Homo scholasticus, homo academicus (originál 1994) – Pierre Bourdieu – snaží se své chápání

světa aplikovat i na svět kolem sebe, aby jím také hovořil, Chomský bere lidi za gramatiky, sociolog
se ptá lidí, kolik podle nich existuje společenských tříd (což jsou kategorie, v nichž chápe svět on,
nikoliv oni), určitým způsobem reprodukuje sociální řád, který sleduje, tím, že používá ty své
scholastické rámce

Elementární formy nábož. Života (originál 1912) – Emile Durkheim – náboženství má podobné
prvky jako věda, vymezení se vůči tomu, co náboženství nemusí být (víra v boha), je to provázané
se všemi aspekty života společnosti, proč je něco vnímáno posvátně, proč se věci dělají, tak jak se
dělají, časové a prostorové vnímání světa, co má být vpravo a vlevo (Hertz), nahoře dole, dny,
týdny, měsíce, roky - „vykonstruované“, aby byly v souladu s původním náboženským vnímáním
času (slunovraty – Vánoce, názvy měsíců apod.)
- klasifikační systémy mohou být absolutně jiné u každé kultury – totemismus – rozřazení na dvě
skupiny = frátrie, do jedné patří např. Tito lidé a tyto druhy zvířat a slunce, do druhé skupiny patří
jiní lidé a jiné druhy zvířat a měsíc apod. Ač to v tom nemusíme vidět, klasifikace se odvíjí od
nějaké domorodé logiky, většinou jsou dvě skupiny antagonické (slunce vs. Měsíc, kakadu bílý vs,
kakadu černý, přirozené vnímání druhé skupiny jako nepřátel či oponentů)
- totemové zvíře je posvátné, věří se, že všechny podskupiny frátrie mají stejné vlasnosti – tzn. Lidé
z frátrie i ostatní zvířata v ní zařazené mají mít stejné schopnosti jako zvíře, které mají ve znaku
totemu, vládne přesvědčení, že všechny podskupiny ve frátrii jsou si navzájem nějak příbuzné,
posvátná totemová zvířata/rostliny se tedy nemohou jíst a často se těší nějakému zvláštnímu
zacházení
- existují totemy a subtotemické skupiny, kmeny, klany, subklany, z 60 zákl. Kategorií existuje ještě
několik set podskupin, otázka je, jestli tohle není právě přístup homo scholasticus, protože
domorodci, by sami sebe do těchto kategorií třeba nezařazovali a tu potřebu to takto vidět mají jen
západní sociální vědci, no nevím, každopádně různé podskupiny jsou si více či méně blízké, tím, že
mají společný původ, nebo obývávali sousední území, případně hrají nějakou roli v rituálech jiné
skupiny apod. Mají zájem o náboženské praktiky jiného totemu, neboť uznávají, že mají společný
původ, není to vzájemné neuznání a ignorace jako mezi velkými náboženstvími (jakože islám nemá
zájem o vánoce a křesťané nemají zájem o bajram), nebo např. Pokud chce příslušník jednoho
totemu konzumovat posvátné zvíře pro jiný totem, měl by se jich zeptat, ev, dodržet formální
rituální praktiky, aby zvíře mohl sníst, víra každého klanu nebyla tvořená zcela nezávisle, totemy se
v jednom klanu vzájemně doplňují, většinou se v jednom kmeni nevyskytuje ten stejný totem
dvakrát
- závěrem: totemismus může být chápán jako koherentní celek všech možných kultů (uctívání zvířat
a rostlin, víry, že tento živočich má takové schopnosti a přenáší je na lidi svého totemu apod.),
podobně jako antický polytheismus – kulty všech možných bohů (Dia, Háda, Promethea), které
nejsou v rozporu a celkově tvoří kosmologii (obsahující mytologii)

