STAVBA ATOMU

Atom-základní jednojaderná elektroneutrální částice.

-základní stavební částice, z níž jsou tvořeny látky.

HISTORICKÉ ZÁKLADY ATOMOVÉ TEORIE

-První představy o atomu pocházejí ze starověkého Řecka.-v 5. století př. n. l. představil Démokritos filozofickou teorii- hmotu nelze dělit donekonečna,
protože obsahuje dále nedělitelné částice, které nazval atomy

-Vědeckou formu atomové teorie poskytl na počátku 19. století anglický chemik John Dalton->velký význam pro další rozvoj chemie
Atomová teorie - počátek 19. století, formuloval John Dalton
- prvky jsou látky složené z atomů
- atomy téhož prvku jsou stejné, atomy různých prvků se liší hmotností, velikostí a dalšími vlastnostmi
- při chemických reakcích se atomy zachovávají (nevznikají ani nezanikají)
- slučováním atomů dvou nebo více prvků vznikají molekuly chemické sloučeniny

-Teorii o nedělitelných atomech vyvrátil 1897 Joseph John Thomson-při studiu katodového záření objevil e-.->vytvořil tzv. Thomsonův model atomu
Thomsonův model atomu - 1897, vytvořil anglický fyzik J. J. Thomson
- předpokládal, že atom je kladně nabitá hmota, v níž jsou rozptýleny e-.y-záporně nabité mikročástice (v té době ještě
nebyly známy kladně nabité mikročástice - protony)

-Thomsonův model překonal na počátku 20. století Ernest Rutherford- dokázal, že většina hmoty s kladným nábojem je umístěna ve velmi malém
prostoru ve středu atomu. Na základě tohoto objevu vytvořil tzv. Rutherfordův planetární model atomu.
Rutherfordův (planetární) model atomu - 1911, vytvořil Ernest Rutherford
- předpokládal, že se atom skládá z kladně nabitého jádra, kolem kterého obíhají po kružnicích záporně
nabité e-.
- správným předpokladem bylo, že se atom skládá z kladně nabitého jádra a z obalu tvořeného záporně
nabitými e-.
- nesprávným předpokladem byl pohyb e-. po kružnicích
-V roce 1919 Rutherford objevil proton jako kladně nabitou mikročástici, která je obsažena jádře atomu.
-V roce 1932 James Chadwick objevil neutron jako elektrneutrální mikročástici, která se nachází v jádře spolu s protony.

Bohrův (kvantový) model atomu - 1913, vytvořil Niels Bohr

-popisuje atom jako kladně nabité jádro obklopené záporně nabitými e-., -e-. se pohybují po kruhových drahách okolo
jádra a jsou přitahovány elektrostatickými silami.
- E-.se mohou pohybovat v několika energetických hladinách.
-Atomy se běžně vyskytují v základním stavu-Při absorpci energie se e-. může posunout do méně stabilní hladiny s
vyšší energií->atom se dostane do excitovaného stavu.
-vycházel z kvantové teorie světla (M. Planck, 1900):
-energie e-. se může měnit pouze po určitých dávkách – kvantech, k tomu dochází při přechodu e-. z jedné
energetické hladiny na druhou

KVANTOVĚ MECHANICKÝ MODEL ATOMU 1926 - 1929

-Kvantová mechanika- obor fyziky, popisuje chování e-.
-Podle ní se chování e-. (a dalších mikročástic) zásadně liší od chování těles běžných rozměrů.
-V roce 1924 francouzský kvantový fyzik Louis de Broglie vytvořil hypotézu, že e-. mají tzv. dualistický charakter - tzn. chovají se nejen jako hmotné
částice, ale současně jako vlnění.
-Důsledkem vlnového charakteru e-. jsou následující skutečnosti:
1) energie e-. uvnitř atomu může nabývat jen určitých hodnot
- říkáme, že e-. je v určitém energetickém stavu
- aby se e-. dostal z jednoho energetického stavu do jiného, musí přijmout nebo vyzářit určité kvantum energie
2) nelze současně přesně určit polohu a hybnost e-. - toto formuloval v roce 1926 německý fyzik Werner Heisenberg jako tzv. princip
neurčitosti - podle tohoto principu není možné e-.m přisoudit přesnou dráhu kolem jádra
-I když nelze určit přesnou polohu e-. o určité energii v e-. obalu atomu, je možno stanovit (vypočítat), s jakou pravděpodobností se v daném prostoru
kolem jádra e-. vyskytuje, neboli určit e-. hustotu.
-Část prostoru kolem jádra atomu, kde se e-. vyskytuje s vysokou pravděpodobností (90 - 99 %), se označuje jako atomový orbital.

