Nova-zeme Eckhart-Tolle Cbdb (1)

Tato e-kniha byla zakoupena na vašem oblíbeném portálu nebo v
aplikaci.
Zakoupeno dne: 25.10.2023

ID transakce: 20110-21270324728801522112-203434-224
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího. Kniha

jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani
jinak dále zveřejňována. V případě dalšího šíření neoprávněně
zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského
zákona a trestního zákoníku. Neoprávněným šířením knihy poškodíte
rozvoj elektronických knih v České republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k

vydavatelům, k autorům a také k nám fér.
Autor knihy Moc pőítomného okamžiku,
bestselleru podle New York Times
Eckhart Tolle
Nová
země
Uvědomte si smysl svého života
Žádná část této publikace nesmí být reprodukována, uložena
ve vyhledávacím systému nebo šířena v jakékoli formě nebo
jakýmkoli způsobem (elektronicky, mechanicky, kopírováním,
nahráváním nebo jinak) bez předchozího písemného souhlasu
obou vlastníků autorských práv a vydavatele této knihy.
Poznámka vydavatele
Skenování, nahrávání a distribuce této knihy přes internet nebo

prostřednictvím jiných prostředků bez souhlasu vydavatele je
nezákonné a postižitelné podle zákona. Kupujte pouze auto-
rizovaná elektronická vydání, nepodílejte se ani nepodporujte
elektronické pirátství autorsky chráněných materiálů. Vážíme
si vaší podpory autorských práv.
Eckhart Tolle
Nová
země
Autor knihy Moc pőítomného okamžiku,

bestselleru podle New York Times
Eckhart Tolle
Nová země
Z anglického originálu A New Earth: Awakening to Your Life‘s Purpose
Original English language edition published by Penguin Group (USA) Inc.

Copyright © 2005 by Eckhart Tolle. Czech-language edition
Copyright © Citadella Publishing by Mgr. Andrea Baÿová.
All rights reserved.
První vydání
Všechna práva vyhrazena. Tato publikace ani žádná její ÿást nesmí být kopírována,
rozmnožována ani jinak šíőena bez písemného souhlasu vlastníka autorských práv.
Czech edition © Citadella, 2018

Translation © Mgr. Andrea Baÿová
Redigování a jazyková redakce: Petra Rabová
Obálka a graÀcká úprava: Citadella
Vydalo vydavatelství Citadella v roce 2018
ISBN 978-80-8182-102-8
Obsah
První kapitola
RozkvČt lidského vČdomí
Evokace 11
Naše zdČdČná dysfunkce 17
Zrod nového vČdomí 21
Duchovnost a náboženství 25
Naléhavost zmČny 27
Nové nebe a nová zemČ 29
Kapitola druhá
Ego: Souþasný stav lidstva
Iluzorní já 35
Hlas ve vaší hlavČ 38
Obsah a struktura ega 41
ZtotožĖování se s vČcmi 42
Ztracený prsten 45
Iluze vlastnictví 48
ChtČní: PotĜeba mít víc 51
ZtotožnČní se s tČlem 54
ProcítČní vnitĜního tČla 56
Opomíjení bytí 58
Od Descartova omylu k Sartrovu vhledu 58
Klid, který pĜekonává veškeré chápání 60
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Kapitola tĜetí
Podstata ega
Nespokojenost a nelibost 67
NedĤtklivost a ukĜivdČnost 70
Ego má vždy pravdu, ostatní se mýlí 72
Obrana iluze 72
Je pravda relativní, nebo absolutní? 74
Ego není osobní 77
Válka je stav mysli 79
Chcete klid, nebo potĜebujete napČtí? 81
Vaše pravá identita pĜesahuje ego 81
Všechny struktury jsou nestabilní 83
Ego potĜebuje cítit svou nadĜazenost 85
Ego a sláva 86
Kapitola þtvrtá
Hraní rolí: Mnoho tváĜí ega
Darebák, obČĢ, milenec 90

ZapomeĖte na sebehodnocení 92
PĜedem stanovené role 94
Doþasné role 96
Mnich se zpocenými dlanČmi 97
ŠtČstí jako role versus opravdové štČstí 98
Rodiþovství: Role, nebo funkce? 99
VČdomé utrpení 103
VČdomé rodiþovství 104
Poznejte své dítČ 106
PĜestaĖte hrát role 107
Patologické ego 110
Pozadí neštČstí 112
Tajemství štČstí 114
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Patologické formy ega 117
Práce s egem a bez ega 120
Ego a nemoc 122
Kolektivní ego 123
Nezvratný dĤkaz nesmrtelnosti 125
Kapitola pátá
Emoþní tČlo
Vznik emocí 131

Emoce a ego 133
Kachna s lidskou myslí 136
BĜímČ minulosti 137
Jednotlivec a kolektiv 139
Jak se obnovuje emoþní tČlo 142
Jak se emoþní tČlo živí vašimi myšlenkami 143
Jak se emoþní tČlo živí konÀikty 145
Silná emoþní tČla 148
Zábava, média a emoþní tČlo 149
Ženské kolektivní emoþní tČlo 151
Emoþní tČlo národa a rasy 153
Kapitola šestá
Osvobození
PĜítomnost 159
Emoþní tČlo se vrací 162
Emoþní tČlo u dČtí 164
NeštČstí 167
PĜestaĖte se ztotožĖovat s emoþním tČlem 168
SpouštČcí mechanismy 171
Emoþní tČlo jako buditel 174
Osvoboćte se od emoþního tČla 176
Kapitola sedmá
ZjistČte, kdo vlastnČ jste
Co si myslíte, že jste 180

Hojnost 183
Poznat sebe sama neznamená vČdČt o sobČ 185
Chaos a vyšší Ĝád 186
Dobro a zlo 188
Nevšímejte si, co se dČje 190
Je to tak? 191
Ego a pĜítomný okamžik 192
Paradox þasu 196
Vylouþení þasu 198
Snílek a sen 200
PĜekroþte svá omezení 201
Radost z bytí 204
Nechte své ego zeslábnout 205
Jak navenek, tak uvnitĜ 207
Kapitola osmá
Objevení vnitĜního prostoru
UvČdomování si vČcí a prostoru 216

Poddat se myšlení a povznést se nad myšlení 218
Televize 219
Poznejte svĤj vnitĜní prostor 222
Slyšíte horskou Ĝíþku? 225
Správné jednání 226
Vnímejte, ale nenálepkujte 227
Kdo je ten, co získává zkušenosti? 229
Dýchání 230
Závislosti 233
VČdomí vnitĜního tČla 235
VnitĜní a vnČjší prostor 236
Všímejte si mezer 239
Zbavte se ega, a objevíte sami sebe 240
Ticho 241
Kapitola devátá
Váš vnitĜní smysl života
Probuzení 246
Dialog o vnitĜním smyslu života 249
Kapitola desátá
Nová zemČ
Struþná historie vašeho života 267

Probuzení a proces návratu 269
Probuzení a proces návratu 273
VČdomí 275
VČdomé poþínání 277
TĜi formy vČdomého poþínání 278
Akceptace 279
Radost 280
Nadšení 283
Nositelé vibrací 287
Nová zemČ není utopie 289
O autorovi 293
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]
Kapitola první
Rozkvět lidského vědomí
Evokace
Země pőed 114 miliony let. Je ráno, krátce po východu
slunce. První květ, který se objevil na naší planetě, se prá-
vě otevírá, aby pőijal sluneÿní paprsky. Planeta byla pokry-
ta vegetací miliony let pőed touto významnou událostí, jež
pőedznamenala evoluÿní změnu v životě rostlin. První květ
pravděpodobně nepőežil dlouho a kvetoucí rostliny i nadále
zţstávaly vzácnými a ojedinělými úkazy, protože podmínky
pro jejich výskyt a rozšíőení nebyly s největší pravděpodob-
ností dostateÿně pőíznivé. Nicméně jednoho dne se všechno
změnilo a na celé planetě došlo k explozi barev a vţní – ale-
społ tak by to vidělo vnímavé vědomí svědka.
12 Nová země – Uvědomte si smysl svého života
Mnohem později ty jemné a vołavé bytosti, které dnes

nazýváme květinami, zaÿaly hrát dţležitou roli v evoluci
vědomí jiného druhu. Lidé byli jimi ÿím dál tím více pői-
tahováni a fascinováni. A jak se vyvíjelo vědomí lidských
bytostí, květiny byly s největší pravděpodobností první věcí,
kterou lidé ocełovali, i když pro ně neměly užitnou hodno-
tu. Őeÿeno jinými slovy, nijak nesouvisely s pőežitím. Byly
inspirací pro nespoÿet umělcţ, básníkţ a mystikţ. Ježíš nám
őíká, abychom květiny pozorovali a uÿili se od nich, jak žít.
O Buddhovi se őíká, že jednou pőednesl „kázání beze slov“
tím zpţsobem, že zvedl květinu a díval se na ni. Po chvíli
se jeden z pőítomných, mnich jménem Mahákášjapa, zaÿal
usmívat. Őíká se o něm, že byl jediný, kdo pochopil kázání.
Podle legendy byl ten úsměv znamením poznání. Postupně
si jej pőedávalo osmadvacet mistrţ a mnohem později se stal
základem zenu.
Krása květin probudila lidi – i když jen na krátkou dobu
– ke kráse, která je nezbytnou souÿástí jejich vlastního nit-
ra, jejich skuteÿné podstaty. Rozpoznání krásy bylo jednou
z nejvýznamnějších událostí v evoluci lidského vědomí.
S tímto poznáním jsou neoddělitelně spojeny pocity radosti
a lásky. Aniž bychom si to plně uvědomovali, květiny ztě-
lesłují to, co je nejvznešenější, nejposvátnější a v podstatě
nehmotné uvnitő nás samotných. Květiny, mnohem pomí-
jivější, kőehÿí a éteriÿtější než rostliny, z nichž se vyvinuly,
se staly posly z jiných světţ, mostem mezi světem fyzikál-
ních forem a světem bez forem. Nejenže pőíjemně voní,
ale také nám pőinášejí vţni z őíše ducha. Použijeme-li slovo
Eckhart Tolle 13
„osvícení“ v širším slova smyslu, než je obvyklé, na květiny

mţžeme pohlížet jako na „osvícené“ rostliny.
O jakékoli formě života v jakékoli őíši – nerostné, rostlin-
né, živoÿišné nebo lidské – lze őíci, že prochází „osvícením“.
Je to však velmi vzácný jev, protože se jedná o něco víc, než
je evoluÿní pokrok: osvícení také naznaÿuje pőerušení vývo-
je, pőeskok na zcela jinou úroveł Bytí, a co je nejdţležitější,
odpoutání se od materie.
Co mţže být těžší a neproniknutelnější než skála, nej-
hustší ze všech forem? A pőesto některé skály procházejí
změnami molekulární struktury, promění se v krystaly a stá-
vají se prţhlednými. Uhlík se pői nepőedstavitelně vysokých
teplotách a obrovském tlaku mění na diamanty a některé ne-
rosty na drahokamy.
Většina plazţ, tvorţ nejvíce spjatých se zemí, se v prţ-
běhu milionţ let nezměnila. Některým však narostlo peőí
a kőídla a změnili se na ptáky. Vzepőeli se tak gravitaci, která
je dlouho držela pői zemi. Nezaÿali lépe chodit ani lézt, ale
úplně pőekonali plazení a chţzi.
Odnepaměti mají květiny, krystaly, drahé kameny a ptá-
ci zvláštní význam pro lidského ducha. Stejně jako všechny
formy života, také oni jsou jen doÿasnými projevy nedílného
jediného Života a jediného Vědomí. To, co na nich lidi tak
fascinuje a pőitahuje, je jejich éterická povaha.
Pokud lidské vnímání dosáhne urÿitého stupně pőítom-
nosti, klidu a bdělosti, dokáže procítit božskou esenci živo-
ta, existující vědomí nebo ducha každého stvoőení a každé
formy života. V tom okamžiku rozpozná, že je v jednotě
s jejich vlastní podstatou, a miluje je jako sebe. Ale než se

tak stane, většina lidí vidí jen vnější formu. Neuvědomují
si vnitőní podstatu, stejně jako si neuvědomují svou vlastní
podstatu a ztotožłují se pouze s vlastní fyzickou a duševní
formou.
þlověk, který je vědomě Pőítomný jen obÿas, mţže mít
někdy pocit, že v pőípadě květţ, krystalţ, drahých kamenţ
nebo ptákţ existuje něco víc než pouhá fyzická existence
těchto forem. Neví, proÿ je k těmto formám pőitahován, ale
pociřuje k nim náklonnost. Vzhledem k jejich éterické pova-
ze jejich forma zahaluje vnitőního ducha v menší míőe, než
je tomu u jiných forem života. Totéž platí i pro všechny ÿer-
stvě narozené formy života – děti, štěłata, kořata, jehłata
a tak dále. Jsou kőehká a choulostivá, ale ještě nejsou pev-
ně svázána s hmotným světem. Vyzaőuje z nich nevinnost,
sladkost a krása, které nejsou z tohoto světa. Pohled na ně
dokáže rozněžnit i relativně necitlivé lidi.
Když jste vnímaví a rozjímáte o květině, krystalu nebo
ptákovi a nezapojujete do tohoto procesu svou mysl, stanou
se pro vás oknem do őíše bez tvarţ. Je to vnitőní prţhled
– i když nepatrný – do őíše ducha. To je dţvod, proÿ tyto
tői „osvícené“ formy života sehrávaly již odpradávna velmi
dţležitou roli v evoluci lidského vědomí; to je dţvod, proÿ
je napőíklad hlavním symbolem buddhismu drahokam v lo-
tosu a proÿ bílá holubice oznaÿuje Ducha svatého v kőes-
řanství. Pőipravují pţdu pro mnohem významnější a hlubší
změnu v planetárním vědomí, která má u ÿlověka nastat.
Jedná se o duchovní probuzení, jehož svědky se stáváme.
Eckhart Tolle 15
Cíl této knihy

Je lidstvo pőipraveno na transformaci vědomí? Je pőipraveno
na vnitőní rozkvět tak radikální a hluboký, že ve srovnání
s ním i rozkvět rostlin, bez ohledu na to, jak je úžasný, je
jen slabým odleskem? Dokážou se lidé vymanit ze struktur
svých podmíněných myslí a stát se prţzraÿnými pro světlo
vědomí, jako krystaly nebo drahokamy? Dokážou vzdorovat
pőitažlivosti materialismu a materiálnosti a povznést se nad
identiÀkaci s formou, která podporuje ego a drží je v zajetí
jejich vlastních osobností?
Možnost takové transformace je hlavním poselstvím vel-
kých duchovních uÿení lidstva. Poslové Buddha, Ježíš a další
– někteőí z nich neznámí – byli prvními květinami lidstva.
Tyto vzácné a jedineÿné bytosti byly zvěstovateli. V té době
ještě nebyly pőíznivé podmínky pro všeobecný rozkvět, a tak
jejich poselství bylo do znaÿné míry nepochopeno a ÿasto
znaÿně zkresleno. Jejich poselství rozhodně nezměnilo lid-
ské chování, s výjimkou malé hrstky lidí.
Je dnes lidstvo pőipraveno lépe, než tomu bylo v době
těchto prvních uÿitelţ? Proÿ by mělo být? Co mţžete dělat,
pokud vţbec něco, abyste urychlili tuto vnitőní změnu? þím
se vyznaÿuje starý egoický stav vědomí a jak lze rozpoznat
nově vznikající vědomí? Na tyto a další základní otázky by
měla odpovědět tato kniha. Mnohem dţležitější je, že tato
kniha sama o sobě je prostőedkem transformace, protože
vychází z nového vědomí. Myšlenky a koncepty, které zde
prezentuji, se vám mohou zdát dţležité, ale ve skuteÿnos-
ti jsou druhoőadé. Jsou jen ukazateli, které vás povedou na
cestě k probuzení. Během ÿtení této knihy ve vás proběhne

změna.
Hlavním cílem této knihy není pőinést nové informace
ÿi pohledy na mysl nebo se pokusit o něÿem vás pőesvědÿit.
Smyslem této knihy je vyvolat posun ve vědomí; to zname-
ná probudit vás. V tomto smyslu tato kniha není „zajíma-
vá“. Zajímavá znamená, že od ní mţžete udržovat odstup,
pohrávat si s myšlenkami a pőedstavami ve své mysli, sou-
hlasit nebo nesouhlasit. Tato kniha je o vás. BuĐ změní
stav vašeho vědomí, nebo pro vás nebude mít žádný smysl.
Mţže probudit pouze ty, kteőí jsou pőipraveni. Ne každý je
pőipraven, ale mnozí z vás ano. S každým ÿlověkem, který
se probudí, poroste hybná sila kolektivního vědomí, což
usnadní prozőení ostatních lidí. Pokud nevíte, co znamená
probuzení, ÿtěte dál. Skuteÿný význam tohoto slova mţ-
žete pochopit, až když se sami probudíte. Proces probu-
zení, který je nevratný, mţže odstartovat pouhý nepatrný
náznak. U některých z vás se tento náznak objeví pői ÿte-
ní této knihy. U mnoha dalších již tento proces zaÿal, ale
neuvědomují si to. Tato kniha jim pomţže nastartovaný
proces rozpoznat. Někteőí lidé se probudí až pod vlivem
nějaké ztráty nebo trápení. Jiní po setkání s duchovním
uÿitelem nebo se seznámí s uÿením, napőíklad si pőeÿtou
Moc pőítomného okamžiku nebo jinou duchovně zaměőenou
knihu s transformaÿním úÿinkem – nebo se probudí zá-
sluhou kombinace výše uvedených možností. V pőípadě,
že proces probouzení u vás již zaÿal, ÿtení této knihy ho
urychlí a zintenzivní.
Eckhart Tolle 17
Nezbytnou souÿástí probuzení je poznání vlastního nepro-

buzeného „já“ neboli ega a toho, jak myslí, mluví a jedná. Stejně
dţležité je poznat kolektivně podmíněné duševní procesy, které
vás udržují v neprobuzeném stavu. Proto v této knize ukazuji
hlavní stránky ega, jak funguje u jedince a jak u kolektivu. Je to
dţležité ze dvou navzájem souvisejících dţvodţ. Prvním je, že
dokud nepochopíte základní mechanismy fungování ega, ne-
rozpoznáte ho, ono vás opět obelstí a vy se s ním ztotožníte. To
znamená, že vás ovládne a bude pőedstírat, že je vámi. Druhým
dţvodem je, že samotné poznání ega je jednou z cest k probu-
zení. To, co vám umožní rozpoznat vaše nevědomé já, je vaše
probuzené vědomí. Nemţžete bojovat proti egu a vyhrát, stejně
jako nemţžete bojovat proti temnotě. Jediné, co potőebujete, je
světlo vědomí. Vy jste tím světlem.
Naše zděděná dysfunkce

Podíváme-li se podrobněji na starověká náboženství a du-
chovní tradice lidstva, zjistíme, že pod mnoha vnějšími rozdí-
ly existují dva základní poznatky, na kterých se většina z nich
shoduje. Slova, která používají k popisu těchto poznatkţ, se
liší, a pőesto poukazují na dvojí základní pravdu. První ÿást
této pravdy tvoőí poznání, že „normální“ stav mysli větši-
ny lidí obsahuje silný prvek toho, co bychom mohli nazvat
dysfunkcí nebo dokonce šílenstvím. Snad nejpőesněji tuto
poruchu popisují některá pţvodní uÿení hinduismu, která ji
oznaÿují za jistou formu kolektivní duševní nemoci. Nazývají
ji mája, tedy závoj klamu. Ramana Maharši, jeden z největších
indických mudrcţ, otevőeně őíká: „Mysl je mája.“
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Buddhismus používá rţzné termíny. Podle Buddhy vy-

tváőí lidská mysl v normálním stavu dukkhu, což lze pőelo-
žit jako utrpení, neuspokojivost nebo prostě neštěstí. Pova-
žuje ji za charakteristický rys lidské povahy. Kamkoli jdete,
ař děláte cokoli, őíká Buddha, setkáte se s dukkhou. Dőíve
nebo později se projeví v každé situaci.
Podle kőesřanského uÿení, normální kolektivní stav
lidstva je jedním z „prvotních hőíchţ“. Slovo hőích chá-
peme a vykládáme většinou nesprávně. V doslovném pőe-
kladu z őeÿtiny, ve které byl napsán Nový zákon, hőešit
znamená minout cíl, jako lukostőelec, který mine terÿ,
takže zhőešit znamená postrádat smysl lidské existence.
Znamená to žít nevědomě, slepě, a tudíž trpět a zpţso-
bovat utrpení. Termín hőíchu, zbaven kulturních nánosţ
a nesprávných interpretací, poukazuje na dysfunkci, která
je vlastní lidské povaze.
Úspěchy lidstva jsou pţsobivé a nepopiratelné. Vytvoőili
jsme nádherná hudební, literární, malíőská, sochaőská a ar-
chitektonická díla. Věda a technologie nám v poslední době
pőinesly radikální změny ve zpţsobu, jakým žijeme. Umož-
nily nám dělat a vytváőet věci, které by ještě pőed dvěma sty
lety byly považovány za zázrak. Lidská mysl je nepochybně
velmi inteligentní. Pőesto je tato inteligence poznamenána
šílenstvím. Věda a technologie jen zesílily niÿivý dopad dy-
sfunkce lidské mysli na naši planetu, ostatní formy života
a na lidi samotné. Dějiny dvacátého století jsou nejzőetelněj-
ším dţkazem našeho kolektivního šílenství. A tato dysfunk-
ce se v souÿasnosti zrychluje a zesiluje.
Eckhart Tolle 19
V roce 1914 vypukla první světová válka. Destruktivní

a kruté války, motivované strachem, chamtivostí a touhou
po moci, byly v dějinách lidstva běžným jevem, stejně jako
otroctví, muÿení a všeobecné násilí, páchané z nábožen-
ských a ideologických dţvodţ. Lidé si navzájem zpţsobili
víc utrpení, než kolik jim ho pőinesly pőírodní katastrofy.
Do roku 1914 vynalezla vysoce inteligentní lidská mysl ne-
jen motor s vnitőním spalováním, ale také bomby, kulomety,
ponorky, plamenomety a jedovatý plyn. Inteligence ve služ-
bách šílenství! V zákopových válkách ve Francii a v Belgii
zahynuly miliony mužţ, aby se zmocnili několika kilomet-
rţ bahna. A když v roce 1918 válka skonÿila, ti, co pőežili,
s hrţzou nechápavě hleděli na spoušř, kterou po sobě válka
zanechala: deset milionţ mrtvých a mnoho dalších raně-
ných a zmrzaÿených. Nikdy pőedtím nebylo lidské šílenství
tak niÿivé a tak jasně viditelné. A jen málokdo tušil, že je to
jen zaÿátek.
Do konce století poÿet lidí, kteőí zemőeli násilnou smrtí
zpţsobenou jinými lidmi, vzrostl na více než sto milionţ.
Zemőeli nejen ve válkách mezi národy, ale také během ma-
sového vyhlazování a genocid, jako bylo napőíklad vyvraž-
dění dvaceti milionţ „tőídních nepőátel, špionţ a zrádcţ“
v Sovětském svazu za Stalina ÿi během nevýslovně hrţzo-
strašného holocaustu v nacistickém Německu. Lidé ale umí-
rali i v nesÿetných menších vnitőních konÁiktech, jako byla
napőíklad španělská obÿanská válka nebo během vlády Ru-
dých Khmerţ v Kambodži, kteőí vyvraždili téměő ÿtvrtinu
obyvatel země.
Staÿí, když se podíváme na denní zprávy v televi-

zi a uvědomíme si, že šílenství nepolevilo, že pokraÿuje
i v dvacátém prvním století. Dalším aspektem kolektivní
dysfunkce lidské mysli je bezprecedentní násilí, které lidé
páchají na jakékoli jiné formě života a planetě samotné –
niÿíme lesy, které produkují kyslík, a další rostliny a zvíőata;
krutě zacházíme se zvíőaty ve velkochovech; zneÿišřujeme
őeky, oceány a vzduch. Pohání nás chamtivost a neuvě-
domujeme si, že jsme souÿástí celku. Pokud nás i nadále
bude pohánět chamtivost, budeme ignorovat sounáleži-
tost k celku, naše nekontrolované chování nás nakonec
zniÿí.
Kolektivní projevy šílenství, které jsou podstatou lid-
ského stavu, tvoőí větší ÿást lidské historie. Je to do znaÿné
míry historie šílenství. Kdyby byly dějiny lidstva klinickou
studií života jednoho ÿlověka, diagnóza by zněla: chronic-
ké paranoidní halucinace, patologické sklony k vraždění,
extrémnímu násilí a krutosti vţÿi domnělým „nepőátelţm“
– jeho vlastní nevědomí projevené navenek. Duševně ne-
mocný zloÿinec s několika krátkými světlými okamžiky.
Strach, chamtivost a touha po moci jsou hlavními psy-
chologickými motivy, které stojí nejen za válkami a násilím
mezi národy, kmeny, náboženstvími a ideologiemi, ale jsou
také pőíÿinou neustálých konÁiktţ v osobních vztazích. Na-
rušují naše vnímání sebe sama a ostatních lidí. Jejich vinou
si vyložíme každou situaci špatně. Vy se chcete zbavit stra-
chu a uspokojit svou potőebu mít stále víc. Vaše touha je ale
bezedná jáma, kterou nikdy nenaplníte.
Eckhart Tolle 21
Je dţležité uvědomit si, že strach, chamtivost a touha po

moci nejsou ty dysfunkce, o kterých mluvíme. Tyto poci-
ty jsou vytvoőeny dysfunkcí, která je hluboko zakoőeněnou
kolektivní iluzí v mysli každého ÿlověka. Őada duchovních
nauk nám őíká, abychom se zbavili strachu a touhy. Ale tyto
duchovní praktiky jsou většinou neúspěšné, protože nepro-
nikají k podstatě dysfunkce. Strach, chamtivost a touha po
moci nejsou hlavními ohrožujícími faktory. Snaha stát se
dobrým nebo lepším ÿlověkem zní jako chvályhodný záměr,
dokud ale nedojde ke změně vědomí, neuspějete. Je to proto,
že i tento záměr je souÿástí téže dysfunkce. Je jen mírnější
a raÀnovanější formou sebezdokonalení, je zpţsobem, jak
posílit svou konceptuální identitu, obraz sebe sama. Dob-
rými se nestanete jen tím, že se budete snažit být dobrými,
ale tím, že objevíte dobro, které je ve vás, a umožníte, aby
se projevilo navenek. Dobro se mţže projevit pouze tehdy,
když ve vašem vědomí dojde k zásadní změně.
Historie komunismu, pţvodně inspirovaného ušlechtilý-
mi ideály, jasně ukazuje, co se stane, když se lidé snaží změ-
nit vnější realitu – vytvoőit novou zemi – bez jakékoli pőed-
chozí změny své vnitőní skuteÿnosti, svého stavu vědomí.
Lidé mají ÿasto odvážné plány, ale ve svých plánech nepo-
ÿítají s dysfunkcí, kterou v sobě nese každý ÿlověk – s egem.
Zrod nového vědomí

Většina starověkých náboženství a duchovních tradic se
shoduje v tom, že náš „normální“ stav mysli je poznamenán zá-
sadní vadou. Ale z tohoto poznatku o podstatě lidské existence,
který bychom mohli oznaÿit za špatnou zprávu, vychází druhý,

radostnější poznatek, že existuje možnost radikální transforma-
ce lidského vědomí. Hinduistické uÿení (a někdy i buddhismus)
nazývá tuto transformaci osvícením. Ježíš tomu őíká spása, budd-
histé zas konec utrpení. Dalšími používanými pojmy popisujícími
tuto transformaci jsou osvobození a probuzení.
Největším úspěchem lidstva nejsou jeho umělecká díla,
vědecký nebo technologický pokrok, ale uvědomění si vlast-
ní dysfunkce, vlastního šílenství. V dávné minulosti k tomu-
to poznání dospělo několik jedincţ. Muž jménem Gautama
Siddhártha, který žil pőed 2600 lety v Indii, byl možná prv-
ní, kdo si to naprosto jasně uvědomil. Později mu byl udělen
titul Buddha, což znamená „probuzený“. Pőibližně ve stej-
nou dobu se v þíně objevil další z prvních probuzených uÿi-
telţ. Jmenoval se Lao-c’. Své uÿení zaznamenal v knize Ta-
o-te-řing, jedné z nejpronikavějších duchovních knih, jaká
kdy byla napsána.
Uvědomit si vlastní šílenství znamená, že se u ÿlověka
objeví zdravý rozum, a to je poÿátek uzdravení a transcen-
dence. Na Zemi se už objevilo několik jedincţ s novou di-
menzí vědomí, první nejisté květiny. Tito vzácní jedinci pak
promluvili ke svým souÿasníkţm. Mluvili o hőíchu, o utr-
pení, zaslepenosti. Őekli: „Podívejte se, jak žijete. Podívejte
se, co děláte, kolik utrpení zpţsobujete…“ Pak ukázali, že
z kolektivní noÿní mţry „normální“ lidské existence se lze
probudit. Ukázali cestu.
Svět na ně sice ještě nebyl pőipraven, ale pőesto byli dţ-
ležitou a nezbytnou souÿástí lidského probuzení. Jejich
Eckhart Tolle 23
souÿasníci ani další generace je většinou nepochopili. Aÿko-

li bylo jejich uÿení jednoduché a pţsobivé, ÿasto bylo pőe-
krouceno a nesprávně vykládáno, a to i v pőípadech, kdy se
jejich uÿení dochovalo v knihách, které sepsali jejich žáci.
V prţběhu staletí se k jejich uÿení pőidalo mnoho věcí, kte-
ré neměly vţbec nic spoleÿného s pţvodním uÿením a jsou
jen dţkazem zásadního nepochopení. Někteőí uÿitelé byli
zesměšłováni, obviłováni nebo dokonce zabiti; jiní byli
uctíváni jako bohové. Uÿení, která ukazovala cestu ven z dy-
sfunkcí lidské mysli, cestu ven z kolektivního šílenství, byla
pőekroucená a stala se souÿástí šílenství.
A tak se náboženství do znaÿné míry stala spíše roz-
dělující než jednotící silou. Místo toho, aby pőinesla konec
nenávisti a násilí tím, že by lidem zprostőedkovala vědo-
mí základní jednoty s veškerým životem, jen rozdmýcha-
la více nenávisti a bojţ a rozdělila a znepőátelila lidi nejen
rţzných vyznání, ale i uvnitő jednotlivých církví. Nábo-
ženství se stala ideologiemi, systémy víry, se kterými se
lidé mohli identiÀkovat, a posílit tím falešné vnímání sama
sebe. Díky své víőe se ÿlověk cítí být „lepším“ než všichni
ostatní, než „ti druzí“, „nevěőící“, „lidé jiného vyznání“,
kteőí se tak stávají jeho nepőáteli a on se cítí oprávněn je
zabít. þlověk si stvoőil Boha k obrazu svému. Věÿné, neko-
neÿné a nepopsatelné zredukoval na mentální idol, ve který
musí věőit a uctívat ho jako „svého Boha“ nebo „našeho
Boha“.
A pőesto… Navzdory všem šíleným skutkţm spáchaným
ve jménu víry, v jádru všech náboženství stále lze nalézt
Pravdu. Stále prosvítá, i když nejasně, pőes nánosy zkresle-

ní a dezinterpretací. Je ale málo pravděpodobné, že Pravdu
pochopíte, pokud jste si jejích zábleskţ nevšimli uvnitő sebe.
Několik vzácných jedincţ posun ve vědomí zažilo, a tak po-
chopili, že v sobě mají něco, na co upozorłují všechna ná-
boženství. Aby popsali tuto nepopsatelnou Pravdu, použili
koncepÿní rámec svého vlastního náboženství.
Díky těmto mužţm a ženám se ve všech hlavních ná-
boženstvích vyvinuly rţzné „školy“ nebo hnutí, které pőed-
stavovaly nejen znovunalezení, ale v některých pőípadech
zesílení světla pţvodního uÿení. Tak se z raného kőesřan-
ství ve stőedověku vyvinuly gnosticismus a mysticismus,
súÀsmus v islámském náboženství, chasidismus a kabala
v judaismu, advaita-védánta v hinduismu, zen a dzogÿhen
v buddhismu. Většina z těchto škol byla ikonoklastická.
Vrstvu po vrstvě odstrałovaly jednotvárné, nudné pojmy
a zkostnatělé mentální formy. Zavedené náboženské struk-
tury proto na ně pohlížely podezíravě a ÿasto nepőátelsky.
Na rozdíl od tradiÿních náboženství, jejich uÿení zdţraz-
łovalo uvědomění a vnitőní transformaci. Prostőednictvím
těchto ezoterických škol nebo hnutí získala hlavní nábožen-
ství transformaÿní sílu pţvodních uÿení, i když ve většině
pőípadţ měla k nim pőístup pouze malá skupina lidí. Jejich
poÿet nebyl nikdy dostateÿně velký na to, aby měly nějaký
významnější dopad na hluboké kolektivní nevědomí vět-
šiny. Po nějaké době zaÿaly být některé z těchto škol pőíliš
pőísně formalizované nebo abstraktní, a tak ztratily svou
úÿinnost.
Eckhart Tolle 25
Duchovnost a náboženství
Jaká je úloha zavedených náboženství pői probouzení nové-
ho vědomí? Mnoho lidí dnes už vidí rozdíl mezi duchovnos-
tí a náboženstvím. Uvědomují si, že víra – soubor myšlenek,
které považují za absolutní pravdu – z nich neudělá duchov-
ně založeného ÿlověka, bez ohledu na to, jaká je povaha této
víry. Vlastně ÿím víc se budete ztotožłovat se svými myš-
lenkami (pőedstavami), tím více se budete vzdalovat od své
vnitőní duchovní podstaty. Mnoho „zbožných“ lidí ustrnulo
právě na této úrovni. Ztotožłují pravdu s myšlenkou, a pro-
tože jsou zcela ztotožněni s myšlenkou (tedy se svou myslí),
domnívají se, že jen oni znají pravdu. Ve skuteÿnosti nevě-
domě chrání svou identitu. Neuvědomují si omezenost my-
šlení. Pokud nevěőíte tomu, co oni, tedy nemyslíte si to, co
oni, v jejich oÿích se mýlíte, a v nepőíliš vzdálené minulosti
se takoví lidé cítili být oprávněni kvţli tomu zabíjet. A ně-
kteőí tak ÿiní ještě i dnes.
Nová spiritualita, transformace vědomí, se objevuje pőe-
vážně mimo existující institucionalizovaná náboženství.
Uvnitő mysl ovládajících náboženství vždy existovala ohnis-
ka spirituality, aÿkoli vysoce postavení pőedstavení se jimi
cítili ohroženi a ÿasto se je pokoušeli potlaÿit. Rozšíőení
spirituality mimo církevní struktury je zcela novým feno-
ménem. V minulosti to bylo nemyslitelné, a to zejména na
Západě, kde mysl dominovala nejvíce a kde kőesřanská cír-
kev měla pomyslnou licenci na duchovnost. Nemohli jste se
kdykoli jen tak postavit a zaÿít mluvit o duchovních téma-
tech nebo vydat duchovní knihu, protože by vás církev buĐ
potrestala, nebo umlÿela. Ale dnes existují náznaky změ-

ny, a to i uvnitő samotných konfesí a církví. Je to potěšující
a mţžeme být vděÿni za sebemenší známky otevőenosti, ja-
kými byly napőíklad návštěvy papeže Jana Pavla II. v mešitě
nebo v synagoze.
þásteÿně díky duchovním uÿením, která vznikla mimo
zavedená náboženství, ale také kvţli pőílivu starověkých vý-
chodních uÿení, rostoucí poÿet stoupencţ tradiÿních nábo-
ženství dokáže upustit od identiÀkace s formami, dogmaty
a strnulou vírou a objevit pţvodní hloubku, která se skrývá
uvnitő jejich vlastních duchovních tradic a souÿasně v nich
samých. Uvědomují si, že míra „duchovnosti“ nemá nic spo-
leÿného s tím, v co věőí, ale se stavem vědomí. Stav vědomí
totiž urÿuje, jak se budete chovat a komunikovat s ostatními.
Ti, kteőí se nedokážou podívat za hranice formy, se ještě
silněji vážou ke své víőe, to znamená ke své mysli. V dnešní
době jsme svědky nejen nebývalého pőívalu vědomí, ale také
upevnění a posílení ega. Některé náboženské instituce se
otevírají novému vědomí; jiné spíše upevłují své dogmatic-
ké postoje a stávají se souÿástí všech umělých struktur, pro-
stőednictvím nichž se ego brání. Některé církve, sekty, kulty
nebo náboženská hnutí jsou v podstatě kolektivní egoické
subjekty. Se svými duševními postoji se ztotožłují stejně
striktně jako jakákoli politická ideologie, která není pőístup-
ná žádné alternativní interpretaci reality.
Ale ego je pőedurÿeno k zániku, a stejně tak i všechny
jeho zkostnatělé struktury, ař už jde o náboženské, ÿi jiné
instituce, korporace nebo vlády. Rozpadnou se zevnitő, bez
Eckhart Tolle 27
ohledu na to, jak pevné se zdají být. Jako první se zhroutí

nejpevnější struktury, nejvíce odolné vţÿi změně. Tak tomu
bylo v pőípadě sovětského komunismu. Navenek pţsobil
pevně a jednolitě, a pőesto se během několika let rozpadl ze-
vnitő. Nikdo to neÿekal. Všichni byli zaskoÿeni. A takových
pőekvapení nás ještě ÿeká mnoho.
Naléhavost změny
þelíme vážné krizi. Ukazuje se, že zpţsob života, jakým
jsme žili doposud, pőestává fungovat. Naše pőežití ohrožují
zdánlivě nepőekonatelné problémy. Vypadá to tak, že jed-
notlivé formy života buĐ vyhynou, nebo pőekonají svá ome-
zení a udělají významný vývojový skok.
Pőedpokládá se, že první formy života na této planetě
se objevily v moői. V době, kdy na souši neexistoval žád-
ný živý tvor, oceány pőekypovaly životem. Pak se v jistém
okamžiku jeden z moőských tvorţ vydal na souš. Napo-
prvé se snad pőeplazil jen pár metrţ a pak se vyÿerpaný
enormní gravitací planety vrátil do vody, kde gravitace té-
měő neexistuje a kde se dokázal pohybovat s mnohem větší
lehkostí. A pak to zkoušel znovu a znovu, až se o něco
později pőizpţsobil životu na zemi, namísto ploutví mu
narostly nohy a ze žáber se vyvinuly plíce. Zdá se neprav-
děpodobné, že by se tento živoÿich vydal do cizího pro-
stőedí a podstoupil evoluÿní proměnu, kdyby ho k tomu
nepőinutila nějaká krizová situace. Možná existovala nějaká
větší moőská oblast, která zţstala odőíznutá od hlavního
oceánu, voda se v ní po tisíce let odpaőovala a to pőinutilo
ryby opustit své pőirozené prostőedí a pőizpţsobit se no-

vým podmínkám.
Úkolem lidstva je nyní reagovat na extrémní krizi, která
ohrožuje naše pőežití. Dysfunkce egoické lidské mysli, kte-
rou si uvědomili dávní duchovní uÿitelé již pőed více než
2500 lety, nyní ještě zesílila kvţli pokroku vědy a techniky
a poprvé ohrožuje život na naší planetě. Donedávna byla
transformace lidského vědomí – na což také poukazovali
staőí uÿitelé – jen pouhou možností, kterou tu a tam využilo
jenom několik vzácných jedincţ, bez ohledu na kulturní ÿi
náboženské pozadí. K širokému rozkvětu lidského vědomí
nedošlo, protože to nebylo zcela nutné.
Znaÿná ÿást populace si brzy uvědomí, pokud se tak již
nestalo, že lidstvo nyní stojí pőed zásadní volbou: buĐ udělá
evoluÿní skok, nebo zemőe. Relativně malé, ale rychle ros-
toucí procento lidstva již u sebe zažilo rozpad starých egoic-
kých vzorcţ mysli a vznik nové dimenze vědomí.
Co vzniká teĐ, není nový systém víry, nové nábožen-
ství, duchovní ideologie nebo mytologie. Blížíme se ke kon-
ci nejen mytologií, ale také ideologií a systémţ víry. Změna
probíhá na hlubší úrovni než v našich myslích. Podstatou
nového vědomí je vlastně transcendence myšlení, znovu
nalezená schopnost pőekroÿit hranici myšlení a uvědomit
si v sobě rozměr, který je mnohem rozsáhlejší než myšlení.
Pak už nebudete odvozovat svou identitu, pőedstavu o sobě,
od neustálého proudu myšlenek, jak jste to měli ve zvyku
u starého vědomí. Dokážete si pőedstavit tu svobodu, když
si uvědomíte, že „hlas ve vaší hlavě“ není tím, kdo jste? Kdo
Eckhart Tolle 29
ale jste? Ten, co to všechno pozoruje. Vědomí, které pőed-

chází myšlení, prostor, ve kterém vzniká myšlenka, emoce
nebo smyslové vnímání.
Ego není nic víc než ztotožnění se s formou, pőedevším
s myšlenkovou formou. Pokud by zlo reálně existovalo –
existuje jen relativně, ne absolutně –, jeho deÀnice by asi
zněla: úplné ztotožnění s fyzikálními formami, myšlenkový-
mi formami a emoÿními formami. Výsledkem je celková ne-
znalost toho, že ÿlověk je propojen s celkem, že jeho vnitőní
jednota je propojena s jednotou těch „ostatních“, stejně jako
se Zdrojem. Tato zapomnětlivost je prvotním hőíchem, utr-
pením, iluzí. Jaký svět vytvoőí ÿlověk, když tento klam na-
prosté oddělenosti podporuje a urÿuje to, co si myslí a dělá?
Chcete-li na to najít odpověĐ, sledujte, jak se vţÿi sobě cho-
vají lidé, pőeÿtěte si knihu o dějinách nebo si veÿer zapněte
televizní zprávy.
Pokud struktury lidské mysli zţstanou nezměněny, zno-
vu a znovu budeme tvoőit stejný svět, stejné zlo a stejné
dysfunkce.
Nové nebe a nová země

Název této knihy inspirovalo proroctví z Bible, které se
zdá být mnohem aktuálnější dnes než kdykoli pőedtím. Ob-
jevuje se ve Starém i Novém zákoně a hovoőí o kolapsu stá-
vajícího světového őádu a vzniku „nového nebe a nové ze-
mě.“1 Zde je tőeba vysvětlit, že nebe není místo, ale vnitőní
1
Zjevení 21:1 a Izaiáš 65:17
sféra vědomí. Je to esoterický význam slova, a to je také jeho

význam v uÿení Ježíše. Na druhé straně je země vnějším
projevem ve formě, která je vždy odrazem vnitőního světa.
Kolektivní lidské vědomí a život na naší planetě jsou neod-
dělitelně spojeny. „Nové nebe“ je zrodem transformovaného stavu
lidského vědomí a „nová země“ je jeho odrazem ve fyzické őíši. Lidský
život a lidské vědomí jsou úzce spjaty se životem na planetě,
takže když se staré vědomí mění, v mnoha ÿástech této pla-
nety zákonitě dochází souÿasně ke geograÀckým a klimatic-
kým pőírodním změnám, jichž jsme dnes svědky.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Kapitola druhá
Ego: Současný stav lidstva
Slova, bez ohledu na to, zda jsou vyslovena nahlas, nebo

zţstanou nevyőÿena ve formě myšlenek, mohou na vás mít
pőímo hypnotický úÿinek. Snadno se v nich ztratíte a pőímo
hypnoticky zaÿnete věőit tomu, že když k něÿemu pőiőadíte
slovo, víte, co to je. Skuteÿnost je taková, že nevíte, co to
je. Jen jste záhadě dali „jmenovku“. Všechno na světě, pták,
strom i jednoduchý kámen, a zejména lidská bytost, jsou
v koneÿném dţsledku nepoznatelné. Je to proto, že všech-
no má nesmírnou hloubku. Jediné, co mţžeme vnímat, za-
žít, pőemýšlet o tom, je vnější vrstva skuteÿnosti, menší než
špiÿka ledovce.
Pod povrchem je všechno propojené se vším ostatním,
ale také se zdrojem veškerého života, z něhož všechno
vzešlo. Každý kámen, a ještě snáze květina nebo pták, by

vám mohli ukázat cestu zpět k Bohu, ke Zdroji, k sobě. Po-
každé, když se na nějakou věc díváte nebo ji držíte v ruce
a dovolíte jí prostě jen být, aniž byste ji nazvali slovem nebo
posuzovali, zaÿnete ve svém nitru pociřovat úžas a bázeł.
Podstata této věci tiše s vámi komunikuje a odráží k vám
svou vlastní podstatu. Velcí umělci ji dokážou vnímat a vyjá-
dőit ve svém díle. Van Gogh by urÿitě neőekl: „Je to jen staré
kőeslo.“ Jen by se díval, díval a díval. Vnímal by Bytí kőesla.
Pak by se posadil pőed plátno a vzal štětec. Kőeslo samot-
né mělo možná hodnotu pár dolarţ. Obraz téhož kőesla by
dnes vydělal více než 25 milionţ dolarţ.
Když pőestanete svět kolem sebe pojmenovávat slovy
a nálepkovat, do vašeho života se vrátí pocit zázraku. Lid-
stvo tento pocit ztratilo dávno, ve chvíli, kdy namísto toho,
aby lidé používali mysl, zaÿali být myslí ovládáni. Do vaše-
ho života se vrátí hloubka. Věci vám budou pőipadat nové
a svěží. A největším zázrakem bude, že zažijete své skuteÿ-
né já, které je víc než jakákoli slova, myšlenky, mentální pőí-
vlastky a pőedstavy. Aby se tak stalo, musíte oddělit vnímání
svého já, svého Bytí, od všech věcí, se kterými se smíchalo
a spojilo, to znamená, že se musíte oddělit od všeho, s ÿím
jste se ztotožnili. A právě o tom je tato kniha.
þím rychleji dokážete věcem, lidem ÿi situacím pőidat
slovní nebo mentální pőívlastky, tím mělÿí a nezáživnější
se stává vaše realita a tím otupělejší zaÿnete být vţÿi reali-
tě, k zázraku života, který se neustále rozvíjí uvnitő a kolem
vás. Tímto zpţsobem se sice stanete chytőejšími, ale ztratíte
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 35
moudrost, a stejně tak radost, lásku, tvoőivost a živost. Ty

se ukrývají v nehybné mezeőe mezi vnímáním a interpretací.
Samozőejmě, slova a myšlenky musíme používat. Potőebuje-
me je. Mají svou vlastní krásu – to ale neznamená, že se jimi
musíme nechat omezovat.
Slova redukují realitu na něco, co lidská mysl dokáže
pochopit, a toho není velmi mnoho. Jazyk se skládá z pěti
základních zvukţ produkovaných hlasivkami. Jsou to sa-
mohlásky a, e, i, o, u. Ostatní zvuky jsou souhlásky vytvoőe-
né tlakem vzduchu: s, f, g a tak dále. Věőíte tomu, že nějaká
kombinace těchto základních zvukţ dokáže někdy vysvětlit,
kdo jste nebo jaký je smysl vesmíru, nebo dokonce to, jaká je
podstata stromu nebo kamene?
Iluzorní já
Slovo „já“ ztělesłuje největší omyl a nejhlubší pravdu,
v závislosti na tom, jak je použito. V běžné őeÿi je to jed-
no z nejÿastěji používaných slov (spoleÿně s odvozenými
tvary mě, mně, moje a sám), ale také jedno z nejvíce zavá-
dějících. V každodenní komunikaci „já“ ztělesłuje prvotní
omyl, nepochopení toho, kdo jste, iluzorní pocit identity. To
je ego. Albert Einstein, který hluboko viděl nejen do pod-
staty prostoru a ÿasu, ale i do lidské povahy, oznaÿil toto fa-
lešné vnímání za „optický klam vědomí“. Toto falešné „já“
se pak stává základem pro všechny další výklady, respektive
nesprávnou interpretaci skuteÿnosti, všechny myšlenkové
procesy, interakce a vztahy. Vaše realita se stane odrazem
pţvodní iluze.
Dobrá zpráva je, že tento klam zmizí, pokud ho dokáže-

te rozpoznat jako klam. Poznání iluze je také jejím koncem.
Její pőetrvání závisí na skuteÿnosti, že si ji pletete s realitou.
Když pochopíte, kým nejste, uvědomění toho, kým jste, se
objeví samo. Pőesně to se stane, když si pomalu a peÿlivě
pőeÿtete tuto a další kapitoly. Věnují se tomu, jak funguje fa-
lešné já, které nazýváme egem. Takže jaká je povaha tohoto
iluzorního já?
To, co máte obvykle na mysli, když őíkáte „já“, nejste vy.
Nekoneÿnou hloubku, kterou jste, nehorázně redukujete
a zaměłujete buĐ se zvukem „já“, který vydávají vaše hla-
sivky, nebo s pőedstavou „já“ nebo s ÿímkoli, s ÿím „já“ zto-
tožłujete. Co tedy obvyklé „já“ a související „mě“, „mně“,
„moje“ vyjadőuje?
Když se malé dítě nauÿí, že posloupnost zvukţ, jež vy-
dávají hlasivky rodiÿţ, je jeho jménem, zaÿne si toto slovo,
které se v mysli stává myšlenkou, spojovat se sebou. V této
fázi některé děti o sobě mluví ve tőetí osobě: „Johnny má
hlad.“ Brzy poté se nauÿí kouzelné slovo „já“ a ztotožní
ho se svým jménem, které již ztotožnilo s tím, kdo je. Pak
pőijdou jiné myšlenky a splynou s pţvodní pőedstavou „já“.
V dalším kroku zaÿne používat slova „mě“ a „mé“ k ozna-
ÿení věcí, které jsou nějakým zpţsobem souÿástí „já“. Jedná
se o identiÀkaci s objekty. Znamená to, že děti vkládají do
věcí, ale v koneÿném dţsledku do myšlenek, které pőedsta-
vují věci, své „já“ a odvozují od nich svou identitu. Když se
„moje“ hraÿka rozbije nebo mi ji vezmou, dostaví se pocit
intenzivního utrpení. Dítě netrpí kvţli tomu, že hraÿka má
Eckhart Tolle 37
nějakou skuteÿnou hodnotu – brzy o ni ztratí zájem, nahra-

dí ji jinými hraÿkami, pőedměty –, ale kvţli pőedstavě, že je
„jeho“. Hraÿka se stala souÿástí jeho rozvíjejícího se smyslu
pro „já“.
A jak dítě roste, pţvodní myšlenka o „sobě“ pőitahuje
další podobné myšlenky: zaÿne se ztotožłovat s pohlavím,
majetkem, tělem, národností, rasou, náboženstvím, profesí.
Další věci, se kterými se „já“ identiÀkuje, jsou role – matka,
otec, manžel, manželka a tak dále. IdentiÀkuje se s nabytými
vědomostmi ÿi názory, s tím, co má nebo nemá rádo. Zto-
tožłuje se také s věcmi, které se mu pőihodily v minulosti,
se vzpomínkami, což jsou vlastně myšlenky, které dále de-
Ànují „já“ a „mţj pőíběh“. Je to jen několik věcí, od kterých
lidé odvozují svoji identitu. V koneÿném dţsledku jsou to
jen myšlenky, které nejistě drží pohromadě skuteÿnost, že
se všechny týkají „mě“. Když őeknete „já“, normálně máte
na mysli jen tento mentální konstrukt. Abychom byli pőes-
nější: Většinu ÿasu to nejste vy, kdo mluví, když őíkáte nebo
si myslíte „já“, ale jen některé aspekty tohoto mentálního
konstruktu, vaše egoické já. Poté co se probudíte, budete
i nadále používat slovo „já“, ale bude pocházet z mnohem
hlubšího místa uvnitő vás.
Většina lidí je stále zcela ztotožněna s nepőetržitým prou-
dem nutkavých myšlenek, z nichž se většina opakuje a je
zbyteÿná. Neexistuje žádné „já“ kromě myšlenkových proce-
sţ a emocí, které je provázejí. To znamená, že tito lidé jsou
duchovně nevědomí. Když jim őeknete, že v jejich hlavě je
hlas, který nikdy nepőestává mluvit, zeptají se: „Jaký hlas?“
Nebo to rozÿileně popőou, což je samozőejmě právě ten hlas,

jejich nepozorovaná mysl. Mohli bychom őíct, že ten hlas je
samostatná entita, která je ovládá.
Někteőí lidé nikdy nezapomenou na okamžik, kdy se pőe-
stali ztotožłovat se svými myšlenkami, a pocítili svou pra-
vou identitu, na krátkou chvíli pőestali být obsahem své my-
sli a zaÿali být vědomí. U některých lidí dojde ke změně tak
nenápadně, že si to sotva všimnou, nebo si prostě uvědomí
jakýsi pőíliv radosti nebo vnitőního klidu, aniž by poznali
pőíÿinu.
Hlas ve vaší hlavě

První záblesk vědomí u mě nastal, když jsem prvním ro-
kem studoval na University of London. Dvakrát týdně, ob-
vykle kolem deváté ráno, kdy konÿila dopravní špiÿka, jsem
metrem jezdil do univerzitní knihovny. Jednou se naproti
mně posadila asi tőicetiletá žena. V tom vlaku jsem ji viděl
už několikrát. Nemohl jsem si jí nevšimnout. I když byl vlak
plný, sedadla kolem ní zţstala neobsazená. Dţvodem ne-
pochybně bylo to, že žena vypadala jako duševně vyšinutá.
Vypadala mimoőádně rozrušeně, bez ustání mluvila sama se
sebou, a to dost hlasitě a rozzlobeně. Byla tak pohroužená
do svých myšlenek, že si vţbec neuvědomovala lidi ve svém
okolí. Hlavu měla skloněnou dolţ a mírně doleva, jako kdy-
by mluvila s někým, kdo sedí na prázdném sedadle vedle
ní. I když si pőesně nepamatuji obsah, její monolog zněl asi
takto: „A pak mi őekla… tak jsem jí őekla, že je lháőka, jak
se opovažuješ obvinit mě z… věőila jsem ti a ty jsi zneužila
Eckhart Tolle 39
mou dţvěru…“ Z jejího hlasu zazníval rozzlobený tón ÿlo-

věka, který pochybil a nyní se snaží všemožně obhajovat.
Když vlak zastavil ve stanici Tottenham Court, vstala
a šla ke dveőím, aniž by se proud slov z jejích úst zastavil.
Vystupoval jsem na stejné zastávce, a tak jsem šel za ní. Krá-
ÿela směrem k Bedford Square, stále byla zabraná do svého
imaginárního dialogu, stále někoho obviłovala a hájila svou
pozici. Moje zvědavost rostla, a tak jsem se rozhodl jít za ní
alespoł tak dlouho, dokud pţjde mým směrem. I když byla
ponoőená do pomyslného rozhovoru, zdálo se, že ví, kam
má jít. Brzy jsme došli k impozantní stavbě Senate House,
výškové budově z tőicátých let, ve které sídlila administra-
tiva univerzity a knihovna. Byl jsem v šoku. Je možné, že
bychom šli na stejné místo? Ano, pőesně tam zamíőila. Byla
uÿitelkou, studentkou, administrativní pracovnicí, knihovni-
cí? Možná byla souÿástí nějakého psychologického výzkum-
ného projektu. To jsem se nikdy nedozvěděl. Šel jsem tak
dvacet krokţ za ní, ale když jsem vstoupil do budovy (ve
které ironií osudu sídlila „Myšlenková policie“ ve Àlmovém
pőepisu románu George Orwella 1984), ji už pohltil jeden
z výtahţ.
Byl jsem poněkud zaskoÿen tím, co jsem právě viděl a za-
žil. Bylo mi pětadvacet let, studoval jsem v prvním roÿníku
a sám sebe jsem považoval za budoucího intelektuála. Byl
jsem pőesvědÿen, že všechny odpovědi na dilemata lidské
existence lze nalézt prostőednictvím intelektu, to znamená
myšlením. Ještě jsem si neuvědomoval, že hlavním dilema-
tem lidské existence je myšlení bez uvědomění. Na profesory
jsem se díval jako na mudrce, kteőí mají odpovědi na všech-

no, a univerzitu jsem považoval za chrám vědomostí. Jak by
mohla být souÿástí tohoto všeho bláznivá osoba?
Poőád jsem o ní pőemýšlel. Pőedtím, než jsem vešel do
knihovny, zašel jsem na toaletu. Umýval jsem si ruce a pői-
tom jsem si pomyslel: „Doufám, že neskonÿím jako ona.“
Muž vedle mě se krátce podíval mým směrem, a najednou
jsem byl šokován, protože jsem si uvědomil, že tato slova
jsem si nepomyslel, ale zamumlal nahlas. „Panebože, už
jsem jako ona,“ pomyslel jsem si. Nebyla snad moje mysl ne-
ustále aktivní jako ta její? Mezi námi bylo jen pár malých
rozdílţ. Pőevládající základní emocí za jejími myšlenkami
byl hněv. V mém pőípadě to byla většinou úzkost. Ona pőe-
mýšlela nahlas. Já jsem pőemýšlel – většinou – v hlavě. Kdy-
by byla šílená, pak bychom byli šílení všichni, vÿetně mě.
Rozdíl byl pouze v míőe šílenství.
Na okamžik jsem dokázal poodstoupit od své mysli a vi-
dět ji ze širší perspektivy. Došlo ke krátkému posunu od
myšlení k uvědomění. Byl jsem ještě na pánském záchodku,
ale už sám, a v zrcadle jsem se díval na svţj obliÿej. V oka-
mžiku, kdy jsem se odpoutal od své mysli, jsem se nahlas
rozesmál. Možná to znělo šíleně, ale byl to smích zdravého
rozumu, smích pupkatého Buddhy. „Život není tak vážný,
jak mi to namlouvá moje mysl.“ Pőesně to naznaÿoval ten
smích. Ale byl to jen krátký záblesk vědomí, na který jsem
velmi rychle zapomněl. Další tői roky jsem prožil v úzkosti
a depresi, zcela ztotožněn se svou myslí. Než se vrátilo uvě-
domění – a byl to víc než jen krátký záblesk –, musel jsem se
Eckhart Tolle 41
dostat blízko k sebevraždě. Osvobodil jsem se od nutkavého

myšlení a od falešného, myslí vytvoőeného „já“.
Výše popsaná pőíhoda mi pőinesla nejen první záblesk
vědomí, ale také ve mně zasela první pochybnosti o absolut-
ní spolehlivosti lidského intelektu. O několik měsícţ později
se stalo něco tragického, co mé pochybnosti ještě prohlou-
bilo. V pondělí ráno jsem šel na pőednášku jistého profeso-
ra, jehož intelekt jsem obdivoval, ale s lítostí nám oznámili,
že během víkendu spáchal sebevraždu, zastőelil se. Byl jsem
otőesen. Byl to uznávaný uÿitel a zdálo se, že dokáže vyőešit
všechno. Ještě stále jsem nepőipouštěl, že ÿlověk má i jinou
možnost, než je kultivace myšlení. Neuvědomoval jsem si,
že myšlení je jen malým aspektem vědomí, jímž jsme, ne-
měl jsem ani potuchy o egu, natož abych ho dokázal objevit
v sobě.
Obsah a struktura ega

Egoická mysl je zcela podmíněná minulostí. Její podmí-
něnost je dvojí: Skládá se z obsahu a struktury.
V pőípadě dítěte, které pláÿe, protože mu vzali hraÿku,
pőedstavuje tato hraÿka obsah. Hraÿka je zaměnitelná s ji-
ným obsahem, s jakoukoli jinou hraÿkou nebo pőedmětem.
Obsah, se kterým se ztotožłujete, je podmíněný prostőe-
dím, vaší výchovou a kulturním prostőedím. Co se týÿe míry
trápení zpţsobeného ztrátou, nezáleží na tom, zda je dítě
bohaté, nebo chudé, zda je hraÿka kusem dőeva ve tvaru
zvíőete, nebo soÀstikovaným elektronickým strojkem. Dţ-
vodem, proÿ se takové trápení objeví, je slovo „moje“ a je
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

strukturální. Nevědomé nutkání k posílení vlastní identity

prostőednictvím spojení s objektem je zabudováno do sa-
motné struktury egoické mysli.
Jednou z nejzákladnějších struktur mysli, která posilłuje
existenci ega, je identiÀkace. Slovo „identiÀkace“ je odvoze-
no z latinského slova idem, což znamená „stejné“, a facere, což
znamená „dělat“. Takže když se identiÀkuji s něÿím, „dělám
to stejným“. Stejným jako co? Stejným, jako jsem já. Propţj-
ÿím dané věci sám sebe, a tak se stane souÿástí mé identity.
Jednou z nejzákladnějších forem je ztotožnění se s věcmi.
Z mé hraÿky se později stane moje auto, mţj dţm, moje ob-
leÿení a tak dále. Snažíte se ve věcech najít sami sebe, ale ni-
kdy se vám to nepodaőí a nakonec se v nich ztratíte. Takový
je osud ega.
Ztotožňování se s věcmi
Lidé v reklamním prţmyslu velmi dobőe vědí, že když
chtějí prodat věci, které lidé nepotőebují, musejí je pőesvěd-
ÿit, že stoupnou na ceně ve svých oÿích i v oÿích ostatních;
jinými slovy, zvýší to hodnotu jejich já. Napőíklad vám őek-
nou, že díky jejich produktu budete vyÿnívat z davu, a tak
nepőímo budete dokonalejší. Nebo ve vaší mysli vyvolají
asociaci mezi produktem a slavnou osobností ÿi mladist-
vou, atraktivní nebo šřastně vyhlížející osobou. Jejich úÿe-
lu dobőe poslouží dokonce i záběry starších nebo zesnulých
osobností. Nevyőÿeným pőedpokladem je, že když si koupí-
te tento výrobek, nějakým kouzlem budete jako oni, nebo
alespoł budete vypadat jako oni. A tak v mnoha pőípadech
Eckhart Tolle 43
nekupujete výrobek, ale „zlepšovaÿ identity“. Designérské

znaÿky jsou pőedevším kolektivní identitou, kterou si kupuje-
te s výrobkem. Jsou drahé, a proto „exkluzivní“. Kdyby si je
mohl koupit každý, ztratily by svou psychologickou hodnotu
a vše, co by z nich zţstalo, by byla jejich materiální hodnota,
která pravděpodobně ÿiní zlomek toho, co jste zaplatili.
S jakým typem věcí se rţzní lidé identiÀkují, závisí na
věku, pohlaví, pőíjmu, spoleÿenské tőídě, módě, prostőedí
a tak dále. To, s ÿím se ztotožłujete, vždy souvisí s obsahem;
kdežto podvědomé nutkání k identiÀkaci je strukturální. Je to
jeden ze základních zpţsobţ, jakými funguje egoická mysl.
Je paradox, že to, co udržuje takzvanou konzumní spo-
leÿnost v chodu, je skuteÿnost, že snaha najít sama sebe skr-
ze věci je marná: Spokojenost ega je krátkodobá, a tak poőád
hledáte víc, nakupujete a konzumujete víc.
Samozőejmě, v této fyzické dimenzi, kterou obývají naše
viditelné osoby, jsou věci nezbytnou a nevyhnutelnou sou-
ÿástí života. Musíme bydlet, oblékat se, mít nábytek, náőadí,
dopravní prostőedky. V našem životě mohou existovat věci,
kterých si ceníme pro jejich krásu nebo vlastnosti. Věcí si
musíme vážit, ne jimi pohrdat. Každá věc má své Bytí, je
doÿasnou formou, která má svţj pţvod v beztvarém Životě,
zdroji všech věcí, všech bytostí, všech forem. Lidé ve staro-
věku věőili, že všechno, dokonce i takzvané neživé objek-
ty, v sobě má ducha, a v tomto ohledu byli blíž pravdě, než
jsme my dnes. Když žijete ve světě utlumeném duševní ab-
strakcí, necítíte živost vesmíru. Většina lidí nežije v existující
realitě, ale pojmové.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Nemţžeme si opravdu vážit věcí, pokud je budeme pou-

