05.07.

24 10:46 Adolf Kajpr – Wikipedie

Adolf Kajpr
Adolf Kajpr (5. července 1902 Hředle[1][2] – 17. září 1959 Leopoldov) byl český Služebník Boží
jezuita, katolický kněz, horlivý kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, publicista a Adolf Kajpr
vydavatel katolického tisku. Vyjadřoval se nejen k ústředním tématům katolické SJ
víry, ale také k soudobým společenským a politickým tématům. Za své názory byl
řeholní kněz
vězněn nacisty (1941–1945) i komunisty (1950–1959). Po devíti letech v
komunistických žalářích, ve věku 57 let, zemřel „v pověsti svatosti a mučednictví“.

Život

Dětství a mládí (1902–1927)

Adolf Kajpr se narodil 5. 7. 1902 v Hředlích, pokřtěn byl 12. 7. 1902 v kostele sv.
Vavřince v nedalekém Žebráku. Rodiče Adolf (1859–1906) a Anna, roz. Kytková
(1861–1905), si v Hředlích pronajali hostinec a řeznictví. Po smrti matky se otec
se syny vrátil do rodných Bratronic. Sám však záhy zemřel také. O osiřelé chlapce
se starala hodná a přísná teta Klára spolu s manželem Josefem Bůžkem. V letech
1908–1916 studoval v obecné škole. Potom nádeničil, krátce se učil ševcem a
nakonec vstoupil do učení v nedalekém mlýně Roučmída (http://www.genea.cz/i
ndex.php?id=58&did=200568). Projevil však zájem o studium a proto se
P. Adolf Kajpr před rokem 1940
samostatně připravil ke studiu na gymnasiu. V letech 1924–26 absolvoval službu
v československé armádě. Poté, ve věku 24 let, byl přijat na Arcibiskupské Církev římskokatolická

gymnasium v Praze spravované jezuity.[3] Zasvěcený život

Institut jezuité

Vstup do Tovaryšstva Ježíšova (1928–1937) Noviciát 1928

Svěcení
Po sextě vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova, který strávil v letech 1928–
30 na Velehradě. Přitom se také připravil k maturitní zkoušce, kterou vykonal s Kněžské svěcení 26. července 1936,
vyznamenáním. Dne 15. 8. 1930 složil na Velehradě řádové sliby. V letech 1930– Innsbruck
32 studoval filosofii v belgickém Eegenhoven a 1932–36 teologii v rakouském Osobní údaje
Innsbrucku (Rakousko). Tam přijal dne 26. 7. 1935 kněžské svěcení. O několik Datum narození 5. července 1902
dní později slavil primici v kostele sv. Ignáce v Praze a v kostele Všech svatých v Místo narození Hředle
Bratronicích. Bezprostředně po závěrečných zkouškách byl na rok 1936–37 vyslán
Rakousko-Uhersko
na třetí probaci ve francouzském Paray-le-Monial. Po skončení formace se vrátil
Křest 12. července 1902, kostel
do vlasti.[4]
sv. Vavřince, Žebrák
Datum úmrtí 17. září 1959 (ve věku
Kněžství a tiskový apoštolát (1937–1941) 57 let)
Od r. 1937 Kajpr žil a pracoval u sv. Ignáce v Praze. Plnil své povinnosti v řádové Místo úmrtí Leopoldov
komunitě, působil v pastoraci, vedl exercicie. Vyučoval křesťanskou filosofii na Československo
Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském (1940–41). Nejširší dopad měla Příčina úmrtí infarkt
jeho aktivita na poli tiskovém. Stal se redaktorem čtyř řádových časopisů, do
Místo pohřbení řádová hrobka na
nichž sám přispíval: Obrození (1939–40), Dorost (1939–40), Nové směry (1940–
Vyšehradě
41) a Posel Božského Srdce Páně (1937–41).
Národnost česká
List Dorost vzbudil r. 1939 nevoli okupantů, když se na titulní straně objevila Rodiče Adolf (1859–1906) a Anna,
fotomontáž, na níž Kristus-Héraklés přemáhá trojhlavého psa Kerbera, který roz. Kytková (1861–1905)
střeží lidi v říši temnot a smrti. V tlamě tohoto spolupracovníka smrti byl Povolání římskokatolický duchovní
nakreslen hákový kříž, symbol nacismu.
Známý díky vydávání katolického tisku,
Redaktoři Alois Koláček SJ (http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=74) a Adolf jako kazatel, zpovědník,
Kajpr SJ byli opakovaně napomínáni gestapem. V březnu 1940 byl Koláček duchovní vůdce a publicista
zatčen, v dubnu byl Dorost zastaven. Kajprovi však na mládeži záleželo natolik, že Svatořečení
začal vydávat bez souhlasu úřadů oběžník Nové směry. Své čtenáře a posluchače Začátek procesu podzim 2017
povzbuzoval k víře, naději a autentickému vlastenectví.
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Kajpr 1/5
05.07.24 10:46 Adolf Kajpr – Wikipedie
Připomínal, že jediným pravým Vůdcem lidstva je Kristus a křesťan má stát na Některá data mohou pocházet z datové položky.
straně obhájců dobra, spravedlnosti, práva a rovnosti všech lidí i národů, i když
má především milovat svou vlast. V únoru 1941 se právě z těchto důvodů postavil proti tomu,
že se kolaboranti dovolávali sv. Václava, aby jím zdůvodnili své pojetí přináležitosti Čechů k
Říši. Tím přitáhl pozornost gestapa, na jehož pokyn bylo vydávání listu zastaveno.[5]

