Husova

--~ nauka
,~-- 0 predestinaci
,--,-,~--,
ZDENEK KUCERA

Co je ten vyvoleny Jezfs Kristus,

ten vteleny dfk stvoi'enf , jineho, nez pravzor tech,
ktei'f jsou osvobozeni od vsf svevole,
a prave prole potesitelnou
reprezentacf a zobrazenfm,
tanto jedinecny obmenitel jeho dfla?

A co muze jeho obec by! jineho,

nez ten lid a ten sbor,
jez, jak je utvoi'ena Bozf milosU,
prave nynf take dava vedet 0 tomto svem utvoi'enf,

prave nynf sveho Tvurce pi'edstavuje a velebf,

nikoli podia vlastnf pi'edstavy a yYmyslu,
nybri tak, jakYm on je a jak on to chce mft:
jeho pi'esne jako toho,
jak se sam vuci nf zachoval?
A prave nynf take jeden kazdy vyvoleny:
Bozfm milostiyYm vyvolenfm je Um,
jimz je - Hm,ze vyvolenfJezfse Krista
skrze zprosti'edkovanf jeho obce
je take jeho vlastnfm vyvolenfm.

Jeho svedkem by!je jeho urcenfm,

je ten umysl, kterYs nfm ma Buh,
a v jehoz provedenf zalezf
smysl a i'adjeho bytosti.
Bozf milostivadobrota
nechce jen na nem,
nybri i skrze neho dojftrozsfi'enf,
a prave Hmvskutku a mocne na nem!
Prave Umje jejfmskutecnym objektem,
ze jejf svedek stava se jejfmsubjektem.

Karl Barth, Kirchliche Dogmatik 11./2str. 456 a (Gollwitzer 245a)

8
 HUSOVA NAUKA 0 PREDESTlNACI

Teologicko - filosoficke pojmy pronoia, providentia, prozi'etelnost, prooridzein, praede-

stinace, pi'edurceni, i dalsi jako prothesis, pi'edzjednani, praescientia, pi'edzvedeni, po-
volani, vyvoleni, ospravedlneni, zavrieni, oslaveni, jsou nasemu dnesnimu instrumental-
nimu technicky zacilenemu mysleni vzdalene a cizi. Zrodily se v jinem obzoru slyseni, po-
rozumeni, pochopeni, vYkladu i orientace vzhledem k Bohu, skutecnosti, dejinam
a cloveku, nez je nag dnesni. Hrozila by nam vsak ztrata dejinne kontinuity i kulturni pu-
dy a tim i struktury naseho lidstvi, jestlize bychom se nepokusily vydat se za jejich smys-
rem, zakrytym historickym nanosem vYvojem mysleni a vytezit jejich zivY obsah. Jejich
sledovani v uvodnich textech na rozhrani mythu a kriticke filozofie, v rozmachu spekula-
ce i v utlumu prakticke filozofie, i ve spisech na pomezi narativnosti a reflexe ci teologie
instatu nascendi nesou zai'ici jedinecny odlesk uvodniho originalniho ukonu cloveka.
Clovek tak ucinil skok do obzoru mysleni. any pojmy, a jimi zalozeny narust mysleni,
smei'ujiciho k ontologii a k noetice, jsou vYrazem uzasu nad dvojznacnosti sveta, v nemz
je lidskemu rodu zit a rusti, pochybnosti nad stavajicim souzitim dobrych a zlych a po-
hnutim nad vlastni lidskou existenci mezi kolebkou a smrti, zmitanou rozpory mezi chte-
nim a konanim, odporem a odevzdanim, zavrienim a milosti. Od chvile sveho konstituo-
vani jimz se snazily postihnout "tajemstvi koexistence nekonecneho byti Boziho s ko-
necnym bytim, ktere opravdu je, tedy je odlisne od Boha, a prave proto je bezezbytku
neseno Bohem - a tajemstvi vztahu mezi vse pusobnosti Bozi a svobodou, nalezejici
stvoi'eni" (Karl Rahner) i'etezec lidstva tyto pojmy provazeji jakozto "hranicni", "aby clo-
veka odkazaly do jeho mezi: neexistuje zadny lidsky narok na milost (Andre Dumas).
Prave proto ze tyto pojmy svou intenci bez ohledu na svetonazorove prvky, s nimiz je
spojen jejich vznik a historie, jasne poukazuji na nasi situaci "extra nos", ozivuje se jejich
existencionalni obsah "a put nos" v kritickych meznich situacich, pod jejichz tlakem de-
jinne udalosti drti osobni osudy a osobni jednani narazi na dejinne okolnosti. V techto si-
tuacich se odsunute pojmy navraceji do svetla teologicko-filozoficke reflexe a v novem
horizontu porozumeni jejich nezamenitelny obsah zazari v novYch souvislostech.

