Poezie, drama - tragédie

2. William Shakespeare – Hamlet (1601)

Hlavní postavy:
- Hamlet
o Dánský princ. Typ člověka s velmi složitou psychikou. Poté, co se mu zjeví duch otce, předstírá
šílenství, aby upozornil na vraha svého otce. V podstatě jsou ve hře dva Hamleti, ,,šílený“
Hamlet si libuje ve slovních hříčkách a ,,racionální“ Hamlet bažící po pomstě. Typ
rozpolceného člověka. Rozpolcenost hrdiny – touha po naplnění ideálů proti pocitu povinnosti
trestat zlo. Nedůvěra ve vlastní sílu, ale touha po činu.
- Claudius
o Dánský král. Hamletův strýc a také nevlastní otec, královrah, zavraždil svého bratra tak, že mu
do ucha nalil jed. Je zrádný, zákeřný, podlý, neschopný vlády, ale ctižádostivý.
- Gertruda
o Dánská královna. Hamletova matka. Claudius poté, co zavraždil svého bratra, ji pojal za
manželku a stal se králem. Vnitřně je rozpolcená na dobro a zlo.
- Horatio
o Hamletův nejlepší přítel. Je čestný a spravedlivý. Schopen soudit Hamletovo jednání a
Claudiovu vinu.
- Polonius
o Nejvyšší královský komoří. Otec Ofelie a Learta. Svou oddaností králi je až směšný. Na svou
oddanost doplatí životem.
o Typ člověka, který je věrný tomu, kdo je u moci; vůči své dceři se chová velice dobře, vůči
Hamletovi přejímá chování jeho otčíma
- Ofélie
o Poloniova dcera, milovala Hamleta. Poté, co byl její otec zabit, zešílí, na rozdíl od Hamleta, ale
skutečně. Posléze nešťastnou náhodou utone.
- Rosenkrantz a Guildenstern
o Hamletovi přátelé z dětství, nyní ho ale prodali Claudiovi, pro kterého dělají špehy → věčné
typy bezcharakterních lidí, kteří slouží v každém režimu tomu, kdo vládne; jsou opakem
Horatia
Hamlet si dobře uvědomuje, že budou odkopnuti, až splní svůj úkol → jsou postradatelní, protože takových je
moc

Děj:
- Děj se odehrává převážně na královském hradě Elsinor. Hamletovi, korunnímu dánskému princi, se
zjeví duch jeho zesnulého otce. Dozvídá se od něj, že ho zavraždil Hamletův strýc Claudius, když
Hamletův otec (dánský král) spal, a to tak, že mu nalil jed do ucha. Po králově smrti si Claudius vzal
Hamletovu matku, Gertrudu, a stal se králem. Hamletovi ale nikdo nevěří, Hamlet prahne po pomstě,
která mu zcela zaměstnala mysl. Proto předstírá, že je šílený a že má vidiny. Není si zcela jist
Claudiovou vinou, předstírání šílenství mu pomůže snáze odhalit smýšlení lidí v jeho okolí. Na hrad
přijíždějí potulní herci, Hamlet do jejich hry vloží pasáž rekonstruující otcovu vraždu. Čeká na Claudiovu
reakci, Claudius svým útěkem potvrdí svou vinu. Hamlet znovu váhá se svou pomstou, když spatřil, že
se strýc modlí a lituje svých činů. Hamlet chce matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co
udělal Claudius otci. Matka i Hamlet slyší, že někdo poslouchá za závěsem a Hamlet v domnění, že tam
stojí Claudius, do závěsu bodne dýkou a dotyčného zabije. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho
milované Ofélie. Claudius zjišťuje, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a posílá jej do Anglie spolu s
Rosencrantzem a Guildensternem, bývalými Hamletovými spolužáky, s tajným dopisem (o kterém však
Hamlet nemá ani ponětí), aby zde byl Hamlet popraven. Hamlet jeho úklady včas odhalí, dopis vymění
za dopis, ve kterém se píše, aby byli popraveni ti, kteří dopis přinesou, tedy Rosencrantz a
Guildenstern. Anglický král je skutečně nechá popravit. Hamlet se vrací do Dánska, kde se stane
svědkem Oféliina pohřbu. Zešílela, protože nemohla přenést přes srdce otcovu smrt, a posléze
nešťastnou náhodou utonula. Oféliin bratr Laertes se chce za vraždu svého otce Polonia pomstít.
Claudius se spolčí s Laertem a poradí mu, aby Hamleta vyzval na souboj. Pro jistotu dá Laertovi
ostrý meč, který je namočený do jedu, zatímco Hamlet záměrně dostává meč tupý.

