Mykologie

BASIDIOMYCOTA I.
1.1 ENTORRHIZOMYCOTA

 Entorrhiza (asi 14 druhů) způsobujících nádory na kořenech sítinovitých a

šáchorovitých
 Talbotiomyces – kořenový endofyt hvozdíkotvarých

1.2 BASIDIOMYCOTA
• 2. největší skupina hub
• ca 32 tis druhů, 3400 rodů
• saprotrofové, parazité,
(ektomykorhizy, vzácně lichenizované)
• část zástupců tvoří plodnice –
basidiokarp
5 VĚCÍ, KTERÉ NESMÍTE ZAPOMENOUT
symbionti
 Bazidie, bazidiospory exogenně
 hyfy s dolipóry, PŘEZKY
 dikaryotický ŽC, somatogamie
 normální houby tj. hřiby, muchomůrky, choroše
(plodnice s nejčastěji pórovitým nebo lupenatým
hymenoforem) + rzi + sněti
 anamorfy vzácně (konidiofor + konidie)

VEGETATIVNÍ STRUKTURY
 Vláknité mycelium – dolipóry, přezky
- primární (n)
- sekundární (n+n)
- terciární (n+n) – specializovaná pletiva
(pseudoparenchym, plektenchym)
 Kvasinkovité buňky (u dimorfických stélek)
 V přepážkách mají dolipór – krytý polokulovitou čepičkou
(parentozomem – z ER) složité soudkovité struktury, které spolu s
parentozomem obklopují samotný otvor v přepážce.
 rzi + sněti – jednoduchý pór

NEPOHLAVNÍ ROZMNOŽOVÁNÍ
- vzácně
- primární nebo sekundární mycelium

1
Mykologie

BASIDIE

 Holobasidie
 Fragmobasidie (heterobazidie) – různé typy
 n + n → 2n → meióza
 často následuje mitotické dělení, nadbytečná jádra degenerují, vz. zůstávají ve sporách

holobazidie

SPORY

2
Mykologie

BASIDIE
- na myceliu, jednotlivě či ve skupinkách
- hymenium = výtrusorodá vrstva, ve které jsou umístěny bazidie
 část povrchu plodnice na povrchu s hymeniem = hymenofor → hymeniální
plodnice
 některé plodnice mají bazidie umístěny uvnitř, v části označované jako gleba,
těmto plodnicím se říká geastrální plodnice

TYPY HYMENOFORU
• Hymenofor je struktura hub, kterou pokrývá výtrusné rouško (hymenium) plodnic a
vytváří u různých hub různé tvary pro zvětšení výtrusorodého povrchu, na němž
vznikají výtrusy. Hymenofory mohou být důležitým určovacím znakem a na první
pohled se dají například hřibovité houby rozlišit podle jejich hymenoforu, který je ve
většině případů rourkatý.
o A: Hladký
o B: Hrbolkatý (tuberkulátní)
o C: Zoubkatý (odontoidní)
o D: Ostnitý (hydnoidní)
o E: Žilnatý (phlebioidní)
o F: Sítnatě žilnatý (merulioidní)
o G: Rourkatý (póroidní)
o H: Lupenatý (lameloidní)
o Lamelovitý

TYPY HYMENIÁLNÍCH PLODNIC

− Pilothecium – 1 leté, klobouk + třeň
− Holothecium – hymenium na celém povrchu
− Krustothecium – postupně se vyvíjející plodnice hl. chorošů
− Hymeniální typy mají bazidie v hymeniu na povrchu plodnice, hymenium
povléká buď celý povrch nebo pouze část označovanou jako hymenofor
(pórovitý, lupenatý, lištovitý, hrotnatý, hladký...)
−

TYPY GEASTRÁLNÍCH PLODNIC

− Stavba geastrální plodnice
− okrovka (peridie) – endoperidie + exoperidie
− těřich (gleba) – bazidie + vlášení (kapilicium)
− subgleba, nosič (receptakulum)
− Geastrální typy mají bazidie uvnitř, v komůrkách gleby, sterilní část se
nazývá subgleba, plodnice je obalena blánou – peridií (okrovkou)

VÝVOJ PLODNICE
− Gymnokarpní – typ nahé plodnice Basidiomycotina, u níž vrstva nesoucí basidie je na povrchu plodnic

