Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv.

Ambrože 35

DISCIPLINA ARCANI
VE VÝKLADU 118. ŽALMU SV. AMBROŽE

DAVID VOPŘADA

Disciplina arcani,tedy praxe starověké církve neodhalovat nepokřtěným ně­

které základní momenty křesťanské víry je jednou ze zvyklosti,jejíž smysl zů­
stává nám, kteří jsme vyrostli v civilizaci,jež pokládá za ctnost fakt, že veškeré
lidské poznání je v zásadě přístupné každému, velmi vzdálený. Nechápeme,
proč bychom měli zatajovat před tím, kdo má o křesťanství zájem, obsah
a význam této víry. Stejně tak by nás ani nenapadlo utajovat smysl a průběh
křestního obřadu před někým, kdo by rád křest přijal. Současná církevní praxe
naopak vysvětluje katechumenům vše natolik detailně, až by se mohlo zdát,
že účinnost svátosti je vázána na její pochopení příjemcem. Přesto v určitých
obdobích a v určitých oblastech starověká církev této metody užívala.
Svatý Ambrož patří mezi církevními Otci k těm, kteří se o disciplině arcani
vyjadřují nejvíce, a můžeme jej dokonce považovat za dovršitele této círk-evní
tradice. S tím, co patří do křesťanského tajemství, může být podle Ambrože
člověk seznámen teprve v okamžiku, kdy pomocí iniciačních obřadů vstoupí
do sféry tohoto tajemství, do sféry božského, v níž je teprve schopen bez
nebezpečí rozpoznat a zakoušet, co toto tajemství skrývá. Dát čerstvě po-
křtěným toto hlubší, duchovní pochopení tajemství křesťanské víry bylo pak
smyslem křestních katechezí, které následovaly v týdnu po Velikonocích.
V tomto příspěvku chci upozornit na některé pasáže z jednoho Amb-
rožova exegetického spisu, totiž jeho výkladu 118. žalmu (Expositio psalmi
CXVIIl), které teoreticky pojednávají o významu uchovávání a neprozra-
zování křesťanských tajemství, která byla pokřtěným svěřena. Tato místa
dokreslují význam disciplinyarcani, který lze do jisté míry rekonstruovat
z Ambrožových katechetických spisů (Explanatio symboli, De mysteriis, De
sacramentis).Cílem studie je popsat důvody, proč Ambrož tuto praxi dopo-
ručoval,její obsah a případně také zdroje této praxe. 1

1
Příspěvek upozorňuje na některé výsledky mé licenciátní práce La disciplina arcani
ne//'Expositio psalmi CXVIII dí Sant'Ambrogio, obhájené v březnu 2009 na lstituto
Patristico Augustinianum v Římě.
36 Liturgie křesťanského starověku

Jan na Pánově hrudi (Exp. ps. cxviii li 8)

Ambrož pro vysvětlení své nauky bohatě využívá příkladů (exempla), pře­
vzatých obvykle z Písma. Když chce posluchači či čtenáři přiblížit způsob,
kterým člověk poznává llBoží tajemství, syntetizuje tento proces do obrazu
apoštola Jana, jenž odpočívá na Kristově hrudi.Jan se stává představitelem
člověka, který spěje k dokonalosti a nabývá mystického poznání. Mezi
ostatními evangelii totiž čtvrté evangelium nevyniká literární či stylistickou
hodnotou,2 ale učením, mystickou moudrostí, kterou jeho autor načerpal,
když spočíval na Kristově hrudi. 3 Jan je tedy tím, kdo je schopen překročit po-
vrchnost viditelného a pomíjivost věcí tohoto světa a prostřednictvím Ducha
svatého nahlédnout věci v jejich podstatě. 4 Ztělesňuje tak sapientia naturalis, 5
tedy- slovy Ciceronovými - poznání o skryté podstatě věcí (de natura et rebus
occultis).6 Touto nevýslovnou Boží moudrostí, kterou Bůh předává svatým,
aby nahlíželi jeho slávu, je ovšem sám Kristus,7 jenž zjevuje tajemství vnitř­
ního života Trojice.8 Když Jan spočíval na Pánově hrudi, Kristus před ním svá
tajemství odkryl,9 a on tak může kontemplovat Boží majestát a přirozenost: 10

Zkus si představit PánaJežíše,jak sedí na hostině,Jana,jak se pokládá na jeho

hruď, všechny ostatní, jak se podivují nad tím, že služebník spočívá u svého
Pána, jak se podivují nad tím, že tato duše, okovy připoutaná k tělu, může
zkoumat v plné záři božství. 11

2
Srv. L. F. Pizzolato, La dottrina esegeticadi sant'Ambrogio, Milana 1978, str. 144-145.
3
Ambrož, De institutione virginis 46 (SAEM O 14/2, ed. F. Gori, Milano 1989, str. 146).
Srv. H. Savon, Saint Ambroise devant ťexégese de Philon le]uif, vol. I, Paris 1977, str. 69.
4
Ambrož, De Spiritu Sancta II 11,127 (SAEMO 16, ed. C. Moreschini, Milana 1979,
str. 242). Srv. H. Savon, Saint Ambroise devant l'exégese,vol. I, str. 69; L. F. Pizzolato,
La dottrina esegetica,str. 177.
5
Ambrož, Expositio evangelii secundum Lucam (= Exp. Le.) pro!. 3 (SAEMO 11, ed.
G. Coppa,Milano 1978, str. 82). Detailní výklad tří druhů moudrosti v Ambrožových spi-
sech, včetně variacíjejich významů přináší L. F.Pizwlato, La dottrina esegetica,str. 179-193.
6 Cicero,Academica I 5,10 (ed. O. Plasberg, BTL, Stuttgart - Leipzig 1996, str. 8).
7
Srv. Ambrož, Epistula (= Ep.) 2 (65),4 (SAEMO 19, ed. G. Banterle, Milana 1988,
str. 38).
8
Srv. Ambrož, De interpellatione Job et David! 9,31 (SAEMO 4, ed. G. Banterle, Mi-
lano 1980, str. 166).
9
Ambrož, Expositio psalmorum XII 36,36 (SAEMO 7-8, ed. L. F. Pizzolato, Milana
1980, zde SAEMO 7, 82).
10
Srv. Exp. Le. pro!. 3 (SAEMO 11, ed. G. Coppa, Milana 1978, str. 82-84).
11
Expositio psa/mi cxviii (= Exp. ps. cxviii) II 8 (SAEMO 9-10, ed. L. F. Pizzolato, Mi-
lano 1987, zde SAEMO 9, 92): ,,Constitue dominum lesum recumbentem in conuiuio,
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 37

Jan vidí jasně jako ve dne, byť se třeba „venku" nachází slepota a noc; ve
světle víry tak může hledět na tajemství „dokonalejších svátostí", totiž to, co
se pokřtěnému otvírá iniciací. 12 Mystická znalost představovaná Janem je
v zásadě přístupná všem, 13 avšak pouze pokud byli do křesťanských tajemství
zasvěceni iniciačními svátostmi, 14 cvičí-li se ve ctnosti a jsou nablízku pod-
statě těchto tajemství, tj. žijí z moci svátosti, kterou přijali. 15 Jan se tak stává
synonymem pro „pokročilé" křesťany, kteří dosáhli na své duchovní cestě
určité dokonalosti, jsou schopni nahlížet mystické skutečnosti a znají Pána
již důvěrněji, 16 takže oblékli duchovní a svatební šat, žijí podle Ducha a běží
směrem k nebi, ke vzkříšení. 17
Ambrožovo exemplum apoštola Jana tak prozrazuje, že schopnost či
neschopnost komunikovat Boží tajemství neleží ani tak v přirozenosti to-
hoto tajemství, ale ve schopnosti toto tajemství vnímat a přijmout. Poznání
tohoto tajemství je ovšem úzce spojeno s přijetím iniciačních svátostí, avšak
nevyčerpává se jím, nýbrž předpokládá další pokrok k duchovní dokonalosti
a mystickému sjednocení se Snoubencem, tj. Kristem. Toto poznání má na-
víc velmi silný eschatologický náboj - ač je v zásadě dostupné všem, svého
naplnění dojde teprve ve svatebním spojení s Bohem, tj. ve vzkříšení.