I.

Pomineme z casovYch duvodu otazky, jez ve vztahu k dogmatickemu problemu nase-

ho pi'ispevku klade i'ecka ci i'imska filozofie.
Zminime se ovsem 0 tom, ze ve Starem Zakone se nami naznacene otazky objevuji
v knize Jobove (10,12) a v knize Moudrosti (6,7; 14,3; 17,2) tedy ve spisech, ktere mez-
ni situace reflektuji. Bozi stvoi'eni a tvoi'eni jsou starosmluvnimi koordinatami. V jejich pro-
storu se nepodavaji informace 0 problemech Boziho i'izeni sveta, ale zni zvest 0 Bozi ver-
nosti.
Vlom Boziho kralovstvi v Jezisi Kristu dotvoi'uje starozakonni situaci, evangelista vola,
jak se v ni chovat (Mt 6,33). Krize nastava Kristovym uki'izovanim a vzki'isenim. "Ki'es-
fanska obec svoji konstituujici svatodusni zkusenost 0 osvobozujici sile velikonocnich

9
 ZOENEK KUCERA

udalostf projektuje do dejin od jejich pocatku ai do konce a vztahuje ji na cely kosmos"

(And re Dumas). V tomto horizontu pi'edstavuje specifickou zkusenost uznavanou jako
apostolskou (Ga 1,11 nn), zivotni udalost vlivneho protivnika jeruzalemske obce, vedene
Jakubem, bratrem Pane, Savla. Vzki'iseny Jezis zasahl proti vsemu ocekavani tak kritic-
ky do jeho zivota, ze onen, "chveje se a zasna" (Sk 9,8), ztratil zrak. SIc nepochybne
0 tak oti'esny a fascinujici zeiZitek a pi'edel, ze jej Pave I pi'ipomina jako "umrti zakonu",
"uki'izovani s Kristem" a na druhe strane "ziti v Kristu a zivot ve vii'e v Syna Boziho" (Ga
1,19nn).
vyznam tohoto posledniho (1. Kor 15,8) dokonaleho a nezvratneho pi'isne osobniho
zjevovani Vzki'iseneho pochopil a vylozil v univerzalnim ana, kosmickem obzoru svedec-
tvim i zvestf: clovek v laskyplne poslusnosti se dava milujicimu Bohu k dispozici. Pi'itom
se loci clasici prae destination is v lisle Rimanum 8,28nn a v lisle Efezskym 1,3-14 aktiv-
ne zapojuje do deni, jez je Bohem i'izeno (W. Breuning). NaukovY tvar toho pi'edstavuji
Pavel tu nakupil vsechny zakladni pojmy a vykreslil pudorys uceni, objasnujiciho spas-
ne dejiny, vrcholici v Kristu a od nej se dale odvijejiciho v zivote jeho duchovniho tela,
cirkve.

Bozi uradek povolani

pi'edurceni pi'edzvedeni
ospravedlneni oslaveni
vyvoleni odsouzeni
milost prozi'etelnost
vykoupeni odpusteni
zalibeni zaslibeni
zavdavek plnost casu

Predestinacni uceni je dokonce pokladane za "sum mu evangelia" ci "klic k pochopeni

veskereho zjeveni". Je svedectvim, ze vsechny cesty a dila Bozi mail svuj pocatek v je-
ho milosti. Moci onoho sebeurceni je Buh sam od sebe milostivYm Bohem: prave tak bez-
pecne je ono sebeurceni identicke s uradkem jeho pi'iklonu k cloveku" (K. Barth, K D, IV.
98nn).

