Mykologie 9

ASCOMYCOTA
• největší skupina hub
• ca 64 tis druhů, 6355 rodů
• saprotrofové, parazité, endofyté, symbionti (lišejníky, mykorhizy)
• část zástupců tvoří plodnice – askokarp

• 5 VĚCÍ, KTERÉ NESMÍTE ZAPOMENOUT

- Vřecka
- hyfy s jednoduchými póry
- haplodikaryotický ŽC
- apothecium, perithecium, kleistothecium
- konidiofor + konidie

VEGETATIVNÍ STRUKTURY

 Kvasinky
 Hyfy
o Dimorfní houby – mohou růst jako hyfy nebo jako kvasinky (Candida albicans)
o Jednoduché póry (organely mohou procházet, jádra ne nebo jen velmi vzácně)
o Woroninova tělíska (proteiny, odklopeny membránou, 150-500 nm), ucpávají póry při poškození
hyf

 MYCELIA
o Homokaryontní (=geneticky identická jádra)
o Heterokaryontní (=geneticky různá jádra, vznikají díky anastomózám, omezeno vegetativní
inkopatibilitou. Anastomóza= cytoplasmatické spojení vegetativních hyf
o Heterokaryontní mohou být i askospory n. mnohojaderné konidie
o Mycelium vřeckovýtrusé houby – mozaika homo- a heterokaryotických úseků mycelia = velmi
geneticky flexibilní
o K variabilitě přispívá parasexuální proces

PARASEXUÁLNÍ PROCES

1
Mykologie 9

Zdroj genetické variability nepohlavně se rozmnožujících hub, genetická rekombinace v průběhu

mitózy

1. fúze geneticky různých mycelií s haploidními jádry

2. vznik haploidního heterokaryontního mycelia
3. fůze jader → vznik diploidních spor
4. vznik mycelia s diploidními jádry
5. crossing over v průběhu mitózy, vznik rekombinantního jádra
6. rekombinantní jádro se šíří v původním myceliu, vytváří spory
7. haploidizace aneuploidií (nerovnoměrná distribuce chromozómů v
průběhu anafáze mitózy)
1. Emericella (Aspergillus) nidulans

Známo i u Basidiomycota a Oomycota

NEPOHLAVNÍ ČÁST ŽIVOTNÍHO CYKLU

- Kvasinky, konidie na konidioforech → anamorfy
- dříve Deuteromycota, Fungi imperfecti
- HOLOMORFA = TELEOMORFA +
ANAMORFA
- Znaky na konidiích: pigment, tvar, přepážky
- Někdy se z amerospor vyčleňují allantospory –
zakřivené
- Dle zbarvení: hyalospory – bezbarvé, phaeospory
- zbarvené
- Znaky na konidiích: pigment, tvar, přepážky
- Někdy se z amerospor vyčleňují allantospory – zakřivené
- Dle zbarvení: hyalospory – bezbarvé, phaeospory – zbarvené
- Nepohlavní plodničky ukryté v pletivu hostitele (obr. Vpravo)

POHLAVNÍ ČÁST ŽIVOTNÍHO CYKLU

Haplodikaryotický

2
Mykologie 9

- vz. haploidní Schizosaccharomyces, Pneumocystis), diploidní (Saccharomyces, Protomyces),

haplodiploidní (Saccharomyces), dikaryotický (Taphrina)
- Homothalické dr. – mycelium z 1 spory schopno pohl. rozmnožování (Pyronema domesticum,
Emericella nidulans, Sordaria fimicola)
- Heterothalické – vřecka - 4 spory od párovacího typu a (mating type) + 4 spory od párovacího
typu α
- Párovací typy vřeckovýtrusných se liší v jedné alele

VÝVOJ VŘECKA
 Askog on
 Askogenní hyfa
 Háky (= croziers)
 Ucpání póru
 2 jádra fúzují, meióza, mitotické dělení – 8 spor