3
Mykologie

− Angiokarpní – typ plodnice u třídy Hymenomycetes, u níž vrstva nesoucí basidiospory zůstává uzavřena v plodnici
až do zralosti basidií (rody Lycoperdon, Bovista),
− Velangiokarpní

VELANGIOKARPNÍ PLODNICE

HYFY
− Hyfa je vlákno houby, s přehrádkami či bez přehrádek. Soubor hyf se nazývá podhoubí
− Všechny hyfy nejsou stejné, plodnice chorošů nejsou tuhé a vytrvalé jen tak sami od sebe….
− Existují tři základní typy hyf, jejich rozlišení je důležité zejména v systematice chorošů
o A) + B) generativní – tenkostěnné, větvené, přehrádkované
o C) skeletové – tlustostěnné, nevětvené, téměř bez přehrádek
o D) vazbové (ligativní) – tlustostěnné, větvené, téměř bez přehrádek

− Podle zastoupení hyf se dělí „pletiva“ na

→ monomitická – generativní hyfy (bělochoroš, šedopórka, pstřeň)
→ dimitická – generativní + skeletové (ohňovec, bránovitec, kořenovník, choroš
smolonohý, choroš šupinatý)
→ trimitická – všechny 3 typy (lesklokorka, outkovka (Trametes), síťkovec,
troudnatec, trámovka)
→ amphimitická – generativní + vazbové hyfy (sírovec, choroš poloplástvový (zimní))

VÝZNAM STOPKOVÝTRUSNÝCH HUB

• saprotrofové – koloběh živin
• mykorhizní symbionti
• parazité rostlin (rzi, sněti, václavka atd.), mechorostů (Platygloeales, Galerina p.p.)
• parazité hub (Tremella - rosolovka, Syzygospora - rosolovka, Collybia tuberosa – penízovka hlíznatá,
Pseudoboletus parasiticus – hřib příživný, etc.)
• příležitostní patogeni člověka (Mallasezia, Cryptococcus neoformans, Trichosporon)

4
Mykologie

• jedlé houby (pěstované, volně rostoucí) (x otravy houbami)

• látky s protinádorovými účinky (imunopodpůrné) – lentinan (Lentinus edodes -„shiitake“; schizophyllan
(Schizophyllum commune – klanolístka obecná), krestin (Trametes versicolor – outkovka pestrá)
• mucidin (Oudemansiella mucida – slizečka porcelánová) – antibiotikum – dermatomykózy
• anamorfa Inonotus obliquus – rezavec šikmý „čága“

SYSTÉM

1.2 BASIDIOMYCOTA

1.2.1 WALLEMIOMYCOTINA

− Wallemia (6 druhů)
− Wallemia sebi – osmofilní houba rostoucí zejména na sušených potravinách (ryby,
koření)

1.2.2 PUCCINIOMYCOTINA

− ca 8400 druhů, nesourodá skupina organismů, často dimorfní stélka

− jednoduchý pór, různé typy tělísek „micro-bodies“
− bazidie volně nebo kupky „sory“, probasidie+metabasidie, vznikají endogenně i exogenně
− v BS dominuje manóza (+glukóza, galaktóza, fruktóza)
− plodnice vzácně
− rostlinní parazité, fyloplán (kvasinky), mykorhizní symbióza orchideí (Atractiellomycetes), patogeni hub a hmyzu,
saprofyté
− Půda, voda, arktické oblasti – tropy
− stále jsou objevovány nové druhy – zejm. kvasinky v rhizosféře

SYSTÉM:

− Agaricostilbomycetes
− Atractiellomycetes − Pucciniomycetes
− Classiculomycetes (2 druhy vodní) − Tritirachiomycetes (parazité
− Cryptomycocolacomycetes
BASIDIOMYCOTA (2 druhy, vyizolovány jen 1x)
– PUCCINIOMYCOTINA Penicillium, 2 druhy příčina
− Cystobasidiomycetes (kvasinky) infekce pokožky hlavy)
− Microbotryomycetes
− Mixiomycetes

ATRACTIELLOMYCETES
→ Cca 50 druhů, původně v Auriculariales, saprofyté, někteří symbióza s tropickými
orchidejemi, netvoří kvasinky
→ Phleogena faginea - prachovečník bukový (EN) obr.

