Artikulační cvičení

Nejznámějším, nejčastěji užívaným a také nejdostupnějším materiálem pro nácvik artikulace jsou tzv.
jazykolamy – texty s vysokou frekvencí výskytu určitých hlásek nebo skupin hlásek. Předtím, než si je
začneme procvičovat, je vhodné nejprve mluvidla uvolnit. Ve shodě s dalšími odborníky
doporučujeme promnout mimické svalstvo v obličeji, procvičit čelistní úhel známým voláním na
drůbež: na, na, malá, malá, holú, holú, lída, lída, vrkú, vrkú... a především rozcvičit jazyk, protože ten
aktivně pracuje při artikulaci snad všech českých hlásek. Nejjednodušší, ale velice intenzivní
rozcvičení je dětská hra na čerta – opakujeme rychle blblblbl…kmitáním špičky jazyka o horní ret
nebo horní zuby. Také si můžeme zahrát na zvoneček vyslovením cililililililililililililink. Jednotlivá -li-
přitom nesmějí splynout v jeden zvuk, musí opakovaně zaznít.

Jako nejjednodušší jazykolamy fungují opakovaná slova:

1. brbly, brbly…

2. žeru, řežu…

3. vlky, plky…

Další jazykolamy nejsou řazeny nahodile, ale do skupin podle vzrůstající artikulační náročnosti
střídajících se hlásek. Nejsnazší je patrně střídání p – k, popř. p – k – t:

4. Podkopeme my ten Popokatepetl tunelem, nebo nepodkopeme my ten Popokatepetl tunelem?

Artikulační obtížnost podstatně vzroste, když ke střídajícím se hláskám přistoupí hláska l:

5. Pan Kaplan v kapli plakal.

6. Piksla sklapla.

7. Od poklopu ku poklopu Kyklop kouli koulí.

V dalším kroku střídáme hlásky r – l:

8. Na klavír hrála Klára Králová.

9. Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus.

10. Dolar, rubl, libra.

11. Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchonodozora, nebo nerozprostovlasatila-li se dcera krále

Nabuchonodozora?
Nenápadné, ale o to těžší je střídání hlásek j – l:

12. Jelen letěl jetelem, jetelem letěl jelen. Letěl jelen jetelem? Jelen jetelem letěl.

13. Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuju tě sám.

Skupiny r – l a j – l můžeme i kombinovat:

14. Je Olivier olivrejovaný, nebo není Olivier olivrejovaný? Jestli je Olivier neolivrejovaný, musíme
Oliviera olivrejovat.

Speciální texty se soustředí na vibranty, nejprve r, potom ř:

15. Petr Fletr pletl svetr.

16. Strč prst skrz krk.

17. Šla Prokopka pro Prokopa, pojď, Prokope, pro proroka.

18. Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře. Jestli mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, pak si
také, kmotře Petře, toho vepře sníte.

19. Jeden Řek mi řek’, abych mu řek’, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek’, že nejsem Řek, abych
mu řek’, kolik je v Řecku řeckých řek.

20. Tři sta třiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třiatřicet stříbrných střech.

Velmi důležité je procvičit si sykavky:

21. Cácorka capala cestičkou, pocapala ji celičkou.

22. Pštros s pštrosicí a pštrosáčaty šli Pštrosí ulicí.

23. Strýc Šusta sušil švestky.

24. Zaželezilo-li se železo, či nezaželezilo-li se železo?

Cvičíme i sykavkové skupiny:

25. Měla babka vrabce v kapse, a ten dědek babce vrabce v kapse stisk, a ten vrabec babce v kapse
písk.

Pro úplnost cvičíme i výslovnost méně nápadných hlásek:

26. Vítr venku velmi fouk’, Fafejtovi fajfku sfouk’.

27. To ty, táto? Toto. To tato teta tuto tetu tahá.

28. Mete to ta teta tu, nebo nemete to ta teta tu?

Artikulačně neproblematické hlásky mohou činit problémy, pokud se zdvojí:

29. Musím mluvit s panem Markem.

Pro úspěch nácviku jazykolamů je potřeba dodržet pravidlo tří P:

1. Pečlivě (až přehnaně) artikulujeme.
2. Pomalu a zřetelně vyslovujeme, rychlost se dostaví později sama.
3. Pravidelně, neboli rytmicky vyslovujeme – a vyslovíme tak i ten nejtěžší jazykolam.