Wiliam Shakespeare

Sonety
Kontext literatury v NAglii
V anglické literatuře bylo toto období velice silné, v 16. století nastal prudký
rozvoj humanistických věd (Thomas More-mučedník, Utopeia), který později
strhl i literaturu k velkému rozmachu. Nejprve nastal rozvoj dvorského eposu
(Edmund Spenser-pastýřů v calendar, idealizuje ducha ná roda, rozklad šlechty) a
romá nu. S malým zpožděním se začala rozvíjet i lyrická poezie, velmi populá rní
byly sonety. V díle Francise Bacona-Nová atlantis se rozvinulo psaní
formou esejů . Nakonec v tomto období došlo k rozvoji dramatu, které bylo
převá žně světské (Thomas Kyd-Spanish tragedy, předobraz hamlet, traduce
pomsty, Christopher Marlowe), vrcholem tohoto tzv. alžbětinského divadla je
tvorba Williama Shakespeara.

Sonet
Italský sonet zřejmě vymyslel Giacomo da Lentini, hlavní představitel sicilské
školy za vlá dy Fridricha II. Později jej znovu objevil Guiltone d'Arezzo a přinesl
jej do Toská ny, kde jej také uzpů sobil místnímu jazyku. Sá m pak složil téměř 300
sonetů . Další italští bá sníci tohoto období, tedy 13. století, sklá dali sonety, mezi
nimi Dante Alighieri (1265–1321), Guido Cavalcanti (asi 1250–1300) a
zvlá ště Francesco Petrarca (1304–1374).
V pů vodní podobě byl italský sonet rozdělen do osmiverší a šestiverší. Osmiverší
obsahovalo propozici a šestiverší pak přineslo její řešení. Pů vodní da Lentiniho
sonet měl rýmovou strukturu a-b-a-b, a-b-a-b, avšak sonet brzy získal
strukturu a-b-b-a, a-b-b-a. Šestiverší bylo možné rýmovat dvěma způ soby: c-d-e-
c-d-e a c-d-c-c-d-c. Později byla uvedena i další rýmová schémata. Devá tý verš
(tzv. volta) tvořil obrat v celé bá sni a změnu tématu či atmosféry sonetu.

Italský sonet zavá dí do anglické literatury Thomas Wyatt na počá tku 16. století,
jehož sonety jsou však většinou překlady Petrarcových aRonsardových sonetů .
Ná sleduje velká renesance sonetu anglicky píšícími autory, postupně sonet
začíná obsahovat také nová témata: John Donne aGeorge Herbert např. v 17.
století píší ná boženské sonety a John Milton obecně meditativní poezii. V této
době také vzniká nové schéma sonetu, nazývané sonetem anglickým. Mezi
bá sníky, kteří jej uvedli do života, patří Philip Sidney, Michael Drayton, Samuel
Daniel a William Shakespeare, po němž se anglickému sonetu říká někdy též
sonet shakespearovský.
Anglický sonet tvoří tři čtyřverší a dvojverší. Toto zá věrečné dvojverší (couplet)
pak přiná ší nečekaný tematický nebo obrazový obrat. Obvyklé rýmové schéma
sonetu je a-b-a-b, c-d-c-d, e-f-e-f, g-g.

William Shakespeare (1564 – 1616) – životopis

- narodil se roku 1564 ve Stratfordu nad Avonou
- zemřel ve stejný den jako se narodil, a to roku 1616
- nejvýznamnější anglický dramatik, vrcholný umělecký představitel evropského
humanismu a pozdní renesance
- o jeho mlá dí je má lo zprá v, pravděpodobně chodil do stratfordské školy, kde se učil
latinsky a řecky
- r. 1582 sň atek s Annou Hathawayovou, s níž měl později 3 děti
- r. 1592 odešel do Londýna a stal se spisovatelem a hercem, měl přístup ke dvoru Alžběty
I., která značně tehdejší divadelní činnost podporovala - viz "alžbětinské divadlo"
- r. 1599 hrá l v nové divadelní aréně The Globe
- r. 1603 pod patronací nového krá le Jakuba I. interpretace Shakespearových dramat
- ve svém díle se inspiroval autory dřívějších dob - jeho dramata nejsou originá lní, jde o
adaptace
- pro Shakespearova dramata je typická neomezenost lá tky, času a místa, zobrazení
pozemského života, kladné i zá porné vlastnosti lidí, střídá ní veršů s pró zou a spletitý děj.
Příčinou tragédií je lidská vá šeň nebo ná hoda, zá kladem je lá ska a pravda. Ž eny v
Shakespearových dramatech rozhodují o svém životě samostatně, jsou ideá lem krá sy,
cílevědomé a ctižá dostivé (=> znak renesance). V komediích je častá zá měna osob a
situační komika