3
Mykologie 9

 Spory mohou obsahovat 1mnoho jader, mohou se rozpadat na mnoho menších, mohou pučet

STĚNA VŘECEK
 Uvolňování spor „puffing“, v epiplasmě – glykogen – osmoticky aktivní látky, zvýšení osmotického
tlaku
 niťovité – jednotlivě

PLODNICE VŘECKOVÝTRUSNÝCH HUB

VĚDECKÝ A EKONOMICKÝ VÝZNAM

 Modelové objekty – genetika hub : Neurospora crassa, Saccharomyces cerevisiae, Schizosaccharomyces

pombe
 Kvašení (Saccharomyces), výroba potravin (Penicillium roquefortii, P. camemberti)
 Antibiotika (Penicillium chrysogenum – penicilin, Acremonium sp. – cefalosporin)
 Výroba organických kyselin (Aspergillus niger – kys. citrónová)
 Imunosupresivum cyclosporin (Tolypocladium inflatum)
 mycoproteiny (Fusarium venenatum – Quorn)
 Přímá konzumace – Morchella spp., Tuber spp.
 Produkce toxinů
 Mnoho parazitů a patogenů

KLASIFIKACE

 TAPHRINOMYCOTINA
o Taphrinomycetes
o Schizosaccharomycetes

4
Mykologie 9

o Pneumocystidomycetes
o Lecanoromycetes (lišejníky)
o Archaeorhizomycetes
o Eurotiomycetes
o Neolectomycetes
 Xylonomycetes (endofyté, publikovány 2012)
 SACCHAROMYCOTINA
 Arthoniomycetes (lišejníky)
o Saccharomycetes
o Dothideomycetes
 PEZIZOMYCOTINA
o Sordariomycetes
o Orbiliomycetes
o Leotiomycetes
o Pezizomycetes
 Coniocybomycetes (lišejníky)
 Geoglossomycetes
 Laboulbeniomycetes
 Lichinomycetes (lišejníky)

1. TAPHRINOMYCOTINA

- nemají plodnice
- vřecka se tvoří jednotlivě z kvasinkovitých buněk nebo vrcholů hyf
- chybí askogenní hyfy
- nepohl. rozmn. dělení n. pučení
- Taphrinomycetes
- Schizosaccharomycetes
- Pneumocystomycetes
- Archaeorhizomycetes

5
Mykologie 9

- Neolectomycetes

1.1 TAPHRINOMYCETES

 ASCOMYCOTA - Taphrinomycotina
 biotrofní parazité
 6 rodů (Taphrina – 95 druhů, Protomyces – 10 druhů)
 možná kultivace – kvasinky, v hostiteli přehrádkované hyfy (Protomyces – diploidní, Taphrina –
dikaryotické)
 PROTOMYCES
o Vřecka „synaskus“, několik set haploidních spor, rovnou kopulují – diploidní mycelium
o P. macrosporus – bršlice kozí noha

 1.1.1 TAPHRINA
- parazitické dikaryotické mycelium
- Fagaceae, Rosaceae
- 3 typy příznaků:
- poškození listů (T. deformans, T. tosquinetii, T. populina, T. wiesneri - třesně)
- čarověníky (T. betulina, T. insititiae - švestky, T. wiesneri - třešně)
- poškození plodů (T. pruni, T. amentorum - olše)
- Produkují rostlinné fytohormony, přezimují kvasinky na větvích a pupenech, kontrola – fungicidy,
měďnaté preparáty

1. Spora – enteroblasticky pučí, pseudomycelium (saprotrofní

fáze)
2. Somatogamie spor, vznik dikaryotického, přehrádkovaného
mycelia (parazitická fáze)
3. Infikuje pletivo hostitele, subkutikulárně, později hlouběji –
nádorové bujení