5
Mykologie

MICROBOTRYOMYCETES
→ ca 200 druhů, kvasinky: Rhodotorula, Sporobolomyces, často ve fyloplánu, půdě, extrémně
chladné oblasti, parazité rostlin
→ Microbotryum violaceum – sněť fialová

PUCCINIOMYCETES
→ Helicobasidiales – mykoparazité, biokontrola rzí?, parazité kořenů kulturních rostlin
→ Herpobasidium bebissonii – ulitovec, an. Rhizoctonia crocorum – fialová vločkovitost
kořenů jetele, vojtěšky atd
→ Platygloeales – parazité mechů Eocronartium muscicola – mechovice – zastaví vývoj
sporofytu, Jola (v tropech)

→ Septobasidiales - přepážkotvaré –
o symbióza s červci / parazitismus
o Vytváří myceliální polštáře na povrchu rostliny s červci, několik parazituje, zbytku poskytuje ochranu.
Mladí červci se mohou dostat ven a roznést spory
o BASIDIOMYCOTA – Pucciniomycotina - Pucciniomycetes

→ Pucciniales (Uredinales)
o obligátně biotrofní parazitické houby
o mycelium n → n+n
o Mycelium intercelulárně, do buněk haustoria
o Střídání hostitelů (dioecické, dvoubytné), nestřídají (monoecické, jednobytné)
o BASIDIOMYCOTA – Pucciniomycotina - Pucciniomycetes
o Životní cykus
 Basidiospora doletí na mezihostitele – intercelulární monokaryotické mycelium
 4-10 dní – list oranžoví, drobné kuželovité bradavičky (O - spermogonia, spermacie + receptivní
hyfy, čirá tekutina - nektar)
 Spermacie se dostane na opačně laděnou receptivní hyfu – somatogamie
 Spodní strana listu – prášilky (I - aecia) + jarní výtrusy (aeciospory) n+n
 Aeciospora dopadne na 2. h ostitele, vyklíčí, dikaryotické mycelium
 10-14 dní – II - uredia + letní výtrusy
(urediospory) – rozšiřování nákazy, okamžitá
klíčivost
 Před dozráním hostitele, v místě uredií – III - telia
+ zimní výtrusy (teliospory)
 Teliospora = probasidie (karyogamie), na jaře
metabasidie + bazidiospory (IV)

o Puccinia
 Aecioidní aecia, 2 b. teliospory

6
Mykologie

 P. graminis – rez travní - mez. dřišťál, subsp. graminis – obilniny, subsp. graminicola – planě
rostoucí trávy
 BASIDIOMYCOTA – Pucciniomycotina – Pucciniomycetes - Pucciniales

o Uromyces
 Aecioidní aecia, 1 b. teliospory
 U. pisi – mez. pryšec, hrách

o Phragmidium
 Coemoidní aecia, mnohobuněčné teliospory
 P. rubi – idaei – rez maliníková
 P. violaceum – rez (ostružiník)
 P. mucronatum – rez růžová

o Gymnosporangium
 obnaženka
 Rostelioidní aecia, gelatinózní telia
 G. sabinae – mez. hrušeň, jalovec

7
Mykologie

1.2.3 USTILAGINOMYCOTINA

− ca 1700 druhů,
− většinou parazité hl. Poaceae + Cyperaceae, Malassezia – lipolytická kvasinka (kůže), hostitelská specifita,
koevoluce
− V BS – dominance glukózy (+manóza, galaktóza)
− dimorfická stélka (saprotrofní fáze – kvasinky, pseudomycelium, pučení n. balistospory), často chladuodolné
− Póry chybí, jednoduchý pór, vzácně dolipór, opakované ztráty v stárnoucích hyfách, některé druhy – přezky
− Teliospory v kupkách, většinou vně (Exobasidiales, Microstomatales netvoří)
− Fragmo i holobasidie, KOPULACE BAZIDIOSPOR NA BAZIDIÍCH
− 4 třídy
o Exobasidiomycetes
o Monillielomycetes
o Malasseziomycetes
o Ustilaginomycetes

8
Mykologie

9
Mykologie

10