Kulturní vzorce, kapitola 5., Dobuové (1999) – Ruth Benedict

- Dobuové žijí blízko Trobriandských ostrovů, ale úplně jinak, mají pověst obávaných, v jejich
kultuře jsou ceněny „zlé“ vlastnosti, jejich ostrov je poměrně neúrodný
- potřebují magii na různé aspekty života, kouzelné formule při sázení batátů, pro vyvolání sexuální
touhy apod.
- každý člověk vlastní nějaké kouzelné formule, které zná (může je zdědit, nebo draze koupit, říkají
se vždy polohlasem, aby je neslyšel/neukradl někdo jiný)
- kupování kouzelných formulí od prodejce (něco jako lékař u nás) – prodá formuli i s pokyny, jaké
přesně dělat pohyby, co přesně říkat, pokud to člověk přesně splní, povede s mu (vypěstovat batáty)
– je to taková institucionální služba, mi přijde
- některá kouzla zná každý, jak přivolat základní druhy nemoci nepříteli (onemocní-li člověk, může
se uzdravit jedině tak, že pošle zprávu svému nepříteli) – někteří mocní čarodějové (a všichni muži
jsou čarodějové) umí i způsobit okamžitou smrt pomocí magie vada
- mytologický hrdina Dobuanů říkal, že když někdo na něčem vydělá, někdo jiný ztratí, tedy se
mytologie projevuje i v jejich ekonomických sférách života, kdy společensky nejoceňovanější je
provézt takový obchod, na kterém oklamu druhého a sám na tom hrozně moc vydělám (velký nákup
za příslib, který nikdy v budoucnu nesplním)
- víra v tom, že manželka dokáže manželovi způsobit smrt kouzly (shodit ho, utopit, odejmout mu
duši) – projevuje se na tom spíše antagonismus pohlaví, ženy se bojí svých mužů asi stejně jako
mužové svých žen
- antagonismus vzniká hlavně z jejich povahy (tzn. To k čemu jsou vychováváni jako k ideálním
vlstnostem) – manželství postaveno na antagoničnosti – muž a žena žijí rok v jeho vesnici, další rok
v její vesnici a tak se to pořád střídá, „cizí“ partner je vždy ve vesnici své(ho) chotě v poníženém
postavení, všichni ostatní nad ním mají navrch, je outsiderem, vzniká napětí mezi manžely, jenž
jsou nuceni ve svém domácím prostředí vnímat svého partnera jako nepřítele, protože to tak dělají i
všichni ostatní
- zatrpklost, žárlivost, podezíravost – uznávané vlastnosti; zrádně vedený konflikt, který je na Dobu
etickým ideálem, není mírněn společenskými konvencemi

Purity and Danger (1966) – Mary Douglas

1) rituální nečistota
- kategorie posvátného a znečištěného jsou fluidní (nejí se prasata, protože jsou posvátná nebo
protože jsou nečistá? - Frazer), dohromady tvoří tabu
- Robertson Smith: evolucionismus ve zkoumání náboženství – z judaismus se vyvinulo
křesťanství, z katolicismu protestantství, protestanti mají rituály katolicismus za podobnou blbost
jako mají katolíci třeba magii, evoluční linka existuje
- Douglas odsuzuje reakce Frazera a souhlasí s reakcemi Durkheima, ten totiž tvrdí, že formy
náboženského života jsou skutečné, protože se skrze společnost skutečně realizují (boží tresty –
netrestá bůh ve skutečnosti, ale společnost), zároveň nábož. Vnímá jako soubor vztahů (s bohy,
nadpřir. Silami), do nichž se člověk už rodí (stejně jako se rodí do existujících vztahů s lidmi – že je
syn rodičů, že není náčelníkem, že je potomkem šamana apod. To už má všechno od narození
určené společností)
- primitivní náboženství = etablovaná církev, která vyjadřuje hodnoty celé společnosti (Robertson
Smith + Durkheim z toho vychází)
- lze úplně oddělit postávné od profánního, náboženský od běžného života? Durkheim: ano,
Robertson Smith: ne.
- kritika Frazera, který přinesl jenom chybné předpoklady, že magie je zcela oddělená od
náboženství a že magie primitivních národů vůbec nezná etiku; bohužel Frazer ovlivnil spoustu
dalších antropologů
- Douglas ale říká, že je důležitější zkoumat místo člověka ve světě a jeho osud, jak to vnímají
různé kultury a pro porozumění konceptu nákazy musíme nejdřív pochopit, jak to vnímáme my
sami; náboženství není jen seznámení se se „seznamem nadpřirozených bytostí celého vesmíru“

