3.

Analýza a toxikologie drog

Dělení drog
Zá kon
1. legální (zákonné)- od 18 let, na lékařský předpis, tolerované společností (tabák, alkohol,…)
2. nelegální (nezákonné)- společností netolerované, jejich uchovávání, předávání, prodej a výroba jsou
v rozporu se zákonem
Vliv na lidskou psychiku
1. tlumivé, uklidňující, tišící- alkohol, barbiturany, benzodiazepiny, muscimol
2. stimulační, povzbuzující- nikotin, kokain, kofein, pervitin, amfetamin, betel
3. halucinogenní, psychedelika- LSD, psilocybin, meskalin, extáze, kanabinoidy, opiáty
Společnos t
1. měkké- neřeší legálnost, nedevastují uživatele tolik jako drogy tvrdé (legální tabák, nelegální marihuana)
2. tvrdé- uživatele ničí rychleji po všech stránkách, závisí však na závislosti (i legální droga může být tvrdá)

Toxikokinetika drog
- toxikokinetika- osud toxické látky v organismu (co organismus dělá s látkou/xenobiotikem)
- 4 fáze: 1. absorpce (vstup + vstřebávání)
2. distribuce (přenos)
3. biotransformace (metabolické přeměny)
4. vylučování (exkrece)

1. vstup (absorpce)
- proces z místa vstupu do systémového oběhu (krev, lymfa)
- způsob vstupu rozhoduje o rychlosti i míře vstřebání
- účinek- lokální (omezený průnik, cíl na daný orgán), systémový (do systémové cirkulace, možnost
ovlivnění všech orgánů)
a) intravaskulárně (přímo do krve, bez absorpce)
i. intravenózně (žíla)
ii. intrateriálně (tepna)
b) extravaskulárně
i. inhalace (vdechování do plic)
ii. transdermálně (přes kůži)
iii. perorálně (ústy)
iv. v experimentální toxikologii
a. subkutánně (pod kůži)
b. intramuskulárně (svaly)
c. intraperitoneálně (dutina břišní)

extravaskulárně
- biologické membrány (kůže)- tvořena fosfolipidovou dvojvrstvou, umožňuje prostup hydrofobním látkám
- buněčné membrány
- bílkovinné přenašeče- umožňují prostup hydrofilním látkám (rozpustné ve vodě)

i. inhalací (vstup vdechováním)

- plyny, páry kapalin, kapky aerosolů (toxičtější, silně dráždivé více než páry o stejné koncentraci),
prachové částice
- v horních cestách dýchacích zadržovány (větší částice), vstřebání po celé délce (nejvíce v plicních
sklípcích)

ii. transdermálně (vstup kůží)

- lipofilní xenobiotikum- snadný průchod přes buněčné membrány
- hydrofilní xenobiotikum- průchod kanálky mozkových a potních žláz (zásada nesráží bílkoviny,
lépe a snadněji prostoupí dovnitř)
- faktory- vlhkost, teplota kůže, věk, prokrvenost a poranění (neporušená kůže- vůči xenobiotiku
určitá bariéru, porušená kůže- expozice srovnatelná s intravenózní, přímo do krve)
 iii. perorálně (vstup požitím)
- systémové působení až po absorpci do krve (podél celého zažívacího traktu, nejvýznamnějším
místem je tenké střevo)
- tenké střevo má obrovský povrch nabízející přestup do krve (hydrofilním i lipofilním látkám)
- závisí na pH- kyselé (žaludkem, pH 2), zásadité (tenkým střevem a dále do krve pH 6-7,5)

iv. vstup přes oči

- kapaliny + pevné částice
- dráždění až ztráta zraku

2. distribuce (transport)
- po vstřebání se látka dostane do krve a je transportována k cílovým orgánům
- do jednotlivých orgánů se rozkládá dle chemicko-fyzikálních vlastností
- transport na místo účinku probíhá přes biologické membrány:
1) pasivní transport
- přenos látek bez dodání energie vlivem koncentračního spádu
a. difúze prostá- malé lipofilní látky, které snadno prostupují membránami (hydrofilní- neprostupují)
b. difúze facilitováná- pomocí bílkovinných přenašečů přecházejí přes membránu látky ve směru
koncentračního spádu (hydrofilní, iontové kanály,…)

2) aktivní transport
- přenos látek pomocí bílkovinných přenašečů přes buněčnou membránu, díky dodané energii ATP, lze
vykonávat i proti směru koncentračního spádu