V nacistických koncentračních táborech (1941–1945)

20. 3. 1941 byl Kajpr zatčen kvůli „štvavým“ a „nenávistným“ článkům proti Říši. Nejprve byl
vězněn na Pankráci, pak v koncentračním táboře Terezín, s „přestávkou“ na práci ve
Adolf Kajpr - Obecní škola v
výjezdním komandu, jež v Nové Huti (dnes Nižbor) u Berouna upravovalo budovu a zahradu
Bratronicích
určenou k rekreaci příslušníků gestapa.

Po přechodném pobytu znovu na Pankráci byl v září 1941 transportován do koncentračního

tábora Mauthausen. Pracoval v pověstném hrůzném kamenolomu. V květnu 1942 byl
převezen do Dachau. Zde bydlel do konce války na tzv. kněžském bloku. Pracoval mj. v
komandu plantáže. Písemně zůstával ve spojení s pražskými jezuity.

Dne 29. 4. 1945 bylo Dachau osvobozeno. O necelý měsíc později, 21. 5. 1945, byl Kajpr
transportován do vlasti, ke sv. Ignáci v Praze. Pro své postoje obdržel 12. 8. 1947 od
prezidenta republiky dvě státní vyznamenání.[6] Adolf Kajpr - Primice v Bratronicích

Opětovná kněžská a redakční činnost (1945–1950)

Dne 15. 8. 1945 složil Kajpr čtvrtý řeholní slib a stal se profesem Tovaryšstva Ježíšova. Byl
vyhlášeným kazatelem, vedl duchovní obnovy i exercicie. Obnovil vydávání listu Dorost.
Vzápětí se však stal výkonným redaktorem periodika Katolík: list pro kulturu a život z víry (h
ttp://scriptum.cz/cs/periodika/katolik), který se stal vedle kazatelny hlavní tribunou, z níž v
l. 1945–48 šířil evangelium, své pojetí křesťanského života i apoštolátu a postřehy o
současnosti.

List měl veliký vliv na způsob, jímž věřící vnímali vývoj poválečného Československa, ve
kterém se projevovala rostoucí moc komunistické strany. Kajpr sám byl muž výrazně
sociálního smýšlení. Z povahy doby nicméně plynula potřeba, aby polemizoval s marxismem-
leninismem. Otevřeně varoval, že jakýkoli ateistický humanismus nutně vede ke
koncentračním táborům, věznicím, popravám a mnoha jiným formám perzekuce. Již v únoru
1948 bylo periodikum Katolík (http://scriptum.cz/cs/periodika/katolik) prohlášeno za
protistátní a reakční a bylo mu odňato povolení k tisku. Tím zaniklo. Adolf Kajpr - Detail obálky časopisu
Dorost 1939
Kajpr se poté plně věnoval pastoraci. V homiliích sílil víru posluchačů, často vedl exercicie a
rekolekce.[7]

