Frank Edwards

NEJZÁHADNĚJŠÍ
ZE ZÁHADNÝCH
Nakladatelství
Dialog
1993
 PŘEDMLUVA

Předkládám čtenářům svoji sbírku neobyčejně záhad­

ných událostí, které se opravdu staly. Už před sto lety se na­
příklad v Devonshiru objevily záhadné otisky, jež svými roz­
měry odpovídají stopám, které se dnes přisuzují sněžnému
člověku. Nevysvětlitelné zmizení Olivera Marche je hádan­
kou, kterou rovněž nikdo nedokázal rozluštit. A lze vůbec vy­
světlit nepochopitelné zmizení vojenských i civilních letadel
v nepatrném koridoru východního pobřeží USA? A to zejmé­
na onen případ, kdy zmizela najednou a beze stopy celá let­
ka stíhacích letadel i se zkušenými piloty? Ohromující schop­
nosti elberfeldských koní jsou neméně pozoruhodné, a to
i při srovnání se zázračnými věšteckými schopnostmi jejich
koňské kolegyně Lady Wonder, jež dokázala neomylně najít
nezvěstné osoby. Slavný vědec Marconi, věčně schýlený nad
svými primitivními přístroji, si byl jist, že se mu podařilo
navázat smysluplné rádiové spojení s Marsem. O půl století
později se důkladně vybavení vědci na celém světě pustili po
jeho stopách. Tato kniha obsahuje desítky zdánlivě neuvěři­
telných událostí, které se skutečně odehrály, o čemž svědčí
uchované dokumenty pořízené hodnověrnými osobami.
Všechny popsané příběhy byly ve své době skutečnými světo­
vými senzacemi a mnohé z nich zůstaly senzacemi dodnes,
protože ani dnešní věda nenalezla uspokojivé odpovědi na
nejzáhadnější ze všech záhad. Předkládám čtenářům pouze
fakta, aniž bych měl sebemenší zájem na jejich zkreslování
nebo vylepšování. Uvedené příběhy jsou rovněž dokladem to­
ho, že svět nevysvětlitelných záhad se nikdy nevyčerpá
a vždy se přihodí něco, co probudí náš úžas a vymkne se me­
chanismu lidského chápání

Frank Edwards
 ČÁST
PRVNÍ
 1/ Zázrační koně
z Elberfeldu
Pokud měl s o u d c e W i l h e l m v o n Osten pravdu, do­
p o u š t ě l se svět po celá t i s í c i l e t í t r a g i c k é h o o m y l u ve
svém vztahu ke zvířatům. Von Osten byl skálopevně pře­
svědčen o m i m o ř á d n ý c h rozumových schopnostech zví­
řat. Po celý svůj život vedl spory s o d b o r n ý m i kapacita­
mi, které přesvědčoval, že některá zvířata, ale z e j m é n a
koně, mají vyšší intelektové předpoklady, než j s o u j i m
o b e c n ě přisuzovány. Tento amatérský badatel soudil, že
se v některých rozumových výkonech zvířata vyrovnají
člověku, pokud dosáhnou vrcholu svých schopností. Tě­
m i t o neobvyklými názory obtěžoval von Osten svoje spo­
l u o b č a n y tak dlouho, až se mu začali vyhýbat. V Berlíně
j e j považovali za excentrika, s n í m ž je třeba j e d n a t obe­
zřetně. Soudce takové j e d n á n í uráželo, a tak se rozhodl
prokázat, že zvířata jsou hloupá j e n proto, že se j i m ne­
dostává patřičné intelektuální výchovy. T u t o tezi chtěl
podepřít pádnými důkazy. Jeho skrovné příjmy mu však
nedovolovaly opatřit si potřebné výsledky výzkumu fi­
n a n č n ě nákladnějším způsobem, takže nebylo nijak pře­
kvapující, když svůj první experiment provedl se starým
a n e m o c n ý m medvědem, kterého získal j a k o vysloužilce
z cirkusu. Není známo, zda tento medvěd vlastnil inteli­
g e n c i , která by stála za z m í n k u . V o n O s t e n ů v d o m á c í
však velice brzy zjistil, že s lidským n á j e m n í k e m sdílí po­
koj i n e p ř i h l á š e n ý m e d v ě d . S o u s e d é se o m e d v ě d o v ě
existenci dozvěděli ze skvrn na stropě a podle nesnesitel­
n é h o zápachu, který byl údajně průkaznější než pádnost
medvědích myšlenek. Rovněž pochopili, že von Osteno-
va výuka spočívá v hlasitých pokřicích a zlostném volání
na medvěda, které znělo dnem i nocí: „Jedna, dvě, tři!"
T o t o n a l é h á n í se však míjelo ú č i n k e m , m í š a se ani za
m á k nezajímal o kravál, který ho m ě l nasměrovat k po­
c h o p e n í e l e m e n t á r n í c h základů aritmetiky, a ignoroval
také štulce do své hlavy p ř e l o ž e n ý m i n o v i n a m i . Výuka
byla zastavena j e š t ě p ř e d t í m , než vyučující přistoupil
k problematice čísla čtyři. T e h d y j e d e n ze sousedů využil
chvilkové von Ostenovy nepřítomnosti, vklouzl do expe­
rimentátorova bytu a pustil žáka ze řetězu. Tak to aspoň
později vysvětloval von Osten. Když tenkrát přišel domů,
uvítal j e j už naprosto svobodný žák. Společně pak rychle
seběhli s c h o d i š t ě m a dostali se na ulici, oba důkladně
rozzuřeni. Jejich cesty se zde navždy rozdělily. Medvěda
j e h o dosavadní společník nijak nepostrádal, snad také dí­
ky j e h o alergii vůči m a t e m a t i c e . Von Osten se z této pří­
h o d y poučil, a protože byl vzdělaným člověkem, napříště
svoje e x p e r i m e n t y prováděl zásadně s k o ň m i . Soudě po­
dle výsledků, učinil šťastné rozhodnutí.

Přesto j e h o úplně první koňský student měl intelekto­

vé schopnosti totožné s p ř e d c h o z í m m e d v ě d í m žákem.
Po několika měsících m i m o ř á d n é h o úsilí poslal von Os­
ten tohoto žáka tam, kde vyrostl, tedy do stáje pěstitele
zeleniny. Vyloučený student byl zapražen do dvoukolé
kárky a pracoval nadále už j e n podle běžných zvyklostí.
Von Osten zahájil svůj m e d v ě d í e x p e r i m e n t v roce
1895 a v r o c e 1896 započal s v ý c v i k e m svého prvního
koňského žáka, který ještě skončil n e ú s p ě c h e m . Ale již ve
stejném roce kápl na j e d i n c e , j e n ž z n a m e n a l obrat v j e h o
životě.
Hans byl ruský hřebec. Mladý, krásný a inteligentní.
Von Osten se svému n o v é m u studentovi věnoval natolik,
až Hans dosáhl tak vynikajících výsledků, že získal pří­
zvisko Kluge, což v n ě m č i n ě z n a m e n á Chytrý. A Chytrý
Hans dělal svému j m é n u čest. Kůň zřejmě musel mít vy­
sokou latentní inteligenci, která se n a p l n o projevila až
při i n t e n z i v n i m t r é n i n k u . Von Osten zanedbával svoje
povolání soudce, j e n aby se m o h l věnovat své učitelské
vášni. Nejprve Hanse zasvětil do p o j m ů : dole, n a h o ř e ,
vlevo a vpravo. Hans prokazoval, že těmto p o j m ů m rozu­
mí, a tak von Osten přistoupil k obtížnější výuce a zapo­
čal se základními aritmetickými úkony.
Postavil před koně stůl, na který položil kuželku a po­
té d o n e k o n e č n a opakoval: „Jedna...jedna...jedna!" Kůň se
postupně naučil hrábnout jedenkrát kopytem, když spat­
řil j e d n u kuželku a n e b o když zaslechl p o j e m „ j e d n a " .
Von Ostenovi to trvalo celý měsíc, než naučil Hanse počí­
tat do čtyř. Pak se však dostavil až nečekaně rychlý po­
krok. Předměty na stole nahradila školní tabule a brzy
nato von Osten uvěřil, že Hans dokáže zobecnit počet
předmětů označený číselnými znaky. Ve svých předpo­
kladech se nemýlil.
J m é n o Chytrý Hans získávalo na proslulosti. Zajímali
se o n ě h o j a k obyčejní lidé, tak tehdejší vědecké kapacity.
J e d n í m z těchto odborníků byl profesor Clarapede ze Že­
nevské univerzity, který strávil celý týden d ů k l a d n ý m
testováním Chytrého Hanse. V závěrečné zprávě o svém
zkoumání napsal:
Hans dokáže nejen počítat, ale i číst, rozlišuje harmonic­
ké i disharmonické tóny v hudebních produkcích, má zcela
mimořádnou pamět, umí označit data všech dnů uplynulého
týdne. Dokáže zkrátka vyřešit všechny úkoly na stejné úrov­
ni jako průměrný čtrnáctiletý školák.
Profesor Clarapede ukládal Hansovi ústně a p í s e m ě
i řadu j i n ý c h úkolů za přítomnosti svědků, p ř i č e m ž ni­
kdo k r o m ě profesora neznal odpovědi předem. Chytrý
Hans odpovídal ť u k á n í m kopyta vždy správně a bez za­
v á h á n í . Profesor do své zprávy zahrnul i n f o r m a c i , že
Hans se málokdy spletl, a pokud se tak někdy stalo, před­
cházelo nesprávné odpovědi vždy dlouhé váhání a pře-
myšlení. Profesor Clarapede si byl jist, že Hans je svými
r o z u m o v ý m i s c h o p n o s t m i roven člověku, který dokáže
řešit m a t e m a t i c k é úkoly rychle, intuitivně, ale i postup­
ně a s korekcemi.
I n f o r m a c e o C h y t r é m Hansovi se rychle šířily Evro­
pou, takže se návštěvníci do Elberfeldu j e n hrnuli, aby
na vlastní oči spatřili živoucí důkaz von Ostenovy teorie
o bazální inteligenci některých zvířat. Jak se dalo čekat,
stal se Chytrý Hans i příčinou zuřivých vědeckých rozmí-
šek. Někteří vědci označili celý případ za podvod a prin­
cip správných Hansových odpovědí hledali v předem při­
pravených tricích. Hádky a u č e n é spory trvaly až do roku
1904, kdy byla ustavena vědecká skupina, složená z pro­
slulých osobností a specialistů. V t o m t o kolegiu se sešli
profesor psychologie, profesor fyziologie, profesoři zoo­
logie, ředitel cirkusu, dva důstojníci od kavalerie a tři
zkušení veterináři. Tato početná skupina strávila celých
pět týdnů pozorováním, e x p e r i m e n t o v á n í m a diskusemi
o zjištěných faktech. Zapsali j e n to, co viděli na vlastní
oči, a vyhýbali se hypotézám. Kůň řešil tak složité mate­
matické příklady, že na ně někteří členové kolegia nesta­
čili, a správné odpovědi oznamoval prostřednictvím své­
ho kopyta. Předvedl ohromující schopnosti a hravě pře­
konal h r a n i c i inteligence, která je obvykle přisuzována
k o ň ů m . Pokud nešlo o trik, musel být Hans podle zvíře­
cích m ě ř í t e k bezpochyby geniální, jestliže šlo o podvod,
pak i t e n t o kousek musel být pozoruhodně dokonalý. Ko­
m i s e o z n á m i l a světu, že ji m n o h o ze z k o u m a n ý c h j e v ů
zaujalo a překvapilo, ale že nic nezavdalo příčinu k pode­
zření, že by m o h l o jít o připravený podvod. Několik vliv­
ných d e n í k ů však přesto napsalo, že o p o d v o d n é triky
šlo, takže závěrečná zpráva odborného kolegia byla t í m t o
zásadně znectěna. Brzy zřídili další o d b o r n o u komisi, do
níž byl přizván i Oskar Pfungst, ředitel Psychologické la-
 boratoře v Berlíně, j e h o ž apriorní n e d ů v ě r a k Chytrému
Hansovi byla obecně z n á m a . Ačkoli byl Pfungst p ř e d e m
zaujatý, měl na d r u h é straně m i m o ř á d n o u vědeckou au­
toritu. Pfungst se H a n s e m zabýval z e v r u b n ě a dlouho,
takže nashromáždil tolik d o k u m e n t ů , aby mu to stačilo
na k n i h u CHYTRÝ HANS, j e ž vyšla v roce 1905 a způsobi­
la rozruch na k n i ž n í m trhu. Publikaci vévodila Pfungsto-
va myšlenka, hlásající, že Hans je sice dost chytrý, aby
ošálil členy komise, ale už ne tak mazaný, aby přelstil sa­
m o t n é h o Pfungsta. Autor v ní uvedl, že Hans je obyčejný
kůň s obyčejnou koňskou inteligencí, takže n e u m í počí­
tat ani číst a nedokáže zobecnit předkládané obrázky. Že
byl zkrátka j e n p ř e c h o d n ě odveden od pivovarského val­
níku, aby za asistence svého pána připravil světu kolosál­
ní podvod. Jak k t ě m t o podvodům docházelo? Na to měl
Pfungst j e d n o d u c h o u odpověd: vše bylo zrežírováno tak,
aby k ů ň slyšel tajné signály od von Ostena, které byly
b e z p o c h y b y lstivě z a š i f r o v á n y d o n a r á ž e k , dávajících
podněty ke správným odpovědím. Odsudek tak význam­
né osobnosti, jakou Pfungst bezpochyby byl, vzbudil po­
chybnosti o Hansově koňské genialitě i u osob, které do
té doby věřily Hansovi i von Ostenovi. I veřejné m í n ě n í
se obrátilo proti dosud p o p u l á r n í m u koni. Von Osten se
tuto zaujatost pokoušel prolomit, ale nikdo z odborných
kruhů se však neodvážil zvednout granát vržený p a n e m
Pfungstem. Zdrcený, opuštěný a zahořklý W i l h e l m von
Osten zemřel v červnu 1909 ve svých j e d e n a s e d m d e s á t i
letech. Pro j e d i n é h o m u ž e však von Ostenovy teorie ne­
z e m ř e l y společně s a u t o r e m . T í m t o m u ž e m byl b o h a t ý
elberfeldský podnikatel Krall, u n ě h o ž našel Chytrý Hans
přístřeší po von Ostenově smrti. Podílel se na některých
e x p e r i m e n t e c h s H a n s e m j e š t ě za von Ostenova života.
Když kůň spadl Krallovi dědictvím do klína, rozhodl se
j e h o nový majitel, že se o s o b n ě pokusí rozřešit tajemství
Hansovy inteligence. Byl to laskavý a tichý m u ž s doko­
n a l ý m sebeovládáním a velikou trpělivosti, č í m ž se veli­
ce lišil od prchlivého a zlostného von Ostena. Hans doká­
zal toto slušné zacházení ocenit, snažil se svému poruční-
kovi vycházet ve všem vstříc a nedělal mu zlomyslné na­
schvály j a k o svému p ř e d c h o z í m u pánovi. Mezi H a n s e m
a Krallem vzniklo přátelství t é m ě ř podobné lásce. Přízni­
vý cit vedl pak i ke zvyšování Hansova výkonu.
Po s k a n d á l u s P f u n g s t o v ý m z n i č u j í c í m o d s u d k e m
opadl zájem o Hansovy schopnosti a j e h o kousky. Krallo-
vi tato skutečnost vyhovovala. Měl dost času, p e n ě z i tr­
pělivosti, aby se m o h l věnovat s v é m u mazlíčkovi i bez
d o t í r a v é h o z á j m u p u b l i k a . Koupil si r o v n ě ž dva čisto­
krevné arabské h ř e b c e , M u h a m e d a a Zarifa, a zařadil je
do třídy ke s v é m u p r v n í m u žákovi. Krall se c h t ě l pře­
svědčit, zda dokáže dosáhnout podobných výsledků j a k o
von Osten, a proto volil koně, kteří dosud neprošli žád­
n ý m i n t e l e k t u á l n í m výcvikem. Slavný M a u r i c e Maeter-
l i n c k , j e n ž strávil h o d n ě č a s u v E l b e r f e l d u s p o l e č n ě
s K r a l l e m a j e h o k o ň m i , o svých d o j m e c h napsal: Krall
zbožňuje svoje žáky a v atmosféře lásky a porozumění svoje
zvířecí přátele polidšfuje. Koně jsou v dobré náladě a nepro­
jevují ani přirozený strach z člověka, který je vyučuje. Učitel
k nim mluví pomalu a trpělivě, jako by otec promlouval ke
svým dětem. Vzniká dojem, že zvířata naslouchají a všemu
rozumějí. Pokud se zjistí, že žáci něčemu neporozuměli, uči­
tel trpělivě znovu látku vysvětluje, třeba i desetkrát. S péčí té­
měř mateřskou dociluje dobrých výsledků.
Arabští h ř e b c i dosahovali u č e b n í h o pokroku rychleji
n e ž ve své d o b ě Hans. Podle M a e t e r l i n c k o v a svědectví
dokázal M u h a m e d už za dva týdny výuky řešit jednoduš­
ší m a t e m a t i c k é úlohy a rozlišoval j e d n o c i f e r n á a dvouci-
ferná čísla. Dvouciferná vyjadřoval ť u k á n í m levého kopy­
ta, j e d n o c i f e r n á ú d e r e m kopyta pravého. Projevoval zna-
lost významu kladného a záporného z n a m é n k a . Osmnác­
tý den od zahájení první vyučovací hodiny násobil a dělil
j e d n o c i f e r n á čísla. Maeterlinck a j e h o společníci dosvěd­
čili, že po čtyřech m ě s í c í c h výuky řízené Krallem dokázal
M u h a m e d pracovat s druhými i třetími m o c n i n a m i a od­
m o c n i n a m i . Jen o n ě k o l i k m ě s í c ů později u m ě l Muha­
med číst a psát, a to za pomocí zvláštního druhu Morseo-
vy abecedy, kdy levým p ř e d n í m kopytem vyťukával teč­
ky a pravým kopytem čárky. Princip tohoto způsobu ko­
m u n i k a c e s učitelem pochopil M u h a m e d rychle a s leh­
kostí j e j poté využíval.
M u h a m e d o v y výkony daleko předčily schopnosti pro­
slaveného C h y t r é h o Hanse. Druhý arabský žák, h ř e b e c
Zarif, Hanse rovněž v m n o h a ohledech překonával, ne­
byl však s to získat význačnější m a t e m a t i c k é dovednosti.
Za šest měsíců, které uplynuly od zahájení společné
výuky, se koňské trio p a n a Kralla stalo atrakcí pro tisíce
návštěvníků. Schopnosti h ř e b c ů byly předváděny bez ja­
kéhokoliv zasahování ze strany j e j i c h majitele, který se
tak m o u d ř e vyhýbal podezření, že uděluje k o ň ů m něja­
ké skryté povely a signály. Krall navíc n e m ě l zapotřebí
uplatňovat laciné j a r m a r e č n í triky, protože byl bohatým
a v á ž e n ý m m u ž e m , j e m u ž výuka koní přinášela pouze
potěšení, kratochvíli a p ř í j e m n ý pocit, p r a m e n í c í z po­
znávání. Koně a j e j i c h neobvyklý výcvik byli j e h o největ-
ším k o n í č k e m .
Krall se později pokusil vzdělat i stádo shetlandských
poníků, ale intelekt těchto tvorů nebyl zřejmě na takové
úrovni, aby unesl t í h u pokusu o lidské vzdělávání. Po­
d o b n ě ztratil Krall čas i s Kamou, s l o n í m mládětem. Po
měsících m a r n é dřiny řekl Krall o svých nových žáčcích:
„Roztomilá zvířátka, ale j i n a k n i c víc."
Tři tak fantasticky úspěšné koňské hvězdy však svého
učitele naplno uspokojovaly. Klapaly svými kopyty v od-
povědích na otázky tisíců návštěvníků. M u h a m e d před­
vedl své schopnosti z oblasti vysoké matematiky i celeb­
r i t á m z e v r o p s k ý c h u n i v e r z i t a v ě d e c k ý c h ústavů. Po­
zdravil se s profesorem S a v a r i n e m z Basileje, profesorem
B e r e d k e m z P a s t e u r o v a i n s t i t u t u , s pány S c h o e l l e r e m
a G e h r k e m z B e r l í n s k é univerzity. Dostavil se i doktor
M a c k e n z i ze Ženevy, profesor Ferrari z B o l o n ě a další
slovutní odborníci, kteří přijeli do Elberfeldu, aby viděli
a žasli.
Co Pfungst znectil, tím byli j i n í nadšeni a o h r o m e n i .
Výkvět evropské vědy navíc obdivoval i veřejně zdiskre­
ditovaného Hanse. Pfungst založil svůj odsudek na před­
pokladu, že kůň n e u m í nic j i n é h o , než otrocky plnit in­
strukce a přání cvičitele, která byla podle profesora pře­
nášena p ř í m o či n e p ř í m o obzvlášť rafinovanými promě­
n a m i operátorova hlasu či j e h o zjevnými n e b o i nepatr­
nými pohyby. Tato teorie ovšem nyní padla, protože koň­
ští žáci ze třídy p a n a Kralla podávali stejně dobré výkony
i v nepřítomnosti svého učitele. Navíc, k o h r o m e n í divá­
ků, dokázali k o n ě vyjádřit i svoje o s o b n í názory, a to
v o k a m ž i c í c h k o n á n í v e ř e j n ý c h e x p e r i m e n t ů . Profesor
Clarapede z a z n a m e n a l případ z roku 1913, kdy b ě h e m
velice n á r o č n é h o pokusu h ř e b e c Zarif n e č e k a n ě ochabl.
Vědec chtěl vědět, co se s k o n ě m děje.
„Unaven," odpovědělo Zarifovo kopyto morseovkou.
„Bolí noha."
Dr. S c h o e l l e r a dr. G e h r k e zdůraznili ve své zprávě
rovněž situaci, k níž došlo b ě h e m nespočetných experi­
m e n t ů v roce 1912 a 1913. Zeptali se M u h a m e d a , proč se
nepokusí odpovědět ústy n a m í s t o kopyty. Dotázané zvíře
učinilo několik žalostných pokusů promluvit ústy, ale po
několika m i n u t á c h své úsilí vzdalo a zaklapalo svými ko­
pyty: „Nemám dobrý hlas."
Vědci si povšimli, že kůň při svých pokusech o mlu-
vení vůbec neotevřel tlamu, a tak mu n á z o r n ě ukázali, že
lze hovořit j e n v případě, kdy jsou od sebe čelisti vzdále­
ny. Gehrke se pak zeptal: „Co je třeba udělat, aby se dalo
mluvit?"
„Otevřít ústa," odpověděl M u h a m e d kopyty.
„A proč tedy neotevřeš ta svoje?"
„Protože n e m o h u . "
Další p o d o b n é testy absolvoval i Zarif. Zeptali se ho,
j a k vlastně k o m u n i k u j e s M u h a m e d e m .
„Mit Mund," odpověděl. („Pusou" - n ě m e c k y )
„A proč nemluvíš pusou i s n á m i ? "
„Protože n e m á m hlas."
K zázračnému k o ň s k é m u triu přibyl posléze j e š t ě sle­
pý hřebec Berto, který schopnostmi držel krok se svými
vidoucími kamarády. V roce 1912 publikoval Krall knihu,
v níž shrnul všechny experimenty, které on sám a i j i n í
výzkumníci prováděli s elberfeldskými hřebci. Odpůrci
této knihy byli z m a t e n i faktem, že k o n ě nevyžadovali při
e x p e r i m e n t e c h ú č a s t s v é h o cvičitele a p o d r o b i l i se ja­
kýmkoli ú k o l ů m od kohokoli. Když se j i m chtělo, tak pra­
covali, když se j i m n e c h t ě l o n e b o se j i m h o s t é nelíbili,
tak si úkolů ani hostů j e d n o d u š e nevšímali.
Zoologové K r a e m e r a Ziegler ze Stuttgartu a profesor
Savarin z Basileje potvrdili Karlu Krallovi, že von Oste-
nova teorie o latentních m e n t á l n í c h s c h o p n o s t e c h zvířat,
a zejména koní, byla v praxi nezvratně prokázána.
Krallova kniha vyvrátila Pfungstovy n e m i l o s r d n é od­
sudky a vlastně rehabilitovala von Ostena. Dne 17. pro­
since 1912 vyšel v časopise NATURE č l á n e k dr. Madaye,
v n ě m ž se psalo : výkony slepého koně Berta vyvracejí
Pfungstovu teorii o skrytých signálech či pohybech cvičitele.
Lze konstatovat, že ve výjimečných případech mohou zvířata
vlastnit takový intelektový potenciál, jaký má člověk.
 2/ Záhadná smrt
Napoleona Bonaparta
Napoleon Bonaparte, první francouzský císař a snad
nejúspěšnější vojevůdce evropské historie, se narodil na
Korsice v roce 1769 a zemřel na ostrově Svatá Helena
v roce 1821. Tyto údaje stojí v encyklopediích a historic­
kých publikacích. Jsou však pravdivé?
Zemřel Napoleon opravdu na o p u š t ě n é m ostrově?
Proč potom britská vláda vydala o j e h o smrti falešnou
zprávu, která byla zkreslena právě v nejdůležitějších
okolnostech? A jestliže císař nezemřel tak, jak bylo vyhlá­
šeno, j a k tedy zemřel a co se vlastně událo?
Klíč k této záhadě je třeba hledat už v dobách, kdy by­
lo císařství v p l n é m lesku a Waterloo nebylo j e š t ě ani
zdaleka na dohled. Mnoho let před svou definitivní po­
rážkou shromáždil Napoleon s velkým úsilím čtyři svoje
dvojníky, po nichž pátrali císařovi agenti po celé Evropě.
Jeden z nich byl otráven krátce před bitvou u Waterloo,
druhý byl těžce zraněn u Slavkova, nebyl schopen pohy­
bu, a tím ztratil možnost zastupovat Bonaparta v chou­
lostivé roli.
Dva dvojníci však zůstali. Jedním z nich byl Francois
Eugene Rebeaud, narozený v roce 1771 ve vesničce Baley-
court poblíž Meuse. Napoleonovi se podobal ve tváři i po­
stavou tak nápadně, že mu vojáci v oddílu říkali „císař".
Rebeaudova podoba neunikla Napoleonově pozornosti,
a tak se tento císařův dvojník dostal záhy do j e h o blízkos­
ti a stal se trvalým členem j e h o doprovodu.
Když pak po známých sto dnech druhé vlády čekal
Napoleon v Rochefortu, jak britský parlament rozhodne
o j e h o osudu, Rebeaud zmizel. Jednou věcí si chtěli být
Britové jisti, a tou byla definitivnost Napoleonovy izolace
od bouřlivého vývoje evropské politiky. Našli takové mís­
to, z něhož byl útěk zcela nemožný. Nehodlali totiž při­
pustit další Elbu a opakování nového uzurpování trůnu.
Napoleon byl převezen na s l u n c e m spalovanou Sva­
tou Helenu, kde po šesti letech naprosté izolace zemřel
na rakovinu, j a k to také stvrzuje ú m r t n í protokol. Angli­
čané prohlašovali, že vězeň nezůstal za celých šest let ani
na okamžik o samotě a ve dne i v noci byl trvale pod do­
hledem stráží.
Zatímco originál slavného muže byl pečlivě střežen
v p ř í s n é m vězení nedaleko pobřeží Afriky, j e h o lidská
kopie, Francois Rebeaud, se vrátil po rušných válečných
letech do rodného Baleycourtu, aby tu znovu začal s ob­
děláváním půdy. Francouzský ministr policie pak pově­
řil zvláštního agenta, aby hlídal každý R e b e a u d ů v po­
hyb. Zdálo se, že se ptáček dobrovolně a navždy vrátil do
klece a není důvod k tak p ř e h n a n é kontrole. Proto byl in­
spektor Landru po čase zbaven povinnosti dohlížet na
tak málo nebezpečného člověka. Svatá Helena byla dale­
ko a její b ř e h y spadaly strmě do hluboké vody.
Napoleon ztratil svobodu pohybu, ale j e h o přívrženci
a přátelé zůstali na význačných místech, m n o z í z nich
byli navíc bohati a neváhali by pro císaře ponořit ruku
hluboko do vlastní kapsy. Napoleon rovněž nepatřil mezi
osobnosti, které by se uzavřely do sebe po jakýchkoli po­
rážkách a smířily by se natrvalo s nepřízní osudu.
Pokud existoval klíč, j e n ž by odemkl b r á n y Napoleo­
nova vězení, pak to musel být n u t n ě klíč zlatý. Jen tako­
vý by dokázal o d e m k n o u t z á m e k Svaté Heleny. T e n t o
klíč by musel být navíc obezřetně vykován, aby byl prost
sebemenší chybičky a nepřesnosti. Musel by vklouznout
do zámku a otočit se na první pokus...
Napoleon seděl na Svaté Heleně a společně se svými
strážci hleděl k m o ř s k é m u obzoru. V Evropě se zatím od-
víjely pozoruhodné události, které spolu zdánlivě nesou­
visely, ale přesto na sebe chronologicky navazovaly.
V roce 1818 odešel z funkce velitele Svaté Heleny ge­
nerál Gourgard a byl vystřidán generálem Bertrandem.
Generál Gourgard zamířil okamžitě do Paříže, kde si žil
velice spokojeně a bezstarostně. Stýkal se se svými bojo­
vými druhy a starými přáteli, mezi které patřily mimo­
řádně bohaté a vlivné osoby. Všechny tyto lidi spojovala
hluboká náklonnost k Napoleonovi.
Asi šedesát dnů po Gourgardově návratu do Paříže za­
stavil elegantní kočár nedaleko vesničky Baleycourt. Jeho
pasažéři se poptávali po Francoisi Rebeaudovi. Sousedé
ukázali n e z n á m ý m osobám cestu k Rebeaudovu bídné­
mu domku, kde žil se svou sestrou. Nikdo z vesničanů
nebyl později schopen vypodobnit cestující sedící v kočá­
ře. Bylo jisté j e n to, že kočár zůstal stát na příjezdové ces­
tě k Rebeaudově stavení. Svědci ovšem vypověděli, že by­
la t m a , takže si podrobnosti n e v š i m l i , a navíc měli ve
zvyku nestrkat nos do cizích věcí.
Rebeaud a j e h o sestra se chovali, j a k o by se nic nesta­
lo, kočár nekočár. Ještě po celý následující měsíc obhos­
podařovali svoje polnosti. A kočár? Prý v n ě m seděl lékař,
který dostal chuť na Rebeaudovy králíky, aby na králičí
hody mohl pozvat své přátele. Nic víc.
J e d n o h o p o d z i m n í h o r á n a roku 1818 kráčel kterýsi
z Rebeaudových sousedů okolo j e h o d o m k u a ke svému
úžasu spatřil, že dveře stavení vzdor s t u d e n é m u počasí
zejí dokořán. Pršelo a vítr zanášel déšť do domu. Podiv­
né, pomyslel si soused, že by byl Francois ještě v posteli?
Proč by však nechal otevřené dveře? Soused přišel blíže,
aby dveře zavřel, a přitom nahlédl dovnitř. Ohniště bylo
vyhaslé, což shledal velice zvláštním. Stalo se snad něco
F r a n c o i s o v i a j e h o sestře? Houkl dovnitř, ale nedostal
žádnou odpověd.
 Po Francoisi Rebeaudovi a j e h o sestře se slehla zem.
Zmizeli b ě h e m noci a s sebou si vzali j e n několik svršků.
Odešli dobrovolně?
Sestru spatřili po dvou letech v Paříži dva baleycourt-
ští vesničané, ta však předstírala, že je nepoznává. Souse­
dé tuto skutečnost oznámili policii a inspektor Landru
dostal za úkol, aby pátral po zmizelém Rebeaudovi. Lan­
dru sice Francoise nenašel, zato se mu však podařilo zjis­
tit, že j e h o sestra žije blahobytně v Toursu. Jakýsi lékař se
mu snažil namluvit, že se do ní zamiloval a platí její úč­
ty. „Tomu snad rozumíte, že?" zalaškoval doktor. Landru
takovému vztahu rozuměl, ale přesto mu v hlavě vrtaly
pochybnosti. Něžné přátelství mezi lékařem a obyčejnou
venkovskou ženou mu jaksi nešlo dohromady a zdálo se
mu m á l o pravděpodobné, třebaže proti gustu... Pokud
však milenecký vztah existoval, muselo se snadno zjistit,
kdo z dvojice milenců vysílá milostné podněty. Landru
a j e h o muži po těchto platonických i m p u l z e c h pátrali,
žádný však nezaznamenali. Rebeaudova sestra se s boha­
tým lékařem nikdy nesešla, i když tento m u ž tvrdil, že je
do ní z a m i l o v á n . Jejich vztahy m ě l y v ý l u č n ě f i n a n č n í
charakter a uskutečňovaly se na dálku prostřednictvím
posla.
Landru se této záhadě pokoušel přijít na kloub přímo
se zoufalým úsilím. Po celé týdny dívku špicloval a j e h o
muži ji nespustili ani na okamžik z očí. Nakonec na ni
udeřil přímo: „Kde je váš bratr Francois?"
Slečna Rebeaudova se ušklíbla: „Odjel na daleké ces­
ty, rozhodl se, že se stane n á m o ř n í k e m . "
„Jakou lodí?" Nevěděla. „Kdy odjel?" Neodpověděla.
„Kdy by se měl vrátit?" Neměla představu, Francois měl
prý vždy ústa na zámek a o podobných věcech nikdy ne­
mluvil.
Nešťastný L a n d r u to n a k o n e c vzdal. O p u š t ě n ý Re-
beaudův dům v Baleycourtu úspěšně chátral. Generál
Gourgard žil v k l i d n é m ústraní, Rebeaudova sestra okou­
šela život na vysoké noze, Napoleonův dvojník zmizel.
Vlastně se n i c nestalo, protože britská i francouzská vlá­
da byly ujišťovány generálem B e r t r a n d e m ze Svaté Hele­
ny, že vzácný vězeň je stále na svém místě. A kde j i n d e
by měl být?
Aby m o h l Napoleon opustit Svatou Helenu, potřebo­
val tři věci: lod, přátele a peníze. Poslední dvě věci měl,
s první to m o h l o být poněkud obtížnější.
Rebeaud zmizel z rodného Baleycourtu na podzim ro­
ku 1818, tedy v době, kdy Britové m ě l i o Napoleona už
j e n vlažný zájem, což dokumentuje i fakt, že jej hlídal ge­
nerál Bertrand, který rozhodně nepatřil k císařovým od­
p ů r c ů m . Zachoval se dokonce dopis generálovy manžel­
ky, která v roce 1818 napsala své přítelkyni: Úspěch se do­
stavil, Napoleon opustil ostrov!
Byla to pravda, n e b o výmysl r o m a n t i c k é dámy, která
n e m ě l a n i c na práci?
V p o d z i m n í m období roku 1818 navštívil italskou Ve­
r o n u d o b ř e o b l e č e n ý cizinec. Řekl, že je obchodník a při­
chází po smrti své manželky ze severní F r a n c i e . Dorostlé
děti z a n e c h a l prý d o m a . Toužil po i t a l s k é m o b č a n s t v í
a po m a l é m obchůdku, který si chtěl otevřít, pokud by se
mu okolnosti zdály r o z u m n é .
Obchod si vskutku otevřel a sám se nazval optikem,
ale j a k bylo tehdy v této profesi běžné, věnoval se i zlat­
nictví. Cizinec se j m e n o v a l Revard a kupodivu projevo­
val velice m a l ý zájem o svůj obchod s optikou a klenoty,
veškeré starosti přenechal svému společníkovi Petrucci-
m u , který za n ě h o uzavíral obchody. Revard se pozoru­
h o d n ě podobal Napoleonovi, čehož si povšimlo m n o h o
lidí, kteří j e j pak v žertu oslovovali „císaři". Petrucci jej
často plísnil za to, že přenechává svoje zboží příliš levně,
když si je někteří lidé n e m o h l i za plnou cenu dovolit. Re­
vard se t ě m t o v ý č i t k á m vždy z a s m á l a c e n o v ý rozdíl
uhradil z vlastni o b j e m n é peněženky.
Dne 23. srpna 1823 odpoledne, podle svědectví Pet-
rucciho a dalších osob, zastavil před Revardovým obcho­
dem kočár. Kočí se hnal dovnitř a předal majiteli dopis,
který j e j velice zneklidnil. Po chvilce napětí se Revard ob­
rátil k Petruccimu a řekl: „Jsem nucen odjet, abych vyří­
dil n e s m í r n ě důležitou záležitost. Zanechávám všechny
o b c h o d y ve vašich rukou. Prosím, dohlédněte, aby mi
připravili kočár a koně, já m u s í m na chvíli ještě do svého
bytu."
Asi za dvě hodiny přišel Revard do Petrucciho domu
a předal mu tlustý dopis psaný na pergamenovém papí­
ře, opatřený d ů k l a d n ý m i voskovými p e č e t ě m i . Revard
oznámil svému společníkovi: „Musím se vydat na velice
dlouhou cestu. Vzhledem k tomu, že panují nebezpečné
časy, je možné, že se už nevrátím. Kdybych nepřijel na­
zpět do tří měsíců, pak předejte tento dopis francouzské­
mu králi. On se v á m za tuto službu bohatě odmění."
Revard nastoupil do čekajícího kočáru, j e h o ž kola vzá­
pětí zarachotila na k a m e n n é m dláždění.
O čtrnáct dnů později, dne 4. září 1823 večer, zářila
naplno okna s c h ó n b r u n n s k é h o zámku ve Vídni. V j e d n é
z komnat ležel Napoleonův syn Orlík v kritickém stavu
se zápalem plic. Krátce po třiadvacáté hodině zaslechl je­
den ze strážných š r a m o t ve vinici, která obklopovala ka­
m e n n o u zed uvnitř paláce. Stín postavy se odlepil od ze­
mě a zamířil překotně k zámku. Strážný bez varování vy­
střelil a běžící postava se střemhlav skácela.
Muž byl m r t e v . J e h o tělo přenesli do zahradníkova
d o m u a panstvo bylo o této události neprodleně informo­
váno. Stačil j e d i n ý pohled na mrtvého a ihned padl roz­
kaz k zapečetění a střežení domu. Nazítří ráno vstoupili
dovnitř dva vysocí rakouští úředníci, kteří znali Napoleo­
na osobně, aby důkladně prověřili ostatky záhadného ci­
zince, j e n ž byl zastřelen v zámecké zahradě. O několik
hodin později se k m r t v é m u dostavili také francouzští di­
plomaté a požádali o vydání těla. Nebylo j i m však vyho­
věno. Na naléhání Napoleonovy manželky, j i n a k též dce­
ry rakouského císaře, bylo tělo m r t v é h o p ř e n e s e n o do
zámku a později p o h ř b e n o na místě, kde pak spočinuly
i ostatky Napoleonova syna Orlíka, vévody Zákupského.
Revard se už do svého veronského obchodu nikdy ne­
vrátil.
Ještě než Petrucci stihl doručit dopis do Paříže, j a k
mu bylo poručeno, vyhledali jej čtyři francouzští úřední­
ci, uzavřeli Revardův obchod a při celkovém vypořádání
zaplatili Petruccimu sto tisíc zlaťáků za odevzdaný dopis
a za příslib věčného mlčení.
Petrucci však vydržel mlčet pouze třicet let, pak se od­
hodlal vypovídat pod přísahou před veronskými radní­
mi. Petrucciho slova platila ve Veroně za bernou minci,
a tak všichni uvěřili tvrzení, že j e h o dávným o b c h o d n í m
společníkem byl Napoleon Bonaparte.
Dávno před tímto doznáním zemřel na sluncem sžíra­
né Svaté Heleně vězeň, zapsaný v ú m r t n í m protokolu ja­
ko Napoleon Bonaparte. Osoby, které císaře znaly a které
jej v posledních d n e c h j e h o života navštívily v n e b l a h é m
exilu, vypověděly, že se s n í m udály pozoruhodné a ne­
pochopitelné změny. Vzdor své proslulé geniální paměti
si „císař" nedokázal v z p o m e n o u t na význačné události,
o nichž kdysi velice dobře věděl. Navíc se k hostům pro­
jevoval nevlídně a hrubě. A lékaři, kteří j e j ošetřovali, mu
prokazovali až pozoruhodně málo úcty, vzhledem k mi­
m o ř á d n é m u postavení p r o m i n e n t n í h o vězně.
Další světlo vneslo do záhadného případu i zkoumání
poslední vůle zemřelého, která byla sepsána asi rok před
j e h o ú m r t í m . Rukopis poslední vůle vykazuje mnohočet-
né a význačné odchylky od předchozích dokumentů, psa­
ných před rokem 1818. Proslavení francouzští grafologo­
vé, kteří rukopis zkoumali, vyslovili domněnku, že ruko­
pis se zřetelně proměnil, pravděpodobně prý následkem
věznění!
V baleycourtské kartotéce je u j m é n a Francois Eugene
Rebeaud napsáno: Narozen v obci Baleycourt, zemřel na
Svaté Heleně v roce 1821...
Datum údajného Rebeaudova odchodu na Svatou He­
lenu bylo n e o b r a t n ě vymazáno, snad se někdo pokusil
t í m t o č i n e m zastřít důkaz o tom, že 5. května 1821 ze­
mřel pod j m é n e m Napoleon Bonaparte j i n ý muž, který
se velikému císaři pouze neuvěřitelně podobal.
Další nové poznatky přineslo zkoumání tělesných po­
zůstatků muže, který zemřel v roce 1821 na Svaté Hele­
ně. Výzkum skončil v roce 1956 konstatováním, že císař
zemřel na rakovinu žaludku. Britové čekali sto dvacet
pět let, aby nakonec prozradili, že uchovali Napoleonovy
vnitřnosti, které jsou zřetelně perforovány. Významný je
fakt, že vnitřnosti vypadají tak, j a k o by je prostřelila kul­
ka z pušky, případně poškodilo bodnutí vojenským bajo­
n e t e m . Souvisela tato zranění s Napoleonovou smrtí? Ne­
byla třeba způsobena o n í m výstřelem v schónbrunnské
zahradě?
Pokud budou tyto otázky zodpovězeny, pak bude bez­
pochyby rozluštěno j e d n o z největších tajemství evrop­
ské historie a svět se k o n e č n ě doví úplnou pravdu o Na­
poleonově smrti.
 3/ Jiskry života
Sousedé považovali Andrewa Crosse za dábla. Viděli
totiž, j a k v o k n e c h j e h o d o m u září v noci j a s n á světla
a uvnitř laboratoře šlehají blesky podivných výbojů. Měli
z něho strach a vyhýbali se mu, protože Cross byl navíc
ateista, rouhač a bezpochyby i lidská příšera, kterou by
bylo nejlépe zakovat do želez, aby před ní byli slušní lidé
ochráněni. Cross se vskutku zabýval podivnou činností,
vezmeme-li v úvahu, že žil v první polovině devatenácté­
ho století a experimentoval tak zvláštním způsobem, že
jeden z j e h o objevů zůstal dodnes neobjasněn.
Andrew zdědil n e m o v i t o s t v Quautock Hills a j a k o
rentiér si zpestřoval život coby vědec amatér. Později ve­
šel do kontaktu s j i n ý m i amatéry a také se skutečnými
vědci a experimentátory a od nich pak pochytil trochu
soustavnější znalosti. Zprvu byl ovšem téměř jako slepý,
nevěděl, j a k daleko věda pokročila a na čem vlastně pra­
cují ostatní.
Když Andrew nabyl jistých zkušeností, rozhodl se ex­
perimentovat v oblasti výroby umělých krystalů, které
chtěl zkoumat za pomoci dlouhodobého působení slabé­
ho elektrického proudu.
Připravil si kus oxidu železa, j e n ž pocházel z Vesuvu,
použil baterii j a k o zdroj a působil na j e h o h m o t u elek­
trickým proudem. Navíc minerál namáčel v roztoku ky­
seliny chlorovodíkové a kysličníku křemičitého a přitom
doufal, že se mu podaří vyrobit u m ě l é krystaly k ř e m e n e .
K oxidu železa připevnil elektrické kontakty a spolu
s baterií nechal vzniklé zařízení na m a l é m stole. Poté se
opět věnoval svým oblíbeným pokusům s elektrickými
výboji, j e ž tolik znepokojovaly j e h o sousedy.
Dosáhl Andrew Cross takové konstelace v anorganic­
ké hmotě, že z ní skutečně vzešel organický život?
 V dopise, který poslal londýnské elektrické společnos­
ti, popsal Andrew jednotlivé kroky svého pokusu:
Čtrnáctý den po započetí tohoto experimentu jsem zpozo­
roval pomocí lupy, že se na povrchu oxidu železa vytvořilo
několik bílých výrůstků či bradaviček. Osmnáctý den se tyto
výrůstky zvětšily a z nich pak vyrašilo sedm či osm vláken.
Každé z nich bylo delší než nerost, z něhož vyrostly. Dvacátý
šestý den se tyto útvary začaly podobat hmyzu, stojícímu
vzpřímeně na několika štětinách. Do této chvíle jsem si byl
jist, že dochází k tvorbě minerálních produktů. Dvacátý os­
mý den se ovšem ony malé výtvory začaly pohybovat na
svých štětinatých končetinách. Musím se přiznat, že jsem byl
velice ohromen. Po několika dalších dnech se tvorečkové sna­
žili vzdálit od matečního kamene.
V průběhu několika týdnů se z nerostu narodilo asi sto
těchto tvorečků. Zkoumal jsem je pod mikroskopem a zjistil
jsem, že ti menší mají šest končetin, větší jich měli osm. Dal
jsem takto vzniklému hmyzu jméno ACARUS. Podle mého ná­
zoru se tento hmyz liší od všech dosud známých tvorů.
Nikdy bych se neodvážil určit původ a příčinu zrození to­
hoto hmyzu, vše se dalo vysvětlit i tak, že zárodky těchto tvo­
rečků pocházely z atmosféry a jejich rozvoj byl stimulován
účinkem elektrického proudu. Těžko však dokážu vysvětlit, že
z kamene vyrazila vlákénka a z nich pak teprve povstali živí
tvorové. Navíc jsem ani po důkladném bádání nedokázal ob­
jevit zbytky buněčného pouzdra. Prozkoumal jsem rovněž
všechny nádobky ve své laboratoři, do kterých mohly být pří­
padně zaneseny zárodky tohoto hmyzu. Nic jsem nenašel,
i když jsem všechny nádobky vystavil účinkům stejných roz­
toků, jaké jsem použil v případě chemického ovlivňování oxi­
du železa. V žádné z těchto nádobek život nevznikl...
Zmatený vědec amatér si byl velice dobře vědom, na
j a k nebezpečnou a úzkou cestu vstoupil. Vždyť popsal ex­
p e r i m e n t , který proběhl za okolností, j e ž n e m o h l y být
u z n á n y ani b e n e v o l e n t n í m i v ě d e c k ý m i a u t o r i t a m i . Vě­
děl, že m ů ž e být vystaven p o s m ě c h u , ne-li j e š t ě n ě č e m u
h o r š í m u . Cross uvážil i možnost, že h m y z m o h l povstat
ze zárodků, které byly zaneseny do pórovité h m o t y oxi­
du železa. Proto vybral nerost zcela hladký a e x p e r i m e n t
opakoval pod o c h r a n o u laboratorního skla, přičemž vzo­
rek vystavoval ú č i n k ů m kyseliny sírové a dusičné. A opět
se zrodili malí záhadní návštěvníci. Vznikli zřejmě účin­
k e m kyseliny, avšak rychle hynuli, když do ní byli zpět­
ně p o n o ř e n i .
„Podvod!" zvolali vzdělaní m u ž i a v ě d e c k é autority
a označili Crossův h m y z za h u m b u k . Zdvořilejší sluhové
vědy připsali původ h m y z u zanesení b u n ě č n ý c h zárod­
ků do laboratorního skla například vzdušnou cestou.
Cross proto započal s další sérií e x p e r i m e n t ů , které
m ě l y vyloučit n á m i t k y p o d o b n é h o druhu. Hodlal rovněž
ověřit, zda původ p o d i v n é h o h m y z u souvisí nějak s účin­
ky elektrického proudu.
L a b o r a t o r n í sklo ne jp r v e d ů k l a d n ě vyvařil, v e š k e r é
svoje p o m ů c k y vypálil v peci a provedl všechna m o ž n á
i n e m o ž n á opatření, aby se j e h o laboratoř stala sterilní.
Č t r n á c t dní věnoval této sterilizaci, pak teprve vlil che­
m i c k ý roztok do laboratorního skla, z n ě h o ž nejprve vy­
čerpal veškerý vzduch, ale ACARI se objevili stejně j a k o
p ř e d t í m . Cross zpozoroval, j a k se j e d e n z tvorečků po­
kouší u n i k n o u t z m í s t a svého zrodu, ale spadl nazpět do
c h e m i c k é h o roztoku, v n ě m ž rychle zahynul. Nově naro­
z e n í t v o r o v é n e m ě l i tedy ž á d n o u m o ž n o s t , j a k přežít.
Pod o c h r a n o u laboratorního skla, kde n a m í s t o vzduchu
existovala pouze jedovatá plynová c l o n a chlóru, vznikali
plně vyvinutí tvorové, avšak bez schopnosti dalšího živo­
ta. Z e m ř e l i a po smrti plavali v tekutině, která je součas­
ně zrodila i zahubila.
J i n í e x p e r i m e n t á t o ř i provedli p o d l e Crossova vzoru
tentýž pokus a m n o z í z nich dosáhli podobných výsled­
ků. Použili s t e r i l n í h o zařízení, ovlivňovali oxid železa
elektrickým p r o u d e m v p o p s a n é m c h e m i c k é m prostředí
a z á h a d n ý h m y z s e o p ě t o b j e v i l . Č í m byl e l e k t r i c k ý
proud silnější, t í m déle trvalo, než se ACARI objevili. Bez
ú č i n k u elektrického proudu se však ACARI nenarodili ni­
kdy. Přišlo se i na to, že nejvíce ACARI zplodila vysoce
k o n c e n t r o v a n á kyselina uhličitá.
V t e h d e j š í m v ě d e c k é m světě způsobily výsledky Cros-
sových pokusů skutečný poprask. Cross, n e z n á m ý a osa­
m o c e n ý , stál sám proti nactiutrhání a p o m l u v á m . Done­
k o n e č n a opakoval, že mluví pravdu, a žádal posměváčky,
aby si j e h o výsledky ověřili v l a s t n í m i pokusy. Výpady
proti Crossovi skončily až ve chvíli, kdy slavný a úspěšný
vědec Michael Faraday zpravil Královský institut, že sám
experimentoval s p o d o b n ý m z a ř í z e n í m a dosáhl rovněž
zrození o n ě c h podivuhodných tvorečků. O o d b o r n é vě­
decké autoritě M. Faradaye n e m o h l o být pochyb. Posmě­
váčci a osočovatelé zmlkli. Faraday si však nebyl jist, zda
život tvorečkům, kteří se zrodili v c h e m i c k é m prostředí,
nevdechl až ú č i n e k elektrického proudu.
Cross svoje pokusy už dále nezdokonaloval, ale zamě­
řil se pouze na to, aby svoje současníky přesně informo­
val o všem, co při svých pokusech prováděl a co spatřil
na vlastní oči. Dodnes se zachoval j e d e n z j e h o písem­
ných d o k u m e n t ů , v n ě m ž popisuje zrod ACARI:
Na různých místech minerálu docházelo k růstu výstup­
ků, které se zvětšovaly a vertikálně prodlužovaly. Poté z těch­
to výstupků začala růst tenká vlákénka. Nebylo snadné roz­
lišit hranici mezi neživým minerálem a vznikající živou
hmotou. Jakmile se vlákénka dotvořily do konečné podoby,
zformovali se na nich v šestibokém tvaru ACARI. Nabyli živo­
ta podivuhodně rychle, pohybovali svými výrůstky, aby vzá­
pětí jejich život skončil.
 Cross žil j e š t ě m n o h o let po svém p o z o r u h o d n é m ob­
jevu v roce 1838. Pokračoval v e x p e r i m e n t e c h ve své la­
boratoři a zemřel 6. července 1855 v t e m ž e pokoji, kde se
i narodil. Ačkoli obětoval celý svůj život nalézání vědec­
ké pravdy, zůstal j e h o objev ACARI nerozluštěnou a ne­
pochopitelnou záhadou.