1
 Poezie, drama - tragédie

Na závěr dojde k souboji, ve kterém Hamlet, s uzmutým otráveným mečem, zabije Laerta, ale sám
je zraněn. Umírá na otravu jedem, stihne však ještě zabít podlého Claudia, také otráveným mečem.
Hamletova matka, jako svědkyně, vypije číši otráveného vína, kterou nastražil před soubojem Claudius.
Jediný živý zůstal Horacio, jenž o všem vyložil pravdivý příběh. Toto je pro Shakespearovy tragédie
typické zakončení – během děje postupně umírají všechny postavy včetně hlavní, která ale zemře až na
konci.

Kompozice: tragédie o pěti dějstvích, chronologický děj, děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinoru
v Dánsku = náhodně vybraná země, odehrává se v blíže neurčené době – středověk
Téma: téma nerozhodného člověka, který váhá, zda pomstít otce, nechce současně ublížit matce. Příběh
člověka, který ztratí víru v lidi, když se matka brzy po smrti otce provdá za jiného.
Nadčasovost – i dnes mohou mít děti podobný pocit po rozvodu rodičů jako Hamlet. Známá úvaha: Být či
nebýt? - autor přemýšlí, zda by nebylo pro člověka lepší skončit život sebevraždou – důvody: nespravedlivý
svět, těžký život.
Jazykové prostředky: sarkasmus, cynismus (pohřeb Ofélie), slovní hříčky (Hamletovo šílenství), konstans (div
divoucí), metonymie ( Řím stanul; svět ho zval), personifikace (A hvězda vláhy, jež vládne oceánům, zatměním,
jak v soudný den, se na smrt rozstonala.), ornans (krvavá rosa), přirovnání (odešel jak hříšník na půhon; plášť
jako půlnoc), oxymorón (s plesáním teskným), perifráze (jsem až příliš na tom božím slunku), rýmy (Proč tedy
to, co každému se stane, tak pro tebe se zdá být neslýchané?), litotes (Vím dobře, Výsosti, že nejste nepoučen)

Charakteristika postav díla:

- Centrální postavy tvoří dva rodinné kruhy. Královský (Hamlet, jeho strýc Claudius, královna Gertruda,
duch zemřelého krále) a kruh rodiny nejvyššího komořího Polonia (jeho dcera Ofélie a syn Laertes).
Hamlet je s oběma spojen postavou ženy (jeho matka; Ofélie, kterou miloval). Claudius je personifikací
upadajících hodnot a zkaženosti – tragičnost jeho postavy je dána tím, že ačkoli si je vědom svých
hříchů, a dokonce prosí Boha o jejich odpuštění, vnitřně, ve své duši, cítí klid bez jakýchkoli výčitek, což
mu znemožňuje upřímnou lítost, a tudíž i očištění od vin. Hamlet sám sebe staví být šíleným a toto
šílenství vytváří určitou dualitu. Prakticky jsou tu dva Hamletové – jeden bláznivý, vyžívající se ve
slovních hříčkách, a druhý racionální bažící po pomstě. Ofélie je jakýmsi zrcadlem. Poté, co ji Hamlet
odmítne, skutečně zešílí a nešťastnou náhodou utone. Poněkud nejasná je zde role matky, nad níž drží
ochranou ruku sám duch Hamletova otce.