žívat jako prostőedky k sebezdokonalení, to znamená, když
se skrze ně snažíme najít sami sebe. Pőesně to dělá ego.
Když se ego identiÀkuje s věcmi, vytvoőí si k nim vztah, za-
ÿne být jimi posedlé, což vytváőí naši konzumní spoleÿnost
a hospodáőské struktury, kde jediným měőítkem pokroku je
mít stále víc. Nekontrolované úsilí mít víc a nekoneÿný rţst
je dysfunkcí a onemocněním. Je to stejná dysfunkce, jakou
projevují rakovinné bułky, jejichž jediným cílem je množit
se, a pőitom si neuvědomují, že tím zniÿí i sebe, protože niÿí
organismus, jehož jsou souÿástí. Někteőí ekonomové jsou
tak navázaní na pőedstavu rţstu, že se nemohou osvobodit
od tohoto slova, takže o recesi mluví jako o období „zápor-
ného rţstu“.
Velkou ÿást života mnoha lidí pohltí obsedantní zaujetí
věcmi. Hromadění věcí je jedním z neduhţ naší doby. Po-
kud už nedokážete vnímat život, kterým jste vy, je pravdě-
podobné, že svţj život zaplníte věcmi. Navrhuji vám, abyste
prozkoumali svţj vztah ke světu věcí pomocí sebepozoro-
vání a soustőedili se zejména na věci, které oznaÿujete slo-
vem „moje“. Musíte být ostražití a upőímní vţÿi sobě, abyste
zjistili, zda se váš pocit vlastní hodnoty spojuje s věcmi, kte-
ré vlastníte. Vyvolávají ve vás urÿité věci nenápadný pocit
dţležitosti a nadőazenosti? Cítíte se méněcenní, když máte
méně věcí než ostatní? Mluvíte nonšalantně o věcech, kte-
ré vlastníte, nebo se jimi chlubíte, abyste zvýšili pocit vlast-
ní hodnoty v oÿích někoho jiného a jejich prostőednictvím
i ve vlastních oÿích? Když má někdo jiný víc než vy nebo
Eckhart Tolle 45
ztratíte něco cenného, cítíte vztek, rozÿílí vás to nebo se cí-

títe ponížení?
Ztracený prsten
Když jsem pţsobil jako poradce a duchovní uÿitel, dva-
krát týdně jsem navštěvoval ženu, jejíž tělo niÿila rakovina.
Měla pőes ÿtyőicet, byla uÿitelkou a lékaői jí dávali ještě něko-
lik měsícţ života. Během těchto návštěv jsme někdy proho-
dili pár slov, ale hlavně jsme spolu tiše seděli. Tato žena pői
tom zažila své první vnitőní záblesky ticha a klidu, o jakých
během rušného života uÿitelky ani netušila.
Jednoho dne jsem ji však našel velmi rozrušenou
a rozzlobenou. „Co se stalo?“ zeptal jsem se. Její diaman-
tový prsten, který měl pro ni znaÿnou peněžní, ale též cito-
vou hodnotu, zmizel. Byla si jistá, že ho ukradla žena, která
o ni každý den několik hodin peÿovala. Őekla, že nechápe,
jak někdo mţže být tak chladnokrevný a bezcitný a tohle jí
udělat. Zeptala se mě, zda by měla tu ženu konfrontovat,
nebo zda by bylo lepší okamžitě zavolat policii. Őekl jsem,
že jí nemţžu poradit, co má dělat, ale požádal jsem ji, aby
se zamyslela, jak dţležitý je prsten nebo cokoli jiného právě
v tomto okamžiku jejího života. „Vy to nechápete,“ őekla.
„Byl to prsten mé babiÿky. Dokud jsem neonemocněla a ne-
otekly mi prsty, nosila jsem ho každý den. Pro mě je to víc
než jen prsten. Jak nemám být naštvaná?“
Rychlost její reakce, hněv a obrana v jejím hlase nazna-
ÿovaly, že ještě není natolik pőítomná, aby pohlédla do své-
ho nitra a oddělila svou reakci od události, a obojí pouze
pozorovala. Její hněv a obrana byly známkou toho, že z ní

mluví ego. Őekl jsem: „Položím vám pár otázek, ale místo
toho, abyste mi odpověděla, hledejte odpovědi ve svém nitru.
Po každé otázce udělám krátkou pőestávku. Odpovědi nemu-
sejí mít nutně formu slov.“ Őekla, že je pőipravena naslouchat.
Zeptal jsem se: „Dokážete si pőedstavit, že se budete muset
prstenu vzdát, možná že už celkem brzy? Kolik ÿasu bude-
te potőebovat, než budete pőipravena vzdát se ho? Stanete se
někým horším, když se ho vzdáte? Ovlivní jeho ztráta to, ÿím
jste?“ Po poslední otázce bylo několik minut ticho.
Když zaÿala znovu mluvit, na její tváői se objevil úsměv
a zdálo se, že je klidná. „Po poslední otázce jsem si uvě-
domila něco dţležitého. Nejprve jsem hledala odpověĐ ve
své mysli a ta mi őekla: ‚Ano, samozőejmě, byla jsi poníže-
na.‘ Pak jsem tu otázku položila sama sobě: ‚Bylo to, kým
jsem, poníženo?‘ Tentokrát jsem se snažila spíše vycítit než
promyslet odpověĐ. A najednou jsem pocítila své já. Nikdy
jsem nic podobného necítila. Mohu-li pocítit své já tak silně,
tak to, kým jsem, nebylo vţbec poníženo. Poőád to cítím,
něco klidného, ale velmi živého.“
„To je radost z Bytí,“ őekl jsem. „Mţžete ji pocítit pouze
tehdy, když vystoupíte ze své hlavy. Bytí musíte cítit. Ne-
mţže být myšlenkou. Ego o tom neví, protože se skládá
z myšlenek. Prsten byl opravdu ve vaší hlavě jako myšlenka,
kterou jste si zaměnila se svým Já. Myslela jste si, že Já nebo
ÿást vašeho Já je v tom prstenu.“
„Cokoli ego hledá a k ÿemu se pőipoutává, je jen náhraž-
kou Bytí, které ego nemţže pocítit. Mţžete si cenit věcí
Eckhart Tolle 47
a mít je ráda, ale kdykoli se k nim pőipoutáte, budete vědět,

že je to ego. A vy doopravdy nikdy nejste pőipoutána k věci,
ale pouze k myšlence, která v sobě zahrnuje „já“, „mě“ nebo
„moje“. Pokaždé, když zcela akceptujete ztrátu, dostáváte se
za hranice ega a objeví se to, kým opravdu Jste, vaše Já, jež
je vědomé.“
Őekla: „TeĐ už rozumím Ježíšovým slovţm, která mi
pőedtím nedávala smysl: ‚Když se s tebou někdo chce soudit,
aby tě pőipravil o košili, nech mu i plášř.‘“
„To je pravda,“ odpověděl jsem. „Neznamená to, že byste
nikdy neměli zamykat dveőe. Spíše jde o to, že vzdát se věci
je někdy projevem daleko větší síly než o ni bojovat nebo na
ní lpět.“
V posledních několika týdnech života její tělo zesláblo,
ale ona zaÿala být stále záőivější, jako by skrze ni prosvíta-
lo světlo. Zbavila se mnoha věcí ze svého majetku, některé
z nich darovala ženě, o níž si myslela, že jí ukradla prsten.
S každou věcí, které se zbavila, se prohlubovala její radost.
Když mi zavolala její matka, aby mi dala vědět, že zemőe-
la, zmínila se také, že po její smrti našli prsten v lékárniÿce
v koupelně. Vrátila ta žena prsten, nebo byl ve skőíłce po
celou dobu? To se nikdo nikdy nedozví. Jednu věc ale víme:
Každá zkušenost, kterou vám život pőináší, je velmi užiteÿ-
ná pro rţst vašeho vědomí. A jak budete vědět, že je to zku-
šenost, kterou potőebujete? Protože je to zkušenost, kterou
prožíváte právě v té chvíli.
Je tedy něco špatného na tom, být hrdý na svţj majetek
nebo cítit zášř vţÿi lidem, kteőí mají víc než vy? Vţbec ne.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Pocit hrdosti, potőeba vyniknout, zdánlivé zdokonalení sebe

sama skrze „mít víc, než“ a pocit ponížení, protože máme
„méně, než“ nejsou ani správné, ani nesprávné – je to ego.
Ego není špatné; je to jen nevědomí. Jakmile si ho uvědomí-
te u sebe, zaÿnete ho pőekonávat. Neberte ego pőíliš vážně.
Všimnete-li si u sebe egoického chování, usmějte se. Někdy
se dokonce mţžete zasmát i nahlas. Jak se lidstvo mohlo ne-
chat tak dlouho klamat? Pőedevším víme, že ego není osob-
ní. Není tím, ÿím jste. Pokud se domníváte, že ego je váš
osobní problém, je to jen další projev ega.
Iluze vlastnictví
Co to znamená, „něco vlastnit“? Co to znamená, že se
něco stane „mým“? Pőedstavte si, že stojíte na ulici v New
Yorku, ukážete na obrovský mrakodrap a őeknete: „Ta bu-
dova je moje. Vlastním ji.“ Znamená to, že jste buĐ velmi
bohatý, nebo blouzníte, nebo jste lháő. V každém pőípadě
vyprávíte pőíběh, v němž se myšlenková forma „já“ a myš-
lenková forma „budova“ slouÿily do jedné formy. Tak fun-
guje mentální koncept vlastnictví. Kdyby všichni souhlasili
s vaším pőíběhem, jejich souhlas by potvrdil váš pőíběh. Jste
bohatý. Pokud by s ním nesouhlasil nikdo, poslali by vás
k psychiatrovi. Jste blázen nebo patologický lháő.
Je dţležité si uvědomit, že pőíběh a myšlenkové formy,
které tvoőí pőíběh – ař už s ním lidé souhlasí, nebo ne –, ne-
mají absolutně nic spoleÿného s tím, kdo jste. I kdyby s ním
lidé souhlasili, v koneÿném dţsledku je to Àkce. Mnoho lidí
si neuvědomuje, dokud nejsou na smrtelné posteli a všechno
Eckhart Tolle 49
vnější neztratí význam, že žádná věc nikdy neměla nic spoleÿ-

ného s tím, kdo jsou. V blízkosti smrti se nakonec celý kon-
cept vlastnictví ukáže jako bezvýznamný. V posledních oka-
mžicích života si pak lidé uvědomí, že zatímco po celý svţj
život hledali dokonalejší já, to, co hledali doopravdy – své
Bytí –, tu vlastně bylo poőád. Z velké ÿásti ale bylo zastőeno,
protože lidé se identiÀkovali s věcmi, což v koneÿném dţ-
sledku znamenalo, že se identiÀkovali se svou myslí.
„Blahoslavení chudí duchem,“ őekl Ježíš, „neboř jejich
bude království nebeské.“2 Co znamená „chudí duchem“?
Žádná vnitőní zátěž, žádné ztotožnění. Ne s věcmi, ale ani
s žádnými mentálními pojmy, které v sobě zahrnují pocit
spojený s „já“. A co je „království nebeské“? Prostá, ale hlu-
boká radost z Bytí, která se dostaví, když se vzdáte jakého-
koli ztotožłování a stanete se „chudými duchem“.
To je dţvod, proÿ se zőeknutí veškerého majetku považo-
valo za duchovní cviÿení na Západě i Východě. Ale skuteÿ-
nost, že se zőeknete majetku, vás automaticky neosvobodí
od ega. Ego se bude snažit zajistit si pőežití tím, že najde
něco jiného, s ÿím se ztotožní, napőíklad mentální obraz
sebe jako někoho, kdo pőekonal veškerý zájem o hmotné
statky, a tudíž je lepší a duchovnější než ostatní. Existují
lidé, kteőí se vzdali veškerého majetku, ale mají větší ego než
někteőí milionáői. Pokud se zbavíte jednoho druhu identi-
Àkace, ego si rychle najde jinou identiÀkaci. V koneÿném
dţsledku je mu jedno, s ÿím se ztotožní, dţležité je, že má
2
Matouš 5:3
svou identitu. Boj proti konzumnímu zpţsobu života nebo

proti soukromému vlastnictví bude jen další myšlenkovou
formou, dalším mentálním postojem, který mţže nahradit
ztotožnění s majetkem. Jejich prostőednictvím získáte pocit,
že jste lepší než ostatní. Jak uvidíme později, považovat sebe
za lepší a ostatní za horší je jedním ze základních vzorcţ
egoické mysli, jednou z hlavních forem nevědomí. Jinými
slovy, obsah ega se mţže měnit; struktura mysli, která ho
udržuje pői životě, se nemění.
Jedním z nevědomých pőedpokladţ je, že identiÀkace
s materiálním objektem prostőednictvím pőedstavy vlastnictví
propţjÿí vašemu „já“ větší dţvěryhodnost a trvalost. Platí to
zejména pro budovy a ještě více pro pţdu, protože to je jediný
majetek, který nelze zniÿit. Absurdita vlastnictví se stává ještě
zőejmější v pőípadě pţdy. V dobách osídlování Severní Ameri-
ky považovali pţvodní obyvatelé vlastnické vztahy k pţdě za
nepochopitelný koncept. A tak když jim Evropané dali pode-
psat stejně nepochopitelné kousky papírţ, o pţdu pőišli. Cítili
to tak, že oni patőí k zemi, ale pţda nepatőí jim.
Ego má tendenci srovnávat vlastnictví s Bytím: Mám,
tedy jsem. A ÿím víc mám, tím víc jsem. Ego pőežívá díky
srovnávání. Jak vás vidí ostatní, tak se vidíte i vy sami. Kdy-
by byli všichni bohatí a všichni žili na zámku, váš zámek
nebo vaše bohatství by vám již neposloužily k posílení sebe-
vědomí. Mohli byste se pőestěhovat do prosté chatrÿe, vzdát
se bohatství a získat identitu tím, že budete okolím i sebou
považován za duchovnějšího ÿlověka, než jsou ostatní. To,
jak vás vnímají ostatní, je zrcadlo, ve kterém vidíte, jací jste
Eckhart Tolle 51
a ÿím jste. Pocit vlastní hodnoty je ve většině pőípadţ spojen

s tím, jakou hodnotu máte v oÿích jiných lidí. Potőebujete
ostatní, aby vám dali pocit existence, a pokud žijete v kul-
tuőe, která do znaÿné míry srovnává sebehodnocení s tím,
kolik a co máte, a tento kolektivní klam nedokážete prohléd-
nout, po zbytek života budete odsouzeni k honbě za věcmi
v marné naději, že najdete svou hodnotu a své pravé „já“.
Jak se zbavíte pőipoutanosti k věcem? Ani to nezkoušej-
te. Je to nemožné. Pőipoutanost k věcem zmizí sama od sebe,
jakmile se v nich pőestanete hledat. Do té doby si prostě mu-
síte svou pőipoutanost k věcem uvědomovat. Někdy si neu-
vědomíte, že jste k něÿemu pőipoutáni, dokud nehrozí, že tu
věc ztratíte, nebo dokud ji neztratíte úplně. Pokud vás to vy-
vede z rovnováhy, jste nervózní, a tak dále, znamená to, že jste
k ní pőipoutáni. Pokud si ale uvědomujete, že se ztotožłujete
s věcí, ztotožnění už není úplné. „Jsem si vědom toho, že si
uvědomuji pőipoutanost.“ To je zaÿátek transformace vědomí.
Chtění: Potřeba mít víc

Ego se ztotožłuje s vlastněním, ale jeho uspokojení
z vlastnění je relativně povrchní a trvá jen krátce. Uvnitő zţ-
stává hluboko zakoőeněný pocit nespokojenosti a neúplnosti,
že „nemá dost“. „Nemám ještě dost“ v őeÿi ega ve skuteÿ-
nosti znamená: „Nejsem ještě dostateÿné.“
Jak jsme viděli, vlastnění – pőedstava vlastnictví – je Àk-
ce vytvoőená egem, aby si zajistilo pevnost a trvalost, aby
vyniklo, bylo výjimeÿné. Vzhledem k tomu, že prostőed-
nictvím vlastnění nemţžete nalézt sami sebe, existuje jiná,
silnější hnací síla, jež souvisí se strukturou ega: potőeba

vlastnit ještě víc, kterou mţžeme také nazvat „chtění“. Žád-
né ego nevydrží dlouho, aniž by nechtělo ještě víc. Z toho-
to dţvodu chtění udržuje ego pői životě mnohem víc než
vlastnění. Ego víc touží chtít, než by chtělo vlastnit. A tak
povrchní uspokojení, že něco máme, je vždy nahrazeno
chtěním. Je to psychologická potőeba mít víc, to znamená
mít víc věcí, se kterými se mţžeme ztotožnit. Není to však
skuteÿná potőeba, je to jen návyk.
V některých pőípadech je psychologická potőeba mít víc
ÿi pocit nedostatku pro ego tak pőíznaÿná, že se pőenese
až na fyzickou úroveł a změní se na nenasytný hlad. Buli-
mici se ÿasto pőinutí zvracet, aby mohli pokraÿovat v jídle.
Hladová je jejich mysl, ne tělo. Lidé trpící touto poruchou
pőíjmu potravy by se mohli vyléÿit, kdyby se pőestali ztotož-
łovat se svou myslí, navázali kontakt se svým tělem a raději
vnímali skuteÿné potőeby těla než pseudopotőeby egoické
mysli.
Někdy ego pőesně ví, co chce, a svţj cíl se snaží dosáh-
nout drsným a bezohledným zpţsobem – staÿí zmínit þin-
gischána, Stalina, Hitlera. Energie jejich chtění však vytvo-
őila opaÿnou energii stejné intenzity, která nakonec vedla
k jejich pádu. Ale než k tomu došlo, zpţsobili mnoho ne-
štěstí sobě, a zejména jiným lidem, jinak őeÿeno, rozpoutali
peklo na zemi. Ego má většinou protichţdné touhy. Chce
rţzné věci v rţzných ÿasech nebo dokonce ani neví, co chce,
s výjimkou toho, co nechce: pőítomný okamžik. Znepoko-
jení, neklid, nuda, úzkost, nespokojenost jsou výsledkem
Eckhart Tolle 53
nenaplněného chtění. Chtění je strukturální, a dokud tato

mentální struktura ve vás pőetrvává, žádný obsah nemţže
poskytnout trvalejší a dlouhodobější naplnění. Intenzivní
chtění, které nemá žádný konkrétní objekt, ÿasto nalezneme
ve stále se rozvíjejícím egu teenagerţ, z nichž někteőí jsou
neustále negativní a nespokojení.
Fyzická potőeba jídla, vody, pőístőeší, obleÿení a základ-
ního vybavení by mohla být snadno zajištěna pro všechny
lidi na planetě, kdyby nebylo nevyváženosti zdrojţ, zapőí-
ÿiněných šílenou a sobeckou potőebou chamtivého ega mít
víc. Obecným projevem této nenasytnosti jsou ekonomic-
ké struktury tohoto světa, napőíklad obrovské korporace,
egoické subjekty, které navzájem soupeőí o to, kdo bude mít
víc. Jejich jediným cílem je zisk a tento cíl sledují s naprostou
bezohledností. Pőíroda, zvíőata, lidi, dokonce i jejich vlastní
zaměstnanci nejsou niÿím jiným než ÿíslicemi v rozvaze, ne-
živými objekty, které mají být použity a pak vyhozeny.
Myšlenkové formy „já“, „moje“, „víc než“, „já chci“, „po-
tőebuji“, „musím mít“ a „ne dost“ nesouvisejí s obsahem, ale
se strukturou ega. Obsah je vzájemně zaměnitelný. Dokud
nerozeznáte tyto myšlenkové formy uvnitő sebe, dokud zţ-
stanou ve vašem nevědomí, budete jim věőit; budete nuceni
őídit se těmito podvědomými myšlenkami, odsouzeni k hle-
dání a nenalézání – protože když pţsobí tyto myšlenkové
formy, žádný majetek, místo, osoba nebo poměry vás nikdy
neuspokojí. Dokud budou fungovat egoické struktury, neu-
spokojí vás žádný obsah. Bez ohledu na to, co máte nebo co
získáte, nebudete šřastní. Vždy budete hledat něco jiného,
co slibuje větší naplnění, co slibuje, že zdokonalí vaše já

a zaplní pocit nedostatku ve vašem nitru.
Ztotožnění se s tělem
Kromě objektţ je další základní formou ztotožnění se
s tělem. Tělo mţže být ženského nebo mužského pohlaví,
takže být mužem nebo ženou tvoőí významnou souÿást lid-
ského já. Pohlaví se stává identitou. IdentiÀkace s pohlavím
je podporována v raném věku a to vám vnucuje jistou roli,
tlaÿí vás to do podmíněných vzorcţ chování, které ovlivłu-
jí všechny aspekty života, nejen sexualitu. Je to role, v níž
je uvězněno hodně lidí – mnohem ÿastěji se tak děje v ně-
kterých tradiÿních spoleÿnostech než v západní kultuőe, kde
ztotožnění s pohlavím zaÿíná poněkud slábnout. V někte-
rých tradiÿních kulturách to nejhorší, co se ženě mţže stát,
je být neplodná nebo zţstat svobodná. U mužţ je to nedo-
stateÿná potence nebo neschopnost zplodit potomka. Smysl
života se odvíjí od splnění úkolţ, které ÿlověku ukládá jeho
pohlavní identita.
Lidé na Západě sami sebe posuzují podle fyzického
vzhledu těla. To znamená, zda je jejich tělo v porovnání
s ostatními silné nebo slabé, zda jsou fyzicky hezcí nebo oš-
kliví. Mnozí lidé odvozují svou vlastní hodnotu od fyzické
síly, dobré kondice a vnějšího vzhledu. Jiní zas mají pocit
méněcennosti a nedostateÿnosti, protože vnímají své tělo
jako ošklivé nebo nedokonalé.
V některých pőípadech je vnímaný mentální obraz svého
těla úplným zkreslením reality. Mladá žena si mţže o sobě
Eckhart Tolle 55
myslet, že trpí nadváhou, a proto hladoví, i když je ve sku-

teÿnosti docela štíhlá. Nevidí své tělo takové, jaké je do-
opravdy. Jediné, co „vidí“, je mentální koncept svého těla,
který jí őíká: „Jsem tlustá.“ Nebo: „Budu tlustá.“ Pőíÿina to-
hoto stavu tkví v identiÀkaci s myslí. Lidé se zaÿali více zto-
tožłovat se svou myslí, což je vlastně vystupłování egoické
dysfunkce, a proto v posledních desetiletích došlo k drama-
tickému nárţstu výskytu anorexie. Kdyby se lidé trpící touto
nemocí dokázali na své tělo podívat bez rušivých soudţ své
mysli, nebo dokonce rozpoznat ty soudy takové, jaké jsou,
a pőestali jim věőit – nebo ještě lépe, kdyby mohli cítit své
tělo zevnitő –, zaÿali by se uzdravovat.
Lidé, kteőí se identiÀkují se svým dobrým vzhledem, kon-
dicí a schopnostmi, trpí, když tyto atributy zaÿnou slábnout
a mizet, což je pőirozené. Samotná jejich identita, vycházející
z těchto atributţ, je pak ohrožena kolapsem. V obou pőípa-
dech, ař už je tělo ošklivé, nebo krásné, lidé odvozují znaÿ-
nou ÿást své identity – pozitivní nebo negativní – od svého
těla. Abychom byli pőesnější, odvozují svou identitu od my-
šlenek spojených s „já“, které si mylně spojují s mentálním
obrazem nebo pőedstavou o svém těle, což koneckoncţ není
nic víc než fyzická forma a tu ÿeká stejný osud jako všechny
pomíjivé formy, tedy zánik.
Když stavíme na stejnou úroveł fyzické, smyslově vní-
mané tělo, které stárne, chőadne a umírá s „já“, vždy to vede
k utrpení. Upustit od identiÀkace s tělem neznamená, že ho
budete zanedbávat, pohrdat jím nebo o něj pőestanete pe-
ÿovat. Pokud je tělo silné, krásné a plné energie, mţžete si
tyto vlastnosti vychutnat a ocenit – dokud trvají. Fyzickou

kondici a vzhled si mţžete také zlepšit správnou výživou
a cviÿením. Pokud nespojujete tělo s tím, kdo jste, vaši iden-
titu nebo pocit vlastní hodnoty neovlivní skuteÿnost, že krá-
sa těla pomine a zaÿne slábnout a chőadnout. Kromě toho,
když tělo zaÿne slábnout, pőes slábnoucí formu mţže snad-
něji proniknout světlo vědomí neboli beztvará dimenze.
Nejsou to jen lidé s dokonalým nebo téměő dokonalým
tělem, kteőí svou identitu staví na stejnou úroveł s tělem. Ale
stejně snadno se mţžete identiÀkovat s „problematickým“
tělem a pőetvoőit nedokonalost, onemocnění nebo zdravotní
postižení na svou identitu. Poté o sobě mluvíte a pőemýšlí-
te jako o „trpícím“ tím ÿi oním chronickým onemocněním
nebo zdravotním postižením. Dostane se vám velké pozor-
nosti od lékaőţ a dalších lidí, kteőí neustále potvrzují vaši
pojmovou identitu trpícího nebo pacienta. Potom nevědomě
lpíte na nemoci, protože se stala nejdţležitější souÿástí toho,
jak vnímáte sami sebe. Stane se další myšlenkovou formou,
s níž se ego mţže ztotožnit. Jakmile ego najde svou identitu,
nechce se jí vzdát. Je to neuvěőitelné, ale stává se to, že ego
pői hledání silnější identity mţže vytváőet – a také vytváőí –
nemoci, s cílem skrze ně posílit sebe sama.
Procítění vnitřního těla

I když je ztotožnění s vlastním tělem jednou z nejzáklad-
nějších forem ega, dobrá zpráva je, že patőí mezi ty, které
mţžete nejsnadněji pőekonat. Nestaÿí ale pőesvědÿit sama
sebe, že nejste svým tělem. Musíte pőesunout pozornost od
Eckhart Tolle 57
vnější formy svého těla a od myšlenek o těle – že je krásné,

ošklivé, silné, slabé, pőíliš tlusté, pőíliš hubené – k pocitu ži-
vosti uvnitő. Nezáleží na tom, jak vypadá vaše tělo zvenÿí,
protože za vnější formou je živé energetické pole.
Pokud nevíte, zda si „vnitőní tělo“ uvědomujete, zavőete na
chvíli oÿi a vnímejte, zda v rukou pociřujete živost nebo ener-
gii. Nespoléhejte se na svou mysl, protože vám őekne: „Nic
necítím.“ Možná vám také őekne: „Dej mi něco zajímavého
k pőemýšlení.“ Takže namísto toho, abyste se ptali své mys-
li, soustőeĐte se raději pőímo na ruce. Vnímejte v nich jemný
pocit živosti. Je tam. Musíte se jen soustőedit. Nejprve mţže-
te vnímat slabé brnění, později v nich pocítíte energii nebo
aktivitu. Udržíte-li svou pozornost u rukou, pocit živosti po
chvíli zesílí. Někteőí lidé dokonce nemusejí ani zavőít oÿi. Ucí-
tí své „vnitőní ruce“ během ÿtení těchto őádkţ. Pak pőejděte
k chodidlţm, soustőeĐte na ně svou pozornost po dobu jedné
minuty nebo déle a vnímejte ruce i chodidla souÿasně. Pak
zapojte další ÿásti těla – nohy, ruce, bőicho, hrudník a tak dále
–, dokud si neuvědomíte vnitőní tělo jako živý celek.
To, ÿemu őíkám „vnitőní tělo“, není skuteÿné tělo, ale ži-
votní energie, most mezi formou a nehmotnou sférou. Snaž-
te se vnímat vnitőní tělo tak ÿasto, jak je to možné. Po chvíli
nebudete muset zavőít oÿi a budete ho cítit. Pokuste se na-
pőíklad zjistit, jestli dokážete vnímat vnitőní tělo, když bu-
dete někoho poslouchat. Možná to zní jako paradox: Když
budete v kontaktu s vnitőním tělem, nebudete se ztotožło-
vat s fyzickým tělem ani s vaší myslí. To znamená, že se již
neztotožłujete s formou, pőesunuli jste se od identiÀkace
s formou k světu bez forem, který mţžeme nazvat Bytím.

To je podstata vaší identity. Uvědomění těla vás pőipoutá
k pőítomnému okamžiku, a vy se tak vysvobodíte z pout
ega. Tímto zpţsobem též posílíte imunitní systém a povzbu-
díte samoléÿicí schopnost organismu.
Opomíjení bytí
Ego se vždy ztotožłuje s formou, hledá se v ní, a tím se
v ní ztrácí. Formami nejsou jen materiální pőedměty a fyzická
těla. Podstatnější než vnější formy – věci a těla – jsou myšlen-
kové formy, které neustále vznikají v oblasti vědomí. Jsou to
energetické formace, jemnější a méně kompaktní než hmota,
pőesto jsou ale formami. To, co vnímáte jako hlas ve vaší hla-
vě, jenž neustále mluví, je neustálý proud nutkavých myšlenek.
Když vaši pozornost úplně pohltí každá myšlenka, když se
natolik ztotožłujete s hlasem ve své hlavě, a emocemi, které
ho doprovázejí, že se ztratíte v každé myšlence a každé emoci,
pak se úplně ztotožłujete s formou a jste v zajetí ega. Ego je
shlukem opakujících se myšlenkových forem a podmíněných
mentálně-emocionálních modelţ, které v sobě obsahují „já“.
Ego vzniká ve chvíli, když se váš smysl Bytí, „já jsem“, což je
beztvaré vědomí, smísí s formou. To je smysl ztotožnění. To
je opomíjení Bytí, primární omyl, iluze absolutní oddělenosti,
která realitu promění v noÿní mţru.
Od Descartova omylu k Sartrovu vhledu

Descartes, À lozof sedmnáctého století, považovaný za
zakladatele moderní À lozoÀe, vyjádőil ve svém slavném
Eckhart Tolle 59
výroku (který on považoval za základní pravdu), primár-

ní omyl: „Myslím, tedy jsem.“ Ve výroku našel odpověĐ
na otázku: „Je něco, co mţžu vědět s naprostou jistotou?“
Uvědomil si, že nade vši pochybnost je jen fakt, že neustá-
le pőemýšlí, a tak položil rovnítko mezi myšlení a Bytí, to
znamená mezi identitu – já jsem – a myšlení. I když o tom
neměl ani ponětí, místo koneÿné pravdy objevil koőeny
ega.
Trvalo téměő tői sta let, než další slavný Àlozof v tomto
výroku objevil něco, co Descartes, stejně jako všichni ostat-
ní, pőehlédl. Jmenoval se Jean-Paul Sartre. Hluboce se zamy-
slel nad Descartovým výrokem „myslím, tedy jsem“, a na-
jednou si uvědomil, že: „Vědomí, které őíká ‚já jsem‘, není
vědomím, které myslí.“ Co tím myslel? Pokud si uvědomu-
jete, že myslíte, toto uvědomění není souÿástí myšlení. Je to
jiný rozměr vědomí, a toto vědomí őíká: „Jsem.“ Kdyby ve
vás nebylo nic jiného, jen myšlenky, nevěděli byste, že pőe-
mýšlíte. Byli byste jako snílek, který neví, že sní. Ztotožni-
li byste se s každou myšlenkou, stejně jako snílek s každým
obrazem ve snu. Mnoho lidí tak žije. Jsou jako náměsíÿní,
uvízli v pasti starého zpţsobu uvažování, které nepőetržitě
obnovuje stejnou děsivou realitu. Když víte, že sníte, zname-
ná to, že během snu jste bdělí. Dosáhnete dalšího rozměru
vědomí.
Sartrţv vhled má nesmírný význam, i když on sám
byl ještě pőíliš ztotožněn s myšlením a neuvědomoval si
úplný význam toho, co objevil: vznikající novou dimenzi
vědomí.
Klid, který překonává veškeré chápání

Existuje mnoho lidí, kteőí v dţsledku nějaké tragické ztrá-
ty zažili nový rozměr vědomí. Někteőí pőišli o všechen svţj
majetek, ztratili děti nebo partnera, sociální postavení, po-
věst nebo fyzické schopnosti. V některých pőípadech lidé
ztratili ve válce nebo během katastrof všechno najednou
a nezţstalo jim „nic“. Mohli bychom to nazvat mezní situ-
ací. Pőišli o všechno, s ÿím se ztotožłovali, co jim dávalo
pocit vlastního „já“. Intenzivní pocity strachu a úzkosti, kte-
ré tito lidé pociřovali zpoÿátku, najednou a nevysvětlitelně
ustoupily a vystőídal je posvátný pocit Pőítomnosti, hluboký
klid a vyrovnanost, a oni se úplně zbavili strachu. Tento stav
musel poznat i sv. Pavel, který použil výraz „Boží pokoj,
pőevyšující každé pomyšlení“.3 A skuteÿně, tento klid nedává
smysl a lidé, kteőí ho zažili, se ptají sami sebe: Jak je možné,
že cítím takový klid po tom všem, co se mi pőihodilo?
OdpověĐ je jednoduchá, jakmile si uvědomíte, co je ego
a jak funguje. Když zmizí formy, se kterými jste se ztotožnili
a dávaly vám pocit vlastního já, mţže to vést ke kolapsu ega,
protože ego je identiÀkace s formou. Když není nic, s ÿím
byste se ztotožnili, kdo jste? Když formy kolem vás zanik-
nou nebo se ocitnete v blízkosti smrti, pak vaše Bytí, pocit
„já jsem“ se osvobodí od forem: Duch se vysvobodí z věze-
ní hmoty. Uvědomíte si, že vaše hlavní identita je beztvará,
je to všeprostupující Pőítomnost, Bytí, pőedcházející všechny
formy, všechny identiÀkace. Uvědomíte si, že vaší pravou
3
Filipským 4:7
Eckhart Tolle 61
identitou není to, s ÿím se ztotožłuje vědomí, ale vědomí

samo. To je Boží pokoj. Koneÿná pravda o tom, kdo jste, ne-
spoÿívá v „já jsem to“ nebo „já jsem tamto“, ale v „já jsem“.
Ne každý, kdo prožije velkou ztrátu, zažije také probu-
zení a pőestane se ztotožłovat s formami. Někteőí si oka-
mžitě vytvoőí silnou mentální pőedstavu nebo myšlenkovou
formu, ve které sebe vidí jako oběř, ař už se jedná o okol-
nosti, jiné osoby, nespravedlivý osud, ÿi Boha. S touto myš-
lenkovou formou a emocemi, které vytvoőí, jako jsou hněv,
zášř, sebelítost a tak dále, se lidé ztotožní, a zaplní tak místo
po všech pőedchozích identiÀkacích, které po ztrátě zmize-
ly. Jinými slovy, ego rychle najde novou formu. Skuteÿnost,
že tato nová forma je velmi nešřastná, ego pőíliš nezajímá,
protože má novou identitu a je mu jedno, zda dobrou, nebo
špatnou. Ve skuteÿnosti bude toto nové ego nepőístupnější
a nekompromisnější než staré ego.
Vždy, když dojde k nějaké tragické události, máte dvě
možnosti – buĐ jí budete vzdorovat, nebo se podvolíte. Ně-
kteőí lidé zaÿnou být zatrpklí nebo rozzlobení; jiní zaÿnou
být soucitní, moudőí a laskaví. Když se podvolíte, znamená
to, že ve svém nitru pőijmete to, co je. Jste otevőeni živo-
tu. Odpor znamená, že se uzavőete ve svém nitru, zpevníte
krunýő ega. Uzavőete se. Cokoli uděláte ve stavu vnitőního
odporu (také bychom ho mohli nazvat negativitou), vyvo-
láte tím ještě větší odpor a vesmír nebude na vaší straně;
život nebude vţÿi vám vstőícný. Pőes zavőené okenice slu-
neÿní světlo nepronikne. Když se vnitőně podvolíte, když
se odevzdáte, objeví se nová dimenze vědomí. Vaše jednání
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

bude v souladu s Celkem, podporováno tvţrÿí inteligencí,

nepodmíněným vědomím, s nímž se sjednotíte, jakmile ote-
vőete své nitro. Okolnosti zaÿnou být pőíznivé a lidé vstőícní.
Potkají vás šřastné shody okolností. Pokud nebudete moct
nic udělat, zţstanete pokojní a spolu s odevzdáním se dosta-
ví vnitőní klid. Mţžete dţvěőovat Bohu.
Kapitola třetí
Podstata ega
Většina lidí je zcela ztotožněna s hlasem v hlavě, neustálým

proudem mimovolných a nutkavých myšlenek, a s emocemi,
které je provázejí. Mohli bychom o nich klidně őíct, že jsou
posedlí svou myslí. Dokud si to neuvědomí, sami sebe bu-
dou považovat za lidi, kteőí pőemýšlejí. Ve skuteÿnosti jde
o egoickou mysl. Nazýváme ji egoickou, protože v každé
myšlence – v každé vzpomínce, každé interpretaci, názo-
ru, pohledu, reakci, emoci – je pőítomen pocit vlastního já,
vlastního ega. Z duchovního hlediska je to nevědomí. Myš-
lení a obsah myšlení jsou samozőejmě podmíněny minulostí:
výchovou, kulturou, rodinným zázemím a tak dále. Podsta-
tou veškeré myšlenkové aktivity jsou některé opakující se
a pőetrvávající myšlenky, emoce a reakÿní vzorce, s nimiž se

ztotožłujete nejvíce. Touto podstatou je ego samotné.
Jak jsme viděli, ve většině pőípadţ, když őíkáte „já“, ne-
őíkáte to vy, ale vaše ego. Skládá se z myšlenek a emocí,
z celé őady vzpomínek, se kterými se ztotožłujete, z obvyk-
lých rolí, které hrajete, aniž byste si to uvědomovali, a dále
z kolektivních identiÀkací, jako jsou národnost, nábožen-
ské vyznání, rasa, spoleÿenská tőída nebo politická pőísluš-
nost. Obsahuje také osobní identiÀkace, a to nejen s majet-
kem, ale také s názory, vnějším vzhledem, dlouholetou záští
nebo s pőedstavami o sobě jako lepším nebo ne tak dob-
rém ÿlověku, než jsou ostatní, jako úspěšném ÿlověku nebo
smolaői.
Obsah ega je u každého ÿlověka jiný, ale v každém egu
fungují stejné struktury. Jinými slovy, ega se liší pouze na
povrchu. Hluboko uvnitő jsou všechna stejná. Ale jak mo-
hou být stejná? Pőežívají díky identiÀkaci a oddělení. Když
prožíváte svţj život prostőednictvím svého „já“, které se
skládá z myšlenek a emocí, tedy ega, základ vaší identity je
nejistý, protože myšlenky a emoce jsou pomíjivé, prchavé.
Takže každé ego neustále bojuje o pőežití, snaží se bránit
a rţst. Aby si dokázalo udržet myšlenku vlastního „já“, musí
stvoőit opaÿnou myšlenku těch „druhých“. Pojem „já“ ne-
mţže existovat bez pojmu „ostatní“. Ti „ostatní“ jsou pro
nás mnohem víc „ostatní“, když je vidíme jako své nepőátele.
Na jednom konci tohoto nevědomého egoického vzoru leží
egoický nutkavý zvyk ostatní kritizovat a stěžovat si na ně.
Právě to měl na mysli Ježíš, když őekl: „Jak to, že vidíš tőísku
Eckhart Tolle 67
v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“4

Na druhém konci spektra je fyzické násilí mezi jednotlivci
a války mezi národy. V Bibli zţstala Ježíšova otázka nezod-
povězena, ale odpověĐ samozőejmě zní: Protože když kriti-
zuju nebo odsuzuji druhé, cítím se být lepší než oni.
Nespokojenost a nelibost
Jednou z nejoblíbenějších strategií ega k vlastnímu po-
sílení je stěžování si. Každá stížnost je malým pőíběhem,
který vytvoőí mysl a vy mu úplně uvěőíte. Nezáleží pőitom,
zda si stěžujete nahlas, nebo jen v myšlenkách. Některá ega,
která se možná nemají s ÿím ztotožnit, si snadno vystaÿí se
stěžováním a naőíkáním. Když jste ve spárech takového ega,
kritizování, zejména jiných lidí, je obvyklé a samozőejmě ne-
vědomé, což znamená, že nevíte, co děláte. Souÿástí toho-
to vzorce je negativní hodnocení lidí, a to buĐ pőímo tváőí
v tváő, nebo běžněji, když o nich mluvíte s ostatními, nebo
dokonce jen když o nich pőemýšlíte. Nejhrubší formou ta-
kového hodnocení a oznaÿování jiných lidí jsou nadávky, jež
jsou vlastně potőebou ega mít pravdu a triumfovat nad dru-
hými. „Vţl, parchant, svině“ – to všechno jsou výroky, které
nedokážete podložit argumenty. Dalším, nižším stupínkem
nevědomí je kőik, a ještě níž je fyzické násilí.
Zášř je emoce, která provází stěžování si a duševní ozna-
ÿování lidí a dodává egu ještě více energie. Pod záští a vztekem
rozumíme hoőkost, rozhoőÿenost, ukőivděnost nebo uraženost.
4
Lukáš 6:41
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Vadí vám chamtivost jiných lidí, jejich nepoctivost, neÿestnost,

to, co dělají nebo co udělali v minulosti, co őekli, co se jim ne-
podaőilo udělat, co by měli nebo neměli dělat. Ego miluje zášř
a vztek. Místo toho, abyste pőehlédli nevědomí jiných, pőiőadíte
ho k jejich identitě. A kdo tak uÿiní? Samozőejmě nevědomí ve
vás, vaše ego. Někdy dokonce „chyba“, kterou vidíte u jiných,
ve skuteÿnosti vţbec neexistuje. Je to úplně chybný pohled,
pőedpoklad mysli, která je zvyklá vidět nepőátele, aby povýšila
sebe sama. Někdy lidé opravdu mají nedostatky, ale tím, že se
na ně soustőedíte, zveliÿíte je a nevidíte už nic jiného. Ale to, co
špatně snášíte u jiných, posilujete u sebe.
Jedním z nejúÿinnějších zpţsobţ, jak pőekonat vlastní ego
a rozptýlit kolektivní lidské ego, je nereagovat. Nereagovat do-
kážete pouze tehdy, když si uvědomíte, že něÿí chování vychází
z ega nebo je vyjádőením kolektivní lidské dysfunkce. Když si
uvědomíte, že nejde o nic osobního, nebudete mít potőebu re-
agovat. Tím, že na ego nebudete reagovat, dokážete probudit
v jiných lidech rozvážnost, tedy nepodmíněné vědomí, proti-
klad podmíněného vědomí. V některých pőípadech budete mu-
set podniknout praktické kroky, abyste ochránili sebe pőed hlu-
boce nevědomými lidmi. Mţžete to udělat bez toho, abyste si
je znepőátelili. Vaší nejlepší ochranou je zţstat vědomými. Ne-
pőítelem se ÿlověk stane tehdy, když zaÿnete brát osobně jeho
nevědomí, jeho ego. Nereagovat na ego není projevem slabosti,
ale síly. Dalším slovem pro nereagování je odpuštění. Odpouš-
tět znamená pőehlédnout, nebo spíše prohlédnout. Pői pohledu
skrze ego mţžete zhlédnout zdravý rozum, který je pőítomen
v každé lidské bytosti jako jeho podstata.
Eckhart Tolle 69
Ego si rádo stěžuje a je naštvané nejen na jiné lidi, ale

i na situace. Tak, jak se mţžete zachovat k jinému ÿlověku,
tak se mţžete též postavit k situaci: udělat si z ní nepőítele.
Pak őíkáte věty: „To se nemělo stát. Nechci být tady. Nechci
to dělat. To je nespravedlivé.“ A největším nepőítelem ega je
pőítomný okamžik, to znamená život sám.
Stěžování si ÿi kritiku nesmíme zaměłovat za upozornění
na něÿí chybu nebo nedostatek, který lze napravit. A zdržet se
kritiky nemusí nutně znamenat, že jste se se špatnou kvalitou
nebo nevhodným chováním smíőili. Napőíklad není tőeba za
tím hledat ego, když v restauraci požádáte ÿíšníka, aby vám
ohőál studenou polévku – pokud se budete držet neutrálních
faktţ. „Jak se opovažujete pőinést mi studenou polévku…“ To
už je stěžování si. Je zde slovíÿko „mi“, které se vyžívá v tom,
že ho někdo urazil studenou polévkou, a chce z toho vytěžit
co nejvíce, je to „já“, které si užívá, když mţže někoho kriti-
zovat. Cílem stěžování, o kterém zde mluvíme, není náprava,
ale posílení ega. Někdy je úplně jasné, že ego opravdu nechce
nápravu, aby mohlo pokraÿovat ve stěžování.
Pokuste se zachytit ÿi spíše povšimnout si hlasu ve vaší
v hlavě. Možná právě v této chvíli si na něco stěžuje. Zkuste si
též uvědomit, co to je. Je to hlas ega, podmíněný myšlenkový
vzorec, myšlenka. Pokaždé, když ten hlas uslyšíte, uvědomte si,
že vy nejste tím hlasem. Jste ÿlověkem, který si ho uvědomuje.
Ve skuteÿnosti si uvědomujete, že jste si vědomi hlasu. V poza-
dí je vždy uvědomění. V popőedí je hlas ega. Tímto zpţsobem
se osvobodíte od ega a od nepozorované mysli. Ve chvíli, kdy
si uvědomíte ego, již to nebude ego, ale jen starý podmíněný
myšlenkový model. Ego znamená nevědomí. Uvědomění

a ego nemohou existovat zároveł. Starý myšlenkový vzorec
neboli mentální návyk mţže ještě pőetrvat a na chvíli se znovu
objevit, protože ho pohání energie tisíciletého kolektivního lid-
ského nevědomí, ale pokaždé, když si ho uvědomíte, zeslábne.
Nedůtklivost a ukřivděnost
Aÿkoli zatrpklost je pocit, který je ÿasto spojen se stěžo-
váním a kritizováním, mţže být také doprovázen silnější
emocí, jako je napőíklad hněv, nebo nějakou jinou formou
rozrušení. Hněv a rozÿilení v sobě nesou mnohem silněj-
ší a úÿinnější emocionální náboj. Nespokojenost pak vyústí
do mnohem prudších reakcí, což je další ze zpţsobţ, jakými
se ego stává silnějším. Existuje mnoho lidí, kteőí jen ÿekají
na něco, co by je rozÿílilo nebo znepokojilo, na co by moh-
li zareagovat, vzepőít se. Nikdy netrvá dlouho, než si něco
najdou. „To je nehoráznost,“ őíkají. „Jak se opovažuješ…“
Nebo: „Tohle nesnáším.“ Jsou závislí na hněvu a rozÿilení,
stejně jako jiní na drogách. Tím, že reagují na to ÿi ono, pro-
sazují a upevłují pocit svého já.
Dlouhotrvající zlost lze nazvat kőivdou neboli rozhoőÿe-
ním. Žít s pocitem ukőivděnosti znamená neustále být „pro-
ti“ a to je dţvod, proÿ ukőivděnost pőedstavuje významnou
ÿást ega mnoha lidí. Kolektivní ukőivděnost mţže v psychi-
ce národa nebo kmene pőetrvat po staletí a podnítit neko-
neÿnou spirálu násilí.
Ukőivděnost je silná negativní emoce, spojená s událostí,
jež má někdy koőeny v dávné minulosti, ale je udržována pői
Eckhart Tolle 71
životě nutkavými myšlenkami, opakovaným vyprávěním pőí-

běhu v mysli nebo nahlas – „co mi kdo udělal“ nebo „co nám
kdo udělal“.
Ukőivděnost mţže proniknout i do dalších oblastí vaše-
ho života. Napőíklad když pociřujete ukőivděnost nebo o ní
pőemýšlíte, její negativní emoÿní energie naruší vaše vnímá-
ní události, která probíhá v pőítomnosti, nebo ovlivní zpţ-
sob, jakým mluvíte nebo se chováte k někomu v pőítomnos-
ti. Jediný silný pocit kőivdy staÿí na to, aby otrávil většinu
vašeho života, a udržel vás tak v zajetí ega.
Vyžaduje to urÿitou dávku upőímnosti, abyste si dokáza-
li pőiznat, zda v sobě stále pőechováváte pocit ukőivděnosti,
zda je ve vašem životě někdo, komu jste úplně neodpustili,
zda existuje nějaký „nepőítel“. Pokud zjistíte, že v sobě pőe-
chováváte pocit kőivdy, zaÿněte si kőivdu uvědomovat na
myšlenkové i emocionální úrovni. Zaÿněte si uvědomovat
myšlenky, které pocit ukőivděnosti udržují pői životě, a pro-
ciřte emoce, které jsou reakcí organismu na tyto myšlenky.
Nesnažte se pocitu kőivdy zbavit tím, že odpustíte, proto-
že to nefunguje. Ukőivděnost zmizí pőirozeně sama, když
pochopíte, že nemá žádný jiný úÿel než posílit falešný pocit
„já“, udržet ego. V pochopení najdete osvobození. Ježíšo-
vo uÿení o „odpouštění svým nepőátelţm“ v podstatě mlu-
ví o odstranění jedné z hlavních egoických struktur lidské
mysli.
Minulost nemá žádnou moc zabránit vám prožívat pőí-
tomný okamžik. Tu moc má jen váš pocit ukőivděnosti.
A co je ukőivděnost? Zátěž starých myšlenek a emocí.
Ego má vždy pravdu, ostatní se mýlí

Reptání, stejně jako rýpalství a nepőátelský postoj, posilují
pocit oddělenosti ega, na němž závisí jeho pőežití. Ale také
posilují ego tím, že mu dávají pocit nadőazenosti, ve kterém
se rovněž vyžívá. Nemusí být na první pohled patrné, že
remcání, őekněme na dopravní zácpu, na politiky, „nenasyt-
né boháÿe“, „líné nezaměstnané“ nebo na kolegy, expartne-
ry, na muže nebo ženy, vám dá pocit nadőazenosti. Zde je
dţvod, proÿ je tomu tak. Když si stěžujete, implicitně máte
pravdu vy a osoba nebo situace, na kterou si stěžujete, není
správná nebo nemá pravdu.
Nic neposiluje ego víc než pocit, že má pravdu. Mít prav-
du znamená ztotožnit se s mentální pozicí – hlediskem, ná-
zorem, soudem, pőíběhem. Abyste měli pravdu, potőebujete
samozőejmě někoho, kdo ji nemá. Ego je šřastné, že se ně-
kdo mýlí a ono má pravdu. Jinými slovy, abyste získali silněj-
ší pocit toho, kdo jste, musíte jiným dokázat, že se mýlí, že
nemají pravdu. Nejen ÿlověk, ale také situace mţže být špat-
ná. Všechny stížnosti v podstatě őíkají, že „tohle se nemělo
stát“. Mít pravdu vám ve vztahu k jiné osobě nebo situaci
zajišřuje pozici zdánlivé morální pőevahy. A právě po pocitu
nadőazenosti touží ego, protože jeho prostőednictvím sílí.
Obrana iluze
Fakta nepochybně existují. Pokud őeknete, že světlo je
rychlejší než zvuk, a jiný ÿlověk tvrdí, že opak je pravdou,
máte samozőejmě pravdu vy a on se mýlí. Prostým dţka-
zem tohoto tvrzení je skuteÿnost, že blesk pőedchází hrom.
Eckhart Tolle 73
To znamená, že nejenže máte pravdu, ale vy víte, že ji máte.

Hraje v tom ego nějakou roli? Možná ano, ale ne nutně.
Pokud prostě őeknete, že víte, že je to pravda, ego do to-
hoto tvrzení není zapojeno vţbec, protože zde nedochází
k žádnému ztotožnění. Ztotožnění s ÿím? S myslí a men-
tální pozicí. Ale k takovému ztotožnění mţže dojít velmi
snadno a nenápadně. Když őíkáte „Věőte mi, já to vím“ nebo
„Proÿ mi nikdy nevěőíš?“, mţžete si být jisti, že je za tím
ego. Skrývá se v nenápadném slově „mi“. Prosté konstato-
vání, že světlo je rychlejší než zvuk, aÿkoli pravdivé, je nyní
ve službách iluze, ega. Nakazil ho falešný pocit „já“; stalo se
z něj osobní tvrzení, změnilo se na mentální pozici. „Já“ se
cítí být poníženo nebo uraženo, protože někdo nevěőí, co
„já“ őeklo.
Ego si všechno bere osobně. Reaguje vzplanutím emo-
cí, obranným postojem, možná dokonce agresivitou. Bráníte
pravdu? Ne, samozőejmě, pravda nepotőebuje žádnou obra-
nu. Světlo nebo zvuk se vţbec nestarají o to, co si vy nebo
někdo jiný myslí. Vy bráníte sebe, nebo spíše iluzi sebe, ná-
hradníka, kterého stvoőila mysl. Pőesnější by bylo őíct, že ilu-
ze brání samu sebe. Pokud je i jednoduchá a pőímoÿará őíše
faktţ náchylná k egoickému zkreslení a iluzi, co pak s méně
hmatatelnou őíší názorţ, postojţ a soudţ, tedy myšlenkový-
mi formami, které snadno podléhají nakažení pocitem „já“.
Každé ego si rádo plete názory a stanoviska s fakty. Kro-
mě toho nedokáže rozeznat rozdíl mezi událostí a svou reak-
cí na tuto událost. Každé ego je mistrem selektivního vnímá-
ní a zkreslené interpretace. Pouze prostőednictvím vědomí
– nikoli prostőednictvím myšlení – lze rozlišovat mezi sku-

teÿností a názorem. Pouze prostőednictvím vědomí dokážete
od sebe oddělit situaci a vztek, který v souvislosti s ní cítíte.
Vědomí vám umožní uvědomit si, že existují i jiné zpţsoby,
jak na situaci pohlížet, a jiné zpţsoby, jak se s ní vyrovnat.
Jen skrze uvědomění mţžete vidět situaci nebo osobu jako
celek, a neosvojit si jen jedinou omezenou perspektivu.
Je pravda relativní, nebo absolutní?

Za hranicemi jednoduchých a ověőitelných faktţ se jis-
tota, že „já mám pravdu a ty se mýlíš“, stává nebezpeÿnou
nejen pro osobní vztahy, ale také pro soužití národţ, kmenţ,
náboženství a tak dále.
Pokud je pőesvědÿení „já mám pravdu, ty se mýlíš“ jed-
ním ze zpţsobţ, jakými ego posiluje samo sebe, pokud je
utvrzování, že já mám pravdu a ostatní se mýlí, mentální
dysfunkcí, která vede k rozdělení a konÁiktţm mezi lidmi,
znamená to, že neexistuje nic takového, jako je správné nebo
nesprávné jednání, skutek nebo pőesvědÿení? Nebyl by to
morální relativismus, jejž některá souÿasná kőesřanská uÿení
považují za největší zlo naší doby?
Dějiny kőesřanství jsou ukázkovým pőíkladem toho, jak
víra ve vlastní pravdu mţže pőivést ÿiny a chování lidí až
na hranici šílenství. Po celá staletí bylo muÿení a upalování
lidí zaživa považováno za správné, protože oběti se „mýli-
ly“. Staÿilo, aby se jejich názor někdy jen nepatrně odkláněl
od církevní nauky ÿi striktní interpretace Písma (Pravdy).
Mýlili se, a tak museli být zabiti. Pravda byla považována
Eckhart Tolle 75
za dţležitější než lidský život. A jaká byla pravda? Pravdou

byl pőíběh, kterému jste měli věőit, což znamená, že pravdou
byla jen őada myšlenek.
Šílený kambodžský diktátor Pol Pot pőikázal zabít milion
lidí jen proto, že nosili brýle. Proÿ? Absolutně věőil marxis-
tickému výkladu dějin a podle něj ti, kteőí nosili brýle, pat-
őili ke vzdělané tőídě, buržoazii, vykoőisřovatelţm rolníkţ.
Musel je odstranit, aby v novém spoleÿenském őádu uvolnili
místo. Jeho pravda byla též jen změtí myšlenek.
Katolická a další církve mají v podstatě pravdu, když po-
važují relativismus, tedy pőesvědÿení, že neexistuje absolut-
ní pravda, kterou by se mohlo őídit lidské chování, za jednu
z pohrom dnešní doby. Absolutní pravdu ale nelze nalézt
tam, kde není, tedy v doktrínách, ideologiích, pravidlech
nebo legendách. Co mají spoleÿného? Jsou vytvoőeny my-
šlením. Myšlení mţže nanejvýš poukazovat na pravdu, ale
pravdou nikdy nebude. Proto buddhisté őíkají: „Prst uka-
zující na měsíc není měsícem.“ Všechna náboženství jsou
stejně zavádějící a stejně pravdivá, v závislosti na tom, jak
si je vyložíte. Mţžete je využívat ve prospěch ega, nebo ve
prospěch pravdy. Pokud jste pőesvědÿeni, že jen vaše nábo-
ženství má pravdu, využíváte ji ve prospěch ega. V takovém
pőípadě se náboženství stává ideologií a vytváőí iluzorní po-
cit nadőazenosti, oddělení od ostatních lidí a konÁikty mezi
nimi. Pokud náboženské nauky slouží pravdě, pőedstavují
ukazatele nebo mapy, které nám zanechali osvícení lidé, aby
nám pomohly duchovně procitnout, to znamená osvobodit
se od ztotožnění se s formami.
Existuje jen jedna absolutní pravda a všechny ostatní

pravdy vycházejí z ní. Když ji objevíte, vaše jednání bude
v souladu s ní. Lidské ÿiny mohou odrážet pravdu nebo mo-
hou odrážet iluzi. Lze pravdu vyjádőit slovy? Ano, ale slova
nejsou pravdou. Mohou na ni pouze ukázat.
Pravda je neoddělitelná od toho, kdo jste. Ano, vy jste
pravdou. Budete-li ji hledat někde jinde, budete zklamaní.
Pravdou jste vy, vaše samotné Bytí. Právě to se snažil vyjá-
dőit Ježíš, když őekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“5 Tato
Ježíšova slova, pokud jsou správně pochopena, jsou jedním
z nejsilnějších pőímých ukazatelţ Pravdy. Mţže se stát, že
tato slova jsou špatně interpretována, a pak se stanou vel-
kou pőekážkou. Ježíš mluví o nejvnitőnějším „já“, o základ-
ní identitě každého muže a ženy, každé formy života. Mluví
o životě, kterým jste. Někteőí kőesřanští mystici to nazýva-
jí Kristus v nás, buddhisté tomu őíkají Buddhova podstata,
hinduisté Átman, vnitőní Bţh. Když jste v kontaktu s tímto
rozměrem uvnitő sebe – a být s ním v kontaktu je pőiroze-
ným stavem, ne nějakým zázrakem –, všechny vaše skutky
a vztahy budou odrážet jednotu s veškerým životem, který
cítíte hluboko uvnitő. Je to láska. Zákony, pőikázání, pravidla
a pőedpisy jsou nezbytné pro ty, kteőí jsou odőíznuti od toho,
ÿím jsou, od Pravdy uvnitő. Zabrałují nejhorším výstőelkţm
ega, ale ÿasto tento úkol nezvládají. Svatý Augustin őekl:
„Miluj a ÿił, co chceš.“ Žádná slova vás k Pravdě nepőiblíží
víc než tato.
5
Jan 14:6
Eckhart Tolle 77
Ego není osobní

Na kolektivní úrovni je myšlenka „my máme pravdu a oni
se mýlí“ obzvláště hluboce zakoőeněná v těch ÿástech svě-
ta, kde jsou konÁikty mezi dvěma národy, rasami, kmeny,
náboženstvími nebo ideologiemi dlouhotrvající, extrémní
a vžité. Každá ze stran konÁiktu je ztotožněná s vlastním
pohledem na věc, vlastním „pőíběhem“, to znamená, ztotož-
łují se s myšlenkou. Obě strany se nedokážou na problém
podívat z dalšího úhlu pohledu, nevidí jiný pőíběh, kte-
rý mţže být stejně pravdivý a správný. Izraelský spisovatel
Yossi Halevi hovoőí o možnosti „pőizpţsobení konkurenÿ-
ních pőíběhţ“6, ale v mnoha ÿástech světa lidé ještě nejsou
schopni nebo ochotni to udělat. Obě strany věőí ve svou
pravdu. Obě strany se považují za oběti a ty „druhé“ za zlo.
Druhou stranu vnímají jako odlidštěné nepőátele, a proto je
mohou zabít a páchat na nich jakékoli násilí, a to i na dě-
tech, aniž by v nich viděli lidi a vnímali jejich utrpení. Uvízli
v bludném kruhu zloÿinţ a odplat, akce a reakce.
Zde je zőejmé, že lidské ego je ve svém kolektivním
aspektu „my“ proti „nim“ ještě šílenější než individuální
ego, „já“, i když mechanismus obou je stejný. Většina násilí,
které lidé páchají na sobě, není dílem zloÿincţ nebo men-
tálně narušených jedincţ, ale normálních, slušných obÿa-
nţ ve službách kolektivního ega. Někdo by mohl zajít ještě
dál a őíct, že „normální“ se na této planetě rovná duševně
6
Halevi, Yossie K., „Introspective as a Preresquisite for Peace“, New
York Times, 7. záőí 2002
nemocný. Co je pőíÿinou tohoto šílenství? Úplné ztotožnění

s myšlenkami a emocemi, tedy s egem.
Chamtivost, sobectví, vykoőisřování, krutost a násilí jsou
na této planetě všudypőítomné. Dokud si neuvědomíte, že
jde o individuální nebo kolektivní projevy hluboké dysfunk-
ce nebo duševní nemoci, budete je i nadále zosobłovat.
Lidé vytváőejí pojmovou identitu jednotlivce nebo skupiny
a pak őíkají: „Tohle je ten a ten. Tohle jsou ti a ti.“ Zaměło-
vání ega, které vnímáte u jiných, s jejich identitou je prací
vašeho vlastního ega. Ego využívá toto nesprávné vnímání
k vlastnímu posílení skrze pocit, že má pravdu, a proto je
nadőazené a domnělé nepőátele mţže odsuzovat, vystupovat
vţÿi nim s rozhoőÿením a hněvem. Tohle všechno nesmír-
ně uspokojuje ego. Posiluje to pocit oddělenosti mezi vámi
a ostatními, jejichž „odlišnost“ narostla do takové míry, že
je již nepovažujete za lidské bytosti, nepociřujete pőíslušnost
k životu, který sdílíte spoleÿně s každou lidskou bytostí, vaši
spoleÿnou božskou podstatu.
Konkrétní egoická schémata, na která u jiných lidí rea-
gujete nejsilněji a nesprávně je vnímáte jako jejich identitu,
jsou obvykle tatáž schémata, která jsou zároveł ve vás, ale
vy nejste schopni nebo ochotni je v sobě rozpoznat. V tom-
to smyslu se máte hodně co uÿit od svých nepőátel. Co na
nich považujete za nejvíce zneklidłující, nejvíce znepokoju-
jící? Jejich sobectví? Jejich chamtivost? Jejich touhu po moci
a kontrole? Jejich neupőímnost, nepoctivost, sklon k násilí
nebo něco jiného? To, co nesnášíte u jiných a na co reagujete
nejsilněji, najdete též u sebe. Není to nic jiného než forma
Eckhart Tolle 79
ega a jako taková je zcela neosobní. Nemá nic spoleÿného

s tím, kdo je tato osoba, a nic spoleÿného s tím, kdo jste vy.
Pouze když si ego spletete s tím, kdo jste, budete ho považo-
vat za hrozbu pro vaše já.
Válka je stav mysli

V některých pőípadech mţže být nutné chránit sebe nebo
někoho jiného pőed fyzickým ohrožením. Pőitom je ale tőe-
ba být opatrný, aby se vaše poslání „vymýtit zlo“ nezměnilo
na tu samou věc, proti které bojujete. Boj proti nevědomí
vás zatáhne do vlastního nevědomí. Nevědomí, dysfunkÿní
egoické chování, nikdy nemţžete porazit útokem. Dokonce
i když porazíte svého soupeőe, jeho nevědomí se do vás jed-
noduše pőestěhuje nebo se soupeő objeví v novém pőevleku.
Když proti něÿemu bojujete, posilujete to. A to, ÿemu vzdo-
rujete, pőetrvává.
V poslední době ÿasto slýcháme o „boji proti“ tomu ÿi
onomu. Pokaždé, když to slyším, vím, že boj je odsouzen
k nezdaru. Bojujeme proti drogám, proti kriminalitě, proti te-
rorismu, proti rakovině, proti chudobě a tak dále. A navzdory
boji proti zloÿinu a drogám došlo v posledních pětadvaceti
letech k dramatickému nárţstu kriminality a drogové trest-
né ÿinnosti. Poÿet vězłţ ve Spojených státech vzrostl z ne-
celých 300 000 osob v roce 1980 na neuvěőitelných 2,1 mi-
lionu v roce 2004.7 Válka proti nemocem nám kromě jiného
7
U.S. Department of Justice, Bureau of Justice Statistics, Prison Statistics,
ÿerven 2004
pőinesla antibiotika. Zpoÿátku byla ohromně úÿinná, zdánlivě

nám pomohla vyhrát boj proti infekÿním nemocem. Nyní se
mnozí odborníci shodují, že nadměrné užívání antibiotik je
ÿasovaná bomba a že vţÿi antibiotikţm rezistentní kmeny
bakterií, tzv. superbakterie, se vší pravděpodobností zapőíÿiní,
že se tyto choroby znovu objeví a možná zpţsobí epidemie.
Podle ÿasopisu Journal of American Medical Association je lékaőská
starostlivost tőetí nejÿastější pőíÿinou úmrtí ve Spojených stá-
tech po srdeÿních onemocněních a rakovině. Dvěma možný-
mi alternativními pőístupy k onemocněním jsou homeopatie
a ÿínská medicína, které neléÿí nemoc jako nepőítele, a proto
nevytváőejí nové nemoci.
Válka a boj jsou zpţsobem uvažování a všechny skutky
vycházející z takového zpţsobu myšlení buĐ posílí nepőíte-
le, domnělé zlo, nebo, je-li válka vítězná, vytvoőí nové ne-
pőátele, stejné a ÿasto ještě horší, než byli ti, kteőí byli po-
raženi. Mezi stavem vědomí a vnější realitou existuje úzké
spojení. Pokud jste se ocitli v zajetí myšlení typu „válka“,
vaše vnímání zaÿne být velmi selektivní a zkreslené. Jinými
slovy uvidíte pouze to, co chcete vidět, a pak to pőekroutíte.
Dovedete si asi pőedstavit, co z takového klamu mţže vzejít.
Pokud si to nedokážete pőedstavit, podívejte se dnes veÿer
na zprávy v televizi.
Podívejme se na to, co je ego: kolektivní dysfunkce, ší-
lenství lidské mysli. Pokud pochopíte, co je ego, už si ho
nespletete s něÿí identitou. Jakmile pochopíte, co je ego,
bude mnohem jednodušší nereagovat na něj, nebudete ho
brát osobně. Nebudete si stěžovat, vyÿítat, obviłovat nebo
Eckhart Tolle 81
někoho považovat za špatného. Nikdo není špatný, je to jen

něÿí ego. Probudí se ve vás soucit, protože zjistíte, že všichni
trpí stejnou nemocí mysli, někteőí více, někteőí méně. Pőesta-
nete zvyšovat napětí, které je souÿástí všech egoických vzta-
hţ. Co ho podněcuje? Reaktivita. Kvţli ní ego prosperuje.
Chcete klid, nebo potřebujete napětí?