4/ Zmizelá vesnice
V záznamech Královské kanadské j í z d n í policie je po­
psán nevysvětlitelný případ, kdy z vesnice zmizeli muži,
ženy i děti.
Jeden z eskymáckých k m e n ů rozbíjel každoročně svo­
je z i m n í tábořiště na b ř e h u j e z e r a Angikuni, které se roz­
kládalo asi pět set mil severozápadně od Churchillu. Pro
Eskymáky to bylo výhodné a oblíbené místo. Poskytova­
lo vydatné loviště a p ř i t o m bylo dostatečně vzdáleno od
dotírající civilizace. Žili si zde vždy v naprosté spokoje­
nosti a netušili, že se právě tady stanou obětí záhadného
osudu.
Potulní lovci se u j e z e r a Angikuni občas zastavili, aby
si zde po d l o u h é m odloučení poklábosili, vykouřili s hos­
titeli několik dýmek h r u b é h o tabáku a směnili tu svoje
kožešiny. Takto sem také občas zavítal francouzský Kana­
ďan Joe La Belle. Znal t u t o z e m i a její obyvatele stejně
důvěrně j a k o plochu své dlaně. Nebylo divu, žil zde už
více j a k čtyřicet let.
V listopadu 1930 mířil Joe zpátky d o m ů po úspěšném
lovu. Nepatrně se odchýlil od směru své cesty, aby si na
n ě k o l i k d n ů oddechl ve s p ř á t e l e n é e s k y m á c k é vesnici,
kde znal každého a každý zde znal j e h o . Navíc m ě l rád je­
zero Angikuni.
Joe se cítil nesvůj už při příchodu k úzké rokli, kde ho
obvykle přivítal zběsilý štěkot e s k y m á c k ý c h psů. Tento­
krát zde panovalo nezvyklé a hrozivé ticho.
Podle zprávy, kterou Joe předal kanadské policii, do­
razil až k okraji vesnice a zakřičel svoje pozdravy. Nedo­
stal však žádnou odpověď. Zdálo se mu to divné. Vždy­
cky mu odpovídali a radovali se z j e h o příchodu, patřil
k j e j i c h o b l í b e n c ů m a snad n i k o h o n e m ě l i tak rádi j a k o
Joea La Belleho.
Přistoupil tedy k j e d n é z chýší, jejíž dveře tvořila kůže
karibů, a zavolal dovnitř. Žádná o d p o v ě ď J e n ticho. Krá­
čel od chýše k chýši a všude spatřil týž obrázek - prázdno
a mlčení.
Zvláštní, velice zvláštní, p o m y s l e l si La B e l l e . Zane­
dlouho informoval policii, že strávil v o p u š t ě n é vesnici
asi hodinu, chodil od j u r t y k j u r t ě , aniž by narazil na ja­
k o u k o l i s t o p u z m i z e l ý c h o s a d n í k ů . Objevil j í d l o visící
v h r n c í c h n a d ohništi vychladlými m o ž n á před týdny či
měsíci. V j e d n é d o m á c n o s t i nalezl dětské oblečení z tule­
ní kůže, j e h l a ze s l o n o v i n y v n ě m dosud vězela, j a k ji
t a m m a t k a z a n e c h a l a při n á h l é m vyrušení. V zátoce na
b ř e h u j e z e r a našel tři kajaky, z nichž j e d e n patřil náčelní­
kovi. Vítr a vlny vymrštily tyto křehké kocábky na břeh,
zdálo se, že nebyly velice dlouho používány.
Kanadská j í z d n í policie se dostavila do vesnice společ­
ně s J o e m La B e l l e m . Na místě pak společně učinili další
nálezy. Objevili například Eskymáky vysoce c e n ě n é puš­
ky, které ležely na obvyklých místech, p ř i č e m ž bylo zná­
mo, že žádný z eskymáckých m u ž ů neudělal bez pušky
ani j e d i n ý krok, což byl zvyk vzešlý z trvalého ohrožení
života v p a n e n s k é divočině.
A co se stalo se psy?
Asi sto yardů od v e s n i c e nalezli pátrající s e d m mrt­
vých psů. Byli přivázáni ke k m e n ů m s t r o m ů a zemřeli
před d l o u h ý m č a s e m . J o e se d o m n í v a l , že na následky
vyhladovění, což později potvrdila pitva provedená úřed­
n í m patologem.
Na o p a č n é m konci tábora vyvstala další záhada. Zde
pohřbívali Eskymáci své mrtvé. Jeden z hrobů, původně
zatížený kameny, byl otevřen a tělo mrtvého bylo vytaže­
no, což by žádný z Eskymáků nikdy neučinil. Ten, kdo
h r o b otevřel, srovnal k a m e n y do dvou úhledných hro­
mad — to j e d n o z n a č n ě vyloučilo účast zvířete na tomto
skutku. Skutečný pachatel zhanobení hrobu po sobě ne­
zanechal žádnou j i n o u stopu.
Z vesnice zmizelo více j a k třicet osob. Z neznámých
důvodů opustili Eskymáci svoji osadu tak spěšně, že si
s sebou nevzali ani ošacení, jídlo či zbraně a svoje psy vy­
stavili ukrutné smrti hladem. A proč byl otevřen hrob?
Po celé měsíce pátrala policie mezi dalšími eskymác­
kými kmeny, pročesala celé území i s pomocí najatých
mužů. Nikdo nenašel sebenepatrnější stopu ani po jedi­
n é m ze zmizelých Eskymáků od jezera Angikuni. Kanad­
ská policie nakonec záhadný případ odložila ad acta j a k o
nevysvětlitelnou událost a při t o m dosud zůstalo.

5/ Kdo zastřelil
Abrahama Lincolna?
Kdo zastřelil prezidenta Abrahama Lincolna bezprost­
ředně po u k o n č e n í krvavé války Severu proti Jihu? Byl
v r a h e m vskutku J. Wilkes Booth? A co se pak stalo s n í m ?
Zabil j e j snad náboženský fanatik, seržant Boston Cor-
bet? Kdo při těchto zbabělých činech pomáhal? Proč k n i m
vůbec došlo? Byli všichni spolupachatelé předáni justici?
A jestliže nebyli souzeni všichni, kdo je tedy chránil?
P o h l é d n ě m e do uchovaných dokumentů.
 Rána z pistole, která zazněla v přítmí Fordova divadla
večer dne 14. dubna 1865, se stala i signálem neuvěřitel­
n é h o množství pochybností, zatemňování faktů, zkreslo­
vání událostí, a dokonce i lží, j a k é zatím neměly v ději­
nách USA obdoby.
Základní fakta lze zrekonstruovat snadno: bezpočet li­
dí, sedících ve Fordově divadle společně s prezidentem
USA, zaslechlo výstřel a zahlédlo, j a k se prezident hroutí
v křesle. Stovky lidí viděly muže, který se předtím opíral
o prezidentovu lóži v přízemí, muže, který po výstřelu
klopýtl a upadl a poté prchal se zbraní v ruce divadelním
parterem, aby nakonec zmizel.
Zde fakta končí a vše ostatní je spíše hypotetická re­
konstrukce. Navzdory celým m ě s í c ů m tuhých výslechů,
navzdory lžím i pravdám, které se hrnuly z různých úst,
navzdory m i l i o n ů m slov svědectví, zůstal t e n t o první
hrůzný čin v dějinách USA zahalen hávem pošitým otaz­
níky, k n i m ž nejhojnější m í r o u přispěl Lincolnův minis­
tr války, n e z k r o t n ý , ctižádostivý a h o u ž e v n a t ý politik
Edwin M. Stanton. Role, kterou sehrál, je vskutku nejzá-
hadnější a nejpodivnější ze všech úloh, které se v uve­
d e n é m dramatu vyskytly.
Vraťme se však ke z n á m ý m událostem, které se přiho­
dily v dubnu 1865. Občanská válka právě skončila. Stát
byl rozvrácen a zbidačen ve všech ohledech. Lincolnův
kabinet právě započal s úvahami, odkud je třeba s obno­
vou začít nejdříve. Radikálové z republikánské strany,
h n á n i o p o z i č n í m v ě t r e m , spoléhali n a v i c e p r e z i d e n t a
Andrewa Johnsona. Chtěli taková hospodářská opatření,
aby se Jih po p r o h r a n é válce už nikdy nepozvedl z ná­
sledků konfliktu a n e m o h l se postavit průmyslovému Se­
veru. Lincoln ovšem plánu na zbídačení Jihu rozhodně
oponoval. Chtěl, aby se i Jih dostal na výsluní bohatství
a prosperity.
 A n d r e w J o h n s o n toužil s a m o z ř e j m ě po prezident­
s k é m křesle, věděl však, že do n ě h o n e u s e d n e za Lin­
colnova života. Jeho politické ambice ale navždy zkolabo­
valy, když zjevně opilý skládal předepsanou přísahu po
druhé Lincolnově inauguraci.
Osud si však dokázal poradit i s podobnou patálií, tak­
že rána z pistole vynesla do prezidentského úřadu i takto
zdiskreditovaného viceprezidenta. Další výstřel z pistole,
který třeskl o n ě k o l i k dnů později v Garretově stodole
poblíž Fredrickburgu, zapečetil rty muži, jenž snad mohl
objasnit první vraždu.
Asi měsíc před Lincolnovým zavražděním sdělil za­
m ě s t n a n e c ministerstva války Louis W e i c h m a n n svým
spolupracovníkům, že spiklenci usilující o prezidentův
život se právě sešli v d o m ě Mary Surratové. Proč t ě m t o
údajům nebylo popřáno sluchu? D ů m i j m e n o v a n á d á m a
existovaly, navíc v o n o m domě W e i c h m a n n sám bydlel.
W e i c h m a n n o v o upozornění zapadlo snad díky tehdejší
politické atmosféře plné komplotů, spřísahání a očekáva­
ných atentátů. W e i c h m a n n byl ovšem významným pra­
covníkem agentury řízené ministrem Stantonem. Neexis­
tuje důkaz, že by agentovo varování došlo ke Stantonově
sluchu. Průkazné však j e , že W e i c h m a n n nebyl nikdy vy­
slýchán, aby se zjistilo, kde k tak význačné informaci při­
šel. Nevyslyšený W e i c h m a n n p o k r a č o v a l tedy v e své
agenturní práci a spiklenci pokračovali ve spřádání vra­
žedných úkladů, aniž by byli kýmkoli znepokojováni.
Lafayette C. B a k e r byl šéfem tajné služby a proslul
svým chvástáním, že má ve Washingtonu více j a k dva ti­
síce agentů a donašečů. Možná Baker věděl o spiklenec­
k é m hnízdě, o n ě m ž hovořil Weichmann, ale nevypovídá
o t o m žádný záznam. Zdá se podivné, že by Baker a Stan-
ton nepodnikli nic, kdyby věděli o W e i c h m a n n o v ě upo­
zornění. Stanton i B a k e r byli sehraným a výkonným tý-
m e m . Stanton platil za brilantního advokáta, byl vychyt­
ralý a schopný čehokoli, aby dosáhl svého. Projevoval se
nadřazeně, tvrdě a někdy až krutě a proslul nezvyklou
emotivností. V Bakerovi našel ideálního služebníka, kte­
rý se vydatně činil ku prospěchu svého pána. Sluha se
v m n o h é m podobal šéfovi, Stanton však byl lepší, proto­
že dokázal svoji úskočnost před m n o h ý m i zcela zatajit.
Lincoln ho přesto v oblibě neměl, asi do n ě h o viděl skry­
tým smyslem. Baker v roli hlavy tajné policie poskytoval
Stantonovi c e n n é zprávy, které potom m i n i s t r využíval
k s o u k r o m ý m i státním operacím.
Společně pracovali b ě h e m občanské války, b ě h e m tra­
gických událostí 14. d u b n a 1865, ale j e š t ě i dlouho po
prezidentově zavraždění. Jejich vztahy však už nikdy ne­
byly tak d ů v ě r n é j a k o ve v á l e č n ý c h l e t e c h . O c h l a z e n í
vznikalo j a k o následek narůstající nedůvěry. Z nezná­
mých důvodů poslal Stanton Bakera před atentátem do
New Yorku, takže v okamžiku nejvyšší potřeby prodléval
šéf tajné policie příliš daleko od místa činu, a to na pří­
mý rozkaz ministra války.
Stantonovi nelze přičíst k tíži, že by přemluvil generá­
la G r a n t a , aby upustil od svého ú m y s l u j í t do divadla
spolu s prezidentem, j a k o tom soudilo veřejné mínění.
Generál se vzdal návštěvy divadla na základě vlastního
rozhodnutí, paní Lincolnova a paní Grantová se totiž zá­
sadně nesnášely a generál j i m chtěl ušetřit zbytečné vzá­
j e m n é trápení. Grant se odpoledne účastnil schůzky ka­
binetu a zde poděkoval Lincolnovi za pozvání do divadla
a omluvil se za neúčast. Jako důvod uvedl, že je už za­
dán, protože slíbil své ženě návštěvu New Jersey, kde žily
jejich děti.
Poté vešel Lincoln do Stantonovy kanceláře a řekl své­
mu ministrovi, aby mu j a k o doprovod do divadla zajistil
účast majora T h o m a s e Eckerta, šéfa telegrafního středis-
ka, příjemného společníka, j e h o ž tělesná síla prezidento­
vi imponovala.
Stanton tuto prezidentovu žádost ihned odmítl s tvr­
zením, že major Eckert plní navečer velice důležitý úkol.
Jisté je, že se Stanton až do konce svého pobytu v kance­
láři nikomu nezmínil o nějakém důležitém či speciálním
úkolu pro majora Eckerta a Eckert sám strávil večer do­
ma, aniž by se o žádosti prezidenta dozvěděl, což Stanton
nedokázal nikdy uspokojivě vysvětlit.
Zatímco Lincoln se dostavil na schůzku se svým osu­
dem, Stanton navštívil dům m i n i s t r a spravedlnosti Se-
warda, který se léčil ze svého zranění, utrpěného při do­
pravní nehodě. D ů m n e m o c n é h o opustil Stanton okolo
jednadvacáté hodiny, což byla doba, kdy obvykle už ležel
ve své posteli. Když k n ě m u dorazily první zprávy o aten­
tátu, bylo už dvaadvacet hodin a Stanton ještě neulehl,
ale podle výpovědí očitých svědků se procházel nervózně
v saloně. Prokazatelně tedy neležel v posteli, když dorazi­
la neblahá zpráva, což dosvědčila i j e h o manželka. Až po­
té, co byl zpraven o osudném výstřelu, vyšel svlečený do
poschodí a vlezl do postele!
O několik m i n u t později však vstal, oblékl se a přijal
několik osob, j e ž ho o atentátu podrobně informovaly.
Přivolal svůj kočár, který jej odvezl k umírajícímu.
Obtížně se pátrá ve Stantonově složité osobnosti a ješ­
tě obtížnější je vyznat se v j e h o dílčích reakcích. Ti, kteří
j e j podezírali, že n e m á čisté svědomí, mohli snadno ne­
p ř í z n i v ě vysvětlit řadu j e h o p o d i v n ý c h r e a k c í . J a k s e
m o h l o stát, že brilantní a činorodý člověk se tak rychle
změnil a choval se j a k o hysterická žena, o c h r o m e n á pa­
nickým strachem?
Když se vrah opíral v divadle o prezidentovu lóži, po­
znali v n ě m diváci J o h n a W i l k e s e B o o t h a . S t a n t o n se
o t o m okamžitě dozvěděl, když se na místě činu objevil
asi za hodinu. Místo aby spustil poplach a vydal příkaz
k pronásledování vraha, ztrácel cenný čas sestavováním
vyšetřovací komise. Zatímco Booth unikal pod pláštíkem
noci a prezident u m í r a l v Petersonově domě, k a m byl
z divadla okamžitě přenesen, Stanton si pohrával s úlo­
hou vyšetřujícího soudce.
Spisy dokazují, že Booth opustil Washington bez potí­
ží a překročil P o t o m a c po N á m o ř n í m mostě, který j a k o
j e d i n ý nebyl uzavřen. Přitom však byl po všechna váleč­
ná léta uzavírán každou noc vždy v devět hodin. Jen díky
této neuvěřitelné shodě okolností m o h l Booth projít bez
obtíží na druhou stranu řeky asi ve dvacet dvě hodiny
třicet minut. Jak se m o h l o stát, že j e š t ě v tuto dobu nedo­
staly strážní j e d n o t k y rozkaz, aby pročesaly p ř e d m ě s t í
a únikové cesty z Washingtonu včetně oblasti j i ž n í h o Ma-
rylandu, kterou Booth využil ke svému útěku?
V Petersonově d o m ě si Stanton zatím hrál na slavné­
ho detektiva, místo aby vydával rozkazy vojenským a po­
licejním j e d n o t k á m a řídil přímo pronásledování vraha.
Hodinu a třicet m i n u t po atentátu vydal Stanton svůj
první příkaz: z a t k n o u t osobu či osoby, které zastřelily
prezidenta. Přestože v tu chvíli bylo už j m é n o vraha vše­
o b e c n ě známo, Stanton se o Boothovi ve svém rozkaze
nezmínil. Rovněž se ani nepokusil vydat rozkaz k vypát­
rání a prohledání Boothova bydliště.
Dne 15. dubna třicet minut po půlnoci svolal Stanton
poradu vojenských a policejních činovníků. S rašícím str­
n i s k e m na tváři j i m ministr války oznámil, že v r a h e m je
J. W. Booth, ale současně varoval svoje kolegy, aby zatím
tento fakt nezveřejňovali. Stanton později nedokázal vy­
světlit svoji pohnutku k udělení tak nesmyslného příka­
zu, což tvoří další důkladný otazník v této události.
S t a n t o n telegrafoval g e n e r á l u Grantoví, který j e h o
zprávu obdržel až v Baltimoru. Na konci telegramu stála
výzva, aby se generál vrátil rychle do Washingtonu. Ge­
nerál však strčil depeši do kapsy a odjel do New Jersey
navštívit svoje děti.
Další telegram poslal S t a n t o n veliteli policie v New
Yorku, aby mu poslal schopné detektivy. Nejvyššímu po­
licejnímu šéfovi Lafayettu Bakerovi však žádný telegram
prozatím doručen nebyl.
J. W. Booth měl náskok pět hodin a dosud mu nikdo
nebránil v další cestě, brzdila ho pouze zlomená kůstka
v pravém chodidle.
Za tři hodiny po vraždě měl Stanton situaci jakžtakž
pod kontrolou. Znal i j m é n a dalších tří mužů údajně za­
pletených do komplotu: Herolda, Paina a Atzerodta. Ani
tato j m é n a však nebyla uváděna v dokumentech vychá­
zejících ze Stantonovy kanceláře, šéf zatím trval na jejich
utajení.
První novinová zpráva o Lincolnově zavraždění vyšla
15. d u b n a ve dvě hodiny r á n o a Boothovo j m é n o v ní
uvedeno nebylo. Majitel listu směl vytisknout j e n kratič­
kou informaci o atentátu a byl n u c e n při korektuře vy­
pustit z textu j m é n o zločince.
Uběhla další hodina, do Petersonova domu nenápad­
ně vešel vysoký a vyzáblý m u ž , viceprezident Andrew
Johnson. Strávil několik m i n u t u prezidentova ú m r t n í h o
lože a pak odešel do kanceláře, aby si připravil svoji ná­
stupní řeč.
Pět hodin po o s u d n é m výstřelu uvedl konečně Stan­
ton veřejně j m é n o pachatele, a to v telegramu u r č e n é m
generálmajorovi J o h n u A. Dixovi, který dlel v New Yor­
ku. Napsal v n ě m : ...vyšetřování ukázalo, že vrahem prezi­
denta je J. Wilkes Booth, přičemž byly podniknuty všechny
preventivní kroky, aby vrah nemohl uniknout...
Krátce před r o z e d n ě n í m S t a n t o n k o n e č n ě souhlasil
s distribucí vrahových portrétů s výzvou k j e h o zatčení.
Tato akce se však nepovedla a ještě ztížila už tak dost slo­
žitou situaci a vrhla na podivný způsob vyšetřování ještě
záhadnější světlo. Namísto toho, aby byl na zatykači zob­
razen vrah John Wilkes Booth, hleděl z něho j e h o bratr
Edwin Booth!
Š é f tajné policie B a k e r dostal zprávu o zavraždění
prezidenta až 15. dubna v poledne. Stanton mu poslal te­
legram, v němž mu sděloval: Ihned přijeďte, je třeba aby­
ste vypátral prezidentova vraha!
Baker hned nasedl do nejbližšího vlaku a řítil se k nej-
problematičtější situaci ve své kariéře. Ve chvíli, kdy ve­
šel do své washingtonské kanceláře, měl vrah Booth ná­
skok už šestatřicet hodin. Všude vládl zmatek. Lincoln
byl mrtev, J o h n s o n se stal a u t o m a t i c k y p r e z i d e n t e m ,
Stanton se samozvaně ocitl v roli nejvýznačnějšího muže
v zemi. Co se jevilo nejhůře, to byla neochota armády
spolupracovat s policií, či dokonce s tajnou policií. Mi­
nistr Seward vydal rozkaz, že vrah musí být polapen ži­
vý, ale Stanton odmítl tento rozkaz potvrdit vojenským
j e d n o t k á m pátrajícím po Boothovi.
V této situaci dělal Baker, co se dalo. Snažil se vytušit,
odkud fouká vítr, vždyť znal mazanost a záludnost svého
šéfa. Odmítl tehdy marnit čas vysedáváním na nekoneč­
ně dlouhých poradách organizovaných Stantonem. Zdá­
lo se mu nepochopitelné, že se ministr snaží rovněž uta­
jit zranění Boothova chodidla. Podivoval se i nad tím, že
mu j e h o šéf tají zatčení j e d n o h o ze spiklenců. Bakerovi
n e z b y l o n i c j i n é h o , než vyčkávat. N e m á l o času ztratil
prověřováním tipů, které pršely ze všech koutů z e m ě .
Všichni lidé v USA si mysleli, že Bootha spatřili nedaleko
svého bydliště.
B a k e r ů v b r a t r a n e c , poručík L u t h e r Baker, vstoupil
v poledne 24. dubna do kanceláře šéfa tajné policie. Bylo
to v poledne a Baker se právě účastnil důvěrné schůzky
se svými nejbližšími spolupracovníky. Po několika minu­
tách vtrhl Lafayette B a k e r do S t a n t o n o v y kanceláře a za­
volal: „ M á m e h o ! " B ě h e m n ě k o l i k a o k a m ž i k ů p o r u č í k
B a k e r společně s pětadvaceti muži nastoupili na lod, kte­
rá je dovezla k jisté části Marylandského poloostrova, kde
poručík svým s p o l u p r a c o v n í k ů m oznámil: „Booth by
měl být zde!"
M i n i s t r spravedlnosti S e w a r d zopakoval znovu dva
d n y před touto akcí svůj příkaz, že vrah prezidenta Lin­
colna m u s í být c h y c e n živý. Š é f tajné policie B a k e r však
o t o m t o příkazu n i c nevěděl, ani tentokrát mu j e j Stan­
t o n n e p ř e d a l , i když v e své f u n k c i B a k e r v e l e l v š e m
p á t r a c í m s k u p i n á m . Poručík B a k e r dostal od S t a n t o n a za
úkol najít vraha, ale n i k d y se ani slůvkem n e z m í n i l , zda
m i n i s t r řekl, m á l i být c h y c e n živý.
P í s e m n é z á z n a m y z v ý p o v ě d í s v ě d k ů dokládají, že
skupina pětadvaceti vojáků nalezla dva muže, po kterých
pásla. Schovávali se na u d a n é m místě ve stodole. Vojáci
je vyzvali, aby vyšli a vzdali se. Muži neuposlechli, a tak
vojáci spustili palbu skrze c h a t r n o u stěnu. J e d e n ze skrý­
vajících se mužů, David Herold, se po první salvě vypotá­
cel ven, žebronil o milost a blekotal, že m ě l Lincolna od­
jakživa rád. Jeden z vojáků jej nakopl a nařídil m u , aby
držel h u b u . Další vojáci j e j pak přivázali ke stromu.
Uvnitř stodoly se b e l h a l d r u h ý muž, vojáci j e j viděli
skrze došky. Levačkou se opíral o pušku, v pravici svíral
revolver. Zavolal na o b l é h a j í c í : „Jasně, pánové, m ů ž e t e
pro mě připravit nosítka, postačí takové ty nouzové ze
starého praporu."
M u ž o v a slova p ř e r u š i l výstřel. Z a s a ž e n ý se n e j p r v e
n a p ř í m i l a poté padl j a k o podťatý.
Boston Corbet, t r o c h u potřeštěný a vyšinutý voják, se
začal i h n e d vychloubat, že to on zastřelil p r e z i d e n t o v a
vraha. Důkazy však j e h o slova nepotvrdily. Kulka vnikla
do a t e n t á t n í k o v a krku zezadu a z velice krátké vzdále­
nosti, zatímco Corbet stál třicet kroků od místa, kde byl
živý cíl. Muž, který se ve chvíli výstřelu dostal až do sto­
doly, byl poručík Luther B a k e r !
Ještě za svého života se stal J o h n Wilkes B o o t h před­
m ě t e m zuřivých debat a n e d o r o z u m ě n í , které neskončily
ani po j e h o smrti. Objevily se i hlasy, které odmítaly při­
pustit, že m u ž zastřelený ve stodole by m o h l být B o o t h .
T y t o n á z o r y vzešly z e svědectví d o k t o r a J o h n a Mayse,
který identifikoval m r t v é h o j e š t ě ve stodole. „Nevěřím,
že je to B o o t h , vždyť mu n e n í ani t r o c h u podobný," ozná­
mil. J e n ž e t e n h l e doktor nebyl zcela n o r m á l n í a všichni
to o n ě m věděli.
Poručík Luther B a k e r n e c h a l tělo zastřeleného zabalit
do p l á t n a a převezl je na veslici k v á l e č n é lodi MON-
TAUK, která kotvila na ř e c e . Na základě Stantonova roz­
kazu b y l o tělo z a s t ř e l e n é h o p o h ř b e n o t a j n ě v prostoru
staré w a s h i n g t o n s k é věznice, a to na místě z n á m é m pou­
ze S t a n t o n o v i . Až o m n o h o let později se vládní místa ob­
m ě k č i l a a povolila r o d i n ě vyzvednutí a identifikaci těla
a j e h o uložení k definitivnímu odpočinku v neoznače­
n é m hrobě.
Muž, j e h o ž u m l č e l a ve stodole kulka vypálená z bez­
prostřední blízkosti, byl bezpochyby vrah prezidenta Ab­
r a h a m a Lincolna.
Š é f tajné policie B a k e r vypověděl, že když oznamoval
Stantonovi zprávu o B o o t h o v ě smrti, řekl mu nejprve, že
B o o t h byl nalezen. S t a n t o n po té informaci klesl na po­
hovku a zakryl si r u k a m a tvář. Teprve když mu bylo sdě­
leno, že B o o t h je mrtev, sňal ruce z obličeje a poprvé po
m n o h a d n e c h se usmál.
D e n í k nalezený u z a s t ř e l e n é h o převzal nejprve šéf taj­
né policie B a k e r a pak j e j odevzdal Stantonovi. T e n však
odmítl d e n í k k o m u k o l i ukázat a svoje stanovisko z m ě n i l
až na výzvu soudu. To už však deník neobsahoval dva
tucty stran záznamů, počínajících od spřísahání až do
dne vraždy. Zůstaly jen záznamy od 15. do 25. dubna. Ba­
ker dosvědčil před soudem, že deník byl úplný, když jej
předával Stantonovi. Soud však přistoupil na Stantonovo
tvrzení, že deník je ve stejném stavu, v j a k é m jej on sám
obdržel.
Atentát proti prezidentovi připravila a provedla údaj­
ně skupina Mary Surratové. Patřil k ní George Atzerodt,
Lewis Payne, J. W. Booth a David Herold. Čtyři obžalova­
ní byli odsouzeni a oběšeni j e d n o h o horkého červencové­
ho dne. Veřejnost dychtící po krvi a odplatě uspokojeně
v y d e c h l a . Poprava však byla p ř i n e j m e n š í m o s u d n ý m
o m y l e m , protože příliš rychle a důkladně zavřela ústa
obviněných.
Z neznámých důvodů nebylo tehdy objasněno, proč
o Lincolnově zavraždění psaly dva deníky ještě předtím,
n e ž byl atentát proveden. M i n n e s o t s k ý SVATÝ J O S E F
a newyorský MIDDLETOWN popsaly atentát vcelku přes­
ně den p ř e d e m na základě i n f o r m a c í z v ě r o h o d n ý c h
zdrojů. Z d n e š n í h o p o h l e d u je zcela n e p o c h o p i t e l n é ,
proč tak důsledný a podezíravý muž, jakým byl Stanton,
se nepokusil objasnit, odkud oba deníky ony prorocké in­
formace dostaly.
Zachovaly se i záznamy o výpovědích dvou korun­
n í c h svědků obžaloby, kterými byli Louis W e i c h m a n n
a John Lloyd. Weichmann, zaměstnanec ministerstva vál­
ky, o z n á m i l dlouho před a t e n t á t e m , že spiklenci kují
úklady proti prezidentovu životu v d o m ě Mary Surrato­
vé. Weichmannovo oznámení bylo, jak víme, zcela baga­
telizováno.
John Lloyd byl bezvýznamný človíček, kterému se za­
líbila nebezpečná hra na význačného svědka. Alkoholik,
který si důkladně přihýbal ze sklenice právě v okamžiku,
kdy k n ě m u údajně přistoupila Mary Surratová, věnova­
la mu polní dalekohled a připomněla mu, aby měl pisto­
le připraveny. „Moji společníci si o ně dnes večer řek­
nou!" měla říci Lloydovi. Lloyd nebyl m o m e n t á l n ě zcela
při smyslech, což sám připustil, navíc v tu dobu už zcela
podlehl alkoholu. Zdá se tedy podivné, že soud z j e h o
slov spletl oprátku a zadrhl ji okolo krku Mary Surratové
a hrdel jejích společníků. W e i c h m a n n o v o a Lloydovo svě­
dectví p o s l o u ž i l o j a k o j e d i n ý důkaz proti o b v i n ě n ý m
a stálo je život.
Když proces skončil a Stanton byl k o n e č n ě zbaven své
významné funkce, nalezli oba svědkové kupodivu odva­
hu, aby se ospravedlnili na veřejnosti. Lloyd prohlásil, že
mu bylo vyhrožováno smrtí a dlouhým žalářem, pokud
n e b u d e vypovídat tak, j a k n a k o n e c svědčil. Snad se Lloyd
skutečně pokoušel o ospravedlnění a mluvil pro tento­
krát pravdu, možná však, že se takto snažil j e n o novou
exhibici před o č i m a veřejnosti. V každém případě však
tuto svou novou výpověď už nikdy nezměnil.
Louis W e i c h m a n n odešel z ministerstva války a získal
místo poštovního úředníka, což byla podle j e h o pozděj­
ších slov o d m ě n a za j e h o svědectví v procesu se spiklen­
ci, o d m ě n a slíbená m i n i s t r e m Edwinem M. Stantonem.
W e i c h m a n n však v novém povolání nepracoval dle před­
stav svých nadřízených a také už neměl vlivného Stanto-
na za zády. Jistě zažil veliké překvapení, když ho noví šé­
fové nakonec bez dlouhých okolků ze státních služeb vy­
hodili. Stanton mu p o m o c i n e m o h l , protože tenkrát už
měl svých starostí nad hlavu.
Atentát na prezidenta Lincolna v lóži Fordova divadla
m o h l m í t šanci na ú s p ě c h pouze v případě, pokud by
nad prezidentem nebděla j e h o osobní tělesná stráž. Tě­
l e s n ý m s t r á ž c e m byl J o h n F. Parker. V k r i t i c k é chvíli
však v prezidentově blízkosti chyběl.
 V š i m n ě m e si blíže p o d i v n ý c h charakterových vlast­
ností prezidentova o c h r á n c e J. Parkera a začnou se n á m
m i m o d ě k j e ž i t vlasy. Stal se č l e n e m j e d n o t k y washing­
t o n s k é policie v roce 1861. Už v roce 1862 se dostal do
sporu se svými nadřízenými za nedodržování subordina-
ce a byl pokárán. O několik měsíců později měl na krku
obvinění za spánek ve službě a za bezdůvodnou střelbu
z pistole z okna bordelu, kde se na několik týdnů ubyto­
val. K tomu přibylo obvinění za obtěžování dámy na uli­
ci, j e h o ž se dopustil v době služby a v podnapilém stavu.
T a k o v ý m u ž se stal p r e z i d e n t o v ý m t ě l e s n ý m stráž­
cem, a to na zvláštní přání s a m o t n é paní Lincolnové, vy­
slovené d n e 3. d u b n a 1863. Zůstane pro nás asi tajem­
stvím, proč se první d á m a USA osobně zasadila, aby do­
stala do manželovy blízkosti takového otrapu. Kdyby Par­
kera dosadil Stanton či Baker, nebylo by na t o m nic div­
ného, jistě by od takového výtečníka dostávali na oplátku
n e o c e n i t e l n é zprávy. M o ž n á ž e p a n í L i n c o l n o v a m ě l a
stejný úmysl a Parker jí bez skrupulí poskytoval informa­
ce o každém manželově kroku a slovu. Lincoln však brzy
poznal, co je Parker zač, ale zbavit se jej nemohl, protože
nad t ě l e s n ý m strážcem držela o s o b n ě ruku paní prezi­
dentová...
Prezidentův o c h r á n c e m u s e l být n e p o c h y b n ě klíčo­
vým m u ž e m v plánech spiklenců. Pokud by seděl v lóži
vedle prezidenta, atentátník by měl j e n velice malou šan­
ci p ř e s n ě a v klidu z a m í ř i t a vystřelit. Ideální situace
m o h l a nastat pouze v případě, že by se Parker z prezi­
dentovy blízkosti vzdálil, což se také stalo.
Parker si odskočil p o n ě k u d uhasit svou věčnou žízeň
do Taltuvalovy restaurace. Popíjel zde, když Booth vešel
dovnitř a uviděl j e j . Parker zůstal u baru i po Boothově
odchodu. Booth se tedy na vlastní oči přesvědčil, že jedi­
ná překážka úspěšného atentátu sedí v restauraci a hledí
na dno sklenice. Nemusel mít obavy, že by mu ve střelbě
na prezidenta někdo bránil.
Po atentátu prochodil Parker celou n o c v dešti a nako­
n e c byl ráno přiveden na policejní stanici opilou prosti­
tutkou. Pikantnější však j e , že za zanedbání prezidentovy
o c h r a n y nebyl ani obviněn, natož pak souzen. Navíc zů­
stal j e š t ě tři další roky č l e n e m policejního sboru! Tyto po­
divuhodné okolnosti lze však pozorovat i z j i n é h o úhlu.
Parker odešel od policie v době, kdy Stanton opustil stát­
ní službu. Pouhá časová shoda? Snad.
Oficiálně se zavraždění prezidenta Lincolna vyřešilo
Boothovou smrtí a popravou čtyř j e h o údajných společ­
níků. Nezodpovězeny však zůstaly m n o h é okolnosti vra­
ž e d n é h o případu. Jak to, že B o o t h věděl o j e d i n é m ote­
v ř e n é m m o s t ě , p o n ě m ž o s u d n é n o c i přešel? P r o č byl
most otevřen? Proč nebyly pátrací j e d n o t k y vyslány také
d o j i ž n í h o M a r y l a n d u , kde s e B o o t h s c h o v á v a l ? P r o č
S t a n t o n tajil B o o t h o v o j m é n o před veřejností j e š t ě pět
hodin po atentátu? Jak se m o h l o stát, že Stanton nechal
rozšířit zatykače s portrétem Boothova bratra, když si na­
víc byli velice m á l o podobní?
Proč Stanton otálel čtrnáct hodin, než povolal šéfa taj­
né policie Bakera do Washingtonu? Proč Stanton nepře­
dal příkaz m i n i s t r a Sewarda pátrajícím j e d n o t k á m , aby
z a d r ž e l y v r a h a živého? Kdo s k u t e č n ě v y s t ř e l i l a zabil
Bootha? Co se stalo s důležitými stránkami Boothova de­
níku? Proč nebyl Parker nikdy souzen za opuštění svého
stanoviště?
Okolnosti zavraždění Abrahama L i n c o l n a j s o u z dneš­
ního pohledu p ř í m o horou podivných záhad. A z této ku­
py nejvíce vyčnívá záhada nejzáhadnější - osobnost teh­
dejšího m i n i s t r a války Stantona. Ani po více než sto le­
tech nedokázal nikdo tento oříšek rozlousknout.
 6/ Opuštěná bitevní loď
Bylo to neobvyklé j m é n o pro bitevní loď, j e n ž e ARAK-
WE byla zvláštní lodí. Do análů a m e r i c k é h o válečného
námořnictva se zapsala svým nezvyklým osudem. Jako
j e d i n á bitevní loď totiž vybojovala souboj na souši!
Vystavěli ji ze dřeva j a k o p a r n í k s b o č n í m i kolesy,
s obrovskými h n a c í m i lopatkami, c h r á n ě n ý m i v boxech.
Právě takové parníky jsou dnes využívány na řekách k ta­
n e č n í m zábavám anebo turistickým plavbám. ARAKWE
byla hrdou bitevní lodí, ale v dlouhé službě poněkud za­
starala. Postavili ji v letech občanské války Severu proti
Jihu, ale dokončena byla příliš pozdě, takže už do tohoto
krvavého konfliktu nezasáhla. Její dřevěné lopatky byly
nahrazeny kovovými, do výbavy dostala dvě malá děla,
obsadila ji vojenská posádka a pak sloužila dlouho j a k o
v á l e č n á lod. Několik let křižovala Karibské moře, poté
obeplula i Hornův mys a dorazila do chilského Aconaqua,
aby svou přítomností poskytovala m o r á l n í podporu ne­
stabilní chilské vládě. Činila to dvěma dělíčky, k o u ř e m
z k o m í n a a třepotající se vlajkou s hvězdami a pruhy.
V této službě uběhl rok. Kapitán Alexander a j e h o po­
sádka se stávali neklidnými. Lod potřebovala drobnější
opravy, a kapitán proto požádal o návrat do USA. Povole­
ní k návratu bylo sice odesláno, ale dorazilo do m í s t a
určení příliš pozdě...
Malý parníček přivezl poštu z pobřeží. Kapitán Ale­
xander usedl ve své kajutě a probíral se více j a k m ě s í c
starými zprávami a rozkazy. Jeden z nich přikazoval, aby
se ARAKWE odpoutala od chilského pobřeží a zamířila
k Pensacole. Bože, Pensacola, pomyslel si kapitán, nejmé­
ně další měsíc hrozné služby navíc! Další prodlužování
utrpení právě uplynulého roku!
 Kapitánův lodní deník o této situaci poznamenává:
Zatímco jsem vyřizoval právě došlou poštu, povšiml jsem
si, že se lampa visící nad stolem začala houpat. Připadlo mi
to nezvyklé, protože jsme kotvili v zálivu a nevál vůbec žádný
vítr. Vyběhl jsem na palubu, abych zjistil příčinu tohoto
zvláštního pohybu. Napadlo mi, že jde jistě o podmořské ze­
mětřesení. Rozhodl jsem se zvednout kotvy a nasměrovat lod
směrem na volné moře. K tomu však už nedošlo. Než jsme co­
koli podnikli, ocitli jsme se z ničeho nic na mělčině a naše
zád trčela k otevřenému moři Předpokládal jsem, že bychom
mohli vyklouznout přeříznutím kotvy, na níž jsme dosud vi­
seli. Pobřežní bahno, do něhož se náhle opřelo vydatné slun­
ce, vypouštělo jedovatý plyn, takže se několik členů posádky
částečně přiotrávilo. Nařídil jsem dýchat jen skrze plátno
namočené v octě, což se doporučuje za podobných okolností.
Obrovitá vlna se pak náhle převalila přes zád lodi. způ­
sobila vážné škody a smetla přes palubu tři členy posádky,
které jsme už nikdy nespatřili. Ztratili jsme kontrolu nad lo­
dí a připadali jsme si zcela odepsáni.
Údery divokých vln vrhaly ARAKWE s m ě r e m k po­
břeží se stále vzrůstající silou. Díky mělké, ale pevné kon­
strukci t r u p u byla loď u n á š e n a s n a d n o a r y c h l e j a k o
p r á m a zastavila se až nedaleko útesů, vzdálených pů­
vodně více jak dvě míle od moře! Výstroj ARAKWE vzala
za své, rozbita byla pohonná kolesa i další zařízení. Pří­
boj opadl a lod se ocitla uprostřed oceánu písku, vydaná
napospas případným plenitelům a lupičům.
A pobřežní lupiči skutečně přišli lod vyrabovat. Ale­
xander rozdal posádce zbraně a střelivo a varoval útoční­
ky výstražnými výstřely. Ráno si kapitán uvědomil napl­
no beznadějnost situace. B ě h e m noci odmontovali lupiči
z neovladatelné lodi řadu předmětů. Ráno posádka spat­
řila, že rabijátů b ě h e m noci mnohonásobně přibylo. Stá­
le dotírali a pokoušeli se dostat až na palubu. Unavená
posádka odrážela jejich útoky se stále většími obtížemi.
Poté se lupiči shromáždili k přípravě frontálního útoku
m i m o dostřel pistolí a pušek. Kapitán vydal rozkaz nabít
děla. Dělmistr mu však oznámil, že nejsou dělové náboje,
sklouzly totiž z paluby, když se lod v běsnění vln naklá­
něla. Kapitán se v nouzi rozhodl k prazvláštnímu řešení,
vzpomněl si na tvrdé kulaté sýry z lodní kuchyně.
Chátra pobřežních pirátů se vrhla po písku k bitevní
lodi s řevem, doprovázeným střelbou z pistolí. Kapitán
Alexander rozkázal vyčkat s dělovou střelbou, až se lupiči
přiblíží na několik stovek yardů. Potom zaburácelo dělo
a sýrové projektily dopadly do písku. Několik útočníků
zůstalo ležet, ostatní se obrátili k ústupu. Když vystřelilo
druhé dělo, změnil se spořádaný ústup lupičů v zběsilý
úprk. Zřejmě neměli zálibu v sýrech.
ARAKWE se na moře už nikdy nevrátila. Zůstala trčet
v písku několik mil od oceánu. V záznamech válečného
n á m o ř n i c t v a USA je vedena s pietou j a k o lod ztracená
v boji. Zápis je doplněn poznámkou, že ARAKWE j a k o je­
diná bitevní lod vyhrála srážku na souši, pálíc ze svých
děl tvrdé sýry proti útočícím pobřežním pirátům.

7/ Neklidní mrtví
Vše nasvědčovalo tomu, že půjde o obvyklý pohřební
obřad, j e n ž e osud vše zařídil j i n a k a přichystal účastní­
k ů m pohř bu c t i h o d n é h o T h o m a s e Chase p o ř á d n é pře­
kvapení. Vše se událo j e d n o h o horkého letního dne roku
1812 na Barbadosu.
Zesnulý zde zastával několik m é n ě významných stát­
ních funkcí, soukromě se pak zabýval n á m o ř n í m obcho­
dem a dovážel na Barbados levné americké výrobky. Cti­
h o d n ý T h o m a s Chase n es hr o má ž d i l pohádkové bohat-
ství, ale byl rozhodně natolik zámožný a vlivný, aby se je­
ho p o s l e d n í cesty z ú č a s t n i l o i n ě k o l i k p r o m i n e n t n í c h
státních úředníků, hrajících významné role na málo vý­
z n a m n é m ostrově.
Z místního katolického hřbitova byl překrásný výhled
na Barbadoský záliv. A právě zde si Chase vystavěl hrob­
ku z m o h u t n ý c h k a m e n ů , z větší části v podzemí, kde už
leželo několik členů j e h o rodiny. Tady měl být po obvyk­
lých bohoslužbách uložen i on sám. Zádušní mše se ko­
naly v p ř i l e h l é m kostele a sloužil je reverend T h o m a s
H. Onderson. Chase byl čtvrtým nebožtíkem, který m ě l
spočinout v hrobce. Ležela zde už T h o m a s i n a Goddardo-
vá, od 3 1 . července 1807, dále zde spočívala Mary Ann
Chaseová, mladší dcera T h o m a s e Chase, která z e m ř e l a
22. ú n o r a 1808, a k o n e č n ě starší dcera právě zesnulého,
Dorcas Chaseová, pochovaná 6. července 1812.
Na třech předchozích pohřbech se nestalo nic zvlášt­
ního, těla byla podle zvyklostí uložena v rakvích do nitra
hrobky, vždy po odtažení těžké náhrobní desky.
Desku sňali také 9. srpna 1812, aby rakev se zesnulým
mohli vnést dovnitř.
O průběhu pohřbu se uchovalo svědectví reverenda
O n d e r s o n a . Reverend zapsal, že černoši odmítali snést
tělesné pozůstatky T h o m a s e Chase po pěti schůdkách,
vedoucích do nitra hrobky. Museli být dlouho přemlou­
váni, než k o n e č n ě ustali se svou neoblomností a popadli
rakev. Měli instinktivní strach.
Když Onderson a další pohřební hosté sestoupili do­
lů, spatřili ke své hrůze, že rakve Mary Ann a Dorcas
Chaseových nejsou na místech, kde byly při posledním
červencovém pohřbu. Rakev maličké Mary Ann ležela asi
šest stop od místa, kde byla původně umístěna, navíc by­
la obrácena č e l e m proti zdi.
Po počátečním zděšení a nastalém zmatku byly rakve
prvních tří uživatelů hrobky srovnány. Poté k n i m čer­
nošští nosiči přidali i schránku s ostatky pana Chase. Do­
pravit rakev dovnitř nebylo snadné, protože mrtvý m ě l
robustní postavu a navíc j e h o rakev zhotovili z olova.
Žádný div, že ji muselo nést osm siláků.
Barbadoské úřady byly pochopitelně znepokojeny ne­
vysvětlitelným p ř e s u n e m rakví. Pokoušel se nějaký niče­
ma vloupat do hrobky, aby okradl mrtvé? Církevní činov­
níci společně se státními úředníky započali s výslechy za­
m ě s t n a n c ů hřbitova. Bezvýsledně. Pro teorii loupeže na­
víc nesvědčil ani j e d i n ý fakt. Rakvemi bylo sice pohnuto,
j e n ž e se je nikdo nepokoušel otevřít. Vyšetřovatelé uděli­
li z a m ě s t n a n c ů m h ř b i t o v a p ř í s n o u důtku a poslali je
zpátky do práce. Úřady rozestavily okolo hřbitova stráže,
které kontrolovaly dvakrát d e n n ě p e č e t ě n a n á h r o b n í
desce hrobky Chaseových. Nic pozoruhodného se však
nestalo ani u hrobky Chaseových, ani u jiných hrobů.
O čtyři léta později se před h r o b k o u C h a s e o v ý c h
shromáždili znovu s m u t e č n í hosté, tentokrát však i se
státními a církevními úředníky. Stalo se tak u příležitosti
pohřbu chlapečka Samuela Brewstera Amese. Po zádušni
mši se delegace ú ř e d n í k ů odebrala k hrobce, o p a t ř e n é
p e č e t ě m i . Těžká n á h r o b n í deska byla odsunuta a pro­
h l é d n u t a , n e n e s l a však ž á d n é stopy po násilí, což se
ovšem čekalo, vždyť hrobka byla čtyři roky pod neustá­
lou kontrolou.
Uvnitř hrobky však čekalo na úředníky opět překva­
pení. Čtyři rakve ležely uvnitř zpřeházené a různě pooto­
čené. Všechny ty záhadné a nepochopitelné přesuny se
u s k u t e č ň o v a l y v m a l i č k é m p r o s t o r u šestkrát d v a n á c t
stop. Nejvíce změnila pozici olověná rakev Thomase Cha­
se, ležela napříč a otočila se tedy okolo osy o devadesát
stupňů. Beze změny zůstala j e n rakev paní Goddardové,
první nájemnice a uživatelky podzemního domu.
 Zřízenci uložili rakve do původní polohy, n á h r o b n í
deska byla vrácena na místo a opatřena pečetěmi za pří­
tomnosti m n o h a svědků. Strážní dostali instrukci zastře­
lit každého, kdo by se k hrobce přiblížil bez požehnání
ú ř e d n í c h míst.
Záhadná událost na barbadoském hřbitově zapůsobi­
la j a k o b o m b a , mezi obyvateli zavládlo zděšení, úřední
místa znejistěla. Znepokojení ještě vzrostlo, když po dal­
ších dvou měsících pohřbívali do hrobky osobně Samue­
la Brewstera. Navzdory předchozím b e z p e č n o s t n í m opat­
ř e n í m spatřili úředníci v nitru hrobky znovu zpřeházené
rakve. Znovu je tedy nechali srovnat do původní pozice
a n á h r o b n í deska byla důkladně přibetonována.
Následujícího roku se ujal funkce guvernéra Barbado-
su maršál lord C o m b e r m e r e , v bitvách zocelený válečník,
který n e m o h l uvěřit svědectvím o pohyblivých rakvích.
Žvanění a nesmysly! A pokud se rakve opravdu hýbaly,
guvernér lord C o m b e r m e r e si byl jist, že záhadě určitě
přijde na kloub. Celý život věřil pouze t o m u , co spatřil
na vlastní oči.
Nový guvernér si nechal zavolat reverenda Onderso-
na a další svědky a osobně je všechny vyslechl.
Zdálo se pak zcela přirozené, že se guvernér Barbado-
su lord C o m b e r m e r e osobně účastnil pohřbu T h o m a z i n y
Clarkové, který se konal 17. července 1819. Nebožka sice
nepatřila k n e j b o h a t š í m ani politicky č i n n ý m osobnos­
tem, ale guvernéra tato d á m a přesto zajímala, takže ji po­
ctil svou ú č a s t í na p o h ř b u . Měla být t o t i ž u l o ž e n a do
hrobky Chaseů.
Pro guvernéra a j e h o družinu se stal vstup do hrobky
fantastickým zážitkem - šest rakví se zde válelo zcela ne­
uspořádaně. Tentokrát však ležela odhozena stranou i ra­
kev první n á j e m n i c e hrobky, paní Goddardové, navíc by­
la zcela rozbita na kusy. J e d i n á byla totiž zhotovena ze
dřeva, na rozdíl od ostatních schránek, takže neodolala
silám, které s ní nepochopitelně manipulovaly.
G u v e r n é r nařídil svému tajemníkovi, aby pořídil si­
tuační nákres rakví v polohách, v jakých byly nalezeny.
S e d m á rakev T h o m a z i n y Clarkové byla umístěna do re­
gálu nad rakev Samuela Brewstera. Guvernér nařídil dů­
kladné proklepání a prozkoumání útrob hrobky, aby se
zjistilo, zda do ní nevede tajný vchod z podzemí. Na nic
p o d e z ř e l é h o se n e p ř i š l o . P o t o m rozkázal, aby podlahu
hrobky posypali j e m n ý m bílým pískem a pečlivě jej roz­
h r n u l i a uhladili. Zřízenci poprášili schody vedoucí do
hrobky lehoučkým p o p e l e m ze spáleného dřeva. Těžkou
n á h r o b n í desku přibetonovali. Guvernér a j e h o společní­
ci n a k o n e c otiskli do betonových výplní svoje pečeti, aby
měli naprostou jistotu, že hrobka zůstane nedotčena.
F u n k č n í období guvernéra Barbadosu lorda Comber-
m e r a končilo závěrem roku 1820. Než se odhodlal opus­
tit ostrov a vrátit se na penzi domů, chtěl guvernér vy­
vrátit ony pověsti a nesmysly, týkající se záhadné hrobky
Chaseových. Navzdory protestům církevních činovníků
ji nařídil guvernér otevřít 18. dubna 1820.
Kontrola pečetí dopadla dobře, všechny zůstaly nepo­
rušeny. Náhrobní k á m e n byl opatrně odsekán z betono­
vého lůžka a poté odtažen. Guvernér se osobně ujistil, že
lehoučký popel ze spáleného dřeva leží beze změny na
s c h o d e c h h r o b k y . Nikde ale ani n á z n a k p o n á s i l n é m
vniknutí. Když však vešla guvernérova suita do podzem­
ního prostoru, zírala s otevřenými ústy. Rakve byly opět
zpřeházeny j e d n a přes druhou. Pouze plátěný vak
s ostatky paní Goddardové stál v koutě, kde jej zanechali
před několika měsíci. Záhada nad záhadu: rakve se pře­
m í s t i l y tak, že hlavy n e b o ž t í k ů s m ě ř o v a l y k v ý c h o d u
z hrobky! Hádanka to byla o to tajemnější, že guvernér
a j e h o společníci museli rakve vynést ven, t a m je otočit,
aby hlavy nebožtíků směřovaly ke zdi hrobky, a teprve
pak je znovu uložit dovnitř. Prostor hrobky neskýtal totiž
svým r o z m ě r e m možnost obrátit těžké rakve uvnitř!
Lord C o m b e r m e r e o p u s t i l B a r b a d o s k o n c e m roku
1820 a ve svých m e m o á r e c h později důkladně popsal ne­
vysvětlitelnou záhadu s pohybujícími se rakvemi.
Pozůstalí po Chaseových si poté řekli, že č e h o je moc,
toho je příliš, a přemístili svoje mrtvé na j i n ý hřbitov,
kde k o n e č n ě nalezli více klidu. Původní hřbitovní kostel
byl z n i č e n h u r i k á n e m v r o c e 1831, o b n o v e n o u stavbu
pak zhltl požár v roce 1935.
Hrobka Chaseových stojí na hřbitově dodnes, aniž by
ji od vyklizení v roce 1821 někdo používal. Zdi hrobky
jsou však poničeny rukama vandalů. Jeden z nich označil
hrob adekvátním z n a m e n í m v podobě důkladného otaz­
níku.