Královské tajemství (Exp. ps. cxviii li 26)

Výklad žalmu 118 obsahuje asi nejucelenější prezentaci církevní praxe neod-
halovat křesťanská tajemství nevěřícím v celém Ambrožově díle. Kontextem
této prezentace je otázka, jakým způsobem je možné zachovat si víru a zá-
roveň zůstat věrný i Pánovu slovu, existuje-li v okolní společnosti a v Písmu
tolik příkladů nevěrnosti. Ambrož - v návaznosti na dřívější exegetickou

reclinantem se lohannem supra pectus eius, mirantes alios, quod seruus se supra dominum
reclinaret, quod caro illa peccatrix supra templum uerbi recumberet, quod anima illa carnis
uinculis innexa aulam diuinae plenitudinis scrutaretur."
12
Ep. 9 (79),3-4 (SAEMO 19, 104-106).
13
Srv. Exp. Le. VII 230 (SAEMO 11-12, ed. G. Coppa, Milano 1978, zde SAEMO 12,
268); Exp. ps. cxviii III 6 (SAEMO 9, 128).
14
Ep. 2 (65),4 (SAEMO 19, 38); Filón, Quis rerum divinarum heresest (Philonis Ale-
xandrini Opera III, ed. P. Wendland, Berlín 1962, str. 42).
15
Srv. L. F.Pizzolato, La dottrina esegetica,str. 146.
16
Srv. Ambrož, De Isaacet anima (= Isaac)8, 72 (SAEMO 3, ed. C. Moreschini, Milano
1982, str. 114).
17
Exp. Le. VII 231 (SAEMO 12,270).
38 Liturgie křesťanského starověku

tradici, představovanou především Órigenem, Atanášem a Hilariem z Poi-

tiers18- rozvíjí žalmový verš Ž 118 (119),11 vějířem dalších biblických citací,
které jej mají ozřejmit:

V srdci tvé předpisy uchovávám,jen abych nezhřešil proti tobě. To je důvod, pro
který je dobré uschovat královské tajemství (mysterium regis). Ten, kdo by se
domníval, že se tajemství mysteria (secreta mysterii),jež mu byla svěřena, mají
sdělovat těm, kdo jich nejsou hodni, totiž hřeší proti Bohu. 19

Slovy „je dobré uschovat královské tajemství" Ambrož naráží na Tób 12,7
(LXX). Tento verš náležel do tradičního biblického repertoria spojeného se
Ž 118,11 především v alexandrijské exegezi. Órigenés, hlavní Ambrožův
pramen pro exegezi 118. žalmu, 20 ukazuje ve výkladu tohoto verše nejen to,
že duchovní smysl Písma není přístupný komukoli, ale že je dokonce nutné
mystické záležitosti a tajemství před většinou lidí zatajit a odhalit je pouze
těm, kdo jsou na ně připraveni.
Tajemství, o němž se hovoří, nenáleží primárně církvi, nýbrž králi, jímž je
bezpochyby sám Bůh, který uvádí svou snoubenku, církev, do vnitřní komna-

18
Srv. Órigenés, Contra Ce/sum V 19; 29 (GCS 3, ed. P. Koetschau, Leipzig 1899,
str. 20; 31) a další fragmenty (SC 189, ed. M. Harl, Paris 1972, str. 206; R. Cadieu, Com-
mentaires inédites des Psaumes. Étude sur les textes d'Origene contenus dans le manuscript Vin-
dobonensis 8, Paris 1936, str. 105). Kromě duchovního smyslu Písma a křesťanských tajem-
ství odhalených věřícím při iniciaci mohou tato tajemství pro Órigena představovat i to, co
je spojeno se soudným dnem (Órigenés, Commentarium in epistulam ad Romanos II 4; V l;
VIII 12, PG 14,878; 1008; 1198). Alexandrijský exegeta přitom užívá citace Tóbita, aby
dokázal, že duchovní smysl Písma nejenže není dostupný všem, ale že je dokonce nutné,
aby se mystické skutečnosti a tajemství chránily před většinou lidí a odhalily se teprve těm,
kteří jsou na ně připraveni. Atanáš verš pojí, podobně jako Ambrož, taktéž s Tób 12,7; lK
3,2; Mt 7,6; 13,44-45 (SC 189,206-208). Hilarius, Tractatus in Psalmum 118 II 6 (CCL
61A, ed.J. Doignon- R. Demeulenaere, Turnhout 2002, str. 21) užívá taktéž Tób 12,7.
Tatáž citace ve fragmentu z Dionýsia Alexandrijského, uchovaného u Eusebia, slouží ke
zvýraznění kontrastu mezi mlčením ohledně královského tajemství a svědectvím o Božích
činech během Valerianova pronásledování (Eusébios z Kaisareie, Historia ecclesiasticaVll
11,2, GCS 9/2, ed. E. Schwartz -T. Mommsen, Leipzig 1908, str. 654).
19
Exp. ps. cxviii lI 26 (SAEMO 9, 112): ,,In corde,inquit, meo abscondi eloquia tua, ut non
peccem tibi. Propterea ergo mysterium regis bonum est abscondere; peccat enim deo, qui
commissa sibi secreta mysteria putauerit indignis esse uulganda."
20
Ambrož přejímá od Órigena nejen charakteristiku celého žalmu, ale často i exegezi
jednotlivých žalmových veršů, jak je patrné z fragmentů Órigenova výkladu, který se
uchoval v tzv. palestinské kateně (La chaíne palestinienne sur le Psaume 118, ed. M. Harl,
SC 189-190, Paris 1972); srv. též L. F. Pizzolato, ,,Introduzione", in: SAEMO 9, 17-18.
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 39
ty, kde je seznámena s jeho tajemstvím. 21 V stup snoubenky do svatební kom-
naty představuje přechod z morálního smyslu ke smyslu mystickému, totiž
k pochopení tajemství Kristova utrpení a vzkříšení, které představují jeho
zasnoubení s církví.22 Toto tajemství je Snoubence svěřeno křtem, 23 jehož
prostřednictvím se církvi či duši (ecclesiauel anima) 24 otevírá možnost - po-
dobně jako Janovi - čerpat hlubokou moudrost z toho, co Kristus učinil
a nadále činí, 25 a uložit ji a uchovat po vzoru Mariině ve vlastním srdci.26
Křest, který věřící přijal, mu dává schopnost zachovat Pánu věrnost, kterou
mu nezachoval jeho vyvolený národ. 27 Zachování této věrnosti {ftdes) je pak
nezbytné pro dosažení cíle, k němuž věřící směřuje - člověk, který touží po
poznání a moudrosti, nemůže porušit věrnost, podobně jako voják, jenž se
z císařského rozkazu vydává na pochod a musí zachovat předepsaný itinerář,
aby se mu dostalo připravené logistické podpory. 28
Pro zachování věrnosti {ftdes) ohledně tajemství (arcanum) si zde Am-
brož bere bezesporu vzor i z klasické tradice, v níž vyrostl a kde arcanum
představovalo původně předmět či skryté místo, o němž ví pouze omezený
okruh lidí, kteří sdílejí společný zájem. 29 Kromě dalších možných význa-
mů se slovem arcanum označovaly především tajné a soukromé informace,
myšlenky či záměry (např. válečné či politické), případně věci týkající se