Všichni chceme klid. Neexistuje ÿlověk, který by po něm
netoužil. Pőesto je ve vás ještě něco, co potőebuje napětí, chce
konÁikt. Pravděpodobně si to ještě neuvědomujete. Možná
jen vyÿkáváte na situaci nebo myšlenku, která ve vás spustí
reakci: někdo vás obviní z toho ÿi onoho, neprojeví uznání,
naruší vaše soukromí, zpochybní zpţsob, jakým děláte věci,
hádá se kvţli penězţm… Cítíte pak, jak vámi zacloumá silný
pocit vzteku nebo strachu, za kterým se skrývá hněv a nepőá-
telství? Slyšíte, jak váš hlas zdrsněl, je o něco hlubší a hlasitější
a váš tón je ostőejší? Uvědomujete si, že vaše mysl se nastar-
tovala, aby obhájila svou pozici tím, že odţvodłuje, útoÿí,
obviłuje? Co myslíte, dokážete se v takové chvíli probrat
z nevědomí? Máte pocit, že něco ve vás vstoupilo do „váleÿ-
ného stavu“, něco, co se cítí ohroženo a chce pőežít za každou
cenu? Něco, co v tomto divadelním výstupu potőebuje napětí,
s cílem potvrdit svou identitu vítěze? Vnímáte, že je ve vás
něco, co chce mít raději pravdu než klid?
Vaše pravá identita přesahuje ego

Když je ego ve válce, vězte, že to není nic víc než ilu-
ze, která bojuje o pőežití. Tato iluze se domnívá, že je vámi.
Zprvu není snadné být pozorovatelem Pőítomnosti, zejména

když je ego v režimu pőežití nebo když se aktivují nějaké
emocionální vzory z minulosti, ale jakmile to jednou zkusí-
te, budete Pőítomnost prožívat intenzivněji a ego ztratí svou
kontrolu nad vámi. Do vašeho života vstoupí síla, která je
mnohem silnější než ego, silnější než mysl. Abyste se osvo-
bodili od ega, musíte si ho uvědomit, protože uvědomění
a ego jsou nesluÿitelné. Vědomí je síla skrývající se v pőítom-
ném okamžiku. Proto ji mţžeme nazvat též Pőítomností.
Hlavním smyslem lidské existence, tedy i vaším úkolem, je
pőivést tuto sílu na tento svět. A to je také dţvod, proÿ se
od ega nemţžete osvobodit v budoucnosti. Osvobodit od
ega se mţžete jen v Pőítomnosti a pőítomni mţžete být pou-
ze Nyní, ne vÿera nebo zítra. Pouze pőítomnost mţže zniÿit
minulost ve vás, a tak změnit váš stav vědomí.
Co je to duchovní uvědomění? Víra, že máte duši? Ne, to
je myšlenka. Je o trochu blíž k pravdě než myšlenka, že jste
tím, co o vás őíká rodný list, ale stále je to myšlenka. Duchov-
ní uvědomění znamená jasně chápat, že nejste tím, co vidíte,
prožíváte, co si myslíte nebo cítíte, protože v těchto pomíji-
vých věcech nemţžete najít sami sebe. Buddha byl pravděpo-
dobně první lidskou bytostí, která to viděla úplně jasně, a tak
se anattá (ne-já) stalo jedním z ústőedních bodţ jeho uÿení.
A když Ježíš őekl: „Zapői sám sebe,“ měl na mysli, abychom
potlaÿili (zniÿili) iluzi o sobě. V pőípadě, že já – ego – je oprav-
du tím, kdo jsme, bylo by absurdní „zapírat“ ho.
To, co pőetrvává, je světlo vědomí, v němž vnímání,
zkušenosti, myšlenky a pocity pőicházejí a odcházejí. Je to
Eckhart Tolle 83
Bytí, skuteÿné Já. Když jsem poznal sám sebe, cokoli se

stalo v mém životě, už nemělo absolutní, ale jen relativní
význam. Vážil jsem si toho, ale ztratilo to svou absolutní
vážnost, svou tíhu. Jedinou věcí, na které nakonec záleží, je,
zda mohu v pozadí svého života za všech okolností vnímat
své skuteÿné Bytí, své pravé Já. Abych byl pőesnější, doká-
žu vnímat to Já, které je právě v tomto okamžiku? Mohu
cítit svou identitu jako vědomí samotné? Nebo ztrácím
sám sebe v tom, co se děje, ztrácím sám sebe v mysli, ve
světě?
Všechny struktury jsou nestabilní

Nevědomá hnací síla ega, ař má jakoukoli podobu, posi-
luje obraz toho, kdo jsem, zdánlivé já, které zaÿalo existovat,
když myšlenka – velké požehnání, stejně jako velké prokle-
tí – zaÿala pőevládat a zakrývat jednoduchou, ale hlubokou
radost ze sounáležitosti s Bytím, Zdrojem, Bohem. Ař už se
ego chová jakkoli, skrytá motivující síla je vždy stejná: potőe-
ba vynikat, být výjimeÿný, ovládat, mít moc, pozornost, mít
stále víc, a samozőejmě, potőeba oddělenosti od ostatních, to
znamená potőeba opozice, nepőátel.
Ego vždy něco oÿekává od jiných lidí nebo situací. V po-
zadí je vždy skrytá agenda, pocit, že „ještě nemá dost,“, po-
city nedostateÿnosti a nedostatku, které musejí být naplněny
a uspokojeny. Využívá lidi a situace, aby dostalo, co chce,
a i když se mu to podaőí, nikdy není uspokojeno na delší
dobu. Jeho plány jsou ale ÿasto zmaőeny a ve většině pőípadţ
se rozdíl mezi „já chci“ a tím, co „je“, stane trvalým zdrojem
nespokojenosti a úzkosti. Známá popová píseł (I Can’t Get

No) Satisfaction je písní ega. Základní emocí, která őídí veš-
kerou ÿinnost ega, je strach. Strach, že bude úplnou nulou,
strach z nebytí, strach ze smrti. Veškerá ÿinnost ega se sou-
stőedí na odstranění tohoto strachu, ale maximum, co ego
mţže udělat, je strach doÿasně pőekrýt intimním vztahem,
novým majetkem nebo výhrou v tom ÿi onom. Iluze vás
nikdy neuspokojí. Osvobodí vás pouze pravda o tom, kdo
jste.
Proÿ strach? Protože ego vzniká prostőednictvím zto-
tožnění se s formou a hluboko uvnitő ví, že žádná forma
není trvalá, všechny jsou prchavé. Takže ego žije v nejistotě,
i když navenek vypadá sebejistě.
Když jsem se jednou procházel s kamarádem po krásné
pőírodní rezervaci nedaleko Malibu v Kalifornii, narazili
jsme na pozţstatky venkovského domu, který pőed něko-
lika desítkami let zniÿil požár. Jak jsme se blížili k stromy
zarostlým ruinám, u cesty jsme si všimli tabule, kterou zde
osadila správa rezervace. Stálo na ní: POZOR. VŠECHNY
KONSTRUKCE JSOU NESTABILNÍ. Őekl jsem svému
pőíteli: „To je hluboká sútra [pouÿka].“ Stáli jsme tam v ně-
mém úžasu. Jakmile si uvědomíte a akceptujete, že všech-
ny struktury (formy) jsou nestabilní, a to i ty, které jsou ze
zdánlivě pevného materiálu, ve vašem nitru zavládne klid.
Pokud poznáte, že všechny formy jsou pomíjivé, zaÿnete ve
svém nitru vnímat dimenzi, ve které nejsou žádné formy,
tedy dimenzi, která pőesahuje smrt. Ježíš ji nazval „věÿným
životem“.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 85
Ego potřebuje cítit svou nadřazenost

U jiných lidí, a co je ještě dţležitější, u sebe, mţžete pozo-
rovat mnoho nenápadných, a proto snadno pőehlížených fo-
rem ega. Zapamatujte si: V okamžiku, kdy si uvědomíte své
ego, zároveł si uvědomíte, že jste někým, kdo pőesahuje ego,
uvědomíte si své nejniternější „já“. Rozpoznat, co je neprav-
divé, znamená objevit skuteÿnost.
Chcete napőíklad někomu őíct, co se stalo. „Hádej co? Ty
ještě nevíš? Őeknu ti to.“ Pokud jste dostateÿně bdělí, dosta-
teÿně pőítomní, dokážete uvnitő sebe zaznamenat momen-
tální pocit uspokojení těsně pőedtím, než zaÿnete zprávu
sdělovat, i když je to špatná zpráva. Ten pocit se objevil pro-
to, že v oÿích ega jste na chvíli získali pőevahu nad druhou
osobou. Na krátký okamžik jste věděli víc než ostatní. Uspo-
kojení, které jste pocítili, bylo uspokojením ega a pocházelo
ze silnějšího pocitu „já“ ve vztahu k jiné osobě. Dokonce
i kdyby to byl prezident nebo papež, v tu chvíli se cítíte líp,
protože víte víc. Právě z tohoto dţvodu jsou mnozí lidé zá-
vislí na klevetách. Kromě toho pomlouvání ÿasto v sobě
obsahuje prvek zlomyslné kritiky a odsuzování jiných,
a proto také posiluje ego prostőednictvím domnělé morální
pőevahy, která se objeví vždy, když se o někom vyjadőujete
negativně.
Pokud někdo má víc, ví nebo umí víc než já, ego se cítí
ohroženo, protože mít nebo být „méně“ narušuje jeho ima-
ginární pocit „já“ ve srovnání s jiným ÿlověkem. Ego se pak
snaží obnovit své postavení tak, že ponižuje, kritizuje nebo
znevažuje hodnotu majetku, znalostí, schopností jiné osoby.
Pokud je tento ÿlověk v oÿích jiných dţležitý, ego změní

strategii, a místo toho, aby s ním soupeőilo, bude se snažit
vylepšit svou pozici tím, že se s touto osobou spojí.
Ego a sláva
Známý jev vychloubání se svými známostmi, neformál-
ní zmínka o tom, koho znáte, je souÿástí strategie ega, jak
v oÿích jiných, a tím pádem i ve svých vlastních oÿích zvýšit
svou vlastní hodnotu. Prokletím slavných tohoto světa je,
že jejich skuteÿná osobnost je zcela zastőena kolektivní men-
tální pőedstavou. Většina lidí, které pak potkají, chce zvýšit
svou hodnotu, posílit identitu – mentální obraz o tom, kdo
jsou – díky spojení s nimi. Oni sami si nemusejí uvědomo-
vat, že vţbec nemají zájem o slavnou osobnost, ale pouze
o posílení své domnělé pőedstavy „já“. Věőí, že prostőednic-
tvím slavné osobnosti budou znamenat víc. Prostőednictvím
slavné osoby, vybájené kolektivní pojmové identity, nebo spí-
še skrze mentální pőedstavu o ní, hledají vlastní dokonalost.
Absurdní nadhodnocení slávy je jen jedním z mnoha
projevţ egoického šílenství našeho světa. Někteőí slavní lidé
dělají stejnou chybu a ztotožní se s kolektivní smyšlenkou,
obrazem, který o nich vytvoőili lidé a média, a zaÿnou se
skuteÿně považovat za lepší, než jsou obyÿejní smrtelníci.
V dţsledku toho se stávají ÿím dál tím více odcizenějšími
sami sobě i ostatním, jsou stále nešřastnější a stále víc jsou
závislejší na své popularitě. Obklopují se pouze takovými
lidmi, kteőí živí jejich nafouknutou image, a nejsou schopni
navázat upőímné vztahy.
Eckhart Tolle 87
Albert Einstein byl obdivován téměő jako nadÿlověk a byl

jedním z nejznámějších a nejslavnějších lidí na planetě, ale
nikdy se neztotožnil s obrazem, který o něm vytvoőila ko-
lektivní mysl. Zţstal skromný, bez nabubőeného ega. Vždy
mluvil o „groteskním rozporu mezi tím, co lidé považují
za jeho úspěchy a schopnosti, a realitou, kým je a ÿeho je
schopen“.8
To je dţvod, proÿ je pro slavné osoby těžké navázat
s lidmi opravdové vztahy. Skuteÿný vztah totiž není ovlá-
dán egem a jeho sobectvím, budováním vlastního obrazu.
V opravdovém vztahu se druhé osobě otevőeme, věnujeme jí
bdělou pozornost bez toho, abychom za to něco požadovali.
Tato bdělá pozornost je Pőítomností a je pőedpokladem ka-
ždého pravého vztahu. Ego vždy něco chce, a pokud se do-
mnívá, že od druhého ÿlověka nemá co dostat, ztrácí zájem,
pőestává mu na ÿlověku záležet. A tak tői pőevládající sta-
vy egoického vztahu jsou: chtění, nenaplněné chtění (hněv,
vztek, obviłování, stěžování) a lhostejnost.
8
Einstein, Albert, Mein Weltbild; 25th Edition (Frankfurt: Ullstein Verlag,
1993), 42. Pőeklad Eckhart Tolle
Kapitola čtvrtá
Hraní rolí: Mnoho tváří ega
Ego, které chce něco od jiných – a to chce každé ego –, ob-

vykle hraje nějakou roli, aby se jeho „potőeby“ naplnily. Ař
už jde o materiální zisk, pocit moci, nadőazenosti, výjimeÿ-
nosti, nebo nějaký druh fyzického ÿi duševního potěšení.
Lidé si obvykle neuvědomují role, které hrají. Jsou těmi role-
mi. Některé role jsou nenápadné; jiné jsou naprosto viditel-
né, ovšem ne pro ÿlověka, který roli hraje. Úÿelem některých
rolí je upoutat pozornost ostatních. Ego si libuje v pozor-
nosti druhých, což je koneckoncţ forma psychické energie.
Ego neví, že zdroj veškeré energie se skrývá uvnitő každého
ÿlověka, a tak se ji snaží získat zvenku. Nehledá beztvarou
pozornost, kterou je Pőítomnost, ale pozornost urÿité formy,
jako je uznání, pochvala, obdiv, nebo mu k potvrzení exis-

tence postaÿí, že si ho někdo všimne.
Plachý ÿlověk, jenž se bojí pozornosti druhých, není bez
ega. Jeho ego je rozpolcené, což znamená, že touží a souÿas-
ně se obává pozornosti ostatních. Obává se, že pozornost
mţže mít formu nesouhlasu a kritiky, což mţže snížit po-
cit vlastní hodnoty. Takže obavy plaché osoby z pozornosti
jsou silnější než její potőeba pozornosti. Plachost ÿasto sou-
visí s nízkým sebevědomím a vírou ve vlastní neschopnost.
Jakákoli koncepÿní pőedstava o sobě – to znamená, že vidíte
sami sebe jako to ÿi ono – je ego, ař už je to pőedstava pőe-
vážně pozitivní (jsem nejlepší), nebo negativní (jsem k niÿe-
mu). Za každým pozitivním sebepojetím se skrývá obava,
že nejste dost dobőí. Za každým negativním sebepojetím je
skrytá touha být nejlepší nebo alespoł lepší než ostatní. Za
sebejistým pocitem ega a trvalou potőebou nadőazenosti je
nevědomý strach z méněcennosti. Naopak plaché, nesmě-
lé ego s pocitem méněcennosti má silnou skrytou touhu po
nadőazenosti. Mnoho lidí se pohybuje mezi pocity méně-
cennosti a nadőazenosti, v závislosti na situaci nebo lidech,
s nimiž pőicházejí do styku. Měli byste si proto uvědomovat
a poznat, že když máte pocit nadőazenosti nebo méněcen-
nosti, vždy je za tím vaše ego.
Darebák, oběť, milenec

Pokud se egu nedostane tolik pochval a obdivu, kolik by
si pőálo, spokojí se i s jinými formami pozornosti, a aby ji
vyvolalo, hraje role. Nemţže-li upoutat pozitivní pozornost,
Eckhart Tolle 91
usiluje o negativní pozornost napőíklad tím, že u někoho

jiného vyvolá negativní reakci. Některé děti to dělají právě
tak. Zlobí jen proto, aby upoutaly pozornost. Hraní zápor-
ných rolí se stává obzvláště zőejmým pokaždé, když je ego
umocněno aktivním emoÿním tělem, to znamená emoci-
onální bolestí z minulosti. Tím, že pocítí větší bolest, ego
obnoví samo sebe. Některá ega se pői touze po slávě uchylují
k páchání trestné ÿinnosti. Pozornost chtějí získat prostőed-
nictvím toho, že se stanou nechvalně proslulými a lidé je od-
soudí. Zdá se, jako by őíkala: „Prosím, őekněte mi, že existu-
ji, že nejsem bezvýznamné.“ Takové patologické formy ega
jsou pouze extrémnějšími verzemi normálního ega.
Jednou z ÿastých rolí ega je role oběti a formy pozornos-
ti, které hledá, jsou soucit, lítost nebo zájem jiných „o mne
a mţj pőíběh“. Vidět sebe sama jako oběř je základním prv-
kem mnoha egoických modelţ, jako jsou napőíklad stěžo-
vání si, uraženost a pocit kőivdy, pobouőení a tak dále. Sa-
mozőejmě, jakmile se identiÀkuji s pőíběhem, ve kterém si
sám pőisoudím roli oběti, nechci se ho vzdát, protože, jak ví
každý terapeut, ego nechce skoncovat se svými „problémy“,
protože jsou souÿástí jeho identity. Pokud nikdo nechce po-
slouchat mţj smutný pőíběh, budu si ho őíkat sám pro sebe
v mysli, stále dokola, budu se litovat, a tak budu mít identitu
ÿlověka, ke kterému jsou život, jiní lidé, osud nebo Bţh ne-
spravedliví. Tak si o sobě vytvoőím urÿitou pőedstavu, udělá
to ze mne někoho, a to je vše, na ÿem egu záleží.
V poÿáteÿních stadiích mnoha takzvaných romantických
vztahţ je hraní rolí docela běžné. Ego chce tímto zpţsobem
pőilákat a udržet ÿlověka, který ho „udělá šřastným, dá mu

pocit výjimeÿnosti a splní všechny jeho potőeby“. Nepsaná
a nevědomá dohoda mezi partnery je: „Já budu hrát tako-
vého, jakého mě chceš mít, a ty budeš hrát takového, jakým
chci, abys byl.“ Hraní rolí je ale dost nároÿné, a tak hrát ně-
jakou roli nelze donekoneÿna, zejména poté, co pár zaÿne
spolu žít. Co se stane, když pőestanete hrát? Bohužel, ve vět-
šině pőípadţ neuvidíte pravou podstatu bytosti, ale jenom to,
co tuto podstatu zakrývá: surové ego, zbavené rolí, s jeho
emoÿním tělem a jeho zmaőenými, nenaplněnými potőe-
bami, nyní proměněnými na hněv. Tento hněv je s největší
pravděpodobností zaměően na partnera, protože se mu ne-
podaőilo odstranit základní strach a pocit nedostatku, který
je nedílnou souÿástí egoického vnímání sebe sama.
To, co běžně nazýváme „zamilovaností“, je ve většině
pőípadţ prohlubování egoické potőeby a chtění. Stanete se
závislými na partnerovi ÿi spíše na pőedstavě, kterou o part-
nerovi máte. Nemá to nic spoleÿného s pravou láskou, pro-
tože ta neobsahuje žádné chtění. Pokud jde o běžné vyjád-
őení lásky, španělský jazyk je v tomto ohledu nejupőímnější.
Te quiero znamená „chci tě“ stejně jako „miluji tě“. Dalším
výrazem pro „miluju tě“ je te amo, který není tak dvojznaÿný,
ale používá se zőídka – snad proto, že pravá láska je stejně
vzácná.
Zapomeňte na sebehodnocení
V dobách, kdy se z kmenových kultur vyvinuly první
starověké civilizace, některým lidem pőipadly urÿité funkce:
Eckhart Tolle 93
vládce, kněz nebo kněžka, váleÿník, zemědělec, obchodník,

őemeslník, dělník a tak dále. Vznikl tőídní systém. Ve většině
pőípadţ funkce pőecházely z rodiÿţ na děti a tyto funkce
pak pőedurÿovaly jejich identitu, urÿovaly, kým jsou v oÿích
druhých, jakož i ve svých vlastních oÿích. Vaše funkce se
stala rolí, ale nebyla chápána jako role: Byli jste tím, kým
jste byli nebo jste si mysleli, že jste. Pouze několik vzácných
osobností té doby, jako byli napőíklad Buddha ÿi Ježíš, po-
chopilo úplnou bezvýznamnost kast ÿi spoleÿenských tőíd,
vnímali je jako identiÀkaci s formami a chápali, že taková
identiÀkace s podmíněným a doÿasným zastiłuje světlo ne-
podmíněného a věÿného, které záőí v každé lidské bytosti.
V dnešním světě nejsou sociální struktury tak pevné,
neměnné a jasně urÿené, jak tomu bylo v minulosti. I když
většina lidí je samozőejmě stále ovlivněná svým okolím, není
jim už automaticky pőiőazena funkce a spolu s ní identita. Ve
skuteÿnosti je v moderním světě stále víc lidí zmateno, pro-
tože nevědí, kam patőí, jaký je smysl jejich života a existence,
a dokonce nevědí, kdo jsou.
Mám ve zvyku poblahopőát lidem, kteőí mi őeknou, že
nevědí, kdo jsou. Vypadají zmateně a ptají se: „Chceš őíct, že
je dobré být zmatený?“ Proto je požádám, aby se zamysle-
li. Co to znamená, být zmatený? OdpověĐ „Já nevím“ není
zmatenost. Zmatenost je: „Já nevím, ale měl bych vědět.“
Nebo: „Nevím, ale potőebuji to vědět.“ Dokážete se vzdát
pőesvědÿení, že byste měli nebo potőebovali vědět, kdo jste?
Jinými slovy, dokážete pőestat hledat pojmové deÀnice vlast-
ního já? Dokážete pőestat vzhlížet k myšlence své identity?
Když se vzdáte pőesvědÿení, že byste měli vědět nebo že po-

tőebujete vědět, kdo jste, co se stane se zmateností? Najed-
nou zmizí. V okamžiku, kdy úplně akceptujete, že nevíte,
kdo jste, zavládne ve vás klid a jasnost, které jsou mnohem
blíž k tomu, kdo jste, než myšlenka. DeÀnovat sebe sama
prostőednictvím myšlení vás omezuje.
Předem stanovené role

Samozőejmě rţzní lidé plní na tomto světě rţzné funk-
ce, a jinak tomu ani nemţže být. Co se týÿe mentálních
nebo fyzických schopností – vědomostí, dovedností, talen-
tu, a úrovně energie –, v tom se lidé znaÿně liší. Není dţle-
žité, jakou funkci máte v tomto světě, opravdu dţležité je,
zda se ztotožłujete se svou funkcí do takové míry, že získá
nad vámi pőevahu a vy se stanete rolí, kterou hrajete. Když
hrajete roli, jste nevědomí. V okamžiku, kdy se pőistihne-
te, že hrajete roli, toto poznání vytvoőí prostor mezi vámi
a rolí. To je zaÿátek osvobozování se od role. Pokud se zce-
la ztotožníte s rolí, zaměłujete si model chování s tím, kdo
jste, a zaÿnete se brát pőíliš vážně. Také mţžete automaticky
pőiőadit role jiným lidem, které odpovídají té vaší. Napőíklad
pro lékaőe, kteőí jsou zcela ztotožnění se svou rolí, nebudete
ÿlověkem, ale pacientem nebo anamnézou.
Aÿkoli jsou sociální struktury v souÿasném světě méně
rigidní než ve starých kulturách, stále existuje mnoho pőe-
dem stanovených funkcí nebo rolí, s nimiž se lidé snadno
ztotožnili, a tedy se staly souÿástí ega. Výsledkem jsou neau-
tentické, odlidštěné a odcizující mezilidské vztahy. Pőedem
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 95
stanovené role vám mohou dát do jisté míry uklidłující po-

cit identity, ale nakonec se v nich ztratíte. Funkce, jež lidé
mají v hierarchických organizacích, jako jsou armáda, církev,
vládní instituce nebo velké korporace, se snadno mohou
stát jejich identitami. Jakmile ztratíte sami sebe v nějaké roli,
ztratíte také schopnost autentické lidské komunikace.
Některé pőedem stanovené role bychom mohli nazvat so-
ciálními archetypy. Pro ilustraci uvedu některé z nich: žena
v domácnosti (dnes už není tak rozšíőená jako v minulosti,
ale stále je běžná); drsný macho; žena svţdkyně; „nekon-
formní“ umělec; „vzdělanec“ (role v Evropě docela běžná),
který se chlubí svými znalostmi literatury, výtvarného umě-
ní, hudby, stejně jako se jiní pyšní drahými šaty nebo autem.
A pak je tu univerzální role dospělého. Když hrajete tuto
roli, berete sebe a život velmi vážně. Spontánnost, veselost
a radost nejsou souÿástí této role.
Hnutí hippies, jež vzniklo na západním pobőeží Spoje-
ných státţ v šedesátých letech minulého století a pak se roz-
šíőilo po celém západním světě, vycházelo z odmítnutí soci-
álních archetypţ, rolí, pőedem stanovených modelţ chování,
stejně jako i egoicky založených sociálních a ekonomických
struktur. Stoupenci hippies, pőedevším mladí lidé, odmít-
li hrát role, jež jim vnucovali jejich rodiÿe a spoleÿnost. Je
pőíznaÿné, že vznik hnutí se pőekrýval s hrţzami války ve
Vietnamu, ve které zemőelo více než 57 tisíc mladých Ame-
riÿanţ a tői miliony Vietnamcţ. Tato válka odhalila šílenství
tehdejšího systému a zpţsobu uvažování. Zatímco v pade-
sátých letech většina Ameriÿanţ zastávala velmi konformní
názory a postoje, v šedesátých letech se miliony lidí pőesta-

ly ztotožłovat s kolektivní pojmovou identitou, protože ší-
lenství kolektivu bylo zőejmé. Hnutí hippies pőedstavovalo
uvolnění dosavadních nepružných egoických struktur v psy-
chice lidstva. Samotné hnutí ÿasem zdegenerovalo a zaniklo,
ale znamenalo prţlom nejen pro ty, kteőí byli jeho souÿás-
tí. Umožnilo starověké východní moudrosti a duchovnosti
proniknout na západ a sehrát dţležitou roli v probuzení glo-
bálního vědomí.
Dočasné role
Když jste dostateÿně bdělí, dostateÿně vědomí, abys-
te dokázali pozorovat, jak komunikujete s ostatními lidmi,
všimnete si nenápadné změny ve své őeÿi, postoji a chování
v závislosti na osobě, se kterou komunikujete. Zpoÿátku je
jednodušší pozorovat tyto změny u jiných lidí, pak je také
mţžete odhalit u sebe. Zpţsob, jakým mluvíte s őeditelem
spoleÿnosti, se bude nenápadně lišit od toho, jak mluvíte
s vrátným. S dítětem mluvíte úplně jinak než s dospělým.
Proÿ je tomu tak? Hrajete role. Když mluvíte s őeditelem,
vrátným nebo dítětem, nejste sami sebou. Když jdete něco
koupit do obchodu, když jdete do restaurace, banky, na
poštu, vklouznete do pőedem stanovených sociálních rolí.
Stanete se zákazníkem a mluvíte a jednáte jako zákazník.
A prodavaÿ nebo ÿíšník, kteőí také hrají roli, s vámi jednají
jako se zákazníkem. Mezi dvěma lidmi zaÿne pţsobit őada
podmíněných modelţ chování, které urÿují povahu jejich in-
terakce. Místo dvou lidských bytostí tak na sebe vzájemně
Eckhart Tolle 97
pţsobí dvě koncepÿní mentální pőedstavy. þím více jsou lidé

ztotožnění se svými rolemi, tím méně autentické jsou jejich
vztahy.
Máte mentální pőedstavu nejen o tom, kdo je ta druhá
osoba, ale také o tom, kdo jste vy, a to zejména ve vztahu
k osobě, se kterou komunikujete. Takže s touto osobou
vţbec nesouvisíte vy, ale ten, o kom si myslíte, že jste vy,
souvisí s tou osobou, o které si myslíte, že je, a naopak.
Koncepÿní pőedstava, kterou vytvoőila vaše mysl o vás, sou-
visí s vlastním výtvorem, tedy koncepÿní pőedstavou, kterou
mysl vytvoőila o druhé osobě. Mysl druhé osoby pravdě-
podobně udělala totéž, takže velmi egoická interakce mezi
dvěma lidmi je ve skuteÿnosti interakcí mezi ÿtyőmi kon-
cepÿními subjekty vytvoőenými myslí, jež jsou v koneÿném
dţsledku klamem. Není proto divu, že ve vztazích je tolik
konÁiktţ. Neexistuje žádný opravdový vztah.
Mnich se zpocenými dlaněmi

Zenový uÿitel a mnich Kasan měl vést obőady na pohőbu
slavného šlechtice. Jak tam tak stál a ÿekal na guvernéra pro-
vincie a další šlechtice a šlechtiÿny, všiml si, že má zpocené
dlaně.
Následujícího dne svolal své uÿedníky a pőiznal se jim, že
ještě není pőipraven stát se opravdovým uÿitelem. Vysvětlil
jim, že stále ještě nedokáže vystupovat stejně pőed všemi lid-
mi, ař už je to žebrák, nebo král. Ještě stále si nedokáže ne-
všímat sociální role a koncepÿní identity a vidět stejnost bytí
každého ÿlověka. Poté odešel a stal se žákem jiného uÿitele.
Ke svým bývalým uÿedníkţm se vrátil osvícený o osm let

později.
Štěstí jako role versus opravdové štěstí

„Jak se máš?“ „Skvěle. Lepší to ani nemţže být.“ Je to
pravda, nebo lež?
V mnoha pőípadech je štěstí pouze rolí, kterou lidé hrají,
ale za usměvavou fasádou se skrývá hodně bolesti. þastými
dţsledky neštěstí, které se ukrývá za záőivým bílým úsmě-
vem, jsou deprese, zhroucení a pőehnané reakce. Lidé zapí-
rají pőed svým okolím a někdy i sami pőed sebou, že jsou
nešřastní.
„Mám se skvěle“ je role, kterou ego hraje ÿastěji v Ameri-
ce než v některých jiných zemích, kde cítit se mizerně je té-
měő normální, a tedy víc spoleÿensky pőijatelné. Možná je to
trochu pőehnané, ale upozornili mě, že v hlavním městě jed-
né severské země riskujete zatÿení za opilecké chování, po-
kud se na ulici usmějete na cizího ÿlověka. Jste-li nešřastní,
musíte si to uvědomit. Ale neőíkejte: „Jsem nešřastný.“ Ne-
štěstí nemá nic spoleÿného s tím, kdo jste. Raději si őekně-
te: „Cítím v sobě smutek.“ Pak ho prozkoumejte. Mţže mít
něco do ÿinění se situací, ve které jste se ocitli. Možná bude-
te muset něco udělat, abyste tuto situaci změnili nebo se z ní
dostali. Pokud nemţžete udělat nic, musíte jí ÿelit a őíct si:
„Dobrá, je to tak, jak to je. Mohu to buĐ akceptovat, nebo
se cítit mizerně.“ Primární pőíÿinou neštěstí nikdy není situ-
ace, ale vaše myšlenky o ní. Proto si všímejte své myšlenky.
Oddělte je od situace, která je vždy neutrální, vždy je taková,
Eckhart Tolle 99
jaká je. Tohle je situace nebo skuteÿnost a tohle jsou mé my-

šlenky o ní. Místo toho, abyste vymýšleli pőíběhy, zţstał-
te u faktţ. Pőíběhem je napőíklad tvrzení: „Jsem zniÿený.“
Omezuje vás a brání vám v tom, abyste něco podnikli. „Na
bankovním úÿtu mi zţstalo padesát centţ“ je fakt. þelit sku-
teÿnosti je posilující. Uvědomte si, že to, co si myslíte, větši-
nou vytváőí emoce, které cítíte. Všimněte si propojení mezi
myšlením a svými emocemi, ale raději, než byste jimi byli,
buĐte vědomím v jejich pozadí.
Neusilujte o štěstí. Pokud ho hledáte, nenajdete ho, pro-
tože hledání je protikladem štěstí. Štěstí je nepolapitelné, ale
osvobodit se od neštěstí mţžete už nyní tím, že mu budete
ÿelit a nebudete si o něm vymýšlet pőíběhy. Neštěstí zakrývá
váš pőirozený stav pohody a vnitőního klidu a zdroj oprav-
dového štěstí.
Rodičovství: Role, nebo funkce?

Mnozí dospělí hrají role, když mluví s malým dítětem.
Používají hloupá slova a zvuky. S dítětem mluví povýšeně.
Nechovají se k dítěti jako k sobě rovnému. Skuteÿnost, že
momentálně víte víc nebo že jste větší, neznamená, že dítě
není rovnocenné. Většina dospělých se v urÿitém okamžiku
svého života stane rodiÿi. Je to jedna z nejuniverzálnějších
rolí. Nejdţležitější otázka je, zda jste schopni plnit funkci
rodiÿe, zda ji dokážete plnit dobőe, aniž byste se ztotožnili
s touto funkcí, to znamená, aniž by se z funkce stala role.
Nezbytnou souÿástí funkce rodiÿe je starat se o potőeby dí-
těte, chránit ho pőed nebezpeÿím a obÿas dítěti őíct, co má
a co nemá dělat. Když se rodiÿovství stane identitou, když

své „já“ budete zcela nebo z velké ÿásti odvozovat od ro-
diÿovství, zaÿnete funkci pőecełovat, pőehánět, až vás na-
konec úplně ovládne. Pokud dáte dětem víc, než potőebují,
rozmazlíte je. Když je budete chránit pőed nebezpeÿím víc,
než je tőeba, narušíte tím jejich pőirozenou potőebu objevo-
vat svět a vše vyzkoušet na vlastní kţži. Snaha őíkat dětem,
co mají nebo nemají dělat, se snadno mţže změnit na ovlá-
dání a despotismus.
A co víc, hraní rolí se nezbavíte ani dlouho poté, co po-
tőeba těchto jednotlivých funkcí pomine. Rodiÿe pak nedo-
kážou pőestat být rodiÿi, i když je dítě už dospělé. Nemohou
se vzdát potőeby být pro své dítě „potőební“. I když je dítěti
ÿtyőicet let, rodiÿe si nedokážou odpustit poznámku: „Vím,
co je pro tebe nejlepší.“ Stále hrají roli rodiÿe, a proto mezi
nimi a dětmi neexistuje opravdový vztah. Rodiÿe se ztotož-
łují se svou rolí a podvědomě se bojí ztráty identity, když
pőestanou být rodiÿi. Pokud je jejich touha őídit nebo ovliv-
łovat život svého dospělého dítěte zmaőena – což obvykle je
–, zaÿnou kritizovat nebo projevovat nesouhlas nebo se sna-
ží v dítěti vyvolat pocit viny, to vše v nevědomé snaze udr-
žet si svou roli a identitu. Navenek to vypadá tak, jako kdyby
měli o své dítě obavy, a oni sami tomu věőí, ale ve skuteÿ-
nosti mají obavy o zachování své role a identity. Egoistickou
motivací jsou vlastní povznesení a sobeckost. Někdy jsou
chytőe maskované, a to i pőed osobou, kterou őídí ego.
Matka nebo otec, kteőí se ztotožłují s rodiÿovskou rolí,
se někdy snaží stát se dokonalejšími prostőednictvím svých
Eckhart Tolle 101
dětí. Potőeba ega manipulovat ostatní, aby naplłovali jeho

ustaviÿný pocit nedostatku, je pak namíőena na děti. Kdy-
by rodiÿe nahlas vyslovili svá většinou nevědomá pőání
a motivace, jež stojí za jejich nutkáním dětmi manipulovat,
pravděpodobně by zněly asi takhle: „Chci, abys dokázal to,
co jsem já nikdy nedokázal. Chci, abys v oÿích celého světa
něco znamenal, pak i já budu něco znamenat. Nesmíš mě
zklamat. Tolik jsem ti obětoval. Moje nespokojenost s tebou
znamená, že chci, aby ses cítil tak provinile a nepőíjemně, že
se nakonec podvolíš mým pőáním. Já samozőejmě vím nej-
líp, co je pro tebe nejlepší. Miluji tě a budu tě stále milovat,
pokud uděláš to, o ÿem najisto vím, že je pro tebe nejlepší.“
Když si tyto nevědomé motivace uvědomíte, okamžitě
pochopíte, jak jsou absurdní. Ego, které se za nimi skrývá,
se stane stejně viditelným jako jeho dysfunkce. Mluvil jsem
s několika rodiÿi, kteőí si náhle uvědomili: „Panebože, co
jsme to udělali?“ Jakmile uvidíte, co děláte nebo jste udělali,
budete také vidět zbyteÿnost takového poÿínání, a nevědo-
má schémata takového chování pak zmizí sama. A nejúÿin-
nějším prostőedkem změny je uvědomění.
Pokud se k vám tak chovají vaši rodiÿe, neőíkejte jim, že
jsou nevědomí a v zajetí ega. Pravděpodobně by to vedlo
k ještě nevědomějšímu chování, protože ego zaujme obran-
né postavení. Postaÿí, když si uvědomíte, že jejich chování je
őízeno egem a nemá nic spoleÿného s tím, kdo jsou. Egoické
vzory, dokonce i ty dlouhodobé, někdy zmizí téměő zázraÿ-
ně, pokud se tomu nebudete vnitőně vzpírat. Odpor jim dá
jen novou sílu. Ale kdyby nezmizely, pak mţžete pőijmout
chování svých rodiÿţ s pochopením a soucitem, aniž byste

na něj reagovali a brali ho osobně.
Uvědomte si též i své vlastní nevědomé pőedpoklady
a oÿekávání, které se skrývají za vašimi starými, obvyklými
reakcemi. „Rodiÿe by měli souhlasit s tím, co dělám. Měli
by mě pochopit a pőijmout mě takového, jaký jsem.“ Oprav-
du? A proÿ by měli? Ve skuteÿnosti to neudělají, protože ne-
mohou. Jejich vyvíjející se vědomí ještě neuÿinilo kvantový
skok na úroveł vědomí. Nejsou zatím schopni pőestat se
ztotožłovat se svou rolí. „Ano, jenže já nemohu být šřast-
ný a spokojený s tím, kdo jsem, když nemám jejich souhlas
a porozumění.“ Skuteÿně? Co má jejich souhlas nebo nesou-
hlas spoleÿného s tím, kdo opravdu jste? Všechna tato nevy-
slyšená oÿekávání vyvolávají další negativní emoce, pőinášejí
zbyteÿné neštěstí.
BuĐte ostražití. Nejsou některé z myšlenek, které vám
víőí v mysli, zvnitőněným hlasem vašeho otce nebo matky
őíkajícím něco jako „Nejsi dost dobrý. Nikdy to nikam ne-
dotáhneš“ nebo vynášející nějaký podobný soud? Pokud ve
vás existuje uvědomění, měli byste být schopni rozpoznat,
že tyto hlasy ve vaší hlavě jsou starými myšlenkami podmí-
něnými minulostí. Jestliže si to plně uvědomujete, už nemu-
síte uvěőit každé myšlence. Je to jen stará myšlenka, nic víc.
Povědomí znamená Pőítomnost a pouze Pőítomnost mţže
rozptýlit nevědomou minulost ve vás.
„Pokud si myslíte, že už jste osvícení,“ őekl Ram Dass,
„jděte a stravte týden se svými rodiÿi.“ Je to dobrá rada.
Vztah s rodiÿi není jen prvním vztahem, který udává tón
Eckhart Tolle 103
všem následujícím vztahţm, je to také dobrý test, do jaké

míry jste pőítomni. þím více je ve vztahu spoleÿně sdílené
minulosti, tím více pőítomni musíte být; jinak budete nuceni
stále znovu prožívat minulost.
Vědomé utrpení
Pokud máte malé děti, pomáhejte jim, veĐte je a ochra-
łujte, jak nejlépe dovedete. Ale ještě dţležitější je dát jim
prostor – prostor být. Pőicházejí na tento svět díky vám, ale
nejsou „vaše“, nepatőí vám. Pőesvědÿení, že víte, co je pro
ně nejlepší, mţže být odţvodněné, dokud jsou malí. Ale jak
budou rţst a dospívat, tím méně pravdivé zaÿne být. Ně-
jaké chyby urÿitě udělají a zakusí nějakou formu utrpení,
stejně jako všichni lidé. Ale je možné, že to, co udělají, je
chybou jen z vašeho pohledu. Co je pro vás chybou, mţže
být pőesně tím, co vaše děti potőebují udělat nebo zažít. Po-
mozte jim, poraĐte jim, jak nejlépe umíte, ale uvědomte si,
že z ÿasu na ÿas jim musíte dovolit udělat chyby, zvláště když
zaÿnou dospívat. Obÿas byste je měli nechat i trpět. Utrpení
mţže pőijít zniÿehonic a trpí bez pőíÿiny, nebo mţže být dţ-
sledkem jejich vlastních chyb.
Nebylo by to úžasné, kdybyste je mohli ušetőit všeho trápe-
ní? Ne, nebylo. Nevyrostly by v plnohodnotné lidské bytosti,
zţstaly by povrchní a ztotožłovaly by se pouze s vnějšími for-
mami věcí. Utrpení je posune dál. Paradoxem je, že utrpení je
zpţsobené ztotožněním se s formou, ale souÿasně toto zto-
tožnění narušuje. Mnoho utrpení zpţsobuje ego, i když nako-
nec utrpení zniÿí ego – ale ne, dokud trpíte vědomě.
Lidstvo je pőedurÿeno k tomu, aby pőekonalo utrpení, ale

ne takovým zpţsobem, jak si myslí ego. Jedním z mnoha
mylných pőedpokladţ ega, jednou z jeho naivních myšle-
nek je, že by nemělo trpět. Někdy tuto myšlenku pőenášíme
na své nejbližší: „Mé dítě by nemělo trpět.“ Tato myšlenka
vychází pőímo z utrpení. Utrpení má ušlechtilý cíl: rozvoj
vědomí a zniÿení ega. Muž na kőíži je typickým obrazem.
Pőedstavuje každého muže a každou ženu. Pokud odolává-
te utrpení, bude proces zániku ega pomalý, protože odpor
posiluje ego. Jakmile utrpení akceptujete, proces se zrychlí,
protože trpíte vědomě. Smíőit se mţžete se svým vlastním
utrpením nebo s utrpením někoho jiného, napőíklad svého
dítěte nebo rodiÿţ. Uprostőed vědomého utrpení již dochází
k proměně. Oheł utrpení se stává světlem vědomí.
Ego vám namlouvá, že byste neměli trpět. Ale tato myš-
lenka vám zpţsobí ještě větší utrpení. Je to zkreslení pravdy,
která je vždy paradoxní. Pravda je, že abyste utrpení pőeko-
nali, budete ho muset nejprve pőijmout.
Vědomé rodičovství
Mnoho dětí v sobě pőechovává skrytý hněv a odpor vţÿi
rodiÿţm a pőíÿinou je ÿasto neupőímnost vztahu. Každé dítě
touží po rodiÿi, který je pőedevším lidskou bytostí, a ne rolí,
bez ohledu na to, jak svědomitě ji hraje. Mţžete dělat všech-
ny správné věci, dělat pro dítě to nejlepší, co mţžete, ale ani
to nestaÿí. Mţžete udělat cokoli, ale nikdy to nebude staÿit,
pokud zanedbáte Bytí. Ego neví nic o Bytí, ale domnívá se,
že vás zachrání skutky. Jste-li v zajetí ega, jste pőesvědÿeni,
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224)
Eckhart Tolle 105
že když budete dělat stále víc, nakonec nahromadíte dost

„skutkţ“, a někdy v budoucnosti se budete cítit lepší a do-
konalejší. Nebudete. Pouze se ztratíte v ÿinnosti. Celá civi-
lizace se ztrácí v ÿinnosti, která nepramení z Bytí a stává se
zbyteÿnou.
Jak se dá Bytí vnést do uspěchaného života rodiny, do
vztahu s dítětem? Klíÿem k úspěchu je věnovat dítěti pozor-
nost. Existují dva druhy pozornosti. První bychom mohli
nazvat pozorností založenou na formě. Druhou je pozor-
nost bez formy. Pozornost založená na formě je vždy něja-
kým zpţsobem spojena s ÿinností nebo hodnocením. „Už
jsi udělal domácí úkol? Sněz veÿeői. UkliĐ si pokoj. Vyÿisti si
zuby. Udělej to. Pőestał to dělat. Pospěš si, pőiprav se.“
Jakou další věc musíme udělat? Tato otázka do znaÿné
míry shrnuje, jaký je rodinný život v mnoha domácnos-
tech. Pozornost založená na formě je samozőejmě potőebná
a v rodině má své místo, ale jestli je to všechno, co je ve
vztahu s vaším dítětem, pak chybí ten nejdţležitější rozměr
a Bytí je zcela zastőeno ÿinností, všemi „starostmi tohoto
světa“, jak őekl Ježíš. Pozornost bez formy je neoddělitelná
od dimenze Bytí. Jak vlastně funguje?
Když se díváte, posloucháte, dotýkáte se nebo pomáháte
svému dítěti s tím ÿi oním, buĐte bdělí, klidní, zcela pőí-
tomní a nechtějte nic jiného než právě tento okamžik. Tím-
to zpţsobem vytvoőíte prostor pro Bytí. Jste-li v té chvíli
pőítomni, nejste otcem nebo matkou. Jste bdělostí, tichem,
Pőítomností, která poslouchá, pozoruje, dotýká se, dokonce
i mluví. Jste Bytím, jež je za veškerou ÿinností.
Poznejte své dítě

Jste lidská bytost. Co to znamená? Umění života nespoÿívá
v kontrole, ale v nalezení rovnováhy mezi ÿlověkem a Bytím.
Matka, otec, manžel, manželka, mladí, staőí, role, které hra-
jete, funkce, které plníte, všechno, co děláte – to vše patőí do
lidského života. To všechno má svţj význam a měli bychom
si toho vážit, ale samo o sobě to nestaÿí pro naplněný, oprav-
du smysluplný vztah nebo život. Bez ohledu na to, jak moc se
snažíte a ÿeho všeho jste dosáhli, jste jedincem, a to nestaÿí.
Pak je tu Bytí. Naleznete ho v klidném, bdělém Uvědomění,
uvědomění, že jste. þlověk je formou. Bytí je beztvaré. þlo-
věk a Bytí nejsou oddělené, naopak, prolínají se.
V lidském rozměru máte nad svým dítětem pőevahu. Jste
větší, silnější, víte víc, víc dokážete. V pőípadě, že tato di-
menze je vše, co znáte, budete se cítit lepší než vaše dítě,
i když jen podvědomě. A ve vašem dítěti vyvoláte pocit
méněcennosti, i když jen podvědomě. Mezi vámi a vaším
dítětem nebude existovat žádná rovnost, protože ve vašem
vztahu je jen forma a ve formě si samozőejmě nejste rovni.
Mţžete milovat své dítě, ale vaše láska bude pouze lidská, to
znamená podmíněná, majetnická, nesouvislá. Rovni jste si
pouze za hranicemi formy, v Bytí. Pravá láska v tomto vzta-
hu mţže existovat pouze tehdy, když v sobě objevíte tuto
dimenzi bez forem. Pőítomnost, kterou jste, nadÿasové já,
poznáte v jiném ÿlověku a tento ÿlověk, v tomto pőípadě
dítě, se cítí milováno, to znamená pochopeno.
Milovat znamená rozpoznat sebe sama v jiném ÿlově-
ku. Pak se ukáže, že „odlišnost“ jiných lidí je iluze týkající
Eckhart Tolle 107
se pouze lidské őíše, őíše forem. Touha po lásce, kterou má

v sobě každé dítě, je touhou být respektován nikoli na úrov-
ni forem, ale na úrovni Bytí. Pokud rodiÿe uznávají pouze
lidský rozměr dítěte a zanedbávají Bytí, dítě bude cítit, že
vztah je nenaplněn, že v něm chybí něco naprosto zásadní-
ho, a v jeho nitru se nahromadí bolest a někdy i podvědomý
odpor k rodiÿţm. Zdá se, že tato nahromaděná bolest a za-
trpklost chtějí őíct: „Jak to, že mě nechápete?“
Když vás někdo jiný pozná a chápe, toto poznání pőinese
na tento svět skrze vás oba rozměr Bytí. Je to láska, která
vykoupí svět. Mluvím o tom se zőetelem na vztah s vaším
dítětem, ale stejně tak to platí pro všechny vztahy.
Őíká se, že Bţh je láska, ale není to zcela pőesné. Bţh je Ži-
vot ve všech nespoÿetných formách života i mimo nich. Lás-
ka znamená dualitu: milující a milované, subjekt a objekt. Tak-
že láska je poznáním jednoty ve světě duality. Je to zrození
Boha do světa formy. Díky lásce je svět méně světský, méně
jednolitý, prţzraÿnější pro božský rozměr, pro světlo vědomí.
Přestaňte hrát role

Dělat to, co je v dané situaci potőebné udělat, aniž by se
z toho stala role, s níž byste se ztotožnili, je zásadní lekcí umě-
ní života, kterou by se každý z nás měl nauÿit. Ař už budete
dělat cokoli, budete úspěšnější, když tuto ÿinnost budete pro-
vádět pro ni samotnou a nebudete ji považovat za prostőedek,
který má chránit, vylepšit nebo vyhovět vaší roli. Každá role
je Àktivním pocitem vlastního já, pőes které se vše stává osob-
ním, a tím pádem deformovaným a zkresleným, bez ohledu
na roli, kterou hrajeme. Většina lidí, kteőí jsou u moci, jako

jsou politici, televizní osobnosti, podnikatelé i náboženští
vţdci, se – až na několik vzácných výjimek – zcela identiÀ-
kovala se svými rolemi. Považují se za významné osoby, ale
nejsou nic víc než nevědomí hráÿi egoické hry, jež sice vypadá
dţležitě, ale v koneÿném dţsledku postrádá skuteÿný smysl.
Podle slov Shakespeara je to „jen bajka, již vypravuje blb: v ní
őev a vztek, leÿ smysl žádný“9. Kupodivu Shakespeare k to-
muto závěru dospěl i bez televize. Kdyby egoické drama na
této zemi mělo nějaký smysl, tak jen nepőímý: Vytváőí na této
planetě stále víc utrpení. A utrpení – i když ho do znaÿné
míry vytvoőilo ego – ego nakonec zniÿí. To je oheł, v němž
ego spaluje sebe samo.
Ve světě osobností hrajících role je i hrstka lidí – pár se
jich dokonce najde i v televizi, v médiích a obchodním svě-
tě –, kteőí nepőedstavují myslí vytvoőenou pőedstavu, ale
jednají z hlubší podstaty svého Bytí, nesnaží se být něÿím
víc, než ve skuteÿnosti jsou. Jsou prostě sami sebou, vyni-
kají svou výjimeÿností a jako jediní se opravdu odlišují od
zbytku světa. Pőinášejí nám nové vědomí. Cokoli dělají, to
se povede, protože je to v souladu s úÿelem celku. Jejich vliv
daleko pőesahuje to, co dělají, pőesahuje jejich funkce. Jejich
pouhá pőítomnost – jednoduchá, pőirozená, skromná – má
transformaÿní úÿinek na každého, s nímž se setkají.
Když nehrajete role, znamená to, že v tom, co děláte,
není žádné já (ego). Není v tom žádný postranní úmysl,
9
Shakespeare, William, Macbeth
Eckhart Tolle 109
napőíklad ochrana nebo posílení sebe. Výsledkem je, že vaše

jednání má mnohem větší sílu. Jste zcela soustőeděni na situ-
aci, splynete s ní. Nesnažíte se být někým konkrétním. Když
jste sami sebou, jste nejsilnější a nejúspěšnější. Ale nesnaž-
te se být sami sebou, protože to je jen další role. Őíká se
tomu „pőirozené, spontánní já“. Jakmile se snažíte být tím ÿi
oním, hrajete roli. „Prostě buĐte sami sebou“ je sice dobrá
rada, ale mţže být také zavádějící. Protože do toho vstoupí
mysl a őekne: „Poÿkat, jak mám být sám sebou?“ Pak mysl
vymyslí nějakou strategii, „jak být sám sebou“. Je to jen další
role. Jak mţžu být sám sebou, je ve skuteÿnosti špatně polo-
žená otázka. Naznaÿuje totiž, že musíte něco udělat, abyste
byli sami sebou. Ale udělat nemţžete nic, protože sami se-
bou již jste. Pőestałte proto pőidávat další nepotőebnou zá-
těž k tomu, kdo jste. „Ale já nevím, kdo jsem. Nevím, co
to znamená, být sám sebou.“ Pokud jste naprosto spokojeni
s tím, že nevíte, kdo jste, pak to, co zbylo, je tím, kdo jste
– Bytí, skryté za ÿlověkem, jste spíše pole ÿistých možností
než něco, co je již deÀnováno.
Pőestałte deÀnovat sami sebe – ve vztahu k sobě a vţÿi
ostatním. Nezemőete. Naopak, ožijete. A nezabývejte se tím,
jak vás charakterizují ostatní. Když vás vymezují, omezují
sami sebe, takže je to jejich problém. Kdykoli budete komu-
nikovat s lidmi, nepőistupujte k nim jako nějaká funkce nebo
role, ale jako pole vědomé Pőítomnosti.
Proÿ ego hraje role? Kvţli jedné nepodložené domněn-
ce, jednomu zásadnímu omylu, jedné nevědomé myšlence:
Nejsem dostateÿné. Následují další podvědomé myšlenky:
Musím hrát roli, abych získalo to, co potőebuji, abych bylo

celistvé. Musím získat víc, abych bylo víc. Ale vy nemţže-
te být víc, než jste, protože pod svou fyzickou a psychickou
formou jste jednotní se Životem a Bytím. Co se týÿe formy,
jste a vždy budete vţÿi někomu nadőazení a vţÿi někomu
podőízení. V podstatě ale nejste ani horší, ani lepší než kdo-
koli. Z tohoto poznání vyplývají skuteÿná sebeúcta a pravá
pokora. V oÿích ega jsou sebeúcta a pokora nesluÿitelné. Ve
skuteÿnosti jsou jedno a totéž.
Patologické ego
V širším slova smyslu je ego samo o sobě patologické,
bez ohledu na to, jakou má formu. Když se podíváme na
starověké őecké koőeny slova patologické, zjistíme, jak se tento
termín pro ego hodí. Aÿkoli se slovo obvykle používá k po-
pisu nemoci, je odvozeno od slova patos, což znamená utr-
pení. A to je pőesně to, na co Buddha pőišel pőed 2600 lety,
když uvažoval o stavu lidstva.
þlověk v zajetí ega nevnímá utrpení jako utrpení, ale dívá
se na něj jako na jedinou odpovídající reakci na jakoukoli
životní situaci. Ego ve své zaslepenosti není schopno vidět
utrpení, které zpţsobuje sobě a ostatním lidem. Neštěstí je
egem vytvoőená mentálně-emocionální nemoc, jež dosáhla
epidemických rozměrţ. Je to vnitőní ekvivalent zneÿištění
životního prostőedí naší planety. Negativní stavy, jako jsou
hněv, úzkost, nenávist, zlost, nespokojenost, závist, žárli-
vost a tak dále, nejsou považovány za negativní, ale za zce-
la oprávněné a za jejich pţvodce, jímž jsme my sami, zcela
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 111
mylně považujeme někoho jiného nebo nějaký vnější faktor.

„Ty jsi zodpovědný za mou bolest.“ Tak se na věc dívá ego.
Ego nerozlišuje mezi situací a tím, jak ji interpretuje nebo
jak na ni reaguje. Őeknete „To je hrozný den“, aniž byste
si uvědomili, že chlad, vítr a déšř nebo jakékoli jiné pod-
mínky, na které reagujete, nejsou hrozné. Jsou takové, jaké
jsou. Co je hrozné, je vaše reakce, váš vnitőní odpor k situaci
a pocit, který vznikl následkem odporu. Shakespeare o tom
őekl: „Nic není špatné nebo dobré samo o sobě. Všemu dává
vlastnosti naše myšlení.“10 A co víc, utrpení nebo negativitu
ego ÿasto nesprávně považuje za potěšení, protože ho do jis-
té míry posilují.
Napőíklad vztek nebo zášř nesmírně posilují ego tím, že
zvyšují pocit izolovanosti, zdţrazłují odlišnost od druhých
a vytváőejí zdánlivě neochvějný mentální postoj „oprávně-
nosti“. Pokud byste mohli pozorovat fyziologické změny
probíhající uvnitő vašeho těla během těchto negativních sta-
vţ, jakým zpţsobem nepőíznivě ovlivłují fungování srdce,
trávicího a imunitního systému a nespoÿet dalších tělesných
funkcí, bylo by vám jasné, že tyto stavy jsou opravdu patolo-
gické, jsou formami utrpení, a ne potěšení.
Pokaždé, když jste v negativním stavu, je ve vás něco, co
potőebuje negativitu, vnímá ji jako pőíjemnou nebo se do-
mnívá, že jejím prostőednictvím dostanete to, co chcete.
Proÿ by jinak někdo setrvával v negativitě, zpţsoboval sobě
i ostatním trápení, a v koneÿném dţsledku nemoci? Takže
10
Shakespeare, William, Hamlet
v okamžiku, kdy je ve vás negativita a dokážete si uvědomit,

že je ve vás něco, co má z tohoto stavu potěšení nebo se do-
mnívá, že to má nějaký úÿel, zaÿínáte si pőímo uvědomovat
ego. Ve chvíli, kdy se to stane, vaše identita se pőesune od ega
k vědomí. To znamená, že ego se zmenšuje a vědomí roste.
Pokud si uprostőed negativní nálady dokážete uvě-
domit, že sami sobě zpţsobujete utrpení, dokážete se po-
vznést nad omezení podmíněných egoických stavţ a reakcí.
Díky uvědomění se pőed vámi otevőou nekoneÿné možnos-
ti – jiné, mnohem inteligentnější zpţsoby, jak se vypoőádat
s jakoukoli situací. Budete mít možnost zbavit se svého ne-
štěstí v okamžiku, kdy zjistíte, že je neinteligentní. Negati-
vita není inteligentní. Vždy za ní stojí ego. Ego mţže být
chytré, ale není inteligentní. Chytrost sleduje své vlastní
malé cíle. Inteligence vidí větší celek, v němž jsou zapoje-
ny všechny věci. Chytrost je motivována vlastním zájmem
a je velmi krátkozraká. Většina politikţ a podnikatelţ jsou
chytőí lidé, ale velmi málo jich je inteligentních. Cokoli, ÿeho
dosáhnete díky chytrosti, má krátkou životnost a nakonec
se to vždy obrátí proti vám. Chytrost rozděluje; inteligence
spojuje.
Pozadí neštěstí
Ego vytváőí pocit oddělení a oddělení vytváőí utrpení.
Ego je tedy jednoznaÿně patologické. Na rozdíl od těch zőej-
mých forem negativity, jako jsou hněv, nenávist a tak dále,
existují i jiné, méně nápadné formy, které jsou tak běžné,
že je nerozpoznáme, napőíklad netrpělivost, podráždění,
Eckhart Tolle 113
nervozita a znechucení. Tvoőí základ neštěstí, což je u mno-

ha lidí pőevládající vnitőní stav. Musíte být velmi pozorní
a absolutně pőítomní, abyste je dokázali odhalit. Kdykoli se
vám to podaőí, zažijete okamžik probuzení, kdy se pőestane-
te ztotožłovat se svou myslí.
Zmíním zde jeden z nejÿastějších negativních stavţ, kte-
rý lze snadno pőehlédnout právě proto, že je tak běžný, nor-
mální. Možná ho sami znáte. Stává se vám ÿasto, že poci-
řujete nespokojenost, kterou bychom mohli nejlépe popsat
jako jakousi zášř v pozadí? Mţže být urÿitá nebo neurÿitá.
Mnoho lidí prožije s tímto pocitem velkou ÿást svého živo-
ta. Jsou s ním ztotožněni do takové míry, že se na něj ne-
dokážou podívat s odstupem a uvidět ho. Základem tohoto
pocitu je nevědomé pőidržování se urÿitých pőesvědÿení, to
znamená myšlenek. Tyto myšlenky vám víőí v mysli stejným
zpţsobem, jako ve spánku sníte své sny. V podstatě to zna-
mená, že o těchto myšlenkách v mysli nevíte, stejně jako sní-
lek neví, že sní. Zde jsou některé z nejÿastějších nevědomých
myšlenek, které živí pocit nespokojenosti nebo záště. Tyto
myšlenky jsem zbavil obsahu, takže zţstala jen jejich struk-
tura. Jsou tak mnohem jasnější a zőejmější. Kdykoli pocítíte
ve svém životě neštěstí, ař už pőímo, nebo nepőímo, mţžete
si vybrat ty myšlenky, které vaši momentální situaci vystihují
nejlépe, a doplnit je vlastním obsahem:
„Abych byl klidný (šřastný, spokojený, atd.), něco se musí v mém

životě stát. A jsem naštvaný, že se to ještě nestalo. Možná že díky
mému vzteku se to nakonec stane.“
„V minulosti se stalo něco, co se nemělo stát, a dosud mě to štve.