Okolnosti vzniku
Sonety je básnická sbírka 154 sonetů, kterou napsal William Shakespeare. Jejich
tématy jsou láska, krása,politika a pomíjivost života a citů. Pravděpodobně byly
psány v průběhu několika let. Kompletní vydání v dnešním rozsahu vyšlo v
roce 1609 zásluhou Thomase Thorpeho a zahrnovalo 152 tehdy dosud
nepublikovaných sonetů a sonety 138 a 144, které byly už předtím publikovány
v nelegálně vydané básnické sbírce Vášnivý poutník (The Passionate Pilgrim),
vydané 1599.

Jeho charakteristika
Tvrdí se, že prvních 17 sonetů je adresováno mladému muži. Je v nich pobízen, aby
se oženil a měl děti, čímž by se jeho krása, kterou jeho děti zdědí, zachovala i pro
příští generace. Většina sonetů (čísla 18-126) jsou možná milostné sonety věnované
tomuto nebo jinému mladému muži, což vede k úvahám
o Shakespearově homosexualitě či bisexualitě). Sonety 127-152 jsou však milostné
básně věnované "temné dámě" (podle překladuAdam Součka, podle anglicky píšících
autorů Dark Lady). Dva poslední sonety (153, 154) jsou alegorické. České překlady
mají sklon i rodově neutrálně laděné sonety (v originále zprvu s tvary thou, thee,
thine, později s you, your - v češtině vždy "ty, tobě, tvůj") adresovat muži či ženě
podle záliby překladatele, což může vést k nepochopení skutečného, ovšem těžko
hmatatelného smyslu textu.

Forma
Jednotlivé básně jsou psány formou shakespearovského sonetu, který se skládá ze
tří slok o čtyřech verších a jedné, závěrečné sloky o dvou verších. Použit je především
pětistopý verš jambického spádu. Rýmové schéma sonetů je většinou abab cdcd efef
gg. Jedinými výjimkami jsou sonety 99 (má patnáct veršů, protože k první sloce je
přidán jeden verš, má tak schéma ababa), sonet 126, který se skládá ze
sedmi hrdinských dvojverší, a sonet 145, který je psán jiným veršem, totiž
čtyřstopým jambickým veršem na místo pětistopého. Na začátku třetího čtyřverší
může být tzv. volta čili obrat, totiž verš, v němž se nachází myšlenkový obrat v básni.
Pro Shakespearovy sonety je však typické, že myšlenkový obrat přichází až v
závěrečném dvojverší. Příkladem takového rozvržení je sonet 130, v němž básník ve
třech čtyřverších vyjmenovává nedostatky své milenky, aby se až v posledních dvou
verších vyznal ze své lásky k ní.
Ačkoliv rýmové schéma všech sonetů je až na výše zmíněné výjimky neměnné,
rozvíjení myšlenek jednotlivých básní nemusí přesně korespondovat s rozložením
rýmů. Například v sonetu 19 je volta rozdělující sonet na dvě části,
osmistopou oktávu a šestistopou sestinu, z obsahového hlediska mnohem
významnější než rozdělení sonetu do čtyřverší. Naopak sonet 12 je příkladem
přesného dodržení formátu anglického sonetu, v němž jsou čtyřverší postupně
uvozena slovy When - when - then. Podobným příkladem je sonet 73, v němž každé
čtyřverší přináší novou metaforu (podzim, soumrak, dohasínající oheň).
Rozvržení čtrnáctiveršového sonetu na oktávu a sestinu, rozděleného voltou, je
typické pro renesanční italské básnictví. Anglickou podobu sonetu, tj. důraz na tři
čtyřverší a závěrečné dvojverší, ustanovil až Henry Howard v 15. století.

