Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Kultura
Leopold Pospíšil
Úvod

● To, že člověk dokáže přežít v nejrůznějších podmínkách je dáno kulturou. Zvířata se

přizpůsobila – narostla jim kožešina, zdelšily se jim krky, lidé si přizpůsobili okolní předměty.
(oblečení, žebřík)
● Pro A jsou součástí kultury všichni, kdo se naučili a uchovávají chování a ideje.

● lidská kultura (všeobecně) x kultura jednotlivých společenství

● Alfred Kroeber – kultura jsou sociální síly mimo jednotlivce → studium chování jednotlivců
neosvětluje předmět kultury
● opačný názor - kultura není oddělená od jednotlivce, vše, z čeho kultura pochází musí být
uloženo v myslích jednotlivců, kultura není sdílena ve své úplnosti každým členem
společnosti (někteří toho ví hodně o mýtech, někteří o kmenové politice)
● Goodenough – kultura = naučený systém významů – souhrn znalostí, nejsou to vzorce
chování, ale vzory pro chování
● Kultura je poznávací systém složený z lidových představ – říkají, jak se chovat a proč se
chovat určitým způsobem
● jiný význam – kultura je souhrn všeho chování, jež se učí

● kulturní relativismus

Pojem kultura

● Definice kultury – je to stále se měnící konfigurace naučeného chování a výsledků chování,

stejně jako idejí a postojů, jejichž skladební prvky jsou sdíleny a předávány z generace na
generaci členy jednotlivé společnosti.
● Společnost – soubor vztahů mezi sociálně definovanými osobami – abstraktními herci
hrajícími tváří v tvář sobě. Souhrn lidí (jednotlivců) spojených sítí sociálních vztahů, souhrn,
jenž sdílí společenskou kulturu.
● Role – soubor práv a povinností

● Svazek mezi dvěma abstraktními herci (osobami), z nichž jeden působí na chování druhého,
vytváří podstatu společenských vztahů.
● Společenská osobnost – soubor rolí sloučených v jednotlivci

● Učení se – není to pouze výsadou člověka, ale i jiných živočišných druhů

Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

● Sdílení – každý se specializuje na jiný obor kultury, nikdo nezná vše → když ranní A využívali
jenom pár informátorů, nebylo to dobře
o kulturní univerzálie – znalosti kultury, kt. jsou známy všem jejím členům
o charakteristický rys – kulturní prvky sdílené jenom s určitou skupinou jedné kultury
(znalost lékařství)
o Když dva a více lidí sdílí nějaký společný prvek, stává se kulturním.
● Chování, představy a postoje – hlavní látkové složky kultury
o Chování je pozorováno přímo A (metoda zúčastněného pozorování), ale na to, aby
mohl pozorovat představy, musí použít informátory
o Postoje – liší se od chování a představ, jsou to skryté odpovědi na zjevné podněty –
lidé, kt. je mají, si je neuvědomují, postoje jsou zjistit pečlivým pozorováním a
interpretací chování a představ
o Pro A analýzu musíme studovat všechny tři složky.
● Výsledky chování: materiální kultura – pouze ty aspekty, jež jsou výsledky lidského chování,
jsou součástí materiální kultury – např. kamenné sekera je nazývána kulturní pouze
s ohledem na její tvar, fci, provedení, zdobení atd, ale samotné dřevo, ze kt. byla vyrobena
není součástí kultury
● Výsledky chování: kulturní osobnost – výsledkem výchovy a vzdělávání jednotlivce je určitý
typ osobnosti. Kulturní osobnost je produktem kulturně determinovaného vlivu na
jednotlivce určité společnosti. Složky univerzální pro lidi (potřeba sexu, jídla, instinkty atd.)
nejsou naučeným chováním → nejsou součástí kulturní osobnosti, stejně tak zděděné složky
– inteligence, temperament, nebo zážitek prožitý pouze jednotlivcem
o společenská osobnost – souhrn zjevných sociálních rolí (definovaných v podmínkách
práv a povinností), jež jednotlivec slučuje
x
o kulturní osobnost – psychologické rysy sdílené členy společnosti
o psychoanalýza Freuda – zděděné biologické potřeby jsou vystaveny kulturním
kontrolám → ne vždy jsou spolu v souladu → jedinec nemůže naplno projevit své
pudy → vznikají různé neurózy
● Základní struktura osobnosti – charakteristické rysy, kt. jsou sdíleny většinou členů dané
kultury
o Je zjišťována pomocí Rorschachova testu – kaňky na papíru → jedinec říká, co v nich
vidí
● Konfigurace – všechny kulturní jevy mají tendenci k integraci, kultura je konzistentně
strukturovaný celek, kulturní jevy prokazují určitý stupeň harmonie. Kultura je dynamická →
úplná integrace je nedosažitelná.

