Manýrismus

Manýrismus: Přechodová fáze mezi vrcholnou fází renesance a baroka

Tvorba založená na „manýře“ (specifický umělecký prostředek)

Giorgio Vasari: 16. Století

 Například už pozdní tvorba Michelangela
>stává se slohem mezinárodním (v každé zemi jiné prvky)

Charakteristické znaky:
 Protáhlé postavy, protáhlé krky
 Nepřirozené serpentinové prvky: pohyby
 Duhová barevnost
Přináší nové hodnoty:
 Důraz na prožití duchovních zážitků
 Uvolnění dosud uzavřené kompozice
 Umění těží z dosud hotových děl, z vnitřní představy

El Greco
1541-1614
 Křesťan Domenikos Theotokopulos zvaný „EL Greco“
 V Řecku malířem ikon
 Dále se učí v Benátkách, u Tiziana: získává znalosti o dramatičnosti kompozice, vztahu světla a
barvy
 Odchází do Říma (nevalně hovoří o Michelangelovi), proto odchází do Španělska
 Snaha stát se dvorním malířem Filipa II. )nesplnilo se mu to)
 Usadil se do své smrti v Toledu
 Charakteristika:
1. Imaginární proslov
2. Průhledy do nebeských sfér
3. Postavy produchovnělé, odhmotnělé, nadměrně protáhlé
4. Barvy duhy
5. Hlavně biblické náměty
6. Konflikty s církví: nevycházel striktně z bible
7. Některé témata zpracovány vícekrát
8. Inspirace pro umělce 20. Století
 „Hlava Krista“: NG Praha (Štenberský palác, 2. Patro), autoportrét
 „Sv. Martin a Žebrák“:
 „Pohřeb hraběte Orgaze“: sv. Štěpán a sv. Augustin
 „Laokón“: jediné dílo s mytologickým námětem
Kněz odporoval králi, i se syny zabiti jedovatými hady
 „Pátá pečeť Apokalypsy“: poslední dílo (silně expresivní, připomíná díla umělců 20.století)
 Parmigianino
1503-1540
 Také Parmigiano
 Přední italský malíř: manýristický
 Přirovnávám k Rafaelovi
 Figury v protáhlých proporcích aspirálovém pohybu
 „Madona s dlouhým krkem“

Gorregio
1489-1534
 Vrcholně renesanční malíř parmské školy
 Iluzionismus, perspektiva, dynamika
 Vliv na malbu 17. a 18. Století
 „Freska v kopuli chrámu San Giovanni Evangelisty v Parmě“

