sloučeniny dělit na kyslí-
katé, dusíkaté, sirné apod. Ř ada heterocyklických sloučenin
o b sah u je ve svých m olekulách různé heteroatom y. H etero­
cyklické sloučeniny se dále dělí podle počtu atom ů tvořících
kruhový řetězec. Podobně jako u karbocyklických sloučenin,
i heterocyklů se nejčastěji vyskytují pěti a šestičetné kruhy.
M noho heterocyklických sloučenin je obsaženo v přírod­ výskyt
ních látkách. N ěkteré z nich jsou základem složitých struktur
nacházejících se jak v živočišných, tak rostlinných organis­
m ech. V ýznam ným zdrojem heterocyklických sloučenin je
ropa.

14.1. Pětičlenné heterocykly

M ezi nejdůležitější pětičlenné heterocyklické sloučeniny heterocykly
s jedním heteroatom em v m olekule patří furan, thiofen a pyr- s jedním atomem
rol. L ze je odvodit náhradou atom u uhlíku v cyklopentadie-
novém kruhu kyslíkem , sírou a dusíkem .

a g g u
cyklopentadien furan thiofen pj
pyrrol

N a rozdíl od uhlíkových atomů vázaných v cykloepentadie-

nu m ohou atom y kyslíku, dusíku a síry (heteroatom y) zapojit
své volné elektronové páry do konjugace s 7t-vazbami přítom ­
nými v cyklu. Touto interakcí vzniká delokalizovaný 7C-elektro-
nový systém tvořený, podobně jako v molekule benzenu, šesti
elektrony. Fyzikální a chemické vlastnosti furanu, thiofenu a pyr-
rolu skutečně vykazují jistou podobnost s vlastnostmi benzenu
a odlišnost od dienových systémů. Zvlášť je třeba zdůraznit jejich
zvýšenou reaktivitu vůči elektrofilním činidlům a odolnost vůči
oxidaci. Podobnost s benzenem vzrůstá s klesající elektronega-
tivitou heteroatom u, tedy v řadě furan, pyrrol, thiofen. V opač­
ném směru se zvyšuje podobnost s dieny.
102

_____ podobnost s benzenem ^

furan pyrrol thiofen

^ podobnost s dieny

Rozdílná elektronegativita heteroatomu a atomů uhlíku vede

k nerovnom ěrném u rozložení 7t-elektronové hustoty na cyklu.
Elektrofilní substituce proto probíhají snadněji v poloze 2 a 5,
kde je díky přítomnosti heteroatomu vyšší elektronová hustota.

X = heteroatom
s V

vlastnosti Furan je bezbarvá, ve vodě m álo rozpustná kapalina, po­

fiiranu dobného zápachu jako chloroform . K yslíkový atom , který je
elektronegativnější než dusík a síra poskytuje svůj volný elek­
tronový pár do konjugace mnohem méně ochotně než oba zm í­
něné prvky, proto jsou arom atické vlastnosti furanu m éně zře­
telné něž je tomu u pyrrolu a thiofenu. To také vysvětluje, proč
furan v daleko větší m íře než thiofen a pyrrol projevuje ten­
dence k adičním reakcím typickým pro dieny.
význam Sam otný furan nem á velké praktické využití. V kyselém
furanu prostředí však velmi snadno podléhá protonaci na kyslíkovém
atom u a následném u rozštěpení cyklu; reakce často pokraču­
je polym erací za vzniku pryskyřičnatých látek. T echnicky
význam nou reakcí furanu je jeho katalytická hydrogenace (na
niklovém katalyzátoru) na tetrahydrofuran:

0x r ^ 0^ c r
furan tetrahydrofuran

Furan v kyselém prostředí snadno polym eruje. Proto se jeho

elektrofilní substituce provádějí za jiných podmínek než obdob­
né reakce na benzenovém jádře. Vzniklé sloučeniny jsou zpra­
vidla podstatně méně stabilní než jejich benzenová analoga.

Pětičlenný cyklus s kyslíkovým atomem má ve své struktuře celá řada

významných sloučenin, jednou z nich je vitamin C, některé monosacharidy aj.

Vilamin C
kyselina L-askorbová

I
OH
 103

Pyrrol je bezbarvá kapalina m álo rozpustná ve vodě. Vy­ vlastnosti a výroba

skytuje se v čem ouhelném dehtu, v produktech suché destila­ pyrrolu
ce kostí, rohoviny a jiných látek, které obsahují proteiny.
Název sloučeniny pochází od její schopnosti zbarvit sm rkové
dřevo ovlhčeném u kyselinou chlorovodíkovou ohnivě červe­
ně (řecký pyrros = červený). Pyrrol se vyrábí reakcí furanu
s am oniakem za zvýšené teploty a katalýzy oxidem hlinitým .

[I J + nh3 [I JJ + h20
O N
i
H
Pokud m ísto am oniaku použijem e prim ární am in, výsledným
produktem reakce budou N -substituované deriváty pyrrolu.

[I J + RNH2 || Jj 4- h2o
T> N
i
R
Reakce na pyrrolovém cyklu mohou probíhat buď na
dusíkovém atomu nebo na uhlíkatém skeletu. Pyrrol je pod­ reakce pyrrolu
statně m éně zásaditý než sekundární aminy. Atom vodíku, kte­
rý je vázán na dusíkovém atomu je přibližně stejně kyselý jako
vodík v -O H skupině m ethanolu. Je tomu tak, protože zásadi-
tost dusíkového atom u je, podobně jako u arom atických am i­
nů, snižována zapojením jeho elektronového páru do arom a­
tické konjugace. Kyselost pyrrolu se projevuje například při
reakci s kovovým draslíkem nebo s G rignardovým činidlem .
V obou případech dochází k náhradě atom u vodíku vázaného
na dusíku .
2 [l J + 2K ---- ►2 j| J + H2
N N
H K
py rrolkalium

V p ro středí zředěné kyseliny dochází k adici protonu na

volný elektronový pár atom u dusíku. Tím se znem ožní jeh o
interakce s ostatním i 7i-elektrony systém u a dojde k porušení

* Reaktivita obou vzniklých sloučenin je rozdílná. Pyrrolkalium při alkylač-

ních nebo acylačních reakcích poskytuje N-alkyl- nebo N-acylpyrroIderi-
váty, zatímco produkty obdobných reakcí pyrrolmagneziumhalogenidů jsou
většinou substituovány v poloze 2 .
104

arom atického charakteru pyrrolového kruhu, který se pak zač­

ne chovat jako konjugovaný dien.V důsledku toho m ůže vel­
mi snadno dojít k radikálové polym eraci, která je iniciována
světlem a vzdušným kyslíkem .
Pyrrol a jeho deriváty mají m nohem menší sklon k adičním
reakcím než furan, velmi ochotně však reagují s elektrofilní-
mi činidly. K substituci dochází především v polohách 2 a 5.
V této souvislosti je třeba připom enout, že elektrofilní substi­
tuci v kyselém prostředí konkuruje radikálová polym erace (viz
výše).
deriváty pyrrolu Významnými deriváty pyrrolu jsou aminokyseliny pro-
lin a 4-hydroxyproIin, které jsou součástí bílkovin.

HO.

C lN COOH N COOH
i i
H H
prolin 4-hydroxyprolin

Za derivát pyrolu lze považovat také indol, který je základem řady alka­
loidů. Indol je krystalická látka, málo rozpustná ve vodě. Vyznačuje se pří­
jem nou vůní. Je obsažen ve květech jasm ínu a v citrusech. Používá se ve
voňavkářství. Svými chemickými vlastnostmi se podobá pyrrolu a je stejně
jako on slabou kyselinou, která poskytuje soli s G rignardovým i činidly.
U indolu se na rozdíl od pyrrolu projevuje vliv benzenového jádra, které způ­
sobuje, že při elektrofilních substitucích je preferována poloha 3.

indol

Indol je podobně jako pyrrol základem celé řady přírodních i syntetických

sloučenin. K nejznamějším patří indigo, které bylo již ve starověku vyhle­
dáváno a ceněno jak o modré barvivo. Jeho zdrojem jsou rostliny druhu
Indigofera tinctoria, které se ještě koncem minulého století pěstovaly na Jávě.
Dnes je toto barvivo nahrazeno syntetickými sloučeninami.

Čtyři pyrrolové kruhy spojené methinovými skupina­

mi tvoří cyklický systém dokonale konjugovaných dvoj­
 105

ných vazeb. Tato sloučenina, která se nazývá porfin, je zákla­

dem struktury chlorofylu (zeleň listová) a hernu (krevní bar­ krevní barvivo
vivo). Chlorofyl i hem jsou kom plexní sloučeniny. V chloro­
fylu je uvnitř kruhu vázán kation hořečnatý, zatím co v hernu
se nachází ion železnatý.

H O C O C H 2C H 2 . CHi

HO :C H HO -C H
'N ' 'N '
H O C O C H 2C H 2 ,
I
" A H r ~
N~ — Fe— -N N N
/ \ / H
\ _ I V
H ,C ' CH,
,N ,
H C- CH H C- CH

hem H ,C ' \:H = C H 2 porfin

B iochem ickým odbouráním hem u z rozpadlých červených

krvinek vznikají žlučová barviva bilirubin a urobilin. Pozm ě­
něný porfin je základem struktury vitam inu B 12, který je účin­
ný při léčbě zhoubné anem ie.

Thiofen je obsažen v černouhelném dehtu. Svým bodem vlastnosti a výroba

varu i zápachem připom íná benzen. Thiofen se vyrábí kontaktní thiofenu
dehydrogenací butanu sírou. Reakce probíhá za zvýšené tep­
loty.

H 2C — c h 2 H C — CH
I I 4S II II + 3 H 2S
h 3c ch3 HC CH
butan
thiofen

T hiofen a je h o deriváty ochotně reagují s elektrofilním i reakce thiofenu

činidly. Reakce probíhají za mírnějších podm ínek než u arom a­
tických sloučenin. Thiofen je stálejší v kyselém prostředí než
furan a pyrrol. Z prům yslového hlediska je význam ná jeho sul-
fonace kyselinou sírovou, která probíhá již při teplotě 30°C.
Tímto způsobem se obvykle odděluje thiofen od benzenu, kte­
rý byl získán destilací čem ouhelného dehtu.
h2sq4 ( n-------n

'S ' ^ s ^ s o 3h
thiofen kyselina
2 -thiofensulfonová
106

heterocykly Mezi nejdůležitější pětičlenné heterocyklické sloučeni­

se dvěma atomy ny se dvěma heteroatom y v molekule p a tří pyrazol, imi-
dazol a thiazol.

H H thiazol
pyrazol imidazol

vlastnosti Pyrazol je bezbarvá krystalická látka, špatně rozpustná ve

a použití pyrazolu vodě. Je stálejší vůči působení kyselin než pyrrol a je také zása­
ditější. K elektrofilním substitucím dochází výhradně v polo­
ze 4, kde je v důsledku působení obou dusíkových atom ů nej-
vyšší elektronová hustota.

i
H
pyrazol

Z pyrazolových derivátů jsou důležité zejména pyrazolony. Některé se

využívají jako léčiva. Do této skupiny patří například Antipyrin, který byl
pojmenován podle svých atipyretických účinků. Jako protizánětlivé a proti-
reumatické léčivo sloužící derivát známý pod názvem Fenylbutazon.
^ -C H 3 CH3(CH2)2CH2 oh

j ^ j- 1
O ^ N 'N'CH3 0^ n " N'C6H5
H C6H5 CfiHj
5-pyrazolon Antipyrin „ „
Fenylbutazon

Další deriváty pyrazolonu se uplatňují v barevné fotografii, některé jsou

základem organických barviv.

vlastnosti Imidazol je podobně jako pyrazol krystalická, ve vodě roz­

a použití imidazolu pustná látka. Je silnější zásadou než pyrazol. Snadněji také rea­
guje s elektrofilním i činidly a substituce nastává přednostně
v polohách 2 a 4, kde je nejvyšší elektronová hustota.

i
H
 107

Významným derivátem imidazolu je histamin. Tato látka má výrazné

fyziologické účinky: ovlivňuje činnost hladkého svalstva, rozšiřuje cévy
a tím snižuje krevní tlak. Nahromadční histaminu v tkáních z důvodu poru­
chy metabolismu histidinu (am inokyselina), se často projevuje nejrůznější­
mi typy alergií. V minulosti proto byly syntetizovány látky schopné hladi­
nu histaminu v organismu upravit. Všechny tyto látky, jejichž příkladem je
antistin, se souhrnně nazývají antihistaminika.

n NI CH2 — CHCOOH
I
m
'"NI CH2CH2NH2
l í t
c N! iCH2— N. — C BÍDA H-Jj
H NH H H ¿H
histidin 2 histamin antistin 6 5

Imidazolový kruh je také základem přípravku proti rýmě, který se prodává

pod názvem Sanorin.

Thiazol patří m ezi pětičlenné heterocykly se dvěm a odliš­

ným i heteroatom y. Z názvu je parné, že součástí jeh o cyklu vlastnosti
jso u dusík a síra. T hiazol je slabě zásaditá kapalina, která a použití thiazolu
páchne podobně jak o pyridin. Při elektrofilních substitucích
preferuje polohu 5. M ezi nejdůležitější deriváty thiazolu patří
2-merkaptobenzthiazol, který je užíván jako urychlovač vul-
kanizace kaučuku.

thiazol 2 -merkaptobenzthiazol

T h iazolové deriváty na bázi sulfonam idů jsou užívány jak o

léčiva.

14.2. Šestičlenné heterocykly

M olekuly šestičlenných heterocyklů jsou tvořeny šesti do charakteristika
kruhu spojeným i atom y, z nichž alespoň jeden není atom em
uhlíku. N ejvýznam nějším zástupcem této skupiny je pyridin.
Jeho vzorec odvodím e náhradou jedné skupiny CH v m oleku­
le benzenu atom em dusíku.
108

pyridin

hetero cykly Pyridin j e zásaditá, kapalná, ve vodě rozpustná látka.

sjedním Vyznačuje se charakteristickým zápachem . Jeho nejvýznam ­
heteroatomem nějším zdrojem je čem ouhelný dehet.

S kyselinami pyridin reaguje za vzniku příslušných pyridiniových solí.

Reakcí pyridinu s kyselinou chloristou vzniká málo rozpustný chloristan pyri-
dinia. Této reakce se užívá k oddělování pyridinu od jeho homologů.
Pyridin je, podobně jako terciární aminy, schopen alkylace i acylace na
kvarterní soli. Jeho reakcí například s methyljodidem vzniká N-methylpy-
ridiniumjodid.

i
ch3
N -m cthylpyridinium jodid

reaktivita pyridinu Elektronegativní atom dusíku vázaný v pyridinovém cyk­

lu m á tendenci přitahovat elektrony 7C-elektronového systém u.
Výsledný posun elektronů m á za následek desaktivaci cyklu.
U vědom te si, že atom dusíku se chová analogicky jak o sub-
stituent druhé třídy na benzenovém jádře, které je tím to způ­
sobem rovněž desaktivováno. Proto elektrofilní substituce
pyridinu, pokud k nim dojde, přednostně probíhají v polohách
3 a 5.

N
pyridin

K provedení substitučních reakcí bývají většinou třeba dras­

tické podm ínky. N apříklad katalytická sulfonace probíhá při
teplotě 230 °C, brom ace a nitrace až při teplotě 300 °C. Výtěž­
ky reakcí bývají navíc malé. Jako příklad si uvedem e nitraci:

NO t
HNO3 , h 2 s o 4

'N
3-nitropyridin

Z a zvýšené teploty a katalýzy niklem lze provést hydro-

genaci pyridinu na piperidin.
 109

i
H
pyridin piperidin

Piperidin je cyklickým sekundárním am inem . Jeho chem ické

vlastnosti (reaktivita a zásaditost) tomu plně odpovídají. Piperi-
dinový kruh se vyskytuje v řadě alkaloidů.

M ezi význam né deriváty pyridinu patří například kyselina deriváty pyridinu

nikotinová a isonikotinová, které m ají uplatnění ve farm a­
ceutickém průmyslu. Kyselina nikotinová a její amid jsou sou­
částí složitějších struktur účastnících se oxidačně redukčních
pochodů v živých organism ech.

Kyselina nikotinová se pod názvem Niacin užívá jako lék proti pelagře.
(Pelagra se projevuje zdrsněním a loupáním kůže.) Obdobné využití má také
její amid zvaný Niamid. Dalším důležitým derivátem kyseliny nikotinové
je její diethylam id, který se pod názvem Koramin užívá jako lék regulující
činnost srdce.
COOH /í^ /C O N H 2 ^ \z C 0 N (C 2 H 5) 2

N N N
kyselina amid kyseliny N,N diethylamid
nikotinová nikotinové kyseliny nikotinové
Niacin Niamid Koramin

K význam ným přírodním látkám , které ve své struktuře

obsahují pyridinový cyklus patří také vitamin B6 a nikotin.

C H 2OH

H3C n
pyridoxin nikotin
vitamin B 6

Z černouhelného dehtu byl izolován chinolin. Je to bezbar­

vá ve vodě špatně rozpustná kapalina. C hinolin je slabší zása­
dou než pyridin. C hinolinový skelet se vyskytuje v některých
alkaloidech a léčivech. Elektrofilní substituce probíhají před­
nostně na benzenovém jádře a to především v polohách 5 a 8 .
110

chinolin

Hetorocyklický kruh chinolinu je působením dusíkového atomu desakti-

vován podobně jako v pyridinu. Pokud zde k elektrofilní substituci vůbec
dojde, k jejím u uskutečnění jsou nutné drastické podmínky. Heterocyklický
kruh však může reagovat s nukleofilními činidly. Reakce probíhá přednost­
ně v poloze 2, v malé míře i v poloze 4. S nukleofilními činidly může rea­
govat i samotný pyridin.

D ůležitým derivátem chinolinu je chinin. Tento alkaloid

obsažený v chininové kůře se dlouhá léta užíval k léčení m alá­
rie.

šestičlenné Nejvýznamnější šestičlennou heterocyklickou sloučeni­

heterocykly se dvěma nou se dvěma heteroatomy je pyrimidin. V jeh o cyklu jsou
heteroatomy vázány dva atomy dusíku.

O
pyrimidin
reaktivita pyrimidinu Pyrim idin je slabší zásada než pyridin. S nukleofilním i čin i­
dly reaguje, vzhledem k desaktivaci jádra, v polohách 2, 4 a 6 .
Elektrofilní substituce probíhá na pyrim idinovém jád ře pouze
do polohy 5.
I

substituce nukleofilnř substituce elektrofilní

deriváty pyrimidinu Nej významnější deriváty pyrimidinu - uracil, cytosin, thy-

min - jsou součástí nukleových kyselin. Více si o těchto
význam ných sloučeninách povím e v souvislosti s nukleovým i
kyselinam i, kterým je věnována sam ostatná kapitola.

Pyrimidinový kruh je základem kyseliny barbiturové a jejích derivátů,

které jsou užívány v medicíně jako hypnotika. Pyrimidinový skelet obsahu­
jí také vitaminy B| a B2. Mezi deriváty pyrimidinu patří i některé sulfonami-
dy (léčiva).
 kyselina barbiturová

14.3. Složitější heterocyklické sloučeniny

Předcházející kapitoly jsm e věnovali nejjednodušším hete- heterocykly
cyklickým sloučeninám a jejich chem ickým vlastnostem . Na s více heteroatomy
závěr si uvedem e alespoň jednu sloučeninu, která m á ve své
struktuře více heteroatom ů. M ezi nej význam nější sloučeniny
tohoto typu patří purin, jehož m olekulu tvoří kondenzovaný
pyrim idinový a im idazolový systém .

Purin je pevná krystalická látka zásaditější než pyrim idin, vlastnosti

ale méně zásaditá než imidazol. Řada derivátů purinu jsou bio­ a deriváty purinu
chem icky význam né látky. Jako příklad si uvedem e adenin
a guanin. S oběm a sloučeninam i se blíže seznám ím e při pro­
bírání nukleových kyselin.

Mezi známé deriváty purinu patří také kyselina močová a kofein. Ky­
selina močová je v nízké koncentraci obsažena v moči savců. V lidském těle
se její tvorba zvyšuje při onemocnění ledvin. Je součástí ledvinových kame­
nů. Při revm atizmu se usazuje v kloubech a svalech.
o o

H H
kyselina močová
kofein

Kofein je obsažen především v kávě a čaji. Tato látka stimuluje centrální

nervový systém a povzbuzuje srdeční činnost.
112

15. Syntetické
makromolekulární látky
charakteristika Syntetické m akrom olekulární látky (polym ery)jsou lát­
polymerů ky o vysoké m olekulové hm otnosti, v jejichž struktuře se opa­
kuje jeden nebo několik stejných strukturních m otivů. Tento
fakt vyjadřuje i jejich název, který je složen z řeckých slov
polys = m noho a meros = část. Z ákladní stavební je d n o tk a
p odílející se na výstavbě polym eru se nazývá m onom er.
Pokud je polym em í skelet vytvořen pouze ze stavebních je d ­
notek stejného typu, příslušná m akrom olekulární látka se nazý­
vá homopolymer. M ezi hom opolym ery patří například polys­
tyren, jehož základní stavební jednotkou je uhlovodík styren.

monomer polymer
--------CH — C H 2 — C H — CH2— C H — c h 2— CH — c h 2 — ........

¿ 6 6 6
styren polystyren
neboli vinylbenzen
V opačném případě, kdy polym erní skelet tvoří m onom er-
ní jednotky odlišné, hovořím e o kopolymeru. Jako příklad si
uvedem e m akrom olekulární sloučeninu, která vznikla reakcí
vinylchloridu s akrylonitrilem .
kopolymer
CH2= C H CH2= CH .......— CH2— CH— CH2— CH— CH2— CH — ........
I I I I I
Cl C=N Cl C=N Cl
Vinylchlorid akrylonitril

vlastnosti O vlastnostech m akrom olekul rozhoduje celá řada faktorů,

makromolekul jako je délka řetězce (počet jednotek v řetězci udává tzv. poly-
merační stupeň), typ m onom erů podílejících se na jeh o tvor­
bě a také substituenty vázané na hlavním řetězci. N apříklad
pokud jsou m onom ery troj- a vícefunkční (počet reaktivních
funkčních skupin), snadno dochází ke vzniku síťovaných, čas­
to i trojrozm ěrných skeletů.
vznik polymerů Polymerní látky mohou vznikat polymerací, polyadicí
a polykondenzací.
 113

15.1. Polymerace
Při polym eraci dochází ke spojení velkého m nožství mono- charakteristika
m em ích jednotek, z nichž každá obsahuje alespoň jednu dvoj­
nou, případně trojnou vazbu. V průběhu reakce nedochází ke
vzniku dalších látek. Za předpokladu, že jsou všechny mono-
m erní jed n o tk y stejné vzniká hom opolym er, pokud dochází
k polym eraci alespoň dvou různých typů m onom erů vzniká
kopolym er (viz výše). Pro polym eraci je charakteristické, že
prakticky od počátku reakce se v reakční sm ěsi vedle sebe
vyskytují makromolekuly syntetizované látky i m onom em í jed ­
notky. Polykondenzace i polyadice jsou naproti tomu soubory
rovnovážných reakcí, v jejichž průběhu lze zachytit dimer, tri-
mer aj.
K nastartování polym erace se užívají látky označované jako
iniciátory. Podle typu zvoleného iniciátoru se polym erace dělí
na radikálové a iontové.

15.1.1. Radikálová polymerace

Průběh radikálové polym erace si vysvětlím e na syntéze
polyvinylchloridu. Reakce je zahájena tzv. iniciací, při níž se syntéza
iniciátor rozpadá na volné radikály. polyvinylchloridu
iniciace: R— R ------- ► 2R»

Volné radikály vzniklé hom olytickým štěpením vazby v m ole­

kule iniciátoru napadají m olekuly m onom eru a zahajují tím
propagační část reakce.
propagace: R . + CH2= C H -------►R— CH2— CH*

Cl Cl

R — C H 2— C H . + C H 2= C H --------►R — C H 2— C H — C H 2 — CH'
I I I I
Cl Cl Cl Cl

Ukončení reakce tzv. term inací může nastat několika způso­

by, například spojením dvou narůstajících řetězců.

R adikálovým m echanizm em probíhá vznik celé řady tzv.

vinylových polym erů. Některé z nich jsou uvedeny v tabulce
na následující straně:
114

vzorec název vzorec obchodní název

monomeru monomeru polymeru
P o ly th e n
c h 2= c h 2 e th y len -f-C H 2 CH 2
(P o ly e th y le n , P E )

6
c h 2= c h sty ren f-C H 2— C H - P o ly sty re n

í é n

c h 2= c h Vinyl­ -C H 2— CH-+ PV C
c h lo rid
1 Ig e lit
Cl Cl n
N ovodur

c f 2— c f 2 tetra- f C F 2- C F 2 t n T eflo n
flu o re th y le n

- f c h 2— c h = c h — c h 2 ^
u
X

u
X
u
X
u
X
II

II
I

1 ,3 -b u ta d ie n Buna
(N

c h 2= c h — c = c h 2 2- m e t h y l - - c h 2— c h = c — c h 2 - K a u ču k
I 1
ch3 1 ,3 -b u ta d ic n ch3 n
(iso p re n )

c h 2= c h — c = c h 2 2- c h l o r - - C H 2— C H = C — C H 2 - N e o p re n
I
Cl 1,3 -b u ta d ie n C1 n
(c h lo ro p re n )

15.1.2. Iontová polymerace

charakteristika Při iontových polym eracích se jako iniciátory používají lát­
ky schopné v reakčním prostředí podlehnout heterolytickém u
štěpení vazby za vzniku iontů. K ationtovou polym eraci pak
zahajuje kation, aniontovou anion.

K atio n to v á p o ly m e ra c e

K atalyzátorem kationtových polym eraci jso u L ew isovy

kyseliny, např. A1C13, které aktivuje m alé m nožství tzv. ko-
k ataly záto ru . K okatalyzátor je látka schopná poskytnout
proton (např. voda nebo alkohol). Z katalyzátoru a kokataly-
zátoru se nejdříve vytváří konjugovaná kyselina, která pak pro-
tonizuje m onom er. Pro kationtovou polym eraci jsou vhodné
vinylové m onom ery, které nesou na uhlíku z něhož vychází
dv o jn á vazba elek trondonorní substituent, tedy substituent
s +1 efektem . K adici kationtu (protonu) pak dochází na sou­
sedním uhlíku a vytváří se karboniový kation. Tato část reak­
ce se označuje jak o iniciace.
+ I* I I l+
iniciace: H + + C = C ----- ►H— C — C

Propagační reakce (růst m akrom olekuly) probíhá adicí kar-

boniového kationtu na m olekulu m onom eru za vzniku karbo-
niového kationtu s delším řetězcem , který se aduje na další
m olekulu m onom eru a tím se řetězec postupně prodlužuje.

I l+ U, I I I I l+
propagace: H— C— C + C = C -------- ► H — C — C — C — C +
I I I t I I I I
Y Y Y Y
K term inaci m ůže dojít například přenesením reakčního cen­
tra na další m onom er a zakončením řetězce dvojnou vazbou.
M echanizm em tohoto kroku se blíže zabývat nebudeme.

K ationtové polym erace probíhají při nízkých teplotách,

dokonce i hluboko pod bodem mrazu, vysokou rychlostí. Tímto
způsobem lze provést polymeraci například styrenu nebo buta-
dienu.

Aniontová polym erace

Do aniontových polym eraci vstupují vinylové m onom ery,
které nesou na uhlíku z něhož vychází dvojná vazba substituent
s - I efektem (substituent přitahující elektrony). Jako katalyzá­
tory se uplatňují například alkalické kovy, jejich hydridy, ale
také o rg anokovové sloučeniny. N ejčastěji se používají tzv.
Z iegler-N attovy katalyzátory, které jsou tvořeny trialkylalu-
miniem a chloridem titaničitým . Disociací katalyzátoru vzni­
ká anion, který v průběhu iniciace atakuje m onom er za vzniku
karbaniontu.
116

iniciace: R~ + C = C ------- ► R — C — C -
I i I I
X X

Propagační reakce probíhá adicí karbaniontu na m olekulu

m onom eru. V zniká karbanion s delším řetězcem , který ataku­
je další m olekulu m onom eru a celý děj se opakuje.

I I I r* l I I I I
propagace: R— C — C~ + C = C ------ ► R— C — C — C — C -
I I l i I I I I
X X X X

K terminaci dochází přídavkem vody nebo alkoholu. V tom to

kroku je řetězec zakončen navázáním protonu na karbanion.

15.2. Polyadice
charakteristika Polyadice je reakce, které se účastní dva různé m ono­
m ery se dvěm a různým i funkčním i skupinam i. Jeden
z m onom erů musí obsahovat slabě kyselý vodík (proton), kte­
rý m ůže ze své funkční skupiny (např. -O H ) uvolnit. Proton
se přesune na druhý m onom er a oba monomery se spojí v jeden
celek. Tento děj se m nohonásobně opakuje a m onom erní je d ­
notky se vždy pravidelně střídají. Charakteristickým znakem
polyadice je přesun protonu v řetězci. Jako příklad polya-
diční reakce si uvedem e syntézu polyuretanu z 1,4-butandiolu
a látky, která se nazývá hexam ethylendiisokyanát.

n H O (C H 2)4O H + n O = C = N — (C H 2)6— N = C = 0 — ►

1,4- butandiol haxamethylendiisokyanát

H - f 0 ( C H 2)40 — C — N — (C H 2)6 — N — C -f- O H

O H H O
polyuretan

Polyuretany se využívají k výrobě m olitanu, um ělých kůží

(např. barex), ale také jako textilní vlákna.
15.3. Polykondenzace
D alší reakcí, která vede ke vzniku vysokom olekulárních charakteristika
sloučenin je polykondenzace. Účastní s e jí dva stejné nebo růz­
né m onom ery, přičem ž každý m usí mít nejm éně dvě reaktiv­
ní funkční skupiny. V průběhu polykondenzačních reakcí
vzniká krom ě vysokom olekulárního produktu ještě nízkom o-
lekulám í kondenzační zplodina, například voda nebo amoniak.
Pro výrobu syntetických polym erů byla tato reakce poprvé
využita v roce 1909, kdy Baekeland kondenzací fenolu s for-
m aldehydem vyrobil hm otu, kterou lze za tepla tvarovat a vy-
tvrdit. Ještě dnes je znám á pod názvem bakelit.
V ýznam ným i produkty polykondenzačních reakcí jsou
například polyestery nebo polyamidy. Jedním z nejdůležitěj­
ších polyesterů uvedené skupiny je polyethylentereftalát.
Vzniká kondenzací dim ethyltereftalátu a ethylenglykolu. Kon­
denzační zplodinou této reakce je m ethanol. P olyeth y len ­
tereftalát je v ČR znám ý pod obchodním názvem Tesil nebo
Terylen.

O O
II II
H 3C O — c c —och3 o o
II II
dim ethyltereftalát —o —o c —O C H 2C H 2
n
H O C H 2C H 2O H
polyethylentereftalát
ethylenglykol

Mezi nejznám ější polyam idy patří Nylon 66 (číslo 66 značí, že

oba m onom ery m ají šest uhlíkových atom ů v řetězci), který
vzniká reakcí kyseliny adipové s hexam ethylendiam inem .
Vedlejším produktem reakce je voda.

HOC^/^TT Xr«AATT

hexam ethylendiam in
118

16. Optická aktivita

historie Počátkem m inulého století bylo zjištěno, že některé krysta­
ly křem ene jsou schopné stáčet rovinu polarizovaného m ono­
chrom atického záření doleva, jiné doprava. Později vědci pro­
kázali, že tato schopnost nesouvisí pouze s krystalickým
stavem látek, ale že je vlastní i některým kapalinám a plynům ,
případně jejich roztokům . Toto zjištění vedlo k vyslovení
předpokladu, že schopnost látek stáčet rovinu polarizovaného
světla souvisí nejen s jejich krystalovou strukturou, ale i s pro­
storovým rozm ístěním atom ů v m olekule. Pozdější výzkum y
prokázaly pravdivost této hypotézy. Bylo zjištěno, že existují
dvojice m olekul, které jsou vůči sobě ve stejném vztahu, jako
předm ět a jeho obraz v zrcadle nebo jako pravá a levá ruka.
S uvedenou vlastností se m ůžem e setkat u celé řady anor­
ganických kom plexních sloučenin. N ejčastější je však u slou­
čenin organických, proto k objasnění tohoto jevu využijem e
právě sloučeniny uhlíku. Z probraného učiva vím e, že uhlík
může vytvářet čtyři kovalentní vazby. Pokud každá vazba pou­
tá k atomu uhlíku jiný substituent (atom nebo skupinu atom ů),
může vzniknout dvojice m olekul, které nelze ztotožnit, proto­
že jsou vůči sobě jako předm ět a jeh o obraz.

předmět
a jeho obraz v zrcadle

asymetrický uhlík O atomu uhlíku, který má uvedené vlastnosti říkáme, že je asy­

metrický, protože jím neprochází žádný prvek symetrie. Každá
sloučenina obsahující atom uhlíku s uvedeným i vlastnostmi se
vyskytuje ve dvou form ách (předm ět - obraz), které se nazý­
vají enantiomery. Fyzikální vlastnosti enantiom erů jako např.
bod tání a hustota jsou shodné. E nantiom ery se od sebe liší
pouze tím , že stáčejí rovinu polarizovaného světla o stejný
úhel, ale na opačné strany.
 119

otáčení roviny
polarizovaného
světla

E nantiom ery se běžně označují jak o optické izomery

nebo-li antipody. Ty, které otáčejí rovinu polarizovaného
světla doprava se nazývají pravotočivé a pro jejich označení
se u žívá znam énko (+), ty které ji otáčejí vlevo se nazývají
levotočivé a označují se znam énkem (-). Pokud při chem ické
reakci vzniká ekvim olám í sm ěs obou enantiom erů, ke stáčení
roviny po larizo v an éh o světla nedochází, protože příspěvky
obou izom erů se vzájem ně kom penzují. U vedená sm ěs se
označuje jak o racem ická neboli racemát.

V pevné fázi mohou být vlastnosti racemických směsí různé. Záleží na racemická směs
tom, zda se jedná o „pouhou“ směs nebo tzv. racemickou sloučeninu. Pokud
se uspořádání + a - antipodů v krystalové struktuře směsného krystalu liší
od uspořádání molekul v krystalech jednotlivých enantiomerů, vznikají tzv.
racem ické sloučeniny, které mají odlišný bod tání od krystalů vytvořených
z molekul jednotlivých enantiomerů. Tvoří-li spolu enantiomery pouze tuhý
roztok, bod jeho tání je shodný s bodem tání čistých enentiomerů.

N eztotožnitelnost objektu s jeh o zrcadlovým obrazem se

nazývá chiralita a příslušné m olekuly se označují jak o chi-
rální (řecký chiros = ruka, dlaň). Pokud m olekula obsahuje
více asym etrických atom ů, tedy center chirality, vzrůstá počet chirdlní centrum
m ožných stereoizom erů. N apříklad u struktur s acyklickým i
řetězci je po čet izom erů roven 2 n, kde n p ředstavuje počet
center chirality. Je třeba si uvědom it, že při větším počtu asy­
m etrických atom ů v m olekule m ohou být některé izom ery
jako celek sym etrické. Tuto skutečnost si objasním e na p ří­
kladu kyseliny vinné, která obsahuje dvě identická centra chi­
rality.
120

COOH COOH COOH COOH

stereoizomery H — — OH HO­ — H
H — — OH HO— —H
kyseliny vinné HO— — H H — — OH H — — OH HO— —H
COOH COOH COOH COOH
l 2 3a 3b
kys. (+) vinná kys. ( -) vinná kys. m eso-vinná
b.t. 170 °C b.t. 170 °C b.t. 140 °C

kys. (±) vinná b.t. 206 °C

K yselina vinná existuje pouze ve třech a nikoli ve čtyřech

stereoizom erech, jak by se dalo očekávat. Dva z těchto stereo-
izom erů (vzorce 1 a 2 ) jsou současně i enantiom ery, to zn a­
mená, že jsou vzájem ně neztotožnitelné. Třetí stereoizom er -
kyselina m eso-vinná (vzorec 3a a 3b) m á rovinu sym etrie,
nem ůže tedy existovat v podobě enantiom erů, a je proto optic­
ky inaktivní. O značení m eso-form a se obecně používá pro
sloučeniny, které mají několik chirálních center, ale jako celek
jsou sym etrické, tzn., že mají například rovinu sym etrie.

Studium velkého počtu sloučenin prokázalo, že znam énko

a velikost rotace jsou pouhou fyzikální konstantou sloučeniny
a vztah mezi ní a skutečnou konfigurací není jednoduše defi­
novatelný. Z tohoto důvodu byly zvoleny standardy, se který­
mi se konfigurace na asym etrických centrech porovnávají.
Například v chem ii cukrů je tím to standardem glyceraldehyd.
Jeho pravotočivý antipod byl onačen sym bolem D, levotoči­
vý sym bolem L.
CHO CHO

H- OH HO H

CH2OH c h 2o h

D-(+) g lyceraldehyd L-(—) g ly cerald eh y d

řady cukrů Všechny cukry, které lze odvodit z D -glyceraldehydu, tedy

ty, které mají na posledním asym etrickém uhlíku (počítáno od
aldehydové skupiny) stejnou konfiguraci jako D -glyceralde-
hyd, naleží k řadě D. Ty, které mají konfiguraci opačnou, nále­
ží k řadě L. Více si o této problem atice povím e při probírání
sacharidů.
BIOCHEMIE
Stejn ě jako člověk, viděný očima paleontologa, splývá anatomicky s masou
savců, kteří ho vývojově předcházeli, splývá buňka - sledujeme-li tutéž sestup­
nou linii - ja k kvalitativně, tak kvantitativně se světem chemické stu ktury
a zjevně konverguje k molekule.