Analyzovat text z hlediska času a prostoru:

- tragédie o pěti dějstvích, chronologický děj
- děj se odehrává během několika dní na hradě Elsinoru v Dánsku = náhodně vybraná země
- odehrává se v blíže neurčené době – středověk, počátek 17. století.
- jedno hlavní téma, které je rozvíjeno, s minimem vedlejších epizod (norský král)
o 1. expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění děje).
o 2. kolize – zařazení dramatického prvku (rozpor nebo konflikt), který vyvolává dramatické
napětí a potřebu jej vyřešit.
o 3. krize – vyvrcholení dramatu.
o 4. peripetie – obrat a možnosti řešení.
o 5. katastrofa – rozuzlení a očista (katarze – je vnitřní očista člověka, která následuje po
dramatickém zážitku ohrožení nebo zla)
- první inscenace v divadle The Globe roku 1601 (hráli jen muži)
- Anglie, nejvíce se uplatnilo za vlády Alžběty I., hrálo se v divadlech - vyvýšené jeviště, kryté lóže pro
pány, zbytek nebyl zastřešený, herci uměli vše- tanec, recitaci, zpěv; žádné kulisy

Jazykové prostředky:
- Pro dílo jsou typické Hamletovy dlouhé filozofické monology. Snaží se pochopit smysl lidské existence.
- Styl je vtipný až sarkastický (př. poznámky cynických hrobníků na adresu mrtvé Ofélie). Hamlet hovoří
ve slovních hříčkách.
- Psáno ve verších, velmi časté monology, ve kterých je jakýmsi způsobem popisována nálada postav.
- Častá jsou obrazná pojmenování, objevují se i personifikace.

- děj se zmítá v prudkých dialozích ve kterých autor přemýšlí nad problémy, dvorské intriky

2
 Poezie, drama - tragédie

- slovní zásoba-prvky tragické i komické, satirické, patos, slovní hříčky

- psáno blankversem (-je nerýmovaný sylabotónický jambický verš o pěti stopách, končí na přízvučnou
slabiku)

- kromě verše používá i prózu a lidový jazyk, komické prvky nejsou odděleny od tragických

- Literární druh
o Drama
- Literární žánr
o Tragédie, která je vrcholem světového písemnictví. Děj je tvořen pomocí monologů a dialogů,
výrazné konflikty mezi postavami.
- Hlavní myšlenka „Žít, či nežít?"
o Každý zločin je nakonec potrestán, člověk nemůže klidně žít se svými hříchy (Tak bezhlavě se
snaží vina skrýt se, že strachy z vyzrazení vyzradí se). Nástrahám ale podléhají i spravedliví a
dobří lidé. Život a osud je nevyzpytatelný.
o Autor vytvořil dílo, nad kterým se čtenář musí při Hamletových filosofických úvahách
pozastavit a přemýšlet o nich. William Shakespeare chtěl v tragédii hlavně zachytit krizi hrdiny
a celé intrikující a násilnické společnosti toužící po moci. Hrdinu popsal neobyčejně rozmanitě
a složitě.
- Shakespeare zde užívá archaismů, historismů a poetismů, neboť dílo je zasazeno do minulosti. Autor,
dle mého zdání, používá trop, zvláště eufemismů (Král: Hamlete, kde je Polonius? Hamlet: Na večeři.
Král: Na večeři? Kde? Hamlet: Ne, kde by jedl, nýbrž kde je pojídán. Jakýsi velepolitický kongres červů se
právě dává do něho...).
Zvláště Hamletovy dialogy jsou vesměs ironické a sarkastické (Hamlet: Nenajdete-li ho do měsíce,
najdete ho po čuchu!) V dialozích i monolozích lze poznat jistou stopu alegorie.

Zasadit dílo Hamlet, kralevic dánský do kontextu celé tvorby Williama Shakespeara:
- Dílo vzniklo v roce 1601. Jde o vrcholné dílo světového dramatu a ze Shakespearových dramat je
nejrozsáhlejší. Řadí se do 2. Období autorovy tvorby
- Hra se zachovala v mnoha různých verzích, některé byly složeny ze vzpomínek herců, kteří v ní hráli, o
jiných se dodnes diskutuje, zda pocházejí z rukou dramatika osobně. Pro hlavní zápletku
našel Shakespeare inspiraci ve skandinávské pověsti, vyprávěné ve 12. století. V ní princ Hamlet pomstí
vraždu svého otce.