Zatčení a komunistický žalář (1950–1959)

Dne 14. 3. 1950 byl Kajpr na pokyn ministra spravedlnosti a předsedy Státního úřadu pro
věci církevní Alexeje Čepičky zatčen. Na řádech mělo být ukázáno, že je církev společensky
nebezpečný nepřítel, jemuž je třeba se postavit. Procesem měl být také připraven zásah proti
všem mužským řeholím (tzv. akce K). Kajpr byl vybrán pro svůj věhlas a pro svou kritiku
komunistické ideologie i praxe. Adolf Kajpr - Čeští kněží krátce po
osvobození Dachau
Stejně jako nacisté, i komunisté jej zatkli kvůli „štvavým“ článkům proti lidově
demokratickému zřízení, a navíc i kvůli „rozvratným“ homiliím a „špionáži“ ve prospěch
Vatikánu. Soudní líčení ve věci Machalka a spol. se konalo 31. 3. až 5. 4. 1950. Kajpr vystupoval statečně, pravdivě, střídmě. Byl
shledán vinným z velezrady a odsouzen na 12 let do žaláře a k dalším, doplňujícím trestům.

Po odsouzení byl Kajpr vězněn nejprve na Pankráci, po té na Mírově, ve Valdicích a nakonec v Leopoldově na Slovensku.
Svědectví spoluvězňů hovoří o Kajprově hluboké víře a neokázalé zbožnosti, o jeho duchovních promluvách určených uvězněným
kněžím, o exhortacích posílaných tajně laikům, o exerciciích, o přípravě tajných noviců Tovaryšstva Ježíšova a o životě s
vězněnými jezuity, o vztazích k věznitelům i spoluvězňům, o přednáškách a diskusích ve věci filosofie, liturgie či literatury atd.[8]

Smrt v pověsti svatosti (1959)

Dne 13. 9. 1959 jej při procházce postihl infarkt myokardu. Byl převezen na vězeňskou marodku. 17. 9. 1959 jej však postihl
infarkt druhý a Kajpr zemřel. Bylo mu 57 let. Vedení věznice po poradě s nadřízenými orgány rozhodlo o tom, že bude pohřben
na místním hřbitově do hrobu, který byl označen pouze jeho číslem. Až v době Pražského jara, za dočasného uvolnění politických
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Kajpr 2/5
05.07.24 10:46 Adolf Kajpr – Wikipedie
poměrů, bylo jeho tělo 24. 10. 1968 exhumováno, převezeno do Prahy a 25. 10. uloženo do řádové hrobky na Vyšehradě. V září
2019 pak byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ignáce.[9]

Soudní proces byl v následujících letech opakovaně přezkoumáván. Justice svá rozhodnutí
měnila podle toho, jak se měnily politické okolnosti. Definitivní slovo bylo učiněno až 16. 12.
1993, kdy soud rozhodl, že je Kajpr účasten soudní rehabilitace, neboť byl zbaven osobní
svobody nezákonně. Tím byl prohlášen za nevinného.[10]

Členem Tovaryšstva Ježíšova byl Kajpr 31 let, knězem 24 roků. Z toho byl pro víru v Ježíše
Krista a pro věrnost církvi vězněn 13,5 roku a právě ve vězení a v jeho důsledku zemřel.

Pověst mučednictví a svatosti Adolf Kajpr – Pohřeb na Vyšehradě

vedený Štěpánem Trochtou

Fama martyrii
Volání po blahořečení (beatifikaci) se ozývá už od Kajprova úmrtí. Sám papež sv. Jan Pavel II. ho představil jako jednoho z
řeholníků, kteří dokázali i v podmínkách nacistických koncentračních táborů a vězení dávat „příklad velké důstojnosti životem
křesťanských ctností“ (26. 4. 1997), a řekl o něm, že „zemřel v pověsti svatosti“ (20. 5. 1995).