Tajemné události, podobné záhadám hrobky Chaseo­

vých, se udály na Barbadosu i ve dvacátém století. Dne
24. srpna 1943 se shromáždili svobodní zednáři u hrobky
sira E v a n a M a c G r e g o r a , který zde byl p o h ř b e n v roce
1841. Zednáři se ovšem v ů b e c nezajímali o sira Evana,
ale o Alexandra Irvina, hlavu svobodných z e d n á ř ů na
Barbadosu, který zde byl pohřben ještě před sirem Eva-
n e m . Dříve n e ž zednáři h r o b k u otevřeli, zúčastnili se
v kostele m š e za duši zemřelého.
Podobně j a k o hrobka Chaseových byla i tato hrobka
z větší části v p o d z e m í . Vystavěli ji b y t e l n ě z k a m e n ů
a dobře pálených cihel, spojených důkladně betonovou
maltou. Dovnitř vedlo šest schůdků, hrobku chránil že­
lezný plot a zapečetěná brána. Když svobodní zednáři ne­
chali odtáhnout těžkou n á h r o b n í desku, zjistili, že vchod
do hrobky je zazděný.
Zedníci rozebírající cihly byli nabádáni k opatrnosti,
aby n e p o š k o d i l i kovový p ř e d m ě t , který v š i c h n i viděli
skrze rozebiranou stěnu. Zedníci pracovali opatrně, ale
rychle, takže už za chvíli bylo z ř e j m é , že o n e n kovový
předmět je jistojistě rakev v olověném pouzdře, vystrče­
ná čelní stranou p ř í m o k z a z d ě n ý m dveřím. S v o b o d n í
zednáři tu stáli v n a p r o s t é m o h r o m e n í . Jak se m o h l a těž­
ká o l o v ě n á rakev s pozůstatky sira E v a n a M a c G r e g o r a
dostat z výklenku na straně hrobky, otočit se o sto osm­
desát stupňů a dostat se až přímo k zazděným dveřím?
Kdo n e b o co dokázalo s rakví pohnout, když hrobku za­
zdili a učinili ji zcela nepřístupnou už před více j a k sto
lety? A kdo způsobil vznik tří malých otvorů ve víku olo­
věné rakve?
Svobodní zednáři shledali všechny uvedené okolnosti
za podivuhodné a nepochopitelné, j e š t ě více se však divi­
li později, když zjistili, že v h r o b c e sira Evana n e n í ani
stopa po rakvi s pozůstatky Alexandra Irvina, která zde
prokazatelně spočívala v době Evanova pohřbu.
Zmateni, s p r á z d n ý m a rukama, uzavřeli hrobku, z níž
zmizela rakev s pozůstatky bývalého zednářského mága,
a poté odešli ze hřbitova s úvahami o nevysvětlitelném
zmizení svého d r a h é h o nebožtíka.

Barbados však nebyl j e d i n ý m m í s t e m na světě, kde

se udály případy p o d o b n é h o druhu. Je z n á m a například
aféra z Anglie, týkající se h r o b k y francouzské r o d i n y ,
zbudované v kostelní zahradě ve Stantonu. Církevní kro­
nika stvrzuje, že po j e j í m otevření v roce 1775 byly rakve
nalezeny zpřeházené. Nejtěžší olověná rakev stála dokon­
ce až na čtvrtém schodě vchodu do hrobky. Nazpět ji mu­
selo nést osm silných m u ž ů . I tato h r o b k a byla důkladně
uzamčena, zapečetěna a zazděna, zjevně se do ní nikdo
nevloupal, a přesto v ní rakve doslova tančily.
 Ostrov Oesel v B a l t i c k é m moři je malý, ale vítr j e j tvr­
dě bičuje. T e n t o ostrov proslul ze dvou důvodů. P r v n í m
je produkce c h u t n é whisky, d r u h ý m dosud n e r o z ř e š e n á
záhada arensburských hrobů. Arensburg je j e d i n ý m měs­
t e m na ostrově. I zde bývalo zvykem, že si b o h a t é rodiny
stavěly bytelné a okázalé r o d i n n é hrobky, nad n i m i ž na­
víc budovaly malé s o u k r o m é kaple, kde se konávalo po­
slední rozloučení s m r t v ý m i . Jedna z t ě c h t o kaplí, která
tu stojí dodnes a je i z dálky dobře viditelná, patří rodině
B u x h o e w d e n o v ý c h a stala se už před d r a h n o u d o b o u
m í s t e m dosud nevysvětlitelných událostí.
A m e r i c k ý v y s l a n e c v Neapoli Robert Dale O w e n za­
z n a m e n a l zprávu o záhadné události, o níž se dozvěděl
od b a r o n a de Guldenstubbé, j e h o ž rodiny se tato událost
p ř í m o týkala. P í s e m n é svědectví vyslance se zachovalo
dodnes.
Dne 22. června 1844 odešla žena krejčího D a l m a n n a
na hřbitov, aby navštívila h r o b své matky. S sebou vzala
dvě m a l é děti, které usadila na kárku t a ž e n o u k o n í k e m .
U hřbitova zastavila p ř í m o před kapličkou Buxhoewde­
nových. Když se po několika m i n u t á c h vrátila od matči­
na hrobu, vypozorovala, že koník je velice neklidný
a přestrašený. Nedokázala zvíře ovládnout, a tak doběhla
pro veterináře, který použil tehdy obvyklý prostředek -
pustil koníkovi žilou.
Poté se paní D a l m a n n o v á vydala k b a r o n u de Gulden­
stubbé, j e h o ž z á m e k stál nedaleko Arensburgu. B a r o n se
choval zdvořile, ale nijak ho nedojala p ř í h o d a o s t a r é m
p ř e s t r a š e n é m koni.
Příští neděli si několik o b č a n ů uvázalo svoje k o n ě ne­
daleko B u x h o e w d e n o v y kapličky a zúčastnilo se bohoslu­
žeb. Když se vrátili, nalezli svoje zvířata v krajně vystra­
š e n é m stavu. Ještě o několik dnů později vypověděli ně­
kteří vesničané, že když míjeli o n o místo, zaslechli burá-
civé zvuky, vycházející z p o d z e m n í h r o b k y Buxhoewde-
nových. D o m á c í zvířata v e d e n á kolem se chovala stejně
vyděšeně jako koník paní Dalmannové. Na uvedeném
m í s t ě se dělo něco n e o b v y k l é h o a n e p o c h o p i t e l n é h o ,
o č e m ž byla zpravena i úřední místa. J e n ž e o co vlastně
m o h l o jít?
Neustálé dohady vnášely nejistotu m e z i občany, a tak
bylo rozhodnuto o provedení ú ř e d n í h o šetření, aby se zá­
hada vyjasnila a případ t a j e m n ý c h zvuků a nevysvětlitel­
n é h o zvířecího strachu m o h l být uzavřen. Rodina Bux-
h o e w d e n o v ý c h se ú ř e d n í m u šetření zprvu h o u ž e v n a t ě
bránila, protože nechtěla, aby se před svými nepřáteli ze­
směšnila. Dříve než r o d i n n á rada dala ú ř a d ů m souhlas
k pátrání, navštívilo n ě k o l i k členů rodiny i n k r i m i n o v a n é
m í s t o , a b y s e n a v l a s t n í oči p ř e s v ě d č i l i , zda j e u v n i t ř
h r o b k y vše v pořádku. Otevřeli hrobku a užasli. Rakve
byly n a k u p e n y uprostřed hrobky. Návštěvníci rakve po­
padli a vložili je zpět do p o s t r a n n í c h kovových regálů,
kde p ů v o d n ě spočívaly. P o t é z a m k l i v s t u p d o h r o b k y
a zámky opatřili olověnými p e č e t ě m i s r o d i n n ý m i znaky.
O dění v následujících d n e c h se žádné zprávy nedo­
chovaly. Teprve třetí červencovou neděli je zaznamená­
no svědectví o h r o m o v é m rachotu, přicházejícím z nitra
hrobky. Jedenáct koní c l o u m a l o p o d ě š e n ě svými udidly,
zatímco j e j i c h majitelé se v B u x h o e w d e n o v ě kapli účast­
nili bohoslužeb. Svědci vypověděli, že se zvířata plašila
a c l o u m a l a sebou bez zjevného důvodu a každý kůň se
snažil vyvléci ze své ohlávky. Nastal poprask. Šest koní se
s velkým úsilím podařilo zklidnit, zbývající byli podrobe­
ni o b v y k l é p r o c e d u ř e - v e t e r i n á ř j i m p u s t i l žilou. T ř i
z takto o š e t ř e n ý c h zvířat pošla, n e n í však z n á m o , zda
u h y n u t í nastalo v důsledku děsu, n e b o na následky puš­
tění žilou.
O b č a n é , kteří o svoje k o n ě přišli, uplatňovali n á r o k
na n á h r a d u škody u konzistoře, tedy u c í r k e v n í h o soudu,
který se konával pravidelně v Arensburgu. Konzistoř si
s t ě m i t o žalobami nevěděla rady, takže c h y t ř e vyčkávala
v naději, že vše vyřeší blízká budoucnost.
Jeden z č l e n ů rodiny B u x h o e w d e n o v ý c h v t o m t o čase
z e m ř e l . Po zádušní b o h o s l u ž b ě se n ě k o l i k pozůstalých
rozhodlo prozkoumat h r o b k u pod podlahou kaple. Zjisti­
li, že v š e c h n y rakve j s o u opět nakupeny uprostřed. S veli­
kým ú s i l í m je zvedli a vrátili do m a s i v n í c h kovových po­
lic. Poté u z a m k l i dveře a opatřili je zvlášť d ů k l a d n ý m i
a d ů m y s l n ý m i pečetěmi.
Od úst k ú s t ů m se šířily zprávy o t a j e m n ý c h událos­
tech v r o d i n n é h r o b c e B u x h o e w d e n o v ý c h . Povídačky se
rozrostly do tak o b l u d n ý c h a pro c í r k e v n e b e z p e č n ý c h
rozměrů, že konzistoř nakvap j e d n a l a o t o m t o případu.
Doporučila zřízení komise a ta započala o k a m ž i t ě s vyšet­
řováním. Rodina Buxhoewdenových však trvala na s v é m
názoru, že události v h r o b c e jsou d í l e m j e j i c h nepřátel,
kteří se je snaží z n e m o ž n i t před veřejností. Pod t l a k e m
církve a faktů n a k o n e c někteří příslušníci rodiny svůj ná­
zor p o n ě k u d z m ě n i l i a dali souhlas k vyšetřování. Což­
pak s a m i nepřenesli rakve do regálů a nezapečetili dve­
ře? Vyšetřování m o h l o být zahájeno i pod z á m i n k o u , že
někdo n e z n á m ý rušil klid nebožtíků. Stačilo začít zkou­
mat, kdo a j a k vnikl do hrobky.
B a r o n de Guldenstubbé, prezident konzistoře, navští­
vil t a j e m n o u hrobku s d v ě m a členy rodiny Buxhoewde­
nových. Pečetě byly neporušeny, ale rakve stály nakupe­
ny j a k o p ř e d t í m uprostřed hrobky. K o m i s e n e c h a l a rak­
ve znovu uložit do p o s t r a n n í c h regálů a opět důkladně
zapečetila dveře. Události v hrobce se vymykaly zdravé­
mu r o z u m u , proto bylo třeba stůj co stůj záhadu objasnit
a upokojit veřejné m í n ě n í .
K o m i s e začala n e p r o d l e n ě pracovat ve složení: b a r o n
de G u l d e n s t u b b é , biskup, doktor Luce, dva č l e n o v é kon­
zistoře, starosta a n ě k o l i k dalších m í s t n í c h představitelů,
j e j i c h ž ú k o l e m bylo zapsat v š e c h n y pozorované jevy, tak­
že se n á m o této věci dodneška zachoval důkladný spiso­
vý materiál.
K o m i s e p r o v ě ř i l a n e p o r u š e n o s t pečetí, r o z l o m i l a j e
a pak už se j e n divila. Rakve byly opět na j e d n é h r o m a d ě
uprostřed hrobky, na svých m í s t e c h zůstaly pouze rakve
babičky a j e j í c h dvou vnoučat.
K o m i s e p r o v ě ř o v a l a , zda n e n í m o ž n é v n i k n o u t d o
hrobky j i n ý m způsobem než dveřmi. Tuto možnost po
důkladné prověrce okolí vyloučila. B ě h e m n ě k o l i k a týd­
nů došlo několikrát k přeskupení rakví. Měli to snad na
svědomí lupiči? J e n ž e žádná rakev n e n e s l a stopy po ná­
s i l n é m otevření. K o m i s e dvě s c h r á n k y otevřela a zjistila,
že mrtví i j e j i c h šperky j s o u n e d o t č e n i . Motiv loupeže te­
dy nepřicházel v úvahu. Existence tajného t u n e l u do
krypty m u s e l a být rovněž zcela vyloučena, okolo h r o b k y
byly totiž vykopány sondy a žádná z nich n e n a r a z i l a na
p o d z e m n í tunel. Z m a t e n í hodnostáři s e n a k o n e c shodli
na t o m , že dovnitř lze vstoupit j e d i n ě dveřmi a ž á d n ý m
j i n ý m z p ů s o b e m . K o m i s e nařídila posypat podlahu dře­
v ě n ý m popelem. T e n byl rozhozen i na schody vedoucí
z krypty do kaple.
Městská stráž p o t o m držela u h r o b k y hlídku nepřetr­
žitě s e d m d e s á t dvě h o d i n y a o d h á n ě l a v š e c h n y kolem­
jdoucí, kteří se chtěli byť j e n na dálku přiblížit.
Po třech d n e c h se na místo dostavila opět celá komi­
se. Na dveřích kaple i h r o b k y visely n e p o r u š e n é pečetě,
popel zůstal n e t k n u t ý . A rakve? Opět byly z p ř e h á z e n é .
Některé navíc stály o p ř e n y o zed, takže mrtví vlastně ve
svých rakvích stáli na c h o d i d l e c h . Pouze rakve b a b i č k y
a dvou dětí zůstaly na svých m í s t e c h .
Komise znovu usoudila, že vloupání do h r o b k y je zce-
la v y l o u č e n o , stejně j a k o n e e x i s t u j e m o ž n o s t vstupu ji­
n ý m z p ů s o b e m než d v e ř m i . T í m vlastně s k o n č i l a svou
p r á c i . Poté b y l y rakve v y z v e d n u t y a u l o ž e n y na j i n é m
místě. P o d o b n ě j a k o na B a r b a d o s u to byl j e d i n ý způsob,
j a k přinést klid n e k l i d n ý m m r t v ý m .

8/ Nedosažitelný poklad
Dubového ostrova
V p o s l e d n í c h l e t e c h j s o u u ž í v á n a e l e k t r o n i c k á zařízení
k h l e d á n í zakopaných kovů, tedy i skutečných či bájných
pokladů. Ale ani tato t e c h n i c k y dokonalá zařízení neob­
stála při pokusech najít a vyzvednout poklad z Dubového
ostrova, na j e h o ž nalezení si vylámaly zuby desítky zběsi­
lých hledačů. Je to j e n stěží uvěřitelné. Poklad t a m bez­
p o c h y b y j e , ale už t é m ě ř dvě stě let odolává lidské vůli
i technice.
Poklad zlákal například dr. J o h n a Lyndse a přivedl jej
k totálnímu životnímu i finančnímu krachu. K osobní
tragédii dovedl také přátele T o n y h o V a g h a m a , D a n n y h o
M c G i n n i s e a Jacka S m i t h e , kteří se o j e h o nalezení poku­
sili j a k o první. Mezi n e ú s p ě š n é h l e d a č e pokladu Dubové­
ho ostrova lze započítat i a m e r i c k é h o prezidenta Frankli-
na D. Roosevelta, který zde naštěstí prožil se svými přáte­
li j e n j e d n y krásné p r á z d n i n y a přišel j e n o ty peníze, kte­
ré mu v b u d o u c n u nechyběly.
S m i t h , V a g h a m a M c G i n n i s propadli j a k o první jisto­
tě, že kápli na poklad, když se na ostrově vylodili jedno­
ho k r á s n é h o n e d ě l n í h o r á n a v roce 1795. Muži žili v Lu-
n e b e r g u , l e ž í c í m na p o b ř e ž í Nového S k o t s k a v m a h o n -
s k é m zálivu, v n ě m ž klidně š u m í vlny o c e á n u . Název Du­
bový ostrov j e odvozen o d dubových lesů, j i m i ž j e ostrov
pokryt, ač je to zcela neobvyklé v t a m n í c h zeměpisných
šířkách. V dobách, kdy kvetlo pirátství, sloužil ostrov ja­
ko základna, hodící se ideálně k odpočinku i k opravám
lodí.
Záznamy o uložení pokladu na Dubovém ostrově ne­
existují, přesto však existuje celá řada nepochybných díl­
čích důkazů, že zde kdysi kdosi pod tlakem okolností po­
klad důmyslně ukryl a že tu až dodnes nedotčen spočívá.
Jack Smith a j e h o přátelé nebyli hledači pokladů, ale
pouze rybáři, kteří se z rodného města vydali na nedělní
dobrodružství. Přirazili ve člunu k pobřeží a trochu se na
ostrově porozhlédli. Všimli si, že některé m o h u t n é stro­
my - několik set stop směrem k vnitrozemí - nesou na
sobě stopy, o nichž se dalo předpokládat, že je způsobily
kladkostroje. Pozornost mužů tak byla probuzena. Přímo
pod j e d n í m z těch mohutných dubů pak nalezli slehlou
plochu ve tvaru kruhu o průměru dvanácti stop. Poslou­
žily větve m o h u t n é h o stromu k uchycení kladkostroje,
aby j e h o pomocí m o h l být nějaký velice těžký předmět
spuštěn do vykopané jámy? Tři mladí muži o tom nepo­
chybovali a rozhodli se, že se na ostrov vrátí.
Pospíchali domů pro lopaty a sekery a už následující
den započali s kopáním. Dřeli se, protože jíl byl slehlý
a tuhý. Naleznou aspoň něco povzbuzujícího? Když se
dostali asi dvanáct stop pod úroveň terénu, obdrželi na
tuto otázku odpověd. Našli tenkou vrstvu kamenů, které
nesly známky po opracování lidskou rukou.
Bylo to sice povzbuzení, ale v podstatě bezcenné. Mu­
ži kopali ještě o několik stop hlouběji, až narazili na ten­
kou vrstvu vláken z kokosových ořechů. V hloubce dvaa­
dvaceti stop nalezli další vrstvu kokosových vláken.
T ř e m vyčerpaným mladíkům bylo najednou jasné, že
j i m docházejí síly. V hloubce třiceti stop narazili na mo­
hutné dubové fošny, uchycené v tvrdém jílu. Po několika
týdnech lopotivé dřiny nezískali nic než krvavé mozoly
a několik chabých náznaků. Vrátili se na pevninu a sna­
žili se pro svůj projekt hledání pokladu získat finančně
zdatné příznivce, ale nikdo j i m příliš nevěřil. Kdo by ta­
ké zaplál n a d š e n í m a touhou vyhodit peníze za pouhé
vyprávění o pirátech, kteří pohřbili svoje bohatství právě
na Dubovém ostrově?
Jack Smith se brzy nato oženil a postavil si na Dubo­
vém ostrově domek, j e n asi dvě stě yardů od jámy, kte­
rou společně se svými přáteli vyhloubil. Tři muži pak ko­
pali společně dalších sedm let a stále prohlubovali šach­
tu. Nedostatek vhodných nástrojů však práci velice ztěžo­
val. Chyběly výstuže, takže se j i m stěna často zhroutila
a zavalila výkop. Práce postupovaly neuvěřitelně poma­
lu, takže v létě 1803 se kopáči dostali teprve do hloubky
třiceti pěti stop.
V t e m ž e roce vzal S m i t h svoji ženu do L u n e b e r g u ,
aby její první dítě přišlo na svět pod lékařskou kontro­
lou. Navštívil proto dr. Johna Lyndse, což se doktorovi
stalo osudným. S m i t h mu vyprávěl o záhadné j á m ě na
Dubovém ostrově a získal doktora pro myšlenku, aby se
stal partnerem a m e c e n á š e m tohoto víc než hazardního
podniku.
Konečně mohli být najati dělníci a stěny šachty zpev­
n i l y d ů k l a d n é o p e r y . R u m p á l y zvedaly t u n y z e m i n y
a dřevěných trosek a množství pozůstatků z kokosových
ořechů. Často se v j á m ě objevovaly ucpávky kdysi použí­
vané k utěsňování lodí. Když se kopáči dostali už devade­
sát stop hluboko, zazvonila j e d n a z lopat o podivný plo­
chý kámen, nesoucí na drsném povrchu nesrozumitelné
hieroglyfy. T e n t o k á m e n byl pečlivě c h r á n ě n a po léta
ukazován nejrůznějším vědeckým kapacitám, ale žádné
z nich se nepodařilo rozluštit smysl záhadných znaků.
Smith jej nakonec zazdil do čelní strany svého domácího
krbu, kde nemohl být ztracen ani ukraden. Po j e h o smrti
byl kámen ze zdi vybourán odvezen do Halifaxu, kde ne­
vysvětlitelně zmizel.
Nález záhadného k a m e n e podnítil dr. Lyndse a j e h o
přátele k dalším investicím a zvýšenému úsilí. Byli si už
naprosto jisti, že ten, kdo věnoval tak nezměrné úsilí na
ukrytí věcí, které se oni snažili vykopat, nemohl být ani
chuďas, ani hlupák, a že tudíž n e m o h o u být daleko od
vytouženého pokladu. Až v hloubce sta stop očekávali ná­
lez nesmírné hodnoty. Namísto toho však objevili pouze
další m o c n é dubové desky a lodní ucpávky.
Dr. Lynds nařídil zdvojnásobení pracovního tempa,
aby se kopáči probili co nejrychleji touto neprostupnou
vrstvou. Nástroje pronikaly velice těžko tvrdým dřevem,
ale dělníci se přesto dostali do jakési podzemní místnos­
ti. Porada společníků dospěla k názoru, že se práce kvůli
t m ě přeruší a započne znovu až příští ráno. Ráno vnik­
nou do právě objeveného prostoru, v němž je zcela jistě
uložen nesmírný poklad!
Ráno však dělníci zjistili, že j e j i c h už n e u v ě ř i t e l n ě
hluboká j á m a je více j a k ze dvou třetin naplněna vodou.
V zoufalství zakoupili a namontovali čerpací zařízení,
které ale pracovalo s m a l ý m efektem. Co přes den vy-
pumpovali, to se v j á m ě nazítří zase objevilo.
V zoufalství se lidé odhodlávají k zoufalým č i n ů m .
Dr. Lynds a j e h o druhové se rozhodli vykopat další šach­
tu, hned vedle j á m y zaplněné vodou! Tentokrát kopali
s nezměrnou energií, protože už znali polohu vytoužené­
ho cíle. Dostali se do hloubky sto deseti stop a rozhodli
se, že se odspodu prokopou do prostoru, kde měl podle
jejich názoru ležet poklad.
Zřejmě však trochu pozapomněli na fyzikální zákon
o spojených nádobách, v nichž se vodní hladina udržuje
ve stejné výši. Poté co započali s prorážením spojovací
chodby, voda z první j á m y natekla do nové šachty. Tři
dělníci se utopili a ti, co přežili, hleděli v bezdeché hrůze
na dvě j á m y zaplněné vodou, která schlamstla nejen je­
jich druhy, ale i měsíce nepředstavitelně vysilující dřiny.
Dr. Lynds i j e h o společníci přišli o všechno.
Následovalo čtyřicet let, v nichž se poklad Dubového
ostrova p r o m ě n i l spíše v legendu, o níž se diskutovalo
a žertovalo za dlouhých zimních večerů. Jenže dr. Lynds
nebyl l e g e n d o u , ale ž i j í c í m č l o v ě k e m z m a s a a kostí.
A měl před čtyřiceti lety šanci, aby po pokladu užuž natá­
hl ruku. Nebýt zrádné vody!
V roce 1849 vypukla v Kalifornii zlatá horečka a ta
změnila postoje m n o h ý c h lidí. Dr. Lynds se rozhodl po­
druhé, že se chytne příležitosti a zaútočí znovu na svůj
dávný sen, ukrytý na Dubovém ostrově. Shromáždil oko­
lo sebe skupinu nadšenců ochotných vsadit do hry pení­
ze a společně s n i m i se vydal na Dubový ostrov.
P r á c e započaly n a první š a c h t ě , k t e r o u v y h l o u b i l i
před více než čtyřiceti lety Smith, Vaugham a McGinnis.
Šachta byla samozřejmě stále zatopena, ale hladina po­
klesla a pokles se jevil j a k o značný.
Voda byla vyčerpána a kopání pak pokračovalo až do
hloubky sto deseti stop, kde Lyndsova pracovní družina
narazila na vrstvu hladkého k a m e n e . K á m e n ? Lynds si
nepamatoval, že by na dně j á m y byly nějaké kameny. Ale
i tato překážka se stala spíše p o d n ě t e m ke zvýšenému
pracovnímu úsilí, všichni chtěli co nejrychleji zjistit, co
se pod ní nachází. Muži sestrojili provizorní vrtací zaříze­
ní j e h o ž ručně poháněný vrtací šnek se zakousl do pev­
ného sádrovce. Potom vrták narazil opět na vrstvu dřeva,
a když ji provrtal, pronikl do prázdného prostoru, hlubo­
kého asi j e d n u stopu. Dělníci nadšeně oznámili svůj ob­
jev, ale j e j i c h nadšení brzy pohaslo, vrták se j i m totiž za­
sekl. Když se j e j podařilo konečně uvolnit, stálo na dně
šachty pět mužů se zažehnutými svíčkami. Všech pět j i c h
t é m ě ř naráz vykřiklo. V závitu vrtáku trčely tři těžké zla­
té články, nepochybně součást neuvěřitelně masivního
zlatého řetězu.
Vzápětí však vnikla do šachty voda, zatopila ji a zniči­
la všechno zařízení. Tentokrát naštěstí nebyly lidské obě­
ti. Práce znovu započaly až příštího léta. Hledači pokladů
najali několik inženýrů, aby hloubení probíhalo rychleji
a bezpečněji.
Inženýři patřili k nejzkušenějším odborníkům, škole­
ným pro podobné případy. Zdálo se j i m podivné, že moc­
ná vrstva jílu dokáže propustit tak strašlivé přívaly vody.
Přišli na to, že voda v šachtě přibývá či ubývá podle moř­
ského přílivu a odlivu, což ovšem znamenalo, že voda ze
šachty nepochází z jíloviště, ale z podzemního tunelu ve­
doucího od moře!
Pokusné vrty provedené poblíž šachty potvrdily jejich
d o m n ě n k u . Od zátoky vedl k j á m ě tunel, který musel být
bezpochyby uzavřen hrází, když majitel pokladu kopal
přehluboký podzemní úkryt. Tuto hráz mohly tvořit du­
bové desky, lodní ucpávky a vlákenné zbytky nalézaných
kokosových ořechů. Inženýři vzali v úvahu úroveň hladi­
ny m o ř e i hloubku p o d z e m n í h o t u n e l u a vypočetli, že
poklad je pravděpodobně uložen v hloubce 400 stop!
Pokud souvisela přílivová a odlivová vlna se zatopo-
váním šachty, dalo se to prokázat pomocí velkého množ­
ství výrazné barvy, nasypané do vody v šachtě. Pokus byl
učiněn a červená barva vskutku za několik dní pronikla
do mořského zálivu. V zátoce nazvané po Smithovi na­
lezli inženýři ústí podzemního tunelu.
Na základě takto provedeného e x p e r i m e n t u a důka­
zů, které z něho vzešly, se hledači pokladů rozhodli obě­
tovat svoje poslední peníze na stavbu obrovské ochranné
hráze. Aby mohla být hráz postavena, museli dělníci vy-
čistit ústí tunelu od množství k a m e n ů a trosek, čímž se
ovšem také uvolňovala cesta k pokladu.
Opět se zdálo, že úspěch je na dosah ruky. Když už
většinu posledních financí spolkla stavba o c h r a n n é hrá­
ze, přihnala se vzápětí po j e j í m dokončení nebývalá bou­
ře a podemlela hráz i chuť k dalšímu podnikání.
V roce 1865 se poklad Dubového ostrova pokusila vy­
zvednout skupina profesionálních hledačů pokladů, ale
ani profesionálové nedosáhli lepšího výsledku než zapá­
lený amatér dr. Lynds.
Nový pokus f i n a n c o v a l a s k u p i n a n e w y o r s k ý c h ob­
chodníků, kteří utratili tehdy pohádkových sto tisíc dola­
rů j e n za zařízení k čerpání vody. Ale také tito movití pá­
nové pokusy nakonec vzdali a investovali své dolary do
jistějších podniků. I zkušené podnikatele porazily věčně
se opakující záplavy šachty.
Nový pokus zorganizoval až v roce 1893 m a n a ž e r po­
jišťovny F r e d e r i c k Blair, který se vypravil na ostrov se
spoustou peněz a schopnými inženýry. Blaira napadlo,
že bude jistější hloubit šachtu ve vodě, než se pokoušet
dostat vodu ven. Blair se rozhodl vsadit všechno na jed­
nu kartu a vytrvat, pokud mu první vrty přinesou důka­
zy o existenci pokladu. Naneštěstí pro pana Blaira a j e h o
finanční společníky dopadly první vrty nad očekávání
výborně. Bylo totiž víc než jisté, že se vrták dostal do sty­
ku se zlatem a s dřevěnými bednami, které zlato nepo­
chybně obsahovaly. Bedny byly zhotoveny ze stavebního
dříví a spočívaly ve velice houževnaté vrstvě malty, asi
dvacet palců tlusté. Pak se také stalo, že j e d n a sonda vy­
nesla na světlo pergamen označený iniciálami W a I.
Blair si byl jist, že poklad je tam, kde ho hledá, a pus­
til se do práce naplno. S pomocí barev nalitých do šachty
našli j e h o inženýři dva tunely, vystavěné tak, aby chráni­
ly poklad přílivovými záplavami. Jeden ústil ve Smitho-
vě zátoce, druhý vedl několik stovek yardů do menší zá­
toky. Čtyři roky Blair bojoval, šachtu důkladně prohlou­
bil, ale pak musel i on přiznat osobní i finanční porážku.
V roce 1903 j e j zastavil finanční krach a chudoba.
Budouci americký prezident Franklin D. Roosevelt za­
ložil společnost, která se pokusila o vyzvednutí pokladu
v srpnu 1909. On a j e h o společníci zde strávili příjemné
léto, utratili spousty peněz, ale odnesli si odtud pouze
příjemné romantické vzpomínky.
Posledním mužem, který soustředil m o c n é prostřed­
ky, aby se k pokladu dostal, byl olejářský magnát na pen­
zi Gilbert Hedden, který na ostrově přistál s hromadou
peněz a s m o d e r n í m důlním zařízením v roce 1935. Hed­
den zde strávil několik let, volil nejrůznější metody vrtů
a čerpání vody, ale i on přes svou koňskou náturu, j e ž se
v j e h o aktivním životě tak dobře osvědčila, nakonec při­
znal porážku. Odnesl si vynikající zkušenosti, ale poklad
nezískal. Navíc se vyjádřil, že poklad na Dubovém ostro­
vě zůstane ještě dalších sto padesát let nedostupný.

Existují dvě teorie, které se snaží vysvětlit, co vlastně

leží na dně oné neuvěřitelně hluboké a dobře zabezpeče­
né j á m y . Obě teorie se týkají historických událostí mo-
narchistické Francie. První teorii přijal i F. D. Roosevelt.
Tato teorie předpokládala, že na dně j á m y leží koruno­
vační klenoty francouzského krále, popraveného Ludví­
ka XVI. Podle této verze u k r a d l a k o r u n o v a č n í klenoty
j e d n a ze dvorních dam, zatímco král byl zaneprázdněn
bezvýsledným úsilím o záchranu své hlavy. Zachovaly se
záznamy, že tato osoba přistála v Louisburgu, což byl
francouzský přístav vzdálený pouze několik mil od Du­
bového ostrova. Dodnes nikdo neví, co si tato dáma s se­
bou přivezla, v tomto smyslu písemné důkazy neexistují.
Druhá teorie vychází z ověřených historických faktů,
týkajících se válečného konfliktu Anglie a Francie, který
vzplál v Novém světě. T e h d y rozhodla francouzská vláda
o vytvoření opevněného a ozbrojeného opěrného bodu
poblíž Fort Louisburgu a odeslala na tento účel z Francie
10 m i l i o n ů dolarů ve zlatě. Dokumenty ukazují, že zásil­
ka dorazila do Louisburgu, a rovněž se ví, že tamní ha­
mižný francouzský guvernér vynaložil na zřízení vyzbro­
j e n é pevnosti j e n zlomek dovezeného zlata. Žádné zkou­
m á n í však neprokázalo, že by tento guvernér vrátil do
Francie alespoň část oné pohádkové sumy.
Bezúspěšné pokusy o vyzvednutí pokladu Dubového
ostrova přišly ovšem na kloub celé řadě faktů. Například
většina hledačů zjistila, že zlato je u l o ž e n o v b e d n á c h
a bedny jsou umístěny do důkladných maltových hnízd.
Úsilí z á h a d n ý c h osob, které zlato uložily do o h r o m n é
hloubky s pravděpodobně omezenými technickými pro­
středky, je obdivuhodné. Vždyť musely nejdříve vystavět
o c h r a n n é hráze proti silným úderům oceánu, nutné pro
úspěšné vyhloubení dvou nezávislých podzemních tune­
lů. T e p r v e po těchto n e u v ě ř i t e l n ě n á r o č n ý c h příprav­
ných pracích mohly poklad spustit do maltou zpevněné
dřevěné komory. Poté vodní tunely ucpaly kokosovými
vlákny a jílem, nato šachtu zasypaly a zbouraly ochranné
hráze, čímž pro případné hledače pokladu připravily dů­
myslnou vodní past. Poklad byl tedy uložen do země po­
dle velice důmyslného a na realizaci n á r o č n é h o plánu.
Hledači nikdy nedokázali označit j e h o přesnou polohu.
Pokusí se někdo další o objasnění této záhady? Bohatství
zde leží t é m ě ř dvě století! Jistota, že je stále v zemi, trápí
a vzrušuje současné profesionální hledače, kteří sem za­
jíždějí s elektronickými zařízeními pro vyhledávání ko­
vů. Hledí zde do dvou j a m , v nichž klokotá slaná voda
oceánu. Poklad zde čeká a je stejně nedotčený, jako byl
před dvěma sty lety...
 9/ Teresa Neumannová
— živoucí záhada
Na Velký pátek roku 1956 se shromáždil mnohatisíco­
vý dav před d o m e m zcela obyčejné a prosté venkovské
ženy. Stalo se to v Konnersreuthu v Německu. Mezi shro­
m á ž d ě n ý m i byli lidé, kteří s e m přijeli z míst vzdálených
stovky mil, j e n aby se m o h l i zúčastnit této podivuhodné
události. Společně zde stáli věřící s nevěřícími, pochybo­
vači i pouzí zvědavci. Všichni měli stejné přání - zahléd­
nout Teresu Neumannovou, tak podivnou a zarážející ži­
voucí záhadu, že ji ani mo d er ní lékařská věda nedokáza­
la nijak vysvětlit.
Všichni čekající byli ovšem zklamáni, protože prosla­
vená stigmatistka se veřejnosti neukázala a trpěla pouze
v kruhu své nejbližší rodiny a za přítomnosti starého du­
chovního pastýře místní farnosti, čtyřiaosmdesátiletého
otce Nabera, který byl j e j í m dlouholetým přítelem i dů­
v ě r n ý m rádcem od s a m é h o počátku výskytu stigmatic-
kých příznaků.
Teresa Neumannová byla stigmatistkou, tedy osobou,
které se na těle objevovala zranění, j e ž utrpěl Kristus mu­
čený na kříži. Tyto Kristovy rány se objevovaly na j e j í m
těle vždy na počátku velikonočního týdne. Poprvé se tak
stalo v roce 1926. Teresa při objeveni ran trpěla vždycky
prudkými bolestmi, v r c h o l í c í m i na Velký pátek. Samo­
zřejmě že v této době žili i další stigmatici, jenže případ
slečny Teresy N e u m a n n o v é byl tak o b e c n ě známý a tak
nezpochybnitelný, že se nejlépe hodí k p o d r o b n é m u po­
psání.
V roce 1926 jí bylo dvacet osm let a tehdy také její po­
divuhodný a záhadný případ započal. Stigmatické rány
se jí objevily na levé polovině těla, přesně nad srdcem,
a současně z n i c h začala vytékat krev. Kristus byl ovšem
p o r a n ě n na pravé straně hrudníku. T e r e s a se nejdříve
rozhodla, že svoje zranění před rodiči utají. Avšak na Vel­
ký pátek už nic tajit n e m o h l a . Začala totiž krvácet i z ran,
které Kristus kdysi utrpěl od trnové koruny, a rovněž
z o k r o u h l ý c h zranění, j e ž Kristovi způsobily m o h u t n é
hřeby vetknuté do rukou a nohou.
Zděšení rodiče přivolali svého duchovního pastýře ot­
ce Nabera, který přirozeně rozpoznal stigmata. Otec Na­
ber pořídil o celé záhadě obezřetně zápis, prohlédl a spo­
čítal rány na hrudi, rukou a nohou a zaznamenal, že sleč­
na N e u m a n n o v á roní i krvavé slzy. Dr. Otto Seidl z neda­
lekého Waldsassenu přijel až poté, co byla Teresa podo-
mácku ošetřena, takže se spíše orientoval na důkladné
prozkoumání j e j í h o celkového zdravotního stavu. Doktor
Seidl později dosvědčil, že její rána na hrudi byla j e d e n
a půl palce široká. Lékař rány převázal a odešel. Byl prv­
ní z celé řady lékařských expertů, kteří přicházeli, aby vi­
děli a žasli.
Slečna N e u m a n n o v á trpěla bolestmi z Kristových ran
asi do třetí h o d i n y r a n n í d n e 17. dubna, kdy požádala
o růženec a začala se modlit. Náhle, j a k řekla, pocítila, že
bolesti ustupují, až zmizely úplně. Probudila rodiče,
a když s p o l e č n ě sňali obvazy, zjistili, že r á n y zmizely,
a n i ž b y z a n e c h a l y jizvy. T é h o ž dne n á s l e d o v a l a další
zdravotní prohlídka. Dr. Seidl zjistil, že rány se zacelily
suchou průsvitnou kůží. Napsal o tom: Jedná se o zcela
mimořádný případ, jaký jsem ve své praxi dosud nespatřil.
Zranění nehnisala ani se nijak nezanítila. Vylučuji sebemen­
ší možnost jakéhokoli podvodu a podobné námitky dopředu
odmítám, protože vím, že se zcela jistě objeví...
Před o d c h o d e m od n e m o c n é provedl dr. Seidl ještě
další m ě ř e n í stigmatických ran. Zjistil, že velikost ran se
nezměnila ani na hrudi, ani na jiných místech. Zranění
zůstala zřetelná i po s v é m zacelení, na rukou a n o h o u
m ě l a velikost šestipence.
Zdravotní stav slečny N e u m a n n o v é zůstal beze změ­
ny až do června roku 1927, kdy se stopy po r a n á c h na
vnějších stranách rukou a chodidel najednou zdvojily -
objevily se totiž i na vnitřní části jejích dlaní a chodidel.
Dr. Seidl a otec Naber zjistili, že r á n y j s o u mezi sebou
propojeny, a i pozdější testy prokázaly, že poranění takto
vytvořila vždy j e d e n celek. Další prozkoumávání těchto
ran bylo komplikováno značnými bolestmi, které Teresa
pociťovala tak intenzivně, že nebyla s to vzít nic do svých
rukou.
Řezenský biskup požádal slečnu Neumannovou, aby
se podrobila p a t n á c t i d e n n í m u l é k a ř s k é m u pozorování,
s čímž Teresa souhlasila. Od 14. do 28. července 1927 ab­
solvovala sérii testů, když po celých patnáct dní nebyla
p o n e c h á n a a n i n a o k a m ž i k bez p ř í t o m n o s t i dozírající
osoby, pořád u ní setrvávala alespoň j e d n a z mollersdorf-
ských sester, členek ošetřujícího personálu, které s ní po­
bývaly v j e j í m rodičovském d o m ě . Před e x p e r i m e n t e m
i po n ě m skládaly tyto ošetřující sestry přísahu do rukou
řezenského biskupa. Všechny ošetřovatelky prokázaly pl­
nou kvalifikaci k prováděnému pozorování a předávaly
o n ě m d e n n ě zprávy dr. Seidlovi, j e n ž se vyšetření zú­
častnil j a k o supervizor.
Záznamy z těchto dnů prokazují, že instrukce platné
pro pozorování byly Teresou, sestrami i lékaři plněny. Za
celou dobu nebyla Teresa u zpovědi, nekoupala se, pouze
byla otírána vlhkými žínkami. Plnila dohodu o nepožití
žádného jídla ani nápoje, vodu dostávala pouze ke zvlh-
čení a vypláchnutí úst, a i tato voda byla přesně odměřo­
vána před u ž i t í m i po užití. E x p e r i m e n t vylučoval mož­
nost, aby se Teresa dostala do styku s předměty a nádob­
kami, z nichž by se m o h l a případně napít. Podle svědect-
ví sester i lékařů byla m i m o ř á d n ě svědomitou a posluš­
nou pacientkou.
Dr. Ewald dosvědčil, že Teresa nepožila b ě h e m pat­
nácti d n ů žádné jídlo ani vodu, a přitom se její tělesná
váha od 14. července vůbec nezměnila. V době, kdy krvá­
cela ze stigmatických ran, ztratila na váze šest liber, které
o v š e m rychle znovu p ř i b r a l a . Dr. Ewald zdůraznil, že
každé tělo ztrácí denně 4 0 0 gramů vody běžnými fyziolo­
gickými pochody. Teresa, která nepožila patnáct dní ani
gram vody a jídla, n e n e s l a žádné stopy po dehydrataci
ani hladovění!
S t e j n ě významné bylo i svědectví dr. Seidla, který vy­
pověděl pod přísahou před m n i c h o v s k ý m soudem d n e
15. d u b n a 1935, že Teresa nepožila jídlo ani vodu po ce­
lých patnáct dní e x p e r i m e n t u a že tato abstinence nemě­
la žádný negativní vliv na její zdraví. „Prokázané nepřijí­
m á n í vody a potravy b ě h e m patnácti dní bez jakýchkoli
následků n e m ů ž e být o d b o r n ě nijak vysvětleno," uzavřel
svoje svědectví dr. Seidl.
Řezenská diecéze vydala k průběhu experimentu s Te-
resou oficiální stanovisko, aby zabránila nedůvěře a do­
hadům:
Během patnácti dnů nepřetržitého pozorování nepožila
Teresa Neumannová žádné potraviny, aniž by ovšem stále
setrvávala na lůžku. Postila se a nepřijímala ani vodu,
a přitom neztratila nic ze své hmotnosti, což je těžko vysvětli­
telnou záhadou. Podmínky experimentu byly srovnatelné
s podmínkami, které by zajistila kterákoli klinika, a výsled­
ky pozorování jsou bezesporu objektivní.
Ani tento církevní verdikt ovšem nezavřel ústa kriti­
k ů m a p o c h y b o v a č ů m , kteří hledali j e d n o z n a č n ě j š í vy­
světlení záhad, j e ž se vyrojily okolo slečny Neumannové.
O p o n u j í c í lékaři prohlašovali, že h l a d o v ě n í i v daleko
delších lhůtách přežily m n o h é osoby bez jakýchkoli ná-
sledků (v Č e c h á c h je dobře z n á m případ p a n a Marečka
z Kyjova, který je světovým r e k o r d m a n e m v držení hla­
dovky bez následků - pozn. překladatele).
Odborníci z lékařských kruhů o v š e m dodávali, že vy­
loučení příjmu vody do organismu po dobu patnácti dní
musí k a ž d é m u člověku přinést jistou smrt.
Je opravdu jisté, že Teresa N e u m a n n o v á nepřijímala
žádné tekutiny po celé dva týdny?
Ošetřovatelky i lékaři si tím byli naprosto jisti a odpři-
sáhli, že Teresa nepožila vůbec žádnou vodu.
Lékaře n e b y l o m o ž n o podezírat. N á m i t k y o p o n e n t ů
se h r o m a d i l y spíše ke skutečnosti, že e x p e r i m e n t s Tere-
sou probíhal v d o m ě j e j í c h rodičů, kde podle m í n ě n í kri­
tiků nebylo m o ž n o vyloučit některé subjektivní podmín­
ky pozorování. P o d o b n é p ř i p o m í n k y a nedůvěra k objek­
tivitě e x p e r i m e n t u postupně sílily, takže řezenské církev­
ní autority navrhly otci slečny N e u m a n n o v é , aby dal svo­
lení k opakování e x p e r i m e n t u , který by se uskutečnil mi­
mo její rodný d ů m . Teresin otec t e n t o požadavek odmítl
a Teresa se j e h o rozhodnutí podřídila, s č í m ž se museli
její zastánci i odpůrci smířit.
Námitky lékařské vědy se obrátily i k vyvrácení do­
m n ě n e k o nevysvětlitelnosti s t i g m a t i c k ý c h ran na těle
slečny N e u m a n n o v é . Kritikové z lékařských kruhů zdů­
razňovali, že si už celá řada osob dokázala ve stavu auto-
h y p n ó z y vsugerovat p o d o b n ě výrazné fyziologické pří­
znaky, j a k é se objevily i na T e r e s i n ě těle. Šlo například
o objevení bradavic a puchýřů, které ovšem v důsledku
hypnotické či posthypnotické sugesce lékařů zase zmize­
ly. Kritici slečny N e u m a n n o v é se tedy vrhli i t í m t o smě­
r e m a tvrdili, že i Teresa si stigmata vsugerovala m i m o ­
ř á d n ý m úsilím vůle a e m o c í .
Obhájci stigmatiků neradi slyší o b d o b n é názory, kte­
ré podkopávají j e j i c h víru, že krvácení z Kristových ran
způsobuje n ě c o j i n é h o než b o ž s k á vůle, a n a o p a k rádi
uplatňují argumenty, na něž dosud lékařská věda nestačí.
V d o c h o v a n ý c h dobových z á z n a m e c h o T e r e s e Neu­
m a n n o v é (a v z á z n a m e c h o m n o h a dalších stigmatických
o s o b á c h ) je u v e d e n a řada faktů, kdy stigmatik na sebe
převzal utrpení či bolest j i n ý c h osob, takže tyto osoby po­
cítily úlevu ve chvíli, kdy se u t r p e n í už nedalo unést. Lze
uvést případ m l a d é h o kněze, který trpěl bolestmi v krku,
horníka, j e h o ž utrpení pocházelo ze zhnisané nohy, lze
také p ř i p o m e n o u t tragédii m l a d é ženy, která se pokusila
0 s e b e v r a ž d u p o ž i t í m k o n c e n t r o v a n é kyseliny. B o l e s t i
těchto tří ubožáků převzala Teresa na sebe, aniž by ti vů­
b e c n ě c o věděli o této její schopnosti. Z lékařského hle­
diska je m á l o pravděpodobné, že by si Teresa vsugerova-
la stigmatické rány a bolesti, avšak je naprosto n e m o ž n é ,
aby lékařská věda nějak vysvětlila j e j í schopnost ovlivňo­
vat psychický i fyzický stav t r p í c í c h osob, aniž by tyto
osoby o těchto zásazích věděly.
V říjnu 1939 uveřejnil časopis AMERICKÝ TÝDEN člá­
n e k podepsaný údajně graduovaným psychiatrem Mau-
rice Chideckelem. Stať bagatelizovala případ Teresy Neu­
m a n n o v é pod nálepku religiózní hysterie se schopností
autosugesce dermatologických efektů. Autor článku po­
psal s c h o p n o s t i n ě k t e r ý c h o s o b vsugerovat si pod vel­
kým psychickým t l a k e m j i s t é viditelné z m ě n y na svém
těle, které se pak udržely nezvykle dlouhou dobu. Snad
1 celé týdny, napsal Chideckel. Jenže výskyt stigmatických
ran na těle Teresy N e u m a n n o v é a j e j i c h krvácení trvaly
tenkrát už celých třináct let!
Lze n a v í c n ě j a k u s p o k o j i v ě vysvětlit p o d i v n é věty,
které z Teresiných rtů vycházely v o k a m ž i c í c h nejvyššího
utrpení vždy o v e l i k o n o č n í m týdnu? Teresa užívala slova
dávno mrtvých jazyků, j e ž z ní m i m o d ě k tryskala, když
se zmítala na lůžku při velkých bolestech.
 Dr. Chideckel m ě l i pro tato fakta j e d n o d u c h é vysvět­
lení: Teresa slýchávala řecké i latinské věty b ě h e m boho­
služeb v kostele, n e v ě d o m ě si tyto věty či slůvka vtiskla
do svého podvědomí, a pak je zcela m i m o v o l n ě vykřiko­
vala. Vysvětlení v z d ě l a n é h o m u ž e v A M E R I C K É M TÝD­
NU však m n o h o nevysvětlují. Slova a věty v bolestech vy­
ř č e n é stigmatistkou n e p o c h á z e l y z latiny ani z řečtiny,
nýbrž z aramejštiny, tedy z jazyka, který byl užíván v do­
bě života Ježíše Krista. Duchovní pastýři, j i m ž byla Tere­
sa nablízku, t e n t o jazyk neznali, takže jej n e m o h l a slyšet
při bohoslužbách ani nikde j i n d e , což je prokázáno mi­
mo veškerou pochybnost.
Zápisy h o d n o v ě r n ý c h o s o b o p ř í p a d u T e r e s y Neu­
m a n n o v é stvrzují nezpochybnitelná fakta: V roce 1926 se
Terese objevily na těle stigmatické rány a každý další rok
vždy na Velký pátek začaly tyto rány krvácet a krvácely
n e j m é n ě celý velikonoční týden, někdy i déle. Mikrosko­
pické testy, provedené několika různými lékaři, potvrdi­
ly, že z ran prýští skutečná krev, která odtékala naprosto
přirozeně a bez podnětu. Z r a n ě n í nad srdcem vyměšova­
lo s krví i hnis. Krvácení z očí, takového rozsahu, v j a k é m
se objevovalo u slečny N e u m a n n o v é , by zcela j i s t ě muse­
lo z a n e c h a t v i d i t e l n é j i z v y či j i n é pozorovatelné stopy,
pokud by pocházelo z u m ě l e přivozených ran.
Teresa N e u m a n n o v á patřila k nejproslulejším stigma-
tistkám. Literatura o lidech se stigmaty Ježíše Krista je
velice o b j e m n á . Od doby svatého Františka z Assisi bylo
z a z n a m e n á n o více než tři sta podobných případů, mezi
které patří i stigmatické krvácení otce Pia z Itálie. Všech­
ny popsané a evidované případy se vyskytly vždy přibliž­
ně za podobných okolností a dodnes mají j e d e n nejpod-
statnější společný znak: ani j e d e n z nich nedokázala lé­
kařská věda spolehlivě vysvětlit, takže zůstaly dodnes ne­
vysvětlitelnými záhadami.
 ČÁST
DRUHÁ
 10/ Nazpět se nikdo nevrátil
Na zemi, ve v z d u c h u i na m o ř i mizí lidé. D o k o n c e
i a r m á d y pochodují do n e z n á m é nicoty, veliké lodě se
ztrácejí beze stopy, m o d e r n í letadla, vybavená špičkovou
elektronickou zabezpečovací technikou, odlétají do ne­
z n á m é h o prostoru.
Armády?
V průběhu španělské o b č a n s k é války o následnictví
(1701-1714) přecházela dobře vybavená a vyzbrojená ar­
m á d a v síle čtyř tisíc m u ž ů P y r e n e j e a n a r á z se po ní
slehla zem, ač přechod Pyrenejí už v té době byl vojen­
skou rutinou. O zmizelých vojácích už nikdo neslyšel,
nenašla se ani j e d i n á kostra či kus vojenské výstroje. Svo­
ji poslední noc v životě strávili vojáci u horské říčky, rá­
no složili stany a vydali se do hor, na cestu k zapomnění.
Navzdory důkladným a č e t n ý m pátracím akcím nebyla
po této armádě nalezena žádná stopa.

