12) PSYCHOLOGIE JAKO VĚDA

(vývoj psychologie, psychologické vědy, směry a teorie, determinace lidské psychiky)

PSYCHOLOGIE
- věda o duši (psyché = duše, logos = věda) –> věda o lidské psychice –> psychických jevech –> chování (vnější projevy)
a prožívání (vnitřní psychické procesy a stavy)
 2. pol. 19. st. –> větší důraz ve vědách na ověřitelnost –> duše ale nelze ověřit –> přechod na –> věda o
psychice (místo věda o duši)
 v tomto období –> samostatná věda psychologie (do té doby součást filozofie)
- cílem psychologie –> popsat a vysvětlit, jak lidé prožívají, jak se chovají a proč ––> najít obecný klíč
- úzce spjata s jinými vědami –> přírodní (biologie) i společenské (filozofie, sociologie, pedagogika...)
- vždy se zabývá jednotlivcem
- nejedná se o exaktní vědu –> nemá přesný pojmový aparát, ani názvosloví není úplně jasně dané –> existuje hodně
psychologických odvětví (za zakladatele považován Aristoteles – spis O duši)
- může být vnímána jako věda o chování, poznání, duševních pochodech či reakcích

PSYCHOLOGICKÉ METODY
POZOROVÁNÍ
- introspekce – pozorování sama sebe
- extrospekce – sledování druhých
 pozorování zúčastněné (i když člověk do ničeho nezasahuje, jenom svou přítomností nás ovlivňuje)
 pozorování nezúčastněné (kdyby o něm lidé vůbec nevěděli, video, nahrávka…)
- krátkodobé
- dlouhodobé = longitudinální postup (sledování dvojčat, kteří žili ve dvou rodinách – za účelem, jestli má vliv výchova
nebo vrozená podobnost – výchova ovlivňuje víc) – film Chlapectví
EXPERIMENT
- v laboratoři – psychofarmaka (antidepresiva) – jedné skupině se dává skutečný lék, druhé se dává placebo
- sociální – vědomé či nevědomé (hl. v 70. l. v USA)
 nevědomý: naráží na lidskou konformitu – 3 lidi pod stromem a koukali na něj, další lidé se za nimi
zastavovali a koukali se do stromu s nimi i když tam nic nebylo
ROZHOVOR
- standardizovaný – podle předem připravených otázek, neodchyluje se od nich
- nestandardizovaný – více se reaguje na to, co mu klient říká a podle toho směřuje otázky (terapeutický rozhovor)
DOTAZNÍK
- otevřený
- uzavřený – možnosti, ze kterých se může vybrat

VÝVOJ PSYCHOLOGIE
- psychologie samostatnou vědou až od 19. st. (do té doby součást filosofie)

ANTIKA
- už Sokrates, Platón a Aristoteles se zabývali psychologickými otázkami – jak lidé vnímají realitu (percepce, vnímání),
jak se rozhodují, zda jsou svobodní ve svých činech –> vlastně otázky týkající se vědomí a procesů myšlení
- Aristoteles = zakladatel –> spis O duši (první uvažování o duši a povaze)
 říká, že duše a tělo jsou propojeny (na rozdíl od Platóna)
 duše je podstatou, určující vlastnosti člověka –> vede ho k dobrým skutkům
 3 typy duše
• vitální = oživující princip, co nám vůbec dává život a rozhýbává formu