V průběhu času se jeho spolupracovníci a spolubratři, lidé, další pamětníci a později badatelé postupně vyjadřovali o
pozoruhodném svědectví jeho života. Předkládáme zde tři příklady, další lze najít v knize Maximální křesťanství.[11]

Václav Feřt SJ (http://www.jesuit.cz/vzpominka.php?id=19) (kněz, někdejší Kajprův představený), 1959: „Člověk věřící celým
srdcem a zbožný jako dítě, strhující kazatel a originální spisovatel, nebojácný redaktor a poctivý vlastenec. [...] Jeho život, a
zvláště jeho kněžský život byl opravdu smírnou obětí. Víc než polovičku svého tak plodného kněžského života prožil v žalářích.
[...] Oheň, kterým se rozhořelo jeho srdce, neuhasl už nikdy. Strávil ho úplně na obětním oltáři. A já věřím, že náš drahý Otec
Kajpr z tohoto očistného ohně tolikaleté oběti přešel jako věrný Kristův vyznavač do jasného ohně Ducha svatého a Boží lásky,
kde s ostatními svatými a blahoslavenými, kteří nás předešli k Pánu, bude naším mocným přímluvcem. Odpočívej v pokoji a
přimlouvej se za nás!“[12]

Jan Formánek SJ (kněz, Kajprův řádový vrstevník), 1978: „Úcta k tomuto Otci se šíří nejen mezi jeho spolubratry, nýbrž i mezi
těmi, kteří jej znali z jeho apoštolské činnosti na kazatelně u sv. Ignáce, nebo jako skvělého redaktora časopisu pro mládež:
Dorost, nebo katolického měsíčníku Posel Božského Srdce Páně a posléze i jako katolického žurnalistu a redaktora katolického
týdeníku Katolík.“[13]

Richard Čemus SJ (kněz, profesor teologie), 2013: „Kajprův příběh je příběhem svědectví pro Krista až do krajnosti. Takové
martyrium nepatří jen historii: Ani dnes neztrácí nic ze svého jasu, ryzosti a naléhavosti výzvy.“[14] „Všichni, kdo jej poznali,
se jednomyslně shodují ve svědectví, že Kajpr žil a zemřel in fama sanctitatis et fama martyrii (v pověsti svatosti a
mučednictví)“.[15]

Proces blahořečení
Na podzim 2017 vyhověl generální představený Tovaryšstva Ježíšova Arturo Sosa SJ žádosti představeného české provincie
Josefa Stuchlého SJ a vyslovil souhlas s tím, aby byl zahájen beatifikační proces Adolfa Kajpra. Pro první fázi, která probíhá na
diecézní úrovni, byl vícepostulátorem jmenován prof. Vojtěch Novotný z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Ten
předložil pražskému arcibiskupovi žádost o to, aby bylo zahájeno šetření o životě a mučednické smrti Božího služebníka Adolfa
Kajpra. Stalo se tak dne 22. září 2019, kdy také byly Kajprovy ostatky umístěn v kostele sv. Ignáce. Byl ustaven specializovaný
tribunál, historická komise, teologičtí cenzoři. Ti provedli výslechy klíčových pamětníků, prověřili předchozí archivní a historické
bádání, sepsali věroučné posudky Kajprových spisů.[16] Diecézní fáze byla slavnostně ukončena dne 4. ledna 2021[17] a procesní
akta, přeložená do italštiny, byla předána na Kongregaci pro svatořečení v Římě, kde bude proces pokračovat.[18]

Myšlení a dílo: služebník Slova

Kazatel a redaktor
Jedním z Kajprových výrazných rysů byla schopnost vykonávat „službu slova“, tzn. různé formy hlásání radostné zvěsti o
Ježíši Kristu a jeho díle. Uměl ukazovat, jak může být společenství člověka s Kristem, jehož jiným názvem je Církev,
prožíváno v každodennosti a jak se má projevovat v lidských skutcích. Dokázal číst znamení doby a ukazovat, že „Kristovo
poselství má platnou a krásnou odpověď na všechny otázky, i nejpalčivější“, a že „všechny denní události visí na věčnu“.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Kajpr 3/5
05.07.24 10:46 Adolf Kajpr – Wikipedie
Své hlásání uskutečňoval především formou kázání: byl znám jako obratný, strhující, výborný kazatel, „mocný ve slově“
(srov. Lk 24,19). Druhým polem jeho činnosti byla redakce řádových časopisů, do nichž sám přispíval, v poválečném období
to byl zejména list Katolík: list pro kulturu a život z víry.