6
Mykologie 9

4. Vznik vrstvy askogenních buněk, karyogamie, protahování buňky + prorážení kutikuly, rozdělení
b. na 2, horní – meióza → 8 spor (vrstva unitunikátních vřecek na povrchu listu, někdy více
spor pučením)

7
Mykologie 9

1.2 SCHIZOSACCHAROMYCETES

 ASCOMYCOTA – Taphrinomycotina
 1 rod
 Schizosaccharomyces japonicus, S. octosporus, S. pompe
 Saprotrofní kvasinky – exudáty stromů, med, plody
 Nepohl. rozmn. dělením (=poltivé kvasinky), vzácně arthrospory
 Pohl.: splývání vegetativních buněk, vřecka – 4 n. 8 spor
 Africké prosné pivo – Pompe, Arak - Jáva

1.3 PNEUMOCYSTOMYCETES

 ASCOMYCOTA – Taphrinomycotina
 Parazit buněk plicního epitelu savců
 Nepodobný houbám – 1 jaderné vegetativní b. s výběžky, množí se dělením,
splynutí 2 buněk – tlustostěnné diplodní b. - uvnitř 4-8 buněk (vřecka?)
 Nemá ergosterol
 Není možné kultivovat
 Původně se myslelo, že je to prvok
 Pneumocystis carinii, P. jirovecii (hostitel člověk) – čeští vědci J. Vaněk a O. Jírovec – identifikovali jako
původce pneumonie novorozenců
 organismus je pravděpodobně běžnou součástí lidské mikroflóry, oslabená imunita – přemnožení –
smrtelný zánět plic (pneumocystóza)

1.4 ARCHAEORHIZOMYCETES

 Popsány v roce 2008 jako půdní houby na základě environmentálního sekvenování

 Málo četné, pravděpodobně vázány na rhizosféru

1.4 NEOLECTOMYCETES

 Neolecta
 N. vitellina
 Možná příbuznost k Prototaxites

2. SACCHAROMYCOTINA

2.1 SACCHAROMYCETES

 ca 1500 druhů
 chybí plodnice a askogenní hyfy

8
Mykologie 9

 nepohl. se množí pučením

 chitin pouze v místech, kde se odškrcuje dceřinná buňka
 Hyfy – přepážky několik pórů, chybí Woroninova tělíska
 Spory se uvolňují pasivně
 saprotrofové
o na rostlinách (až 105-107 buněk kvasinek na 1 g rostlinného materiálu), v půdě, vodní prostředí
o živočichové – trávící trakt, pokožka
 vzácně parazité rostlin (Eremothecium), živočichů (Candida albicans)
 Znehodnocení potravin, mohou růst v 50% cukerném roztoku a nasyceném roztoku NaCl (neprodukují
toxiny)
 VÝZNAM
o Alkoholové kvašení (Saccharomyces)
o Pekařství (Saccharomyces)
o Získávání proteinů
o Produkce vitamínů (Riboflavin – B2, Eremothecium)
o Produkce enzymů, protilátek, inzulinu (Saccharomyces,
Pichia pastoris)
o Biologická kontrola – Pichia guilliermondii

 SACCHAROMYCES
 10-16 druhů
 S. cerevisiae, S. pastorianus (= S. carlsbergensis)
 1 eukaryot. organismus, kt. byl sekvenován genom
 v přírodě 2 n, vzácně tetraploidi a aneuploidi
 homo i heterothalické, počet chromozómů n=16

 Candida albicans
o Komenzál lidí a teplokrevných živočichů
o Kvasinky (pokožka), hyfy (patogenní, přítomnost adhesinů, sekrece proteáz a lipáz, systémová
mykóza), chlamydospory
o Změna typu růstu ovlivněna teplotou, pH, množstvím živin, přítomností krevního séra – velmi
komplexní systém
o Nepohlavní, trvale diplodní
o Další druhy: C. parapsilosis, C. glabrata (=Torulopsis), C. krusei, C. tropicalis