-
 • animální = má na starost vnímání, cítění
• rozumová = poznání, vůle
- Platón
 rozděluje tělo a duši –> duše je podstatou, určující vlastnost a skutečnost
 3 složky duše (mýtus o vozatajovi) - každý člověk má všechny 3, záleží jaká převažuje (jak je vozataj schopný
své koně udržet)
• rozumová = filozofové
• statečnost a odvaha = strážci
• žádostivost a chtivost = výrobci
- Hippokrates = otec lékařství
 studoval provázanost funkce různých orgánů s mozkovou činností a položil základ dnešního biologického
přístupu k psychologii
STŘEDOVĚK
- dualita těla a duše
- Tomáš Akvinský
- duše je čistá forma bez látky –> je nesmrtelná (platí jen pro lidskou)
- 3 druhy duše podle její mohutnosti –> člověk oplývá mohutností intelektuální (rozumovou)
NOVOVĚK
- René Descartes
 dualismus duše a těla
 smyslové poznání nepřesné, člověka může klamat i jeho rozum –> doporučuje systematicky pochybovat o
všech míněních (metodická skepse) - cílem najít neotřesitelnou jistotu
 Myslím, tedy jsem.
- John Locke
 člověk jako tabula rasa (nepopsaný list – empiristé)1
 mysl novorozeně = nepopsaná, čistá –> každé dítě je prostřednictvím výchovy možno formovat
 předpokládá, že lidé získávají ohromnou zásobu idejí (psychických obsahů, významů) na základě 2 druhů
zkušenosti (empirie) ––> smyslové vnímání a reflexe
- Wilhelm Leibniz
 racionalismus
 (monády), existují věčné pravdy –> monády jsou uzavřené, vzájemně neovlivnitelné, nekomunikovatelné
19. STOLETÍ
- osamostatnění psychologie jako vědy, vznikají psychologické směry
- 1879 - Wilhelm Wundt (1832-1920) zakládá 1. psychologickou laboratoř (Lipsko, Německo)
- svým postojem navazuje na pozitivismus a empirismus –> říká, že psychologie by měla být experimentální věda (vše
by se mělo objektivně zkoumat a pozorovat –> sám používal metodu introspekce)
- vznik experimentální psychologie:
 Metronom: nechal dobrovolníky sedět u metronomu a měřil jim puls a zkoumal, jak bude jejich tělo
reagovat na zvuk metronomu –> když očekávali klepnutí, zvýšil se jim tep (znervóznili), těsně po klepnutí
nastala úleva
 lidé byli v místnostech s různými barvami – oranžová, bledě modrá… –> lidé jsou ovlivněni prostředím
(oranžová – agresivnější)
20. STOLETÍ
- obrovský vývoj, zrod nových směrů (behaviorismus, humanistická psychologie,...)
- psychologie začala být vědou o subjektivní zkušenosti, lidská zkušenost nejdůležitější
- může být vnímána jako věda o chování, poznání, duševních pochodech či reakcích

1 Ve skutečnosti tento pojem skoro nepoužívá, je dokázáno (Hunt), že je to překlad Akvinského jednoho obratu v Aristotelovi