Témata
Shakespearovy sonety jsou mnohdy světštější a erotičtější, než obdobné básně jeho
současníků. Jedna z interpretací tvrdí, že Sonety jsou svým
způsobem parodie milostných sonetů petrarcovské školy. Shakespeare často mění
tradiční postavení muže a ženy v milostné poezii, jejich líčení lásky je složitější
a pravděpodobnější. Shakespeare porušil mnoho formálních pravidel sonetové formy
a poezie obecně, která byla dodržována jeho současníky: mluví o společenském zlu s
láskou nesouvisejícím (slavný sonet 66), komentuje politické události (sonet 124),
dělá si z lásky legraci (128), paroduje krásu (130), hraje si s tradičními
rolemi muže a ženy v milostné poezii (20), mluví otevřeně o sexu (129) a někdy
hraničí s lehkoupornografií (151).

Postavy
V Sonetech se vyskytují následující osoby či postavy, převážně patrně inspirované
reálným životem:

 Krásný mladík (Fair Youth) - Sonety 1-126 líčí

Shakespearovu romantickou a platonickou, podle některých badatelů
snad homosexuální lásku k nepojmenovanému Krásnému mladíkovi (ztotožňován
s W. H. z věnování). Přes mnoho pokusů se zatím nepodařilo odhalit jeho
totožnost.
 Černá paní (Dark Lady) - Popisují ji sonety 127-152. Podle sonetů šlo o velmi
krásnou černovlasou ženu. Na rozdíl od Krásného mladíka je jejich vztah
otevřeně sexuálního charakteru, sonety jsou někdy téměř pornografické. Ani
totožnost Černé paní se nepodařilo odhalit.
 Básnický soupeř (Rival Poet) - Možnými kandidáty jsou Shakespearův
předchůdce jako dramatik Christopher Marlowe a překladatel George Chapman.

Odkaz díla
Shakespearovy Sonety znamenaly především konec petrarcovské sonetové
tradice, její konvenčnosti a jejího formalismu. Shakespearovy sonety daly zá klad
nové milostné poezii. V 18. století byl jejich význam v Anglii relativně malý, The
Critical Review z roku 1805 stá le považuje za vrchol anglického sonetu Johna
Miltona. Zá jem o Shakespeara nastal až za romantismu a význam sonetů začal
stoupat až v 19. století.
Význam a kulturní vliv Sonetů ukazuje mimo jiné množství překladů . Jen
v němčině existuje od roku 1784 sedmdesá t ú plných překladů . Není jediný
významnější jazyk, do nějž by Sonety nebyly přeloženy,
včetně latiny, turečtiny, japonštiny, svahilštiny, esperanta a klingonštiny.
První český překlad Sonetů je od Josefa Vá clava Slá dka, pochá zí z roku 1883.
Další překlady pořídili například Jaroslav Vrchlický (ve dvou
verzích:1896 a 1904), Antonín Klá šterský (publiková no 1923), Jan
Vladislav (1955), Erik Adolf Saudek (1975 (nedokončeno, pozdější vydá ní bylo
doplněno o překlady jiných autorů ), Břetislav Hodek (1976), Zdeněk
Hron (1986), Miroslav Macek (1996), Jarmila Urbá nková (1997), Martin
Hilský (1997),Miloslav Uličný (vydá no 2005), Jiří Josek (2008). Neú plné
překlady, tj. jen vybraných sonetů , předložili například Otto František
Babler a Zdeň ka Bergerová . Dosud nevydané jsou překlady Františka Nevrly ze
šedesá tých let a Vá clava Pinkavy, dokončený v roce 2010, jehož výň atek je
dostupný na webu.