Německé renesanční malířství

 V zaalpských zemích se v 15. Století malířství vymaňuje z pozdně gotické podoby

Albrecht Dürer
1471-1528
 Rodák z Norimberku
 Učí se zlatníkem u svého otce, zručný rytec
 Kresba + grafika:
1. Cykly dřevorytů: např.: „Apokalipsa“, „Velké pašije“ (grafické cykly)
2. Mědiryty: např.: „Melancholie“ (volné grafické listy)
 Přesnost, jemnost kresby nemají v té době konkurenci
 Zakladatel kresby jako samostatného oboru
 „Apokalyptiští jezdci“ : dřevoryt
 „Sedmihlavá saň“ : dřevoryt
 „Velké pašije“: 14 obrazů, dřevořez
 „Melancholie/ Detail“: mědiryt
 „Portrét matky“
 „Portrét ve 13ti letech“
 „Sepjaté ruce k modlitbě“ : nejlepší studie rukou
 „Klečící Maxmilián I.“, „Papež Julius II“, „autoportrét“: vliv benátské malby
 „Růžencová slavnost“: NG Praha, vytvořeno v Benátkách pro sdružení obchodníků
 Podporuje Lutherovu reformaci
 Autor všech studiích o proporcích a prespektivě lidského těla
 Stýká se s umělci své doby, dopisuje si s Rafaelem
 „Autoportrét s kožichem“
 „Autoportrét s květem máčky“
 „Benátčanka“
 Lucas Cranach st.
1472-1553
 Tiskař, malíř, obchodník s vínem, přítel Martina Luthera
 Jméno podle svého rodiště
 Dvorní malíř, pracuje pro císaře Maxmiliána II., Karla V.
 Jako nástupce > syn Lucas Cranach jr.
 Dochováno asi 1000 děl
 Portréty, biblické a mytologické výjevy, lovecké scény, akty (v různém stylu, podle zákazníka)
 Jeden ze zakladatelů „Podunajské školy“,spolu s malířem Albrechtem Aldorferem
 Hlavní znaky Podunajské školy:
1. Prostorové zachycení krajiny se skalami
2. listové a jehličnaté stromy, lišejníky
3. dokonalé zasazení postav do krajiny
 Později se jeho styl stává uhlazený až manýristický
 Některá témata maluje vícekrát
 Elegantní dámy se štíhlím pasem
 „Autoportrét“
„Výjev Judity s hlavou Holofernovou“: fiktivní příběh o tom, jak asyrský král Nabukadnésar
bojoval proti Médům, až nad nimi zvítězil. Poté se chtěl pomstít západu, který mu v jeho boji
nepřispěchal na pomoc. Všichni se mu podvolili, jen Židé nikoli. Ti se naopak opevnili v městě Betulii.
Nabukadnésar proti Betulii vyslal vojsko pod vedením Holoferna. Ammónec Achior se jej pokusil
varovat, že nad Židy bdí jejich Bůh, ale Holofernes ho za trest poslal přímo do Betulie, aby zahynul s
tamními obyvateli.
Město bylo obklíčeno, obleženo a sevřeno. Zachránila je zbožná žena Júdit, která spoléhajíc se na
Boha vyšla se svou služkou mimo město, nechala se Holofernem zajmout, oklamala ho a usekla mu
hlavu. Poté se vrátila do Betulie. Následně bylo asyrské vojsko poraženo a odtáhlo pryč. Kniha končí
písní chvály Júdit na Boží dobrotu a věrnost.
 „Nerovný pár“: nerealistický obraz
 „Útěk do Egypta“!
„Salome“: Křesťanské tradice ji líčí jako ikonu nebezpečné ženské svůdnosti, zejména kvůli jejímu
erotickému tanci zmíněnému v Novém zákoně (po dalších přeměnách později „Tanec sedmi závojů“),
nebo kvůli její bezmyšlenkovité chladné pošetilosti, která podle evangelií vedla ke smrti Jana Křtitele.
Obraz ženy, která v biblickém příběhu tančí Herodovi, a pak požádá o hlavu Jana Křtitele, je každému
znám. Jan Křtitel vyčítal Herodovi hříšný život se švagrovou Herodias, matkou Salomé. Herodes dal
Jana Křtitele za jeho otevřenost vsadit do vězení. Salomé, dcera Herodovy milenky, při večeři tančí
tak půvabně, že jí okouzlený Herodes slíbí splnit jakékoli přání. Na naléhání své cizoložné matky
Salomé žádá hlavu Jana Křtitele, kterou jí sám Herodes podá na míse. (Matouš 14:11).

Popis tété události v Bibli jasně vypovídá, že Herodias se chopila příloežitosti a zbavila se muže, který
škodil její pověsti. Byla to ona, kdo toužil po smrti Jana Křtitele. Z tohoto pohledu je zřejmé, Salomé
byla zneužita svou matkou, která prosadila svou vůli. Jiné zdroje ovšem uvádějí, že Salomé byla
přítelkyní Jana Křtitele. Skutečnost, že Salomé pravděpodobně podporovala jeho učení, mohla být
dalším důvodem, proč se ho její matka zbavila.
Na Salomé lze pohlížet jako na ženu, která využila svého těla a erotické moci jako ničivého prostředku
k likvidaci člověka. Salomé však také mohla být kněžkou, že-nou ve službách bohyně. Důvodem její
biblické proměny v ďábelskou svůdkyni, která z Jana Křtitele učinila mučedníka, mohla být potřeba
potlačení staršího kultu bohyně.
 „Amor a Diana“
 „Fontána mládí“

Albrecht Altdorfer
1480-1538
 Malíř, rytec, stavitel
 Představitel podunajské školy
 Mytologie a náboženství
 „Alexandrova bitva“: galerie- Alte Pinakoteka
 „Narození Krista“

Matthias Grünewald
1470/75-1528
 Protestant, vyznával Martina Luthera
 Většinu života strávil v Mohuči
 Dvorní malíř kurfiřta Albrechta Braniborského
 Také architekt, návrhář kašen
 Naturalistický, fantazijní styl
 Vyžívá se v detailech
 Násilí a tragédie: silně osvětlen
 Duhové barvy….předchůdce expresionismu
 „Isenheimský oltář“: Colmar > Francie, kombinace sochařství a malířství, dokonalé vyjádření
výrazu a pohybu lidského těla

Hans Holtain ml.