11.

V dalsim tradovanim spirituality a nauky malo apostolske slave charakter bezpodmi-

necne zavazne normy, jiz vykladali zaci vzdy v novem pojetf a vzhledem k budoucnosti
(Michael Schmaus, Glaube der Kirche 1./11.sir. 14). V poapostolskych generacich Pavlem
vyznaceny pudorys predestinacni milosti se zacal vytracet pi'istavbami a pi'estavbami ja-
koz i pravniho pojetf teologickYch vypovedi a plocheho moralizmu. Kongenialniho inter-
preta predestinace nasel Pavel az po staletich v Aureliu Augustinovi. Ten svou osobnos-

10
 HUSOVA NAUKA 0 PREDESTlNACI

U hluboce prozfval drastickou krizi antiky a jejfho spoleeenskeho zi'fzenf, svou tvorbou se
s nf z ki'esfanskych principu vyrovmlval a Um, zejmena dflem De Civitate Dei, kladl za-
klady nave epochy jejf, mentality a kultury. Svou univerzalisticky orientovanou filozofickou
teologif dotvoi'il yYvoj patristiky a ureil dogmatickY obzor na Gala staletf. Nebyl muzem
eiste teorie: "Nejde primarne 0 "za pravdu mfti" ureitych jednotlivYch vYpovedf dfry, ale
0 duvei'ive spolehnuU na Boha a jeho slovo" (H.Kung, Existiert Gott?, sir. 98). Jeho in-
terpretace predestinace je, jak upozornil H.I. Marrau, inspirovana pastoralnf otazkou, jak
se chovat k lidum cfrkve, ktei'f odpadli v dobe pronasledovanf a vracejf se zpet. Augusti-
nova nauka reaguje na zobecnenou synergistickou soteriologii pelagianismu a zohled-
nuje. Augustinovu nauku 0 dedienem hi'fchu. Pi'edstavuje prvnf systematicky rozvinute
ueenf 0 predestinaci.

Hledej De Civitate Dei XII, 27

XIV. 28
XV.1
XXI.,12

Odhledneme-li od jejf jiste schematienosti, vpravde poukazuje na pelagianismem zne-

vazenou situaci pi'ed Bohem a ve svete: v dusledku Adamova padu je lidstvo zaUzeno
dedienym hi'fchem a propadlo odsouzenf z mnozstvf ztracenych hi'fsnfku, jen nektei'f bu-
dou zdarma a jistotne zachn:\nenf, ostatnf jsou ureenf k veenemu zadrzenf. Milost je jedi-
ne a vYluene z Bozfho rozhodnuU, ktere je nam skryte a nepi'fstupne, nebof je ueineno
u veenosti.
Politicke a duchovnf pomery na pi'elomu 14. a 15. stoletf byly pohnute. V jejich ramci
probfhal i osobnf zivot Mistra Jana. Hus zil v pi'echodne dobe, kdy se zaeal rozkladat kdy-
si neproblematicky anticko-sti'edoveky obraz sveta. "Devotio moderna" prosazovala cito-
ve pi'ilnutf k poselstvf spasy prosti'ednictvfm kontemplativnfho ponoru do hlubinnych sou-
vislostf denf spasy. Tento navy rozmer zboznosti byl reakcf na stavajfcf cfrkevnf pomery,
pro nez je charakteristicke, ze biskupove, ktei'f se di'fve venovali duchovnfm funkcfm, se
stali i'fsskYmi knfzaty. Zdanlive nesouvisejfcf udalosti, jimiz bylo pi'esfdlenf papeze do
Francie, rozkvet scholastiky a zakladanf univerzit zpetne se jevf jako znamenf vniti'nfho
rozkladu cfrkevnf jednoty, jenz nakonec vyustil v konfesnf rozdelenf.
Jiskry, ktere zapalily jeho hranici na bi'ehu Ryna, vyki'esaly jeho nazory 0 cfrkvi, jez ex-
plicitne obsahoval spis "De ecclesia" z roku 1413. Tento spis vyvolal vuei Hus()vi za jeho
zivota velky odpor a zlobu a po jeho smrti mu zfskal svetovou pozornost a slavu. Hus se
zabYval konkretnfmi otazkami cfrkevnfho zivota, jez se ho existencialne dotYkaly. Vycho-
diskem mu byla soteriologicka otazka, jakobstojf pi'ed poslednfm soudem "Communio
omnium hominum" podia podobenstvf 25. kapitoly Matousova evangelia. Jfm vyvrcholila
casta spasy do sveta dejin a do dejin, a k tela caste nalezf cfrkev, jiz nelze vsak podia
sti'edovekeho nazfranf striktne oddelit od spoleenosti.