Kdyby se to nestalo, byl bych teĐ klidný.“
„Děje se něco, co by se nemělo dít, a to mi brání, abych byl klidný.“
Nevědomá pőesvědÿení se ÿasto týkají osoby, a tak výraz

„děje se“, nahradíme slovem „dělá“:
„Abych byl spokojený, měl bys udělat to ÿi ono. Zlobím se, že jsi to
ještě neudělal. Možná tě k tomu donutí mţj hněv.“
„Ty (nebo já) jsi v minulosti něco udělal/őekl, nebo neudělal, a to mi
brání, abych byl teĐ spokojený.“
„To, co teĐ děláš/neděláš, mi brání v tom, abych byl spokojený.“
Tajemství štěstí
Všechna výše uvedená pőesvědÿení jsou domněnky, ne-
prozkoumané myšlenky, které mylně pokládáme za realitu.
Jsou to pőíběhy, jež vytvoőilo ego, aby vás pőesvědÿilo, že
nemţžete být klidní a spokojení hned, nemţžete být sami
sebou. Být v klidu a být tím, kým jste, tedy sám sebou, je
vlastně to samé. Ego őíká: Možná někdy v budoucnosti budu
klidné – když se stane to, ono nebo tamto ÿi když dosáhnu
tohoto nebo se stanu tímhle. Nebo őíká: Nikdy nemţžu být
klidné, protože v minulosti se stalo to nebo ono. Poslechně-
te si pőíběhy lidí a zjistíte, že všechny bychom mohli nazvat
„Proÿ teĐ nemţžu být v klidu“. Ego neví, že vaše jediná
pőíležitost být v klidu je právě teĐ. Nebo to možná ví a bojí
se, že na to pőijdete. Klid v koneÿném dţsledku znamená
zánik ega.
Eckhart Tolle 115
Ale jak být v klidu právě teĐ? Tím, že se smíőíte s pőí-

tomným okamžikem. Pőítomný okamžik je místem, kde se
odehrává hra života. Nemţže se odehrávat nikde jinde. Poté,
co uzavőete mír s pőítomným okamžikem, pozorujte, co se
bude dít, co mţžete udělat nebo se rozhodnete udělat, nebo
spíše to, co dělá život skrze vás. Existují tői slova, která vyja-
dőují tajemství umění žít, tajemství úspěchu a štěstí: jednota
se životem. Být v jednotě se životem znamená být v jednotě
s Pőítomností. Potom zjistíte, že nežijete svţj život, ale že
život žije vás. Život je taneÿník a vy jste tancem.
Ego miluje svoji zášř vţÿi realitě. A co je realita? Všech-
no, co je. Buddha ji nazval tathatá, takovost života, což není
nic jiného než takovost tohoto okamžiku. Jedním z hlav-
ních rysţ ega je odpor vţÿi této takovosti. Vytváőí negativitu
a neštěstí, jež ego miluje, libuje si v nich. Tímto zpţsobem
zpţsobujete sobě i ostatním utrpení, aniž byste o tom vědě-
li, nevíte, že tím vytváőíte peklo na zemi. Podstatou nevě-
domého života je zpţsobovat utrpení a neuvědomovat si to.
Znamená to být v podruÿí ega. Je šokující a neuvěőitelné, do
jaké míry si ego nedokáže uvědomit samo sebe a pochopit,
co dělá. Dělá pőesně to, co odsuzuje u ostatních, a nedoká-
že to pochopit. Když na něj někdo ukáže prstem, všechno
vztekle popőe, použije chytré argumenty a na svou obhajo-
bu využije zkreslená fakta. Tak to dělají lidé, Àrmy i vlády.
A když všechno ostatní selže, ego se uchýlí ke kőiku nebo
dokonce k fyzickému násilí. Nyní mţžeme pochopit hlubo-
kou moudrost Ježíšových slov na kőíži: „Odpusř jim, neboř
nevědí, co ÿiní.“
Abychom skoncovali s utrpením, které lidstvo sužuje ti-

síce let, musíme zaÿít u sebe. Musíme pőevzít zodpovědnost
za svţj vnitőní stav v každém okamžiku. Hned teĐ. Zeptej-
te se sami sebe, zda je právě teĐ ve vašem nitru negativita.
BuĐte ostražití, věnujte pozornost svým myšlenkám a emo-
cím. Dávejte si pozor na neštěstí v jakékoli formě, kterou
jsem již zmínil, jako jsou nespokojenost, nervozita, znechu-
cení a tak dále. Dejte si pozor na myšlenky, které toto ne-
štěstí zdánlivě ospravedlłují nebo vysvětlují, ale ve skuteÿ-
nosti ho zpţsobily. Když si zaÿnete uvnitő sebe uvědomovat
negativní stav, neznamená to, že jste selhali. Právě naopak,
uspěli jste. Dokud si své neštěstí neuvědomujete, ztotožłu-
jete se s vnitőním stavem, a tedy i s egem. Díky uvědomění
se pőestanete ztotožłovat s myšlenkami, emocemi a reakce-
mi a k tomuto procesu dojde automaticky. Změní se vaše
vnímání sebe sama: Pőedtím jste byli myšlenkami, emocemi
a reakcemi. Nyní jste vědomím, vědomou Pőítomností, jež
pozoruje tyto stavy.
„Jednoho dne se zbavím ega.“ Kdo to őíká? Ego. Osvo-
bodit se od ega vţbec není těžké, spíše naopak, je to snad-
né. Staÿí, že si budete uvědomovat své myšlenky a emoce ta-
kové, jaké jsou. Opravdu nemusíte nic „dělat“, jen ostražitě
„pozorovat“. V tomto smyslu opravdu nejde o nějakou „ÿin-
nost“, ale bdělé „pozorování“. Skuteÿně nemţžete udělat
nic, abyste se osvobodili od ega. Když u vás dojde k tomuto
posunu od myšlení k vědomí, ve vašem životě zaÿne pţso-
bit inteligence, daleko pőevyšující chytrost ega. Prostőednic-
tvím uvědomění budou vaše emoce a dokonce i myšlenky
Eckhart Tolle 117
odosobněné. Rozpoznáte jejich neosobní povahu. Nebude

v nich žádné „já“. Budou to jen lidské emoce, lidské myš-
lenky. Veškerá vaše osobní minulost, která je koneckoncţ
jen pőíběhem, hromádkou myšlenek a emocí, zaÿne mít
druhoőadý význam a již nebude v popőedí vašeho vědomí.
Nebude již tvoőit základ vaší identity. Jste světlem Pőítom-
nosti, uvědoměním, které je hlubší než jakékoli myšlenky
a emoce.
Patologické formy ega

Jak jsme viděli, ego je ve své podstatě patologické, po-
kud toto slovo použijeme v jeho širším smyslu oznaÿujícím
dysfunkci a utrpení. Mnoho duševních poruch se vyznaÿu-
je stejnými egoickými rysy, které najdeme u každého nor-
málního ÿlověka, ale u některých lidí jsou natolik výrazné,
že jejich patologická povaha je zőejmá každému, s výjimkou
poškozeného.
Napőíklad hodně normálních lidí obÿas lže, aby pőed
ostatními vypadali dţležitěji, zajímavěji, a obecně aby vylepši-
li svţj obraz v mysli jiných lidí. Lžou, koho znají, jakých úspě-
chţ dosáhli, jaké mají schopnosti, jaký majetek a cokoli jiné-
ho, s ÿím se ztotožłuje jejich ego. Některé lidi nutí ego kvţli
svému pocitu nedostateÿnosti a potőeby mít nebo být „víc“
lhát neustále. Většina z toho, co o sobě őíkají, jsou naprosté
výmysly, Àktivní konstrukce, které vytvoőilo ego, aby se cítilo
silnější, lepší, zajímavější. Někdy jejich grandiózní a pőehnaný
obraz sebe sama oklame ostatní, ale obvykle ne na dlouho.
Většina lidí si rychle uvědomí, že jsou to báchorky.
Duševní onemocnění, které se nazývá paranoidní schi-

zofrenie nebo zkráceně paranoia, je v podstatě pőehnanou
formou ega. Obvykle se zakládá na Àktivních pőíbězích, kte-
ré vymyslela mysl, aby dala smysl neustálému pocit strachu.
Hlavním prvkem pőíběhu je pőesvědÿení, že někteőí lidé (ně-
kdy je to větší poÿet lidí nebo téměő všichni) kují pikle proti
nemocnému nebo se proti němu spikli, aby ho kontrolovali
nebo zabili. Pőíběh má ÿasto vnitőní konzistenci a logiku,
takže mu ostatní někdy uvěőí. Někdy jsou na paranoidním
systému víry postavené organizace nebo celé národy. Strach
a nedţvěra ega k ostatním lidem, jeho tendence zdţrazłovat
„odlišnost“ jiných lidí s poukazováním na jejich vnímané
chyby a promítaní těchto chyb do jejich identity se prohloubí
a ego zaÿne ostatní vnímat jako nelidská monstra. Ego po-
tőebuje ostatní, ale jeho dilematem je, že v hloubi duše je ne-
snáší a bojí se jich. Ve výroku Jeana-Paula Sartra „peklo jsou
ti druzí“ zaznívá hlas ega. þlověk trpící paranoiou zažívá
peklo nejsilněji, ale do jisté míry ho pociřuje každý, pokud
v něm stále fungují egoické modely. þím silnější je vaše ego,
tím větší je pravděpodobnost, že ostatní lidi budete vnímat
jako hlavní zdroj problémţ ve vašem životě. Je také více než
pravděpodobné, že budete ztěžovat život jiným, ale samo-
zőejmě si to nebudete uvědomovat. Jsou to vždy ti ostatní,
kteőí vám ztěžují život.
Duševní nemoc, které őíkáme paranoia, nám ukazu-
je i další symptom, který je souÿástí každého ega, i když
u tohoto onemocnění se projevuje ve velmi extrémní po-
době. þím více se paranoidní ÿlověk cítí pronásledovaný,
Eckhart Tolle 119
špehovaný nebo ohrožený ostatními, tím výraznější je jeho

pocit, že je stőedem vesmíru, kolem něhož se všechno toÿí,
a tím víc si bude pőipadat jako dţležitý stőedobod zájmu lidí.
Pőedstava, že je obětí, které všichni ubližují, mu dává po-
cit dţležitosti a výjimeÿnosti. V pőíběhu, který tvoőí základ
jeho systému bludţ, si ÿasto pőiőadí roli jak oběti, tak i po-
tenciálního hrdiny, který se chystá zachránit svět nebo po-
razit síly zla.
Kolektivní ego kmenţ, národţ a náboženských organi-
zací také ÿasto obsahuje silný prvek paranoie: my proti zlým
ostatním. Tento postoj je pőíÿinou většiny lidského utrpení.
Španělská inkvizice, pronásledování a pálení kacíőţ a „ÿa-
rodějnic“, vztahy mezi národy, které vedly k první a druhé
světové válce, celá historie komunismu, „studená válka“,
mccarthismus v Americe padesátých let, vleklý konÁikt na
Stőedním východě, to všechno jsou bolestivé epizody v dě-
jinách lidstva, v nichž dominuje extrémní forma kolektivní
paranoie.
þím více jsou jednotlivci, skupiny nebo národy nevědo-
mí, tím větší je pravděpodobnost, že jejich chorobný egois-
mus získá podobu fyzického násilí. Násilí je primitivní, ale
stále velmi rozšíőený zpţsob, jakým se ego pokouší prosadit,
dokázat, že má pravdu a ostatní se mýlí. Mezi nevědomý-
mi lidmi i obyÿejné hádky snadno vedou k fyzickému násilí.
A co je hádka? Dva nebo více lidí vyjadőují své názory a tyto
názory jsou odlišné. Každá ze zúÿastněných stran sporu je
ztotožněna se svým názorem do takové míry, že se z něho
stane pevný mentální postoj, který je podepően pocitem sebe
sama, vlastním „já“. Jinak őeÿeno, identita a názor splynou.

Když tedy dojde k tomu, že obhajuji své postoje (myšlen-
ky), cítím a konám, jako kdybych obhajoval sám sebe. Ne-
vědomě cítím a konám tak, jako kdybych bojoval o pőežití,
a tak mé emoce budou odrážet tuto nevědomou víru – jsou
bouőlivé a vášnivé. Jsem naštvaný, rozzlobený, defenzivní
nebo agresivní. Musím vyhrát za každou cenu, jinak budu
ponížen a zniÿen. To je iluze. Ego neví, že mysl a duševní
postoje nemají nic spoleÿného s tím, kdo jste. Ego je nepo-
zorovanou myslí.
V zenu se őíká: „Nehledej pravdu. Jen pőestał lpět na ná-
zorech.“ Co to znamená? Pőestałte se ztotožłovat se svou
myslí. Kdo opravdu jste za hranicemi mysli, se objeví samo.
Práce s egem a bez ega

Většina lidí obÿas zažije chvíle bez ega. Ti, kteőí jsou mi-
moőádně dobőí v tom, co dělají, se pői práci dokážou zcela
nebo z velké ÿásti osvobodit od ega. Možná si to neuvědo-
mují, ale jejich práce se stala duchovním cviÿením. Větši-
na z nich je pőítomná, když dělají svou práci, ale ve svém
soukromém životě opět upadnou do relativního nevědomí.
Znamená to, že jejich stav Pőítomnosti je omezen jen na
jednu oblast jejich života. Znám uÿitele, umělce, zdravotní
sestry, lékaőe, vědce, sociální pracovníky, ÿíšníky, kadeőnice,
podnikatele a prodejce, kteőí vykonávají svou práci obdivu-
hodně a bez jakéhokoli sobectví a plně reagují na cokoli, co
jim daný okamžik pőinese. Jsou v souladu s tím, co děla-
jí, s pőítomným okamžikem, s lidmi nebo úkolem, kterým
Eckhart Tolle 121
slouží. Vliv, jenž tito lidé mají na druhé, daleko pőesahuje

funkci, kterou plní. Dokážou oslabit ego u každého ÿlověka,
s nímž se setkají. Dokonce i lidé s velkým egem se v jejich
pőítomnosti někdy uvolní, pőestanou se hlídat a hrát své role.
Není proto žádným pőekvapením, že lidé, kteőí pracují bez
ega, jsou mimoőádně úspěšní v tom, co dělají. Každý, kdo je
v souladu s tím, co dělá, buduje novou zemi.
Také jsem se setkal s mnoha dalšími lidmi, kteőí jsou
v zásadě dobőí v tom, co dělají, ale ego neustále sabotuje
jejich práci. Své práci věnují pouze ÿást své pozornosti, ta
druhá ÿást se soustőedí na sebe samotné. Jejich ego vyžaduje
uznání a plýtvá energií na zlost, pokud se mu ho nedostává
v dostateÿné míőe – a uznání nemá ego nikdy dost. „Je ně-
kdo uznávanější než já?“ Nebo svou hlavní pozornost za-
měőují na zisk ÿi moc a jejich práce není nic víc než prostőe-
dek k dosažení těchto cílţ. A pokud práce není nic víc než
jen prostőedek k dosažení cíle, nemţže mít vysokou kvalitu.
Jakmile se v jejich práci vyskytnou nějaké pőekážky nebo po-
tíže, když věci nejdou podle oÿekávání, když ostatní lidé ne-
spolupracují a okolnosti nejsou pőíznivé, namísto toho, aby
se okamžitě pőizpţsobili nové situaci a zareagovali na mo-
mentální požadavky, postaví se proti vzniklé situaci, a tak
se od ní izolují. Jejich „já“ se cítí uražené nebo rozÿilené
a ve zbyteÿných protestech a zlosti spálí obrovské množství
energie. Kdyby tuto energii nespotőebovalo ego, mohla být
použita na őešení vzniklé situace. Kromě toho tato „anti-
energie“ vytváőí nové pőekážky, nový odpor. Mnozí lidé jsou
sami sobě nejhorším nepőítelem.
Lidé nevědomky sabotují svou vlastní práci, když odmí-

tají pomoc ÿi informace ostatních nebo se snaží pőekazit je-
jich úsilí ze strachu, že budou úspěšnější anebo se jim dosta-
ne více uznání. Spolupráce je egu cizí, kromě pőípadţ, kdy
má nějaké postranní úmysly. Ego neví, že ÿím víc zapojíte
ostatní, tím víc se věci pohnou kupőedu, a tím víc se bude
daőit vám. Když lidem pomţžete jen málo nebo dokonce
vţbec a budete jim házet klacky pod nohy, vesmír – pro-
stőednictvím lidí a okolností – vám pomţže jen málo ane-
bo vám nepomţže vţbec, protože jste se oddělili od celku.
Nevědomý základní pocit ega „nedostateÿnosti“ zpţsobuje,
že na úspěch někoho jiného reaguje tak, jako kdyby mu ten
úspěch někdo vzal. Neví, že závist a zášř vţÿi úspěchu ji-
ného ÿlověka omezuje vaše vlastní šance na úspěch. Abyste
pőilákali úspěch, měli byste ho uvítat, kdykoli ho uvidíte.
Ego a nemoc
Nemoc mţže ego buĐ posílit, nebo oslabit. Pokud si
stěžujete, pociřujete sebelítost anebo nesnášíte, že jste ne-
mocní, vaše ego se stává silnějším. Silnějším se také stává,
když se nemoc stane souÿástí vaší pojmové identity: „Trpím
takovou a takovou nemocí.“ Aha, takže teĐ víme, kdo jste.
Na druhé straně, z mnohých lidí, kteőí v běžném životě mají
velké ego, se během nemoci náhle stanou laskaví a mnohem
pőíjemnější lidé. Získají vhled, jaký v běžném životě nikdy
neměli. Dospějí k vnitőnímu poznání, dosáhnou spoko-
jenosti a mluví moudőe. Poté, co se uzdraví, vrátí se jejich
energie a také ego.
Eckhart Tolle 123
Když jsou nemocní, hladina jejich energie je poměrně

nízká a inteligence organismu mţže pőevzít a použít zbýva-
jící energii k léÿení těla. Poté nezbude dostatek energie pro
mysl, tedy pro egoické myšlení a emoce. Ego spálí znaÿné
množství energie. V některých pőípadech však ego vezme
i to málo energie, která zţstala, a využije ji pro vlastní po-
tőeby. Netőeba őíkat, že lidem, kteőí během nemoci zažili po-
sílení ega, trvá mnohem déle, než se zotaví. Někteőí se ne-
uzdravili nikdy a nemoc se stala chronickou a trvalou sou-
ÿástí jejich falešného pocitu sebe sama.
Kolektivní ego
Jak těžké je žít sám se sebou! Jedním ze zpţsobţ, jakým
se ego pokouší uniknout neuspokojující sobeckosti, je roz-
šíőení a posilnění pocitu vlastního „já“ tím, že se spojí se
skupinou – národem, politickou stranou, korporací, institu-
cí, sektou, klubem, gangem, fotbalovým týmem.
V některých pőípadech se zdá, že osobní ego se zcela roz-
plyne, když někdo zasvětí svţj život nezištné práci ve pro-
spěch kolektivu, aniž by požadoval osobní odměnu, uznání
nebo povýšení. Jaká je to úleva, zbavit se strašlivého bőeme-
ne osobního já. þlenové kolektivu se cítí šřastní a naplně-
ní, bez ohledu na to, jak tvrdě pracují a co všechno obětují.
Zdá se, že se dostali za hranice ega. Otázka je: Osvobodili
se skuteÿně, nebo se ego jednoduše změnilo z osobního na
kolektivní?
Kolektivní ego má stejné vlastnosti jako osobní ego,
jako je napőíklad potőeba vyhledávat konÁikty a nepőátele,
potőeba mít více, vždy chce mít pravdu a tak dále. Dőíve
nebo později se každý kolektiv dostane do konÁiktu s jinými
kolektivy, neboř nevědomě vyhledává konÁikt a potőebuje
opozici, aby deÀnoval své hranice, a tím i svou identitu. þle-
nové kolektivu pak prožívají utrpení, které se nevyhnutelně
dostaví jako následek každého jednání motivovaného egem.
V tomto okamžiku mohou ÿlenové kolektivu procitnout
a uvědomit si, že v jejich kolektivu je cosi šíleného.
Probudit se a uvědomit si, že kolektiv, s nímž jste se zto-
tožnili a pracovali pro něj, je skuteÿně šílený, mţže být bo-
lestivé. Někteőí lidé zaÿnou být v takové chvíli cyniÿtí nebo
zatrpklí a popírají veškeré hodnoty. Znamená to, že rychle
pőijali jinou víru, protože ta pőedchozí se ukázala být klam-
ná a zhroutila se. Zániku svého ega neÿelili, ale utekli a pőe-
vtělili se do nového.
Kolektivní ego je obvykle ještě nevědomější než jednot-
livci, kteőí tvoőí toto ego. Napőíklad v davu (což je pőechod-
ná kolektivní egoická entita) dokážou lidé spáchat taková
zvěrstva, jakých by jednotlivě nebyli schopni. U národţ se
nezőídka projeví takové chování, které bychom u jedince
okamžitě oznaÿili jako psychopatické.
Jakmile se vyvine nové vědomí, někteőí lidé se cítí být
povoláni vytvoőit skupinu, která bude osvícené vědomí od-
rážet. Takové skupiny nebudou kolektivním egem. Jednot-
livci, kteőí tvoőí tyto skupiny, nemají potőebu deÀnovat svou
identitu prostőednictvím ega. Nebudou už hledat žádné for-
my, které by je deÀnovaly. I v pőípadě, že ÿlenové, kteőí tvo-
őí tyto skupiny, nejsou zcela osvobozeni od ega, mají ještě
Eckhart Tolle 125
dostatek povědomí, aby ego rozpoznali, jakmile se objeví

u nich nebo u jiných lidí. Musejí být však neustále ostražití,
protože ego se bude chtít prosadit všemi prostőedky, které
má k dispozici. Jedním z hlavních cílţ těchto skupin, ař už
se jedná o osvícené podniky, dobroÿinné organizace, školy,
nebo komunity lidí, kteőí žijí spoleÿně, je rozplynutí lidského
ega tím, že ho pőenesou do světla uvědomění. Osvícené ko-
lektivy budou plnit dţležitou funkci pői probouzení nového
vědomí. Stejně jako vás egoické kolektivy stáhnou do bezvě-
domí a utrpení, osvícený kolektiv mţže být vírem vědomí,
které urychlí změnu na naší zemi.
Nezvratný důkaz nesmrtelnosti

Ego vzniklo v dţsledku rozkolu v lidské psychice, ve kte-
ré se identita dělí na dvě ÿásti. Mohli bychom je nazvat „já“,
„mě“ nebo „mně“ a „já sám“. Každé ego je proto schizofre-
nické, použijeme-li toto slovo v jeho populárním význa-
mu rozpolcenosti osobnosti. Žijete s mentální pőedstavou
o sobě, pojmovým já, k němuž máte urÿitý vztah. Život sám
se stává pojmovým a odděleným od toho, kdo jste, když ho-
voőíte o „svém životě“. V okamžiku, kdy myslíte nebo őek-
nete „mţj život“ a uvěőíte tomu, co őíkáte (a nebudete tím
myslet jen ustálené jazykové spojení), vstoupili jste do őíše
klamu. Pokud existuje něco jako „mţj život“, znamená to,
že „já“ a „život“ jsou dvě oddělené věci, a proto mţžu o svţj
život, svţj imaginární poklad, pőijít. Smrt se stává domnělou
realitou a hrozbou. Slova a pojmy rozdělují život do samo-
statných ÿástí, které neobsahují žádnou realitu. Dalo by se
dokonce őíci, že pojem „mţj život“ je pţvodní klam oddě-

lenosti, zdroj ega. Kdyby „já“ a „život“ byly dvě samostatné
věci, jestli jsem oddělený od života, pak jsem oddělený od
všech věcí, všech bytostí, všech lidí. Ale jak bych mohl být
oddělen od života? Jak by mohlo být „já“ oddělené od živo-
ta, od Bytí? To je naprosto nemožné. Takže neexistuje nic
takového, jako je „mţj život“, já nemám žádný život. Já jsem
život. Já a život jsou jedno. Jinak to nemţže být. Tak jak
bych mohl pőijít o život? Jak mohu ztratit něco, co nemám?
Jak mohu ztratit něco, ÿím jsem? To je nemožné.
Kapitola pátá
Emoční tělo
Podstatná ÿást myšlení většiny lidí je nedobrovolná, automa-

tická a opakující se ÿinnost. Není to nic víc než jakýsi druh
mentálního šumu a neplní žádný skuteÿný úÿel. Pőesněji őe-
ÿeno, nemyslíte, myšlení ve vás jen probíhá. Tvrzení „já mys-
lím“ v sobě zahrnuje svobodnou vţli. To znamená, že máte
možnost vyjádőit se k této věci, máte možnost volby. U vět-
šiny lidí tomu tak zatím není. „Já myslím“ je stejně nespráv-
né tvrzení jako „já trávím“ nebo „já cirkuluji krev“. Trávení
i krevní oběh probíhají samovolně, a stejně tak i myšlení.
Hlas v hlavě má svţj vlastní život. Většina lidí je vydána
na milost a nemilost tomuto hlasu; jsou posedlí myšlením
a myslí. A protože mysl je podmíněná minulostí, pak jste
nuceni znovu a znovu prožívat minulost. Na Východě tomu
őíkají karma. Když se s tímto hlasem ztotožníte, samozőejmě

si to neuvědomujete. Pokud si ho uvědomujete, už nejste víc
ovládaní tímto hlasem, protože vás ovládá jen do té doby,
dokud si ho budete plést se svou identitou.
Za několik posledních tisíc let bylo lidstvo stále víc ovlá-
dáno myslí, nedokázalo rozpoznat ovládající entitu jako „ne
já“. Díky úplné identiÀkaci s myslí vzniklo falešné „já“, ego.
Síla ega závisí na tom, do jaké míry jste vy – vědomí – zto-
tožnění se svou myslí a myšlením. Myšlení je pőitom jen ma-
lou ÿástí celku vědomí, toho, kým jste.
Míra ztotožnění s myslí je u každého ÿlověka jiná. Někteőí
lidé si užívají období, i když jen krátká, kdy se od mysli osvo-
bodí. Prožívají okamžiky klidu, radosti a živosti, pro které
má smysl žít. Jsou to také okamžiky, kdy se objeví tvoőivost,
láska a soucit. Jiní lidé jsou stále uvězněni v egoickém stavu.
Odcizili se sobě, ostatním a světu kolem nich. Když se na
ně podíváte, v jejich tváőích uvidíte napětí, možná dokonce
zamraÿený výraz, nepőítomný nebo strnulý pohled. Větši-
nu jejich pozornosti pohltí myšlení, a tak vás ve skuteÿnos-
ti nevnímají a neposlouchají. V jakékoli situaci nejsou plně
pőítomni, jejich pozornost se toulá buĐ v minulosti, nebo
v budoucnosti, které samozőejmě existují pouze v jejich mysli
ve formě myšlenek. Nebo s vámi navážou kontakt prostőed-
nictvím nějaké role, kterou hrají, a proto nejsou sami sebou.
Většina lidí se odcizila sama sobě, nevědí, kdo jsou. Někteőí
se odcizili sami sobě do takové míry, že jejich chování a ko-
munikaci považuje za „falešné“ téměő každý, s výjimkou
těch, kteőí jsou stejně falešní, stejně odcizení sami sobě.
Eckhart Tolle 131
Odcizení znamená, že se necítíte uvolněně a pőirozeně

v žádné situaci, na žádném místě, se žádnou osobou, a to
ani sami se sebou. Vždy se snažíte dostat se „domţ“, ale ni-
kdy se necítíte jako doma. Někteőí z největších spisovatelţ
dvacátého století, jako napőíklad Franz Kafka, Albert Ca-
mus, T. S. Eliot a James Joyce, považovali odcizení za uni-
verzální dilema lidské existence. Odcizení pravděpodobně
pociřovali hluboko v sobě, a proto ho tak brilantně popsali
ve svém díle. Nenabízejí őešení. Jejich pőínosem je, že zob-
razují složitou situaci ÿlověka, takže ji vidíme jasněji. Poznat
něÿí složitou situaci je prvním krokem k jejímu pőekonání.
Vznik emocí
Kromě myšlení má ego i další rozměr: emoce. Myšlení
a emoce spolu souvisejí. Nedá se ale őíct, že veškeré myšlení
a všechny emoce pocházejí z ega. Na ego se změní pouze
tehdy, když se s nimi ztotožníte a ony vás úplně ovládnou,
to znamená, když se stanou vaším „já“.
Vaše tělo, stejně jako organismus každé jiné formy života,
má svou vlastní inteligenci. A tato inteligence reaguje na to,
co őíká vaše mysl, reaguje na vaše myšlenky. Takže emoce
jsou reakcí těla na vaši mysl. Inteligence těla je samozőejmě
nedílnou souÿástí univerzální inteligence, je jedním z jejích
nesÿetných projevţ. Díky ní drží atomy a molekuly fyzic-
kého organismu pohromadě. Je to őídící princip fungování
všech tělesných orgánţ, pőeměny kyslíku a potravy na ener-
gii, tlukotu srdce a krevního oběhu, imunitního systému,
který chrání tělo pőed vetőelci, pőeměny smyslových vjemţ
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

na nervové impulsy, které jsou odesílány do mozku, dekó-

dovány a sestaveny do soudržného vnitőního obrazu vnější
reality. Tato inteligence dokonale koordinuje všechny tyto
a tisíce dalších, souÿasně se vyskytujících funkcí. Své tělo ne-
őídíte vy, ale inteligence. Je také zodpovědná za reakce orga-
nismu na okolí.
Platí to pro každou formu života. Je to stejná inteligence,
která dala fyzickou podobu rostlině a následně se projevila
jako květ, který ráno otevírá své okvětní lístky, aby zachy-
til sluneÿní paprsky, a v noci je zavírá. Stejná inteligence se
projevuje jako Gaia, komplexní živá bytost, kterou je planeta
Země.
Díky této inteligenci mţže organismus zareagovat na ja-
koukoli hrozbu nebo výzvu. U zvíőat vyvolává reakce po-
dobné lidským emocím, jako jsou hněv, strach, radost. Tyto
instinktivní reakce bychom mohli považovat za prvotní for-
my emocí. V urÿitých situacích lidé i dnes reagují instinktiv-
ně, stejně jako zvíőata. Tváőí v tváő nebezpeÿí, kdy je ohro-
ženo pőežití organismu, srdce bije rychleji, svaly se napnou,
dýchání zaÿne být rychlejší, organismus se pőipravuje na boj
nebo útěk. Prvotní strach. Když je ÿlověk zahnán do kouta,
náhlé vzplanutí intenzivní energie dává tělu sílu, jakou pőed-
tím nemělo. Prvotní vztek. Tyto instinktivní reakce zdánli-
vě pőipomínají emoce, ale nejsou to emoce v pravém slova
smyslu. Základním rozdílem mezi instinktivní reakcí a emo-
cí je, že instinktivní reakce je pőímou reakcí těla na nějakou
vnější situaci. Na druhou stranu emoce je reakcí organismu
na myšlenku. Nepőímo mohou být emoce také odpovědí
Eckhart Tolle 133
na aktuální situaci nebo událost, ale bude to reakce na udá-

lost viděnou pőes Àltr mentální interpretace, Àltr myšlení,
to znamená skrze mentální pojmy dobra a zla, oblíbeného
a neoblíbeného, mého a tvého. Když vám napőíklad őeknou,
že někomu ukradli auto, pravděpodobně nebudete cítit žád-
né emoce. Ale když pţjde o vaše auto, urÿitě vás to rozruší.
Je pőekvapující, kolik emocí dokáže vyvolat mentální pojem
„mé“.
I když je tělo velmi inteligentní, nepozná rozdíl mezi
skuteÿnou situací a myšlenkou. Na každou myšlenku reagu-
je tak, jako by to byla realita. Neví, že jde jen o myšlenku.
Znepokojující a děsivá myšlenka pro tělo znamená „jsem
v nebezpeÿí“, a podle toho reaguje, pőestože ležíte v teplé
a pohodlné posteli. Srdce bije rychleji, svaly se napnou, dý-
chání se zrychlí. Dojde k nahromadění energie, ale protože
nebezpeÿí je jen mentálním klamem, energie se nemá jak
uvolnit. þást z ní se vrátí do mysli a vytvoőí ještě úzkostnější
myšlenku. Zbytek energie se změní na škodlivou a zasáhne
do harmonického fungování těla.
Emoce a ego
Ego je nejen nepozorovanou myslí, hlasem v hlavě, kte-
rý pőedstírá, že je vámi, ale také nepozorovanou emocí, což
jsou vlastně reakce těla na to, co őíká hlas v hlavě.
Již jsem se zmínil o tom, jakým druhem myšlení se vět-
šinou zabývá egoický hlas a jaké dysfunkce jsou spjaty se
strukturou myšlenkových procesţ, bez ohledu na obsah. Na
toto dysfunkÿní myšlení tělo reaguje negativními emocemi.
Hlas v hlavě vypráví pőíběh, kterému tělo věőí a reaguje

na něj. Tyto reakce se projevují emocemi. Emoce, naopak,
dodávají energii myšlenkám, které tyto emoce vytvoőily. Je
to zaÿarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí,
které vedou k emocionálnímu myšlení a emocionálnímu
tvoőení pőíběhţ.
Emoÿní složka ega je u každého ÿlověka jiná. Někteőí
lidé mají větší ego než jiní. Myšlenky, které vyvolávají emo-
cionální reakce v těle, se někdy mohou dostavit tak rych-
le, že tělo reaguje emocemi a emoce se mění na reakci ještě
pőedtím, než je mysl dokáže zformulovat a vyjádőit. Tyto
myšlenky existují na preverbální úrovni, mohli bychom je
považovat za nevyslovené, nevědomé pőedpoklady. Mají
pţvod v minulosti ÿlověka, obvykle v raném dětství. Pőí-
kladem takového nevědomého pőedpokladu by mohla být
myšlenka, že „lidem se nedá věőit“, která mohla vzniknout
u ÿlověka, jehož první vztahy s rodiÿi nebo sourozenci neby-
ly podporující a nevzbuzovaly v něm dţvěru. Uvedu několik
dalších nejběžnějších nevědomých pőedpokladţ: „Nikdo mě
nerespektuje a neváží si mě. Musím bojovat o pőežití. Peněz
nikdy není dost. Život tě vždy podrazí. Nezasloužím si hoj-
nost. Nezasloužím si lásku.“ Nevědomé domněnky vyvo-
lávají emoce, jež podněcují aktivitu mysli a/nebo okamžité
reakce. Tímto zpţsobem vytváőejí vaši osobní realitu.
Hlas ega neustále narušuje pocit pohody, což je pőiroze-
ný stav těla. Téměő každý ÿlověk žije v napětí a stresu, ne
však proto, že je ohrožen nějakým vnějším faktorem, ale
svou myslí. Tělo je k egu pőipoutáno, a tak nemţže dělat
Eckhart Tolle 135
nic jiného než reagovat na všechny nefunkÿní myšlenkové

vzorce, které tvoőí ego. Proud negativních emocí provází ne-
ustálý proud nutkavého myšlení.
Co je negativní emoce? Emoce, jež škodí tělu a narušu-
je jeho rovnováhu a harmonii. Strach, úzkost, hněv, zášř,
smutek, nenávist nebo silný odpor, žárlivost, závist – to vše
narušuje tok energie v těle, ovlivłuje srdce, imunitní systém,
trávení, tvorbu hormonţ a tak dále. Dokonce i tradiÿní me-
dicína, aÿkoli ví jen velmi málo o tom, jak funguje ego, si
zaÿíná uvědomovat souvislost mezi negativním emoÿním
stavem a fyzickou nemocí. Emoce, která škodí tělu, inÀkuje
také lidi, kteőí s ní pőijdou do styku, a nepőímo, prostőednic-
tvím őetězové reakce, nakazí i bezpoÿet dalších lidí, s nimiž
jste se nikdy nesetkali. Obecným názvem pro všechny nega-
tivní emoce je neštěstí.
Znamená to tedy, že pozitivní emoce mají opaÿný úÿi-
nek na fyzické tělo? Posilují imunitní systém, povzbuzují
a léÿí tělo? Ano, mají, ale musíme rozlišovat mezi pozitiv-
ními emocemi, jež vyvolalo ego, a hlubšími emocemi, které
vycházejí z vašeho pőirozeného spojení s Bytím. Egem vy-
volané pozitivní emoce v sobě obsahují i svţj protiklad, na
který se mohou rychle proměnit. Zde je několik pőíkladţ.
To, co ego nazývá láskou, je sobeckost, snaha pőivlastnit si
druhého a návykové lpění, které se během sekundy mţže
proměnit v nenávist. Oÿekávání spojené s blížící se událostí,
což je vlastně nadhodnocení budoucnosti egem, se snadno
promění ve svţj opak – zklamání, když událost skonÿí nebo
nesplní oÿekávání ega. Chvála a uznání vás v jednu chvíli
povznesou a uÿiní šřastným, v následujícím okamžiku ve

vás kritika a ignorace vyvolají pocity sklíÿenosti a smutku.
Požitek z divoké party se na druhý den ráno promění na
bezútěšnost a kocovinu. Dobré neexistuje bez zlého, jednou
je líp, jednou je hţő.
Egem vytvoőené emoce jsou odvozeny od identiÀkace
mysli s vnějšími faktory, které jsou samozőejmě nestabilní
a každou chvíli se mohou změnit. Hlubší emoce ve skuteÿ-
nosti nejsou emocemi, ale stavem Bytí. Emoce existují jen
v őíši protikladţ. Stav Bytí mţže být nejasný a mlhavý, ale
nemá protiklad. Vycházejí z vašeho nitra jako láska, radost
a klid, což jsou aspekty vaší pravé pőirozenosti.
Kachna s lidskou myslí

V knize Moc pőítomného okamžiku jsem zmínil svţj po-
stőeh, že po souboji dvou kachen, který nikdy netrvá dlou-
ho, se kachny rozdělí a každá odplave opaÿným směrem.
Pak obě několikrát energicky zamávají kőídly, ÿímž uvol-
ní pőebyteÿnou energii, kterou nahromadily během boje.
A poté, co zamávají kőídly, pokojně odplavou, jako by se nic
nestalo.
V pőípadě, že by kachna měla lidskou mysl, udržovala by
souboj naživu pőemýšlením o něm, vyprávěním pőíběhu.
Kachní pőíběh by vypadal pravděpodobně takto: „Nevěőím
tomu, co udělala. Pőiblížila se ke mně jen na několik centi-
metrţ. Myslí si, že jí tento rybník patőí. Vţbec nebere ohled
na mé soukromí. Nikdy jsem jí nevěőila. Pőíště zkusí něco
jiného, jen aby mě naštvala. Jsem si jistá, že už něco chystá.
Eckhart Tolle 137
Ale já to nebudu trpět. Dám jí lekci, na kterou nezapome-

ne.“ A mysl dál a dál spőádá svţj pőíběh, pőemýšlí o něm
a mluví celé dny, měsíce nebo roky. Tělo tuto situaci vnímá
tak, že boj stále pokraÿuje, a energie, kterou tvoőí v reak-
ci na všechny tyto myšlenky, je emocí a ta podněcuje další
myšlenky. Tak vzniká emocionální myšlení ega. Vidíte, jak
problematický by byl život kachny, kdyby měla lidskou mysl?
Jenže většina lidí tak žije po celou dobu. Žádná situace nebo
událost nikdy opravdu neskonÿí. Mysl a myslí vytvoőené „já
a mţj pőíběh“ ji udržují pői životě.
Jsme živoÿišným druhem, který sešel z cesty a zabloudil.
Kdybychom se jen na chvíli zastavili, dívali se a naslouchali,
mohli bychom se toho hodně nauÿit od celé pőírody, každé
květiny nebo stromu, od každého zvíőete. Od kachen by-
chom se mohli nauÿit jedno: zamávat kőídly. To znamená,
že bychom se měli „zbavit pőíběhu“ a vrátit se k jedinému
místu síly: pőítomnému okamžiku.
Břímě minulosti
Neschopnost ÿi spíše neochotu lidské mysli vzdát se
minulosti krásně ilustruje pőíběh dvou zenových mnichţ,
Tanzana a Ekida, kteőí kráÿeli po polní cestě, po vydatných
deštích velmi blátivé. Blízko jedné vesnice potkali mladou
ženu, jak se snaží pőejít pőes cestu, ale bláto bylo tak hlubo-
ké, že by si zniÿila hedvábné kimono. Tanzan ji hned zvedl
a pőenesl na druhou stranu.
Mniši pak mlÿky pokraÿovali v cestě. O pět hodin později,
když se blížili k chrámu, Ekido se už nedokázal ovládnout.
„Proÿ jsi pőenesl tu dívku pőes silnici?“ zeptal se. „My mniši
pőece takové věci neděláme.“
„Pőenesl jsem dívku pőed několika hodinami,“ őekl Tan-
zan. „Ty ji ještě poőád neseš?“
A teĐ si pőedstavte, jak by vypadal život někoho, kdo by
po celou dobu žil jako Ekido, vnitőně by se nedokázal nebo
nechtěl vzdát situací a událostí, ve svém nitru by hromadil
stále víc „zbyteÿností“. Pőesně tak ale žije většina lidí na naší
planetě. Ve svých myslích nosí těžké bőímě minulosti.
Minulost žije ve vašich vzpomínkách, ale vzpomínky
samy o sobě nejsou problém. Fakt je, že vzpomínky jsou
užiteÿné, protože díky nim se mţžeme pouÿit z minulosti
a z minulých chyb. Vzpomínky neboli myšlenky o budouc-
nosti zaÿnou být problematickou pőítěží pouze tehdy, když
vás úplně ovládnou a stanou se souÿástí vašeho já. Vaše
osobnost, která je podmíněná minulostí, se pak stane vaším
vězením. Do svých vzpomínek vložíte své vnímání sebe
a ztotožníte se se svým pőíběhem. Toto „malé já“ je iluzí,
která zakrývá vaši pravou identitu, nadÿasovou a beztvarou
Pőítomnost.
Váš pőíběh ovšem netvoőí jen duševní, ale i emoÿní pa-
měř. Jsou to staré emoce, které jsou nepőetržitě oživovány.
Stejně jako v pőípadě mnicha, který v sobě nesl tíhu nelibos-
ti pět hodin a živil ji svými myšlenkami, většina lidí nese
v sobě po celý život velké množství zbyteÿné zátěže, a to
jak duševní, tak emocionální. Omezuje je kőivda, lítost, ne-
pőátelství, vina. Ztotožnili se svým emocionálním myšlením
a lpějí na starých emocích, protože posilují jejich identitu.
Eckhart Tolle 139
Protože lidé mají tendenci uchovávat staré emoce, téměő

každý nosí ve svém energetickém poli nahromaděnou starou
emocionální bolest, kterou jsem nazval „emoÿním tělem“.
Kdykoli ale mţžeme pőestat pőidávat svému emoÿnímu
tělu další bolest. Mţžeme se nauÿit skoncovat se zvykem
hromadit a uchovávat staré emoce tím, že obrazně zamá-
váme kőídly a pőestaneme mentálně lpět na minulosti, bez
ohledu na to, zda se něco stalo vÿera, nebo pőed tőiceti lety.
Mţžeme se nauÿit neoživovat v mysli minulé situace nebo
události. Je mnohem lepší svou pozornost zaměőit na nedo-
tÿený, nadÿasový pőítomný okamžik než uvíznout v mentál-
ním pőehrávání událostí z minulosti. A namísto myšlenek
a emocí se naší identitou stane Pőítomnost.
V minulosti se nestalo nic, co by vám zabránilo žít v pőí-
tomném okamžiku. A pokud minulost nemá moc zabránit
vám žít v pőítomném okamžiku, jakou moc vlastně má?
Jednotlivec a kolektiv
Jakákoli negativní emoce, kterou si neuvědomíte a neÿe-
líte jí v okamžiku, kdy se objeví, se úplně nerozplyne. Zane-
chá ve vás pozţstatek bolesti.
Pőedevším děti považují silné negativní emoce za nezdola-
telné, nedokážou se s nimi vyrovnat a mají tendenci potlaÿo-
vat je. Pokud ve své blízkosti nemají plně vědomého dospělé-
ho ÿlověka, který by je laskavě a citlivě vedl k tomu, aby emoci
ÿelily pőímo, nemají jinou možnost než ji potlaÿit. Bohužel,
tento obranný mechanismus jim obvykle zţstane i v dospě-
losti. Emoce v nich zţstanou nerozpoznané a projevují se
nepőímo, napőíklad jako úzkost, hněv, sklon k násilí, nebo

dokonce jako fyzická nemoc. Někteőí lidé proto nedokážou
navázat žádný intimní vztah. Většina psychoterapeutţ se se-
tkala s pacienty, kteőí zpoÿátku tvrdili, že měli úplně šřastné
dětství, ale později se ukáže pravý opak. Mohou to být výji-
meÿné pőípady, protože nikdo nemţže projít dětstvím, aniž
by utrpěl emocionální bolest. I kdyby byli vaši rodiÿe osvícení
lidé, vyrţstali jste v pőevážně nevědomém světě. Silné nega-
tivní emoce, se kterými jste se nedokázali úplně vypoőádat,
akceptovat je a pak je nechat zmizet, po sobě zanechaly zbyt-
ky bolesti. Pozţstatky bolesti se sdružují a vytváőejí energetic-
ké pole, které pőetrvává v samotných bułkách těla. Toto pole
se neskládá jen z bolestí, jež jste zažili v dětství, ale též z bo-
lestivých emocí, které postupně pőibývaly v období dospívání
a během dospělého života, a víceméně je vytvoőil hlas vašeho
ega. Dokud bude základem vašeho života falešný pocit já, va-
ším stálým spoleÿníkem bude emocionální bolest.
Toto energetické pole starých, ale stále velmi živých emo-
cí, které je v téměő každé lidské bytosti, je emoÿní tělo.
Emoÿní tělo však není jen individuální. Rovněž se podílí
na bolesti bezpoÿtu lidí, kterou zakusili v celé historii lid-
stva, plné nepőetržitých kmenových válek, zotroÿení, dran-
cování, znásilnění, muÿení a dalších forem násilí. Tato bolest
stále žije v kolektivní psychice lidstva a dennodenně se zvět-
šuje. Staÿí se jen podívat na veÿerní zprávy nebo na dramata
v mezilidských vztazích. Kolektivní emoÿní tělo je pravdě-
podobně zakódováno v DNA každého ÿlověka, aÿkoli jsme
ho tam dosud neobjevili.
Eckhart Tolle 141
Každý novorozenec, který pőichází na tento svět, již nese

v sobě emoÿní tělo. U některých je silnější a pevnější než
u jiných. Některé děti jsou většinou úplně šřastné, jiné jako
by v sobě nesly obrovské bőímě neštěstí. Je pravda, že ně-
které děti hodně pláÿou, protože se jim nedostává dost lásky
a pozornosti, ale jiné pláÿou bez nějakého zőejmého dţvodu,
skoro jako by se snažily, aby všichni kolem nich byli nešřast-
ní – a ÿasto se jim to podaőí. Pőišly na tento svět s těžkým
údělem lidské bolesti. Ostatní děti mohou ÿasto plakat pro-
to, že cítí vyzaőování negativní emoce ze své matky nebo
otce a to jim zpţsobuje bolest. Též to posiluje jejich emoÿ-
ní tělo, protože absorbují energii z emoÿního těla rodiÿţ.
Ař už je pőíÿina jakákoli, s fyzickým tělem dítěte bude rţst
i jeho emoÿní tělo.
Dítě se slabším emoÿním tělem nemusí být nutně du-
chovně „pokroÿilejší“ než dítě se silnějším emoÿním tělem.
Ve skuteÿnosti je to právě naopak. Lidé s těžkým emoÿním
tělem obvykle mají větší šanci duchovně se probudit než lidé
s lehÿím emoÿním tělem. Zatímco někteőí zţstanou uvězně-
ni ve svých těžkých emoÿních tělech, mnoho dalších dospě-
je k bodu, kdy nemohou žít dál se svým neštěstím, a jejich
motivace probudit se zesílí.
Proÿ je zmuÿené tělo Krista, jeho obliÿej zkőivený v ago-
nii a tělo krvácející z bezpoÿtu ran tak významným obrazem
kolektivního vědomí lidstva? Miliony lidí, zejména ve stőe-
dověku, by se s ním neztotožnily tak hluboko, kdyby něco
v nich nesouznělo s ním, kdyby ho podvědomě nevnímali
jako vnější reprezentaci jejich vlastní vnitőní reality – jejich
emoÿního těla. Tehdy nebyli ještě dost vědomí, aby ho roz-

poznali pőímo v sobě, ale dá se őíct, že to byl zaÿátek jejich
uvědomění. Krista mţžeme považovat za typického ÿlově-
ka, ztělesłujícího jak bolest, tak i možnost transcendence.
Jak se obnovuje emoční tělo

Emoÿní tělo je ÿásteÿně nezávislou formou energie, která
existuje ve většině lidských bytostí, entita vytvoőená z emo-
cí. Má vlastní primitivní inteligenci, ne nepodobnou maza-
nému zvíőeti, a je zaměőena pőedevším na pőežití. Stejně jako
všechny formy života, potőebuje pravidelně „nakrmit“, aby
získalo novou energii. Potrava, kterou potőebuje k povzbu-
zení, se skládá z energie, jež je kompatibilní s jeho vlastní
energií, což znamená, že vibruje na podobné frekvenci. Jako
potrava pro emoÿní tělo mohou posloužit jakékoli emoci-
onálně bolestivé zkušenosti. To je dţvod, proÿ se vyžívá
v negativním myšlení a v napětí ve vztazích. Emoÿní tělo je
závislé na neštěstí.
Je šokující, uvědomíte-li si poprvé, že uvnitő vás existuje
něco, co pravidelně hledá emocionální negativitu, hledá ne-
štěstí. U jiných lidí si toho všimnete snadněji, ale abyste to
rozpoznali v sobě, budete potőebovat větší povědomí. Jak-
mile vás jednou ovládne neštěstí, nejenže nebudete chtít, aby
skonÿilo, ale budete chtít, aby se jiní cítili stejně mizerně jako
vy, abyste se mohli pőiživovat na jejich negativních emocio-
nálních reakcích.
Emoÿní tělo většiny lidí má svou spící a aktivní fázi. Ve
fázi neÿinnosti mţžete snadno zapomenout, že v sobě máte
Eckhart Tolle 143
těžký temný mrak nebo spící sopku – v závislosti od toho,

jaké je energetické pole vašeho emoÿního těla. Délka spící
fáze je u každého ÿlověka jiná. Nejÿastěji je to několik týdnţ,
ale mţže to být i několik dní nebo měsícţ. Ve vzácných pőí-
padech mţže emoÿní tělo spát i několik let, než ho probudí
nějaká událost.
Jak se emoční tělo živí vašimi myšlenkami

Emoÿní tělo se probudí ze spánku, když dostane hlad,
když se potőebuje nasytit. Pőípadně ho probudí nějaká udá-
lost. Jako spouštěÿ mţže vyhladovělé emoÿní tělo využít i tu
nejvíce bezvýznamnou událost, napőíklad když někdo něco
őekne nebo udělá, nebo dokonce myšlenku. Pokud žijete
sami nebo ve vaší blízkosti momentálně nikdo není, emoÿ-
ní tělo se bude živit vašimi myšlenkami. Vaše myšlení zaÿne
být najednou velmi negativní. Pravděpodobně jste si neuvě-
domili, že těsně pőed pőílivem negativního myšlení vaši mysl
pőepadla vlna emocí – ponurá a tíživá nálada, úzkost nebo
prudký hněv. Všechny myšlenky jsou energií a emoÿní tělo se
živí energií vašich myšlenek. Ale nemţže se živit jakýmikoli
myšlenkami. Nemusíte být mimoőádně citliví, abyste si všim-
li, že pozitivní myšlení má úplně jiný nádech než negativní.
Je to stejná energie, ale vibruje na jiné frekvenci. Šřastné, po-
zitivní myšlenky jsou pro emoÿní tělo nestravitelné. Mţže se
živit pouze negativními myšlenkami, neboř pouze tyto myš-
lenky jsou kompatibilní s jeho vlastním energetickým polem.
Všechny věci jsou vibrující energetická pole v neustálém
pohybu. Židle, na které sedíte, kniha, kterou právě držíte
v ruce, se zdají být pevné a stabilní jen proto, že tak vní-

mají vaše smysly jejich vibraÿní frekvenci, to znamená ne-
ustálý pohyb molekul, atomţ, elektronţ a subatomárních ÿás-
tic, které dohromady tvoőí to, co vnímáte jako židli, knihu,
strom nebo tělo. To, co vnímáme jako fyzickou hmotu, je
energie vibrující (pohybující se) v urÿitém rozsahu frekvencí.
Myšlenky se skládají ze stejné energie, vibrující na vyšší frek-
venci než hmota, což je dţvod, proÿ je nemţžeme vidět ani
se jich dotknout. Myšlenky mají svţj vlastní rozsah frekvencí,
pőiÿemž negativní myšlenky jsou na nižší úrovni škály a po-
zitivní myšlenky na vyšší. Vibraÿní frekvence emoÿního těla
rezonuje s frekvencí negativních myšlenek, což je dţvod, proÿ
se emoÿní tělo mţže živit jen těmito myšlenkami.
Obvyklé schéma myšlenkami vytvoőených emocí v pőí-
padě emoÿního těla funguje alespoł zpoÿátku opaÿně.
Emoce emoÿního těla rychle získají kontrolu nad vaším my-
šlením, a jakmile vaši mysl ovládne emoÿní tělo, vaše myš-
lení zaÿne být negativní. Hlas ve vaší hlavě bude vyprávět
smutné, znepokojivé nebo rozhněvané pőíběhy o vás nebo
o vašem životě, o ostatních lidech, o minulosti, budoucnosti
nebo o imaginárních událostech. Hlas bude obviłovat, vy-
ÿítat, stěžovat si, vymýšlet. A vy se zcela ztotožníte s tím, co
ten hlas őíká, uvěőíte všem jeho pőekrouceným myšlenkám.
V tomto okamžiku zaÿnete být závislí na neštěstí.
Problém nespoÿívá v tom, že nemţžete zastavit sled ne-
gativních myšlenek, ale že nechcete. Je tomu tak proto, že
emoÿní tělo v té době žije skrze vás, pőedstírá, že je vámi.
A pro emoÿní tělo je bolest potěšením. Dychtivě zhltne
Eckhart Tolle 145
každou negativní myšlenku. Hlas, který slyšíte ve své hlavě,

se nyní stal hlasem emoÿního těla. Ovládne váš vnitőní dia-
log. Mezi emoÿním tělem a vaším myšlením vznikne bludný
kruh. Každá myšlenka posiluje emoÿní tělo a emoÿní tělo
zas generuje další myšlenky. Po nějaké době, po několika
hodinách nebo dokonce po několika dnech se emoÿní tělo
nasytí a vrátí se do spící fáze. Zţstane po něm vyÿerpaný or-
ganismus a tělo, které je mnohem náchylnější k onemocně-
ní. Pokud vám emoÿní tělo pőipomíná psychického parazita,
máte pravdu. Pőesně tím je.
Jak se emoční tělo živí konﬂikty

Pokud máte ve své blízkosti lidi, nejlépe partnera nebo
blízkého ÿlena rodiny, emoÿní tělo se pokusí je vyprovoko-
vat – jak se őíká, brnká jim na nervy – a pak se na vznik-
lém konÁiktu pőiživuje. Emoÿní tělo miluje intimní vztahy
a rodinu, protože to je místo, kde dostane nejvíce potravy.
Je těžké bránit se emoÿnímu tělu jiné osoby, které vás chce
vyprovokovat k reakci. Instinktivně zná vaše nejslabší, nej-
zranitelnější místa. Pokud se mu to nepodaőí napoprvé,
bude to zkoušet stále znovu. Jsou to syrové emoce hledající
další emoce. Emoÿní tělo jiného ÿlověka chce probudit vaše
emoÿní tělo, takže obě se mohou vzájemně povzbuzovat.
Mnoho vztahţ projde v pravidelných intervalech prud-
kými a zniÿujícími epizodami, která vyvolala emoÿní těla.
Pro malé dítě je velmi bolestné být svědkem emocionální-
ho násilí mezi emoÿními těly svých rodiÿţ, a pőesto milio-
ny dětí na celém světě prožívají tuto noÿní mţru. Je to také
jeden z nejÿastějších zpţsobţ, jakým se emoÿní tělo pőedává

z generace na generaci. Po každé epizodě se partneői smí-
őí, následuje období relativního klidu, který ale trvá jen tak
dlouho, jak to dovolí ego.
Emoÿní tělo se aktivizuje též po nadměrné konzumaci
alkoholu, zejména u mužţ, ale i u některých žen. Když se
ÿlověk opije, ovládne ho emoÿní tělo a dojde k úplné změ-
ně osobnosti. Hluboce nevědomý ÿlověk, jehož emoÿní tělo
se obvykle živí fyzickým násilím, ÿasto směruje své násil-
nosti vţÿi partnerovi nebo dětem. Když vystőízliví, je mu
to opravdu líto a slibuje, že už to nikdy neudělá, a myslí to
vážně. Osoba, která to slibuje, však není tím ÿlověkem, kte-
rý se dopouští násilí, a tak si mţžete být jisti, že se to bude
poőád opakovat, dokud se nestane plně pőítomným, dokud
ve svém nitru nerozpozná emoÿní tělo, a tak se s ním pőe-
stane ztotožłovat. V některých pőípadech mu v tom mţže
pomoci odborné poradenství.
Většina emoÿních těl chce obojí: zpţsobovat bolest i tr-
pět, ale některá jsou pőevážně buĐ pachateli, anebo oběřmi.
V obou pőípadech žijí z násilí, ař už emocionálního, nebo
fyzického. Páry si mohou myslet, že se do sebe „zamilovaly“,
ale ve skuteÿnosti cítí vzájemnou pőitažlivost proto, že jejich
emoÿní těla se vzájemně doplłují. Někdy jsou role pachatele
a oběti jasně urÿeny již v okamžiku prvního setkání. Ně-
která manželství, která vypadají ideálně a idylicky, jsou ve
skuteÿnosti pravým peklem.
Pokud jste někdy měli koÿku, víte, že i když se zdá, že
koÿka spí, ví, co se děje kolem ní, protože pői sebemenším
Eckhart Tolle 147
neobvyklém zvuku se její uši natoÿí směrem k tomuto zvu-

ku a koÿka lehce pootevőe oÿi. Spící emoÿní těla jsou stejná.
Do urÿité míry jsou stále vzhţru, pőipravena vrhnout se do
akce, kdykoli se objeví vhodný spouštěÿ.
V intimních vztazích jsou emoÿní těla ÿasto natolik chyt-
rá, že se zaÿnou projevovat až ve chvíli, kdy dva lidé zaÿnou
žít spoleÿně, a ještě lépe, když se zavážou, že zbytek života
stráví s vyvolenou osobou. Neberou si jen manželku nebo
manžela, ale také její ÿi jeho emoÿní tělo – a naopak. Mţže
to být poőádný šok, když krátce poté, co zaÿnete spolu by-
dlet, nebo po líbánkách se osobnost vašeho partnera náhle
změní. Jeho hlas je najednou nevlídný nebo pronikavě os-
trý, když vás obviłuje nebo na vás kőiÿí, s největší pravdě-
podobností kvţli nějaké maliÿkosti. Nebo se zcela uzavőe
do sebe. „Co se děje?“ zeptáte se. „Všechno je v poőádku,“
odpoví. Ale silná nepőátelská energie, kterou vyzaőuje, őíká:
„Všechno je špatně.“ A když se partnerovi podíváte do oÿí,
už v nich nevidíte žádné světlo; jako by se zatáhla těžká
opona a bytost, kterou jste znali a milovali a která pőedtím
záőila i pőes své ego, nyní úplně zmizela. Dívá se na vás úpl-
ný cizinec a v jeho oÿích je nenávist, nepőátelství, hoőkost
nebo hněv. Když s vámi mluví, už to nemluví váš partner,
ale jeho emoÿní tělo. Cokoli őekne, bude to jen verze reali-
ty podle emoÿního těla, bude to realita zcela zkreslená stra-
chem, nepőátelstvím, hněvem a touhou zpţsobovat a pőijí-
mat víc bolesti.
V tomto okamžiku si zaÿnete klást otázku, jestli to není
pravá tváő vašeho partnera a vy jste ji dőíve jen neviděli a zda
jste pői výběru této osoby neudělali hroznou chybu. Samo-

zőejmě není to skuteÿná tváő vašeho partnera, jen emoÿní
tělo, které ho doÿasně ovládlo. Bylo by těžké najít takového
partnera, který nemá emoÿní tělo; ale bylo by moudré najít
takového, jehož emoÿní tělo není pőíliš silné.
Silná emoční těla

Emoÿní těla některých lidí jsou tak silná, že se nikdy ne-
dostanou do fáze útlumu. Mohou se usmívat, zdvoőile kon-
verzovat, ale nemusíte být jasnovidcem, abyste vycítili, že
těsně pod povrchem v nich kypí emoce neštěstí, ÿekají na
pőíležitost, aby mohli negativně zareagovat, ÿekají na další
osobu, kterou by mohli obvinit ÿi konfrontovat, na další věc,
kvţli které by byli nešřastní. Jejich emoÿní těla nikdy nemají
dost, vždy mají hlad. Zesilují potőebu ega mít nepőátele.
Kvţli své popudlivosti nafouknou relativně nevýznam-
né záležitosti do ohromných rozměrţ a snaží se do svého
dramatu zatáhnout další lidi tím, že je vyprovokují k reakci.
Někteőí se pouštějí do vleklých a v koneÿném dţsledku ne-
smyslných válek a soudních sporţ s organizacemi ÿi jednot-
livci. Jiné sžírá chorobná nenávist vţÿi bývalému partnerovi.
Neuvědomují si bolest, kterou v sobě nosí, prostőednictvím
svých reakcí promítají bolest do událostí a situací. Vzhledem
k naprostému nedostatku všímavosti nepoznají rozdíl mezi
událostí a svou reakcí na událost. Domnívají se, že neštěstí
a dokonce sama bolest není v nich, ale v událostech nebo
situacích. Neuvědomují si svţj vnitőní stav, nevědí, že jsou
velmi nešřastní a že trpí.
Eckhart Tolle 149
Někdy se z lidí se silnými emoÿními těly stanou aktivisté

bojující za nějakou věc. Věc mţže být vskutku chvályhodná
a zpoÿátku jsou ve svém boji úspěšní. Nicméně negativní
energie, která ovlivłuje to, co őíkají a dělají, a jejich nevědo-
má potőeba mít nepőátele a vytváőet konÁikty nakonec vy-
volá rostoucí vlnu odporu vţÿi jejich záměrţm. þasto skon-
ÿí tak, že si vytvoőí nepőátele v rámci své vlastní organizace,
protože si vždy najdou dţvod, aby se cítili špatně, a tak jejich
emoÿní tělo pokraÿuje v hledání toho, co potőebuje.
Zábava, média a emoční tělo

Kdybyste sem pőišli z jiného století nebo z jiné planety
a neznali byste souÿasnou civilizaci, asi by vás ohromilo, že
miliony lidí milují – a platí za to peníze –, že mohou sledo-
vat, jak se lidé zabíjejí a vzájemně si zpţsobují bolest, a nazý-
vají to „zábava“.
Proÿ násilné Àlmy pőitahují tak velké publikum? Existuje
celý prţmysl, který podněcuje závislost lidí na neštěstí. A lidé
se samozőejmě dívají na takové Àlmy, protože se chtějí cítit
špatně. Co zpţsobuje, že se lidé rádi cítí špatně a považují
to za dobré? Je za tím samozőejmě emoÿní tělo a velká ÿást
zábavního prţmyslu uspokojuje jeho potőeby. Takže kromě
popudlivosti, negativního myšlení a konÁiktţ se emoÿní tělo
obnovuje také prostőednictvím Àlmového plátna a televizní
obrazovky. Emoÿní těla píšou a produkují tyto Àlmy a emoÿní
těla také platí za to, že se na ně mohou dívat.
Je to vždy špatné a nesprávné, ukazovat a sledovat násilí
v televizi a v kině? Uspokojuje všechno toto násilí emoÿní
tělo? V souÿasné vývojové fázi lidstva je násilí nejen všudy-

pőítomné, ale je dokonce na vzestupu, protože staré egoic-
ké vědomí, umocněné kolektivním emoÿním tělem, se pőed
svým nevyhnutelným zánikem snaží posilnit. Pokud Àlmy
ukazují násilí v jeho širším kontextu, pokud ukazují jeho pţ-
vod a dţsledky, pokud ukazují, co násilí udělá s obětí a také
s pachatelem, pokud ukazují kolektivní nevědomí, jež je
pőíÿinou násilí a je pőedáváno z generace na generaci (hněv
a nenávist, která žije v lidech jako emoÿní tělo), pak mohou
tyto Àlmy výrazně pőispět k probuzení lidstva. Pţsobí jako
zrcadlo, v němž lidstvo vidí svou vlastní duševní nemoc.
To, co ve vás poznává šílenství jako šílenství (i když je vaše
vlastní), je zdravý rozum, rodící se vědomí, konec šílenství.
Takové Àlmy existují a nepovzbuzují emoÿní tělo. Ně-
které z nejlepších protiváleÿných Àlmţ ukazují spíše reali-
tu války než její pőikrášlenou verzi. Emoÿní tělo se mţže
pőiživovat pouze na Àlmech, v nichž je násilí zobrazeno jako
normální nebo dokonce žádoucí lidské chování nebo osla-
vují násilí s jediným cílem – vzbudit v divákovi negativní
emoce. Tak se stávají potőebnou „dávkou“ pro emoÿní tělo,
závislé na bolesti.
Oblíbený bulvární tisk neprodává zprávy, ale negativní
emoce – potravu pro emoÿní tělo. „Šokující!“ „Parchanti!“
kőiÿí na nás tőípalcový titulek. Britský bulvární tisk v tom
vyniká. Ví, že negativní emoce prodají mnohem více výtiskţ
než zprávy.
Zpravodajská média obecně, vÿetně televize, mají tenden-
ci vyžívat se v negativních zprávách. þím horší a děsivější je
Eckhart Tolle 151
událost, tím vzrušenější jsou moderátoői. Negativní vzrušení

je ÿasto vytváőeno samotnými médii. A emoÿní těla to pro-
stě milují.
Ženské kolektivní emoční tělo