Kulturní změna

● Síly odpovědné za kulturní změnu

● Dimenze času a směr kulturní změny

Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

o evoluce – změny, jejichž časový rozsah je neomezený, budou ukončeny pouze, když
člověk zmizí ze světa
x
o přechodné procesy, které mají začátek a konec
● Inovace – anatomie kulturní dynamiky – dva způsoby změny kultury: zevnitř/zvenčí
o Vnitřní změna:
▪ Vynález – zahrnuje určitou mentální tvořivost za účasti vynálezce, vynálezce
zavádí novou myšlenku nebo artefakt
Rekombinace kulturních prvků – jedna kultura uvidí prvek cizí kultury,
pochopí ho po svém a modifikuje si ho do své kultury
Rekombinace je nějaký řetězec uvažování (něco mi připomene něco, to něco
mi zase připomene něco jiného) – jsou to nějaké vzorce, kterými uvažují lidi
stejné kultury → některé vynálezy byly vynalezeny nezávisle na sobě v té
stejné době (např. fotografie, telefon)
▪ Objev – objevitel odhaluje něco z prostředí, co zde již je
o Vnější změna:
▪ Přejímání – kroky přejímání: vnímání – člověk je schopný přejmout pouze ty
rysy, kt. skutečně vnímá, dávání významu – věcem, které předtím neměly
v dané kultuře žádný význam, internalizace
● Akulturace – proces kulturní změny, ke které dochází, když vejdou v kontakt dvě autonomní
etnické skupiny
● Přejímání a civilizace – rozvoj civilizace je závislý také na přejímání – učení se od jiných kultur
(např. jak sestavit kompas jsme se naučili od Číňanů)
● Závěr – dynamismus

Struktura kultury

● Témata a celková integrace kultury – témata jsou pravidelné jevy, kt. fungují jako integrující
principy a ovlivňují, a do určité míry i kontrolují, formování myšlenek lidí a jejich chování.
Mohou být vědomě používané nebo nevědomé. Tvoří základní principy, kt. dávají soudržnost
rozličným součástem a prvkům kultury. (př. píle, statečnost, bezpečí, harmonie)
o Dichotomizace (=binární opozice) – tendence rozdělení jakéhokoli uzavřeného
systému na dvě protichůdné kategorie (př. činy lidí jsou dobré x špatné), jako by
neexistovala střední cesta → projevuje se to také v naší řeči
o Symbol – jev (slovo, gesto, atd), kt. zastupuje jiný jev nebo pojem, jenž je jeho
významem. (př. abeceda)
● Skrytá kultura – sestává z neuvědomovaných pravidelných jevů nebo principů
o Konfigurace – neuvědomované pravidelné jevy, jednotky skryté kultury (př.
pravopisná pravidla, kt. dodržujeme, základní součásti našeho světového názoru atd.)
● Zjevná kultura – část lidského myšlení, která je uvědomována či explicitní, rozděluje se na:
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

o Kultura myšlení – naučené pojmy a myšlenky

▪ Dozvídáme se o nich nepřímo prostřednictvím chování.