21
Srv.Exp.ps. cxviiil 5 (SAEMO 9,66);Ambrož,Hexaemeron I 1,3,9 (SAEMO 1, ed.
G. Banterle, Mitano 1979, str. 32); De fuga saeculi (= Fug.) 3,14 (SAEMO 4, 86); Expl. ps.
1, 13,3 (SAEMO 7,50); Explps. 43, 14; 19; 69 (SAEMO 8,104; 110-112; 166-168); De
virginibus I 7,36 (SAEMO 14/1, ed. F Gori, Milano 1989, str. 8); De excessuJratris Satyri
II 132 (SAEMO 18, ed. G. Banterle, Mitano 1985, str. 156).
22
Srv. Exp. ps. cxviii I 16 (SAEMO 9, 78-80): ,,Vnitřní komnatou (cubů:ulum) církve je
tělo Kristovo. Král ji uvedl do všech nejvnitřnějších tajemství (omnia interiora mysteria), dal
jí klíče, aby mohla otevřít truhlice s poklady poznání posvátných skutečností, aby mohla
otevřít dokořán bránu, která byla prve zavřena, aby poznala milost odpočinutí, spánek
zemřelého, moc vzkříšení."
23
Srv. tamt. I 7 (SAEMO 9, 68); De mysteriis (= Myst.) 3,14 (SAEMO 17, ed. G. Ban-
terle, Mitano 1982, str. 142).
24
Církev a duše (ecclesiauel anima) je exegetickým klíčem alegorické exege:zejiž od
Órigenových dob. K Ambrožovu užití této dvojice srv. G. Maschio, La figura di Cristo ne/
Commento al Salmo 118 diAmbrogio di Mi/ano, Roma 2003, str.191n.
25
K duchovní exegezi Písma u sv.Ambrože srv.více L. F.Pizzolato, La dottrina esegetica,
str. 225-262.
26
Exp. ps. cxviii II 6 (SAEMO 9, 90); XIII 3 (SAEMO 10, 60).
27 Tamt. II 10 (SAEMO 9, 94).
28
Tamt. V 2; VII 4; IX 2; XI 21 (SAEMO 9,196; 276; 378; 472).
29
Srv. A. Souter et al. (ed.), Oxford Latin Dictionary, Oxford 1968, str. 161-162.
40 Liturgie křesťanského starověku

kultu (sacra privata), které člověk uchovává ve svém nitru a sdílí je pouze
s nejbližšími přáteli či domácností. 30 Toto arcanum má tedy úzký vztah
k důvěře (ftdes), neboť pouze ten, kdo je schopen zachovat mlčení ohledně
tajemství, jež mu bylo svěřeno, je hoden důvěry svých přátel či božstva
a může být sám nazýván arcanus, tedy ten, kdo je schopen uchovat svěřené
tajemství. 31
Totéž pojetí nalézáme pak i u Ambrože: církev svěřuje věřícím {ftdeles)
tajemství (arcanum), které jí Král-Snoubenec svěřil, a toto tajemství je proto
zapotřebí uchovat, aby věřící neztratil svou víru (ftdes).Pouze pokud pokřtěný
tuto víru uchová, bude moci dojít moudrosti vlastní zralému věku, k pozná-
ní sebe sama a Boha, jak je popisuje druhá kniha Výkladu, do níž je nauka
o zachování králova tajemství vložena. 32 Ambrož je spolu s alexandrijskými
autory přesvědčen, 33 že nebezpečí nepředstavují pouze informace nepravdivé
a lživé, ale i pravdivé, pokud jsou řečeny tomu, komu nepříslušejí, nebo tomu,
kdo si s nimi nedokáže poradit. 34
Na základě svého přístupu ke svěřenému tajemství tak může člověk
náležet pouze k jedné vyhraněné skupině - buď k těm, kterým král svá
tajemství svěřil a kteří jsou s to skutky Pánova ospravedlnění, které přijali
ve křtu, uchovat, 35 nebo k těm, kteří s hanbou prchají skrýt se před Božím
pohledem. 36 Člověk v sobě buď uschová Boží tajemství, tedy Krista, spolu
s nímž je skryt před světem v Bohu, 37 nebo se schová před Boží tváří, a náleží

30
Srv. Ovidius,Ars amatoria l 137 (ed. R. Ehwald, BTL, Leipzig 1907, str. 186); Fasti
III 143 (ed. E. H. Alton et al., BTL, Stuttgart 1997, str. 57); Lucanus, De be!locivili VIII
279 (ed. D. R. Shackleton Bailey, BTL, Stuttgart 1988, str. 204); Tacitus,Annales VI 21
(ed. H. Heubner, BTL, Leipzig 1904, str. 193).
31
Srv. Plautus, Trinummus 518 (ed. G. Goetz - F. Schoell, BTL, Leipzig 1896, str. 29);
Horatius, Carmina I 18,16 (ed. D. R. Shackleton Bailey, BTL, Stuttgart 1995, str. 23); Pli-
nius, Naturalis historia VII 178 (ed. L. lan - C. Mayhoff, BTL, Leipzig 1892-1906, sv. II,
str. 62).
32
Tamt.II 1-2; 18 (SAEMO 9,84-86; 104-106);srv. tamt.II 26 (SAEMO 9, 112-114);
Myst. l,2 (SAEMO 17,132).
33
Srv. Órigenés v Catena palestinensis in Psalmum 118 II 11 (SC 189,206; SC
190,575n.).
34
Exp. ps. cxviii II 26 (SAEMO 9, 114): ,,Periculum itaque est non solum falsa dicere,
sed etiam uera, si quis ea insinuet quibus non oportet."
35
Srv. tamt. I 17 (SAEMO 9, 80).
36
Tamtéž I 15 (SAEMO 9, 78).
37
Srv. Ko 3,3, který Ambrož cituje přinejmenším šestnáctkrát. V Exp. ps. cxviii IV 19
(SAEMO 9, 186) Ambrož rozvine totéž téma obrazem zastíněného lůžka, na němž spo-
čívají snoubenci (viz níže).
Disciplino arconi ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 41

tak k jeho protivníkovi. 38 Věřící, který náleží ke Kristu, 39 jenž je zároveň Bůh
a člověk,je tak uschopněn k poznání Božích tajemství i sama sebe.40 Spojení
s Kristem takto vytváří úhelný kámen Ambrožovy epistemologie: ten, kdo
nezachovává Kristova slova,nemůže dosáhnout hlubokého poznání; namísto
toho tuto moudrost znesvěcuje.
Ambrož nachází čtyři důvody, proč křesťané vyzrazují svěřené tajemství;
totiž patolízalství, chamtivost, vychloubačnost a neopatrnou prostořekost,
všechny motivované snahou zalíbit se, získat si vlivné přátele či pochlubit se
vlastními znalostmi. 41 Na podporu svého požadavku uchovat toto tajemství si
pak bere verš 1K3,2, 42 kde Pavel píše,že Korinťany krmil„mlékem" radostné
zvěsti a nepředkládal jim pokročilé poznání, poněvadž dosud nebyli s to strá-
vit „pevný pokrm". Ambrož tedy nepovažuje za důvod ke skrývání tajemství
před nezasvěcenými jejich trvalý ontologický stav coby příjemců, ale je nao-
pak přesvědčen, že posluchač časem bude schopen hlubokého poznání dojít,
pokud nejprve pozná sám sebe a začne k tomuto poznání krůček po krůčku
docházet. 43 Dostane-li se člověku poznání ve správném pořadí, dojde u něj
k proměně, která mu umožní obsah takto předávaného poznání pochopit.

