Uhlovodíky

Uhlovodíky jsou nejjednodušší organické sloučeniny obsahující ve svých molekulách pouze atomy
uhlíku a vodíku. Uhlovodíky dělíme:

 podle tvaru uhlíkatého řetězce:

o acyklické (alifatické) – uhlíkatý řetězec je otevřený – přímý nebo rozvětvený

o cyklické – uhlíkatý řetězec je uzavřený (kruhový)

 podle typu vazeb mezi atomy uhlíku:

o nasycené (mezi atomy uhlíku jsou pouze jednoduché vazby) – patří sem alkany
a cykloalkany

o nenasycené (mezi atomy uhlíku je alespoň jedna násobná vazba) – patří sem alkeny,
alkadieny a alkyny

o aromatické (obsahují delokalizovaný systém π elektronů)

Alkany
Skupina uhlovodíků obsahujících pouze jednoduché vazby v molekule, proto jsou řazeny do skupiny

nasycených uhlovodíků.

Obecný vzorec CnH2n+2

Homologická řada – seřazení alkanů podle počtu uhlíků každý další člen je bohatší o –CH2-

Fyzikální vlastnosti
 Alkany jsou látky plynné, kapalné, až tuhé.

 Alkany s jedním až čtyřmi uhlíky v řetězci (methan, ethan, propan, butan, isobutan) jsou

plyny,

 alkany s pěti až šestnácti uhlíky jsou kapaliny

 alkany s více než sedmnácti uhlíky v molekule jsou látky pevné.

  Teploty tání a varu alkanů jsou v menší míře ovlivněny i řetězovou izomerií, kdy

rozvětvené izomery mají nižší teplotu tání i varu než izomery nerozvětvené, protože

rozvětvení znesnadňuje uložení molekul do krystalové struktury a zmenšuje velikost

přitažlivosti mezi molekulami

 Nepolární charakter molekul - všechny uhlovodíky nerozpustné ve vodě a polárních

rozpouštědlech. Rozpouštějí se však v celé řadě nepolárních rozpouštědel (benzen, ether,

tetrachlormetan). Kapalné alkany jsou zpravidla dobrými nepolárními rozpouštědly, ve

kterých se rozpouštějí mnohé organické sloučeniny nepolárního charakteru, jako jsou tuky

a oleje.

 Všechny uhlovodíky mají hustotu menší než 1g/cm3, jsou proto lehčí než voda.

Chemické vlastnosti
 Alkany - málo reaktivní sloučeniny – již jejich dříve užívaný název – parafiny – tuto

vlastnost vyjadřuje (z latinského parum affinis = málo slučivý).

 Chemické vlastnosti alkanů jsou ovlivněny – nepolaritou a stálostí jednoduchých vazeb

 Všechny chemické vazby (C-C, C-H) v molekulách alkanů jsou nepolární a relativně

pevné, takže vůči polárním a iontovým činidlům jsou alkany prakticky netečné.

 Pro alkany je proto charakteristické homolytické štěpení kovalentní vazby –

RADIKÁLOVÉ REAKCE.

Reakce alkanů:

- Radikálová substituce

- Eliminace (dehydrogenace)

- Izomerace

- Krakování
 Radikálová substituce alkanů

Dochází k nahrazení (substituci) vodíku za radikál jiného prvku či skupinu atomů. Probíhá za

vyšších teplot nebo vlivem UV záření, aby mohlo dojít k homolytickému zániku vazeb.

Výsledkem těchto reakcí je směs různých produktů.

V praxi nejčastěji prováděné radikálové substituce alkanů jsou halogenace, nitrace, sulfochlorace a

oxidace.

A) Halogenace
Souhrnně lze chloraci metanu zapsat chemickou rovnicí:

Halogenací dochází k náhradě jednoho nebo více vodíkových atomů (podle podmínek, za kterých
reakce probíhá) v molekulách alkanů atomy halogenů

Reaktivita halogenů k alkanům klesá v řadě: F > Cl > Br > I.

Mechanismus radikálové halogenace - radikálová substituce má z hlediska reakčního mechanismu

poměrně složitý průběh. Lze ji rozdělit do tří po sobě následujících fází:

zahájení (= iniciace) – vznik radikálů

šíření (= propagace) – řetězová reakce – vznikají další radikály

zakončení (= terminace) – zánik radikálů

1) iniciace = zahájení
V této fázi dochází k homolytickému rozštěpení chemické vazby v molekule halogenu - chloru
působením energie ultrafialového záření nebo tepla za vzniku dvou radikálů chloru:
2) propagace = šíření
V této fázi reakce narazí jeden ze dvou vzniklých radikálů chloru do molekuly metanu a způsobí

homolýzu vazby mezi atomem uhlíku a vodíku - řetězová reakce

3) terminace = zakončení
Celá reakce je zakončena sloučením zbylých radikálů v reakční směsi:

Všechny tyto kroky jsou zapsány pro chloraci metanu do prvního stupně. Produktem reakce je

chlormetan. Ten má ještě další tři atomy vodíku, které rovněž mohou být nahrazeny chlorem za

vzniku dichlormetanu, trichlormetanu, až tetrachlormetanu.