1498-1543
 Německý renesanční grafik a malíř
 Ovlivněn Albrechtem Dürerem a Leonardem da Vinci
 Řada portrétů a dřevorytů
 Portréty jsou objektivní a prosté, vystihují vnitřní život portrétovaných
 Činnost Basileji od roku 1537 v Anglii
 Dvorní malíř anglického krále Jindřicha VIII.
 „Erasmus Rotterdamký“
 „Jindřich Tudor/ Jindřich VIII.“
 „Jane Seymourová“
 „Anna Klevská“
 „Princ Eduard VI.“
 „Obchodník Georg Gicz“
 „Autoportrét H. Holbeina“
 „Tanec smrti“: dřevoryt
 Nizozemské malířství>renesanční
 V 16 st. Se nizozemští malíři seznamují s italskou malbou
 Rychle překonávají pozdně gotické přežitky
 Pěstují manýrismus > alegorie, jinotaje, hlavně na královských dvorech
 Také žánr, portrét, krajina, zátiší

Pieter Brueghel
 Malíř, grafik, rytec
 Řazen do období manýrismu, své dílo staví na znalostech z italské renesance
 Styl malby odlišný, přezdívka: Selský Brueghel
 Náměty černá z venkovského života: zobrazení s laskavým humorem, filozofickým podtextem
 Jsou symbolem morality
 Maluje krajinu > cyklus měsíců
 Významní sběratelé jejich obrazů: Habsburkové, Rudolf II.
 Většina děl v uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni
 „Dětské hry“: kritika pošetilého jednání lidí
 „Holanské příslový“
 „Boj masopustu s postem“
 „V zemi blahobytu“ (v zemi peciválů): útok na lenošivý život vojáků, úředníků a sedláků
 „Senoseč“ : NG Praha
 „Stavba Babylonské věže“ (2 verze): zachytil soudobou techniku se všemi podrobnostmi >
rozdíl v barevnosti
 V pozdějších dílech > menší počet osob: mrzáci a slepci, Selská svadba

Renesanční architektura v Itálii a ostatních

státech Evropy
obecná charakteristika:
 staví v duchu humanismu na první místo člověka; přizpůsobuje se lidským proporcím
 upřednostňuje se praktičnost; má reprezentativní funkci; přednost – města, měšťané, šlechta
(rodové znaky); kromě církevních staveb: městské celky, paláce, vily, radnice, školy, špitály, lázně;
honosná sídla – obklopené fontánami, kašnami, romantickými zahradami, letohrádky, jízdárnami,
míčovny, atd.

hlavní znaky:
 větší šíře staveb – horizontálnost; vodorovné linie; hladké fasády; zdvojená okna; arkády
(sloupové řady s oblouky); antické sloupy (převzato z antiky); systém architrávového
systému: sloup + vodorovné břemeno – kládí: architráv, vlys, římsa (převzato z Řecka); pilíř,
oblouk, klenba (z Říma); klenby: půlkruhový oblouk (mírně lomený); křížová (bez žeber);
valená (někdy dřevěná); necková,zrcadlová; mušlová
 zdobení budov: sgrafito – proškrabávání světlé omítky do tmavé (ornament, figura,
psaníčkový styl), kontrasgafito –opačný postup – tmavá omítka do světlé; rustika (kamenicky
 opracované zdivo); tapisérie (tkané nástěnné koberce); taflování (obkládání stěn, stropů
dřevěnými deskami s reliéfy); intarzie; v oknech– malba na sklo (s rodovými znaky)

významné stavby, významní architekti rané renesance:

Filipo Brunelleschi
(1377 – 1446)
 průkopník renesanční architektury
 „1. renesanční stavba“ – Ospedale degli Innocenti (Špitál neviňátek) - manifest
renesančníarchitektury; arkádové průčelí; korintské sloupy; antická římsa; inspirace
toskánským slohem (románským)
 „2. Santa Maria del Fiore s kupolí“ - dominanta Florencie; původně gotický chrám; navrhl
kupoli - průměr 41, 97 m; (římský Pantheon – 43, 20 m); dvouplášťová konstrukce na principu
lomenéhooblouku; s tamburem a lucernou; oktogonální půdorys
 „3. Kostel San Lorenzo“ – Florencie – Filipo Brunelleschi/Michelangelo B.: na místě původně
románské stavby; sakrální stavba posledního odpočinku Medicejských; Stará zákristie –
Brunelleschi - nejstarší částí budovy s náhrobky rodu Medicejských; Nová zákristie –
Michelangelo – také navrhl náhrobky

Michelozzo Michelozzi
(1396 – 1472)
 architekt, sochař; žák Brunelleschiho; Donatella
 díla: „Palazzo Medici Riccardi“- prototyp renesančního paláce; uzavřený blok kolem
uzavřenéhoarkádového dvora; připomíná pevnost; horizontální římsy; rustika (také bosáž);
zrekonstruoval
 „Palazzo Vecchio“ (Florentská radnice)

Leon Battista Alberti

(1404 – 1472)
 teoretik, hudebník, atlet; velká inspirace římskou antikou;
 napsal „Spis o malbě“ - poznatky Brunelleschiho o perspektivě
 díla: „Sta Maria della Novella“- Florencie: gotické fragmenty, navrhl průčelí; geometrické
obrazce; barevný mramorový obklad; mohutné voluty; pokračování v pozdní renesanci a
raném baroku; Palác pro rodinu Rucellaiů – Florencie: v jednotlivých podlažích pilastry v
různých antických řádech (dórský, iónský, korintský); harmonie; proporce; symetrie
 Vrcholně renesanční architektura (1500 – 1520) souvisí s přestavbou Vatikánu; papež Julius II.
nechal strhnout původní raně křesťanskou baziliku sv. Petra; rozhodl o novém kolosálním
chrámu významné stavby, významní architekti přestavby chrámu sv. Petra:
 Bramante (Donato di Angelo)
(1444 – 1514)
 přichází z Milána ze služeb Ludovica Mora; (zaujal
 centrální stavbou „San Pietro in Montorio“ - místo ukřižování a stětí sv. Petra); byl vybrán
pro realizaci nového chrámu sv. Petra; podíl Bramanteho: a)návrh: čtvercový půdorys;
centrální kupole (inspirace Brunelleschi); 4 kupole v rozích; 4 pilíře – jako podpěra tíhy
kupole; b)realizace: pouze pilíře pro kupoli; část apsidy

Rafael + Antonio da Sangalo

 změna koncepce – snaha postavit věže, věžičky, kolonády, atd.

Michelangelo
 (spíše donucen) – vrací se k Bramantemu návrhu: zdůraznil boční apsidy; vypustil kupole v
rozích; centrální kupoli navrhl větší a vyšší, než Bramante (podle vzoru Brunelleschiho,
nedožil se dokončení)

Carlo Maderna
 rané baroko, vytvořil průčelí

vrcholně renesanční architektura a pozdně renesanční architektura

v Itálii
- architektura 16. stol. – především světské stavby; paláce, vily (arkády, antické sloupy, pilastry,
polosloupy aj.)
 „Palác Farnese“ (Antonio di Sangalo, Michelangelo)

Michelangelo Buonarroti
(1475 – 1564)
 dílo: „Úprava Kapitolského náměstí v Římě“ – jedinečný architektonický celek; postranní
paláce se rozbíhají k třetí budově; dojem většího prostoru; uprostřed nechal dosadit
jezdecký pomník Marca Aurelia; knihovna Laurenziana (Florencie) - optický klam;
prohloubení prostoru; převzalo baroko

Andrea Palladio (vlastním jménem Andrea di Pietro)

(1508 – 1580)
 teoretik architektury, pozdně renesanční architekt; řazen do manýrismu – klasicizujícího
(principy navazují na vrcholnou renesanci); mluvíme o „palladianismu“; také „neo –
palladionismu“(vliv na architekturu 18. a 19. století);novátor renesanční architektury
 „radnice ve Vicenze“: lodžie, kombinace sloupů a polosloupů;
 „Villa Rotonda (Vicenza)" – čtvercový půdorys, ionské portiky, kupole, schodiště na 4
stranách
  „Teatro Olympico (Vicenza)“ – první zastřešená kamenná budova divadla, pevné dekorace
zpracovaný materiál určen pouze pro studijní účely; použitá literatura: Dějiny výtvarné
kultury (2. díl) –