— Pierre Teilharp de Charpin, 1955

 123

1. Úvod do studia biochemie

Biochem ie jak o vědní obor stojí na rozhraní mezi biologií charakteristika
a chem ií. Svým bádáním se snaží odhalovat z jakých látek se vědního oboru
skládají organism y, jak se tyto látky v organism ech mění, jak
chem ické zm ěny souvisejí z fyziologickým i procesy a jak je
m ožné tyto fyziologické pochody probíhající v organism ech
ovlivňovat. Zjednodušeně řečeno, biochemie je chemií živých
soustav. Z abývá se nejen chem ickou strukturou a přem ěnam i
látek, které jso u součástí živé hm oty, ale i jejich funkčním
význam em , prostorovým uspořádáním a vztahy m ezi jejich
strukturou a funkcí.
B iochem ii bývá zvykem dělit na popisnou a dynam ickou. rozdělení biochemie
Popisná biochemie zkoum á složení organism ů, zabývá se
strukturou a vlastnostm i látek, které tyto živé soustavy tvoří.
Dynamická biochemie studuje látkové a energetické zm ěny
uvnitř živých soustav a ve vztahu k okolním u prostředí. R oz­
dělení m á svůj teoretický i praktický význam, a le je zřejmé, že
obě části biochem ie jsou neoddělitelně spojeny. Vlastní názor
si vytvoříte později, po prostudování zbývající části knihy.
V rám ci biochem ie existuje také řada pracovních sm ěrů.
Vedle biochem ie m ikroorganism ů, rostlin a živočichů existu­
je například také biochem ie lékařská.

1.1. Látkové složení živé hmoty

Veškerá živá hm ota je složena z vody a prvků, které se
vyskytují v zem ské kůře. Obsah jednotlivých prvků v organis­
mech je však od okolního anorganického prostředí výrazně
odlišný. N ěkteré prvky, velm i hojné v zem ské kůře, organis­
my buď vůbec nepotřebují (AI), n eb o jso u tyto prvky důležité
jen pro některé skupiny organism ů (Si např. pro rozsivky
a přesličky). Více než 99% živé hm oty tvoří kyslík, uhlík, vo­
dík a dusík, zatím co nejhojnějším i prvky povrchu naší plane­
ty jsou kyslík, křemík, hliník, železo a vápník.

Biogenní prvky

V šechny prvky nezbytné a nepostradatelné pro život se

označují jak o prvky biogenní a podle procentuálního zastou­ rozdělení
pení se dělí do tří skupin. M akrobiogenní prvky jsou zastou­ biogenních prvků
124

peny v živé hmotě v množství větším než l hmotnostní procen­

to. Patří mezi ně O, C, H, N, P, Ca. D alší skupinu tvoří prvky
oligobiogenní (S, K, Na, M g, C l) je jich ž zastoupení v živé
hm otě se pohybuje v rozm ezí od 0,05 do l hm otnostního pro­
centa. Stopové prvky (např. Cu, Zn, M n, Co, I) jso u v živé
hm otě obsaženy v m nožství m enším než 0,05 hm otnostního
procenta. Fyziologický význam některých stopových prvků
škodlivé látky není ještě zcela objasněn. Do této skupiny patří také prvky, je ­
jich ž přítom nost v organism u je nežádoucí bez ohledu na
koncentraci. K nejznám ějším patří rtuť, olovo a kadm ium ,
u kterých byl prokázán teratogenní, toxický, případně karci­
nogenní účinek. Soli těchto prvků se do živých organism ů
dostávají nejčastěji s vodou případně potravou a mají schop­
nost se v některých částech těla kum ulovat.
Rostliny v závislosti na znečištění vnějšího prostředí mohou
ve svých orgánech hrom adit toxické stopové prvky a stát se
tak škodlivým i pro živočišné organism y, pro které jsou nena­
hraditelným zdrojem potravy.

prvek % prvek % prvek %

62,43 0,23 F 0,009
obsah °
biogenních prvků C 21,15 s 0,16 Fe 0,005
v těle člověka H 9,86 Cl 0,08 Br 0,002
A 3,10 Na 0,08 Cu 0,001
Ca 1,90 Mg 0,027 Mn 0,001
“...
P 0,95 I 0,014

V ýznam vod y p ro živé o rg a n ism y

Voda je neoddělitelnou součástí všech živých organism ů.

Často tvoří nej větší část hm oty těla živého organism u. To pla­
tí i pro lidské tělo, které jí obsahuje 60 hm otnostních procent.
5 - 15% vody obsahují i vysušená sem ena rostlin. T vrzení
voda „kde není vody, není života“ platí bez výjimky. Proč tom u tak
jako rozpouštědlo je? Ve vodě se rozpouštějí m nohé iontové a polární sloučeni­
ny, které jsou ve form ě roztoků transportovány na potřebná
m ísta v organism u. U vědom te si, že ve vodném prostředí pro­
bíhají veškeré životní pochody, tedy i přem ěny látek a ener­
gií-
 125

Látky rozpuštěné ve vodě jsou příčinou osm otického chování rozto­

ků, které úzce souvisí s propustností buněčných membrán. Pokud se mají
rozpuštěné látky dostat z vnějšího prostředí do buňky a naopak, m usejí
projít m em bránou. Schopnost různých látek pronikat přes toto rozhraní
není stejná, protože biologické membrány jsou semipermeabilní. Vlastnosti §
mem brán a jejich prostupnost ovlivňuje celá řada faktorů: např. pH, pří­
tom nost některých anorganických iontů, aktivních látek (přenašečů) a také j
teplota.

Fyzikální vlastnosti vody výrazně ovlivňují vodíkové vodíkové můstky

m ůstky (vodíkové vazby), které vznikají m ezi jejím i m oleku­
lami. Ty m im o jin é způsobují relativně vysokou teplotu varu
vody, která je přibližně o 200°C vyšší, než odpovídá jejím u
prvkovému složení a relativní molekulové hmotnosti. (Podrob­
nější inform ace jsou uvedeny v I. dílu naší učebnice). V živých
systémech vznikají vodíkové můstky i mezi molekulami jiných
sloučenin. Zvlášť velký význam m á existence těchto interm o-
lekulárních vazeb mezi řetězci peptidů a nukleových kyselin.

Koloidní charakter živých soustav

Koloidy patří mezi disperzní soustavy, které se někdy ozna- charakteristika
čují jak o nepravé roztoky. Velikost rozptýlených (dispergova- koloidů
ných) částic se pohybuje v rozmezí od 10’9 do 5.10 ’7 m. (Bližší
informace o disperzních soustavách najdete v I. dílu naší učeb­
nice.) K oloidní částice jsou tvořeny buď jednou m akrom ole­
kulou, tak je tom u např. u proteinů, polysacharidů a nukleo­
vých kyselin nebo některým i nízkom olekulárním i látkam i,
jejichž molekuly se shlukují (agregují) do větších celků - micel
(např. složité lipidy, steroidy).
Stabilitu koloidních systémů ovlivňuje především elektric- stabilita
ký náboj na povrchu jejich částic, který zabraňuje odpudivý- koloidů
mi elektrostatickým i silami agregaci (vytváření větších celků)
a tím vylučování koloidů z roztoků. Významnou úlohu ve sta­
bilitě koloidních systém ů má solvatační obal koloidních čás­
tic. V živých soustavách ho vytvářejí m olekuly vody (hydra­
tační obal), které jsou na koloidní částice poutány elektrosta­
tickými silam i.
Koloidní stav látek je v přírodě zcela běžný. Na principu význam
micelámích koloidů je např. vybudována struktura biologie- koloidů
kých m em rán, které oddělují každou buňku od vnějšího pro­
středí a vytvářejí je jí vnitřní heterogenní strukturu. V ětšina
metabolických dějů probíhá právě na m em bránách, kde jsou
lokalizalizovány enzym y a transportní systém y. Z hlediska
126

funkce koloidů a m em brán je důležitá nejen jejich struktura,

ale i velikost povrchu.

1.2. Přírodní látky

O značení přírodní látky se používá pro organické slouče­
ny, které vznikají chem ickým i reakcem i v živých rostlinných
a živočišných organism ech. N ěkteré jso u pom ěrně jednodu-
rozdělení ché, jin é se řadí m ezi látky m akrom olekulární. K nejvýzna-
přírodních látek m nějším přírodním látkám patří především živiny (sacharidy,
lipidy, bílkoviny), biokatalyzátory (enzym y, vitam iny a hor­
m ony), dále nukleové kyseliny, steroidy, alkaloidy a terpeny.

Přírodní látky

živiny biokatalyzátory

i r i i-----------r -------- 1
lipidy sacharidy bílkoviny enzymy vitaminy hormony nukleové steroidy alkaloidy terpeny
kyseliny

Uvedené dělení je výhodné z hlediska výkladu jednotlivých

typů sloučenin, ale má určitá omezení, protože struktura někte­
rých, zejm éna m akrom olekulám ích, sloučenin um ožňuje jejich
řazení nejm éně do dvou skupin.
Popisná biochemie
Popisná biochem ie zkoum á složení organis­
mů, zabývá se strukturou a vlastnostm i látek,
které tyto živé soustavy tvoří. V následujících
šesti kapitolách se budem e zabývat sacharidy,
lipidy, b ílkovinam i, enzym y, vitam iny a nuk-
leovými kyselinam i z pohledu popisné bioche­
mie. Tím získáte potřebné znalosti, abychom se
v rámci d y nam ické biochem ie m ohli věnovat
m etabolism u těchto, ale i dalších přírodních
látek.
128

2. Sacharidy
charakteristika Sacharidy tvoří velkou skupinu přírodních organických lá­
tek. Jejich m olekuly se skládají z atomů uhlíku, vodíku, kyslí­
ku. N ěkteré deriváty sacharidů obsahují ještě další prvky, na­
příklad dusík (am inocukry), fosfor (fosforečné estery sachari­
význam dů) a síru (sim é glykosidy). N ěkteré sacharidy m ají význam
jako stavební m ateriál, jiné slouží jako energetický zdroj v lát­
kovém metabolism u. Velmi důležité je zastoupení m onosacha-
ridů v nukleosidech a v nukleotidech. Sacharidy tvoří také sou­
část fyziologicky účinných látek, ja k o jso u koenzym y, hor­
mony, antibiotika, glykosidy.
rozdělení Sacharidy dělím e podle počtu uhlíkových atom ů vázaných
v jejich m olekulách na monosacharidy, oligosacharidy a poly-
sacharidy. M onosacharidy a oligosacharidy se často označují
společným názvem cukry.

✓m o n o sach arid y
.----- c u k ry —
sacharidy — ^ o lig o sacharid y
________ poly sach arid y

V molekulách sacharidů je obdobně jako v molekule vody poměr vodí­

ku a kyslíku 2: l . S tímto poměrem obou prvků se však můžeme setkat i ve
sloučeninách, které se svými vlastnostmi od sacharidů podstatně liší. Na­
příklad:
K o o
II II
H— C —H CHj — C — OH
formaldehyd kyselina octová

Složení sacharidů lze vyjádřit obecným Cn(H 20 ) n. Proto se v minulosti pro

sacharidy užíval název uhlohydráty. Tento název je nesprávný, protože se ve
skutečnosti o hydráty uhlíku nejedná.

2. 1. Monosacharidy
V šechny m onosacharidy obsahují ve svých m olekulách tři
charakteristika až sedm atomů uhlíku. Jsou charakteristické tím, že se nedají
štěpit na sacharidy jednodušší. Základním m onosacharidem je
glukosa, která vzniká v procesu fotosyntézy. Z chem ického hle­
diska lze m onosacharidy považovat za polyhydroxyaldehydy
nebo polyhydroxyketony, protože vedle hydroxylových sku­
pin -O H charakteristických pro alkoholy obsahují také skupi­
nu aldehydovou -C H O nebo ketonovou =CO. Podle přítom ­
nosti jed n é z těchto skupin rozlišujem e aldehydické cukry -
 129

aldosy (poly h y d ro x y aldehydy) a ketonické cukry - ketosy

(polyhydroxyketony).
O becné názvy m onosacharidů se odvozují od km ene řecké obecné názvy
číslovky vyjadřující počet uhlíkových atomů v m olekule dané monosacharidů
sloučeniny, ke kterém u je připojena koncovka -osa a p řed­
řazena předpona aldo- (u aldehydického cukru) nebo keto-
(u ketonického cukru). N apříklad aldehydický cukr se čtyřm i
atomy uhlíku v m olekule se označuje obecným názvem aldo-
tetrosa a ketonický cukr se šesti atomy uhlíku v molekule keto-
hexosa. Vzorce monosacharidů se často znázorňují pomo­
cí Fischerových projekčních vzorců. Fischerovy vzorce

O !CH2OH
,C —H ,C = 0
H— 2C — OH HO— 3C — H
k etohexosa
H— 3C — OH H- iC — OH
I
4CH2OH H— <C
aldotetrosa
6CH2OH
Řekli jsm e si, že z chem ického hlediska lze m onosachari-
dy považovat za oxidační produkty vícesytných alkoholů.
N ejjednodušším cukerným alkoholem je glycerol. Jeho o x i­
dací (nebo dehydrogenací) vznikají dva m ožné produkty: gly- nejjednodušší
ceraldehyd a dihydroxyaceton. Tyto dvě sloučeniny před­ monosacharidy
stavují nejjednodušší m onosacharidy a jsou strukturním i izo-
mery podobně jak o další aldosy a ketosy se stejným počtem
atomů uhlíku v m olekule.
0
II
C—H H2C — OH H2C — OH
1 dehydrogenace I dehydrogenace i
HC — OH -T h
HC — OH -2H
c=o
I I
H2C — OH H2C — OH H2C — OH
glyceraldehyd glycerol dih y d ro x y aceto n

Na rozdíl od dihydroxyacetonu je v m olekule glyceralde-

hydu na druhém uhlíku chirální centrum (značím e jej C ), izomery
které um ožňuje existenci dvou izom erních forem této slo u ­ glyceraldehydu
čeniny.
 H 2C — O H H 2C — O H

D-glyceraldehyd L-glyceraldehyd

genetická řada cukrů Od D- a L -glyceraldehydu m ůžem e další aldosy odvodit

- aldosy tak, že m ezi aldehydovou skupinu a sekundární alkoholickou
skupinu na druhém uhlíku vsunem e další sekundární alkoho­
lickou skupinu dvěm a m ožným i způsoby (přibývá další chi-
rální centrum ). Tak odvodím e dvě genetické řady cukrů, řadu
D-cukrů a řadu L-cukrů.

pořadí atomů
O v uhlíkatém řetězci O

část genetické řady část genetické řady

D-cukrů L-cukrů

Ze schém atu je zřejm é, že od jedné triosy lze odvodit dvě

tetrosy, podobně ze dvou tetros získám e 4 pentosy atd. U vě­
domte si, že všechny D-sacharidy mají stejnou absolutní konfi­
guraci chirálního centra nej vzdálenějšího od karbonylové funk­
ční skupiny. Podle Fischerovy koncepce představují L-sacha-
ridy zrcadlový obraz příslušných D-forem , jak je níže uvede­
no pro F ischerovu projekci glukosy. Z důvodu přehlednosti
 131

není třeba ve Fischerových vzorcích vyznačovat všechny ato­

my uhlíku.
O O
II II
C— H C— H

H -O H HO- -H
HO- -H H- -O H
H- -O H HO- -H
H- -O H HO -H

C H 2O H C H 2O H

D-glukosa L -g lu k o s a

Sacharidy, které se liší pouze konfigurací na jediném uhlíkovém atomu epimery

se nazývají epimery. Vše pochopíte z následujícího příkladu:

O O O
II II II
C— H C— H C— H
H- -OH HO- ■H H- OH
HO- -H HO- ■H HO- ■H
H- ■OH H- OH HO- •H
H- ■OH H- OH H- ■OH
CH2OH CH2OH CH2OH
pořadí atomů D-glukosa o-manosa D-galaktosa
v uhlíkovém řetězci

D-glukosa a D-mannosa jsou epimery vzhledem k atomu C(2), zatímco D-glu-

kosa a D-galaktosa jsou epimery vzhledem k atomu C(4). D-mannosa a D-ga-
laktosa epimery nejsou, neboť se liší konfigurací ne na jednom , ale na dvou
uhlíkových atomech.

A nalogicky m ůžem e odvodit i řady ketonických cukrů. genetická řada cukrů

Uvědomte si však, že přítom nost karbonylové funkční skupi­ - ketosy
ny v ketosách snižuje počet chirálních center o jedno oproti iso-
memím aldosám . Porovnejte vzorce D-fruktosy a D-glukosy:
O
C— H H2C O H

H- -O H c=o
HO- -H HO- H
H- -O H H- OH
H- -O H H- OH

c h 2o h C H 2O H

pořadí atomů D -g lu k o s a D -fruktosa

v uhlíkovém řetězci
132

V šechny m onosacharidy s výjim kou dihydroxyacetonu

(ketotriosa) mají v molekulách nejm éně jedno, častěji více chi-
rálních center. Díky tomu jsou opticky aktivní.

cyklická struktura Uvedené acyklické vzorce nevystihují přesně stru k tu ru

monosacharidů a vlastnosti monosacharidů. Například glukosa nedává všech­
ny reakce aldehydů nebo je dává až po delší době: ve vodném
prostředí odolává vzdušném u kyslíku, nepolym eruje atd.
Vysvětlení spočívá v tom, že molekuly m onosacharidů nejsou
lineární, ale cyklické: aldehydová (ketonová) skupina na prv­
ním (druhém ) atomu uhlíku se přiblíží k některé ze sekundár­
ních hydroxylových skupin, které jsou vázány na dalších uhlí­
kových atom ech a zreaguje s ní za vzniku vnitřní (intram ole-
kulám í) poloacetalové vazby (vznik poloacetalu - viz kapitola
7.2). Sacharidy se šestičlenným kruhem se označu jí jako pyra-
nosy podle pyranu, nejjednodušší sloučeniny, obsahující tako­
výto kruh. Podobně sacharidy s pětičlenným kruhem jsou ana­
logicky označovány jako furanosy podle furanu.

Haworthovy Konfigurace substituentů na každém uhlíku v moleku­

vzorce le cyklického sacharidu se výhodně zobrazuje Hawortho-
vými projekčními vzorci. Jako příklad si uvedem e vznik cy­
klické a-D -glukopyranosy z lineární D-glukosy.

O
i!i 6,
C—H
H — C — OH
H
HO— C — H
4I
H— C — OH OH

H — C — OH

CH2O H a-D-glukopyranosa
D-glukosa (H aw o rth ů v vzo rec)
(lineární forma)

V znik cyklické struktury je spojen s vytvořením nového

chirálního centra na prvním uhlíkovém atom u. P ředpony a -
 133

a (3- vyjadřují prostorovou orientaci poloacetalového hydroxy-

lu na uhlíku !C.

V řadě D je a-poloacetalový hydroxyl umístěn vždy dole, P-poloacetalový

hydroxyl nahoře. V řadě L je tomu naopak.

Dvě struktury, které se liší pouze orientací poloacetalo­ anomery

vého hydroxylu, se nazývají anomery. Příkladem takových
anom erních dvojic je oc-D-glukopyranosa a (3-D-glukopyra-
nosa. Tyto pyranosy m ohou navzájem přecházet jedna v dru­
hou přes lineární formu.
O

C—H
2I
H— C — OH

HO— C — H

H— C — OH
sl
H— C — OH
61
c h 2o h
a-D-glukopyranosa P -D -g lu k o p y ra n o sa
D-glukosa
(lineární forma)

Podobným způsobem m ůžem e odvodit cyklickou struktu­

ru ketosy. Jako příklad si uvedem e vznik cyklické a -D -
fruktofuranosy z lineární D-fruktosy.

C H 2OH
21 c h 2o h
c=o
.OH CH2OH
HO— C — H
4I 9\ H H O /C= °
H— C OH

H — C — OH
61 OH H
c h 2o h

D -fruktosa a-D -fruktofuranosa

(lineární form a) (H aw orthův vzorec)

U vedené H aw orthovy vzorce se často zjednodušují. Vodí­

kové atom y um ístěné na cyklu se vynechávají a hydroxylové
skupiny se znázorňují čárkou. Výše uvedenou a-D -glukopyra-
nosu m ůžem e s využitím těchto pravidel znázornit takto:
134

Použití Haworthových vzorců může vést k mylné představě, že pyrano-

sový nebo furanosový kruh leží v jedné rovině. Tato představa neodpovídá
skutečnosti, neboť všechny atomy těchto kruhů jsou tetraedricky (sp‘ ) hybri-
dizovány. Pyranosový kruh, podobně jako kruh cyklohexanu, může nabývat
vaničkové nebo židličkové konformace. (Konformací cyklohexanu jsm e se
podrobněji zabývali ve II. dílu naší učebnice). Jako příklad si uvedeme pře­
važující konformaci (3-D-glukopyrasy:

konformační vzorec (3-D-glukopyranosa

"židličkové formy" (Haworthův vzorec)

2.1.1. Vlastnosti monosacharidů

fyzikální vlastnosti M onosacharidy jsou krystalické látky, dobře rozpustné ve
vodě. Zahříváním tají, při vyšší teplotě hnědnou (karam elizu-
jí). Jejich roztoky m ají sladkou chuť a obvykle stáčejí rovinu
polarizovaného světla. C hem ické vlastnosti m onosacharidů
chemické vlastnosti určují hydroxylové a karbonylové funkční skupiny vázané v je ­
jich molekulách. M onosacharidy si ve značné míře zachováva­
jí vlastnosti karbonylových sloučenin, například redukují Feh-
lingovo činidlo, ale jejich poloacetalová struktura způsobuje,
že některé reakce, typické pro aldehydy, probíhají velmi zvol­
na nebo neprobíhají vůbec. N ereagují například s Schiffovým
činidlem (roztok fuchsinu a oxidu siřičitého ve vodě), které
s alifatickým i aldehydy poskytuje červenofialové zbarvení.
Poloacetalový hydroxyl je v porovnánání s ostatním i
hydroxyly mnohem reaktivnější. Jeho reakcí s -O H skupi­
glykosidy nou alkoholu nebo také jiného m onosacharidů vzniká glyko-
sidová vazba. V obou případech jsou produktem reakce slou-

t
 135

ceniny zvané glykosidy (řecký: glykys = sladký). Vzájem ným i

reakcemi m onosacharidů se budem e zabývat v následující ka­
pitole (oligosacharidy), proto si jak o příklad uvedem e pouze
reakci a-D -g lu k o sy s m ethanolem , která probíhá v kyselém
prostředí a je reverzibilní.

O bdobným způsobem reagují m onosacharidy s dusíkatým i bázemi za |

vzniku dusíkatých glykosidů, které ve svých molekulách obsahují tzv. N-gly-
kosidovou vazbu. Mezi nejvýznamnější N-glykosidy patří nukleosidy. Jejich §
struktuře a funkci se budem e věnovat později v souvislosti s nukleovým i
kyselinami.

U vědom te si, že pokud poloacetalový hydroxyl přítom ný

v m olekule m onosacharidů zreaguje za vzniku glykosidové
vazby, dojde k úplné ztrátě vlastností charakteristických pro
aldehydy.
M on o sach arid y podléhají význam ným přem ěnám , které
způsobují různé m ikroorganism y, například kvasinky. K tech­
nicky nej význam nějším patří lihové k v aše n í, pro které jsou kvašení
výchozím i látkam i především hexosy. Vedle hlavních produk­
tů reakce - ethanolu a oxidu uhličitého vzniká také acetalde­
hyd, aceton, kyselina mléčná, šťavelová, glukonová, glycerol
aj. Průběh lihového kvašení lze velmi zjednodušeně vyjádřit
následující rovnicí:
kvašení
C 6H 120 6 ---------- > 2 C 2H 5OH + 2C 02

2.1.2. Přehled a význam monosacharidů

K nejvýznam nějším m onosacharidům patří hexosy a pento-
sy. Vyskytují se v rostlinných i živočišných organism ech.
136

hroznový cukr D-glukosa (aldohexosa) neboli hroznový cukr je bílá, slad­

ká látka, dobře rozpustná ve vodě. Volná je obsažena v rostlin­
ných šťávách, ovoci, medu a v krvi živočichů. V ázaná tvoří
součást m noha oligosacharidů (např. sacharosy, laktosy) a po-
lysacharidů (např. škrob, celulosa, glykogen). G lukosa je vel­
mi lehce stravitelná a rychle přechází ze zažívacího traktu do
krve. Je význam ným zdrojem energie, proto se v lékařství uží­
vá jako součást um ělé výživy. Základní surovinou pro její vý­
robu je škrob.
ovocný cukr D-fruktosa (ketohexosa), nazývaná též ovocný cukr, se
vyskytuje společně s glukosou v ovoci a včelím medu. M á ze
všech cukrů nej větší sladivost a je součástí disacharidu sacha­
rosy.
agar D-galaktosa (aldohexosa) je součástí krevních polysa-
charidů, hem icelulos a rostlinných slizů. L-galaktosa je obsa­
žena v polysacharidu agaru.
D -ribosa (ald o p en to sa) je význam nou so u čá stí RNA
(ribonukleových kyselin), podobně ja k o je jí derivát 2-deo-
xy-D-ribosa, která tvoří základní složku D N A (deoxyribo-
nukleových kyselin). 2-deoxy-D -ribosa vzniká náhradou je d ­
né hydroxylové skupiny v m olekule D -ribosy atom em vodí­
ku.

P-D-ribosa 2-deoxy-p-D-ribosa

deriváty V živé přírodě se kromě monosacharidů vyskytují také jejich derivá­

mono sacharidů ty. V znikají chem ickou m odifikací nebo nahrazením funkční skupiny
monosacharidů skupinou -C O O H , -N H 2, -S O jH aj.
V aminocukrech je jedna nebo více hydroxylových skupin nahrazena
aminoskupinou. D-glukosamin a D-galaktosamin jsou složkami četných bio­
logicky významných polysacharidů.
Fosforečné estery sacharidů (fosforylované cukry) vznikají přenosem
jednoho nebo dvou zbytků kyseliny fosforečné z vhodných donorů (např.
ATP) na první nebo poslední uhlík sacharidu. V této podobě vstupují sacha­
ridy do metabolických reakcí. Uvedené reakce probíhají za katalytického
působení enzymů.
 137

2.2. Oligosacharidy
Sacharidy složené ze dvou až deseti molekul m onosachari- charakteristika
dů vázaných glykosidovou vazbou se nazývají oligosacharidy.
Podle počtu monosacharidových jednotek (zbytků) vázaných
v jejich m olekulách rozlišujem e disacharidy, trisacharidy,
tetrasacharidy apod.

2.2.1. Vlastnosti oligosacharidů

M onosacharidové jednotky mohou být vázány dvojím způ­
sobem . D ůvodem je skutečnost, že poloacetalový hydroxyl vazebné poměry
jednoho m onosacharidu má možnost zreagovat buď s poloace- v oligosacharidech
talovým nebo alkoholovým hydroxylem druhého m o nosa­
charidu . V prvém případě vzniká disacharid neredukující, ve
druhém redukující.

V systematických názvech oligosacharidů, případně polysacharidů (viz

následující kapitola) musí být specifikovány monosacharidové jednotky, typ
jejich kruhu, anomerní formy a způsob jejich vzájemné vazby. Jako příklad
si uvedeme systematický název nejrozšířenějšího disacharidu - sacharosy,
dobře známé pod názvem cukr. Sacharosa má systematický název O -a-D -
glukopyranosyl-(l-»2)-P-D -ťruktofuranosid, kde symbol (l-> 2 ) označuje
přítomnost vazby, spojující C()) na glukosovém zbytku s C(2) na fruktoso-
vém zbytku. Vzhledem k tomu, že obě tyto polohy jsou v původních monosa-
charidech anomerní, sacharosa není redukujícím cukrem (v jejím systematic­
kém názvu to označuje koncovka -id).

sacharosa

N erudukující disachridy se vyznačují přítom ností glyko-

sidové vazby mezi atom em C(l) jedné m olekuly m onosachari­
du a atom em C (l) druhé aldosy nebo atom em C (2) ketosy.

* Uvědomte si, že vzájemné spojení poloacetalových hydroxylů má za násle­

dek úplnou ztrátu vlastností charakteristických pro aldehydy. Takto vzniklé
sloučeniny (sacharidy neredukující) nemohou např. redukovat Fehlingovo
činidlo, které však může být redukováno pokud v molekule disacharidu
zůstal jeden poloacetalový hydroxyl zachován (sacharidy redukující).
138

hoch2 CH2OH HOCHj CH2OH

15
-H,0 o. .o-

P +,Kh
1 1
< ^ ° '
Sj L o-I
^P OH
1 HO 2
monosacharid 1 monosacharid 2 disacharid neredukující

U redukující disacharidů vzniká glykosidová vazba mezi

atom em C (1) jednoho m onosacharidu a atom em C {4) druhého
m onosacharidu.

HOCH2 HOCH2 hoch2 HOCHo

5| 5|
O -H,0 -O -O
1 4

2 OH HOR -ř1 L-O-l

monosacharid 1 monosacharid 2 disacharid redukující

2.2.2. Rozdělení a význam oligosacharidů

N ejvýznam nější a také nejpočetnější skupinou oligosacha-
ridů jsou disacharidy. Jejich m olekuly vznikají spojením dvou
m onosacharidových jednotek (zbytků).

Disacharidy neredukující
potravinářský cukr Spojením m olekuly glukosy a fruktosy vzniká sacharosa,
která se používá v potravinářském průmyslu jako hlavní sladid­
lo. Jejím nejbohatším zdrojem je cukrová třtina a cukrová řepa.
Sacharosa tvoří bezbarvé, ve vodě dobře rozpustné krystalky,
které se zahříváním m ění v karam el. V kyselém prostředí sa­
charosa hydrolyzuje na glukosu a fruktosu. H ydrolýza je pro­
vázena zm ěnou optické otáčivosti z pravotočivé na levotoči­
vou. V důsledku toho je hydrolyzát sacharosy někdy označo­
ván jako invertní cukr.
 139

glukosa fru k to sa
sach aro sa

P ře v á ž n á část celosvětové sp o tře b y sach aro sy se v y rá b í z cu k ro v é výroba cukru

třtiny. Druhým nevýznam nějším zdrojem využívaným také v naší republi­
ce je cu k ro v á řep a. Řepa se rozkrájí na drobné řízky, z nichž se cukr vylu­
huje horkou vodou. Získaná šťáva obsahuje kromě sacharosy řadu příměsí,
které se vysrážejí přidáním hydroxidu vápenatého. Nerozpustné nečistoty se
zachytí na velkých plátěných filtrech, tzv. kalolisech. Čirá cukerná šťáva se
zahustí ke krystalizaci. Vyloučené krystalky se oddělí v odstředivkách od
sirupu. Opakovanou krystalizaci se získají další podíly sacharosy. Krystalový
cukr se potom rafinuje a nakonec se upravuje do požadované formy (cukr |
krystalový, kostkový, práškový apod.). Zahuštěný sirup, z něhož již nelze j
krystalizaci získat sacharosu se nazývá melasa. Spotřebovává se jako krmi-
vo nebo se z ní kvasnou cestou vyrábí ethanol.

Trehalosa se vyskytuje jak o zásobní polysacharid někte­

rých hub. V zniká spojením dvou molekul glukosy.

Disacharidy redukující
S pojením dvou m olekul glukosy vzniká maltosa, znám á cukr sladový
pod triviálním názvem cukr sladový. Vzniká hydrolýzou škro­
bu nebo glykogenu. M á sladkou chuť, proto se používá na
výrobu některých cukrovinek.

C H 2O H c h 2o h C H 2O H c h 2o h

HO

g lu k o sa glukosa g alak to sa g lu k o sa
m altosa laktosa
140

cukr mléčný Laktosa, cukr m léčný, vzniká spojením m olekuly glukosy

a galaktosy (str. 139 dole). Vyskytuje se v mléce savců. Některé
kvasinky zkvašují laktosu na ethanol a kyselinu mléčnou. Toho
se využívá při výrobě kefíru z kravského mléka.

Děti mají v trávícím traktu přítomný enzym laktasu, který hydrolyzuje

laktosu na její m onosacharidové složky, absorbovatelné v krevním oběhu.
Mnozí dospělí mají velmi nízkou hladinu tohoto enzymu, proto většina lak-
tosy z mléka, které vypijí, prochází jejich zažívacím traktem do tlustého stře­
va, kde v důsledku fermentačních procesů, způsobovaných bakteriemi, vzni­
kají velká množství oxidu uhličitého, vodíku a dráždivých organických kyse­
lin. To má za následek trávicí obtíže, označované jako nesnášenlivost m lé­
ka. Nestravitelné oligosacharidy jsou také příčinou plynotvorné schopnosti
luštěnin.

Trisacharidy
Pouze několik trisacharidů a vyšších o ligosacharidů se
v přírodě vyskytuje ve větším m nožstvím . N ejrozšíření tri-
sacharid - rafinosa je složen z glukosy, fruktosy a galaktosy.
Vyskytuje se v sojových bobech, cukrové řepě a m elase, nem á
redukční vlastnosti, není sladký.

2.3. Polysacharidy
charakteristika M olekuly polysacharidů jsou složeny z více jak 10 m ono-
sacharidových jednotek (zbytků) spojených glykosidovou vaz­
bou. Základní jednotky mohou být stejného typu, potom hovo­
řím e o hom opolysacharidech n e b o js o u různých typů a jd e
o heteropolysacharidy. M ezi nejvýznam nější hom opolysa-
glukany charidy patří glukany, které jak název napovídá, obsahují sta­
vební jednotku glukosu.

2.3.1. Vlastnosti polysacharidů

vazebné poměry Polysacharidy nem ají redukční vlastnosti, protože glykosi-
v polysacharidech dové vazby vznikají mezi poloacetalovým i hydroxyly. Podle
toho, na kterých atom ech uhlíku glykosidové vazby vznikly,
m ají polysacharidxy dvojí strukturu. Lineární polysacharidy
(např. celulosa) mají m onosacharidové jednotky vázané vaz­
bam i l —> 4. Větvené polysacharidy (např. glykogen) m ají
hlavní řetězec (l —»4), na který jsou dalším i vazbam i (1 —> 6 )
připojeny vedlejší řetězce.
 141

2.3.2. Rozdělení a význam polysacharidů

V ětšina polysacharidů má význam jako stavební m ateriál
nebo se ukládá v podobě zásobních látek. Krom ě nich existu­
je řada polysacharidů se specifickým i funkcem i.

Polysacharidy stavební
Polysacharidy, které mají funkci stavebního materiálu, jsou
nerozpustné ve vodě a m álo reaktivní.

C elulosa, prim ární stavební složka stěny rostlinných buněk, výskyt

patří m ezi lineární polysacharidy. Váže více než polovinu uhlí­
ku p řítom ného v biosféře. A čkoliv je převážně rostlinného
původu, nachází se rovněž v bakteriích a v tělech pláštěnců
(Tunicata), kteří patří mezi m ořské strunatce. M akrom olekuly struktura
celulosy tvoří D -glukosové zbytky spojené (3( l —> 4)-glykosi- molekuly celulosy
dovým i vazbam i. Každý z nich je vzhledem k předchozím u
pootočen a v této poloze udržován vodíkovým i můstky.

CHoOH

\
\

glukosa glukosa

primární struktura celulosy

n může být nčkolik tisíc

Vzniklé řetězce jsou bočně seřazeny, takže tvoří list a tyto lis­
ty se na sebe skládají. C elá sestava je stabilizována interm o-
lekulárním i vodíkovým i m ůstky m ezi glukosovým i zbytky
v sousedních řetězcích.

Existují činidla (např. vínan sodnoželezitý), která svým působením inter-

molekulámí vodíkové můstky rozruší a celulosa se v jejich roztocích rozpus­
tí. Toho se využívá při výrobč viskózového hedvábí a celofánu. Průmyslově
významné jsou i deriváty celulosy. Její ester známý pod názvem acetát je
podstatou acetátového hedvábí, nitráty celulosy (nitrocelulosa) se používa­
jí k výrobě střelného prachu, nitrolaků a nitroemailů.
142

výskyt a složení H em icelulosy mají m nohem m enší relativní m olekulovou

hm otnost než celulosa, kterou provázejí v rostlinných tkáních,
především v buněčných stěnách. Z chemického hlediska se je d ­
ná o pestrou sm ěs polysacharidů. R ůzné stavební jed n o tk y
(např. D -glukosa, D -m annosa, D -galaktosa, L-arabinosa, ky­
selina D-glukuronová) vázané v jejich řetězcích se mohou i ne­
pravidelně střídat.
výskyt a struktura C h itin , základní stavební složka exoskeletu členovců
(korýši, hmyz, pavouci) a dalších bezobratlých, ale také buněč­
ných stěn většiny hub a m noha řas, je v přírodě tém ěř tak roz­
šířený jako celulosa. Chemicky se liší od celulosy pouze v tom,
že každá hydroxylová skupina na C (2) je nahrazena acetam i-
dovou skupinou. Pom ocí rentgenové analýzy bylo zjištěno, že
struktura celulosy a chitinu je obdobná.