▪ Patří sem jazyk, kt. je vyjádřen prostřednictvím řeči

o Kultura chování – chování jednotlivců, kt. je naučeno a sdíleno
▪ Zaznamenáváno přímým pozorováním

▪ Chování má čtyři základní aspekty: účel, fci, strukturu a obsah (účel je

zamýšlený účinek, fce je skutečný účinek – př. židli si koupíme za účelem
sezení, ale její opravdová fce je sezení na ní a v hospodách může být také
používána jako zbraň)
● Struktura – vzájemný vztah součástí tvořících kulturní jednotku
o Kulturní komplex – obsahová jednotka kultury, všechny rysy, kt. tvoří společný
svazek (např. západní kuřácký komplex – zahrnuje: tabáky, cigarety, zákony o
kouření, etiketu kouření atd.)
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Dějiny sociální a kulturní antropologie

Soukup

Člověk a kultura jako předmět antropologického výzkumu

Geneze antropologie

● kořeny antropologie ve středověku – Aristoteles, první antropolog v moderním slova smyslu

Poseidónis z Apameie
● 16. – 17. st. – základy anatomie, fyziologie, embryologie a biologické taxonomie

● 18. st. – předpoklady pro systematické studium evoluce živočišných druhů

● 19. st. – Broca - *antropometrie

● Darwin, Wallace – teorie biologické evoluce

● 2. pol. 19. st. – VB, USA - *antropologie jako obecná věda o společnosti, člověku a kultuře

Sociální a kulturní antropologie

● původní objekt výzkumu – kultura preliterárních společností → zánik původních lokálních

kultur → předmět antropologie – jednoduché rolnické pospolitosti, vyspělé moderní
společnosti
● základní metody – terénní výzkum (zúčastněné pozorování, dotazníková šetření, interview,
testy...), nejefektnější –
● americká kulturní antropologie – pojem kultura je používán k označení třídy všech
specifických negenetických jevů, tak jak se projevují v artefaktech, sociokulturních
regulativech, a idejích sdílených členy určité společnosti, sociální antropologie jako jedna
z disciplín kulturní A

● britská sociální antropologie – preferuje pojem společnost, klade důraz na studium hodnot,
institucí a zvyků v kontextu sociokulturních jevů, kulturní A součástí sociální A
● spolupráce A se sociologií, psychologií, historií, folkloristikou...

● fyzická A – studium růstu, vývoje a fce lidského organismu v rámci různých rasových,
etnických, kulturních a sociálních skupin - biologické, ekologické, atd. faktory, kt. působí na
variabilitu a morfologii lidského těla

Vývojové etapy sociální a kulturní antropologie

Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

● anglosaská A – kořeny u antických a renesančních filozofů

● filozofická A – studuje podstatu existence člověka, není součástí A disciplín

● evolucionismus – 2. pol. 19. st. – Tylor, Morgan, ...

o rekonstrukce univerzálních stádií dějin kultury lidstva
● difuzionismus – 20. l. 20. st. – německo-rakouské kulturní školy, britské heliolitické školy,
americký historismus
o empirické studium mechanismů šíření kulturních prvků a migrace etnických systémů
v prostoru

● funkcionalismus
o výzkum kulturních prvků z hlediska jejich významu pro uchování celistvosti
sociokulturních systémů
● 60. l. – strukturalismus, fenomenologie, hermeneutika

● dnes dva proudy

o široké, globální pojetí kultury jako specificky negenetického lidského adaptačního
mechanismu – př. kulturní ekologie, kulturní materialismus
o kultura jako specificky organizovaných a kolektivně sdílených znalostí, symbolů,
významů, kulturních kódů, pravidel, atd., které si člověk osvojí jako člen určité
společnosti, př. etnografie
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Tři malí dinosauři aneb Sociologova noční můra

Bruno Latour

● Bajka věnována Neznámému relativistovi

● Realosaurus - *před 150 mil. let

● Scientaurus – *19. st., Anglie – Buckland, Cuvier, Mantell, Owens, Marsh, Cope

● Popsaurus – jako by tu byl odjakživa

Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Imaginace genů
Sociologická perspektiva
Eva Šlesingerová

Úvod

● 1962 – Watson, Crick - *model deoxyribonukleové kyseliny

Imaginace genů

● Na tvorbě faktů se kromě odborníků podílí také veřejnost – vzájemně interagují

Doba genomická

● Genetika se od popisu DNA rozšířila do celého světa → ovlivnila většinu tzv. věd o životě

● tzv. genomická a biotechnologická „kolonizace“ sociálního prostoru – Human genome project