9
Mykologie 9

 Vřeckovýtrusné houby čili askomycety jsou druhově nejpočetnějším oddělením hub obsahujícím cca
60 000 druhů. S výjimkou kvasinek mají téměř všichni zástupci dobře
vyvinuté článkované podhoubí. V přehrádkách mezi jednotlivými
buňkami podhoubí jsou otvory umožňující přechod cytoplazmy i
buněčných jader. Charakteristickým znakem vřeckovýtrusných hub je
tvorba pohlavních orgánů a specializovaných jednobuněčných sporangií,
nejčastěji kyjovitého tvaru – vřecek.
 Vřecko obvykle obsahuje osm výtrusů zvaných askospory a otvírá se
nejčastěji víčkem nebo štěrbinou. U vývojově starších druhů vznikají
vřecka na konci hyf, u vývojově novějších vytvářejí výtrusorodou vrstvu
na pov rchu nebo uvnitř plodnic.

ROZMNOŽOVÁNÍ

 Vřeckovýtrusné houby se rozmnožují pohlavně i nepohlavně, ale u některých druhů (například

štětičkovec) nebyl pohlavní způsob rozmnožování zjištěn.
 V klasickém schématu vřeckovýtrusných hub převažuje haploidní hyfovité (vláknité) stadium. Tato vlákna
mají v každé buňce jen jednu kopii genetické informace. Za určitých okolností vznikají na hyfě
mnohojaderné pohlavní útvary (gametangia), obvykle větší (samičí) a menší (samčí). Po kopulaci těchto
orgánů vzniká mycelium (podhoubí), které je dikaryotické (v každé buňce má dvě jádra). Ve srovnání se
stopkovýtrusnými houbami existuje pouze po krátkou dobu. Z dikaryotického mycelia se tvoří vřecka,
zároveň dochází ke karyogamii (splývání jader). U některých druhů roste plodnice, u jiných vznikají
pouze samostatná vřecka. V každém vřecku postupně proběhne meióza, díky níž vzniká určitý počet spor
– nejčastěji osm, řidčeji pak násobek osmi. Z těchto spor vyrůstá opět haploidní jednojaderné podhoubí a
životní cyklus se vrací na začátek.

SYSTÉM

Systém se několikrát změnil. Studie AFTOL z roku 2007 řadí mezi vřeckovýtrusé houby tyto podkmeny: [2]
(viz také BioLib[3])
Taphrinomycotina – třídy Taphrinomycetes, Neolectomycetes, Pneumocystidomycetes,
Schizosaccharomycetes
Saccharomycotina – „pravé kvasinky“, řád kvasinkotvaré
Pezizomycotina – „pravé vřeckovýtrusné“, velké množství tříd (všechny ostatní)

VŘECKO
 jednobuněčná struktura v životním cyklu vřeckovýtrusých hub (oddělení Ascomycota), ve které vznikají
výtrusy (spory) s haploidní sadou chromozomů. Vřecko je v podstatě jedinou diploidní buňkou životního
cyklu zástupců uvedené skupiny. Vzniká z tzv. askogenní hyfy, která sestává z dvojjaderných
(dikaryotických) buněk. Samotná askogenní hyfa je výsledkem pohlavního
procesu, při němž ovšem došlo ke splynutí pouze cytoplasem pohlavních buněk
(tzv. plasmogamii), nikoli jader. Splynutí jader (karyogamie) nastává teprve až
v mladém vřecku. Protože po splynutí jader následuje v témž vřecku meiotické

10
Mykologie 9

(redukční) dělení, označujeme jej také termínem meiosporangium. U mnoha zástupců vřeckovýtrusých
hub dále ve vřecku bezprostředně po meióze nastává ještě jedno děle ní mitotické, a proto zde ve výsledku
vřecko obsahuje 8 spor (tzv. askospor).