Kolektivní rozměr emoÿního těla se skládá z rţzných prv-
kţ. Kmeny, národy, rasy mají svá vlastní kolektivní emoÿní
těla, některé silnější než ostatní. Větší ÿi menší měrou se na
něm podílí většina ÿlenţ tohoto kmene, národa nebo rasy.
Téměő každá žena se podílí na kolektivním ženském
emoÿním těle, které se aktivuje zejména těsně pőed menstru-
ací. V té době mnoho žen zaplaví intenzivní negativní emoce.
Potlaÿení ženského principu, zejména v posledních dvou
tisíciletích, umožnilo egu získat absolutní pőevahu v ko-
lektivní lidské psychice. Aÿkoli i ženy mají ego, to snadně-
ji zakoőení a roste v mužské formě. Dţvodem je, že ženy
se méně ztotožłují s myslí než muži. Jsou více v kontaktu
s vnitőním tělem a inteligencí organismu, odkud pocházejí
intuitivní schopnosti. Ženská forma není tak uzavőená jako
mužská, je otevőenější a citlivější vţÿi jiným formám života
a je víc v souladu s pőírodou.
Kdyby rovnováha mezi mužskými a ženskými energiemi
nebyla na naší planetě zniÿena, rţst ega by byl výrazně ome-
zen. Nevyhlásili bychom válku pőírodě a neodcizili se zcela
našemu Bytí.
Nikdo nezná pőesné ÿíslo, protože záznamy se nedocho-
valy, ale odhaduje se, že svatá inkvizice, instituce zőízená
őímskokatolickou církví, aby potlaÿovala kacíőství, během
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224)
tőí set let umuÿila a zabila tői až pět milionţ žen. Spoleÿ-
ně s holocaustem je to jedna z nejtemnějších kapitol v ději-
nách lidstva. Na to, aby ženu oznaÿili za ÿarodějnici a potom
muÿili a upálili, staÿilo, aby ukázala svou lásku ke zvíőatţm,
chodila sama po polích nebo lesích nebo sbírala léÿivé rost-
liny. Posvátnost ženství byla považována za démonickou
a do znaÿné míry z lidského povědomí vymizela. Ostatní
kultury a náboženství, jako jsou judaismus, islám, a dokonce
i buddhismus, potlaÿily ženský rozměr, i když méně násil-
ným zpţsobem. Postavení žen bylo zredukováno na rodiÿku
dětí a majetek muže. Muži, kteőí popírají ženství i ve svém
nitru, nyní őídí svět, který tak úplně ztratil vyváženost. Zby-
tek je historie nebo spíše anamnéza šílenství.
Kdo byl zodpovědný za tento strach ze ženství, který by-
chom mohli oznaÿit za akutní kolektivní paranoiu? Dalo by
se őíci, že zodpovědní byli samozőejmě muži. Ale proÿ tedy
ÿetné starověké pőedkőesřanské civilizace, jako napőíklad
sumerská, egyptská a keltská, ženy respektovaly a ženský
princip nebyl strašákem, ale pőedmětem uctívání? Co bylo
pőíÿinou, že muži se najednou cítili být ohroženi ženami?
Jejich rostoucí ego. Ego vědělo, že získat úplnou kontro-
lu nad naší planetou mţže pouze prostőednictvím mužské
formy, a toho mohlo dosáhnout jedině tak, že uÿiní ženy
bezmocnými.
þasem ovládlo ego také většinu žen, aÿkoli ne do takové
míry jako muže.
V souÿasné době je situace taková, že s potlaÿováním
ženství jsme se vnitőně ztotožnili, dokonce tak uÿinila
Eckhart Tolle 153
i většina žen. Protože je posvátné ženství potlaÿeno, mnoho

žen ho pociřuje jako emocionální bolest. Ve skuteÿnosti se
stalo souÿástí jejich emoÿního těla, spolu s nahromaděnou
bolestí, kterou po tisíciletí ženy zažívají pői porodech, znásil-
łování, otroctví, muÿení a násilné smrti.
Ale věci se nyní rychle mění. Mnoho lidí se stává vědo-
mými, a proto ego ztrácí moc nad lidským myšlením. A pro-
tože v ženách ego nikdy nebylo tak hluboce zakoőeněné, nad
ženami ztrácí kontrolu mnohem rychleji než nad muži.
Emoční tělo národa a rasy

Země, ve kterých bylo spácháno hodně ÿinţ kolektivní-
ho násilí, mají silnější emoÿní tělo než ostatní. To je dţvod,
proÿ starší národy mívají silnější emoÿní těla. To je také dţ-
vod, proÿ mladší země, jako napőíklad Kanada nebo Austrá-
lie, a země, jež byly více chráněné pőed okolním šílenstvím,
jako je Švýcarsko, mívají lehÿí kolektivní emoÿní tělo. Samo-
zőejmě že v těchto zemích se lidé potýkají se svými osobní-
mi emoÿními těly. Jste-li dostateÿně citliví, pocítíte intenzitu
energetického pole některých zemí hned, jak vystoupíte z le-
tadla. V jiných zemích lze cítit energetické pole latentního
násilí těsně pod povrchem každodenního života. V někte-
rých zemích, napőíklad na Stőedním východě, je kolektivní
emoÿní tělo tak pronikavé, že významná ÿást obyvatelstva je
pőinucena jednat v nekoneÿném a šíleném cyklu násilí a od-
vety, jejichž prostőednictvím se emoÿní tělo nepőetržitě ob-
novuje. V zemích, kde je emoÿní tělo silné, ale ne kriticky,
mají lidé sklon k tomu, aby byli vţÿi kolektivní emocionální
bolesti necitliví. V Německu a v Japonsku se tak děje pro-

stőednictvím práce, v některých jiných zemích pomocí roz-
šíőeného holdování alkoholu (ten však v nadměrném množ-
ství mţže mít opaÿný efekt a emoÿní tělo povzbudí). þínská
silná emoÿní těla jsou do jisté míry zmírněna rozšíőeným
cviÿením tai-ÿi. Toto cviÿení pőekvapivě nebylo komunistic-
kou vládou – která se jinak cítí ohrožena vším, co nemţže
kontrolovat – prohlášeno za protiprávní. Miliony þíłanţ
každodenně praktikují na ulicích a v městských parcích tuto
pohybovou meditaci, která uklidłuje mysl. Cviÿení má vý-
znamný vliv na kolektivní energetické pole, protože pőispívá
k oslabení emoÿního těla omezením myšlení a prožíváním
Pőítomnosti.
Duchovní cviÿení, která zapojují fyzické tělo, jako je tai-
-ÿi, ÿchi-kung a jóga, jsou stále víc oblíbená na Západě. Tato
cviÿení neoddělují tělo a ducha a pomáhají oslabovat emoÿní
tělo. Sehrávají dţležitou roli v globálním probuzení lidstva.
Kolektivní rasové emoÿní tělo je zőetelné u Židţ, které
pronásledovali po celá staletí. Není divu, že je silné i u ame-
rických indiánţ, jejichž poÿet a kultura byly znaÿně zdeci-
movány evropskými osadníky. Velmi výrazné je kolektivní
emoÿní tělo u Afroameriÿanţ. Jejich pőedkové byli násilně
podrobeni, prodáni do otroctví a násilně odvleÿeni z Afri-
ky. Americká ekonomická prosperita spoÿívá na práci ÿtyő
až pěti milionţ ÿerných otrokţ. Ve skuteÿnosti se utrpe-
ní, zpţsobené indiánţm a Afroameriÿanţm, netýkalo jen
těchto dvou ras, ale stalo se souÿástí kolektivního americ-
kého emoÿního těla. Nakonec je to vždy tak, že následky
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 155
jakéhokoli násilí, útlaku nebo brutality snášejí nejen oběti,

ale také pachatelé. To, co ÿiníte jiným, ÿiníte i sobě.
Opravdu nezáleží na tom, zda je emoÿní tělo vašeho náro-
da ÿi rasy silné, nebo slabé, je jedno, zda je vaše osobní emoÿ-
ní tělo silné, nebo slabé. V obou pőípadech ho mţžete pőe-
konat jen tak, že hned teĐ pőevezmete odpovědnost za svţj
vnitőní stav. I když se domníváte, že obviłujete oprávněně,
dokud budete obviłovat ostatní, budete svými myšlenkami
živit emoÿní tělo a zţstanete zajatci svého ega. Na této planetě
existuje jen jeden pţvodce zla, a tím je lidské nevědomí. Až
když si to uvědomíte, dokážete skuteÿně odpouštět. S odpuš-
těním se rozplyne i vaše identita oběti a objeví se vaše pravá
síla – síla Pőítomnosti. Namísto toho, abyste hanili temnotu,
pőinesete světlo.
Kapitola šestá
Osvobození
Abyste se dokázali osvobodit od emoÿního těla, musíte si nej-

prve uvědomit, že ho máte. Ještě dţležitější je, abyste zţstali
dostateÿně pőítomní a bdělí, abyste v sobě dokázali vnímat
probuzení emoÿního těla, jež je doprovázeno silným pőílivem
negativní emoce. Když ho rozpoznáte, už nebude moci déle
pőedstírat, že je vámi, a žít a obnovovat se skrze vás.
Ztotožnění s emoÿním tělem pőeruší vaše vědomá Pőí-
tomnost. Když se s ním nebudete ztotožłovat, emoÿní tělo
již více nemţže ovládat vaše myšlení, a proto se nemţže ob-
novovat tím, že se bude živit vašimi myšlenkami. Ve většině
pőípadţ se emoÿní tělo nerozplyne hned, ale jakmile pőe-
rušíte spojení mezi ním a myšlením, zaÿne ztrácet energii.
Vaše myšlení pőestane být zatemněné emocemi a vnímání
pőítomnosti nebude zkreslené minulostí. Energie uvězněná

v emoÿním těle pak změní svou vibraÿní frekvenci a promě-
ní se v Pőítomnost. Emoÿní tělo se stane potravou pro vědo-
mí. To je dţvod, proÿ mnozí nejmoudőejší a nejosvícenější
lidé na naší planetě měli kdysi silné emoÿní tělo.
Bez ohledu na to, co őíkáte, co děláte, nebo jakou tváő
ukazujete světu, svţj duševní a emocionální stav nemţžete
zakrýt. Každá lidská bytost vyzaőuje energetické pole, kte-
ré odpovídá jeho vnitőnímu stavu. Většina lidí dokáže toto
vyzaőování vnímat u jiného ÿlověka, i když jen podprahově.
Nevědí, že vyzaőování cítí, ale pőesto do znaÿné míry urÿuje,
jak vnímají a reagují na tuto osobu. Někteőí lidé to nejsilněji
vnímají, když se s někým setkají poprvé, ještě pőedtím, než
spolu promluví. O něco později totiž ovládnou vztah slova
a se slovy pőicházejí role, které hraje většina lidí. Pozornost
se pak pőesune do sféry mysli a schopnost vnímat energetic-
ké pole jiné osoby se znaÿně sníží. Nicméně na nevědomé
úrovni ho lze stále vnímat.
Když si uvědomíte, že emoÿní těla podvědomě vyhle-
dávají větší bolest, tedy že chtějí, aby se stalo něco špatné-
ho, pochopíte, že mnoho dopravních nehod je zpţsobeno
őidiÿi, jejichž emoÿní těla jsou v té době aktivní. Když se
dva őidiÿi s aktivními emoÿními těly setkají na kőižovat-
ce, pravděpodobnost nehody je mnohonásobně větší než
za normálních okolností. Oba nevědomě chtějí, aby došlo
k nehodě. Úloha, kterou sehrávají emoÿní těla pői doprav-
ních nehodách, je nejlépe vidět na zuőivých őidiÿích, kteőí
se uchylují k fyzickému násilí ÿasto kvţli zanedbatelným
Eckhart Tolle 159
věcem, jako napőíklad když někdo pőed nimi jezdí pőíliš

pomalu.
Mnoho násilných ÿinţ páchají „normální“ lidé, kteőí se
doÿasně změní v maniaky. Během soudních őízení po celém
světě obhájci őíkají: „To se naprosto vymyká jeho obvyklému
chování.“ Obvinění zas őíkají: „Nevím, co to do mě vjelo.“
Pokud je mi známo, žádný obhájce soudci neőekl, aÿkoli ten
den asi není daleko: „Jedná se o pőípad snížené pőíÿetnosti.
Emoÿní tělo mého klienta se aktivovalo a on nevěděl, co
dělá. Ve skuteÿnosti to neudělal on. Udělalo to jeho emoÿní
tělo.“
Znamená to, že lidé nejsou zodpovědní za to, co dělají,
když jsou posedlí emoÿním tělem? Moje odpověĐ zní: Jak
by mohli být? Jak mţžete být zodpovědní, když jste nevědo-
mí, když nevíte, co děláte? V koloběhu světa jsou ale lidské
bytosti pőedurÿeny vyvinout se ve vědomé bytosti a ti, kte-
rým se to nepodaőí, budou snášet následky svého nevědomí.
Nejsou sladění s evoluÿním impulsem vesmíru.
Ale i to je pravda jen ÿásteÿně. Ze širší perspektivy není
možné, aby někdo nebyl v souladu s vývojem vesmíru. Do-
konce i lidské nevědomí a utrpení, které vytváőí, je souÿástí
tohoto vývoje. Když už nebudete moct vydržet ten neko-
neÿný cyklus utrpení, probudíte se. Takže v širších souvis-
lostech má svţj smysl také emoÿní tělo.
Přítomnost
Pőišla za mnou žena po tőicítce. Když jsem ji vítal, za je-
jím zdvoőilým a nepőirozeným úsměvem jsem cítit bolest.
Zaÿala mi vyprávět svţj pőíběh a během jedné sekundy se

její úsměv změnil v grimasu bolesti. Pak zaÿala nekontrolo-
vatelně plakat. Őekla, že se cítí osamělá a nenaplněná. V je-
jím hlasu bylo hodně hněvu a smutku. V dětství ji fyzicky
týral násilnický otec. Okamžitě jsem si všiml, že její bolest
nebyla zpţsobena souÿasnou životní situací, ale mimoőád-
ně silným emoÿním tělem. Její emoÿní tělo se stalo Àltrem,
pőes který se dívala na svţj život. Nebyla ještě schopná vidět
souvislost mezi emocionální bolestí a myšlenkami, protože
se zcela ztotožnila s oběma. Neviděla, že svými myšlenka-
mi živí emoÿní tělo. Jinak őeÿeno, žila s bőemenem velmi
nešřastného já. Do urÿité míry si však uvědomila, že bolest
pochází z jejího nitra, že je sama sobě pőítěží. Byla pőiprave-
na probudit se, a proto pőišla za mnou.
Nasměroval jsem její pozornost na to, co cítí ve svém nit-
ru, a požádal ji, aby prociřovala emoce pőímo, a ne pőes Àltr
nešřastných myšlenek a nešřastného pőíběhu. Őekla, že za
mnou pőišla proto, abych jí ukázal cestu ven z neštěstí, a ne
do něj. Neochotně, ale udělala to, o co jsem ji požádal. Tőás-
la se po celém těle a po tváőích jí stékaly slzy. „Právě teĐ
cítíte to, co cítíte,“ őekl jsem. „A s tím, co cítíte právě teĐ,
nemţžete udělat nic. Nyní, místo toho, abyste chtěla, aby byl
tento okamžik jiný, než je, což pőidá ještě víc bolesti k boles-
ti, kterou již pociřujete, je možné, abyste zcela akceptovala,
že právě teĐ se cítíte právě tak, jak se cítíte?“
Chvíli byla zticha. Najednou vypadala netrpělivě, jako by
se chystala vstát, a rozzlobeně őekla: „Ne, nechci to akcepto-
vat.“ „Kdo teĐ mluví?“ Zeptal jsem se jí. „Vy, nebo neštěstí
Eckhart Tolle 161
ve vás? Uvědomujete si, že vaše neštěstí z toho, že jste ne-

šřastná, je jen další vrstvou neštěstí?“ Opět na chvíli ztichla.
„Nechci po vás, abyste něco udělala. Jediné, co po vás chci, je,
abyste zjistila, zda mţžete dovolit těm pocitţm, aby zţstaly.
Jinými slovy, a mţže to znít divně, pokud by vám nevadilo
být nešřastná, co se stane s neštěstím? Nechcete to zjistit?“
Asi minutu tiše seděla a tváőila se nechápavě. Najednou
jsem si všiml výrazného posunu v jejím energetickém poli.
Őekla: „To je divné. Poőád jsem nešřastná, ale jako by kolem
neštěstí vznikl nějaký prostor. Zdá se, že se mi ulevilo.“ Bylo
to poprvé, co jsem slyšel někoho vyjádőit to takhle: Kolem
mého neštěstí je prostor. Ten prostor se samozőejmě objeví,
když ve svém nitru pőijmete všechno, co prožíváte v pőítom-
ném okamžiku.
Neőekl jsem nic víc, abych jí umožnil vnímat tuto zkuše-
nost. Později si uvědomila, že v okamžiku, kdy se pőestala
ztotožłovat s pocity, starými bolestivými emocemi, a doká-
zala se na ně podívat bez toho, aby se jim bránila, pőestaly
ovládat její myšlení, kde se doposud míchaly s mentálně vy-
konstruovaným pőíběhem s názvem „Mé nešřastné já“. Její
život získal další rozměr, který pőesáhl její osobní minulost
– byl to rozměr Pőítomnosti. Vzhledem k tomu, že ÿlověk
nemţže být nešřastný bez nešřastného pőíběhu, byl to ko-
nec jejího neštěstí. Byl to také zaÿátek konce jejího emoÿ-
ního těla. Emoce sama o sobě není neštěstím. Neštěstím je
pouze emoce v kombinaci s nešřastným pőíběhem.
Na konci našeho setkání mě naplnil pocit uspokojení,
protože jsem byl právě svědkem probuzení Pőítomnosti
v jiné lidské bytosti. Skuteÿným smyslem naší existence

v lidské podobě je pőinést dimenzi vědomí na tento svět.
Byl jsem také svědkem zeslábnutí emoÿního těla, nikoli pro-
stőednictvím boje proti tomuto jevu, ale tím, že tato žena do
něj vnesla světlo vědomí.
Několik minut poté, co moje návštěvnice odešla, zasta-
vila se u mě pőítelkyně. Jakmile vešla do místnosti, őekla:
„Co se tady stalo? Cítím tíživou, temnou energii. Dělá se mi
z toho špatně. Měl bys otevőít okna a zapálit nějakou von-
nou tyÿinku.“ Vysvětlil jsem jí, že jsem byl právě svědkem
významného osvobození ÿlověka s velmi silným emoÿním
tělem a že to, co cítí, musí být ÿást energie, která byla uvol-
něna během našeho sezení. Moje pőítelkyně však nechtěla
zţstat a poslouchat. Chtěla co nejrychleji odejít.
Otevőel jsem okna a zašel na veÿeői do malé indické re-
staurace poblíž. To, co se stalo, bylo dalším jasným potvrze-
ním toho, co jsem už věděl: Že na urÿité úrovni jsou všech-
na emoÿní těla jednotlivých lidí spojena. A zpţsob, jakým se
to potvrdilo, mě šokoval.
Emoční tělo se vrací

Sedl jsem si ke stolu a objednal si jídlo. V restauraci bylo
několik dalších hostţ. U vedlejšího stolu seděl v invalidním
vozíku muž stőedního věku a právě dojídal. Krátce, ale pro-
nikavě se na mě podíval. Uplynulo několik minut. Najednou
zaÿal být neklidný, rozrušený, jeho tělo se roztőáslo. Pőišel
ÿíšník, aby mu vzal talíő, ale muž se s ním zaÿal hádat. „Jídlo
nestálo za nic. Bylo hrozné.“ „Tak proÿ jste ho snědl?“ zeptal
Eckhart Tolle 163
se ho ÿíšník. A to muže opravdu rozÿílilo. Zaÿal kőiÿet, byl

hrubý a vulgární. Z úst mu vycházela sprostá slova a míst-
nost zaplnila intenzivní, agresivní nenávist. þlověk ji mohl
cítit v každé bułce těla. Muž zaÿal kőiÿet i na ostatní hosty,
ale mě z nějakého podivného dţvodu úplně ignoroval, snad
proto, že jsem seděl plně ponoően do Pőítomnosti. Měl jsem
takový pocit, jako by se vrátilo univerzální lidské emoÿ-
ní tělo, aby mi őeklo: „Myslel sis, že jsi mě porazil. Podívej,
jsem poőád tady.“ Také jsem zvažoval možnost, že energetic-
ké pole, uvolněné během našeho sezení, mě následovalo do
restaurace a pőipojilo se k osobě, u které našlo kompatibilní
vibraÿní frekvenci, to znamená silné emoÿní tělo.
Vedoucí restaurace otevőel dveőe a rozzlobenému muži
őekl: Odejděte. Jděte pryÿ.“ Muž se na svém elektrickém vo-
zíku vyőítil ven, ostatní hosté jen vyjeveně pőihlíželi. O mi-
nutu později se muž vrátil. Jeho emoÿní tělo ještě nemělo
dost. Potőebovalo víc. Se svým invalidním vozíkem rozra-
zil dveőe, vykőikoval oplzlosti. Servírka se ho pokusila za-
stavit, aby nevešel dovnitő. Muž na vozíku nastavil nejvyšší
rychlost, vyrazil proti ní a pőimáÿkl ji ke zdi. Ostatní hosté
vyskoÿili a snažili se ho odtáhnout. Restaurací se rozléhal
kőik, vőískot, zavládl chaos. O něco později pőišla policie
a muž se zklidnil. Policisté ho požádali, aby odešel a nevra-
cel se. Servírka naštěstí nebyla zraněná, kromě modőin na
nohou. Když bylo po všem, k mému stolu pőišel manažer
a zeptal se mě, napţl žertem, ale intuitivně možná vycí-
til, že existuje nějaká souvislost: „To všechno jste zpţsobil
vy?“
Emoční tělo u dětí

Emoÿní těla se u dětí někdy projevují jako náladovost nebo
uzavőenost a odtažitost. Dítě se stává mrzutým, odmítá ko-
munikovat, sedí v koutě, objímá panenku nebo si cucá palec.
Mohou se také objevit záchvaty pláÿe nebo záchvaty vzteku.
Dítě kőiÿí, hází sebou na zemi nebo zaÿne být destruktiv-
ní. Nevyslyšené a nesplněné touhy snadno mohou probu-
dit emoÿní tělo a v období, kdy se ego vyvíjí, bývají touhy
a chtění velmi silné. Rodiÿe pak jen nechápavě, nevěőícně
a bezmocně sledují, jak se jejich andílek během několika
sekund změní na malé monstrum. Každé dítě se větší ÿi
menší měrou podílí na kolektivním emoÿním těle lidstva,
které sahá až k samému pţvodu lidského ega.
Ale dítě mţže také pőevzít bolest z emoÿních těl svých
rodiÿţ, a tak rodiÿe mohou v dítěti vidět odraz toho, co je
v nich. Velmi citlivé děti jsou obzvláště ovlivněny emoÿní-
mi těly rodiÿţ. Jsou svědky šílených dramat svých rodiÿţ,
což jim zpţsobuje téměő nesnesitelnou emocionální bolest.
A právě z těchto citlivých dětí vyrţstají dospělí se silný-
mi emoÿními těly. Děti se nenechají zmást tím, že rodiÿe
se snaží pőed nimi skrýt svá emoÿní těla, když si navzájem
őíkají: „Nesmíme se hádat pőed dětmi.“ Obvykle to zna-
mená, že rodiÿe vedou zdvoőilou konverzaci, ale domov je
prostoupen negativní energií. Potlaÿená emoÿní těla jsou
velmi škodlivá, dokonce mnohem víc, než když je lidé pro-
jevují aktivně navenek. Děti totiž absorbují tuto duševní
toxicitu, která pőispívá k rozvoji jejich vlastních emoÿních
těl.
Eckhart Tolle 165
Některé děti se podvědomě uÿí o egu a emoÿním těle

jednoduše tím, že žijí s velmi nevědomými rodiÿi. Žena, je-
jíž oba rodiÿe měli silná ega a silná emoÿní těla, mi őekla,
že když se její rodiÿe hádali a kőiÿeli na sebe, dívala se na
ně, a pőestože je milovala, őíkala si sama pro sebe: „Tito lidé
jsou praštění. Jak jsem jen mohla skonÿit tady?“ Už tehdy
si uvědomovala, že je šílené žít takovým zpţsobem. Právě
toto uvědomění jí pomohlo snížit množství bolesti, kterou
absorbovala od rodiÿţ.
Rodiÿe ÿasto pőemýšlejí o tom, jak se vypoőádat s emoÿ-
ním tělem svého dítěte. Základní otázka ale je, zda se rodiÿe
umějí vypoőádat s vlastními emoÿními těly. Myslíte si, že si
je uvědomují? Když se emoÿní tělo aktivuje, jsou schopni
zţstat dostateÿně pőítomni, aby si uvědomovali emoce na
pocitové úrovni ještě pőed tím, než se změní na myšlenky
a vytvoőí iluzi „nešřastného ÿlověka“?
Ve chvíli, kdy vaše dítě ovládne emocionální tělo, nemţže-
te udělat nic jiného než zţstat pőítomni, abyste nebyli zataženi
do citové reakce. Emoÿní tělo dítěte by se na takové reakci jen
pőiživovalo. Emoÿní těla dětí dokážou být velmi dramatická.
Nevěőte tomu divadélku, neberte ho pőíliš vážně. Pokud bylo
emoÿní tělo aktivováno neuspokojenou touhou, neustupujte
jeho požadavkţm. V opaÿném pőípadě se dítě nauÿí, že ÿím
víc je nešřastné, tím větší je pravděpodobnost, že dostane to,
co chce, a to je recept na dysfunkce v pozdějším životě. Emoÿ-
ní tělo bude sice vaší neteÿností vyvedeno z míry a pőedtím,
než se uklidní, se bude ještě krátce vzpírat, naštěstí záchvaty
emoÿního těla u dětí jsou obvykle kratší než u dospělých.
Krátce po jeho odeznění, nebo pőípadně druhý den, si

mţžete s dítětem promluvit o tom, co se stalo. Ale neőíkej-
te mu o tom, co se stalo. Místo toho se napőíklad zeptejte:
„Co tě to vÿera popadlo, že jsi bez pőestání kőiÿel/a a vzte-
kal/a se? Pamatuješ si to? Co jsi cítil/a? Byl to dobrý pocit?
Ta věc, která se ti pőihodila, se nějak jmenuje? Ne? Pokud
by měla jméno, jak bychom ji nazvali? A pokud bychom ji
mohli vidět, jak by vypadala? Mţžeš mi namalovat obrázek,
jak by asi vypadala? Co se s ní stalo, kam zmizela? Šla spát?
Myslíš si, že se mţže vrátit?“
To je jen několik doporuÿených otázek. Všechny tyto
otázky mají jediný cíl, aby probudily v dítěti pozorovací
schopnost, kterou je Pőítomnost. Pomohou mu pőestat se
ztotožłovat se s emoÿním tělem. Mţžete si s ním též pro-
mluvit o svém emoÿním těle a použít pői tom terminologii
dítěte. Až se v něm pőíště probudí emoÿní tělo, mţžete őíci:
„Vrátilo se, že ano?“ Použijte jakákoli slova, která dítě po-
užilo, když jste o tom mluvili. Nasměrujte pozornost dítěte
k tomu, jak se cítí. Pőistupujte k němu se zájmem a zvěda-
vostí, nekritizujte ho ani neodsuzujte.
Je nepravděpodobné, že by to zastavilo aktivitu emoÿní-
ho těla, a někdy se vám mţže zdát, že vás dítě vţbec ne-
poslouchá, a pőesto někde v pozadí vědomí zţstane bdělé,
když se jeho emoÿní tělo opět probudí. þasem bude jeho
povědomí zesílí a emoÿní tělo zeslábne. Dítě dospěje k Pőí-
tomnosti. Jednoho dne to bude možná právě vaše dítě,
kdo vás upozorní, že kontrolu nad vámi pőevzalo emoÿní
tělo.
Eckhart Tolle 167
Neštěstí
Ne všechny pocity neštěstí zpţsobuje emoÿní tělo. Některé
pocity jsou nová neštěstí, jež vznikají pokaždé, když nejste
v souladu s pőítomným okamžikem, kdy ho nějakým zpţso-
bem odmítnete. Když si uvědomíte, že pőítomný okamžik je
vždy tím, co je právě teĐ, a proto je nevyhnutelný, mţžete
ho ve svém nitru pőijmout. Jen tak nebudete vytváőet žádné
další neštěstí. Tím, že zmizí váš vnitőní odpor, pocítíte, jak
vás posiluje samotný Život.
Neštěstí emoÿního těla je vždy zcela neúměrné zjevné
pőíÿině. Jinými slovy, reaguje pőehnaně. Právě podle toho lze
emoÿní tělo poznat, i když trpící si ho vţbec neuvědomuje.
þlověk se silným emoÿním tělem si snadno najde dţvod být
naštvaný, rozzlobený, dotÿený, smutný nebo ustrašený. Re-
lativně nevýznamné věci, nad kterými by ÿlověk jen mávl
rukou nebo si jich ani nevšiml, jsou pro emoÿní tělo zjevnou
pőíÿinou velkého neštěstí. Samozőejmě nejsou pravou pőíÿi-
nou, pţsobí pouze jako spouštěÿ. Oživí staré nahromaděné
emoce, ty se pak pőesunou do hlavy, posílí a nabudí egoické
myšlenky.
Emoÿní tělo a ego jsou blízcí pőíbuzní. Potőebují se na-
vzájem. Spouštěcí událost nebo situace je pak interpretována
skrz clonu silně emocionálního ega. To znamená, že význam
události je zcela zkreslený. Díváte se na pőítomnost oÿima
emocionální minulosti uvnitő vás. Jinými slovy, to, co vidíte
a prožíváte, není v události nebo situaci, ale ve vás. V někte-
rých pőípadech se mţže emocionální minulost vyskytovat
v momentální události nebo v situaci, ale prostőednictvím
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

své reakce ji posílíte. Tato reakce, toto zesílení, je pőesně to,

co emoÿní tělo chce a potőebuje, ÿím se živí.
Pro ÿlověka ovládaného silným emoÿním tělem je ÿasto
nemožné vystoupit ze svého silně emocionálního „pőíběhu“,
z jeho zkreslené interpretace. þím silnější negativní emoce
jsou v pőíběhu, tím hţő se pőekonávají. þlověk si pak neuvě-
domuje, že je to jen „pőíběh“, a považuje ho za skuteÿnost.
Pokud jste úplně uvězněni v pohybu myšlenek a doprovod-
ných emocí, vyjít z nich ven není možné, protože ani nevíte,
že existuje nějaké „venku“. Jste uvězněni ve svém vlastním
Àlmu nebo snu, uvězněni ve svém vlastním pekle. Pro vás
je to realita a žádná jiná realita pro vás neexistuje, a proto je
vaše reakce jedinou možnou reakcí.
Přestaňte se ztotožňovat s emočním tělem

þlověk se silným, aktivním emoÿním tělem vyzaőuje
zvláštní energii, kterou ostatní lidé vnímají jako velice ne-
pőíjemnou. Někteőí lidé se takovému ÿlověku vyhýbají nebo
omezí kontakt s ním na minimum. Jeho energetické pole je
odpuzuje. Jiné zas zaplaví vlna agrese vţÿi této osobě, cho-
vají se k ní hrubě nebo ji napadají slovně a v některých pőí-
padech dokonce i fyzicky. Znamená to, že je v nich něco, co
rezonuje s emoÿním tělem druhého ÿlověka. Dţvod, proÿ
reagují tak silně, je v nich samotných. Je to jejich vlastní
emoÿní tělo.
Není divu, že lidé se silnými a ÿasto aktivními emoÿní-
mi těly se nezőídka ocitají v konÁiktních situacích. Někdy
je samozőejmě vyprovokují sami. Ale jindy nemusejí udělat
Eckhart Tolle 169
vţbec nic. Negativita, kterou vyzaőují, staÿí, aby pőitáhla

nepőátelství jiných lidí a vyvolala konÁikt. Vyhnout se kon-
frontaci s lidmi s takovým aktivním emoÿním tělem vyža-
duje velkou míru Pőítomnosti. Pokud jste schopni zţstat
pőítomni, někdy se mţže stát, že vaše Pőítomnost umožní
jinému ÿlověku, aby se pőestal ztotožłovat se svým emoÿ-
ním tělem a zažil zázrak náhlého probuzení. A i když jeho
probuzení mţže trvat jen krátce, proces probouzení zaÿal.
Jedno z takových probuzení jsem zažil pőed mnoha lety.
Kolem jedenácté veÿer kdosi zazvonil u mých dveőí. V do-
mácím telefonu se ozval znepokojený hlas mé sousedky
Ethel. „Musíme si promluvit. Je to velmi dţležité. Prosím,
pusřte mě dovnitő.“ Ethel byla inteligentní žena stőedního
věku, velmi vzdělaná. A také měla silné ego a silné emoÿní
tělo. Jako mladá dívka utekla z nacistického Německa, mno-
zí z jejích rodinných pőíslušníkţ zahynuli v koncentraÿních
táborech.
Rozrušená Ethel se posadila na pohovku. Tőesoucíma
se rukama vyndala ze spisu, který pőinesla s sebou, dopisy
a dokumenty a rozložila je po celé pohovce a na podlahu.
Najednou jsem měl zvláštní pocit, jako by se ve mně cosi
zapnulo a celé tělo zaÿalo pracovat na maximální výkon.
Nemohl jsem udělat nic jiného než zţstat vstőícný, ostražitý,
intenzivně pőítomný – pőítomný každou bułkou těla. Hleděl
jsem na ni bez jakékoli myšlenky a bez soudu, poslouchal
jsem ji v klidu a nic jsem v duchu nekomentoval. Zaplavil mě
pőíval slov. „Dnes mi poslali další znepokojující dopis. Chtějí
se mi pomstít. Musíte mi pomoct. Musíme s nimi bojovat
spoleÿně. Ti jejich zákeőní právníci se nezastaví pőed niÿím.

Pőijdu o stőechu nad hlavou. Vyhrožují mi vyvlastněním.“
Vyšlo najevo, že odmítla zaplatit poplatek za služby, pro-
tože správce nemovitosti neprovedl nějaké opravy. On zase
vyhrožoval, že ji dá k soudu.
Mluvila asi deset minut. Seděl jsem, hleděl na ni a poslou-
chal. Najednou pőestala mluvit, podívala se na papíry kolem
sebe, jako by se právě probudila ze snu. Zklidnila se a utišila.
Celé její energetické pole se změnilo. Pak se na mě podívala
a őekla: „To není vţbec dţležité, že ne?“ „Ne, není,“ őekl
jsem. Seděla tiše několik dalších minut, pak posbírala své
dokumenty a odešla. Druhý den ráno mě zastavila na ulici,
hleděla na mě poněkud nedţvěőivě. „Co jste se mnou udě-
lal? Po letech to byla první noc, co jsem se dobőe vyspala.
Spala jsem jako miminko.“
Věőila, že jsem „něco udělal“, ale já jsem neudělal nic.
Místo toho, aby se ptala, co jsem s ní udělal, se možná měla
zeptat, co jsem neudělal. Nereagoval jsem, nepotvrdil realitu
jejího pőíběhu, nekrmil její mysl dalšími myšlenkami a její
emoÿní tělo dalšími emocemi. Umožnil jsem jí zažít všech-
no, co v té chvíli zažívala, a síla této volnosti tkví v nevmě-
šování se a neÿinnosti. Být pőítomen je vždy nesrovnatelně
úÿinnější než cokoli, co bych őekl nebo udělal, i když pőí-
tomnost někdy mţže vzbudit slova a skutky.
To, co se jí stalo, ještě nebyla trvalá změna, jen letmý po-
hled na to, co je možné, letmý pohled na to, co již bylo v ní.
V zenu se takový pohled nazývá satori. Satori je okamžik Pőí-
tomnosti, krátké vystoupení z hlasu v mysli, z myšlenkových
Eckhart Tolle 171
procesţ a emocí, jako jejich odrazţ v těle. Tam, kde byl

pőedtím virvar myšlenek a zmatek emocí, zaÿíná vznikat
vnitőní prostornost.
Myslící mysl nemţže pochopit Pőítomnost, a tak ji ÿasto
pőekroutí. Bude vám őíkat, že jste citově chladní, odměőe-
ní, bez zájmu, neschopní navazovat kontakty. Pravda ale je,
že jste komunikativní a dokážete navazovat kontakty, ale na
hlubší úrovni, než jsou myšlenky a emoce. Ve skuteÿnosti až
na této úrovni se opravdu sbližujete a toto sblížení daleko
pőesahuje obyÿejný vztah. V tichu Pőítomnosti mţžete po-
cítit v sobě a v ostatních nehmotnou podstatu jako jednotu.
Uvědomění si této jednoty s ostatními je pravou láskou, sku-
teÿnou pozorností a soucítěním.
Spouštěcí mechanismy
Některá emoÿní těla reagují pouze na jeden konkrétní
druh spouštěÿe nebo na situaci, jež obvykle rezonuje s ur-
ÿitým druhem emocionální bolesti, kterou utrpělo v minu-
losti. Napőíklad pokud dítě vyrţstá s rodiÿi, pro něž jsou
Ànanÿní otázky zdrojem ÿastých konÁiktţ a napětí, dítě ab-
sorbuje strach rodiÿţ týkající se peněz. Jeho emoÿní tělo se
pak aktivuje pokaždé, když se vyskytnou Ànanÿní problé-
my. Dítě jako dospělý ÿlověk se rozÿílí nebo rozzlobí dokon-
ce i kvţli nepatrné ÿástce peněz. Za rozrušením a zlostí se
skrývají otázky pőežití a intenzivního strachu. Viděl jsem du-
chovně založené a – dá se őíct – i relativně vědomé lidi, kteőí
zaÿali kőiÿet, obviłovat a nadávat, když mluvili se svým bur-
zovním makléőem nebo realitním agentem. Stejně jako je na
každém balíÿku cigaret varování o škodlivosti kouőení, po-

dobné varování by snad mělo být na každé bankovce a výpi-
su z úÿtu: „Peníze mohou aktivovat emoÿní tělo a zpţsobit
úplné nevědomí.“
U ÿlověka, kterého v dětství zanedbával nebo opustil je-
den nebo oba rodiÿe, se emoÿní tělo pravděpodobně aktivu-
je v jakékoli situaci, která mu tőeba jen vzdáleně bude pőipo-
mínat jeho prvotní bolest opuštění. Vážný útok emoÿního
těla mţže spustit situace, kdy pőítel pőijde o několik minut
později, aby je vyzvedl na letišti, nebo když partner pőijde
pozdě domţ. Pokud je jejich partner nebo manžel opustí
nebo zemőe, emocionální bolest, již zažívají, dalece pőevy-
šuje bolest, která je v takové situaci pőirozená. Mţže se pro-
jevovat intenzivní úzkostí, dlouhotrvající omezující depresí
nebo chorobným hněvem.
U ženy, kterou v dětství fyzicky zneužíval její otec, se
emoÿní tělo aktivuje pokaždé, když nadváže dţvěrný vztah
s mužem. Pőípadně emoce, které tvoőí její emoÿní tělo, ji
mohou pőitahovat k ÿlověku, jehož emoÿní tělo se podobá
emoÿnímu tělu jejího otce. Její emoÿní tělo je pőímo magne-
ticky pőitahováno emoÿním tělem ÿlověka, u něhož cítí, že
jí zpţsobí stejnou bolest. Tuto bolest si lidé mylně vysvětlují
jako zamilovanost.
Muž, který na svět pőišel jako nechtěné dítě a od matky se
mu nedostalo lásky a jen minimální péÿe a pozornosti, si vy-
tvoőí silné, rozpolcené emoÿní tělo, sestávající z nenaplněné
intenzivní touhy po mateőské lásce a pozornosti a zároveł
z intenzivní nenávisti vţÿi ní, protože mu odepőela to, co tak
Eckhart Tolle 173
zoufale potőeboval. Když dospěje, téměő každá žena v něm

mţže spustit strádání emoÿního těla – formu emocionální
bolesti –, jež se projeví jako nutkání „dobýt a svést“ každou
ženu, kterou potká, a tímto zpţsobem získat ženskou lásku
a pozornost, kterých se emoÿní tělo dožaduje. Stane se mi-
strem ve svádění, ale jakmile zaÿne být vztah intimní nebo
žena jeho návrhy odmítne, vynoőí se hněv emoÿního těla
vţÿi matce a zniÿí celý vztah.
Když si uvědomujete emoÿní tělo v okamžiku, kdy se
probouzí, snadno také zjistíte, jaké jsou nejÿastější spouštěcí
mechanismy, jež ho aktivovaly, ař už jsou to situace, nebo
urÿité věci, které ostatní lidé dělají nebo őíkají. Když se tyto
spouštěcí mechanismy objeví, okamžitě je rozpoznáte a bu-
dete jim věnovat maximální pozornost. Během několika
vteőin si také všimnete emocionální reakce, kterou se proje-
vuje probouzející se emoÿní tělo. Ve stavu bdělé Pőítomnosti
se s ním ale neztotožníte a to znamená, že emoÿní tělo vás
nemţže ovládnout a nestane se hlasem ve vaší hlavě. Pokud
je v té chvíli váš partner s vámi, őekněte mu: „To, co jsi prá-
vě őekl (nebo udělal), probudilo mé emoÿní tělo.“ Se svým
partnerem se dohodněte, že kdykoli jeden z vás őekne nebo
udělá něco, co probudí emoÿní tělo toho druhého, okamžitě
se o tom zmíníte. Tak se vaše emoÿní tělo již nemţže obno-
vit prostőednictvím konÁiktţ ve vztahu, a místo toho, aby
vás uvrhlo do nevědomí, pomţže vám zţstat v Pőítomnosti.
Pokaždé, když se probudí vaše emoÿní tělo a vy jste pőí-
tomni, ÿást negativní emocionální energie se spálí a zaÿne se
měnit na Pőítomnost. Zbytek emoÿního těla se rychle stáhne
a vyÿká na lepší pőíležitost, kdy budete méně vědomí a bdělí.

K tomu mţže dojít v okamžicích, kdy nebudete pőítomní,
napőíklad poté, co si dáte pár skleniÿek nebo pői sledování
Àlmu plného násilí. Bránou pro návrat emoÿního těla mţže
být i ten nejmenší negativní podnět, jako jsou podráždění
nebo úzkost. Emoÿní tělo potőebuje vaše nevědomí. Nesná-
ší světlo Pőítomnosti.
Emoční tělo jako buditel

Na první pohled se mţže zdát, že emoÿní tělo je největ-
ší pőekážkou pői vzniku nového vědomí lidstva. Zmocní se
vaší mysli, ovládá a deformuje vaše myšlení, narušuje vztahy
a pőipomíná temný mrak, který zabírá celé vaše energetické
pole. Usiluje se vás pőivést k nevědomí, abyste se zcela zto-
tožnili s myslí a emocemi, reagovali pőehnaně, dělali a őíkali
věci, které ve vás a vašem okolí zesílí pocity neštěstí.
S rostoucím pocitem neštěstí budou ve vašem životě pői-
bývat těžkosti. Váš organismus možná nedokáže snést víc
stresu a napětí a ve vašem těle propukne nemoc nebo se
rozvine nějaká porucha. Možná se vám stane nehoda, zaple-
tete se do velmi vážných konÁiktních situací, které byly vy-
volány pőáním emoÿního těla, aby se stalo něco nepőíjemné-
ho, nebo se dokonce dopustíte fyzického násilí. Nebo toho
bude na vás pőíliš moc a vy už dál nedokážete žít se svým
nešřastným já. Emoÿní tělo je samozőejmě souÿástí tohoto
falešného já.
Kdykoli vás emoÿní tělo ovládne a vy to nepozná-
te nebo nebudete vědět, co to je, stane se souÿástí vašeho
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 175
ega. Cokoli, s ÿím se ztotožníte, pőemění se na ego. Emoÿ-

ní tělo je jednou z nejsilnějších věcí, se kterou se ego mţže
identiÀkovat, stejně jako emoÿní tělo potőebuje ego ke své
obnově. V některých pőípadech je emoÿní tělo tak silné, že
místo toho, aby se struktura egoické mysli skrze něj posí-
lila, je rozrušována neustálým náporem energie emoÿního
těla a toto Đábelské spojenectví ega a emoÿního těla se roz-
padne. Mohli bychom to pőirovnat k elektrickému zaőízení,
které mţže být elektrickým proudem poháněno, ale když je
napětí pőíliš vysoké, mţže být také zniÿeno.
Lidé se silnými emoÿními těly ÿasto dosáhnou bodu, kdy
cítí, že jejich život se stává nesnesitelným, a nemohou snést
žádnou větší bolest, žádný další konÁikt. Jedna žena to vy-
jádőila jasně a jednoduše: „Měla jsem už plné zuby toho, být
nešřastná.“ Někteőí lidé mohou mít pocit, stejně jako já, že
už nemohou žít sami se sebou. Jejich hlavní prioritou se pak
stane vnitőní klid. Jejich akutní emocionální bolest je pői-
nutí pőestat se ztotožłovat s obsahem své mysli a duševně-
-emocionálními strukturami, které stojí za vznikem jejich
nešřastného já. Poté zjistí, že nejsou totožní ani se svým ne-
šřastným pőíběhem, ani s emocemi, které cítí. Uvědomují
si, že jsou poznávající, ne poznávaní. Emoÿní tělo je nebude
stahovat do nevědomí, ale stane se jejich buditelem, rozho-
dujícím faktorem, který je pőivede do Pőítomnosti.
V dţsledku nevídaného pőílivu vědomí, jehož jsme v sou-
ÿasnosti na Zemi svědky, mnozí lidé již nebudou muset zdo-
lávat sílu akutního utrpení, aby se dokázali pőestat ztotož-
łovat se svým emoÿním tělem. Pokaždé, když si všimnou,
že upadají zpět do nefunkÿního stavu, jsou schopni rozhod-

nout se neztotožłovat se s myšlením a emocemi a vstoupit
do stavu Pőítomnosti. Pőestanou vzdorovat a zţstanou klid-
ní a bdělí, jednotní s tím, co je uvnitő i vně.
Další krok v evoluci ÿlověka není nevyhnutelný, ale po-
prvé v historii naší planety máme možnost vědomé volby.
A kdo uÿiní tuto volbu? Vy. A kdo jste vy? Vědomí, které si
uvědomuje samo sebe.
Osvoboďte se od emočního těla

Lidé si ÿasto kladou otázku, jak dlouho trvá, než se osvo-
bodí od svého emoÿního těla. Moje odpověĐ zní, že to sa-
mozőejmě závisí na síle emoÿního těla jednotlivce, jakož i na
stupni nebo intenzitě jeho vyvíjející se Pőítomnosti. Není to
emoÿní tělo, ale ztotožnění s ním, co zpţsobuje utrpení vám
i ostatním. Není to emoÿní tělo, ale identiÀkace s emoÿním
tělem, jež vás nutí znovu a znovu prožívat minulost a udržu-
je vás ve stavu nevědomí. Takže mnohem dţležitější otázka
by měla znít: „Jak dlouho potrvá, než se pőestanu ztotožło-
vat s emoÿním tělem?“
A odpověĐ na tuto otázku zní: Netrvá to vţbec dlouho.
Je-li aktivováno emoÿní tělo, uvědomte si, že to, co cítíte,
je emoÿní tělo ve vás. Toto poznání postaÿí, abyste pőeru-
šili svou identiÀkaci s ním. Když se s ním pőestanete zto-
tožłovat, zaÿne pőeměna. Poznání zabrání starým emocím,
aby se vrátily do vaší mysli a ovládly nejen vnitőní dialog,
ale také vaše ÿiny, stejně jako vztahy a komunikaci s jinými
lidmi. Emoÿní tělo vás již nemţže využívat a skrze vás se
Eckhart Tolle 177
obnovovat. Staré emoce ve vás ještě nějakou dobu zţstanou

a budou se pravidelně vracet. Obÿas vás ještě mohou okla-
mat, abyste se s nimi opět ztotožnili, ale ne nadlouho. Ne-
promítat staré emoce do situací, znamená ÿelit jim pőímo
ve svém nitru. Nemusí to být pőíjemné, ale nezabije vás to.
Díky své Pőítomnosti to nepochybně zvládnete. Emoce ne-
jsou vámi.
Pokud ucítíte své emoÿní tělo, nemyslete si, že s vámi
něco není v poőádku. Splynout s problémem – to ego milu-
je. Poznání musí být následováno pőijetím. Cokoli jiného by
poznání znovu zastőelo. Pőijmout znamená pőipustit všech-
no, co v tu chvíli cítíte. Je to souÿást jsoucna pőítomného
okamžiku. Nemţžete popírat to, co je. Vlastně mţžete, ale
pokud tak uÿiníte, budete trpět. Tím, že akceptujete to, co
je, se stanete tím, ÿím jste: nekoneÿným prostorem. Stanete
se celistvými. Nebudete víc fragmentem – tak vás totiž vní-
má ego. Projeví se vaše skuteÿná podstata, jež je stejná jako
podstata Boha.
Ježíš na to poukazuje, když őíká: „BuĐte celiství, stejně
jako je váš Otec na nebesích celistvý.“11 Výrok z Nového zá-
kona „buĐte dokonalí…“ je nesprávným pőekladem pţvod-
ního őeckého slova, které oznaÿovalo celistvost. Neznamená
to však, že se musíte stát celistvými. BuĐte jen tím, ÿím jste
– s emoÿním tělem nebo bez něho.
11
Matouš 5:48
Kapitola sedmá
Zjistěte, kdo vlastně jste
Gnothi seauton – Poznej sám sebe. Tato slova byla vytesaná

nad vchodem do Apollonova chrámu v Delfách, kde sídlila
posvátná věštírna. Ve starověkém Őecku lidé navštěvovali
tuto věštírnu v naději, že se dozvědí, jaký osud je ÿeká nebo
jak se mají zachovat a co mají dělat v konkrétní situaci. Je
pravděpodobné, že mnozí návštěvníci věštírny si pőeÿetli
tato slova, aniž by si uvědomili, že v nich je mnohem hlubší
pravda než v tom, co se dozvědí ve věštírně. Neuvědomo-
vali si, že bez ohledu na to, jak úžasné proroctví nebo jak
pőesné informace jim ve věštírně sdělí, nezachrání je to pőed
dalším neštěstím a utrpením, pokud se jim nepodaőí nalézt
pravdu, která se ukrývá v tomto výroku – poznej sám sebe.
Tato slova v podstatě naznaÿují toto: Pőedtím, než položíte
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

další otázku, nejprve si položte tu nejdţležitější otázku své-

ho života: Kdo jsem?
Nevědomí lidé – a mnozí zţstávají nevědomí, uvěznění
svým egem po celý život – vám na tuto otázku odpoví vel-
mi rychle. Őeknou vám, kdo jsou, jak se jmenují, co dělají,
co v životě prožili, jaký je jejich vzhled nebo zdravotní stav,
prostě všechno, s ÿím se ztotožłují. Jiní pţsobí mnohem
vyspěleji, protože sami sebe považují za nesmrtelnou duši
nebo ztělesnění ducha. Opravdu ale znají sami sebe, nebo
k obsahu své mysli jen prostě pőidali nějaký duchovně zně-
jící pojem? Sebepoznání je něco mnohem hlubšího než jen
osvojení si souboru myšlenek ÿi pőesvědÿení. Duchovní ide-
je a pőesvědÿení mohou pőinejlepším být užiteÿnými ukaza-
teli, ale samy o sobě jen zőídka mají sílu vytlaÿit pevně za-
koőeněné pőedstavy o tom, kdo si myslíte, že jste, která jsou
souÿástí lidské mysli. Dţkladné poznání sebe sama nemá
nic spoleÿného s tím, jaké myšlenky vám víőí hlavou. Pozná-
ní sebe sama musí být zakoőeněno v Bytí, a ne ztraceno ve
vaší mysli.
Co si myslíte, že jste
To, jak vnímáte sami sebe, urÿuje vaše potőeby a co je
pro vás v životě dţležité – a cokoli, co je pro vás dţležité,
má moc vás rozrušit a vyvést z rovnováhy. Mţžete to vy-
užít jako kritérium toho, jak dobőe se znáte. To, co je pro
vás dţležité a podstatné, se nemusí projevovat jen v tom, co
őíkáte nebo ÿemu věőíte, ale také v tom, jaké jsou vaše ÿiny
a reakce. Takže mţžete sami sobě položit otázku: Co mě
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 181
rozrušuje a vyvádí z míry? Pokud vás rozÿilují maliÿkosti,

pak si o sobě myslíte, že jste právě takoví: malí a nevýznam-
ní. Je to vaše podvědomé pőesvědÿení. A co jsou maliÿkos-
ti? V podstatě všechny věci jsou maliÿkosti, protože jsou
pomíjivé.
Možná si őíkáte: „Vím, že jsem nesmrtelná duše.“ Nebo:
„Jsem unavený z tohoto šíleného světa a jediné, co chci, je
klid.“ Až najednou zazvoní telefon a vy se dozvíte špatnou
zprávu. Akciový trh se zhroutil; obchod skonÿil Àaskem;
ukradli vám auto; pőijede tchyně; zájezd se ruší; smlouva je
vypovězena; opustil vás partner; chce víc peněz; őíkají, že
je to vaše vina. Najednou vás zaplaví vlna hněvu a úzkosti.
Do vašeho hlasu se vkradne nevlídnost: „Už víc nesnesu!“
Obviłujete a nadáváte, útoÿíte, bráníte se, omlouváte se a to
vše se děje automaticky, vaše chování őídí autopilot. V této
chvíli je pro vás dţležitější něco úplně jiného než vnitőní
klid, o kterém jste pőed chvilkou mluvili jako o jediné věci
na světě, po které toužíte. A najednou už nejste ani nesmr-
telnou duší. Dohoda, peníze, smlouva, ztráta nebo hrozba
ztráty jsou mnohem dţležitější. Pro koho? Pro nesmrtelnou
duši, jak jste si o sobě mysleli ještě pőed pár minutami? Ne,
pro vás. Pro vaše malé já, které hledá jistotu nebo naplnění
v pomíjivých věcech a zaÿne být nervózní nebo rozzlobe-
né, když je nedokáže najít. No, alespoł teĐ víte, za koho se
opravdu považujete.
Pokud byste doopravdy toužili po klidu, pak byste si ho
vybrali. Pokud by byl klid pro vás skuteÿně dţležitější než
cokoli jiného a pokud byste věőili, že jste nesmrtelnou duší,
pak byste v kritických situacích nereagovali rozÿileně a zţ-

stali byste absolutně bdělí. Situaci byste měli okamžitě ak-
ceptovat a neoddělovat se od ní. Vaše reakce by pak vychá-
zela z bdělosti. Reagovalo by to, ÿím jste (vědomí), a ne to,
ÿím si myslíte, že jste (malé já). Taková reakce by byla úÿinná
a žádnou osobu nebo situaci byste nepovažovali za nepőítele.
Svět se vždy postará o to, abyste si dlouho nenalháva-
li, kým doopravdy jste, a ukáže vám, co je pro vás skuteÿ-
ně dţležité. To, jak reagujete na lidi a situace, zejména když
vzniknou problémy, je nejlepším ukazatelem toho, jak dţ-
kladně znáte sami sebe. þím omezenější a egoistiÿtější je váš
pohled na sebe sama, tím víc se budete soustőedit a reagovat
na egoická omezení, nevědomí v jiných. Jejich „chyby“ nebo
to, co považujete za jejich chyby, budete vnímat jako jejich
identitu. To znamená, že v nich vidíte pouze ego, a tím po-
silłujete ego v sobě. Místo toho, abyste se dívali „skrze“ je-
jich ego, díváte se „na“ jejich ego. Kdo se dívá na jejich ego?
Ego ve vás.
Velmi nevědomí lidé vnímají své vlastní ego pőes jeho
odraz v jiných lidech. Když si uvědomíte, že to, na co rea-
gujete v jiných, je také ve vás (a někdy jen ve vás), zaÿnete si
uvědomovat vlastní ego. V této fázi si možná také uvědomí-
te, že jiným lidem jste dělali to, o ÿem jste si mysleli, že oni
dělají vám, a pőestanete se považovat za oběř.
Nejste ego, takže když si uvědomíte ego ve vás, nezna-
mená to, že víte, kdo jste – znamená to, že víte, kdo nejste.
Ale jen když si uvědomíte, kdo nejste, odstraníte největší
pőekážku na cestě k sebepoznání.
Eckhart Tolle 183
Nikdo vám nemţže őíct, kdo jste. Byla by to jen jiná

pőedstava, takže by vás to vţbec nezměnilo. K tomu, abyste
poznali, kdo jste, nepotőebujete žádnou víru. Každá víra je
vlastně pőekážkou. Dokonce si ani nemusíte uvědomovat,
kdo jste, protože vy už jste tím, kým jste. Ale bez uvědomě-
ní to, kým jste, nezazáőí na tomto světě. Neprojeví se, zţsta-
ne skryté ve vašem skuteÿném domově. Pak budete zjevně
chudým ÿlověkem, který neví, že má v bance sto milionţ,
a jeho majetek zţstane nevyužitým potenciálem.
Hojnost
To, kým jste, také úzce souvisí s tím, jak si myslíte, že
se ostatní chovají k vám. Mnozí lidé si stěžují, že ostatní se
k nim nechovají hezky. „Nerespektují mě, nedostává se mi
žádné pozornosti a uznání,“ őíkají. „Neváží si mě, neocełují
mě dostateÿně.“ A když jsou lidé milí, podezírají je, že mají
postranní úmysly. „Chtějí mnou manipulovat, využívat mě.
Nikdo mě nemá rád.“
Tito lidé si o sobě myslí: „Jsem chudé malé já, jehož potőe-
by nejsou naplněny.“ Toto špatné pochopení toho, kým jsou,
vytváőí dysfunkci ve všech jejich vztazích. Věőí, že jiným li-
dem nemají co dát a svět nebo jiní lidé jim odepírají to, co po-
tőebují. Veškerá jejich realita je založena na iluzorním pocitu,
kým jsou. Rozvrací to situace, všechny vztahy. V pőípadě, že
pőedstava nedostatku – ař už jde o peníze, uznání, nebo lás-
ku – se stane souÿástí toho, co si o sobě myslíte, budete vždy
pociřovat nedostatek. Místo toho, abyste ocenili to dobré, co
ve vašem životě je, vidíte jen nedostatek. Základem veškeré
hojnosti je uznání toho dobrého, co ve vašem životě již je.

