EGYPT

Sever Afriky
asi 3 000 – 1 000 př. n. l.

- až 2000 km dlouhé a úzké území při povodí afrického Nilu, dělilo se na dvě části
- Dolní Egypt se nachází na severu, při deltě řeky a obyvatelé jsou usazenými zemědělci, žijí
v domech a pohřbívají do mohyl
- Horní Egypt se nachází na jihu, směrem proti proudu řeky, obyvatelstvo tvoří pastevci,
kočovníci, lovci, žijí ve stanech a pohřbívají do země
- území je poměrně klidné, jednotné, má jednoho panovníka a tvoří ho jeden národ, díky tomu
se intenzivně rozvíjí, k druhým jsou Egypťané přezíraví a povýšení
- Nil je zbožšťován, poskytuje i dvě úrody ročně, tvoří zdroj potravy, dopravy, logistiky,
poskytuje bláto na výrobu cihel, odvíjí se od něj bohatá fauna a flora, „prosakuje“ i do
myšlení Egypťanů, protože zemi dává řád a rytmus, voda je ovládána pomocí závlahových
systémů
- v čele státu faraón - panovník s neomezenou absolutistickou mocí, je považován za boha
- velmi silnou pozici zde mají kněží, je to nezbytný předstupeň pro studium jiných oborů
- náboženství – polyteistické, často zoomorfní (sokol, beran, lev, kobra, hroch, skarabeus,
býk, krokodýl,…) nebo antropomorfní (Eset, Usír, Amon, Maat,…)
- součástí náboženství je i kult mrtvých - víra, že člověk se rodí s dvojníkem Ka, který při
smrti neumírá, ale odchází na druhý břeh řeky, kde žije dál, předpokladem pro to je zachování
těla, dochází k mumifikaci neboli balzamování, tělo se ukládá do sarkofágů, vnitřnosti do
kanop
- je otrokářský – to umožňuje nepřetržitou práci v závlahovém zemědělství, stavbu
monumentální architektury, Egypťanům dává volný prostor a čas pro rozvoj kultury a umění
(vysoké úrovně dosahuje zejména matematika, lékařství, hygiena, kosmetika…)
- Egypťané psali na kamenné desky, na hliněné desky nebo na papyrus, používali tři typy
písma:
 hieroglyfické (pro náboženské a oficiální texty)
 démotické (pro lid)
 hieratické (pro kněží)
- J. F. Champolion – rozluštil egyptské hieroglyfické písmo pomocí Rossetské desky (1822)
- Howard Carter – archeolog, objevitel hrobky faraóna Tutanchamona (1922)
- Napoleon Bonaparte položil základy moderní egyptologie, inspirace pro klasicismus
- Miroslav Verner – český egyptolog, vedoucí výzkumu při Karlově univerzitě
- prvním historicky podloženým faraónem byl Meni, poslední panovnicí je Kleopatra
- periodizace:

 Předdynastické období
- Horní Egypt si podmanil Dolní Egypt

 Raně dynastické období – archaická doba

- faraón Meni/Narmer kolem roku 3 000 př. n. l. sjednocuje Horní a Dolní Egypt

 STARÁ ŘÍŠE (2 700 – 2 000 př. n. l., ukončena 1. přechodným obdobím)

– hl. městem je Menofer; panovníci tohoto období: Džoser, Snofru, Chufev, Rachef, Menkaure

 STŘEDNÍ ŘÍŠE (2 000 – 1 500 př. n. l., ukončena 2. přechodným obdobím)

- hl. městem Théby; panovníkem Mentuhotep

 NOVÁ ŘÍŠE (1 500 – 1 000 př. n. l., období největšího rozkvětu)

 - hl. městem Amarna; panovníci Amenhotep, Hatšepsut, Achnaton, Tutanchamon, Ramesse

 Pozdní doba
- nadvláda Mezopotámie, Persie, Řecka, Říma a Byzance, od r. 641 trvá vliv Arabů
EGYPTSKÁ ARCHITEKTURA

- monumentální, zastropená architrávem

- světská:
- je pouze dočasná, netrvanlivé materiály - cihly
- během času se příliš neproměňuje
- města - svobodná města řemeslníků, dělnická města otroků, budovala se podle
urbanistického plánu, pravoúhlé ulice, opevnění a kanalizace, např.: dělnické sídliště
Kahun, Tel-el-amarna
- domy - netrvanlivé, z pálených či sušených cihel, s rovnou střechou
- paláce a venkovské vily – stávaly samostatně, mimo města
- inženýrské stavby – zavlažovací systémy, příkopy, kanály, nádrže (kamenná
přehrada v Sýrii), průplavy (např. mezi Nilem a Rudým mořem), hradby, pevnosti,
brány, opevnění (až 12m), mosty přes řeku chybí, objevují se mosty pevninské
- sakrální:
- má stát na věčnost, trvanlivé materiály - kámen
- k uctívání a k pohřbívání bohatých
- v každém období velmi odlišná:

STARÁ ŘÍŠE

-hlavním stavebním typem jsou hrobky:

 mastaby
- hrobky pro šlechtu
- orientované ke světovým stranám, tvoří celá pole
- komolý jehlan obdélného půdorysu, měly několik úrovní, bývaly velmi složité, mohly mít až
40 místností, někdy atrium, množství chodeb, u vstupu byla řada sloupů, součástí mastaby
byla zádušní kaple, pohřební komora v podzemí s šachtou a serdáb (místnost se sochou
mrtvého), interiér mastab byl zdobený malbami, reliéfy, …
- památky: Mereukova, Ptahotepova, Cujova, Ptahšepsova

 pyramidy
„Všechno se obává času, ale čas se bojí pyramid.“ Herodotos
- monumentální nadzemní hrobky faraónů
- existuje jich asi 100, z kamene, spojené na sucho, vevnitř síť chodeb a bezpečnostních prvků
- jsou součástí tzv. „pohřebního okrsku“
- dnes jsou velmi poškozené vlivem času, turismu, kyselých dešťů, industrializace… přesně
nevíme, jak vypadaly, mohly být obložené mramorovými deskami a pozlacené
- vývoj byl postupný:
- sedmistupňová pyramida – vznikla navršením mastab na sebe,
půdorys ještě obdélný, památkou Džosérova pyramida v Sakkáře, měla 61m výšky a
125x115m v základně, architektem Imhotep
- třístupňová pyramida – vznikla zmenšením počtu stupňů, již na
čtverci, Snofrevova pyramida v Medůnu
 - lomená pyramida – byla postavena omylem, úhel, pod kterým se
zvedala, nevyhovoval, praskala, architekti ji dostavěli pod jiným úhlem, Snofrevova v Dášůrů

- typický jehlan – pyramida dovedena k dokonalosti, využito číslo pí,

se zemí svírá úhel 51°51´, Cheopsova, Raachefova a Mykerinova pyramida v Gíze
STŘEDNÍ ŘÍŠE

 namísto pyramid se ve Střední říší tesají skalní hrobky

- vznikají v Horním Egyptě nedaleko Vesétu v „Údolí králů a královen“

- mají řadu sálů a komor spojených chodbami, jsou vyzdobeny reliéfy a barevnými
nástěnnými malbami, mají pečlivé architektonické propracování, samotné hrobky jsou často
až 200 metrů hluboko ve skále; je odkryto 62 hrobů, z toho 25 královských, např. hroby
faraonů Ramese II., Thutmose I., a Tutanchamona
- navzdory falešným mumiím a bezpečnostním opatřením byly často vykrádány, proto se
začaly dělat nerozeznatelné vstupy, které byly součástí skalního masivu
- jedinou nevykradenou hrobkou byl hrob faraóna Tutanchamona, byla plná soch, šperků,
předmětů ze zlata, emailu a slonoviny, obsah je dnes v muzeu v Káhiře

NOVÁ ŘÍŠE

- úlohu sakrální architektury nově přebírají chrámy, které jsou důležitější než hrobky, slouží
kultu zesnulých, jsou centrem náboženství, politiky i vzdělání
- většinou jsou osově souměrné a mají obrovské rozměry, nestaví se přímo u Nilu, mohou být
bez podezdívky
- typickým prvkem jsou sloupy, dosahují velkých výšek, jsou dělené na patku, dřík a hlavici
- byly jich stovky, nedochovaly se (Memnonium Sethiho I., Labyrint Amenhotepa III.)
- chrámy dělíme na:

 rovinné neboli hypostylové

- původně malé sloupové svatyně, časem se vyvinuly v rozsáhlé a složité komplexy s typickou
dispozicí: přístupová cesta lemovaná alejí sfing, vedla k mohutným pylonům – vstupní
bráně, na průčelí pylonů stály kolosy – sochy faraonů a před nimi obelisky jako symboly
slunečního paprsku, mezi pylony se vstupuje do nádvoří obehnaného sloupovou chodbo -
peristylu, dalším prostorem je trojlodní hypostyl s bazilikálním osvětlením, kam už směli jen
kněží, za ním je malá svatyně naos se sochou boha
- památky: Luxor, Karnak

 terasovité neboli stupňovité

- netypicky pojaté chrámy, využívající terénní nerovnosti, stavějí se v několika úrovních jako
terasy se sloupořadím; jde o architekturu částečně na terase a částečně vytesanou do skály
- památky: Der – el – Bahri – chrám patřil královně Hatšepsut, architekt Senenmút

 skalní neboli speos

- nalézají se v Numíbii a jsou vytesány přímo do skalních stěn, jde o řetězec chrámů a
pevností
- památky: Abů Simbel – dva nejvýznamnější chrámy - větší speos pro faraona Ramesse II.,
na průčelí jsou vytesány 4 obrovské sochy (20m) a nad nimi je dlouhý vlys, menší patří jeho
manželce Nofretari, roku 1965 byla zprovozněna přehrada v Asuánu, která zatopila celé údolí,
organizace UNESCO chrámy přemístila na nedaleký výběžek

 „rodné domy“ – malé chrámečky zasvěcené bohům, např. Kiosk na ostrově Fílai
 Serapeum – pohřebiště býků v Memphisu