11
 ZO£NEK KUC£RA

Bezprosti'edni a pi'ime pouziti obrazu Boziho soudu na tehdejsi situaci cirkve a spo-
lecnosti souvisf s Husovou horlivosti pro Bozi zakon a identifikacf s biblickYmiosobami.
Jeho spis 0 cirkvi pi'edstavuje ekklesiologii "in statu nascendi". Nese znaky procesu zro-
zeni: nave reformatorske nahledy, avsak i kratka spojeni, dialekticke videni, avsak i line-
alni logiku; zplosfujfci "mysterium salutis".
Svou naukou 0 cirkvi sal M. Jan Hus vcelku ve stopach stare cirkevni tradice. Cfrkev
-
je zpi'ftomnenim a rozvijenim velikonocniho tajemstvL Rozhodujici vliv na Zapade mel -
Augustin svYm rozlisenfm cirkve viditelne a neviditelne. Augustin nemel v umyslu roz-
trieni "skutecne" a "empiricke" cfrkve. Pi'imei'ena dejinna interpretace intence zmfnene-
ho pojmoveho rozliseni bare v uvahu, ze Augustin setrvaval v zajeti sve plat6nske meta-
fyziky. V jejf ramci je totoine to, co je skutecne, s Urn, co je duchovnf a neviditelne.
Kriticky bed soteriologicke otazky, kterou i'esil Augustin i Hus, "kdo je spasen", zalezf
v tom, ie muzeme s jistotou vfry oznacit za Spasitele spaseneho jen Jezfse Krista Im-
manuele, tj. Boha s nami. Vsechny ostatni osoby anebo projevy, v nichz do dejin pi'icha-
zf Bozi kralovstvf, jsou vzhledem k Jeifsovi relativnL Prole se teologie musi posuzovat
podia vztahove blizkosti ke Kristu. Otazka po jiste nejistote -anebo po nejiste jistote- kdo
stojf blize eschatologicke osobe Jeiise Krista, byla ziva.
Cas schizmatu byl pravdepodobne nejhorsi a nejnebezpecnejsi periodou cirkve od r.
313 anebo vubec nejsmutnejsim obdobim jejfch dejin. Urazka Kristovy jedinecnosti, jiz
odpovfdala jedinecnost Petrovy katedry, pi'isla pi'imo od nositelu nejvyssiho ui'adu. Co
horsfho se cirkvi jeste mohlo slat? V zapase mezi papezi 510 0 tvrdou mac a vladu ane-
bo 0 smrtelnou bezmoc, 0 biologicky iivot anebo smrt. V tomto zapasu, jak ho chapeme
z hlediska naseho tematu, 5100 existenci cirkve (na jeho konci se cirkev rozdelila), 0 exi-
stenci Zemf koruny ceske (na jeho konci ztratila Svatovaclavska koruna svuj puvodnf vY-
znam) a 0 existenci Mistra Jana Husa a jeho pi'fvriencu (na jeho konci Hus a jeho pi'ivr-
zenci pi'isli 0 svou fyzickou existenci). Situace byla skutecneextremnfa jeji soucasnfci ji
videli jako apokalyptickou.
Hus sam od zacatku se zucastnoval vseho denL I kdyz nebyl nejradikalnejsim anebo
nejvYraznejsim myslitelem, sklouzl doprosti'ed sporu a utoku. Jeho latinsky spis De ecc-
lesia pi'edstavoval apologii jeho dila a snaienL Hus se pokusil kriticky bed cfrkevnf exi-
stence pochopit a vysvetlit syntezou dvou koncepci a napeUm,jez mezi nimipanuje. Prv-
nf dil jeho spisu tvoi'iViklefemovlivnena nauka 0 cirkvi jako numerus anebo convocatio
praedestinatorum. Druhy dil, stojfcf blizko umfrnene ortodoxnf nauce, je 0 cirkvi jakoito
corpus mysticum.

