Monocyt je druh bílé krvinky, agranulocyt, který tvoří 3–8 % leukocytů periferní krve.

Monocyty jsou velké, jednojaderné buňky s nevýrazně zbarveným kulatým nebo

excentrickým buněčným jádrem, které má charakter jemné retikulární síťky.

Monocyt je v periferní krvi v podstatě neúčinný a jedná se tedy o prekurzor makrofágu

(případně dendritické buňky, nebo osteoklastu) nebo taky nezralý makrofág. Laicky řečeno,
hlavní funkcí cirkulace monocytů v krvi je tvořit zásobárnu makrofágů pro potřeby všech
tkání v těle. V případě vzniku imunitní odpovědi organismu na antigen a následné potřeby
makrofágů se může zvyšovat procentuální zastoupení monocytů v krvi. Stav je označován
jako monocytóza. Tento jev má diagnostický význam při hematologickém vyšetření.

Subpopulace
U lidí

Na základě exprese molekul CD14 a CD16 rozlišujeme u lidí následující 3 subpopulace

monocytů:[1]

1. Klasické monocyty s vysokou expresí molekuly CD14, ale bez exprese molekuly CD16 (CD14+
+
CD16−).
2. Intermediární monocyty s vysokou expresí molekuly CD14, ale s nízkou expresí molekuly
CD16 (CD14++CD16+).
3. Neklasické monocyty s nízkou expresí molekuly CD14 a s vysokou expresí molekuly CD16
(CD14+CD16++).

U myší

Na základě exprese molekul Ly6C a CD43 rozlišujeme u myší následující 3 subpopulace

monocytů:[1]

1. Klasické monocyty s vysokou expresí molekuly Ly6C a s nízkou expresí molekuly CD43 (Ly6C+
+
CD43+).
2. Intermediární monocyty s vysokou expresí jak molekuly Ly6C, tak molekuly CD43 (Ly6C+
+
CD43++)
3. Neklasické monocyty s nízkou expresí Ly6C a vysokou expresí CD43 (Ly6C+CD43++)

Protože však tyto markery nejsou specifické pro monocyty, je vhodné využít i dalších
markerů jako jsou např. CD11b a CD115.

Vývoj
Monocyty vznikají v kostní dřeni či slezině z hematopoetické kmenové buňky procesem
zvaným monopoéza. Nejprve vzniká běžný myeloidní progenitor (CMP), z něho se následně
vyvíjí granulocytový makrofágový progenitor (GMP), ten dává vzniku běžnému
makrofágovému dendritickému progenitoru (MDP), z nějž nakonec vzniká monocytární
progenitor (cMoP). Monopoéza je regulována mnoha transkripčními faktory a cytokiny,
nejdůležitějšími regulátory jsou však transkripční faktor PU.1 a cytokin faktor stimulující
kolonie makrofágů (M-CSF).[2]
Funkce
Co se týče obecných funkcí monocytů, uplatňují se při fagocytóze, při oxidačním vzplanutí,
produkují NO a sekretují cytokiny a prozánětlivé mediátory.[3]

Wong et al. pomocí genových expresních profilů určili funkce jednotlivých subpopulací
monocytů. Klasické monocyty exprimují geny, které se uplatňují při opravě tkání a imunitní
odpovědi. Geny exprimované intermediárními monocyty hrají roli v prezentaci antigenů
pomocí molekul MHC-II. Neklasické monocyty exprimují geny, které jsou asociovány s
přestavbou cytoskeletu.[4]

Produkce cytokinů

Klasické monocyty produkují ve velké míře cytokiny IL-6, IL-8 a chemokiny CCL-2 a CCL3.
Oproti tomu intermediární a neklasické monocyty sekretují cytokiny IL-1β a TNF-α,[5] proto
jsou někdy označovány i jako prozánětlivé monocyty.[6]