Poklad a bohatství (Exp. ps. cxviii li 27-28)

V předchozím oddílu jsme viděli, jaké důvody milánský biskup uvádí pro
nutnost uchovat královské tajemství. Dosud ale nebyla řeč o tom, co je ob-
sahem tohoto tajemství, a to z velmi pochopitelného důvodu: jak by mohl
Ambrož veřejně hovořit či psát o něčem, o čem zároveň říká, že se nemá
vyzrazovat? Nabízí proto další biblické obrazy, které mohou posluchači či
čtenáři napovědět, čeho se toto tajemství týká:

38
V tomto kontextu je třeba situovat Ambrožovo pojetí útěku ze světa (fuga saeculi),kte-
rý neznamená odchod z vlastního města, nýbrž odklon od hříchu: srv. Fug. 2,7 (SAEMO
4, 78); Isaac 3,6; 4,16; 6,51 (SAEMO 3, 42-44; 74-76; 88-90).
39
Spojení s Kristem (adhaerere Christo I domino Ideo) představuje touhu člověka, cíl
a smysl celého křesťanského života, tak jak se jej Ambrož pokouší popsat v celém Exp.
ps. cxviii.
40 Srv. Exp. ps. cxviii II 13 (SAEMO 9, 98-100).
41
Tamt. II 26 (SAEMO 9, 114). Protože Ambrož hovoří o těchto hříších velmi často,
jedná se o realistický postřeh ze života milánské církve: o chamtivosti (auaritia) hovoří
v průběhu Výkladu celkem 39krát.
42
Srv. Exp. ps. cxviii II 26 (SAEMO 9, 114).
43
Tamt. II 13 (SAEMO 9, 98-100).
42 Liturgie křesťanského starověku

Nejvíce ze všech to ukazuje Pán ve svém evangeliu, když přirovnává království

nebeské k pokladu ukrytému v poli. Jistěže nelze ani zlato, ani stříbro, ani
peníze přirovnat ke království nebeskému, nýbrž výroky Páně, výroky čisté,
stříbro tříbené v ohni, za něž je možné získat samotné království. 44

Pole, v němž je ukryt poklad, který v órigenovské exegezi představuje

židy,45 je oseto slovy nebeských Písem, 46 mezi nimiž se skrývá „polní květ":
Kristus, ukrytý v srdci svých spravedlivých jako poklad. 47 Křesťan má tedy
hledat nebeské království ukryté v Písmech, najít ho a skrýt ve svém nitru. 48
Tento poklad obsahuje pravou moudrost a pochopení skutečnosti, které se
otevírají poznáním Krista a vírou v něho - toto je tajemství, které má člověk
ukrýt ve svém srdci. 49
A tu nabízí Ambrož další důvod, proč znalost tohoto pokladu neprozra-
zovat: jako by bylo nesmyslné podlézat Peršanům (Babylonii), tradičnímu
nepříteli Římanů, 50 a vyzradit jim, kde se skrývá bohatství, bylo by stejně
nelogické nechat se poté, co Kristus člověka zajatého „Babylóňany" 51 svým
příchodem z otroctví hříchu a nevěrnosti vysvobodil, znovu zotročit Božím
protivníkem: 52

44
Tamt. II 27 (SAEMO 9, 114): ,,Prae ceteris autem dominus Iesus in euangelio dec-
larat suo, dicens simile esse regnum caelorum thesauro abscondito in agro. Utique non
aurum, non argentum, non pecunia comparari potest regno caelorum, sed eloquia domini,
eloquia casta, argentum igne examinatum, quibus ipsum regnum adquiritur."
45
Órigenés, Commentarium in Canticum Canticorum III (GCS 33, ed. W. A. Baehrens,
Leipzig 1925, str.177); srov. SAEMO 9,203, pozn. 22.
46
Tato exegeze Mt 13,44 se zde zásadně odchyluje od Ireneje, který vykládá verš
s ohledem na Krista ukrytého ve Starém zákoně jako poklad v poli, který je objeven
v okamžiku jeho příchodu: srv.Adversus haereses IV 26,1 (FC 8/4, ed. N. Brox, Freiburg
1997, str. 202-206); M. Simonetti, Lettera e/o allegoria. Roma 1985, str. 40.
47
Srv. Exp. ps. cxviii V 7 (SAEMO 9, 86).
48
Exp. ps. cxviii II 27 (SAEMO 9, 114).
49
Srv. Exp. ps. cxviii I 16 (SAEMO 9, 78-80); XII 3-4 (SAEMO 10, 12).
50
Srv.Exp. ps. cxviiill 26 (SAEMO 9,114). Posluchačům musela přijít na mysl bezpre-
cedentní porážka Juliánovy výpravy proti Sasánovcům, která vedla ke ztrátě Nisibis roku
364 (srv. Ammianus Marcellinus, Rerum gestarum XXV 7, ed. W. Seyfarth et al., Leipzig
1978, str. 369-371).
51
Babylónie představuje pro Ambrože místo, kde se nenachází bohatství duchovní, ale
pouze ukradené zlato. Jedná se o místo tělesnosti, nikoli svobody v Duchu. Babylónie je
v zásadě synonymem pro zmatek (confosio),který charakterizuje „mladého člověka" a výcho-
zí bod na cestě k moudrosti a ospravedlnění, jak jej popisuje II. kniha Výkladu (viz výše).
52
Srv. Exp. ps. cxviii XV 4; XVII 2 (SAEMO 10, 136; 214). Ambrož se k tomuto té-
matu vyjadřuje výslovněji v De ojficiis, kde píše, že klasická filosofie má ustoupit biblické
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 43
Když tedy člověk nalezne tento poklad moudrosti a poznání ukrytý v poli, na
němž jsou vysázena slova nebeských Písem, uschová jej ve svém srdci a ne-
rozhlašuje to. Ví totiž, že pokud vyzradí Babylóňanům Boží poklad, způsobí
velkou škodu, takže mu bude s prorokem řečeno: I z tvého potomstva vezmou
a učiní kleštěnci v králově domě. To znamená, že člověk, který odhalil božská
tajemství (mysteria), nemůže mít duchovní dědictví ani sklidit to, co svou
zásluhou zasel. 53

54
V Babylónii - která je synonymem pro prvotní zmatek (confasio) - se
nenachází žádné duchovní bohatství, ale jen zlato ukradené; jedná se o místo
tělesnosti a duchovního zajetí.ss Vyzrazení duchovního poznání „Babylóňa­
nům" tak znamená rezignaci na další pokrok k dokonalosti a sjednocení
s Bohem, návrat do zmatečného mládí.s6 Ten, kdo však nalezl poklad skrytý
v poli, se stal vlastníkem duchovního dědictví, které nenáleží pouze jemu, ale
také jeho potomstvu. Odhaluje-li pak tento poklad, totiž králo~tví nebeské,
ztotožněné s božskými tajemstvími,s 7 někomu druhému, přichází o duchov-
ní dědictví tohoto království:

Proto pozor! Neodhaluj nevěřícím, ač se mohou tvářit jako tví přátelé, své bo-
hatství a neotevírej jim skrýše svého domu! Neukazuj jim královské poklady,

moudrosti (srv. H. Savan, ,,Pourquoi Saint Ambroise a-t-il écrit un de efficiis?lntentions

et structure", Révue desÉtudes Latins 85, 2007, 192-203).
53
Exp. ps. cxviii II 27 (SAEMO 9, 114): ,,Hune ergo thesaurum sapientiae et cognitionis
absconditum in agro, in quo plantata sunt uerba scripturarum caelestium, cum inuenerit
homo, abscondit illum in corde suo nec diuulgat eum, sciens quia, si diuulgauerit Babyloniis
thesaurum dei, magnam offensionem contrahet, ut dicatur ei sermone prophetico: de semine
tuo accipientetfacientspadonesin domoregis.Per quae significatur, quia is, qui prodiderit diui-
na mysteria, posteritatem animae suae seminarium que meritorum habere non possit."
54
Srv. Ambrož, De Noe 34,128 (SAEMO 2/1, ed. F. Gori,Milano 1984, str. 518); Isaac
6,54 (SAEMO 3, 94 ); Expl. ps. 1,22; 35,23 (SAEMO 7, 60; 138-140); De fide III 1,4
(SAEMO 15, ed. C. Moreschini, Milana 1984, str. 194).
55
Exp. ps. cxviii XX 11 (SAEMO 10,330).
56
Kontrast mezi Babylónem a vtělením přitom ale také odpovídá jinému Ambrožovu
konceptu, v němž klasická filosofie a kultura pohanského Říma musí ustoupit biblické
moudrosti právě tak,jako je mladická zmatečnost poražena „napřímením cest", tj. Božím
slovem. Srv. H. Savan, ,,Pourquoi Saint Ambroise a-t-il écrit un de efficiis?",str. 192-203.
57
V Exp. ps. cxviii XIII 4 (SAEMO 10, 60-62) Ambrož vysvětluje, že na „božská ta-
jemství" se může odkazovat pouze křesťan, který již velmi pokročil v duchovním poznání
zákona a ví, co je smyslem skutečného zákona, skutečné soboty, skutečného odpuštění
hříchů - totiž Krista coby naplnění zákona (.Jinislegis),vzkříšení a křtu.
44 Liturgie křesťanského starověku

o nichž Babylóňané nesmějí vědět, pokud nechceš, aby přitáhli, odtáhli tvé
děti do zajetí a připravili tě o to, cos s námahou zasel!58