1. Numerus-convocatio praedestinatorum

"Cirkev svata katolicka, to jest obecna, je souhrn vsech pi'edurcenych, zahrnujic

vsechny pi'edurcene pi'ftomne, minule i budoucLod prvniho spravedliveho vcetne, az
k tomu poslednfmu, ktery ma by! jednou spasen" (De ecclesia I, 40,60 -
ve vyd. CSAV

12
 HUSOVA NAUKA 0 PREDESTlNACI

z roku 1965, s. 24). Toto presvedcenf se radf k pevnym nazorum Jana Husa. Na kostnic-
kern koncilu byl Hus jako kacfr odsouzen pro 30 clanku. Prvnf z niGh definuje Husovo pre-
destinacnf pojeU cfrkve: "Unica est sancta universalis ecclesia, quae est praedestinato-
rum univesitas". Stair je moino poprrt, ie lata definice korektne vystihuje Husuv nazor,
v nemi alcove videli ohroienf papeiske instituce. Hus se Umto nazorem zaradil do linie
stare predestinacnf nauky, kterou zapocal Augustin. Bezpochyby by! presvedcen, ie Um-
to svym teologickym nahledem vyjadruje pravdu Bible. Hus sice prijfmal Augustinovu
nauku 0 pevne nezmenitelnosti predestinace, jei ve sve plat6nske forme podcenuje de-
jiny, ale skutecne ji oslabuje svym druhym pojeUm cfrkve jakoito corpus mysticum Chris-
ti. Na rozdfl od Augustina Hus nezna zavrienf na pocatku, nybri ai na konci dejin. Vlast-
nf duvod zavrienf nenf podle Husa predhistoricky pad, nybri dejinne rozhodovanf clove-
ka pro hrfch ai do smrti. Oproti Augustinovi Hus pojmem "paescientia" zachovava
vyznam odpovednosti v niGh. Zda se nam, ie lento jemny rozdfl ma co cinit s pojmem
Boha. U Augustina je ovlivnen neoplatonismem (Summum esse). U Husa je pojem Bo-
ha vice dynamicky a Um je bliiSf biblickemu myslenf. To ma patrne co cinit s aristotelskym
vlivem. Na druhe strane vnasf pojem "paescientia" rozpor do predestinacnf nauky. Vy-
znam dejin a osobnfho rozhodovanf vztahuje se pouze na "praesciti ad damnationem".
"Praesciti ad salutem" mohou sice hresit, ale "gratia praedestinata" je tak jako tak na kon-
ci dovede ke spase. "Merita opera" se Um stavajf fiktivnf. Stanou se "principia cognos-
cendi salutis", jejichi "principium essendi" je "gratia praedestinata". Svatosti se stavajf
prosHedkem predestinacnf milosti. Hus se tu ocita v blfzkosti pozdejsf reformacnf nauky
"iustificatio sola gratia".