V roce 1858 zmizelo v Indočíně šest set padesát Fran­

couzů, p o c h o d u j í c í c h do Saigonu, kde právě propukly
n e p o k o j e . Vojáci dostali za ú k o l s n e k l i d e m ve m ě s t ě
skoncovat. Oddíl se skládal z pěti set dokonale vycviče­
ných francouzských legionářů a ze sto padesáti zdatných
Alžířanů, sloužících dobrovolně pod francouzským vele­
n í m . Naposledy byli vojáci spatřeni, j a k pochodují asi
patnáct mil od Saigonu. Místa určení však už nedosáhli
a nikdy se také nevrátili zpět na základnu. Slehla se po
nich zem. Za zmínku stojí, že široko daleko nebylo vojen­
ské síly, která by se dobře v y c v i č e n ý m a vyzbrojeným
m u ž ů m mohla postavit. Dalo by se říci, že se j e d n o d u š e
vypařili...
 Dne 10. prosince 1939 drancovali Japonci Nanking. Ve
střední Číně zavládla panika, chatrná o b r a n a byla prolo­
m e n a , zemi opanoval chaos. Zdálo se nevyhnutelné, že
J a p o n c i obklíčí b ě h e m několika m á l o h o d i n celou čín­
skou armádu.
Ve zvlněných p a h o r k a t i n á c h na úpatí hor, j i ž n ě od
Nankingu, stvořila příroda zvláštní t e r é n n í útvary, které
m o h l y být s n a d n o p ř e t v o ř e n y v o p e v n ě n é pevnůstky.
Oddíly čínské armády dostaly rozkaz obsadit je a vzdoro­
vat tady útokům Japonců. Rozkaz byl vydán a 3100 čín­
ských vojáků přijelo vlakem na místo, odkud museli ješ­
tě šestnáct mil pochodovat, aby se dostali na u r č e n é mís­
to. Výstup z vlaku proběhl spořádaně, vojáci s sebou táh­
li půl tuctu houfnic a dostali rozkaz dostat se do urče­
ných pozic j e š t ě v noci. Velící důstojník přesun osobně
kontroloval první dvě míle, aby se ujistil o náležitém roz­
ptylu jednotlivých oddílů, protože měl obavy z leteckých
útoků.
Velitel, plukovník Li Fu Sien, ukončil dohled nad tou­
to j e d n o t k o u několik m i n u t před čtvrtou hodinou ranní.
Na velitelské stanoviště odjel spolu s dalšími důstojníky
nákladním autem. Auto zastavilo asi dvě míle před bojo­
vými liniemi. Plukovník si odešel zdřímnout a pobočník
j e j vyburcoval ze spánku o tři hodiny později, aby jej in­
formoval, že velitelství n e m á s pozicemi, v nichž se jed­
notka už bezesporu musela nacházet, žádné spojení. Bo­
jový útvar neodpovídal na žádné signály. Co se j e n moh­
lo stát?
Plukovník si zprvu myslel, že se vojáci mohli opozdit.
Vyslal tedy k bitevní linii několik mužů, aby záhadu pro­
věřili. Spojky dorazily do pevnůstek a zjistily, že s e m jed­
notka dorazila. Zbraně stály n a m í ř e n y ve směru očekáva­
n é h o útoku nepřítele, na některých místech dosud hoře­
ly o h n ě . Nikde žádné známky po bitvě, z vedlejších pozic
 nikdo nic neviděl ani neslyšel. Pokud j e d n o t k a uprchla,
n e m o h l a se dostat k nepříteli, protože j e d i n ý most ve­
doucí k j a p o n s k ý m l i n i í m byl důkladně střežen. A ostat­
ní možnosti útěku?
Všechny m o ž n é ústupové trasy vedly otevřenou kraji­
nou bez vegetace, takže zde n e m o h l proběhnout bez zpo­
zorování ani zajíc. Vzdali se snad vojáci nepříteli v zá­
chvatu masového strachu? Japonské záznamy o bojových
operacích v u v e d e n é zóně neobsahují ani z m í n k u o zmi­
zelé jednotce, a Japonci byli v tomto smyslu převelice dů­
kladní a jistě by se pochlubili snadným i n e s n a d n ý m ví­
tězstvím, ať už by se Číňané vzdali dobrovolně, či z na­
prosté bojové bezvýchodnosti. J ed i ný m průkazným fak­
t e m této události je skutečnost, že žádný ze zmizelých vo­
j á k ů nebyl už nikdy nikým spatřen.

Podobný osud stihl i n ámo ř ní k y a pasažéry kolesové­

ho parníku IRON MOUNTAIN, který měl za sebou osm
roků říční plavby. V červnu 1872 dorazil do Vickburgu.
Měřil 180 stop na délku a 35 stop na šířku, m ě l pět vý­
k o n n ý c h p a r n í c h strojů, které roztáčely obrovitá boční
kolesa. V New Orleansu jej naložili bavlnou a melasou,
náklad měl být vyložen v Pittsburgu.
Lod opouštěla Vickburg s h o u k á n í m lodních sirén. Ty
u p o z o r ň o v a l y m a l é lodi, aby se klidily z c e s t y . I R O N
MOUNTAIN chrlil oheň a kouř ze svých k o m í n ů a mířil
k ohbí řeky tažen vlečnými loděmi.
Co se p o t o m stalo, nedokázal dosud nikdo věrohodně
vysvětlit. První příznak, že n e n í cosi v pořádku, nastal
v t o m okamžiku, kdy j i n ý parník - IROQUOIS CHIEF -
uhýbal překotně z cesty, aby se vyhnul vlečným l a n ů m
IRON MOUNTAINU. Začal couvat, ale do lan se přesto za­
pletl. Vlečné čluny se díky z p ě t n é m u tahu zastavily. To
už je s p a r n í k e m n i c nespojovalo, třebaže l a n a nebyla
přetržena, nýbrž přeseknuta, což se stávalo v případech
v r c h o l n é h o nebezpečí. Když hrozilo nebezpečí parníku,
bylo m o ž n é zbavit se vlečných člunů.
Co se však stalo s lodí IRON MOUNTAIN?
Zmizela, aniž by se na hladině řeky objevily jakékoli
trosky, nikdo rovněž nezahlédl či nezaslechl explozi, kte­
rá by snad m o h l a plavidlo naráz sprovodit ze světa. Před
očima svědků zmizel velký parník s padesáti pěti osoba­
mi na palubě b ě h e m několika vteřin tak rychle, jako
když v bezvětří zmizí bez příčiny p l a m í n e k svíce. Vskut­
ku záhada nad záhady.

Počet lodí, které o b d o b n ě vpluly do nicoty, je obrov­

ský. Vcelku je pochopitelné, když křehká či m é n ě křehká
plavidla pohlcuje oceán, který se spojí ke zkáze vetřelce
s vichřicí či vlnobitím. Poněkud j i n á situace ovšem nasta­
la ve dvacátém století, kdy zmizely beze stopy plovoucí
kolosy i s námořníky, a přitom se j e d n a l o o mo der ní lodě
s důkladnou konstrukcí a se zcela m i m o ř á d n ý m zabezpe­
čovacím zařízením.
Stačí p ř i p o m e n o u t 26. červenec 1909, kdy zcela nový
p a r n í k WARATAH odrazil z D u r b a n u , přístavu v Jiho­
africké republice. Vezl náklad masa, m o u k y a ingotů, na
palubě nesl dvě stě j e d e n á c t cestujících. Mířil do Indie
a m ě l už za sebou cestu z Austrálie. Ze S y d n e y vyplul
před dvaceti šesti dny, nyní ho čekala poslední etapa ces­
ty. Ještě následující ráno spatřila WARATAH posádka lodi
CLAN MACINTYRE nedaleko pobřeží u Kapského Města.
WARATAH si tehdy bez problémů razil cestu neklidným
mořem.
Od té chvíle už WARATAH nikdo nespatřil. Zmizel ze
světa. Parník o výtlaku šestnácti tisíc tun, vybavený zá­
c h r a n n ý m i čluny, signalizačními světly a světlicemi se
ztratil ve chvíli, kdy se n a c h á z e l na frekventované ná-
m o ř n í trase, kde ve stejnou dobu plulo o s m dalších za­
oceánských lodí, aniž by na svoje případné problémy jak­
koli upozornil. Majitelka WARATAHU, lodní společnost
Modrá kotva, pronajala okamžitě dvě lodi k pátracím ak­
c í m , tři válečné lodě vyslala k pátrání britská vláda ve
snaze nalézt alespoň trosečníky či objevit trosky. Moře
bylo doslova pročesáno, nebylo však nalezeno nic, ani je­
diný článek korku ze záchranného pásu, ani láhev z lod­
ní špižírny, nic, vůbec nic, i když pátrání neustalo po do­
bu několika týdnů.

Americká lod CYCLOP odrazila od mola barbadoské-

ho přístavu 4. března 1918 a zamířila k Hamptonu ve Vir­
ginii. Na palubě nesla náklad uhlí a osmaosmdesátičlen-
nou posádku. CYCLOP plul plnou parou a hnal se po mo­
ři j a k o zběsilý, snad aby stihl schůzku se svým osudem.
Podobně j a k o WARATAH zmizel i CYCLOP v oblasti do­
slova přehuštěné lodní dopravou, kde z j e d n é lodi bylo
vidět na druhou či třetí. CYCLOP by se nedokázal potopit
naráz, bránily mu v t o m přepážky v podpalubí. Mohl za­
volat o pomoc, protože patřil a m e r i c k é m u válečnému ná­
mořnictvu a měl k dispozici v ý k o n n o u radiotelegra-
fickou techniku. Zanechal po sobě pouze š m o u h u černé­
ho kouře severně od Barbadosu, nic víc pak už nikdo ne­
spatřil. Přitom se na bocích parníku houpal půltucet zá­
c h r a n n ý c h člunů, které by se samy uvolnily, kdyby šel
parník ke dnu.

Stejně tragický osud postihl dánskou cvičnou loď KO-

BENHOVEN, která d n e 14. prosince vyplula z Montevi-
dea s padesáti n á m o ř n í m i kadety a posádkou na palubě.
Několik hodin před n a l o d ě n í m absolvovali mladí kadeti
přijetí na dánském konzuláte, aniž by mohli tušit, že se
j e j i c h osud naplní b ě h e m několika chvil. KOBENHOVEN
vyrazil plnou parou a m i n u l zručným m a n é v r e m něko­
lik rybářských lodí. Pak navždy zmizel. Toto zmizení se
událo neuvěřitelně rychle, protože lodi, které pluly po
stejné trase a zakotvily o dvě hodiny později v Montevi-
deu, KOBENHOVEN na své cestě nespatřily. Lod po sobě
nezanechala ani skvrnku oleje na klidné, m í r n é a zcela
bezpečné mořské hladině.

Závratně dlouhý je také seznam letců, kteří zmizeli

i se s v ý m i stroji, u v e d e m e tedy j e n n ě k t e r é případy.
Albert Jewel byl majitelem malého letadélka, které bylo
velice populární počátkem padesátých let. Třináctého říj­
na odstartoval z nevelkého letiště v Hempsteadu na Long
Islandu. Let měl trvat j e n několik m i n u t a n o r m á l n ě by
skončil na Staten Islandu. Počasí bylo nádherné a pro let
naprosto příznivé. Dobrá viditelnost, obloha bez mráčku,
t é m ě ř bezvětří. Trasa letu vedla přes Coney Island. Pilot
byl zkušený, takže vlastně absolvoval kratičký výlet nad
notoricky z n á m ý m t e r é n e m s velice hustým dopravním
provozem. Přesto Albert Jewel nikdy nepřistál na Staten
Islandu ani nikde j i n d e . Pátrací skupiny pročesaly celou
trasu a nenalezly zhola nic.

Kapitán Mansell J a m e s vzlétl z leeského letiště ve stá­

tě Massachusetts 29. května 1959, když předtím oznámil
svůj z á m ě r přistát na m i t c h e l l s k é m letišti, ležícím na
Long Islandu, ale i tento zkušený pilot se navždy ztratil.
Ještě j e j viděli, j a k přelétavá Berkshires, ale pak se i po
n ě m slehla země. Přes deset dnů jej hledalo sedm pátra­
cích skupin. Bezvýsledně. Velitel letecké jednotky naří­
dil, aby pátrající letouny sledovaly přesně kapitánův leto­
vý kurs, věřil, že budou nalezeny alespoň trosky letadla.
Novinové výzvy žádaly případné svědky, aby se přihlásili
se svými poznatky, telefonické společnosti vyzývaly kaž-
dého volajícího, zda n e m á vědomosti, které by m o h l y
vést k nalezení letadla. Kapitán James odlétl se svým le­
t o u n e m do prázdna a zapsal se tak do seznamu záhadně
zmizelých vzdušných plavidel.

Je příznačné, ne-li p ř í m o signifikantní, že celá řada

zmizelých letadel uskutečňovala svůj poslední osudový
let v p o m ě r n ě m a l é m prostoru v Atlantiku, severně od
B e r m u d s k ý c h ostrovů, o h r a n i č e n ý c h na západě polo­
ostrovem Florida. Jde tedy o takzvaný Bermudský troj­
úhelník. Zde nevysvětlitelně zmizelo i francouzské letad­
lo L A T E C O E R E - 6 3 1 , o h r o m n á létající pevnost, schopná
přeletět kterýkoli oceán. Letoun se ztratil 1. srpna 1948
s padesáti pěti osobami na palubě. Stejně záhadně zmize­
lo také americké letadlo C-124 s padesáti třemi pasažéry,
letícími do Irska, i ono se propadlo do nicoty v severním
Atlantiku 23. března 1948.

V jednu hodinu ráno dne 30. ledna 1948 vyhlásilo ře­

ditelství l e t e c k é s p o l e č n o s t i B r i t i s h S o u t h A m e r i c a n
Airways v Kindley na B e r m u d á c h pátrání po čtyřmotoro-
vém luxusním dopravním letounu STAR TIGER s dvaceti
třemi pasažéry a šestičlennou posádkou na palubě. Na
cestě z Kingstonu vyslal letoun radiotelegrafickou zprá­
vu: Nacházíme se na letovém kursu čtyři sta mil od Bermud,
dobré počasí a žádné potíže...
Vzápětí letadlo beze stopy zmizelo i s těmi, kdož se
nacházeli v j e h o útrobách. Lodě amerického válečného
námořnictva společně s třiceti britskými a a m e r i c k ý m i
letouny pátraly po zmizelém stroji dlouho, ale zcela bez­
výsledně.

ARIEL se j m e n o v a l letoun, který se vznesl z B e r m u d

17. l e d n a 1949. Pilotoval j e j k a p i t á n J. C. M c P h e e . Šlo
0 sesterský stroj záhadně zmizelého STAR TIGERU, j e h o ž
ztráta byla z a z n a m e n á n a před rokem. ARIEL nesl šesti­
člennou posádku a třináct cestujících a měl přistát v tisíc
mil vzdáleném Kingstonu na Jamajce po pěti hodinách
a patnácti m i n u t á c h letu. Poslední zpráva přišla od ARIE-
LU čtyřicet m i n u t poté, co se vznesl z B e r m u d . Kapitán
McPhee oznámil, že je vše v pořádku a že m ě n í frekvenci
vysílačky na vlnovou délku kingstonského letiště, což by­
la rutinní záležitost.
Nazítří už běželo pátrání na plné obrátky. Vzdušný
prostor pročesávaly LEYTE a KEARSAGE, dva americké
letouny, manévrující nad vodami okolo Kuby. Do pátrací
akce se zapojily tři lehké křižníky PORTSMOUTH, HUN-
TINGDON a FARGO a šest torpédoborců. Mezi j i ž n í m po­
břežím Kuby a Jamajkou pátraly těžký křižník MISSOU-
RI a lehký křižník JUNEAU. Řada obchodních lodí opusti­
la svůj kurz, aby hledala trosky ve směru trasy ARIELU.
Šest letounů typu PBM, náležejících pobřežní hlídce, brá­
zdilo vzdušný prostor. Přes m n o ž s t v í pátrajících osob
a techniky nebyla na moři ani na souši nalezena ani sir­
ka. Nic. Letoun se ztratil b e z e stopy. Z m i z e n í ARIELU
1 STAR TIGERU proběhlo tak rychle, že jejich dobře vy­
školené a zkušené posádky nestihly ani zavolat o pomoc.
Stačilo p ř e c e z m á č k n o u t knoflík a říci několik slov do
mikrofonu, který měl každý z členů posádky před svými
ústy.

Námořní letecká základna ve Fort Lauderdale na Flo­

ridě sloužila j a k o pilotní výcvikové středisko. Letadla od­
sud startovala, pak vesměs opsala kratičkou trojúhelníko­
vou trasu a vrátila se na základnu. Stíhačky létaly za ve­
doucím letounem, v n ě m ž seděl zkušený pilot, určující
rychlost, kurz a vzdálenost strojů mezi sebou. Šlo o veli­
ce přesnou a náročnou souhru. Dne 5. prosince 1945 se
po c v i č n é m letu vracelo na základnu pět cvičných letou­
nů typu M S T I T E L . Letěla 160 m i l v ý c h o d n ě nad oceán,
pak čtyřicet mil severně, p o t o m n a b r a l a zpáteční jihozá­
padní kurz s m ě r e m k základně. T e n t o m a n é v r byl nacvi­
čován už m n o h o k r á t , takže piloti j e j hravě zvládali. Ne­
byl žádný důvod k obavám, že by tentokrát let proběhl ji­
nak než obvykle, kdy n e m ě l i žádné potíže.
V j e d n é stíhačce seděli dva m u ž i , ve čtyřech dalších
byla tříčlenná posádka. Všechny stroje m ě l y kvalitní vysí­
lačky a výborné navigační zařízení. Každý letoun nesl ve
svých ú t r o b á c h a u t o m a t i c k y s e n a f u k u j í c í z á c h r a n n ý
člun a všichni piloti měli přes letecké k o m b i n é z y navle­
č e n y z á c h r a n n é vesty.
Několik m i n u t po čtrnácté h o d i n ě se vznesl první le­
toun a po šesti m i n u t á c h řezala vzdušný prostor už celá
letka. Pět l e t o u n ů se řítilo nad A t l a n t i k e m ve formaci,
která se t e h d y užívala při útoku na nepřítele. Rychlost:
dvě stě mil v hodině.
První n á z n a k potíží se objevil v patnáct třicet pět, kdy
m ě l a letadla požádat o instrukci k přistávání. Namísto té­
to žádosti se z rádia ozvaly udivené věty vedoucího stíha­
cí formace: „Nejsem si jistý, kde se n a c h á z í m e . Není vi­
dět z e m ě . N e z n á m e svou pozici." Všech pět navigátorů
sedících za zády pilotů ztratilo naráz orientaci? To bylo
naprosto nepochopitelné a t a j e m n é . Na základně zavlád­
la tíseň a neklid. Okolo šestnácté h o d i n y zaslechli na ří­
dicí věži, j a k se členové jednotlivých letounů mezi sebou
domlouvají. Velitel letky vydával rozkazy p i l o t ů m a v je­
ho hlase bylo m o ž n o vystopovat záchvěvy strachu. V šest­
n á c t dvacet přišla poslední zpráva od velitele letky: „Do­
sud nevíme, kde se nacházíme, ale m y s l í m si, že je to asi
2 3 5 mil od základny. Vypadá to, že j s m e . . . " Hlas zanikl
v tichu, spojení mezi letadly a základnou bylo přerušeno.
Ze všech okolností vysvítalo, že se před letadly objevi-
lo n e z n á m é nebezpečí, které j e j i c h posádky nedokázaly
identifikovat.
Velký n á m o ř n í letoun MOŘSKÁ VLAŠTOVKA s třinác-
t i č l e n n o u p o s á d k o u na p a l u b ě a s n á k l a d e m záchran­
ných potřeb o k a m ž i t ě odstartoval, aby pátral po zmize­
lých MSTITELÍCH a navedl je na kurz k základně. Jeho
vysílačka o z n a m o v a l a do éteru, že přichází p o m o c , ale
k zachráncům nepřišla žádná odpověd.
Po pěti m i n u t á c h vyzvala základna záchranný letoun,
aby nahlásil svoji pozici. Éter však zůstal němý.
Poplach byl tentokrát p ř í m o zběsilý. Do pátrací akce
vzlétly všechny stroje pobřežní stráže, sledující původní
kurz VLAŠTOVKY, který vedl k p ř e d p o k l á d a n é poloze
MSTITELŮ. Navzdory t m ě pročesávaly letouny vzdušný
prostor a čekaly na signály, které však nepřicházely. Na
scénu se dostavila i letadlová lod SOLOMONS, jejíž letou­
ny křižovaly n o č n í oblohu od Floridy až po B a h a m y . Cel­
k e m bylo do pátrací akce nasazeno 240 letadel, ale ani je­
diné nedokázalo objevit třeba nepatrnou stopu po zmize­
lých šesti strojích. Dosud nikdy neproběhla pátrací akce
podobného rozsahu. Kromě letadel se jí zúčastnilo ještě
jedenadvacet lodí a dvanáct pátracích skupin, prohledá­
vajících každý m e t r pobřeží i vnitrozemí. Pátrání nebylo
přerušeno celé týdny, ale i tak bylo zcela bezvýsledné.
Informační úřad ministerstva n á m o ř n i c t v a oznámil,
že byly vyčerpány všechny možnosti k nalezení letadel.
Každý ze zmizelých mužů měl vysílačku a padák a také
rozkaz z a c h r á n i t se v případě n e b e z p e č í podle vlastní
ú v a h y s e s k o k e m . Pokud by se letadla zřítila, p a k bylo
zhola n e m o ž n é , že by sobě n e z a n e c h a l a nějaké trosky.
A MOŘSKÁ VLAŠTOVKA? Ta m o h l a bez p r o b l é m ů letět
i na j e d e n motor, navíc dokázala přistávat na mořské hla­
dině. Zmizela však stejně důkladně j a k o MSTITELÉ...
Příslušné m i n i s t e r s t v o n á m o ř n i c t v a vydalo posléze
zprávu, v níž se praví: Nejsme schopni sestavit žádnou hy­
potézu o této nehodě...

Další nevysvětlitelný případ v mozaice záhad americ­

kého letectví se týká zcela nového dopravního letounu,
který odstartoval 3 1 . října 1954 se čtyřiceti dvěma cestují­
cími na palubě, z nichž většinu tvořily ženy a děti zahra­
n i č n í c h p r a c o v n í k ů n á m o ř n i c t v a . L e t o u n byl vybaven
dvěma radiostanicemi a veškerou zabezpečovací techni­
kou, u r č e n o u pro případ, že by bylo třeba přistát nouzo­
vě na moři. I tento stroj zmizel beze stopy v oblasti Ber­
m u d a n e n a š l a se po n ě m ani j e d i n á známka, přestože
stovky letadel a lodí pročesávaly po týdny vzdušný, moř­
ský i zemský prostor. Zrodila se tedy další záhada.

Pokud se však má uvést případ určitě nejzáhadnější

ze všech, je třeba informovat o dvoumotorovém letounu
C-46, který se zřítil z výšky 11000 stop na Tahomský ledo­
vec v lednu 1947. Na místo nehody byla okamžitě vyslá­
na z á c h r a n n á skupina. Stalo se tak ihned po objevu tro­
sek. Letoun nesl na palubě třicet dva cestujících, větši­
n o u z a m ě s t n a n c ů a m e r i c k é a r m á d y . Z a c h r á n c i nalezli
zřícený letoun pod ú b o č í m ledovce. Jeho trosky svědčily
o hrozivém úderu do ledovcové stěny. Jenže co se stalo
s pasažéry? Všichni byli n e p o c h y b n ě na palubě letadla.
Kde se však nalézají j e j i c h pozůstatky? Stejnou otázku vy­
slovilo i vedení a m e r i c k é armády a a na její zodpovězení
vypsalo o d m ě n u pět tisíc dolarů, které měly být vyplace­
ny t o m u , kdo by nalezl alespoň j e d i n é tělo. Pátrající ne­
našli pozůstatky ani j e d i n é h o člověka, ani část lidského
těla, ani tratoliště krve, které by se j i s t ě vyjímalo na bí­
l é m ledu. Nic, j e n trosky a trosky. A také dojem zachrán­
ců, že se lidé propadli v n e n á v r a t n u , v r o z m ě r u světa,
který n e n í znám, ale k a m zřejmě lze proniknout.
 11/ Besslerovo kouzelné kolo
Slavný fyzik sir Isaac Newton j e d n o u prohlásil: „Bada­
telé, kteří touží objevit perpetuum mobile, usilují vlastně
o to, aby stvořili něco z n i č e h o . "
Zástupy nešťastníků, kteří c h i m é ř e perpetua m o b i l e
obětovaly život, už upadly v zapomenutí. Jen j e d i n ý m u ž
dosud vybočuje z této řady b e z e j m e n n ý c h , a je j í m Jo-
h a n n B e s s l e r a j e h o p ř i n e j m e n š í m p o z o r u h o d n é kolo.
Dodnes se o Besslerovi říká, že byl z n e u z n a n ý m g é n i e m
a t í m p á d e m ozdobou světové vědy. Pokud j í m však ne­
byl, pak to musel být bezesporu nejpráskanější podvod­
ník v historii fyziky. Mohl tedy být j e d n í m nebo druhým,
ale kým byl opravdu? Někteří Besslerovi současníci by na
j e h o genialitu přísahali, j e h o nepřátelé však tvrdili opak.
Nejlepší bude nechat hovořit fakta.
Narodil se v Žitavě, a když mu bylo dvaatřicet, před­
vedl v G e ř e poprvé veřejně svoje p e r p e t u u m mobile, sa­
m o v o l n ě se otáčející kolo, což se stalo v roce 1712. Kolo
měřilo tři stopy v p r ů m ě r u a otáčelo se bez viditelného
p o h o n u o k o l o své osy, podle výpovědi h o d n o v ě r n ý c h
svědků n e o m e z e n ě dlouhou dobu. Vynálezce uvedl kolo
do pohybu n e p a t r n ý m tlakem ruky a pak už samo obíha­
lo okolo své osy šestadvacetkrát za m i n u t u . Tuto rychlost
si kolo udržovalo bez dalšího zásahu, rychlost o t á č e n í
však m o h l a být zvyšována p o m o c í m a l ý c h závaží, visí­
cích na j e h o ose.
Když se u č e n í pánové přišli podívat na samovolně bě­
žící stroj, Bessler zaujal pozici, j a k o by k n ě m u přišli na
výzvědy n e p ř á t e l é , a podle toho se v z d ě l a n ý m i fyziky
j e d n a l . Vůbec se ve své samolibosti nesnažil, aby s n i m i
vyšel po d o b r é m . Není divu, že většina pánů odcházela,
aniž by se pokusila přijít principu kola na kloub, a navíc
si šeptala, že Bessler je pořádně drzý podvodník.
 Následující rok předváděl Bessler nový model svého
kola v Lipsku. Bylo větší než kolo první, v průměru měři­
lo šest stop a na šířku m ě l o j e d n u stopu, pokryto bylo
voskovaným plátnem j a k o j e h o předchůdce. Stačilo malé
zatlačení rukou, aby bylo uvedeno do chodu. S a m o už
dál nabíralo rychlost, až dosáhlo dvaceti šesti obrátek za
m i n u t u . Pozorovatelé z Lipska potvrdili shodně j e d n u
okolnost: když se kolo otáčelo, bylo možné slyšet hlasité
zvuky vycházející z j e h o středu; zdálo se, že tam zuby za­
padají do ozubí.
E x h i b i c e v Lipsku p ř i n e s l a vynálezci velký úspěch,
i když se zde současně proti Besslerovi soustředila tvrdá
opozice. Bessler tady nejpalčivěji zjistil, j a k chutná, když
se o j e h o rozumu a u m u nevybíravě pochybuje. Rozhodl
se, že předvede svůj stroj skupině kvalifikovaných odbor­
níků, což se také stalo 31. října 1715, kdy j e h o vynález po­
zorovalo jedenáct osob, které pak svoje pozorování ozna­
čily za objektivní. V prosinci téhož roku uveřejnili tito
pánové zprávu o svých zjištěních, v níž stálo: Stroj Jo-
hanna Besslera je opravdové perpetuum mobile, které má
schopnost točit se bez dodávky energie vlevo i vpravo. Do po­
hybu se uvádí nepatrným tlakem ruky, naopak k jeho zasta­
vení je třeba energie podstatně větší...
Besslerovi odpůrci se však nedali ani touto zprávou
odradit a okamžitě vytasili nové argumenty, které namí­
řili nejen proti Besslerovi, ale i vůči osobám, j e ž podepsa­
ly shora uvedenou zprávu. Přesto se však Besslerovo kolo
nezastavilo a dál se pohybovalo rychlostí dvaceti šesti
otáček za minutu.
V době největších útoků proti své osobě přijal Bessler
j m é n o Orffyreus a učinil to z důvodů, které znal j e n on
sám. A j a k o Orffyreus vzbudil pozornost hraběte Karla,
svobodného pána z Hessenu a Kasselu, který byl svrcho­
v a n ý m v l á d c e m m a l i č k é h o státečku. Karel m ě l peníze
i prestiž, Orffyreus nevlastnil žádnou z těchto pro život
nezanedbatelných kvalit. Karel j m e n o v a l excentrického
vynálezce do placené funkce m ě s t s k é h o radního, takže
Orffyreus mohl žít naráz nezávisle a svobodně.
Díky finančnímu i společenskému azylu, poskytnuté­
ho mu h r a b ě t e m Karlem, dokončil Orffyreus svoje nej-
větší, i když poslední samohybné kolo. Postavil je v altá­
nu patřícímu k weissensteinskému zámku. Altán byl peč­
livě zamykán a střežen, aby nikdo nepovolaný n e m o h l
sledovat průběh konstrukčních prací. Orffyreus však po­
dezíral i svého o c h r á n c e a raději s á m hlídal strážného
a nedal se z altánu vylákat ve d n e ani v noci.
Otázka konstrukce perpetua m o b i l e je k o n c e m dvacá­
t é h o století p o v a ž o v á n a spíše za zajímavou k u r i o z i t u
a vyvolává u čtenářů jisté p o u s m á n í . Jenže na počátku
osmnáctého století se přisuzoval případnému objevu ta­
kového stroje historický význam. Rozvoj výroby tehdy
volal po novém zdroji energie, když se dosud převážně
využívalo pouze lidské či zvířecí síly. A vodní energie?
Voda se dala využít, j e n když m ě l a důkladný spád, což
o v š e m o b e c n ě n e b y l o pro rodící se průmysl nijak po­
vzbudivé. Volalo se po energii, která by dokázala roztočit
kola a hřídele všude a nejen poblíž dravé vody. Člověk,
j e n ž by takovou energii objevil a spoutal, by se zapsal do
dějin a nadosmrti by byl oslavován. A ten, kdo by doká­
zal získat žádanou energii dokonce z ničeho? Stal by se
dobrodincem lidstva a navíc by zodpověděl i řadu tech­
nických otázek.
Kouzelné Orffyreovo kolo by tedy m o h l o uspokojit zá­
kladní technický požadavek doby. Snadno se uvádělo do
pohybu, pracovalo bez dodávky energie, m o h l o být zapo­
j e n o do práce j a k é h o k o l i druhu. S l i b n ý objev, a ne ně­
j a k ý podvod, o n ě m ž mluvili zlovolní pomlouvači.
Nactiutrhači a odpůrci kouzelného kola se sdružovali
ve stále hojnějším počtu a také je bylo stále více slyšet.
Mezi k ř i k l o u n y se nacházel t a k é Claus Wagner, lipský
matematik, který kolo nikdy neviděl a vidět nechtěl. Proč
tedy křičel? Protože si j a k o m a t e m a t i k vypočítal, že exis­
t e n c e perpetua mobile není v souladu s přírodními záko­
ny ani s j e h o vlastními výpočty.
Polínko do o h n ě si přiložili i výrobci hodin prohláše­
n í m , že j s o u schopni napodobit výkon Orffyreova kola
p o m o c í obyčejných pružin a převodů. Jisté j e , že svoje
výhrůžky nesplnili, a pokud ano, nedochoval se o t o m
záznam.
P o d o b n é výpady a urážky zhoršovaly Orffyreův du­
ševní stav a také j e h o postoj k o k o l n í m u světu. Začal ne­
návidět každého, kdo se mu připletl do cesty, snad s vý­
j i m k o u osoby hraběte Karla. Orffyreus se stal tak popud-
livým a nepřátelským, že se strážní služba u konstruova­
n é h o kola v altánu přidělovala za trest.
Všechno zlé se m o h l o zvrátit v okamžiku, kdy by stroj
opravdu začal pracovat...
Hrabě Karel požádal Orffyrea, aby našel způsob, j a k
předvede kolo veřejnosti, aby tak j e d n o u provždy zavřel
ústa pochybovačům. Pokud by Orffyreus veřejné předve­
dení odmítl, hrabě naznačil, že by byl nucen uzavřít svůj
dosud velice štědrý měšec. Lidé totiž začali uvažovat, zda
h r a b ě svou o ch ra nu nepřehání a zda se sám nepobláznil
h o l ý m nesmyslem.
V říjnu 1717 n a v r h l h r a b ě K a r e l vynálezci, aby své
právě d o k o n č e n é kolo přemístil do sálu weissensteinské-
ho zámku, který byl natolik rozlehlý, aby v n ě m kolo stá­
lo, a navíc ještě vedle n ě h o zůstal tak značný prostor, že
se v n ě m mohli shromáždit kritici, nactiutrhači, odborní­
ci i příznivci Orffyreova vynálezu. Nikdo nesměl tvrdit,
že se kolo dotýká stěny a je p o h á n ě n o l a n e m z vedlejší
místnosti.
 Dne 17. listopadu bylo vše připraveno. Hrabě Karel se
postaral o vybranou společnost. Přišli: profesor Grave-
sande von Layden, d o k t o r Dietrich v o n B o h s e n , Fried­
rich Hoffmann, z n á m ý lékař, ale i autorita v o t á z k á c h
m o d e r n í techniky, dále se dostavil Christian Wolf, uni­
verzitní funkcionář z Halle, a J o h n Rowley, proslavený
tvůrce m a t e m a t i c k ý c h p o m ů c e k . Přišli i další tehdy vě­
hlasní lidé, kteří představovali výkvět vzdělanosti v Ně­
mecku.
Dle dochovaných p í s e m n ý c h zpráv vstoupili všichni
n a j e d n o u do r o z l e h l é h o sálu, kde se tyčilo veliké, plát­
n e m potažené kolo. Kolo měřilo dvacet stop v p r ů m ě r u
a m ě l o něco přes čtrnáct palců na šířku, j e h o osa m ě l a
p r ů m ě r tři čtvrtiny palce. Bylo vyrobeno z lehkého dře­
v ě n é h o materiálu a podobně j a k o u j e h o m e n š í c h před­
chůdců zakryl Orffyreus prostor kola od náboje až k j e h o
okraji hustým voskovaným plátnem.
Odborníci se zajímali především o pohyblivost kola.
B a r o n Fisher byl požádán, aby ho uvedl do pohybu, což
učinil s m i m o ř á d n o u lehkostí. Sotva zatlačil j e d n o u ru­
kou, kolo se počalo otáčet, nejprve pomalu, posléze rych­
leji, až samo dosáhlo své m a x i m á l n í rychlosti dvaceti šes­
ti otáček za minutu. Orffyreus předvedl pozvaným svůj
vynález i při některých konkrétních pracích, aby ukázal
j e h o sílu. Poté se diváci začali zabývat zevrubnou pro­
hlídkou místnosti, aby se přesvědčili, že do ní nevedou
tajné vchody. Pak všichni společně opustili sál a nechali
kolo, aby se točilo. Všechny vstupní dveře byly opatřeny
pečetěmi, jejichž neporušitelnost byla důkladně přezkou­
m á n a . Voskové pečeti nesly signatury n ěkter ých z při­
zvaných hostí, kteří si je právě k t o m u t o účelu přinesli.
O patnáct dní později, j a k se píše ve zprávě odborné ko­
mise, byly pečetě rozlomeny, dveře o d e m č e n y a otevře­
ny. Odborníci předstoupili před kolo, které se točilo stále
stejnou rychlostí, a shledali, že je vše v pořádku. Potom
místnost znovu uzamkli, zapečetili a vrátili se sem teprv
4. ledna 1718.1 tehdy se kolo točilo nezměněnou rychlostí.
O d b o r n í c i n a b y l i d o j m u , že n e m ů ž e j í t o podvod.
Všichni si byli naprosto jisti, že na vlastní oči spatřili
a osobně testovali perpetuum mobile. Profesor Gravesan-
de napsal dopis siru Isaacu Newtonovi, v n ě m ž se m i m o
j i n é praví: Prozkoumal jsem ono zařízení a jsem přesvědčen,
že kolo pracuje bez dodávky energie odjinud.
Jestliže kolo pracovalo samo, jak usoudili odborníci,
a vykonávalo práci, na j a k é m to bylo principu?
Orffyreus m ě l panický strach, že mu j e h o tajemství
někdo ukradne a připraví jej o světový primát a o autor­
ská práva. Tenkrát samozřejmě neexistovaly patentové
úřady a světové organizace chránící autorské myšlenky.
Prostřednictvím svého ochránce hraběte Karla nabídl te­
dy veřejnosti, že za dvacet tisíc liber odhalí princip svého
perpetua mobile komukoli. Tato částka měla být uložena
u hraběte Karla po dobu, než by se zájemce ujistil, že j d e
vskutku o geniální objev. Stalo se však, že s penězi nikdo
nepřišel a nikdo nevyužil této nabídky. Snad v tom se­
hrála roli i o b e c n ě z n á m á n e u t ě š e n á f i n a n č n í situace
hraběte Karla, takže se i objevuchtiví zájemci báli risko­
vat tak m i m o ř á d n ě vysokou sumu.
Ticho, které se rozhostilo po zveřejnění finančního
požadavku, přivádělo Orffyrea k zuřivosti. Navíc propa­
dal hluboké skepsi, až se hrabě Karel obával, že by si sám
mohl sáhnout na život. Na svého c h r á n ě n c e pak raději
důkladněji dohlížel. Ve vzácné chvíli vzájemného poro­
zumění požádal hrabě Karel Orffyrea, zda by mu nedo­
volil nahlédnout do vnitřního prostoru zázračného kola,
aby aspoň někdo letmo spatřil tajemství p o h o n n é h o me­
chanismu. Orffyreus souhlasil a sňal plátno z kola. Hra­
bě Karel se snažil vtisknout si princip p o m ě r n ě jednodu-
chého zařízení do paměti, aby j e j m o h l následně popsat.
Vlastně šlo o systém složený ze závaží a pák. Orffyreus
vysvětlil, že uskupil závaží a páky tak, aby síly vznikající
na j e d n é straně kola působily na osu kola silněji než zá­
važí a páky u m í s t ě n é na straně protilehlé. Tak vznikl ne­
p o m ě r sil vyvolávající nerovnováhu a vznik pohybu. Ce­
lé tajemství, pokud to v ů b e c bylo tajemství, spočívalo
v geniálně p ř e s n é m způsobu rozmístění závaží na stou­
pající části kola, která pak převažovala další, m é n ě zatíže­
nou část. Hrabě Karel později napsal, že závaží byla drže­
na v příslušné poloze m a l ý m i kolíčky, které je uvolňova­
ly, takže závaží padala dolů, když se kolo ocitlo ve svém
zenitu.
Po osobní účasti na této demonstraci principu poho­
nu kola spěchal hrabě Karel do své pracovny, aby zazna­
menal vše, co viděl.
Vynálezce stále více propadal depresi. Prohlašoval, že
rozřešil staletou záhadu perpetua mobile j e n proto, aby
popudil ty, kdož j e j za j e h o nápad měli oslavovat. A ta od­
b o r n á komise! Pánové se snažili hlavně o j e d n o , aby v ne­
střežené chvíli nakoukli pod plachtu! Šlo j i m především
o to, aby j e j m o h l i obvinit z podvodu! K čertu s n i m i !
B ě h e m noci se Orffyreův stav prudce zhoršil. R á n o
vtrhl vynálezce do sálu, kde dosud stálo věhlasné kolo,
a několika údery sekery je zničil. Po t o m t o záchvatu
strašlivého hněvu nebyl daleko od sebevraždy. Když ne­
šťastníka zklidnili, přiznal se hraběti Karlovi ke svému
činu a současně mu slíbil, že vyrobí ještě dokonalejší ko­
lo, než bylo to, které právě rozbil. K n o v é m u tvůrčímu či­
nu však už nedošlo. Orffyreus sice strávil několik dalších
měsíců v altánu zámecké zahrady, ale práce mu nešla od
ruky. Už se neshodl ani s h r a b ě t e m Karlem a jejich spo­
lupráce brzy skončila, když trosky rozbitého kola podleh­
ly požáru. Vynálezce a m e c e n á š se rozešli navždy. Orffy-
reus zahořkl vůči lidem i vůči svému talentu, bloudil po
Německu, až ho zastavila smrt v listopadu 1745.
Vyřešil tento m u ž skutečně záhadu perpetua mobile?
Podle nákresu pořízeného h r a b ě t e m Karlem, který ja­
ko j e d i n ý spatřil útroby zázračného stroje na vlastní oči,
lze usoudit, že princip samohybného kola byl založen na
využití nerovnováhy vznikající r ů z n ý m rozložením záva­
ží. To byla ovšem běžná metoda, kterou se snažili apliko­
vat m n o z í Orffyreovi předchůdci i následovníci. Vědci
o t ě c h t o pokusech mluvili už t e n k r á t j a k o o nesmyslu.
Byli to ovšem titíž vědci, kteří nazvali holým n e s m y s l e m
a ú p l n o u p i t o m o s t í předpoklad o létání p ř e d m ě t ů , j e ž
j s o u těžší než vzduch. Co by se asi jevilo pitoměji v očích
o r t o d o x n í h o vědce první poloviny o s m n á c t é h o století -
pohled na letící letadlo, anebo na samovolně se otáčející
kolo J o h a n n a Besslera?

12/ Prokletá briga?