Kvantově mechanický model charakterizuje chování e-.: - e-.y se vyskytují v atomech v různých stavech, které se vyznačují určitou energií
- e-.y se nepohybují okolo jádra po přesně určených dráhách, ale v určitém
trojrozměrném prostoru - orbitalu
- v daném orbitalu jsou přítomny jen s určitou pravděpodobností (jejich pozice
nemůže být určena se 100% přesností)

ATOMOVÉ JÁDRO
-složeno ze dvou druhů elementárních mikročástic - protonů a neutronů
- Proton - mikročástice s elementárním kladným nábojem (+ 1,602. 10-19 C)
- Počet protonů v jádře udává protonové číslo Z
-Neutron - elektricky neutrální mikročástice
-Počet neutronů udává neutronové číslo N
-protony a neutrony se společně nazývají nukleony-počet nukleonů udává nukleonové číslo A. A=N + Z
- protonové číslo se píše vlevo dole u značky prvku, nukleonové číslo vlevo nahoře: AZX (- např. 126C)
-Počet neutronů v jádrech atomů téhož prvku nemusí být stejný (proto nejsou v PSP uvedena nukleonová čísla)

Nuklid -Látky, jejichž atomová jádra mají stejný počet neutronů

- látka složená z atomů téhož prvku, které mají stejná nukleonová čísla
-Chemické prvky se v přírodě většinou vyskytují jako směs více nuklidů (s různými nukleonovými čísly)
Izotopy - jsou různé nuklidy téhož prvku, které se liší svým nukleonovým číslem
- jako izotopy můžeme označit např. 3 nuklidy vodíku: 11H, 21H a 31H
3 nuklidy uhlíku: 126C, 136C, 146C
- izotopy daného prvku mají stejné chemické vlastnosti, ale liší se vlastnostmi fyzikálními (např. hmotností, teplotou varu)

RADIOAKTIVITA
=jev, při němž dochází k přeměně atomových jader na jiná atomová jádra, a přitom se uvolňuje jaderné záření.
-K radioaktivní přeměně může docházet samovolným radioaktivním rozpadem nestabilních nuklidů (tzv. radionuklidů)/ jadernou reakcí jádra s jiným
jádrem nebo mikročásticí
Historie -Radioaktivitu objevil v roce 1896 francouzský fyzik Henri Becquerel při zkoumání fluorescence (světélkování) sloučenin uranu.
-K objasnění podstaty radioaktivity přispěli francouzský fyzik Pierre Curie a Marie Curie-Sklodowska (byla polského původu, zavedla pojem
radioaktivita, objevila také 2 nové prvky - radium a polonium)

PŘIROZENÁ RADIOAKTIVITA - je podmíněna existencí nestabilních nuklidů v přírodě - tzv. přirozené radionuklidy
- je důsledkem samovolné přeměny jader přirozených radionuklidů
UMĚLÁ RADIOAKTIVITA - nastává, pokud se stabilní atomové jádro působením některých částic změní v jádro nestabilní, a samovolně se rozpadá za
současného uvolnění jaderného záření
- takovéto radionuklidy v přírodě běžně neexistují, ale byly vytvořeny uměle - označují se jako umělé radionuklidy

JADERNÉ ZÁŘENÍ
Záření α - proud rychle letících jader atomu helia 42He
- toto záření má nejkratší dosah (zachytí ho i papír)
Záření β- je proud e-.
- přibližně stokrát pronikavější než záření α - lze ho zachytit hliníkovou fólií nebo 1 mm olova
Záření γ - je to elektromagnetické vlnění (podobně jako světlo)
- je nejpronikavější, obvykle provází záření β, někdy také záření α - pro jeho zachycení se používají silné bloky olova nebo betonu

RADIOAKTIVNÍ ROZPADY - jsou to samovolné rozpady jader nestabilních radionuklidů

Rozpad α - při tomto rozpadu se uvolňují jádra atomů 42He
- probíhá obecně takto: AZX → A-4Z-2Y + 42He (např. 22688Ra → 22286Rn + 42He)
Rozpad β ̄ - nastává při nadbytku neutronů v jádře
- neutron v jádře se přeměňuje na proton a e-., který se z jádra uvolňuje 10n → 11p + 0-1e
- při rozpadu β ̄ jádra se uvolňují e-. 0-1e
- probíhá obecně takto: AZX → AZ+1Y + 0-1e (např. 21283Bi → 21284Po + 0-1e)
Rozpad β+ - pouze u umělých radionuklidů, pokud mají nadbytek protonů v jádře
- proton se přeměňuje na neutron a pozitron 01e= mikročástice s kladným elementárním nábojem, představuje kladně nabitý protějšek e-. (liší
se od e-. pouze znaménkem elektrického náboje)
1p → 0n + 1e
1 1 0