2. Corpus Christi mysticum

Druhy dfl Husovy nauky 0 cfrkvi je pavlovska idea eklesie, kterou Hus v linii cfrkevnf
tradice nazyva mystickou. Hus slucuje predestinacnf nauku s naukou 0 "corpus Christi
mysticum": "Ui z vyroku svatych jasne vyplYva, ie svata cfrkev obecna jest pocet vsech
predurcenych a Kristovo mysticke tela, jehoi On je hlavou" (op. cit. I, 160, s. 27). w-
sledkem fete syntezy je, ie se obe pojeU vzajemne relativizujf a obohacujf, takie jejich
puvodnf tradicnf forma nabYva v Husove pojeU nave znaky. Jestliie mysticke tela "bere
ucast na jednom chlebe a na jednom kalichu", je konkretnf skutecnosU, prrtomnou v em-
piricke cfrkvi, a tvorenou z konkretnfch lidf. Z "numerus" se stava "communio". Druhym
dusledkem je, ie ztotoinenfm predestinovanych s mystickym telem se z metafyzicke ide-
je predurcenf stava teologie dejinneho zjevenf a inkarnace, nebof mysticke tela je zale-
ieno na Kristu a jeho dfle. TreUm dusledkem je, ie predestinacnf milost se aktualizuje ve
vfre, utvarene laskou, ktera ma jediny zaklad v Jeifsi Kristu, je vsUpenfm do neho a Um
se stava "fides iustificans". Hus se Um ocita v bezprostrednf blfzkosti reformacnfho prin-
cipu "iusificatio sola fide". CtvrtYm dusledkem je, ie v cfrkvi jakoito mystickem tele Kris-
love, se z predestinace jako bezcasove a nedejinne metafyzicke ideje a skutecnosti sta-

13
 ZOENEK KUGERA

va dynamicky dejinny proces. Zapas Krista se silami ZIE~ho,jenz je veden v kazanl, ve

svatostnem zivote, v modlitbach a v katechizaci empiricke clrkve, v nlz se uskutecnuje
pokanl a odpustenl hrlchu, je skutecny a dejinny. V teto cIrkvi zije a bojuje pozemska cast
svate katolicke cIrkve, v nlz je smfsena se zlymi a pokrytci, s docasne spravedlivymi
z celkovehq mnozstvl jinak zlych predzvedenych, a snad i nekterymi docasne zlymi pre-
durcenymi. Sterni vsemi tvOrl "corpus permixtum" empiricke clrkve. Husova lokalizace
bojujlcl casti Kristovy cfrkve do empiricke, dejinne clrkve, vyklad jejlho obecenstvl v eu-
charistii i v bratrskem communiu vylucujl tuto pozemskou cast svate obecne clrkve po-
kladat za neviditelnou.

3. Nas hermeneutickY klic k Husove synteze

Nase analyza ukazala, ze jeho predestinacnl nauka a jeho pojetf clrkve jako "corpus
Christi mysticum" se nevylucujl, nybrz tVOrl syntezu. Otazka, jak mohl sloucit Hus tak tra-
dicne protikladne koncepce, a pritom zachovat jejich zakladnl smysl, vyvolava problem
hermeneutickeho principu, jehoz prostrednicMm pochopil Hus tematiku, jez je dana Bib-
II a tradicL Pokouslme se ovsem pouze 0 hypotezu. NasI hypotetickou zakladnl tezi Ize
vseobecne vyjadrit, ze kllcem k teto synteze je aristotelska filozofie. Vlastnl kllc tvorf aris-
totelska metafyzika, jez tvorila zakladnu jeho filozofickeho realismu. V tomto myslenko-
vem obzoru se Hus setkal s biblickou pravdou a take ji v nem vyjadroval. Tato metafyzi-
ka tvorila vnitrnf strukturu jeho teologie.
AristotelskY realism us Ize obecne charakterizovat nahledem "universalia sunt ante res,
in rebus, post res". Vsechno, co Hus pokladal v Pfsmu a v tradici za obecnou cfrkev Kris-
tovu, mohl vcelku pochop!t jako universale. Toto universale se nachazf nejprve u Boha
jako myslenka a vOle, potom se aktualizuje v lidstvu a v dejinach, a na zaklade teto ak-
tualizace muze bYt poznano a artikulovano pojmem svate cIrkve katolicke. Vlastnfm ob-
sahem predestinacnf ideje v Husove pojetf je puvod cfrkve ve vecne bozf myslence a bo-
Zl vuli. Cfrkevnf kolektivnf osoba jakoZto "corpus mysticum Christi" ma charakter aktuali-
zovaneho "universale" cfrkve. Predestinace tohoto celku se v Kristu nejenom aktualizuje,
nybrZ ma v nem, i v jeho dna, svuj puvod. Jezfs nenf jenom prvnfm predestinovanym clo-
vekem, nybrZ je take vecnym Bozfm Synem. Tfmto pojetfm Hus promenil predestinacnf
metafyziku ve spasnedejinnou teologii. Metafyzicka bezcasovost predestinace, jak ji zna-
me v pojetf plat6nskeho realismu u Gottschalka nebo Viklefa, se v Husove pojetf prome-
nuje. Je to predestinace, kterou rozhoduje vecny Buh, a to v osobe Jezfse Krista, a v de-
jinne aktualizaci teto predestinace. v zivote mystickeho tela Kristova. Tento proces se de-
je podia aristotelske nauky ve spojovanf latky (he hyle) s formou (he morIa). Formu tvOrl
predestinovane mysticke tela Kristovo, latku tvorf lidstvo. Aristotelska vnitrnf struktura te-
alogia otevrela Husovi cestu k biblickemu pojetf univerzalnf intence spasy. V zasade Hus
nevylucoval moznost spasy nikomu. Jezfs prisil nikoliv soudit, nybrz spas it. Husovo uce-
nf 0 konecne zavrZenych, jakoZto pouze predzvedenych, reflektuje tanto univerzalne