Polysacharidy zásobní
Zásobní (rezervní) polysacharidy obsahují ve svých struk­
turách podstatně méně vodíkových m ůstků než polysacharidy
stavební, a v důsledku toho jsou m éně odolné vůči vodě. Ve
vodném prostředí bobtnají a zčásti přecházejí do roztoku.

struktura škrobu Š k ro b je m akrom olekulární látka syntetizovaná rostlina­

mi. Skládá se ze dvou složek: z oc-amylosy, která m á řetězce
nevětvené a z větveného amylopektinu. a -am y lo su tvoří něko­
lik tisíc glukosových zbytků, vázaných vazbam i a - ( l —» 4).
 143

Její m akrom olekuly mají šroubovicovou konform aci, v níž na

jeden závit připadá šest D -glukosových jednotek. Obsah amy-
losy ve škrobu kolísá podle jeh o původu. N ěkteré škroby jí
obsahují velm i m álo, jin é až 70 %. A m ylosa se nerozpouští
ve studené vodě. A m y lo p e k tin se skládá z D -glukosových
zbytků spojených převážně vazbam i a - ( l —> 4). Na rozdíl od
am ylosy se jeh o m akrom olekuly vždy po 24 až 30 glukoso-
vých zbytcích větví prostřednictvím vazeb a - ( l —» 6 ). M akro­
m o lek u la am y lo p ek tinu obsahuje až m ilion glukosových
jed n o tek , což ji řadí m ezi největší m olekuly vyskytující se
v přírodě. A m ylopektin se rozpouští ve studené vodě.
G lykogen, zásobní polysacharid živočichů, je přítom en ve struktura
všech buňkách, ale nejvíce v buňkách kosterního svalstva glykogenu
a v játrech. Jeho struktura připom íná amylopektin, je však více
větvený. K větvení dochází na každém osm ém až dvanáctém
glukosovém zbytku. Glykogen se rozpouští ve vodě.

Polysacharidy se specifickými funkcemi

V rostlinných i živočišných organismech se vyskytuje řada polysachari-
dů se specifickými funkcemi. Jako příklad si uvedeme glykosaminoglyka-
ny a heparin. G lykosam inoglykany (aminopolysacharidy, mukopolysachari- §
dy) jsou polysacharidy živočišného původu, které se vyskytují v hlenovitých
sekretech dýchací a trávicí soustavy, v pojivové tkáni, kůži atd. H ep arin má
antikoagulační účinek. Srážení krve zabraňuje tím, že inhibuje přeměnu pro- §
trombinu na trombin. Předpokládá se, že při poranění dochází k jeho uvol­
nění, a tím i k zábraně vzniku nežádoucích krevních sraženin. Proto je hepa­
rin široce používán v klinické praxi, například u postoperačních pacientů.
144

3. Lipidy
charakteristika Lipidy jsou přírodní organické sloučeniny produkova­
a složení lipidů né rostlinnými i živočišnými organismy. Z chemického hle­
diska se jed n á o estery alkoholů a vyšších m astných ky­
selin. Z alkoholů se v lipidech vyskytuje zejm éna glycerol
nebo am inoalkohol sfingosin, případně cholesterol.
H2C — OH NH2
I I
H C— OH CH3(CH2)12 — CH = CH — C H — CH — CH2OH

H2C — OH OH
glycerol sfingosin

M astné kyseliny vázané v lipidech m ohou být nasycené

nebo nenasycené, s řetězcem lineárním , rozvětveným nebo
cyklickým . Ve svých m olekulách obsahují vždy sudý počet
uhlíkových atom ů. Je to způsobeno tím , že m astné kyseliny
jsou v organism ech syntetizovány z dvojuhlíkatých fragm en­
tů. Jako příklad si uvedem e kyselinu palm itovou, stearovou
a olejovou, které patří k nejznám ějším .

CH3(CH2)14COOH kyselina palmitová

CH^CH^jgCOOH kyselina stearová
CH3(CH2)7C H = C H (C H 2) 7COOH kyselina olejová

M ezi základní nenasycené kyseliny patří také kyselina linolo-

vá, kterou živočišné organism y nedokážou syntetizovat a jsou
odkázány na její příjem v potravě.

CH3(CH2 )4CH = CHCH2CH = CH(CH2)7COOH kyselina linolová

rozdělení Lipidy se dělí na jednoduché (tuky, vosky) a složené (fos-

a význam lipidů folipidy, glykolipidy). N ěkdy se k nim přiřazují tzv. izopre-
noidní lipidy (terpeny, steroidy), které však m ají jinou struk­
turu a s lipidy je spojuje pouze řada společných vlastností,
například rozpustnost v organických rozpouštědlech. Lipidy
jsou význam ným i stavebním i složkam i buňky, zvláště bio-
membrán a důležitým zdrojem energie. Jsou důležité pro vstře­
bávání vitam ínů (A, D, E, K) a jin ý ch látek rozpustných
v tucích, tvoří tepelnou izolaci a chrání těla rostlin a živočichů.
 145

3.1. Jednoduché lipidy

Stavebními složkami jednoduchých lipidů (tuky, vosky) jsou
pouze jednosytné nebo vícesytné alkoholy a m astné kyseliny.

Tuky
Z chemického hlediska lze tuky považovat za estery vyš­ charakteristika
ších mastných kyselin s trojsytným alkoholem glycerolem. a složení tuků
Jedná se o triacylglyceroly, které vznikají esterifikací všech
-O H skupin glycerolu. Tuky se vyskytují ve skupenství pev­
ném (loje) i kapalném (oleje.) Pevné tuky obsahují ve svých
molekulách zbytky (acyly) nasycených mastných kyselin (kys.
plam itová, kys. stearová aj.), zatím co na vzniku kapalných
tuků se podílejí převážně kyseliny nenasycené (např. kys. ole­
jová a kys. linolová). N ěkteré tuky jsou polotekuté (sádla).
Jejich m olekuly obsahují zbytky mastných kyselin nasycených
i nenasycených. M astné kyseliny tvořící součást tuků m ají ve
svých m olekulách 12 až 24 atomů uhlíku.
O O
II
CH3— (C H 2) n— C — O H HO — C H 2 C H 3— (C H 2) n— C — O — c h 2
O O
CH3— (C H 2) n— c — O H + H O — CH C H 3— (C H 2) n— C — O — C H
O 2 O
CH3 — ( C H ^ ^ C — O H HO— CH2 CH3 (C H 2) f ^ C O CH2

m astn é kyseliny glycerol triacy lg ly cero l

P řírodní tuky jsou vždy směsí různých triacylglycero-

lů. V ětšinou mají funkci zásobních látek (podkožní tuk živo­
čichů nebo oleje rostlin).

Lidský tuk obsahuje především kyselinu palmitovou, stearovou, a olejo- §

vou, v malém množstvi také kyselinu linolovou, linolenovou a arachidono- |
vou. Dále obsahuje malé množství acylcholesterolů a fosfolipidú, vitamíny,
někdy i barviva. Představuje především energetickou z á s o b u je tepelným
izolátorem a chrání některé orgány (např. ledviny) před poškozením.

Vosky
Významnou skupinu jednoduchých lipidů tvoří vosky - charakteristika
estery vyšších karboxylových kyselin s vyššími jednosyt- a složení vosku
146

ným i alkoholy. D élka řetězce kyseliny se pohybuje v rozm e­

zí od C 24 po C 36, u alkoholů m ezi C l6 až C 36. Vosky se vysky­
tují v rostlinných i živočišných organism ech. Po chem ické
stránce se značně podobají tukům , jsou však velmi stálé. Jsou
m nohem odolnější vůči hydrolýze, nejsou rozkládány lipasa­
mi (enzym atický rozklad), proto je živočichové nem ohou strá­
vit. Vosky tvoří ochranné povlaky (kutikula), chrání některé
orgány (vorvaňovina) a slouží jako stavební látka (včelí plást­
ve).

3.2. Složené lipidy

složení Stavebním i složkami složených lipidů (fosfolipidy, glyko-
lipidy) jsou krom ě vyšších karboxylových kyselin a alkoholů
další látky, například kyselina fosforečná, cukr, případně jejich
deriváty. N evýznam nější představitelé této skupiny - fosfoli­
pidy a glykolipidy mají ve svých molekulách hydrofobní i hyd-
rofilní skupiny a vytvářejí ve vodných prostředích uspořáda­
né struktury. Tyto vlastnosti mají základní význam pro výstav­
bu a funkci biologických m em brán.

Fosfolipidy
charakteristika Fosfolipidy neboli fosfatidy jsou estery glycerolu nebo sfin-
gosinu s mastnými kyselinami. Kromě toho obsahují ještě este­
rově vázanou kyselinu fosforečnou a dusíkatou látku. Fosfo­
lipidy se vyskytují hlavně v m embránách buněk, nejvíce v ner­
vových pochvách, v játrech , ledvinách, ve žloutku. Velké
m nožství fosfolipidů obsahují plody sóje.

Glykolipidy
charakteristika Glykolipidy se liší od fosfolipidů především v tom, že neob­
sahují kyselinu fosforečnou, ale m ísto ní obsahují cukernou
složku (např. galaktosu). Cukerná složka m ůže být ještě esteri-
fikována kyselinou sírovou. B iologický význam glykolipidů
je podobný významu fosfolipidů. Vyskytují se v játrech, slezi­
ně, v buněčných m em bránách, v šedé kůře m ozkové. Při nad­
bytku glykolipidů, který je pravděpodobně způsoben nedostat­
kem enzymů, které je odbourávají, dochází k poruchám v čin­
nosti nervové soustavy.
 147

4. Peptidy a bílkoviny
Z probraného učiva vím e, že am inokyseliny m ají schop­
nost se vzájem ně vázat prostřednictvím peptidické vazby.
O O 0 O
II II II II
R — C H — C — OH + H— N — C H — C — O H ------► C H - - c —N- C H — C — OH + H 20
1
NH, H nh2 H R

R 1, R" = alkyly nebo aryly peptidická vazba

K ondenzací dvou m olekul am inokyseliny vzniká dipeptid, rozdělení peptidů

spojením tří m olekul tripeptid, deseti dekapeptid; při je d e ­
nácti až jednom stu vázaných molekul am inokyselin hovořím e
obecně o polypeptidech. Je-li m olekula sloučeniny tvořena
více než stem vázaných molekul am inokyselin, řadí se tyto lát­
ky již m ezi bílkoviny.

Mezi am inokyselinam i, peptidy a bílkovinam i je obdobný vztah jako

mezi monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Aminokyseliny jsou
stavebními jednotkam i peptidů a bílkovin, z nichž prvé mají relativní mo­
lekulovou hmotnost zhruba do 10 000 a druhé nad tuto hodnotu.

4.1. Peptidy
M ezi význam né peptidy patří protam iny, peptidové hor- výskyt peptidů
mony, některá antibiotika a jedy. Protaminy jsou peptidy zása­
dité povahy. O bsahují velké m nožství zásaditých am inokyse­
lin. Vyskytují se například ve spermatu ryb, kde se na ně vážou
nukleové kyseliny. K nejvýznam nějším peptidovým horm o­
nům patří oxytocin, adiuretin (vasopresin), adrenokortikotropní
horm on, insulin, glukagon a parathorm on, který se díky své
relativní m olekulové hm otnosti (8 500) již blíží bílkovinám .
disulfidické můstky
S ----------S .
/ \ 21 aminokyselin

insulin
148

M ezi peptidová antibiotika patří především penicilín produ­

kovaný plísní Pénicillium notatum , gram icidin a aktinom ycin.
H

obecný v zo rec pen icilin u

K jedovatým peptidům se řadí některé hadí jedy a také fal-

loidin přítom ný v m uchom ůrce hlízovité. M olekula této je d o ­
vaté látky je složena ze sedm i am inokyselin.

4.2. Bílkoviny
Bílkoviny bývají někdy označovány jako základní staveb­
ní kam eny živé hmoty. Zatím nebyla na Zem i zjištěna žádná
výskyt a funkce form a života, která by se bez nich obešla. Biologická funkce
bílkovin bílkovin je velmi rozmanitá. N ěkteré jsou stavebním m ateriá­
lem tkání, orgánů, vlasů, chlupů, nehtů, rohů atd., jin é kataly-
zují biochem ické pochody (enzym y), další koordinují chem ic­
ké děje uvnitř organism ů (horm ony) nebo mají jiné specifické
funkce.
Svými vlastnostmi se mnohé bílkoviny navzájem liší,
především podle toho, jakou úlohu v organismu zastávají.
Tak například bílkoviny obsažené v kůži, vlasech a nehtech se
nerozpouštějí ve vodě a jsou značně odolné k fyzikálním i che­
m ickým vlivům. N aproti tomu bílkoviny krevní plasm y jsou
na tyto vlivy značně citlivé a rozpouštějí se ve vodě nebo v roz­
tocích některých solí.
složení bílkovin A nalýza velkého m nožství bílkovin z nejrůznějších zdrojů
prokázala, že všechny bílkoviny se skládají z 20 základních
aminokyselin. S výjim kou prolinu jsou to a-am inokyseliny,
neboť m ají karboxylovou skupinu a prim ární am inoskupinu
vázanou na stejném atom u uhlíku. Prolin, jako jediná výjim ­
ka, obsahuje sekundární am inoskupinu, a tak je vlastně a-im i-
nokyselinou, i když je běžně zařazován mezi am inokyseliny.
V následující tabulce jsou uvedeny názvy všech 20 am inoky­
selin a jejich rozdělení na základě struktury. (Strukturní vzor­
ce všech 20 am inokyselin jsou uvedeny v příloze A.)
 149

typ a m in o k y se lin y název u ž ív a n é z k ra tk y

N eu tráln í g ly cin G ly | G
am in o k y selin y alan in A la | A
valin Val V
leu cin L eu 1 L názvy a zkratky
iso le u c in íle I aminokyselin
serin S er I S
th re o n in Thr j T

K y selé k y se lin a a sp a ra g o v á A sp J D
am in o k y se lin y k y se lin a g lu ta m o v á G lu E
|

A m idy a sp a ra g in A sn j N
a m in o k y selin g lu tam in G in Q

Z ásad ité h istid in H is ( H

am in o k y selin y arg in in A rg R
lysin Lys | K

A ro m atick é fe n y la lan in Phe I1 F

a m in o k y se lin y ty ro sin Tyr Y
try p to fan T rp j W
1
S ir né c y stein C ys i! C
a m in o k y selin y m e th io n in M et | M

H e te ro c y k lic k é p ro lin P ro | P
a m in o k y selin y í
Uvažujeme-Ii výběr z 20 možností pro každý aminokyselinový zbytek
v polypeptidovém řetčzci, můžeme si snadno přiblížit ohromný počet bíl-
kovin, které by mohly existovat. Pro začátek budeme uvažovat molekulu
dipeptidu. Každá z dvaceti možných aminokyselin na místě prvního zbytku
má 20 různých možností pro druhý zbytek, takže dohromady může vznik-
, nout 20“ = 400 různých dipeptidů. Obdobně u tripeptidů vzniká dalších 20
1 možností pro každý ze 400 dipeptidů a výsledkem je 20 = 8000 různých tri-
peptidů. Typická bílkovinná m olekula je tvořena jedním polypeptidovým
)ÍnU řetězcem složeným asi ze 100 aminokyselinových zbytků. Tomu odpovídá
\\Xí\- 20IO° = 1,27 . 10l ,() jedinečných polypeptidů dané délky, což je m nožství
. • mnohokrát převyšující odhadnutý počet všech atomů ve vesmíru (snad 10 ).
Příroda nepochybně vytváří jen nepatrnou část z celého možného množství
*UnV- různých molekul peptidů a bílkovin.
ioky-
v zo r- K rom ě uvedených 20 am inokyselin, které se jak o jediné
mohou přím o podílet na stavbě bílkovinných m akrom olekul,
existují i jiné. Některé z nich se vyskytují volné v rostlinných
150

pletivech a živočišných tkáních, jin é jsou složkam i nízkomo-

lekulárních peptidů.

G enetický kód, který je téměř shodný pro všechny známé formy živo­
ta, specifikuje pouze 20 základních aminokyselin. Nicméně v určitých bíl­
kovinách byly nalezeny mnohé další am inokyseliny. Tyto „neobvyklé“
aminokyseliny vznikly specifickými modifikacemi aminokyselinových zbyt­
ků v již syntetizovaném polypeptidovém řetězci. Mezi nejznámější modifi­
kované am inokyselinové zbytky patří 4-hydroxyprolin a 5-hydroxyprolin.
Oba dva jsou důležitými strukturními složkami vláknitého proteinu kolage­
nu, který je nejrozšířenější savčí bílkovinou. Často modifikovány jsou také
am inokyseliny obsažené v proteinech tvořících kom plexy s nukleovými
kyselinami.

^COOH
4-hydroxyprolin

Rostliny si všechny potřebné am inokyseliny vytvářejí samy

s využitím anorganických sloučenin, které přijím ají z vnější­
ho prostředí. V ětšina živočichů to však nedokáže, proto musí
některé tzv. esenciální (nepostradatelné) am inokyseliny přijí­
esenciální mat v potravě. Pro člověka je esenciální valin, leucin, isoleu-
aminokyseliny cin, lysin, methionin, threonin, fenylalanin a tryptofan. Histidin
a arginin jsou postradatelné jen v dospělosti, během vývoje
v dětském věku jsou též esenciální.

4.2.1. Struktura bílkovin

A m inokyseliny m ohou být v bílkovinné m akrom olekule
uspořádány různým způsobem. Některé am inokyseliny se m o­
hou několikrát po sobě opakovat, jiné mohou být zastoupeny
vícekrát než ostatní a další nem usí být zastoupeny vůbec. Po­
radí aminokyselin v bílkovinném řetězci označované jako
primární prim árn í stru k tu ra bílkovin je pro každou bílkovinu cha­
struktura bílkovin rakteristické a je řízeno geneticky.
OH
h 3c CH3
\ /
CH

CH3 H H H CH2 H CH, H CH2

©I l 1* ! ' II 1 I 1 ©
h 3n - c h - c - n - c - c - n - c - c - n - c - c - n - c - c o o
ii i « i l P i ii i í i
0 H ° H ° H ° H

A la -------- G l y ---------- T y r -------- A la --------- Leu

 151

Prim ární struktura bílkovin podm iňuje jejich biochem ickou

funkci. Jako příklad si uvedem e pořadí am inokyselin v malé
části m olekuly hem oglobinu:

Leu - Thr - Pro - Glu - Lys - ......

pokud m ísto k yseliny glutam ové (G lu) bude zařazen valin,

dojde k těžké poruše organismu. M ísto normálního hem oglobi­
nu vznikne tzv. patologický hem oglobin S, který se vyskytuje
u lidí se srpkovitou anem ií.

M akrom olekuly bílkovin mají snahu stabilizovat se vytvá­

řením takových prostorových uspořádání, v nichž by si am i­
nokyselinové zbytky vzájem ně nepřekážely a v nichž by bylo
co nejvíce vodíkových m ůstků. V této souvislosti hovořím e sekundární
o s e k u n d á rn í s tr u k tu ř e bílkovin. Jejím i typickým i předsta­ struktura bílkovin
viteli jsou a-šroubovice (a-helix) a struktura označovaná jako
skládaný list.

sekundární struktura
molekuly bílkoviny:
skládaný list

a-šroubovici tvoří polypeptidový řetězec stočený do závitni­

ce, v níž n a je d e n závit připadá 3,6 am inokyselinových zbyt­
ků. Toto uspořádání je podobně jako skládaný list stabilizová­
no především vodíkovými můstky na sousedních závitech mezi
skupinami -N H a =CO.

Přítomnost prolinu ve sledu aminokyselin vede k porušení a-šroubovi­

ce, protože uvedená aminokyselina, zapojená do peptidového řetězce, nemá
potřebný vodíkový atom pro tvorbu vodíkového můstku.
152

sekundární struktura
molekuly bílkoviny:
a-šroubovice

a-šroubovice a skládaný list mohou být v prostoru uspořá­

dány různým způsobem. Molekula bílkoviny tak získává charak­
terciární teristický globulám í nebo vláknitý tvar. Hovořím e o te rc iá rn í
struktura bílkovin s tru k tu ře bílkovin (prostorové uspořádání sekundární struktu­
ry) na jejíž tvorbě se kromě vodíkových můstků podílejí intové
vazby, disulfidické můstky a Van der W aalsovy síly.

-N- ■*" -CH- *■ -CH- -CH-

I I
H S c —o r
II H ,C CH,
O
H ,C CH,
H2C ch3
s nh3
I I
-CH- * -C H - -CH-
vodíkový disulíídická vazba iontová Van der W aalsovy
m ůstek (m ůstek) interakce síly

a-šroubovici si tedy nemůžeme představovat jako závit, kterým

lze proložit osu soum ěrnosti, nýbrž jak o útvar nepravidelně
zkroucený a zprohýbaný, což je dáno přitahováním vzdálených
částí a-šroubovice vodíkovým i m ůstky, elektrickým i náboji
 153

m ezi skupinam i - N H 3 a -C O O ~, vytvářením disulfidických

můstků mezi molekulam i cysteinu v protilehlých částech řetěz­
ce a rovněž interakcem i mezi nepolárními zbytky am inokyse­
lin.

terciární struktura
molekuly bílkoviny

Znalost kvarterní struktury objasňuje výstavbu bílkovin­ kvarterní struktura

ných m olekul z jed n otlivých polypeptidových řetězců, které
nejsou spolu spojeny peptidovým i vazbam i. Jako příklad si
popíšeme m olekulu hemoglobinu. Je tvořena dvěm a páry poly­
peptidových řetězců ( a a P) a ke každému z nich je vázán hem.
Všechny řetězce jsou vzájem ně spojeny vodíkovým i a ionto­
vými vazbam i.

4.2.2. Rozdělení a význam bílkovin

B ílkoviny se nejčastěji dělí na jed n o d u ch é a složené.
Molekuly jednoduchých bílkovin jsou tvořeny pouze peptido­
vými řetězci, zatím co složené bílkoviny obsahují ve své struk­
tuře i nebílkovinnou složku. Toto rozdělení není zcela přesné,
protože se ukazuje, že nebílkovinné složky jsou v nepatrné míře
obsaženy i v m olekulách jednoduchých bílkovin.

Jednoduché bílkoviny
Skleroproteiny (keratin, kolagen) mají vláknitou struktu­ skleroproteiny
ru, nerozpouštějí se ve vodě a jsou stavebním m ateriálem živo­
čišných organism ů. Keratin obsahuje relativně velké m nožství
cysteinu a je přítom en zejm éna v kůži, nehtech, peří a ve vla­
sech. M olekuly kolagenu obsahují zejm éna glycin, prolin
a hydroxyprolin. Tato bílkovina je obsažena v kůži, ve šla­
chách, chrupavkách a kostech. S polečně s fosforečnanem
154

vápenatým tvoří základ kostry vyšších živočichů. S tárnutí

organism u se projevuje m imo jiné zm ěnou struktury kolage­
nu. Tepelným zpracováním kolagenu vzniká želatina.

Polypeptidové řetězce kolagenu vytváření strmou závitnici (odlišnou od

a-šroubovice) a vždy tři takové závitnice poutané vodíkovými můstky, se
spolu proplétají na způsob lana. Vlákna kolagenu vznikají tak, že se velký
počet těchto „lan“, vzájemně posunutých o 1/4 své délky, přiloží k sobě.

sferoproteiny Sferoproteiny (histony, album iny a globuliny) se skláda­

jí z molekul spíše kulového (globulárního) tvaru. Na rozdíl od'
skleroproteinů jsou rozpustné ve vodě nebo v roztocích solí.
Jejich funkce v organism u je velmi rozm anitá. H istony obsa­
hují zásadité am inokyseliny a vyskytují se v buněčných já d ­
rech, kde jsou vázané na nukleové kyseliny. A lbum iny a glo­
buliny jsou obsaženy v krevním séru, v mléce, vaječném bíl-
ku. R eagují neutrálně (album iny) až slabě kysele. G lobuliny
se na rozdíl od album inů nerozpouštějí ve vodě, lze je však
rozpustit ve zředěných roztocích solí.

Složené bílkoviny
S ložené bílkoviny (dříve nazývané proteidy) obsahují ve
prostetická skupina svých molekulách tzv. prostetickou skupinu, která je zabudována
do peptidového řetězce. Prostetická skupina často souvisí s cent­
rem, na němž se v bílkovině odehrávají důležité biochem ické
pochody. Názvy složených bílkovin v sobě zahrnují název pro-
stetické složky.
rozdělení Součástí fosfoproteinů je kyselina fosforečná vázaná estero­
složených bílkovin vě na hydroxylové skupině serinu. Typickým představitelem této
skupiny je kasein, který má pro náš organizmus význam jako zdroj
vápníku. Mléko ho obsahuje ve formě rozpustné vápenaté soli.
Chromoproteiny obsahují barevnou složku. K nejznám ějším
zástupcům patří některé dýchací pigmenty, např. hemoglobin
a hemocyanin. Do skupiny metaloproteinů náleží komplexy bíl­
kovin s kovy. V organizmech kovové ionty buď přenášejí (tran-
sferin) nebo uskladňují (ferritin). Prostetickou skupinu nukleopro-
teinů tvoří nukleové kyseliny. Spolu s histony se vyskytují pře­
devším v buněčných jádrech. Glykoproteiny obsahují glykosi-
dově vázaný cukr. Jsou obsaženy v sekretech sliznic. Poslední
skupinou, o které se zmíníme, jsou lipoproteiny. Jak již název
napovídá, jejich molekuly obsahují složku bílkovinnou a lipido-
vou. Lipoproteiny jsou základní součástí buněčných membrán.
 155

5. Enzymy
Všechny životní projevy živočišných i rostlinných organis­
mů jso u spojeny s neuvěřitelným m nožstvím chem ických
reakcí. Jejich průběh se podstatně neliší od reakcí provádě­
ných v chem ických laboratořích, je však neoddělitelně spjat
s pů so b en ím m ak ro m o lekulárních látek bílkovinné povahy
tzv. enzymů neboli biokatalyzátorů. Přestože chem ické reak­ biokatalyzátory
ce katalyzované enzym y a katalyzátory probíhají podle stej­
ných přírodních zákonů, liší se v několika význam ných bo­
dech:
- R ychlosti enzym ově katalyzovaných reakcí jso u vždy enzymy
o několik řádů vyšší, než rychlosti reakcí probíhajících za jako katalyzátory
přítom nosti chem ických katalyzátorů.
- Chem ické reakce spojené s účastí enzymů probíhají na roz­
díl od většiny k atalyzovaných reakcí při teplotách do
100 °C, při konstantním tlaku, bez objem ových zm ěn a až
na výjim ky v tém ěř neutrálním prostředí. Značné rozdíly
v hodnotách pH, ať již jd e o posun do kyselé či zásadité
o b lasti, jso u ch arak teristick é pro činnost jed n o tliv ý ch
enzym ů trávicí soustavy (např. pepsin, trypsin).
- V porovnání s chem ickým i katalyzátory m ají biokatalyzá­
tory m nohem vyšší specifitu k substrátům (výchozím lát­
kám ).
- V průběhu enzym ově katalyzovaných reakcí většinou
nevznikají vedlejší produkty.
- Enzym ově katalyzované reakce jsou velmi citlivě regulo­
vány. Princip regulace není vždy stejný, proto se k této pro­
blem atice vrátím e vždy tam, kde k tom u bude vhodná pří­
ležitost.

5.1. Názvosloví enzymů

N ejstarší objevené enzym y dostaly názvy, které souvisejí názvy enzymů
s jejich výskytem nebo funkcí v organismu (např. pepsin, tryp­
sin, ptyalin apod.). Postupně se názvy enzym ů začaly o dvo­
zovat připojením koncovky -asa k názvu substrátu jeh ož p ře­
m ěnu katalyzují, například sacharasa, m altasa apod. V roce
1961 bylo vytvořeno systematické názvosloví enzymů, kte­
ré je zalo žen o na druhu reakcí, které enzym y katalyzují.
V šechny znám é enzym y jsou rozděleny do šesti tříd. B ližší
156

inform ace o jednotlivých třídách jsou uvedeny v následujícím

přehledu:

rozdělení 1. Oxidoreduktasy - katalyzují oxidačně redukční procesy.

enzymů do tříd K nejvýznam nějším oxidoreduktasam patří pyridinnukleo-
tidové dehydrogenasy a flavinové dehydrogenasy, které
přenášejí atom y vodíku, případně elektrony.
2. Transferasy - katalyzují přenos skupin i celých m olekul
z dárce (donoru) na příjem ce (akceptor). N apříklad fosfot-
ransferasy katalyzují přesun fosfátového zbytku jeh o ž
donorem je ATP.
3. Hydrolasy - katalyzují hydrolytické štěpení různých vazeb.
K nejvýznam nějším patří glykosidasy, které katalyzují ště­
pení glykosidů na disacharidy nebo m onosacharidy, lipasy
katalyzující štěpení triacylglycerolů (tuky) na glycerol
a m astné kyseliny a proteasy um ožňující štěpení proteinů
na am inokyseliny.
4. Lyasy - katalyzují reakce v jejichž průběhu dochází ke ště­
pení vazeb jiným způsobem než hydrolýzou. Do této skupi­
ny patří například dekarboxylasy am inokyselin.
5. Izom erasy - katalyzují zm ěny v rám ci jed n é m olekuly.
Přesouvají atom y nebo celé skupiny z jednoho atom u uhlí­
ku na jiný, m ění polohu skupin na chirálním centru apod.
6. Ligasy - katalyzují syntézu m olekul organických slouče­
nin za současné spotřeby ATP.

kódové Uvedené třídy se staly základem pro vytvoření č ty ř­

označení enzymů místných kódů, předznamenaných písmeny EC (angl. Enzyme
Com m ision), s jejichž pom ocí lze nejen určit, ale také charak­
terizovat každý enzym. První číslo kódu označuje třídu, do kte­
ré enzym náleží, druhá číslice charakterizuje skupinu chem ic­
ké vazby, na kterou enzym působí. Třetí číslice značí podsku­
pinu, čtvrtá pak pořadové číslo enzym u v podskupině. Jako
příklad si uvedem e alkohol: N A D +-oxidoreduktasu, která má
kódové číslo EC 1.1.1.1. První dvě jedničky nás inform ují, že
tento enzym patří m ezi oxidoreduktasy působící na -C H 2OH
skupinu donoru. T řetí jed n ičk a v pořadí označuje akceptor
elektronů, konkrétně N A D + nebo N A D P+, čtvrtá jednička udá­
vá pořadové číslo enzym u v jeho příslušné podskupině.
 157

5.2. Rozdělení enzymů

E nzym y patří m ezi látky bílkovinné povahy. N a základě
chem ického složení se enzym y dělí na jednosložkové (jedno­
duché) a dvousložkové (složené). Jednosložkové enzymy se
skládají pouze z bílkoviny, která je nositelem substrátové spe-
cifity i specifity účinu (viz dále). Dvousložkové enzymy jsou
tvořeny bílkovinným nosičem - apoenzym em a účinnou nebíl-
kovinnou složkou - kofaktorem . Obě části tvoří celek zvaný
holoenzym .

holoenzym

V bílkovinné části enzym u je zakotvena jeho substrátová spe- substrátová specifitci

cifita - rozhodování o tom, které látky (substráty) se v průbě­
hu reakce přemění. Za specifitu účinu z velké části odpovídá specifita účinu
kofaktor, který určuje jaký typ chem ické reakce proběhne.

5.2.1. Kofaktory
K ofaktory m ají ch arak ter prostetické skupiny nebo
koenzymu. O prostetické skupině hovoříme tehdy, je-li kofak­ prostetická skupina
tor spojen s apoenzym em pevnou kovalentní vazbou.
Koenzymy se od prostetické skupiny liší tím, že jsou k bílko­
vinné části enzym u poutány mnohem slaběji, s možností oddi-
sociování. M nohé koenzym y jsou deriváty vitam inů. Z ap a­ koenzym
matujte si, že v této souvislosti jsou významné především vita­
miny rozpustné ve vodě. Několik příkladů je uvedeno v násle­
dující tabulce. V šim něte si především prostředního sloupce,
kde jsou uvedeny názvy a zkratky některých koenzym ů.
158

vitamin koenzymová nebo aktivní forma účast na reakci

p ře n o s
T h ia m in (B ,) th ia m in d ifo sfá t (T D P ) a ld e h y d o v ý c h sk u p in

R ib o fla v in fla v in m o n o n u k le o tid (F M N ) p ře n o s v o d ík u

(k o m p le x B 2) fla v in a d e n in d in u k le o tid (F A D ) (e le k tro n ů )

k y se lin a n ik o tin o v á n ik o tin a m id a d e n in d in u k le o tid (N A D +) p ře n o s v o d ík u

(n ik o tin a m id ) n ik o tin a m id a d e n in d in u k le o tid fo sfá t (e le k tro n ů )
(N A D P +)
k y se lin a p a n to th e n o v á k o en z y m A p řen o s
(B 5, k o m p le x B 2) (C o A ) a c y lo v ý c h sk u p in

p y rid o x in (B 6) p y rid o x a lfo s fá t (P L P ) p ře n o s am in o sk u p in

K oenzym y rozdělujem e podle toho, kterých reakcí se při

klasifikace koenzymů
katalýze účastní. Rozdělení koenzym ů je tedy totožné s klasi­
fikací enzym ů. Z uvedeného je zřejm é, že existují koenzymy
oxidoreduktas, transferas apod. Výjimku tvoří hydrolasy, kte­
ré ke své aktivitě velm i často potřebují kovové ionty, ale ne
koenzymy. Součástí lyas jsou převážně koenzym y transferas,
isom erasy je až na výjimky nepotřebují.
Další část této kapitoly je věnována koenzym ům oxidore­
duktas a transferas. Vybrali jsm e především ty, se kterým i se
budem e setkávat při výkladu energetického a látkového m eta­
bolismu. Strukturní vzorce některých koenzym ů najdete v pří­
loze B.

Koenzymy oxidoreduktas
Koenzym y oxidoreduktas se účastní oxidačně redukčních
dějů, při kterých se podílejí na přenosu vodíku nebo elektro­
nů. K nejvýznam nějším patří nikotinamidadenindinukleotid
NAD+, NADP+ (N A D +) a nikotinam idadenindinukleotidfosfát (N A D P +).
Funkce obou koenzym ů spočívá v reverzibilní vazbě vodíku,
který je buď odebrán nebo předán substrátu:

re d u k o v a n ý su b strá t + NAD+^=± o x id o v a n ý su b strá t + NADH+H+

re d u k o v a n ý su b strá t + NADP+ 5=* o x id o v a n ý su b s trá t + NADPH+H+

K běžným koenzym ům oxidoreduktáz patří také flavinmo-

FMN, FAD nonukleotid (FM N ) nebo flavinadenindinukleotid (FAD).
FM N a FAD mají funkci reversibilního redoxního systému:

FMN + 2e~ + 2H+=ř=± FMNH2

 159

Poslední skupinou koenzym ů, o které se pouze zm íním e, cytoc hromy

jsou cytochrom y. Cytochromy tvoří redoxní systém y v mito-
chondriích a chloroplastech.

Koenzymy transferas
Koenzymy transferas se podílejí na přenosu skupin i celých
molekul z dárce (donoru) na příjem ce (akceptor). Jedná se
o početnou skupinu, ze které si uvedem e některé koenzym y
přenášející fosfátové skupiny a zbytky karboxylových kyse­
lin. Fosfátové skupiny přenášejí enzym y obecně zvané kina-
sy. Jako koenzym o bsahují adenosintrifosfát (ATP), který ATP
může reagovat několika způsoby. My si uvedem e pouze dva:

1. přenos fosfátového zbytku ® za odštěpení adenosindifos-

fátu (AD P)
ATP + S (substrát) ----- ♦ S ~ ® + ADP

2. přenos difosfátového zbytku za odštěpení adenosinm ono-

fosfátu (AM P)
ATP + S ----- ►S ~ ® ~ ® + AM P

Podobnou funkci jak o ATP m ohou mít i jiné nukleotidy -

guanosintrifosfát (G TP), cytidintrifosfát (CTP), uridintri-
fosfát (U TP) - ve kterých je adenin nahrazen guaninem , cyto-
sinem, uracilem . (S nukleotidy se blíže seznám ím e při probí­
rání nukleových kyselin)
Koenzym A (CoA) přenáší zbytky karboxylových kyselin CoA
- acyly, ze kterých je nejvýznam nější zbytek kyseliny octové.
Tato tzv. aktivní kyselina octová, zvaná acetylkoenzym A (ace-
tyl-CoA), má nezastupitelné m ísto v průběhu řady m etabolic-
kých reakcí.