Vy si myslíte, že svět něco odepírá vám, ale ve skuteÿnosti vy
nedopőáváte světu. Nedopőáváte mu, protože hluboko uvnitő
si myslíte, že jste nicotní a že nemáte co nabídnout.
Zkuste to na pár týdnţ změnit, a uvidíte, jak se změní
váš život. Ař už si myslíte, že lidé vám odepírají pochvalu,
uznání, pomoc, láskyplnou péÿi, a tak dále – dejte to lidem
vy. Že to nemáte? Zkuste se chovat tak, jako byste to měli,
a ono to pőijde. Brzy poté, co zaÿnete dávat, zaÿnete také do-
stávat. Nemţžete dostávat to, co nedáváte. Odliv podmiłuje
pőíliv. To, o ÿem si myslíte, že vám svět odepírá, už dávno
máte, ale pokud to ze sebe nevydáte, nebudete ani vědět, že
to máte. Týká se to i hojnosti a dostatku. Zákon, podle kte-
rého odliv podmiłuje pőíliv, vyjádőil Ježíš v tomto pţsobi-
vém podobenství: „Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra,
natlaÿená, natőesená, vrchovatá, vám bude dána do klína.“12
Zdroj veškeré hojnosti není mimo vás. Je souÿástí toho,
kdo jste. Zaÿněte tím, že hojnost rozpoznáte a oceníte. Podí-
vejte se na plnost života všude kolem vás. Teplo slunce na po-
kožce, nádherné květiny vystavené pőed květináőstvím, sous-
to šřavnatého ovoce nebo vydatný déšř. Dokonalost života
uvidíte na každém kroku. Pőijetí této hojnosti, která je všude
kolem vás, probudí spící hojnost ve vašem nitru. Pak ji nechte
proudit ven. Když se usmějete na neznámého ÿlověka, vydáte
ze sebe malý kousek této energie a stanete se dárcem. Neustá-
le se ptejte sami sebe: „Co mţžu dát? Jak mohu být užiteÿný
12
Lukáš 6:38
Eckhart Tolle 185
tomuto ÿlověku, v této situaci?“ Abyste cítili hojnost a dosta-

tek, nemusíte něco vlastnit, ale pokud se budete cítit bohatý,
věci k vám téměő jistě pőijdou. Hojnost pőichází pouze k těm,
kteőí ji již mají. Zní to skoro nespravedlivě, ale samozőejmě
není to tak. Je to univerzální zákon. Hojnost a nedostatek jsou
vnitőní stavy, které se projevují jako skuteÿnost. Ježíš to vyjá-
dőil takto: „Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale
kdo nemá, tomu bude odłato i to, co má.“13
Poznat sebe sama neznamená vědět o sobě

Možná nechcete poznat sami sebe, protože máte strach
z toho, co byste zjistili. Mnoho lidí v sobě skrývá obavu, že
jsou špatní. Ale nic, co o sobě zjistíte, nejste vy. Nic z toho,
co o sobě víte, nejste vy.
Zatímco někteőí lidé ze strachu nechtějí vědět, kdo jsou,
jiní jsou nesmírně zvědaví a chtějí se o sobě dozvědět co nej-
víc. Mţžete být tak fascinováni sami sebou, že celé roky strá-
víte psychoanalýzou, probíráte každý aspekt svého dětství,
odhalujete tajné obavy a touhy a vrstvu po vrstvě odkrýváte
složitost struktur své osobnosti a charakteru. Po deseti letech
zaÿne být terapeut unavený z vás a vašeho pőíběhu a őekne
vám, že vaše analýza je nyní kompletní. Možná vás pošle pryÿ
s pětitisícistránkovou dokumentací. „Tohle všechno je o vás.
To jste vy.“ A když ten těžký spis povleÿete domţ, poÿáteÿní
spokojenost, že koneÿně víte, kdo jste, rychle vystőídá pocit
neúplnosti a vy zaÿnete mít podezőení, že to pőece nemţže
13
Marek 4:25
být všechno, že musí být ještě něco víc. A opravdu je toho víc
– ne však z hlediska množství faktţ, ale z hlediska hloubky
a detailnosti.
Na psychoanalýze nebo hledání informací o vlastní mi-
nulosti není nic špatného, pokud si nespletete to, co o sobě
víte, se sebepoznáním. Těch pět tisíc stránek je o vás. Je to
obsah vaší mysli, která je podmíněná minulostí. Cokoli se
dozvíte prostőednictvím psychoanalýzy nebo sebepozorová-
ní, je o vás. Ale nejste to vy. Je to obsah, ne podstata. Pőe-
kroÿit hranice ega znamená vystoupit z obsahu. Poznat sám
sebe znamená být sám sebou a být sám sebou znamená, že
se pőestanete ztotožłovat s obsahem.
Většina lidí deÀnuje sebe sama prostőednictvím obsahu své-
ho života. Cokoli vnímáte, prožíváte, děláte, myslíte si nebo cí-
títe, je obsah. Obsah úplně zaměstnává pozornost většiny lidí
a ti se s ním ztotožłují. Když si pomyslíte nebo őeknete „mţj
život“, nemáte na mysli život, kterým jste, ale život, který žijete
nebo si myslíte, že žijete. Na mysli máte obsah, tedy svţj věk,
zdraví, vztahy, Ànance, pracovní a životní situaci, stejně jako
mentálně-emocionální stav. Vnitőní a vnější okolnosti vašeho
života, vaše minulost a budoucnost, to vše patőí do sféry obsa-
hu, stejně jako události, to znamená cokoli, co se děje.
Existuje kromě obsahu ještě něco jiného? To, co umož-
łuje, aby obsah existoval – vnitőní prostor vědomí.
Chaos a vyšší řád

Když sami sebe znáte pouze prostőednictvím obsahu,
také si myslíte, že víte, co je pro vás dobré nebo špatné.
Eckhart Tolle 187
Události pak dělíte na takové, které jsou „pro vás dobré“,

a ty, které jsou „špatné“. Celistvost života, ve kterém všech-
no souvisí se vším a ve kterém má každá událost v rámci
celku své místo a funkci, tak vnímáte roztőíštěně. Celistvost
je však víc než vnější vzhled věcí, je víc než souÿet jeho ÿás-
tí, víc než cokoli obsahuje váš život nebo svět.
Za někdy zdánlivě náhodným nebo dokonce chaotickým
sledem událostí v našich životech, stejně jako ve světě, se
skrývá vyšší őád a úÿel. Krásně to vystihuje jedna zenová
moudrost: „Když padá sníh, každá vloÿka dopadne tam,
kam má.“ Vyšší őád nikdy nemţžeme pochopit prostőed-
nictvím myšlení, protože ař pőemýšlíme o ÿemkoli, vždy je
to jen obsah. Vyšší őád vychází z nehmotné sféry vědomí,
z univerzální inteligence. Ale vyšší őád mţžeme letmo za-
hlédnout, ba co víc, mţžeme se s ním sladit, což zname-
ná, že se staneme vědomými úÿastníky odhalování vyššího
úÿelu.
Když jdeme do lesa, kterého se nedotkla lidská ruka, naše
mysl bude všude kolem sebe vidět jen nepoőádek a chaos.
Dokonce nebude schopná rozlišit mezi životem (dobro)
a smrtí (zlo), protože všude kolem bude nový život vyrţstat
z hnijící a rozkládající se hmoty. Pouze v pőípadě, že se v na-
šem nitru rozhostí hluboký klid a hluk myšlení ochabne,
uvědomíme si skrytou harmonii, posvátnost, vyšší poőádek,
ve kterém je vše na svém správném místě a nic nemţže být
nijak jinak, než jak to je.
Mysl by se mnohem lépe cítila v upraveném parku, pro-
tože byl naplánován myslí. Nevyrostl pőirozeně, je v něm
urÿitý őád a systém, které mysl dokáže pochopit. V lese je

pro mysl nepochopitelný poőádek, který vypadá spíš jako
chaos. Je mimo mentální kategorie dobra a zla. Nemţže-
te ho pochopit prostőednictvím mysli, mţžete ho vnímat,
když se vzdáte myšlenek, zţstanete klidní a bdělí a nebudete
se snažit pochopit ho a vysvětlit. Teprve potom si mţžete
uvědomit posvátnost lesa. Jakmile pocítíte skrytou harmonii
a posvátnost lesa, uvědomíte si, že nejste od něho odděleni,
a když si to uvědomíte, stanete se jeho vědomou souÿástí.
Pőíroda vám tímto zpţsobem pomţže znovu se spojit s ce-
listvostí života.
Dobro a zlo
V urÿitém okamžiku svého života si většina lidí uvědo-
mí, že existují nejen narození, rţst, úspěch, dobré zdraví,
potěšení a vítězství, ale také ztráta, selhání, nemoc, stáőí,
úpadek, bolest a smrt. Tyto aspekty života běžně ozna-
ÿujeme jako „dobré“ a „špatné“, poőádek a nepoőádek.
„Význam“ lidských životţ je obvykle spojován s tím, co
nazýváme „dobrým“, ale dobré je neustále ohrožováno
kolapsem, zniÿením, nepoőádkem; ohroženo nesmyslností
a „zlem“, kdy všechna vysvětlení selhávají a život pőestane
dávat smysl. Dőíve nebo později zmatek vtrhne do života
každého ÿlověka bez ohledu na to, kolik pojistek má. Mţže
pőijít v podobě ztráty nebo úrazu, nemoci, invalidity, stáőí,
smrti. Nicméně vpád chaosu do života ÿlověka a výsledný
kolaps mentálně deÀnovaného smyslu života mohou vést
k vyššímu poőádku.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 189
„Moudrost tohoto světa je u Boha bláznovstvím,“ őíká

Bible.14 Co je moudrost tohoto světa? Pohyb myšlenek a vý-
znam, který je deÀnován výhradně myšlením.
Myšlení odděluje situace nebo události, jako kdyby existo-
valy nezávisle na sobě, a tőídí je na dobré nebo špatné. Díky
tomu, že se až pőíliš spoléháme na myšlení, realitu vnímá-
me roztőíštěně. Tato roztőíštěnost je iluzí, ale pokud jste se
stali jejími vězni, bude vám pőipadat jako skuteÿnost. Pőesto
je vesmír nedělitelným celkem, ve kterém jsou všechny věci
navzájem propojeny a nic v něm neexistuje odděleně.
Pokud jsou věci a události propojeny, pak všechny men-
tální nálepky „dobré“ a „špatné“ jsou v koneÿném dţsledku
iluzorní. Vždycky naznaÿují omezenou perspektivu, a tak
platí pouze relativně a doÿasně. Skvěle to ilustruje pőíběh
moudrého muže, který vyhrál v loterii drahé auto. Jeho ro-
dina a pőátelé byli velmi šřastní a chtěli to oslavit. „Úžasné!
Ty máš ale štěstí!“ őíkali. Muž se jen usmál a őekl: „Možná.“
Několik týdnţ se těšil z nového vozu. Pak jednoho dne na
kőižovatce do něho narazil opilý őidiÿ a muž skonÿil v ne-
mocnici s ÿetnými zraněními. Rodina a pőátelé ho pőišli na-
vštívit a všichni őíkali: „To byla ale smţla.“ Muž se opět muž
usmál a őekl: „Možná.“ Zatímco byl ještě v nemocnici, jedné
noci došlo k sesuvu pţdy a jeho dţm se zőítil do moőe. Na
druhý den za ním pőišli pőátelé a őekli: Měl jsi štěstí, že jsi byl
v nemocnici.“ A on znovu odpověděl: „Možná.“
14
Korintským 3:19
OdpověĐ „možná“ toho moudrého muže znamenala, že

odmítá hodnotit cokoli, co se děje. Namísto toho, aby udá-
losti posuzoval, akceptoval je, a tak se vědomě pőipojil k vyš-
šímu poőádku. Ví, že je ÿasto nemožné, aby mysl pochopila,
jaké místo nebo úÿel má zdánlivě náhodná událost v mo-
zaice celku. Ale náhodné události neexistují, žádná událost
nebo věc neexistuje sama o sobě, izolovaně. Atomy, které
tvoőí vaše tělo, vznikly kdysi uvnitő nějaké hvězdy, a pőíÿi-
ny i těch nejnepatrnějších událostí jsou prakticky neomezené
a s celkem jsou spojeny pro nás nepochopitelným zpţso-
bem. Pokud byste chtěli zpětně zjistit pőíÿinu každé události,
museli byste se v minulosti vrátit až do poÿátku stvoőení.
Vesmír není chaotický. Samotné slovo cosmos znamená poőá-
dek. Není to ale poőádek, který by lidská mysl mohla někdy
pochopit, aÿkoli jej mţže někdy letmo spatőit.
Nevšímejte si, co se děje

Velký indický À lozof a duchovní uÿitel Džiddú Kriš-
namúrti cestoval a pőednášel téměő nepőetržitě po celém
světě více než padesát let a lidem se snažil zprostőedkovat
prostőednictvím slov, která jsou obsahem, to, co pőesahuje
slova i obsah. Na sklonku života v jedné ze svých pőednášek
pőekvapil publikum otázkou: „Chcete znát mé tajemství?“
Všichni zpozorněli. V publiku bylo mnoho lidí, kteőí chodili
na jeho pőednášky dvacet nebo tőicet let a stále nepochopili
podstatu jeho uÿení. Po všech těch letech jim mistr koneÿně
dá klíÿ k porozumění. „Netrápí mě, co se děje,“ őekl. „To je
moje tajemství.“
Eckhart Tolle 191
Nic víc neőekl, nevysvětlil a já jsem měl dojem, že většina

publika byla ještě zmatenější než pőedtím. V tom, co őekl, se
však ukrývá hluboká pravda.
Co to znamená, když se nestarám o to, co se děje? Zna-
mená to, že vnitőně jsem vyrovnaný s tím, co se děje. Samo-
zőejmě, to, „co se děje“, se týká „takovosti“ tohoto momentu,
který je vždy již takový, jaký je. Vztahuje se k obsahu, k formě,
kterou na sebe bere pőítomný okamžik – jediný okamžik, kte-
rý právě existuje. Být v souladu s tím, co je, znamená vnitőně
neodporovat tomu, co se děje, neoznaÿovat to v mysli za dob-
ré nebo špatné, ale nechat to být. Znamená to snad, že byste
se neměli snažit o změny ve svém životě? Právě naopak. Když
je základem vašeho jednání vnitőní sladění s pőítomným oka-
mžikem, vaše jednání bude posilněno inteligencí samotného
Života.
Je to tak?
V jednom japonském městě žil zenový mistr Hakuin.
Lidé si ho vysoce vážili a mnozí k němu chodili pro duchov-
ní pouÿení. Pak se stalo, že dospívající dcera jeho souseda
otěhotněla. Když se jí rozzlobení rodiÿe ptali, kdo je otcem,
nakonec jim őekla, že zenový mistr Hakuin. Zuőiví rodiÿe se
rozběhli k Hakuinovi a s velkým kőikem a nadávkami mu
sdělili, že jejich dcera pőiznala, že on je otcem. Jediné, co jim
odpověděl, bylo: „Tak je to?“
Zpráva o skandálu se rozšíőila po celém městě i mimo něj.
Mistr ztratil pověst. Ale netrápilo ho to. Nikdo už k němu
nechodil, ale on zţstal klidný. Když se dítě narodilo, rodiÿe
ho pőinesli Hakuinovi. „Jsi otec, tak se o něj postarej.“ Mistr

dítě vzal k sobě a láskyplně se o něj staral. O rok později se
dcera kajícně pőiznala rodiÿţm, že skuteÿným otcem dítěte
je mladík, který pracoval v őeznictví. Rodiÿe s velkými roz-
paky zašli za Hakuinem, aby se mu omluvili a požádali ho
o odpuštění. „Je nám to opravdu líto. Pőišli jsme si vzít dítě
zpět. Naše dcera se pőiznala, že nejste otcem.“ „Tak je to?“
To bylo všechno, co poznamenal, a podal jim dítě.
Mistr zareagoval na lži a pravdu, špatnou a dobrou zprá-
vu úplně stejným zpţsobem: „Tak je to?“ Umožnil formě
pőítomného okamžiku, dobrému nebo špatnému, aby byla
taková, jaká byla, a tak se nestal úÿastníkem konÁiktu. Pro
něj existoval jen tento okamžik a tento okamžik byl takový,
jaký byl. Událost nebral osobně, a tak nebyl niÿí obětí. Byl
v úplné jednotě s tím, co se stalo, a tak to, co se stalo, nad
ním nemělo žádnou moc. Pouze v pőípadě, že vzdorujete
tomu, co se děje, jste vydáni na milost a nemilost tomu, co
se děje, a svět bude rozhodovat o tom, zda jste šřastní, nebo
nešřastní.
S láskou se postaral o dítě. Špatné se změnilo na dobré
díky síle neodporování. Hakuin zareagoval tak, jak si to vy-
žadoval pőítomný okamžik, a když nastal ÿas, dítě vrátil.
V krátkosti ukážu, jak by zareagovalo ego v rţzných fá-
zích tohoto pőíběhu.
Ego a přítomný okamžik

Nejdţležitější prvotní vztah ve vašem životě je vztah
s pőítomným okamžikem, nebo spíše se všemi formami, jaké
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 193
pőítomný okamžik mţže mít, to znamená s tím, co je a co se

děje. Pokud je váš vztah s pőítomným okamžikem nefunkÿ-
ní, tato dysfunkce se projeví v každém vztahu a v každé
situaci, se kterou se setkáte. Ego bychom mohli jednoduše
deÀnovat tímto zpţsobem: nefunkÿní vztah s pőítomným
okamžikem. O tom, jaký vztah chcete mít k pőítomnému
okamžiku, se mţžete rozhodnout právě v tomto okamžiku,
hned teĐ.
Jakmile jste dosáhli urÿité úrovně vědomí (a pokud ÿtete
tuto knihu, zcela jistě jste jí dosáhli), budete schopni roz-
hodnout se, jaký druh vztahu chcete mít s pőítomným oka-
mžikem. Chcete, aby byl pőítomný okamžik váš pőítel, nebo
nepőítel? Pőítomný okamžik je neoddělitelný od života, tak-
že se vlastně rozhodujete, jaký vztah chcete mít se životem.
Pokud jste se rozhodli, že se chcete s pőítomným okamži-
kem pőátelit, je na vás, abyste uÿinili první krok. Pőistupujte
k němu pőívětivě, pőijměte ho bez ohledu na to, jakou bude
mít podobu, a brzy uvidíte výsledky. Život vám ukáže svou
vlídnější tváő; lidé budou vstőícní, okolnosti pőíznivé. Jedno
rozhodnutí změní celou realitu. Ale toto jedno rozhodnu-
tí budete muset provádět znovu a znovu, dokud se takový
zpţsob života nestane pro vás pőirozeným.
Rozhodnutí pőijmout pőítomný okamžik znamená konec
ega. Ego se nikdy nemţže dostat do souladu s pőítomným
okamžikem. Z toho vyplývá, že není v souladu ani se živo-
tem, protože jeho podstata ho nutí ignorovat, znehodnoco-
vat pőítomný okamžik nebo mu vzdorovat. Ego potőebuje
ke své existenci ÿas. þím silnější je ego, tím víc ovládá váš
život ÿas. Téměő každá vaše myšlenka se pak zabývá minu-

lostí nebo budoucností a to, jak vnímáte sami sebe, závisí
na minulosti, od níž odvozujete svoji identitu, a na budouc-
nosti, od níž oÿekáváte uspokojení potőeb a tužeb. Strach,
úzkost, oÿekávání, lítost, vina, hněv jsou dysfunkcí ÿasem
omezeného vědomí.
Existují tői zpţsoby, jakými se ego staví k pőítomnému
okamžiku: vnímá ho jako prostőedek k dosažení cíle, jako
pőekážku nebo jako nepőítele. Podívejme se na ně blíž, abys-
te zjistili, který z těchto modelţ funguje ve vás, abyste ho
dokázali rozpoznat a znovu se rozhodnout.
V nejlepším pőípadě je pőítomný okamžik pro ego uži-
teÿný pouze jako prostőedek k dosažení cíle. Ego vás posu-
ne k nějakému budoucímu okamžiku, který je považován
za mnohem dţležitější, a to i pőesto, že budoucnost pői-
chází jen jako pőítomný okamžik. Budoucnost proto není
nic víc než myšlenka v hlavě. Dalo by se őíci, že nikdy ne-
jste úplně pőítomní, protože se vždy snažíte dostat někam
jinam.
Když tento model zaÿne být výraznější, a stává se to
velmi ÿasto, pőítomný okamžik je považován za pőekážku,
kterou je tőeba pőekonat. Dţsledkem jsou netrpělivost, frus-
trace a stres a v naší kultuőe je to každodenní realita mno-
ha lidí, jejich normální stav. Život, který je nyní, je vnímán
jako „problém“ a vy žijete ve světě problémţ, které musíte
vyőešit, abyste byli šřastní a spokojení nebo abyste koneÿ-
ně zaÿali opravdu žít – alespoł tak si to pőedstavujete. Má
to ale jeden háÿek. Jakmile nějaký problém vyőešíte, hned
Eckhart Tolle 195
se objeví další. Dokud budete pőítomný okamžik považovat

za pőekážku, vaše problémy nebudou mít konce. „Budu tím,
ÿím chcete, abych byl,“ őíká Život nebo pőítomný okamžik.
„Budu se chovat tak, jak se chováš ty ke mně. Pokud mě
vidíš jako problém, budu problémem. Pokud se ke mně cho-
váš jako k pőekážce, budu pőekážkou.“
V nejhorším pőípadě, a to je také velmi ÿasté, pőistupujete
k pőítomnému okamžiku, jako by to byl nepőítel. Když ne-
návidíte to, co děláte, stěžujete si na své okolí, nadáváte na
věci, které se dějí nebo se staly, nebo když je váš vnitőní dia-
log plný obviłování a pochybností „měl jsem, neměl jsem“,
pak nesouhlasíte s tím, co je, bojujete s tím, co se už stalo.
Děláte si ze Života nepőítele a Život vám őíká: „Chtěl jsi vál-
ku, budeš ji mít.“ Vnější realitu, která vždy odráží váš vnitőní
stav, pak vnímáte jako nepőátelskou.
Zásadní otázka, kterou byste si měli pokládat co nejÿas-
těji, zní: Jaký je mţj vztah k pőítomnému okamžiku? Poté
byste měli starostlivě hledat odpověĐ. Není pro mě niÿím
víc než jen prostőedkem k dosažení cíle? Považuji ho za pőe-
kážku? Vidím v něm nepőítele? Protože pőítomný okamžik
je vše, co máte, a protože Život je neoddělitelný od pőítom-
ného okamžiku, vaše otázka ve skuteÿnosti znamená: Jaký
je mţj vztah se Životem? Tato otázka je vynikající zpţsob,
jak odhalit ego v sobě a vstoupit do stavu Pőítomnosti. Pőes-
tože tato otázka nezahrnuje absolutní pravdu (v podstatě
jsou „já“ a pőítomný okamžik jedno), je to užiteÿný ukazatel
správného směru. Pokládejte ji sami sobě tak dlouho, dokud
to budete potőebovat.
Jak změnit nefunkÿní vztah s pőítomným okamžikem?

Nejdţležitější věcí je uvědomit si pőítomný okamžik v sobě,
ve svých myšlenkách a ÿinech. V okamžiku, kdy si uvědomí-
te, že váš vztah s pőítomným okamžikem není funkÿní, jste
pőítomní. Uvědomění je probouzející se Pőítomnost. Hned
jak si nefunkÿnost uvědomíte, zaÿne se vytrácet. Někteőí lidé
se pői tom hlasitě rozesmějí. S uvědoměním pőijde možnost
volby őíct pőítomnému okamžiku ano a uÿinit z něj svého
pőítele.
Paradox času
Navenek se pőítomný okamžik jeví jako to, „co se děje“.
Ale protože to, co se děje, se neustále mění, zdá se, že každý
den vašeho života se skládá z tisícţ okamžikţ, v nichž se dějí
rţzné věci. þas je chápán jako nekoneÿná őada momentţ, ně-
které z nich jsou „dobré“ a některé „špatné“. A pőesto, když se
podíváte blíže, to znamená skrze svou vlastní bezprostőední
zkušenost, zjistíte, že těch momentţ vţbec není moc. Zjistíte,
že existuje jen tento okamžik. Život se odehrává vždycky v pőí-
tomném okamžiku. Celý život se odehrává v tomto nepőe-
tržitém pőítomném okamžiku. Dokonce i minulé ÿi budoucí
momenty existují jen tehdy, když si na ně vzpomenete nebo
je pőedvídáte, a mţžete tak uÿinit tím, že o nich pőemýšlíte
v jediném okamžiku, který existuje: právě teĐ.
Proÿ se tedy zdá, jako kdyby existovalo mnoho okamži-
kţ? Protože pőítomný okamžik je zaměłován s tím, co se
děje, zaměłován s obsahem. Prostor pőítomného okamžiku
je zaměłován s tím, co se v něm děje. Záměna pőítomného
Eckhart Tolle 197
okamžiku s obsahem vyvolává nejen iluzi ÿasu, ale také iluzi

ega.
Ale je zde paradox. Jak bychom mohli popírat ÿas? Po-
tőebujeme ho, abychom se dostali z jednoho místa na druhé,
pőipravili jídlo, postavili dţm, pőeÿetli tuto knihu. Potőebu-
jeme ÿas, abychom vyrostli, nauÿili se novým věcem. Cokoli
děláme, na všechno potőebujeme ÿas. Všechno se podőizu-
je ÿasu a nakonec nás tento „vladaő krutý a krvavý“, jak ho
nazývá Shakespeare, sprovodí ze světa. þas bychom mohli
pőirovnat k divoké őece, která vás strhne s sebou, nebo k po-
žáru, ve kterém všechno shoőí.
Nedávno jsem potkal staré známé, rodinu, kterou jsem
dlouhou dobu neviděl, a když jsem je viděl, byl jsem v šoku.
Skoro jsem se zeptal: „Jste nemocní? Co se stalo? Kdo vám to
udělal?“ Matka se opírala o holi, jako by se scvrkla, tváő měla
svraštělou jako staré jablko. Dcera, která kdysi byla plná ener-
gie, nadšení a oÿekávání, se zdála být unavená a vyÿerpaná
péÿí o tői děti. Pak jsem si vzpomněl. Od našeho posledního
setkání uplynulo téměő tőicet rokţ. Udělal jim to ÿas. A jsem si
jistý, že když mě viděli, byli stejně šokovaní jako já.
Vše je zdánlivě podőízené ÿasu, pőesto se všechno ode-
hrává v pőítomném okamžiku. A to je paradox. Kamkoli se
podíváte, všude najdete spoustu nepőímých dţkazţ o existenci
ÿasu – hnijící jablka, váš obliÿej v zrcadle ve srovnání s obli-
ÿejem z fotograÀe poőízené pőed tőiceti lety –, a pőesto nikde
nenajdete žádný pőímý dţkaz, protože nikdy nezažijete ÿas
jako takový. Mţžete prožít pouze pőítomný okamžik nebo
spíše to, co se v něm odehrává. Kdybychom se drželi jen
pőímých dţkazţ, pak ÿas neexistuje a vše, co existuje, je pőí-

tomný okamžik.
Vyloučení času
Stav bez ega není něco, co si mţžete stanovit jako cíl a pak
se k němu dopracovat. Vše, co dosáhnete, bude jen větší ne-
spokojenost, větší vnitőní konÁikt, protože vám to bude vždy
pőipadat, že jste ještě nedospěli k cíli nebo se nedopracovali
k stavu bez ega. Pokud si za svţj cíl do budoucna stanovíte
osvobození od ega, získáte tím víc ÿasu a víc ÿasu znamená
větší ego. Pozorně proto prozkoumejte, zda za vaším duchov-
ním hledáním není jen pőevleÿené ego. Pokud jste si do bu-
doucnosti stanovili cíl zbavit se svého „já“, i snaha zbavit se
ho mţže být zamaskovaná touha ega získat víc. Proto dopőát
si víc ÿasu znamená, že dopőejete víc ÿasu svému „já“. þas,
to znamená minulost a budoucnost, je to, co potőebuje vaše
falešné „já“ vytvoőené myslí, vaše ego, aby pőežilo. þas není
něco, co objektivně existuje někde „venku“. Je to jen myšlen-
ková struktura, potőebná pro smyslové vnímání, nepostrada-
telná pro praktické úÿely, ale souÿasně je největší pőekážkou
poznání sama sebe. þas je horizontální rozměr života, povr-
chová vrstva reality. Pak je tu vertikální rozměr hloubky, který
je pőístupný pouze prostőednictvím pőítomného okamžiku.
Takže namísto toho, abyste si dopőávali víc ÿasu, uberte
z něj. Tím, že vyőadíte ÿas ze svého vědomí, zbavíte se ega.
Je to jediné skuteÿné duchovní cviÿení.
Když mluvím o odstranění ÿasu, nemám tím samozőejmě
na mysli hodiny, které potőebujeme z praktických dţvodţ,
Eckhart Tolle 199
napőíklad když si chceme domluvit schţzku nebo napláno-

vat výlet. Bylo by téměő nemožné fungovat v tomto světě
bez ÿasu. Mluvím o odstranění psychologického ÿasu, ve
kterém se egoická mysl donekoneÿna zabývá minulostí a bu-
doucností. Egoická mysl totiž není ochotná být v souladu se
životem, s nevyhnutelným jsoucnem pőítomného okamžiku.
Pokaždé, když se obvyklé „ne“ životu změní na „ano“
a pőítomnému okamžiku umožníte, aby byl takový, jaký
je, vylouÿíte z hry ÿas i ego. Aby ego pőežilo, musí tvoőit
ÿas – minulost a budoucnost –, který je dţležitější než pőí-
tomný okamžik. Ego dokáže pőítomný okamžik tolerovat
jen krátkou chvíli, hned poté, co dostane to, co chtělo. Nic
však nemţže uspokojit ego nadlouho. Dokud bude ego őídit
váš život, budete nešřastní poőád – když nedostanete to, co
chcete, a také když to dostanete.
Vše, co je nebo co se děje, je forma, kterou na sebe bere
pőítomný okamžik. Dokud budete formám – to znamená
světu – vnitőně vzdorovat, formy se stanou neproniknu-
telnou bariérou, jež vás bude oddělovat od toho, kým jste
mimo formu, bude vás izolovat od nehmotného Života, kte-
rým jste vy. Pokud ve svém nitru dokážete őíct „ano“ všem
formám pőítomného okamžiku, stanou se pro vás bránou
do světa bez forem. Oddělení světa od Boha zmizí.
Tím, že se vzpíráte formám, které v této chvíli na sebe
bere život, když pőítomný okamžik považujete za prostőedek,
pőekážku nebo nepőítele, posilłujete svou vlastní formu iden-
tity, ego. Z tohoto dţvodu ego reaguje. A co je tato reaktivi-
ta? Je to závislost na reakcích. þím víc reagujete, tím víc se
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

zaplétáte do forem. þím víc se ztotožłujete s formou, tím sil-

nější je ego. Vaše Bytí pak pőes formy neprozaőuje – nebo jen
velmi slabě.
Pokud se nebudete formám stavět na odpor, objevíte
v sobě všezahrnující Pőítomnost, tichou sílu, mnohem větší,
než je vaše pőechodná forma vaší osobní identity. Pőítom-
nost je mnohem víc vámi než cokoli ze světa forem.
Snílek a sen
Neodporování je klíÿem k největší síle ve vesmíru. Pro-
stőednictvím neodporování se vědomí (duch) uvolní ze zajetí
forem. Vnitőní neodporování formám – všemu, co je a co se
děje – je popőením absolutní podstaty formy. Odpor zpţso-
buje, že svět a věci tohoto světa se zdají být reálnější, pevnější
a trvalejší, než ve skuteÿnosti jsou, vÿetně vaší vlastní identity,
ega. Odpor dodává světu a egu váhu a absolutní dţležitost,
což vede k tomu, že berete sami sebe a svět velmi vážně. Hra
forem je pak mylně vnímána jako boj o pőežití. Pokud je tako-
vé i vaše vnímání, takovou se stane též vaše realita.
Mnoho věcí, které se dějí, mnoho podob, jež život na
sebe bere, má prchavou povahu. Všechny jsou pomíjivé.
Věci, těla a ega, události, situace, myšlenky, emoce, touhy,
ambice, strach, konÁikty… pőijdou, pőedstírají, že jsou na-
nejvýš dţležité, a než se nadějete, jsou pryÿ, rozplynou se do
nicoty, z níž vzešly. Byly vţbec reálné? Byly někdy něÿím víc
než snem? Snem o formě?
Když se ráno probudíte, noÿní sen se vytratí a vy si őek-
nete: „Byl to jen sen. Nebylo to doopravdy.“ Ale něco ve
Eckhart Tolle 201
snu muselo být skuteÿné, jinak by nemohl být. Když se blíží

smrt, ohlédneme se za svým životem a pőemýšlíme, zda to
nebyl jen další sen. Dokonce i teĐ se mţžete ohlédnout za
lołskou dovolenou nebo vÿerejší hádkou a uvidíte, že se bu-
dou velmi podobat snu.
Existuje tedy sen a ÿlověk, který ho sní. Sen je krátkodo-
bá hra forem. Je to svět – poměrně reálný, ale ne absolutně
reálný. Pak je tu snílek, absolutní skuteÿnost, ve které formy
pőicházejí a odcházejí. Snílek není postava. Postava je sou-
ÿástí snu. Snílek je substrátem, který umožłuje snţm, aby
vznikaly a objevovaly se. Je absolutnem za hranicemi rela-
tivního, nadÿasovým za hranicemi ÿasu, vědomím ve formě
a za hranicemi formy. Snící je vědomí samo o sobě – je tím,
kým jste.
Naším cílem je probudit se ve snu. Když se probudíme
do snu, pozemská dramata, která vytvoőilo ego, skonÿí a za-
ÿne nový, mírnější a úžasnější sen. Nová země.
Překročte svá omezení

V životě každého ÿlověka jsou období, kdy na úrovni fo-
rem roste a rozvíjí se. Jsou to období, kdy se snaží pőeko-
nat urÿitá omezení, jako je fyzická slabost nebo nedostatek
Ànancí, kdy získává nové dovednosti a znalosti nebo pro-
stőednictvím tvţrÿí ÿinnosti pőináší světu něco nového, ÿím
obohatí nejen sebe, ale i ostatní lidi. Mţže to být hudební
skladba, umělecké dílo, kniha, služba, kterou poskytuje,
funkce, kterou zastává, Àrma nebo organizace, kterou zalo-
žil nebo pőispěl k jejímu rozvoji.
Jste-li pőítomni a vaše pozornost je zcela v pőítomném

okamžiku, Pőítomnost prostoupí a změní vše, co děláte. Vaši
ÿinnost posilní a zkvalitní. Pőítomní jste tehdy, když to, co
děláte, není primárně prostőedkem k dosažení cíle (pení-
ze, prestiž, vítězství), ale naplłuje vás to samo o sobě, když
v tom, co děláte, je radost a živost. Samozőejmě, nemţžete
být pőítomní, dokud se nespőátelíte s pőítomným okamži-
kem. To je základ efektivní ÿinnosti, nezatížené negativitou.
Forma znamená omezení. Nejsme tu jen proto, aby-
chom prožívali omezení, ale duchovně rostli tím, že je bu-
deme pőekonávat. Některá omezení lze pőekonat na vnější
úrovni. Ve vašem životě existují i jiná omezení, se kterými
se budete muset nauÿit žít. Mţžete je pőekonat pouze vnitő-
ně. Dőíve nebo později se s nimi setká každý. Tato omezení
vás buĐ uvězní v pasti egoických reakcí, což znamená, že
budete velmi nešřastní, nebo se vnitőně nad nimi povzne-
sete tím, že se nekompromisně odevzdáte tomu, co je. Prá-
vě tomu nás mají omezení nauÿit. Vědomé odevzdání vám
otevőe i vertikální rozměr ve vašem životě a váš život získá
hloubku. Z této dimenze se na svět dostane něco, co má
nekoneÿnou hodnotu, co by jinak zţstalo neprojeveno.
Lidé, kteőí se dokázali vzdát mnoha pőísných omezení, se
stali léÿiteli nebo duchovními uÿiteli. Jiní obětavě pracu-
jí na zmírnění lidského utrpení nebo obdaőili tento svět
uměním.
Na sklonku sedmdesátých let, když jsem studoval na
Cambridgeské univerzitě, jsem každý den zašel na oběd
s jedním nebo dvěma pőáteli do univerzitní kavárny.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 203
U vedlejšího stolu obÿas seděl muž na invalidním vozíku,

obvykle doprovázený tőemi nebo ÿtyőmi osobami. Jednoho
dne seděl u stolu pőímo naproti mně a já jsem si nemohl
pomoci, podíval jsem se na něj pozorněji. Byl jsem šokován
tím, co jsem viděl. Zdálo se, že je téměő úplně paralyzován.
Tělo měl vyhublé, hlava mu neustále padala dopőedu. Jeden
z jeho spoleÿníkţ ho opatrně krmil, ale většina jídla mu
z úst padala na malý talíő, který mu další muž držel pod bra-
dou. Obÿas muž na vozíÿku vydal ze sebe nesrozumitelné
chroptivé zvuky a někdo ze spoleÿníkţ vždy pőiložil ucho
k jeho ústţm a pak interpretoval ostatním, co se muž snažil
őíct. Bylo to neuvěőitelné.
Později jsem se zeptal svého pőítele, zda ví, kdo to je. „Sa-
mozőejmě,“ őekl. „Je profesorem matematiky a ti lidé s ním
jsou jeho postgraduální studenti. Trpí neuromuskulárním
onemocněním, které postupně paralyzuje každou ÿást jeho
těla. Dávají mu nanejvýš ještě pět let života. Je to nejhorší
osud, jaký mţže ÿlověka potkat.“
O několik týdnţ později, když jsem odcházel z budovy,
on na elektrickém vozíku míőil dovnitő. Podržel jsem mu
dveőe, aby mohl vstoupit, a naše oÿi se setkaly. Pőekvapilo
mě, jaké jasné byly jeho oÿi. Nebylo v nich ani stopy po ne-
štěstí. Okamžitě jsem poznal, že pőestal vzdorovat, odevzdal
se.
O mnoho let později jsem si v kiosku kupoval noviny
a byl jsem šokovaný, když jsem toho muže uviděl na titulní
stránce populárního mezinárodního ÿasopisu. Nejenže byl
stále naživu, ale stal se jedním z nejznámějších teoretických
fyzikţ na světě. Stephen Hawking. V ÿlánku byla krásná po-

známka, která potvrdila to, co jsem cítil, když jsem se pőed
mnoha lety podíval do jeho oÿí. Ke svému životu jen pozna-
menal (nyní již s pomocí hlasového syntezátoru): „Co bych
si mohl pőát víc?“
Radost z bytí
Nemocemi naší planety jsou neštěstí nebo negativita. To,
ÿím je zneÿištění na vnější úrovni, je negativita na vnitőní
úrovni. Je všude, nejen na místech, kde lidé nemají dosta-
tek, ale ještě více na místech, kde lidé mají víc než dost. Je
to pőekvapující? Ne. Blahobytný svět se ještě hlouběji zto-
tožnil s formou, víc se ztrácí v obsahu, ÿastěji konÿí v pasti
ega.
Lidé věőí, že jejich štěstí závisí na tom, co se děje, to zna-
mená na formách. Neuvědomují si, že to, co se děje, je ta
nejvíce nestálá věc ve vesmíru. Dění se neustále mění. Na
pőítomný okamžik pohlížejí tak, že je poznamenán tím,
co se v něm děje a nemělo by se dít. Nebo ho považují za
nedostaÿující, protože se v něm neděje něco, co by se mělo
dít. A proto postrádají hlubší dokonalost, která je obsažena
v životě samotném, dokonalost, která již existuje a pőesahuje
všechny formy, všechno, co se děje nebo neděje. Akceptujte
pőítomný okamžik a najděte dokonalost nedotÿenou ÿasem,
která je dţležitější než jakákoli forma.
Radost z Bytí je jediné opravdové štěstí. Nepőijde k vám
prostőednictvím jakékoli formy, nepőinese vám ho majetek,
úspěch, osoba nebo událost – nic, co se děje. Radost k vám
Eckhart Tolle 205
nikdy nemţže pőijít. Vyzaőuje z beztvaré dimenze ve vás,

z vědomí samotného, a proto je v jednotě s tím, kdo jste.
Nechte své ego zeslábnout

Ego se má vždy na pozoru pőed jakýmkoli oslabením.
Pokud zjistí, že je oslabené, spustí se automatické opravné
mechanismy ega, aby obnovily mentální formu „já“. Když
vás někdo obviłuje nebo kritizuje, ego to vnímá jako své
oslabení a ponížení, a okamžitě se pokusí opravit svou se-
bedţvěru tím, že se zaÿne obhajovat, bránit nebo obviłovat
jiné. Ař už má jiný ÿlověk pravdu, nebo ne, egu na tom ne-
záleží. Mnohem víc ho zajímá pud sebezáchovy než pravda.
Jde mu v první őadě o zachování psychické formy „já“. Do-
konce i taková běžná věc, jako když zakőiÿíte něco na őidiÿe,
který vás nazval idiotem, je automatický a nevědomý me-
chanismus obnovy ega. Jedním z nejběžnějších mechanismţ
obnovy je hněv, který zpţsobí sice doÿasný, ale obrovský ná-
rţst ega. Všechny opravné mechanismy, které ego považuje
za spolehlivé, jsou ve skuteÿnosti nefunkÿní. V nejextrém-
nějších pőípadech se dysfunkce projevuje fyzickým násilím,
sebeklamem a velikášskými pőedstavami.
Vědomé oslabování a ponižování ega, bez jakékoli snahy
obnovit ho, je úÿinným duchovním cviÿením. Doporuÿuji
vám, abyste to ÿas od ÿasu vyzkoušeli. Napőíklad když vás ně-
kdo kritizuje, obviłuje vás nebo vám nadává, namísto toho,
abyste mu to oplatili nebo se bránili, neudělejte nic. Dovol-
te, aby vaše sebevědomí zţstalo poníženo, a soustőeĐte se na
to, jaké pocity to vyvolá ve vašem nitru. Prvních pár sekund
se možná budete cítit nepőíjemně, jako kdybyste se fyzicky

zmenšili. Pak ale pocítíte vnitőní prostornost, plnou života
a svěžesti. Nejste vţbec ponížení, právě naopak, vnitőně jste
vyrostli a zesílili. Pak dospějete k úžasnému zjištění: Když jste
zdánlivě nějakým zpţsobem ponížení a nebudete na to vţbec
nijak reagovat nejen navenek, ale ani ve svém nitru, uvědo-
míte si, že nic reálného nebylo poníženo. Tím, že jste se stali
„menšími“, se stanete „většími“. Pokud se pőestanete bránit
nebo se pokoušet posílit svou formu, pőestanete se ztotožło-
vat s formou, s mentální pőedstavou sebe sama. Z pohledu
ega budete „menší“, ale ve skuteÿnosti se ve vás vytvoőí větší
prostor pro objevující se Bytí. Skuteÿná síla, to, kým jste za
hranicemi formy, pak zaÿne prozaőovat pőes oÿividně oslabe-
nou formu. Pőesně tohle měl Ježíš na mysli, když őekl „popőe-
te sami sebe“ nebo „nastavte druhou tváő“.
To však samozőejmě neznamená, že se smíőíte s urážka-
mi a ponižováním nebo se změníte na oběř nevědomých
lidí. Někdy si situace vyžaduje, abyste někoho bez okolkţ
odkázali do patőiÿných mezí. Bez tendence ega bránit se bu-
dou mít vaše slova neuvěőitelný úÿinek a moc. Pokud je to
nutné, mţžete někomu pevně a jasně őíct „ne“. Já tomu őí-
kám „prvotőídní“ ne, zbavené veškeré negativity.
Až když se smíőíte s tím, že jste „nikdo“ a že nijak ne-
vyÿníváte, sladíte se se silami vesmíru. To, co bude egu pői-
padat jako slabost, je ve skuteÿnosti jediná skuteÿná síla.
Tato duchovní pravda je diametrálně odlišná od hodnot
naší souÿasné kultury a od zpţsobu, jakým formuje cho-
vání lidí.
Eckhart Tolle 207
V staré ÿínské knize Tao-te-řing se píše: „Nesnažte se být

horou, buĐte širokým údolím světa.“15 Tak se stanete celis-
tvými a „vše k vám pőijde samo“.16
Stejně tak Ježíš v jednom ze svých podobenství őíká:
„Ale jsi-li pozván, jdi a posaĐ se na poslední místo; potom
pőijde ten, který tě pozval, a őekne ti: ‚Pőíteli, pojĐ dopőedu!‘
Pak budeš mít ÿest pőede všemi hosty. Neboř každý, kdo se
povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“17
Dalším cílem tohoto cviÿení je, abyste pőestali posilovat
své ego tím, že se pőedvádíte, chcete vyniknout, být zajíma-
ví, chcete udělat dojem, upoutat pozornost. To znamená, že
obÿas nevyjádőíte svţj názor, i když všichni kolem vás ho
vyjádőí. Uvidíte, jaký z toho budete mít pocit.
Jak navenek, tak uvnitř

Podíváte-li se na jasnou noÿní oblohu, možná si najed-
nou uvědomíte úplně jednoduchou a mimoőádně hlubokou
pravdu. Co vlastně vidíte? Měsíc, planety, hvězdy, záőící pás
Mléÿné dráhy, možná kometu nebo dokonce sousední gala-
xii Andromedu, vzdálenou dva miliony světelných let. Ano,
to všechno vidíte, ale pokud to všechno ještě víc zjedno-
dušíte, co vidíte? Objekty vznášející se ve vesmíru. Takže
z ÿeho se nakonec skládá vesmír? Z objektţ a prostoru.
Když se za jasné noci díváte na oblohu a neztratíte pői-
tom őeÿ, nedíváte se doopravdy, neuvědomujete si celek.
15
Lao-c’, Tao te řing, kapitola 28
16
Tamtéž, kapitola 22
17
Lukáš 14:10-11
Pravděpodobně se jen díváte na objekty na obloze a možná

se je snažíte pojmenovat. Pokud jste pői pohledu do ves-
míru někdy zažili pocit úžasu, nebo snad dokonce pocítili
hlubokou úctu tváőí v tváő tomuto nepochopitelnému ta-
jemství, znamená to, že jste se na chvíli museli vzdát touhy
vysvětlit a popsat vesmír a zaÿali jste si uvědomovat nejen
objekty v prostoru, ale také nekoneÿnou hloubku samot-
ného vesmíru. Abyste si uvědomili rozlehlost prostoru, ve
kterém existují další nespoÿetné světy, musíte se nejprve
vnitőně ztišit. Pocit úžasu nepramení ze skuteÿnosti, že
někde tam existují miliardy světţ, ale z hloubky, která je
všechny obsahuje.
A jak víte, že prostor existuje, když ho nemţžete vidět,
slyšet, dotknout se ho, ochutnat, oÿichat? Tato logicky zně-
jící otázka je od základu nesprávná. Podstatou prostoru je
prázdno, nic, tedy v běžném slova smyslu, prostor neexis-
tuje. Jediné, co existuje, jsou věci – formy. Nesprávné mţže
být dokonce pojmenovat prostor prostorem, protože tím, že
mu dáte název, uděláte z něho objekt.
Őekněme to takhle: Uvnitő vás je něco, co je podobné
prostoru, a to je dţvod, proÿ si ho uvědomujete. Ale co si
uvědomujete? Takže není to docela pravda, protože jak si
mţžete uvědomovat prostor, pokud není nic, co byste si
mohli uvědomovat?
OdpověĐ je jednoduchá, ale hluboká. Když jste si vědo-
mi prostoru, nejste si ve skuteÿnosti vědomi niÿeho, kromě
vědomí samotného – vnitőního prostoru vědomí. Vesmír si
uvědomuje sám sebe skrze vás!
Eckhart Tolle 209
Když oko nenajde nic, co by uvidělo, tato nicota je vnímána

jako prostor. Když ucho nenajde nic, co by uslyšelo, tato nicota
je vnímána jako ticho. Když smysly, uzpţsobené k vnímání po-
doby, zaznamenají nepőítomnost formy, beztvaré vědomí, které
stojí za vnímáním a zabezpeÿuje veškeré vnímání, všechny zá-
žitky, není již zakryto formami. Když pőemýšlíte o nezměrné
hloubce vesmíru nebo nasloucháte tichu v ÿasných ranních ho-
dinách těsně pőed východem slunce, něco ve vás s tím rezonu-
je, jako kdybyste to znali. Nesmírnou hloubku vesmíru pak bu-
dete vnímat jako svou vlastní hloubku, a zjistíte, že ten vzácný
klid, který nemá žádnou formu, je daleko bližší tomu, kdo jste,
než kterákoli z těch věcí, které tvoőí obsah vašeho života.
Upanišady, staré posvátné knihy Indie, tuto pravdu popi-
sují těmito slovy:
Ne to, co vidíme okem, nýbrž ÿím oÿi vidí, to právě, věz,

je brahma, nikoli to, co uctívají. Ne to, co slyšíme sluchem,
nýbrž ÿím sluch slyší, to právě, věz, je brahma, nikoli to, co
uctívají… Ne to, co myslíme myslí, nýbrž co, jak őekli, myslí
pőemýšlí, to právě, věz, je brahma, nikoli co, co uctívají.
Bţh, jak se őíká v této knize, je vědomí bez forem a pod-

stata toho, kým jsme. Vše ostatní je forma, to, „co lidé
uctívají“.
Vesmír má dvojí povahu, protože se skládá z věcí a pro-
storu – pőedmětţ a nicoty –, a vy ji máte také. Rozumný,
vyvážený a pőínosný lidský život je tancem mezi dvěma di-
menzemi, které tvoőí realitu – mezi formou a prostorem.
Většina lidí je ztotožněná s dimenzí forem, se smyslovými

vjemy, myšlenkami a emocemi do takové míry, že ta zásadní
druhá dimenze se jim ze života vytratila. Ztotožnili se s for-
mou, a proto uvízli v pasti ega.
To, co vidíte, slyšíte, cítíte, ÿeho se dotýkáte, o ÿem pőe-
mýšlíte, je takőíkajíc jen jednou polovinou skuteÿnosti. Je
to forma. V uÿení Ježíše se to prostě nazývá „svět“ a druhý
rozměr je „království nebeské“ nebo „věÿný život“.
Stejně jako prostor umožłuje existenci všech věcí, stej-
ně jako bez ticha nemţže existovat žádný zvuk, vy nemţ-
žete existovat bez životně dţležité beztvaré dimenze, která
je podstatou toho, kdo jste. Mohli bychom őíct bez „Boha“,
kdyby toto slovo nebylo nesprávně používáno. Takže raději
to nazvu Bytím. Bytí pőedchází existenci. Existence je for-
ma, obsah, to, „co se děje“. Existence je fasádou života; Bytí
je jeho zázemím.
Kolektivní nemoc lidstva spoÿívá v tom, že lidé jsou za-
braní do toho, co se děje, fascinovaní světem proměnlivých
forem, zcela zaměstnaní obsahem svých životţ do takové
míry, že zapomněli na podstatu, která se vymyká obsahu,
formě nebo myšlenkám. Jsou tak pohlceni ÿasem, že zapo-
mněli na věÿnost, ze které vzešli a je jejich domovem, jejich
osudem. Věÿnost je naší živoucí podstatou.
Pőed několika lety pői návštěvě þíny jsem v blízkosti
města Kuej-lin narazil na stupu na vrcholu hory. Byl na ní
zlatý reliéfní nápis. Svého hostitele jsem se zeptal, co ten ná-
pis znamená. „Znamená to Buddha,“ őekl. „Ale proÿ jsou
tam dva znaky, a ne jeden?“ Zeptal jsem se. „Jeden znak
Eckhart Tolle 211
znamená ‚ÿlověk‘,“ vysvětlil mi. „Ten další znak znamená

‚žádný‘. A dohromady znamenají ‚Buddha‘.“ Stál jsem tam
v němém úžasu. V Buddhově znaku je obsaženo celé jeho
uÿení a pro ty, kteőí mají oÿi k vidění, také tajemství života.
Jsou to dvě dimenze, které tvoőí realitu – prostor s věcmi
a prázdnota, forma a popőení formy, což je pőiznání skuteÿ-
nosti, že nejste formou.
Kapitola osmá
Objevení vnitřního prostoru
Podle jednoho prastarého súÀjského pőíběhu žil v jisté kraji-

ně na Stőedním východě král, který se neustále zmítal mezi
štěstím a malomyslností. Dokázala ho rozÿílit i sebemenší
věc a štěstí rychle vystőídalo zklamání a zoufalství. þasem
krále takový život omrzel a zaÿal hledat nějaké őešení. Poslal
pro moudrého muže, který žil v jeho království a pokládali
ho za osvíceného. Když moudrý muž pőišel, král mu őekl:
„Chci být jako ty. Mţžeš mi poskytnout něco, co do mého
života vnese rovnováhu, vyrovnanost a moudrost? Zapla-
tím, kolik budeš chtít.“ Moudrý muž mu odpověděl: „Mohu
ti pomoci. Ale cena je tak vysoká, že ti nebude staÿit celé
tvoje království. Proto ti to dám jako dárek, pokud dovolíš.“
Král souhlasil a moudrý muž odešel.
O několik týdnţ později se vrátil a pőinesl králi zdobenou

vyőezávanou skőíłku z nefritu. Král otevőel skőíłku a uvnitő
našel jednoduchý zlatý prsten. Bylo na něm vyryto: I toto jed-
nou pomine. „Co to má znamenat?“ zeptal se král. Moudrý
muž őekl: „Nos tento prsten. A kdykoli se něco stane, ař už
to budeš považovat za dobré, nebo špatné, dotkni se prstene
a pőeÿti si, co je na něm napsáno. Tak si zachováš klid.“
I toto jednou pomine. Proÿ jsou tato jednoduchá slova tak
silná? Na první pohled by se mohlo zdát, že v těžkých si-
tuacích mohou pőinést klid, ale souÿasně zmenšují radost
z pőíjemných věcí v životě. Zdá se, že v pőíjemných situacích
nám chtějí pőipomenout: „NebuĐte pőíliš šřastni, protože to
dlouho nevydrží.“
Plný význam těchto slov nám bude zőejmý, když si je uvě-
domíme v kontextu dalších dvou pőíběhţ, které jsem vám
vyprávěl. Pőíběh zenového mistra, jehož jedinou odpovědí
pokaždé bylo „Je to tak?“, ukazuje, že dobro k nám pőijde
až potom, co pőestaneme odporovat událostem, to zname-
ná, když budeme zajedno s tím, co se děje. Pőíběh muže,
který na všechno reagoval lakonickým „možná“, ilustruje
moudrost neposuzování. A pőíběh o prstenu poukazuje na
skuteÿnost pomíjivosti, která, když si ji uvědomujete, vede
k nepőipoutanosti. Odevzdání se, neposuzování a nepőipou-
tanost jsou tői aspekty opravdové svobody a osvíceného žití.
Slova vyrytá do prstenu nám neőíkají, abychom se nerado-
vali z toho dobrého, co nám život pőinese, a nemají nám ani
poskytnout nějakou útěchu ve chvílích trápení. Mají hlubší
význam. Jejich cílem je, abychom si uvědomili pomíjivost
Eckhart Tolle 215
každé situace – dobré nebo špatné – vzhledem k pomíjivos-

ti všech forem. Když si uvědomíte pomíjivost všech forem,
vaše pőipoutanost k nim se zmenší a vy se s nimi nebudete
ztotožłovat do takové míry. Být nezaujatý neznamená, že
se nemţžete těšit z toho dobrého, co svět mţže nabídnout.
Ve skuteÿnosti se budete těšit víc. Poté, co pochopíte a ak-
ceptujete pomíjivost všeho a nevyhnutelnost změn, mţžete
si vychutnat radosti tohoto světa, dokud trvají, a nebudete
se obávat, že o ně pőijdete, a nebudou vás trápit ani obavy
z budoucnosti. Odpoutáte-li se, na všechny události ve svém
životě se budete dívat z nadhledu, nezapletete se do nich.
Budete jako astronaut, který se dívá na planetu Zemi, ob-
klopenou nekoneÿným prostorem, a uvědomíte si paradoxní
pravdu: Země je vzácná a zároveł nevýznamná. Poznání,
že i toto také pomine, vám pőinese odstup a s tímto odstupem
vstoupí do vašeho života další rozměr – vnitőní prostor. Pőí-
stup k této dimenzi získáte prostőednictvím odlouÿení, stej-
ně jako neposuzováním a vnitőním neodporováním. Když
se pőestanete ztotožłovat s formami, vědomí – kdo jste – se
osvobodí z vězení forem. Tato svoboda vyrţstá z vnitőní-
ho prostoru. Budete ji vnímat jako ticho, sotva znatelný klid
hluboko ve vašem nitru, dokonce i v okamžiku, kdy budete
ÿelit něÿemu zdánlivě špatnému. I toto jednou pomine. Najed-
nou se kolem této události vytvoőí prostor. Prostor se vytvo-
őí také kolem citových výkyvţ, i kolem bolesti. A pőedevším
vznikne prostor mezi vašimi myšlenkami. Z tohoto prostoru
vyzaőuje klid, který není „z tohoto světa“, protože tento svět
je formou a klid je prostorem. Je to Boží klid.
Nyní si mţžete vychutnávat a ctít věci tohoto světa, aniž

byste jim pőipisovali dţležitost a význam, které nemají. Mţžete
se zúÿastnit tance stvoőení a být aktivní bez závislosti na výsled-
ku a bez toho, abyste vţÿi světu vznášeli nepőiměőené nároky:
uspokoj mě, uÿił mě šřastným, dej mi pocit bezpeÿí, őekni mi,
kdo jsem. Svět vám nemţže dát tyto věci. Když pőestanete mít
podobné oÿekávání, veškeré utrpení, které jste si sami vytvoőili,
skonÿí. Všechno utrpení je dţsledkem pőecełování formy a ne-
uvědomování si dimenze vnitőního prostoru. Je-li tato dimenze
ve vašem životě pőítomná, mţžete se těšit z věcí, zážitkţ a po-
citţ, aniž byste v nich ztratili sami sebe a byli s nimi vnitőně
spjati, to znamená, aniž byste byli závislí na celém světě.
Slova „i toto jednou pomine“ odrážejí realitu. Tím, že po-
ukazují na nestálost všech forem, nepőímo také poukazují na
věÿnost. Pouze věÿnost ve vás dokáže rozpoznat nestálost.
Pokud jste dimenzi prostoru nepoznali nebo jste ji ztra-
tili, věci světa budou mít pro vás absolutní význam, vážnost
a tíhu, kterou ve skuteÿnosti nemají. Když se na svět nedívá-
te z perspektivy nehmotného Bytí, bude vám pőipadat jako
hrozivé místo, plné zoufalství. Starozákonní prorok to mu-
sel zakusit, když napsal: „Všechny věci jsou tak únavné; ÿlo-
věk to nedokáže vyjádőit.“18
Uvědomování si věcí a prostoru

Životy většiny lidí jsou zavaleny věcmi: materiálními věc-
mi, věcmi, které mají udělat, věcmi, o kterých pőemýšlejí. Jejich
18
Kazatel 1:8
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 217
životy jsou jako dějiny lidstva, které Winston Churchill deÀno-

val jako „jednu zatracenou věc za druhou“. Jejich mysl je pőepl-
něná změtí myšlenek, myšlenky se stőídají jedna za druhou. Je
to dimenze objektového vědomí, které pőevládá u většiny lidí
a je pőíÿinou, proÿ jsou jejich životy tak nevyrovnané. Objekto-
vé vědomí musí být vyváženo vědomím prostoru, aby na naší
planetě opět zavládl zdravý rozum a aby lidstvo naplnilo svţj
osud. Dalším krokem ve vývoji lidstva je vědomí prostoru.
Uvědomění si prostoru znamená, že kromě uvědomo-
vání si věcí – což se vždy zredukuje na vnímání, myšlenky
a emoce – existuje ještě spodní proud vědomí. Povědomí
znamená, že si uvědomujete nejen věci (objekty), ale jste si
také vědomi, že si uvědomujete. Znamená to, že kolem vás
se odehrávají věci, a vy pőitom dokážete vnímat bdělý vnitő-
ní klid. Tuto dimenzi má v sobě každý, ale většina lidí si ji
vţbec neuvědomuje. Někdy je na ni upozorním, když se jich
zeptám: Cítíte svou vlastní Pőítomnost?“
Uvědomění si prostoru znamená nejen osvobození od
ega, ale i od závislosti na věcech tohoto světa, od materialis-
mu a materiálnosti. Je to duchovní rozměr, který sám mţže
dát tomuto světu skuteÿný význam.
Kdykoli vás rozÿílí nějaká událost, osoba nebo situace,
skuteÿná pőíÿina netkví v samotné události, osobě, nebo si-
tuaci, ale v tom, že jste ztratili skuteÿnou perspektivu, kterou
vám mţže dát pouze prostor. Jste uvězněni v objektovém
uvědomění a neuvědomujete si nadÿasový vnitőní prostor
uvědomění. Slova „i to jednou pomine“ vám pomohou obnovit
povědomí o této dimenzi.
Dalším ukazatelem, jenž vás pőivede k pravdě ve vás, je ná-

sledující vyjádőení: „Pőíÿina mého rozÿílení je vždy jinde, než
si myslím.“19
Poddat se myšlení a povznést se nad myšlení

Když jste velmi unavení, jste klidnější, uvolněnější než
obvykle. Dţvodem je, že myšlení se ztlumí a vy si nemţže-
te vzpomenout na své problematické, myslí vytvoőené „já“.
Pőipravujete se na spánek. Když vypijete alkohol nebo uži-
jete nějaké léky (za pőedpokladu, že neaktivují emoÿní tělo),
mţžete se také cítit uvolněnější, bezstarostnější a ještě chvíli
snad i ÿilejší. Zaÿnete zpívat a tanÿit, což je od dávných dob
považováno za projev radosti ze života. Vzhledem k tomu,
že vaše mysl je méně zatížená, na chviliÿku pocítíte radost
z bytí. Možná i to je dţvod, proÿ se alkoholu őíká také „špi-
ritus“ (spiritus znamená latinsky „duch“). Ale za povznese-
nou náladu zaplatíte vysokou cenu: nevědomí. Místo toho,
abyste se povznesli nad myšlení, vy jste klesli pod něj. Ještě
pár skleniÿek, a vrátíte se do őíše rostlin.
Uvědomění prostoru není totéž jako být „mimo“. To, co
mají tyto stavy spoleÿné, je, že oba jsou za hranicemi myšle-
ní. Zásadní rozdíl však je, že v prvním pőípadě se povzne-
sete nad myšlení; ve druhém pőípadě klesnete pod myšlení.
První stav je dalším krokem v evoluci lidského vědomí, dru-
hý je návratem do stadia, které jsme pőekonali již pőed věky.
19
A Course in Miracles, Workbook, Part I, Lesson 5 (California: Foundation
for Inner Peace, Glen Allen, 1990), 8.
Eckhart Tolle 219
Televize
Sledování televize je pro miliony lidí na celém světě oblíbe-
nou ÿinností, nebo spíše neÿinností ve chvílích volna. Prţ-
měrný Ameriÿan, kterému je šedesát let, strávil patnáct let
svého života sledováním televize. V mnoha jiných zemích
jsou ÿísla podobná.
Mnozí lidé považují sledování televize za „relax“. Chví-
li se pozorně sledujte a zjistíte, že ÿím déle je obrazovka
stőedobodem vaší pozornosti, tím víc se zpomaluje vaše my-
šlenková aktivita. Všimněte si, že když delší dobu sledujete
talk show, soutěže, seriály nebo dokonce reklamy, vaše mysl
netvoőí téměő žádné myšlenky. Nejenže zapomenete na své
problémy, ale na jistý ÿas se osvobodíte i od svého já – a co
mţže být víc uvolłující, že?
Dokáže sledování televize vytvoőit vnitőní prostor? Zpţsobí,
že budete pőítomni? Bohužel ne. Pőestože vaše mysl nevytvoőila
delší dobu žádné myšlenky, dokázala se navázat na myšlenko-
vou aktivitu televizní show. Souvisí to s televizní verzí kolek-
tivní mysli a vaše mysl pőevezme její myšlenky. Vaše mysl je ne-
ÿinná jen v tom smyslu, že netvoőí vlastní myšlenky. Stále však
absorbuje myšlenky a obrazy, které pőicházejí prostőednictvím
televizní obrazovky. To vyvolává transu podobný pasivní stav
zvýšené vnímavosti, ne nepodobný hypnóze. Proto je televize
vhodným prostőedkem k manipulaci „veőejného mínění“. Po-
litici, rţzné zájmové skupiny, jakož i inzerenti si to velmi dob-
őe uvědomují a platí miliony, aby vás zachytili a upoutali právě
v tomto stavu vnímavého nevědomí. Chtějí, aby se jejich myš-
lenky staly vašimi myšlenkami, a obvykle se jim to podaőí.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Takže když se díváte na televizi, nepovznesete se nad

myšlení, ale spíše klesnete pod úroveł myšlení. Tohle mají
spoleÿné televize a alkohol a některé drogy. I když vám to
pőinese urÿitou úlevu od myšlení, znovu zaplatíte vyso-
kou cenu – ztrátu vědomí. Televize je stejně silně návy-
ková jako drogy. Sáhnete po dálkovém ovladaÿi, abyste ji
vypnuli, ale místo toho zaÿnete procházet všechny kanály.
Uplyne pţl hodina nebo hodina a vy ještě stále sledujete
televizi, poőád pőepínáte mezi kanály. Zdá se, že tlaÿítko
„vypnout“ je jediné, které nedokážete stisknout. Sledujete
dál, obvykle ne proto, že by něco upoutalo vaši pozornost,
ale právě proto, že nic zajímavého nevysílají. Jakmile tele-
vizi propadnete, ÿím je vysílání banálnější a nesmyslnější,
tím se stává návykovějším. Kdyby vysílání bylo zajímavé
a podnětné, povzbudilo by to vaši mysl, aby pőemýšlela
sama, což je uvědomělejší než televizí navozený trans. Vaše
pozornost by již nebyla víc v zajetí obrázkţ na obrazovce.
Obsah programu, pokud má alespoł nějakou kvalitu,
mţže do jisté míry potlaÿit, a někdy dokonce zrušit hypno-
tický, mysl otupující vliv televizního média. Jsou totiž i ta-
kové programy, které pomohly mnoha lidem; lidé napőíklad
změnili svţj život k lepšímu, otevőeli svá srdce, díky nim
se stali víc vědomými. Dokonce i některé komediální pro-
gramy, i když se nezaobírají niÿím zvláštním, mohou mít
neúmyslný duchovní rozměr, protože ukazují zesměšłující
verzi lidské hlouposti a ega. Uÿí nás nebrat nic pőíliš vážně,
pőistupovat k životu pozitivně, a pőedevším nás uÿí tím, že
nás rozesmávají. Smích je mimoőádně osvobozující, jakož
Eckhart Tolle 221
i ulevující. Většina televizí je ještě stále ovládána lidmi, kteőí

jsou zcela pod kontrolou ega, a tak skrytou agendou těch-
to televizí je mít nad vámi kontrolu tím, že vás uspává, to
znamená, že vás ÿiní nevědomými. Navzdory tomu má te-
levize obrovský a z velké ÿásti ještě neobjevený a nevyužitý
potenciál.
Vyhněte se sledování programţ a reklam, které na vás
útoÿí rychlým sledem obrazţ, jež se mění každé dvě nebo tői
sekundy nebo i méně. Nadměrné sledování televize a těchto
programţ zejména je z velké ÿásti zodpovědné za poruchy
pozornosti, mentální dysfunkci, jež v souÿasnosti postihuje
miliony dětí na celém světě. Krátký interval pozornosti zpţ-
sobuje, že všechny vaše vjemy a vztahy jsou povrchní a ne-
uspokojující. Cokoli v tomto stavu uděláte, bude postrádat
kvalitu, protože kvalita vyžaduje pozornost.
þasté a dlouhotrvající sledování televize vás nejen ÿiní
nevědomými, ale také vyvolává pasivitu a odÿerpává vaši
energii. Proto nesledujte televizi jen tak náhodně, ale ra-
ději si vyberte programy, které chcete vidět. A kdykoli tak
uděláte, nezapomełte pői sledování televize vnímat živost
a energii uvnitő svého těla. Pőípadně si ÿas od ÿasu uvědo-
mujte svţj dech. V pravidelných intervalech odvrařte od
obrazovky zrak, aby úplně neovládla vaše vizuální smysly.
Nezvyšujte hlasitost víc, než je nutné, aby vás televize ne-
pohltila na sluchové úrovni. Během reklam zvuk ztlumte.
Dávejte si pozor na to, abyste nešli spát ihned po vypnutí
pőijímaÿe, nebo ještě hţőe, abyste neusnuli pőímo u zapnu-
té televize.
Poznejte svůj vnitřní prostor

Prostor mezi vašimi myšlenkami se pravděpodobně obÿas
objevil, ale vy jste o tom neměli tušení. Pro vědomí uchváce-
né zážitky a pőedurÿené ztotožłovat se výhradně s formou,
to znamená pro objektové vědomí, je na první pohled téměő
nemožné, aby si uvědomovalo prostor. V koneÿném dţsled-
ku to znamená, že si nemţžete uvědomovat sami sebe, pro-
tože si vždy uvědomujete něco jiného. Stále vás rozptylují
formy. Dokonce i když se vám zdá, že si uvědomujete sami
sebe, promítáte sami sebe do objektu, do myšlenkové formy,
a tak to, co si uvědomujete, nejste vy, ale pőedstava.
Když se doslechnete o existenci vnitőního prostoru,
možná ho zaÿnete hledat, ale protože ho hledáte jako objekt
nebo zážitek, nemţžete ho najít. Je to dilema všech těch,
kteőí hledají duchovní poznání a naplnění ÿi osvícení. Proto
Ježíš őekl: „Království Boží nepőichází tak, abyste to moh-
li vypozorovat; ani se nedá őíci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘!
Vždyř království Boží je mezi vámi.“20
Pokud nejste po celý svţj život nespokojení, ustaraní, zne-
pokojení, depresivní, zoufalí nebo vás nesžírají nějaké jiné ne-
gativní emoce; pokud se dokážete radovat z obyÿejných věcí,
napőíklad rádi posloucháte déšř nebo kvílení větru; pokud
dokážete vidět krásu mrakţ plujících po obloze nebo dokáže-
te být obÿas sami, aniž byste se cítili osamělí nebo potőebo-
vali duševní podněty pro rozptýlení; pokud se k úplně cizím
lidem chováte laskavě, aniž byste od nich něco chtěli… pak to
20
Lukáš 17:20-21
Eckhart Tolle 223
znamená, že se ve vás otevírá tento prostor, i když jen na krát-

ké okamžiky, v neustálém proudu myšlení. Když se to stane,
zažijete pocit pohody a klidu, i když to mţže být jen nenápad-
ný pocit. Intenzita tohoto pocitu se bude lišit od sotva zna-
telného pocitu spokojenosti v pozadí, který mudrci starověké
Indie nazvali ánanda – blaženost Bytí. Ale protože jste si zvykli
věnovat pozornost jen formám, pravděpodobně si je uvědo-
mujete jen nepőímo. Lidé, kteőí dokážou vnímat krásu, radovat
se z obyÿejných věcí, užívat si svou vlastní spoleÿnost nebo se
chovat k ostatním lidem laskavě a dobrosrdeÿně, mají spoleÿné
některé znaky, jako napőíklad pocit pohody, klidu a živosti. Je
to neviditelné zázemí, bez něhož by tyto zážitky nebylo možné
prožívat.
Kdykoli budete zažívat krásu, laskavost, objevíte hodnotu
v jednoduchých věcech, pţvod těchto zážitkţ hledejte uvnitő
sebe. Ale nehledejte tak, jako byste hledali něco konkrétního.
Nemţžete to chytnout a őíct „Mám tě!“ nebo mu porozumět
mentálně a pak ho nějakým zpţsobem deÀnovat. Je jako ob-
loha bez mráÿkţ. Nemá žádnou formu. Je to prostor; je to
ticho, sladkost Bytí, a je to nekoneÿně víc než tato slova, jež
pouze naznaÿují. Když jste schopni vnímat to pőímo v sobě,
prohloubí se to. Takže když jste vděÿní za něco úplně jedno-
duchého – zvuk, pohled, dotek –, když vidíte krásu, když po-
ciřujete laskavost k jinému ÿlověku, uvědomujte si také vnitőní
prostornost, která je zdrojem a zázemím těchto zážitkţ.
Mnoho básníkţ a mudrcţ si v prţběhu věkţ již všimlo,
že opravdové štěstí – já ho nazývám radost z Bytí – lze na-
lézt v jednoduchých, zdánlivě všedních věcech. Většina lidí
v honbě za něÿím významným a dţležitým stále pőehlíží to

nevýznamné, což ale vţbec nemusí být zanedbatelné. Filo-
zof Nietzsche ve vzácném okamžiku hlubokého ticha na-
psal: „Jak málo staÿí k štěstí! … Právě nejmenší věci, právě
nejtišší a nejlehÿí, zaharašení ještěrky, dech, šustot, oka mžik
– málo, toř podstata nejlepšího štěstí. Tiše!“21
Proÿ je „nejmenší věc“ podstatou „nejlepšího štěstí“? Pro-
tože opravdové štěstí není z pţsobeno nějakou věcí nebo událos-
tí, i když to tak na první pohled vypadá. Ta věc nebo událost
je tak nepatrná a nenápadná, že zabírá jen malou ÿást vašeho
vědomí – a zbytek je vnitőní prostor, vědomí samo o sobě,
jež neomezují žádné formy. Vnitőní prostor vědomí a to, kdo
jste ve své podstatě, jsou jedno a totéž. Jinými slovy, forma
malých věcí ponechává dostatek prostoru pro vnitőní prostor.
A právě z vnitőního prostoru, nepodmíněného vědomí, vy-
zaőuje opravdové štěstí, radost z Bytí. Abyste si uvědomovali
malé, nenápadné věci, musí se ve vašem nitru rozhostit ticho
a klid. Potőebná je též vysoká úroveł bdělosti. BuĐte klidní,
dívejte se, poslouchejte. BuĐte pőítomní.
Existuje i další zpţsob, jak v sobě najít vnitőní prostor:
uvědomujte si, že jste vědomí. Őekněte nebo si pomyslete
„já jsem“ a nic víc k tomu nedodávejte. Pozorujte to ticho,
které následuje po tomto prohlášení. Vnímejte svou pőítom-
nost, odhalené, nezakryté Bytí. Je nedotÿeno mládím nebo
stáőím, bohatstvím nebo chudobou, dobrým nebo špatným
21
Nietzsche, Friedrich, Tak pravil Zarathustra, XYZ, 2009
Eckhart Tolle 225
nebo jakýmikoli jinými vlastnostmi. Je to prostorné lţno

veškerého stvoőení, všech forem.
Slyšíte horskou říčku?