14
 HUSOVA NAUKA 0 PREDESTlNACI

spasny Bozi umysl, jejz je mozno spojit s predurcenim za predpokladu, ze je pojato jako
pouha aristotelska forma. Ta aktualizuje teprve v dejinnem procesu a neni tedy v clove-
ku apriorne nutnou danosti, nybrz pouze apriorne danou dejinnou moznosti, jez mUle
promarnena. Prate, padre Husa, budou skutecne spaseni pouze ti, jez vytrvaji v milosti
az dokonce. Jen takove pojeti predestinace mohlo zduvodnit usili 0 reformu cfrkve. "Pra-
escientia" znamena, ze clovek je odsouzen z vlastni odpovednosti a viny, nebof vinu Buh
pouze predvida. To implikuje myslenku, ze clovek ba konci odsouzeny mohl bYt spasen
milosti, kdyby ji byl zodpovedne prijal a setrval v ni az do konce.
Jakkoliv jsme padre sveho presvedceni pravem odkryli v Husove teologii prvky biblic-
kych dejin spasy, zustava jeho mysleni zatizeno metafyzickym determinismem. Hus vy-
chazi z obrazu posledniho soudu padre Mt 25. Poslednf scud tvon eschatologicky konec
dejin spasy, jez, padre Husa, aktualizuje predestinacnf forma svate katolicke cfrkve,
a predstavuje konecne oddelenf tech, kterf tuto formu prijali v Kristu a stali se tedy cleny
"corpus mysticum Christi" od tech, kteri tuto formu neprijali a stoji mime Krista a jeho te-
10, cfmz se ocitajf v moci dabla. Husova myslenka (na podklade Aristotela), ze Ize cha-
pat jakozto cfrkev pod le Mt 25 nejprve "communio omnium hominum", jez se teprve pri
poslednim soudu rozdelf na cfrkev a na spolecenstvf dablovo, vyjadruje puvodnf univer-
zalitu bozf myslenky a vu le spasit cloveka. Na konci je take z tohoto "communio omnium
hominum" vydelena aktualizovana Kristova cfrkev a oddelena od tech, kdo tuto moznost
promrhali a neaktualizovali. Avsak namfsto naznacene spasne-dejinne interpretace Hus
saha pod vlivem metafyzicke predestinacnf nauky k hole logicke dedukci. Interpretuje es-
chatologicky konec dejin padre Matouse 25 jako danou skutecnost.: "Z toho plyne, ze jed-
na jest cfrkev ovcf a kozlu, jedna cfrkev svatYch a druha zavrZenych" (De ecclesia 1, 15,
s.23).
V tomto bode zalezi kriticke misto Husovy teologie. Z tohoto bodu se v dejinach rozvi-
ji mnoho jineho, co tolik obtizilo Husuv zivotni beh, beh ceskych dejin a beh dejin svate
katolicke cfrkve.

15