3) vezikulární transport
- pro látky s velkou molární hmotnostní, přenos z buňky do buňky
- průnik ovlivní:
1. prokrvení orgánu
- čím větší prokrvení, tím rychlejší průnik (mozek, játra, ledviny, plíce, srdce)
2. relativní molekulová hmotnost
- velká- polysacharidy (zůstanou v krevním oběhu)
- střední (dostávají se do mezibuněčných prostorů)
- malá (prostupují až dovnitř buňky)

3. vazba látky na bílkoviny krevní plazmy

- vazba je reverzibilní
- čím větší afinita látky k bílkovině, tím déle je u organismu (pomalejší nástup, dlouhodobý-
nižší účinek)
4. rozpustnost látky
- lipofilní látky se do tukové tkáně dostanou snadněji
- hydrofilní látky do tukové tkáně téměř vůbec neproniknou

5. chemická struktura látky

- souvisí se schopností látky se navázat na určitou tkáň/orgán- afinita (jód- štítná žláza)
6. existence specifických tkáňových bariér
- chrání před toxickou látkou (mozková, placenta)
hematoencefalická bariéra
- mezi krví a mozkem, nepropustná pro hydrofilní látky (pro AK, glukózu a výživné látky
existují aktivní transportní mechanismy)
placentární bariéra
- mezi krevním oběhem matky a plodu, chrání plod před toxickými látkami užívanými
matkou (větší propustnost než u hematoencefalické bariéry)

3. metabolické přeměny cizorodých látek (biotransformace)

- přeměna chemických látek v organismu vedoucí ke změně biologické aktivity této látky
- látky vstřebané do organismu většinou podléhají biotransformacím, ale některé jsou vylučovány
v nezměněné formě
- cílem je aby se látka stala méně toxickou a hydrofilní
- biokatalyzátory jsou enzymy, vytváří se v játrech (zde se přeměna nejvíce odehrává)
 - další transformační orgány (plíce, ledviny, střevní stěna, svaly a slezina)
- nejdůležitějším enzymovým systémem je komplex cytochromu P-450 (vázaný na endoplazmatickém
retikulu- jaterních buněk, které je nejčastějším místem pochodů biotransformace)
- výsledkem je intermediát, který podléhá dalším biotransformacím za vzniku metabolitu
- metabolity: 1) více hydrofilní než výchozí látky (snadněji z těla vylučovány)
2) méně toxický (detoxikace)
3) toxičtější (metabolická aktivace, intermediáty reagují s biologicky důležitými makromol.)

- biotransformační reakce dělíme do 2 skupin (někdy, když je látka hydrofilní, tak je 1. fáze přeskočena):
1. fáze- oxidace / redukce / hydrolýza
2. fáze- konjugace (slučování s nějakou z látek- glycin, kyselina sírová, glutathion, kyselina glukorová)
methylace
acetylace
xenobiotikum→1. fáze (metabolit) →2. fáze (konjugát)

1. fáze
- většinou oxidace (redukce a hydrolýza méně)
- na těchto reakcí se podílí několik enzymatický systémů
2. fáze
- zahrnuje řadu syntetický reakcí- xenobiotiku (když nepodléhá 1. fázi) nebo metabolit konjugují
s endogenními látkami (přirozenou součástí organismu) za vniku konjugátu (více polárnější) a exkrece
- enzymová výbava je u jednotlivých druhů živočichů odlišná (stejná látka je u nich rozdílně
metabolitována)- obtížný přenos výsledků z pokusů (i v rámci druhu)

4. vylučování (exkrece)
- močí, stolicí, vydechováním, potem, slinami
- rychlost je různá, pomalu se vylučují látky špatně metabolizované a lipofilní, některé látky zůstávají
zadrženy (v kostech, ve vazbě, kumulují se)
a) močí
- největší část látek z těla
- vylučování ledvinami ovlivňuje pH moči (zásadité látky se lépe vylučují při kyselém pH, kyselé látky
při zásaditém pH)
- rychlost vylučování- v nejjednodušším případě (po dosažení maxima, exponenciální pokles s časem)
b) stolicí
- cizorodé látky z jater žlučí do tenkého střeva, pak: a) lipofilní- reabsorpce do krve
b) postoupí do tlustého střeva- stolicí
- molekuly s Mr větší než 300 (sloučení s glutathionem)
c) vydechováním
- pro těkavé látky