Zenový mistr a jeden z jeho uÿedníkţ tiše kráÿeli po hor-
ské stezce. Když pőišli ke starému cedru, posadili se, aby
snědli jednoduché jídlo z rýže a zeleniny. Po jídle žák, mladý
mnich, který doposud neobjevil klíÿ k tajemství zenu, prolo-
mil ticho otázkou: „Mistőe, jak vstoupím do zenu?“
Žák se samozőejmě ptal, jak mţže dosáhnout zenového
stavu vědomí.
Mistr mlÿel. Uplynulo téměő pět minut a žák úzkostlivě
ÿekal na odpověĐ. Chystal se položit další otázku, když Mis-
tr najednou promluvil. „Slyšíš zvuk toho horského potoka?“
Žák si nevšiml žádného horského potoka. Byl pőíliš zane-
prázdněn pőemýšlením o smyslu zenu. Nyní, když zaÿal po-
slouchat zvuk, jeho hluÿná mysl ustoupila. Zprvu nic nesly-
šel. Pak jeho myšlení ustoupilo zvýšené bdělosti, a najednou
uslyšel sotva znatelný šum potţÿku v dálce.
„Ano, teĐ ho slyším,“ őekl.
Mistr zvedl prst a s pohledem, ve kterém se zraÿila pőís-
nost i vlídnost souÿasně, őekl: „Vstup do zenu odtamtud.“
Žák byl ohromen. Byl to jeho první satori – záblesk osví-
cení. Věděl, co je zen, aniž by věděl, že to ví!
Mlÿky pokraÿovali v cestě. Žák byl ohromen živostí světa
kolem něj. Všechno prožíval, jako by to bylo poprvé. Po-
stupně však znovu zaÿal pőemýšlet. Bdělost pőekryl mentální
duševní hluk a zanedlouho se mistra opět zeptal: „Pane,“
őekl, „pőemýšlel jsem. Co byste őekl, kdybych neslyšel hor-

ský potţÿek?“ Mistr se zastavil, podíval se na něj, zvedl prst
a őekl: „Vstup do zenu odtamtud.“
Správné jednání
Ego se ptá: „Jak mohu vytvoőit situaci, která by uspokojila
mé potőeby?“ Nebo: „Jak mohu ovlivnit nějakou jinou situa-
ci, která uspokojí mé potőeby?“
Pőítomnost je stav vnitőní prostornosti. Jste-li pőítomni,
ptáte se: Jak mohu reagovat na potőeby této situace, toho-
to okamžiku? Ve skuteÿnosti si ani nemusíte položit tuto
otázku. Jste stále klidní, bdělí, otevőení tomu, co je. Do
situace vnášíte nový rozměr: prostor. Pak se díváte a na-
sloucháte. Tak splynete se situací. Když se situaci nebudete
vzpírat a pőijmete ji, őešení se objeví v samotné situaci. Ve
skuteÿnosti to nejste vy, ÿlověk, který se dívá a poslouchá,
ale bdělý klid samotný. Poté, když je to možné nebo nut-
né, správný skutek se stane skrze vás. Správné jednání je
takové jednání, které je v souladu s celkem. Když udělá-
te to, co máte, vnitőní bdělost a prostor ve vás zţstanou.
Nezaÿnete vítězoslavně vykőikovat: „Ano! To jsem udělal
já!“
Veškerá tvoőivost vychází z vnitőního prostoru. Pokud
jste něco vytvoőili a dali jste tomu formu, budete se muset
mít na pozoru, aby se nevynoőily pojmy „já“ nebo „moje“.
Pokud ale pőijmete uznání za to, co jste udělali nebo dosáhli,
ego se vrátí a zastőe vaši vnitőní prostornost.
Eckhart Tolle 227
Vnímejte, ale nenálepkujte

Většina lidí si jen okrajově uvědomuje svět, který je obklo-
puje, a to zejména v pőípadě, že se pohybují ve známém
prostőedí. Hlas v hlavě pohlcuje větší ÿást jejich pozornosti.
Někteőí lidé úplně oživnou, jsou ÿilejší, když cestují, navštíví
neznámá místa nebo cizí země, protože v té době vnímání
– prožívání – zabírá větší ÿást jejich vědomí než mysl. Sta-
nou se více pőítomnými. Jiní zţstávají právě v té době zcela
posedlí hlasem. Jejich vnímání a zkušenosti jsou zkreslené
okamžitými soudy. Vypadá to tak, jako kdyby nikam neode-
šli. Cestují pouze jejich těla, zatímco oni zţstávají tam, kde
byli vždy: ve své hlavě.
Taková je realita většiny lidí: Jakmile něco vnímají, jejich
domnělé já – ego – se to snaží pojmenovat, interpretovat,
srovnat s něÿím jiným, rozhodne, zda se mu to líbí, ÿi nelíbí,
nebo to zaÿne považovat za dobré ÿi špatné. Jsou uvězněni
v myšlenkových formách, ve vědomí objektţ.
Dokud nepőestanete všechno nevědomě posuzovat nebo
si to alespoł nebudete uvědomovat, a následně pozorovat,
nejste duchovně probuzení. Právě prostőednictvím toho-
to neustálého pojmenovávání ego pőetrvává ve vaší nepo-
zorované mysli. Jakmile pőestanete všechno pojmenovávat
a nálepkovat, nebo si to alespoł uvědomíte, vznikne ve vás
vnitőní prostor a vy nejste již v zajetí mysli.
Vyberte si nějaký pőedmět ve své blízkosti – pero, žid-
li, hrnek, květinu – a velmi dţkladně, téměő až zvěda-
vě ho prozkoumejte. Vyhněte se pőedmětţm, které ve vás
vyvolávají silné osobní asociace, pőipomínají vám minulost,

napőíklad místa, kde jste je koupili, kdo vám je daroval a tak
dále. Také se vyhněte pőedmětţm, na nichž je nějaký psaný
text, jako jsou knihy nebo lahve. Zbyteÿně by podněcova-
ly myšlení. Poté věnujte pőedmětu plnou pozornost, každé-
mu jeho detailu. Pokud se objeví nějaké myšlenky, nenech-
te se jimi rozptýlit. Nejsou to myšlenky, které vás zajímají,
ale akt samotného vnímání. Dokážete oddělit myšlení od
vnímání? Dokážete se dívat na pőedmět bez komentujícího
hlasu ve vaší hlavě, bez vyvozování závěrţ, porovnávání
nebo bez snahy něco si pőedstavit? Po několika minutách
se rozhlédněte po místnosti nebo po místě, kde právě jste,
a vaše bdělá pozornost rozjasní každou věc, na kterou se
podíváte.
Poté se zaposlouchejte do zvukţ ve svém okolí. Naslou-
chejte jim stejným zpţsobem, jakým jste se dívali na věci ko-
lem vás. Některé zvuky mohou být pőírodní – voda, vítr,
ptáci –, zatímco jiné vytvoőil ÿlověk. Některé mohou být
pőíjemné, jiné nepőíjemné. Ař tak, ÿi onak, nesnažte se je
rozdělovat na dobré a špatné. Dovolte každému zvuku, aby
byl takový, jaký je, aniž byste se ho snažili nějak vysvětlit.
Také zde je klíÿem uvolněná, ale bdělá pozornost. Budete-li
se dívat a poslouchat tímto zpţsobem, uvědomíte si nená-
padný a na první pohled sotva znatelný pocit klidu. Někteőí
lidé ho pociřují jako ticho v pozadí. Jiní mu őíkají mír. Když
vědomí již není zcela pohlceno myšlením, urÿitá jeho ÿást
zţstane ve svém pţvodním, nepodmíněném stavu, kde ne-
jsou žádné formy. To je vnitőní prostor.
Eckhart Tolle 229
Kdo je ten, co získává zkušenosti?

To, co vidíte a slyšíte, chutnáte, hmatáte a ÿicháte, jsou sa-
mozőejmě smyslové objekty. Jsou tím, co zažíváte. Ale kdo
je tím subjektem, který získává tyto zážitky? Pokud nyní na-
pőíklad odpovíte „samozőejmě já, Jane Smithová, vedoucí
úÿetní, pětaÿtyőicetiletá rozvedená matka dvou dětí, Ame-
riÿanka, jsem tím subjektem, který vnímá“, mýlíte se. Jane
Smithová a vše, co se ztotožłuje s mentálním konceptem
Jane Smithové, jsou pouze objekty vnímání, ale ne subjekty,
které vnímají.
Každý zážitek má tői možné složky: smyslové vjemy, my-
šlenky nebo mentální pőedstavy a emoce. Jane Smithová, ve-
doucí úÿetní, pětaÿtyőicetiletá rozvedená matka dvou dětí,
Ameriÿanka – to všechno jsou myšlenky, a jsou tedy sou-
ÿástí toho, co vnímáte v okamžiku, kdy máte v mysli tyto
myšlenky. Všechno, co o sobě őeknete a co si o sobě my-
slíte, jsou objekty, ne subjekt. Jsou to zkušenosti a zážitky,
ale ne ten, kdo je prožívá. Mţžete pőidat tisíc dalších deÀnic
(myšlenek) o tom, kdo jste, ÿímž nepochybně zvýšíte úpl-
nost povědomí o sobě (stejně jako pőíjem svého psychiatra),
ale tímto zpţsobem se nedostanete k tomu, kdo je subjekt,
vnímající, který je dţležitější než všechny zkušenosti, ale bez
něhož by nebyly žádné zkušenosti.
Takže kdo je prožívající? Jste to vy. A kdo jste vy? Vě-
domí. A co je vědomí? Na tuto otázku nelze zodpově-
dět. V okamžiku, kdy na ni odpovíte, vědomí pőekroutíte,
pőetvoőíte do jiného objektu. Vědomí, kterému se tradiÿ-
ně őíká duch, nemţžeme poznat v běžném slova smyslu
a pochopit ho je marné. Všechno vědění je duální – subjekt

a objekt, poznávající a poznávané. Subjekt, já, poznávající,
bez kterého se nedá nic poznat, vnímat, myslet nebo cítit,
musí zţstat navždy nepoznatelné. Proto „já“ nemá formu.
Poznány mohou být pouze formy, a pőesto kdyby nebylo di-
menze bez forem, neexistoval by ani svět forem. Je to jasný
prostor, ve kterém svět vzniká a zaniká. Ten prostor je život,
který je. Je nadÿasový. „Já jsem“ je nadÿasové, věÿné. To, co
se odehrává v tomto prostoru, je relativní a doÿasné: potěše-
ní a bolest, zisk a ztráta, narození a smrt.
Největší pőekážkou pői objevování vnitőního prostoru,
největší pőekážkou pői hledání poznávajícího, je tak silné
okouzlení zkušeností, že se v ní ztratíte. Znamená to, že vě-
domí se ztrácí ve svém vlastním snu. Každá myšlenka, kaž-
dá emoce a každý zážitek vás uchvátí do té míry, že se vlast-
ně nacházíte ve snovém stavu. Tento stav považuje lidstvo
za normální už po tisíce let.
Pőestože nemţžete vědomí poznat, mţžete si ho zaÿít uvě-
domovat jako sebe samého. Mţžete ho vnímat pőímo v každé
situaci, bez ohledu na to, kde se nacházíte. Mţžete ho cítit
tady a teĐ jako svou Pőítomnost, vnitőní prostor, ve kterém
vnímáte slova na této stránce, a ty se stávají myšlenkami. Je to
„já jsem“. Slova, která ÿtete a myslíte, jsou v popőedí. „Já jsem“
je živná pţda, základ každého zážitku, myšlenky a pocitu.
Dýchání
Objevte svţj vnitőní prostor tím, že v proudu myšlenek
vytvoőíte mezery. Bez těchto mezer se vaše myšlení zaÿne
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 231
opakovat, bude neoriginální a nenápadité, bez jakékoli tvţr-

ÿí jiskry. Je to pőípad většiny lidí na této planetě. Nemusíte si
dělat žádné starosti kvţli délce trvání těchto mezer. Několik
sekund úplně postaÿí. Postupně se budou prodlužovat samy,
bez jakéhokoli úsilí z vaší strany. Mnohem dţležitější než je-
jich délka je, aby byly ÿasté, takže vaše každodenní ÿinnost
a proud myšlenek budou promíchané s prostorem.
Někdo mi nedávno ukázal výroÿní prospekt jedné vel-
ké duchovní organizace. Když jsem v něm listoval, byl
jsem ohromen širokým výběrem zajímavých semináőţ
a workshopţ. Pőipomnělo mi to švédský stţl, jeden z těch
skandinávských bufetţ, kde si mţžete vzít z velké nabíd-
ky lákavých pokrmţ. Ten ÿlověk mě požádal, jestli bych
mu mohl doporuÿit jeden nebo dva kurzy. „Nevím,“ őekl
jsem. „Všechny vypadají velmi zajímavě. Jedno ale vím,“
dodal jsem. „Co nejÿastěji, kdykoli si vzpomeneš, vnímej
svţj dech. Dělej to jeden rok a bude to mít mnohem silnější
transformaÿní vliv než všechny tyto kurzy. A je to zdarma.“
Uvědomování si svého dechu odvádí pozornost od pőe-
mýšlení a vytváőí prostor. Je to jeden ze zpţsobţ, jak vytvo-
őit vědomí. I když plné vědomí již existuje, pouze je nepro-
jevené, a my jsme tady proto, abychom ho pőinesli do této
dimenze.
Uvědomujte si svţj dech. Vnímejte ten pocit, když dý-
cháte. Vnímejte, jak vám vzduch vstupuje do těla a vystu-
puje z něj. Všimněte si, jak se hruĐ a bőicho pői nádechu
rozpínají a pői výdechu nepatrně stahují. Staÿí jeden vědomý
nádech a výdech, aby vznikl prostor tam, kde byl pőedtím
nepőetržitý proud jedné myšlenky za druhou. Výborným

zpţsobem, jak do svého života vnést prostor, je jeden vě-
domý nádech a výdech (dva nebo tői by byly ještě lepší)
několikrát denně. I kdybyste o svém dechu meditovali dvě
hodiny nebo více, což někteőí lidé dělají, v podstatě úplně
staÿí, abyste si uvědomovali jeden nádech a výdech. Všech-
no ostatní jsou vzpomínky nebo oÿekávání, což jsou jen my-
šlenky. Dýchání není něco, co děláte vy sami, ale něco, ÿeho
jste jen svědky, protože dýchání se děje samo od sebe. Őídí
ho inteligence v těle. Jediné, co musíte udělat, je sledovat,
když se děje. Na dýchání nemusíte vynakládat žádnou ná-
mahu, nemusíte se do něj nutit. Povšimněte si také krátkého
zastavení dechu, zejména na konci každého výdechu, než se
zaÿnete znovu nadechovat.
Dýchání mnoha lidí je nepőirozeně mělké. þím více si
budete uvědomovat dýchání, tím rychleji se obnoví jeho pői-
rozená hloubka.
Vzhledem k tomu, že dýchání nemá žádnou formu, od
starověku bylo pőirovnáváno k duchu – nehmotné jednotě
Života. „I vytvoőil Hospodin Bţh ÿlověka, prach ze země,
a vdechl mu v chőípí dech života. Tak se stal ÿlověk živým
tvorem.“22 Německý výraz pro dýchání – atmen – je odvozen
od starověkého hinduistického (sanskrtského) slova átman, což
znamená vnitőní božský duch nebo Bţh pőebývající uvnitő.
Skuteÿnost, že dech nemá formu, je jedním z dţvodţ,
proÿ je vědomé dýchání velmi úÿinným zpţsobem, jak do
22
Genesis 2:7
Eckhart Tolle 233
svého života vnést prostor, rozvíjet vědomí. Je to vynikající

meditaÿní metoda právě proto, že není objektem; nemá tvar
nebo formu. Dalším dţvodem je, že dýchání je jedním z nej-
méně nápadných a zdánlivě nevýznamných jevţ, a podle
Nietzscheho ty „nejnepatrnější věci“ pőinášejí „největší štěs-
tí“. Je jen na vás, zda budete praktikovat vědomé dýchání
formou őízené meditace, nebo ne. Őízená meditace však
není náhradou za prostor vědomí v každodenním životě.
Vědomé dýchání vás postrÿí směrem k pőítomnému
okamžiku – ten je klíÿem k úplné vnitőní transformaci.
Pokaždé, když si uvědomujete dýchání, jste absolutně pőí-
tomní. Také si mţžete povšimnout, že nemţžete myslet
a souÿasně si uvědomovat své dýchání. Vědomé dýchá-
ní zastaví myšlení. Ale ani zdaleka to není trans nebo po-
lospánek, právě naopak, jste plně pői vědomí a velmi bdě-
lí. Neklesnete pod úroveł myšlení, povznesete se nad něj.
A když se podíváte blíže, zjistíte, že tyto dvě věci – vstup
do pőítomného okamžiku a zastavení myšlení bez ztrá-
ty povědomí – jsou ve skuteÿnosti jedno a totéž: vědomí
prostoru.
Závislosti
Pőetrvávající nutkavé vzorce chování mţžeme nazvat zá-
vislostí. Závislost žije ve vašem nitru jako kvazientita nebo
subosobnost, energetické pole, které vás pravidelně úplně
ovládne. Dokonce ovládne vaši mysl, hlas ve vaší hlavě, kte-
rý se pak stává hlasem závislosti. Ten hlas vám mţže na-
šeptávat: „Měl jsi těžký den. Zasloužíš si pamlsek. Proÿ sám
sobě odepíráš jediné potěšení, které ti v životě zţstalo?“

A pokud se kvţli nedostateÿnému uvědomění ztotožníte
s vnitőním hlasem, zajdete do lednice a sáhnete po vydat-
ném ÿokoládovém dortu. Jindy závislost zcela obejde myš-
lení a najednou v ruce držíte zapálenou cigaretu a skleniÿku
alkoholu. „Jak se to dostalo do mé ruky?“ Stalo se to tak, že
v naprostém nevědomí jste vytáhli cigaretu z balíÿku a zapá-
lili jste si nebo si sami nalili skleniÿku.
Máte-li sklony chovat se nutkavě, napőíklad kouőíte, pőe-
jídáte se, pijete, sledujete televizi, trpíte závislostí na inter-
netu nebo jakoukoli jinou závislostí, mţžete udělat následu-
jící: Pokud si všimnete, že ve vás narţstá nutkavá potőeba,
zastavte se a tőikrát se vědomě nadechněte. Tím pőivodíte
vědomí. Pak několik minut vnímejte nutkavou touhu jako
energetické pole uvnitő vás. Vědomě pociřujte svou potőebu
fyzicky ÿi psychicky spolknout nebo zkonzumovat urÿitou
látku anebo touhu projevit nějakou formu nutkavého cho-
vání. Pak se ještě několikrát vědomě nadechněte. Možná
zjistíte, že nutkavá touha zmizela – prozatím. Nebo zjistíte,
že vás poőád pőemáhá a vy si nemţžete pomoct a musíte to
udělat znovu. Nedělejte z toho problém. Využijte závislost
pői procviÿování rozvíjení vědomí výše popsaným zpţso-
bem. Jak povědomí poroste, návykové vzory budou sláb-
nout, až nakonec zmizí. Nezapomełte však zachytit veškeré
myšlenky, které odţvodłují návykové chování, někdy chy-
trými argumenty. Zeptejte se sami sebe: Kdo to teĐ mlu-
ví? Uvědomíte si, že to mluví závislost. Dokud si to budete
uvědomovat, dokud budete pőítomni a budete pozorovat
Eckhart Tolle 235
svou mysl, je méně pravděpodobné, že vás závislost podvede

a pőiměje udělat to, co chce.
Vědomí vnitřního těla

Další jednoduchý, ale velmi úÿinný zpţsob, jak najít pro-
stor ve vašem životě, je úzce spojen s dýcháním. Zjistíte, že
když pociřujete lehké proudění vzduchu dovnitő a ven z těla,
stejně jako zvedání a klesání hrudníku a bőicha, stále si uvě-
domujete i své vnitőní tělo. Svou pozornost pak mţžete pőe-
sunout od dechu k vnitőní živosti, prostupující celé tělo.
Většina lidí je tak rozptýlená svými myšlenkami, tak zto-
tožněná s hlasy v hlavě, že ve svém nitru nemohou cítit ži-
vost. Neschopnost cítit život, který oživuje fyzické tělo, sa-
motný život, kterým jste, je největší ztrátou, jaká vás mţže
potkat. Pak zaÿnete hledat náhrady za tento pőirozený stav
vnitőní pohody. Hledáte něco, co by pőekrylo nepőetržité
znepokojení, které pociřujete pokaždé, když nejste v kon-
taktu s vnitőní živostí. Je poőád ve vašem nitru, ale obvykle
ji pőehlížíte. Těmi náhražkami, které lidé vyhledávají, jsou
drogové opojení, silné smyslové podněty jako napőíklad
velmi hlasitá hudba, vzrušující nebo nebezpeÿné aktivity ÿi
posedlost sexem. Jako náhrada za tento skuteÿný pocit ži-
vosti někdy dokonce poslouží i konÁikty ve vztazích. Nejví-
ce vyhledávaným zastíracím manévrem neustálého neklidu
v pozadí jsou intimní vztahy: s mužem nebo ženou, kteőí
nás mají „uÿinit šřastnými“. Samozőejmě jsou také jednou
z nejÿastějších pőíÿin zklamání. A když se znovu objeví ne-
klid, lidé z toho obvykle viní svého partnera.
Dvakrát nebo tőikrát se vědomě nadechněte. Nyní zkuste

v sobě odhalit nepatrný pocit živosti, který prostupuje celé
vaše vnitőní tělo. Cítíte své tělo zevnitő? Postupně vnímejte
jednotlivé ÿásti těla. Cítíte své ruce, pak paže, nohy a chodi-
dla? Cítíte své bőicho, hrudník, krk a hlavu? A co vaše rty?
Je v nich život? Pak zkuste vnímat vnitőní tělo jako celek.
Na zaÿátku tohoto cviÿení mţžete zavőít oÿi. Jakmile pocí-
títe své tělo, otevőete oÿi, rozhlédněte se kolem sebe a sou-
ÿasně nadále vnímejte své tělo. Někteőí ÿtenáői možná zjistí,
že nemusejí zavírat oÿi; své vnitőní tělo dokážou cítit během
ÿtení této knihy.
Vnitřní a vnější prostor

Vaše vnitőní tělo není tvoőené hmotou, je to prostor.
Není to vaše fyzická podoba, ale život, který oživuje fyzic-
kou podobu. Je to inteligence, která vytvoőila a podporuje
tělo a souÿasně koordinuje stovky rţzných funkcí takové
mimoőádné složitosti, že lidská mysl dokáže pochopit jen
nepatrný zlomek z nich. Když si tuto inteligenci zaÿnete
uvědomovat, inteligence si zaÿne uvědomovat sebe samu.
Je to nepostižitelný „život“, který doposud neobjevil žádný
vědec, protože vědomí, jež ho hledá, je právě tím vědomím.
Fyzici zjistili, že zdánlivá pevnost hmoty je iluze vytvo-
őená našimi smysly. Týká se to i našeho fyzického těla, které
vnímáme jako formu a jako o formě o něm pőemýšlíme, ale
99,99 % z něho je vlastně prázdný prostor. Tak obrovský
je prostor mezi atomy v porovnání s jejich velikostí a stejně
velký je prostor v každém atomu. Fyzické tělo je tedy jen
Eckhart Tolle 237
nepochopením toho, kým jste. V mnoha ohledech je to mi-

krokosmická verze vnějšího prostoru. Abyste měli pőedstavu
o tom, jak obrovský je prostor mezi nebeskými tělesy, zvažte
toto: světlu, které letí konstantní rychlostí 300 000 kilome-
trţ za sekundu, trvá jen něco málo pőes jednu sekundu, než
pőekoná vzdálenost mezi Zemí a Měsícem; světlu ze Slunce
trvá asi osm minut, než se dostane na Zem. Světlu našeho
nejbližšího souseda ve vesmíru, hvězdě s názvem Proxima
Centauri, která je nejblíže našemu Slunci, trvá ÿtyői a pţl
roku, než dosáhne Země. Tak obrovský je prostor, který nás
obklopuje. A pak je tu mezigalaktický prostor, jehož rozleh-
lost je nad naše chápání. Světlu z naší nejbližší sousední ga-
laxie v Andromedě trvá 2,4 milionu let, než k nám dojde.
Není to úžasné, že vaše tělo je stejně velké jako vesmír?
Takže vaše fyzické tělo, jež má formu, se ve svém nit-
ru v zásadě projevuje jako beztvaré. Je vstupní branou do
vnitőního prostoru. Pőestože vnitőní prostor nemá žád-
nou podobu, je intenzivně živý. Tento „prázdný prostor“
je životem ve své plnosti, neprojevený Zdroj, z něhož po-
cházejí všechny projevy. Tento Zdroj tradiÿně nazýváme
Bohem.
Myšlenky a slova patőí do světa forem; nemohou vyjádőit
nic beztvaré. Takže když őeknete, že cítíte své vnitőní tělo,
je to nesprávný dojem vytvoőený myšlením. Ve skuteÿnosti
se děje to, že vědomí, které se jeví jako tělo – vědomí, že
jsem –, si zaÿíná uvědomovat samo sebe. Když si pőestanete
zaměłovat své pravé já s doÿasnou formou „já“, pak se skr-
ze vás bude moci projevit dimenze neomezeného a věÿného
– Boha – a bude vás vést, ale také vás osvobodí od závislosti

na formě. þistě intelektuální uznání ÿi pőesvědÿení, že nejste
formou, však nepomţže. Nejdţležitější otázka zní: Dokážu
v tuto chvíli vycítit pőítomnost vnitőního prostoru? Nebo
jinak őeÿeno, dokážu cítit svou vlastní Pőítomnost, ÿi spíše
Pőítomnost, kterou jsem?
K této pravdě mţžeme dospět i jiným zpţsobem. Zeptej-
te se sami sebe: „Uvědomuji si nejen to, co se děje v tomto
okamžiku, ale také pőítomný okamžik samotný, jako živoucí
nekoneÿný vnitőní prostor, v němž se vše odehrává?“ I když
se zdá, že tato otázka nemá nic spoleÿného s vnitőním tě-
lem, mţžete být pőekvapeni, že když si zaÿnete uvědomovat
prostor pőítomného okamžiku, najednou se ve svém nitru
budete cítit živější. Pocítíte živost vnitőního těla – živost,
která je nedílnou souÿástí radosti z Bytí. Abyste zjistili, že
nejste svým tělem, musíte nejdőív do něj proniknout a pak se
dostat za jeho hranice.
Uvědomujte si své vnitőní tělo a tvoőte prostor každý den
tak ÿasto, jak je to možné. Během ÿekání, když někomu na-
sloucháte, když se zastavíte, abyste se podívali na oblohu,
strom, květinu, svého partnera nebo dítě, pokuste se sou-
ÿasně vnímat svou vlastní živost. To znamená, že ÿást vaší
pozornosti ÿi vědomí zţstane osvobozená od forem a druhá
ÿást mţže vnímat vnější svět forem. Kdykoli budete „pőebý-
vat“ ve svém těle tímto zpţsobem, pomţže vám to setrvat
v pőítomném okamžiku, nedovolí vám ztratit se v myšlení,
v emocích nebo v běžných životních situacích.
Eckhart Tolle 239
Když myslíte, cítíte, vnímáte a prožíváte, vědomí se pőe-

rodí do formy. Reinkarnuje se do myšlenek, pocitţ, smy-
slových vjemţ, zážitkţ. Cyklus znovuzrození, kterému
se buddhisté snaží uniknout, se děje neustále a uniknout
z něho lze pouze v tomto okamžiku prostőednictvím pőí-
tomného okamžiku. Prostőednictvím úplného pőijetí formy
pőítomného okamžiku se vnitőně spojíte s prostorem, který
je podstatou pőítomného okamžiku. Prostőednictvím pőije-
tí pőítomného okamžiku ve vás vznikne prostor. Spojíte se
s prostorem, a ne s formou. Do vašeho života to vnese sku-
teÿnou perspektivu a rovnováhu.
Všímejte si mezer
Během dne se neustále mění posloupnost věcí, které vi-
díte a slyšíte. V prvním okamžiku, když něco uvidíte nebo
uslyšíte – zejména když něco neznáte –, ještě pőedtím, než
mysl pojmenuje a interpretuje to, co vidíte a slyšíte, obvykle
vznikne mezera bdělé pozornosti, ve které dochází k vní-
mání. Tato mezera je vnitőní prostor. Její délka je u každého
ÿlověka jiná. Lze ji snadno pőehlédnout, protože u mnoha
lidí je extrémně krátká, trvá snad jen vteőinu nebo méně.
Dochází k tomu takto: v okamžiku, kdy něco uvidíte
nebo uslyšíte nový zvuk, proud myšlenek se na chvíli zasta-
ví. Vědomí se odvrátí od myšlení, protože je potőebné pői
smyslovém vnímání. Když vidíte nebo slyšíte něco neobvyk-
lého, možná na chvíli „ztratíte őeÿ“ dokonce i uvnitő, a me-
zera se prodlouží.
Frekvence a trvání těchto mezer urÿují vaši schopnost

užívat si života a cítit vnitőní propojenost s jinými lidmi, ja-
kož i s pőírodou. Urÿuje také, do jaké míry jste osvobozeni
od ega, protože ego naznaÿuje úplné neuvědomování si di-
menze prostoru.
Když si budete uvědomovat tyto krátké mezery, jež se
objevují pőirozeně, zaÿnou se prodlužovat. Když se tak sta-
ne, budete stále ÿastěji prožívat radost z vnímání, které ne-
bude rušit žádné myšlení. Svět kolem vás vám bude pőipadat
nový, svěží a živý. Protože ÿím víc vnímáte život pőes men-
tální Àltr abstrakce a pojmţ, tím nudnější a bez života vám
pőipadá svět kolem vás.
Zbavte se ega, a objevíte sami sebe

Vnitőní prostor také vzniká, když se zbavíte potőeby zdţ-
razłovat své ztotožnění s formou. Tato potőeba vychází
z ega. Není to tedy opravdová potőeba. Už jsem se o tom
krátce zmínil. Kdykoli se vzdáte jednoho z těchto modelţ
chování, objeví se vnitőní prostor. Stanete se skuteÿně sami
sebou. Egu to bude pőipadat, jako byste ztratili sami sebe,
ale opak je pravdou. Už Ježíš uÿil, že pokud chceme najít
sami sebe, musíme sami sebe ztratit. Kdykoli se vzdáte jed-
noho z těchto modelţ, pőestanete zdţrazłovat, kdo jste na
úrovni formy, a mnohem jasněji se ukáže, kdo jste mimo
formy. Tím, že budete méně, mţžete být víc.
Existuje několik zpţsobţ, jak se lidé podvědomě snaží
zdţraznit své ztotožnění s formou. Pokud jste dostateÿně
bdělí, dokážete odhalit některé z těchto nevědomých vzorţ
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Eckhart Tolle 241
v sobě: domáháte se uznání za něco, co jste udělali, a rozzlo-

bíte se nebo se rozÿílíte, pokud se vám ho nedostane; snažíte
se upoutat pozornost tím, že mluvíte o svých problémech,
o nemocech nebo děláte scény; vyslovujete názor, i když
vás o to nikdo nepožádal, a situaci tím nijak nezměníte; víc
než o jiného ÿlověka se zajímáte o to, jak vás tento ÿlověk
vidí, což znamená, že jiné lidi využíváte pro egoickou reÁe-
xi nebo posílení ega; snažíte se udělat dojem na jiné osoby
majetkem, vědomostmi, hezkým vzhledem, postavením, fy-
zickou silou a tak dále; doÿasného nafouknutí ega dosáhne-
te tím, že rozzlobeně na něco reagujete; berete věci osobně,
cítíte se uraženi; zbyteÿnými stížnostmi a kritikou se snažíte
pőesvědÿit, že vy jste ti „dobőí“ a ostatní jsou „špatní“; chce-
te, aby vás okolí považovalo za dţležité.
Jakmile takové chování u sebe zaregistrujete, navrhuji
vám, abyste provedli následující pokus. Všimněte si, jaké to
je a co se stane, když od takového chování upustíte. Pőestał-
te se tak chovat, a uvidíte, co se stane.
Posílit vědomí mţžete i tím, že pőestanete zdţrazłovat,
kdo jste na úrovni formy. Objevte tu obrovskou sílu, která
proudí skrze vás do světa, když se pőestanete ztotožłovat
s formou.
Ticho
Őíká se, že ticho je jazyk, kterým mluví Bţh, a všechno
ostatní je špatný pőeklad. Ticho je opravdu jen jiný výraz pro
prostor. Když si budeme uvědomovat ticho pokaždé, když
se s ním v životě setkáme, spojí nás to s naším vnitőním
beztvarým a nadÿasovým rozměrem, který pőesahuje my-

šlení a ego. Mţže to být ticho, které prostupuje celý svět
pőírody, nebo ticho ve vašem pokoji ÿasně ráno, nebo tiché
pőestávky mezi zvuky. Ticho nemá žádnou podobu a to je
dţvod, proÿ ho nedokážeme vnímat prostőednictvím mysli.
Myšlenka je forma. Být si vědom klidu znamená ztišit se.
Ztišit se znamená být stále pői vědomí bez myšlení. Nikdy
se nedostanete hlouběji ke své podstatě, než když jste v klidu
a ztišíte se. Když jste klidní, jste tím, kým jste byli pőedtím,
než jste na sebe pőevzali fyzickou a psychickou formu zva-
nou ÿlověk. Jste také tím, kým budete, když se forma rozply-
ne. Když jste klidní, jste tím, kým jste za hranicemi své do-
ÿasné existence: nepodmíněné, nehmotné a věÿné vědomí.
Kapitola devátá
Váš vnitřní smysl života
Jakmile se povznesete nad pouhé pőežití, velmi dţležitou

se pro vás stane otázka významu a smyslu. Mnoho lidí má
pocit, že uvízli ve stereotypu všední rutiny, která pőipravila
jejich životy o význam. Někteőí se domnívají, že život jim
protéká mezi prsty, a jiní jsou pőesvědÿeni, že jim už utekl.
Jiní mají pocit, že je pőíliš omezují nároky, které na ně klade
práce, péÿe o rodinu, Ànanÿní nebo životní situace. Někteőí
jsou pohlceni neustálým stresem, jiní zase permanentní nu-
dou. Někteőí se ztrácejí v horeÿnaté ÿinnosti; jiní podlehli
stagnaci. Mnoho lidí touží po svobodě a rţstu, které pova-
žují za pőíslib blahobytu. Jiní se již těší z relativní svobody,
kterou jim pőinesla prosperita, ale zjistili, že ani to nesta-
ÿí, aby jejich život měl nějaký smysl. Skuteÿný smysl života
nelze nahradit niÿím. Ale skuteÿný nebo hlavní smysl života

nelze nalézt na vnější úrovni. Nemá nic spoleÿného s tím,
co děláte, ale s tím, kdo jste – to znamená, že záleží na stavu
vašeho vědomí.
Takže nejdţležitější je uvědomit si, že váš život má vnitő-
ní smysl a vnější smysl. Vnitőní smysl se týká Bytí a je prvo-
őadý. Vnější smysl se týká vaší ÿinnosti a je druhoőadý. I když
tato kniha se pőedevším zabývá vaším vnitőním smyslem,
tato a následující kapitoly se budou také zabývat otázkou, jak
ve svém životě sladit vnější a vnitőní smysl. Vnější a vnitő-
ní je totiž natolik propleteno, že je téměő nemožné mluvit
o jednom a nezmínit se pőitom o druhém.
Vaším vnitőním cílem je probudit se. Je to tak jednodu-
ché. Tento cíl sdílíte s každým ÿlověkem na této planetě –
protože to je cílem lidstva. Váš vnitőní cíl je neodmyslitel-
nou souÿástí cíle celku, vesmíru a jeho rodící se inteligence.
Každý ÿlověk má jiný cíl a během života se mţže měnit.
Abyste mohli naplnit svţj vnější cíl, musíte nejprve nalézt
vnitőní cíl a žít s ním v souladu. To je základ skuteÿného
úspěchu. Urÿitých věcí mţžete dosáhnout i bez tohoto sou-
ladu s vnitőním cílem, ale bude to vyžadovat velké úsilí, zá-
pas, odhodlání a tvrdou práci nebo mazanost. Ale taková
ÿinnost vám nepőinese žádnou radost a vždy konÿí nějakou
formou utrpení.
Probuzení
Probuzení je změna vědomí, kdy se myšlení oddělí od
uvědomění. Pro většinu lidí to není událost, ale proces,
Eckhart Tolle 247
který podstupují. Dokonce jedinci, již zažijí náhlé, drama-

tické a zdánlivě nezvratné probuzení, projdou ještě proce-
sem, kdy do jejich nitra postupně proniká nový stav vědomí
a pőetváőí vše, co dělají, a tak se stává souÿástí jejich životţ.
Když jste probuzení, už se neztrácíte v myšlení, ale vní-
máte sami sebe jako povědomí, jež je pozadím myšlení.
Myšlení pak pőestává být samoúÿelnou nezávislou ÿinností,
která vás ovládá a őídí váš život. Jeho místo pőevezme uvě-
domění. Místo toho, aby myšlení őídilo váš život, stane se
služebníkem vědomí. Uvědomění je vědomé spojení s uni-
verzální inteligencí. Toto vědomí bez myšlení mţžeme jinak
nazvat Pőítomností.
Zaÿátek procesu probuzení je akt milosti. Nemţžete si
nijak vynutit, aby k němu došlo, nemţžete se na něj ani pői-
pravit nebo si za něj pőipsat nějaké zásluhy. Neexistuje žádný
pevně stanovený sled logických krokţ, které vás k němu pői-
vedou, i když mysl by to ocenila. Nemţžete si ho ani nijak
zasloužit. Mţže se stát, že hőíšník se probudí dőív než svě-
tec, ale nemusí to tak být. To je dţvod, proÿ Ježíš spojoval
všechny lidi, nejen ty slušné a úctyhodné. Není nic, co byste
mohli udělat, abyste se probudili. Ař uděláte cokoli, bude to
jen snaha ega zesilnět a stát se dţležitějším prostőednictvím
probuzení nebo osvícení. Namísto probuzení vnesete do své
mysli pőedstavu probuzení nebo mentální pőedstavu toho, jak
by měl probuzený nebo osvícený ÿlověk vypadat, a pak se
budete snažit podle těchto pőedstav žít. Žít podle pőedstav,
které o sobě máte nebo je o vás mají jiní lidé, je falešný ži-
vot – další nevědomá role, kterou hraje ego. Takže pokud
nemţžete udělat nic pro to, abyste se probudili, jak mţže být
probuzení hlavním cílem vašeho života? Není snad cíl něco,
o jehož dosažení se tőeba snažit?
Pouze první probuzení, první záblesk vědomí bez myš-
lenky je darem, který dostanete, aniž byste se o to pőiÿinili.
Pokud vám tato kniha pőipadá nesrozumitelná nebo bezvý-
znamná, ještě jste ten dar nedostali. Ale pokud něco ve va-
šem nitru na ni reaguje, pokud v ní najdete pravdu, zname-
ná to, že jste se zaÿali probouzet. Když se tak stalo, proces
probouzení nelze zvrátit, i když vaše ego ho mţže pozdržet.
U některých lidí ÿtení této knihy spustí proces probuzení. Ji-
ným pomţže rozpoznat, že se již zaÿali probouzet, a její ÿte-
ní zintenzivní a urychlí celý proces. Dalším posláním této
knihy je pomoci lidem rozpoznat ego v nich vždy, když se
snaží získat kontrolu a pőekrýt vznikající povědomí.
U některých lidí dojde k probuzení poté, co si zaÿnou
uvědomovat zpţsob, jakým obvykle myslí, zejména pőetrvá-
vající negativní myšlenky, se kterými se ztotožłují po celý
svţj život. Najednou se objeví takové vědomí, které si uvě-
domuje myšlenky, ale není jejich souÿástí.
Jaký je vztah mezi uvědoměním a myšlením? Uvědomění
je prostor, ve kterém existují myšlenky, když si tento prostor
zaÿne uvědomovat sám sebe.
Zažijete-li záblesk vědomí nebo Pőítomnosti, budete
o tom vědět. Už to nebude jen pőedstava ve vaší mysli. Pak
se mţžete vědomě rozhodnout, zda budete raději pőítom-
ní, nebo se budete oddávat zbyteÿnému myšlení. Mţžete
do svého života pozvat Pőítomnost, jinak őeÿeno, vytvoőit
Eckhart Tolle 249
prostor. S dobrodiním probuzení pőijde také odpovědnost.

Mţžete buĐ žít dál tak, jako by se nic nestalo, nebo pocho-
píte význam probuzení a rodící se povědomí budete po-
važovat za nejdţležitější věc, která se vám mohla pőihodit.
Otevőení se vznikajícímu vědomí a pőinesení jeho světla na
tento svět se pak stane hlavním smyslem vašeho života.
„Chci poznat myšlení Boha,“ őekl Einstein. „Zbytek jsou
jen detaily.“ Co je mysl Boha? Vědomí. Co to znamená znát
Boží mysl? Uvědomovat si. A co jsou detaily? Váš vnější
úÿel, a vše, co se děje ve vnějším světě.
Možná ještě stále ÿekáte, že se ve vašem životě stane
něco významného, a neuvědomujete si, že ta nejdţležitější
věc, která se mţže ÿlověku stát, se vám již pőihodila: myšlení
se zaÿalo oddělovat od vědomí.
Lidé procházející ranými fázemi probouzení už si nejsou
jistí, jaký je jejich vnější cíl. To, co pohání svět, už nepohání
je. Protože si jasně uvědomují šílenství naší civilizace, mají
pocit jakéhosi odcizení světu, ve kterém žijí. Někteőí mají
zase pocit, že obývají zemi nikoho, že žijí na rozhraní dvou
světţ. Už je sice neőídí ego, ale vznikající povědomí se pőes-
to dosud úplně nezapojilo do jejich životţ. Vnitőní a vnější
cíl se zatím neslouÿily.
Dialog o vnitřním smyslu života

Následující dialogy jsou shrnutím ÿetných rozhovorţ
s lidmi, kteőí hledali svţj skuteÿný životní cíl a smysl života.
Pravdivé je to, co odráží a vyjadőuje vaše nejvnitőnější bytí
a je v souladu s vnitőním záměrem. To je dţvod, proÿ se
snažím zaměőit pozornost lidí pőedevším na jejich vnitőní

a prvoőadý smysl.
Nevím pőesně jak, ale chci změnit svţj život. Chci rţst, dělat něco
smysluplného, a ano, chci mít úspěch a svobodu, která je s tím spojená.
Chci udělat něco významného, něco, co změní svět. Ale pokud se mě
zeptáte, co pőesně chci, odpovím, že nevím. Pomţžete mi najít smysl
mého života?
Vaším cílem je tu sedět a mluvit se mnou, protože to je
místo, kde jste právě teĐ, a děláte to, co právě děláte. Až do
chvíle, než vstanete a budete dělat něco jiného. A to se pak
stane vašim cílem.
Takže mým cílem je pőíštích tőicet let sedět ve své kanceláői, dokud
nepţjdu do dţchodu nebo mě nepropustí?
Právě teĐ nejste ve své kanceláői, takže právě teĐ to není
vašim cílem. Když budete sedět ve své kanceláői a dělat to,
co děláte, pak je to vaším cílem. Ne na dalších tőicet let, ale
v tuto chvíli.
Myslím, že došlo k nějakému nedorozumění. Vy vidíte svţj cíl
a smysl v tom, co děláte právě teĐ; pro mě to znamená mít celkový cíl
v životě, něco velkého a významného, co dá smysl tomu, co dělám, něco,
co změní mţj život. Pőesouvání papírţ v kanceláői to není. Vím to.
Dokud si nebudete uvědomovat své Bytí, budete hledat
smysl života pouze v dimenzi ÿinnosti a budoucnosti, to jest
v dimenzi ÿasu. A bez ohledu na to, jaký smysl a naplnění ži-
vota najdete, postupně zmizí nebo se ukáže, že to byl jen klam.
Neobstojí ve zkoušce ÿasem. Jakýkoli význam najdeme na
úrovni ÿasu, skuteÿný bude jen relativně a doÿasně. Napőíklad
pokud je smyslem vašeho života starat se o své děti, co se stane
Eckhart Tolle 251
s tímto smyslem života, když vás nebudou potőebovat, a snad

ani poslouchat? Je-li vaším smyslem života pomáhat druhým,
tento smysl života je závislý na tom, aby ostatní byli na tom hţő
než vy, aby váš život mohl být i nadále smysluplný a vy jste se
cítili dobőe. V pőípadě, že vaším smyslem života je touha vy-
niknout, vyhrát nebo uspět v té ÿi oné ÿinnosti, co když nikdy
nevyhrajete nebo jednoho dne pőestanete vyhrávat, k ÿemuž
jednou urÿitě dojde? Museli byste se pak uchýlit ke své fan-
tazii nebo vzpomínkám a tam smysl života urÿitě nenajdete.
„Dokázat to“ v jakékoli oblasti života nebo ÿinnosti má smysl
pouze tehdy, pokud existují tisíce nebo miliony jiných lidí, kteőí
„to nedokázali“. Takže aby váš život měl nějaký smysl, budete
potőebovat, aby jiní lidé „selhali“.
Neőíkám, že se nevyplatí pomáhat druhým, peÿovat
o děti nebo usilovat o dokonalost v jakékoli oblasti. Pro
mnoho lidí jsou tyto věci dţležitou souÿástí jejich vnějšího
smyslu, ale vnější úÿel sám o sobě je vždy relativní, nesta-
bilní a pomíjivý. Neznamená to, že byste se těmito ÿinnost-
mi neměli zabývat. Znamená to, že byste je měli pőipojit
k vnitőnímu, primárnímu smyslu, takže to, co děláte, bude
mít hlubší význam.
Dokud nebudete žít v souladu se svým primárním cílem,
jakýkoli cíl a smysl života si vymyslíte, i kdyby jím bylo vy-
tvoőit ráj na zemi, bude pouze dílem ega nebo neobstojí ve
zkoušce ÿasem. Dőíve nebo později vás pőivede k utrpení.
Budete-li ignorovat svţj vnitőní cíl života, bez ohledu na to,
co děláte, i když to vypadá duchovně, do toho, jak to děláte,
se vloudí ego, a tak prostőedky nakonec zniÿí konec. Známé
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

rÿení, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly, pou-

kazuje na tuto pravdu. Jinými slovy, ne vaše cíle nebo vaše
skutky jsou prvoőadé, ale stav vědomí, z něhož pocházejí.
Naplněním prvoőadého smyslu života položíte základy pro
novou realitu, novou zemi. Poté bude váš vnější smysl života
naplněn duchovní silou, protože vaše cíle a záměry budou
v souladu s evoluÿním impulsem vesmíru.
Oddělení myšlení a vědomí, které je podstatou vašeho
primárního úÿelu, se děje prostőednictvím popőení ÿasu. Sa-
mozőejmě nemluvím o používání ÿasu pro praktické úÿely,
jako je napőíklad naplánování schţzky nebo výletu. Nemlu-
vím ani o ÿasu na hodinách, ale o psychologickém ÿasu. Psy-
chologický ÿas souvisí se zvykem mysli hledat naplnění živo-
ta v budoucnosti, kde ho nelze nalézt, a ignorováním jediné
cesty, která k němu vede: pőítomného okamžiku.
Když nepovažujete to, co děláte nebo kde jste, za hlavní
smysl svého života, negujete ÿas. Je to nesmírně posilující.
Tím, že popőete ÿas v tom, co děláte, také spojíte svţj vnitő-
ní a vnější smysl, Bytí a konání. Když negujete ÿas, vylouÿíte
ego. Cokoli budete dělat, uděláte to mimoőádně dobőe, pro-
tože ÿinnost sama se stane ústőedním bodem vaší pozornos-
ti. þinnost se tak stane branou, pőes kterou do tohoto světa
vstoupí vědomí. Znamená to, že i jednoduché ÿinnosti, jako
napőíklad otáÿení stránek v telefonním seznamu nebo chţze
po místnosti, budou mít význam. Hlavním smyslem obrace-
ní stránek je obracet stránky; sekundárním cílem je najít te-
lefonní ÿíslo. Hlavním smyslem chţze po místnosti je kráÿet
po místnosti; sekundárním cílem je vzít knihu na druhém
Eckhart Tolle 253
konci. Ve chvíli, kdy ji zvedáte, se vaším hlavním cílem sta-

ne zvednout ji.
Možná si vzpomenete na paradox ÿasu, o kterém jsem
se zmínil dőíve: Cokoli děláte, trvá to urÿitý ÿas, a pőesto se
to děje právě teĐ. Takže zatímco vaším vnitőním cílem je
popőít ÿas, vnější cíl souvisí s budoucností a ten by bez ÿasu
nemohl existovat. Vnější cíl je však vždy druhoőadý.
Budu-li žít takhle, nepőestanu se snažit dosáhnout něÿeho velkého?
Bojím se, že zbytek života se budu zaobírat jen maliÿkostmi, které ne-
budou mít žádný dopad a význam. Obávám se, že se nikdy nevymaním
z prţměrnosti a nikdy nebudu mít odvahu dosáhnout něÿeho skvělého,
nevyužiji svţj potenciál.
Velké věci vycházejí z malých věcí, jichž si vážíme a vě-
nujeme jim pozornost. Život každého z nás se vlastně skládá
z malých věcí. Velikost je mentální abstrakce a oblíbená fan-
tazie ega. Paradoxem je, že základem velikosti je úcta k ma-
lým věcem pőítomného okamžiku, a ne následování pőedsta-
vy velikosti. Pőítomný okamžik je vždy malý v tom smyslu,
že je vždy jednoduchý, ale skrývá se v něm největší síla. Stej-
ně jako je atom jednou z nejmenších věcí, a pőesto je v něm
obrovská síla. Pőístup k této síle získáte teprve tehdy, když
jste v souladu s pőítomným okamžikem. Pőesnější by bylo
őíct, že tato síla má pőístup k vám a skrze vás se dostane na
tento svět. Právě tuto moc měl Ježíš na mysli, když őekl: „To
nejsem já, ale Otec ve mně, kdo dělá skutky… Sám od sebe
nemohu dělat nic.“23 Úzkost, stres a negativita vás od této
23
Jan 5:30 a Jan 14:10
sily odőíznou. Vrátí vám iluzi, že jste izolovaní od síly, která