2) sekulární poskvrnění
- je logické nejíst v teplých krajinách prasata z hygienických důvodů, ale přece nechceme dělat z
Mojžíše jen pokrokového dietologa a odebírat mu roli duchovního vůdce
- ačkoliv se mnohá náboženská nařízení ukazují jako logická z perspektivy vědy a medicíny,
nemělo by to snižovat jejich náboženský rozměr, který tu byl dříve
- v Nigeru léčba neštovic pouze knězem, který už si jimi prošel sám a je imunní, ten jediný může jít
do kontaktu s izolovanými nakaženými lidmi a pracovat s nimi pouze levou rukou (protože pravá se
používá k jídlu, tak aby nedošlo ke kontaminaci) – tohle je ale úzce propojené s uvažováním o
nečistotách a posvátnosti
- Harper: koupel brahmánů po práci (s hnojem na ořechové plantáži) a před jídlem, po kterém se jde
modlit k bohům – musí se rituálně očistit od hnoje než bude mluvit s bohem (taky se tím pádem
okoupe před jídlem) + i sliny mohou být znečišťující – jíst/kouřit tak, abychom se nedotýkali rtů,
před každým jídlem/kouřením si umýt ruce – víra v nečistotu vlastních slin (pozitivní důsledky pro
zdraví lidí) + rozlišování uvařeného jídla (toho se smí dotýkat pouze brahmáni) a neuvařeného – na
to mohou šahat i lidé z nižších kast, ale jakmile by se dotkli uvařeného, už to brahmán nesmí jíst –
takže zas tolik hygienická logiky v tom asi úplně není (stolujeme-li s někým z nižší kasty, musíme
ho přesunout k jinému stolu, jinak bychom se mohli nakazit nečistotou už jen tm, že sedí u stejného
stolu), všechno to jsou jen klasifikační řády (např. Ve stáji – brahmán a nečistá kasta nesmí tam být
zároveň – riziko, že se na brahmána přenese nečistota, neboť sláma na zemi je vodičem nečistoty
vs. Mohou se oba zároveň koupat k jezírku, protože jezírko se vsakuje do půdy a ta vodičem není,
takže asi tak)
- tzn. Toto nejsou hygienická pravidla, ale symbolické systémy. Ani v naší kultuře neřešíme
hygienická pravidla, ale symbolické systémy
- věci nejsou nečisté samy o sobě, ale ve vztahu k jiným/situace (jídlo není nečisté, ale jeho zbytek
na talíři vypadá špinavě, boty nejsou nečisté, ale nesmí se dávat na stůl)

3) Ohavnosti knihy Leviticus

- nařízení co jíst a nejíst a jak se chovat jako by úplně postrádaly smysl, žádné vysvětlení není
dostatečné, Douglas za svatou považuje tedy celistvost, vše, co není celistvé, nebo pravidla
stravování, která nejsou dodržována úplně, projekty, které nejsou dokončené (dům, který jsi
postavil, ale nenastěhoval ses tam, žena, se kterou ses zasnoubil, ale nevzal sis ji), nedostanou
požehnání, rozdělení světa na požehnané a nepožehnané (události, činy, plány apod.), jedině
celistvé záležitosti si zaslouží boží požehnání
- je nutné přesně dodržovat řád, abychom získali boží požehnání, tedy např. Nekonzumovat zvířata,
která se vymykají řádu tak, že jsou odlišná od ostatních zvířat své třídy nebo že celá jejich třída je v
klasifikačním řádu poněkud sporná