3. PEZIZOMYCOTINA

3.1 ORBILIOMYCETES

 bazální skupina Pezizomycotina

 1 řád, 3 rody, ca 300 druhů
 voskovitá apothecia max. 5 mm, drobné 1 b. hyalinní askospory, častá aglutinace parafýz
 saprotrofní, přilepšují si lovem bezobratlých
 dvě skupiny druhů – a) hydrofilní: exkrementy, dřevo nasáklé vodou; b) tolerující sucho - mrtvé větve na
stromech, často v přítomnosti zelených řas
 četné anamorfy, někdy synnemata, konidie holoblasticky
 nematofágní houby – tvoří pasti nebo lepivé „knobs“ a loví bezobratlé: rod Arthrobotrys, Drechslerella
 vodní hyfomycety mající staurospory n. helicospory
 lehce se kultivují, v kultuře netvoří apothecia

3.2 PEZIZOMYCETES

 saprofyté, parazité rostlin, ektomykorhiza

 často velká apothecia, zbarvené karotenoidy, velké spory,
neseptované, často sety (chlupy)
 vřecka s víčky (OPERKULÁTNÍ)
 několikrát se vyvinuly podzemní plodnice – ztráta aktivního
uvolňování spor

3.2.1 GEOGLOSSOMYCETES
o 5 rodů
o nelze je kultivovat
o většinou mokřadní
o Sarcoleotia turficola – čihovitka blatní
o Trichoglossum hirsutum – jazourek srstnatý

11
Mykologie 9

o Geoglossum glutinosum – pazoubek mazlavý

12
Mykologie 9

3.2.2 EUROTIOMYCETES
o Plodnice většinou kleistothecia
o Stěna zralých vřecek se rozpadá
o Vřecka nejsou ve vrstvě
o Nemají parazýzy a perifýzy (=hamathecium)
o dříve třída „Plectomycetes“

o EUROTIALES
- běžní půdní saprotrofové, parazité, druhy produkující mykotoxiny, způsobují alergická onemocnění,
mnohé termofilní, osmofilní
- ca 30 rodů
- vyvinuté větvené mycelium, obvykle vícejaderné buňky, často sklerotia
- převažuje nepohl. rozmn., konidie, lahvicovité fialidy, vz. synnemata, pohl. gametangiogamie, vz.
somatogamie, askospory čočkovité, elipsoidní až kulovité; větš. bezbarvé (Emericella zbarvené)
- Aspergillus - kropidlák
 Teleomorfa: Eurotium, Emericella, Neosartorya, Chaetosartorya, Fennelia
 Aspergilóza – onemocnění dých. cest (příznaky jako tuberkulóza, hl. A. fumigatus),
rohovky, středního ucha
 Mykotoxiny (aflatoxin B – A. flavus, sterigmatocystin – A. versicolor)
 A. niger - výroba kys. citrńové, k. glukonové; A. sojae, A. oryzae – asijská kuchyně
(miso, soj. omáčka...)

- Elaphomyces - jelenka
 Ektomykorhizní houba
 Podzemní plodnice
 někdy samostatný ř. Elaphomycetales
- Penicillium - štětičkovec
 Teleomorfa: Eupenicillium, Tallaromyces
 P. chrysogenum – produkce antibiotik
 P. griseofulvum – griseofulvin proti dermatomykózám
 Zrání sýrů: P. roquefortii, P. camembertii
 Zrání salámů: P. nalgiovense
 Na plodech: P. digitatum (citrusy), P. expansum (jablka)
 patogen: P. marneffei

o ONYGENALES

13
Mykologie 9

- Saprotrofní, půdní, někt. koprofilní dr.; keratinolytické nebo celulolytické enzymy, mohou růst
přímo na substrátech z keratinu (kůže, srst, rohy, kopyta) nebo papíru
- Onygena – kaziroh
 Mazedium – stopkatá plodnice, kt. ve zralosti zeslizovatí
- Ctenomyces
 zetlelé ptačí peří v půdě
 Některé způsobují těžká onemocnění kůže (dermatomykózy
- Ascosphaera apis
 onemocnění larev včel – zvápenatění
 mnohosporová vřecka
 výtrusy klíčí v žaludku larvy, prorostou ji