Témata
Jak bylo řečeno výše, ústředním bodem Kajprova hlásání bylo zaměření celého lidského života na Krista. Pro takto žitý život
čerpá člověk především z účasti na mši svaté a je následně vyzván vydávat o Kristu a Bohu svědectví slovem i životem a to
tak, aby mu jeho současníci co nejvíce rozuměli. Podle Božího vzoru je třeba soucítit s lidskými potřebami a utrpením.
Věřící je zván zapojovat se do života společnosti, angažovat se v ní, mít přehled o dění, ne ledajakým způsobem, ale jako
myslící člověk a křesťan. Úkolem křesťanského tisku není jen informovat, ale také formovat.
Kajpr projevoval také lásku k vlasti, opět v souladu s křesťanstvím. Mezi všemi státotvornými směry vyzdvihoval demokracii,
byť si byl vědom i jejích slabostí. Poukazoval na jejich nesoulad s křesťanstvím a na nebezpečí ztráty důstojnosti člověka,
když se politický systém odkloní od Boha.
Kajpr rovněž neopomíjel význam Panny Marie.
Úryvky z Kajprových textů k jednotlivým tématům jsou zpracovány na webových stránkách Kostela sv. Ignáce v Praze (http://
www.kostelignac.cz/index.php?page=13&art=153).

Bibliografie
Soupis Kajprovy bibliografie, kterou tvoří převážně příspěvky do listů, které redigoval, lze nalézt v knize NOVOTNÝ, Vojtěch.
Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 266–291. (Bibliografie periodika Katolík: list
pro kulturu a život z víry (1945–1948) je v elektronické podobě dostupná zde (http://karolinum.cz/ink2_stat/index.jsp?include
=podrobnosti&id=7848&zalozka=6).)

Odkazy

Reference
1. Matriční záznam o narození a křtu (http://ebadatelna.soapraha.cz/d/9848/461) farnosti Žebrák (fol.463a)
2. Matriční záznam o narození a křtu (http://ebadatelna.soapraha.cz/d/9848/463) farnosti Žebrák (fol.463b)
3. Podrobněji viz NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 18–21.
4. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 23–25.
5. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 26–35.
6. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 36–44.
7. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 45–52.
8. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 53–71.
9. Životopisná data [online]. 2020-12-30 [cit. 2021-05-16]. Dostupné online (https://www.kostelignac.cz/index.php?page=13&art
=68).
10. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, s. 71–76.
11. NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík. Praha: Karolinum, 2012, zejména s. 160–170.
12. HEIDLER Alexander. Na památku umučeného kněze a novináře Adolfa Kajpra. Nový život 1959, roč. 11, č. 12, s. 258.
13. ATJ, f. Adolf Kajpr, strojopis FORMÁNEK Jan. Vděčná vzpomínka řádových spolubratří na desáté výročí přenesení tělesných
pozůstatků O. Adolfa Kajpra T.J., velké kněžské osobnosti českých jezuitů v tomto století.
14. Čemus Richard. V. Novotný: Maximální křesťanství. Brázda: časopis nepomucenských alumnů 2012–2013, č. 3, s. 9–10.
15. Čemus Richard. Vojtěch Novotný, Maximální křesťanství. Adolf Kajpr SJ a list Katolík, Praha, Karolinum, 2012. Archivum
Historicum Societatis Iesu 2013, roč. 82, č. 163, s. 305–314.
16. Kostel sv. Ignáce v Praze [online]. Farnost sv. Štěpána, 2017-09-17, rev. 2020-12-23 [cit. 2021-01-07]. Dostupné online (http
s://www.kostelignac.cz/index.php?page=13).
17. MYSLILOVÁ, Tereza. Diecézní fáze beatifikačního procesu P. Adolfa Kajpra SJ byla ukončena [online]. ČBK, 2021-01-05 [cit.
2021-01-07]. Dostupné online (https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/210105diecezni-faze-beatifikacniho-procesu-p-adolfa-kajpra
-sj-byla-ukoncena).
18. PRINZ, Jiří. Kajpr ukazuje, že svatost je reálně možná [online]. ČBK, 2021-01-06 [cit. 2021-01-07]. Dostupné online (https://
www.cirkev.cz/cs/aktuality/210106kajpr-ukazuje-ze-svatost-je-realne-mozna).