5.3. Enzymová katalýza

Začnem e opakováním učiva I. ročníku. Katalyzátory (pozi­
tivní katalyzátory) jsou látky, které ovlivňují průběh chem ic­ pozitivní katalyzátory
kých reakcí tím, že snižují aktivační energii, a tak zkracují čas
potřebný k dosažení chem ické rovnováhy. V průběhu kataly-
zované reakce se nejprve vytvoří labilní kom plex katalyzáto­
ru s látkou, která podléhá přeměně. K tomu je zapotřebí nižší
aktivační energie, než při reakci, která probíhá bez přítom nos­
160

ti katalyzátoru. Kom plex katalyzátor-látka se pak rychle mění

na produkty a katalyzátor se uvolňuje.
Obecné poznatky o katalyzátorech a průběhu katalyzova-
ných reakcí lze aplikovat i na enzym y. R eakce p robíhající
v živých systém ech na sebe navazují. Výsledný produkt jedné
reakce je výchozí látkou pro další enzym ově katalyzovanou
reakci atd. Tím to způsobem dochází k postupným přem ěnám
celé řady látek. V znikající látky m ohou být v porovnání
s výchozími látkami jednoduší, ale i složitější. S uvedenou pro­
blem atikou se budem e setkávat ve všech kapitolách věnova­
ných látkovém u, případně energetickém u m etabolism u.

5.3.1. Substrátová specifita enzymů

Za substrátovou spccifitu enzymu odpovídá jeho bílko­
specifita enzymů vinná část - apoenzym. N ěkteré enzym y jsou přísně speci­
fické, např. ureasa. Jiné katalyzují přeměnu celé skupiny látek,
které mají některé společné rysy, především typ chem ické vaz­
by podléhající přeměně. Mezi enzym y s relativně širokou spe-
cifitou patří například fosfatasy. Č ást apoenzym u, která tyto
vlastnosti podm iňuje, se označuje jako vazebné neboli aktiv­
ní místo.
Substrát se do aktivního m ísta enzym u váže prostřednic­
tvím van der W aalsových sil, elektrostatických sil a vodíko­
vazba vých můstků. Vazebné m ísto je v podstatě otiskem substrátu
substrát-enzym v povrchu enzym ové molekuly. A m inokyselinové zbytky tvo­
řící vazebné m ísto jsou navíc sestaveny tak, aby účinně inter-
agovaly s m olekulami substrátu. Molekuly, které se liší od sub­
strátu tvarem nebo rozm ístěním funkčních skupin nem ohou
být do vazebného m ísta vázány, to znam ená, že se nem ohou
podílet na vzniku kom plexu enzym -substrát, který by vedl ke
tvorbě produktu.

Existenci vazebného místa pro substrát se snaží popsat a vysvětlit dvě

základní hypotézy. Hypotéza zániku a klíče předpokládá, že enzymy mají
předem vytvořená vazebná místa, která jsou svým tvarem komplementární
k substrátu. Hypotéza indukovaného přizpůsobení vychází z představy,
že ve struktuře samotných enzymů vazebná místa, která by přesně odpoví­
dala substrátům, nejsou. Podmínkou pro jejich vznik je přítom nost substrá­
tu, který v molekule enzymu může vyvolat potřebnou prostorovou změnu
(změnit jeho konformaci). Platnost této hypotézy byla ověřena rentgenovou
analýzou.
 161

„zúmck a klič“ indukované

přizpůsobeni

mechanismus
enzymové katalýzy

\ /

komplex en/.ym-subslril

5.3.2. Podmínky enzymové aktivity

Č innost enzym ů úzce souvisí s jejich aktivitou. A ktivita aktivita enzymů
enzym ů je definována jako rychlost katalyzované reakce. Její
základní jednotkou je katal. 1 katal (kat) vyjadřuje m nožství
enzym u, které způsobí přem ěnu jed n o h o m olu substrátu za
sekundu. Z praktického hlediska je tato jednotka příliš veliká,
proto se běžně používají její zlom ky - fikat a nkat (10 6 kat,
10'9 kat).

Vliv teploty
Se vrůstající teplotou se zvyšuje energie reagujících částic,
roste počet jejich vzájem ných srážek a dochází ke zvýšení
rychlosti chem ických reakcí. Při vzrůstu teploty o 10 °C se
zvyšuje reakční rychlost 2 až 4 krát (van’t Hoffovo pravidlo). van 't Hoffovo
Enzym y jsou látky bílkovinné povahy a jako takové jsou vel­ pravidlo
mi citlivé vůči teplotě. O becně lze říci, že pro většinu enzym ů
platí v an’t H offovo pravidlo v rozm ezí teplot od 10 do 40 °C.
Při vyšších nebo naopak při nižších teplotách je aktivita enzy­
mů silně potlačena.

Vliv pH
T ém ěř všechny enzym y jsou citlivé na zm ěny pH, protože
podstatnou část jejich m olekuly (nebo i celou) tvoří bílkovina.
Většina enzymů je aktivní pouze v úzkém rozmezí pH.
162

pH ovlivňuje vazbu substrátu na enzym , katalytickou aktivitu

enzym u, ionizaci substrátu a zm ěnu struktury bílkovinné čás­
ti enzym u, která je obvykle význam ná jen při vysokých a níz­
kých hodnotách pH. V následující tabulce jsou uvedeny pH
optim a některých enzymů.

název enzymu pH optimum

p ep sin 1 ,5 - 2 ,5

s a c h a ra sa 3 ,5 - 5 ,5

v ě tšin a en z y m ů 6 ,0 - 7 ,0
try p sin 7 , 5 - 10
p a n k re a tic k á šťáva 8,0

Vliv aktivátorů
Řada enzymů je produkována v neaktivní formě, v po-
proenzym, době tzv. proenzym ů neboli zym ogenů. Jejich přechod na
zymogen aktivní form u je podm íněn vlivem reakčního prostředí nebo
přítom ností aktivátorů. N eaktivní enzym m á své aktivní m ís­
to většinou „skryté“ za krátkým řetězcem peptidu. A ktivátor
tento peptid odštěpí, aktivní místo enzymu se „obnaží“ a enzym
m ůže plnit svoji funkci. N apříklad trypsin (enzym ) je produ­
kován v podobě trypsinogenu (zymogen). Enteropeptidasa ten­
kého střeva odštěpí hexapeptid z m olekuly trypsinogenu a tím
vzniká aktivní forma enzymu zvaná trypsin. Aktivita některých
enzym ů do značné míry závisí na přítom nosti určitých iontů
v reakčním prostředí. N apříklad peptidasy jso u aktivovány
ionty Mn~+, Zn"+, C o2+, apod.

Inhibice
N ěkteré látky m ění aktivitu enzym ů tím, že se na ně vážou
způsobem , který ovlivňuje vazbu substrátu nebo jeho reakční
obrat. Pro látky, které tímto způsobem snižují aktivitu enzym ů
inhibitory se užívá označení inhibitory. M nohé inhibitory strukturně při­
pom ínají substráty svých enzym ů, ale buď vůbec nereagují
nebo v porovnání se substrátem reagují velmi pomalu. Některé
inhibitory enzym ů se užívají jako chem oterapeutika, protože
„nepřirozený“ analog substrátu m ůže blokovat účinek speci­
fického enzym u.
 163

M ethotrexát (am ethopterin) například blokuje enzym , který katalyzuje

tvorbu kofaktoru nepostrad ateln éh o pro biosyntézu thym idylové kyseliny,
k terá je p re k u rso rem D N A . R ychle se d ě líc í ra k o v in n é buňky, k teré jso u
aktivně z ap o jen y do sy n tézy D N A , jso u vůči m eth o trex átu m nohem v n í­
m avější, než pom aleji rostoucí buňky z nepostižených savčích tkání. Proto
m ethotrexát, pokud je podáván ve správné dávce, zabíjí rakovinné buňky,
aniž by zahubil je jic h hostitele.

Podle typu inhibitoru rozlišujeme několik druhů inhi-

bice: inhibici kom petitivní, inhibici nekom petitivní, inhibici
substrátem a produktem reakce a allosterickou inhibici.

Ke kom petitivní inhibici dochází tehdy, pokud inhibitor kompetitivní

soutěží se substrátem o vazbu v aktivním místě enzymu. Je-li inhibice
inhibitor obsažen v dostatečné koncentraci, m ůže substrát
z vazby v aktivním m ístě enzym u vytěsnit. N aváže se m ísto
něho, enzym zablokuje a reakce neprobíhá. Z výšením kon­
centrace substrátu lze však inhibitor z vazebného m ísta vytěs­
nit.
Při nekompetitivní inhibici se inhibitor neváže na enzym, nekompetitivní
ale na kom plex enzym - substrát. Navázání nekom petitivního inhibice
inhibitoru zřejm ě vyvolává strukturní zm ěny v aktivním m ís­
tě enzym u, který se tak stane katalyticky neúčinným . Z uve­
deného vyplývá, že účinky nekom petitivní inhibice nelze
odstranit zvýšením koncentrace substrátu.
Inhibice substrátem a produktem reakce. Pokud je sub­ inhibice substrátem
strát ve velkém nadbytku, může se stát, že se na aktivní místo a produktem reakce
enzymu naváže více než jed n a m olekula substrátu. Vznik
těchto vazeb m á za následek zpom alení reakce, případně její
zastavení. Jestliže probíhá enzym atická reakce a hrom adí se
produkty, které nejsou využity v následné reakci, dosáhne reak­
ce rovnovážného stavu. Pokračovat m ůže teprve při poklesu
koncetrace produktů.
Při allosterické inhibici se inhibitor váže na jin o u část cillosterická
enzymu než na aktivní místo. V důsledku toho dojde ke zm ě­ inhibice
ně konform ace enzym u a tím i ke zm ěně jeho aktivního m ís­
ta. Vazba substrátu na enzym je tak znesnadněna.
164

6. Vitaminy
charakteristika Vitaminy patří mezi přírodní látky. Vyskytují se v rostlin­
ných i živočišných organismech. Vyšší živočichové, tedy i člo­
věk, je na rozdíl od nižších živočichů, rostlin a m ikroorganis­
mů nedovedou syntetizovat. Vitaminy jsou pro ně esenciální
složkou potravy.

Výše uvedené tvrzení má svá úskalí. Například kyselina askorbová (vita­

min C) je vitaminem (esenciální složkou potravy) pro člověka, ne však pro
| krysu, která ji dokáže syntetizovat. Na příjem vitaminu C je odkázáno málo
živočichů, člověk a opice patří mezi ně.

Živočišné organism y p řijím ají vitam iny často v podobě

provitaminů, které jsou chem icky blízké vitam inům . N apří­
klad karoten obsažený v mrkvi je provitam inem vitam inu A.
význam vitaminů M nohé vitam iny jsou v podobě koenzym ů součástí dvous­
ložkových (složených) enzym ů. N ěkteré se účastní oxidačně
redukčních dějů, jin é působí jak o ochranné látky, zabraňují
nežádoucím oxidacím v tkáních a buňkách aj. Deficit vitami­
nů v organismu se často projevuje celým kom plexem poruch,
které m ohou způsobit velm i vážné poškození organism u
a v krajních případech i sm rt. C horoby způsobené nedostat­
kem vitaminů se označují jako hypovitaminosy (snížený pří­
sun vitam inů) nebo avitam inosy. Avitaminosy způsobené
naprostým nedostatkem vitaminů se u nás prakticky nevysky­
tují; některé nem oci - křivice, kurděje, beri-beri aj. jsou však
znám é z dřívějších dob nebo z jin ý ch částí světa. N ěkdy se
m ůžem e setkat s projevy hypervitaminos. Jejich společnou
a často jedinou příčinou bývá předávkování při léčbě vitam i­
ny. Toto nebezpečí hrozí zejm éna u vitam inů rozpustných
v tucích (např. vitamin A a D).
rozdělení vitaminů Vitaminy jsou po chem ické stránce velmi heterogenní sku­
pinou látek. Proto se nedělí podle struktury, ale nejčastěji pod­
le rozpustnosti: na vitam iny rozpustné ve vodě a na vitaminy
rozpustné v tucích.

6.1. Vitaminy rozpustné v tucích

Vitamin A (retinol, axeroftol). Po stránce chem ické ho
řadím e k izoprenoidním lipidům . Jsou znám y dvě chem icky
 165

blízké látky, které rozlišujem e jak o vitam in A, a vitam in A 2.

Vitamin A, se nachází v játrech ryb, v rybím tuku, ve vaječném výskyt a význam
žloutku a v másle. Vitamin A 2je obsažen v tuku sladkovodních vitaminu A
ryb. Zdrojem vitaminu A mohou být také provitaminy, kterými
jsou karotenoidy rostlinného původu přítom né v mrkvi, listech
salátu, paprice, ovoci. N edostatek vitaminu A u člověka vyvo­
lává šeroslepost, později rohovatění epitelů. Dalším příznakem
je vysychání a rohovatění sliznic. N edostatek vitam inu A se
m ůže projevit i zastavením růstu. Denní dávka vitaminu A pro
člověka se pohybuje v rozm ezí 1 až 2 mg.
Vitamin D (karciferol) se po chem ické stránce blíží ste-
roidům. Ve skutečnosti se jedná o skupinu vitaminů uváděných
pod označením D, až D 7. Jejich provitam in jsou nenasycené
steroly. K přem ěně provitam inu na vitam in dochází účinkem
ultrafialového záření. Ze skupiny vitam inů D je nejznám ější
vitamin D 2 (ergokalciferol) a vitam in D 3 (cholekalciferol).

Přírodní formou vitaminu D je vitamin D3, který se tvoří v pokožce živo­

čichů fotolýzou 7-dehydrocholesterolu účinkem UV-záření. Ozařováním
rostlinného sterolu ergosterolu paprsky UV se dá připravit vitamin D 2.
Poněvadž vitaminy D 2 a D 3 mají v podstatě stejné účinky, používá se k vita-
minizaci potravin, zejména mléka, vitamin D2.

Vitamin D reguluje v živočišném organism u ukládání vápní­ výskyt a význam

ku a fosforu, a je tedy důležitý pro tvorbu kostí. N achází se vitaminu D
v tucích izolovaných z rybích jater, ve vaječném žloutku
a v másle. Nedostatek vitaminu D v dětském věku má za násle­
dek chorobu zvanou křivice. Její příčinou je nedostatečná mi-
neralizace kostí. Na rozdíl od vitaminů rozpustných ve vodě,
vitamin D se v těle hromadí, a tak jeho nadm ěrný příjem může
po delší době způsobit otravu vitam inem D. O trava se proje­
vuje neúm ěrně vysokou koncentrací vápenatých iontů v orga­
nismu, která m á za následek nepatřičnou kalcifikaci celé řady
tkání. Zvlášť náchylné ke kalcifikaci jsou ledviny, v nichž
dochází ke tvorbě ledvinových kam enů. Při rozsáhlejším
poškození mohou ledviny přestat fungovat. Denní dávka vita­
minu D pro člověka se pohybuje kolem 0,025 mg.

Je znám o, že intenzita pigm entace pokožky u dom orodých populací

stoupá, když se přibližujeme k rovníku. To vedlo k hypotéze, že pigm enta­
ce pokožky chrání před otravou vitaminem D, neboť zachycuje nadbytečné
sluneční záření.

Vitamin E (tokoferol) má chem icky blízký vztah k chino-

nům s izoprenoidním postranním řetězcem. Vitaminů E je zná­
166

výskyt a význam ma celá řada. Tokoferoly se nacházejí v olejích rostlinných

vitaminu E klíčků. M ohou se také nacházet v zelených listech salátu
a v rostlinných olejích. U zvířat se m ůže nedostatek vitam inu
E projevit neplodností, u člověka svalovou ochablostí a poru­
cham i cévního systém u. Denní dávka vitam inu E pro člověka
se pohybuje kolem 20 mg.
výskyt a význam Vitamin K (fylochinon) je odvozen od 2-m ethyl-l,4-naf-
vitaminu K tochinonu. Znám e vitam in K, nacházející se v zelených čás­
tech rostlin, zvláště v kapustě, špenátu a kopřivách. Vitam in
K 2 produkují různé m ikroorganism y a střevní baktérie. N edo­
statek vitam inu K se projevuje zvýšeným sklonem ke krváce­
ní, neboť se snižuje srážlivost krve. U člověka je produkován
dostatek vitam inu K činností střevních baktérií. Denní dávka
se pohybuje kolem 0.001 mg.

Vitamin F (esenciální mastné kyseliny) je součástí m em bránových lipi­

dů. Je h o zd ro jem jso u ro stlin n é o leje. N ed o sta te k v itam in u F z p ů so b u je
u zvířat poruchy růstu, u člověka není avitam inosa znám a. D enní dávka vita­
m inu F se pro člověka se pohybuje v rozm ezí 6 až 8 mg.

6.2. Vitaminy rozpustné ve vodě

Vitamin B se skládá z celé řady látek, které se označují
jako B-komplex. Nejprve se zm íním e o vitaminu B, a násled­
ně o kom plexu vitam inu B2, jeh o ž složkam i jsou riboflavin,
nikotinam id, vitam in B 6 a vitam in B )2.
výskyt a význam Vitamin B, (thiamin, aneurin) patří mezi nejdéle znám é
vitaminu B ; vitaminy. Po stránce chem ické jd e o substituovaný pyrim idi-
nový a thiazolový cyklus, spojený m ethylenovou skupinou.
Jeho derivát - thiam indifosfát je koenzym em dekarboxylas
a aldehydtransferas. Zdrojem vitam inu B, jsou kvasnice, luš­
těniny, zelenina, vejce a vepřové maso. Jeho nedostatek způ­
sobuje nem oc beri-beri, která se objevuje při jed n o stran n é
výživě loupanou rýží. Avitaminosa se zde projevuje záněty ner­
vů, obrnam i, otoky. Denní dávka vitam inu B| pro člověka se
pohybuje kolem 1,7 mg.
výskyt a význam Riboflavin (dříve zvaný laktoflavin) je v podobě FM N
vitaminu B2 a FAD koenzymem oxidoreduktas. Zdrojem riboflavinu je m lé­
ko, kde se vykytuje volný, dále kvasnice, vnitřnosti a vejce.
U zvířat se nedostatek riboflavinu projevuje zastavením růstu,
popř. kožním i chorobam i. Denní dávka riboflavinu pro člově­
ka se pohybuje kolem 1,8 mg.
 167

Nikotinamid (vitamin PP, amid kyseliny nikotinové) ne­

boli protipelagrový faktor je základní složkou nikolinam ido-
vých nukleotidů (NA D+, NADP+), které se uplatňují jako koen­
zymy oxidoreduktas. Z drojem nikotinam idu jsou kvasnice,
obilní klíčky, libové m aso, játra, ledviny. Jeho nedostatek
v organismu má za následek chorobu pelagru, což je těžké one­
mocnění pokožky a žaludeční a střevní sliznice. Toto onem oc­
nění se projevuje při jednostranné výživě kukuřicí, která obsa­
huje velm i m álo tryptofanu. D enní dávka nikotinam idu pro
člověka se pohybuje kolem 20 mg.
Vitamin B6 (aderm in, pyridoxin, pyridoxal) je sm ěsí
derivátů pyridinu. Jako koenzym má význam pro m etabolis­
mus am inokyselin. Podporuje tvorbu krvinek, m á uklidňující
účinky. Zdrojem vitam inu B 6 je vaječný žloutek a maso. Jeho
nedostatek v organism u m ůže u dětí vyvolat epileptické kře­
če. Denní dávka vitam inu B 6 pro člověka se pohybuje kolem
2 mg.
Vitamin B 12 (kobalamin) se liší od ostatních vitaminů tím,
že není vytvářen rostlinným i organismy. Základem jeho složi­
té struktury je částečně hydrogenovaný tetrapyrolový skelet,
uvnitř kterého je chelátově vázán kobalt. Nejvíce vitaminu B )2
je obsaženo v játrech a vaječném žloutku. Jeho nedostatek je
příčinou anem ie a degenerace m íšních nervů. D enní dávka
vitaminu B 12 pro člověka se pohybuje kolem 0,05 mg.
Vitamin C (kyselina L-askorbová) je svým chem ickým výskyt a význam
složením derivátem glukosy. Patří k biochem ickým redoxním vitaminu C
systém ům . N apom áhá vstřebávání železa, tvorbě červených
krvinek a podporuje srážení krve. Zvyšuje odolnost vůči infek­
cím. Zdrojem vitam inu C je čerstvé ovoce a zelenina, zejm é­
na citrony, pom eranče, jahody, rybíz, šípek, paprika, špenát,
zelí. Zdrojem m ůže být i syrové maso a nepasterizované m lé­
ko. N edostatek vitam inu C způsobuje záněty dásní, uvolňová­
ní zubů a krevní výrony do vnitřních orgánů. Denní dávka vita­
minu C pro člověka se pohybuje v rozm ezí 50 až 100 mg.
Vitamin H (biotin). Strukturu biotinu lze odvodit od thio- výskyt a význam
fanu, který je derivátem thiofenu. Patří mezi význam né koen­ vitaminu H
zymy. Přítom nost vitam inu H v lidském organism u podm iňu­
je správnou funkci kůže. Vitamin H je produkován střevní mik-
roflorou, jeh o význam ným zdrojem jsou také kvasnice, játra,
maso a zelenina. A vitam inosa je velmi vzácná. Projevuje se
různými derm atitidam i, nechutenstvím a únavou. Denní dáv­
ka vitam inu H pro člověka se pohybuje kolem 0,25 mg.
168

7. Nukleové kyseliny
N ukleové kyseliny, jako nositelky genetických inform ací,
mají základní význam pro všechny organism y. Jsou přítom né
prakticky ve všech buňkách a virech. Poprvé byly identifiko­
vány v buněčném jádře a odtud také pochází jejich název (lat.
nucleus - jádro). Podle chemického složení rozlišujeme deoxy-
ribonukleové kyseliny (DNA) a ribonukleové kyseliny (RNA).
Zkratky DNA a RNA vznikly z anglických výrazů deoxyribo­
nucleic acid, ribonucleic acid.

7.1. Složení nukleových kyselin

S využitím metod analytické chemie bylo zjištěno, že m ole­
kuly všech nukleových kyselin obsahují m onosacharid pento-
su a heterocyklické báze. O jakou pentosu se jedná, napovídají
pent osy samotné názvy nukleových kyselin: deoxyribonukleové kyse­
liny obsahují 2-deoxy-(3-D-ribosu, zatímco v m olekulách
ribonukleových kyselin je vázána (3-D-ribosa.
HO— CH2 HO— CH2
OH

OH OH OH H
P-D-ribosa 2-deoxy-^-D-ribosa

dusíkaté báze Heterocyklické báze přítom né v nukleových kyselinách

jsou deriváty pyrim idinu a purinu. K pyrim idinovým bázím
patří uracil (U), cytosin (C) a thym in (T), k purinovým adenin
(A) a guanin (G). Zatím co purinové báze a cytosin jsou cha­
rakteristickým i složkam i všech nukleových kyselin, uracil je
obsažen pouze v RNA a thym in v DNA.

O NH, O
CH>
HN
ř HN^ [ | N
'N ' O ^ 'N 0<í;^ 'N O ^N

H H H
pyrimidin uracil cytosin thymin
 H H H
purin adenin guanin

Obě výše uvedené pentosy vytvářejí s heterocyklickým i

bázemi sloučeniny zvané nukleosidy, jm en o v itě adenosin, nukleosid
guanosin, cytidin, thym idin a uridin. Jako příklad si uvedem e
vznik uridinu:
O

uracil P-D-ribosa uridin

E sterifikací hydroxylové skupiny vázané na pátém uhlíku

cukerné složky glykosidů kyselinou fosforečnou vznikají nuk­ nukleotid
leotidy. N apříklad:
0li uracil
OH OH
ijiiN H
I I
HO— P HO— P
II II N xO
O O X>,
zbytek kyseliny zbytek kyseliny
fosforečné fosforečné

OH OH OH

2-deoxyadenosin- 5'-fosfát uridin-5’-fosfát

U vědom te si, že každý nukleotid se skládá ze tří charakte­

ristických složek: z purinové a pyrim idinové báze, pentosy
a kyseliny fosforečné. Vše co bylo doposud uvedeno o slože­
ní nukleových kyselin je shrnuto v následující tabulce:
170

složení nukleových kyselin

(látka) DNA RNA

adenin (A) adenin (A)

purinové báze
guanin (G) guanin (G)
cytosin (C) cytosin (C)
pyrim idinové baze thym in (T) uracil (U)

m onosacharid 2-deoxy-p-D -ribosa P-D-ribosa

kyselina trihydrogenfosforečná zbytek kyseliny fosforečné zbytek kyseliny fosforečné

vznik makromolekul Makromolekuly DNA a RNA vznikají spojováním jed ­

DNA, KNA notlivých nukleotidů prostřednictvím esterické vazby. K vy­
tvoření vazby dochází m ezi zbytkem kyseliny fosforečné je d ­
noho nukleotidu a hydroxylovou skupinou vázanou na 3 uhlí­
kovém atomu pentosy druhého nukleotidu. V zniká dinukleotid
a opakováním tohoto děje oligonukleotid až DNA nebo RNA,
které mají charakter polynukleotidů.

N-báze

polynukleotidový
řetězec DNA, RNA

N-báze

N-báze O N-báze

DNA RNA
 171

7.2. Struktura nukleových kyselin

Pořadí nukleotidů (přesněji jejich bází) vázaných v polynu-
kleotidovém řetězci je rozhodující pro funkci dané nukleové
kyseliny. V této souvislosti, podobně jako u bílkovin, hovoří­
me o p rim ární stru k tu ře nukleových kyselin, která je pro
každý organism us charakteristická.

schéma
primární struktury
nukleových kyselin

U vedené sch ém a n evystihuje skutečnou struktu ru n u k ­

leových kyselin. M akrom olekuly DNA i RNA zaujím ají cha­
rakteristické prostorové uspořádání, které lze vyjádřit pom o­
cí jejich sekundární struktury. U polynukleotidových řetěz­ sekundární struktura
ců existuje jed in ý typ uspořádané sekundární struktury, a to bílkovin
d v o jšro u b o v ice. V zn ik á tak, že se dva p o ly n u k leo tid o v é
řetězce nebo dv a úseky téh o ž řetězce vzájem ně propletou
kolem společné osy. S pojení je realizováno prostřednictvím
vodíkových m ůstků, které vznikají m ezi doplňkovým i (kom ­
p lem en tárn ím i) bázem i obou řetězců. S terické a vazebné
vlastnosti určují jed n o značně kom plem entární páry: cytosin komplementární páry
s guaninem a thym in s adeninem .

H
2-deoxy-P-D -ribosa
\
_ .. J.
/P -H -N
2-deoxy-B-D-ribosa
/
N— / =N
N—H—N N

N— H--0 N-
J
cytosin guanin vznik
H
vodíkových můstků
v molekule DNA
2-deoxy-P-D -ribosa
___xt
X N —^ y= N 22-deoxy-(3-D-ribosa
ý
/ N — H— N \ — N

V~{
CH 3 0 ---H —N
l3 n
H
thym in adenin
172

prostorové Dvouvláknová DNA zaujím á v prostoru tvar pravotočivé

uspořádání DNA dvoušroubovice. Je znám o několik strukturálních uspořádání
lišících se výškou a prům ěrem závitu, případně i pravidelnos­
tí otáčení. Existence této sekundární struktury není bez výji­
mek. Bylo například zjištěno, že některé viry m ají DNA jed-
novláknovou.
prostorové M olekula RNA bývá většinou tvořena jed n ím vláknem .
uspořádání RNA Existuje však skupina virů (diplo-R N A -viry), které m ají R NA
dvouvláknovou. N a vláknu se v některých m ístech vytvářejí
kličky, v nichž se m ohou protilehlé báze párovat na stejném
principu, jako báze v m olekule DNA.

prostorové
uspořádání
nukleových kyselin

dvoušroubovice DNA vlákno RNA

7.3. Význam nukleových kyselin

DNA Deoxyribonukleová kyselina je nositelem základní gene­
tické inform ace buňky. Pořadím bází v její m olekule je kódo­
vána prim ární struktura bílkovin.
i
DNA jsou navázány na zvláštní bílkoviny (převážně histony), s nimiž

¡ vytvářejí tzv. chromosomy. Počet chromosomů v buňkách téhož organismu

je vždy stejný. Například buňky člověka obsahují 46 chrom osom ů, buňky
raka 116 chromosomů.
 173

V buňce je přítom no několik typů ribonukleové kyseli­ RNA

ny, které se liší stavbou molekul a také funkcí. 50 až 80 % veš­
kerého obsahu RNA v buňce tvoří ribosomová RNA (rRNA).
Jak název napovídá, tato RNA je hlavním stavebním m ateriá­
lem buněčných organel ribosom ů, které jsou m ístem syntézy
bílkovin. D alším typem RNA jsou přenosové neboli transfe­
rové RNA (tRNA). Fungují jako přenašeče aktivovaných am i­
nokyselin (stavební jednotky bílkovin) z cytoplasm y na ribo-
somy. Zhruba uprostřed řetězce m á každá tRNA specifickou
trojici nukleotidů zvanou antikodon. Tyto tři nukleotidy obsa­
hují doplňkové (komplementární) báze k trojici nukleotidů spe­
cifik u jící v g enetické inform aci jed n o tliv é am inokyseliny.
(Význam antikodonu plně pochopíte při probírání kapitoly, kde
se budem e věnovat m etabolism u bílkovin.) T řetím typem
buněčné RNA je messenger RNA (m RNA), někdy také ozna­
čovaná jak o m ediátorová nebo inform ační RNA. Její význam
spočívá v přenosu genetické inform ace z jádra buňky do cyto­
plasmy, kde je m atricí pro syntézu bílkovin.

Některé nukleové kyseliny mohou být pro náš organismus velmi

nebezpečné, protože jsou součástí virů (lat. virus - je d ) . Genetickou výba­
vu těchto nebunččných organismů tvoří DNA (DNA-viry) nebo RNA (RNA-
viry), schopná řídit vlastní reprodukci pouze v živé hostitelské buňce. Mimo
tuto buňku viry přetrvávají v podobě infekčních částic, zvaných viriony. Viry I
nejsou nebezpečné pouze člověku, infikují i ostatní živočichy, rostliny i mik­
roorganismy. Početnou skupinu živočišných virů tvoří tzv. retroviry. Zvlášť |
význam nou skupinou retrovirů jsou onkoviry - viry vyvolávající některé I
druhy rakoviny a lentiviry, z nichž nejznámější je HIV (Human Immuno- §
deficiency Virus), který způsobuje onemocnění ochromující imunitní systém. |
Jeho konečné stadium se označuje jako AIDS (Acquired Immune Deficiency §
Syndrom).
Dynamická biochemie
D ynam ická biochem ie studuje látkové
a energetické zm ěny uvnitř živých soustav a ve
vztahu k okolním u prostředí. K tomu, aby orga­
nism us m ohl žít, m usí být schopen přijím at
z okolí p o třebné látky, přem ěňovat je na jin é
životn ě d ůležité sloučeniny a získávat z nich
energii nutnou k zabezpečení životních proce­
sů. N epotřebné látky m usí být z organism u
vyloučeny zpět do vnějšího prostředí. Všechny
uvedené děje jso u souhrně označovány jak o
metabolismus. Základním i typy m etabolism u
jsou katabolism us, anabolism us, transform ace
světelné energie (fotosyntéza, vidění), elektric­ jm
ké zm ěny (např. nervová činnost a m em bráno­
vé po ten ciály ) a pohyb tekutin (osm óza). Při řMOTO»YNTNEatfi
katabolických dějích se složitější látky štěpí G ly e a ra m
Uihydíc*
«eman«'
na jednodušší za současného uvolnění energie.
Většinou tyto reakce probíhají jako oxidace sub­
strátů. V průběhu anabolických dějů vznika­
jí složitější látky z látek jednodušších. Většina
anabolických reakcí probíhá jako redukce a je
pro ně zapotřebí dodávat energii.
Veškeré m etabolické přem ěny jsou řízeny
■;n-WSP>
prostřed n ictv ím regulačních systém ů, jejich ž
úroveň závisí na vývojovém stupni daného rost­
linného či živočišného druhu.
MsrrrAciD
 175

8. Energetický metabolismus
Proces života buňky je spojen s neustálou přem ěnou ener­
gie na takové form y, které m ůže buňka využívat pro výkon
práce. Z uvedeného vyplývá, že každá buňka musí být schop­
na energii získat, přenášet, skladovat a využít.
Veškerá činnost buňky, tedy i energetický m etabolis­
mus, podléhá zákonům term odynamiky stejně jako které­
koliv jiné přírodní procesy. Energie nem ůže být v průběhu
m etabolických dějů ztracena nebo zničena, m ůže být pouze
přem ěněna z jedné form y na formu jinou. Jde o vzájem né pře­ přeměny energie
m ěny různých forem energie, kdy se např. energie světelná
m ění na energii chem ickou (fotosyntéza), energie chem ická na
energii tepelnou apod.

Samovolnost průběhu chemických dějů je ch arak teri­

zována tzv. volnou energií. Je-li obsah volné energie výcho­ volná energie
zích látek vyšší než obsah volné energie produktů, jde o reak­
ci exergonickou, při které se energie uvolňuje. Opakem jsou
reakce endergonické: pro jejich uskutečnění je nutné energii
dodávat, protože vznikající produkty m ají vyšší obsah volné
energie než výchozí látky. Zm ěnu volné energie označujem e
AG. D ochází-li při reakci ke snížení obsahu volné energie
(exergonická reakce) AG je menší než nula (AG < 0). Pokud
se v průběhu reakce volná energie zvyšuje (endergonická reak­
ce) AG je větší než 0 (AG > 0). Reakce jejichž AG < 0 mohou
probíhat samovolně. Reakce, které m ají pozitivní změnu
volné energie probíhat samovolně nemohou. M usejí být
spřaženy s jinou reakcí, při které se energie uvolňuje.

8.1. Makroergické sloučeniny

M olekuly m akroergických sloučenin obsahují velké m nož­
ství energie, která je v nich vázána prostřednictvím m akroer­ makroergická vazba
gických vazeb. Přerušením makroergické vazby se uvolní více
než 20 kJ . mol"1. Nej významnější makroergickou sloučeninou
je adenosintrifosfát (ATP).
176

o- o- 0-
1 1 1
"0—P ^ - O — P ^ -'O—P - r
II i II i
0 : o i oII •i

\ ; : • OH OH
■ i_________ adenosin__________
■ adenosinm onofosfát (A M P)
• i_________________ adenosindifosfžt (A DP)
i__________________________ adenosintrifosfát (ATP)______

Uvedený strukturní vzorec znázorňuje krom ě ATP další mak-

ATP, ADP roergickou sloučeninu - ad en o sin d ifo sfát (A D P). Základem
obou sloučenin je adenosin (s tím to nukleosidem jsm e se již
setkali při probírání struktury nukleových kyselin), na který je
vázán zbytek kyseliny difosforečné (AD P) nebo trifosforečné
(ATP). Přítom nost m akroergické vazby se vyznačuje pom ocí
vlnovky ~ . Zápis se často zjednodušuje - zbytky kyseliny fos­
forečné se nahrazují sym bolem ® (viz dále).
význam ATP A denosintrifosfát je pro všechny živé organism y jakým si
akum ulátorem energie, v jeh o ž m akroergických vazbách je
uložena chem ická energie uvolněná při exergonických reak­
cích. Jeho tvorba z ADP a zbytku kyseliny fosforečné se usku­
tečňuje procesem zvaným fosforylace. Jednotlivé typy fosfo-
typy fosfory lace rylace, např. substrátová, oxidativní a fotosyntetická, budou
probrány jako součást látkového metabolism u přírodních látek.
V případě potřeby jsou m akroergické vazby v m olekulách ATP
štěpeny a uvolněná energie je využita pro uskutečnění jinak
endergonických reakcí.

Při štěpení molekuly ATP (hydrolýza) může být přerušena jed n a nebo
dvě m akroergické vazby. Z adenosintrifosfátu vzniká adenosindifosfát
(ADP), případně adenosinmonofosfát (AMP) a tomu také odpovídá množ­
ství uvolněné energie, které můžeme vyjádřit prostřednictvím hodnoty stan­
dardní změny Gibbsovy energie:

ATP + H20 ^ ADP + ® + 2H+ AG° = -33 kJ . mol' 1

Přerušení obou m akroergických vazeb je spojeno s dvojnásobným m nož­

stvím uvolněné energie:

ATP + 2H20 AMP + 2 ® + 4H + AG° = -66 kJ.m ol ' 1

 Jako příklad endergonické reakce, která probíhá s využitím
energie vázané v m olekule ATP, si uvedem e syntézu maltosy.
(M altosa je disacharid složený ze dvou glukosových zbytků.)
V první fázi reakce jed n a m olekula glukosy s využitím ATP
přejde na g lu k o sa- 6 -fosfát, ze kterého následnou přem ěnou
vznikne g lu k o sa- 1-fosfát.
ATP ADP
c h 2o h c h 2o — (? ) c h 2o h
— o o
OH OH
OH HO OH HO O
OH OH
glukosa- 6 -fosfát g lu k o sa - 1-fosfát

(j^ ) - zbytek kyseliny fosforečné

R eakcí g lu k o s a -1-fosfátu s další m olekulou glukosy vzniká

maltosa:

CHiOH CHoOH
Ov OH
+ n OH
o — p o 3h 2 hov
OH OH
g lu k o sa- 1-fosfát glukosa

CH9OH c h 2o h

HO

V některých m etabolických systémech je využívána

energie jiných nukleosidtrifosfátů, které získaly energii pře­
vedením fosfátové skupiny z ATP. Například při proteosyn- GTP
téze (syntéza bílkovin) se uplatňuje guanosintrifosfát (GTP).