-
HISTORICKÉ PŘÍSTUPY K PSYCHOLOGII
BIOLOGICKÁ PSYCHOLOGIE
- předmětem psychologie jsou biologické, zejm. neurofyzické procesy –> základ chování a prožívání
- tělo a mysl jsou neoddělitelný celek
- zkoumání mozku ––> představitelé se snaží určit, které mozkové oblasti se podílejí na učení, myšlení, cítění atd.
- Roger W. Sperry
 jako první provádět experimenty s přerušením spojení mezi oběma hemisférami –> stanovil tak, jaké typy
myšlení v nich probíhají
 dnes se využívají moderní metody
- patří sem i evoluční vývoj psychiky a chování + zkoumání genetického základu
 představitelé navazují na Charlese Darwina (evoluční teorie o přirozeném výběru)
 hodně ovlivněn William James ––> domněnka, že velká část lidského chování je regulována instinkty,
podobně jako u zvířat
 Edward O. Wilson –> psychické procesy a vlastnosti se vyvíjely stejně jako biologické mechanismy
přirozeným výběrem
BEHAVIORISMUS
- věda o chování; podstata: všechno naše chování je podmíněno z vnějšku, to, co je uvnitř se neuznává
- 1. skutečný velký psychologický směr (vznik v USA 20. st.)
- Psychologie bez duše – co je zkoumáno, musí být empiricky přístupné výzkumníkovi (duše toto nesplňuje, lidská duše
je přístupná pouze zkoumané osobě)
- Stimul (S) a reakce (R) – veškeré chování je výsledek podmiňování, vše je tedy naučené
 raný behaviorismus opomíjel veškeré mentální dění, včetně emocí
 striktní behaviorismus – historická záležitost
 v neobehaviorismu – stimul (S), organismus (O), reakce (R) –> uznává už i vnitřní procesy
- důraz na vliv výchovy a učení, ne na vrozené vlastnosti a dispozice
- popírá dědičnost, subjektivní stav jedince nepodstatný
- předchůdce I. P. Pavlov –> Watson na něj navazuje
 pokusy na psech – v čase krmení začal zvonit a pak psům přinesl žrádlo, po čase se psi naučili podmíněnému
reflexu a začali slintat už ve chvíli, kdy Pavlov zazvonil, ale v tu chvíli jim ještě žádné jídlo nenesl
- často zobecňovali pokusy na zvířatech na lidské chování –> hodně kritizováno, lidé na rozdíl od zvířat dokáží popsat
vnitřní psychickou zkušenost
JOHN B. WATSON (USA) (1878-1958)
- zakladatel
- při formování osobnosti připisuje rozhodující význam učení (přeceňuje to - “dejte mi tucet dětí a já z nich udělám, co
chcete”) –> téměř veškeré chování je výsledkem podmiňování
- odmítl metodu introspekce jako nevědeckou a předmět studia psychologie omezil na objektivně pozorovatelná fakta
(především studium chování)
- říká, že vnitřní procesy osobnost neovlivňují (sociální determinace důležitější) –> lidské chování formováno vnějšími
vlivy (především odměny a tresty ze strany učitelů a rodičů)
- lidská mysl je black box –> nelze se do ní dostat
- experiment s malým Albertem: ukazoval mu hračky a věci –> nejdřív bílou myš, pak panenku s vlasy a bez vlasů…
vždycky když ukázal bílou věc, udělal přitom nepříjemný zvuk –> Albert se začal bát myši, protože byla spojená s děsivým
zvukem –> postupně se to dostalo i na jiné bílé věci –> strach byl u něj vybudovaný, ne vrozený
FREDERIC B. SKINNER (1904-1990)
- extrémní
- neobehaviorista (+ Thorndike)
- říká, že ve výchově nejdůležitější vzdělání –> dítě by mělo výrůstat v ústavní péči, která by zajišťovala výchovu
zkušenými profesionály –> dítě by nevyrůstalo u svých rodičů (x dítě by ale mělo mít v prvním roku svého života svou
primární osobu - matku / otce)
- co je mu vytýkáno:

-
  přeceňování významu učení a výchovy
 zapomíná na veškeré mentální dění dětí, emoce, pocity
 neetické pokusy, aplikace výsledků pokusů se zvířaty na lidi
 absence zohlednění subjektivity
- opakem Henry Harlow
 dělal experimenty, kterými chtěl dokázat, že láska matky je nejdůležitější – experiment s opicemi (dnes by
to neprošlo – zacházel nevhodně s opicemi)
• zkoušel opice dávat do klecí, ve které byly napodobeniny matky – jedna byla nepříjemná na dotek,
ale poskytovala mu základní potřeby; druhá byla měkká a příjemná – připomínala bezpečí matky –
zjistil, že opice radši vyhledávala tu příjemnou matku a za tou první chodil, jenom když potřeboval
PSYCHOANALÝZA
- vychází z přesvědčení, že chování je z velké části ovlivňováno nevědomými procesy
- opak behaviorismu
SIGMUND FREUD (1856-1939)
- zakladatel
- přesvědčen, že všechny duševní prožitky i projevy mají svou příčinu (princip determinismu)
- dílo “Výklad snů”
- rozlišuje vědomí a nevědomí –> topografický model osobnosti
 základní dynamické síly psychického dění jsou nevědomé impulsy sexuální a agresivní (ty se společnost snaží
potlačovat a ovládat)
 potlačujeme pudy z vědomí do nevědomí –> stále ovlivňují naše chování a mentálně dění:
• denní i noční sny, tzv. chybné výkony (přeřeknutí, přeslechnutí,...)
• pudy mohou být transformovány do společensky přijatelné formy - umění, věda, dobročinné aktivity
• mnohé projevy lidského chování = interakce mezi pudy a obrannými mechanismy
 tvrdil, že mezi vědomím a nevědomím existuje ještě předvědomí, ve kterém je obsaženo něco, co člověk
zapomněl = vzpomínky, myšlenky, city, zážitky = něco, co už jsme zapomněli, ale můžeme si na to rozpomenout
• např. řidič, který už je zvyklý řídit, může u toho dělat i něco jiného, nemusí se tolik soustředit, je
schopen řídit automaticky, když řídí a není problém - řídí předvědomým způsobem, ale je kdykoli
schopen si to dát do vědomí (když nastane na silnici nějaký problém)
- 3 části osobnosti –> strukturální model osobnosti
 Id = pudy
• nejhlubší vrstva psychiky, jediným jeho úkolem je uspokojit slast –> společensky nepřijatelné
• sexuální pudy
• cestou do nevědomí jsou sny –> ukazují nám své pravé touhy
 Ego = já
• racionální, centrum vědomí –> vyvažuje id a superego
• Já, kterým se prezentuji navenek
• neustálý střet mezi Idem a Superegem –> id je to, jak bychom se měli chovat od přírody, zatímco
superego je to, jak se chováme kvůli tlaku společnost –> vzejde z toho naše ego
 Superego = nadjá
• co bychom podle společnosti měli být –> moralizuje, moje ideální já
- psychosexuální vývoj
 hlavně prvních 5 let života (x Kohlbeg)
 nejdříve chce uspokojit své libido – absolutně egocentrické –> různých fázích různé uspokojuje libidum
 1. stádium orální –> objevuje svět skrze ústa, kojení
• do 1. roku, erotogenní zóna –> ústa
• –> chyba –> přejídání, kouření,... více sebestředný
 2. stádium anální –> ovládá hygienické návyky
• do 3. roku, erotogenní zóna – anus
• –> někdy manipuluje rodiče –> nevědomě – schválně nechodí na nočník
• –> chyba až moc je trestané, nebo vůbec –> hromadí věci, vlastnění, utrácení, šetřivý
 3. stádium falické –> zamilovanost do matky, konkurence otce