Renesanční architektura v ostatních státech

Evropy
Francie
– zámek „Fontainebleau“ (Unesco) - leží uprostřed lesů nedaleko Paříže; nechal postavitFrantišek I.
(francouzský král); reprezentativní sídlo; skvost evropského manýrismu; Paříž – Tuilerie (královské
sídlo) - zprvu se užívá kombinace pozdně gotických prvků a renesančních; v 16. stol. zakoupila
Kateřina Medicejská

Španělsko
– „Escorial“ - zámek, klášter, mauzoleum - ve Španělsku zprvu kombinace gotické konstrukce se
zdobnými prvky italské renesance; 4 500 místností; rozloha 161 × 207 m

Nizozemí
– „radnice v Antverpách“ - v 2. pol. 16. stol. zdomácnění italské renesance; vliv italské architektury
(bosáž, arkády)

Renesanční sochařství v Itálii

 Druhy:
a) kamenictví (portály, oltářní sochy, náhrobky;
b) volná socha (náměstí, nádvoří, interiér;
c) podobizna (hlava, busta, celá postava, jezdecký pomník
 Techniky:
a) kamenictví, kovolijectví
b) štuk, polévaná terakota
 Náměty a charakteristické znaky:
a) realistické zobrazení lidského těla; náměty náboženské a mytologické;
b) bohatá ornamentika pro dekoraci interiérů: mušle, feston, girlanda; karyatida

Sochaři a díla rané renesance v Itálii:

 Lorenzo Ghiberti
-(1378 – 1455)
 narozen ve Florencii; původně zlatník; inspirován antikou,technická dokonalost
 r. 1401 - soutěž vypsaná na návrh severních dveří florentského baptisteria; téma: obětování
Izáka; Ghiberti vyhrál; r. 1424 dokončeny ostatní políčka severních dveří florentského
baptisteria –náměty: z Nového zákona (realismus; plný objem; životní energie; pohyb)
 „Východní dveře(také Rajská brána)florentského baptisteria“: (1425 – 1452): výjevy ze
Starého zákona - 10 scén; seřazeno z hlediska lidského pokroku; perspektivně konstruované
plastické obrazy; inspirace pro francouzského sochaře Rodina

Donatello (Donato di Niccolo do Betto Bardi)

(1386 – 1466)
 napodobuje podstatu antického umění; expresivita, kontrapost; hluboké poznání člověka
(krása, ošklivost, moudrost, vyrovnanost)
 „sv. Jiří“ – bojovník; ideálně krásný měšťan (pro modlitebnu Or San Michele – Florencie)
 „soubor proroků pro Giottovu kampanilu ve Florenci“ (zvonici) – naturalistické portréty
Habakuka a Jeremiáše
 „Zpěvácká tribuna“ – florentský dóm - roztančené postavičky dětí „Křepčící děti“

Renesance v českých zemích

 Období Jagelonců, Habsburků a Rudolfínů
1. Renesance Jagelonská (1492-1538)
Mísí se s pozdně gotickými prvky (kroužená a sklípková klenba)
2. Renesance prvních Habsburků (1538-1580)
Palladiovský klasicismus
3. Renesance Rudolfínská (1580-1620)
 2. Polovina 15. Století: italští umělci (kameníci, štukatéři, stavitelé, atd.) odcházení do
zaalpských zemích, Uhry: přízeň u Matyáše Korvína: pracovní příležitost
 V Čechách 90. Léta 15. Století
 1 vlaštovka renesance v Čechách > okna Vladislavského sálu na PH
 Centrum stavební činnosti: královský dvůr, vzdělaní šlechtici, města

