Souvětí podřadné (s podřazováním)

1 věta hlavní a 1 nebo více vět vedlejších

věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen
(větný člen lze nahradit odpovídající větou vedlejší a naopak)
Do mého příchodu o ničem nerozhodujte. - Dokud nepřijdu, o ničem nerozhodujte.
vedlejší věty spojkové uvozeny spojkami podřadicími spojky nejsou větnými členy
vztažné uvozeny vztažnými zájmeny, např. kdo, co, který, čí,jenž
vztažnými příslovci kam, kde, kdy ap.
vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy
Tzv. odkazovací slova nepokládáme za větný člen. Koupil jsem to, co se mu líbilo. Šel tam, kam ho
srdce táhlo.
Druhy vět vedlejších
1. podmětná
vztažné zájmeno kdo, co nebo spojkami že, aby, kdyby aj.
Kdo lyžuje, rád jezdí na hory. (Lyžař)
Potěšilo mě, že si na mne vzpomněl.
Bylo mu doporučeno, aby změnil lékaře.
Bylo by špatné, kdybychom nepřiznali chyby. Není mi známo, kdy přijde.
2. přísudková
vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou
Obloha byla, jako když ji vymete. (byla jako vymetená)
Náš dědeček byl z těch, kdo šířili osvětu na venkově. (byl šiřitelem)
3. přívlastková
blíže určuje nebo omezuje význam
vztažná zájmena (který, jenž), vztažná příslovce (kde, kdy, kam) a spojkami podřadicí (aby, že aj.)
Znám hodně lidí, kteří sbírají poštovní známky.(sbírajících). Mám zážitky, o nichž bych raději
nemluvila.
Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. Lákala ho představa, že by mohl vyniknout.
Na konci dopisu stála prosba, aby babička přijela.
Zboží, jež nabízejí reklamy, nebývá často nejkvalitnější.
4. předmětná
závisí na slovese věty řídící (nebo na přídavném jménu)
že, aby aj., vztažnými zájmeny kdo, co aj., příslovci kde, kam, odkud aj.
Vzkázal, že máme hned přijít. Vím, že se ti to nelíbí. Řekni mi, kde se sejdeme.

5. příslovečná
různé okolnosti děje, rozvíjí přísudek věty řídící
a) místní
kam, odkud, kudy
Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali (na místě prvního setkání)
Vrat' se tam, odkud jsi přišel.
b) časová
když (současnost nebo předčasnost, následnost)
Když se vracel, pršelo.
Když nám událost dovyprávěl, oddechli jsme si. až
Projednávali věc tak dlouho, až se shodli.
Když nám událost dovyprávěl, oddechli jsme si.
c) způsobová
prostý způsob Vykonával práci, jak nejlépe uměl. (dobře, kvalitně)
míry Jezte, co hrdlo ráčí. (hodně)
Pozor!
před přirovnávacími spojkami jak, jako, než se píše čárka, jen uvozují-li větu, nikoliv slovo
Odešel dřív, než jsem se vrátila x Odešel dřív než já.
jako by (= jako kdyby) x jakoby (= jako)
podmiňovací částice by Byl jakoby u vytržení. patří k slovesu
Zmizel, jako by se do země propadl. (propadl by se)
d) příčinná (důvodová)
spojky že, protože, poněvadž, zastarale jelikož
Nepřišel do školy, protože ho bolel zub. (pro bolest)
Poněvadž se necítím zdráv, půjdu k lékaři. Jsi hodná, že jsi nezapomněla.
e) účelová příčina předchází, účel následuje
vyjadřuje účel vzhledem k ději věty řídící (tj. okolnost, kam směřuje jednání)
spojka aby
Uděláme všechno, abychom dobře maturovali. (pro, kvůli maturitě)
f) podmínková
spojky jestliže, -li, kdyby, když, jestli
Jestliže přijdete včas, vyhovím vám. (při včasném příchodu)
Kdybych to věděl, neptal bych se ho.
Představím-li si ten okamžik, nemohu usnout.
! ve spojkách aby, kdyby je zároveň část slovesného tvaru kondicionálu
g) přípustková
okolnost v nesouladu s obsahem věty řídící
spojky ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byť; jakkoli
Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli autem do hor. (přes nepřízeň počasí)
6. doplňková
vyjadřuje doplněk věty řídící
závisí na slovese věty řídící a vztahuje se k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty
závisí zpravidla na slovese smyslového vnímání (vidět, uvidět, pozorovat, slyšet, cítit ap.)
uvozena spojkou jak, jako (zast. kterak, an, ana, ano)
Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky. (jako, jakožto na čtenáře)
Uviděl jsem, jak zmizel ve vysoké trávě. (zmizevšího ...)
Připadal si, jako by se octl v pohádce.

Vedlejší věty určujeme dle významu a podle závislosti na výrazu věty řídící.
nelze mechanicky určovat podle spojovacích výrazů
Spojka aby může uvozovat:
větu příslovečnou účelovou: Napsal jim, aby sdělil dobu svého příjezdu.
přívlastkovou: Bylo vydáno nařízení, aby si všichni vyměnili občanské průkazy.
podmětnou: Není nutné, abys sdělil dobu svého příjezdu.
předmětnou: Potřeboval jsem, aby mi sdělili dobu svého příjezdu.
příslovečnou zp.: Zařídil jsem všecko tak, aby bylo možné brzo přijet.

spojka že může uvozovat:

větu předmětnou: Oznámili nám, že je náš dárek potěšil.
přívlastkovou: Zprávu, že je náš dárek potěšil, jsme dostali včera.
podmětnou: Bylo zřejmé, že je náš dárek potěšil.
příslovečnou zp.: Nakonec to dopad/o tak, že je dárek přece jen potěšil.
přísudkovou: Dárek to byl, že nemohl neudělat radost.
příslovečnou příč.: Že je náš dárek potěšil, snažili se nám také udělat radost.
spojka/příslovce jak může uvozovat:
větu příslovečnou způsobovou: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
předmětovou: V lese jsme pozorovali, jak veverka shazovala šišky ze stromu.
doplňkovou: Pozoroval jsem v lese veverku, jak shazovala šišky ze stromu.
přívlastkovou: Každému kladl otázku, jak se mu daří.
podmětnou: Jeho první starostí bylo, jak se odtamtud dostat.
přísudkovou: Nejsi, jak se děláš.
příslovečnou čas.: Jak se ráno rozednilo, vydal se na houby.