Co je to za bohatství, které má věřící ve vlastním srdci ochránit? To, v čem

člověk, jenž žije podle Ducha, nachází pravou radost, kterou nehledá v čas­
ných věcech, ale ve „znameních vůle nebes".Jedná se o veškerou mystickou
moudrost (sapientia 8EWpi,nK~),která věřícímu umožňuje, aby porozuměl
složitým místům v Písmu - ta pro něj představuje veškeré skutečné bohat-
ství.59Křesťan je bohatý; chce-li si své bohatství uchovat, nesmí odhalit svou
moudrost nevěřícím (peifidis), ač se třeba tváří jako přátelé. Ty si nezíská
klepáním, může však kvůli nevhodným řečem a vlastnímu egoismu nakonec
přijít o úctu k pokladu, který uchovává. Nejedná se přitom o poklad, který
by byl pouze v jeho vlastnictví - jde o poklad celé církve, jíž bylo svěřeno
bohatství Kristovy milosti a která toto bohatství otevírá těm, kdo do církve
patří. 60 Prozradí-li věřící toto tajemství, ztrácí jej nejen sám, ale jeho vinou
také ostatní, kdo do církve patří, a v důsledku také jeho vlastní potomstvo.
Jak vidíme, Ambrož o obsahu pokladu explicite nehovoří, a to už z dů­
vodů, které sám pro nevyzrazování tohoto tajemství udává.Je však patrné,
že nemá na mysli pouze svátosti čili tajemství církve, vyznání víry či znění
modlitby Páně, které bezesporu tvoří hlavní součást discipliny arcani v ostat-
ních Ambrožových dílech, 61 ale to, co se člověku otevřelo poté, když mu
církev svěřila tajemství, a co má uchovat ve svém nitru. Bohatstvím se stalo
koneckonců i to, co v jeho duši přijímání těchto tajemství způsobuje, a lze
říci, že bohatstvím se stal on sám - totiž člověk, v němž se odehrává Kristovo
dílo ospravedlnění, totiž vysvobození od hříchu a spása.
Takto vykoupený člověk je ve své niternosti postaven do kontrastu vůči
liteře, která zabíjí a která náleží těm, kdo „zůstávají mimo". 62 „Tajemství"
(mysterium) je přitom u Ambrože především kategorií četby a interpretace
Písma, 63 a proto obsahuje také jeho duchovní výklad a zahrnuje vidění světa

58 Tamt. II 28 (SAEMO 9, 114):,,Caue ergo, ne diuitias tuas perfidis prodas et, si amicitiam

simulent, non illis aperias interiora domus tuae; non reseres thesauros regios, quos Babylonii
scire non debent, ne ueniant et capiant posteros tuos et seminarium uirtutis abscidant."
59 Tamt. II 32 (SAEMO 9, 118-120).

60 Tamt. II 33 (SAEMO 9, 120-122).

61 Srv. např. A. Paredi, ,,La liturgia cli sant'Ambrogio", in: AA. VV., S. Ambrogio ne/ XVI

centenario del/a nascita,Milano 1940, str. 83-84.

62 Ambrož, Ep.68 (25),15 (SAEMO 20, ed. G. Banterle,Milano 1994, str. 200).
63 G. Francesconi, Storia e simbolo.«Mysterium infigura»: la simbolicastorico-sacramentale

ne/ linguagio e ne/la teologiadí Ambrogio dí Mi/ano, Brescia 1981, str. 60.
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 45
nikoli doslovné, ale duchovní, tj. christologické. 64 Duchovní smysl Písma
umožňuje věřícímu, aby přijal mysterium do vlastního nitra, 65 aby pochopil,
co je obsahem Kristových výroků, které jsou pro Ambrože v pravém smyslu
obsahem tohoto zákazu, který považuje za nařízení evangelia, 66 jak bylo
v církevní tradici zvykem již od počátku. 67 Věřící tak může vidět v celistvosti
Boží plán, který se postupně v průběhu dějin spásy odhaluje a nachází svou
konkrétní podobu v osobě Krista, jenž je obsahem a zjevením tohoto „ta-
jemného" Božího plánu (mysterium) par excellence.68 Toto mysterium nekončí
Kristovou smrtí a vzkříšením, ale dál žije v církvi - svátosti (sacramenta)
uvádějí věřícího do tajemného Božího života (mysterium), a jsou tak samy
tajemstvím (mysteria).
Řečnicky sugestivní je i Ambrožův důraz na všestrannou utilitas, které
má tento příkaz prospět- pomáhá jak těm, kdo stojí venku (totiž porci z Mt
7,6), tak pokladu, jenž byl svěřen církvi (,,perly"), tak církvi samotné (kvůli
možnému ukořistění Babylóňany). 69 Člověk může mít opravdu úctu pouze
k tomu Božímu slovu, které přijímá a ukrývá ve vlastním srdci, neboť je
uchovává tam, kde je přítomný Bůh, totiž v duši věřícího, který byl zasvěcen
do tajemství, u toho, jemuž byla svěřena arcana sapientiae,70 která obsahují
poznání Božího ospravedlnění. 71
Toto ospravedlnění je Pánovou vůlí, a tvoří tak vlastní obsah toho, co arca-
na označují. 72 Poznání tohoto ospravedlnění může člověk získat v pravý čas,
kdy bude mystickým způsobem vyučen73 podobně, jako byl vyučen i Jan. 74
Pak zatouží, aby jej duchovnímu výkladu Písma vyučil jeho jediný skutečný

64
Srv. Exp. ps. cxviii XII 3-4 (SAEMO 10, 12): De Cain et Abell 4,13 (SAEMO 2/1,
196-198); De Jacob et vita beata II 3,12 (SAEMO 3, 284-286); De Joseph 8,45 (SAEMO
3,384); Expl. ps. 39,24 (SAEMO 8, 32); Exp. Le. III 28; 38 (SAEMO 11,268; 278-280);
VI 67 (SAEMO 12, 56-58).
65
Srv. G. Francescorů, Storia e simbolo, str. 60-61.
66
Exp. ps. cxviii II 28 (SAEMO 9, 114).
67
Didache 9,5 (ed. F.X. Funk, Tůbingen 1901, str. 22); Evangelium Thomae 93 (TU 101,
ed. J.Leipoldt, Berlín 1967, str. 48).
68
Exp. ps. cxviii VIII 16 (SAEMO 9,324).
69
Tamt. II 28 (SAEMO 9, 114-116).
70
Tamt. II 29 (SAEMO 9, 116).
71
Ambrož zde sleduje Órigenův (SC 189,208; Cadiou 105) a Hilariův výklad (Tr.
Ps.118 II 7, CCL 61A,22).
72
Inst. 46 (SAEMO 14/2, 146).
73
Srv. De paradiso 11,53 (SAEMO 2/1, ed. P. Siniscalco, Milano 1984, str. 124).
74
Srv. Inst. 46 (SAEMO 14/2, 146); De incarnationis dominicae sacramento 4,29 (SAE-
MO 16,392).
46 Liturgie křesťanského starověku

vykladač, totiž Ježíš, 75 jenž je sám v tomto duchovním výkladu skryt. 76 Tato
nauka pak pochopitelně tvoří součást tajemství (arcana), o nichž je třeba
pomlčet. Takto byli Kristem vyučeni apoštolové, na nichž je církev zbudová-
na. 77 Ti viděli, že v Kristu a jeho vtělení bylo odhaleno Boží tajemství, které
zůstávalo skryté od počátku věků, a to, že v Kristu je počátek i konec zákona
a ospravedlnění pro toho, kdo v něho věří.7 8 Církev, zbudovaná na těchto
apoštolech, je tak uvedena do nového prostoru, do cubicula, tajné Kristovy
komůrky, v níž se nacházejí poklady jeho moudrosti a poznání. Toto secretum
a cubiculum má mít křesťan na paměti, když se modlí: nitro věřícího se stalo
vnitřní královou komnatou, místem, kde je Snoubenka ospravedlněna. 79