– cíl: popis lidské DNA, snaha geneticky identifikovat a technologicky zvládnout řadu nemocí
a poruch, etablování tzv. evoluční genetiky – evoluce lidského druhu přirozeným výběrem u
populací → sociální a humanitní obory musí reflektovat a interpretovat výše uvedené jevy
● Lidství je sociokulturně proměnlivé → existuje mnoho způsobů jak „dělat lidství“ → není
žádný biologický základ, který by určoval lidství
● sociobiologie - *Wilson – geny zásadním způsobem ovlivňují lidské sociální a kulturní chování
→ dnes tento přístup považujeme za nesprávný → protože kultura a její jevy se nedají
vysvětlit pouze zmapováním genů
o vysvětluje sociální nerovnosti jako geneticky dané
o slouží k ospravedlnění soutěže, patriarchátu, normativní heterosexuality... ¨
● tzv. Teorie sítě aktérů – actors – lidé, objekty, organizace – činiteli řádu můžou být i různé
neživé věci, materiály, entity → člověk není oddělen od ostatního živého a vnějšího světa
● Dona Harawayová – metafora kyborga – klade si otázky po přirozenosti a hranicích lidského
těla. Kyborg je přechodným stádiem mezi mužským a ženským nebo umělým a přirozeným.
Nepodporuje pohlavní/genderovou dichotomii.
● Novými technologiemi se hranice mezi tím, co jsme považovali za živé a neživé stírají.

● epigenetika – nový obor, zajímá se o změnu nastavení genomu, pokud tuto změnu zapříčiní
naše chování, zabývá se reakcí těla na buněčné úrovní, odsouvají neměnné mechanismy DNA
nebo je dokonce popírají
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Projektování lidského genomu

● Genetizovaná diverzita lidí – vzrůstající zájem o genetiku → je potřeba znovu prozkoumat

sociologické či antropologické pojetí těla, Self a lidské identity
o lidé jsou ve svém genetickém ustanovení stejní → variabilita mezi lidskými bytostmi
nemá genetický základ
o Projekt diverzity lidského genomu - *1991 – chtěli zjistit podobnosti a rozdílnosti
v genetické diverzitě lidí

Genografický projekt – IBM a National Geographic

● Genografie migrace a původu – lidský genetický kód je na 99,9 % identický v rámci celého
světa, zbytek je zodpovědný za naše rozdílnosti (např. barva očí, výška atd.)
o DNA je ukazatelem původu, protože pomocí ní dokážeme vystopovat naše předky
o cíl: získat nové informace o migrační historii lidského druhu a zodpovědět otázky
ohledně genetické rozmanitosti lidstva
o Nejlepší je zjišťování historie genotypů u domorodých kmenů, protože u nich
docházelo k mísení mezi národy minimálně

Geské geny? – Genomac – určují původ českých prapředků

● Pouze 10 % Čechů má předky, kteří zde trvale žili

● To, jestli jsme např. pravými Čechy někteří posuzují podle toho, jakou máme genetickou
informaci, příslušnost k určité skupině by se ale neměla posuzovat podle DNA, ale podle
toho, jakým způsobem se daný člověk chová
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Kulturní vzorce
Ruth Benedictová
Věda o zvycích

● Antropologie studuje člověka jako tvora společenského. Soustřeďuje se na ty tělesné znaky,

pracovní postupy, konvence a hodnoty, které jedno společenství odlišují od všech ostatních
majících jinou kulturní tradici.
● Zvyky komunity ovlivňují prožívání a chování jednotlivce.