Radikálové reakce mají řetězový průběh – těžko se řídí – PESTRÁ SMĚS PRODUKTŮ Vzniklá směs

produktů se dělí destilačně.

Celkový průběh reakce při nadbytku chloru:

Chlorace vyšších alkanů je podobná jako u metanu, jen směs produktů je pestřejší. Chlorace etanu do

prvního stupně vede ke vzniku chloretanu, který může podléhat další chloraci za vzniku dvou

různých dihalogenderivátů (1,1 – dichlorethanu a 1,2 – dichlorethanu):

Nejlépe probíhá radikálová chlorace na terciárním uhlíku, hůře na sekundárním, potom

primárním a nejhůře u metanu.

Závisí to na stabilitě vznikajícího radikálu, kdy nejstabilnější jsou terciární radikály, u nichž je

nepárový elektron stabilizován kladným indukčním efektem tří alkylových substituentů, a tím

dochází ke zvýšení stability systému.

B) Nitrace
Nitrací dochází k náhradě vodíku nitroskupinou –NO2 .
K nitraci se používají oxidy dusíku (N2O5) nebo zředěná kyselina dusičná.
Při radikálové nitraci je průběh reakce složitější v závislosti na činidle i podmínkách reakce. V praxi

se provádí nitrace nižších alkanů, nejčastěji metanu, jehož nitrací se získává nitrometan, který se

používá jako rozpouštědlo i palivo do speciálních spalovacích motorů.

C) Oxidace
U alkanů má význam oxidace vzdušným kyslíkem, který s alkany reaguje jako biradikál kyslíku.

Podle rychlosti průběhu a možnosti zachycení jednotlivých meziproduktů oxidace lze oxidaci rozdělit
na katalytickou (kontrolovanou) a hoření (popř. explozi).

Katalytická oxidace probíhá pomalu a jejími produkty jsou kyslíkaté deriváty, vznikající zpravidla v pořadí:
alkan → alkohol → karbonylová sloučenina → karboxylová kyselina → oxid uhličitý a voda

Hoření alkanů
velmi rychlé až explozivní. Produktem hoření (za předpokladu dostatečného přístupu kyslíku) jsou oxid uhličitý

a voda, jedná se o úplnou oxidaci alkanů. Silně exotermický charakter reakce umožňuje využití plynných

alkanů a směsí kapalných alkanů při vytápění apod.

 Eliminační reakce
A) Dehydrogenace – radikálová eliminace

Při dehydrogenaci dochází k eliminaci vodíkových atomů ze sousedících uhlíkových atomů po homolytickém

rozštěpení chemických vazeb. Probíhá za přítomnosti dehydrogenačních katalyzátorů (např. Ni nebo Pt) při

teplotě 200–400 °C. Dehydrogenací vznikají nenasycené uhlovodíky (alkeny, alkadieny, alkyny atd.):

B) Krakování alkanů
Tepelné krakování (z anglického to crack – trhat) je odborný název pro pyrolýzu uhlovodíků. Jedná

se o krátkodobé zahřívání uhlovodíků za nepřístupu vzduchu na 400–600 °C. Při vysokých teplotách

dochází k odštěpování vodíku, trhání uhlíkových řetězců a následné rekombinaci (izomeraci)

vzniklých radikálů. Celý proces má tedy radikálový průběh, protože dochází k homolytickému štěpení

vazeb C-C a C-H alkanů.

Hlavními produkty krakování jsou tak nižší a rozvětvené nasycené uhlovodíky a alkeny. Tímto

způsobem se zpracovávají výševroucí podíly frakční destilace ropy s cílem vyrobit kvalitní benzíny.

Př. krakování propanu:

 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH3
H 3C CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH2 CH3
hexadekan H 3C CH2 CH2 CH2
oktan
+
CH CH2 CH2 CH3
H 2C CH2 CH2 CH2
okt-1-en
 Izomerace
Izomerací alkanů vznikají řetězové izomery. V praxi je nejdůležitější tvorba alkanů obsažených v

benzínu (alkany s šesti až devíti uhlíkovými atomy) s co nejrozvětvenějšími řetězci, tzv.

reformování.