Proč by posádka opouštěla loď, když se plavidlo neo­
citlo v bouři, bylo v d o b r é m t e c h n i c k é m stavu a navíc
neslo c e n n ý náklad?
Kdybychom znali odpověď na tuto otázku, jednoduše
b y c h o m vyřešili i záhadu MARY C E L E S T E , která znepo­
kojuje n á m o ř n í historiky už více než j e d n o století.
Když byla opuštěná MARY C E L E S T E objevena, plula
n a z d a ř b ů h j a k o B l u d n ý Holanďan. Našla ji britská loď
DEI GRATIA asi tři sta mil od portugalského pobřeží, což
se stalo za klidného a svěžího dne 4. listopadu 1872. Nale­
zení lodi bez posádky vyvolalo řadu protichůdných do­
hadů, které bizarně vyvrcholily až v roce 1922, kdy j e d e n
z expertů n á m o ř n í historie napsal v NATIONAL MAGA­
ZÍNE, že MARY C E L E S T E v první řadě nikdy neexistova-
la. T u t o hypotézu naštěstí j e d n o z n a č n ě vyvracejí zcela
nezpochybnitelná fakta.
Soudní záznamy v Gibraltaru obsahují nezvratné do­
klady, prokazující n e j e n existenci MARY C E L E S T E , ale
přinášející i řadu zajímavých informací. Údaje uložené
u s o u d n í h o dvora vytvářejí plastický obraz osudu lodi,
nikoli n e p o d o b n ý osudu zvlášť nešťastného člověka.
DEI GRATIA si razila cestu mořskou hladinou v pří­
znivém větru, když lodní důstojník Oliver Deveau uzřel
menší lod, houpající se na vlnách v p ř í m é m kurzu j e h o
lodi. Neznámé plavidlo m ě l o částečně svinuty a podkasá-
ny plachty. Důstojník o svém pozorování informoval ne­
prodleně kapitána Morehouse. DEI GRATIA se pokusila
navázat s n e z n á m o u lodí spojení h o u k á n í m lodní sirény
a signalizací, ale na své podněty nedostala žádnou odpo-
věd. Kapitán Morehouse zpomalil rychlost své lodi a při­
razil k boku MARY C E L E S T E .
Podivné, na palubě nebylo ani živé duše. Kormidelní
kolo nikdo nesvíral, nikde ani známka života. Důstojník
Deveau a tři n á m o ř n í c i přeskočili na palubu brigy.
Podle výpovědí, které tito muži učinili před britským
soudem v Gibraltaru a j e ž zněly naprosto shodně, nebyl
na palubě nikdo a v podpalubí se nacházela asi stopa vo­
dy. Vstupy do podpalubí byly odkryty, b u d k a s kompa­
sem byla roztříštěna, stropní o k n o v kapitánově kajutě
zůstalo otevřeno.
D ů s t o j n í k D e v e a u vypověděl později před s o u d e m :
„Kapitánovy svršky a všechny j e h o věci ležely na svých
místech, stejně tak i lodní deník, j e n ž zůstal otevřen na
kapitánově stole. Zdálo se, že kajuta byla o p u š t ě n a ve
spěchu, n i c se však neztratilo. Povšiml j s e m si kapitáno­
vy postele, vypadala tak, j a k o by v ní leželo dítě."
Čtyři průzkumníci našli v podpalubí MARY CELESTE
1700 sudů lihu, což byl tak c e n n ý náklad, že se lod vypla-
tilo dopravit do přístavu a žádat o o d m ě n u . Morehouse
nařídil Deveauovi, aby on a j e h o muži dopravili MARY
CELESTE do gibraltarského přístavu, zaregistrovali nález
a požádali o nálezné. Deveau splnil kapitánův rozkaz, za­
mířil k pobřeží a také k pořádné patálii svého života. Zá­
stupce britské admirality totiž prohlédl MARY CELESTE
a usoudil, že by ani blázen dobrovolně neopustil tak cen­
ný lodní náklad, j e h o ž h o d n o t u vyčíslil na dvacet tisíc
dolarů. Dlouho se nerozpakoval a obvinil důstojníka De-
v e a u a z pirátství. Když o n ě k o l i k d n ů později přistál
v Gibraltaru kapitán Morehouse s DEI GRATIÍ, zjistil, že
j e h o muži sedí ve vězení a čekají na proces, o b v i n ě n i
z pirátského spiknutí.
Soud samozřejmě musel předložit důkazy a hodlal si
je obstarat přímo na palubě MARY C E L E S T E . Pod kapitá­
novým lůžkem a na staré italské šavli byly nalezeny po­
dezřelé skvrny. Přivolaný lékař dr. Patron skvrny důklad­
ně p r o z k o u m a l a p o t o m p ř í s e ž n ě p r o h l á s i l , že n e j d e
o stopy lidské krve.
Nezpanikařila posádka, když snad MARY C E L E S T E
na něco narazila? Možná na nějaký útes? Soud najal ex­
perta a ten dostal za úkol prohlédnout důkladně dno lo­
di. Nenašel žádné stopy po oděru ani j i n é poškození, kte­
ré by prokazovalo jakýkoli náraz MARY C E L E S T E . Rov­
něž trup lodi byl shledán velice pevným a spolehlivým.
Proč tedy kapitán lodi Briggs, j e h o žena, maličká dcera
a devět členů posádky opustili lod zničehonic uprostřed
oceánu, aniž by j i m hrozilo nebezpečí? Nebo se posádka
obávala nebezpečí požáru, který by s o h l e d e m k povaze
nákladu mohl způsobit strašlivou explozi? Ne, po požáru
nikde ani stopa. A co když se posádka opila a poté v alko­
holickém šílenství opustila lod? Nikde žádný náznak po
pijáckých orgiích. A co když n á m o ř n í c i i s kapitánem ná­
hle prohlédli a zjistili, že MARY CELESTE je lod přináše-
jící každému neštěstí, a proto ji nakvap opustili a zahy­
nuli pak někde na moři?
P o h l é d n ě m e do análů zachycujících historii lodi, kte­
rou do Gibraltaru přivezli muži z DEI GRATIE. V době
svého vzniku se nejmenovala MARY CELESTE, ale AMA-
ZONKA. Tak ji pokřtili v roce 1861. Její první kapitán Ro­
bert McClellan přišel na novou palubu už n e m o c e n a ze­
mřel ve své kajutě o několik dnů později. Druhý kapitán
John Parker si na její palubě také šlapal po štěstí. Lod to­
tiž nepřinášela svým majitelům očekávaný zisk, a tak ka­
pitán skončil záhy bez práce na pevnině. Jeho nástupce
najel s brigou na útes poblíž Bretaně a zruinoval tak její
vlastníky. Poškozenou lod koupil za babku John Beaty,
ale záhy o ni přišel. Poškodil totiž vážně její dno u pobře­
ží Maine.
V listopadu 1868 byla prodána j a k o konfiskát Richar­
du Heinesovi z New Yorku, který usoudil, že je třeba
změnit j m é n o a prolomit tak věčnou smůlu brigy, aby jí
k o n e č n ě zafoukal šťastný vítr. Překřtil ji na MARY CE­
L E S T E . B ě h e m deseti měsíců však Heines zbankrotoval
a MARY C E L E S T E připadla Jamesi Winchesterovi, ale ten
byl krátce poté postaven před soud a obžalován z pod­
vodného získání plavidla. To se stalo v době, kdy lod plu­
la už vstříc svému osudu, aby se dostala do seznamu ne­
vyřešených n á m o ř n í c h záhad.
B r i g a s e p ř e d o d p l u t í m zastavila k r á t c e n a S t a t e n
Islandu, odkud kapitánova žena poslala zprávu své mat­
ce. V dopise datovaném 7. listopadu 1872 se praví: Benji
(kapitán Briggs) si myslí, že jsme měli štěstí na velice dob­
rou posádku, pokud všichni budou pracovat tak dobře, jak
začali. Ani nelze vyslovit, jak jsou skvělí...
Paní Briggsová odeslala svůj dopis a briga zamířila do
n e k o n e č n é h o Atlantiku, aby v p ř í z n i v é m větru stihla
schůzku se svým osudem.
 D r a m a t i c k ý objev opuštěné lodi v prosinci 1872 u č i n i l
zvrat v j e j í strastiplné kariéře. Špatná pověst a mimořád­
ná s m ů l a , k t e r á na ní lpěla, ji totiž provázela j e š t ě dů­
kladněji n e ž d o p o s u d . Když soud v G i b r a l t a r u rozhodl
o j e j í m vrácení p ů v o d n í m u majiteli, přijel pro ni kapitán
Blatchford z Massachusetts, aby v Itálii vyložil náklad li­
hu. V B o s t o n u pak byla lod n a b í d n u t a k prodeji, ale když
se kupující dozvěděli o její historii, j e j i c h zájem rychle
opadl.
T e h d y se její vlastník J a m e s W i n c h e s t e r rozhodl, že se
jí zbaví za každou c e n u , a prodal ji kapitánu Cartwrigh-
tovi se ztrátou větší než o s m tisíc dolarů.
Kapitán Cartwright ji naložil s t a v e b n í m dřívím a za­
m í ř i l s ní k Montevideu. Jenže na této cestě ztratila loď
v h u r i k á n u plachty a ráhnoví, takže veškerý zisk z prode­
j e dříví m u s e l být v y n a l o ž e n n a j e j í o p r a v u . K a p i t á n
C a r t w r i g h t p o t é využil n a b í d k u , a b y MARY C E L E S T E
přepravovala k o n ě . Už první náklad t ě c h t o zvířat u h y n u l
b ě h e m cesty. Kapitán se ihned nato n e c h a l vysadit u ost­
rova Svaté Heleny, kde na místě prodal lod Wesley Gove-
mu za pár dolarů a stal se načas d o b r o v o l n ý m v ě z n ě m
ostrova, na n ě m ž svoje poslední k r u š n é roky prožil Na­
poleon B o n a p a r t e , a učinil tak j e n proto, aby se n e m u s e l
dále plavit na prokleté MARY C E L E S T E .
Wesley Gove si myslel, že je chytrý ptáček. Vůbec mu
totiž nezáleželo na t o m , aby mu loď p ř i n á š e l a zisk plaho-
č e n í m po m o ř í c h a oceánech. Naopak, chtěl dokonale ob­
c h o d n ě využít její špatné pověsti, kterou proslula už ve
všech světových m o ř í c h . Rozhodl se, že vydělá veliké pe­
níze na pojišťovacím podvodu, což b y l a praktika v o n ě c h
d o b á c h hojně užívaná.
Potřeboval n á m o ř n í k a , j e h o ž m o h l d o n e k a l é h o zámě­
ru se v š í m všudy zasvětit. Svého m u ž e našel v kapitánu
G i l m a n u Parkerovi. Gove pojistil l o d a pojistil i j e j í ná-
klad na dvacet pět tisíc dolarů, což byla t e n k r á t pohádko­
vá s u m a . P a r k e r naložil MARY C E L E S T E n á b y t k e m a tex­
t i l e m u r č e n ý m pro Haiti.
Několik m i l před c í l e m n e c h a l kapitán rozdat posádce
silný grog. Muži opile hulákali a kapitán s n i m i . S á m se
zpil pod obraz a p o t o m o s o b n ě n a s m ě r o v a l l o d k útesu,
o nějž se tříštily vlny. Pak předal řízení lodi kormidelní-
kovi s rozkazem, aby držel kurz. MARY C E L E S T E najela
na korálový útes, prorazila t r u p a začala se potápět. Kor-
m i d e l n í k byl za svůj čin o d m ě n ě n dalším pitím, zničená
lod a z n e h o d n o c e n ý náklad byly potom odvlečeny ke
břehu.
Gove i P a r k e r byli z á h y nato o b v i n ě n i z pojišťovacího
podvodu a u s v ě d č e n i vlastní posádkou. Dříve než byl vy­
n e s e n rozsudek, Parker i j e h o k o r m i d e l n í k zemřeli a po­
jišťovací společnost, která za MARY C E L E S T E a j e j í ná­
klad ručila, ohlásila úpadek.
Gove byl z vazby p r o p u š t ě n pro n e d o s t a t e k důkazů.
MARY C E L E S T E z a m e t l a z a s v ý m p r o k l e t ý m o s u d e m
všechny stopy. Její trup koupil totiž na dřevo haitský ob­
c h o d n í k Jewis. Když trosky rozebral a n a ř e z a l do metrů,
p ř i h n a l se h u r i k á n a spláchl je do m o ř e .
Ale co se asi m o h l o stát s k a p i t á n e m Briggsem, j e h o
rodinou a posádkou? Zavřela se i nad n i m i voda o c e á n u
stejně j a k o n a d t i s í c o v k a m i dalších, kteří se dobrovolně
m o ř s k é m u živlu vydali v plen? Jaká z á h a d n á síla je vylá­
kala z b e z p e č n é , dobře stavěné, avšak prokleté lodi?
 13/ Sen plný
novinových titulků
Edward S a m s o n , to bylo j m é n o redaktora zpráv, uvá­
d ě n é v tiráži b o s t o n s k é h o deníku G L O B E v roce 1883.
Plat pana redaktora ovšem zdaleka neodpovídal t o m u t o
h o n o s n é m u titulu. Žil z ruky do úst a týden před výpla­
tou si půjčoval na obědy.
Občas přespal v redakci G L O B U na s t a r é m ošoupa-
n é m gauči, aby ušetřil za drožku, když se mu smíchaly
odpolední a n o č n í šichty. J e d n o h o srpnového dne, krátce
po třetí h o d i n ě ranní, se probudil na r e d a k č n í m gauči
a pokoušel se vybavit si strašlivý sen, který jej vytrhl ze
spánku. Pak si n a t á h l košili, v y h r n u l rukávy, usedl do
křesla a u otevřeného o k n a si nalil do hrdla šálek horké
kávy. Jak podivný to byl sen! Bohudíky, že šlo o pouhé
snění, říkal si. Jenže bylo tak živé a věrohodné, že mu
j a k o zvony posledního soudu znělo pořád v uších. Nikdy
předtím nesnil tak barevně, živě a s množstvím tak straš­
livě naturalistických detailů. Snil, a přitom si byl jist, že
přihlíží opravdové tragédii, v níž se ocitli živí lidé, cítil
se, j a k o by seděl na nejvyšším stěžni obrovské plachetni­
ce a pohlížel na jeviště nevídané katastrofy.
S a m s o n se chvěl v prázdné a tmavé kanceláři a po ně­
kolik m i n u t si vyjasňoval situaci. Pak zapálil svíčku, po­
padl pero a kus papíru a snažil se zbavit doznívající hrů­
zy, jíž se stal ve snu svědkem. Psal o tom, co viděl.
Detailně vylíčil, j a k tisíce zděšených d o m o r o d c ů z ost­
rova Pralape, který se měl rozkládat poblíž Jávy, prchají
k moři, aby u n i k l i d ě s i v é m u p r o u d u r o z ž h a v e n é lávy,
chrlené v u l k á n e m za j e j i c h zády.
Domorodci se ocitli v zajetí dvou proti sobě j d o u c í c h
živlů: za n i m i rozžhavená láva, před n i m i vařící se a syčí-
ci m o ř e . S a m s o n pokračoval v popisu svého snu zázna­
m e m zoufalého úsilí dalších tisíců lidí, kteří se o b ě m a
s m r t í c í m živlům pokoušeli bezvýsledně u n i k n o u t na loď­
kách a lodích. S m e t l a je přílivová vlna vysoká n e j m é n ě
padesát stop, valící se s h r o m o v ý m d u n ě n í m , j e ž j a k o by
otřásalo celým světem. Lodě zavalila a rozdrtila vlna gi­
gantické velikosti a síly. Všeobecný zmar a strašlivou tra­
gédii završila exploze sopky, pohlcující zbytek ostrova.
Její j í c e n , to bylo to j e d i n é , co uprostřed m o ř e zůstalo tr­
čet nad hladinu.
S a m s o n zapsal podstatné reálie svého snu a napsaný
příběh nechal ležet j e n tak na svém psacím stole. Zmo­
žen únavou sebral svoje sako a zmizel z redakce dřív, než
se ve dveřích objevil šéfredaktor.
Kolega redaktor našel ony h r ů z n é informace na stole
a při první kávě je pozorně pročetl. Přirozeně usoudil, že
S a m s o n přijal b ě h e m noci kabelogram, a tak nechal člá­
n e k vysázet do novin s palcovými titulky. Další noviny
pak zavětřily zajímavý úlovek a chtěly znát detaily. Re­
daktor zatelegrafoval obsah celého zápisu do New Yorku.
Odtud pak putovaly p o d r o b n o s t i S a m s o n o v a s n u pro­
střednictvím známé agentury ASSOCIATED PRESS do
celé Ameriky. Otiskly j e j tedy n e j e n noviny v Bostonu,
ale i v Chicagu, C i n c i n n a t i , Clevelandu, San F r a n c i s k u
a dalších v e l k o m ě s t e c h . Katastrofa n e u v ě ř i t e l n ý c h roz­
m ě r ů u d e ř i l a do očí m i l i o n ů m č t e n á ř ů , aniž by si
kterýkoli z nich uvědomil, že nejde o nic víc než o sen je­
d n o h o vyhládlého redaktora, j e h o ž trápily noční můry.
Tragédie spojená s v ý b u c h e m sopky se stala v USA nej-
senzačnější událostí 29. srpna 1883.
Reakce se brzy dostavily. Detaily a další zprávy o ná­
sledcích tragédie totiž nepřicházely ze dvou pochopitel­
n ý c h důvodů. Za prvé, v zemi, kde se katastrofa m ě l a
udát, neexistoval telegraf, za druhé, muž, který základní
údaje o k a t a s t r o f ě n a p s a l , n e d o k á z a l p r o z a t í m d o s n í t
žádné detailní či p e p r n é pokračovaní, j a k é chtěli senza-
cechtiví A m e r i č a n é slyšet. Případ katastrofy nad katastro­
fy se ocitl ve slepé uličce.
Majitel b o s t o n s k é h o G L O B U požádal o řádné vysvětle­
ní a S a m s o n r o z p a č i t ě přiznal, co se v l a s t n ě stalo. B y l
i h n e d obviněn z n e o m l u v i t e l n é h o m a t e n í veřejnosti, kte­
rého se dopustil p o p i s e m nepravdivého příběhu o udá­
lostech v tak n e p r a v d ě p o d o b n é m místě, j a k ý m byl beze­
sporu ostrov Pralape, o n ě m ž nebyla j e d i n á z m í n k a v ce­
lé b o s t o n s k é v e l k o k n i h o v n ě ! S a m s o n se hájil velice ne­
uspokojivě h a n e b n ý m tvrzením, že vlastně nešlo o sku­
t e č n o u událost, ale pouze o hrůzný živý sen, který j e j na­
tolik znepokojil, že j e j m u s e l ventilovat p í s e m n ě . Tvrdil,
že se v ž á d n é m případě nejednalo o redaktorskou krato­
chvíli či dokonce o žert n e b o n o v i n á ř s k o u k a c h n u . Prý
jej vůbec nenapadlo, že by j e h o zprávu nechal kolega vy­
sázet, a rovnou na titulní stranu!
S a m s o n se chvěl o b a v a m i z následků. Noviny, k t e r é
zprávu převzaly, se ocitly pod obrovitým tlakem čtenářů.
Ti stále častěji vyslovovali podezření, že se stali obětí dr­
zé novinářské kachny. S a m s o n byl v bezvýchodné situa­
ci, ale to nijak neřešilo b l a m á ž novinových deníků, které
čekaly, až je ASSOCIATED P R E S S vytáhne z bryndy. Bos­
tonský G L O B E už připravil tiskovou o m l u v u s v ě d o m í m ,
že se stane t e r č e m nevybíravých útoků čtenářů a konku­
rentů, kteří byli zpočátku naprosto konsternováni zprá­
vou o strašlivé katastrofě. S a m s o n dostal výpověd.
Naštěstí pro něj zanedlouho promluvila příroda. Ne­
zvykle silný vítr zavanul od západního pobřeží USA. Při­
cházely zprávy z agentur, že se stalo n ě c o m i m o ř á d n é h o
v I n d i c k é m oceánu. Obrovská přílivová vlna smetla totiž
tisíce vesnic v Malajsii a Indii. Zprávy o ztrátách na živo­
t e c h byly hrozivé, i když chyběla přesná čísla.
 B ě h e m několika příštích dnů pochybnosti pomalu
ustupovaly, už bylo jisté, že ke katastrofě skutečně došlo.
Z Austrálie přišly i n f o r m a c e o m i m o ř á d n ý c h n á r a z e c h
vzduchové vlny, d o p r o v á z e n ý c h h r o m o v ý m d u n ě n í m .
Obrovské m o ř s k é vlny zalily západní pobřeží USA, Mexi­
ka a Jižní Ameriky. Okolo světa oběhla obrovitá přílivová
vlna a vzduchová vlna oblétla Z e m i dokonce několikrát.
Lodě připlouvající do přístavů v I n d i c k é m o c e á n u přivá­
žely zprávy o v ý b u c h u sopky Krakatoa, ležící v Sund-
ském souostroví, který zničil ostrov a zahubil tisíce j e h o
obyvatel.
Nebylo p o c h y b , že j d e o největší katastrofu moder­
ních dějin. V š e c h n y světové deníky se tragédií do detailů
zabývaly, zájem č t e n á ř ů neustával. V c e n t r u pozornosti
čtenářů se ocitly právě ty deníky, které přetiskly bez po­
chybností výplod n o č n í m ů r y j e d n o h o obyčejného redak­
tora, j e m u ž se zdálo o pralapské explozi.
Majitel b o s t o n s k é h o G L O B U zahodil do koše omluvu
u r č e n o u č t e n á ř ů m za t r e s t u h o d n o u mystifikaci, n e c h a l
uveřejnit S a m s o n o v u fotografii přes celou titulní stranu
a muže, který se stal h r d i n o u dne, přijal nazpět do práce.
S a m s o n ovšem nedokázal nijak vysvětlit, kterak přišel ke
svým i n f o r m a c í m . Že pouze usnul a v š e c h n o ostatní se
dostavilo samo?
Nemožné!
Krakatoa začala burácet a soptit 27. srpna 1883, násle­
d u j í c í h o d n e e x p l o d o v a l a a 2 9 . s r p n a se v o d a v sund-
ských ú ž i n á c h začala vařit. J e d n o d u š e ř e č e n o , události,
které Ed S a m s o n viděl ve snu, se udály přibližně ve stej­
n é m okamžiku i ve skutečnosti. Spící p ř i t o m ležel tisíce
mil od právě probíhající tragédie a převaloval se na odře­
n é m gauči b o s t o n s k é h o GLOBU. Pozoruhodné j e , že udá­
losti se sběhly přesně tak, j a k je redaktor viděl, lišily se
pouze v j e d i n é m důležitém bodě. Ed S a m s o n označil zni-
čený ostrov j a k o Pralape, a p ř i t o m šlo o ostrov Krakatoa,
který vzal za své díky sopce stejného j m é n a .
Edward S a m s o n byl už starý a t é m ě ř slepý, když se
vyjasnila i tato poslední pochybnost o zázračné kvalitě je­
ho s n ě n í . Holandský historický ústav se totiž po l etech
zabýval analýzou této záhady nad záhady a brzy poté po­
slal Edu S a m s o n o v i starou m a p u , v níž byl ostrov Kraka­
toa označen s v ý m p ů v o d n í m názvem, j e n ž nebyl užíván
už více j a k sto padesát let a zněl: Pralape.
Dějiny žurnalistiky n e m a j í ve svých a n á l e c h větší zá­
hadu než podivuhodný a vědeckými poznatky nevysvět­
litelný sen Eda S a m s o n a .

14/ Nevysvětlitelné zmizení

Olivě ra Larcha
Lze vůbec připustit, že by byl člověk j e n tak přemís­
těn m i m o t e n t o svět?
Vědci tvrdí, že to m o ž n é n e n í a že nikdy nic podobné­
ho nebylo a n e m o h l o být z a z n a m e n á n o . Jenže j a k p o t o m
vysvětlit událost, která se přihodila Oliveru Larchovi?
Na Štědrý den 1889 napadlo v South B e n d u ve státě
Indiána n ě k o l i k palců p r a c h o v é h o s n ě h u . F a r m a rodičů
Olivera L a r c h a ležela n ě k o l i k m i l od m ě s t a . V odlouče­
nosti od ostatních lidských příbytků se Štědrý den slavil
u L a r c h ů t í m n e j o b ř a d n ě j š í m z p ů s o b e m . Hlava r o d i n y
a j e h o m a n ž e l k a pozvali ke š t ě d r o v e č e r n í m u stolu soud­
ce ze South B e n d u a j e d n o h o obhájce z Chicaga, všichni
byli po léta vynikajícími přáteli. Po večeři opustili jídel­
nu a zazpívali si za doprovodu starodávných v a r h a n se
šlapacími m ě c h y , na n ě ž obstojně hrála paní Larchová.
Ovládat v a r h a n y se naučila v b e n d s k é m kostele.
 V š i c h n i se na tuto k a ž d o r o č n í slavnost velice těšili,
protože u Larchů panovala až n e u v ě ř i t e l n á pohoda a přá­
telská a t m o s f é r a . Advokát z C h i c a g a ztratil svoji ž e n u
před několika lety a pohřbil ji na v e n k o v s k é m hřbitůvku
asi míli od příbytku Larchových. S o u d c e byl spolužákem
p a n a Larcha. J e d e n znal velice d o b ř e d r u h é h o a tvořili
tudíž j e d n o l i t o u skupinku. Vzpomínali na staré dobré ča­
sy, zpívali, smáli se a pojídali kukuřici, kterou pražil je-
denáctiletý Oliver Larch ve v e l i k é m k u c h y ň s k é m kotli.
S n í h přestal padat. Na dvoře ho leželo pět či šest pal­
ců, byl n a d ý c h a n ý a j e m n ý , setrvával přesně tak, j a k na­
padal ze z a m r a č e n é h o n e b e . Panovalo naprosté bezvětří
a hluboké t i c h o .
Několik m i n u t před třiadvacátou h o d i n o u pozname­
nal pan Larch, že šedivý k a m e n i n o v ý džbán na p i t n o u
vodu potřebuje doplnit. Požádal Olivera, aby zaběhl ke
studni a n a b r a l čerstvou vodu. Oliver vklouzl do galoší
a vyběhl ze dveří. Jeho otec zůstal ve společnosti hostů
v obývacím pokoji.
Asi deset vteřin poté, co za Oliverem zaklaply dveře,
zaslechli dospělí, že chlapec volá ze dvora o p o m o c . Vy­
běhli za n í m , pan Larch svíral v ruce petrolejovou lam­
pu, jejíž žlutavé světlo ozařovalo sníh na vzdálenost ně­
kolika stop. Výkřiky o p o m o c p ř i c h á z e l y j e d e n za dru­
h ý m , takže dospělým na dvoře t u h l a v žilách krev.
„Pomoc! Oni m ě drží! P o m o c , p o m o c , p o m o c ! "
Hosté Larchových i chlapcovi rodiče později vypově­
děli, že prosby o p o m o c přicházely shůry nad j e j i c h hla­
vami, z č e r n é t m y štědrovečerní noci. Volající křičel hla­
s e m p l n ý m b e z m o c n é hrůzy. J e h o hlas se vzdaloval, až
posléze ú p l n ě ztichl.
Světlo petrolejové l a m p y dopadlo na chlapcovy stopy
ve sněhu. Oliver se dostal na půl cesty ke studni, v polo­
v i n ě trasy stopy končily. Šedivý k a m e n i n o v ý džbán ležel
p o h o z e n ve s n ě h u asi p a t n á c t stop n a l e v o od chlapco­
vých s n ě ž n ý c h stop. Nikde nebyly žádné j i n é stopy ani ji­
ný otisk v čerstvě n a p a d a n é m sněhu. Pouze šlépěje Oli-
verových galoší, p o h o z e n ý džbán a hrozivé t i c h o .
Následné vyšetřování potvrdilo svědectví osob, které
se zúčastnily š t ě d r o v e č e r n í c h oslav: Oliver L a r c h nikdy
nedošel ke studni, nevydal se ani na zpáteční cestu, zane­
chal pouze otisky galoší, vedoucí ke studni. Vyšetřovatelé
svou práci u k o n č i l i závěrem, že chlapec zmizel s m ě r e m
vzhůru.
Výkřiky z č e r n é t m y n a h o ř e n e m o h l y být iluzí, slyšeli
j e všichni p ř í t o m n í . Dobrá tedy, chlapec zmizel s m ě r e m
vzhůru. Ale j a k vlastně? Oliver vážil sedmdesát pět liber,
příliš m n o h o na to, aby ho odfoukl vítr či o d n e s l orel.
I na dva velice silné orly by bylo takové sousto t r o c h u
m o c . P ř i p o m e ň m e s i c h l a p c o v a slova: „ P o m o c , o n i m ě
drží!" Oni? S a m o z ř e j m ě to n e m o h l být j e d e n orel. Je ne­
smyslné, že by se p ř e d e m domluvilo j e š t ě více orlů, kteří
by čekali, až p ř e d p ů l n o c í vyjde c h l a p e c v e n a p a k bě­
h e m n ě k o l i k a vteřin provedli o n u perfektně koordinova­
n o u ú n o s o v o u akci. A kdo tedy c h l a p c e o d n e s l ? B a l o n ?
Úřední m í s t a potvrdila, že v tuto z i m n í d o b u se v t a m n í
oblasti žádné b a l o n y nenacházely. A letadla? T e n k r á t by­
la j e š t ě h u d b o u b u d o u c n o s t i . Protože n e m o h l o být nale­
zeno žádné aspoň t r o c h u logické vysvětlení n e b l a h é udá­
losti, bylo vyšetřování zastaveno a na případ zmizení Oli-
vera L a r c h a se p o m a l u z a p o m n ě l o .
Tato záhada nad záhady zůstala dodnes b e z vysvětle­
ní. Pouze j e d n a věc je jistá. Že na Štědrý den roku 1889
vykročil z e d v e ř í r o d n é h o d o m u j e d e n á c t i l e t ý c h l a p e c
a zmizel n a r á z tak důkladně, j a k o by byl z t o h o t o světa
unesen.
 15/ Tři zázrační psi
J i m b y l a n g l i c k ý setr. P o c h á z e l z e S e d a l i e v e s t á t ě
M i s s o u r i . Když mu bylo d v a n á c t let a schylovalo se ke
konci j e h o života, nastával také s o u m r a k nejskvělejší psí
kariéry, j a k á se kdy udála a byla z a z n a m e n á n a .
Psíkovi byly sotva čtyři roky, když j e h o pán S a m Van
Arschale, majitel hotelu, objevil j e h o m i m o ř á d n é schop­
nosti. Zjistil totiž, že když vysloví j m é n o určitého d r u h u
s t r o m u , rostoucího na h o t e l o v é m trávníku, J i m o d b ě h n e ,
postaví se ke j m e n o v a n é m u s t r o m u a opře o j e h o k m e n
packu. O b d o b n ě rozlišoval asi deset d r u h ů a u t o m o b i l ů
a dokázal rovněž najít auto podle poznávacího čísla.
Pověst o J i m o v ý c h s c h o p n o s t e c h se rozletěla světem,
když vyšlo n a j e v o , že do k á ž e p ř e d p o v ě d ě t vítěze koň­
ských dostihů. Van Arschale napsal například na papír
účastníky dostihů v Kentucky Derby, položil papír před
J i m a a zeptal se j e j na j m é n o příštího vítěze. Podle dokla­
dů od očitých svědků, mezi n i m i ž byli hodnověrní a pro­
m i n e n t n í o b č a n é Sedalie, položil setr bez zaváhání pac­
ku na j m é n o pozdějšího vítěze dostihu, j e h o ž se zúčastni­
lo šest koní. Van Arschale si na vítěze nevsadil a nedovo­
lil to ani n i k o m u ze zúčastněných. Nikdo n e s m ě l využít
J i m o v a tipu. Jedna filmová společnost nabídla t o m u t o zá­
z r a č n é m u psíkovi m i l i ó n dolarů za filmovou roli, ale do­
čkala se j e n zdvořilého o d m í t n u t í .
Psíkovy p o z o r u h o d n é výkony byly z a z n a m e n á n y po­
prvé v roce 1929. B ě h e m příštích pěti let musel J i m ab­
solvovat spousty testů a bádání r o z m a n i t ý c h vědeckých
skupin včetně týmu profesora Duranta a Dickinsona
z m i s s o u r s k é univerzity. Tito m u ž i také prováděli J i m o v a
v e ř e j n á testování v Columbii a Missouri, j i c h ž se pokaž­
dé z ú č a s t n i l o asi tisíc osob. Profesoři dávali J i m o v i in­
strukce v několika jazycích: španělštině, italštině, němči-
ně, francouzštině a samozřejmě i v angličtině, a pes úko­
ly plnil bez j e d i n é chybičky. Byl například vyzván, aby
vkročil do davu přihlížejících a našel ženu v modrých ša­
tech a bílém klobouku, dítě s dlouhými a světlými vlasy,
muže s k n í r e m a s holí. Na zahradě poté vyhledal j i l m
a platan. Vše splnil bez zaváhání.
J i m byl j e d n o u rovněž pozván, aby vystoupil před
missourským zákonodárným shromážděním, a i zde pro­
kázal zcela udivující schopnosti. Tamější telegrafista vy­
sílal zprávy z parlamentu morseovou abecedou, v níž by­
la tečkami a čárkami zakódována j m é n a poslanců. Pes
morseově abecedě naslouchal, j m é n a rozluštil a přísluš­
né pány poslance také v jejich lavicích našel.
V roce 1936 byl Jim už skoro slepý a o intelektuální
výkony projevoval stále menší a menší zájem, někdy se
však dal přemluvit, aby se ještě do něčeho pozoruhodné­
ho pustil. T a k tomu bylo i v období, kdy v USA probíhala
prezidentská volební kampaň. Jim byl vyzván, aby vyti­
poval jejího vítěze. Pes určil Franklina D. Roosevelta. Oči­
tí svědkové s trpkostí poznamenali, že pes má svoje lepší
časy za sebou a patří do penze, protože Roosevelt měl
tenkrát velice málo volebních příznivců a s j e h o znovu-
zvolením to vypadalo bledě, přičemž političtí pozorova­
telé nepředpokládali žádný zvrat. Jim měl s a m o z ř e j m ě
pravdu stejně j a k o vždy předtím. Když v roce 1937 ze­
m ř e l stářím, seděl v B í l é m d o m ě prezident Roosevelt
přesně dle Jimova předpokladu.

Léto 1913 bylo pro profesora Schoellera a profesora

Zieglera z berlínské univerzity opravdu velice rušné. Ne­
j e n ž e strávili dva měsíce se zázračnými elberfeldskými
koňmi, ale věnovali se ně k o l i k týdnů i v ý z k u m u zcela
m i m o ř á d n ý c h vlastností psa Rolfa, který p a t ř i l Paule
Moekelové z M a n n h e i m u .
 Rolf byl zpočátku označován j a k o bedlingtonský te-
riér, později však o j e h o čistém rasovém původu zavládly
pochybnosti. Na j e h o rodokmenu ovšem pranic nezáleže­
lo, vezmeme-li v úvahu j e h o m i m o ř á d n é projevy inteli­
gence, které se zřídkakdy objevují v dosud nesoustav­
ných světových psích d ě j i n á c h . Podle m a j i t e l č i n a svě­
dectví vyšly Rolfovy mentální schopnosti najevo poprvé
při malé rodinné konverzaci. Paní Moekelová kárala svo­
ji dcerku za omyly, kterých se opakovaně dopouštěla při
sčítání malých čísel. V žertu řekla svému dítěti: „Jsem si
jista, že náš Rolf by to spočítal bezchybně." Potom se pa­
ní Moekelová obrátila k Rolfovi a zeptala se j e j , kolik jsou
dvě a dvě. K j e j í m u velikému překvapení se Rolf vztyčil
na zadní a pravou přední packou ťukl svoji majitelku čty­
řikrát do r a m e n e . Ta p o c h o p i t e l n ě užasla a předložila
před Rolfa další p o d o b n ě složitý úkol. Rolf odpověděl
bezchybně i na další otázky, ale pak se zřejmě cítil una­
ven a odešel z místnosti. Dřímal na zahradě a zanechal
za sebou šokovanou rodinu.
Paní Moekelová naučila svého Rolfa postupně abece­
du, kterou zvládl podobným způsobem jako elberfeldští
koně: i on vyťukával packou různý počet dotyků, aby zo­
becnil jednotlivá písmena a čísla. Podobně j a k o u koní
byla z výuky Rolfa vyňata písmena V, Q, Z a X, protože je­
j i c h vyjádření představovalo už neúnosný počet úderů.
Když pánové Schoeller a Ziegler prověřovali Rolfovy
schopnosti, zjistili, že pes sčítá i odečítá, zvládá malou
násobilku a u m í číst, což byl strop j e h o možností. Uměl
vyhledat abecední znaky, aby pojmenoval p ř e d m ě t y či
obrázky, které mu byly předloženy. Doktor Ziegler napří­
klad před Rolfa položil vázu s kyticí a zeptal se j e j , co to
j e . Pes neváhal a vyťukal packou: „Sklenice s několika
květinami." Experimentátoři zjistili, že Rolf rozlišuje bar­
vy, u m í spočítat peníze i rozpoznat drobné mince.
 V p o d o b n ý c h zkouškách pokračoval s Rolfem i z n á m ý
profesor William Mackenzie z ženevské univerzity, který
zkoumal, kolik slov dokáže psík použít a zda j i m dosta­
t e č n ě r o z u m í . J e d n í m z p o j m ů bylo slovo p o d z i m . Pes
byl dotázán, co se pod t í m t o p o j m e m skrývá. Rolf oka­
m ž i t ě o d p o v í d a l ú d e r y své p a c k y : „Čas j a b l e k . " P o t é
Mackenzie ukázal Rolfovi obrázek s n a m a l o v a n ý m i čer­
venými a m o d r ý m i čtverci a pes na to i h n e d odpověděl:
„Množství červených a m o d r ý c h krychlí."
Další muž, který zkoumal Rolfův inteligenční potenci­
ál, byl viceprezident pařížského psychologického ústavu
E d m o n t Duchatel. Přijel za p s e m z velké dálky, aby pak
potvrdil všechny závěry u č i n ě n é S c h o e l l e r e m , Zieglerem
a M a c k e n z i e m . Navíc podal j e d i n e č n é svědectví o přího­
dě, která se udála v přítomnosti j e h o sekretářky, afekto­
vané d á m y středního věku, j e ž byla vyzvána, aby i o n a
položila s l a v n é m u psíkovi nějakou otázku. D á m a se ze­
ptala: „Nemohla bych pro t e b e n ě c o udělat?"
Rolf odpověděl: „Zavrť svým ocasem!"
Doktor Henry Nugent, profesor vývojové psychologie
z Rhode Islandu, říkal následně u v e d e n é m u případu „ži­
voucí záhada", nepodařilo se mu ji ale rozluštit. Myslel
t í m psíka Chrise.
Výzkumníci reprezentovaní d o k t o r e m J . B . R h i n e m ,
slavným parapsychologem z Dukeovy univerzity, nazvali
Chrise z t ě l e s n ě n o u záhadou, u níž neexistuje m o ž n o s t
objasnění.
Majiteli Chrise byli pán a paní Woodovi z Greenwi-
che. Svého č t y ř n o h é h o přítele se nikdy nepokoušeli nijak
pochopit, č í m ž si n e p o c h y b n ě ušetřili spoustu času a sta­
rostí. T u t o s n a h u p ř e n e c h a l i raději ostatním. Chris m ě l
za předky stavěcího psa a jakéhosi pouličního bastarda.
Plodná n á h o d a o v š e m stvořila n e o b y č e j n ě přátelského
a bystrého tvora, který sdílel rád svůj d o m o v i s dvěma
velkými kočkami. Většinu svého času trávil Chris psími
starostmi: očmuchával rohy, blatníky aut, honil králíky,
štěkal na slepice a bezhlavě lítal j e n tak pro radost. Když
ale dostal patřičné příkazy a dokázal se soustředit, mnoh­
dy prokázal, že j e h o r o z u m o v é s c h o p n o s t i j s o u v něk­
terých ohledech srovnatelné s lidskými.
Podle sdělení Chrisových pánů se j e h o schopnosti vy­
jevily v roce 1953, kdy se Woodovi před svým návštěvní­
k e m zmínili, že j e j i c h pes u m í počítat do desíti. Návštěv­
ník projevil zájem o praktickou ukázku, a tak Chris před­
vedl svoji m a t e m a t i k u ť u k á n í m svých hbitých pacek na
o p ě r a d l o křesla. B ě h e m n ě k o l i k a d a l š í c h t ý d n ů zjistil
pan Wood, že Chris je nejen učenlivý, ale i ctižádostivý
a má zájem se svému pánovi vyrovnat. Wood totiž zjistil,
že Chrisovi nedělá potíže počítat do milionu. Pak Chris
stejně rychle zvládl druhou m o c n i n u a o d m o c n i n u a po­
t o m i třetí m o c n i n y . Překvapený domácí učitel zjistil, že
j e h o pes ovládá všechny m a t e m a t i c k é úkony od nejjed-
nodušších až k nejsložitějším.
Uměl Chris i něco j i n é h o ? Pan Wood napsal p í s m e n a
abecedy na kartony a položil je na podlahu. Vysvětlil psí­
kovi, že k a ž d é m u znaku patří j i s t é číslo a tato čísla před
Chrise rozložil. B ě h e m několika m i n u t Chris tento prin­
cip pochopil a zobecňoval jednotlivé abecední znaky pat­
ř i č n ý m p o č t e m úderů svých pacek. To vše se Chris na­
učil v říjnu 1954 a od té d o b y vyťukal svými packami tisí­
c e o d p o v ě d í n a n e j r o z m a n i t ě j š í otázky p o m o c í kódu,
osvojeného při prvním předvedení.
Chrisova schopnost zodpovídat otázky byla prověře­
na více než padesáttisíckrát. J e h o majitelé a o c h r á n c i ne­
dělali s Chrisovými s c h o p n o s t m i žádné ciráty, ani za je­
h o v ý k o n y n e p ř i j í m a l i b l a h o p ř á n í . Psíkovy s c h o p n o s t i
předváděli i nedůvěřivcům, j e n ž e pak byli n u c e n i svého
č t y ř n o h é h o kamaráda bránit před o b v i n ě n í m i z podvo-
dů anebo z ďábelského m á m e n í , které by bylo záhodno,
aspoň podle m í n ě n í těchto osob, od kořene zlikvidovat.
Chris byl testován nejen vědci z Rhode Islandu a Du­
ke, ale i vědeckými kapacitami z Dupontu. Ty si na psíka
nachystaly m a t e m a t i c k é chytáky, k jejichž vyřešení bylo
třeba za obvyklých o k o l n o s t í e l e k t r o n i c k é kalkulačky.
Chris nedokázal tentokrát sdělit výsledek naráz, j a k to či­
nil ve většině případů, na vyřešení úlohy potřeboval čty­
ři minuty. Vědci, kteří chyták připravovali, však sami po­
třebovali k j e h o vypočtení deset minut, a to si ještě vypo­
máhali kalkulačkou!
„Jak j s i to dokázal?" zeptali se psíka.
Pes odpověděl za pomoci abecedy a údery své packy:
„Zázračný pes!"
Vědci neshledali důvod, proč by s j e h o vysvětlením
neměli souhlasit.

16/ Stráveni ohněm

První lidské zkušenosti na úsvitu civilizace souvisely
beze sporu s c h e m i c k o u reakcí, která vyplývala z existen­
ce a používání ohně. Člověk tuto c h e m i c k o u reakci za ti­
síciletí p o m ě r n ě dobře ovládl, takže mu oheň ve většině
případů spíše sloužil a stal se důvěrně z n á m ý m nástro­
j e m . I v dnešní době nás však oheň postaví před takovou
záhadu, že před ní zcela zkoprněle žasneme.
Ráno 2. července 1951 vešla do dveří bytu paní Mary
H. R e e s e r o v é (67) j e j í b y t n á , paní P. M. C a r p e n t e r o v á .
Činžovní d ů m , v n ě m ž se nevysvětlitelná záhada udála,
stál na Floridě.
Paní Carpenterová viděla paní Reeserovou naposledy
předchozího večera. Nyní bylo osm ráno, což byl právě
čas na společnou r a n n í kávu. Bytná svírala v ruce tele­

no
gram, k t e r ý poslíček nedoručil, protože mu stará paní
Reeserová neodpovídala na j e h o klepání.
Paní Carpenterová zjistila, že klika od pokoje je tak
horká, že ji nedokáže uchopit. Zděšeně vyběhla na ulici
a přivolala pomoc. Malíři pokojů, pracující ve vedlejším
domě, přistoupili ke dveřím paní Reeserové. V bytě bylo
m i m o ř á d n é vedro, okno zelo dokořán. Vedle o k n a stál
zbytek ohořelého křesla a v křesle se nacházely naprosto
zuhelnatělé pozůstatky paní Reeserové. Z křesla a staré
d á m y nezůstalo t é m ě ř nic.
Následovalo důkladné policejní vyšetřování, k n ě m u ž
byli přizváni patologové. Závěry byly šokující. Vše, co by­
lo zjištěno, nebylo v souladu s běžnými lidskými zkuše­
nostmi s o h n ě m .
Paní Reeserovou navštívil předchozího večera její syn
dr. Richard Reeser. I v době j e h o návštěvy seděla dáma
v křesle, v n ě m ž n a k o n e c zemřela. Na sobě m ě l a noční
košili z u m ě l é h o hedvábí, látkové pantofle a lehký domá­
cí župan.
Když malíři za přítomnosti bytné vyrazili dveře s roz­
pálenou klikou, nalezli pozůstatky paní Reeserové, vážící
sotva deset liber, přičemž stará d á m a měla zaživa hmot­
nost více j a k sto sedmdesát liber. Z d á m y nezůstalo té­
m ě ř nic s výjimkou lebky, části páteře a její levé nohy,
která zůstala žárem t é m ě ř nedotčena. Z křesla zbyla j e n
drátěná kostra.
Pokoj, v n ě m ž paní Reeserová zemřela, byl podivu­
h o d n ě o c h r á n ě n před j i n a k zcela zničujícím žárem. Jen
na zdech a záclonách visely č e r n é saze a zrcadlo na stěně
p r a s k l o od v e l i k é h o žáru. Za své vzaly vlastně j e n tři
předměty: křeslo, stojací lampa a odkládací stoleček. Na
místě pod křeslem byl navíc propálen koberec. Němým
svědkem obrovského žáru se staly dvě parafínové svíce,
stojící na prádelníku vzdáleném asi dvanáct stop od oho-
řelého křesla. Svíčky se žárem roztekly a parafín stekl až
k h r a n ě prádelníku.
Vyšetřovatelé zjistili, že žár roztavil také elektrickou
zásuvku stolní lampy. Pojistky elektrického proudu způ­
sobily výpadek e n e r g i e dvacet m i n u t po čtvrté h o d i n ě
ranní. Malá plynová k a m í n k a byla v tu chvíli m i m o pro­
voz.
Záhady okolo požáru a smrti Mary Reeserové m á t l y
p o l i c e j n í ú ř e d n í k y odpovídající za v y š e t ř e n í u d á l o s t i .
Specialista na požáry Edward Davies přijel z Tampy, aby
do t ě c h t o nejasností vnesl světlo. „Nevím, zda šlo o po­
žár, stejně j a k o nevím, č í m byl žár způsoben," řekl po dů­
k l a d n é m prozkoumání všech okolností. Jeho bezradnost
byla až překvapující. P ř i v o l a n ý lékař, p r o f e s o r W i l t o n
K o n g m a n n z Pennsylvánské univerzity, rovněž připustil,
že je zaskočen a z m a t e n . „Ještě nikdy b ě h e m své kariéry
j s e m neviděl, že by se lidská lebka žárem tak zmenšila,
j a k se to stalo v případě paní Reeserové," prohlásil Kong­
m a n n . „Obvyklý je právě opačný proces, lebka se zvětší,
a někdy dokonce exploduje, pokud se ocitne v žáru něko­
lika set stupňů. T o h l e je největší odborná záhada, s j a k o u
j s e m se setkal."
B y l a snad n e š ť a s t n á p a n í R e e s e r o v á z a s a ž e n a bles­
k e m ? Meteorologická stanice odmítla připustit, že by kri­
tické n o c i sjel z n e b e byť pouze j e d i n ý blesk.
Usnula snad stará paní s cigaretou, která jí vypadla
z ruky a způsobila vznícení šatstva? Experti s touto verzí
nesouhlasili. Spalovací efekt, j e m u ž bylo tělo vystaveno,
byl způsoben žárem od dvou a půl tisíce do tří tisíc stup­
ňů Celsia. Hořící oděv by nedokázal vyvinout tak strašli­
vou teplotu. Jaký j i n ý zdroj energie však přicházel v úva­
hu? Elektrický proud byl přerušen zkratem zásuvky, ply­
nová k a m n a nebyla zapnuta.
Vyšetřovatelé a orgány pověřené vyřešením záhadné-
ho případu m u s e l y přiznat, že nejsou schopny tajemství
s m r t i p a n í R e e s e r o v é rozluštit. Š é f m í s t n í p o l i c i e J. R.
Reichart a šéf oddělení vyšetřování Cass Burgess nako­
nec společně podepsali protokol, v n ě m ž za příčinu smrti
paní Reeserové určili cigaretu, která jí ve spánku údajně
vypadla a způsobila vznícení šatů. P á n o v é se samozřej­
mě zbavovali p r o b l e m a t i c k é h o případu, do voleb t a k é
nebylo daleko a každý byl rád, že m ě l věc tak lehce z kr­
ku. Kdo by si také potrpěl na nevysvětlitelné záhady?
S k u t e č n á p ř í č i n a t a j e m n é s m r t i však n e b y l a n i k d y
zjištěna. T e o r i e cigarety je zcela nesmyslná, byla však je­
dinou možností, j a k se zbavit n e p o h o d l n é h o p r o b l é m u .

Příčina ohnivé smrti paní Mary Reeserové, která zů­

stala n e o b j a s n ě n a , n e n í však o j e d i n ě l ý m „ p o m n í k e m "
patologů. P o d o b n ě záhadný případ se udál v Anglii v ro­
ce 1905 v H a m p s h i r u a na j e h o k o n c i je s m r t Andrewa
Kileye a j e h o ženy. Manželé zemřeli v noci 26. ú n o r a ane­
bo časně ráno následujícího dne. Žili v k a m e n n é m dom­
ku v osadě B u t l o c k Heath poblíž S o u t h a m p t o n u . R á n o
26. ú n o r a zaslechli kolemjdoucí šramot vycházející
z d o m k u Kileyových. Přivolaný č e t n í k byl n u c e n vyrazit
zevnitř u z a m č e n é dveře, za n i m i ž nalezl ohořelé tělo pa­
n a Kileye, k t e r é žár n e z n á m é h o původu t é m ě ř strávil,
přičemž vzala za své pouze ta část koberce, kterou m u ž
svým t ě l e m pokrýval. Jeho manželka, sedící v o b r o v s k é m
křesle, r o v n ě ž u h o ř e l a , když svoji s m r t n a š l a na m í s t ě
v z d á l e n é m dvanáct stop od svého m a n ž e l a . Byla t é m ě ř
zpopelněna, ale i o n a byla s jistotou identifikována.
Odkud se vzala tak obrovská energie, která zhltla oba
staroušky a p ř i t o m se nijak n e d o t k l a zařízení d o m k u ?
I křeslo pod paní Kileyovou bylo j e n velice l e h c e ožeh­
nuté. Úřední místa si s t í m t o p r o b l é m e m nedokázala po­
radit a k p ř e k o n á n í této bezradnosti nezískala potřebný
čas, protože d o m e k lehl p o p e l e m h n e d příští noc. Tento­
krát však nezůstalo nic než očazené k a m e n n é stěny.

Deník NEW YORK HERALD přinesl dne 27. listopadu

roku 1916 zprávu o z á h a d n é m případu úmrtí hospodyně
hotelu Dánské jezero, který se rozkládal v k l i d n é m místě
asi sedm mil od New Jersey.
Nájemce hotelu T o m Morphey byl předchozího dne
probuzen zběsilým štěkotem svého m a l é h o psíka. Vstal
a začal pátrat po příčině tohoto n e z m ě r n é h o psího zou­
falství. Pak nalezl hospodyni v p o s l e d n í m tažení, ležela
na podlaze svého pokoje a naprosto zřetelně a j a s n ě ho­
řela. Na zemi pod ní nalezl m a l é očouzené místo, zatím­
co její šaty strávil oheň beze zbytku. Zemřela, aniž by do­
kázala z p l a m e n ů zavolat, co s e j í vlastně stalo. Policie ni­
kdy neobjasnila, j a k vznikl o h e ň tak strašlivé intenzity,
který ji spálil na popel, aniž by však poškodil koberec, na
kterém při svém autodafé hořela.