őídí vesmír. Opět se cítíte osamocení, bojujete proti něÿemu
nebo se snažíte dosáhnout toho ÿi onoho. Ale proÿ se opět
objevily úzkost, stres nebo negativita? Protože jste se odvrá-
tili od pőítomného okamžiku. A proÿ jste to udělali? Protože
jste si mysleli, že dţležitější je něco jiné. Zapomněli jste na
svţj hlavní cíl. Jedna malá chyba, jeden omyl dokáže stvoőit
svět utrpení.
Prostőednictvím pőítomného okamžiku máte pőístup
k energii života, kterou tradiÿně nazýváme „Bohem“. Jakmi-
le se odvrátíte od pőítomného okamžiku, Bţh pőestane být
realitou ve vašem životě a vše, co zbude, je mentální pőed-
stava Boha, v niž někteőí lidé věőí a jiní ji popírají. Dokon-
ce i víra v Boha je jen chabou náhražkou za živoucí realitu
Boha projevující se v každém okamžiku vašeho života.
Neznamenala by naprostá harmonie s pőítomným okamžikem
zastavení veškerého pohybu? Neznamená existence jakéhokoli cíle do-
ÿasné pőerušení této harmonie s pőítomným okamžikem, která se mož-
ná obnoví na vyšší nebo úplnější úrovni, jakmile toho cíle dosáhneme?
Pőedstavuji si, že stromek, který si hledá svou cestu z pţdy na světlo,
nemţže být v naprostém souladu s pőítomným okamžikem, protože má
cíl: Chce se stát velkým stromem. A když vyroste a bude velkým stro-
mem, bude existovat v souladu s pőítomným okamžikem.
Stromek nechce nic, protože existuje v jednotě s celkem
a celek se projevuje pőes něj. „Podívejte se na polní lilie, jak
rostou,“ őekl Ježíš. „Nepracují, nepőedou – a pravím vám, že
ani Šalomoun v celé své nádheőe nebyl tak oděn jako jedna
z nich.“ Dalo by se őíci, že celistvost – Život – chce, aby se
Eckhart Tolle 255
stromek stal stromem, ale stromek se necítí oddělený od ži-

vota, a tak pro sebe nic nechce. Je v souladu s tím, co chce
Život. To je dţvod, proÿ není ustaraný a vystresovaný. A po-
kud má zemőít pőedÿasně, zemőe v klidu. Podvolí se smrti,
jako se podvolil životu. Cítí, i když jen mlhavě, svou zakoőe-
něnost v Bytí, ve věÿném Životě bez forem.
Stejně jako taoistiÿtí mudrcové ve starověké þíně, také Je-
žíš rád upozorłoval na pőírodu, protože v ní viděl pţsobení
síly, se kterou lidé ztratili kontakt. Je to tvoőivá energie ves-
míru. Ježíš dál őíká, že jestliže Bţh oděl jednoduché květiny
do takové krásy, o kolik víc krásy by se dostalo ÿlověku. Je
tőeba őíci, že pőíroda je krásným vyjádőením evoluÿního im-
pulsu vesmíru, a kdyby lidé žili v souladu s inteligencí, která
je jeho základem, mohli by vyjadőovat tentýž impuls na vyš-
ší, úžasnější úrovni.
Takže buĐte věrni životu tím, že budete věrni svému
vnitőnímu cíli. Tím, že budete pőítomní a úplně oddaní
tomu, co děláte, vaše ÿiny budou naplněny duchovní silou.
Zpoÿátku se možná neprojeví žádná změna v tom, co děláte,
změní se jen to, jak to děláte. Nyní je vaším hlavním cílem
to, aby do všeho, co děláte, proniklo vědomí. Druhoőadým
cílem je cokoli, ÿeho chcete dosáhnout, prostőednictvím
toho, co děláte. Zatímco pőedtím se vaše pőedstavy o cíli
a smyslu života spojovaly s budoucností, nyní máte pőed se-
bou hlubší smysl, který lze nalézt pouze v pőítomnosti, a to
tím zpţsobem, že popőete ÿas.
Když se setkáte s lidmi, v práci nebo kdekoli jinde, vě-
nujte jim svou plnou pozornost. Už nejste v první őadě
ÿlověkem, ale polem vědomí, bdělou Pőítomností. Pţvodní

dţvod k setkání s jinou osobou – nákup nebo prodej něÿe-
ho, výměna informací a tak dále – se nyní stává sekundár-
ním. Hlavním dţvodem setkání se stane pole vědomí, jež
mezi vámi vznikne. Prostor povědomí se stane mnohem dţ-
ležitějším než to, o ÿem mluvíte, mnohem dţležitějším než
fyzické nebo myšlenkové objekty. Lidské Bytí se stane mno-
hem dţležitějším než věci tohoto světa. Neznamená to však,
že budete zanedbávat záležitosti praktického života. Pokud
si budete uvědomovat rozměr Bytí a budete ho považovat za
prvoőadý, ÿinnosti budete provádět nejen snadněji, ale také
efektivněji. Vnik této sjednocující oblasti vědomí mezi lidmi
je velmi dţležitým faktorem ve vztazích na nové zemi.
Je pőedstava úspěchu jen iluzí ega? Jak urÿíme opravdový úspěch?
Svět vám őekne, že úspěchem je, když dosáhnete toho, co
jste si stanovili. Őekne vám, že úspěch je vítězství, že uzná-
ní a/nebo prosperita jsou základními souÿástmi jakéhokoli
úspěchu. Všechny nebo některé z těchto věcí jsou vedlej-
šími produkty úspěchu, ale nejsou úspěchem. Běžné poje-
tí úspěchu se týká výsledkţ vaší ÿinnosti. Někteőí őíkají, že
úspěch je výsledkem kombinace tvrdé práce a štěstí nebo
odhodlání a talentu, nebo že staÿí být na správném mís-
tě ve správný ÿas. I když některé z těchto věcí mohou být
rozhodujícími faktory úspěchu, nejsou jeho podstatou. Co
vám svět neőekne – protože to neví –, je, že úspěšným se
nemţžete stát. Úspěšným mţžete pouze být. Nedovolte bláz-
nivému světu, aby vám őíkal, že úspěch je něco jiného než
úspěšný pőítomný okamžik. A co je tohle? V tom, co děláte,
Eckhart Tolle 257
i v té nejjednodušší ÿinnosti, je kvalita. Kvalita znamená péÿi

a pozornost, která pőichází s vědomím. Kvalita vyžaduje
vaši Pőítomnost.
Őekněme, že jste podnikatel a po dvou letech intenzivního
stresu a napětí se vám koneÿně podaőí pőijít na trh s produk-
tem nebo službou, která se dobőe prodává a vydělává pení-
ze. Úspěch? V běžných podmínkách ano. Ve skuteÿnosti jste
strávili dva roky zneÿišřováním svého těla a země negativní
energií, trápili jste sebe i lidi z vašeho okolí a ovlivnili mno-
ho dalších, se kterými jste se nikdy nesetkali. Nevědomým
pőedpokladem, který stojí za takovým konáním, je, že úspěch
je budoucí událost a že úÿel světí prostőedky. Ale úÿel a pro-
stőedky jsou jedno a totéž. A jestliže prostőedky nepőispěly
k lidskému štěstí, nepőispěje mu ani úÿel. Výsledek, který je
neoddělitelný od ÿinţ, jež k němu vedly, je poznamenaný tě-
mito ÿiny, a tak vytvoőí další neštěstí. Je to karmický ÿin, kte-
rým nevědomě udržujeme koloběh neštěstí.
Jak již víte, váš druhoőadý nebo vnější úÿel souvisí s ÿa-
sem, zatímco hlavní cíl je neoddělitelný od pőítomného
okamžiku, a proto vyžaduje popőení ÿasu. Jak je lze uvést
v soulad? Tím, že si uvědomíte, že celá vaše životní cesta se
skládá z krokţ, které děláte právě v tomto okamžiku. Vždy
existuje jen tento jeden krok, takže byste mu měli věnovat
plnou pozornost. Neznamená to, že nevíte, kam jdete; zna-
mená to, že tento krok je primární, zatímco cíl je druhoőadý.
A to, s ÿím se setkáte v cíli, závisí na kvalitě tohoto jediného
kroku. Jinak őeÿeno, to, co vám pőinese budoucnost, závisí
na stavu vašeho vědomí v tomto okamžiku.
Skuteÿným úspěchem je ÿinnost naplněná věÿným By-

tím. Dokud nebude Bytí proudit do vašeho konání, dokud
nebudete pőítomní, ztratíte se v tom, co děláte. Ztratíte se
ve svém myšlení, stejně jako ve svých reakcích na vnější
události.
Co pőesně máte na mysli, když őíkáte „ztratíte sami sebe“?
Podstatou toho, kdo jste, je vědomí. Když se vědomí (vy)
zaÿne ztotožłovat s myšlením, zapomíná na svou podstatu
a ztrácí se v myšlenkách. Když se zaÿne ztotožłovat s men-
tálně-emocionálními formacemi, jako jsou chtění a strach,
což jsou primární motivaÿní síly ega, ztrácí se v těchto for-
macích. Vědomí se také ztrácí v situacích, kdy se angažuje
a reaguje na to, co se děje. Každá myšlenka, každá touha
nebo strach, každý skutek nebo reakce jsou pak naplněny
falešným já, takže nedokážete vnímat prostou radost z Bytí,
a tak se ho snažíte nahradit potěšením a někdy dokonce bo-
lestí. Je to život v zapomnění Bytí. Když zapomenete, kdo
jste, je každý úspěch jen pomíjivým klamem. A ař už dosáh-
nete ÿehokoli, brzy budete opět nešřastní nebo vaši pozor-
nost upoutá nějaký nový problém ÿi dilema.
Když si uvědomím, jaký je mţj vnitőní smysl, jak z jistím, co mám
dělat na vnější úrovni?
Vnější cíl je u každého ÿlověka jiný a žádný vnější úÿel
netrvá věÿně. Je podmíněn ÿasem, a proto mţže být nahra-
zen nějakým jiným cílem. Mění se i vnější okolnosti, které
ovlivłují míru, jakou jste oddáni vnitőnímu cíli probuzení.
Někteőí lidé náhle nebo postupně skoncují se svou minulos-
tí: jejich práce, životní situace, vztahy – to vše se od základţ
Eckhart Tolle 259
změní. K některým změnám nedojde po muÿivém rozhodo-

vání, spustí se samy, v dţsledku náhlého poznání: to musím
udělat. Dá se őíct, že takové rozhodnutí je „pőipraveno k po-
užití“. Pőichází skrze uvědomění, nikoli prostőednictvím
myšlení. Jednoho rána se probudíte a víte, co dělat. Někteőí
lidé opouštějí šílené pracovní prostőedí nebo skoncují s ne-
snesitelnou životní situací. Takže pőedtím, než zjistíte, co je
pro vás to pravé na vnější úrovni, než zjistíte, co funguje
a co je kompatibilní s probouzejícím se vědomím, budete
muset zjistit, co není dobré, co již funguje, co je nesluÿitelné
s vaším vnitőním cílem.
Další změny mohou k vám náhle pőijít zvenÿí. Náhodné
setkání pőinese nové pőíležitosti a šanci k rţstu. Dlouhodo-
bá pőekážka ÿi konÁikt se rozplynou. Vaši pőátelé buĐ pro-
jdou touto vnitőní transformací spolu s vámi, nebo z vašeho
života zmizí. Některé vztahy zaniknou, jiné se prohloubí.
Mohou vás propustit z práce, anebo se stanete hybnou sí-
lou pozitivních změn na vašem pracovišti. Možní vás opustí
partner, nebo se dostanete na novou úroveł intimity. Někte-
ré změny mohou navenek vypadat jako negativní, ale brzy si
uvědomíte, že ve vašem životě se vytvoőil prostor pro něco
nového.
Ve vašem životě mohou nastat období nejistoty a po-
chybností. Ptáte se, co máte dělat. Když ego pőestane őídit
váš život, psychologická potőeba vnější bezpeÿnosti, která
je stejně iluzorní, zeslábne. Budete schopni žít v nejistotě
a dokonce si ji i užívat. Jakmile si na ni zvyknete, ve vašem
životě se otevőou nekoneÿné možnosti. To znamená, že
ve vašem konání nebude dominovat strach a nebude vám

bránit v ÿinech, které budou vést ke změně. Őímský À lo-
zof Tacitus správně poznamenal, že „touha po bezpeÿí stojí
v cestě každému velkému a vznešenému poÿinu“. Pokud je
nejistota pro vás nepőijatelná, změní se na strach. Ale pokud
ji úplně akceptujete, změní se na rostoucí živost, bdělost
a kreativitu.
Pőed mnoha lety jsem se v dţsledku silného vnitőního
popudu vzdal akademické kariéry, kterou by svět nazval
„slibnou“, a vstoupil do naprosté nejistoty; a z ní po ně-
kolika letech vyplynulo moje nové vtělení do duchovního
uÿitele. Mnohem později se něco podobného zopakovalo.
Pőišel podnět opustit svţj domov v Anglii a pőestěhovat se
na západní pobőeží Severní Ameriky. Poslechl jsem ten im-
puls, i když jsem neznal dţvod. Právě z tohoto pőesunu do
nejistoty vznikla kniha Moc pőítomného okamžiku. Větši-
nu této knihy jsem napsal v Kalifornii a Britské Kolumbii,
když jsem neměl svţj vlastní domov. Neměl jsem prakticky
žádný pőíjem a žil jsem jen z úspor, které se rychle tenÿily.
Ve skuteÿnosti všechno do sebe krásně zapadlo. Peníze mi
došly ve chvíli, kdy jsem knihu dokonÿoval. Koupil jsem si
los a v loterii vyhrál tisíc dolarţ, které mi vystaÿily na další
měsíc.
Ne každý však bude muset projít takovou drastickou
změnou vnějších okolností. Na druhém konci spektra jsou
lidé, kteőí zţstali pőesně tam, kde jsou, a dělají poőád to
samé. V jejich pőípadě se mění pouze to, jak to dělají, a ne
to, co dělají. Není to kvţli strachu nebo ze setrvaÿnosti. To,
Eckhart Tolle 261
co dělají, je dokonalým prostőedkem, aby vědomí proniklo

do tohoto světa, a proto není potőebná žádná změna. I oni
pőispívají k vytvoőení nové země.
Nemělo by to tak být u všech? Pokud vnitőní smysl lze naplnit
pouze tím, že budeme v souladu s pőítomným okamžikem, proÿ by měl
někdo cítit potőebu odejít ze svého souÿasného zaměstnání nebo změnit
životní situaci?
Být v souladu s tím, co je, neznamená, že nemţžete inici-
ovat změny nebo že nedokážete něco podniknout. Ale moti-
vace k ÿinu pochází z hlubší úrovně, a ne z egoického chtění
nebo strachu. Vnitőní spojení s pőítomným okamžikem ote-
vírá vaše vědomí a spojuje ho s celkem, jehož je pőítomný
okamžik nedílnou souÿástí. Celek, celistvost života, se pak
projeví skrze vás.
Co myslíte tím celkem?
Na jedné straně celek obsahuje vše, co existuje. Je to svět
nebo vesmír. Ale všechny existující věci, od mikrobţ pőes
lidské bytosti až po galaxie, ve skuteÿnosti nejsou izolova-
nými věcmi nebo subjekty, ale tvoőí souÿást sítě vzájemně
propojených vícerozměrných procesţ.
Existují dva dţvody, proÿ nevidíme tuto jednotu, proÿ vi-
díme věci jako samostatné. Jedním z nich je naše smyslové
vnímání, které redukuje skuteÿnost pouze na to, co mţže-
me vnímat zrakem, sluchem, ÿichem, chutí a hmatem. Ale
když vnímáme, aniž bychom věci a události interpretovali
nebo posuzovali, což znamená, že do vnímání nezapojuje-
me mysl, mţžeme i za zdánlivě izolovanými věcmi vnímat
hlubší spojitost.
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Druhou, vážnější pőíÿinou iluze oddělenosti je kompul-

zivní myšlení. Znamená to, že jsme uvězněni v neustálém
proudu nutkavých myšlenek, podle kterých je vesmír skuteÿ-
ně izolovaný, a my ztratíme schopnost vnímat propojenost
všeho, co existuje. Myšlení rozbíjí realitu na neživé zlomky.
Z takového roztőíštěného pohledu na realitu vzcházejí ex-
trémně neinteligentní a destruktivní ÿiny.
Existuje však ještě hlubší úroveł, než je ta, na které vní-
máme propojenost všeho existujícího. Na této hlubší úrov-
ni všechny věci tvoőí jednotu. Je to zdroj, neviditelný jediný
Život. Je to věÿná inteligence, která se v ÿase projevuje jako
vesmír.
Celek se skládá z existence a Bytí, z projeveného a nepro-
jeveného, ze světa a Boha. Takže když se pőipojíte k celku,
stanete se vědomou souÿástí propojenosti celku a jeho cíle,
jímž je proniknutí vědomí do tohoto světa. V dţsledku toho
zaÿnete mnohem ÿastěji zažívat užiteÿné souhry okolnos-
tí, inspirativní náhodná setkání a synchronicity. Carl Jung
oznaÿil synchronicitu za „princip nevysvětlitelného spoje-
ní“. To znamená, že mezi souÿasně probíhajícími událostmi
neexistuje na vnější úrovni reality žádná pőíÿinná souvislost.
Synchronicita je vnějším projevem základní inteligence za
hranicemi zjevného světa a hlubší souvislost, kterou naše
mysl nemţže pochopit. Ale mţžeme být vědomými úÿastní-
ky rozvoje této inteligence, rozkvětu vědomí.
Pőíroda existuje ve stavu nevědomé jednoty s celkem.
To je napőíklad dţvod, proÿ tsunami v roce 2004 nezabila
prakticky žádná divoká zvíőata. Byla totiž více v kontaktu
Eckhart Tolle 263
s celkem než lidé a cítila blížící se tsunami dávno pőedtím,

než ji bylo vidět a slyšet, a tak měla ÿas ustoupit na výš po-
ložená místa. Ale možná je to jen pohled na jejich chování
z lidského hlediska. Zvíőata možná ani netušila, proÿ utek-
la na vyvýšená místa. Dělat něco kvţli něÿemu je zpţsob,
jakým mysl kouskuje realitu; kdežto pőíroda žije v nevědo-
mé jednotě s celkem. Smyslem a posláním našeho života je
pőinést novou dimenzi do tohoto světa tím, že budeme žít
ve vědomé jednotě s celkem a vědomé shodě s univerzální
inteligencí.
Mţže celistvost použít lidskou mysl k vytvoőení věcí nebo situací,
které jsou v souladu s jeho smyslem?
Ano. Tam, kde existují inspirace (slovo vzniklo z latin-
ského in spirit, v duchu) a nadšení (z őeckého enthúsios, což
znamená naplněný božským), tam je tvţrÿí síla, která daleko
pőesahuje možnosti a schopnosti obyÿejného ÿlověka.
Kapitola desátá
Nová země
Astronomové objevili dţkazy, které naznaÿují, že vesmír

vznikl pőed patnácti miliardami let během gigantického
výbuchu a od té doby se rozpíná. Nejenže se rozpíná, ale
stává se také složitějším a rozmanitějším. Někteőí vědci
pőedpokládají, že tento posun od jednoty k rozmanitosti se
nakonec obrátí. Vesmír se pak pőestane rozpínat, zaÿne se
znovu smršřovat a nakonec se vrátí do neprojevené, nepo-
chopitelné nicoty, z níž se zrodil – a cykly zrození, expanze,
smrštění a zániku se snad budou opakovat. Ale proÿ? „Proÿ
se vesmír vţbec obtěžuje existovat?“ ptal se fyzik Stephen
Hawking, když si uvědomil, že odpověĐ nelze najít v žád-
ném matematickém modelu.
Podíváte-li se do svého nitra, a nejen na to, co je kolem

vás, zjistíte, že máte vnitőní a vnější smysl, a protože jste mi-
krokosmickým odrazem makrokosmu, vyplývá z toho, že
vesmír má také vnitőní a vnější smysl, jež jsou neoddělitel-
né od vašich. Vnějším smyslem vesmíru je vytvoőit formy
a zažívat interakce mezi formami – hry, sny, dramata, nebo
jakkoli je pojmenujete. Jeho vnitőním smyslem je probuze-
ní jeho beztvaré podstaty. Pak dojde ke sjednocení vnějšího
a vnitőního smyslu, aby do světa forem pronikla tato podsta-
ta – vědomí – a změnila svět. Koneÿný cíl této transformace
dalece pőesahuje cokoli, co si lidská mysl dokáže pőedstavit
a pochopit to. A pőesto, zde, na této planetě v tomto oka-
mžiku, je nám tento úkol transformace pőidělen. Je to sladě-
ní vnějšího a vnitőního smyslu, smíőení se světem a Bohem.
Ještě pőedtím, než se podíváme na to, jaký význam má
rozpínání a smršřování vesmíru na naše životy, musíme mít
na paměti, že nic, co zde őíkáme o povaze vesmíru, nelze
považovat za absolutní pravdu. Žádná koncepce ani mate-
matické vzorce nedokážou vysvětlit nekoneÿno. Žádná myš-
lenka nemţže vyjádőit ohromnost celku. Realita je jednotný
celek, ale mysl ji rozbíjí na kousky. To vede k základnímu
nepochopení, že napőíklad věci a události existují odděleně
nebo že tohle je pőíÿina onoho. Každá myšlenka v sobě zahr-
nuje urÿitý pohled nebo stanovisko a každý pohled a stano-
visko ze své podstaty v sobě zahrnují omezení, což v koneÿ-
ném dţsledku znamená, že myšlenka nemţže být pravdivá,
alespoł ne úplně. Pouze celek je pravdivý, ale celek nelze
vyjádőit slovem nebo myšlenkami. Viděno bez omezení
Eckhart Tolle 267
myšlení – což je pro lidskou mysl nepochopitelné –, vše se

děje nyní. Vše, co kdy bylo nebo bude, je nyní, mimo ÿas,
který je jen dílem mysli.
Jako pőíklad relativní a absolutní pravdy uvedu východ
a západ slunce. Když őíkáme, že slunce ráno vychází a veÿer
zapadá, je to pravda, ale jen relativní. Z hlediska absolutna je
to nepravdivé. Pouze z omezeného pohledu pozorovatele na
zemi nebo poblíž ní slunce vychází a zapadá. Pokud byste
byli daleko ve vesmíru, viděli byste, že slunce ani nevychází,
ani nezapadá, ale neustále svítí. A pőesto i poté, co jsme si to
uvědomili, i nadále mluvíme o východu nebo západu slunce,
stále vnímáme tuto krásu, malujeme ji, píšeme o tom básně,
i když víme, že jde o relativní, nikoli absolutní pravdu.
Takže mluvme ještě chvíli o další relativní pravdě: o zfor-
mování vesmíru a jeho návratu do beztvaré podoby, z ÿehož
plyne omezenost perspektivy ÿasu, a uvidíme, jaký význam
má pro náš život. Pojem „mţj život“ je samozőejmě dalším
omezeným pohledem, další relativní pravdou, kterou vytvo-
őila naše mysl. Ve skuteÿnosti neexistuje nic takového, jako
je „váš“ život, protože vy a život nejste dva, ale jedno.
Stručná historie vašeho života

Zhmotnění světa, jakož i jeho návrat do neprojevené for-
my – jeho expanze a útlum – jsou dva univerzální posuny,
které bychom mohli nazvat rozmachem a návratem domţ.
Tyto dva posuny se v rţzných podobách odrážejí v celém
vesmíru, napőíklad v neustálé expanzi a kontrakci vašeho
srdce, stejně jako v nádechu a výdechu. Odrážejí se také
v cyklech spánku a bdění. Každou noc, aniž byste o tom vě-

děli, když vstoupíte do fáze hlubokého, bezesného spánku,
se vrátíte k neprojevenému Zdroji veškerého života, a pak se
ráno probudíte znovuzrozeni.
Tyto dvě změny, rozmach a návrat, se zrcadlí také v ži-
votních cyklech každého ÿlověka. Takőíkajíc odnikud se na
tomto světě objevíte „vy“. Po narození následuje expanze,
rţst. Není to jen fyzický rţst, ale i pőibývání vědomostí, ak-
tivit, majetku, zkušeností. Vaše sféra vlivu se rozrţstá a ži-
vot se stává ÿím dál tím složitějším. Je to období, kdy se
zabýváte zejména hledáním nebo sledováním svého vnější-
ho smyslu. S tím obvykle souvisí odpovídající rţst ega, které
se ztotožłuje se všemi výše uvedenými věcmi, a tak se vaše
ztotožnění s formami stává stále víc zőetelným. Je to také
období, kdy se ego snaží zmocnit vnějšího úÿelu – rţstu –
protože na rozdíl od pőírody neví, kdy má pőestat rţst, a má
neukojitelnou chuř mít víc.
A pak, právě když si myslíte, že jste dosáhli toho nebo
onoho a domníváte se, že sem patőíte, zaÿne zpětný pohyb.
Možná že vaši nejbližší, lidé, kteőí byli souÿástí vašeho světa,
zaÿnou umírat. Poté zeslábne vaše fyzická forma; vaše sféra
vlivu se zmenší. Místo toho, abyste rostli, zaÿínáte se zmen-
šovat a ego na to reaguje s rostoucí úzkostí nebo depresí.
Váš svět se zaÿíná zmenšovat a možná zjistíte, že situaci již
nemáte pod kontrolou. Místo toho, abyste rozhodovali o ži-
votě, nyní vás život őídí tím zpţsobem, že pomalu redukuje
a zužuje váš svět. Vědomí, které se kdysi ztotožłovalo s for-
mou, nyní zažívá „soumrak“, rozpad formy. A pak jednoho
Eckhart Tolle 269
dne zmizíte také. Ale vaše kőeslo je tam poőád. Tam, kde jste
kdysi seděli, je teĐ prázdno. Vrátili jste se tam, odkud jste
pőed lety pőišli.
Život každého ÿlověka – a vlastně život každé formy ži-
vota – pőedstavuje svět, jedineÿný zpţsob, jakým vesmír za-
žívá sám sebe. A když se vaše forma rozplyne, svět skonÿí.
Jeden z nesÿetných světţ.
Probuzení a proces návratu

Proces návratu v životě ÿlověka, tedy zeslábnutí nebo zá-
nik formy, ař už prostőednictvím stáőí, nemoci, invalidity,
ztráty, nebo jakési osobní tragédie, v sobě nese velký poten-
ciál pro duchovní probuzení, protože s sebou pőináší konec
ztotožłování se vědomí s formami. Ale proto, že naše sou-
ÿasná spoleÿnost není pőíliš otevőená duchovním pravdám,
jen málo lidí dokáže tuto šanci rozpoznat, a tak když se to
stane jim nebo někomu blízkému, považují to za něco velmi
zlého, něco, co se nemělo stát.
Naše civilizace má velmi málo vědomostí o lidském ži-
votě, a ÿím jste duchovně nezralejší, tím víc budete trpět.
Pro mnoho lidí, zejména na Západě, smrt není nic víc než
jen abstraktní pojem, a proto nemají ani ponětí, co se stane
s lidskou formou, když se blíží zánik. Většina nemohoucích
a starých lidí je zavőená v domovech s peÿovatelskou služ-
bou. Mrtvá těla, která jsou v některých starých kulturách
vystavená na otevőeném prostranství, aby je všichni viděli,
naše západní kultura pőed oÿima lidí ukrývá. Zkuste se po-
dívat na mrtvé tělo, a zjistíte, že je to v podstatě nelegální,
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

kromě pőípadţ, kdy zemőelý je blízký rodinný pőíslušník.

V pohőebním ústavu dokonce na tváőe mrtvých nanáše-
jí make-up, takže je vám dovoleno vidět pouze vylepšenou
verzi smrti.
Vzhledem k tomu, že smrt je pro lidi jen abstraktním po-
jmem, většina je zcela nepőipravená na zánik formy, který je
ÿeká. Když se pőiblíží, jsou šokováni, nechápou, jsou zoufalí
a mají obrovský strach. Nic jim už nedává smysl, protože
smysl a cíl jejich života byl doposud spojen s hromaděním,
úspěchem, budováním, ochrałováním a smyslovými požit-
ky. Jejich život byl spojen s viditelným rţstem a ztotožněním
se s formou, to znamená s egem. Většina lidí si nedokáže
pőedstavit, že by jejich život, jejich svět, byl zniÿen. A pőesto
teoreticky existuje i hlubší význam než vnější změna.
Duchovní dimenze do života lidí obvykle vstoupí až
poté, co zaÿnou stárnout, potká je nějaká ztráta nebo osobní
tragédie. To znamená, že jejich vnitőní smysl se objeví poté,
co se jejich vnější smysl zhroutí a krunýő ega zaÿne praskat.
Takové události pőedstavují zaÿátek zpětného pohybu smě-
rem k zániku formy. Ve většině starověkých kultur lidé chá-
pali tento proces intuitivně, což je dţvod, proÿ byli staőí lidé
respektovaní a uctívaní. Byli zdrojem moudrosti a hloubky,
bez nichž by žádná civilizace nepőežila. V naší kultuőe, kte-
rá se zcela ztotožnila s vnějším a ignoruje vnitőní rozměr
ducha, má slovo „starý“ pőevážně negativní význam. Staré
se považuje za nepotőebné a neužiteÿné, takže őíct o někom,
že je starý, se rovná téměő urážce. Abychom se tomuto slo-
vu vyhnuli, používáme eufemismy, jako jsou starší a senior.
Eckhart Tolle 271
Výraz pţvodních obyvatel Kanady „grandmother“ oznaÿu-

je velmi dţstojnou osobu. Dnešní „babiÿka“ je pőinejlepším
roztomilá. Proÿ považujeme staré lidi za zbyteÿné? Protože
v stáőí se dţležitost nepőipisuje ÿinnosti, ale Bytí a naše ci-
vilizace, která se ztrácí v ÿinnosti, neví nic o Bytí. Ptá se:
„Bytí? Co s tím naděláte?“
U některých lidí jsou rozpínání, rţst a expanze náhle pőe-
rušeny zdánlivě pőedÿasným nástupem zpětného procesu,
zanikáním formy. V některých pőípadech se jedná o doÿas-
né pőerušení; v jiných o trvalé. Jsme pőesvědÿeni, že malé
dítě by se nemělo setkávat se smrtí, ale faktem je, že některé
děti musejí ÿelit smrti jednoho nebo obou rodiÿţ v dţsledku
nemoci nebo nehody – nebo dokonce musí ÿelit své vlastní
smrti. Některé děti se rodí s postižením, které výrazně ome-
zuje pőirozený rozvoj jejich života. Nebo do života ÿlověka
v poměrně mladém věku vstoupí nějaké vážné omezení.
Narušení procesu vnějšího rozvoje v době, kdy by se to
„nemělo stávat“, také mţže být impulzem k pőedÿasnému
duchovnímu probuzení ÿlověka. Koneckoncţ nikdy se ne-
stane nic, co by se nemělo stát, což znamená, že nikdy se
nestane nic, co by nebylo souÿástí většího celku a jeho smy-
slu. To znamená, že zniÿení nebo narušení vnějšího smyslu
mţže vést k nalezení vnitőního smyslu a následně se obje-
ví hlubší vnější smysl, který je v souladu s vnitőním. Z dětí,
které hodně trpěly, velmi ÿasto vyrostou mladí lidé mnohem
zralejší, než jsou jejich vrstevníci.
To, co ztratí na úrovni formy, získají na úrovni podsta-
ty. Tradiÿní postavy „slepého jasnovidce“ nebo „raněného
léÿitele“ v legendách starých kultur jsou pőíkladem toho, kdy

se nějaká velká ztráta nebo zdravotní postižení na úrovni
formy staly vstupem do sféry ducha. Pokud jste měli pőímou
zkušenost s nestabilní povahou všech forem, pravděpodob-
ně už nikdy nebudete formy pőecełovat, slepě je následovat
a pőipoutávat se k nim.
Naše souÿasná kultura teprve zaÿíná chápat pőíležitost,
která se skrývá v zániku forem, a zejména ve stáőí. Většina
lidí tuto pőíležitost bohužel promarní, protože jejich ego se
ztotožłuje se zpětným procesem, stejně jako se ztotožłuje
s rozpínáním. To vede k zatvrzení egoického krunýőe, a tedy
spíše k uzavőení než k otevőení. Ponížené ego pak stráví
zbytek svých dnţ fłukáním a stěžováním, uvízne v pasti
strachu nebo hněvu, sebelítosti, pocitu viny ÿi jiných men-
tálně-emocionálních stavech anebo využije strategii vyhýbá-
ní se, napőíklad se zaÿne upínat ke vzpomínkám, a lidé pak
neustále vzpomínají a mluví o minulosti.
Když se ego již neztotožłuje s procesem návratu, pak
se stáőí ÿi blížící se smrt stanou tím, ÿím mají být: vstupem
do őíše ducha. Potkal jsem staré lidi, kteőí byli ztělesněním
tohoto procesu. Záőili štěstím. Skrze jejich slábnoucí formu
prosvítalo světlo vědomí.
Na nové zemi bude stáőí všeobecně pőijímáno a ceněno
jako ÿas rozkvětu vědomí. Pro ty, kteőí se ještě stále ztrácejí
ve vnějších okolnostech svých životţ, to bude ÿas zpoždě-
ného návratu domţ, kdy si uvědomí svţj vnitőní smysl a cíl.
Pro mnoho jiných lidí to bude znamenat prohloubení a za-
vršení procesu probouzení.
Eckhart Tolle 273
Probuzení a proces návratu

Pőirozený rţst života ÿlověka, který provází vnější roz-
mach, si tradiÿně uzurpuje ego a využije ho pro vlastní rţst
a rozvoj. „Podívej, co dokážu! Vsadím se, že ty to nedo-
kážeš!“ őekne jedno dítě druhému, když objevuje rostoucí
sílu a schopnosti svého těla. Je to jeden z prvních pokusţ
ega posílit sebe sama tím, že se ztotožní s vnějším rozma-
chem a pőedstavou „víc než ty“, a posílit sebe sama tím,
že poníží ostatní. Je to samozőejmě jen další z őady omylţ
ega.
Ale jak poroste vaše vědomí a ego již nebude őídit váš
život, nemusíte ÿekat na to, že váš svět se zhroutí nebo
scvrkne kvţli stáőí, nemusíte prožít osobní tragédii, abyste
objevili svţj vnitőní smysl a cíl. Jak se na naší planetě zaÿí-
ná objevovat nové vědomí, stále větší poÿet lidí již nebude
muset prožít otőes, aby se probudili. Dobrovolně pőijmou
proces probuzení, i když stále ještě procházejí fází vnějšího
rţstu a expanze. Pokud se ego nezmocnilo jejich rţstu, pro-
stőednictvím vnějšího rozmachu – tedy skrze myšlenky, őeÿ,
skutky a tvorbu – mţže do světa pronikat duchovní rozměr
stejně úÿinně, jak je tomu v procesu návratu – skrze ticho,
Bytí a zánik formy.
Lidská inteligence, jež není niÿím víc než nepatrným
aspektem univerzální inteligence, je dodnes deformována
a zneužívána egem. Őíkám tomu „inteligence ve službách ší-
lenství“. Rozbití atomu vyžaduje vysokou inteligenci. Použít
tuto inteligenci k sestrojení a hromadění zásob atomových
zbraní je šílené, nebo v lepším pőípadě velmi neinteligentní.
Hloupost je relativně neškodná, ale inteligentní hloupost

je velmi nebezpeÿná. Mohli bychom najít bezpoÿet pőíkla-
dţ inteligentní hlouposti, která ohrožuje pőežití lidstva jako
druhu.
Pokud egoická dysfunkce nezeslábne, naše inteligence se
úplně spojí s vnějším cyklem rozmachu univerzální inteli-
gence a jejím popudem tvoőit. Staneme se vědomými svědky
vzniku forem. Nejsme to však my, kdo je vytvoőí, ale uni-
verzální inteligence, která tvoőí skrze nás. Neztotožłujeme
se s tím, co tvoőíme, a tak se neztratíme v tom, co děláme.
Zjistíme, že do procesu tvoőení mţžeme vložit hodně ener-
gie, aniž bychom to pociřovali jako těžkou dőinu nebo stres.
Jak uvidíme dále, musíme rozlišovat mezi stresem a intenzi-
tou. Úsilí nebo stres jsou znamením, že se vrátilo ego, stejně
jako negativní reakce, když narazíme na pőekážky.
Síla, která stojí za chtěním ega, vytváőí „nepőátele“ neboli
reakci ve formě odporu stejné intenzity. þím silnější je ego,
tím silnější je pocit izolovanosti mezi lidmi. Jediné ÿinnosti,
které nevyvolávají reakce odporu, jsou ty, které jsou zamě-
őeny na dobro všech, nejen na jednotlivce. Spojují, neoddě-
lují. Nejsou jen pro „mou“ zemi, ale pro celé lidstvo, ne pro
„mou“ víru, ale pro rozvoj vědomí u všech lidských bytostí,
nikoli pro „mţj“ druh, ale pro všechny živé bytosti a celou
pőírodu.
Zjišřujeme také, že ÿiny, aÿkoli jsou potőebné, jsou pouze
vedlejším faktorem našeho vnějšího obrazu. Hlavním fak-
torem existence je vědomí. Bez ohledu na to, jak jsme ak-
tivní, kolik úsilí vynaložíme, náš stav vědomí tvoőí náš svět,
Eckhart Tolle 275
a pokud nedojde ke změně v našem nitru, žádné naše ÿiny

nic nezmění. Jediné, co mţžeme udělat, je znovu obnovovat
pőizpţsobené verze stejného světa, který je jen vnějším od-
razem ega.
Vědomí
Vědomí je již vědomé. Neprojevuje se, je věÿné. Vesmír
se však jen postupně stává vědomým. Vědomí samo o sobě
je bezÿasé, a proto se nevyvíjí. Nikdy se nezrodilo a nezanik-
lo. Když se vědomí stane zőejmým světem, zdánlivě podléhá
ÿasu a mţže se vyvíjet. Žádná lidská mysl nedokáže plně po-
chopit pőíÿinu tohoto procesu. Ale mţžeme ho zahlédnout
ve svém nitru a stát se jeho vědomými úÿastníky.
Vědomí je inteligence, őídící princip vzniku všech forem.
Vědomí vytváőí formy miliony let, aby se jejich prostőednic-
tvím mohlo projevovat ve světě forem.
Aÿkoli bychom mohli neviditelnou őíši ÿistého vědomí
považovat za další dimenzi, není oddělena od dimenze for-
my. Dimenze forem a bez forem se prolínají. Neprojevené
proudí do tohoto rozměru jako vědomí, vnitőní prostor, Pőí-
tomnost. Jak se to děje? Prostőednictvím lidské formy, jež
se stává vědomou, a tím naplłuje své poslání. Lidská forma
byla vytvoőena pro tento vyšší úÿel a miliony jiných forem jí
pro to pőipravily pţdu.
Vědomí se zhmotłuje do projevené dimenze, to zname-
ná, že se stává formou. Když se tak stane, vstoupí do stavu
podobného snu. Inteligence zţstává, ale vědomí si pőestá-
vá uvědomovat samo sebe. Ztrácí se ve formě, zaÿne se s ní
ztotožłovat. Mohli bychom to popsat jako sestup božského

do hmoty. V této fázi vývoje vesmíru probíhá veškeré roz-
pínání v tomto snovém stavu. Záblesky probuzení pőicházejí
pouze v okamžiku zániku individuální formy, to znamená
v okamžiku smrti. A pak zaÿne další sestup božského do
hmoty, další ztotožnění s formou, další individuální sen,
jenž je souÿástí kolektivního snu. Když lev roztrhá tělo zeb-
ry, vědomí vtělené do formy zebry se oddělí od zanikající
formy a na krátký okamžik si uvědomí svou základní ne-
smrtelnou povahu; a pak okamžitě opět upadne do spánku
a pőevtělí se do jiné formy. Když lev zestárne a už nemţ-
že lovit, naposledy vydechne a zažije pőitom krátký záblesk
probuzení, následovaný dalším snem o formě.
Lidské ego pőedstavuje koneÿné stadium univerzálního
spánku, ztotožnění vědomí s formou. Je to nezbytná fáze ve
vývoji vědomí.
Lidský mozek je velmi specializovaná forma, pőes kterou
do této dimenze vstupuje vědomí. Obsahuje pőibližně sto
miliard nervových buněk, takzvaných neuronţ. Pőibližně
stejný poÿet hvězd je v naší galaxii, a proto bychom ji mohli
považovat za makrokosmický mozek. Mozek nevytváőí vě-
domí, ale vědomí, aby se mohlo projevit, vytvoőilo mozek,
nejkomplexnější fyzickou formu na zemi. Když je mozek
poškozen, neznamená to, že byste pőišli o vědomí. Zname-
ná to, že vědomí již nemţže používat mozek pro vstup do
této dimenze. Nemţžete ztratit vědomí, protože vědomí je
v podstatě to, co jste. Mţžete ztratit jen to, co máte, ale ne-
mţžete ztratit něco, ÿím jste.
Eckhart Tolle 277
Vědomé počínání
Vědomá ÿinnost je vnějším aspektem dalšího stupně ve vý-
voji vědomí na naší planetě. þím víc se blížíme ke konci naší
souÿasné vývojové fáze, tím nefunkÿnějším se ego stává, po-
dobně jako housenka pőestává existovat jako housenka těsně
pőed tím, než se změní v motýla. Ale nové vědomí vzniká,
i když se to staré nerozplyne.
Nacházíme se uprostőed významné události v evoluci
lidského vědomí, ale z veÿerních zpráv se o tom nedozvíte.
Na naší planetě, a možná zároveł na mnoha místech naší
galaxie i mimo ni, se vědomí probouzí ze snové formy. Ne-
znamená to ale, že všechny formy (svět) se zaÿnou rozpadat,
i když některé téměő jistě zaniknou. To znamená, že vědo-
mí mţže nyní zaÿít vytváőet formy, aniž by se v nich ztrati-
lo. Bude si uvědomovat samo sebe i ve chvílích, kdy bude
tvoőit a pociřovat formy. Proÿ by ale mělo i nadále vytváőet
a prožívat formy? Pro požitek z nich. A jak to vědomí udělá?
Prostőednictvím probuzených lidí, kteőí pochopili význam
vědomé ÿinnosti.
Vědomá ÿinnost je v souladu s vaším vnějším smyslem
– tedy tím, co děláte –, s vaším vnitőním smyslem, tedy že
se probudíte a zţstanete bdělí. Prostőednictvím vědomé ÿin-
nosti se spojíte s vnějším smyslem vesmíru. Skrze vás proudí
vědomí do tohoto světa. Proudí do vaší mysli a podněcuje ji.
Proudí do toho, co děláte, vede a posiluje vaši ÿinnost.
To, zda naplníte svţj osud, neurÿuje to, co děláte, ale
jak to děláte. A jak děláte to, co děláte, je ovlivněno stavem
vědomí.
Když se hlavním smyslem toho, co děláte, stane ÿinnost

samotná, nebo lépe őeÿeno, když proud vědomí proudí do
toho, co děláte, změní se také vaše priority. Proud vědo-
mí urÿuje kvalitu toho, co děláte. Jinak őeÿeno, v každé si-
tuaci a v každé ÿinnosti je rozhodujícím faktorem váš stav
vědomí; situace a to, co děláte, jsou druhoőadé. „Budoucí“
úspěch je závislý a neoddělitelný od vědomí, z něhož vychá-
zí veškerá ÿinnost. Mţže to být buĐ reaktivní síla ega, nebo
bdělá pozornost probuzeného vědomí. Každá skuteÿně
úspěšná ÿinnost nevychází z ega a podmíněného nevědomé-
ho myšlení, ale z pole bdělé pozornosti.
Tři formy vědomého počínání

Existují tői zpţsoby, jakými proudí vědomí do toho, co
děláte, a následně skrze vás do tohoto světa. Tői modality,
kterými mţžete sladit svţj život s tvţrÿí silou vesmíru. Mo-
dalitou rozumíme základní frekvenci energie, jež proudí do
toho, co děláte, a spojuje vaše jednání s probuzeným vědo-
mím. Pokud to, co děláte, nebude vycházet z jedné z těch-
to tőí modalit, vaše ÿinnost bude ovlivněna egem, a proto
nebude úspěšná. Modality se mohou v prţběhu dne měnit,
i když jedna z nich mţže v urÿité etapě vašeho života domi-
novat. Každá z modalit se hodí pro jinou situaci.
Modality vědomého poÿínání jsou akceptace, radost
a nadšení. Každá z nich pőedstavuje urÿitou vibraÿní fre-
kvenci vědomí. Kdykoli se pustíte do jakékoli ÿinnosti, od
nejjednodušších úkolţ až po ty nesložitější, ujistěte se, že
jedna z nich na vaši ÿinnost pţsobí. Pokud nejste ve stavu
Eckhart Tolle 279
buĐ akceptace, potěšení, nebo nadšení, brzy zjistíte, že sobě

i ostatním zpţsobujete utrpení.
Akceptace
Pokud vám nějaká ÿinnost nepőináší potěšení, mţžete
alespoł akceptovat, že ji musíte udělat. Akceptace znamená,
že dobrovolně uděláte to, co od vás daná situace nebo oka-
mžik vyžaduje. Již jsme podrobně rozebírali význam vnitő-
ního pőijetí toho, co se děje. Pőijetí toho, co musíte udělat, je
jen další stránkou stejné věci. Napőíklad urÿitě se nebudete
radovat, když musíte v noci, uprostőed niÿeho a v lijáku, mě-
nit prázdnou pneumatiku na autě, natož abyste z toho byli
nadšeni, ale mţžete tuto situaci akceptovat jako nevyhnutel-
nost. Když uděláte věc, kterou jste akceptovali, znamená to,
že ji uděláte v klidu. Tento klid je nepatrnou vibrací energie,
která poté proudí do toho, co děláte. Na první pohled se
mţže zdát, že pőijetí je pasivní, ale ve skuteÿnosti je aktiv-
ní a kreativní, protože pőináší do tohoto světa něco zcela
nového. Tento klid, nenápadná vibrace energie, je vědomím
a jedním ze zpţsobţ, jakým vstupuje na tento svět, je ode-
vzdání se ÿinnosti, jehož jedním aspektem je akceptace.
Pokud se nedokážete z toho, co děláte, radovat nebo to
nedokážete pőijmout, pőestałte s tím. V opaÿném pőípadě
nemáte odpovědnost za to jediné, za co odpovědnost sku-
teÿně máte a co je shodou okolností také jedinou věcí, na
které skuteÿně záleží: stav vašeho vědomí. A pokud nenesete
odpovědnost za stav vědomí, nenesete odpovědnost ani za
svţj život.
Radost
Když máte opravdu potěšení z toho, co děláte, klid, který se
objeví spolu s odevzdáním se ÿinnosti, se změní na pocit ži-
vosti. Požitek je druhou modalitou vědomé ÿinnosti. Na nové
zemi požitek nahradí chtění jako motivaÿní síla ÿinţ lidí. Chtě-
ní vychází z klamu ega, že jste samostatným fragmentem,
který je izolován od síly, jež stojí za veškerým stvoőením. Pro-
stőednictvím radosti se spojíte s touto univerzální tvţrÿí silou.
Když se pőestanete soustőeĐovat na minulost a budouc-
nost a pőítomný okamžik se stane ústőedním bodem vašeho
života, vaše schopnost radovat se z toho, co děláte – a tím
i kvalita vašeho života – se výrazně zvýší. Radost je dyna-
mický aspekt Bytí. Když si tvţrÿí síla vesmíru uvědomuje
sama sebe, projeví se jako radost. Nemusíte ÿekat, až se ve
vašem životě objeví něco „smysluplného“, takže si koneÿně
budete moci vychutnat to, co děláte. V radosti naleznete víc
smyslu, než kdy budete potőebovat. þekání na to, že koneÿ-
ně „zaÿnete žít“, je jedním z nejÿastějších klamţ nevědomé-
ho stavu. Je mnohem pravděpodobnější, že rţst a pozitivní
změna na vnější úrovni vstoupí do vašeho života, pokud se
nyní dokážete těšit z toho, co děláte, místo abyste ÿekali na
nějakou změnu, takže si mţžete zaÿít užívat to, co děláte.
Nežádejte svou mysl o dovolení, abyste se mohli těšit z toho,
co děláte. Protože mysl má vždy spoustu dţvodţ, proÿ se
nemţžete radovat. „TeĐ ne,“ őekne mysl. „Copak nevidíš,
že jsem zaneprázdněná? TeĐ na to není ÿas. Možná že zítra
se mţžeš zaÿít radovat…“ Ten zítőek nikdy nepőijde, dokud
nezaÿnete mít potěšení ze své ÿinnosti teĐ hned.
Eckhart Tolle 281
Když őíkáte, že vás baví dělat to ÿi ono, mýlíte se. Vypa-

dá to sice tak, že radost pochází z toho, co děláte, ale není
tomu tak. Požitek nepochází z toho, co děláte, ale proudí do
toho, co děláte, a tak proniká z vašeho nitra do tohoto svě-
ta. Mylná pőedstava, že radost pochází z toho, co děláte, je
normální, ale také nebezpeÿná, protože vás utvrzuje v tom,
že radost lze odvodit z něÿeho jiného, jako jsou napőíklad
ÿinnost nebo věc. Vy pak oÿekáváte od světa, že vám pőine-
se radost a štěstí. Ale svět vám to nemţže dát. To je dţvod,
proÿ je mnoho lidí neustále nespokojených. Svět jim nedává
to, co si myslí, že potőebují.
Jaký je tedy vztah mezi tím, co děláte, a radostí? Radost
budete mít z každé ÿinnosti, pői které jste plně pőítomní
a která není jen prostőedkem k dosažení cíle. Vaše radost
neplyne z ÿinnosti, kterou děláte, ale z hlubokého pocitu ži-
vosti, který do ní proudí. Tato živost je tím, kým jste. To
znamená, že když máte potěšení z toho, co děláte, opravdu
zažíváte radost Bytí v jeho dynamické podobě. To je dţvod,
proÿ cokoli, co děláte rádi, vás spojí s mocí, která stojí za
veškerým stvoőením.
Následující duchovní cviÿení vnese do vašeho života po-
sílení a tvţrÿí rozmach. Udělejte si seznam každodenních
běžných ÿinností, které provádíte ÿasto. UveĐte též ÿinnos-
ti, jež považujete za nezajímavé, nudné, únavné, rozÿilující
nebo stresující. Ale vynechte takové, které nenávidíte nebo
se jich štítíte. Tyto ÿinnosti mţžete buĐ pőijmout, nebo je
pőestanete dělat. Do seznamu mţžete zaőadit cestování do
práce a z práce, nákup potravin, žehlení nebo cokoli, co
považujete za nudné nebo stresující. Pak, když se budete

věnovat těmto ÿinnostem, pokuste se zţstat bdělí. BuĐte
úplně pőítomni pői tom, co děláte, vnímejte bdělost, živý
klid uvnitő vás na pozadí ÿinnosti. Brzy zjistíte, že všechno,
co děláte ve stavu zvýšeného povědomí, už není stresující,
únavné nebo rozÿilující, ale že pői tom zaÿínáte pociřovat
radost. Abych byl pőesnější, to, z ÿeho máte potěšení, není
vnější ÿinnost, ale vnitőní rozměr vědomí, které proudí do
ÿinnosti. V tom, co děláte, nalézáte radost z Bytí. Pokud
máte pocit, že váš život postrádá význam nebo je pőíliš stre-
sující ÿi nudný, je to proto, že jste do svého života nevnesli
tento rozměr. Uvědomovat si, co děláte, se dosud nestalo va-
ším hlavním cílem.
Nová země vznikne díky tomu, že ÿím dál tím víc lidí
zjistí, že jejich hlavním cílem v životě je vnést do tohoto svě-
ta světlo vědomí a jakákoli ÿinnost je pro ně prostőedkem
uvědomění.
Radost z Bytí je radostí z vědomí.
Probuzené vědomí pak pőevládne nad egem a zaÿne őídit
váš život. Pak zjistíte, že ÿinnost, kterou se zabýváte dlou-
hý ÿas, posilněná vědomím, se pőirozeně rozvine do něÿeho
mnohem většího.
Někteőí lidé, kteőí prostőednictvím tvţrÿí ÿinnosti obo-
hacují životy ostatních, prostě dělají jen to, co je baví nej-
více, aniž by se snažili něÿeho dosáhnout nebo se něÿím
stát. Jsou to napőíklad hudebníci, umělci, spisovatelé, vědci,
uÿitelé, stavitelé nebo ti, kteőí se snaží zavést nové sociál-
ní a podnikatelské uspoőádání (osvícené podniky). Někdy je
Eckhart Tolle 283
sféra jejich vlivu i několik let zanedbatelná; a pak najednou

nebo postupně pronikne do jejich ÿinnosti tvţrÿí síla a jejich
skutky pőesáhnou jejich oÿekávání a ovlivní bezpoÿet dal-
ších lidí. K potěšení z toho, co dělají, se pőipojí také intenzi-
ta a spolu s ní pőichází kreativita, která pőekoná cokoli, ÿeho
mţže obyÿejný ÿlověk dosáhnout.
Pokud i vy patőíte mezi takové lidi, dávejte si pozor, aby
vám to nestouplo do hlavy, protože se za tím mţže skrývat
pozţstatek ega. Jste poőád obyÿejným ÿlověkem. Mimoőádné
je to, co pőichází skrze vás do tohoto světa, a tuto podsta-
tu sdílíte se všemi bytostmi. Perský básník a súÀjský uÿitel
ÿtrnáctého století HaÀz tuto pravdu skvěle vyjádőil slovy:
„Jsem dírkou na Áétně, skrze kterou prochází Kristţv dech.
Naslouchejte této hudbě.“24
Nadšení
Pak je tu ještě další zpţsob tvţrÿího projevu, jenž se pro-
jevuje u lidí, kteőí zţstali věrni svému vnitőnímu cíli probu-
zení. Jednoho dne najednou vědí, jaký je jejich vnější smysl.
Mají velkou vizi, cíl, a od té doby pracují na tom, aby tohoto
cíle dosáhli. Jejich cíl nebo vize jsou obvykle nějakým zpţ-
sobem spojeny s tím, co už v menším měőítku dělají a baví
je to. Do jejich aktivit ale vstoupí tőetí modalita vědomé ÿin-
nosti: nadšení.
Nadšení znamená, že z toho, co děláte, máte hluboký
požitek, a vaše ÿinnost je navíc podepőena cílem ÿi vizí, ke
24
HaÀz, The Gift (New York: Penguin, Arkana, 1999.
kterým se toužíte dopracovat. Když se k radosti z toho, co

děláte, pőidá cíl, změní se energetické pole nebo vibraÿní fre-
kvence. K radosti se pőidá urÿitý stupeł něÿeho, co bychom
mohli nazvat strukturálním napětím, a tak se radost změní
v nadšení. Na vrcholu tvţrÿí ÿinnosti poháněné nadšením
zažijete enormní sílu a pőíliv energie. Budete jako šíp, který
se pohybuje směrem k cíli – a užívá si let.
Nestrannému pozorovateli se mţže zdát, že jste ve stre-
su, ale intenzita nadšení nemá nic spoleÿného se stresem. Ve
stresu se ocitnete v pőípadě, kdy je pro vás dosažení cíle dţ-
ležitější než ÿinnost, která vás k cíli dovede. Rovnováha mezi
potěšením a strukturálním napětím zmizí a napětí pőeváží.
Když prožíváte stres, je to obvykle známkou toho, že se vráti-
lo ego a vy jste se odstőihli od tvţrÿí síly vesmíru. Místo ní se
objeví síla a tlak egoického chtění, a tak budete muset bojovat
a „tvrdě pracovat“, abyste je zvládli. Stres vždy snižuje kvalitu
i efektivitu toho, co děláte pod jeho vlivem, a navíc je úzce
spjat s negativními emocemi, jako jsou úzkost a vztek. Pro
náš organismus je nebezpeÿný a v souÿasnosti je považován
za jednu z hlavních pőíÿin takzvaných degenerativních one-
mocnění, jako jsou rakovina a onemocnění srdce.
Na rozdíl od stresu má nadšení vysokou energetickou
frekvenci, a tak rezonuje s tvţrÿí silou vesmíru. To je dţ-
vod, proÿ Ralph Waldo Emerson őekl: „Niÿeho velkého ne-
bylo nikdy dosaženo bez nadšení.“25 Slovo nadšení neboli
25
Emerson, Ralph Waldo, „Circles“ in Ralph Waldo Emerson: Selected Essays,
Lectures, and Poems (New York: Bantam Classics).
Eckhart Tolle 285
entuziasmus pochází ze staré őeÿtiny – en a theos znamenají

Boha. A související slovo enthousiazein znamená „být ovláda-
ný Bohem“. Když něco ÿiníte s nadšením, zjistíte, že nemu-
síte dělat všechno sami. Ve skuteÿnosti to, co mţžete udě-
lat sami, nemá žádný význam. Trvalé nadšení spouští vlnu
tvţrÿí energie a vám postaÿí jen se na této vlně „vézt“.
Entuziasmus nesmírně posiluje to, co děláte. Všichni ti, kteőí
k této síle ještě nemají pőístup, budou na vaše úspěchy hledět
s úžasem a pravděpodobně je budou spojovat s tím, kdo jste. Vy
však znáte pravdu, na kterou poukázal Ježíš, když őekl: „Já sám
od sebe nemohu dělat nic.“26 Na rozdíl od egoického chtění,
které vytváőí odpor pőiměőený intenzitě chtění, nadšení nikdy
neodporuje. Je nekonÁiktní. Jeho aktivita nevytváőí vítěze a po-
ražené. Je založeno na zaÿlenění, nikoli na vylouÿení ostatních.
Nemusí nikoho využívat a manipulovat s lidmi, protože je silou
samotného stvoőení, a není proto odkázané ÿerpat energii z ně-
jakého sekundárního zdroje. Chtění ega se vždy snaží někomu
něco vzít; nadšení rozdává z vlastní hojnosti. Když nadšení na-
razí na pőekážky v podobě nepőíznivé situace nebo nespolupra-
cujících lidí, nikdy se s nimi nepouští do boje. Raději je obejde
nebo svou poddajností a pőijetím změní odmítavou energii na
vstőícnou, nepőítele na pőítele.
Nadšení a ego nemohou existovat vedle sebe. Pőítomnost
jednoho znamená nepőítomnost druhého. Nadšení ví, kam
směőuje, ale zároveł je pevně spojeno s pőítomným okamži-
kem, zdrojem jeho živosti, jeho radosti a síly.
26
Jan 5:30
Nadšení „nechce“ nic, protože mu nic nechybí. Je za-

jedno se životem a bez ohledu na to, jak dynamická je vaše
ÿinnost, nepohltí vás. A základem vždy zţstane klidný, ale
intenzivně živý prostor, jádro klidu uprostőed ÿinnosti, které
je zároveł zdrojem všeho a nedotÿené vším.
Prostőednictvím nadšení se plně sladíte s rozpínavým
tvţrÿím principem vesmíru, ale bez toho, abyste se ztotožni-
li s jeho výtvory, to znamená bez ega. Kde není ztotožnění,
není ani spojitost, což je jeden z největších zdrojţ utrpení.
Jakmile vlna tvţrÿí energie opadne, strukturální napětí se
opět sníží, ale požitek z toho, co děláte, vám zţstane. Nikdo
nemţže žít v nadšení po celou dobu. Později možná pőijde
další vlna tvţrÿí energie a to povede k oživení nadšení.
Když se ve vašem životě spustí proces návratu, směrem
k zániku formy, nadšení vyprchá. Nadšení totiž patőí do ex-
panzivního cyklu života. Pouze prostőednictvím odevzdání
se mţžete sladit s procesem návratu – cestou domţ.
Když všechno shrneme, radost z toho, co děláte, v kombi-
naci s cílem a vizí, se stává nadšením. I když máte cíl, to, co
děláte v pőítomném okamžiku, musí zţstat ústőedním bodem
vaší pozornosti; jinak ztratíte spojení s celkovým smyslem.
Udělejte vše pro to, aby vaše vize nebo cíl nebyly nafouknu-
tým obrazem sebe sama, a tudíž skrytou formou ega, jako
napőíklad cíl stát se Àlmovou hvězdou, slavným spisovatelem
nebo bohatým podnikatelem. Také se ujistěte, zda vaším cí-
lem není vlastnit to ÿi ono, napőíklad sídlo u moőe, Àrmu nebo
deset milionţ v bance. Pőehnaný obraz sebe sama nebo pőed-
stava, že něco vlastníte, jsou statické cíle, a proto vás neposilní.
Eckhart Tolle 287
Stanovte si raději dynamické cíle, namíőené na ÿinnost, kterou

se zabýváte a která vás spojuje s jinými lidmi a stejně tak s cel-
kem. Místo toho, abyste viděli sami sebe jako slavného herce
nebo spisovatele, snažte se inspirovat svou prací co nejvíc lidí
a obohatit jejich život. Vnímejte, jak tato ÿinnost obohacuje
a prohlubuje nejen váš život, ale také životy bezpoÿtu jiných
lidí. Vnímejte sami sebe jako bránu, pőes kterou proudí ener-
gie z neprojeveného Zdroje veškerého života k užitku všech.
To vše znamená, že váš cíl ÿi vize se již staly realitou ve
vašem nitru, na úrovni mysli a citţ. Nadšení je síla, která
pőenese váš mentální plán do fyzického rozměru. Tím vy-
užíváte mysl kreativním zpţsobem a to je dţvod, proÿ zde
není ani stopy po chtění. Nemţžete ukázat to, co chcete;
mţžete ukázat jen to, co již máte. K tomu, co chcete, se mţ-
žete dopracovat tvrdou prací a stresem, ale není to cesta do
nové země. Ježíš nám dal klíÿ ke kreativnímu využití paměti
a k vědomému projevení formy, když őekl: „Věőte, že všec-
ko, oÿ v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít.“27
Nositelé vibrací
Vnější pőechod do formy se u všech lidí nemusí proje-
vit se stejnou intenzitou. Někteőí pociřují silné nutkání bu-
dovat, tvoőit, zapojit se, něÿeho dosáhnout, ovlivnit svět.
Jsou-li nevědomí, ego samozőejmě ovládne a využije energii
cyklu rozmachu pro své vlastní úÿely. To však také výraz-
ně sníží pőíliv tvţrÿí energie, kterou mají k dispozici, a tak
27
Marek 11:24
jsou odkázaní na „tvrdou práci“, aby dosáhli toho, co chtějí.

Jsou-li vědomí, intenzivní vnější rozmach se u nich proje-
ví tvţrÿí ÿinností. U ostatních má pőirozená expanze, kte-
rá pőichází s rţstem, pőirozený prţběh a oni vedou všední,
zdánlivě pasivní a poměrně jednotvárný život.
Tito lidé jsou více zahleděni do sebe a vnější změna do
formy je u nich minimální. Raději se vracejí domţ, než by
z domova vycházeli. Netouží se angažovat ÿi změnit svět.
Pokud mají nějaké ambice, obvykle jim postaÿí něco, co jim
poskytne urÿitý stupeł nezávislosti. Někteőí z nich mohou
mít pocit, že nepatőí do tohoto světa. Jiní mají to štěstí, že
si najdou chráněné místeÿko v závětőí, kde mohou vést rela-
tivně bezstarostný život, mají práci, která jim zajišřuje pravi-
delný pőíjem, nebo vlastní malou Àrmu. Některé zas pőita-
huje život v duchovní komunitě nebo klášteőe. Jiní se stanou
odpadlíky a žijí na okraji spoleÿnosti, protože mají pocit, že
mají s ní jen málo spoleÿného. Někteőí propadnou drogám,
protože život na tomto světě považují za pőíliš bolestivý a tr-
nitý. Z jiných se nakonec stanou léÿitelé ÿi duchovní uÿitelé,
to znamená, uÿitelé Bytí.
V minulých dobách by je lidé pravděpodobně považovali
za hloubavé, pőemýšlivé. Ale jak se zdá, v naší souÿasné ci-
vilizaci není pro ně místo. Ve vznikající nové zemi je jejich
role stejně dţležitá jako role tvţrcţ ÿi reformátorţ. Jejich
úkolem je upevnit frekvenci nového vědomí na této planetě.
Őíkám jim nositelé vibrací. Jsou zde proto, aby prostőednic-
tvím každodenní ÿinnosti, interakce s ostatními lidmi, ale
i „pouhým bytím“ vzbuzovali vědomí.
Eckhart Tolle 289
Tímto zpţsobem propţjÿují hluboký význam zdánlivě

nevýznamným věcem. Jejich posláním je pőinést do tohoto
světa ticho tím, že budou naprosto pőítomní ve všem, co
dělají. V tom, co dělají, i v tom nejjednodušším úkolu, je vě-
domí, a tím i kvalita. Jejich cílem je dělat všechno poctivě
a oddaně. Protože každá lidská bytost je nedílnou souÿástí
kolektivního lidského vědomí, ovlivłují svět mnohem hlou-
běji, než se na první pohled zdá.
Nová země není utopie

Není pőedstava o nové zemi jen další utopickou vizí?
Vţbec ne. Všechny utopické vize mají jedno spoleÿné: jsou
mentálním promítáním do budoucnosti, kdy bude všech-
no v poőádku, budeme spaseni, zavládne mír a harmonie
a skonÿí naše problémy. Takových vizí byla v historii spous-
ta. Některé skonÿily zklamáním, jiné katastrofou.
V jádru všech utopických vizí leží jedna z hlavních struk-
turálních dysfunkcí starého vědomí: víra, že v budoucnosti
lze najít spásu. Budoucnost však existuje pouze ve vaší mysli
jako myšlenková forma, takže když hledáte spásu v budouc-
nosti, podvědomě ji vlastně hledáte ve své mysli. Jste uvěz-
něni ve formě, v pasti ega.
„A viděl jsem nové nebe a novou zemi,“28 píše biblický
prorok. Základem nové země je nové nebe – probuzené
vědomí. Země – vnější realita – je pouze jeho vnějším od-
razem. Vznikající nové nebe a nepőímo nová země nejsou
28
Zjevení 21:1
budoucími událostmi, které nás osvobodí. Nic nás neosvo-

bodí v budoucnosti, protože nás mţže osvobodit jen pőí-
tomný okamžik. Když si to uvědomíte, probudíte se. Pro-
buzení jako budoucí událost nemá žádný význam, protože
probuzení je uvědomění si pőítomnosti. Takže nové nebe
a probuzené vědomí nejsou stavem, kterého lze dosáhnout
v budoucnosti. Nové nebe a nová země vznikají uvnitő vás
právě v tomto okamžiku. Pokud se tak nestane, nejsou ni-
ÿím jiným než myšlenkou ve vaší hlavě. Co őekl Ježíš svým
uÿedníkţm? „Království Boží je v tobě.“29
V kázání na hoőe Ježíš vyslovil proroctví, kterému do-
dnes porozumělo jen málo lidí. Őíká: „Blaze tichým, neboř
oni dostanou zemi za dědictví.“30 V moderních verzích Bib-
le se slovo „tichý“ pőekládá jako „pokorný“. Ale kdo jsou ti
tiší nebo pokorní, a co to znamená, že zdědí zemi?
Pokorní jsou lidé bez ega. Oni jsou ti, kteőí si uvědomili
svou základní pravou podstatu, tedy vědomí, a poznali tuto
podstatu ve všech lidech, ve všech formách života. Žijí v sta-
vu odevzdání, a tak vnímají svou jednotu s celkem a Zdrojem.
Ztělesłují probuzené vědomí, které mění všechny aspekty ži-
vota na naší planetě, vÿetně pőírody, protože život na Zemi je
neoddělitelný od lidského vědomí, které vnímá a spolupracuje
s ním. V tomto smyslu mírní neboli pokorní zdědí zemi.
Na naší planetě vzniká nový druh. Vzniká právě teĐ a jste
jím vy!
29
Lukáš 17:21
30
Matouš 5:5
25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

O autorovi
Duchovní uÿitel a autor Eckhart Tolle se narodil v Němec-

ku, studoval na univerzitách v Londýně a Cambridgi. Když
mu bylo devětadvacet let, hluboká vnitőní transformace radi-
kálně změnila směr jeho života. Pőíštích několik let se věnoval
pochopení, integraci a prohloubení této transformace, která
byla zaÿátkem intenzivní vnitőní cesty. Později zaÿal pracovat
v Londýně s jednotlivci a malými skupinami jako poradce
a duchovní uÿitel. Od roku 1995 žije v kanadském Vancouveru.
Jeho první kniha Moc pőítomného okamžiku (The Power of
Now) se stala bestsellerem ÿasopisu New York Times a byla
pőeložena do tőiatőiceti jazykţ. Spolu s navazující knihou
Nová země jsou obě knihy považovány za nejvlivnější du-
chovní publikace naší doby.
Eckhartovo pronikavé, ale jednoduché uÿení už po-

mohlo bezpoÿtu lidí na celém světě najít vnitőní klid
a naplnění v životě. Podstatou tohoto uÿení je transfor-
mace vědomí, duchovní probuzení, které Tolle pova-
žuje za další fázi lidské evoluce. Základním aspektem
tohoto probuzení je pőekroÿení našeho stavu vědomí za-
loženého na egu, což je pőedpokladem nejen pro osob-
ní štěstí, ale také pro ukonÿení násilí na naší planetě.
Eckhart Tolle je vyhledávaným őeÿníkem. Cestuje a uÿí po

celém světě. Mnohé jeho pőednášky a soustőedění byly vy-
dané na CD a DVD. Většinou pőednáší anglicky, ale někdy
také německy a španělsky. Kromě již zmíněných knih Moc
pőítomného okamžiku a Nová země napsal také knihu urÿenou
pro meditativní ÿtení Ticho promlouvá. Moc pőítomného okamži-
ku – pracovní kniha je výběrem z jeho prvotiny Moc pőítomného
okamžiku.
www.eckharttolle.com

Nova-zeme Eckhart-Tolle Cbdb (1)

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Nova-zeme Eckhart-Tolle Cbdb (1)

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Tato e-kniha byla zakoupena na vašem oblíbeném portálu nebo v

Zakoupeno dne: 25.10.2023

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího. Kniha

Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k

Skenování, nahrávání a distribuce této knihy přes internet nebo

Autor knihy Moc pőítomného okamžiku,

Z anglického originálu A New Earth: Awakening to Your Life‘s Purpose

Original English language edition published by Penguin Group (USA) Inc.

Czech edition © Citadella, 2018

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Darebák, obČĢ, milenec 90

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Vznik emocí 131

Co si myslíte, že jste 180

UvČdomování si vČcí a prostoru 216

Struþná historie vašeho života 267

Rozkvět lidského vědomí

Mnohem později ty jemné a vołavé bytosti, které dnes

„osvícení“ v širším slova smyslu, než je obvyklé, na květiny

s jejich vlastní podstatou, a miluje je jako sebe. Ale než se

Cíl této knihy

cestě k probuzení. Během ÿtení této knihy ve vás proběhne

Nezbytnou souÿástí probuzení je poznání vlastního nepro-

Naše zděděná dysfunkce

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Buddhismus používá rţzné termíny. Podle Buddhy vy-

V roce 1914 vypukla první světová válka. Destruktivní

Staÿí, když se podíváme na denní zprávy v televi-

Je dţležité uvědomit si, že strach, chamtivost a touha po

Zrod nového vědomí

který bychom mohli oznaÿit za špatnou zprávu, vychází druhý,

souÿasníci ani další generace je většinou nepochopili. Aÿko-

Pravdu. Stále prosvítá, i když nejasně, pőes nánosy zkresle-

potrestala, nebo umlÿela. Ale dnes existují náznaky změ-

ohledu na to, jak pevné se zdají být. Jako první se zhroutí

ryby opustit své pőirozené prostőedí a pőizpţsobit se no-

ale jste? Ten, co to všechno pozoruje. Vědomí, které pőed-

Nové nebe a nová země

sféra vědomí. Je to esoterický význam slova, a to je také jeho

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Ego: Současný stav lidstva

Slova, bez ohledu na to, zda jsou vyslovena nahlas, nebo

vzešlo. Každý kámen, a ještě snáze květina nebo pták, by

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

moudrost, a stejně tak radost, lásku, tvoőivost a živost. Ty

Dobrá zpráva je, že tento klam zmizí, pokud ho dokáže-

nějakou skuteÿnou hodnotu – brzy o ni ztratí zájem, nahra-

Nebo to rozÿileně popőou, což je samozőejmě právě ten hlas,

Hlas ve vaší hlavě

mou dţvěru…“ Z jejího hlasu zazníval rozzlobený tón ÿlo-

jsem se díval jako na mudrce, kteőí mají odpovědi na všech-

dostat blízko k sebevraždě. Osvobodil jsem se od nutkavého

Obsah a struktura ega

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

strukturální. Nevědomé nutkání k posílení vlastní identity

nekupujete výrobek, ale „zlepšovaÿ identity“. Designérské

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Nemţžeme si opravdu vážit věcí, pokud je budeme pou-

ztratíte něco cenného, cítíte vztek, rozÿílí vás to nebo se cí-

pozorovala. Její hněv a obrana byly známkou toho, že z ní

a mít je ráda, ale kdykoli se k nim pőipoutáte, budete vědět,

25.10.2023 (20110-21270324728801522112-203434-224) [2387882]

Pocit hrdosti, potőeba vyniknout, zdánlivé zdokonalení sebe

vnější neztratí význam, že žádná věc nikdy neměla nic spoleÿ-