 „Letohrádek Královny Anny na PH: Belveder“: Ferdinand dává Anně kytku: detail
 Zpívající fontána: odlitá ze zvonoviny – Tomášem Jarošem
 Horizontálnost, šířkovost
 !Podle této stavby postaveno Národní divadlo
 „Letohrádek „Hvězda“ u Bílé hory“:
 Ferdinand Tyrolský se podílel na návrhu (syn Ferdinanda I.), zrealizoval německý architekt
Bonifác Wolmut: dvorní architekt
 Půdorys šesticípé Davidovi hvězdy
 „Míčovna“:
 PH, jížní strana královské zahrady: nad Jelením příkopem
 Architekt: Bonifác Wolmut
 Sgrafitová výzdoba
 Určen pro míčové hry, jízdárna, kovárna
 Za Josefa II. Vojenský sklad
 >1952: rekonstruován
 „Katedrála sv. Víta“
 „Palác pánů z Hradce“: Malá strana
 Přestavba gotických chrámů
 Zprvu patři Valdštejnům, žil zde Alfons Mucha
 „Shwarzenberský palác, také Lobkovický“: Hradčanské náměstí
 Architekt Augustin Vláda
 Vznikl na spáleništi středověkých chrámů
 Sgrafitová „psaníčková“ výzdoba
 Od roku 2002: majitel NG Praha
 Dnes sbírka umění renesance, baroka, manýrismu v českých zemích
 „Dům u minuty“: Staroměstské náměstí
 Pozdně gotická novostavba, kulturní památka ČR
 Figurální sgrafita, lunetová římsa
 S rodiči zde bydlel Franc Kafka
 „Týnská škola“: Staroměstské náměstí
 Štít benátského tipu, původně gotické domy
 Konec 14. Století až polovina 19. Století > škola
 Jako kantor zde působil Matěj Rejsek
 „Plzeňská radnice“ & „radnice v Pardubicích“
 „Zámek v Telči“
 „Český Krumlov“: původně gotický hrad, vliv italské architektury
 „Jindřichův Hradec“: dominantní renesance
 „Zámek v Litomyšli“:
 Spadá do památek UNESCA (seznam světového děditství)
 Psaníčková a figurální sgrafita
 Původně slovanské hradiště Slavníkovců
 Zámek vyrostl za Vladislava z Perštejna
 „Zámek Nelahozeves“:
 Paolo della Stella, Bonifác Wolmut
 Dvorní arkády, stavba na skalnatém návrší
 Inspirace zámky italských šlechticů
 Rodné sídlo Antonína Dvořáka
 Severní křídlo: nejbohatší
 Rudolfínské umění
 Rudolf II. Učinil z Prahy své sídelní město
 Milovník, sběratel umění
 Shromáždil unikátní sbírku s díly velkých světových osobností, na konci života umírá na
syfilitidu > šílený
 Po jeho smrti sbírka převezena do Vídně > rozprodána a rozptýlena do evropských galerií
 Torzo v obrazárně PH
 Umělci vedle sebe žili v přátelské atmosféře
 Tvořili v duchu manýrismu

Giuseppe Arcimboldo
1532-1593
 Pracoval pro Ferdinanda I., Maxmiliána II.
 Zaměření:
 Alegorické hlavy symbolizující různá roční období
 Hlavy složené z různých předmětů (zelenina, ovoce, ryby, ptáci, atd.)
 Návrhář fantastických kostýmů
 Organizuje divadelní představení
 Zabývá se vztahem hudby a barvy na matematickém základě
 „Oheň“
 „Léto“
 „Právník“
 „Portrét Rudolfa II.“!