Mlčí-li, tím spíše káže (Exp. ps. cxviii IV 19)

Jak jsme již viděli, pro Ambrože termín mysterium (tajemství) neoznačuje
pouze samotné svátosti, ale celý křesťanský život jako takový. Snoubenka
(duše nebo církev) se nemůže Snoubenci líbit, pokud není schopná uchovat
to, co jí svěřil: 80

Církev hovoří, protože je obdařena tak velkým věnem ctností, že se zdá hod-
ná toho, aby Snoubenec přijal její nabídku pohostinství. A proto především
předpokládá, že se Snoubenci bude líbit, když ji Kristus uvidí dobře zakrytou
a schopnou uchovat svěřené tajemství. 81

Ambrož pro tuto snoubenčinu věrnost využívá Vergiliova výrazu fida si-
lentia sacris,82 který označuje právě mlčení o posvátných věcech, 83 tedy kon-

75 Exp. ps. cxviii II 29; 31 (SAEMO 9, 116; 118). Téma Krista coby vykladače Písem

pojednal obsáhle T. Graumann, Christus Interpres. Die Einheit von Auslegung und Verkiin-
digung in der Lukaserkliirung des Ambrosius von Mailand, Berlín - New York 1994, zvl.
str. 255-276.
76 Tamt. VIII 16 (SAEMO 9, 322-324).

77 Tamt. II 29 (SAEMO 9,116).

78 Srv. tamt. XX 3 (SAEMO 10, 324).

79 Tamt. II 29 (SAEMO 9, 116).

80 Tamt. IV 18 (SAEMO 9,184).

81 Tamt. IV 18 (SAEMO 9, 184-186): ,,Tali se munitam dote uirtutum ecclesia loquitur,

ut digna uideatur in cuius inuitatus sponsus succedat hospitium; hinc primum se praesu-
mit esse placituram, si bene tectam et fida seruantem silentia Christus aspiciat."
82 Vergilius,Aeneis III 112 (ed. H. Goelzer -A. Bellesort, Paris 1961, vol. I, str. 73).
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 47
cept velmi blízký discipliněarcani a který nalezneme jak u pohanských, tak
křesťanských autorů. 84 Podobnými slovy Ambrož hovoří o věrnosti v jiných
svých dílech: Sára, typoscírkve, se musí naučit uchovávat svou víru v trojiční
tajemství v tichosti, Maria přináší poselství o Pánově vzkříšení Petrovi, 85
mlčení o posvátném se má stát základem pevnosti pro krále Davida. 86 Neo-
fyta, který se ocitl v lůně církve, musí podobně v tichosti ochránit svou víru,
aby zůstala zachována integrita jeho života. 87 Předmětem této tiché víry jsou
sacra,tedy všechno, co roste v uzavřené zahradě církve, všechny dary, které
jí Snoubenec přinesl coby věno (dos),jež představují plody jeho vykupitel-
ského díla, které svěřuje své Snoubence (duši či církvi), když se s ní intimně
spojuje.88 Církev odpočívá na Pánově hrudi, zastíněná před horkem, které
pálí venku, 89 a vychvaluje krásu svého Ženicha tím spíše, pokud o tom, co-se
mezi nimi odehrává, mlčí:

Církev vychvaluje ženichovu krásu, jehož člověk spíše chválí tichým citem,
a věrný tlumočník tajemství káže spíše mlčky, neboť ten, kdo vyzrazuje tajem-
ství (arcana), ubírá na Kristově slávě. Nikdo ať proto neháže své perly sviním,
aby nenechal pošlapat vzácné šperky! Ve stanu tlachala a mluvky proto Kristus
nesloží svou hlavu - mnohomluvností se otevírají dveře hříchu -, nýbrž složí
ji ve stanu muže vážného,jenž váží svá slova, nehovoří příliš a střízlivostí slov
se vyhýbá opileckým řečem. 90

83
Servius Grammaticus, Commentarius in Vergilii Aeneidos /ibros III 112 {ed. G. 11ů­
lo - H. Hagen, BTL, Leipzig 1881, Bd. I, str. 362).
84
Apuleius, Metamorphoses III 15; 20 (ed. R. Helm, BTL, Stuttgart - Leipzig 1981,
str. 63, 67); Tertullianus, Ad nationes I 7; Apo!ogeticum 7,6 (CCL 1, ed. J. Borleffs -
E. Dekkers, Turnhout 1954, str. 19; 99).
85
Ambrož,DeAbraham I 5,35 (SAEMO 2/2, ed. F. Gori,Milano 1984, str. 7-6).
86
Ambrož, Expl ps. 36,2 (SAEMO 7, 148-150).
87
Ambrož,Myst. 9,55 (SAEMO 17,164).
88
E. Dassmann, La sobria ebrezza del/o Spirito. La spiritualita di S. Ambrogio vescovo di
Mi/ano, Varese 1975, str. 165-168, zvl. 167 [něm. orig.: Die Friimmigkeit des Kirchenvaters
Ambrosius von Mai/and, Miinster 1965].
89
Srv. Exp. ps. cxviii IV 15 (SAEMO 9, 182).
90
Tamt. IV 18 (SAEMO 9, 186): ,,Laudat sponsi decorem ecclesia, quem plus unus-
quisque tacito laudat affectu et fidus mysteriorum interpres tacendo plus praedicat; nam
qui arcana diuulgat, inminuit Christi decorem. Ideo nemo mittat margaritas suas porcis,
ne concukari faciat ornamenta pretiosa. Non ergo in tabernaculo loquacis et garruli, quia
in multiloquio peccatum admittitur, sed in uiri serii, qui sit parcus alloquii nec sermonis
intemperans et uerborum sobrietate temulentiam loquacitatis euitans, caput suum Chris-
tus inclinat."
48 Liturgie křesťanského starověku

Proto i biskup, tlumočník mystických skutečností, 91 káže o to více či lépe,

když mlčí, neboť ten, kdo zveřejňuje obsah tajemství, uráží Kristovu krásu.
Kazatel, který vysvětluje shromážděnému Božímu lidu tajemství, jež mu
byla svěřena, je schopen lépe předat svůj základní postoj před Bohem - to-
tiž postoj chvály-, pokud při výkladu užívá aposiopese, zámlky (reticentia).
Tato řečnická figura má zdůraznit skutečnost, že Bůh sám je nevýslovný,
nesdělitelná jsou tajemství, která byla svěřena církvi, a pokus popsat je slovy
zmenšuje v očích toho, kdo naslouchá, jejich nádheru. Tímto způsobem
nekáže pouze vlastními slovy, ale může sdělit svým posluchačům i cosi ne-
výslovného, totiž radost vlastní křesťanskému životu.
Řekli jsme již, že arcana obsahují Boží nádheru, jeho nevyjádřitelnou
podstatu, která je přitom svěřena církvi, zamilované do Boha a zasnoubené
s ním. Tato tajemství není možné vyzradit, avšak nejedná se pouze o rituální
či liturgický kontext iniciačních svátostí, ale o tajemství celého křesťanského
života, který se otevírá věřícímu křtem. Lze tedy říci, že tato arcana nenáležejí
pouze do sféry božského ani pouze do lidského nitra, ale do sféry, kde se tyto
dvě oblasti překrývají, totiž do srdce věřícího, který byl iniciací přivtělen ke
Kristu, v jehož životě se projevily plody Kristova díla ospravedlnění, totiž
jeho vtělení, utrpení a vzkříšení.
Tímto způsobem se Boží tajemství stalo tajemstvím církve - jednotlivých
údů Kristova těla-, tajemstvím,jež znají pouze oba snoubenci. Hovořit otevře­
ně o tom, co zůstává tajemstvím mezi manžely,by bylo házení perel sviním a po-
šlapání čehosi krásného - a stejně se chová ten, kdo prozrazuje Boží tajemství.
Tichost představuje pro Ambrože způsob, jak uskutečnit tento snoubenecký
vztah ke Kristu - kdo není bezuzdný žvanil, k tomu se Kristus obrací se stejnou
intimitou jako k Janovi, když čerpá z mystické moudrosti na Pánově hrudi.