-
 • do 5-6 let života, erotogenní zóna – genitálie
• –> Oidipův komplex –> hrozí mamánkovství, homosexualita (bez otce)
• vyčítáno Freudovi, je moc zaměřen na muže
• –> smíření – a chce být jako muž a skamarádí se
 4. latentní stádium
• do 12 let, klidové stádium
 5. genitální stádium
• do 12 let, genitálie – dospělá sexuální instinuita
• –> vyzrálý jedinec, charakterově vyrovnaný, se zdravou sexualitou
- Oidipův a Elektřin komplex
 Oidipův komplex – syn chová lásku ke své matce, to malé dítě si nevědomky přeje mít vztah se svou vlastní
matkou – chce ji mít pouze pro sebe a chce se svého otce zbavit
 Elektřin komplex – opak, Karl Gustav Jung to pojmenoval (žák Freuda)
ANALYTICKÁ PSYCHOLOGIE
CARL GUSTAV JUNG (1875-1961)
- Freudův žák, nejprve s ním souhlasil, pak se rozešli (Jung si nemyslel, že za vším stojí sexualita)
- Kolektivní nevědomí –> společná skupina, národ… mohou mít společné nevědomí
 koncentrovaná zkušenost lidstva (např. Češi co nezažili okupaci SSSR, ale pořád k nim nevědomě chovají
nenávist, ani o tom nemusí pořádně vědět)
- archetypy = šablony, vzory našeho myšlení –> předsudky, stereotypy
 díky předsudkům je svět pro člověka jednodušeji pochopitelný –> přirozená tendence se vést stereotypy
(chybí kritické myšlení)
- dělení lidského temperamentu –> introverti a extroverti
 liší se – dávání najevo pocity, navazování nových vztahů, kvantita – kvalita přátelství
• extroverti –> nabíjí si energii mezi lidmi, introverti –> sami
• opět stereotypy –> hlavně o introvertech (plaší, stydliví, nemají rádi lidi…)
GESTALT PSYCHOLOGIE
- tvarová psychologie –> názor, že psychické jevy vystupují jako celky
- nelze úplně oddělit biologické, psychologicé, sociální jevy a procesy
 například přerušovanou čáru vidíme jako celek, trojúhelník, ze kterého zbyly jen úhly vnímáme jako
trojúhelník –> podobné procesy fungují i v lidské psychice a ve vnímání soc. vztahů
- jedinec vnímá oddělené celky ve vzájemných vztazích, ne jako jednotlivosti – přikreslujeme
- zákon blízkosti, zákon podobnosti, zákon uzavírání...
- Zakladatelé Max Wertheimer (1880-1943), Wolfgang Köhler (1887-1967)
HUMANISTICKÁ PSYCHOLOGIE
- konec 20. st. - obrovský zlom v psychologii –> zaměření na individuální lidskou zkušenost (subjektivní)
 do té doby se lidé zkoumali pouze objektivně
 snaha o vymezení proti dvojímu silnému determinismu (behaviorismus, psychoanalýza) - svobodná vůle
• determinismus nedává dostatek prostoru pro individualitu a svobodnou vůli
• humanistická psychologie otevírá témata potřeby lásky, sounáležitosti, sebevyjádření
- věří ve svobodnou vůli a neustálou možnost volby
ABRAHAM MASLOW (1908-1970)
- hierarchie lidských potřeb –> nemůžu se dostat na vyšší stupeň, dokud nemám ten
nižší
CARL ROGERS (1902-1987)
- Psychoterapie, individuální přístup –> nevést se modely, ale podle jednotlivců
- 2 typy psychoterapie
 psychoanalytický – rozebírání do hloubky nevědomé procesy a zjistit proč se
nějak chováte (často je to kvůli tomu, jak se k vám chovají rodiče)

-
  kognitivně-behavoriální – rozpoznat co je problém (proč něco dělám) a pak se naučit způsob, jak se ho
zbavit
• mnohem praktičtější než psychoanalýza, často lidé, kteří mají neurózy – spousta lidem, kterým
nepomáhá medikace pomůže tato psychoterapie
- ideální je kombinace obou – na psychoanalytice se naučí, jak zjistit základ svého problému a pak se v KB naučí, jak se
s tím vypořádat
- rozdíl mezi psychologem x psychoterapeutem x psychiatrem
- říká, že každý má své reálné já + své ideální já (ideální představa o sobě)
 Pokud jsou tyto dvě já v souladu –> kongruence
 Naopak pokud jsou tyto dvě v rozporu –> inkongruence –> což může vést k problémům, jelikož sama se
sebou nejsem spokojená