Například přesmykem oktanu může vzniknout 2,2,4-trimethylpentan:

ZÁSTUPCI

Metan
Je hlavní součástí zemního plynu (60–99 %). Vzniká mikrobiálním rozkladem celulosy za nepřístupu

vzduchu (např. v močálech) jako tzv. bahenní plyn. Tvoří se také při geochemických přeměnách uhlí

jako tzv. důlní plyn. V místech značné koncentrace organických zbytků vzniká činností

mikroorganismů jako bioplyn.

Metan je těžko zkapalnitelný plyn s teplotou varu -164 °C. Se vzduchem po zapálení exploduje

(nebezpečí výbuchu v dolech).

Používá se ho jako plynného paliva, je rovněž důležitou surovinou chemického průmyslu. Z methanu

se připravují mnohé významné sloučeniny, jako jsou chlorované deriváty, acetylen, kyanovodík, vodík

a saze, užívané jako pigment a plnidlo v polygrafickém a gumárenském průmyslu.

Rozkladem vodní párou za vysokého tlaku a teploty asi 900 °C se methan přeměňuje na syntézní

plyn (směs oxidu uhelnatého a vodíku). Syntézní plyn je surovinou pro výrobu mnoha derivátů

uhlovodíků (zejména kyslíkatých) a k získání vodíku.

Metan byl přítomen v praatmosféře Země, v dnešní atmosféře téměř zastoupen není. Zato je

podstatnou součástí planet Saturnu, Uranu a Neptunu, nikoli však Jupiteru.

Etan
Je v menším množství obsažen v zemním plynu. Používá se k průmyslové výrobě ethenu.
Je hlavní surovinou pro výrobu vinylchloridu, ze kterého se vyrábí PVC.

Propan a butan
Obě sloučeniny jsou rovněž obsaženy v zemním plynu. Jejich směs se používá jako palivo do vařičů

(propan butanové tlakové lahve) a k pohonu zážehových motorů (LPG).

Kapalné alkany
Směs izomerů pentanu je obsažena v bezbarvé kapalině známé pod názvem petrolether (obsahuje v
malém množství i izomery hexanu), který se používá jako laboratorní rozpouštědlo nepolárních látek,
jako jsou tuky a oleje.

Směs alkanů s šesti až devíti uhlíky v řetězci je podstatnou součástí paliva pro spalovací
motory, benzinu.

Pevné alkany
Pevné alkany jsou obsaženy ve vazelínách, mazacích olejích a parafínu.

Nejznámějším pevným alkanem je parafín. Jedná se o bílou voskovitou látku (angl. paraffin wax) s

bodem tání kolem 55 °C, obsahující převážně směs alkanů s 16 až 36 uhlíky v řetězci. Používá se

k výrobě svíček, k impregnaci dřeva, v potravinářském, sklářském, keramickém, kosmetickém

a farmaceutickém průmyslu. Uplatnění nachází i v automobilovém průmyslu jako rezistenční a

ochranný vosk. Dále slouží k výrobě zápalek, dentálních vosků, lyžařských vosků a k voskování nití.
 CYKLOALKANY

Cykloalkany jsou cyklické nasycené uhlovodíky, které tvoří podobně jako jiné uhlovodíky
homologickou řadu, kde se každý následující uhlovodík liší od předcházejícího o skupinu -
CH2-.
Názvosloví:
Názvy cykloalkanů se tvoří tak, že k názvu alkanu přidáme předponu cyklo– (např.
cyklopropan, cyklobutan, cyklopentan atd.).
Obecný vzorec CnH2n
Názvy a vzorce prvních čtyř cykloalkanů:

Fyzikální vlastnosti
Stejné s alkany, teplota varu závisí na počtu uhlíků: cyklopropan a cyklobutan – plyny, cyklopentan a
cyklohexan – kapaliny

Chemické vlastnosti
Cyklopropan a cyklobutan – velmi nestálé, vnitřní pnutí (úhel 600 a 900 nepřirozený)
U těchto dvou cyklů probíhá samovolná izomerace

izomerace H2 CH
CH2
C CH3
H 2C CH2

izomerace
CH CH3
H 2C CH2

případně i adiční reakce

+ H2

H3 CH3
+HCl
propan
C H 3C

Cl
1-chloropropan

Cykly jsou stabilní až od cyklopentanu, nejčastější výskyt v přírodě jsou právě šesti a pětičetné cykly

nejčastější (spojení více uhlíků energeticky méně výhodné), chemické reakce probíhají podobně jako u

alkanů to znamená radikálová substituce.

CH H C CH2 Cl
H2C 2
CH2 UV 2 CH + HCl
+ Cl 2
H2C H2C CH2
CH2 CH2
CH2

Konformace cyklohexanu
Jednoduchá vazba je volně otočná → molekula cyklohexanu se natáčí – dvě krajní polohy
- Vanička
- Židlička