4) Magie a zázrak
„Stejně jako je člověk zvířetem společenským, tak je i zvířetem rituálním. Je-li rituál v jedné své
formě potlačen, objeví se v jiných podobách, tím silněji, čím intenzivnější je sociální interakce.
Přátelství na dálku není sociální realitou bez kondolencí, blahopřejných telegramů a občasné
pohlednice. Přátelství bez drobných rituálů neexistuje. Společenské rituály vytvářejí realitu, která
by bez nich neexistovala. Není přehnané říci, že rituály pro společnost znamenají více než slova pro
myšlenky. Protože je možné něco znát a teprve pro to hledat slova, ale není možné mít sociální
vazby bez symbolického jednání.“ - str. 104
- mnemotechnická metoda – tím, že si zavážeme uzel na kapesníku se nesnažíme očarovat svou
mysl, aby nezapomněla, ale vnějším symbolem ovládáme svou mysl, aby se soustředila na to, n co
nemá zapomenout (pastevec Dinka před odchodem domů z pastvy zaváže uzel na trávě, aby tím
vyjádřil přání, aby se večeře zpozdila až do jeho příchodu, tím nečeká, že si to vykouzlil a může jít
domů pomalu, protože večeře na něj počká, ale naopak se po cestě domů díky vykonanému
uzlování trávy více soustředí na to, aby spěchal a stihnul večeři)
- orámování zkušenosti – uvědomování si, že následující časoprostor je rituál, ke kterému
přistupujeme s očekáváním a který je vyčleněný z naší běžné zkušenosti (uvědomování si, že
dovolená je dovolená a nesnažit si zabalit s sebou pracovní věci) – rituál poskytuje rámec, abychom
se mohli soustředit
- slovy „bylo nebylo“ víme, že máme čekat pohádku a máme naladit svou pozornost na vnímání
pohádky
- rituál ovlivňuje naši percepci – to, jakým způsobem zrovna funguje naše vnímání a paměť, míra
selektivity, zažít něco jako rituál vs. Zažít to stejné a nebrat to jako rituál – budeme to vnímat jinak
- existují myšlenky, které nejsou vyjádřeny slovy a jakmile je někdo sepíše do věty, už je ta
myšlenka uzavřena do slov a nemůže znít nijak jinak
- potřebujeme projít nějakým rituálem, abychom se dostali dál, i v maličkostech, nemžeme obědvat,
dokud jsme nesnídali, neprožijeme úterý, dokud za sebou nemáme pondělí
- Radcliffe-Brown převzal pojetí rituálu od Durkheima, ale pozměnil ho a přestal rozlišovat mezi
rituálem náboženským a sekularizovaným, zkoumal je všechny stejně
- rituál se používá tam, kde odkazuje k prosazování společensky významných hodnot, podle
Radliffa-Browna měl nahradit Durkheimův kult posvátného
- rituál = používání symbolického jednání
- má reprodukovat zkušenosti, které udrží lidi v jejich rolích
- !Kungové věří, že pokud si muž sedne do ženské části, oslabí to jeho mužnost, my zase věříme, že
pokud půjde muž čůrat na ženský záchod, bude to nehygienické
- „Naše chování také nese symbolický význam. Skutečný rozdíl je totiž v tom, že my si
nepřenášíme z jednoho kontextu do druhého stejný soubor čím dál silnějších symbolů: naše
zkušenost je fragmentovaná. Naše rituály vytváří mnoho drobných a vzájemně nesouvisejících
světů.“ - str. 112
- „Peníze představují pevně stanovený, vnější, rozpoznatelný znak pro to, co by jinak byly zmatené
a protichůdné operace; rituál z vnitřního stavu vytváří viditelné vnější znaky. Peníze
zprostředkovávají transakce, rituál zprostředkovává zkušenost, včetně sociální zkušenosti. Peníze
poskytují standard, podle kterého měříme hodnotu, rituál standardizuje situace a tak pomáhá jejich
ocenění. Peníze vytvářejí spojnici mezi přítomností a budoucností, stejně tak rituál. (…) Peníze jsou
jen extrémním a specializovaným typem rituálu.“ - str. 112
- symboly mají moc měnit – buď na individuální úrovni = psychologicky, nebo na společenské
- Turner: Praxe Ndembuckého lékaře (1964) – pacient měl pocit, že ho něco bolí a že ho všichni
ostatní ve vesnici nenávidí, léčba trvala dlouho, lékař do ní zapojil skupinová sezení, kde se ptal
vesničanů, proč muže nenávidí a jeho naopak nutil jim říkat, proč má pocit křivdy, po dlouhé
„léčbě“ převládl pocit radosti z kolektivního snažení a solidarita, lékař dával najevo, že s pomocí
všech dohromady se mu podařilo vytrhnout pacientovi (imaginární) zub a nyní je pacient vyléčen,
touto léčbou ale vlastně udělal něco jako skupinovou terapii pro všechny z vesnice, aby si vyříkali
své spory a pacient tak našel lepší místo ve společnosti, tzn. Rituál byl manipulací sociální
situace.
- Lévi-Strauss: Analýza písně šamanů kmene Kuna (1949) – během porodních bolestí zpívá
šaman píseň o cestě šamana územím mezi vagínou a dělohou ženy a jak překonává všelijaké
překážky – psychologicky je pro ženu potom bolest přijatelnější, neboť ji šaman přímo během
porodu dává do mytologického kontextu, jemuž společnost, v níž žena žije, věří a tak pro ni celá
bolest dává větší smysl, jakmile bolest dává určitý smysl, je potom mnohem snesitelnější

5) Primitivní světy
- vymezení se vůči Lévy-Bruhlově stavění primitivních a moderních do opozice, v zásadě řeší jen
to, že primitivní je špatný pojem a proč, je to etnocentrismus, i jiné společnosti mohou mít velmi
komplikované a pro ně logické přístupy ke světu