- při rozpadu β+ jádra se uvolňují pozitrony e

- rozpad β+ probíhá obecně takto: X → Y + e (např. P → Si + e
Elektronový záchyt- přeměna protonu v jádře na neutron zachycením e-. z obalu p + e → n
- zachycený e-. způsobí přeměnu jádra radionuklidu na jádro jiného nuklidu: X + e → Y

POLOČAS ROZPADU -(poločas přeměny) je doba, za kterou se rozpadne polovina celkového počtu jader radionuklidu
- značí se obvykle T1/2
-každý radionuklid konstantní (stálou) veličinou
- hodnota se u různých radionuklidů velmi liší - má hodnotu od zlomku sekundy až po miliony let

Rozpadové řady =řada na sebe navazujících radioaktivních rozpadů nestabilních radionuklidů končící nuklidem stabilním
 - radionuklidy v rozpadových řadách se přeměňují buď rozpadem α nebo β ̄
-známy 4 rozpadové řady, které vždy začínají jedním z nejtěžších na Zemi se vyskytujících radionuklidů:
1) Uran-radiová řada - U Pb
2) Uran-aktiniová řada - U Pb
3) Thoriová řada - Th Pb
4) Neptuniová řada - Np thallium Tl

JADERNÉ REAKCE
=interakce atomového jádra s jiným jádrem nebo mikročásticí
- při jaderné reakci vzniká jedno nebo více nových jader, a většinou také jedna nebo více mikročástic
-Příklady jaderných reakcí: N + He → O + p Be + He → C + n

Štěpení uranu
-Jaderné reakce mají největší využití při získávání energie v jaderných elektrárnách
- Jako palivo pro jaderné elektrárny se používá nejčastěji uran ve formě uranových tyčí.
-V jaderném reaktoru probíhá štěpení jader atomů uranu: U + n → Kr + Ba + n
Princip: - štěpení vyvolá srážka jádra uranu s letícím neutronem
- z místa štěpení se velkou rychlostí rozletí 2 jádra (štěpné produkty) a 3 neutrony
- uvolněné neutrony narážejí na další jádra atomů uranu, a dochází k dalším štěpným reakcí, kdy se uvolňuje velké množství energie
-Reakce v jaderném reaktoru musí být řízené (moderované)
-Ke zpomalování a snižování počtu neutronů se používají tzv. moderátory - např. voda (zpomaluje neutrony), bor (zachycuje neutrony).

VYUŽITÍ RADIONUKLIDŮ - k získávání energie v jaderných elektrárnách

- v medicíně k léčbě ozařováním (např. léčba zhoubných nádorů) - nádorové buňky jsou citlivější než ostatní buňky těla,
vhodná dávka ozáření může nádory zničit
- určování stáří hornin a stáří kosterních pozůstatků- živá hmota obsahuje určitý podíl uhlíku C (radionuklidu absorbovaného z
atmosféry), který se trvale rozpadá i po smrti. Jeho aktivita pomalu klesá (poločas rozpadu je 5700 let), a z její velikosti lze stanovit stáří
kosterních pozůstatků a dalších organických zbytků.
- v chemickém průmyslu (např. při výrobě syntetických makromolekulárních látek)
- v biochemii a biologii - při sledování metabolismu látek v organismu

ELEKTRONOVÝ OBAL ATOMU -Obal atomu je složen z elementárních mikročástic - e-.

-Elektron=mikročástice s elementárním záporným nábojem (objeven v roce 1897 J. J. Thomsonem).
-Atomové orbitaly s e-.se v e- obalu nacházejí v několika energetických hladinách (vrstvách)
- Energie jednotlivých hladin s rostoucí vzdáleností od jádra roste.
KVANTOVÁ ČÍSLA- K popisu e-. a jejich orbitalů byla zavedena čtyři kvantová čísla (stav každého e-. v obalu lze popsat pomocí čtyř kvantových čísel).
Hlavní kvantové číslo – n -udává energii e-.
- charakterizuje energetickou hladinu (vrstvu), na které se e-. nachází - čím vyšší je hodnota n, tím je e-. vzdálenější od jádra
- nabývá hodnot přirozených čísel: n = 1, 2, 3 ..... (teoreticky až donekonečna, prakticky se popisuje 7 energetických hladin)
- je-li n = 1, znamená to, že se orbital s e-.em nachází na 1. energetické hladině v e-obalu; je-li n = 2, nachází
se orbital s e-. na 2. energetické hladině atd.
Vedlejší kvantové číslo – l - určuje tvar orbitalu
- jeho hodnota je určena hodnotou hlavního kvantového čísla n, nabývá hodnot od 0 do n-1 l = 0, ....., n-1
- např.: orbital s n = 1 může mít l = 0 orbitaly s n = 2 mohou mít l = 0 a 1
- to znamená, že na 1. energetické hladině (n = 1), se nachází orbital s jedním možným tvarem (l má jen
jednu hodnotu (0)), na 2. energetické hladině (n = 2) se nachází orbitaly s dvěma možnými tvary (l
má 2 hodnoty (0, 1)) atd.
Magnetické kvantové číslo – m - udává orientaci orbitalu v prostoru - nabývá hodnot od -l přes nulu do +l m = -l, .....0, .....+l
- např.: orbital s l = 0 může mít m = 0 orbital s l = 1 může mít m = -1, 0, 1
- to znamená, že orbital s l = 0 může být v prostoru orientován jedním způsobem (m má 1 hodnotu (0)) -
orbital s l=1 může být v prostoru orientován třemi způsoby (m má 3 hodnoty (-1, 0, 1))
Spinové kvantové číslo – s - charakterizuje rotaci e-. kolem své osy - nabývá dvou hodnot: +1/2, -1/2
- to, že s nabývá dvou hodnot znamená, že e-. může kolem své osy rotovat dvěma směry