ATP + G D P ^ ADP + GTP

Celkový obsah energeticky bohatých sloučenin je v buňce rela­

tivně konstantní. Pokles hladiny ATP, způsobený spotřebou ener­
gie, stimuluje metabolické procesy zajišťující uvolňování energie
a tvorbu nového ATP. Regulace se děje allosterickými enzymy.
178

9. Metabolismus sacharidů
Sacharidy jsou základním i složkam i všech živých organis­
mů. Jejich prim árním zdrojem je fotosyntéza, která je charak­
teristickou vlastností zelených rostlin. H eterotrofní organism y
přijím ají sacharidy ve form ě potravy. Ta obsahuje především
polysacharidy (škroby, celulosa) a disacharidy (sacharosa), kte­
ré m usí být v trávicí soustavě nejprve rozloženy na m onosa-
význam sacharidů charidy. Ty jsou především zdrojem energie, uplatňují se však
také jako stavební materiál neb o jso u součástí některých látek
se specifickým i funkcem i. Klíčovou sloučeninou v transportu
a m etabolism u sacharidů je glukosa.

Organismy potřebují glukosu, ale i jiné monosacharidy. Získávají je vzá­

jem ným i přeměnami. K tomuto účelu využívají různé druhy reakcí:
- epimerace a isomerace - k nejběžnějším patří přeměny aldos na ketosy.
- oxidační dekarboxylace - tímto způsobem z hexos vznikajít pentosy.
Princip spočívá v odejm utí jed n o h o uhlíkového atom u z m olekuly

I
hexosy.
- přenos dvouuhlíkatých a tříuhlíkatých štěpů z jednohu cukru na druhý:
Cg + C3 = C4 + C5
C3 +c7= c5+c5
c* + c6= c7+ c3

9.1. Katabolismus sacharidů

Sacharidy jsou význam ným zdrojem energie pro všechny
heterotrofní organismy. K jejím u uvolnění dochází biologic­
biologická oxidace kou oxidací, která probíhá za anaerobních nebo aerobních
podmínek. Konečným produktem tohoto složitého děje je oxid
uhličitý a voda. Úplnou oxidaci glukosy vyjadřuje následující
sum ární rovnice:

C 6H 12°6 + 6 0 2 ------- * 6 C 0 2 + 6 H 20 AG° = -2 8 7 2 k J . m o f 1

9.1.1. Anaerobní odbourávání sacharidů,

glykolýza
O dbourávání sacharidů zahajuje glykolýza, která probíhá
za anaerobních podm ínek a je lokalizovaná v základní cyto-
plasm ě. Její průběh si přiblížím e pom ocí schém atu, ve kterém
 179

jsou jed n o tliv é sloučeniny znázorněny rámečky. Počet čtv e­

rečků vždy odpovídá počtu uhlíkových atomů vázaných v m o­
lekule. (S tru k tu rn í vzorce všech sloučenin jso u uvedeny
v příloze C.)

c c m m
g lu k o s a
, — ATP
^—>A D P

© -O O C Q C O
g lu k o s a - 6 - f o s f á t

(E>CCCm D f r u k to s a -6 - fo s f á t glykolýza
^— A TP

,> - + A D P

©-QDDIOD-®
f r u k to s a - l ,6 -b is fo s f á t

®-CDO
g ly c e r a ld e h y d - 3 - f o s f á t
cro o
g ly c e ra ld e h y d - 3 -fo s fá t

Í+ P AD* .
N A D H +H + »N A D H + H

dK JJZ H D
l,3 - b is f o s f o e ly c e r á t 1,3 -b is fo s f o g ly c e rá t
^— A D P
<— A D P SUBSTRÁTOVÁ
ATp FOSFORYLACE —►A TP
* výtěžek 2 ATP
©-CCD (£>CLD
3 -f o s fo g ly c e rá t 3 -f o s fo g l^ c e rá t

2 -fo s fo g ly c e rá t 2 -f o s fo g ly c e rá t

j ^ H 20

fo s fe n o lp y ru v á t fo s fe n o lp y ru v á t
i — ADP SUBSTRÁTOVÁ L— A D P
FOSFORYLACE
A TP výtěžek 2 ATP ]>-► ATP

OLDp y ru v á t
□CD
p y ru v á t

zdrojem glukosy v organism u jsou nejčastěji polysachari-

dy. H exosa (glukosa) vzniklá jejich štěpením se s využitím
2 m olekul ATP postupně fosforyluje za vzniku fruktosa-1,6-
bisfosfátu
180

- vzniklá bisfosfohexosa se štěpí na 2 m olekuly triosafosfá-

tu; jedna - dihydroxyacetonfosfát vzniká z Cj až C 3, druhá
- glyceraldehyd-3-fosfát z C 4 až C 6. R ovnováha obou trios
je posunuta ve prospěch ketotriosy (96 %). Jejich vzájem ­
nou přem ěnu um ožňuje enzym ze skupiny izom eras. P ro­
tože do dalších reakcí vstupuje pouze glyceraldehyd-3-fos-
fát, dihydroxyacetonfosfát není ve schém atu uveden
substrátová - triosafosfát se v průběhu několika následných reakcí m ění
fosforylace až na pyruvát (sůl kyseliny pyrohroznové). Jeho produkce
je spojena s dehydrogenací (redukce N A D + na N A D H +H +)
a s tzv. substrátovou fosforylací, v jejím ž průběhu vzniká
ATP
- ze schém atu je zřejm é, že jedna m olekula glukosy poskyt­
ne 2 m olekuly N A D H +H + a 4 m olekuly ATP. Čistý energe­
tický zisk glykolýzy je však poloviční, protože 2 ATP byly
již spotřebovány na fosforylaci glukosy.

V literatuře se někdy uvádí, že v průběhu glykolýzy vzniká kyselina py-

rohroznová a ne její sůl. V buněčném prostředí se však organické kyseliny
nevyskytují volné, ale ve formě svých solí.

přeměny puryvátu Pyruvát vzniklý v procesu glykolýzy vstupuje do dalších

reakcí. Jeho přem ěny jsou závislé na druhu organism u a na
konkrétních podm ínkách. Za anaerobních podm ínek se pyru­
vát redukuje na laktát (sůl kyseliny mléčné). Redukčním činid­
lem je N A D H +H +, vzniklý v průběhu glykolýzy dehydroge­
nací triosafosfátu. Popsaný děj je znám pod názvem m léčné
kvašení.

Schopnost provádět mléčné kvašení mají početné skupiny mikroorganis­

mů. Některé z nich mají praktické využití například v potravinářském prů­
myslu. V živočišných organismech je velké množství laktátu produkováno
při aktivní činnosti příčně pruhovaných svalů. Hovoříme o tzv. svalové gly-
kolýze. Během intenzívní práce krev nestačí zásobovat svaly kyslíkem tak
rychle, aby došlo k reoxidaci veškerého vyprodukovaného N A D H +H +
 181

v dýchacím řetězci. Svalové buňky jsou tak nuceny k jeho regeneraci (zpět- f
ná tvorba NAD+) reakcí s pyruvátem. Vzniká laktát, který se hromadí v buň­
ce. Nadm ěrné m nožství tohoto produktu by mohlo vyvolat její acidosu - |
poruchu acidobázické rovnováhy. Organismus se chrání tím, že dá „signál“
k přerušení námahy - obtížné a bolestivé dýchání, bolesti hlavy apod. Sva­
ly jsou tak nuceny omezit svoji činnost, rychlost přísunu kyslíku je pak dosta­
tečná a veškerý N ADH+H+ může být zase reoxidován v dýchacím řetězci.
Vyprodukovaný laktát je z malé části metabolizován zpět na pyruvát. Větší
část laktátu přechází do krve a dostává se tak do jater, kde je využita pro syn­
tézu glukosy, která je výchozí látkou pro tvorbu glykogenu.

P yruvát m ůže být m etabolizován i jiným způsobem .

N apříklad kvasinky ho za anaerobních podm ínek přem ěňují kvasinky
na acetaldehyd a následně ethanol. Popsané alkoholové kvaše­
ní znázorňuje následující schéma:

CH,

ethanol

9.1.2. Aerobní odbourávání sacharidů

A erobní odbourávání sacharidů probíhá až po vznik pyru-
vátu stejným m echanizm em jako glykolýza. NA D H +H + vznik­
lý dehydrogenací triosafosfátu není však využit na tvorbu lak­
tátu, ale regeneruje se v dýchacím řetězci za uvolnění velkého
množství energie (viz dále).
Pyruvát přechází z cytoplasm y do m itochondrií, kde je oxi­
dován na acetylkoenzym A (acetyl-CoA). Tato pom ěrně složi­
tá přem ěna m á název oxidační dekarboxylace pyruvátu. Pro
větší názornost si uvedenou reakci znázorním e s využitím
rámečků. Jednotlivé čtverečky, podobně jako u glykolýzy, zná­
zorňují počty uhlíkových atom ů v jednotlivých sloučeninách.

NAD+ NADH+H+
oxidační
□ □ □ > O O coa + o dekarbolyzace
pyruvát acetyl-CoA oxid puryvátu
uhličitý
HS-CoA
koenzym A
182

V ětšina vzniklého acetyl-C oA vstupuje do K re b so v a c y k ­

lu (cyklus kyseliny citrónové, citrátový cyklus). Zde se ace-
tyl-CoA odbourává za vzniku oxidu uhličitého a redukovaných
koenzymů, které jsou následně regenerovány v dýchacím řetěz­
ci. Je-li v potravě přijímáno nadm ěrné množství sacharidů, část
acetyl-CoA se může přeměnit na mastné kyseliny, z nichž vzni­
kají tuky. Sled reakcí K rebsova cyklu vám přiblíží následují­
cí schéma. Uhlíkové atomy vázané v m olekulách jednotlivých
sloučenin jsou opět znázorněny pom ocí čtverečků. (Strukturní
vzorce všech sloučenin jsou uvedeny v příloze D).

□ChC oA
acetyl-CoA
H20 ------►[
— koenzym A

Krebsův cyklus CCCO

oxalacetát
m m
citrát
m

— NAD I
^NADH+H □cmm isocitrát
C C C D
malát NAD+ -
O CO,
n a d h +hV -
H20-

□cco cmma-ketoglutarát
fumarát NAD+ —
FAD ♦ □ C02
NADH+HV
• koenzym A
^-►FADH2

□cm sukcinát
mm
sukcinyl-CoA

reakce Krebsův cyklus je, jak již název napovídá, cyklický proces,
Krebsova cyklu ve kterém se acetyl-CoA (C2) slučuje se čtyřuhlíkatou slou­
čeninou, oxalacetátem (C4), za vzniku citrátu (C6). Ten se
přes 7 reakčních stupňů m ění na výchozí čtyřuhlíkatou
sloučeninu, která byla do počátku reakce vnesena jak o
akceptor acetyl-CoA.
 183

- Při každém oběhu vstupuje do cyklu jedna m olekula acetyl-

CoA, uvolňují se dvě m olekuly C 0 2 a vzniká 1 m olekula
ATP. Současně jsou odštěpeny čtyři dvojice atomů vodíku,
které jso u prostřednictvím redukovaných koenzym ů
(3 N A D H + H + a 1 FA D H 2) transportovány do dýchacího
řetězce. Zde se oxidují na vodu za uvolnění velkého m nož­
ství energie, která se ukládá do m akroergických vazeb ATP.

D ý ch ací řetězec je lokalizován v buněčných organelách -

v m itochondriích. Je součástí jejich vnitřní mem brány. Dříve
než si vysvětlíme jeho funkci, přiblížíme si ho z hlediska obec­
né chem ie. Živé organism y získávají energii prostřednictvím
k atabolických dějů, které většinou probíhají jak o oxidace.
U volnění energie m ůžem e tedy popsat jako děj spojený s pře­
sunem elektronů m ezi látkou oxidovanou a redukovanou.
Z obecné chem ie víme, že oxidační činidla elektrony přijím a­
jí a m ají pozitivní redoxní potenciál, zatím co redukční činid­
la, která elektrony dodávají, m ají potenciál negativní. Rozdíl tvorba
potenciálů je energetickým spádem , využitelným pro tvorbu makroergické vazby
m akroergické fosfátové vazby. Energii energetického spádu
využívají buňky postupně. Následující schéma znázorňuje tvor­
bu ATP ve třech stupních:

Postupné využívaní energie obsažené v substrátech m etabolis­

mu (vlevo) um ožňuje buňce získat více energie pro tvorbu ATP
než jed n o stu p ň o v á exergonická reakce (vpravo), při které by
docházelo k m nohem větším energetickým ztrátám přem ěnou
volné energie na teplo.
184

Vraťme se zpátky k hlavním u tém atu kapitoly. Rostlinné

i živočišné buňky získávají rozhodující množství energie
dýchací řetězec oxidací vodíku, ke které dochází v tzv. dýchacím řetězci.
S ubstrátem není volný vodík, ale vodík vázaný ve form ě
N A D H +H +, případně FA D H 2. K onečným produktem reakce
je voda, oxidačním činidlem kyslík. C elkově lze reakci zn á­
zornit rovnicí:
N A D H + H + + 1 /2 0 2 + 3 A D P + 3 P i N A D + + 3A TP + H 20

D ýchací řetězec je tvořen několika redoxním i systém y,

které jso u seřazeny kaskádovitě, podle hodnot redoxních
potenciálů. N ejnegativnější redoxní potenciál m á systém
N A D +/ N A D H +H +. R edukované koenzym y vstupující do dý­
chacího řetězce (např. N A D H +H +) tedy nereagují s kyslíkem
přím o, ale přes několik m eziproduktů (kaskády). Díky tomu
se celková energie, kterou m ůžem e oxidací získat, neuvolňu-
je najednou, ale po částech.
Energie uvolněná v jednotlivých fázích dýchacího řetěz­
oxidační fosfory lace ce je využita na tvorbu ATP v procesu zvaném oxidační fos-
forylace. N ejvíce energie - 3 ATP poskytne oxidace vodíku,
který je do dýchacího řetězce vnesen ve form ě N A D H + H +.
Oxidací FADH 2 lze získat o jednu m olekulu ATP méně.

Víte kolik molekul ATP vznikne úplnou oxidací 1 molekuly glukosy na oxid
uhličitý a vodu?
- V procesu glykolýzy, vztaženo na 1 molekulu glukosy, vznikají 2 mole­
kuly ATP (čistý energetický výtěžek), 2 molekuly NADPH+H+ a 2 mole­
kuly pyruvátu.
- Pyruvát za aerobních podmínek dekarboxyluje na acetyl-CoA . Vznik
dvou molekul této sloučeniny je spojen s produkcí 2 molekul
NADPH+H+
- Molekula acetyl-Coa vstupuje do Krebsova cyklu, ve kterém kromě jiné­
ho vzniká 1 m olekula ATP, 3 molekuly N A D PH +H + a 1 m olekula
FADH2. 2 molekuly acetyl-CoA poskytnou 2 ATP, 6 N A D PH +H + a 2
FADH2.
i - V průběhu úplné oxidace molekuly glukosy můžeme tedy získat 4 ATP
10 N A D H +H + a 2 FADH2. Z probraného učiva vím e, že 1 molekula
NADPH+H+ prostřednictvím dýchacího řetězce spojeného s oxidativní
fosforylací poskytne 3 ATP a 1 m olekula FADH 2 2 ATP Z uvedeného
vyplývá, že úplnou oxidací 1 molekuly glukosy lze získat 38 ATP.

9.1.3. Pentosový cyklus

ATP není jedinou sloučeninou, do které m ůže být uložena
energie získaná odbouráváním glukosy. A lternativou je tvorba
 185

jin é m akroergické sloučeniny, která na rozdíl od ATP není

pohotovým zdrojem energie, ale energeticky bohatým redukč­
ním činidlem . Touto sloučeninou je N A D H +H +. K jeho vzni­
ku dochází v tzv. pentosovém cyklu, který um ožňuje úplnou význam
oxidaci glukosy na oxid uhličitý bez účasti citrátového cyklu pentosového cyklu
a dýchacího řetězce. Jeho průběh je současně zdrojem ribosy,
využívané pro syntézy nukleotidů. Pentosový cyklus není hlav­
ní cestou odbourávání glukosy. V rostlinných buňkách se jeho
prostřednictvím odbourá 20 až 30 % sacharidů, v živočišných
organism ech ho používají pouze některé buňky, například buň­
ky ja te r a tukové tkáně.

9.2. Biosyntéza sacharidů

B iosyntéza sacharidů patří mezi nejdůležitější procesy pro­
bíh ající na Zem i. Je vlastní jak rostlinným tak živočišným
organism ům . Autotrofní organismy mají unikátní schopnost
tvorby sacharidů z jednoduchých anorganických látek - oxi­
du uhličitého a vody. Tento složitý děj, v jehož průběhu je fixo­
vána energie slunečního záření, je znám pod názvem fotosyn­
téza a více si o něm povím e v následující kapitole. Hetero-
trofní organismy využívají pro tvorbu sacharidů tří- až čtyř-
u hlíkové organické sloučeniny (výjim ečně dvouuhlíkové),
vzniklé v průběhu katabolických reakcí. K nej význam nějším
patří pyruvát, laktát, glycerol a m eziprodukty K rebsova cyk­
lu. Tento děj zvaný glukoneogenese slouží k doplňování hla­ glukoneogenese
diny glukosy v organism u a předchází m ožné tvorbě oligosa-
charidů a polysacharidů.

9.2.1. Fotosyntéza
M noho biochem ických pochodů, jako je látková přem ěna,
hospodaření s energií, přenos genetické inform ace, probíhá ve
všech živých systém ech zcela analogickým způsobem. Kromě
těchto společných rysů existu jí však znaky, které jsou charak­
teristické pouze pro určité organism y. Jedním z nich je foto­
syntéza, která je význam nou vlastností vyšších rostlin a zele­
ných a hnědých řas. Krom ě nich fotosyntetizují pouze někte­
ré prokaryotní organism y - jednobuněčné sinice, zelené a pur­
purové bakterie.
Schopnost fotosyntézy je dána přítom ností fotoreceptorů,
tj. pigm entů absorbujících záření. V ětšina fotosyntetizujících
186

chlorofyl organism ů využívá jako fotoreceptorů chlorofyly a a b . Jejich

činnost často doplňují karotenoidy.

COOC20H39 chlorofyl b\ R = CHO

Fotosyntéza je soubor chemických reakcí, v jejichž p rů ­

běhu dochází k pohlcování energie slunečního záření, kte­
rá je využita k přeměně jednoduchých anorganických slou-
charakteristika cenin na látky organické. Z fyzikálního hlediska se tedy jed-
fotosyntézy ná o přeměnu energie slunečního záření na energii chem ickou.
Z chem ického hlediska jd e o převedení uhlíku z oxidačního
čísla čtyři, které je v oxidu uhličitém spojeno s nízkým obsa­
hem energie, na redukovaný materiál o vysoké energii, kterým
jsou sacharidy. V průběhu fotosyntézy vzniká také kyslík, kte­
rý je nezbytným předpokladem pro život všech aerobních orga­
nismů tedy i člověka. Přestože průběh fotosyntézy je velmi slo­
žitý a zahrnuje v sobě řadu dějů, m ůžem e ho vyjádřit jed n o ­
duchou sum ární rovnicí:
sluneční záření
6 C 0 2 + 12 H 20 C 6H 120 6 + 6 0 2 + 6 H 20 A G ’= + 2 8 2 6 kJ.m ol
chlorofyl

U nižších fotosyntetizujících organismů (fotosyntetizující bak­

terie) je m ísto vody redukčním činidlem sulfan, vodík nebo
organické kyseliny. Je zřejmé, že tyto organismy nemohou pro­
dukovat kyslík.
 187

U některých druhů mikroorganismů,.rostlin a živočichů, zejména však

u hmyzu, můžeme sledovat opak fotosyntézy - přeměnu chemické energie
na světelnou. Proces je znám pod názvem bioluminiscence.

Fotosyntéza probíhá ve dvou oddělených, ale na sebe fáze fotosyntézy

navazujících fázích, které se označují jako fáze p rim ární
a fáze sekundární. Prim ární neboli světelná fáze zahrnuje tzv.
fotochem ickou oblast fotosyntézy. Patří sem všechny procesy
spojené s absorpcí a přem ěnou světelné energie. V tem nostní
fázi vstupuje do fotosyntézy oxid uhličitý, který je zabudován
do m olekuly sacharidu.

P rim á rn í (sv ěteln á) fá z e fo to sy n té z y

V šechny fotochem ické i následné reakce fotosyntézy jsou

podm íněny absorpcí slunečního záření chlorofylovým i m ole­ absorpce
kulam i (fotoreceptory), které jsou organisovány v kvantoso- slunečního záření
mech th ylakoidů. E nergie nashrom ážděná prostřednictvím
těchto „sběračů“ je přenesena na m olekulu chlorofylu a lokali­
zovanou v tzv. reakčním centru. Tato specializovaná m oleku­
la um ožňuje přeměnu energie fotonů slunečního záření na ener­
gii excitovaných elektronů (elektron m olekuly chlorofylu pře­
jde na energeticky vyšší hladinu), která se pak využije na syn­
tézu ATP (zdroj chem ické energie) a N A D H + H + (energií
bohaté redukční činidlo).
P rim ární fáze fotosyntézy probíhá za účasti dvou foto-
sytémů (fotosystém I a II), které se navzájem liší svým pig­
mentovým složením a účinností v jiné oblasti záření. Vzájemné
propojení obou fotosystém ů znázorňuje následující schéma:

primární
fáze fotosyntézy
188

Fotosystém I obsahuje převážně dlouhovlnější formy chlo­

rofylu a s absorpcí do 700 nm. Pokud m olekula reakčního cent­
ra označovaná P 700 absorbuje světelné kvantum, přejde do exci­
tovaného stavu a zároveň dojde k velkém u snížení jejího oxi-
dačněredukčního potenciálu (z + 0,46 V na - 0,44 V). V důsled­
ku toho se z P 700 uvolní elektron, který je přenesen na dosud
neznámý akceptor Z. Odtud je elektron transportován řetězcem
elektronový oxidačně-redukčních systémů (ferredoxin a flavoprotein) až na
transportní systém N A D P+ (konečný příjem ce), který se tak redukuje za vzniku
N A D PH +H +. K redukci N A D P+ jsou třeba 2 elektrony a dva
H+ (N A D P+/ N A D PH +H 4), proto vycházím e z excitace dvou
molekul P 700 a z absorpce dvou světelných kvant. (Zdrojem H +
je fotolýza vody, která je ve schématu vyznačena také, viz dále).
Vyprodukovaný N A D PH +H +je využit pro redukci oxidu uhli­
čitého v sekundární fázi fotosyntézy.

produkce
NADPH+H*

Fotosystém II obsahuje krátkovlnější formy chlorofylu a.

V jeho reakčním centru je m olekula chlorofylu a P680, která je
rovněž schopna excitace a em ise elektronu o vysoké energii.
necyklická (I v tom to případě vyjdeme z em ise dvou elektronů.) Uvolněné
fotofosforylace elektrony nejprve redukují systém Q a odtud jsou řetězcem dal­
ších oxidačně-redukčních systém ů (např. plastochinon, cyto-
chrom f, plastokyanin) transportovány k účinné m olekule foto-
systém u I - P700. Ta tím to způsobem nahradí elektron, který
sam a uvolnila (viz výše diskutované reakce) a vrátí se tak do
původního stavu. Energie elektronu uvolněného z P 680je v prů­
běhu elektronového transportu využita k fotofosforylaci, tj.
 189

k fotosyntetickém u vzniku ATP V této souvislosti se hovoří

o necyklické fotofosforylaci. Proč právě o necyklické?
U vědom te si, že k produkci ATP dochází v průběhu transpor­
tu elektronů z P 680 na P700. Elektron se nevrátil do místa odkud
byl uvolněn, proto se jedná o necyklický děj. Vyprodukované
ATP je podobně jak o N A D P H + H + využito k redukci oxidu
uhličitého v sekundární fázi fotosyntézy.
Z bývá odpovědět na otázku, jakým způsobem jso u d opl­
ňovány elektrony, které byly uvolněny z molekuly P680 ve foto-
syntém u II. Děje se tak fotolýzou vody. O xidovaná form a P680 fotolýza vody
ne zcela objasněným sledem reakcí oxiduje vodu za uvolnění
kyslíku:
H20 —> 2 H+ + 2 e_ + 1/2 0 2

E lektrony odebrané vodě regenerují P 680 a protony (H +) jsou

použity při redukci N A D P+, prováděné fotosystém em I.

necyklická
fotofosforylace

Vysvětlili jsm e si vznik ATP necyklickou fosforylací. Další

m ožnost vzniku ATP existuje při cyklickém transportu elek­
tronů - cyklická fotofosforylace. M olekulou P 700 uvolněný
elektron se m ůže z oxidačně-redukčního systém u Z vrátit do
své m ateřské m olekuly přes plastochinon. Je logické, že v tom ­
to případě nevzniká N A D PH +H +, ani se neuvolňuje kyslík.
190

- 0,8 -
cyklická
fotofosforylace

Sekundární (temnostní) fáze fotosyntézy

Jak již název napovídá, tem nostní fáze fotosyntézy nevy­
žaduje světelnou energii. V jejím průběhu dochází k biosynté-
ze sacharidů z C 0 2, při které se využívá N A D PH +H + (reduk­
ční činidlo) a ATP (zdroj energie), které jso u produkovány
v prim ární fázi fotosyntézy.
h2o 1/2 o2 CO2 (ze vzduchu)

h-v

produkce NADPH+H + -
propojení primární fotolýza vody
-> hexosy
a sekundární fáze necyklická a cyklická
fotosyntézy fotofosforylace > ATP

sekundární fáze
primární fáze fotosyntézy
fotosyntézy

B iosyntéza sacharidů se odehrává v kapalné části chloro­

plastu (strom a) a v cytosolu. Je realizována několika m etabo-
fáze lickými cestam i, z nichž nejznám ější je tzv. C alv in ů v cyklus.
Calvinova cyklu V jeho průběhu lze rozlišit 3 fáze: fixaci C 0 2 v organické for­
mě, redukci aktivovaného C 0 2 za vzniku hexosy a regeneraci
akceptoru C 0 2. Pro větší názornost si celý děj přiblížím e po­
mocí schématu, ve kterém jsou atomy uhlíku vázané v jednotli­
vých sloučeninách nahrazeny čtverečky. (O bdobným zp ů ­
sobem jsm e postupovali při probírání glykolýzy a K rebsova
cyklu.)
 191

6 Q 6 molekul C02 ze vzduchu

Calvinův cyklus
nestabilní meziprodukt
6 (p H D O C T O O obsahující 6 atomů uhlíku
rib u lo s a -l,5 -b is fo s fá t

6 ADP
I
6 ATP 12 Q H D - ®
3-fosfoglycerát
12 NADPH+H +
4 Pí - 12 ATP
-► 12 NADP+
12 ADP+P,

10 CCXD-® 1glyceraldehyd-3-fosfát
2 o cd -®
glyceraldehyd-3-fosfát

2ono®
glyceraldehyd-3-fosfát

Pi
c n jjz r x d
gluko sa-6-fosfá t

- Fixace oxidu uhličitého slouží k převedení energeticky chu­ reakce

dé nereaktivní m olekuly C 0 2 na aktivovanou redukovatel­ Calvinova cyklu
nou form u, kterou je 3-fosfoglycerát. Není to jednoduchý
děj. M olekula oxidu uhličitého zreaguje s ribulosa-l,5-bis-
fosfátem (pentosa) za vzniku nestabilního šestiulíkatého
m eziproduktu, který se ihned rozpadá za vzniku dvou mole­
kul 3-fosfoglycerátu (triosa).

Reakci katalyzuje enzym ribuIosa-l,5-bisfosfátkarboxylasa, která má

překvapivě nízkou afinitu k C 0 2 a navíc je bifunkční. (Pokud máte zájem,
více informací vám poskytne kapitola s názvem fotorespirace.)

- Ve druhé, redukční fázi je vzniklý 3-fosfoglycerát p ro ­

střednictvím ATP fosfory lován, vzniká 1,3-bisfosfoglyce-
rát, který je následně redukován N A D PH +H + na glyceral-
dehyd-3-fosfát (triosa).
- Č ást vyprodukovaného glyceraldehyd-3-fosfátu (triosa)
kondenzuje za vzniku fruktosa-l, 6-bisfosfátu (hexosa), kte­
rý se m ění na g lu k o sa- 6 -fosfát (hexosa). Ten je výchozí
192

sloučeninou pro vznik zásobních sacharidů, sacharosy

a škrobu. Zbývající část glyceraldehyd-3-fosfátu se m ění
na ribulosa-l,5-bisfosfát (pentosa), jehož prostřednictvím
je absorbována další m olekula C 0 2 a popsaný sled reakcí
C alvinova cyklu se opakuje.
- U vědom te si, že během jednoho cyklu vznikne z pentosy
hexosa. Zdrojem chybějícího uhlíkového atom u je m ole­
kula asim ilovatelného C 0 2. M á-li z m olekul oxidu uhliči­
tého vzniknout glukosa, m usí proběhnout cyklus šestkrát
(viz uvedené schéma).

Calvinův cyklus používá k fixaci oxidu uhličitého

většina rostlin a řas. V šechny označujem e souhrnným
C ?-rostliny názvem C 3-rostliny, protože prvním produktem asim ilace je
tříuhlíkatá sloučenina zvaná 3-fosfoglycerát.

Fotorespirace
Z probraného učiva již víte, že rostlina v průběhu fotosyntézy přijímá
oxid uhličitý a uvolňuje kyslík. Vědci však zjistili, že mnohé fotosynteti-
zující rostliny jsou po ozáření schopny také opačného děje: přijímají kyslík
a uvolňují oxid uhličitý. Popsaný děj se nazývá fotorespirace a její průběh
můžeme vyjádřit následujícím schématem:

redukované uhlíkaté sloučeniny (sacharidy) + 0 2 = n C 0 2 + n H 20

Při nízké koncentraci C 0 2 a vysoké koncentraci 0 2 v prostředí může

fotorespirace dokonce převládnout nad fotosyntézou. Objev podstaty foto­
respirace byl pro vědce překvapením : 0 2 soutěží s C 0 2 jak o substrát pro
ribulosa-l,5-bisfosfátkarboxylasu. Název enzymu byl proto změn na ribulo-
sa-l^-bisfosfátkarboxylasa/oxygenasa a používá se pro něj zkratky Rubisco.
význam fotorespirace Metabolická funkce fotorespirace není známa. Předpokládá se však, že chrá­
ní fotosyntetický aparát před poškozením fotooxidačními reakcemi, ve kte­
ré může vyústit přeměna pohlcené světelné energie při nedostatku C 0 2. Ve
prospěch této hypotézy svědčí pozorování, že v nepřítomnosti C 0 2 a 0 2 vede
silné osvětlení chloroplastů nebo listů k rychlé a nevratné ztrátě fotosynte-
tické aktivity.

C4 rostliny
Některé druhy rostlin, například kukuřice, třtina cukrová a významné
plevele, mají metabolický cyklus, který koncentruje C 0 2 v jejich buňkách
natolik, že téměř potlačí fotorespiraci. Primárním akceptorem C 0 2je při tom
fosfoenolpyruvát a meziproduktem čtyřuhlíkatá sloučenina oxalacetát, kte­
rý se dále redukuje na malát. Rozkladem malátu vzniká oxid uhličitý a pyru-
vát. Tímto způsobem se v místě Calvinova cyklu může vytvořit vysoká kon­
centrace CÓ 2, což umožňuje velkou rychlost a účinnost fotosyntézy. N á­
sledující schéma uvádíme pouze pro názornost, proto nezahrnuje inform a­
ce o spotřebě ATP, NADPH+H* apod.
 fosfoenolpyruvát pyruvát
C3 ^ ---------- c3

glukosa -6 -fo sfá t

Č tyřuhlíková cesta byla prokázána u více než 500 druhů tzv. C 4-rostlin. C4-rostliny
Její význam spočívá v tom, že zvyšuje účinnost fixace C 0 2 v lokalitách s in­
tenzivním zářením, vysokou teplotou a omezeným přístupem vody. Protože
stačí m enší přísun C 0 2 do listů, jejich průduchy (otvory spojující vnější
atm osféru s vnitřkem listu) mohou být uzavřenější a rostlina tak ztrácí mé­
ně vody. Jinými slovy řečeno, C4-rostliny mohou lépe využívat vodu. Na vy­
soké účinnosti fotosyntézy se také podílí výrazné omezení fotorespirace, kte­
rá je konkurečním dějem (viz předchozí kapitola).

CAM-rostliny
Rostliny z čeledi tučnolistých (Crassulaceae), mezi které patří mnohé
pouštní sukulenty, jsou vybaveny obměnou C 4-cyklu, která jim umožňuje
oddělit hromadění C 0 2 od jeho zpracování v Calvinově cyklu. CAM -rostli­ CAM-rostliny
ny přijím ají oxid uhličitý v noci, kdy je okolní teplota pom ěrně nízká,
a uskladňují jej ve vakuolách v podobě malátu. Pokud by otevíraly své prů­
duchy ve dne jako ostatní rostliny, ztrácely by z důvodu vysokých teplot neú­
nosně m noho vody. Nahromaděný malát se v průběhu dne štěpí (dekarbo-
xyluje) a uvolněný C 0 2 vstupuje do Calvinova cyklu. Mezi CAM -rostliny
patří asi 300 druhů z 18 rodů.
194

10. Metabolismus lipidů

výskyt Lipidy se vyskytují v každém živočišném i rostlinném orga­
a význam lipidů nism u. Jsou uloženy tém ěř ve všech částech a orgánech těla.
Živočichové je přijím ají ve form ě potravy. V potravě člověka
jsou zastoupeny ze 20 až 40% . Lipidy, především triacylgly-
ceroly (tuky), představují význam ný zdroj energie. O bratlov­
cům poskytují přibližně polovinu energie, která se uvolňuje při
katabolických reakcích probíhajících v játre ch , ledvinách,
srdečním svalu a v odpočívajících svalech. N a odbourávání
lipidů, především tuků, působí horm ony adrenalin, noradre-
nalin a glukagon, které aktivují příslušné enzym ové systém y
(lipasy). O pačný proces, biosyntéza lipidů, probíhá za účasti
insulinu. Tuky jsou zdrojem některých esenciálních karboxy-
lových kyselin (olejové, linolové, linolenové), souhrnně ozna­
čovaných jako vitamin F. Tvoří též složku lipoproteinů - zákla­
du biologických m em brán.
Vznik a tvorba lipidů souvisí se vznikem a transform ace­
mi sacharidů a celé řady dalších látek v organism u (viz dále).

10.1. Katabolismus tuků

Lipidy jsou výhodnějším zdrojem energie než sacharidy.
hydrolýza tuků O xidací 1 g tuku se uvolní přibližně 38 kJ energie, zatím co
stejné m nožství sacharidu může poskytnout m axim álně polo­
vinu uvedeného množství (kolem 17 kJ). M á-li být energie ulo­
žená v tukové tkáni uvolněna, musí proběhnout několik násled­
ných reakcí. Tuk (triacylglycerol) se nejprve štěpí na glycerol
a vyšší m astné kyseliny. Vzniklý glycerol m ůže být převeden
na triosafosfát a odbourán glykolyticky (viz glykolýza) nebo
použit k syntéze hexos.
 195

ch2 - o - co - r1
I
tuk CH2 - 0 - C 0 - R 2 odbourávání tuků
I
ch2 - o - co - r3

3H2 0

3H+
karboxylové kyseliny

CH2 - O H R1 - COO"
I
glycerol CH - OH R2 - COO-
I
CH2 - OH R3 - COO“

_ ATP

ADP

CH2 - O - ® ch2 - o - ©
FAD FADH2 I
CH - OH c =o
I _ L L , I glykolýza
CH2 - O H CH2 - O H

g ly c e ro l-l-fo s fá t dihydroxyacetonfosfát

K arboxylové kyseliny uvolněné hydrolýzou tuku podlé­

hají především p -o x id aci. Jak již název napovídá, k oxidaci
do chází na uhlíku (3, tj. na druhém atom u uhlíku vedle k ar­ průběh (3-oxidcice
boxylové funkční skupiny. Vyšší m astné kyseliny jsou che­ mastných kyselin
m icky pom ěrně netečné. Proto se před vlastním štěpením nej­
prve ak tiv u jí reak cí s koenzym em A. V zniká acylkoenzym
A (acyl-C oA ), aktivní form a m astné kyseliny.*
Další fáze (3-oxidace si popíšeme obecně. Dvěma postupný­
mi dehydrogenacem i (probíhají jak o oxidace) je z acyl-C oA
odštěpen acetyl-C oA (dvouuhlíkatý štěp). Z původního acyl-
CoA tak vznikne nový, jehož acyl je o dva uhlíkové atom y krat­
ší; ten opět vstoupí do cyklu a celý děj se opakuje. C yklus
(3-oxidace se opakuje tak dlouho, dokud není m olekula m ast­
né k y selin y zcela o d b o u rán a na d v o u u h lík até štěpy, k o n ­
krétně na m olekuly acetyl-C oA .