List NEW YORK SUN uveřejnil d n e 24. l e d n a 1930

zprávu o podobně z á h a d n é m případu. Paní S t a n l e y La-
keová z Kingstonu ve státě New York uhořela na popel
rovněž za podezřelých okolností a soud její případ ozna­
čil za nevysvětlitelnou nehodu, p ř i č e m ž ve svém verdik­
tu zdůraznil následující okolnosti: Vzňala se v kruhu své
rodiny při n e d ě l n í m obědě, její tělo se žárem rozpadlo,
zatímco její šaty zůstaly t é m ě ř netknuty...
Od t o h o t o p ř í p a d u u b ě h l o více než šedesát let, do­
dnes však z myslí svědků nevymizela představa, j a k spo­
řádaná pečovatelka o r o d i n n é blaho vzplála, j a k o by byla
zažehnuta v e s m í r n ý m laserem.
 17/ Tajemná síla
Cheira Velkého
Tělo staršího m u ž e leželo na podlaze před vyhaslým
ohništěm. Místnost už vychladla a tělo bylo studené. Ne­
bylo pochyb, tento m u ž musel být zavražděn. Vyšetřova­
telé Scotland Yardu zjistili, že oběť utrpěla s m r t e l n é úde­
ry železným krbovým p o h r a b á č e m . Stopy vedoucí k pa­
chateli nebyly nalezeny, vše nasvědčovalo tomu, že byla
spáchána dokonalá vražda.
Všechny motivy se zdály neprůkazné, loupež nepřipa­
dala v úvahu vůbec, protože kdysi elegantní byt byl až
příliš ošuntělý, než aby m o h l skrývat nějaké poklady, lu­
pič by zde ztrácel čas. Mrtvý měl pověst člověka, který se
nedal nikdy zlákat do hádky a vše řešil k o m p r o m i s e m .
Nikdo nevěděl, že by kdy měl nějaké nepřátele.
Scotland Yard se ocitl ve slepé uličce.
Když se vyšetřovatelé chystali opustit byt zavražděné­
ho, v n ě m ž se už tolikrát bezvýsledně šťourali, vstoupil
d o v n i t ř b e z v a d n ě o b l e č e n ý m l a d ý m u ž , představil s e
a zeptal se detektivů, zda by j i m n e m o h l prokázat malič­
kou službu. Ano, řekl, pánové se s tak z á h a d n ý m přípa­
d e m u ž d l o u h o n e s e t k a l i , t a k ž e m o h l i vyjít z e cviku.
Mohli také n a d m ě r n o u horlivostí ledacos přehlédnout!
Detektivové m ě l i zlost na nafoukaného mladíka, kte­
rý se po bytě m r t v é h o rozhlížel j a k o m l a d ý orel. Vzali jej
tedy do místnosti, kde byla vražda spáchána, chtěli mu
dát příležitost, aby měli alibi, že nepropásli žádnou sto­
pu. Navíc kohosi z n i c h napadlo, že se vrah vrací na mís­
to činu, a co když právě tento mládenec...
Mladík se rozhlédl a zeptal se, zda by se m o h l zblízka
podívat na j e d n u z hrozivých krvavých stop, které do­
kreslovaly děsivé místo činu.
 Položil si dlaň na č e l o a pohlédl na j e d e n z krvavých
otisků, kontrastující n a bílé stěně. Poté řekl: „ V r a h e m j e
m l a d ý muž, g e n t l e m a n . Je d o b ř e situován, nosí m a l é zla­
té h o d i n k y v levé p ř e d n í kapsičce svých kalhot... a je blíz­
k ý m p ř í b u z n ý m g e n t l e m a n a , j e h o ž s m r t zde právě vyšet­
řujete."
Moudří pánové ze Scotland Yardu měli na nažehlené­
ho m l a d é h o p a n á k a p o ř á d n o u pifku, když navíc m a r n i l
j e j i c h d r a h o c e n n ý čas p o v í d á n í m s a m o l i b ý c h n e s m y s l ů .
J e n ž e s e zde p r á v ě n a c h o m ý t l i d o p i s o v a t e l é c e l é ř a d y
l o n d ý n s k ý c h n o v i n a ti při p o h l e d u na s e b e v ě d o m é h o
m l a d í k a zavětřili senzaci. Kdo byl ten b e z v a d n ě o b l e č e n ý
m l á d e n e c , který dokázal vydedukovat tolik informací
z j e d i n é h o krvavého š r á m u na zdi?
„ J m e n u j i se C h e i r o , " odpověděl. „ C h e i r o Velký," zdů­
r a z n i l a p ř e d a l v š e m p á n ů m n á d h e r n ě z d o b e n é navští­
venky.
V p o n d ě l í otiskly v š e c h n y l o n d ý n s k é n o v i n y celý pří­
b ě h vraždy i s vizí m o ž n é h o p a c h a t e l e od s e b e v ě d o m é h o
a s e b e j i s t é h o mladíka. Následující d e n se m l a d í k o v o j m é ­
no zaskvělo už v palcových n o v i n o v ý c h titulcích, protože
policie dopadla p a c h a t e l e vraždy, j í m ž byl d o b ř e situova­
ný m l a d ý m u ž , g e n t l e m a n , se zlatými h o d i n k a m i v levé
přední k a p s i č c e kalhot, navíc byl také s y n e m m u ž e , kte­
r é h o zavraždil, tedy j e h o n e j b l i ž š í m p ř í b u z n ý m .
Po n ě k o l i k týdnů byl už C h e i r o s e n z a c í L o n d ý n a . Od­
h á n ě l od sebe celé davy p o c h l e b n í k ů , s o u č a s n ě si však pl­
nil k a p s y j e j i c h p e n ě z i . Platili m u v š i c h n i , kdož toužili
poznat svoji b u d o u c n o s t .
V r o c e 1893 opustil C h e i r o L o n d ý n a vydal se do New
Y o r k u . V t o m t o h l a v n í m m ě s t ě světa se usídlil v přepy­
c h o v é m h o t e l o v é m a p a r t m á na P a r k Avenue. I zde sklí­
zel č e t n é a s n a d n é úspěchy. Č í m byl úspěšnější a proslu­
lejší, t í m více novináři usilovali, aby přišli n a k l o u b j e h o
t a j e m n ý m věšteckým m e t o d á m . Mladá n o v i n á ř k a z N E W
Y O R K W O R L D U j e j požádala, zda by se n e p o d r o b i l sérii
testů, k t e r é si d e n í k p r o s l a v n é h o m á g a připravil. Žádost
m l a d é s y m p a t i c k é d á m y byla v l a s t n ě velice r a f i n o v a n á
a díky ní se C h e i r o m o h l o c i t n o u t ve d v o j n á s o b n é nevý­
h o d ě . P r v n í n e v ý h o d a b y n a s t a l a , k d y b y s e o d m í t l tes­
t ů m podrobit - j i s t ě by byl o b v i n ě n z nesolidnosti a ně­
kdo by zcela určitě n a h l a s vykřikl, že j e h o ú s p ě c h y j s o u
vlastně l a c i n é triky o b r a t n é h o podvodníčka. D r u h á nevý­
h o d a by nastala, kdyby C h e i r o v t e s t e c h selhal...
J e n ž e C h e i r o přijal výzvu b e z zaváhání.
Pro W O R L D patřila rukavice v h o z e n á Cheirovi k sen­
z a c í m roku, takže se o ní rozepisoval velice zeširoka.
C h e i r o obdržel t ř i n á c t otisků dlaní, které patřily pečlivě
a tajně v y b r a n ý m n e w y o r s k ý m o b č a n ů m . N e m ě l y ž á d n é
popisky, j e ž by cokoli naznačovaly. C h e i r o dostal za úkol,
aby o t ě c h t o o s o b á c h sdělil i n f o r m a c e , které dokáže vy­
číst či u h o d n o u t z otisků, a to s a m o z ř e j m ě o každé o s o b ě
zvlášť.
W O R L D počítal s t í m , že se C h e i r o vykroutí n ě j a k ý m
z o b e c n ě n í m , které by se při trošce vůle hodilo na koho­
koli. To však pánové a d á m y z W O R L D U neznali C h e i r a !
Z k u š e b n í p o r o t u t e h d y tvořila z n á m á řada newyor­
ských osobností. Porota rozložila všech třináct otisků dla­
n í n a stůl l í c e m n a h o r u . C h e i r o byl vyzván, a b y začal
s ř e š e n í m svého ú k o l u či se svou t a j e m n o u magií.
„Pánové," řekl, „toto je otisk ruky Ira, který kdysi tvr­
dě pracoval, ale j e j í majitel je d nes velice b o h a t ý a vlivný
člověk."
Č l e n ů m k o m i s e přejel m r á z po zádech. Otisk, o n ě m ž
Cheiro hovořil, obtiskl na papír Richard Croker, irský
p ř i s t ě h o v a l e c , k t e r ý p ů v o d n ě z a č í n a l j a k o z e d n i c k ý po­
m o c n í k a n y n í byl šéfem společnosti T a m m a n y Hall.
C h e i r o však s t í m t o p á n e m j e š t ě n e s k o n č i l . „A co víc,
pánové, t e n t o m u ž také kdysi zápasil, je velice z d a t n ý m
ř e č n í k e m a má čáku stát se politikem."
Jasnovidec vedl r á z e m j e d n a nula.
Poté vzal další otisk dlaně a odhodil j e j na první, už
č t e n ý list. „ T e n t o chlapík by m o h l být g é n i e m , ale j e h o
z á m ě r se mu zcela nedaří. Zasloužil by si větší u z n á n í ,
než které s k u t e č n ě získá..."
T e n t o d r u h ý otisk patřil Reginaldu De Kovenovi, skla­
dateli operety R o b i n Hood, j e j í ž ú s p ě c h zvedl před uměl­
c e m velice vysokou laťku, k t e r o u v dalších dílech už ne­
přeskočil.
Bez j e d i n é h o zaváhání se Cheiro dostal přes v š e c h n y
nástrahy, j e ž j e d n o t l i v é otisky představovaly. Postupoval
b e z o m y l u od j e d n o h o papíru ke d r u h é m u . R o z p o z n a l ta­
ké ženský otisk a o majitelce prohlásil, že má obrovské
a m b i c e a n e z m ě r n ý talent k velikým o s o b n í m t r á p e n í m .
K o m i s e se z a d o s t i u č i n ě n í m zírala, protože C h e i r o vyjevil
nejpalčivější o s o b n o s t n í r o z m ě r tehdy z n á m é u m ě l k y n ě
Lillian Russellové.
Už p o n ě k o l i k á t é zahodil C h e i r o j a k o b y b e z d ě č n ě otisk
dlaně, který se mu však pokaždé dostal znovu pod ruku.
N a k o n e c t e n t o list zůstal j a k o j e d i n ý bez analýzy a nasta­
la chvíle, kdy by se j í m m á g m ě l zabývat.
Proč j e j C h e i r o n e c h a l až na konec? Měl s n a d strach,
že by j e j nezvládl? Byla to právě ona past, j e ž m ě l a Chei-
ra usvědčit, že n e d o k á ž e rozluštit všechny lidské osudy?
Byl t e n t o otisk d ů k a z e m p ř e d e m p ř i p r a v o v a n é h o Cheiro-
va selhání?
Č l e n o v é k o m i s e vyčkávali s n a p ě t í m ve s v ý c h křes­
lech, panovalo n a p r o s t é t i c h o . P o t o m se C h e i r o nachýlil
nad svým s t o l e m a dotkl se k a p e s n í k e m čela. M ě l snad
v ú m y s l u vzdát se p o s l e d n í h o k o m e n t á ř e ? P r o č ? Nikdo
však tuto otázku nevyslovil.
Zdálo se, že k o m i s e se s u s p o k o j e n í m pase na bezrad-
nosti z k o u š e n é h o m u ž e , který vyhlížel j a k o myš, s n í ž si
p o h r á v á sytý a k r u t ý kocour.
Z n o v u vzal p o s l e d n í papír, a aniž by na něj pohlédl,
opět j e j přihodil k o s t a t n í m . „Lituji, pánové," řekl, „ale
t e n t o otisk n e m o h u identifikovat."
Nastalo m l č e n í p ř e r u š o v a n é pouze š e p o t e m č l e n ů ko­
m i s e a n o v i n á ř ů . C h e i r o zvedl r u c e , aby zjednal t i c h o .
„Prosím, n e c h t e mě dokončit. O d m í t á m hovořit o majite­
li t o h o t o otisku..., protože nese znaky, že se dopustil vraž­
dy. T e n t o m u ž s e s á m k e s v é m u č i n u d o b r o v o l n ě d o z n á
a z e m ř e po n ě k o l i k a m ě s í č n í m v ě z n ě n í v důsledku veli­
kého vnitřního utrpení."
C h e i r o obstál i při v e ř e j n é m p ř e z k o u š e n í na sto pro­
cent. Poslední, t a k d r a m a t i c k y k o m e n t o v a n ý otisk patřil
dr. H e n r y m u M e y e r o v i , který b y l z a n e d l o u h o v s k u t k u
u v ě z n ě n v t o m b s k é věznici na základě o b v i n ě n í z vraž­
dy. Ke s v é m u č i n u se d o b r o v o l n ě doznal a po n ě k o l i k a
m ě s í c í c h vazby z e m ř e l v n á p r a v n é instituci.
Noviny oslavovaly neuvěřitelně přesnou schopnost
Cheirovy a n t i c i p a c e . Jasnovidec získal r á z e m v e ř e j n ě po­
s v ě c e n o u kvalifikaci. Lidé z c e l é h o světa putovali k Chei-
rovi, aby se s n í m poradili, o v š e m j e n ti, kteří m ě l i na
a s t r o n o m i c k y v y s o k é h o n o r á ř e . Jestli s e n ě k d y C h e i r o
mýlil, nelze zjistit, protože j e h o analýzy a předpovědi by­
ly p ř í s n ě s o u k r o m é a v e ř e j n é ú č t y se z n i c h nevedly, j i s t é
však j e , že p r o u d y z á j e m c ů u C h e i r o v ý c h dveří neřídly.
Čas od času se však n ě k t e r é C h e i r o v o proroctví p ř e c e
j e n dostalo na veřejnost, což se stalo i po setkání j a s n o ­
vidce se s v ě t o z n á m ý m spisovatelem O s c a r e m Wildem,
který byl t e n k r á t na v r c h o l u ú s p ě c h u a n e z m ě r n é h o se­
b e v ě d o m í . Wilde C h e i r a vyzval, aby mu předpověděl bu­
doucnost. C h e i r o mu sdělil, že b ě h e m pěti let b u d e veřej­
ně z n e m o ž n ě n a b u d e m u s e t u p r c h n o u t z vlasti do exilu.
Wilde se t o m u vysmál. Avšak za tři roky stál spisovatel
před soudem, j e h o ž verdikt ohrozil j e h o slávu a zmařil
mu další osobní kariéru. Byl n u c e n u p r c h n o u t z vlasti ja­
ko bezectný muž, přesně dle Cheirova proroctví.
Cheiro nečetl toliko z dlaní, ale k předvídání budouc­
nosti využíval také mystická čísla, j a k tuto m e t o d u sám
nazýval. Vycházel přitom z data narození z k o u m a n é oso­
by, z n ě h o ž pak formuloval zcela fatální závěry. V ů b e c
o v š e m n e z á l e ž e l o , j a k postupoval při svých předpově­
dích, důležité byly j e n a j e n výsledky, a ty se vskutku do­
stavovaly v m í ř e více než hojné. Předpověděl například
m ě s í c a rok ú m r t í krále Edwarda VII. a učinil tak jede­
náct let předtím, n e ž k n ě m u došlo. V červnu 1902 se stal
Edward VII. králem, ale dosud se nedal korunovat, proto­
že náhle o n e m o c n ě l a j e h o stav se zdál být kritický. Král
k sobě Cheira povolal a zeptal se ho, zda bude koruno­
ván. Jasnovidec mu řekl, že n e m u s í m í t obavy, protože
ke korunovaci dojde už 9. srpna a král pak bude žít j e š t ě
více j a k devět let. Cheirovo proroctví se do p í s m e n e spl­
nilo, o č e m ž svědčí dnes už historické události.
Pověst o Cheirových pozoruhodných schopnostech le­
těla Evropou. Byl zván všude, z e j m é n a pak na panovnic­
ké dvory. Při svých cestách zavítal i do Moskvy, kde do­
stal z carské kanceláře několik otisků lidské dlaně s žá­
dostí, aby vyjevil osud j e j í h o majitele. „Člověk, k t e r é m u
patří tyto otisky, b u d e velice nešťastný a bude j e j celý ži­
vot pronásledovat strach z války. Po roce 1917 ztratí vše
včetně svého života."
T u t o předpověď učinil Cheiro v roce 1897, tedy dvacet
let předtím, než původce otisků, car Mikuláš, přišel v re­
v o l u č n í m roce 1917 o carskou korunu a později i o život
a rodinu pod salvou popravčí čety na p ř í m ý L e n i n ů v roz­
kaz.
Cheirovy ohromující schopnosti dopřávaly t i s í c ů m
zjevení j e j i c h budoucnosti, ale nijak mu neumožňovaly,
aby se v y h n u l n á s t r a h á m vlastního osudu. Na p o d z i m
roku 1906 m á g zjistil, že se mu přestává dařit. Už si ne­
byl tak jistý a p r o c e n t o j e h o omylů povážlivě rostlo. Pak
z ř e j m ě usoudil, že p o t ř e b u j e o d p o č i n e k , a tak u z a v ř e l
svou m a r n o t r a t n ě věštící kancelář. Zrušil řadu s c h ů z e k
a zmizel na několik týdnů na B e r m u d y .
Zázračný dar věštění ho opouštěl, ale Cheiro si to veli­
ce d l o u h o nechtěl přiznat. V roce 1907 však n á h l e ozná­
mil, že se svou profesí končí. A proč ne? Pracoval tvrdě
celé roky a n a h l í ž e n í m do j i n a k nepřístupné budoucnos­
ti získal z n a č n é j m ě n í . Nyní přišly na řadu časopisy, no­
viny a bankovní domy, které z j e h o popularity těžily, do­
statečně j e j zaměstnávaly a také j e j skvěle platily.
O b c h o d y se hýbaly j e š t ě dlouhou dobu. Bohatí klien­
ti, k t e r ý m dával tipy k o b c h o d n í m dobrodružstvím, oblé­
hali finanční instituce. V zimě 1909 j e j však dva investoři
obvinili, že si ponechal půl milionu v c e n n ý c h papírech,
které pro ně koupil. Cheiro se snažil ospravedlnit a nako­
n e c docílil stažení žaloby. Jenže o několik měsíců později
bylo proti n ě m u vzneseno další p o d o b n é obvinění. S o u d
j e j tentokrát shledal v i n n ý m a poslal j e j do vězení na tři­
náct měsíců.
Rádce králů a velmožů ztratil svůj šestý smysl a svět
na j e h o m i n u l o u slávu rychle zapomněl. Čas však běžel
dál. J e d n o h o c h l a d n é h o rána v roce 1936 nalezla policie
Cheira Velkého na okraji chodníku. Blábolil cosi nesrozu­
m i t e l n é h o . Odvezli j e j do n e m o c n i c e , kde krátce nato ze­
mřel.
Životní osudy m á g a Cheira nejsou tajemstvím, ale je­
ho talent znát události dopředu, j í m ž světově proslul, ne­
m ů ž e nikdo ani dnes nijak vysvětlit. Cheiro vždy trval na
t o m , že n e z n á princip svého j a s n o v i d e c k é h o u m ě n í , a je
docela m o ž n é , že mluvil pravdu. Když o svoje u m ě n í při­
šel, stal se b e z m o c n ý m a nešťastným m u ž e m .
 18/ Bezplatná námořní
navigace
Kdybyste měli navigátorský talent, znalosti a intuici,
provázeli byste n á m o ř n í lodě t ě m i n e j n e b e z p e č n ě j š í m i
vodami po celých čtyřicet let, aniž by vám za to platili?
Nemusíte odpovídat. Kdybyste patřili mezi nejlepší plav­
ce světa a měli n i č í m n e o m e z e n o u svobodu, vrátili byste
se k práci, za k t e r o u byste už j e d n o u inkasovali r á n u
z pistole ze zálohy? Nemusíte odpovídat.
J a c k byl vynikajícím p l a v c e m i g e n i á l n í m navigáto­
rem. Pracoval obětavě celý život a provázel plavidla ne­
bezpečnými vodami, aniž by ztratil byť j e d i n o u lod. Ni­
kdo mu nikdy nezaplatil a Jack také nečekal, že se tak sta­
ne. Podivný přítel, j e n co je pravda. A zcela výjimečný.
Jack byl totiž — delfín.
V okolí Nového Zélandu řádí větry prohánějící se me­
zi ostrovy D'Urville. Nejde o rozsáhlou oblast, ale o místa
velice nebezpečná, kde se vyskytují korálové útesy, pod­
m o ř s k á skaliska, m o ř s k é víry a proměnlivé p o d m o ř s k é
proudy, zavádějící zde odjakživa plavidla do neštěstí. Ná­
m o ř n í c i měli z těchto míst hrůzu, ale pak přišlo období,
kdy se celých čtyřicet let v této oblasti n i k o m u n i c nesta­
lo, a to j e n díky Jackovu navigátorství.
Š k u n e r BRINDLE plující z Bostonu do Sydney s nákla­
d e m bot a strojního zařízení se snažil obezřetně proklič­
kovat j e d n í m t a m n í m průlivem v březnu 1871. R á n o by­
lo příliš bouřlivé, takže kapitán i posádka zbledli obava­
mi. Náhle se na l o d n í m boku objevil nezvykle velký del­
fín, vyskakoval a tvářil se tak, j a k o by ho těšilo setkání
s námořníky. Jeden z m u ž ů si spletl delfína s velrybím
m l á d ě t e m a chtěl ho harpunovat. Kapitánova žena t o m u
naštěstí včas zabránila. J e n zásluhou hravého delfína se
BRINDLE toho bouřlivého rána prosmekl zrádnými vo­
dami, aniž by se třeba j e n vláskem dotkl dna úžiny.
Zápisy v l o d n í c h d e n í c í c h prokazují, že se od t o h o
dne o n a oblast stala pro n á m o ř n í dopravu b e z p e č n o u ,
a to j e n díky navigátorství lidem n a k l o n ě n é h o delfína.
Námořníci j e j pokřtili na Jacka a j e h o navigátorské mis­
trovství se stalo proslulé ve všech m o ř í c h . Kapitáni i po­
sádky o n ě m hovořili j e n s vděčností, protože je vždy
naprosto bezpečně provedl obávanými vodami. Čtyřicet
let potkávaly lodě Jacka, on j i m vždy s t e j n ě přátelsky
posloužil, a navíc j i m j e š t ě předvedl několik skoků nad
hladinou. Námořníci i cestující se j e j naučili už zdaleka
vyhlížet a vždy b o u ř l i v ě zajásali, když se objevil. Pro
J a c k a b y l o p r o p l u t í F r a n c o u z s k é h o průlivu n a p r o s t o u
hračkou a lodě se zkrátka držely vždy po j e h o boku. Jac-
kovi byla tato práce zábavou, občas si při ní povyskočil
nad hladinu, někdy také laškovně na chvíli zmizel, ale
pak se zase objevil a vždy dokončil započatou práci a kaž­
dou lod vyvedl ze zpěněných vod.

V r o c e 1903 zasáhl j e d e n opilý cestující z lodi PEN-

GUIN J a c k a v ý s t ř e l e m z pistole. Posádka chtěla střelce
na místě lynčovat, takže musel být držen pod z á m k e m ,
aby se mu nic nestalo. Po této události se Jack nepřihlásil
do služby po celých čtrnáct dní. Jednoho krásného r á n a
se však tento neplacený navigátor ve Francouzském prů­
livu znovu objevil, když už byl oplakáván j a k o nebožtík.
Městská rada ve Wellingtonu vydala tehdy výnos, který
měl Jacka chránit před jakýmikoli útoky a nepřátelstvím.
Výnos zavazoval všechny námořníky, aby bděli nad j e h o
plněním.
Po Jackově poranění výstřelem z lodi PENGUIN zůsta­
la tato lod ve Francouzském průlivu bez služeb navigáto­
ra. M n o h o n á m o ř n í k ů proto odmítalo podepsat smlouvy
o službě na této lodi. Říkali o ní, že je prokletá. Asi t o m u
tak bylo, protože v roce 1909 PENGUIN ztroskotal právě
ve Francouzském průlivu a došlo přitom k těžkým ztrá­
tám na lidských životech.
fack sloužil věrně a poctivě, ale i on stárnul. Svůj prv­
ní navigátorský čin vykonal v roce 1871 a od té doby pro­
vedl úžinou tisíce lodí a jistě t í m zachránil bezpočet lid­
ských životů. Sloužil d n e m i nocí až do roku 1912, kdy
náhle a navždy zmizel. Mohl zemřít v důsledku pokroči­
lého věku, nebo se stal kořistí některého ze svých pod­
mořských nepřátel.
Jack neměl předchůdce ani následovníka, funkce lodi-
voda ve Francouzském průlivu je tedy dodnes neobsaze­
na. Delfín se nesmazatelně vepsal do dějin n á m o ř n í plav­
by. Námořníci mu ve W e l l i n g t o n u n e c h a l i z vděčnosti
postavit pomník, který se tu zlatě třpytí na paměť j e h o
věrných služeb.
CAST
TŘETÍ
 19/ Prokletý Scharnhorst
Čtyřicet tisíc t u n výtlaku představuje také čtyřicet ti­
síc tun rizika, což platilo i pro SCHARNHORST. Hitlerovi
vědci a konstruktéři použili všechny svoje n e j m o d e r n ě j š í
p o z n a t k y i u m , aby stvořili d o k o n a l o u o b r n ě n o u pev­
nost. Byla rychlejší než větší britské bitevní lodi, její dale­
konosná děla m o h l a posílat smrt daleko za horizont, po­
h o n n é j e d n o t k y dosahovaly rychlosti, která nedávala
šanci u n i k n o u t ž á d n é m u n e p ř í t e l i . V š e c h n y tyto vlast­
nosti ovšem nestačily ke spokojenosti posádky, protože
ta si byla jista, že SCHARNHORST je prokletá lod.
První událost, která zavdala příčinu k této d o m n ě n c e ,
se odehrála už při stavbě lodi. Plavidlo, které j e š t ě nebylo
ani z poloviny dokončeno, se n á h l e nachýlilo a zvrátilo
na bok. Rozdrtilo přitom šedesát dělníků a zmrzačilo j i c h
více než sto. O p ě t n é vztyčování bitevní lodi zabralo tři
m ě s í c e . A r m á d a dělníků ji pak už dokončovala s pode­
zřením, že lod je prokletá.
Přiblížil se den j e j í h o slavnostního spuštění na vodu.
Nacisté nařídili velkolepé oslavy, protože chtěli o h r o m i t
svět svou n e j m o d e r n ě j š í zbraní, u r č e n o u k v e d e n í nelí­
tostné n á m o ř n í války. U křtu lodi m ě l i být o s o b n ě pří­
t o m n i Hitler, Góring, H i m m l e r a Dónitz. S a m o z ř e j m ě že
tito p á n o v é přijeli, ale dostavili se p o n ě k u d o p o ž d ě n ě ,
protože SCHARNHORST se na vodu spustil b e z zásahu
lidské ruky s á m už b ě h e m n o c i a rozdrtil p ř i t o m dvě
vlečné lodi kotvící v ústí kanálu. Nacisté si t e h d y dokáza­
li poradit i s touto ostudou a vyhlásili do světa, že noční
křtění lodi bylo z á m ě r n é kvůli naprostému utajení revo­
luční metody spouštění lodních gigantů z doků na hladi­
n u m o ř e . Chtěli j e prý u c h r á n i t před příliš d o t ě r n ý m i
zraky!
SCHARNHORST byl k o n e č n ě na moři, třebaže se t a m
dostal s náležitou s m ů l o u . Svět si uvědomil j e h o existen­
ci, když ze svých děl chrlil smrt v G d a ň s k é m zálivu. J e h o
granáty dopadaly na b e z b r a n n é město. Německý filmový
týdeník, který toto „hrdinství" předváděl v plné kráse,
ale s a m o z ř e j m ě n e u k á z a l , j a k j e d n o z e SCHARNHOR-
STOVÝCH děl v y b u c h l o a zabilo p ř i t o m svoji o b s l u h u
a j a k j i n á z dělových věží přišla p o r u c h o u o funkčnost
větracího systému, což způsobilo udušení dvanácti mu­
žů.
Prokletá lod přicházela o svou posádku nebývale čet­
n ý m i n e h o d a m i i d e z e r c e m i n á m o ř n í k ů , kteří se děsili
nasazení na její prokletou palubu.
Když n ě m e c k é bitevní lodi ničily svými granáty Oslo,
n e s m ě l u toho SCHARNHORST chybět. S á m vypálil více
granátů než celá flotila dohromady, ovšem utrpěl rovněž
četné š r á m y ze třiceti požárů, které na j e h o palubě pro­
pukly ve chvíli, kdy GNEISENAU opustil „bitvu", aby se
zachránil před sprškou granátů od pobřežních dělostře­
leckých baterií. S C H A R N H O R S T p a k rovněž prchal do­
mů a na svém ú t ě k u j e š t ě inkasoval p o ř á d n ý zásah od
britských b o m b a r d é r ů . Pak plul j e n při pobřeží, c h r á n ě n
noční t m o u . Už dosáhl ústí Labe, což představovalo jas­
nou vyhlídku na b e z p e č n é kotviště. V naprosté t m ě si ra­
zil cestu říční hladinou. Náhle se před n í m vynořila pře­
kážka v podobě obrovského parníku. Vše šlo ráz na ráz,
nikdo nestačil ani vyhlásit poplach. SCHARNHORST se
srazil s bitevní lodí B Ř E M E N a ve snaze dostat se z této
nedůstojné situace uvízl v ř í č n í m b a h n ě , kde j e j brzy ob­
jevili britští piloti a důkladně j e j zasypali b o m b a m i . Ně­
mečtí n á m o ř n í c i si byli jisti, že B Ř E M E N , i když zkřížil
cestu SCHARNHORSTOVI, j e n a srážce b e z viny. Podle
nich m o h l za všechno prokletý SCHARNHORST.
Hitlerova hvězda už doblikávala, když po o p r a v á c h
m o h l být SCHARNHORST znovu nasazen do bitevní ak-
ce. Gigantický BISMARCK skončil už na m o ř s k é m dně
po zásahu anglických lodí, TIRPITZ utrpěl zásahy torpéd,
a tak n e m ě l Hitler j i n o u šanci, než znovu nasadit do bojů
prokletou lod.
SCHARNHORST vyplul k ústí Labe a zamířil na sever
podél pobřeží Norska. Brázdil studené a t e m n é severní
vody a využíval o c h r a n y d l o u h é a r k t i c k é n o c i . P ř e s t o
však mířil přímo ke svému osudu.
Dostal za úkol ničit konvoje plující severní cestou,
kterou proudil válečný materiál pro Rusko. Konvoje plu­
ly takřka bez ochrany. SCHARNHORST zde nebyl očeká­
ván a připlížil se sem opravdu j a k o duch. Nedokonale vy­
z b r o j e n é lodi pro n ě h o nebyly ž á d n ý m s o u p e ř e m . Po­
chutnal si na nich j a k o vlk puštěný do stáda ovcí. Rozdr­
til j e d e n konvoj a poté se stáhl na skrytou základnu při
pobřeží. B r i t ů m se nedařilo vyčíhat lupiče na širém mo­
ři. Kapitán SCHARNHORSTU jásal.
Určený osud se však ještě n i k o m u nepodařilo změnit.
Britská hlídková lod stála s vypnutými motory na vol­
n é m moři. Stejná tma, která kryla SCHARNHORST, chrá­
nila i j i . SCHARNHORST ji minul ve vzdálenosti několika
stovek yardů, aniž by ji spatřil. Jakmile se n ě m e c k á bitev­
ní lod vzdálila, kapitán hlídkové lodi vyhlásil poplach
a vzbouřil celé britské loďstvo, p ř i č e m ž udal směr, kte­
rým SCHARNHORST zamířil. B ě h e m několika m i n u t se
britská flotila vydala do určených míst.
Skutečnost, že N ě m c i vyslali svou bitevní lod zcela
bez ochrany, naznačovala j e d n a k j e j i c h zoufalou zbrojní
situaci, j e d n a k víru, že se moderní bitevní lod sama o se­
be postará a u n i k n e britské flotile n e p o z o r o v a n ě m e z i
fjordy.
Britové se dostali do blízkosti SCHARNHORSTU, spat­
řili j e j , ale on vzápětí zase zmizel. Němci j i m předvedli,
j a k je SCHARNHORST rychlý a nepolapitelný. Mořský lu-
pič zamířil do prostoru, kde se m ě l nacházet další kon-
voj. Pak už ovšem stačilo j e n několik hodin a j e h o osud
byl zpečetěn. Jenže i pouhých několik hodin je někdy ve­
lice dlouhá doba. Britský velitel vytvořil ze svých lodí ši­
rokou síť, která ve t m ě slídila po nepříteli. Jedna z lodí
na n ě h o konečně narazila. SCHARNHORST dostal první
zásah, ale vzápětí opět unikal v obrovitých vlnách. Další
výstřel padl na vzdálenost šestnáct tisíc yardů. SCHARN­
HORST byl i na tuto neuvěřitelnou vzdálenost zasažen!
B r i t s k ý velitel stíhal S C H A R N H O R S T a pálil na něj ze
všech sil.
Zraněný SCHARNHORST se chtěl ukrýt do bezpečí le­
dové temnoty, ale stále na n ě h o dopadaly dělostřelecké
granáty. Škubal sebou, když explodovaly v j e h o životně
důležitých centrech. Na lodi vypukly četné požáry, rych­
lost úprku se snížila na polovinu, posádka ovládala kor­
midlo j e n s velkými obtížemi, do nitra lodi vnikaly tisíce
t u n vody. Pak přišel konec. B ě h e m n ě k o l i k a m i n u t se
SCHARNHORST převalil na bok a p o t o m klesl ke dnu ne­
celých šedesát mil od pobřeží Norska.
Několik č l e n ů posádky se pokoušelo o z á c h r a n u na
gumových člunech, j e n ž e většina z nich zemřela na pod-
chlazení, než je vzaly na palubu britské záchranné čluny.
Pouze dvěma n á m o ř n í k ů m se podařilo doplout na zá­
c h r a n n é m voru až ke skalnatému ostrůvku, kde si vyro­
bili m a l ý p ř í s t ř e š e k . Zdálo se, že m a j í v y h r á n o . Osud
však rozhodl j i n a k . Oba z a c h r á n ě n í m u ž i zahynuli při
explozi petrolejového vařiče, který tvořil součást balíčku
první pomoci. Jejich těla byla nalezena až několik let po
válce. Tito nešťastníci unikli z potopené lodi, vyhnuli se
smrti podchlazením, proklouzli B r i t ů m mezi prsty, ale
nedokázali se vyhnout předurčení - prokletí bitevní lodi
SCHARNHORST.
 20/ Zázračné proroctví
svaté Odelie
V posledních m ě s í c í c h druhé světové války pronikl
velký tankový oddíl Američanů do malého města Odeli-
anburgu, které se rozkládalo v horách několik mil západ­
ně od Strasbourgu. Pásy těžkých o b r n ě n c ů rachotily ně­
kolik yardů od starého kostela a místního hřbitova, kde
se nacházel prastarý hrob svaté Odelie, bohumilé služeb­
nice, která předpověděla příchod Američanů v t a n c í c h
už před více než tisíci lety, když propadla p r o r o c k é m u
jasnozření.
O n a svatá žena se ve své mysli přenesla z osmého sto­
letí do dvacátého a předpověděla také dosud nejmasověj-
ší lidské vraždění, j í m ž světová válka bezesporu byla.
Svatá Odelie směla poodhrnout závěs času a pohlédnout
skrze tuto skulinu do budoucnosti.
Jasnovidci, média, čtenáři osudu z čajových lístků či
kávové sedliny, ti všichni tvrdí, že vidí do budoucnosti,
a každý z nich užívá ke svému zření j i n é metody. Svatá
Odelie je ovšem poněkud j i n ý případ a nepřísluší do žád­
né z těchto skupin.
Narodila se j a k o dcera bohatých n ě m e c k ý c h rodičů
v roce 660, byla od narození slepá a prohlédla až v roce
719 vzápětí poté, co přijala křest. O svaté Odelii se zacho­
vala celá řada legend, které se týkají j e j í h o podivuhodné­
ho života. Dodnes však nejvíce pozornosti budí doku­
ment, který je o b e c n ě dostupný a tvoří j e j dva dopisy,
psané Odelií bratrovi. Dokumenty jsou označovány j a k o
Proroctví svaté Odelie. V těchto dopisech bratrovi, franc­
kému knížeti, popisuje detailně několik jasnozření, která
se jí v bdělém stavu opakovaně zjevovala.
Odelie popsala některé události první světové války,
v nichž je ovšem řada nesrovnalostí, avšak proroctví týka­
jící se osob a dějů druhé světové války jsou ve své přes­
nosti přinejmenším zarážející. Oba dopisy byly už před
dvěma sty lety přeloženy z latiny, takže lze uvést podstat­
né citace:
Věř. můj bratře, že jsem viděla násilí přicházející z našich
lesů a hor. Strach a hrůza zachvátily lidstvo, protože ještě ni­
kdy nepřišlo z žádného konce světa takové neštěstí, Tato
hrozná doba nastane, až budou Germáni mít pověst nejhor-
ších strůjců války v dějinách lidstva Pak teprve zrodí Ger-
manie nejhroznějšího agresora, který rozdmýchá válku po
celém světě. Lidstvo jej nazve vtěleným ďáblem. Matky jej
proklejí, podobně jako Ráchel proklela strůjce osudu svých
dětí. Tento dábel zničí bez slitování rodiny i domovy nevin­
ných.
Porovnáme-li zření svaté Odelie se skutečností, která
nastala ve 20. století, vidíme, že j d e o zcela přesnou para­
lelu, jež vznikla v nacistickém Německu. Německo bylo
vskutku už po první světové válce označováno za váleč­
n é h o štváče a podněcovatele m e z i n á r o d n í c h konfliktů,
za národ, který sám sebe označil za vyvolený a předurče­
ný vládnout světu. Dvakrát b ě h e m pětadvaceti let vypro­
vokovali Němci světové války, které byly nejničivějšími
konflikty v dějinách lidstva.
Svatá Odelie napsala, že lidé nazvou agresora zroze­
ného G e r m a n i í dáblem. Ďábel - Adolf Hitler - si tento
přídomek skutečně vysloužil svými h a n e b n ý m i zločiny.
Kostely a kněží se stali cílem j í m zpunktovaných perze­
kucí, pálil j e , boural a ničil, dokud mu j e n stačily síly -
vlastně až do konce svého života. Náboženské city nechal
v německých dětech zašlapávat, aby ani semínko víry ne-
vzklíčilo. Děti oblékaly uniformy n ě m e c k é h o mládežnic­
kého hnutí a j e d i n ý m b o h e m se pro ně stal Hitler. Vůdce
německého lidu veřejně zesměšňoval desatero přikázání
a t í m vlastně o b e c n ě plival na veškerou morálku. Desate­
ro se pak stalo s y m b o l e m slabosti, ne-li p ř í m o hlouposti.
Hitler rozprášil náboženské řády a kongregace už s jisto­
tou, že on s á m je j e d i n ý m a nejlepším b o h e m pro němec­
ký lid. Odelie se ve svých dopisech zmiňuje o matkách,
které ďábla prokleji. A nestalo se tak? V Polsku, v Rusku
a m n o h d e j i n d e byly matky i s d ě t m i n a h n á n y do kostelů
a upáleny zaživa. A co matky dětí, odvlečené na n u c e n é
práce? N ě m e c k ý vůdce z l o m i l srdce i m i l i o n ů m m a t e k
padlých vojáků Anglie, F r a n c i e , USA, Ruska a Austrálie,
kteří položili svoje životy v boji proti t o m u t o zlosynovi.
A co n a z n a č i l a svatá Odelie k o n k r é t n ě o Hitlerovi? Na­
p s a l a : Dobyvatel přijde z území ležícího poblíž Dunaje
a ovládne germánský lid nepopiratelnou autoritou. Válka,
kterou vyprovokuje, bude nejhroznější zkouškou, jakou bude
lidstvo nuceno podstoupit...
Adolf Hitler se opravdu narodil pár kroků od Dunaje.
A co dokázal udělat s n ě m e c k ý m n á r o d e m , když j e j pře­
svědčil o j e h o poslání a nadřazenosti? Miliony hajlujících
pravic, to byl t e n les, který Hitler nechal v krátké době
vzrůst. A ztráty ve druhé světové válce nemají v historii
lidstva srovnání - a lze se j e n modlit, aby nebyly nikdy
překonány.
Jeho armáda, pokračuje svatá Odelie, bude dítkladně
vyzbrojena, od přilbic jeho vojáků poletí zářící kužely světel
a z rukou jim bude sršet jasný oheň. Nepodaří se spočítat
množství krutostí spáchaných těmito ohni.
Rychlopalná děla, p l a m e n o m e t y , zápalné b o m b y - to
byla o n a důkladná výzbroj, o níž Odelie hovořila. Zbraně
sršící o h e ň - p l a m e n o m e t y - byla také pustošivá realita,
zapalující d o m y dobytých měst. Hitler kráčel E v r o p o u
a v j e h o stopách zůstávalo spáleniště. A b e z p o č e t o h n i
s p á c h a n ý c h krutostí? V z p o m e ň m e n a O s v ě t i m , Lidice,
Dachau a spálení m i l i o n ů b e z m o c n ý c h .
 Stane se vítězem na zemi, na moři i ve vzduchu, píše dá­
le Odelie, protože zaútočí vždy neočekávaně a pokaždé moc­
nou silou. Navíc svoje protivníky zasype ohněm...
Dva roky poté, co Hitler rozpoutal válku, zardousili je­
ho vojáci t é m ě ř celou Evropu. Přepadal své p r o t i v n í k y
bez varování záplavou stíhacích a bombardovacích leta­
del, která ničila protivníkova o b r a n n á seskupení.
Svatá Odelie napsala svému bratrovi, že národy světa
b u d o u o c h r o m e n y h r o z n o u u k á z k o u síly a b r u t a l i t y ,
a položila mu i dvě otázky: Jakého původu bude tato síla?
Kdo dovolí rozpoutat tak strašlivou válku?
Světové společenství bylo vskutku o c h r o m e n o mani­
festací Hitlerovy ú t o č n é síly. Světoví experti, posuzující
p o m ě r sil před válkou, neodhadli objektivně agresorovu
potenci. P a m ě t n í c i si jistě vybaví, že se mluvilo o dřevě­
ných tancích a puškách, užívaných při berlínských pará-
d e m a r š í c h , a o l e t a d l e c h , k t e r á ú d a j n ě sotva d o k á z a l a
přeletět z j e d n o h o letiště na druhé. Hitlerova m o c a síla
byly bagatelizovány. Bláhoví experti spočítali u z e l e n é h o
stolu, že případný Hitlerův útok se skončí po šesti měsí­
cích v y č e r p á n í m zásob n ě m e c k é ropy. A stejně bláhoví
politici se domnívali, že Hitlera zastaví francouzská ob­
r a n n á linie a že Anglii dosud n i k d o nesrazil na k o l e n a
a také ji nikdo neohrozí, aniž by některý z nich tušil, že
se n ě m e c k é ponorky stanou hrozbou i u a m e r i c k é h o po­
břeží. Zatímco se N ě m e c k o chystalo k úderu, falešní pro­
roci uklidňovali n á r o d y n e p o d l o ž e n ý m žvaněním. Mysle­
li, že Německo se spokojí j e n s vyhrožováním a vydírá­
n í m , což pak m ě l o katastrofální důsledky.
Ano, národy světa byly vskutku o c h r o m e n y Hitlerový­
mi zákeřnými ú d e r y a svatá Odelie to předpověděla před
dvanácti sty lety!
V j e j í m dopise se rovněž praví: Příští generace budou
žasnout nad tím, že se celý svět nedokázal proti tomuto ne-
příteli sjednotit a postavit a učinit přítrž jeho triumfálním
vítězstvím A tato válka bude dlouhá...
Neschopnost protihitlerovské koalice je opravdu do­
dnes n á m ě t e m zkoumání historiků a politologů. Hitler
útočil a vítězil t é m ě ř tři roky, aniž by utrpěl závažnější
porážku. A že byla válka dlouhá? Hitlerovi pohrobci kapi­
tulovali až v květnu 1945, Británie měla v tu dobu za se­
bou už šestý rok válečného stavu.
Odelie pokračuje ve svém n e o b v y k l é m d o k u m e n t u :
Největších územních zisků dosáhne agresor uprostřed šesté­
ho měsíce druhého roku války. To bude konec prvního období
krvavých vítězství. Pak agresor zvolá: „ Uznejte moji nadvlá­
du!" a jeho vítězství budou ještě pokračovat. Protivníci však
nepodlehnou tomuto volání ani jeho síle, načež on zakřičí:
„Neštěstí padne na vaše hlavy, protože já zvítězím!"
Porovnejme tuto část předpovědi se skutečností: Dru­
há světová válka začala v září 1939, druhý rok započal
v září 1940, dalších šest měsíců tedy připadá přibližně na
ú n o r či březen roku 1941, kdy se Hitler napevno rozhodl,
že bude riskovat válku na dvou frontách, a svoje rozhod­
nutí uskutečnil v praxi v červnu 1941 svým ú t o k e m na
Rusko, což byl počátek konce nacismu i Hitlera osobně.
Po tomto útoku se semkla protihitlerovská koalice, proto­
že už bylo jisté, že j d e o evropskou civilizaci. V září 1942
hovořil Adolf Hitler v Říšském sněmu, kde vykřikl: „Ne­
přítel bude zničen. Je osudem Německa, aby získalo nad­
vládu. A v mých silách j e , abych tento úkol splnil. Slibuji
vám to!"
Odelie se vyjádřila i k dalšímu průběhu druhé světo­
vé války:
Druhá část války bude trvat polovinu času, v němž se
událo její první období, bude se vyznačovat pozvolnějším
průběhem. Bude ji provázet řada překvapenu která však při­
nesou světu další utrpení, vyplývající ze střetu dvaceti stá-
tů. Asi v polovině tohoto druhého období budou některé státy
volat po míru, ale jejich hlas nebude vyslyšen...
Pravda j e , že válka skutečně dospěla ve své druhé po­
lovině k p o m a l e j š í m u p r ů b ě h u v důsledku ubývání sil
bojujících stran. Časově se však proroctví v tomto místě
neshodují. Podle Odelie m ě l o první období trvat osm­
náct měsíců, druhé pak j e n devět. Ve skutečnosti se však
druhé období protáhlo na několik let. Tehdy nastala eko­
n o m i c k á blokáda Německa a došlo ke zničení n ě m e c k é
válečné flotily. Zmínku o překvapení a utrpení je m o ž n é
vysvětlit t e c h n i c k ý m i novinkami, které j e š t ě zdůraznily
brutální průběh války: řízené rakety, tryskové stíhačky,
strategické bombardéry a vynález radaru. A oněch dvacet
národů, k t e r é se utkají m e z i sebou? Bylo j i c h více než
dvacet. A co volání po míru? V z p o m e ň m e na tajná jedná­
ní o s e p a r á t n í m míru, která byla v T e h e r á n u i na Jaltě
odmítnuta.
A další fakta z proroctví?
Třetí období bude ze všech nejkratší. Agresor ztratí víru
ve svoje bojovníky. Tento čas bude nazván obdobím invaze,
kdy se bude rovněž schylovat k potrestání viníků válečného
požáru za jejich zločiny a zlovůli. Od hor pak zafouká krva­
vý vítr a ženy bojovníků agresora se vzbouří...
Ve třetím období skutečně došlo k invazi. Psal se rok
1944, kdy nastaly poslední měsíce vůdcova života a došlo
k osudovému obratu v rozložení sil. Hitlerova generalita
se svého p á n a pokusila zavraždit. Následovaly demon­
strace žen protestujících proti Hitlerovi v Kolíně nad Rý­
nem. V listopadu byly účastnice demonstrací popravová-
ny. Ve světě se začalo schylovat k myšlenkám na potres­
tání válečných zločinů. Hitler ztratil víru ve svoje vojáky.
V závěru svého proroctví svatá Odelie napsala:
Viděla jsem také ohromující události v Orientu, kde byla
agresorova vojska zničena záhadnou a neznámou chorobou.
Snad sám ďábel zničil tyto vojáky, zatímco národy volaly:
„To( prst boží! Tot boží hněv a spravedlnost!"
Ohromující události v Orientu? Paralela je zřejmá, šlo
o svržení prvních atomových p u m v historii lidstva na
Hirošimu a Nagasaki. Byla to vskutku záhadná a nezná­
má choroba, která smetla viníky i n e v i n n é a vzala Japon­
c ů m chuť znovu zaútočit.
Je záhadné a naprosto nepochopitelné, j a k se m o h l y
v mysli středověké ženy objevit obrazy událostí dvacáté­
ho století v č e t n ě p á d u Hitlera a panství J a p o n s k a . Co
však bude dál? Jak končí proroctví svaté Odelie? Napsala:
Tím však války neskončí, protože se už chystají další..
Které to m ě l y být? Korejská? Vietnamská? To už Ode­
lie nenapsala.