6) moc a nebezpečí
- kouzelníci, čarodějové, vědomé/nevědomé používání magie, hledání viníka, který mě očaroval,
pokud se mi něco stalo/trpím, posilování mocenské struktury skrz mechanismy obviňování se s
používání magie – společnost je soudržná, umí se zaměřit na stejného nepřítele
- etika: morální pravidla a pravidla čistoty se ne vždy shodují, někdy jdou i proti sobě, nesouvisí to
přímo s tím, co je dobré a zlé
-“Znečišťující osoba je vždy tou špatnou.“ str. 160 - ačkoliv je to podle Douglas většinou bezděky

7) vnější hranice
„Představa společnosti je mocný obraz. Sama o sobě dokáže lidi ovládat i podnítit je k činům. Má
svůj tvar, který spoluvytvářejí vnější hranice, okraje a vnitřní uspořádání. Disponuje mocí
odměňovat konformní chování i odrazit útok. Její okraje a neuspořádaná místa v sobě koncentrují
energii. Neboť symboly společnosti, jakákoliv lidská zkušenost se strukturou, okraji a hranicemi,
jsou pohotově k dispozici.“ - str.162
„Každá kultura je tvořena řadou souvisejících struktur, které zahrnují společenské formy, hodnoty,
kosmologii a soustavu vědění. Kultura zprostředkovává veškerou zkušenost. Některé motivy
kultury jsou vyjádřeny prostřednictvím rituálů, při nichž dochází k tělesné manipulaci. V tomto
obecném smyslu lze popsat primitivní kulturu jako autoplastickou. Cílem těchto rituálů ale není
negativní únik z reality. Jejich poselství by nemělo být srovnáváno s únikem dítěte, které si cucá
palec nebo se uchyluje k masturbaci. Rituály ustavují formu společenských vztahů, a tím, že jim
propůjčují vizuální podobu, umožňují lidem poznat svou vlastní společnost. Působí na tělo
společnosti skrze společnosti skrze symbolické médium fyzického těla.“ - str. 178
- kastovní systém v Indii – nečistá kasa pracuje s nečistotami, fekálie, prádelny apod. - vysoce
postavení se jich nesmí dotknout, takto každá kasta symbolizuje nějakou část těla
- hranice mezi lidským tělem a zbytkem vesmíru když vylučuje

8) Vnitřní linie
- vztah morálky a znečištění – na dodržování některých morálních zásad se podílí strach před
znečištěním (např. U nevěry – např. i v Káti Kabanové)
„Kdekoliv jsou linie nejisté, objevují se na jejich podporu představy o znečištění. Fyzické překonání
sociálních bariér se považuje za nebezpečné nečištění s následky... Znečišťovatel se stává terčem
odsouzení hned dvakrát. Poprvé proto, že překročil hranici, a podruhé kvůli ohrožení, kterému
vystavil ostatní.“ - str. 190

9) Systém, který válčí sám se sebou

- problémy vztahů mužů a žen, vnitřní rozpory ve vztazích, chtění dvou protichůdných věcí
zároveň: „Engové chtějí bojovat s nepřátelskými klany a zároveň si brát za manželky ženy z těchto
klanů. Leleové chtějí využívat ženy jako pěšáky, a přesto se staví na stranu konkrétních žen proti
jiným mužům. Ženy u Bembů usilují o svobodu a nezávislost a chtějí mít volnost chovat se
způsobem, který ohrožuje jejich manželství, ale přesto usilují o to, aby s nimi muži zůstali.“ - str.
210, kontradiktorní normy chování
- pochází zejména ze sexuálních vztahů – rozpory v normách chování jsou i v jiných odvětvích
společnosti (např. Diskuze o národních důchodech), ale v žádné jiné oblasti nejsou normy tak
napjaté a nepohlíží se na „znečištění“ jako na takové nebezpečí jako u sexu, tvrdí Douglas

10) Systém roztříštěný a obnovený

- plete se posvátné s nečistým? Asi ne, ale některá „špína, která je za normálních okolností
destruktivní, se někdy stane kreativní entitou.“ str. 212
- špína používána při obřadech (krev při oběti vs. Menstruující žena nesmí do chrámu, incest vs.
Incest u obřadu sakralizace krále u Bushongů