* U vědom te si, jaký je rozdíl mezi acyl-CoA a acetyl-CoA. Pro pochopení

průběhu P-oxidace je to nezbytně nutné (acyl = obecný název pro zbytek
karboxylové kyseliny, acetyl = zbytek kyseliny octové).
196

molekula
CH3-<CH^n- vyšší mastné kyseliny

+CoA (koenzym A)
AMP+(P)~(P) - H 20
(3-oxidace
mastných kyselin

acyl-CoA FAD
FADH2

acyl-CoA
kratší
o 2 atomy uhlíku

D/
SCoA

+ CoA (koenzym A)

m
acetyl-CoA

Krebsuv
® dehydrogenace
cyklus (D hydratace
(D dehydrogenace
® štěpení vazby C -C

Za aerobních podm ínek acetyl-C oA vstupuje do K rebsova

cyklu, kde se dále oxiduje na oxid uhličitý a vodu, stejně jako
acetyl-C oA vzniklý odbouráváním sacharidů. R edukované
koenzym y vytvořené v průběhu (3-oxidace i ty, které vznikly
v Krebsově cyklu, jsou regenerovány prostřednictvím dýcha­
cího řetězce. Celý děj, jehož průběh jsm e si již vysvětlili, je
spojen se ziskem velkého m nožství energie.

b-oxidace mastných kyselin poskytuje organismu velké množství ener­

gie. Dokážeme si to na příkladu kyseliny stearové (C 17H 35COOH). K její
 197

počáteční aktivaci je třeba dodat l ATP. Odbouráním molekuly kyseliny ste-

arové vznikne 9 molekul acetyl-CoA. Mají-li vzniknout, cyklická část b-oxi-
dace musí proběhnout 8 krát. V průběhu každého cyklu vznikne po jednom
FADH 2 a N ADH+H+. Oxidace vodíku, který je do dýchacího řetězce vne­
sen ve formě N ADH+H+, poskytne 3 ATP. Oxidací FADH 2 lze získat o je d ­
nu molekulu ATP méně. Z uvedeného vyplývá, že úplnou oxidací l mole­
kuly kyseliny stearové lze získat 147 ATP (viz následující výpočet).

- Počáteční aktivace molekuly kyseliny stearové vyžaduje 1 ATP

- odbouráním 1 molekuly kyseliny stearové vznikne 9 molekul acetyl-CoA;
jejich oxidací v Krebsově cyklu lze získat 9 x 12 ATP = 108 ATP
- regenerace NADH+H+ poskytne 8 x 3 ATP = 24 ATP
- regenerace FADH 2 poskytne 8 x 2 ATP = 16 ATP
- celkem: 147 ATP

(3-oxidace mastných kyselin je především zdrojem ener­ význam (3-oxidace

gie, ale zasahuje i do jiných oblastí. O xidací redukovaných mastných kyselin
forem koenzym ů, vzniklých při oxidaci m astných kyselin, se
uvolňuje velké m nožství vody, která je vedlejším produktem .
N ěkterým živočichům tento proces um ožňuje přežít v extrém ­
ních p o d m ínkách. N apříklad velbloudovi zajišťuje aerobní
odbourávání tuků v jeho hrbu dostatek energie i vody po dlou­
hé období hladu i sucha.

10. 2. Biosyntéza tuků

Z ákladním předpokladem pro syntézu lipidů je přítom nost
jejich základních složek, glycerolu a karboxylových kyselin,
v organism u. M astné kyseliny vznikají v podstatě opačný­ syntéza
mi pochody (3-oxidace. N ejde však o protichůdné děje, pro­ mastných kyselin
tože při syntéze m astných kyselin se uplatňují jin é pochody
než při jejich štěpení a oba procesy jsou odděleny i m ístem :
syntéza mastných kyselin probíhá v cytoplasmě, zatímco [3-oxi-
dace v mitochondriích. Výchozí látkou pro vznik jednosystných
kyselin (např. kyseliny palm itové) je acetyl-C oA . Syntéza
m astných kyselin, stejně jak o jin é syntetické procesy, vyža­
duje značný přísun energie a redukovaných koenzymů.

10.3. Acetyl-CoA a jeho význam

v metabolismu lipidů a sacharidů
Klíčovou sloučeninou v m etabolism u lipidů i sacharidů je
acetyl-C oA , který vzniká v průběhu jejich oxidace (odbourá­
vání). Vzniklý acetyl-CoA podléhá různým m etabolickým pře-
198

měnám. V Krebsově cyklu a v dýchacím řetězci m ůže být za

předpokladu, že buňka potřebuje energii, oxidován na oxid
uhličitý a vodu. V opačném případě jej organism us využívá
význam jak o stavební jed n o tk u pro syntézu m astných kyselin.
acetyl-CoA Vzhledem k tom u, že v organism u jsou zdrojem acetyl-C oA
i sacharidy, je m ožná jejich přem ěna na lipidy. Dochází k ní za
předpokladu, že organism us m á dostatek sacharidů a energie.
A cetyl-CoA je význam nou sloučeninou i v m etabolism u bíl­
kovin. V následujícím schém atu je uvedená skutečnost nazna­
čena, i když m etabolism em bílkovin se budem e teprve zabý­
vat.

tuky sacharidy bílkoviny

karboxylové kyseliny pyruvát aminokyseliny

acetyl-CoA

karboxylové kyseliny další metabolické přeměny

(např. syntéza steroidů)

( Krebsův V
l cyklus I

Zvláštní postavení v metabolismu lipidů mají játra. Probíhá zde P-oxi-

dace i syntéza mastných kyselin, přeměna glukosy na mastné kyseliny a zpět.
Játra jsou také místem vzniku energeticky bohatých ketolátek nezbytných
pro činnost srdečního svalu a přeměny cholesterolu na žlučové kyseliny.
C h o lestero l je životně důležitou složkou buněčných m em brán a pre-
kursorem steroidních hormonů a žlučových kyselin. Je pro život zcela nepo­
stradatelný, ačkoli jeho ukládání v tepnách je spojováno s chorobam i srdce
a s arteriosklerozou, dvěma hlavními příčinami smrti u lidí. Ve zdravém orga­
nismu je udržována složitá rovnováha mezi biosyntézou, využitím a tran­
sportem cholesterolu, která udržuje jeho škodlivé ukládání v minim álních
mezích. Živočišné organismy obsahují cholesterolu podstatně více než rost­
linné.
 199

11. Metabolismus bílkovin

B ílkoviny jsou základním stavebním m ateriálem rostlin­
ných i živočišných organism ů a jsou v tom to směru nenahra­
ditelné. Na rozdíl od sacharidů a lipidů se nemohou ukládat do
zásoby, a proto podléhají neustálém u odbourávají a tvorbě.
Stálá přem ěna bílkovin v tělech živočichů je podm íněna jejich
neustálým přísunem v potravě. M etabolism us bílkovin lze sle­
dovat m ěřením m nožství dusíku přijatého v potravě a vylou­
čen éh o m očí a výkaly. N orm ální dospělý organism us se
nachází v dusíkové rovnováze - vylučuje tolik dusíku, kolik
ho přijal. Převládá-li příjem dusíku nad jeho výdejem, je dusí­ dusíková rovnováha
ková bilance organism u pozitivní. T a je charakteristická pro
období růstu, kdy se vytváří nové buňky, tkáně (pletiva) a při­
jaté am inokyseliny se účastní této výstavby. Vydává-li orga­
nism us více dusíku než přijal, jd e o bilanci negativní, ke kte­
ré dochází například ve stáří, při vyčerpávajících chorobách
apod. I při vyrovnané dusíkové bilanci se část bílkovin vždy
m etabolizuje, neboť dochází k neustálé obnově tkání.

V souvislosti s obměnou tělních bílkovin se někdy hovoří o biologickém biologický

poločasu bílkovin. Doba, za kterou se obmění 50 % přítomné bílkoviny se poločas bílkovin
pohybuje v rozmezí od několika minut až po desítky dnů. Průměrná hodno­
ta biologického poločasu lidských bílkovin je 80 dní.

11.1. Katabolismus bílkovin

a aminokyselin
B ílkoviny přijaté v potravě se v zažívacím traktu vyšších odbourávání
živočichů hydrolyticky štěpí působením enzymů zvaných pro- bílkovin
teasy. Uvolněné am inokyseliny jsou využity k syntéze nových
tělních bílkovin a k syntéze neproteinových sloučenin obsa­
h ujících dusík, ja k o jsou puriny, pyrim idiny, hem a další.
P řebývající am inokyseliny nem ohou být z organism u vylou­
čeny, ani skladovány ve form ě rezerv, jako například glukosa
nebo m astné kyseliny. Proto jsou využity jako zdroj energie
nebo jak o stavební m ateriál pro syntézu sacharidů. Význam ­
ným zdrojem energie se stávají zejm éna při dlouhodobém hla­
dovění organism u.
K aždá z 20 aminokyselin vázaných v bílkovinách má
svou vlastní cestu odbourávání. V první fázi většinou dochá­
200

odstranění zí k odstranění jejich aminoskupin za vzniku a-oxokyselin. Ty

aminoskupin jsou dále odbourávány za vzniku m eziproduktů, které se
mohou zapojit do metabolismu sacharidů nebo lipidů. V závis­
losti na struktuře původní aminokyseliny vzniká například ace-
tyl-C oA , pyruvát nebo na některý z m eziproduktů K rebsova
cyklu (oxalacetát, fum arát aj.).
U rostlin a některých m ikroorganism ů je odbourávání am i­
dekarboxylace nokyselin zahájeno dekarboxylací. Produktem reakce je p r i ­
m á rn í am in. U živočichů slouží dekarboxylace am inokyselin
pouze k syntéze důležitých biogenních am inů, z nichž mnohé
mají výrazné fyziologické účinky.
N adbytečný dusík, původně obsažený v am inokyselách, je
vázán v různých metabolitech. Ty jsou buď z organismu vylou­
čeny (živočišné organism y) nebo uloženy jako zásobní látky
(rostlinné organism y), ze kterých m ůže být dusík ve vhodné
form ě uvolněn a znovu asim ilován.

Nejjednodušší odpadní formou dusíku je am oniak. Pro živočišné orga­

nismy je však toxický i v nízkých koncentracích. Proto této možnosti využí­
vylučování dusíku vají pouze vodní živočichové, kteří amoniak průběžně vylučují do okolní­
Z živočišných ho prostředí, kde se rozptýlí a rozpustí. Plazi, ptáci a paryby m etabolizují
nadbytečný dusík za vzniku urátu (sůl kyseliny m očové), který pro svou
organismů
malou rozpustnost není toxický. Z organismu je vylučován v podobě sus­
penze. Člověk i všichni ostatní savci vylučují 80 až 90 % odpadního dusíku
ve formě rozpustné močoviny. Zbytek je odstraněn močí v podobě am on­
ných solí a nepatrného množství volného amoniaku.
Při špatné funkci ledvin se močovina spolu s dalšími látkami hromadí
v organismu, což vede k jeho postupnému zániku. K odstranění odpadních
látek z krve nemocných se používá dialýza na umělé ledvině.

11.2. Biosyntéza aminokyselin a bílkovin

Základní stavební jednotkou bílkovin jsou am inokyseliny,
peptidická vazba které se spojují do větších celků prostřednictvím peptidické
vazby:

O R O
I I' - H ,0 II 1 1 II
H — N — C H — C — OH H — N — C H — C — OH — —*■H — N — CH - c — N- - C H — C — OH
1
I I I
H H H H
a-aminokyselina a-aminokyselina peptidická vazba
 201

Biosyntéza aminokyselin
Syntéza jednotlivých aminokyselin se uskutečňuje více způ­
soby. V rostlinách vznikají aminokyseliny převážně ami- aminace
nací oxokyselin. M ohou však také vznikat am inací některých
m eziproduktů při přem ěně tuků nebo sacharidů. M ezip ro ­
du k tem těchto reakcí je im inokyselina, která se působením
N A D PH +H + redukuje na am inokyselinu, viz následující obec­
ná rovnice:
NADPH + H NADP<

- h 2o
R— C — COO H + NH3 R — C — COOH R — CH — COOH
ii II
O NH nh2
a-oxokyselina a-iminokyselina a-aminokyselina

Dalším významným způsobem vzniku aminokyselin je

transam inace. Při této reakci se přenáší am inoskupina -N H 2 transaminace
z am inokyseliny na a-oxokyselinu, tím vzniká nová am inoky­
selina a uvolní se nová oxokyselina. Jako příklad si uvedem e
přenos am inoskupiny z kyseliny glutam ové na kyselinu pyro-
hroznovou:

COOH COOH
i
ch2 ch 3 ch2 ch3
| J |
-n -

C =0 ------ -* 2 + CH— N H 2
+
KX>

ch
1 z
CH — N H 2 COOH c= o COOH

COOH COOH
kyselina kyselina kyselina a-alanin
glutamová pyrohroznová a-oxoglutarová

V živočišných organism ech vznikají aminokyseliny

v podstatě stejným způsobeni, jak bylo uvedeno u rostlin.
Ž ivočichové však nedovedou vytvářet všechny am inokyseli­
ny, proto některé, tzv. esenciální (nepostradatelné), m usejí při­
jím at v bílkovinách potravin.

Biosyntéza bílkovin
Syntéza bílkovin je složitý a velm i přesně řízený proces.
Inform aci o am inokyselinovém složení bílkovinných molekul
mají buňky zabudovánu v prim ární struktuře m olekul DNA.
202

S truktura DNA určuje i přesné pořadí am inokyselin v poly-

peptidickém řetězci. Prvním krokem proteosyntézy je tra n ­
proteosyntéza skripce - přepis inform ace o nukleotidovém složení m oleku­
ly DNA na m olekulu m ediátorové RNA (m R N A ). Tím je
um ožněn přenos genetické inform ace z buněčného já d ra do
transkripce cytoplasm y. Princip transkripce není složitý a v m nohém při­
pom íná m echanism us replikace DNA. V části dvojšroubovice
DNA dojde k přerušení vodíkových m ůstků mezi dusíkatým i
bázem i, a tím k rozpletení obou polynukleotidových řetězců
účinkem enzymu RNA-polymerasy. Na jednom z rozpletených
vláken DNA začíná přepis jeho struktury do struktury m RNA.
N ukleotidy v m RNA se spojují na základě kom plem entarity
tak, že proti adeninu ve vlákně D N A stojí uracil v m R N A
a proti guaninu cytosin. M atrice D N A není při transkripci
poškozena. Její vlákna se pouze oddálí a opět spojí do původ­
ní formy.
Vytvořená m RNA má vláknitou strukturu. Z jád ra přechá­
zí do cytoplasm y, kde se váže s několika nebo i s více riboso-
my. Vzniká tak složitější útvar zvaný polyribosom . Na poly-
ribosomovém systému probíhá další fáze proteosyntézy -
translace translace, při které dochází k překladu (translaci) pořadí nu­
kleotidů m olekuly m RNA do pořadí am inokyselin vznikající­
ho polypeptidového řetězce. Druh am inokyseliny určují tři za
sebou následující nukleotidové jednotky m R N A - nukleoti-
dový triplet neboli kodon.

Možná Vás bude zajímat, proč jsou jednotlivé aminokyseliny determ i­

novány (určeny) právě třemi nukleotidovými jednotkami. Víme, že pro stav­
bu polypeptidů může být využito dvacet různých am inokyselin, zatím co
genetický kód RNA je složena pouze ze čtyř nukleotidů (bází). Je tedy zřejmé, že am ino­
kyselina musí být determinována více než jedním nukleotidem. Protože ani
dvojice nukleotidů by pro dvacet aminokyselin nestačily (4“ = 16), využí­
vají organismy kódy tripletové (4 = 64). Vědcům se s využitím důmyslných
metod podařilo tyto kódy dešifrovat, a tím jednotlivým aminokyselinám při­
řadit odpovídající kodony. Zároveň bylo zjištěno, že genetický kód (pravi­
dla pro přiřazení kodon-aminokyselina) je univerzální. Znamená to, že růz­
né živé systémy kódují tytéž aminokyseliny týmiž kodony.

R ibosom y jsou uloženy v cytoplasm ě, ve které se také

nacházejí volné am inokyseliny využitelné pro stavbu poly­
peptidového řetězce. N ejprve však musí dojít k jejich aktiva­
ci navázáním na tRNA. M olekuly tR N A jsou vzhledem k je d ­
notlivým am inokyselinám přísně specifické. Jejich specifita je
dána stavbou (pořadím bází) a prostorovým uspořádáním
molekuly. Vyhledání odpovídajícího m ísta pro am inokyselinu
 203

na vláknu m RNA provádí tRNA interakcí k o d o n -a n tik o d o n .

K odony tedy nečtou am inokyseliny, ale jejich specifické
tRNA. M ezi takto umisťovaným i am inokyselinam i se pak za
současného uvolnění tRNA vytvářejí peptidické vazby. Objevi­
li se na vláknu mRNA takový kodon, pro který neexistuje kom ­
p lem entárn í antikodon tR N A , ukončí se tvorba polypep-
tidového řetězce a ten se z ribosom u uvolní.

Umístění jedné aminokyseliny a její napojení peptidickou vazbou vyža­

duje přibližně 1/20 sekundy. Z uvedeného vyplývá, že za jednu minutu je do
polypeptidového řetězce umístěno asi 1000 aminokyselin.
204

12. Metabolismus
nukleových kyselin

12.1. Katabolismus nukleových kyselin

N ukleové kyseliny přijaté v potravě jsou v průběhu tráve­
ní hydrolyzovány na stavební jednotky, které jsou dále štěpe­
ny. N ěkteré ze vznikajících m eziproduktů (fosforečný ester
ribosy) jsou zapojeny do m etabolism u sacharidů. Z nukleo­
vých kyselin vlastních tělu jsou odbourávány pouze R N A .
M ístem jejich štěpení jsou především lyzosomy. V těchto orga-
nelách jsou v rámci neustálé obnovy odbourávány také tělní
bílkoviny. K celkovém u odbourávání tělesné DNA dochází jen
v m rtvých buňkách a při zrání bezjaderných buněk (např.
resyníéza úseků DNA erythrocytů). Běžně však dochází k degradaci a následné resyn-
téze m enších úseků m olekuly DN A , které byly poškozeny
určitým i vlivy okolí.

12.2. Biosyntéza nukleových kyselin

Na rozdíl od am inokyselin, které jsou základním i staveb­
ním i jednotkam i bílkovin, dokáží živočichové syntetizovat
všechny nukleotidy včetně nukleových bází. S výjimkou někte­
rých bakterií to dovedou všechny biologické systém y a pou­
žívají k tomu podobné mechanismy. Bližší vysvětlení této pro­
blem atiky (syntéza pyrim idinového kruhu, purinového skele­
tu aj.) však přesahuje rámec probírané látky.

syntéza DNA Syntéza molekul DNA, zvaná replikace, je spojena

s přenosem genetické informace, tj. s uchováním dědičných
vlastností organism u. Princip replikace je jednoduchý: m ezi
dvěm a polynukleotidovým i řetězci tvořícím i dvojšroubovici
m olekuly DNA dojde k přerušení vodíkových m ůstků ú čin ­
kem enzym u DNA -polym erasy, a tím k rozpletení a uvolnění
obou vláken. Každé slouží jak o m atrice pro syntézu nové
DNA. N ukleotidy se doplňují podle principu kom plem entari­
ty bází (A-T, G-C). Um ístěné nukleotidy jsou pak spojeny fos-
 205

fodiesterovým i vazbam i v souvislý polynukleotidový řetězec.

U v ědom te si, že každá replikací vzniklá m olekula DNA se
skládá z jednoho starého (m atrice) a jednoho nového vlákna.

část dvoušroubovice molekuly DNA

replikace DNA

nově syntetizovaná
vlákna

Syntéza molekul RNA, zvaná transkripce, probíhá syntéza RNA

s využitím principu komplementarity bází podobně jako
syntéza DNA. Celý děj jsm e si již vysvětlili při probírání pro-
teosyntézy, proto pouze stručně: inform aci pro tvorbu RNA
nese ve své struktuře DNA, jed n o tliv é m olekuly RNA jsou
prakticky kopiem i různých částí polynukleotidového řetězce
DNA.
206

13. Sekundární metabolity

Doposud jsm e se zabývali m etabolism em sacharidů, lipi­
dů, bílkovin a nukleových kyselin. Procesy odbourávání a tvor­
by těchto látek jsou v hlavních rysech společné buňkám všech
organism ů a jako takové jsou označovány souhrnným názvem
primární základní neboli primární metabolismus. Krom ě toho existu­
a sekundární jí m etabolické reakce, které probíhají pouze v některých buň­
metabolismus kách a tkáních, případně v tělech určitých skupin organism ů
n e b o jso u vázány pouze na určitou fázi vývoje. V tom to pří­
padě hovořím e o druhotném neboli sekundárním metabolis­
mu, v jehož průběhu vznikají tzv. sekundární metabolity.
Sekundární metabolity jsou nejvíce rozšířeny u rostlin.
Jako příklad lze uvést alkaloidy, isoprenoidy, heteroglykosidy,
etherické oleje, silice, pryskyřice, kaučuky a rostlinné horm o­
ny (auxiny, cytokininy, gibereliny). O význam u všech těchto
látek se více dozvíte v hodinách biologie. Sekundární m eta­
bolity se vyskytují i u m ikroorganism ů (antibiotika) a živoči­
chů (cholesterol, ropuší jedy, pigm enty kůže a vlasů).

13.1. Alkaloidy
Alkaloidy představují nejpočetnější skupinu sekundárních
vlastnosti metabolitů. Ve svých molekulách obsahují jeden nebo více ato­
a výskyt alkaloidů mů dusíku. Jsou to látky slabě alkalické povahy, odtud také
pochází jejich název. V rostlinách jsou přítom ny v podobě solí
organických kyselin. V živočišných organism ech se vyskytu­
jí ojediněle. B iologický význam alkaloidů není dosud zcela
objasněn. Obecně se předpokládá, že pom áhají rostlinám v boji
o přežití. Některé rostliny jsou tímto způsobem například chrá­
něny před spásáním býložravým i živočichy. Bylo zjištěno, že
většina alkaloidů specifickým způsobem ovlivňuje funkci
centrální nervové soustavy živočichů. M nohé jsou prudce jedo­
vaté. N ěkteré v m alých dávkách působí povzbudivě, ve vět­
ším m nožství sm rtelně. C elá řada alkaloidů m á narkotické
účinky, často jde o návykové látky (m orfin, kodein).
 207

R 1 = CH3, R2= H kodein

R1, R2 = H morfin

N ěkteré z alkaloidů mají značné využití v lékařství, proto význam alkaloidů

se vyrábějí také synteticky. Z hlediska produkce je na prvním
m ístě morfin, který patří m ezi opiové alkaloidy. Používá se
jak o prostředek k tlum ení velkých bolestí. Jeho m ethylací se
získává kodein, který má léčebné účinky (tišení záchvatů kaš­
le). A cetylací dvou hydroxylových skupin m orfinu se vyrábí
heroin, jedna z nejznám ějších a také nejnebezpečnějších drog.
Pro lékařské účely se užívá také atropin, který tlum í křeče
h lad k éh o sv alstv a a rozšiřuje oční zornice. Je obsažen ve
všech částech rulíku, durm anu a blínu. D alším význam ným
alk alo id em je ergometrin užívaný v gynekologii a ergota-
min tlum ící bolesti hlavy - migrény.

Mezi nejznámější alkaloidy patří k o fe in , obsažený v zrnkách kávy, lis­

tech čaje a kakaových bobech. Většina lidí z vlastní zkušeností ví, že tato
látka povzbuzuje činnost mozkové kůry, pomáhá překonávat únavu, pod­
poruje činnost srdce a ledvin. Velmi však záleží na tom, jakém u množství
kofeinu je organism us vystaven. Větší dávky mají za následek nespavost,
bušení srdce, nervozitu a nechutenství. Odpovědět na otázku, kolik kávy je
možné denně vypít bez negativních následků, není snadné. V jednom šál­
ku kávy je přibližně 0,1 až 0,2 g kofeinu. Uvádí se, že jeho denní dávka by
pro zdravého člověka neměla překročit 1,5 gramu. Je řada chorob, při kte­
rých je konzum ace kávy zcela zakázána. Příčinou zákazu nemusí být vždy
kofein, protože káva obsahuje celou řadu dalších látek.

13.2. Isoprenoidy
Iso prenoidy jso u velm i pestrou skupinou látek. M nohé
z nich plní nezastupitelné funkce především v rostlinných, ale
i v živočišných organism ech. Jejich název je odvozen od zbyt­
ku isoprenu - isopentenylu, který je jejich základní stavební isopentenyl
jednotkou.
CH 3 ch3
I I
h 2c = c — c h = c h 2 h 2c = c — c h 2— c h 2 —
isopren isopentenyl
208

Isopentenylové jednotky se m ohou spojovat v různě dlouhé

terpeny řetězce a tv o řit rozm anité cyk lick é struktury. Podle počtu
jednotek vázaných v molekule se isoprenoidy dělí na
mono- až polyterpeny. M ezi nejvýznam nější terpeny se řadí
triterpeny a tetraterpeny.

Tetraterpeny
M olekuly tetraterpenů jsou tvořeny z osm i základních sta­
vebních jednotek. Typickým i představiteli této skupiny jsou
rostlinná barviva zvaná karotenoidy. V přírodě se výrazně
objevují na podzim, kdy rostliny odbourávají zelený chlorofyl
a v listech zbývají karotenoidy, především žlutý lutein a čer­
karoteny vený rhodoxanthin. M ezi karotenoidy patří také karoteny.
Poprvé byly izolovány z m rkve a jsou provitam in vitam inu A.
V m rkvi jsou obsaženy tři karoteny - a , P, y - které se od sebe
liší pouze strukturním uspořádáním . Jedná se tečiy o sm ěs tří
izom erů. N ejhojnější je p-karoten:

ch3 ch3 ch3

ch3 ch3 ch3

P-karoten

Triterpeny
Triterpeny obsahují ve svých strukturách šest základních
stavebních jednotek. K nejvýznam nějším triterpenům patří ste­
steroidy roidy. P rodukují je rostlinné i živočišné organism y. Jejich
základem je tetracyklický isoprenoidní uhlovodík steran, od
něhož jsou odvozeny.

steran
(cyklopentanoperhydrofenanthren)

Steroidy zastávají v organismech řadu funkcí. M nohé pat­

ří m ezi horm ony, jin é jsou silně toxické. Pro svoji různoro­
 209

dost se steroidy dále dělí. Více si povím e o sterolech, žlučo­ rozdělení steroidů
vých kyselinách, steroidních horm onech a steroidních glyko-
sidech.
Steroly jsou steroidní alkoholy. M ezi steroly živočišného
původu patří cholesterol. Vyskytuje se všech tkáních, zejm é­ cholesterol
na v m íše a m ozku. N adm ěrný obsah cholesterolu způsobuje
jeh o hrom adění ve stěnách cév. Při některých onem ocněních
žlučníku ho nacházím e ve žlučových kam enech. N e jro z­
šířenějším sterolem rostlin je ergosterol. N ejvětší m nožství ergosterol
ergosterolu však obsahují kvasnice. Pro živočichy je význam ­
ný jak o provitam in D 2.
Žlučové kyseliny. V lidské a hovězí žluči je nejvíce
zastoupena kyselina cholová. Její význam, stejně jako význam kyselina cholová
ostatních žlučových kyselin, spočívá ve schopnosti em ulgovat
lipidy z potravy a usnadnit jejich vstřebávání do střevních stěn.
Steroidní hormony. M ezi horm ony obsahující steroidní
skelet patří pohlavní horm ony (estrogeny, gestageny, andro­
geny) a horm ony kůry nadledvin (kortisol, kortikosteron, aldo-
steron).

Strukturními modifikacemi androgenů lze oddělit jejich hormonální úči­

nek (androgeny jsou samčí pohlavní hormony) od anabolického (stimulace
biosyntéz) a získat tak preparáty stim ulující produkci tělesných bílkovin.
Tyto látky jsou někdy zneužívány s cílem dosáhnout v krátké době m ohut­
ného nárůstu svaloviny, a tím vyšších fyzických výkonů. Estrogeny a ges­ hormonální
tageny jsou součástí preparátů užívaných k hormonální antikoncepci. antikoncepce

Ze skupiny steroidních glykosidů jsou nejvýznam nější

srdeční glykosidy. Jsou obsaženy v sem enech a listech náprst­ srdeční glykosidy
níku (Digitalis purpurea), ale vyskytují se i v jiných rostlinách.
V yznačují se neobyčejnou schopností posilovat srdeční čin ­
nost. Používají se v terapii srdečních chorob, odkud také po­
chází jejich název. Podobné účinky mají i některé sloučeniny
izolované ze žláz ropuch (Bufo) - tzv. bufodienolidy. Ve srov­
nání s glykosidy náprstníku jsou asi třikrát účinnější.
210

14. Regulace metabolismu

14.1. Propojení metabolických dějů

V předcházejících kapitolách byl odděleně probrán m eta­

bolism us sacharidů, tuků a dusíkatých látek (bílkovin a nu-
kleových kyselin). V rostlinných ani v živočišných organis­
mech uvedené děje neprobíhají sam ostatně, ale právě naopak,
v součinnosti s ostatním i. M ezi m etabolickým i procesy ex is­
tují rozm anitá spojení. N ěkterá z nich jsou zahrnuta v násle­
dujícím schém atu:

BÍLKOVINY M M SACHARIDY '9 1 ‘

-------- N
biosyntéza
látek
obsahujících
dusík

4
 211

Ze schématu je zřejmé, že v průběhu odbourávání sacha­

ridů, tuků a bílkovin mohou vznikat stejné meziprodukty.
Jejich m nožství v organism u tvoří tzv. m etabolickou hotovost. metabolická hotovost
V principu existují hotovosti všech m eziproduktů, m im ořád­
ný význam však m ají hotovosti látek, které se nacházejí na
m etabolických křižovatkách, tedy v místech kde se jednotlivé
m etabolické dráhy, případně cykly protínají. Výjimečnost těch­
to m eziproduktů spočívá v tom, že jejich hotovosti mají četné
vstupy a výstupy. Jako příklad si uvedeme pyruvát, acetyl-CoA
a m eziprodukty K rebsova cyklu. Acetyl-CoA vzniká oxidač­
ní dek arb o x y lací pyruvátu, (3-oxidací m astných kyselin
a odbouráváním některých am inokyselin. Jako takový se dále
odbourává v Krebsově cyklu n eb o je výchozí látkou například
pro biosyntézu m astných kyselin. Pyruvát a meziprodukty
Krebsova cyklu jso u základem pro biosyntézy řady látek,
například sacharidů a některých am inokyselin.
Z hlediska energetického metabolismu má výjimečné posta­
vení ATP. U vědom te si, že jeho hotovost je dána zvlášť vel­
kým m nožstvím vstupů a výstupů, protože m nohé m etabolic­
ké reakce jsou spojeny s uvolňováním energie (katabolism us)
nebo s její spotřebou (anabolism us).

14.2. Regulace metabolických procesů

Pokud m ají být rostlinné i živočišné organism y schopné
existence, jejich m etabolism us nem ůže být obrovským m nož­
stvím náhodně probíhajících reakcí. Pro zachování životních význam
funkcí každého organism u je nezbytné, aby koncentrace sub­ regulačních systémů
strátů, m etabolitů a konečných produktů byly udržovány
v konstantním stavu. Tím je zajištěna stálost vnitřního prostředí
organism u, tzv. honieostáza. Pokud si kladete otázku, z d a je
to opravdu nutné, uvědom te si, jaký vliv mají na průběh che­
m ických reakcí zm ěny teplot, koncentrací výchozích látek
a produktů, pH apod. Během vývoje biologických systém ů se
proto vytvořily účinné regulační systémy, jejichž činnost spo­
čívá v organizaci reakcí na vnější a vnitřní podněty, které stá­
lost vnitřního prostředí neustále narušují. Tyto m echanismy se
uplatňují na úrovni jednotlivých buněk, tkání i orgánů.
R egulace m etabolických pochodů v rám ci jed n é buňky intracelulární
neboli in tracelu lárn í regulace se děje syntézou, případně regulace
pozm ěňováním látek, které často kontrolují pochody, kterých
se zároveň účastní. M nohé metabolické reakce řídí jejich meta-
212

bolity zpětnovazebnou regulací prostřednictvím allosterických

enzymů.
U vývojově vyšších organism ů je činnost jednotlivých tká­
ní a orgánů koordinována chem ickým i látkam i zvaným i hor­
mony (horm onální regulace) a u vyšších živočichů také elek­
trochem ickým i podněty vedenými v neuronech (nervová regu­
hormony lace). Hormonální neboli hum orální regulace ovlivňují
výkonné orgány prostřednictvím horm onů, které jsou produ­
kovány žlázam i s vnitřní sekrecí, neurosekvenčním i a někte­
rými tkáňovým i buňkam i. K cílovým orgánům jsou přenáše­
ny krví a tkáňovým m okem. K vytvoření a transportu horm o­
nů je vždy třeba určitá doba, proto regulační zásahy uskuteč­
ňované humorálně jsou relativně pomalé (sekundy až řada dní).
Nervové regulace uskutečňují zásahy v organism u prostřed­
nictvím nervového systém u. Pokyny z center jsou přiváděny
nervová soustava nervovými vlákny k efektorům , jejichž funkce má být zm ěně­
na. Zásahy jsou velmi rychlé (zlom ky sekund), probíhají po
určitých drahách, m ají okam žitý efekt. V ztah obou regulač­
ních m echanism ů je velmi úzký, proto se často hovoří o neu­
neurohormonální rohormonální neboli neurohumorální regulaci. Rozhodující
regulace postavení má však vždy centrální nervová soustava. Její pro­
pojení s horm onální soustavou je realizováno prostřednictvím
hypofýzy, která m á m ezi žlázam i s vnitřní sekrecí výjim ečné
postavení.

Přední lalok hypofýzy tzv. adenohypofýza tvoří s přilehlou částí m oz­

ku zvanou hypotalamus funkční jednotku, která hormonálně kontroluje vel­
kou část soustavy žláz s vnitřní sekrecí. Děje se tak prostřednictvím někte­
rých buněk hypotalamu, které produkují neurosekrety, zvané hypotalamic-
ké faktory. Jejich funkce je stimulační (liberiny) nebo inhibiční (statiny).
H ypotalamické faktory jsou krví přiváděny přímo do adenohypofýzy, kde
stimulují nebo inhibují vylučování tropních hormonů (tropinů) do krevního
oběhu. Tropiny podněcují příslušné žlázy s vnitřní sekrecí k vylučování
jejich hormonů. Tyto hormony řídí růst a m etabolism us v odpovídajících
tkáních, a také zpětnovazebnou inhibicí regulují vylučování jak hypotala-
mických faktorů, tak tropních hormonů. Pro větší názornost si uvedené sku­
tečnosti přiblížíme pomocí schématu:
 213

neurohormonální
regulace

l kůra nadtedvln l j étftnó ž<á?a] | varlata/\

mt
hormony trijodthyronin androgeny
kůry nadledvin
ad thyroxin

i
B f e é t a T š v alstvo, KOSO a další tkirift

Vysvětlivky:
hf 1 uvolňovací faktor pro kortikotropin
hf 2 uvolňovací faktor pro thyrotropin
hf 3 uvolňovací faktor pro gonadotropin hypotalamické

hf 4 uvolňovací faktor pro růstový hormon faktory

inhibiční faktor pro uvolňování růstového hormonu

adrenokortikotropní hormon
thyrotropin neboli hormon stimulující štítnou žlázu
lutein,začni hormon 1 dot |
folikuly stimulující hormon J

A denohypofýza vylučuje i jiné hormony. Zvlášť zajímavé jsou ty, kte­

ré působí na centrální nervovou soustavu podobně jako opiáty. Patří mezi
ně P-endorfin, leucin-enkefalin a methionin-enkefalin. Jejich úloha
v organism u není ještě zcela objasněna, ale vše nasvědčuje tomu, že jsou
význam né pro regulaci bolesti a emocí. Utlumení bolesti při akupunktuře
a při podávání placeba jsou patrně účinky těchto hormonů.

14.2.1. Hormony

V ětšina horm onů svým složením patří m ezi polypeptidy,

am inokyseliny nebo steroidy, ale existují i význam né výjimky.
Jako příklad si uvedem e chem ické složení některých živočiš­
ných horm onů:
214

druh hormonu hormon, endokrynní žláza

h o rm o n y h y p o fý zy , slin iv k y b řišn í, p říštitn ý c h
p eptidy, b ílk o v in y tělíse k , n ě k te ré tk á ň o v é h o rm o n y

lip o filn í h o rm o n y k ů ry n ad le d v in (k o rtik o id y )

stero id y a p o h la v n íc h ž lá z o b ra tlo v c ů , sv lé k a c í h o rm o n
h m y zu (ek d y so n )

k a te c h o la m in y p ro d u k o v a n é d ře n í n a d le d v in
d e riv á ty ty ro sin u
(n o ra d re n a lin , a d re n alin ), h o rm o n y štítn é žláz y
(th y ro x in , trijo d th y ro n in )

H orm ony se dostanou tělními tekutinam i ke všem buňkám

organism u, ale to ještě neznam ená, že na všechny buňky půso­
bí. K tomu, aby buňka reagovala na přítom nost horm onu, musí
být vybavena látkou, která je schopna na přítom nost horm onu
specificky reagovat, tzv. receptorem .
působení Hydrofílní hormony nem ají schopnost pronikat cytoplaz-
hydrofilních m atickou m em bránou. Jejich specifické receptory jsou proto
a lipofilních hormonů lokalizovány v lipoproteinové m em bráně ohraničující povrch
buňky. Interakcí horm onu s receptorem vzniká kom plex hor-
m on-receptor, který přenese signál přes m em bránu a aktivuje
efektorové systém y, které stim ulují tvorbu vnitrobuněčného
nosiče inform ace. Ten spustí sled reakcí, jejichž výsledkem je
zpravidla aktivace nějakého enzymu.
Lipofilní hormony pronikají cytoplazmatickou membránou
do nitra buňky, kde m ohou reagovat s odpovídajícím i recepto­
ry. Vzniklý komplex hormon-receptor projde jadernou m em brá­
nou a v jád ře ovlivní proces transkripce (přepis) genetické
inform ace do mRNA, která projde z jádra do cytoplasm y, kde
ve spojení s ribosom y zahájí syntézu odpovídající bílkoviny.