3.2.3 DOTHIDEOMYCETES
o největší třída vřeckovýtrusných, sesterská skupina – Arthoniomycetes (lišejníky)
o askololulární typ plodnice: pseudoperithecium, pseudoapothecium, hysterothecium
o bitunikátní vřecka
o ca 19 tis. druhů
o saprofyté, parazité, mykorhizní
o Alternaria (anamorfa) – čerň
o ca 300 druhů
o Saprofyté , Hniloby plodin, Nekrotrofní parazité rostlin
o Alergenní, Produkce mykotoxinů, Potenciální patogen člověka (velmi
vzácně)
o Strupatka na jablkách

3.2.4 SORDARIOMYCETES
o ca 10 tis. druhů (2. největší skupina)
o perithecia (vz. kleistothecia)
o unitunikátní, inoperkulátní vřecka
o 1 druh má často 2 anamorfy
o saprotrofové, endofyté, parazité (vč. mykoparasitů)
o 3 podtřídy, 18 řádů
 Hypocreomycetidae

14
Mykologie 9

 Sordariomycetidae
 Xylariomycetidae
o Modelový organismus: Neurospora crassa
o Endofyté – houby, žijí uvnitř zdánlivě zdravých rostlin
o nejčastější Balansia, Epichloë, Nemania, Xylaria (dřevnatka), Colletotrichum
o zvýšení rezistenci vůči suchu
o snížení napadení hmyzem a omezení infekcí
o Nejzávážnější rostlinní parazité:
o Cryphonectria parasitica
o Magnaporthe oryzae
o Ophiostoma ulmi, O. novo-ulmi
o Fusarium
o Původce oportunních infekcí člověka: Sporothrix schenkii, Fusarium, Trichoderma
o Mykoparazité: Hypomyces, Apiocrea (nedohub)
o Mykotoxiny: trichotheceny; námelové alkaloidy

o HYPOCREALES
 Živě zbarvené plodnice, často stromata
 Nectria (an. Tubercularia)
 N. cinnabarina – rážovka riumělková, N. coccinea - poškození kůry buku, N. galligena –
nektriová rakovina zejm. jabloní (an. Cylidrocarpon mali)
 Hypomyces – nedohub
 mykoparazité
 Hypomyces viridis – nedohub zelený
 Obalka stéblová
 Claviceps – paličkovice
 Askospory – blizny – vrostou do semeníku
 vznik PSEUDOSTROMATU, kt. má
komůrky s konidiofory a konidiemi v
„medovici“ (=sfaceliové stádium) – konidie
roznáší hmyz
 semeník se změní ve sklerotium
(=NÁMEL), později vypadne, přezimuje
 jaro–z námele stromata s purpurovou
paličkou nesoucí perithecia s niťovitými
askosporami

o SORDARIOMYCETIDAE
 Diaporthales
 Stromata i bez stromat, někteří 2 typy konidií (1 b hyalinní, vícebuněčné – zbarvené)
 Perithecia s nápadně dl. krčkem
 Při zrání zeslizovatí báze vřecek – vřecka volně plavou v dutině perithecia (typ Diaporthe)
 Cryphonectria parasitica (=Endothia parasitica)
 Chestnut blight