Literatura
KAJPR, Adolf. Ministerium verbi: Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry. Praha:
Karolinum, 2017.
KAJPR, Adolf. Svědectví doby. Praha: Česká křesťanská akademie, 1993.
KAJPR, Adolf. Pronikám do Boha / So dringe ich in Gott: Dopisy z nacistického a komunistického žaláře / Briefe aus der NS-
Haft und aus dem kommunistischen Gefängnis. Praha: Karolinum, 2021.
KAJPR, Adolf. Přítomnost je vlastním Božím časem. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma 2021.
KAJPR, Adolf. Il presente è il vero tempo di Dio. Roma: Edizioni Studium, 2022 (italsky)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Kajpr 4/5
05.07.24 10:46 Adolf Kajpr – Wikipedie
NOVOTNÝ, Vojtěch. Maximální křesťanství: Adolf Kajpr SJ a list Katolík (http://www.cupress.cuni.cz/ink2_stat/index.jsp?inclu
de=podrobnosti&id=7848). Praha: Karolinum, 2012.
NOVOTNÝ, Vojtěch. Martyr Christi: P. Adolf Kajpr SJ (1902–1959). Praha: Nakladatelství Karolinum, 2020.
Novéna o otci Adolfu Kajprovi: (5. 7. 1902 – 17. 9. 1959). Vybral a uspořádal Michal Altrichter. Olomouc: Nakladatelství
Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, 2017.
Další informace, snímky, videa a texty ohledně Adolfa Kajpra jsou dostupné zde (http://www.kostelignac.cz/index.php?page=
13&art=94).

Související články
Seznam služebníků Božích

Externí odkazy
Osoba Adolf Kajpr ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Kajpr na Wikimedia Commons
Seznam děl (https://aleph.nkp.cz/F/?ccl_term=wau=jk01052576+or+wkw=jk01052576&func=find-c&local_base=skc)
v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Kajpr
Adolf Kajpr (https://ipac.svkkl.cz/arl-kl/cs/detail-kl_us_auth-p0203336-Kajpr-Adolf-19021959) v databázi Středočeské
vědecké knihovny
Filmové dokumenty (http://www.kostelignac.cz/index.php?page=13&art=71) o Adolfu Kajprovi
Adolf Kajpr na www.kostelignac.cz (http://www.kostelignac.cz/index.php?page=13)
Profil na cirkev.cz (https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180917proc-si-dnes-pripomenout-adolfa-kajpra)
Oblíbeného kazatele Adolfa Kajpra věznili nacisté i komunisté. Zemřel v Leopoldově (https://plus.rozhlas.cz/oblibeneho-kaza
tele-adolfa-kajpra-veznili-naciste-i-komuniste-zemrel-v-8078053) Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné údaje,
citace ze vzpomínek.
Radost v kriminále: setkání s Adolfem Kajprem - vzpomínky spoluvězně (https://www.pastorace.cz/clanky/radost-ve-vezeni-s
etkani-s-adolfem-kajprem)

AbARTP: 75129 (https://cs.isabart.org/person/75129) •

Biblio: 9dc01e1c-c0a5-4021-a2c4-0f0325c08c51 (https://biblio.hiu.cas.cz/records/9dc01e1c-c0a5-4021-a2c4-0f0325c08c51)
• NKC: jk01052576 (https://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=aut&ccl_term=ica=jk01052576) •
Autoritní data GND: 1032632895 (https://d-nb.info/gnd/1032632895) •
ISNI: 0000 0000 5565 8038 (https://isni.org/isni/0000000055658038) •
LCCN: n94029305 (https://id.loc.gov/authorities/names/n94029305) • VIAF: 38601138 (https://viaf.org/viaf/38601138) •
WorldCat Entities: E39PBJbRpJ3MvmgTRrXyCx6tKd (https://id.oclc.org/worldcat/entity/E39PBJbRpJ3MvmgTRrXyCx6tKd)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adolf_Kajpr&oldid=23993094“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Kajpr 5/5