Biochemické komunikace nemusí být omezeny tělem

feromony jedince. M nohé organism y vypouštějí látky zvané feromony
a ty m ění chování jedinců téhož druhu způsobem , který velmi
připom íná účinky hormonů. Ferom ony jsou nejčastěji sexuál­
ní lákadla, avšak u druhů se složitými sociálními vztahy mohou
mít i jiné funkce.
 215

Příloha A
Strukturní vzorce 20 základních aminokyselin

H— C H — COOH H O O C C H 2C H 2 — C H — C O O H
I I Jijtj kyselina
NH2 gly cin (G ly) 2 glutam ová (G lu)
■ U f
C H 3— C H — C O O H H 2N C O C H 2C H 2 — C H — C O O H
I I I
N H 2 alanin (A la) N H 2 g lu tan u n (G lu)
n M
m h m m m m h ií
(C H 3) 2C H — C H — C O O H
H 2N C N H (C H 2) 2C H 2 — C H — C O O H
N H 2 valin (Val) I
NH N H 2 argim n (A rg)

(C H 3) 2C H C H 2 — C H — C O O H
H 2N (C H 2) 3C H 2 — C H — C O O H
NH2 leucin (Leu)
NH2 lysin (Lys)

C H 3C H 2C H — C H — C O O H
W: I I
CH3 NH2 isoleucin (Ile) C H 2— C H — C O O H
I
NH2 fenylalanin (Phe)
H O C H 2— C H — COOH
BBE i
NH2 serin (Ser)
H O ^ ( ^ - C H 2- C H - C O O H

NH2 tyrosin ( T jt)

C H 3C H — C H — C O O H
i i
OH NH2 threonin (Thr)
C H , — C H — COOH
I
H S C H 2— C H — C O O H n h 2
I tryprofan (Trp)
NH2 cystein (C ys)

C H 3S C H 2— C H — C O O H
I
N H 2 m ethionin (M et)

HOOCCH 2 — C H — COOH

NH2 kyselina
asparagová (A sp)
i\
H 2N C O C H 2 — C H — C O O H
I
NH2 asparagin (A sn)

mm mmm m
216

Příloha B
Kofaktory oxidoreduktas
' 'Ætâ*'■■>
■''<■#4?-i^K' ?S,5•;m&iksx<&ám' l|jĚ
^v ^C O N H 2
IflE s
lili CT NH,

R = H NADT
R = PO3 NADP+

éM M -—
HO
r
OR
...I M B ip l ii iH g
% & }* „•-><- » ^ „ til *Yy\P ¿&L ,»< . “iV “ 1
.mí ■ ■.V ' j m ::. i .U, m / -
■ ' ,; : ■
...

U .
u p
H3c r T Nï A NH ..
FAD
mm CH,
v ' W •’
¡§¡§¡ IIïv'f^gïlM
i H I
HCOH
I NH,
HCOH ÏÈ M Ê SË Ê Ê
i» I -s/-
HCOH O O
Ä >- I II II
IIIM I CH2OPOPOCH2
I I
o. o.
.^rv: -
.:■■■■ : ■-■: '. ' ' .• ' '

. . . . . . .. .. : . • .. . . ..,. •:

Koenzymy transferas
ATP CoA (CoASH)
g §1 i 1 K‘: Wmm •.* * “’> ¿
...... c o n h c h 2c h 2s h
Mmmm
I
ch2
000 î . NH,
I! Il II CH,
'O — POPOPOCH,
1 I I J
NHOHCHj O O
o. o. o. I I I II II
COCHCCH2OPOPOCH2
I I I
ch3 o. o.
HO OH
 217

Příloha C
Strukturní vzorce sloučenin glykolýzy

1^ —
1
® - o - 6c h 2 c h 2o h c h 2o h

OH HO

g lu k o sa

■ p lr
® - ° - 6 c h 2o h ® - o - 6c h , c h 2— o — ( ? )

ÍÍ-tÍ:

OH H

fm k to sa- 6 -fosfát

© - o - CH2 ( p ) - o - c h 2 f p ) — O — CH2
2| 2l w 2|
HCOH c=o H C — OH
3I ll
C— H H 2C — OH c — O— (p)
II dihydroxyacetonfosfát II w
O o
g ly cerald eh y d -3 -fo sfát 1,3-bisfosfoglycerát

® - o - CH HO — C H 2 CH, cn3
H C — OH H2C
|— O — ÍP ) HC - o - © c=o
li .1 I
C — O" C — O"
W C — O" c — o-
II II II II
o nV-J
o o
fosfoenolpyruvát pyruvát
3 -fo sfo g ly cerát 2 -fosfoglycerát
218

Příloha D
Strukturní vzorce sloučenin Krebsova cyklu

i i^ m m lK K ÍĚ Ě M mĚ í
CH3CO — SCoA o=ccoo-
acetyl-CoA
c h 2c o o -
oxalacetát

« iw : $ |g p i i É a i e ^ ^ *
HO — CHCOO- c h 2c o o -
I
CHCOO- HOCCOO-

c h 2c o o - C H 2C O O -
isocitrát citrát

HOCHCOO- c h 2c o o -
I I
C H 2C O O - c h 2c o o -
malát sukcinát

lil I i 'O

c h 2c o o - CHCOO-
I
CH2COSC oA -O O C C H
fumarát
sukcinyl-CoA

V~ >p- 1 j
o=ccoo-
I
CH2
I
C H 2C O O -
a-k e to g lu ta rá t
 NÁZVOSLOVÍ
DERIVÁTŮ UHLOVODÍKŮ
 221

1. Názvosloví derivátů uhlovodíků

V této kapitole si objasním e základy substitučního názvosloví derivátů uhlovodíků.
Deriváty uhlovodíků jsou sloučeniny, jejichž vzorce se odvozují od vzorců uhlovodíků
náhradou jednoho nebo více atomů vodíku tzv. charakteristickou skupinou. C harakteris­
tická skupina je tvořena jedním nebo několika atomy a uděluje sloučenině vlastnosti odliš­
né od vlastností m atečného uhlovodíku. Za charakteristické skupiny se nepovažují uhlo­
vodíkové zbytky, například alkyly nebo aryly.
U derivátů uhlovodíků je název uhlíkatého skeletu, který již um ím e vytvořit, dopl­
něn o předpony nebo koncovky vyjadřující typ charakteristických skupin přítom ných
v m olekule. Počet charakteristických skupin stejného druhu se vyjadřuje číslovkovým i
předponam i a jejich poloha na uhlíkatém skeletu arabskou číslicí. N ejdůležitější c h a­
rakteristické skupiny jsou uvedeny v následující tabulce:

charakteristická charakteristická
typ sloučeniny typ sloučeniny
skupina skupina
H
h a lo g e n d e riv á ty — F, — C l,— Br, — I a ld e h y d y I
—c = o
0
k a rb o x y lo v é
h y d ro x y d e riv á ty — OH II
k y selin y — C— O H

k eto n y ^c=o n itro d e riv á ty —no2

Z apam atujte si, že charakteristické skupiny mají prioritu při výběru a číslování hlav­
ního řetězce. U hlíkatý skelet se čísluje tak, aby uhlíkový atom nesoucí charakteristickou
skupinu (nebo uhlíkové atomy nesoucí charakteristické skupiny - je-li jich více) měl nej-
nižší m ožné pořadové číslo.
Přítom nost některých charakteristických skupin lze vyjádřit jak předponou, tak kon­
covkou. Je to nutné, protože koncovka názvu vyjadřuje přítom nost pouze jednoho typu
ch arak teristick é skupiny a pro ostatní skupiny m usí být použity předpony. P okud se
v m olekule sloučeniny nachází několik charakteristických skupin, jed n a z nich se vybe­
re za hlavní a právě její přítom nost se uvádí formou koncovky. Atom y uhlíkatého řetěz­
ce se číslují tak, aby číselný prefix pro vybranou hlavní skupinu byl co nejnižší. Pro výběr
hlavní skupiny byly stanoveny následující priority:

oniové soli > karboxylové a sulfonové kyseliny > funkční deriváty kyselin > alde­
hydy > ketony > alkoholy > fenoly > aminy

Při tvorbě názvů organických sloučenin se většinou postupuje následujícím způsobem :

a) určím e charakteristické skupiny a vyberem e tu, která jako hlavní bude v názvu vy já­
dřena koncovkou
222

b) určím e hlavní řetězec, jehož součástí musí být:

- m axim ální počet charakteristických skupin, které lze vyjádřit koncovkou
- nej větší počet násobných vazeb
- nejdelší uhlíkatý řetězec, který lze za dodržení výše uvedených podm ínek nalézt
c) hlavní řetězec očíslujem e tak, aby hlavní skupina m ěla co nejnižší číselný prefix
d) pojm enujem e hlavní řetězec a substituenty
e) s využitím inform ací získaných podle bodů a až d sestavím e název sloučeniny

N ásledující podkapitoly jsou věnovány jednotlivým skupinám derivátů uhlovodíků.

1.1. Halogenderiváty
N ázvy halogendrivátů uhlovodíků se tvoří s využitím předpon fluor-, chlor-, brom -
a jo d -, které se řadí m ezi názvy ostatních substituentů v abecedním pořadí. V případě
většího počtu atom ů halogenů se před označení halogenu předřazuje je ště číslovková
před p o n a di-, tri-, tetra-, atd. a před ni číslo uhlíkového atom u, k něm už je halogen
vázán. Ř etězec by měl být číslován tak, aby atom halogenu měl co nejnižší pořadové
číslo. Pokud to dovolí struktura m olekuly, měl by být hlavní řetězec očíslován v sou­
ladu s abecedním pořadím substituentů.
Cl
6 5 4 3 2 1 1 2 3 4
c h 3c h 2 c h c h 2c h c h 3 c h 2c h 2c h c h 3
I I
CHi Cl Br Br ar 'c i
2-chlor-4-m ethylh ex an 1,3-dibrom butan 1,3,5 -trich lo rb en zen

C H 3C H 2
1 2 3 4 s| 6 7 8

c h 3c h c h 2c h c h c h 2c h 2c h 3 C F 2C1— CFC1 2

Br Cl
2 -bro m -5-ethyl-4 -ch lo ro k tan 1 , 1 ,2 -trich lo r- 1 , 2 ,2 -triflu o reth an

Výjimku tvoří látky, kde je způsob číslování hlavního řetězce určen násobnou vaz­
bou (m á přednost před halogenem ) nebo předepsán polycyklickým systém em .

6 5 4 3 2 1
c h 2 c h c h 2c h = c h c h 3
I I
Cl ch 3
6-chlor-5-m eth yl-2-hex en 2 -b ro m n aftalen 1,5-d ich lo rath racen
 223

Pro pojm enování jednodušších halogenderivátů se často užívají názvy vytvořené na

radikálovém principu. Při jejich tvorbě se k názvu uhlovodíkového zbytku připojí kon­
covka označující příslušný halogenid, např. -fluorid nebo -chlorid.
C H 3— Cl CH2= C H — B r C H 3 C H 2— I
m ethy lch lo rid vin y lb ro m id ethyljodid

M nohé halogenderiváty mají také názvy triviální. U některých sloučenin se s nimi set­
káváme podstatně častěji než s názvy vytvořenými na základě principů chemického názvo­
sloví, například CHC13 - chloroform, CHI 3 - jodoform .

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
a ch3

a) CH 3 CHCH2 CHCH3 b) CH 3 CHCH 2 CCH 3 c) CH 3 CHCH2 CH2 CCH 3 d) CH 2 CH 2 C H = C H 2

Cl Br CH3 Cl Br Br Cl

Br C H 3
F=\ ^V ^^B r | |
e) Br 0 r jT g) CH 3 CH C C H =C H 2

Br

2. Napište vzorce sloučenin:

a) l-brom -3-chlor-3-ethyl-4-m ethylhexan b) 2-chlor-2-methylpropan
c) I,8-dibrom -4,5-diethylnaftalen d) 1,1,2,2-tetrachlorethan
e) l,3-dibrom -l,3-butadien 0 1,2-dichlorbenzen
g) 4-brom -3-ethyl-5-jod-2-m ethyl-1-hexen

1.2. Hydroxyderiváty
N ázvy hydroxyderivátů se tvoří připojením koncovky -ol k názvu uhlovodíku, od
něhož je hydroxyderivát odvozen. Poloha hydroxylové skupiny (nebo skupin) v uhlíka­
tém řetězci se udává arabskou číslicí um ístěnou před název m atečného uhlovodíku.
U prvních dvou členů řady není nutno polohu hydroxylové skupiny udávat, protože exi­
stuje jed in á m ožnost jejího um ístění.
OH

c h 3o h c h 3c h 2o h c h 3c h 2c h 2o h c h 3c h c h 3
m ethanol ethanol 1-p ropanol 2 -propanol

Při větším počtu hydroxylových skupin v m olekule se jejich počet vyjadřuje číslov­
kovou předponou di, tri, tetra atd.
224

OH H 3C CH 3
I I I
H O — c h 2c h 2— o h h o — c h 2c h c h 2— o h c h 3— c — c — c h 3

HO OH
HO r r OH

1,2-ethandiol 1,2,3-propantriol 2,3-dimethyl-2,3-butandiol 1,2,4-benzentriol

K oncovka -ol může být připojena pomocí pom lčky i za název m atečného uhlovodíku.
To se děje například tehdy, obsahuje-li uhlovodík dvojnou vazbu. Číslice udávající polo­
hu hydroxylové skupiny se píše před koncovku -ol. Všimněte si, že v tom to případě je pro
číslování hlavního řetězce rozhodující poloha hydroxylové skupiny, nikoli dvojné vazby.

CH3
3 2 1 4 3 |2 1
C H 2 = C H C H 2— O H CH 2= C H C H C H 2— O H
2 -propen-l-ol 2-methyl-3 -buten-1-ol

3 2 1
C H = C H C H 2— O H
Cl C H 3
5 U b 2 1
c h 3c h c = c h c h 2— OH
4-chlor-3 -methyl-2-penten-1 -ol 3-fenyl-2-propen-1-ol

Pokud byla podle pravidel priority vybrána za hlavní skupinu jin á charakteristická
skupina, vyjadřuje se přítom nost hydroxyskupiny v m olekule pom ocí předpony hydro-
xy-, viz názvosloví aldehydů a ketonů. Pro řadu hydroxyderivátů, zvláště ze skupiny
fenolů, se užívají názvy triviální. Zde uvádím e pouze nejdůležitější z nich:

OH OH C H-
I
H O — C H 2 C H 2— OH H O — C H 2 C H C H 2— OH
OH
ethylenglykol glycerin fenol o-kresol

CH,

HO
OH
m-kresol p-kresol 1 -naftol (a-naftol) 2 -naftol (ß-naftol)

OH

OH OH OH

OH HO OH

pyrokatechin hydrochinon pyrogalol

 225

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
CH3 CH2 OH

a) CH3 CHCH 2 CHCH 3 b) CH 2 =CHCHCHCHCH 3 c) CH 2 =C H C H C H =C H C H C H C H 3

I I I I I I
CH3 OH Br OH Cl CH3

/ ^ / C H 2CH2OH
d) i^ \ r/C H = C H C H 2OH e) [ ] f)[ I g) HOCH2C = CCH2OH

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 3-hexanol b) 1,3,5-pentantriol c) 2-m ethyl-2-buten-l-ol
d) 1,4-benzendiol e) 6-brom-4-ethyl-5-hexen-2-ol
Q 3,3-dichlor-2-m ethyl-4-penten-2-ol g) 3-chlor-3-ethyl-2-hexanol

1.3. Thioly
T hioly jsou sim ým i analogy hydroxysloučenin. Ve svých m olekulách obsahují sulf-
hydrylovou skupinu -SH. Její přítomnost v molekule se vyjadřuje kocovkou -thiol. Pokud
podle pravidel priority byla za hlavní skupinu vybrána jiná charakteristická skupina, pří­
tom nost skupiny -SH v m olekule se vyjadřuje pom ocí předpony m erkapto-.

CH3 Cl ch3 SH
i I I I
c h 3c h 2c h = c c h 2s h c h 2c h 2c h c h 2s h C H 3 C H C H 2O H
2 -m eth y l- 2 -p e n te n - 1-thiol 4 -ch lo r-2 -m e th y l-1-butan thiol 2 -m erk ap to - 1-pro p an o l

SH HS SH
C H 3C H 2SH H S C H 2C H 2SH

ethanthiol thiofenol 1 ,4-benzendithiol 1 ,2 -ethandi thiol

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
CH,
I
a) CH 3 CH 2 CH2SH b) CH3 CHCH2SH c) HSCH2 CH 2 CH2SH d) CH3CH = CHCH2SH

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 2,5-hexadien-1-thiol b) 2-chlor-2-buten-1-thiol c) 2-chlor-1,4-butandithiol
d) 1,3-benzendithiol
226

1.4. Ethery
E thery jso u sloučeniny obecného vzorce R l- 0 - R 2. Podle principů substitučního
názvosloví se názvy etherů tvoří tak, že název skupiny r ' - 0 - se přiřadí jako předpona
k názvu uhlovodíku H -R 2, v jehož m olekule došlo k náhradě atom u vodíku. M ísto při­
pojení skupiny R * - 0 - k uhlovodíku se vyjádří arabskou číslicí předřazenou jejím u
názvu. N ázev skupiny r ' - 0 - se skládá z názvu uhlovodíkového zbytku R 1- a přípony
-oxy. (Pro některé alkyly jsou používány zkrácené názvy - např. m ethoxy-, ethoxy-, pro-
poxy-, butoxy-, fenoxy- apod.).
CH3CH2 — O — CH2CH2CH3 c h 3c h 2 —o — C H = CH 2
1 -ethoxypropan ethoxyethylen
i
OCHi ch3
2I
-CH— CH— O — CH2CH3
OCH3 4|
o-dimethoxybenzen
ch3 2-ethoxy-3-fenylbutan

Při použití radikálového principu se postupně uvedou názvy obou uhlovodíkových

zbytků vázaných na kyslík, ke kterým se přiřadí funkční skupinové označení - ether.

CH3CH2OCH2CH3 CH3OCH2CH2CH3 CH3O C H = C H 2

diethylether methylpropylether methylvinylether

N ázvy cyklických etherů (atom kyslíku je součástí kruhu) se většinou tvoří s využi­
tím pravidel pro tvorbu názvů heterocyklických sloučenin. Například:

voxiran
o O
oxolan 1,4-dioxan

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
ch3
I
a) CH 3 CH 2 CH 2 OCH 2 CH 2 CH 3 b) CH 3 CHCH 2 CH 2 OCH 3 c) CH3OCH = CHCH 3

2. Napište vzorce:
a) dim ethylether b) ethylbutylether c) 3-propoxy-4-fenylheptan
 227

1.5. Aldehydy
A ldehydy lze odvodit od uhlovodíků náhradou vodíkového atomu aldehydovou sku­
pinou -C H O . Její přítom nost v m olekule se vyjadřuje koncovkou -al, která se připojí
k názvu uhlovodíku, který m á stejný počet uhlíkových atomů jako daný aldehyd.
H H H H H
I I I I I
h —c = o c h 3— c=o c h 3c h 2 — c = o o = c — c h 2c h 2 — c = o
methanal ethanal propanal butandial

Pro aldehydy, které mají aldehydovou skupinu vázanou na cyklický uhlíkatý skelet
a také pro sloučeniny, v jejichž molekulách je více aldehydových skupin vázáno na neroz-
větvený uhlíkatý řetězec, se místo koncovky -al užívá koncovka -karbaldehyd. Při vět­
ším počtu aldehydových skupin se jejich počet vyjadřuje pom ocí číslovkových předpon.
A tom y uhlíku obsažené v aldehydových skupinách se v tom to případě nezapočítávají
do počtu atom ů základního řetězce.

cyklohexankarbaldehyd 1 2 , -naftalendikarbaldehyd 1,2,3-butantrikarbaldehyd

Pro označení celé řady aldehydů se užívají triviální názvy. Většinou jsou vytvořeny
z km ene m ezinárodního triviálního názvu kyseliny, která by vznikla oxidací příslušné­
ho aldehydu a z koncovky -aldehyd.

f< ^ Y CH 0 ^ y cho
H — CHO C H 3— C H O C H 3C H 2 — C H O
^ ^ \C H O
formaldehyd acetaldehyd propionaldehyd benzaldehyd ftalaldehyd

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
a) CH3 (CH2)4CHO b) CH 3 CH 2 CHCH2CHO c) o h c c h 2 c h 2 c h 2c h o

ch3

d) CH 3 — J— CHO e) OHCCH 2 C H =C H C H 2CHO

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 1,2,4,6-hexantetrakarbaldehyd b) cyklopentylkarbaldehyd
c) butanal d) 4-hexenal e) 2-methylbutanal
228

1.6. Ketony
Ketony obsahují ve svých m olekulách charakteristickou skupinu ^ C = 0 . N ázvy ali­
fatických ketonů vytvořené substituční m etodou se skládají z názvu uhlovodíku a kon­
covky -on. Pokud je v m olekule ketonových skupin více, jejich přítom nost se vyjádří
koncovkou -dion, -trion atd. Do počtu atom ů uhlíkového řetězce se začleňuje i uhlíko­
vý atom ketonové funkční skupiny. Její poloha v řetězci se udává pom ocí arabské čísli­
ce umístěné před název uhlovodíku. Číslování uhlíkových atomů řetězce m á své opodstat­
nění od pěti atom ů výše, protože u kratších řetězců (3 a 4 atom y uhlíku) existuje pouze
jedin á m ožnost um ístění této skupiny. Pokud je ve sloučenině násobná vazba, připojí se
koncovka -on s příslušným číselným označením polohy za název uhlovodíku.
O O O O /— \
II II II II < V o
c h 3c c h 3 c h 3c c h , c h , c h 3c c h 2c h 2c h 3 c h 3c h 2c c h 2c h 3 \ ____ /

p ropanon butanon 2-pen tan o n 3 -pentanon cy k lo h ex an o n

O O O O
II II 1 2|| 3 4|| 5 6
c h 2 = c h c h 2c c h 3 c h 3c h = c h c h 2 c c h 2c h 3 c h 3 — c — c h 2— c — c h = c h 2

4 -p en ten -2 -o n 5-h ep ten -3 -o n 5-h ex en -2 ,4 -d io n

Pokud je v m olekule sloučeniny vázána charakteristická skupina vyšší priority, pří­

tom nost ketonové skupiny se vyznačí předponou oxo-.

||
CH3CH2CCH2COOH
rt
<
\ ___ /
y COOH

3-oxopentanová k yselina 2-oxocy k lo h ex an k arb o x y lo v á kyselin a

Je-li součástí m olekuly ketonu fenyl nebo naftyl, název ketonu je složen z km ene acy-
lu (skupina R -C O -) a zakončení -ofenon (pro fenyl) nebo -onafton (pro naftyl).
0 0 °
II II
c h 3c — c h 3c h 2c —

acetyl propionyl

acetofenon p ropiofenon 1-acetonafton

 229

N áhradou dvou skupin CH karbonylovým i funkčním i skupinam i lze od arenů odvo­

dit d ik eto n y . (Při zám ěně je nutné provést i přeskupení vazeb.) Názvy diketonů se tvo­
ří přidáním zakončení -chinon ke zkráceném u názvu výchozího arénu.
O

an tracen
9,10-antrachinon
(p-benzochinon)

Pro některé ketony se často užívají názvy vytvořené na základě radikálového princi­
pu. Při tvorbě názvu se postupuje tak, že před funkční skupinové označení keton se před­
řadí názvy příslušných alkylů vázaných na ketonovou skupinu v abecedním pořádku.
N apříklad: propanon = dim ethylketon, butanon = ethylm ethylketon, pentanon = diet-
hylketon.
M nohé ketony mají též názvy triviální. Například propanon, který se často užívá jako
rozpouštědlo barev, znáte pod názvem aceton.

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučeniny:

o o o O
II II II
a) b) CH3 CCH2 CH2 CCH2 CH3 c) CH3 CCH2 CH2 CCH2 C = 0 ^
[>
O O O O O CH^ C
II II II II II
e) CHjCCHjCHjCCHzCHjCC^CHj f) CH2 = C H C ^ C C ^ C C H jC ^ C H = C H 2 g) CH3 CH2 CH2 CCH2 CH3

2. Napište vzorce sloučenin:

a) l-cyklohexyl- 2 -propanon b) 2,4,6-trim ethyl-1,6,8-nonatrien-3,5-dion
c) 1,2 -naftochinon d) 9-methyl-5,8-dekadien-2,4,7-trion
e) 1,2 -benzochinon f) 3-oxobutanová kyselina g) 2,4-pentadion

1.7. Karboxylové kyseliny

Názvy karboxylových kyselin jsou složeny z názvů uhlovodíků, které m ají ve svých
m olekulách stejné počty uhlíkových atomů jako příslušné kyseliny a z koncovky -ová.
Do počtu uhlíkových atom ů se zahrnuje i uhlík obsažený v karboxylové funkční skupi­
ně. M nohé karboxylové kyseliny mají také názvy triviální. N ěkteré z nich se užívají čas­
těji než názvy vytvořené na základě pravidel system atického názvosloví, proto jsou uve­
deny i v následujícím přehledu:
230

HCOOH C H 3 COOH C H 3C H 2C O O H C H 3C H 2C H 2C O O H
m ethanová k. ethanová k. p ro p an o v á k. b u tan o v á k.
k. m ravenčí k. octová k. p ropionová k. m áseln á

C H 3(C H 2)3C O O H C H 3(C H 2)4C O O H C H 3(C H 2) 14C O O H C H 3(C H 2) 16C O O H

p entanová k. hexanová k. h exadekanová k. o k tad ek a n o v á k.
k. valerová k. k apronová k. p alm itová k. stearová

Přítom nost dvou karboxylových skupin v kyselině se vyjadřuje koncovkou -diová.

H O O C — COOH h o o c c h 2c o o h H O O C (C H 2) 2C O O H
ethandiová kys. p ro p an d io v á kys. b u tan d io v á kys.
kys. šťavelová kys. m alonová kys. jan taro v á

H O O C (C H 2) 3C O O H H O O C (C H 2)4C O O H
pen tan d io v á kys. hexandiová kys.
kys. glutarová kys. adipová

Poloha substituentů nebo násobných vazeb v uhlíkatém řetězci se vyjadřuje arabskou

číslicí. Ř etězce se čísluje tak, aby uhlík karboxylové skupiny měl vždy číslo jedna.
CH3 1 2 3 4 5
3 2I 1 H O O C — C H C H 2C H C O O H
c h 3c h c o o h I I
2 -m ethylpropanová kyselin a ch 3 ch 3
k yselina isom áseln á 2,4 -d im eth y l-p en tan d io v á k y selina

6 5 4 3 2 1
C H 3C H = C H C H 2C H 2C O O H CH 3(C H 2) 7 C H = C H (C H 2) 7 C O O H
4-hex en o v á k yselin a 9-o k tad ecen o v á k y selin a
k yselin a olejová

N ázvy kyselin, které obsahují v m olekule tři a více karboxylových skupin a názvy
kyselin odvozených od cyklických uhlovodíků, jsou složeny z názvu odpovídajícího
uhlovodíku a zakončení -karboxylová kyselina. V případě většího počtu karboxylových
skupin se před zakončení ještě předřadí číslovková předpona udávající jejich m nožství.
Atom y uhlíku obsažené v karboxylové skupině se v tom to případě do počtu uhlíkových
atom ů nezahrnují. U hlíkový řetězec se očísluje tak, aby číslo jedna měl uhlíkový atom
sousedící s některou karboxylovou skupinou.

cy k lo hexankarboxylová 3 - cy k lohexenkarboxylová 1,3,6-naftalen trik arb o x y lo v á

k y selin a k y selin a kyselin a
 231

COOH
1 2| 3 4
” \ CH3 HOOC— CH2— CH — CH — CH2— COOH
__ A c o o h I
COOH
1-m ethylcyklopentankarboxylová 1,2,3,4-butantetrakarboxylová
kyselina kyselina

Příklady k procvičení
I. Napište názvy sloučenin: CHj o ,, c h 2c h ,

a) CH3(CH2) 6CCX)H b) CH3CH2CHCH2COOH c) CH3CHCH2CHCH2COOH d) CH2 = CHCH2COOH

COOH COOH COOH

I
f) HOOC — CH2— CH — CH 2— CH2— COOH

COOH
COOH

2. Napište vzorce sloučenin:

a) nonanová kys. b) 5-ethyl-3,4-dimethylheptanová kys.
c) 1,4-cyklohexandikarboxylová kys. d) 3,5-oktadiendiová kys.
e) 2 ,8 , 10-anthracentrikarboxylová kys. 0 5-propyl-3,5-hexadienová kys.
g) 3,4-pentadienová kys.

Acylové zbytky
O dtržením skupiny -O H z karboxylové skupiny kyseliny vznikne acyl. Pokud kyse­
lina, ze které acyl vznikl, m ěla v názvu koncovku -ová, system atický název acylu se
skládá z názvu odpovídajícho uhlovodíku zakončeného koncovkou -oyl. Pokud byl název
kyseliny vytvořen s využítím zakončení -karboxylová kyselina, název uhlovodíku je
doplněn zakončením -karbonyl. V obou případech se před zakončení m ohou přidávat
číslovková označení di, tri, tetra atd.
O O O O 0 = C—
II II II II > ^| 3
CH j (CH2)4C — C H jíC H ^ C — — C fC H ^ C — — c c h 2c h c h 2c —
hexanoyl oktanoyl heptandioyl q q

1,2,3-propantrikarbonyl

U kyselin, které mají vžitý triviální název, je tato skutečnost upřednostňována i při tvor­
bě názvu acylu. V ětšinou se vychází z latinského názvu kyseliny:
O

O O 0 0 0
HC— CH3C — CH3CH2C — — C— C —
form yl acetyl propionyl oxalyl benzoyl
232

1.8. Funkční deriváty karboxylových kyselin

Funkční deriváty karboxylových kyselin jsou odvozeny od příslušných kyselin sub­
stitucí přím o v karboxylové skupině. Z hlediska typu substituce lze funkční deriváty roz­
dělit do dvou skupin.
Do první skupiny patří soli a estery karboxylových kyselin. Oba typy sloučenin vzni­
kají náhradou vodíkového atom u v -O H skupině karboxylu. U solí je vodíkový atom
hydroxylové skupiny nahrazen atom em kovu, u esterů alkylem nebo arylem. (U vědom te
si, že odvození esterů je pouze formální. Jejich skutečný vznik je spojen s náhradou celé
-O H skupiny karboxylu - viz příslušná kapitola v učebním textu.)
Do druhé skupiny funkčních derivátů patří látky, vzniklé náhradou celé -O H skupi­
ny např. halogenem (halogenderiváty) nebo -N H 2 skupinou (amidy).

Soli karboxylových kyselin

N ázvy solí na jejich ž vzniku se podílely karboxylové kyseliny s triviálním i názvy
českého původu jsou složeny z podstatného a přídavného jm éna. Podstatné jm éno je slo­
ženo z kmene názvu kyseliny a koncovky -an, přídavné jm éno ze slovního základu názvu
kovu a koncovky udávající jeho oxidační číslo. Například:

(C H 3 C O O )3A l C H 3C H 2 C H 2C O O N a HCOOK (C O O )2 C a ^ \/C O O N a

octan hlinitý m áselnan sodný m ravenčan šťavelan | benzo an
d raselný vápenatý sodný

Soli karboxylových kyselin lze pojm enovat i opisem . N ázev soli tvoří čtyři slova:
přídavné jm éno složené ze slovního základu názvu kovu a koncovky udávající jeho oxi­
dační číslo, druhové označení sůl a název příslušné kyseliny v druhém pádě.

(C H 3C O O )3A l HCOOK (C O O )2C a ^ \/C O O N a

h lin itá sůl draseln á sůl v ápenatá sůl | so d n á sůl
k yseliny octové kyseliny m ravenčí kyseliny šťavelové k yseliny benzoové

Estery karboxylových kyselin

N ázvy esterů na jejichž vzniku se podílely karboxylové kyseliny pojm enované trivi­
álním i názvy českého původu jsou složeny z podstatného a přídavného jm éna. Podstatné
jm éno je složeno z km ene názvu kyseliny a koncovky -an. Přídavné jm éno je vytvoře­
no z názvu alkylu, který je v esteru vázán a koncovky -natý. Pozor, koncovka -natý nem á
žádný vztah k oxidačním u číslu. Alkyly jsou om ezeny pouze na ethyl a m ethyl.

h co o ch 3 c h 3c o o c 2h 5 c 2h 2 o o c — c o o c 2h 5
m ravenčan m ethylnatý o ctan ethylnatý šťavelan ethylnatý
 233

Názvy esterů karboxylových kyselin lze podobně jako názvy solí karboxylových kyse­
lin tvořit také opisným způsobem:
HCOOCH3 C H 3C O O C 2 H 5 c 2 h 2o o c — C O O C 2 H 5
m eth y lester k yseliny eth y lester kyseliny d i eth y lester k yseliny
m ravenči octové šťavelové

Halogenidy karboxylových kyselin

Názvy acylhalogenidů se tvoří připojením názvu halogenidu za název acylu. Pokud
je pro kyselinu vžitý triviální název, využívá se i při tvorbě názvu acylhalogenidů.

O
II
O O O O O ^ \ / C — Cl
II II
H C — Cl C H 3C — B r C H 3C H 2C — Cl F— c — C — F
fo rm y lch lo rid acetylbro m id pro p io n y lch lo rid oxaly lflu o rid b en zo y lc h lo rid

O O O O
II II II II
C H 3(C H 2)4C — f C H 3(C H 2)6C — B r C l— C (C H 2)5C — C l
hexan oylflu o rid ok tan o y lb ro m id heptan d io y lch lo rid

Amidy karboxylových kyselin

Názvy am idů karboxylových kyselin se odvozují od system atických názvů organic­
kých kyselin náhradou zakončení -ová kyselina zakončením am id. (V yjdem e z názvu
uhlovodíku od něhož je kyselina odvozena a připojím e k němu zakončení am id.)
O
II
C H 3(C H 2)4C O O H C H 3(C H 2)4C — n h 2 c h 3c h 2c h = c h c h 2c o o h

k y selin a hexanová h exanam id 3-hexenová kyselin a

O
II
c h 3c h 2c h = c h c h 2c — n h 2

3-hexenam id

Pokud je am id odvozen od karboxylové kyseliny jejíž název je zakončen spojením -kar-

boxylová kyselina, je toto spojení nahrazeno zakončením -karboxam id.
^ -^ C O O H

cyklohex an karb ox y lo v á cy k lohexankarboxam id

kyselina
234

3-cyklohexenkarboxylová 3-cyklohexenkarboxamid
kyselina

Jestliže se pro označení karboxylové kyseliny i jejíh o acylu užívá triviální název,
název odpovídajícího amidu vytvořím e náhradou koncovky -yl nebo -oyl v názvu acy­
lu zakončením -amid. Tento způsob m ůžem e použít pouze v případě, kdy acyl má latin­
ský triviální název. Názvy am idů karboxylových kyselin s českým i triviálním i názvy se
tvoří pouze opisem .
O O O
II II II
CHj— C — NH 2 H , N— C — CH2— CH2— C — NH 2
acetamid sukcinamid
amid kyseliny octové amid kyseliny jantarové

O
O O
•c—n h 2 II II
h 2n — c — c — n h 2
benzamid oxamid
amid kyseliny benzoové (zkrácený název)

Anhydridy karboxylových kyselin

N ázvy anhydridů m onokarboxylových kyselin tvoří km en sy stem atického nebo
latinského názvu odpovídající karboxylové kyseliny, ke kterém u je připojeno zakonče­
ní -anhydrid. O pisný způsob tvorby názvů anhydridů využívá skupinového označení
anhydrid a názvu kyseliny ve druhém pádě.

acetanhydrid butananhydrid cyklohexankarboxanhydrid

anhydrid kys. octové anhydrid kys. butanové anhydrid kys. cyklohexankarboxylové

N ázvy cyklických anhydridů polykarboxylových kyselin se většinou tvoří stejným

způsobem jak o názvy anhydridů kyselin m onokarboxylových.
 235

0 0 o
11 ^ II _ II
c h 2— c x r^ ^ c x
o r Y %1
CH2— C / U L ^ C> U -k J ^ n /
II
O O o
sukcinanhydrid ftalanhydrid 1,2-cyklohexandikarboxanhydrid
anhydrid kys. jantarové anhydrid kys. ftalové anhydrid 1,2-cyklohexandikarboxylové kys.