15
Mykologie 9

 Korová nekróza kaštanovníku

 začátkem 20. stol. zavlečena z Japonska do S. Ameriky, téměř vyhubila tamější porosty
Castanea dentata
 Proniká poškozenou kůrou, poškozuje kambium, tvoří nádory, prosychání větví
 Magnaporthales
 Magnaporthe oryzae (=Pyricularia oryzae)
 Nejzávažnější parazit rýže, známa z 50 různých druhů trav včetně
ječmene, prosa a pšenice
 Ophiostomatales
 Tmavě zbarvená perithecia ca 1 mm vytažené v dl. krček, několikrát delší než vlastní
plodnice, ostiolární sety
 Prototunikátní vřecka
 Zralé askospory – souvislý řetízek (=CIRRUS) vyčnívající z perithecia n. kapička u ústí
perithecia
 Rozvětvané konidiofory, mohou srůstat v synnemata
 Saprotrofové, parazité kořenů, nektrotrofní parazité stromů (tracheomykózy, roznášeni
kůrovci)
 Produkce mykotoxinů, modrání dřeva (acetylacetát)

o XYLARIOMYCETIDAE
 Xylariales
 stromatické tvrdohouby – pyrenomycety
 vř. unitunikátní, pseudotunikátní, amyloidní
 Saprotrofní, endofyté, Ustulina – napadá i živé stromy
 ca 800 druhů

3.2.5 LABOULBENIOMYCETES
o Roztřepenky, příbuzní Sordariomycetes
o přes 2000 druhů
o obligátní parazité brouků a jiných členovců, na konkrétních místech
exoskeletu, většinou druhově specifičtí, hostitele většinou nezahubí
o Žádné mycelium → několik řad buněk + přívěsky + haustoria do kutikuly
nebo až tukového tělesa)
o Gametangia – askogon, trichofor, trichogyn + anteridium se spermatiemi
o → perithecia, prototunikátní vřecka
o Známy jen teleomorfy

3.2.6 LEOTIOMYCETES
o „Inoperkulátní diskomycety“
o plodnice apothecia, chasmothecia , hysterothecia,
inoperkulátní, unitunikátní vřecka
o HELOTIALES

16
Mykologie 9

 Saprofyté na bylinách a dřevu, vlhká stanoviště, parazité rostlin, několik lichenizovaných

 ca 200 druhů, časté nepohl. rozmn., chybí anteridia – endogenně vznikají spermatie
 Apothecia v průměru menší než u Pezizomycetes
 Inoperkulátní vřecka, 8 spor
 Monilinia fructigena (an. Monilia fructigena), Hlízenka ovocná, Moniliová hniloba jabloní
o ERYSIPHALES
 obligátní parazité rostlin
 ochrana: rezistentní kultivary, preparáty obsahující síru
 Mycelium na povrchu hostitele
 hyfy pronikají do epidermálních buněk – haustoria
 nepohl. – oidie (=konidie) (an. Oidium, Oidiopsis -
Leveillula, Ovulariopsis - Phylactinia)
 Pohl. - askogon bez trichogynu + anteridium, plodnice
chasmothecium s přívěsnými vlákny (apendixy), otvírá se
štěrbinou
 Vřecka – kulovitá-vejčitá, unitunikátní, ztenčená
terminální část, spory aktivně vystřelovány, 2-8 ve vřecku
 Šíření – oidiemi, nebo celá chasmothecia (ptáci)

 Leveillula taurica
o Asteraceae, Lamiaceae, Scrophulariaceae, rajče, cibule
o Částečně intracelulární mycelium

17
Mykologie 9

o RHYTISMATALES
 parazité rostlin, intracelulární mycelium, konidie v pyknidách
 Plodnice – přechod k askolokulárnímu typu, do stromat vrůstají askogony (anteridia se netvoří –
spermatie, somatogamie n. parthenogeneze)
 Askomata pseudoapothecia n. hysterothecia ve stromatech, jedna dutina, otvírají se odklopením
víčka n. štěrbinou, za vlhka se obnažuje hymenium, za sucha zavírá
 Vřecka inoperkulátní, J-
 Rhytisma acerinum (an. Melasmia acerina)
 R. punctatum, R. salicinum (vrba)

Lophodermium pinastri – skulinatec borový (an. Leptostroma

18