NĚKTERÉ DNEŠNÍ NPŘISTUPY K PSYCHOLOGII

HLUBINNÁ PSYCHOLOGIE
- kromě psychoanalýzy a analytické prychologie –> zahrnuje také individuální psychologii
ALFRED ADLER (1870-1937)
- sexuální pudy nahradil pudy k moci –> touha o postavení ve společnosti –> pokud nenaplněno –> pocit
méněcennosti
- vysvětluje lidské požívání a chování ve vztahu ke konečnému cíli
- stanovované cíle jsou vlivňovány pocitem sounáležitosti a touhou k moci
NEOBEHAVIORISMUS
- zakladatel = Edward Chase Tolman (1886-1959)
- trvdí, že na základě analýzy vztahů podmětů z vnějšího prostředí a chování organismu vznikají určité pochody uvnitř
organismu –> které tyto podněty zprostředovávají
KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE
- 50. - 60. léta USA
- rozhodující jsou kognitivní (poznávací procesy), kterými si jedinec vytváří tzv. vnitřní obrazy vnějšího světa –> ty pak
pomáhají člověku v orientaci ve světě, sebereflexi atd.
- Lldská psychiky = systém zpracování informací
- kognitivní psychologové se snaží zjistit, jak se učíme, pamatujeme si minulost, plánujeme budoucnost, jak uvažujeme,
jak používáme jazyk atd.
JEAN PIAGET (1897-1980)
- teorie kognitivního vývoje
- říká, že každý člověk má jednotlivé fáze, jak poznává
 1. senzomotorické stádium
• malé dítě tímto prochází – člověk se postupně od 2 let učí rozeznávat sám sebe od jiných předmětů
• symbolem je plyšový medvěd
• dítě začíná rozeznávat, že je on a že medvěd je něco jiného – uvědomují své „jáství“
 2. předoperační stádium (5-7 let)
• symbol kbelík se tvary – uvědomují si, že hvězdičky patří do hvězdiček a kruhy do kruhů, aby prošly
(předtím by se snažili narvat hvězdičku do kolečka)
• rozeznává tvary a přiřazuje tvary k sobě
 3. stádium konkrétních operací (7-12 let)
• symbolem dvě skleničky s různými tekutinami
• uvědomují si, že množství v těch dvou skleničkách je stejné, přestože by jedna mohla být nižší a
druhá vyšší
 4. stádium formálních operací (12+)
• práce s abstraktními pojmy – pravda, láska… - umí s nimi argumentovat
• logická úvaha

-
 GEORGE ALEXANDER KELLY (1905-1967)

PSYCHOLOGICKÉ DISCIPLÍNY (VĚDY)

TEORETICKÉ (ZÁKLADNÍ)
- zabývají se obecnými zákonitostmi lidské psychiky, způsoby získávání a zpracovávání informací, psychická
onemocnění
- Obecná psychologie – zákl. vymezení psychologie, směry, zákl. principy myšlení
- Biologické vztahy – vzájemné vztahy mezi tělesnými a psychickými procesy
- Psychopatologie – teorie psychické poruchy (klinická psychologie praktická)
- Psychologie osobnosti – lidská osobnost – temperament
- Sociální psychologie – vliv společenských faktorů, společenské skupiny
- Vývojová psychologie – vývoj jedince od početí do smrti (ontogenetický vývoj) i fylogenetický vývoj (vývoj lidstva jako
takového)
PRAKTICKÉ (APLIKOVANÉ)
- Klinická psychologie – diagnostika duševních poruch a chování, souvisí s ní psychoterapie
- Poradenská psychologie – školní, výchovné, profesní poradenství, vztahové…
- Psychologie práce, sportu
- Pedagogická psychologie
- Soudní (forenzní)

DETERMINACE LIDSKÉ PSYCHIKY

- proces determinace = spolupůsobení vnitřních i vnějších okolností na utváření psychiky jednotlivce
SOCIÁLNÍ DETERMINACE
- určená sociálním prostředím, výchovou, společností (lidmi a lidskými vztahy)
- stěžejní vliv rodiny, blízké vztahy
BIOLOGICKÁ DETERMINACE
- jsme ovlivněni dědičností (vrozené vlohy, talent, předpoklady, ale i nemoci, poruchy…)
- tělesný stav –> teplo, chladno, zdravý, nemocný, unavený…
- biologické potřeby –> hlad, žízeň, nevyspalost