21/ Muž odnikud

V p o z o r u h o d n é m kontrastu lze vidět případy zmizení
Olivera Larcha a naopak objevení se Kašpara Hausera.
Obyvatelé N o r i m b e r k a právě slavili svatodušní pon­
dělí roku 1828, když si někdo povšiml podivně vyhlížejí­
cího mladíka, j a k se potácí poblíž vchodu do Nové brány.
O b l e č e n í m ě l n u z n é , ale čisté, škrpály t é m ě ř rozpadlé.
Kráčel s tak m i m o ř á d n ý m úsilím, že na první pohled vy­
padal j a k o b e z m o c n ý mrzák. Když se ho ostražitý stráž­
n í k pokusil oslovit, m l á d e n e c d o n e k o n e č n a opakoval:
„Chtěl bych být vojákem j a k o můj otec." Podle způsobu,
j a k ý m vyslovoval tento stručný projev, bylo zřejmé, že je­
ho významu pranic nerozumí, spíše se zdálo, j a k o by re­
citoval pracně osvojený text.
Strážník odvedl podezřelého m l á d e n c e na radnici.
Přivolaný starosta a další m í s t n í č i n i t e l é obstoupili
mladíka, který i j i m d o n e k o n e č n a opakoval svoje p ř á n í
stát se v o j á k e m po vzoru svého otce. Vašnostové chtěli
znát otcovo j m é n o , aby tak bystře odvodili j m é n o syno­
vo. Zdálo se, že j i m mladík n e r o z u m í , a když před n ě h o
položili papír a pero, nervózně se zahihňal a nejistou ru­
kou napsal: Kašpar Hauser. Neuměl či nechtěl napsat už
nic dalšího. Po celou dobu výslechu j e n opakoval j m é n o
Kašpar Hauser a svoje obligátní přání stát se vojákem.
Páni radní našli u mladíka dva dopisy, které poskytly
n o v é i n f o r m a c e . Jeden z dopisů byl datován před šest­
nácti lety a napsala jej pravděpodobně Kašparova matka.
Rozhodla se, že ho opustí, a prosila v dopise chlapcova
nálezce, aby j e j vyslal do Norimberka, j a k m i l e d o s á h n e
sedmnácti let. Zde se měl pokusit o zapsání k šesté kava­
lerii, u níž sloužil i chlapcův otec. Druhý dopis pocházel
údajně od muže, který se chlapce ujal. V tomto listu pisa­
tel tvrdil, že má deset vlastních dětí a že nadále už n e n í
s to o mladíka pečovat.
Radní se starostou slavili svátek, a tak se rozhodli, že
se na definitivní rozhodnutí v této záležitosti raději vy­
spí. Mladíka zatím poslali do d o m u vzdělaného m ě š ť a n a
profesora D a u m e r a , aby se mu podíval na zoubek. Dau-
m e r byl šokován chlapcovým ú m y s l e m uchopit do prstů
p l a m í n e k svíčky. P o c h o p i l , ž e m l a d í č e k n e n í s c h o p e n
vjemové analýzy, j a k o by j e h o smysly po léta někde spa­
ly. Například n e u m ě l rozlišit, který ze dvou p ř e d m ě t ů je
k n ě m u blíže. Profesorovi se zdálo, že má jisté schopnosti
i dovednosti, j e n ž e ty byly na úrovni batolete.
Městská rada nařídila pátrání, aby se zjistilo něco no­
v é h o o z á h a d n é m m l á d e n c i . Po n ě k o l i k a t ý d n e c h však
věděli radní j e n to, co zjistili na počátku. Nikdo chlapce
neviděl p ř i c h á z e t k městu, svědkové si j e j povšimli až
v bezprostřední blízkosti městské brány, nenašel se ani
člověk, který by j e j viděl na trase k b r á n ě . Pokud by se na
cestě nacházel, jistě by jej n ě k d o zaregistroval v z h l e d e m
k j e h o vrávoravé chůzi. Chlapec byl navíc v m i z e r n é fy­
zické kondici, takže se jevilo j a k o nepravděpodobné, že
by přišel zdaleka.
Čím víc se městští radní snažili vyzvědět, t í m m é n ě
toho věděli a t í m větší zmatek vládl v jejich hlavách. Za
informace o mladíkovi vypsali o d m ě n u , Hauserovy por­
tréty byly rozeslány široko daleko. Netrvalo dlouho a celé
Evropě poskytl Kašpar Hauser n á m ě t ke konverzaci.
V Norimberku se Kašparovi zatím důkladně věnoval
profesor D a u m e r i se svou ženou. Kašpar byl neuvěřitel­
ně pilným žákem. B ě h e m roku se naučil mluvit tak dob­
ře, že m o h l svým d o b r o d i n c ů m sdělit všechno, co si pa­
matoval z m i n u l é h o života. Nebylo toho m n o h o . Odjakži­
va byl držen v t m a v é m í s t n o s t i či sklepení. Zřídkakdy
slyšel hovor, kontakt s n í m udržovala pouze j e d i n á oso­
ba, byl to muž, j e h o ž nikdy nespatřil za světla a kterého
by ani nedokázal poznat. Viděl ho pouze j e d e n k r á t , když
ho m u ž trestal za h l u č n o s t . Kašpar netušil, kde byl dr­
žen, kým a proč, a neznal ani důvod, proč setrvával v na­
prosté tmě. T a k é ovšem netušil, že existuje i j i n ý svět než
ten, v j e h o ž t e m n o t ě přebýval.
Asi rok poté, co byl Kašpar zadržen v n o r i m b e r s k é
bráně, sepsal m l á d e n e c vše, co s á m věděl, aniž by ovšem
uvedl j i n é i n f o r m a c e než ty, které už byly známy. Přidal
j e n některé podrobnosti, j e ž j s o u n e p o c h y b n ě zajímavé.
Například napsal, že n e m ě l představu o čase a o budouc­
nosti a nic netušil ani o sexu a odlišnosti pohlaví. Nikdy
se ve své t e m n i c i neprocházel, používání n o h o u a chodi­
del mu dokonce činilo vážné těžkosti. Až do svého obje­
v e n í v Nové b r á n ě n e j e d l n i c j i n é h o n e ž t m a v ý c h l é b
a nepil než vodu. Po nabytí svobody se cítil po n ěko lik
m ě s í c ů j a k o n e m o c n ý , p r o t o ž e b ě ž n á strava byla svou
pestrostí pro j e h o žaludek nadbytečná.
Kašparovým o b j e v e n í m započala série dalších nevy-
světlitelných a n e o b j a s n ě n ý c h záhad. O s m n á c t m ě s í c ů
po s v é m příchodu do Norimberka se d n e 17. října 1829
vypotácel z d o m u profesora D a u m e r a a na čele se mu
š k l e b i l a o b r o v i t á s e č n á r á n a . K a š p a r vypověděl, že se
před n í m v s u t e r é n u objevil m u ž v č e r n é m a s c e a ohnal
se po n ě m n o ž e m .
Magistrát nařídil, aby byl Kašpar napříště střežen dvě­
ma m u ž i . Několik dalších m ě s í c ů u b ě h l o p o k l i d n ě . Až
v květnu 1831 zaslechl j e d e n ze strážců r á n u z pistole,
která padla v Kašparově ložnici. S t r á ž n ý vtrhl d o v n i t ř
a nalezl svého svěřence se z r a n ě n í m na čele. Nehoda, vy­
pověděl Kašpar. S t r á ž n í k ů m řekl, že seděl v křesle a nata­
hoval se pro knihu, náhle však uklouzl a při pádu strhl
nabitou pistoli visící na stěně, která spustila a způsobila
jeho zranění.
Nedaleko od d o m u profesora D a u m e r a se rozkládal
městský park s několika stromy a m a l ý m j e z í r k e m . V létě
skýtaly j e h o lavičky nespočetná místa k odpočinku, v zi­
mě park zpustl a byl t é m ě ř liduprázdný. Kašpar se zde
však potloukal denně, v létě i v zimě.
Dne 14. prosince 1833 odešel Kašpar z D a u m e r o v a do­
m u , ale už za n ě k o l i k m i n u t se p o t á c e l nazpět, volaje
o p o m o c . Opět byl p o ra ně n nožem. Z a t í m c o jej ošetřovali
dva lékaři, policisté pročesali park, aby našli nějaké stopy
po útočníkovi. Lékaři zjistili, že rána byla vedena zezadu.
Nůž pronikl mezi žebry a zasáhl spodní část srdce. Kaš­
par Hauser zemřel obklopen davem zvědavců a policistů.
Oba lékaři stvrdili, že šlo o vražedný útok, a naprosto vy­
loučili, že by si s m r t e l n é z r a n ě n í přivodil Kašpar sám.
Třetí lékař však s t í m t o závěrem nesouhlasil. Po zevrub­
n é m z k o u m á n í vyjádřil d o m n ě n k u , že levák by si doká­
zal přivodit i takové zranění.
Pokud tehdy byla spáchána vražda, vrah nebyl nikdy
nalezen. Jestliže se Kašpar zabil sám, u č i n i l to nejen dů-
kladně, ale i rafinovaně, protože s e b e v r a ž e d n o u zbraň
uklidil tak důmyslně, že se ji přes z n a č n é úsilí nepodaři­
lo nalézt.
Podivné události se ovšem přihodily i po Kašparově
smrti. Nečekaně rychle po sobě zemřeli n o r i m b e r s k ý sta­
rosta Binder, j e n ž držel nad Kašparem o c h r a n n o u ruku,
a pak i dr. Albert a dr. Preu, kteří Kašpara ohledávali. Po
p o h ř b u t ě c h t o tří m u ž ů se rozneslo podezření, že byli
otráveni.
Kašparův případ zůstal nevyjasněn. Nepřišlo se na to,
odkud přišel do Norimberka, a nikdo také nevysvětlil, čí
rukou vlastně zemřel. Kašpar byl zcela výjimečný člověk,
což o n ě m říkali zejména ti, kdož j e j znali blíže. J e d n í m
z n i c h byl i známý filozof Feuerbach, který o n ě m napsal:
Kašpar Hauser prokazoval neuvěřitelnou neznalost po­
jmů, myšlenek i obecných informací o povaze přírody. Proží­
val nepřetržité obavy ze všech okolností normálního života.
Byl výjimečně odlišný v sociálním rozumovém i fyziologic­
kém vývoji, až tato do oči bijící odlišnost mohla vést k do­
mněnce, že snad vůbec nejde o pozemštana, ale spíše o oby­
vatele z jiné planety, který byl zázračně transformován do
lidské podoby...

22/ Záhadný motor

Johna Keelyho
Malá budova vystavěná z n e o m í t n u t ý c h cihel se zača­
la třást. Záchvěvy způsoboval velký stroj, ukotvený v ma­
sivní k a m e n n é podlaze. Otřesy provázelo sténání promě­
ňující se postupně ve zběsilé h u č e n í a kovové skřípění.
Okna řinčela v rámech, jako by se chystala odletět.
J o h n Keely se po celou d o b u e x p e r i m e n t u neohlédl
 na devět mužů, s h r o m á ž d ě n ý c h za j e h o zády. Předstíral,
že je n e v n í m á , stejně j a k o m o ž n á skrýval, že ho nepře­
kvapuje strašlivý rachot stroje. Muži se přišli na vlastní
oči přesvědčit, že nevyhazují peníze zbytečně, ale že je­
j i c h investice je naopak velice slibná.
Keely se k o n e č n ě otočil, naklonil se dopředu a pak
svým velikým ukazovákem zmáčkl knoflík. Zdálo se, že
je p á n e m situace, a všichni to brali j a k o samozřejmost,
byl totiž konstruktérem i t v ů r c e m rachotícího stroje.
Hluk pronikal až do m o r k u kostí a n i k d o z přítom­
ných se mu nedokázal ubránit. Místnost pozvolna zaha­
loval modravý dým. Pak n á h l e ze stroje vyletělo jedno-
palcové kolečko, prorazilo dvě přichystané masivní du­
bové desky a poté se zabořilo do krabice s pískem, ležící
vedle stěny.
„Opravdu veliká síla," řekl j e d e n člen publika, „jenže
j a k ji ú č e l n ě využít? Měla by přinést užitek akcionářům."
Pro J o h n a Ernesta Worralla Keelyho bylo toto setkání
s akcionáři v listopadu 1879 p o č á t k e m d l o u h é a nepří­
j e m n é historie. On j i m předvedl výkon zázračného stroje
- a oni žádali užitečné využití! Trvalo léta, než svůj talent
rozvinul a dokázal svoje nápady dovést ke k o n k r é t n í m u
výsledku, a oni by hned chtěli zisky! Keely prožil období
střídavých úspěchů a n e ú s p ě c h ů , kdy dřel d n e m i nocí
a přitom j e š t ě sháněl nedůvěřivé mecenáše...
Johnovo mládí bylo velice pestré a nikdo netušil ani
ve snách, že by se tento bouřlivák m o h l stát vynálezcem.
Narodil se ve Filadelfii v roce 1827, pracoval j a k o tesař,
hrál na housle v m a l é m orchestru, udivoval svoje okolí
dokonale zvládnutými k a r e t n í m i triky a dalšími kouzel-
nickými kousky. T í h n u l k d o b r o d r u ž n é m u životu, takže
strávil tři roky ve Skalistých horách, kde si jej našel in­
diánský šíp, takže se s těžkým z r a n ě n í m j e n taktak dostal
nazpět do m é n ě n e b e z p e č n é Filadelfie.
 Měl jisté kouzlo osobnosti a nadání pro cokoli. Osob­
n í m š a r m e m získával přátele i příznivce. Navzdory nedo­
s t a t k ů m v z á k l a d n í m v z d ě l á n í si b ě h e m n ě k o l i k a let
osvojil teorii m e c h a n i k y a znalost strojírenství a získal
přátele i mezi slovutnými techniky a profesory. Později
se v l a s t n í m i s i l a m i pokusil aplikovat svoje m y š l e n k y
a znalosti.
Právě nastupoval věk objevů. Ve vědeckých kruzích
vrcholila snaha po využití nových druhů energie a ener­
getických zdrojů. Tehdejší průmysl nedokázal j e š t ě trans­
formovat vodní energii. Továrny, manufaktury a moder­
ní zemědělství volaly po l e v n é m druhu energie, která by
u m ě l a roztočit kola, uvádět do pohybu táhla a pohánět
písty. Zkrátka roztočit k o l e s a b o u ř l i v ě se r o z v í j e j í c í h o
a m e r i c k é h o průmyslu.
J o h n Keely probudil pozornost široké veřejnosti, když
v roce 1873 veřejně prohlásil, že objevil a spoutal nový
d r u h e n e r g i e , po k t e r é volaly USA a c e l ý c i v i l i z o v a n ý
svět. O co šlo? Vynálezce byl na poskytování přesnějších
informací skoupý. „Dokončil j s e m práce na zařízení, kte­
ré si b e r e e n e r g i i p ř í m o z j á d r a h m o t y , " sdělil. „Jsem
schopen touto silou roztočit svůj motor, a to na principu
opakujících se vibrací."
Když se však zájemci dožadovali poněkud přesnějších
a konkrétnějších údajů, zahrnoval je Keely t e o r i e m i a in­
terpretacemi, které ovšem byly už tehdy vědecké veřej­
nosti dobře známy. Několik badatelů j e j vyzvalo k veřej­
né diskusi, j i n í j e j přehlíželi, další pomlouvali, ale všich­
ni čekali, j a k se vynálezce dále projeví. Pokud by v prak­
tické zkoušce selhala Keelyho tvrzení, bylo dost času, aby
ho všichni společně označili za hlupáka.
Keely ovšem zmátl svoje kritiky veřejným předvede­
n í m svého motoru, j e ž mu m ě l o zajistit finanční podpo­
ru. Pozval si svědky, n o v i n á ř e z p r o m i n e n t n í c h deníků
a odborníky na m e c h a n i k u . Ti všichni na vlastní oči vi­
děli, j a k Keelyho m o t o r přetrhl obrovskou silou dvoupal-
cové kotevní lano. Jak byla tato síla vyvinuta? Vynálezce
se zahalil do m n o h o z n a č n é h o vysvětlování: podle n ě h o
v š i c h n i p rá v ě s p a t ř i l i h y d r o - p n e u m o - v a k u o p u l z u j í c í
stroj. Ať už proběhl e x p e r i m e n t jakkoli, svědkové byli za­
j e d n o v tom, že Keely stvořil stroj vládnoucí silou, j i ž teh­
dy n e m o h l vyvinout žádný j i n ý z n á m ý zdroj energie.
Několik bohatých obchodníků z Filadelfie a New Yor­
ku upsalo Keelymu jisté sumy, aby m o h l pokračovat ve
vývoji svého vynálezu. Zdálo se j i m reálné, že Keely za-
p ř á h n e do c h o m o u t u dosud l a d e m ležící p ř í r o d n í síly
a donutí j e , aby po patřičné transformaci člověku slouži­
ly. K e e l y založil společnost K E E L Y M O T O R COMPANY
s k a p i t á l e m 100000 dolarů, což byla tehdy pohádková su­
m a . Zájemců o investování bylo víc, ale Keely se spokojil
i s t í m t o „ m á l e m " . „To by m ě l o stačit," prohlásil.
Šedesát tisíc dolarů bylo u t r a c e n o na výrobu nového
a výkonnějšího stroje. T e n t o stroj m ě l j e d i n ý nedostatek
- nefungoval. Rozzuření akcionáři odmítli další investi­
ce, a tak j i m dal Keely j e d n o d u š e s b o h e m , zatímco mu ji­
ní zájemci doplnili kapsy novými vklady.
Příštích sedm let konstruoval j e d e n stroj za druhým,
a vždy šlo o stroje m i m o ř á d n é z hlediska technických pa­
rametrů. Dokázaly například provrtat ocel stejně snadno
j a k o kus sýra, což j i n á zařízení v t ě c h letech n e u m ě l a .
Množství privilegovaných diváků vidělo Keelyho mecha­
nické obludy, j a k přetrhávají ocelový kabel, provrtávají
ingoty a ohýbají svazky železných tyčí. Tyto veřejné exhi­
bice n e p o c h y b n ě prokázaly, že Keely vládne vskutku mi­
m o ř á d n ý m i a navíc dobře skrytými silami. Čas však bě­
žel a akcionáři chtěli mít ze svých investic nejen efektní
podívanou, ale i h m a t a t e l n ý užitek. Keely však odmítl
připustit, že by j e h o stroje m ě l y být k o m e r č n ě využívá-
ny. Trval na svém a uváděl j a k o příklad F r a n k e n s t e i n a ,
s dovětkem, že n e m ů ž e pustit ze řetězu nové síly, dokud
n e b u d o u lépe poznány a spoutány. Ani rostoucí odpor
a j e d n o t a akcionářů n e m o h l y zvrátit tyto Keelyho argu­
menty. Akcionáři utrpěli porážku, protože trumfy držel
Keely.
Trpělivost i těch n e j m í r n ě j š í c h akcionářů byla zcela
vyčerpána v prosinci 1882, kdy zmizely z konta peníze
vložené do KEELY MOTOR COMPANY. Sezení valné hro­
mady akcionářů bylo tehdy bouřlivé, ale John Keely i zde
zůstal naprosto klidný. Když se akcionáři vyhřímali, po­
vstal a osobně zodpověděl j e j i c h námitky: „Padlo obvině­
ní, že o d m í t á m vydat tajemství svého motoru, a toto ob­
vinění je pravdivé. Ano, o d m í t á m vydat tajemství veřej­
nosti, protože t í m n e c h r á n í m j e n svoje autorství, ale i va­
še peníze a vaši pověst, která se zasloužila i o moji důvě­
ryhodnost. Nevydám bez vašeho vědomí informace, kte­
ré by naráz prozradily princip m é h o motoru. Rád ovšem
své poznatky sdělím j e d i n é m u člověku, který vás b u d e
reprezentovat a k n ě m u ž budete mít důvěru."
Akcionáři vybrali Edwarda Boekela, j e n ž platil za au­
toritu v oboru parních strojů a kterého n a k o n e c přesvěd­
čili, aby převzal roli nositele tajemství Keelyho motoru.
I Keely poctil Boekela svou důvěrou a odhalil mu tedy
princip tajemných energetických sil, které oživovaly j e h o
záhadné motory. Poté předstoupil Boekel před akcionáře
a sdělil j i m : „Byl j s e m o b e z n á m e n s p r i n c i p e m stroje,
i když j s e m n e p r o z k o u m a l v š e c h n y j e h o funkce. Viděl
j s e m však dost, aby to stačilo k pochopení principu, na
n ě m ž je stroj založen, takže dosvědčuji, že pan Keely ob­
jevil opravdu to, o č e m vás informoval..."
Toto dobrozdání postačilo k dalšímu období trpělivos­
ti akcionářů, ale i k prodloužení údobí pochybností. Co
vlastně Keely objevil, to zůstalo i nadále tajemstvím!
 Znovu byly organizovány veřejné přehlídky Keelyho
strojů a diváci znovu žasli, ale nechápali. V srpnu 1883
pozval vynálezce skupinu univerzitních profesorů a svo­
je akcionáře k j e d n o m u ze svých představení. Když páno­
vé usedli, Keely ztlumil světla, uvedl do chodu svůj stroj,
který byl schopen vyvinout dosud nebývalou sílu.
Ventily zaklapaly, stroj syčel, pískal a funěl, vypouštěl
kouř i páru z podivných trysek. Keely v pracovní haleně
přenesl špalek železa ve dvojitých kleštích, přistoupil ke
stroji a opatrně vložil železo m e z i dvě obrovité čelisti. Bě­
h e m několika m i n u t syčení, funění, prskání a pískotu se
železný ingot začal rozžhavovat. Keely stroj o s o b n ě ob­
sluhoval, mačkal knoflíky a manipuloval s táhly, což či­
nil se zjevným uspokojením. Jeden z tehdejších diváků,
dr. Anjus Andersen, n á m o této události zanechal písem­
né svědectví: Byla to událost jako vystřižená z divadelního
představení. Zírali jsme s očima vytřeštěnýma a zdálo se
nám, že jsme v pekle. Z Luciferovy tlamy vyčuhoval pozvolna
se rozžhavující kus železa, mohutné páky skřípaly, písty fu­
něly a já osobně jsem měl dojem, že pan Keely je sám jeho
jasnost, kníže pekelný...
Keely tedy ukázal návštěvníkům, j a k p r o m ě n í kus že­
leza do podoby kolejnice, což tehdejší technika naprosto
neumožňovala. Vynálezce však i tentokrát odmítl vydat
tento stroj ke k o m e r č n í m u využití.
Zuřiví akcionáři se sjednotili k vedení dalšího sporu,
který vyvrcholil v soudním pojednávání v roce 1885, j e ž
chtěl zahájit Keely, ale na poslední chvíli přece j e n žalo­
bu stáhl s t í m , že si musí šetřit síly na důležitější věci.
Mezi léty 1885 a 1888 sestrojil více než sedmdesát strojů,
z nichž některé předvedl svědkům, ale vždy je pak roze­
bral, aby nepadly do rukou nepovolaných osob. Stroje se­
strojoval, obsluhoval i rozebíral osobně. Veřejnost se ob­
čas dozvěděla, že KEELY M O T O R COMPANY p ř e n e c h á
n ě k t e r ý z e z á z r a č n ý c h strojů k e k o m e r č n í m u využití.
I h n e d nato vylétly akcie společnosti n a h o r u a dosahovaly
hodnoty až dvě stě dolarů za kus, j e d n o u d o k o n c e činila
c e n a tisíc dolarů za j e d n u akcii, což byla t é m ě ř pohádko­
vá hodnota. Akcionářům, kteří věděli, kdy kupovat a kdy
prodávat, přinesly z m ě n y kurzů jistě také pohádkové zis­
ky, ale v podstatě j i m to bylo lhostejné, protože j i m m ě l y
patřit až očekávané zisky z provozu a k o m e r č n í h o využi­
tí všech Keelyho strojů. V roce 1888 si skupina nedůvěři­
vých akcionářů najala několik expertů a pověřila je vyho­
t o v e n í m dobrozdání o Keelyho strojích. Vynálezce však
tentokrát experty k předvádění stroje nepřipustil. Akcio­
náři pak podali žalobu k soudu. Keely se ale odmítl pod­
robit s o u d n í m u verdiktu, n e u m o ž n i l e x p e r t ů m přístup
ke svým strojům, a tak putoval do vězení.

Po trpké vězeňské zkušenosti se rozhodl, že s akcioná­

ři skoncuje. Už je k o n e č n ě ani nepotřeboval, protože na­
lezl skvělého m e c e n á š e v osobě bohaté vdovy, filantrop-
ky a spisovatelky Clary Jessupové. D á m a mu nabídla pev­
ný roční plat 2 5 0 0 dolarů a platila všechny výlohy na ex­
perimenty, což představovalo více j a k 100000 dolarů.
Vězeňský trest způsobil zásadní zlom v Keelyho ohro­
mující kariéře. Zbavil se sice lidí, kteří mu způsobovali
problémy, ale t í m pádem ztratil i místo na výsluní spole­
č e n s k é h o zájmu. Po návratu z vězení se snažil až do kon­
ce svého života v roce 1898 vydobýt si nazpět svoji záři­
vou a prestižni pozici. J e h o pokusy však už nebyly úspěš­
né a Keely svoje stroje ničil j e š t ě dříve, než byly dokonče­
ny. Novinářům vyprávěl o „polární j e d n o t ě " , „molekulár­
ní dezintegraci", „depolarizaci v l n ě n í " a tak podobně.
P o k u d K e e l y objevil n o v ý d r u h e n e r g i e , p a k n e b y l
ochoten t e n t o objev poskytnout svým současníkům. Jest­
liže byl podvodníkem, j a k tvrdili mnozí, pak m u s e l být
p o d v o d n í k e m vskutku i m p o z a n t n í m . Ačkoli utratil bě-
 h e m své pětadvacetileté e x p e r i m e n t á t o r s k é kariéry více
n e ž m i l i o n d o l a r ů v l o ž e n ý c h d o j e h o s p o l e č n o s t i ak­
cionáři, osobně žil s k r o m n ě , až b í d n ě a svět opustil s ma­
j e t k e m v hodnotě 1500 dolarů.
Ani po své smrti nedal svým a k c i o n á ř ů m spát. Vlou­
pali se do j e h o dílny, kde kdysi vskrytu pracoval po něko­
lik let. Když se dostali k železnému válci, j e n ž obsahoval
stlačený vzduch, usoudili (a oznámili to i novinářům), že
K e e l y h o stroje p r a c o v a l y na p r i n c i p u s t l a č e n é h o vzdu­
chu. Něco takového byl ovšem nesmysl, protože stlačený
vzduch vynálezce používal j e n zřídkakdy. Akcionáři
o v š e m usoudili, že ventily regulující přívod s t l a č e n é h o
vzduchu ze zásobníku m o s a z n ý m i t r u b k a m i j s o u alfou
a o m e g o u Keelyových m i n u l ý c h produkcí.
S a m o t n ý vynálezce ovšem kdysi hovořil o p r i n c i p u
h y d r o - p n e u m o - v a k u o p u l z u j í c í h o zařízení, když vysvět­
loval, j a k využívá skryté přírodní zdroje.
Jisté je j e d n o , že totiž Keelyho stroje byly n a d á n y si­
lou, k t e r á ve své d o b ě n e m ě l a k o n k u r e n c i . Pokud byl
podvodníkem, pak musel být chytřejší než všichni vědci
a také konstruktéři, kteří výsledky j e h o práce pozorovali
a hodnotili. Jestli o v š e m objevil zdroj n e z n á m é energetic­
ké síly, pak je jisté, že princip svého objevu nepochopil,
a n e m o h l jej tudíž objasnit ani ostatním.
O J o h n u Keelym uvádí a m e r i c k á národní encyklope­
die v životopisné části: Teorie o tom. že Keely těžil z lidské
důvěřivosti a vyráběl stroje, které nikomu neukázal, jsou ne­
podložené. Nebyl podvodyiikem ani mystifikátorem, ale čest­
ným a úctyhodným mužem...
Záhada Keelyho m o t o r u zůstala neobjasněna. V š i c h n i
svědkové, kteří m o t o r viděli, se shodovali v j e d n o m : vy­
dával n e u v ě ř i t e l n ě t a j e m n é zvuky. Zda to byly z v u k y
převratného vědeckého objevu, či pouze harašení doko­
n a l é h o podvodu, to se zřejmě už nikdy nedozvíme.
 23/ Hledání admirála
pod zemí
Zdá se velice těžko uvěřitelné, že se vláda USA roz­
hodla nalézt svého admirála a započala s kopáním pod­
zemní chodby v centru Paříže. Osud si však překvapivě
zahrává s některými lidskými příběhy, což dokumentuje
život j e d n o h o ze zakladatelů amerického válečného ná­
mořnictva.
Patřil mezi lidi, j i c h ž je všude třeba. Chytrý, energic­
ký, vynalézavý a rozhodný. Když se američtí kolonisté
vzbouřili proti britské nadvládě, hledali vhodného muže,
který by velel jejich lodím v boji proti anglické flotile. Jo-
nes byl připraven a nabídku přijal bez zaváhání, hnala
j e j totiž m y š l e n k a na p o m s t u . Měl s B r i t y n e v y ř í z e n é
účty z dob, kdy se ještě nejmenoval Jones, ale John Paul.
Pocházel ze Skotska a začal službu j a k o kapitán na brit­
ské obchodní lodi. V roce 1773 měl smůlu při najímání
posádky a pustil si na palubu pěkných pár lumpů. Pro
neplnění povinností v jisté vypjaté situaci zastřelil John
Paul vlastní rukou j e d n o h o z podněcovatelů nepokojů na
širém moři. Námořníci svého kapitána udali, takže když
lod přistála u pobřeží Tobaga, kapitán byl vsazen do vě­
zení a obviněn z vraždy. Vše nasvědčovalo tomu, že bude
odsouzen k smrti, protože posádka vypovídala j a k o j e d e n
muž v j e h o neprospěch.
Za j e d n é bouřlivé noci, kdy byly břehy ostrova bičová­
ny zběsilými v l n a m i , urazil J o h n Paul z á m e k své cely
a dostal se tak z rukou britských úřadů. John Paul, po­
zději Jeho Excelence admirál John Paul Jones, uprchl do
amerických kolonií, které se právě šikovaly ke vzpouře.
Ú t o č i š t ě m u poskytla z á m o ž n á r o d i n a J o n e s ů , j e j i c h ž
j m é n o přijal později za vlastní. Na veřejnosti vystupoval
jako vzdálený příbuzný Jonesových a oni mu tajně pomá­
hali, aby obstál ve své soudní při.
Dokumenty o službě J. P. Jonese v malé americké vá­
l e č n é flotile patří k n e j s k v ě l e j š í m s t r á n k á m h i s t o r i e
Spojených států. S velikou odvahou, důvtipem a lišác-
tvím postupoval admirál Jones proti britské flotile a do­
kázal ji udržet daleko před liniemi, jejichž obranou byl
pověřen.
Vítězství vzbouřenců a vznik USA jej zastihly už bez
práce, p ř i n e j m e n š í m bez takové práce, která by vyhovo­
vala j e h o dobrodružné a t e m p e r a m e n t n í povaze. Pak za­
větřil, že by se něco mohlo semlít v Evropě, a přijal funk­
ci nejvyššího velitele r u s k é h o v á l e č n é h o n á m o ř n i c t v a .
K a t e ř i n a Veliká j e j v y z n a m e n á v a l a nebývalou přízní,
však také dokázal na hlavu porazit tureckou flotilu a při­
psal na konto Ruska dosud největší vítězství v námořní
bitvě.
Život n á j e m n é h o žoldnéře nepatří vždy k nejveselej-
ším. Jones svá vítězství náležitě zapíjel a svoje úspěchy
a získanou slávu doslova prohýřil. A sláva je polní tráva.
Admirál zemřel v Paříži ve svých pětačtyřiceti letech zce­
la osamocen.
O sto třináct let později zjistila vláda USA, že j e d e n
z jejích největších hrdinů neleží na annapoliském hřbito­
vě, kde spaly v ě č n ý m s p á n k e m nejslavnější osobnosti
amerických dějin. Státní department rozhodl, že chybějí­
cí hrdina musí být nalezen a pohřben na tomto čestném
místě. Nastal poprask. Kde je pochován slavný admirál?
Zjistilo se, že někde v Paříži. Byl vydán rozkaz, aby byl
v Paříži nalezen admirálův hrob, j e h o tělo exhumováno
a převezeno do USA. Začala zcela m i m o ř á d n á a nejbizar-
nější pátrací akce, j a k á kdy byla organizována vládou
USA. Neprobíhala ovšem vždy s patřičnou pietou. Ameri­
čané si nejprve vymohli svolení francouzské vlády, aby
mohli pátrat po zmizelém hrdinovi v Paříži. Vyšlo naje­
vo, že starý pařížský hřbitov, na němž byl Jones pohř­
ben, je už dávno zrušen a na j e h o místě stojí nemocnice,
obchody a dílny. Na prastaré a plesnivé hřbitovní mapě
bylo nalezeno místo, kde snad admirál odpočíval. Pátrají­
cí si mysleli, že právě tímto nálezem skončil řetěz jejich
těžkostí. Zbývalo j e n tělo nalézt a vykopat. Ale j a k na to?
Najatí horníci kopali štolu v hloubce několika metrů.
Začali několik set stop od místa, kde se měla nacházet ra­
kev s admirálovými pozůstatky. Podzemní tunel vedl ne­
j e n přímo, ale občas i kličkoval, když obcházel základy
nově postavených budov. Několikrát se před horníky ob­
jevily olověné rakve, ale dlouho nemohli přijít na tu pra­
vou. Až j e d n o u odpoledne oznámil j e d e n z horníků, že
narazil na něco velice pevného. Začalo se s obezřetným
v y p r o š ť o v á n í m p ř e d m ě t u a ukázala se o l o v ě n á rakev
s i n i c i á l a m i J. P. J. na víku. Rakev byla vyvlečena ven
a přítomní experti z ní sňali víko. Všichni užasli. Nohy
a ruce zemřelého kryla kovová fólie, něco na způsob br­
nění. Tělo bylo tak zachovalé, že ohledavač letmým pohle­
dem usoudil, že admirál zemřel na Brightonovu nemoc,
což později potvrdil nalezený úmrtní list. Tvář mrtvého
byla dobře zachovaná, dávní balzamovači odvedli mimo­
řádně dokonalou práci. Pouze admirálův nos byl poně­
kud zploštěn, což bylo způsobeno víkem rakve. Podoba
mrtvého s portréty byla vskutku zarážející, až neuvěřitel­
ná, mrtvý m u ž si sto třináct let uchoval svoji tvář!
Vše do sebe konečně zapadlo jako j e d n o ozubené ko­
lečko do druhého, John Paul Jones se vrátil do USA a při­
družil se k poslednímu odpočinku k ostatním h r d i n ů m
USA na hřbitově v Annapolis. Z Evropy j e j převezla ame­
rická bitevní flotila, kterou spoluvytvářel před více než
sto lety. A americké vládě tedy nechybí ani j e d e n hrdina,
všichni už jsou na svých místech.
 24/ Jak kobyla vyřešila záhadu

Tříletý Ronnie Weitcamp opustil svoje tři kamarády

na zahradě a zaběhl za dům. Stalo se to 11. října 1955 tři
m i n u t y před polednem. O dvě h o d i n y později bylo po
klučíkovi vyhlášeno pátrání takové intenzity, jaké nemě­
lo ve státě Indiána obdoby. Brzy se pátrání rozšířilo i do
dalších států, kde se na n ě m podílely tisíce osob, záhadu
chlapcova zmizení nakonec ovšem vyřešila kobyla.
Když onoho osudného dne nepřišel chlapec k obědu,
ptala se po n ě m matka j e h o kamarádů. „Ronnie zašel do
lesa a už se nevrátil," odpověděl jí Frantic. Matka spusti­
la poplach, protože les, o němž chlapec hovořil, se rozklá­
dal na tisícovkách akrů, navíc jej prorůstaly houštiny de­
roucí se až k přístavu, kde pracoval Ronnieho otec. Po­
kud Ronnie zabloudil v tomto lese, bylo třeba zahájit pát­
rání ihned.
Šerifovi zástupci a policisté státu Indiána vytvořili roj­
nici společně s patnácti sty z a m ě s t n a n c i přístavu. V tu
chvíli uplynulo od Ronnieho zmizení j e n několik hodin.
Pozdě odpoledne zavál studený vítr. Rojnice mužů proče­
sala křoviny a strže, kde se Ronnie občas potloukal. Na­
stával závod s časem, protože bylo m á l o pravděpodobné,
že by chlapec přežil mrazivou říjnovou noc.
Pátrající muži se vrátili až dlouho po setmění se sklo­
penými hlavami, nenašli nic. Případ se začal prověřovat
i z jiných konců. Neodešel chlapec s někým n e z n á m ý m
nebo nebyl unesen? Muži tvořící rojnici si byli jisti, že
chlapce nepřehlédli. Vždyť pročesali nejrůznější zákoutí,
prohlédli říčky i jezírka a b ě h e m několika hodin obhlédli
několikanásobně větší prostor, než by dokázal obejít tří­
letý klučina.
Případ se objevil na předních stránkách deníků a re-
 ferovaly o n ě m všechny sdělovací prostředky. Tipy pak
pršely ze všech stran. Kdosi viděl R o n n i e h o na autobuso­
vé zastávce, j i n ý ho spatřil v doprovodu zálesácky vystro­
j e n é h o muže, j a k spolu kráčeli k hranici státu Illinois,
R o n n i e byl r o v n ě ž zpozorován n e d a l e k o m ě s t a C r a n e .
Odpovědní činitelé kroutili hlavami, s pomocí F B I prově­
řili všechny m o ž n é i n e m o ž n é stopy, mezi nimi i tip od
o p i l é h o v e t e r i n á ř e , který blábolil, že dítě je p o h ř b e n o
pod p r a h e m Weitcampova domu.
Tenkrát j s e m byl šéfredaktorem televizního zpravo­
dajství WTTV v n e d a l e k é m Bloomingtonu a úřední místa
mě požádala v R o n n i e h o případu o spolupráci. Regionál­
ní televizní stanice odvysílala každé dvě hodiny chlapco­
vu fotografii ve víře, že se tento způsob osvědčí a chlapec
se brzy dostane do péče své rodiny. Uskutečnil j s e m rov­
něž interview s chlapcovými rodiči před o č i m a televiz­
ních diváků v naději, že dítě bylo pouze u n e s e n o proto,
aby únosce inkasoval výkupné. Všechny moje pokusy vy­
šly naprázdno. R o n n i e zmizel beze stopy.
Ještě po j e d e n á c t i dnech nebylo zjištěno nic nového.
Pouze byly prověřovány „tipy" a „domněnky" lidí, kteří
si mysleli, že R o n n i e h o zahlédli. Zájem o aféru utichal,
čtenáři a diváci žádali čerstvější senzace.
Večer 22. října mi bylo jasné, že se směry pátrání vy­
čerpaly. Diskutoval j s e m o t o m t o případu se svou ženou
a o n a mi připomněla událost, která se přihodila před ně­
kolika lety v Nové Anglii. Tehdy se vysoká úřední místa
odhodlala v p o d o b n é m případě k nezvyklému kroku.
I tenkrát zmizelo dítě a o j e h o vypátrání se nejvíce za­
sloužil, světe, div se, mluvící kůň! Hned j s e m si na tu udá­
lost vzpomněl a započal j s e m shánět detaily.
V R i c h m o n d u ve Virginii se proslavila klisna, z n á m á
pod j m é n e m Lady Wonder. Kobyla dokázala svými pys­
ky reagovat na kovová p í s m e n a visící v j e j í m stání. Po-
stupně se dotýkala různých p í s m e n a tvořila tak slova,
která byla odpovědí n a otázky, j e ž j í byly p o k l á d á n y .
Když policie z Massachusetts pátrala bezvýsledně už čty­
ři měsíce po čtyřletém Danny Matsonovi, v zoufalství ko­
hosi napadlo, že by se měli zeptat tehdy už slavné Lady
Wonder. Podle svědectví vyšetřujícího soudce z Quincy
n a s m ě r o v a l y k l i s n i n y odpovědi p o z o r n o s t p á t r a j í c í c h
k z a t o p e n é m u l o m u , který byl už j e d n o u bezvýsledně
prohledán. Tentokrát však byla prohlídka l o m u úspěšná,
chlapcovo tělo leželo na dně.
Napadlo mě, že b y c h o m mohli využít stejného postu­
pu i v případě R o n n i e h o Weitcampa. Kůň by přece m o h l
zopakovat to, co už j e d n o u dokázal!
S á m j s e m si výlet do R i c h m o n d u n e m o h l dovolit, ale
zatelefonoval j s e m blízkému příteli do Washingtonu, ten
to měl do R i c h m o n d u asi 175 mil. Podařil se mi pozoru­
h o d n ý výkon, přesvědčil j s e m svého z n á m é h o , aby s i
vzal m e n š í doprovod a odjel si poklábosit s k o n ě m .
Odjel t a m s nechutí a nedůvěrou a vrátil se o h r o m e n
a zmaten.
Paní Fondová, majitelka Lady Wonder, byla n e m o c n á
a také kobyla se necítila m o c dobře, vždyť byla stará j a k o
Metuzalém, přetáhla už třicítku, což je pro koně úctyhod­
ný věk. Paní Fondová se zprvu zdráhala vydat povolení
k návštěvě své staré čtyřnohé přítelkyně, ale můj kama­
rád ji n a k o n e c umluvil, takže se s n í m vydala do stáje,
aby společně vyzpovídali zázračného koně.
První otázka, kterou můj přítel kobyle položil, zněla:
„Víš, proč j s m e za tebou přišli?"
Lady W o n d e r se dotkla tří písmen: „BOY". (Chlapec.)
„Znáš j e h o j m é n o ? "
Lady W o n d e r zacinkala čtyřmi písmeny: „RONE."
„Je živ, n e b o mrtev?"
„DEAD." (Mrtev.)
 „Byl u n e s e n ? "
„NO."
„Bude n a l e z e n ? "
„YES."
„Kde?"
„HOLE." (Jáma.)
„Je to ve větší vzdálenosti n e ž čtvrt míle od místa, kde
byl naposledy viděn?"
„YES."
„Je to více než j e d n u m í l i ? "
„NO."
„Co je vedle těla?"
„ELM." (Jilm.)
„Jaký druh půdy j e n a t o m m í s t ě ? "
„SAND." (Písek.)
„Za j a k dlouho b u d e n a l e z e n ? "
„DEC." (Zkratka pro m ě s í c prosinec.)
Kůň ukončil interview a stařeckou chůzí zamířil ven
ze stáje. Moji přátelé se i h n e d vrhli k telefonu, aby mi po­
z o r u h o d n ý v ý s l e d e k r o z h o v o r u s kobylou n e o d k l a d n ě
sdělili.
Kůň tedy podal neuvěřitelný výkon, avšak v z h l e d e m
k j e h o minulosti to nebyl kousek nijak m i m o ř á d n ý . Paní
Fondová j e j koupila v roce 1925 j a k o čtrnáctidenní h ř í b ě .
Od nejútlejšího věku kobylka svoje majitele překvapova­
la. Záhy si povšimli j e j í c h m i m o ř á d n ý c h schopností. Na­
příklad nikdy nečekala, až ji m a n ž e l é Fondoví zavolají,
ale přiběhla k n i m p ř e s n ě v okamžiku, kdy se ji rozhodli
přivolat z výběhu. Věděla o j e j i c h m y š l e n c e p ř e d e m . Ve
dvou letech už u m ě l a sestavovat krátká slova z p í s m e n
abecedy. J e d n o h o d n e složila slovo MOTOR a za m a l o u
chvíli poté zahučel u d o m u veliký traktor.
Proslulost kobylky se šířila po všech státech USA. Lidé
k ní přicházeli v p r o u d e c h , aby j i m zodpověděla j e j i c h
dotazy. Paní Fondová vybírala za každou otázku 50 cen­
tů. Lady W o n d e r sestavovala posléze z kovových p í s m e n
i celé věty. Podle údajů, které uveřejnil d e n í k CHICAGO
T R I B U N E , dokázala předpovědět, že příštím prezidentem
USA bude F r a n k l i n Delano Roosevelt, a to j e š t ě dřív, n e ž
byl tento m u ž n o m i n o v á n j a k o kandidát. Kobylka rovněž
naprosto přesně předpověděla vítěze několika koňských
dostihů. Paní Fondová však nedovolila, aby Lady W o n d e r
tipovala sázky č i výsledky závodů. Č t r n á c t k r á t b ě h e m
šestnácti let p ř e d p o v ě d ě l a Lady W o n d e r vítěze dostihů
proslulé W O R L D S E R I E S . Vynikala ovšem i svými mate­
m a t i c k ý m i s c h o p n o s t m i . Studentští návštěvníci ji pravi­
delně zkoušeli z d ru hé m o c n i n y a o d m o c n i n y . Doktor J.
R. R h i n e z univerzity v Duke testoval kobylku po dva týd­
ny a svoje výzkumy uzavřel s tím, že kůň je o b d a ř e n tele-
patickými a j a s n o v i d e c k ý m i s c h o p n o s t m i .
P ř i p u s ť m e tedy, že Lady W o n d e r byla zcela výjimeč­
n ý m k o n ě m . Už t a k é proto, že d o k á z a l a o d p o v ě d ě t na
otázky i m ý m p ř á t e l ů m , když se jí ptali po z t r a c e n é m
chlapci.
V e č e r 2 4 . října 1955 j s e m n e c h a l v e v e č e r n í c h zprá­
vách odvysílat šot o Lady W o n d e r i její odpovědi na otáz­
ky týkající se m a l é h o R o n n i e h o W e i t c a m p a .
Nastal poprask, pustili se do mě novináři z celé Indiá­
ny a m o j e zpráva se n e l í b i l a ani m í s t n í m p o t e n t á t ů m ,
kteří pátrání řídili a stále se obírali verzí, že chlapec byl
u n e s e n a je j e š t ě naživu.
Uběhlo n ěk o l i k týdnů, aniž by úřady objevily nějakou
novou stopu. Až odpoledne 4. p r o s i nce našli dva mladíci
n á h o d o u R o n n i e h o tělo. Úřady připustili, že chlapec byl
už mrtev, když o j e h o smrti Lady W o n d e r mluvila. Podle
pitevního protokolu nastala smrt krátce po j e h o zmizení,
nejspíš zmrzl h n e d první noc, kterou strávil v lese. Tělo
leželo m e z i k r a v i n a m i , překrývajícími p o m ě r n ě hlubo-
k o u s t r o u h u . Z e m ě zde byla písčitá. Chlapec zabloudil
n e c e l o u míli od svého domova. K o l e m místa, kde zemřel,
rostla j e n křoviska. Nejbližší s t r o m byl vzdálen třicet stop
a byl to j i s t o j i s t ě j i l m . S o u h l a s i l o i p r o s i n c o v é období,
v n ě m ž měl být chlapec nalezen.
P ř í p a d R o n n i e h o W e i t c a m p a a p r a s t a r é k o b y l y byl
nejzáhadnější událostí, kterou j s e m b ě h e m své více j a k
třicetileté novinářské kariéry zažil a kterou j s e m přes její
bizarnost pustil do televizního éteru.

25/ Novodobý Jonáš

Lze vůbec uvěřit t o m u , že byl člověk pohlcen velry­
b o u a že tuto h r o z n o u událost přežil?
T e n t o případ se opravdu stal, a tak o této m o ž n o s t i
n e n í třeba polemizovat, stačí p ř í b ě h zevrubně popsat.
Aby se uvedená událost m o h l a přihodit, museli se ve
v h o d n o u chvíli a na v h o d n é m m í s t ě setkat velryba s mu­
ž e m . Podle záznamů uchovávaných přepečlivou britskou
admiralitou se fatální nehoda s č l o v ě k e m uvnitř velrybí­
ho žaludku přihodila Jamesu Bartleyovi, velrybáři, který
se právě učil svému řemeslu a narazil přitom rovnou na
obrovitého vorvaně. Psal se tehdy ú n o r 1891.
Vorvaň j e j spolkl, ale m l a d í k t u t o strašlivou n e h o d u
přežil a podal o ní svědectví.
Stalo se to na j e h o první a zároveň poslední cestě po
moři, kdy mladý n á m o ř n í k plul na rybářské lodi HVĚZ­
DA VÝCHODU, která křižovala m o ř s k o u hladinu ve svě­
ž í m větru n ě k o l i k set mil v ý c h o d n ě od F a l k l a n d s k ý c h
ostrovů v j i ž n í m Atlantiku.
„ D ý c h á ! " z a z n ě l t e n k r á t e l e k t r i z u j í c í výkřik, k t e r ý
v rybářské h a n t ý r c e z n a m e n a l objevení velryby vypou­
štějící gejzír z p ě n ě n é vody. HVĚZDA VÝCHODU spustila
na m o ř s k o u hladinu veslice, do nichž sestoupili námoř­
níci i velrybáři. Boj na život a na smrt započal.
Mladý J a m e s Bartley seděl v prvním a největším člu­
nu, který se přiblížil až k boku obrovitého savce. Dostali
se k n ě m u tak blízko, že se šéfharpunář vzepjal a mrštil
harpunu p ř í m o do středu vorvaňova těla. Bartley a ostat­
ní veslaři se snažili dostat z dosahu z r a n ě n é h o a zuřícího
obra, který bičoval ocasem hladinu, aby se osvobodil od
ostrého bodce. Vorvaň se ponořil pod hladinu a námoř­
níci si oddechli. Harpunové lano se zběsile odvíjelo. Bě­
h e m chvilky zmizelo z navijáku o s m set stop silného la­
na. Pak se vorvaň zklidnil a ochabl. Bylo jisté, že se vyno­
ří, j e n ž e nikdo nevěděl, kdy, na j a k é m místě a co se při­
t o m stane. B e z j a k é h o k o l i varování přišel ú d e r d o dna
člunu. T e n se roztříštil a j e h o posádka vylétla do vzdu­
c h u . Než se velryba znovu ponořila, zbičovala o c a s e m
hladinu, která se už zbarvila její krví.
Další člun sebral trosečníky s výjimkou dvou zmize­
lých mužů, j e d n í m z nich byl mladý Bartley.
P ř í z n i v ý vítr, k t e r ý zavedl HVĚZDU V Ý C H O D U do
zdejších vod, n á h l e ochabl, takže lod ležela po celé hodi­
ny na hladině bez pohnutí. Unavení n á m o ř n í c i schlíple
čekali, až se zvedne vítr, p o h n e lodí a přinese j i m doušek
svěžejšího vzduchu.
T é h o ž d n e krátce před západem slunce připlul zraně­
ný a dodělávající vorvaň na několik set yardů od přídě
lodi. Posádka se rychle z m o c n i l a lana od h a r p u n y a navi­
j á k e m vytáhli polomrtvého obra na palubu. Stále pano­
valo děsivé vedro, a tak bylo třeba úlovek vykuchat. Vel­
ryba j e š t ě j e d n o u sklouzla z navijáku do m o ř e , takže ji
posádka m u s e l a znovu vytáhnout, což byla velice nebez­
pečná práce, protože okolo se už houfovali lační žraloci.
Mořské vrahy přilákala a rozdráždila krev ve vodě.
Pozdě v noci za svitu lodních l a m p vyjmuli námořní-
ci vorvaní žaludek a ihned si povšimli, že se v n ě m n ě c o
hýbe. T e n t o pohyb vzbuzoval dojem, j a k o by t a m u v n i t ř
někdo dýchal. Kapitán přivolal lodního lékaře a t e n žalu­
dek o p a t r n ě rozřízl. U v n i t ř n a l e z l i p o h ř e š o v a n é h o ná­
m o ř n í k a J a m e s e Bartleye - a j e š t ě k t o m u živého! Ležel
zkroucený v t ě s n é m prostoru a j e h o tělo neslo stopy zra­
n ě n í po dotyku vorvaních zubů. Bartley se nacházel
v bezvědomí.
Lékaře n e n a p a d l o nic l e p š í h o než ho v y m á c h a t dů­
kladně v m o ř s k é vodě, což ho sice přivedlo k v ě d o m í , ale
i k n á s l e d n é m u šoku a blouznění. Z a c h r á n ě n ý n á m o ř n í k
strávil na lůžku několik týdnů a musel být p e v n ě přivá­
zán, aby se nezranil divokými pohyby při záchvatech, ji­
m i ž trpěl. Podle z á z n a m ů lodního lékaře došlo po několi­
ka týdnech u n e m o c n é h o k o b n o v ě n o r m á l n í h o psychic­
k é h o stavu. Za m ě s í c už m l a d ý n á m o ř n í k vypovídal
o svém h r o z n é m zážitku.
Řekl, že n á h l e p ř e d sebou spatřil obrovskou t l a m u ,
která se před n í m rozevírala a n a k o n e c ho pozřela. Pocí­
til bolest v m í s t e c h , kde se ho dotkly zuby m o ř s k é příše­
ry. Pak pochopil, že klouže t ě s n ý m prostorem dolů, až se
ocitl v e v o r v a n í m žaludku. M o h l dýchat, ale p ř í š e r n é
vedro a zápach mu vzápětí přivodily bezvědomí. Vzpo­
m n ě l s i j e š t ě , ž e kopl tak silně, j a k t o j e n d o k á z a l , d o
m ě k k é tkáně, která j e j obklopovala. Na nic j i n é h o si ne­
pamatoval.
Následkem p a t n á c t i h o d i n o v é h o pobytu ve v e l r y b í m
žaludku ztratil Bartley všechny vlasy a navždy oslepl. Je­
ho pleť z m ě n i l a barvu do nepřirozené běloby, která mu
dala vzezření člověka bez j e d i n é kapky krve.
N a m o ř e u ž n i k d y nevyjel. V e s v é m r o d n é m Glou-
cesteru se věnoval opravování bot. Bezpočet lékařských
expertů j e j vyšetřilo a vedlo s n í m diskuse, což Bartleye
brzy přestalo bavit a další o b d o b n á setkání odmítal. Ze-
mřel o s m n á c t let po svém p o z o r u h o d n é m dobrodružství
a je pohřben v zahradě gloucesterského kostela. Na desce
kryjící vstup do j e h o hrobky je vytesán stručný nápis: JA­
M E S BARTLEY, 1 8 7 0 - 1 9 0 9 , NOVODOBÝ JONÁŠ.