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:

a) CHj CH2COOLí b) CH3CH2COOCH2CH2CH3 c) CH3CH2COBr d) CH3CH2CONH2

OO
II II
e) CH3CH2COCCH2CH3

2. Napište vzorce sloučenin:

a) octan draselný b) ethylester kyseliny benzoové c) benzoylbromid
d) pentanamid e) anhydrid kyseliny pentanové

1.9. Substituční deriváty karboxylových kyselin

S ubstituční deriváty karboxylových kyselin lze odvodit ze vzorců karboxylových
kyselin náhradou jednoho nebo několika atomů vodíku v jejich uhlíkatém řetězci atom y
nebo atom ovým i skupinam i různými od alkylu. M ezi nejvýznam nější substituční deri­
váty patří halogenkarboxylové kyseliny, hydroxykarboxylové kyseliny, oxokarboxylo-
vé kyseliny a am inokyseliny.
Poloha substituentů se s využitím principů substitučního názvosloví značí arabskou
číslicí um ístěnou před název substituentu. Č íslo l má v tom to případě uhlík karboxylo-
vé funkční skupiny. Pokud je název derivátu tvořen s využitím triviálního názvosloví,
k vyznačení polohy substituentu lze m ísto číslice použít písm eno řecké abecedy.
O značení a - m á atom uhlíku sousedící s karboxylovou funkční skupinou.

Halogenkarboxylové kyseliny
H alogenkarboxylové kyseliny, zkráceně halogenkyseliny, obsahují ve svých m ole­
kulách jeden nebo několik atom ů halogenu. Přítom nost halogenu se vyznačí předřaze­
ním jeh o názvu před název kyseliny. Je-li atom ů halogenů více, předřazuje se ještě pří­
slušná číslovka, např. chlor- nebo dibrom -.
236

Cl Cl Br
5 4 3 2| 1 5 Y p ocj
c h 3c h 2 c h 2c h c o o h c h 3c h 2 c h 2c h c o o h c h 3c c h 2c o o h

Br
2 -chlorpentanová kyselina
2 -chlorvalerová k yselina a-ch lo rv a le ro v á k y selin a 3,3 -d ib ro m b u tan o v á kyselin.

Hydroxykarboxylové kyseliny
Hydroxykarboxylové kyseliny, zkráceně hydroxykyseliny, ve svých molekulách obsa­
hují jednu nebo několik skupin -O H . V názvu derivátu se přítom nost hydroxylové sku­
piny vyjadřuje předřazením předpony hydroxy-, před níž je číselné označení polohy sku­
piny v řetězci. C elá řada hydroxykyselin m á také názvy triviální.

OH OH HO OH
I I I I
c h 2c o o h c h 3c h c o o h c h 2c h c o o h

h y d roxyethanová kys. 2 -hydroxypropanová kys. 2 ,3-dihydroxypropanová kys.

k yselina glykolová kyselina m léčná kyselin a glycerová

COOH

OH OH
HO OH
I I I
h o o c c h c h 2c o o h HOOCCHCHCOOH
2 -hydroxybutandiová kys. 2,3-dihydroxybutandiová kys. 2 -hydroxybenzoová kys.
kyselina jab lečn á kyselina vinná k yselina salicylová

Oxokarboxylové kyseliny
Oxokarboxylové kyseliny, zkráceně oxokyseliny, obsahují ve svých m olekulách alde-
hydovou nebo ketonovou funkční skupinu. V názvu derivátu se přítom nost těchto sku­
pin vyjadřuje připojením předpony oxo-, respektive dioxo- atd. k názvu odpovídající kar-
boxylové kyseliny.

O O O O
II II II II
H — c c h 2c h 2c h 2c o o h c h 3c h 2c c h 2c o o h H — C C H 2C C H 2C O O H
5 -oxopentanová kys. 3 -oxopentanová kys. 3 ,5 -d io x o p en tan o v á kys.

Aminokyseliny
A m inokyseliny lze od karboxylových kyselin odvodit náhradou atomu vodíku v uhlo­
vodíkovém řetězci kyseliny am inoskupinou -N H 2. V názvu derivátu se přítom nost am i-
noskupiny vyjádří připojením předpony am ino- k názvu kyseliny. Poloha am inoskupi-
 237

ny se vyznačuje arabskou číslicí předřazenou předponě nebo pom ocí písm en řecké abe­
cedy. Z am inokyselin jsou nejdůležitější a-am inokyseliny, které jsou stavební složkou
bílkovin. Výčet těch nejdůležitějších je uveden v příloze A.

nh2 NH, NH, NH, NH 2

I i I
c h 2c o o h CH 2CH2COOH CH 2(CH 2)3CHCO OH h o o c c h 2c h c o o h

am inoethanová kys. 3-am inopropanová kys. 2 ,6 -diam inohexanová kys. 2 -am inobutandiová kys.
glycin lysin kyselina asparagová

COOH
H3C n h 2
i i
c h 3c h c h c o o h 'N H 2
2-am ino-3m ethylbutanová kys. kys. 2 -am inobenzoová
valin kys. anthranilová

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
Cl Cl F FF OH OH O NH 2 NH 2
II III I I II I I
a) CH 3 CHCHCH2COOH b) CHCCHCOOH c) CH 2 CH2CHCOOH d) CH 3 CCH2COOH e) CH 2 CH2CHCOOH

F F

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 3-brompropanová kyselina b) 2,4-dihydroxyhexandiová kyselina
c) 3,5-dioxoheptandiová kyselina d) 4-am inobenzoová kyselina

1.10. Názvosloví aminů

V zorce am inů lze odvodit ze vzorce am oniaku náhradou jednoho, dvou nebo všech
tří atom ů vodíku alkyly nebo aryly. Hovořím e pak o primárních am inech, pro něž je cha­
rakteristická skupina - N H 2, sekundárních am inech se skupinou - N H - a o terciárních
am inech, v jejich ž m olekulách je přítom en atom dusíku se třemi navázaným i uhlovodí­
kovým i zbytky.

R— N — H R— N — H R— N — R 3
I li li
H R R
p rim árn í am in seku n d árn í am in terciárn í am in

N ázvy prim árních aminů se tvoří z názvů uhlovodíkových zbytků, ke kterým se při­
pojí zakončení amin. Stejným způsobem jsou tvořeny i názvy sym etrických sekundár­
ních a terciárních am inů. (S ym etrické am iny obsahují stejné uhlovodíkové zbytky.)
V tom to případě se však před název uhlovodíkového zbytku předřazuje předpona di- pro
sekundární, případně tri- pro terciární aminy.
238

H CH 2 CH 3

c h 3n h 2 c h 3c h 2n h 2 /d = ^V - c h 2 n h 2 c h 3 — n1— c h 3 c h 3 c h 2 — n1 — c h 2 c h 3
methylamin ethylamin '----- ' benzylamin dimethylamin triethylamin

Názvy prim árních am inů lze také tvořit přím o z názvů uhlovodíků, ke kterým se při­
pojí zakončení -amin. Tento způsob se v některých případech užívá i pro tvorbu názvů
am inů se složitějším m atečným uhlovodíkem , např. s kom plikovanou cyklickou struk­
turou.
NH, ^ ^ N H 2
NH 2 NH> NH,
I
c h 3c h 2 c h c h 2c h 3 CH2 (CH2 )4 CH2
3-pentanamin , -hexandiamin
1 6 2 -naftalenamin cyklohexanamin

N ázvy nesym etrických sekundárních a terciárních am inů se tvoří tak, že tyto látky
pokládám e za N-substituované prim ární aminy, tedy za látky, které by vznikly náhradou
atom ů vodíku ve skupině -N H 2 uhlovodíkovým i zbytky. Jako prim ární am in, který tvo­
ří základ názvu derivátu, se vybere ten, který m á nejsložitější uhlovodíkový zbytek.
N ázvy dalších uhlovodíkových zbytků se um ístí před základ názvu a jejich připojení na
dusíkový atom se vyjádří předřazením písm ene N.

CH 3 CH 2 CH 3
i
H 3 C — N — CH 2 CH 3 H3 C — N — CH 2 CH 3 H 3 C — N — CH 2 CH 2 CH 3
N-methylethylamin N,N-dimethylethylamin N -methyl -N- ethy Ipropy 1amin

M nohé am iny m ají také názvy triviální.

NH- CHi

NH,
anilin o-toluidin
Jestliže - N H 2 není hlavní skupinou, její přítom nost v m olekule se vyjádří předponou
am ino-. N apříklad: H 2N -C H 2COOH = kyselina am inooctová.

Příklady k procvičení
l. Napište názvy sloučenin:

a) CH 3 CH2 CH 2 NH 2 b) (CH3 CH2)2NH c) (C H jC H jC H ^N d) NH,

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 2 -pentanamin b) 1,3,6-hexantriamin
c) N-ethyl-N-propylbutylamin d) 1,2-naftalendiamin
 239

1.11. Nitroderiváty uhlovodíků

N itro d eriv áty uhlovodíků lze odvodit náhradou jed n o h o atom u (atom ů) vodíku
v m olekule uhlovodíku nitroskupinou (nitroskupinam i) - N 0 2. Podle substitučního prin­
cipu se názvy nitroderivátů tvoří připojením předpony nitro- (dinitro- atd.) k názvu uhlo­
vodíku. Poloha skupiny se vyjádří předřazením arabské číslice před její název.

CH 3 CH 2 CH 2 N 0 2 CH 3 C H C H 3
1-nitropropan 2-nitropropan

Příklady k procvičení
1. Napište názvy sloučenin:
NO,
I NO
a) CH 3 NO 2 b) CHjCHCH 2 N 0 2 c) N 0 2 d)

NO,

2. Napište vzorce sloučenin:

a) 1,2-dinitroethan b) 1,4-dinitrocyklohexan c) nitroethan d) 2-nitrotoluen

1.12. Heterocyklické sloučeniny

H eterocyklické sloučeniny jsou látky, které ve své cyklické struktuře obsahují kro­
m ě atom ů uhlíku i atom y jiných prvků, například kyslíku, síry, dusíku apod. Při číslo­
vání cyklu se v m onocyklických sloučeninách přiřazuje číslo 1 heteroatom u. Pokud je
v heterocyklické sloučenině více stejných atomů je třeba provést očíslování tak, aby hete-
roatom y měly co nejnižší čísla. N achází-li se v cyklu více různých heteroatom ů, přiřa­
zuje se číslo 1 v pořadí kyslík, síra, dusík. Č íslování se provádí tak, aby zbývající hete-
roatom y měly co nejnižší označení.

C elá řada heterocyklických sloučenin m á názvy triviální. M nohé z nich se užívají

častěji než názvy system atické. N ěkteré dusíkaté m onocyklické sloučeniny i s číslová­
ním jejich kruhů jsou uvedeny v následujícím přehledu:
 IL JI lb___ dl IJí ___ dl U«___ dl "ÍN* ,N ^ 4
N‘
furan thiofen pyrrol pyrazol imidazol pyridin pyridazin pyrimidin pyrazin

U některých bicyklických sloučenin jsou v číslování kruhů odchylky od běžných zvy­

klostí. V šim něte si například, jakým způsobem jsou očíslovány cykly v m olekule puri-
nu.

chinolin isochinolin indol punn

N ázvy cyklů s vyšším stupněm nasycení se odvozují od původního názvu pom ocí
předpony hydro- doplněné číslovkovou předponou.

O"O D O OS ' OS'

furan tetrahydrofuran thiofen tetrahydrothiofen

Pokud v heterocyklickém kruhu došlo k nasycení jen na některém atom u, píše se před
název sloučeniny značka vodíku s předřazeným číslem atom u, kde k nasycení došlo.

2H-pyran

Zbytek vzniklý odtržením atom u vodíku z m olekuly heterocyklické sloučeniny lze

pojm enovat připojením koncovky -yl k názvu sloučeniny. V některých případech se neu­
žívá celý název, ale jen kmen názvu a koncovka -yl. Např. z thiofenu tak vznikne thie-
nyl, z furanu furyl. M ísto, na kterém došlo k odtržení atomu vodíku se vyznačí arabskou
číslicí před název sloučeniny.

O
3-pyrrolyl
&
2-furyl
č í
2-thienyl
O i Cj O A
3-pyridyl 2-pyrazinyl 1-indolyl

System atické názvy heterocyklických sloučenin jsou složeny z předpony, která udá­
vá typ heteroatom u (například pro kyslík se užívá předpona oxa-, pro síru thia- a pro
 241

dusík aza-) a z km ene názvu, který udává počet atom ů v cyklu a stupeň nenasycenosti
sloučeniny. V následující tabulce jsou uvedeny některé z kmenů:

p o čet km en názvu pro c y k ly km en ná 2vu p ro c y k ly

atom ů o b sa h u jící at<am dusíku o b sa h u jíc í at<3m dusíku
---------------
v cyklu nasycené nenasycené* nasycené
nenasycené*

3 -irin -iridin -iren -iran

4 -et -etidin -et -etan

5 -ol -olidin -ol -olan

6 -in ** -in -an

7 -epin ** -epin -epan

' N en asycené jsou ty heterocyklické sloučeniny, které v cyklu obsahují m axim ální počet nekum ulovaných
dvojných vazeb - např. dvě v pětičlenném a tři v šestičlenném cyklu.
** N ázvy téchto sloučenin se tvoří předřazením předpony perhydro- před název sloučeniny.

oxiran aziridin azetidin azolidin perhydroazin

(triv. název pyrrolidin)
 242

Výsledky

Halogenderiváty
1. a) 2-brom-4-chlorpentan, b) 2,2,-dichlor-4-methylpentan, c) 2,5-dibrom-2-methylhexan,
d) 4-chlor-l-buten, e) 3-bromcyklopenten, f) 2-brom-5-methylnaftalen,
g) 3,4-dibrom -3-m ethyl-l-penten

Br Br
c h 3c h 2 ch3
I I
2. a) CH2 CH2C —CHCH2CH 3 b) CH3 CCH 3
I I I I
Br Cl CH 3 Cl
CH3 CH2 c h 2 c h 3

Cl Cl CH2 CH3
I I f^ V ^ 1 I
d) CHCH e) H C = C H — C = C H 2 f) || g) H 2 C=C CHCHCHCH 3
II I I ^^C l I I I
Cl Cl Br Br CH 3 Br I

Hydroxyderiváty
1. a) 4-methyl-2-pentanol, b) 4-brom-3-ethyl-5-hexen-2-ol, c) 6-chlor-3-methyl-4,7-oktadien-2-ol,
d) 3-fenyl-2-propen-l-ol, e) 3-methylcyklohexanol, f) 2-cyklohexylethanol, g) 2-butin-l,4-diol

2. a) CH 3 CH 2 CHCH 2 CH 2 CH 3 b) CH 2 CH 2 CHCH 2 CH 2 c) CH 3 C H = C C H 2OH d) H O - ^ ^ - O H

OH OH OH OH CH ,

Cl CH 3 CH 3 CH 2
I I
c) C H = CHCHCH 2 CHCH 3 f) H2 C = C H — C — C — CH 3 g) CH 3 CH2 CH 2 — C — c h c h 3
I I
Br CH 3 CH 2 OH Cl OH Cl OH

Thioly
1. a) propanthiol, b) 2-m ethyl-l-propanthiol, c) 1,3-propandithiol, d) 2-buten-l-thiol

a a
2. 2 2
a ) C H = C H C H C H = C H C H 2S H b) C H 3C H = C C H 2S H c) H S C H 2C H 2C H C H 2S H d) <{

Ethery
1. a) 1-propoxypropan, b) l-m ethoxy-3-m ethylbutan, c) 1-m ethoxy-l-propen

2 3
CH C H
/= \ < ,1
2. a) C H 3O C H 3 b) C H 3C H 2O C H 2C H 2C H 2C H 3 c) £ \ — C H C H O C H 2C H 2C H 3

c h 3c h 2c h 2
7 3 A L x
 243

Aldehydy
1. a) hexanal, b) 3-m ethylpentanal, c) pentandial, d) 4-m ethylcyklohexankarbaldehyd, e) 3-hexendial,
CHO

2. a) OHCCH 2 CHCH 2 CHCH 2 CH2CHO b) I I c) CH 3 CH 2 CH2CHO

| ^^C H O
CHO
CH 3
I
d) CH 3 C H = C H C H 2 CH2CHO e) CHjCHzCHCHO

Ketony
1. a) cyklopentanon, b) 2,5-heptadion, c) 7-propyI-7-okten-2,5-dion, d) 2-acetonafton,
e) 2,5,8-dekatrion, f) l,9-dekadien-4,6-dion, g) 3-hexanon
O o O i?
.2. a) A A H 3
— CH 2CCH b) H 2C = C — C — C H — CII — C H = C H — C H = C H 2 c)f
II JÍ T
ch3 ch3 ch3

0 0 0 O 0 0
d) C H 3C = C H C C H = CHCCH 2 CCH 3 e) [ [ f) CH 3 CCH2COOH g) CH 3 C C ř^CC H 3

CH

Karboxylové kyseliny
1. a) oktanová kyselina, b) 3-methylpentanová kys., c) 3-ethyl-5-methylhexanová kys.,
d) 3-butenová kys., e) 2-cyklohexenkarboxylová kys., f) 1,2,4-butantrikarboxylová kyselina,
g) 1,3,5-naftalentrikarboxylová kyselina

2. C H 3 CH 2 C H 3 CH 3

a) CH 3 (CH2) 7COOH 1 —1 C H1— C H — CH 2COOH

b) CH 3 CH — CH c) HOOC —( V - COOH /~

d) HOOC— CH 2CH = CH— C H = C H — CH 2— COOH \^ /^ /C O O H

CH 2 CH 2 CH 3 COOH

f)C H 2 = C — C H = C H — C H 2COOH g) HOOC— CH 2 C H = C = CH 2

244

Funkční deriváty karboxylových kyselin

1. a) propionan lithný, b) propylester kyseliny propionové, c) propionylbromid, d) amid kyseliny
propionové, e) anhydrid kyseliny propionové

2. a) CH 3 COOK b) ^ C O O C H 2 CH 3 c) ^ > - C O B r d) CH 3 CH 2 CH 2 CH 2 CONH 2

OO
II II
e) CH 3 CH 2 CH 2 CH 2 COCCH 2 CH 2 CH 2 CH 3

Substituční deriváty kyselin

1. a) 3,4-dichiorpentanová kyselina, b) 2,3,3,4,4-pentafluorbutanová kyselina, c) 2,4-dihydroxybutano-
vá kyselina, d) 3-oxobutanová kyselina, e) 2,4-diaminobutanová kyselina

Br OH OH O O
I I I II II
2. a) CH 2 CH2COOH b) HOOCCHCH 2 CHCH2COOH c) HOOCCH 2 CCH 2 CCH2COOH

Aminy
1. a) propylamin, b) diethylamin, c) tripropylamin d) cyklopentanamin

NH 2 NH 2 CH 3 CH 2

2. a) CH 3 CHCH 2 CH 2 CH 3 b) H 2 NCH 2 CH 2 CHCH 2 CH 2 CH 2 NH 2 c) CH 3 CH 2 CH 2 NCH 2 CH 2 CH2 CH 3

NH,
NH,

Nitroderiváty uhlovodíků
1. a) nitromethan, b) 1,2-dinitropropan, c) nitrocyklopentan, d) 1,3-dinitrobenzen

CH 3

/ ---- \ ^ V -N O ,
2. a) 02 NCH 2CH 2N 0 2 b) Q2N— ^ ~ N Q 2 c)C H 3CH 2N 0 2 e) T jj

Rejstřík
A adice elektrofilní 17
a,a-d ih aIo g en k y selin y 83
a,P -dih aIo g en k y slin a 82
a-am in o k y selin y 86 , 201
a-am y lo sa 142
a-D -fru k to fu ran o sa 133
a-D -g lu ko p y ran o sa 132
p-D -glulopyranosa 133
P-D -ribosa 168
P -endorfin 213
a-h alo g en k y selin y 81
P-halogenkyseliny 82
a-h y d ro xy k y selin y 83
a-im in o k y selin a 201
P-karoten 208
P-naftylam in 98
P-oxidace m astných kyselin 196,
211
a-o x o k y selin y 83, 200
a -šro u b o v ice 152
1,2,3-propantriol 36
1,2-ethandiol 28, 36
1.3.5-trinitrobenzen 93
1-nitronaftalen 93
2.4.6-trinitrofenol 94
2.4.6-trinitrotoluen 93
2-deoxy-P -D -ribosa 136, 168
3-nitropyridin 108
4-hydroxyprolin 104
acetal 48, 49
acetaldehyd 51
acetanhydrid 73
acetofenon 46
aceton 51
aceton i trii 79
acetyl-C oA 195, 200, 211
acylhalogenidy 71
acylchloridy 71
acyl-C oA 195
245
adenin 169
adenohypofýza 212
anabolism us 211
anaerobní glykolýza 178
adenosintri fosfát 159 androgeny 208
aderm in 167 aneurin 166
anhydridy karboxylových kyselin
adice halogenovodíku 17 7 3 ,2 3 3
adice radikálová 17 anilin 95, 97
adiuretin 147 aniontová polym erace 115
adrenalin 194, 214 anom ery 133
akrylonitril 79 antibiotika 206
aktinom ycin 148 antibiotika peptidová 148
aktivita optická 118 antihistam inika 107
alanin 149 antikodon 203
aldehydokyseliny 89 antipody 119
aldehydy 33, 226 antipyrin 106
aldosteron 208 apoenzym 160
aldosy 129 arginin 149
alifatické am iny 96 asparagin 149
alkaloidy 206 atropin 207
alkoholát 32 autoprotolýza 62
alkoholy jednosytné 26 avitam inosa 164
alkoholy prim ární 25 axeroftol 164
alkoholy sekundární 25 azobarviva 100
alkoholy terciární 25
alkoholy vícesytné 26 B
alkylvinylethery 42
am idy karboxylových kyselin 232 bakelit 117
am idy karboxylových kyselin 78 báze dusíkaté 168
am inace 201 benzaldehyd 46, 51
am inace oxokyselin 200 benzidin 98
am inocukry 136 benzoan sodný 70
am inokyseliny 86 , 148, 235 benzylalkohol 28
am inokyseliny esenciální 150, 201 bichem ie dynam ická 123
am inokyseliny kyselé 87 bílkoviny 147, 148
am inokyseliny neutrální 87 bílkoviny složené 154
am inokyseliny zásadité 87 biochem ie dynam ická 174
am iny 96, 236, 237 biochem ie popisná 123
am iny primární 200 biokatalyzátory 155
am iny primární arom atické 97 biosyntéza am inokyselin 201
am iny sekundární 96 biosyntéza bílkovin 201
am iny terciární 96 biosyntéza nukleových kyselin 204
am oniak 200 biosyntéza tuků 198
am ylopektin 143 biotin 167
246

brom ace uhlovodíků 14 D -fruktosa 131, 136 fenolát sodný 33

brom trifluorm ethan 21 D -galaktosa 131, 136 fenoláty 33
buna 114 D -glukosa 131, 136 fenoly 26
butanlhiol 39 dialýza 200 fenylalanin 149
diazotace 100 fenylbutazon 106

c diethylether 40, 43 ferom ony 214

C alvinúv cyklus 190
celulosa 141
centrum chirální 129
citidintrifosfát 159
cukr invertní 138
cukrovka 199
cukry 128
cukry fosforylované 136
cyklická fotofosforylace 189
cyklohexanon 51
cyklus K rebsův 182, 198,211
cyklus pentosový 184, 185
cystein 149
cytoplasm a 202
cytosin 110, 168
dihydroxyaceton 129 flavinadenindinukleotid 158
dim ethylam in 98 flavinm ononukleotid 158
dipeptid 89, 147 fluorace uhlovodíků 14
disacharidy 138 form aldehyd 50
disacharidy neredukující 137, 138 fosfolipidy 144, 146
disacharidy redukující 137, 139 fosfoproteiny 154
D NA 172 fosforylace 176
D N A -polym erasa 204 fosforylace substrátová 180
D -ribosa 136 fosgen 80
fotofosforylace 188
fotolýza vody 189
E
fotorespirace 192
efektory 212 fotosyntéza 185, 186
elektrofilní substituce 14 freony 20
enantiom ery 118 fum arát 200
enzym y 155 furan 101, 102
enzym y allosterické 212 furanosa 132

e ergom etrin 207

ergosterol 209
fylochinon 166

činidla alkylační 20 ergotam in 207

činidla G rignardova 22
D
D -m anosa 131
D -cukry 130
D D T 20
děje anabolické 174
děje katabolické 174
dekapeptid 147
dekarboxylace 70, 200, 211
deriváty karboxylových kyselin
funkční 52, 231
deriváty karboxylových kyselin
substituční 52, 234
deriváty m onosacharidů 136
deriváty uhlovodíků 11
G
esterifikace 35, 75
estery karboxylových kyselin 75, gestrageny 208
231 glukagon 147, 194
estrogeny 208 glukoneogenese 183
ethanal 45 glutam in 149
ethanol 27, 36 glyceraldehyd 129
ethery 225 glycerol 36, 144
ethylenglykol 36 glyceroltrinitrát 36
ethylenoxid 4 1 ,4 3 glycin 149
glykogen 143
glykolipidy 144, 146
F
glykolýza svalová 180
faktory hypotalam ické 212 glykoproteiny 154
fáze fotosyntézy 187 glykosam inoglykany 143
fáze fotosyntézy světelná 187 glykosidy 134
fáze fotosyntézy tem nostní 190 glykosidy steroidní 208
fenol 28, 37 gram icidin 148
 247

guanin 169 hypotalam us 212 jo d ace uhlovodíků 14

guanosintrifosfát 159 hypovitam inosa 164

K
H Ch
karboxylové kyseliny 228
halogenderiváty uhlovodíků 12, 221 charakteristická skupina 11, 220 karciferol 165
halogenidy karboxylových kyselin chinin 110 karotenoidy 208
7 1 ,2 3 2 chinolin 109 karoteny 208
halogenkyseliny 81 chiralita 119 katabolism us 211
halogenkyseliny arom atické 82 chitin 142 katabolism us bílkovin 199
hem 105, 199 chloroform 21 katabolism us nukleových kyselin
hem icelulosa 142 chlorofyl 105, 186 204
heparin 143 cholesterol 198, 206, 209 katabolism us tuků 194
heroin 207 chrom oproteiny 154 katalyzátory Cíglerovy 24, 115
heterocyklické sloučeniny 101 katalyzátory pozitivní 159
heteropolysacharidy 140 katecholam iny 214
I
histam in 107 kationtová polym erace 115
histidin 149 igelit 114 kaučuk 114, 206
holoenzym 157 im idazol 106 ketokyseliny 90
hom eostáza 211 indigo 104 ketony 33, 227
hom opolym er 112 indol 104 ketosy 129
hom opolysacharidy 140 inhibice 162 kobalam in 167
horm on adrenokortikotropní 147 inhibice allosterická 163 kód genetický 150, 202
horm ony 212, 213, 214 inhibice kom petitivní 163 kodein 207
horm ony hydrofilní 214 inhibice nekom petitivní 163 kodon 202
horm ony lipofilní 214 inhibice produktem 163 kódy tripletové 202
horm ony peptidové 147 inhibice substrátem 163 koenzym 157
horm ony steroidní 208 inhibitory 162 koenzym A
hotovost m etabolická 211 iniciace 12, 113, 115, 116 kofein 111, 207
hydoxyl poloacetalový 134 insulin 147 kokatalyzátor 115
hydrazobenzen 95 iontová poylm erace 114 kom plem entarita bází 204
hydroform ylace 45 iontový součin vody 62 komplex-rc 15
hydrochinon 28, 37 isoleucin 149 kom plex-o 15, 16, 17, 26
hydrolasy 156 isopren 207 kondenzace aldolová 49
hydrolýza esterů alkalická 76 isoprenoidy 206, 207 kopolym er 112
hydrolýza esterů kyselá 76 izoelektrický bod 88 kopulace 100
hydrolýza solí 70 izom erasy 156 koram in 109
hydrolýza tuků 194 izom ery optické 119 kortikoidy 214
hydroxyderiváty 222 kortikosteron 208
hydroxykyseliny 84, 235 kortisol 208
J
hydroxykyseliny arom atické 85 Krebsův cyklus 200
hypervitam inosa 164 jádro buněčné 202 kvašení alkoholové 181
hypofýza 212 jednotka m onosacharidová 137 kvašení m léčné 180
248

kyselina adipová 60 ledvina um člá 200 N

kyselina asparagová 149 lentiviry 173 necyklická fotofosforylace 189
kyselina barbiturová 111 leucin 149 neopren 114
kyselina benzoová 60 leucin-enkefalin 213 nervová sloustava 212
kyselina dichloroctovú 82 L-galaktosa 136 nervová vlákna 212
kyselina ftalová 60 L-glukosa 131 neurony 212
kyselina glutam ová 149 liberiny 212 niacin 109
kyselina glyoxylová 89 ligasy 156 niam id 109
kyselina cholová 209 lihové kvašení 135 nikotin 109
kyselina isonikotinovú 109 lipasy 194 nikotinam id 158, 167
kyselina L -askorbová 167 lipidy 144, 194 nikotinam idadenindinukleotid 158
kyselina linolová 144 lipoproteiny 154 nikotinam idadenindinuklcotidfosfát
kyselina m -am inobenzoová 86 lutein 208 158
kyselina m áselná 59 lyasy 156 nirobenzen 95
kyselina m -chlorbenzoová 83 lysin 149 nitrační sm čs 92
kyselina m -nitrobenzoová 86 lyzosom y 204 nitrily 78
kyselina m očová 111 nitrobenzen 92
kyselina m onochloroctová 82 nitroderiváty uhlovodíků 238
M
kyselina m ravenčí 58 nitroglycerin 36
kyselina nikotinová 109, 158 m altosa 139 nitrom ethan 91
kyselina octová 59 m -dinitrobenzen 93 nitrosloučeniny 91
kyselina o-chlorbenzoová 83 m eso-form a 120 nitrylový kation 92
kyselina olejová 59, 144 m etabolism us bílkovin 199 nonadrenalin 194, 214
kyselina palm itová 59, 144 m etabolism us energetický 175 novodur 114
kyselina pantothenová 158 m etabolism us lipidů 194 nukleofilní substituce 16
kyselina pikrová 94, 95 m etabolism us sacharidů 178 nukleoproteiny 154
kyselina pyrohroznová 90 m etabolity prim ární 206 nukleosid 169
kyselina stearová 144 m etabolity sekundární 206 nukleotid 169
kyselina šťavelová 60 m etaloproteiny 154 nylon 66 117
kyselina tereftalová 61 m ethanol 35
kyselina trichloroctová 82 m ethionin 149
O
kyseliny halogenkarboxylové 234 m ethionin-enkefalin 213
kyseliny nukleové 168 m cthylam in 98 octan draselný 70
kyseliny žlučové 209 m ethylčervěň 100 octan hlinitý 70
m ethyloranž 100 octan sodný 70
m ísto aktivní 160 odbourávání am inokyselin 200
L
m očovina 79, 200 odbourávání bílkovin 199
laktid 85 m onom er 112 odbourávání tuků 194
laktoflavin 166 m onosacharidy 128 oligosacharidy 128, 137
laktony 85 morfin 207 o-nitrofenol 94
laktosa 140 m ůstky vodíkové 29 onkoviry 173
látky přírodní 126 m ýdla 69, 76 organism y autotrofní 185
L -cukry 130 organism y heterotrofní 185

oxalacetát 200
oxidace thioalkoholfi 39
oxidace thiofenolů 39
oxidace aldehydů 34, 50, 55
oxidace alkanů 53
oxidace alkenů 53
oxidace alkoholů 33, 44, 55
oxidace arom átů 54
oxidace fenolů 34
oxidace ketonů 34, 50
oxidoreduktasy 156
oxokyseliny 89, 235
oxytocin 147
P
parathorm on 147
páry kom plem entární 171
penicilín 148
peptidy 147
piperidin 109
p-nitrofenol 94
polarita vazby 19
polarizovatelnost vazby 19
poloacetal 48, 49
poločas bílkovin biologický 199
polyadice 116
polyam idy 117
polyethylen 114
polyethylentereftalát 117
polyhydroxyaldehydy 128
polyhydroxyketony 128
polykondenzace 117
polym er 112
polym erace 113
polypeptid 89, 147
polyribosom 202
polysacharidy 128
polysacharidy lineární 140
polysacharidy stavební 141
polysacharidy větvené 140
polysacharidy zásobní 142
polystyren 112, 114
249
p o ly u re ta n y 116 regulace neurohum orální 212
P o ly v in y lch lo rid 21, 113 replikace 204
p o ly v in y lm e th y le th e r 42 resorcinol 37
p o rfin 105 retinol 164
pravidlo v an ’t Hoffovo 161 rhodoxanthin 208
primární am iny 96 riboflavin 158
proapgace 12, 115, 113, 116 ribosom 202
proenzym 162 RNA 172
prolin 104, 149 RNA m essenger 173
propanon 51 RNA m ediátorová 202
protam iny 147 RNA ribosom ová 173
proteasy 199 RNA transferová 173
proteosyntéza 202 R N A -polym erasa 202
provitam in D2 209 rovnováha dusíková 199
prvky biogenní 123 roztoky nepravé 125
prvky m akrobiogenní 123
prvky oligobiogenní 124
Ř
prvky stopové 124
pryskyřice 206 řepa cukrová 139
purin 111, 169 řetčzec dýchací 183, 184
pyranosa 132
pyrazol 106
s
pyridin 108
pyridoxal 158, 167 sacharidy 128
pyrim idin 110, 168 sanorin 107
pyrokatechol 37 serin 149
pyrrol 101, 103 sferoproteiny 154
pyruvát 200 , 211 sfingosin 144
síla karboxylových kyselin 57
silice 206
R
silon 88
racem át 119 skládaný list 151
radikálová poylm erace 113 skleroproteiny 153
radikálová substituce 12 skupina prostetická 154, 157
rafinosa 140 sloučenina racem ická 119
reakce alkylační 20 sloučeniny heterocyklické 238, 239,
reakce endergonické 175 240
reakce exergonické 175 sloučeniny organokovové 22
reesterifikace 77 sloučeniny organolithné 23
regulace hum orální 212 soli karboxylových kyselin 69, 231
regulace itracelulární 211 soustava disperzní 125
regulace nervová 212 soustava koloidní 125
regulace neurohorm onální 212 specifita enzym ů 160
250

specifita substrátová 157 transkripce 202, 205 volná energie 175

statiny 212 translace 202 vosky 144, 145
steran 208 trehalosa 139 výroba cukru 139
stereoizom ery 120 triacylglycerol 145, 194 vzorce Fischerovy 129
steroidy 208, 214 trim ethylam in 98
steroly 209 tripeptid 147 Z
struktura bílkovin kvartem í 153 trisacharidy 140
struktura bílkovin prim ární 150 tri terpeny 208 zbytky acylové 230
struktura bílkovin sekundární 151 tropiny 212 zym ogen 162
struktura bílkovin terciární 152 tryptofan 149
struktura m olekuly D NA prim ární třtina cukrová 139
201 tuky 144, 145
stupeň polym erační 112 tyrosin 149
styreo 112
syntéza RNA 205
u
uhlík asym etrický 118
š
uracil 110, 168
škrob 142 urát 200
uridin 169
uridintrifosfát 159
T
teflex 21
V
teflon 21, 114
term inace 13, 113, 115, 116 valin 149
terpeny 208 vasopresin 147
terylen 117 vazba glykosidová 134
tesil 117 vazba m akroergické 175
tetraethylolovo 24 vazba peptidická vazba 88, 147, 200
tetrahydrofuran 102 vinylchlorid 21
tetrachlorm ethan 21 vitam in A 164
thiam in 158, 166 vitam in B 166
thiazol 106, 107 vitam in C 167
thioalkoholy 38 vitam in D 165
thiofen 101, 105 vitam in E 165
thiofenoly 38 vitam in F 166
thioly 224 vitam in H 167
threonin 149 vitam in PP 167
thym in 110, 168 vitam iny 164, 166
thyroxin 214 vitam iny rozpustné v tucích 164
tokoferol 165 vitam iny rozpustné ve vodě 166
transam inace 201 vnitřní sůl 88
transferasy 156 voda 124, 125
POZNÁMKY
POZNÁMKY
CHEMIE
PRO ČT Yf t L E T Á GY MNÁ Z I A

RNDr. Aleš Mareček, CSc.

RNDr. Jaroslav Honza, CSc.

Odpovědný redaktor Aleš Mareček, Jaroslav Honza

Technická redakce Aleš Mareček, Jaroslav Honza
Grafické zpracování obálky a sazba DaTaPrint, Brno
1. vydání, reprint 2005

Vydalo N a k l a d a t e l s t v í O l o m o u c s. r. o.
Sídlo a expedice Lazecká 70a, 779 00 Olomouc
tel. 585 224 037
fax 585 231 720
e-mail: olom ouc@ naklol.net
http://www.naklol.net

ISBN 80-7182-057-1
První díl učebnice obsahuje
poznatky z obecné chemie,
základní chemické výpočty,
chemii nepřechodných prv­
ků a názvosloví anorganic­
ké chemie.
Druhý díl zahrnuje zbývají­
cí poznatky z obecné che­
mie, chemii přechodných
prvků, úvod do studia orga­
nické chemie, uhlovodíky,
jejich zdroje a názvosloví.
Při studiu třetího dílu se
seznámíte s deriváty uhlo­
vodíků a jejich názvoslo­
vím, biochemií a rozšíříte
si znalosti v oblasti
obecné chemie.

ISBN 8 0 - 7 1 8 2 - 0 5 7 - 1

788071 820574