Jeho tvorba bývá dělena do tří období:

- 1591-1600: Psal především komedie a historická dramata, často zpracovával staré náměty z anglické
minulosti a z antiky. Vítězí spravedlnost a láska.
- 1601-1608: Přichází zklamání a rozčarování nad vývojem společnosti, do jeho tvorby
vniká pesimismus a píše tragédie a sonety. Autor si není jistý, zda jsou renesanční ideály
uskutečnitelné, v dílech panuje pesimismus.
- 1608-1612: Smiřuje se se životem a píše hry, mající charakter tzv. romance, tj. obsahující jak prvky
tragédie, tak prvky komedie.

HISTORICKÉ HRY Komedie plná omylů 1593

Jindřich IV. dva díly 1598 - Konec vše napraví = Konec
1600 dobrý, všechno dobré 1603 TRAGÉDIE
Jindřich V. 1599 Kupec benátský 1597 Antonius a Kleopatra 1607
Jindřich VI. tři díly 1591 Marná lásky snaha 1595 Coriolanus 1608
Jindřich VIII. 1611 Mnoho povyku pro nic Hamlet 1604
Král Jan 1597 1599 Julius Caesar 1599
Richard II. 1596 Periklés 1609 Král Lear 1606
Richard III. 1593 Půjčka za oplátku 1606 Macbeth 1606
Sen noci svatojánské 1596 Othello 1605
KOMEDIE Večer tříkrálový 1602 Romeo a Julie 1595
Dva šlechtici veronští 1595 Veselé paničky windsorské Timon athénský 1608
Dva vznešení příbuzní 1613 1601 Titus Andronicus 1594
Jak se vám líbí 1601 Zkrocení zlé ženy 1594 Troilus a Cressida

3
 Poezie, drama - tragédie

Znásilnění Lukrecie 1594

POHÁDKOVÉ HRY BÁSNĚ Nářek milenčin 1609
Bouře 1612 Fénix a hrdlička 1601 Vášnivý poutník 1599
Cymbelín 1609 Sonety 1609
Zimní pohádka 1611 Venuše a Adonis 1593

4
 Próza, drama - tragédie

Literární kontext:
- Humanismus a renesance
o 14. - 16. st. - kolébkou renesance se stala Itálie, návrat k antice
o Charakteristika doby: novověk, vznik v Itálii odtud se šíří, prosazují se obyvatelé měst -
světská kultura, řada významných objevů z nejrůznějších oborů
o Pojmy: renesance - znovuzrození, obnovení antických ideálů
o humanismus - lidský, úcta k lidské důstojnosti, v centru pozornosti je člověk
o Literární žánry
 sonet - druh lyrické básně - 14 veršů
 novela - krátký epický žánr, poutavý příběh, potlačuje vedlejší motivy
 esej - literárně kritické zamyšlení
 francouzská / villonská balada - v závěru každé sloky se opakuje refrém
o humanismus se soustředí na studium člověka, myšlenkové hnutí, které zahrnuje i vědecké
zkoumání (studia humanitas)
o humanisté pěstovali hlavně společenské vědy ( filozofie, historie, národopis)

William Shakespeare (1564 – 1616) – životopis

- narodil se roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou
- zemřel ve stejný den jako se narodil, a to roku 1616
- nejvýznamnější anglický dramatik, vrcholný umělecký představitel evropského humanismu a pozdní
renesance
- o jeho mládí je málo zpráv, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil latinsky a řecky
- r. 1582 sňatek s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti
- r. 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty I., která
značně tehdejší divadelní činnost podporovala - viz "alžbětinské divadlo"
- r. 1599 hrál v nové divadelní aréně The Globe
- r. 1603 pod patronací nového krále Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat
- ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob - jeho dramata nejsou originální, jde o adaptace
- pro Shakespearova dramata je typická neomezenost látky, času a místa, zobrazení pozemského života,
kladné i záporné vlastnosti lidí, střídání veršů s prózou a spletitý děj. Příčinou tragédií je lidská vášeň
nebo náhoda, základem je láska a pravda. Ženy v Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě
samostatně, jsou ideálem krásy, cílevědomé a ctižádostivé (=> znak renesance). V komediích je častá
záměna osob a situační komika