TYPY ATOMOVÝCH ORBITALŮ-Podle hodnot kvantových čísel n, l, m rozlišujeme typy orbitalů

Orbital s - l = 0
- má tvar koule, poloměr se s rostoucí hodnotou n zvyšuje
- na každé energetické hladině e- obalu se nachází pouze 1 orbital s
- orbital 1s - nachází se na 1. energetické hladině, jeho kvantová čísla jsou: n = 1, l = 0, m = 0
- orbital 2s - nachází se na 2. energetické hladině, jeho kvantová čísla jsou: n = 2, l = 0, m = 0 atd.

Orbitaly p -l = 1
 - mají tvar prostorové osmičky
- na 2. a každé další energetické hladině e- obalu se nachází 3 orbitaly p
- orbitaly 2p - nachází se na 2. energetické hladině, kvantová čísla jsou: n = 2, l = 1, m = -1, 0, 1
- tři orbitaly 2p se označují: 2p , 2p , 2p podle osy souřadnicového systému, podél níž jsou orientovány v prostoru
- všechny tři orbitaly 2p mají stejnou energii (leží na stejné energetické hladině), liší se prostorovou orientací - takovéto
orbitaly se označují jako degenerované
- Degenerované orbitaly-mají stejnou hodnotu hlavního a vedlejšího kvantového čísla, liší se magnetickým číslem
- mají stejnou energii, liší se však prostorovou orientací

Orbitaly d -l = 2
- na 3. a každé další energetické hladině e-obalu se nachází 5 orbitalů d
- orbitaly 3d - nachází se na 3. energetické hladině, kvantová čísla jsou: n = 3, l = 2, m = -2, -1, 0, 1, 2 - všechny orbitaly 3d jsou rovněž
degenerované, mají stejnou energii, liší se prostorovou orientací
Orbitaly f -l = 3
- na 4. a každé další energetické hladině e- obalu se nachází 7 orbitalů f
- orbitaly 4f - nachází se na 4. energetické hladině, kvantová čísla: n = 4, l = 3, m = -3, -2, -1, 0, 1, 2, 3

ELEKTRONOVÁ KONFIGURACE ATOMU - udává uspořádání e-. do jednotlivých orbitalů

- řídí se těmito pravidly: 1. Pauliho princip - každý orbital může být obsazen maximálně dvěma e-.y, které se liší spinovým kvantovým číslem (s)
- tato dvojice e-. tvoří e-pár
2. Výstavbový princip - orbitaly s nižší energií se zaplňují e-. dříve, než orbitaly s vyšší energií

- platí pravidlo n + l (Madelungovo pravidlo): - přednostně se obsadí orbital, u něhož je součet n + l menší
- z orbitalů se stejným součtem n + l se jako první zaplní ten, jehož kvantové číslo n je
menší (např. 3d - 4p - 5s (u všech tří orbitalů je n+l = 5)
- orbitaly se zaplňují v pořadí: 1s 2s 2p 3s 3p 4s 3d 4p 5s 4d 5p 6s 4f 5d 6p
3. Hundovo pravidlo - platí pro obsazování orbitalů se stejnou energií - degenerovaných orbitalů
- degenerované orbitaly se obsazují odděleně, nejprve jedním e-.
- nespárované e-. v těchto orbitalech mají shodné spinové kvantové číslo
-Atom s e-konfigurací, která je v souladu s uvedenými pravidly, má všechny e-. ve stavu o nejnižší energii= atom v základním stavu.
-Dodáním energie může docházet k přechodu (excitaci) e-. do energeticky vyšších orbitalů=atom v excitovaném stavu.