„Špína byla stvořena naší myslí v procesu rozlišení a stala se vedlejším produktem při tvorbě řádu.
Na počátku existoval stav nerozlišenosti. V procesu diferenciace představovala hrozbu odlišování.
Nakonec se vrací ke své podstatě, kterou je její nerozlišitelný charakter. Beztvarost vystupuje jako
výstižný symbol začátku, růstu a stejně tak i rozkladu.“ - str. 214

- špína – symbol kreativní beztvarosti, „Nebezpečí, které hrozí při překročení hranice, představuje
sílu. Křehké okraje a síly hrozící vyvrácením řádu reprezentují síly pocházející z vesmíru. Rituál,
jenž je dokáže spoutat a využít pro dobrou věc, vskutku disponuje mocí krotitele.“ - str. 214

„O čistotu se usiluje skrze odmítnutí. Pokud není čistota symbolem, ale něčím žitým, musí být
ubohá a pustá.“ - str. 214
- čistota může svou tíhou připomínat neživý kámen a zimu: „Vzor umění, jenž umlčuje ostatní
formy života a citu. Ochraňuje vše, co je čisté a přežije.“ Roy Campbell
- čistota se bojí změny a nejednoznačnosti
- proč si někdo volí jako svou argumentaci lži? V touze po tom, být neproniknutelný. Sartre

„Touha po pevně vytyčených mantinelech a jednoznačném pojetí tvoří součást našeho lidství. Když
je máme, musíme buď čelit faktu, že se jim některé situace vymykají, nebo nebrat v potaz určitou
pojmovou nedostatečnost.“ - str. 215

„Závěrečným paradoxem při hledání čistoty je skutečnost, že se jedná o pokus vtěsnat zkušenost do
logických nerozporných kategorií. Zkušenost ale nelze ohýbat, a ti, kteří se o to pokoušejí, se
dostávají do rozporuplné situace.“ - str. 216

„Striktní vzorec čistoty působí buď značné nepohodlí nebo z něj vznikají rozpory. Jestliže se přísně
dodržuje, vede k pokrytectví. Popřením ještě není dotyčná věc odstraněna. Ostatní život, který
nezapadá do přijímaných kategorií, nezmizel a vyžaduje pozornost.“ str. 217

- příklad: „Leleové tvrdí, že většina populace umírá na následky kouzelnictví mnohem dříve, než
stačí zestárnout. Podle nich kouzelnictví nezapadá do přirozeného řádu věcí, nýbrž je dodatečným
výmyslem a nehodou. (…) Podle Leleů nemá být zlo součástí totálního systému světa, ale má být
bez ústupků vymazáno. Kouzelnictví je původcem všeho zla. Leleové si dovedou jasně představit,
jaký by byl svět bez jeho existence, a nepřestávají o takový svět odstraňováním kouzelníků
usilovat.“

„Většina náboženství dává naději, že prostřednictvím svých obřadů změní vnější události. (…)
Obvykle se má za to, že pesimismus a opovržení vším dobrým, co život skýtá, přináší největší
metafyzický rozvoj.“ - str. 228

„Pokud věřící dospějí k chápání obřadu jako prostředku k dosažení zdraví a prosperity a obřady pro
ně znamenají totéž, co magické lampy, jednoho dne nezbude z obřadního aparátu nic než prázdná
nádoba. Víra musí disponovat pojistkou proti zklamání, jinak nemůže být udržena.“ str. 228-229

„Jedním ze způsobů, jak ochránit rituál před skepsí, je předpokládat, že vnitřní či vnější nepřítel
neustále potírá jeho pozitivní působení.“ - str. 229

- rituály smrti: kmen Dinků – stařec si sám řekne o smrt – požádá svůj lid, aby ho uložili do hrobu,
takže smrt rituálně orámoval a tím nad ní lidstvo zvítězilo, neboť už je nemůže zaskočit

„Pokud by byl někdo přesvědčen, že smrt a utrpení netvoří nedílnou součást přírody, pak je tato
klamná představa korigována. Pokud se objevil sklon zacházet s rituálem jako s kouzelnou lampou,
která po doitkyu vydá bohatství a sílu, rituál ukáže svou druhou stranu. Hierarchie hodnost, která by
se jevila jako vysoce materiální, je pomocí paradoxu a protikladu zásadně rozvrácena. Využití
symbolů temna a znečištění v malbě je stejně tak nezbytné jako používání černé v zobrazení
čehokoliv. Proto bývá zkáza součástí svatých míst a časů.“ - str. 233