On sám nechť zazáří v tvém nitru (fxp. ps. cxviii XIX 30)

Poslední z míst, jež nám osvětlí v rámci Výkladu 118. žalmu význam discipliny
areani pro milánskou církev konce 4. století,je devatenáctá kniha, která hovoří
o situaci člověka, který je tísněn vlastním špatným svědomím a pozoruje se

91
V Ambrožově době kázal- pravděpodobně s výjimkou biskupových cest a zřejmě i ven-
kova - pouze biskup (srv. V. S. Monachino, Ambrogioe la eurapastoralea Mi/ano ne! secoloIV.,
Milano 1973, str. 123-124). Ambrož hovoří výslovně o biskupově charismatu ve svém listu
adresovaném biskupu Constantiovi: Ep. 36 (2), 3 (SAEMO 19, 22); srv. D. Vopřada, ,,Planus
atque suavissimus doctor. Milánský biskup Ambrož coby kazatel", Salve 18, 1 (2008) 17-32.
Disciplina arcani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 49
duchovním zrakem. 92 Z tohoto zajetí mohou člověka vysvobodit pouze Kris-
tovo vtělení a utrpení, které přináší uzdravení z vášní a neuspořádaných tužeb
a odpuštění hříchů. 93 Historický Kristův příchod ovšem stále zůstává ve srov-
nání se září eschatologického příchodu pouhým stínem: 94 Krista není možné
spatřit tváří v tvář, ale pouze jako stín jeho těla, jímž je církev, neboť lidské
oči nejsou s to hledět do božského světla. 95 Ačkoli je církev jen stínem, jejím
dědictvím je Kristus 96 a církev po něm touží jako po svém Snoubenci, 97 a ač­
koli prve neoplývala krásou, nyní je nejzářivější z nocí. 98 Výrazivo,jehož zde
Ambrož užívá, evokuje symboliku velikonoční noci, při níž během křestních
obřadů neofyté oblékali na znamení podobnosti s Kristem bílá roucha: 99

Je-li tak veliká krása církve,jsou-li tak velké odměny za věrnost, které nás mo-
tivují, očekávejme tedy vycházející slunce! Běžme vstříc jeho východu, dříve
než řekne: Hle, tu jsem! Slunce spravedlnosti chce být očekáváno a nečeká nic
jiného.[ ... ] Budeš-li očekávat toto slunce při jeho východu,obdržíš jako světlo
Krista. Právě on se nejprve rozzáří v nitru tvého srdce (cordis tui arcano), řek­
neš-li mu: Za noci té vyhlíží můj duch, právě on nechá kvůli tobě zářit v nočních
hodinách jitřní světlo, budeš-li rozjímat nad slovy Božími. 100

Ambrož vykresluje celou scénu takto barvitě, aby mohl věřícím ukázat
Kristovu slávu, a nadchnout je tak pro rozhodnutí rozběhnout se v-stříc Pánu,
který stojí u brány jejich srdcí a tluče. Tak jako se Kristus zjevil nenadále

92
Srv. Exp. ps. cxviii XIX 1-2 (SAEMO 10, 284-286).
93
Srv. tamt. IX 4 (SAEMO 10,286).
94
Tamt. XIX 5 (SAEMO 10,288). Srv. L. F. Pizzolato, La dottrina esegetica,str. 82; G.
Francesconi, Storia e simbolo, str. 199-216; SAEMO 10,289, pozn. 5.
95
Tamt.XIX 6 (SAEMO 10,288).
96
Tamt. XIX 24 (SAEMO 10, 304-306).
97
Srv. tamt. VII 33; 35; XIX 23 (SAEMO 9, 304-306; 10, 302); Isaac 5,38 (SAEMO
3, 74).
98
Exp. ps. cxviii XIX 26 a zvl. 27 (SAEMO 10,306).
99
Tamt.XIX28 (SAEMO 10,306); srv. tamt.XVI 2l;XXII 33 (SAEMO 10,190.418);
Myst. 7,34-35 (SAEMO 17, 152-154);Apologia David 12,59 (SAEMO 5, ed. F.Lucidi,
Mitano 1981, str. 118-120).
100
Exp. ps. cxviiiXIX 30 (SAEMO 10, 306-308): ,,Cum ergo tanta ecclesiae gratia, tan-
ta nos praemia deuotionis inuitent, praeueniamus orientem solem, occurramus ad eius or-
tus, antequam dicat: ecceadsum. Vult se praeueniri sol iustitiae et ut praeueniatur expectat.
[ ... ] Si hunc solem praeueneris, antequam iste surgat, accipies Christum inluminantem.
I pse prius in tui cordis inlucescet arcano, ipse tibi dicenti: de nocte uigilatad te spiritus meus
matutinum lumen temporibus faciet splendere nocturnis, si mediteris uerba dei."
50 Liturgie křesťanského starověku

apoštolům, nemůže jej nic zastavit před tím, aby přišel k věřícímu: tomu, kdo
očekává v pokání a poklidu příchod slunce spravedlnosti, se dostane Krista
coby světla a Kristus sám zazáří v nitru (arcanum) jeho srdce.101 Oním tajem-
stvím tu tedy není pouze svěřený poklad, ale samotné lidské nitro, osvícené
Kristem - Sluncem spravedlnosti.
Co tvoří kontext celého obrazu? Je jím jednak láskyplný vztah mezi
Snoubencem a Snoubenkou, charakteristický svým silným eschatologickým
napětím, a jednak rámec iniciačních obřadů, konkrétně křtu.Na jedné straně
může být tedy příchod Krista, jenž osvěcuje lidské srdce, chápán jako popis
mystického momentu na duchovní cestě, na druhé straně je postaven na
prvotní zkušenosti věřícího, totiž velikonoční vigilii, symbolice noci, světla,
osvícení. V obou případech je však zjevné, že tím, kdo zazáří v nitru člověka,
je sám Kristus. On sám je pokladem, který musí zůstat skryt, on, který je ne-
výslovný. Nejedná se již o nepoznatelné tajemství nacházející se v nebesích,
o němž se nesmí hovořit, 102 ale o tajemství, které se nachází v nitru věřícího,
u srdce jeho osobnosti (intus) .103
Toto objevení Krista ve vlastním srdci Ambrož spojuje s modlitbou, ranní
liturgií a rozjímáním Božího slova.104 Milánský biskup je realista, jenž dob-
ře ví, že se nachází před publikem, které je ponořeno do světských starostí
a záležitostí, ale chce ukázat, že se nejedná o téma, které by se týkalo pouze
těch, kteří se vědomě rozhodli, že se budou křesťanské askezi věnovat celým
životem. 105 Ambrožovo poselství je prosté: chceš-li objevit Slunce spravedl-
nosti, začni se modlit, ať již v soukromí nebo společně s celým společenstvím,
a tato modlitba má být proniknuta rozjímáním Písma. Slunce spravedlnosti
je zde pro všechny; i ti, kdo je neznají, mohou vytušit jeho přítomnost. 106