Působení drog
- nervová buňka= neuron
- nervy, mícha a mozek jsou z nervových buněk
- gliové buňky (navíc v mozku, poměr 1:1)- mechanicky podporují, využívají a chrání nervové buňky
- na 1 neuron připadá 1 gliová buňka
synapse
- signály jednotlivých nervových buněk se přenáší pomocí napěťových pulzů
- přenos signálu pomocí speciální struktury zvané synapse
- synaptická štěrbina- oblast, kde axon jedné nervové buňky
naléhá na dendrit jiné nervové buňky
- k překonání synaptické štěrbiny (neurotransmitery)

neurotransmitery
- přenáší signály přes synaptickou štěrbinu
- po přenosu- změna na jinou molekulu (ne zhroucení)
- souvisí s chováním a náladou
 • nízká hladina- neurotransmiter noradrenalin (NA), spojen s pomalými reakčními časy a špatnou
pozorností
• nadměrná hladina- neurotransmiter noradrenalin (NA), spojen s hypervigilací (nadměrná
koncentrace, zvýšená bdělost)
- působení drog je založeno na napodobování a ovlivňování působení neurotransmiterů
- noradrenalin, serotonin, dopamin, glutamát, acetylcholin, GABA

Dělení drog dle návaznosti na receptor

1. agonista
- může se navázat na receptor, spustí stejnou odezvu (jako by udělal neurotransmiter)
2. částečný agonista
- naváže se na receptor, spustí slabší odezvu (než by udělala neurotransmiter)
3. antagonista kompetetivní
- droga soutěží s neurotransmiterem, naváže se na receptor, odezva se nespustí
4. antagonista nekompetetivní
a) droga nesoutěží s neurotransmiterem, ale naváže se pevně a zablokuje receptor, odezva se nespustí
b) droga se naváže na jiné místo receptoru, zdeformuje ho (neur. se nemůže navázat), odezva se nespustí
5. agonista inverzní
- agonista se naváže, spustí odezvu (úplně opačnou než neurotransmiter)

Aplikace instrumentálních metod při analýze drog

Spektrofotometrie
- spektrofotometrie v tandemu s LC (kapalinovou chromatografií)
- kontrola čistoty a koncentrace čistých látek

Imunochemické metody
- komerčně dostupné kity- pro prvotní záchyt návykových látek
o 2 čárky- negativní, 1 čárka- pozitivní
o založeny na principu kompetice (soutěž) o omezené množství protilátky mezi analytem a
značeným analytem (za nepřítomnosti analytu se vytvoří protilátka-komplex se značeným
analytem)
- výhody a nevýhody:
o nevyžadují izolaci, vysoká citlivost, rychlé, jednoduché provedení a nenáročnost na kvalifikaci,
vhodné pro automatizaci, dobré na sériové vyšetření
o nejsou specifické (vyžadují potvrzení spolehlivější metodou)
- 3 fáze toxikologické analýzy:
a) screeningové- imunochemické a chromatografické metody; detekce (průkaz obsahu drogy v těle)
b) potvrzovací- chromatografické metody, stanovení známé látky (zjištění o jakou drogu se jedná a
její čistota)
c) identifikace chemického individua

C hromatografické metody
- plošná chromatografie TLC
o méně citlivá, nutná vyšší koncentrace drogy, obtížná kvantita
o finančně nenáročné, jednoduché, více vzorků najednou
- kapalinová chromatografie
o porovnání s již předem změřenou čistou drogou zadanou v knihovně (databáze)
- hmotnostní spektrofotometrie
o stačí stopové množství analytu, navrhne i strukturu, probíhá v 5 krocích

Alkoholismus
- nadměrné užívání alkoholu v důsledku závislosti
- alkohol v těle metabolizuje na acetaldehyd, který je pro buňky toxický a způsobuje somatická poškození
(mohou se týkat všech orgánů)
- negativní vliv alkoholu na člověka:
o utlumující účinky na nervovou soustavu
o otoky obličeje, navozuje praskání žilek, tvorba křečových žil a hemeroidů
 o zabíjí mozkové buňky, které se již neobnovují
o snižuje obsah vitaminu B, K, hladinu kyseliny listové, minerálů v těle
o mohou se objevit nervové poruchy, křeče, kožní problémy
o v závažných případech může nastat cirhóza jater (ztvrdnutí jater)
o odvodnění organismu

Kouření
-