Bartholomeus Spranger z Antverp

1546-1611
 Přichází po Arcimboldově návratu do Itálie
 Připravuje půdu pro nástup baroka
 Vytváří oltářní obrazy pro ražské kostely
 Vytvořil cyklus mytologických obrazů: inspirace Ovidiovými Proměnami a milostními
dobrodružstvími Venuše
 „Oslava panovníka“ :alegorie moudrosti
 „Venuše s Marsem varovaná Merkurem“
 „Venuše a Adonis“!
Kolem jeho původu existuje několik výkladů, nejznámější je ta, že bohyně Afrodíté potrestala
královskou dceru Myrrhu za nedostatek úcty. Bohyně způsobila, že se Myrrha zamilovala do
svého otce. Chůva krále opila tak, že o sobě nevěděl a té noci Myrrha svého otce svedla. Když
později zjistil, k čemu došlo, vyhnal dceru z paláce a chtěl ji zabít. Tomu zabránila Afrodíté, ta
dívku v poslední chvíli proměnila ve strom myrrhu. Když král ťal do kmene stromu, z něho
vypadl Adónis - Myržin syn a bratr.
Chlapec byl krásný a Afrodíté byla jeho krásou unešena. Skryla ho v truhlici a tu svěřila ho do
opatrování Persefoně, manželce boha podsvětí Háda. Ta chlapce vychovala, ale také se do
něho zamilovala. Když se to doneslo Afrodítě, hned se vypravila do Tartaru a chtěla chlapce
zpátky. Jenže v té době byl Adónis už milencem Persefony a ta ho nechtěla vydat. Soud
 bohyně rozsoudil a stanovil, že obě mají na chlapce stejný nárok - Afrodíté za to, že mu
zachránila život a Persefona ho zachránila z truhlice a vychovala ho. Bylo stanoveno, že každá
bude s Adónidem trávit třetinu roku a ta poslední třetina bude jeho, aby si od obou milenek
odpočinul.
Afrodíté však byla mazaná a svými kouzly ho dovedla k rozhodnutí trávit u ní i zbývající
třetinu roku. Persefoné si šla stěžovat k Afrodítině milenci, bohu války Áreovi. Ten se tak
žárlivostí rozlítil, že v podobě divokého kance se vyřítil proti Adónidovi a ostrými kly ho zabil.
Poté si Afrodíta u Dia vymohla, že Adónis bude pochmurnou část roku trávit v podsvětí s
Persefonou, kdežto krásné letní měsíce bude trávit s Afrodítou, propuštěný vždy na čas z
podsvětí. Taková je síla lásky bohyně.
 „Epitaf zlatníka Müllera“!
 „Alegorie triumfu věrnosti nad osudem“
 „Hermus a Athéna“: alegorie moudrosti, bílá věž na PH
Jediná freska, která se z rudolfínské sbírky dochovala, jediná zachovalá v Evropě

Hans van Aachen

1552-1615
 Narozen v Kolíně nad Rýnem
 Roku 1592 se stává dvorním malířem Rudolfa II.
 Vynikající portrétista, mytologie, alegorie, žánr, náboženství
 V Itálii se učí v dílně Paola Veronese
 Císařův důvěrník, diplomat
 Pro Rudolfovu sbírku získal díla Tiziana, Tintoretta, aj.
 Charakteristika:
 Vynikající kreslíř
 Suveréní rukopis
 Mistr elegantních postav
 Velmi realistický (nic nepřiklášuje)
 Vliv na Karla Škrétu
 „Podobizna Rudolfa II.“! : KHM Vídeň
 „autoportrét“: Kolín nad Rýnem
 „Nerovný pár“!: autoportrét, KHM Vídeň
 „Portrét Marie Maxmiliány“
 „Dva smějící se hoši“: dvojitý autoportrét: Arcibiskupský palác v Kroměříži
 „Bakchus, Venuše a Amor“: KHM Vídeň
 „Anna Tyrolská“: římská císařovna, česká, uherská, chorvatská….> KHM Vídeň
 „Portrét malíře Josefa Heintze“: NG Praha