101
Exp. ps. cxviii XJX 30 (SAEMO 10, 308).
102
Srv. tamt.XII 2-4 (SAEMO 10, 10-12).
103
Srv. tamt. I 6; VIII 39; X 25 (SAEMO 9, 66-68; 350; 424-426); XIV 18; XVIII
16; XIX 2; XX 45-46; 50; XXI 17 (SAEMOlO, 150-152; 256; 284-286; 358; 362; 384);
G. Madec, ,,L'homme intérieur selon saint Ambroise", in: Y. M. Duval (ed.), Ambroise
de Milan. XVI centenaire de son élection épiscopale,Paris 1974, 283-308; E. Dassmann, La
sobria ebrezza, str. 204.
104
Exp. ps. cxviiiXJX 32 (SAEMO 10, 310-312).
105
Není nutné předpokládat, že by byl Ambrož zklamán způsobem života svých věří­
cích: srv. E. Dassmann, La sobria ebrezza, str. 322, pozn. 7. Samotný text Exp. ps. cxviii
neumožňuje rekonstrukci liturgického života milánské církve, ačkoli takové pokusy ne-
chybějí (např. V. S. Monachino,Ambrogio e la eurapastorale; E. Cattaneo, La chiesa di Amb-
rogio. Studi di storia e di liturgia, Milano 1986). Lze však předpokládat, že všední návštěva
liturgických (a zvláště nočních) modliteb byla ze strany věřících velmi nízká.
106
Exp.ps. cxviiiXJX 38 (SAEMO 10,316).
Disciplina are ani ve výkladu 118. žalmu sv. Ambrože 51

Biskup stále opakuje: ač se zdráháš, nemáš odvahu, Kristus-Slunce má moc

proniknout a prozářit jasem věčného světla každou duši. 107
Ačkoli v tomto úryvku Ambrož vůbec nevybízí k tomu, aby věřící zacho-
vali mlčení ohledně tajemství, do nichž byli zasvěceni, přesto se tajemství,
které je podle ostatních míst zapotřebí uchovat, dotýká. Nalézáme zde silné
aluze na křest, jehož smysl ovšem zůstává vyhrazen pouze těm, kdo jej při­
jali. Znovu se zdůrazňuje, že existuje jisté vnitřní poznání, které je vzácným
pokladem a pravým bohatstvím člověka, totiž poznání Krista, který rozbíjí
úzkostné temnoty svým světlem. To je poselství jak pro křesťanský plebs, kte-
rý může klást Krista až kamsi za své starosti, tak pro „duchovní profesionály",
i pro ty, kdo teprve mohli být okouzleni krásou církve 108 a mohli teprve začít
toužit po Kristu osvěcujícím lidské nitro. 109

Závěrem

Ačkoli může být tato studie pouze malou sondou do Ambrožova pojetí disci-
pliny arcani, přesto nám obrazy z jeho Výkladu 118. žalmu umožňují vyvodit
několik závěrů. Obsah discipliny arcani se zde totiž neomezuje na průběh (pří­
padně význam) vyznání víry, otčenáše, svátostí, jak by se mohlo zdát z jiných
jeho spisů, zvláště jeho křestních katechezí a výkladu kréda. Tajemství,jež má
věřící uchovávat, je to, co se mu otvírá křtem: duchovní význam Písma, vý-
znam a účinek Kristova vtělení a vykoupení.Arcanum obsahuje určitou mys-
tickou zkušenost, vyplývající z přivtělení ke Kristu a z jeho působení v životě
křesťana, která dojde svého naplnění teprve v eschatologickém završení.
Pro Ambrože nepředstavuje disciplina arcani mrtvou literu či církevní naří­
zení, které by slepě následoval, ale zcela jasný epistemologický koncept, který má
předobrazy jak v novozákonních spisech (Mt 7,6; 13 ,44; 1K3 ,2), tak především
v alexandrijské exegezi (Filón, Órigenés), na niž milánský biskup navazuje. Zá-
roveň toto teoreticko-praktické pojednání osvětluje i způsob, kterým Ambrož
hovoří ve svých spisech: spíše než jako úsilí o zdobnost a květnatost (ornatus) ize
Ambrožovy spisy číst mezi řádky, narážkově, s vědomím, že mohou být určeny
pro rozrůzněné publikum. Způsob,jakým Ambrož hovoří, umožňuje poslucha-
či či čtenáři, aby se mu dostalo poznání, co znamenají arcana, o nichž biskup
hovoří, způsobem odpovídajícím jejich duchovnímu poznání. V rámci Výkladu

107
Tamt. XIX 38-39 (SAEMO 10, 316-318).
108
Tamt.XIX29 (SAEMO 10,308).
109 Tamt. XIX 30 (SAEMO 10, 308-310).
52 liturgie křesťanského starověku

je pak disciplínaarcanipředstavena jako jeden z nezbytných kroků na cestě hříš­

níka k ospravedlnění, od morálního významu Písma ke smyslu mystickému,
jako nezbytný krok na cestě k moudrosti a plnému spojení s Kristem.
Proč by měl pak křesťan toto poznání skrývat před těmi, kdo dosud ne-
byli zasvěceni do křesťanských tajemství a přivtěleni k církvi? Pro Ambrože
je tento důvod povahy epistemologické - poklady moudrosti jsou ukryty
v Kristu.U0 Jedině ten, kdo je s Kristem spojen, a to skrze iniciační svátosti,
jehož duši Kristus prozářil svou přítomností, je schopen z těchto pokladů
čerpat. Nemá pak význam předávat toto bohatství někomu, kdo s Kristem
spojen není, protože jednak není schopen toto poznání využít a docenit, jed-
nak jím může pohrdnout a odvrhnout je jako směšné či neužitečné. Ten, kdo
náleží k církvi, jíž bylo svěřeno intimní poznání moudrosti skryté v Kristu,
které obsahuje víra (fides),jemá nakonec uchovat po Mariině a Janově vzoru
ve svém srdci, a tak zachovat i svěřené tajemství a nezradit důvěru (fides)
toho, komu toto královské tajemství po pravdě náleží.

Disciplina arcaní in the Commentary on Psalm 118 of St. Ambrose ofMilan

David Vopřada
The paper studies the disciplinaarcani- an ancient practice of the Church which entailed
speaking of some articles of the faith, the sacraments, and prayer only to those who were
alreadyinitiated in the mysteries of the Church -in the Commentaryon Psalm 118 ofSt
Ambrose ofMilan. In the Commentary, Ambrose uses several images that describe the
acquisition of the divine knowledge and the content of the secret entrusted to the faithful
that has to be kept safe. Hrst of all, there is the example of the Apostle John reclined on
the chest ofhis Master, then the royal secret that has to be concealed, the riches and the
inheritance to be guarded, the beauty of the Bridegroom that is better preached in silence
than by words, and of the Christ- Illuminatorwho comes to shine in the soul of the believer
though the latter finds himself in the darkness of night. These texts of the Commentary
allow us to conclude that, for Ambrose, the content of the secret was not only the Creed,
the Sacraments, or the Lorďs Prayer but Chrisťs entire work ofjustification in the life of
the faithful. In other words, the secret to be guarded is Christ as present in the heart of
the Christian and the believer's interiority as well. The source of this doctrine is not only
the Alexandrian tradition, but Ambrosťs classical education and culture as well. Ambrose
uses the Roman concept of trust (jides)that is gained by maintaining an entrusted secret
and re-works it into a Christian concept of faith (jides)that is maintained by keeping and
observing Chrisťs words which the Church entrusts to the baptized.

KeyWords: Ambrose ofMilan; Expositiopsa/mi cxviii; disciplinaarcani;Christian Initia-

tion; Ancient Liturgy

110 Tamt. I 16 (SAEMO 9, 78-80).