● To, jak se chováme (my = běloši), považujeme za zcela přirozené, dané a lidské, moc si
nepřipouštíme, že je to z velké části ovlivněno naší historií, kulturou, našimi zvyky atd. a že
jiné společenství se může chovat jinak
● Primitivní člověk neviděl sám sebe jako součást všech lidí, ale vždycky viděl svou skupinu, do
které patřil a ostatní z jiných, rozdílných skupin nepovažoval za lidi, uzavírala se před nimi za
hradbami, bojoval proti nim atd. → projevuje se to v určité míře i teď – necítíme se spříznění
např. s nějakým kmenem v Austrálii
● Př. lidé sami sebe rozlišovali na my = pravověrní (př. křesťané), ostatní = pohané (př.
Hinduisté), přestože se naše víry až tak neliší
● Abychom mohli zkoumat jiné kmeny/společenství, tak se musíme tomuto rozdělení vyhnout
a brát všechny různé kulturní tradice a zvyky na stejné úrovni
● Různé národy dokážou převzít kulturu jiných národů → kultura není podmíněn biologicky →
člověk není biologicky předurčen k některé konkrétní variantě chování
● Zkoumáme primitivní kmeny, protože mají jednodušší struktury než my, naše společnost je
příliš složitá na to, abychom mohli zkoumat každý detail a taky protože nás zajímají
odlišnosti. Zkoumáme, které znaky jsou společné pouze pro určitou skupinu a které jsou
společné pro všechny lidi.

Různost kultur

● Každá kultura se zabývá jinými prvky života, jinak je interpretuje – např. kolem dospívání se u
nás hodně mluví, je to pro nás bouřlivé období života, v jiných kulturách dospívání třeba
přehlíží, ale hodně se zajímají třeba o smrt.
● př. válka – Aztékové berou válku jako prostředek k získání zajatců, lidi teda nezabíjejí, některé
kultury neuznávají mír, protože by museli nepřátelé uznat za lidské bytosti, Eskymáci neválčí
● Všechny národy bez výjimky kladou důraz na vyčlenění skupiny příbuzných, mezi nimiž je
zakázán sňatek, ale každá kultura vyčleňuje jiný okruh lidí.
● → Kultura je méně biologicky podmíněná, než se zdá.
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

● Jednotlivé rysy kultury nemusí stát v různých kulturách u sebe – např. u nás se náboženství
pojí také s uměním (různé náboženské obrazy atd.), ale v jiných společnostech jsou tyto dva
rysy vzdálené.
● Kulturní rysy vzájemně pronikají a ovlivňují se. Máme spoustu kulturních rysů → spoustu
způsobů, jakým se můžou kulturní rysy spojit, ovlivnit se...

Integrace kultur

● V každé kultuře vznikají pro ni charakteristické cíle, které společnosti jiného typu nemusejí
nutně sdílet. Lidé každé kultury jednají v souladu s těmito cíli.
● Kultura je něčím víc než sumou svých kulturních rysů. (celek je více, než součet jeho
jednotlivostí) → musíme ji zkoumat jako celek, ne jenom její části
● Kulturní integrace – kultura se skládá z rysů, které se navzájem ovlivňují, je celistvá, abychom
např. pochopili některou z tradic, tak musíme pochopit celou kulturu.
● Musíme zkoumat také způsob myšlení a fungování jejích institucí.

● Spengler – analogie s lidským životem – každá civilizace má vitální mládí, silný mužský věk a
upadající stáří, rozlišuje dvě soudobé ideje:
o apollinská (klasický svět) – neznají vůli, konflikt je zlem, člověk neprochází vnitřním
vývojem, život jako existence ve stínu možné katastrofy, kt. nám hrozí zvenčí,
katastrofa, která se přihodila nám se mohla přihodit úplně stejně i někomu jinému
o faustovská (moderní svět) – síla, která neustále překonává překážky, vnitřní vývoj
jedince, katastrofy přicházejí jako nevyhnutelný důsledek kumulace jeho minulých
rozhodnutí
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Jaroslav Skupnik

Sociobiologie: antropologická perspektiva

● česká etnologie/etnografie – předmět bádání je lid a jeho kultura, kultura je veškerá aktivita
lidu
● sociobiologie - *Wilson
o lidská kultura je souhrn sociálního jednání a sociálních institucí, toto chování a
instituce byly během evoluce lidského druhu přírodním výběrem selektováni pro
svou adaptivní hodnotu, která svým nositelům poskytovala určité reprodukční
zvýhodnění
o Neptá se po původu našeho vědění a vidění světa.
o Společnost funguje, protože organismy mají přirozenou a vrozenou tendenci chovat
se jako liberální podnikatel: jedinec se snaží dosáhnout svého vlastního genetického
zisku, a výsledkem je sociální chování prospěšné jak jemu, tak celku jako například
altruismus a kooperace.
o Sociální problémy jsou problémy biologické.
● kritika – kulturu dělá kulturou její reliabilita, je předávána ne geneticky, ale sociálně a to
tradicí

