Professional Documents
Culture Documents
kzamysleni.cz-Vajíčko The Egg
kzamysleni.cz-Vajíčko The Egg
kzamysleni.cz-Vajíčko The Egg
27 Lis 2016
Domů » Filozofie » Vajíčko (The Egg)
Publikováno v Filozofie Od: Andy Weir Dne: 27 listopadu, 2016
Byl jsi na cestě domů, když jsi zahynul.
Byla to bouračka. Nic zvláštního, nicméně smrtelná. Zůstala po tobě manželka a dvě děti. Ta
smrt byla bezbolestná. Záchranáři dělali co mohli, aby tě zachránili, ale marně. Tvoje tělo
bylo úplně rozmlácené, takže můžeš být rád, věř mi.
„Zemřel jsi,“ řekl jsem s naprostou samozřejmostí. Nemá smysl chodit kolem horké kaše.
„Jo. Ale nemusíš se kvůli tomu cítit špatně. Každý zemře,“ odpověděl jsem.
Rozhlédl ses kolem sebe. Byla tam prázdnota. Jen ty a já. „Co je to za místo?“ Zeptal ses.
„Tohle je posmrtný život?“
„Budou v pořádku?“
1/4
„To je úžasné,“ řekl jsem. „Sotva jsi zemřel a už tě zajímá hlavně tvoje rodina. I tady je to
přece zajímavé.”
Pohlédl jsi na mě s úžasem. Tobě jsem jako Bůh nepřipadal. Vypadal jsem prostě jako
nějaký obyčejný muž. Nebo snad žena. Možná že i jako nějaká nevýrazná autorita. Spíše
jako učitel gymnázia, než všemohoucí Bůh.
„Tím se netrap,“ řekl jsem. „Budou v pořádku.“ Tvoje děti budou na tebe vzpomínat vždy jen
v dobrém. Ještě nedorostly do věku, kdy by tebou začaly pohrdat. A tvoje žena bude sice
předstírat smutek, ale ve skutečnosti se jí hodně uleví. Vždyť si to řekněme na rovinu: vaše
manželství se už rozpadalo. Ale jestli ti to nějak pomůže, tak ti můžu říct, že se za to bude
hrozně stydět, že je ve skutečnosti ráda, že se tě zbavila.
„Ach,“ řekl jsi. „A co teď?“ Teď půjdu do nebe nebo do pekla nebo někam?“
„Všechna náboženství mají svým způsobem pravdu,“ řekl jsem. „Pojďme se projít.“
„A jaký to má vlastně smysl?“ Zeptal ses. „Když se znovu narodím, tak budu prostě
nepopsaný list, ne? Mimino. Všechny moje zkušenosti a všechno, co jsem v tomto životě
udělal, nebudou mít vůbec žádný význam. Na ničem tedy nezáleží.“
„To ne!“ Řekl jsem. „Neseš si v sobě všechno poznání a zkušenosti ze všech svých
předchozích životů. Jen si je teď nevybavuješ.“
Zastavil jsem se a popadl jsem tě za ramena. „Tvoje duše je mnohem úžasnější, krásnější a
větší než si vůbec dokážeš představit. Lidská mysl dokáže uchopit jen nepatrný zlomek toho,
kým ve skutečnosti jsi. Je to, jako když si smočíš prst ve sklenici s vodou, abys věděl, jestli je
horká nebo studená. Ty do té nádoby ponoříš jen malinkou část sebe sama, a když ji zase
vytáhneš, tak máš všechny ty zkušenosti, které tato část tebe prožila.“
„Prožil jsi v lidském těle posledních 48 let, hodně málo na to, abys pocítil i zbytek tvého
nezměrného vědomí. Kdybychom tady však zůstali dostatečně dlouho, tak by sis postupně
začal vzpomínat na všechno. Ale nemá smysl tohle dělat mezi jednotlivými životy.“
2/4
„Počkej. Cos to říkal?“ Zakoktal jsi. „Ty mě posíláš zpátky v čase?“
„No, technicky řečeno, ano. Čas, jak ho znáš, existuje pouze ve vašem vesmíru. Tam, odkud
pocházím já, je tomu jinak.“
„Ach ano,“ vysvětloval jsem, „přicházím odněkud. Odněkud odjinud. A je nás takových víc.
Vím, že bys rád věděl, jaké to tam je, ale opravdu bys to nepochopil.“
„Ach,“ řekl jsi, trochu zklamaný. „Ale počkej, jestliže se znovu narodím někam do minulosti,
tak se může stát, že se tam někde setkám sám se sebou.”
„Určitě. To je naprosto běžné. A tím, že si v obou těch inkarnacích budeš uvědomovat vždy
jen tu jednu, tak nebudeš ani vědět, že se to děje.“
„To myslíš vážně?“ Zeptal jsem se. „Opravdu to myslíš vážně? Ptát se mě na smysl života?
Není to již poněkud otřepané?“
Pohlédl jsem ti do očí. „Smysl života, důvod, proč jsem stvořil celý tento vesmír, je, abys
dospěl.“
„Ne, pouze ty. Celý tento vesmír jsem stvořil jen pro tebe. S každým novým životem, který
prožiješ, povyrosteš a zmoudříš a tvůj intelekt se zbystří a rozšíří.”
“Nejsou žádní druzí,“ řekl jsem. „V tomto vesmíru jsme jen ty a já.”
„Teď tomu začínáš rozumět,” řekl jsem a pochvalně jsem tě poplácal po zádech.
3/4
„Já jsem Abraham Lincoln?”
„Pokaždé, když jsi někomu ubližoval,“ řekl jsem, „jsi ubližoval sobě samému. A každým
projevem laskavosti jsi prokazoval laskavost sám sobě. Každičký šťastný i smutný okamžik,
který kdy prožila kterákoliv lidská bytost jsi prožil nebo prožiješ ty sám.”
„Protože jednoho dne budeš jako já. Protože to je to, co ve skutečnosti jsi. Patříš ke mně. Jsi
moje dítě.”
„Ne. Ještě ne. Zatím jsi ještě embryo. Ještě rosteš. Až když prožiješ každý lidský život po
věky věkův, vyrosteš dost na to, aby ses narodil.”
„Vejce.” Odpověděl jsem. „A nyní je čas, aby ses vypravil do svého dalšího života.”
Původní povídka.
Tags:bůh, duše, náboženství, nebe, Povídka, reinkarnace, smrt, smysl života, život
O autorovi
Andy Weir
Komentář
4/4