Josef Heintz
1564-1604
 Narozen v Basileji
 Studijní cesta po Itálii
 dvorní malíř Rudolfa II.
 Do 1590 především kresba
 Ovlivněn Hansem von Aachenem
 Mytologické a náboženské obrazy
 Portréty vysoce postavených žen
 Umělecký agent Rudolfa II.
 Oficiální portrétista Rudolfa II.
 Zemřel v Praze
 „Portrét Rudolfa II.“ : 1594, olej na mědi 16x13cm
KHM Vídeň, oficiální portrét
 „Únos Prosperiny“: „Persefóna“,(Albe Meister>Drážďany)
Persefona byla krásná dívka, snad právě proto ji Zeus slíbil za ženu svému bratru Hádovi,
bohu podsvětí. Její matka Démétér o tomto slibu nic netušila. Těšilo ji sledovat svou krásnou
dceru ve hrách s vílami, těšit se z krásných květů. Právě v takové chvíli se před ní jednou
otevřela země, z propasti se vyřítil se svým černým vozem Hádés, dívku strhl na vůz a ujížděl
pryč. Než se někdo stačil vzpamatovat, byla pryč.
Výkřiky zoufalé Persefony nic nepomáhaly. Vůz projížděl kolem jezera, kde žila vodní víla
Kyané, ta pochopila, co se děje a zrazovala boha Háda, aby dívku neunášel a vyžádal si svolení
její matky. Hádés se rozzlobil, uhodil královským žezlem tak, že se země rozestoupila a vůz
zmizel v bezedné propasti. Víla Kyané lítostí nad Persefonou tak plakala, až se rozplynula v
tenké praménky, které se spojily s ostatní vodou. Slyšela to víla Arethúsa a ta jí řekla, kde
Persefona je, proti své vůli, smutná a plačící. Démétér se vyděsila, nemohla se z té hrozné
zvěsti vzpamatovat. Postupně se ale rozhodla, že navštíví Dia a poprosí ho o navrácení dcery.
Pokud Zeus neporučí svému bratru Hádovi, bude se dívat, jak svět hyne hladem. Zeus ji
uklidňoval, že dceři bude manželství s bohem ke cti, ale nakonec slíbil, že Persefona se bude
moci vrátit na svět pokud v podsvětí nepozřela žádný pokrm. Nato Zeus povolal boha Herma,
aby ji doprovodil do podsvětí.
Hádés vyslechl příkaz Dia a dovolil Persefoně vrátit se na zem a zatímco se ona radovala,
vtiskl jí do úst jadérko granátového jablka a tím si zajistil její věrnost provždy. Jako by se nic
nestalo, připravil zlatý vůz, zapřáhl koně a Hermés s Persefonou nastoupili. Než se vůz rozjel,
malý mužík z podsvětí řekl, že Persefona v podsvětí jedla a nesmí už vyjít ven. Dala se do
pláče, nabrala vodu, mužíka jí pokropila a ten se změnil v sýčka, posla špatných zpráv.
Zarmoucená Démétér opět hrozila, zničila úrodu, všude byl hrozný hlad. Zeus k ní posílal
posly, aby odložila svůj hněv, ale ona zůstala neoblomná. A tak Zeus musel sjednat dohodu
mezi Hádem a Démétrou, že Persefona bude přebývat třetinu roku v Hádově říši a dvě třetiny
roku bude na zemi se svou matkou.
A tak se stalo: každé jaro opouští Persefona podsvětí a shledá se se svou matkou. Celý svět se
raduje, vyraší rostliny, rozkvetou květy, zraje úroda, stromy dávají ovoce a všude je plno
radosti. Když se na podzim dcera vrací od své matky, Démétér pláče a s ní celá země, zvadnou
květy, listí opadá, všude je pusto a nevlídno. Zbývá jenom naděje na příští jaro.
 „Venuše a Adonis“: konec 16. Století, olej na mědi 40x31cm, KHM Vídeň

Roelandt Savery
1579-1639
 Narozen v Courtrai (Nizozemí)
 Působil v Amsterdamu
 Od roku 1604 v Praze
 Po roku 1612 na dvoře Matyáše I.
 Manýristické krajiny a květiny
 Malby zvířat a přírodnin, nádherná barevnost
 Malba pražských zákoutí
 Zemřel v Utrechtu
 „Zátiší s květinami, ještěrkou a motýlem“!: 1612, olej na mědi 17x13,5cm, soukromá sbírka
 „Zanedbaný dvůr se žebračkou“: cca 1608, černá a červená křída, vodové barvy, Albretina
Vídeň
 „Dodo Mauricijský“: Britské muzeum, olej na plátně

Arian de Vries
1545/60-1626
 Narozen v Haagu
 Manýristický sochař
 Giambolognův žák ve Francii
 Od roku 1601 do smrti v Praze, dvorní sochař Rudolfa II.
 1612-1620> v Dánsku a Německu
 „Sochy ve Valdštejnské zahradě“: vrcholy manýristického sochařství
Pozdní dílo> předstupeň baroka, zemřel v Praze
 Sochy jako válečná kořist: odvezeny do Švédska
 Zdobí zahrady zámku Drobbningholm
 Počátek 20. Století> vytvořeny odlitky
 Zůstaly pouze:
 „Rozměrná socha Herkula“
 „Drobná soška koně“
 „Reliéf sv. rodiny“: zámek Brandýs nad Labem
 „Herkules bojuje s drakem“: originál
 „Apollón“: odlitek
 „Merkur a Psyché“: 1593, výška 215cm, Louver
 „Kristus u sloupu“