K poznámkám o sociobiologii – Padlý guru

● sociobiologie – lidé jsou geneticky determinováni k souložení a mluvení – i kdyby nebyla

kultura, tak tak by se tyto dispozice stejně rozvinuly (důkaz proti – děti vychované vlky si
žádný jazyk neosvojily, vůbec nemluví, ale i naopak – mluvení bez genetických dispozic taky
nepůjde). Většina specifických rysů lidského chování se vyvinula přírodním výběrem.
● Adaptivní je ta vlastnost, kt. pomáhá množení.

● Heterosexualita/homosexualita závisí také na kultuře → jsou kmeny, kde je velké procento

homosexuálů.
● Reaguje na Zrzavého.

Bezpředmětné průrvy a kulturní prosakování

● Homologie – společné rysy, kt. jsou společné lidem a zvířatům (př. přední končetiny delfínů,
lidí, netopýrů a koní)
● Analogie – podobnosti, kt. jsou vyvolány obdobnými potřebami, ale mají rozdílný evoluční, a
proto ne společný genetický původ, zvnějšku mají identické rysy (př. křídla motýlů, ptáků a
netopýrů)
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

● To, že lidé vytváří společnosti stejně jako hmyz není zapříčeněno společnými geny, ale
naučenou a kulturně předávanou výhodou kooperace. Recipročně altruistické a kooperativní
chování u člověka nemusí být vyvoláno stejným genem jako u šimpanze → jsou to pouze
metaforické jevy (postavené na vnější podobnosti)
● Některé specifické prvky se vyskytují ve všech společnostech (lidských i zvířecích), protože
jsou to jediné možné varianty pro to, aby byly funkční
● Lidský druh je možno definovat jako primáta, kt. se vynořil v bodu evoluce, kdy instinktivní
determinace dosáhla minima a vývoj mozku maxima.
● Vše, co člověk dělá, plyne z jeho potenciálu to dělat → člověk není dědičně determinován
k agresivnímu chování, ale je mu dědičně předána potence k agresi
● Přírodu si interpretuje každá společnost jinak, naše vnímání tedy není ovlivněno přírodou, ale
příroda je ovlivněna naším vnímáním.
● Sociobiologie ukazuje, jakým způsobem si my sami konstruujeme příběh o původu světa,
příčinách sociálního uspořádání atd. a jak z tohoto vyprávění vyvozujeme, co je správné a co
nikoli. Máme tendenci náš svět konstruovat jako smysluplný a uspořádaný.
Úvod do sociální antropologie – Kultura, jinakost a rané teorie sociální antropologie

Poznámky biologa o sociobiologii

Jan Zrzavý

● Reaguje na druhý článek Skupnika – říká, že se u něho projevuje nepochopení věci

● Genocentrická revoluce se netýká jenom lidí, ale také tvorstva obecně a netýká se pouze
sociálních či sexuálních vztahů mezi organismy, ale absolutně čehokoli, od optimalizace
příjmu potravy až po velikost snůšky.

● Rozdíl – homosexualita je důsledkem ultrasobeckého genu šířícího se z matky na potomky.

Říká, že genetické výsledky zjištěné u jednoho druhu můžeme aplikovat i na jiný druh. (Testy
prováděné na myších aplikujeme na člověka)
o Mezi geny a kulturou není žádný zásadní rozdíl.
o Oponuje názoru, že nebýt kultury, tak by se lidé nenaučili mluvit. Mozek, kt. kulturu
dělá nemůže být nebiologický → kultura má biologický základ. Kultura neruší
biologickou evoluci, ale modifikuje kontext, v němž normální biologická evoluce
probíhá.
o Můžou existovat geny např. pro kulturu, protože geny nikdy nedělají chování, nýbrž
vždycky a bez výjimek pouze popisují stavbu bílkovin a/nebo časoprostorovou logiku
jejich výroby. př. gen pro agresivitu dělá neurotransmitery
o Sociobiologie říká: má-li člověk zuby a játra jako opice, má jistě i lásku a víru jako
opice.