26/ Záhady létajících talířů

Dne 19. června 1956 otiskl WASHINGTON EVENING
STAR na své titulní straně nadpis: Záhadný objekt spat­
řen nad h l a v n í m m ě s t e m !
Výskyt dalšího UFO ohlásila w a s h i n g t o n s k á observa­
t o ř a také letiště, nad n í m ž se létající objekt vznášel po
několik minut, aby pak r y c h l ý m l e t e m j e d n o d u š e zmizel
za o b z o r e m .
Podobný výskyt UFO nad h l a v n í m m ě s t e m USA nebyl
v p o s l e d n í c h l e t e c h ojedinělý. U F O přilétaly j e d n o t l i v ě
i v c e l ý c h f o r m a c í c h , kroužily či j e n m r t v ě visely n a d
m ě s t e m , n ě k d y s e n a v í c o t á č e l y o k o l o své osy. Když
k n i m byla vyslána letadla, aby je prozkoumala, talíře se
daly do pohybu a zanechaly pronásledovatele daleko za
sebou.
Kdo v nich byl? Odkud objekty pocházely? Na j a k é m
p r i n c i p u vlastně létaly? Jaké ú k o l y plnily? Hlavně však,
šlo opravdu o skutečné létající objekty?
Letecké síly USA, Air Force, j e j i c h ž ú k o l e m je o b r a n a
vzdušného prostoru, zahájily už v roce 1947 zásadní a ve­
lice n á k l a d n é operace k p r o z k o u m á n í záhadných objek­
tů. Air Force plnily nelehký úkol. Kdyby se n e o p a t r n ě vy­
jádřily na veřejnosti, m o h l y probudit mezi lidmi strach
a paniku.
Zatímco Air Force o b e z ř e t n ě ujišťovaly veřejnost, že
p o z o r o v a t e l é UFO propadli o m y l u č i m á m e n í smyslů,
stejné Air Force vynakládaly a s t r o n o m i c k é sumy, aby se
n ě k t e r é h o z č e t n ý c h UFO z m o c n i l y . J e d n o d u š e ř e č e n o ,
pokoušely se lapit to, čehož existenci na veřejnosti zcela
zásadně popíraly. Sdělovaly n o v i n á ř ů m , že j d e o p o u h é
h a l u c i n a c e , a p ř i t o m se za t ě m i t o h a l u c i n a c e m i h n a l y
nejrychlejšími letadly.
Air Force o z n a m o v a l y každoročně veřejnosti, že pro­
jekt výzkumu UFO byl už pozastaven, ale z a p o m í n a l y se
jaksi zmínit, že další v ý z k u m n ý projekt byl právě uváděn
v život.
M o ž n á bylo toto m a t e n í veřejnosti k n ě č e m u d o b r é
a o b č a n é byli c h r á n ě n i před i n f o r m a c e m i , k t e r é b y j e
zcela jistě vážně znepokojily. Snad. Prokázané j e , že fakta
byla utajována tak dlouho, j a k to j e n šlo.
Jsou létající talíře s k u t e č n ý m i pohybujícími se objek­
ty? Patnáct vyspělých zemí světa včetně USA a Ruska za­
hájilo u s k u t e č ň o v á n í vládních p r o g r a m ů k p r o z k o u m á n í
takzvaných l é t a j í c í c h talířů. S v ý j i m k o u F r a n c i e , k t e r á
státní úřad k t o m u t o účelu nevytvořila. S h o d o u okolnos­
tí pak F r a n c i e j a k o j e d i n á z e m ě uveřejňovala ú p l n é ne­
cenzurované zprávy o výskytu U F O .
Německý projekt řídil dr. H e r m a n Oberth, proslavený
expert na rakety a k o s m i c k é lety, který j m é n e m své vý­
z k u m n é skupiny vydal stanovisko, že létající talíře j s o u
m i m o z e m s k é h o původu a zcela j i s t ě přilétají z vesmíru.
O několik týdnů později přešel dr. Oberth z N ě m e c k a do
USA a stal se p r a c o v n í k e m R E D S T O N E ARSENAL v Ala-
b a m ě , kde se h n e d proslavil svým veřejným p ř i h l á š e n í m
se k UFO.
Britská vláda rozhodla o ú p l n é m i n f o r m o v á n í veřej­
nosti a u v o l n i l a v e š k e r á h l á š e n í o výskytu UFO, ale už
v létě 1954 t o t o svoje b e n e v o l e n t n í stanovisko z m ě n i l a
a učinila z U F O vojenské tajemství. Britská veřejnost se
po delší čas nedozvěděla o UFO vůbec nic.
Jsou létající talíře s k u t e č n ý m i u m ě l ý m i objekty?
 D n e 15. k v ě t n a 1954 prohlásil š é f Air F o r c e g e n e r á l
Nathan T w i n i n g v t e x a s k é m A m a r i l m : „Nejlepší m o z k y
Air F o r c e se pokoušejí vyřešit tuto záhadu. Pokud UFO
přilétly z M a r s u , mají p ř e d n á m i t a k o v ý n á s k o k , že si
před n i m i n e m ů ž e m e být nijak jisti."
Za několik týdnů po t o m t o vystoupení o d p o v ě d n é h o
generála Air Force požádal plukovník F r a n k Milani, ředi­
tel civilní o b r a n y v B a l t i m o r e , aby Air F o r c e přestaly tajit
okolnosti výskytu UFO a poskytly veřejnosti pravdivé in­
formace.
M i l a n i se z m í n i l o b e z p o č t u svědectví o U F O , k t e r á
byla p o d á n a z hustě obydlených oblastí, j e ž spravoval je­
ho úřad. W i l m i n g t o n s k ý d e n í k DELAWARE prozradil ko­
n e č n ě 9. č e r v e n c e 1954 tajemství, j e ž dosud držely pod
pokličkou Air F o r c e , pod křiklavým t i t u l k e m : SPATŘENO
UŽ 100 ZÁHADNÝCH O B J E K T Ů . Článek se dovolával po­
znatků b a l t i m o r s k é observatoře a vycházel z očitých svě­
dectví pozorovatelů UFO, pořízených v rozmezí dvou let.
T a t o svědectví b y l a utajována a n e s l a p u n c v o j e n s k é h o
tajemství, ačkoli objekty zachycovaly i civilní radary n a d
W i l m i n g t o n e m . J e d e n z o b j e k t ů m ě l zcela m i m o ř á d n é
r o z m ě r y a byl spatřen nejprve n a d W a s h i n g t o n e m , než
se vydal s m ě r e m k B a l t i m o r e . T e n t o objekt získal j a k o
první o z n a č e n í Unidentified F l y i n g O b j e c t (UFO) a po­
j m e n o v a l i j e j tak pracovníci Air F o r c e .
Jsou létající talíře reálnými objekty?
Vláda USA soudí, že ano. P e n t a g o n vydal dva konkrét­
ní příkazy, k t e r é se UFO p ř í m o týkaly. První z n i c h je
z n á m pod o z n a č e n í m JANAP 1 4 6 - B , CIRUIS. (CIRUIS je
slovo složené ze z a č á t e č n í c h p í s m e n slov, týkajících se
pokynů ke shromažďování i n f o r m a c í o UFO). T e n t o pří­
kaz byl vydán v r o c e 1951, kdy b y l y j a k é k o l i p o z n a t k y
o UFO přísně tajeny. Poté o v š e m v e ř e j n ě vystoupil plu­
kovník Milani a došlo k vytištění č l á n k u SPATŘENO UŽ
100 ZÁHADNÝCH OBJEKTŮ. V roce 1954 vydal Pentagon
druhý příkaz pod názvem REGULATION 2 0 0 - 2 , pod
n í m ž je podepsáno nejvyšší velení armády USA. V n ě m
se už k o n k r é t n ě hovoří o UFO: ...zabránit všemi prostřed­
ky ohrožení bezpečnosti USA a jeho branných sil ze strany
UFO...
V paragrafu 9 REGULATION 2 0 0 - 2 je u v e d e n o : ...in­
formace o UFO nesmí být zveřejňovány, všechny zprávy mu­
sí nést označení TAJNÉ!
Oba tyto příkazy vedly ke shromažďování a vyhodno­
cování informací o UFO a současně k p ř í s n é m u utajení
získaných poznatků.
Jaké i n f o r m a c e o UFO tehdy veřejnost dostávala? Jed­
nu poskytl t i s k o v ý m l u v č í P e n t a g o n u v č e r v n u 1 9 5 4 ,
když řekl, že zpráv o výskytu UFO ubývá a že za pět prv­
ních m ě s í c ů roku bylo z a z n a m e n á n o j e n 8 7 hodnověr­
ných svědectví. T é h o ž dne však promluvil veřejně i plu­
kovník John 0 ' M a r a , zástupce velitele o c h r a n y vzdušné­
ho prostoru v o h i o s k é m Daytonu: „Air F o r c e dostávají
t ý d n ě více n e ž 7 0 0 h o d n o v ě r n ý c h svědectví o výskytu
UFO, což je nejvyšší počet, j a k ý byl kdy zaznamenán..."
Zatímco si lidé z Air Force poněkud n e o b r a t n ě srov­
návali noty, stovky oblastních deníků podávaly na titul­
n í c h s t r a n á c h svědectví o z á h a d á c h na n e b i , pozorova­
ných m í s t n í m i občany.
D n e 17. k v ě t n a 1 9 5 6 u v e ř e j n i l d e n í k DALLAS T I -
MES-HERALD článek s názvem ČTYŘI TRYSKOVÍ PILOTI
ZÁVODILI NA DALLASKÉM NEBI S LÉTAJÍCÍMI TALÍŘI.
Noviny získaly informace od pilota válečného námoř­
nictva majora Charlese Scarbrougha, který vedl seskupe­
ní čtyř l e t o u n ů S F - 9 7 . Major prohlásil, že se společně se
svými t ř e m i d r u h y ocitl uprostřed letící formace šestnác­
ti stříbrných disků, které po několik m i n u t doslova sko­
tačily okolo tryskových letounů, zatímco se j e j i c h postra-
šení piloti pokoušeli bezvýsledně držet s n e z n á m ý m i ve­
třelci krok.
Illinoiský J O L I E T NEWS-HERALD přinesl t é h o ž dne
zprávu pod t i t u l k e m : TALÍŘE P Ř I L E T Ě L Y NA NÁVŠTĚ­
VU, která z e v r u b n ě popsala svědectví o b č a n ů pozorují­
cích stříbrné disky nad m ě s t e m .
Z Aljašky, z Afriky i z celých USA přicházely o b d o b n é
zprávy. J e d n o m ě l y společné: popisovaly n e z n á m é objek­
ty létající vzduchem.
O co vlastně šlo? V roce 1954 označil doktor H e r m a n
Oberth, už j a k o z a m ě s t n a n e c vlády USA, že nepochybuje
o m i m o z e m s k é m původu UFO. Učinil to, třebaže v této
věci n e s m ě l vydávat žádné veřejné prohlášení.
Britský letecký maršál lord D o w n i n g měl přístup ke
v š e m s u p e r t a j n ý m i n f o r m a c í m a znal také obsah všech
tajných spisů British Royal Air F o r c e . V roce 1954 řekl ve­
řejně: „Létající talíře j s o u n e p o c h y b n ě m i m o z e m s k é stro­
je a podle toho by se s n i m i m ě l o jednat..."
Lord Downing nebyl sám, kdo radil k o b e z ř e t n ý m po­
s t o j ů m vůči l é t a j í c í m t a l í ř ů m . V č e r v e n c i 1952 se totiž
stalo, že po objevu létajících talířů nad washingtonským
vzdušným p r o s t o r e m zpanikařil službu konající operátor
Air F o r c e a vydal rozkaz s t í h a c í m l e t o u n ů m : „Sestřelte
j e ! " R o z k a z byl v y d á n k r á t c e p o p o l e d n i 2 6 . č e r v e n c e
1952 a platil pro c e l é území USA. Mezi p r o m i n e n t n í m i
vědci včetně Alberta Einsteina nastal poprask, okamžitě
požadovali, aby byl t e n t o rozkaz v zájmu celého lidstva
zrušen. O d ů v o d n ě n í žádosti bylo j e d n o d u c h é : pokud se
k Zemi přiblížili návštěvníci z j i n é planety, jistě by se do­
k á z a l i u b r á n i t p r o t i ú t o k u tak r e l a t i v n ě p r i m i t i v n í c h
zbraní, j a k ý m i byly rakety a letecké k a n ó n y .
Rozkaz „Sestřelte j e ! " byl zrušen p ř í m o z B í l é h o do­
mu už před s e d m n á c t o u hodinou t é h o ž dne. Navečer se
létající talíře p r o h á n ě l y nad W a s h i n g t o n e m , což potvrdili
očití svědkové i radiolokátory. Letadla se je pokoušela do­
honit, ale létající objekty snadno unikaly. Piloti se však
vraceli na základnu bez j e d i n é h o výstřelu.
Jsou létající talíře reálnými objekty?
Navzdory t ě l e s ů m k ř i ž u j í c í m n e b e nad Washingto­
n e m omílaly Air Force tvrdošíjně, že nejde o nic víc než
o pouhé halucinace. Věřily Air Force tomuto svému věč­
ně o m í l a n é m u tvrzení?
V prosinci 1953 letěl plukovník D. M. Blakeslee v trys­
kovém letounu F-84 nad severovýchodní částí Japonska,
když p ř í m o pod sebou spatřil skupinu zářících objektů.
P l u k o v n í k B l a k e s l e e se k n i m snažil přiblížit nejvyšší
rychlostí. Později vypověděl, že zářící objekty byly seřa­
zeny ve spirálové formaci, letěly vysokou rychlostí a veli­
ce snadno si j e j držely od těla.
Podle v ě č n ě opakované teze Air Force se plukovník
Blakeslee m u s e l stát obětí halucinací. Není bez zajíma­
vosti, že zkušený vojenský letec ani na okamžik nezapo­
chyboval o tom, co na vlastní oči viděl.
Poručík David B r i g h a m se vracel na svou leteckou zá­
kladnu v l e t o u n u P-51. I on přelétával severovýchodní
část Japonska. Panovala j a s n á n o c s vynikající viditelnos­
tí, psal se 29. březen 1952. Poručík zahlédl pod svým le­
t o u n e m zářící p ř e d m ě t ve tvaru disku. Letěl proměnli­
vou rychlostí, náhle se však ve vzduchu zcela zastavil, ja­
ko by si prohlížel kabinu i jednotlivé části poručíkova le­
tadla. Poté se objekt vzdálil s m ě r e m vzhůru. Druhý pilot
sedící za p o r u č í k e m B r i g h a m e m viděl totéž co velitel
a j e h o svědectví potvrdil.
I v tomto případě trpěli dva zkušení letci halucinace­
mi? Jak p o t o m vysvětlit, že po svých halucinačních blá-
bolech neztratili oprávnění k řízení n e s m í r n ě složitých
a drahých leteckých strojů?
Svědectví plukovníka Blakeslee a poručíka B r i g h a m a
j s o u typické výpovědi naprosto spolehlivých uživatelů
v z d u š n é h o prostoru, a o b d o b n ý c h svědectví bylo shro­
mážděno na stovky, a to od vojenských i civilních pilotů.
Žádný z těchto pilotů neztratil „po p ř e c h o d n é m omáme-
ní smyslů" pilotní licenci.
Uvedené případy byly drženy pod pokličkou, aby se
0 nich veřejnost nedozvěděla.
Od roku 1947, kdy se létající talíře objevily poprvé
nad světem, až do č e r v e n c e 1952, kdy se celá f o r m a c e
UFO „poflakovala" nad Washingtonem, se nikdo nepoku­
sil záhadnou cenzuru informací prolomit. Až po rozkazu
ze d n e 26. července 1952 „Sestřelte j e ! " se o UFO začalo
psát a mluvit.
Mezi 20.-26. červencem 1952 přeletělo nad Washing­
t o n e m asi čtyřicet UFO a o těchto přeletech se psalo už
dost zeširoka a bez obalu se o n i c h hovořilo v rozhlase
1 televizi. Ledy cenzury se však brzy opět zacelily. Stalo
se tak 13. srpna 1952, kdy podle záznamů Úřadu pro ci­
v i l n í letectví k ř i ž o v a l o n e b e v o k r u h u desíti m i l n a d
washingtonským letištěm, a to v rozmezí tří hodin, počí­
naje 20,30, celkem 68 UFO! Ačkoli tato skupina převýšila
s v ý m p o č t e m v š e c h n y dosavadní výskyty UFO, nepro-
klouzlo o této události na veřejnost ani j e d i n é slovo. Prv­
ní z m í n k a o 13. srpnu 1952 se objevila až v publikaci
o UFO z roku 1954, která byla ovšem u r č e n a j e n pro vlád­
ní úřady.
Stačí uvést j e d i n ý příklad důkladného fungování teh­
dejší cenzury o UFO: Dne 19. října 1953, deset m i n u t po
půlnoci, se dopravní letoun DC-6 letící z Filadelfie do
Washingtonu nacházel v letové hladině 8 0 0 0 stop. Pilot
oznámil základně svoji pozici, míjel právě hráz Conowi-
go, a sdělil předpokládaný čas přistání. Poté odložil mik­
rofon a očekával rutinní odpověd z letiště.
Jen o třicet sekund později byl přesvědčen, že se srazí
s j a k ý m s i svítícím o b j e k t e m ve tvaru disku, který n á h l e
vyklouzl z m r a k ů a řítil se p ř í m o na letoun. Pilot D C - 6
z a p n u l o k a m ž i t ě v a r o v n á světla. Disk odpověděl vlast­
n í m oslepujícím s i g n á l e m , který doslova protkl k a b i n u
d o p r a v n í h o l e t o u n u . O s l e p e n ý pilot ztratil na o k a m ž i k
o r i e n t a c i a j e h o D C - 6 se řítil dolů p l n o u rychlostí. Ob­
jekt, který m á l e m způsobil srážku, se letadlu o b r a t n ě vy­
h n u l a poté rychle zmizel.
DC-6 ztratil výšku a propadl se až do letové h l a d i n y
tři tisíce stop. Pasažéři vylétli při t o m t o sešupu z křesel
a váleli se v u l i č c e . N á h l ý m a n é v r letadla je p ř e k v a p i l
a zastihl nepřipravené. Pilot se spojil s letištěm a požádal
o lékařskou p o m o c pro p o t l u č e n é cestujíci, z n i c h ž na­
štěstí nebyl nikdo z r a n ě n vážněji. Odnesli to j e n b o u l e m i
a naraženinami.
O setkání DC-6 s U F O informoval ve svém p r v n í m vy­
dání WASHINGTON POST, avšak v e č e r n í k téhož vydava­
tele o události m l č e l . Určitě velice senzační zprávu však
nepřetiskly ani j i n é listy, ani o ní n e i n f o r m o v a l y rozhla­
sové a televizní s t a n i c e . P r o č p a k t a k o v é zastírání a za­
mlčování? Jaké m o h l o m í t důvody? Jako hrob m l č e l y
v š e c h n y tři největší zpravodajské agentury: United Press,
I n t e r n a t i o n a l News Service i Associated Press. Pokud tyto
agentury zprávu nepřinesly, z n a m e n a l o to, že n e b y l a ur­
č e n a ke zveřejnění. Uvedené agentury si mezi sebou veli­
ce k o n k u r o v a l y , a p r á v ě p r o t o b y l y v e l i c e z r a n i t e l n é .
V š e c h n y tři agentury rovněž poskytovaly vládě a zejmé­
na Pentagonu závažné a důvěrné informace, které uvízly
v j e j i c h i n f o r m a č n í c h sítích. Agentury, které by o d m í t l y
„spolupracovat" a uveřejňovaly by i ty zprávy, j e ž se vlá­
da pokoušela utajit, by se brzy propadly do i n f o r m a č n í
izolace a k o n k u r e n c e by nad n i m i záhy získala vrch. Po­
kud se tedy a r m á d a rozhodla z a ml čet příhodu D C - 6 , sta­
čily jí k t o m u dva j e d n o d u c h é k r o k y . Za prvé m u s e l a
označit objev UFO za nesmysl, aby a g e n t u r y m o h l y toto
stanovisko servilně papouškovat a brát je j a k o b e r n o u
m i n c i . Za d r u h é stačilo svolat n e f o r m á l n í posezení s ve­
d e n í m o n ě c h tří a g e n t u r a předestřít před ně například
t u t o v ě t u : „Pokud z a p o m e n e t e n a l é t a j í c í t a l í ř e , d á m e
v á m k dispozici daleko zajímavější informace..."
O pravděpodobnosti tohoto postupu svědčí průkazný
výskyt h e j n a UFO nad W a s h i n g t o n e m v létě 1952 a ná­
sledné m l č e n í sdělovacích prostředků o t o m t o jevu, s vý­
j i m k o u konstatování Air Force, že UFO j s o u nesmysl ne­
bo h a l u c i n a c e .
P o d o b n é c e n z o r s k é zásahy do l o k á l n í c h sdělovacích
médií j s o u o v š e m t e c h n i c k y n e m o ž n é - kdo by také do­
kázal b e z o s o b n í h o rizika umlčovat stovky m a l ý c h dení­
ků a m a g a z í n ů v jednotlivých státech Unie? Kdo by u m ě l
zavřít n a r á z ústa stovkám rozhlasových a televizních sta­
nic? To je o v š e m také důvod, proč r e g i o n á l n í m é d i a in­
formovala o UFO pravidelně, pokud o n i c h získala infor­
m a c e od v ě r o h o d n ý c h svědků. Z l o k á l n í c h novin pak ně­
kdy přetiskly zprávy o UFO i některé v ý z n a č n é c e n t r á l n í
listy.
D n e s už je víc než j i s t é , že UFO n e j s o u „halucinace­
m i " , j a k křičeli ti, co za to brali plat. U F O se objevily ve
všech státech světa a j e n díky této skutečnosti se započa­
lo a dále se pokračuje s n ě k t e r ý m i programy, které mají
z a ú k o l rozluštit j e j i c h z á h a d n ý p ů v o d . Existují o v š e m
d ů k a z y o t o m , že Air F o r c e o z n a č i l y d n e s už n a p r o s t o
p r ů k a z n ý výskyt UFO za nesmysl, ačkoliv tytéž objekty
p o z o r o v a l y h o d n o v ě r n é o s o b y i v j i n ý c h z e m í c h světa
a tyto objekty byly d o k o n c e n e p o c h y b n ě fotografovány,
zachytila je zrcadla hvězdářských d a l e k o h l e d ů a objevily
se i na obrazovkách n e o m y l n ý c h radarů. Tytéž UFO byly
d o k o n c e p r o n á s l e d o v á n y v o j e n s k ý m i tryskovými letou­
ny. P r o č se přes to v š e c h n o pokoušely Air Force informa-
ce o UFO zatajit? Jde n e p o c h y b n ě o záhadný a dodnes ne­
objasněný přistup.
Jaký je původ UFO? Co tady chtějí? Dokázaly, j a k sou­
dil dr. Oberth i řada j i n ý c h vědců, překonat sílu gravita­
ce? Lze se domnívat, že by se Z e m ě stala letištěm nezná­
m ý c h návštěvníků ze vzdálených světů a galaxií? Nesou­
visí podivné záblesky na Měsíci v posledních letech také
sUFO?
Možná že v tajných archivech některých vlád jsou do­
kumenty, které by m o h l y poodhrnout tajemnou roušku
visící nad záhadami UFO.
Tajemství, pokud v ů b e c existuje, zůstává dodnes ta­
j e m s t v í m . Na závěr je třeba uvést větu veterána korejské
války, generála Douglase MacArthura, který patřil mezi
nejlépe informované m u ž e Pentagonu: „Národy světa by
se m ě l y semknout a postupovat společně, pokud totiž do­
j d e k v á l e č n é m u konfliktu m i m o ř á d n é h o významu, pak
půjde zcela jistě o válku světů..."
Tato věta zazněla v generálově p r o s l u l é m interview
7. prosince 1955.

27/ Signály z vesmíru

Existují důkazy o t o m , že se s naší planetou pokusily
navázat spojení m i m o z e m s k é civilizace?
Signály z vesmíru j i s t ě přicházejí, j d e j e n o to, zachy­
tit je a rozluštit.
Dne 4. června 1956 o z n á m i l a n á m o ř n í observatoř ve
Washingtonu, že j e j í vědečtí pracovníci j s o u si jisti úspěš­
n ý m z a c h y c e n í m rádiových signálů z vesmíru. P o m o c í
obřího teleskopu přijali několik slabých impulzů, které
obsahovaly údaje o teplotě na povrchu Venuše, blízké bo-
du varu, což také vysvětlovalo, proč je V e n u š e neustále
zahalena o b l a k e m páry či plynů.
Státní univerzita v Ohiu uveřejnila 2. července 1956
tiskovou zprávu, která šla j e š t ě dále než washingtonská
observatoř. Pracovník univerzity, a s t r o n o m doktor John
D. Kraus, prohlásil, že zachytil rádiové vysílání „podobné
radiotelegrafickým s i g n á l ů m " , o n ě m ž se domníval, že
pochází z Venuše.
Dr. Kraus uvedl, že se mu podařilo přijmout z vesmí­
ru dvě naprosto odlišné zprávy, neboli signály „prvního
typu" na vlnové délce 11 metrů, avšak silně rušené bouř­
kou. Z a n e d l o u h o však zachytil signály „druhého typu",
o nichž řekl: „Tyto signály pocházejí s největší pravděpo­
dobností z Venuše..." Usuzoval tak na základě faktu, že
obří radioteleskop, který signály zachytil, směřoval k Ve­
nuši. Signály „druhého typu" nesly charakteristické zna­
ky b ě ž n é h o vysílání, současně se však také podstatně liši­
ly od signálů pocházejících z pozemských stanic. Doktor
Kraus z této podobnosti i odlišnosti usoudil, že j d e o sig­
nály z j i n é planety. Průkazné j e , že obří radioteleskop ty­
to signály z a c h y c o v a l p o u z e v případě, když s m ě ř o v a l
k Venuši.
Oba výše uvedené případy nejsou ovšem ani zdaleka
ojedinělé.
V ý z n a m n é o b s e r v a t o ř e a u n i v e r z i t y na c e l é m světě
užívají o b r o v s k é radioteleskopy, které j s o u s m ě r o v á n y
k j e d n o t l i v ý m p l a n e t á m p o d o b n ě j a k o radioteleskop dok­
tora Krause. V š e c h n a tato zařízení j s o u m i m o ř á d n ě citli­
vá a f i n a n č n ě e n o r m n ě n á k l a d n á a j e j i c h č i n n o s t n e n í
proto nijak nahodilá. Jsou u r č e n a výhradně k zachycová­
ní signálů z vesmíru, vyslaných inteligentními bytostmi.
S v ě t o z n á m ý vědec Marconi oznámil v t o m t o století ja­
ko první, že zachytil rádiové signály na frekvenci, j a k o u
neužívala žádná z pozemských stanic. M a r c o n i toto vysí-
láni přijal na své j a c h t ě uprostřed S t ř e d o z e m n í h o m o ř e
a osobně mu nepřikládal větší význam. Požádal j e d n o h o
ze svých asistentů, aby o této události informoval j i s t é
newyorské o b c h o d n í k y , a takto se M a r c o n i h o p ř í h o d a
dostala do newyorských nedělních novin a každý se o ní
dozvěděl.
N e m é n ě slavný vědec Nikola Tesla oznámil světu, že
zachytil z á h a d n é šifrované signály p o m o c í a n t é n y na­
směrované k Marsu. Ani Tesla nedělal okolo tohoto své­
ho poznatku velký rozruch na veřejnosti, pouze publiko­
val fakta. „Pokud se Mars pokoušel dostat do spojení se
Zemí, pak by to Z e m ě měla vědět," řekl.
V roce 1924 oznámila skupina amerických inženýrů,
že také oni přijali signály odlišné od všech pozemských
kódů, přestože vyhlížely j a k o by je kódovala inteligentní
bytost. Tyto signály byly zaznamenány, hojně se o nich
diskutovalo, a později, j a k už to bývá, se na tuto událost
pozapomnělo. Nikoli však nadlouho. Už po n e c e l é m roce
oznámila skupina vědců n á m o ř n í h o výzkumného ústa­
vu ve W a s h i n g t o n u překvapující zprávu. Když se totiž
pokoušeli z a z n a m e n a t rádiové signály na citlivou che­
mickou desku, ozvalo se z éteru zvláštní pípání, které se
v n i č e m nepodobalo obvyklému radiotelegrafickému vy­
sílání, navíc šlo o nesrozumitelný kód. Když pak v labo­
ratoři záznam uchovaný c h e m i c k o u cestou vyvolali, ne­
mohli uvěřit vlastním očím. Signály totiž vytvořily podo­
bu zkarikovaných lidských tváří. Nepochybně šlo o lid­
ské obličeje!
Po několikaměsíčních přípravách se v roce 1926 usku­
t e č n i l kolektivní pokus vědců z univerzity J o h n a Hop-
kinse v Nebrasce. Na experimentu se podíleli rovněž ex­
perti na rádiová z a ř í z e n í z m i n i s t e r s t v a n á m o ř n i c t v a .
Společně se pokoušeli dosáhnout rádiového spojení
s Marsem. Tato legrace stála na tehdejší dobu požehna-
nou sumu - několik set tisíc dolarů, které většinou padly
na výstavbu výkonné vysílací a citlivé přijímací stanice.
Experiment probíhal dva týdny, ale výsledek byl nulový.
I dnes, o padesát let později, se soudobá moderní vě­
da zabývá v y s t r k o v á n í m uší do m i m o z e m s k é h o éteru,
používá k t o m u lepší a výkonnější zařízení a dosahuje za­
jímavějších výsledků. Kronika nevysvětlitelných přenosů
v éteru by ovšem nebyla úplná bez události, která nepo­
chybně patří do kategorie „nejzáhadnější ze všech".
Televizní signál je relativně značně omezen ve svém
dosahu. Vysílací stanice pokrývá obvykle území v okru­
hu až 150 m i l . J a k é však m u s e l o být p ř e k v a p e n í brit­
ských televizních diváků, když si j e d n o h o zářijového dne
v roce 1953 pustili televizní přijímače a uviděli a uslyšeli
program americké televizní společnosti KLEE z Housto-
nu. Obraz na přístroji byl tak j a s n ý a zřetelný, že si jej ně­
kteří Britové vyfotografovali (tehdy pochopitelně neexis­
tovaly satelity, umožňující podobné přenosy). Řada brit­
ských s p e c i a l i s t ů byla z m o b i l i z o v á n a , aby se i o n i na
vlastní oči přesvědčili o této skutečnosti, a rovněž oni za­
chytili signál z USA bez těžkostí.
Odborníci z toho nevyvozovali překotné závěry, nej­
prve se spojili s ú ř e d n í m i místy v USA, aby dostali infor­
maci o televizní společnosti KLEE, a informovali je o zá­
hadě objevivší se B r i t ů m na televizních obrazovkách.
Teprve pak nastal poprask.
Televizní stanice v texaském Houstonu nesoucí název
KLEE přestala vysílat a zanikla v roce 1950! Zástupce fir­
my KLEE informoval BBC, že KLEE nevysílala už tři roky
p ř e d t í m , než B r i t o v é z a z n a m e n a l i j e j í televizní obraz.
Dlužno říci, že technický zázrak - videorekordér - nebyl
v té době ještě ani v plenkách.
Britové se rozhodli, že přijdou této záhadě na kloub.
Pokud si někdo zažertoval, potřeboval k t o m u tehdy ve-
řejně nedostupné a vysoce speciální zařízení, navíc zcela
m i m o ř á d n ě finančně náročné. Po důkladném vyšetřová­
ní a zkoumání vyloučila britská i americká strana even­
tualitu podobného žertíku.
Co se tehdy stalo? Odkud signál přišel? Kde se ucho­
vával po d l o u h é tři roky? Jak to, že zasáhl j e n b r i t s k é
ostrovy? Kdo a j a k signál vyslal?
Vedoucí technické správy B B C řekl novinářům: „Pro­
věřovali j s m e tuto událost ze všech možných úhlů a na
základě všech informací, které jsou dosud známy o tele­
vizním vysílání. Je zcela nemyslitelné, že by se signály
dokázaly uchovat v nějakém prostoru až do chvíle, kdy
se n á m zjevily na obrazovkách. To je fyzikálně nepřijatel­
ná úvaha, stejně j a k o předpoklad, že byly nazpět odraže­
ny n e z n á m ý m v e s m í r n ý m t ě l e s e m z nějaké o h r o m n é
vzdálenosti. Napadá nás pouze j e d i n é vysvětlení: záhad­
né televizní signály k n á m vyslaly nějaké inteligentní by­
tosti záměrně, ze zdroje n á m n e z n á m é h o a za okolností
zcela nevysvětlitelných."

28/ Ďábel v Devonu

Dne 8. února 1855 se obyvatelé Devonshiru probudili
do zasněženého rána a žasli. B ě h e m noci je totiž navštívil
záhadný a n e z n á m ý vetřelec. Od T o p s h a m u a Bictonu na
severu až k Dawlishi a Totnesu na j i h u „něco" zanechalo
na sněhu, zdech, plotech a střechách domů otisky chodi­
del, vyhlížející tak, j a k o by po t ě c h t o vskutku až nedo­
stupných m í s t e c h n ě k d o prošel. Kdo byl původcem té­
m ě ř neuvěřitelného množství stop a kdo dokázal „cho­
dit" po tak nepřístupných a bizarních místech? Kdo to
byl a odkud přišel?
Před o n o u zvláštní nocí napadl v Devonshiru s n í h
a vytvořil po kraji jednolitou bílou a n i č í m nenarušenou
pokrývku. Návštěvník do ní otiskl svoje šlépěje a denní
světlo prozradilo nepochybně j e h o pochodovou trasu.
Ráno tyto otisky objevilo několik osob. Například pe­
kař z Topshamu, jakýsi George Fairly, si povšiml podiv­
ných stop vedoucích až k j e h o dveřím, kde se však stočily
doprava a pokračovaly asi na pět stop vysoké zídce. Zde
záhadně zmizely a sníh další stopy neukázal. Že by měl
podivný host také křídla? Pan Fairly pátral po dalších po­
d r o b n o s t e c h . Zjistil, že otisky j s o u p o d o b n é m stopám,
které by ve sněhu mohlo zanechat kopyto. Pan Fairly byl
velice rozrušen, ale nikoho nepřivolal a žádný poplach
nespustil, protože musel upéct ranní chleba.
V dalších osadách Devonshiru učinili občané podob­
ná zjištění. Někdo n e b o něco obcházelo noční krajinou
a zanechávalo ve sněhu otisky prazvláštního paznehtu či
kopyta. Stopy vedly z osady do osady a celkové délka ře­
tězce šlápot přesáhla vzdálenost sta mil. Záhadné stopy
směřovaly z Exmouthu, ležícího u jezera, na sever k Ra-
l e i g h u a B i c t o n u , západně do W o o d b u r y a T o p s h a m u
a odtud k zálivu. Znovu se objevily na j i h u poblíž Pow-
dershamu, pak zahnuly k Lusombe a Teignmouthu. Zde
opět na vodní hladině končily, aby se znovu objevily ně­
kolik mil jižně, j a k o by spadly s n e b e , poblíž Newtonu
a rovněž u Torquay, odkud si to přes vrcholky střech,
přes ploty a sněhové pláně namířily k Totnesu.
Už před polednem zavládla v celé oblasti panika. Sku­
piny mužů vyzbrojené tím, co j i m právě přišlo pod ruku,
hledaly původce této neuvěřitelně nezvyklé pochodové
trasy, z a z n a m e n a n é ve sněhu zcela n e z p o c h y b n i t e l n ě .
Kdo to šmejdil okolo jejich příbytků m i n u l é noci?
Panika a zděšení vzrostly znovu před setměním. Vrátí
se neznámý i následující noci?
Ne všichni ztratili tenkrát hlavu, a tak se n á m až do-
dnes zachovala fakta, z nichž si lze utvořit o tehdejší udá­
losti zcela j a s n ý o b r a z . T H E T I M E S r o v n ě ž u v e ř e j n i l y
všechny podstatné okolnosti t a j e m n é h o případu, v n ě m ž
n e z n á m é stvoření způsobilo paniku a zděšení v řadách
m í s t n í c h obyvatel. Tyto noviny napsaly:
Stopy se jevily tah, jako by pocházely spíše od dvounohé-
ho než čtyřnohého stvoření. Měřily na délku osm palců, při­
čemž všechny otisky byly totožné, na šířku měřily dva a půl
palce, U některých otisků bylo možno pozorovat zřetelný roz­
štěp, ale většinou byly stopy jednolité, s malým obloukem ve
vrcholu...
Reportér T H E T I M E S p o z n a m e n a l , že záhadné stvoře­
ní přistupovalo ke dveřím celé řady domů, aniž by zde
zanechalo důkazy svědčící o nějaké činnosti. Ještě za o s m
dnů panovala v celé oblasti taková panika, že nikdo ne­
opouštěl po s e t m ě n í svůj příbytek, s výjimkou ozbroje­
ných skupin. Některým n o v i n á ř ů m bylo vysvětlení zřej­
m é , ze stop vyčetli vše, k r o m ě n e p a t r n é maličkosti, ne­
řekli totiž, o j a k é h o tvora jde. Pokud to byl čtyrnožec, řa­
dil svoje stopy m i m o ř á d n ě nezvykle a nelogicky. Jestliže
šlo o dvojnožce, co to bylo za z á h a d n é h o tvora? S výjim­
k o u některých ptáků, kteří kladli j e d n u nohu za druhou,
žádný dvounohý živočich takto nikdy nekráčel.
Místní „experti" však už přicházeli s vlastními inter­
pretacemi. Reverend G. M. Musgrave byl první, kdo zá­
hadu „rozluštil". Chlácholil své ovečky, že stopy nezane­
chal nikdo j i n ý než klokan. Reverenda už však nezajíma­
lo, j a k se do Devonshiru z daleké Austrálie dostal, ani j a k
a proč asi putoval po střechách usedlostí.
Jiní „experti" prohlašovali, že stopy zanechali jezevci,
vydry, skákavé krysy či obrovští ptáci, kteří s e m zalétli
z d r u h é h o k o n c e světa. Všechna tato „vysvětlení" m ě l a
j e d i n o u chybičku, nebrala totiž v úvahu průkazné a pod­
statné okolnosti. Záhadný tvor totiž putoval n e j e n po ze-
mi a částečně i vzduchem, ale urazil také značný kus ces­
ty pořádně studenou vodní lázní - mezi E x m o u t h e m
a T o t n e s e m , a to vše dokázal za necelých pět hodin.
Objevila se i teorie, podle níž stopy zanechali dva ne­
bo i tři záhadní tvorové. Jeden m o h l vystoupit z řeky Exe
u E x m o u t h u , prošel B i c t o n e m a T o p s h a m e m a pak se
vrátil n a z p á t e k . D r u h ý tvor vystoupil ze zálivu poblíž
P o w d e r h a m s k é h o z á m k u a vydal se na putování až do
T e i g n m o u t h u , kde se znovu ponořil do vody. Třetí tvor
vyšel ze zátoky u T e i g n m o u t h u a prošel svou trasu končí­
cí u Totnes. Tato teorie by obstála pouze za předpokladu,
že všichni tři n e z n á m í tvorové, se zcela m i m o ř á d n ý m i
pohybovými schopnostmi, se na svůj pochod vydali přes­
ně ve stejnou dobu a ve stejné chvíli z trasy sešli, aniž by
je kdokoli viděl a slyšel.
Několik tisíc osob hledělo s ú ž a s e m na stopy nezná­
m é h o tvora. Trvalo několik týdnů, než panika ustoupila,
ale j e š t ě po m n o h o let patřil n e z n á m ý návštěvník k nej-
oblíbenějším konverzačním tématům.
Devonshirský dábel m ě l svého předchůdce, který se
objevil už v roce 1840. Napsal o n ě m výzkumník pobýva­
j í c í v Antarktidě, kapitán James C. Ross, který se v květnu
u t á b o ř i l n a m í s t ě z v a n é m K e r g u e l e n s k ý ostrov. Ross
o své zkušenosti napsal:
Nikdy jsme nespatřili žádného živého tvora, avšak nalezli
jsme stopy podobné stopám ponika či osla, které zkoumala
skupina pod vedením poručíka Birda a jejichž měření prove­
dl dr. Robertson. Stopy měřily tři palce na délku a dva palce
na šířku a měly viditelnou prohlubeň, která je obvyklá na
kopytu koně. Muži stopu sledovali v čerstvě napadnutém
sněhu v naději, že snad záhadného tvora spatří, ale ztratili ji
v ledovém poli, z něhož byl sníh vyfoukán.
P ř i p u s ť m e , že tvorové, kteří na obou m í s t e c h stopy
zanechali, m o h l i pocházet ze d n a o c e á n u . Co v í m e o oby-
 vatelích m o ř s k ý c h hlubin? Málo n e b o t é m ě ř nic, což do­
kazuje i událost z listopadu 1953, kdy byl na b ř e h ostrova
Canvey, p a t ř í c í m u Británii, vyplaven mrtvý tvor v pokro­
č i l é m stadiu rozkladu. Nikdo z p ř i v o l a n ý c h osob nedoká­
zal tvora biologicky n i k a m zařadit, a n e ž se dostavili slo­
vutní odborníci z Londýna, bylo zahnívající tělo z hygie­
n i c k ý c h důvodů s p á l e n o . Z a c h o v a l s e však j e h o popis,
takže je zřejmé, že šlo o m o ř s k é h o živočicha, j e h o ž trup
a k o n č e t i n y byly u z p ů s o b e n y tak, že mu dovolovaly cho­
dit po souši v z p ř í m e n ě . Naštěstí pro vědu n e s k o n č i l ten­
t o p ř í p a d j e n h r s t i č k o u t e p l é h o p o p e l a . D n e 11. s r p n a
1 9 5 4 kráčel při b ř e h u ostrova C a n v e y r e v e r e n d J o s e p h
Overs a při p r o c h á z c e spatřil p o d i v n ě vyhlížející mrtvo­
lu, vyplavenou v m a l é m o ř s k é z á t o c e . R e v e r e n d poslal
j e d n o h o ze svých průvodců pro policii. Policisté pak při­
volali opravdové o d b o r n é znalce. T v o r byl dlouhý či vy­
soký asi dvě a půl stopy, vážil dvacet pět liber, m ě l dvě
veliké oči a výrazné chřípí, byl vybaven žábrami, ale na­
m í s t o rybích šupin byl pokryt růžovou kůží, připomína­
j í c í kůži vepře. Měl výrazná a široká ústa. Nejpozoruhod­
něji se jevila c h o d i d l a tohoto z á h a d n é h o tvora. Živočich
m ě l dvě krátké n o h y z a k o n č e n é c h o d i d l y s pěti pazoury,
u z p ů s o b e n ý m i do kopyta a s o b l i n o u ve vrcholu.
Jsou oni dva živočichové, vyvržení m o ř e m na pobřeží
ostrova Canvey, k o n e č n ý m r o z ř e š e n í m d e v o n s h i r s k é zá­
h a d y z m i n u l é h o století? Anebo n á m j e n přibyly další ne­
zodpovězené otázky?
 29/ Ošizený kat
Dav se zklidnil a nad m ě s t e m zavládlo naprosté ticho.
Pak se ozvaly zlověstné kroky. Na h r u b o u dlažbu vedoucí
z věznice do s o u d n í budovy vkročilo devět mladých mu­
žů. Byli to vůdci v z b o u ř e n é irské mládeže, o b v i n ě n í ze
zrady k r á l o v n y . P ř i c h á z e l i o b k l o p e n i vojáky, z a k o v á n i
v železech a p ř i p o u t á n i j e d e n ke d r u h é m u j a k o nejnebez-
pečnější zločinci. Psal se rok 1848 a v z h l e d e m k okolnos­
t e m m o h l i být odsouzeni pouze k trestu smrti.
S výjimkou č l e n ů s o u d n í h o dvora a devíti vězňů zela
o b r o v s k á s o u d n í síň p r á z d n o t o u . O b v i n ě n í m u s e l i být
potrestáni s p ř í k l a d n o u tvrdostí, aby duch rebelie, který
reprezentovali, byl v y k o ř e n ě n .
Předsedající si odkašlal a spustil: „Patricku D a n a h u e ,
Charlesi Duffy, T h o m a s i M c G e e , J o h n e Mitchelli, Michae­
li Irelande, T h o m a s i Meaghere, T e r e n c i M c M a n u s i , Mor-
risi Lyene a R i c h a r d e 0 ' G o r m a n e , byli j s t e shledáni vin­
n ý m i ze zločinu spřísahání vůči královně. C h c e t e k t o m u
j e š t ě n ě c o dodat předtím, než b u d e vynesen rozsudek?"
T h o m a s M e a g h e r byl m l u v č í m skupiny o b v i n ě n ý c h . Ven­
ku panoval teplý a j a s n ý den a o k n a soudní budovy byla
otevřena d o k o ř á n . M e a g h e r věděl, že venku stojí bez hle­
su d a v s l y š í c í k a ž d é slovo, k t e r é v s o u d n í s í n i p a d l o .
A tak svoji o d p o v ě d artikuloval zřetelně a nahlas a ta se
podle j e h o p ř e d p o k l a d u donesla až k u š í m naslouchající­
ho zástupu, což o v š e m zaregistroval i soudce.
„Vaše c t i h o d n o s t i , " začal Meagher, „provinili j s m e se
poprvé, ale nikoli naposledy. T e n t o k r á t to s n á m i bylo
j e d n o d u c h é , o č e m ž svědčí skutečnost, že j s m e tady. Jen­
ž e m y v á m t e d d á v á m e č e s t n é slovo, ž e t o příště b u d e
s n á m i složitější. Příště totiž už n e b u d e m e natolik bláho­
ví, a b y c h o m se dali chytit."
Zvenčí se ozval bouřlivý potlesk naslouchajících. Ro-
zezlený soudce okřikl obviněného, udeřil kladívkem do
stolu a zjednal pořádek. Pak bleskurychle vynesl nad ob­
viněnými trest smrti oběšením.
O n ě c h devět mladých irských vůdců zaujalo pozor­
nost nejširší světové veřejnosti, která pozvedla svoje hla­
sy za j e j i c h záchranu. Mladíci získali četné i vlivné pří­
mluvce v s a m o t n é Anglii. Moudří lidé nechtěli, aby po
popravě povstali noví mučedníci. Královna Viktorie po­
važovala rovněž za n e r o z u m n é potvrdit rozsudky smrti
nad sympatickými a inteligentními mladíky, a tak soud­
ní výrok z m ě n i l a na doživotní n u c e n é práce v tehdy ne­
hostinné a nebezpečné australské divočině.
Takový zvrat mladíci očekávali a velice j e j přivítali,
nebyli totiž pouhými vlastenci, ale měli i řádný kus mla­
dické odvahy. A tak brzy poté, co dorazili k australským
b ř e h ů m , dali vale doživotním n u c e n ý m pracím, aby svo­
j e n a d á n í z a m ě ř i l i n a n e p o p i r a t e l n ě p r o s p ě š n ě j š í čin­
nost, než byla o t r o č i n a v a u s t r a l s k é m buši. J e d n o d u š e
uprchli.
John Mitchell odejel do USA a stal se b r i l a n t n í m new­
yorským politikem, j e h o ž syn byl později zvolen staros­
tou této světové metropole. T o m M c G e e se stal velice zá­
hy č l e n e m kanadské vlády. T e r e n c e McManus a Patrick
D a n a h u e dosáhli v USA h o d n o s t i b r i g á d n í c h g e n e r á l ů
Unie v době o b č a n s k é války Severu proti Jihu. Richard
0 ' G o r m a n s e stal g e n e r á l n í m g u v e r n é r e m v N o v é m
Foundlandu. T o m Meagher udělal kariéru ve funkci gu­
vernéra v M o n t a n ě .
Tři další muži získali význačné postavení v zemi, do
níž byli posláni za trest. Morris Lyene se stal proslulým
č l e n e m Nejvyššího soudu a j e š t ě p ř e d t í m vyhrál řadu
proslavených sporů vůči britským právníkům. Do úřadu
člena Nejvyššího australského soudu byl Lyene uveden
svým někdejším spoluvězněm M i c h a e l e m Irelandem.
 A to nejpikantnější nakonec. Když královna Viktorie
přijímala ke slyšení nově zvoleného ministerského před­
sedu Austrálie Charlese Duffyho (bylo to v roce 1871), po­
šeptal jí její tajemník, že j d e o t é h o ž Duffyho, který byl
právě před třiadvaceti lety odsouzen za velezradu k tres­
tu smrti o b ě š e n í m . Když pak Charles Duffy vyprávěl krá­
lovně o osudech dalších osmi zločinných velezrádců, vy­
padala královna potěšené. Snad si uvědomila, že kat sice
vyšel n a p r á z d n o , zato však j e h o m a n d a n t i přispěli lid­
stvu více než svrchovanou m í r o u h u m a n i t y .
OBSAH

ČÁST PRVNÍ

1/ Zázrační koně z Elberfeldu 7

2/ Záhadná smrt Napoleona Bonaparta 16
3/ Jiskry života 24
4/ Zmizelá vesnice 28
5/ Kdo zastřelil Abrahama Lincolna? 30
6/ Opuštěná bitevní lod 44
7/ Neklidní mrtví 46
8/ Nedosažitelný poklad Dubového ostrova 57
9/ Teresa Neumannová - živoucí záhada 66

ČÁST DRUHÁ

1 0 / Nazpět se nikdo nevrátil 74

1 1 / Besslerovo kouzelné kolo 85
1 2 / Prokletá briga? 92
13/ Sen plný novinových titulků 98
14/ Nevysvětlitelné zmizení Olivera Larcha 102
1 5 / Tři zázrační psi 105
16/ Stráveni o h n ě m 110
17/ Tajemná síla Cheira Velikého 115
1 8 / Bezplatná n á m o ř n í navigace 122
ČÁST TŘETÍ

19/ Prokletý Scharnhorst 126

20/ Zázračné proroctví svaté Odelie 130
2 1 / Muž odnikud 136
22/ Zázračný motor Johna Keelyho 140
2 3 / Hledání admirála pod zemí 148
24/ Jak kobyla vyřešila záhadu 151
2 5 / Novodobý Jonáš 156
26/ Záhady létajících talířů 159
27/ Signály z vesmíru 168
28/ Ďábel v Devonu 172
2 9 / Ošizený kat 177
 Frank Edwards
NEJZÁHADNĚJŠÍ ZE ZÁHADNÝCH

Z a n g l i c k é h o originálu S t r a n g e s t of All, v y d a n é h o
nakladatelstvím A Citadel Press B o o k v New Yorku,
přeložil P e t r Novotný.
Obálka, frontispice a grafická úprava R o m a n Karpaš.
Vydalo nakladatelství Dialog v roce 1993
j a k o svou 9 2 . publikaci.
R e d a k c e a sazba Typografické a redakční studio
Oldřich Škrbel a R o m a n Karpaš.
Vytiskly T i s k á r n y Vimperk.
AA 8,93, VA 9,38
Vydání první, stran 184
ISBN 8 0 - 8 5 1 9 4 - 9 0 - 2
62-019-93
 dialog
ZÁHADNÍ LIDÉ, první publikace Franka Edwardse
z pentalogie NEJVĚTŠÍ ZÁHADY SVĚTA se u českých
čtenářů setkali s příznivým ohlasem. Druhý svazek
NEJZÁHADNĚJŠÍ ZE ZÁHADNÝCH
obsahuje 29 zdokumentovaných událostí, které se
skutečně odehrály a které vzbudily úžas statisíců,
ba milionů lidí. Není divu, vždyť ani dnes nedokážeme
vysvětlit neuvěřitelné schopnosti Angličana Cheira
Velkého, jenž na den přesně předpovídal příští osudy
korunovaných hlav, které ho pozvaly na své dvory.
Např. ruskému caru Mikuláši II. Cheiro dvacet let
dopředu předpověděl, že bude v roce 1917 svržen
z trůnu a později zastřelen i s celou rodinou... Lze snad
na konci 20. století nějak objasnit prokázané schopnosti
elberťeldského hřebce Muhameda, který před očima
vědců z celé Evropy počítal hravě třetí odmocniny?
Představme si úžas amerických psychologů, které svými
matematickými schopnostmi a jasnovidectvím
zahanboval docela obyčejný pes. A co si máme myslet
o klisně, která bezradným policistům označila, kde mají
hledat nezvěstné osoby, nebo o případu muže, který
přežil patnáct hodin ve velrybím žaludku? •
Můžeme jen číst a žasnout...

V roce 1994 vydá nakladatelství Dialog i zbývající tři

svazky spisů známého amerického novináře a doku­
mentaristy Franka Edwardse:
ZÁHADNĚJŠÍ NEŽ VĚDA (cca 49,- Kč)
ZÁHADNÝ SVĚT (cca 49,- Kč)
ZÁHADNÉ UDÁLOSTI (cca 49,- Kč)

Knihy si můžete objednat na dobírku

(poštovné a balné 10,- Kč) na adrese
DIALOG - kniha poštou,
box 392,
460 01 Liberec 1

ISBN 80-85194-90-2
62-019-93